Srovnání fiskálních opatření vybraných států v období současné finanční krize

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Srovnání fiskálních opatření vybraných států v období současné finanční krize Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Petr Rozmahel, Ph.D.

Stanislav Rubina

Brno 2010

Tímto bych chtěl poděkovat Ing. Petru Rozmahelovi, Ph.D. za odborné rady a připomínky, které mi značně pomohly při vypracovávání této bakalářské práce.

Prohlašuji, že jsem práci vykonal samostatně a s použitím literatury uvedené v seznamu použité literatury. V Brně dne 15. května 2010

__________________

Abstrakt RUBINA S. Srovnání fiskálních opatření vybraných států v období současné finanční krize. Bakalářská práce. Brno, 2010. Cílem této bakalářské práce je porovnat vybrané státy z hlediska intenzity fiskálních intervencí při řešení dopadů finanční krize v období let 2007-2009 a rozřadit tyto státy podle zvolených kriterií do skupin z hlediska přístupů národních fiskálních politik v řešení současné světové hospodářské krize. Po aplikaci vhodných kritérií byly státy rozřazeny do skupin a dále analyzovány. V závěru práce je uvedeno finální zhodnocení získaných výsledků, odpověď na výzkumnou otázku a potvrzení předem stanovené hypotézy. Klíčová slova Fiskální politika, ekonomická krize, intervencionismus.

Abstract RUBINA S. The comparison of the fiscal policy measures of the selected states during the period of the current financial crisis. Bachelor Thesis. Brno, 2010. The main objective of this Bachelor Thesis is to compare the selected states from the point of view of the intensity of fiscal interventions in solving the impacts of the 2007 – 2009 financial crisis, and based on the chosen criteria to group these states from the point of view of the national fiscal policy approach to solving the current global economic crisis. After the application of the suitable criteria the states were ranked into groups and further analysed. At the conclusion of the work the final evaluation of the acquired results, the answer to the research question, and the confirmation of the anticipated hypothesis are provided. Keywords Fiscal policy, economic crisis, intervencionism.

5

Obsah 1

Úvod

8

2

Cíl práce a metodika

9

3

4

2.1

Cíl práce .................................................................................................... 9

2.2

Metodika ................................................................................................... 9

Literární rešerše

12

3.1

Hospodářská politika...............................................................................12

3.2

Fiskální politika .......................................................................................14

3.3

Cíle fiskální politiky .................................................................................16

3.4

Nástroje fiskální politiky ........................................................................ 20

3.5

Hospodářské koncepce ........................................................................... 23

3.6

Přístupy k fiskální politice ...................................................................... 25

Vlastní práce

26

4.1

Metoda 1.................................................................................................. 32

4.2

Metoda 2 ..................................................................................................37

4.3

Rozřazení států ....................................................................................... 40

4.3.1

Období 2007/2008......................................................................... 40

4.3.2

Období 2008/2009......................................................................... 43

4.4

Závislost vládní intervence na velikosti ekonomiky............................... 47

5

Závěr

50

6

Literatura

52

6

Seznam grafů Graf 1:Salda vládního sektoru ČR v % GDP. .................................................................26 Graf 2:Tempo růstu GDP v ČR v %. ..............................................................................27 Graf 3:Tempo růstu GDP vybraných zemí. ....................................................................28 Graf 4:Míra nezaměstanosti v ČR v %............................................................................28 Graf 5:Míra inflace v ČR v %. ........................................................................................29 Graf 6:Vývoj diskontní sazby v %. .................................................................................30 Graf 7:Velikost diskontní sazby v ČR v% (ČNB). .........................................................31 Graf 8:Vývoj relativních změn TGE vybraných států ....................................................34 Graf 9:Vývoj relativních změn GDP vybraných států ....................................................35 Graf 10:Ukazatel č.1 interpretovaný na vybraných státech ............................................36 Graf 11:Hodnota podílu výdajů vybraných států. ...........................................................38 Graf 12:Ukazatel č.2 u vybraných států ..........................................................................39 Graf 13:Hodnoty ukazatele u států první skupiny pro období 2007/2008 ......................41 Graf 14:Ukazatel států 2.skupiny v období 2007/2008..................................................42 Graf 15:Znázornění hodnot skupiny 3 za období 2007/2008..........................................43 Graf 16:Výsledná hodnota ukazatele fisk. intervence pro Matlu....................................44 Graf 17:Intenzita fiskální intervence některých států v období 2008/2009 ....................45 Graf 18:Státy reprezentující vysokou intervenci.............................................................46 Graf 19:Státy reprezentující nižší formu fiskální intervence ..........................................46 Graf 20-26:Vývoj ukazatelů fiskální intervence jednotlivých států Chyba! Záložka není definována.-65 Graf 27:Honoty ukazatele vybraných států v období 2007/2008.... Chyba! Záložka není definována. Graf 28:Hodnoty ukazatele vybraných států v období 2008/2009.. Chyba! Záložka není definována.

7

Seznam tabulek Tabulka 1:Přehled příjmů veřejných rozpočtů ČR v roce 2000. .................................... 15 Tabulka 2:Přehled výdajů veřejných rozpočtů ČR za rok 2000. .................................... 16 Tabulka 3:Roční příjem obyvatel vybraných států v dolarech ....................................... 17 Tabulka 4:Koeficient pro Českou republiku (pro srovnatelné ceny r.1997) .................. 32 Tabulka 5:Převod TGE na ceny r.1997 pro ČR v letech 1998-2001 (mil.Kč). .............. 32 Tabulka 6:Relativní změny TGE České republiky za r.1999-2003 v mil.Kč................. 33 Tabulka 7:Relativní změna GDP v ČR za r.1999-2003 v mil.Kč................................... 34 Tabulka 8:Ukazatel č.1 ................................................................................................... 36 Tabulka 9:Podíl TGE a GDP v letech 2006-2009 (podíl výdajů)................................... 37 Tabulka 10:Ukazatel č.2 ................................................................................................. 39 Tabulka 11:Hodnoty ukazatele u států z první skupiny za období 2007/2008 ............... 40 Tabulka 12:Hodnoty států skupiny 3 pro vybrané období.............................................. 42 Tabulka 13:Závislost ukazatele na velikosti GDP.......................................................... 47 Tabulka 14:Závislost ukazatele na velikosti GDP na jednoho obyvatele pro rok 2009 . 48 Tabulka 15:Celkové vládní výdaje v národních měnách (ceny roku 2000) .......... Chyba! Záložka není definována. Tabulka 16:GDP v národních měnách (ceny roku 2000) ............... Chyba! Záložka není definována. Tabulka 17:Relativní změny GDP. ............................ Chyba! Záložka není definována. Tabulka 18:Relativní změny TGE. ............................ Chyba! Záložka není definována. Tabulka 19:Podíl výdajů (TGE/GDP)*100 ............... Chyba! Záložka není definována. Tabulka 20:Hodnoty ukazatele fiskální intervence ... Chyba! Záložka není definována.

8

1 Úvod Propuknutí celosvětové hospodářské krize předcházela americká hypoteční krize. Problémy přicházely již v roce 2006 v důsledku přeceňování nemovitostí spojeného s neopatrným vystavováním hypotečních úvěrů. Jelikož hypoteční banky prodávaly hypoteční úvěry téměř komukoli, začalo být stále častější, že klienti nebyli schopni dostát svým závazkům a stali se nesolventními. Růst poptávky po těchto nemovitostech (zapříčiněný velice výhodnými podmínkami v hypotečních institucích) způsobil růst cen nemovitostí (ceny byly uměle vysoké). Zvyšující se počet případů nesolventních klientů zapříčinil strmý pád cen těchto přehodnocených nemovitostí a tím problémy a krach mnoha organizací, zabývajících se hypotečními úvěry v USA. Americká hypoteční krize a devalvace dolaru nezpůsobovala problémy pouze uvnitř Spojených států, ale překročila hranice USA na podzim roku 2008. Tato krize dostala název světová hospodářská krize a začala postupně postihovat ekonomiky všech států. Po propuknutí krize začali mít problémy obyčejní občané (rostoucí míra nezaměstnanosti), firmy (pokles poptávky po nabízeném zboží a službách), i celé státy (Maďarsko požádalo o mezinárodní pomoc). Nejvíce se mluvilo o problémech, které prožíval bankovní sektor a akciové trhy. Po záchraně několika hypotečních institucí americkou centrální bankou (FED), přišla hořká zpráva pro jednu z největších bank na území USA. FED odmítl pomoci bance Lehman Brothers a ta po 158 letech své existence vyhlásila bankrot. To ovšem zdaleka není jediný případ. Automobilový průmysl se ocitl také ve značných problémech. Některé státy podaly přímou finanční pomoc v podobě peněžních půjček těmto automobilovým výrobcům. V Evropě bylo populárnější zavádění velmi diskutovaného „šrotovného“. Akciové trhy po celém světě se dotkly svého dna. Riziko při investování bylo velmi vysoké, proto se světová ekonomika začala velmi zpomalovat. Od prvních náznaků o světové krizi, které mezi laickou veřejnost pronikly, byli čeští občané uklidňováni, že není důvod se čehokoli bát. Názory, že se propad největší ekonomiky světa na České republice nijak neprojeví, byly ovšem mylné. Opatrnost bankovního sektoru a nejistota každého ekonomického subjektu byly již od počátku velmi znatelné. S časem začala makroekonomická fakta potvrzovat to, že se i Česká republika nachází v problémech a je potřeba se co nejdříve zabývat protikrizovým plánem, aby se dopady krize co nejvíce zmírnily. Jelikož je toto téma v poslední době velmi aktuální a sledované, jevilo se mi vhodné napsat o něm bakalářskou práci. Chová se Česká republika v krizi stejně, jako jiné (České republice podobné) státy? Chová se podobně jako státy, které se České republice nepodobají? Souvisí míra fiskální intervence s velikostí ekonomiky? Na tyto a mnohé další otázky se pokusí tato práce odpovědět.

9

2 Cíl práce a metodika 2.1 Cíl práce Cílem této bakalářské práce je porovnat vybrané státy z hlediska intenzity fiskálních intervencí při řešení dopadů finanční krize v období let 2007-2009 a rozřadit tyto státy podle zvolených kriterií do skupin z hlediska přístupů národních fiskálních politik v řešení současné světové hospodářské krize. Dílčím cílem je nalézt kriterium pro rozřazení států dle intenzity fiskální stimulace a následné provedení klasifikace převládajících strategií vybraných států. Na základě aplikace vybraného kriteria rozřadíme státy mezi země reagující umírněně, a státy, které zvolily taktiku přesně opačnou (intervencionistickou). Po rozřazení států mezi státy s nízkou měrou fiskální intervence (umírněné státy) a státy s vysokou měrou fiskální intervence (neumírněné státy), stanovíme dílčí závěry. Ke konci práce ověříme, zda se intenzita fiskální intervence odvíjí od velikosti ekonomiky (jak absolutní, tak v přepočtu na jednoho obyvatele). Následně odpovíme na výzkumnou otázku:„Jsou přístupy vybraných států v krizi podobné, nebo se značně liší?“, a přistoupíme k posouzení předem stanovené hypotézy, která zní:„Vyspělé světové ekonomiky přistupují k řešení krize jednotně z hlediska intenzity fiskálních stimulů“, a zjistíme , zda je pravdivá, či nikoli.

2.2 Metodika K dosažení stanovených cílů byly použity metody indukce, dedukce, analýzy1 a následné komparace2. Prvním krokem ve vlastní práci (pokud pomineme úvod, cíl, metodiku a literární rešerši, které nás mají přiblížit problému) je čerpání dat sloužících ke zpracování. Vstupním materiálem pro tuto práci byla získaná data o makroekonomických indikátorech. Nejdůležitějšími indikátory pro tuto práci byly celkové vládní výdaje a hrubý domácí produkt vybraných států3. Aby byla zachována správnost výpočtu, musely být tyto veličiny porovnatelné. Byl proveden převod vstupních dat na srovnatelné ceny. Pro přiblížení problému čtenáři jsou zmíněny i další makroekonomické indikátory jako např.:míra inflace, míra nezaměstnanosti, míra zadluženosti, schodky rozpočtů a jiné. Z důvodu aktuálnosti krize bylo velmi obtížné nalézt vhodnou odbornou literaturu, nebo již dříve vypracované vědecké práce zabývající se podobným téNapř. analyzování vstupních dat, mezivýsledků, finálních výsledků apod. Např. komparace výsledků jednotlivých států mezi sebou apod. 3 Vybrané státy jsou:Bulharko, Česká republika, Dánsko, Německo, Estonsko, Irsko, Řecko, Španělsko, Francie, Itálie, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Nizozemsko, Rakousko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Finsko, Švédsko, Velká Británie, Norsko a USA. 1

2

10

matem, z kterých by se dalo čerpat. Hlavním zdrojem dat pro tuto práci byly stránky renomovaných statistických serverů:Eurostat, Českého statistického úřadu, Mezinárodního měnového fondu, Centrálního bankovního systému Spojených států amerických a dalších renomovaných finančních serverů. Nejhodnotnějším zdrojem pro tuto práci ovšem byl server Eurostat, protože většina států, kterými se tato práce zabývá, je součástí Evropské unie. Jak je již výše zmíněno, jedním z cílů této práce je rozřazení států do skupin. Toto rozdělení bylo provedeno z hlediska fiskální intervence jednotlivých států v krizi. z tohoto důvodu byly zkoumány dva ukazatele: • Hrubý domácí produkt ve stálých cenách (roční údaje, roky 1997-2009) • Celkové vládní výdaje ve stálých cenách (roční údaje, roky 1997-2009) Data těchto dvou veličin byla analyzována a pomocí dvou metod byly státy rozděleny do tří základních skupin. z každé skupiny byl vybrán jeden stát, který je pro tuto skupinu charakteristický. Algoritmus pro analýzu fiskální intervence podle první metody je následující. V prvním kroku byly pomocí deflátoru převedeny celkové vládní výdaje4 a hrubý domácí produkt5 v absolutních hodnotách na srovnatelné ceny. z potřebných dat (GDP a TGE) byly vyjádřeny indexy relativních změn pro každé dva po sobě jdoucí roky (1998-2009). Podíl získaných indexů TGE a GDP pro tentýž rok byl následně vynásoben stem. Výslednou hodnotou (po použití vzorce (ITGE/ IGDP)*100) je číslo menší než 100 v případě nízké míry fiskální intervence. Naopak číslo vyšší než 100 vyjadřuje razantnější fiskální reakci. Algoritmus pro analýzu fiskální intervence podle poupravené (druhé) me6 tody , je vyjádřen níže. V prvním kroku byly převedeny absolutní hodnoty GDP a TGE na srovnatelné ceny (obě veličiny na ceny roku 2000). Vypočtená data pro tentýž rok byla mezi sebou vydělena a vynásobena stem podle vzorce (TGE/GDP)*100. z těchto mezivýsledků byly následně vytvořeny relativní změny pro každé dva po sobě jdoucí roky. Po vynásobení těchto relativních změn stem získáme pro každý stát vývojový trend, který lze následně analyzovat. Výsledky této metody lze interpretovat naprosto shodně jako v případě první metody. Podle vypočítaných výsledků získaných oběma metodami byly rozřazeny státy do skupin. Tyto skupiny byly dále analyzovány. Dále bylo provedeno srovnání fiskálních intervencí států z hlediska velikosti ekonomického výstupu. V první variantě bylo pracováno s absolutním množstvím hrubého domácího produktu daného státu. V druhé variantě bylo pracováno s množstvím hrubého domácího produktu na jednoho obyvatele. Obě interpretace hospodářského výstupu byly srovnány s již zjištěnou hodnotou fiskální intervence pro tyto státy. také pod zkratkou TGE (total government expenditure) také pod zkratkou GDP (gross domestic product) 6 doporučené paní Dr. Jitkou Poměnkovou a panem Dr. Svatoplukem Kapounkem (zabývajícími se ekonometrií) 4 5

11

Následnou analýzou vzniklých skupin bylo dospěno k závěrům, které byly porovnány s předem stanovenou hypotézou a které sloužily ke konečnému vyjádření a interpretaci našich finálních výsledků. Následně bylo odpovězeno na výzkumnou otázku.

12

3 Literární rešerše 3.1 Hospodářská politika Hospodářská politika může být chápána dvěma způsoby. První pojetí je chápat hospodářskou politiku jako vědní disciplínu. Jedná se tedy pouze o teoretické učení. Odlišným způsobem je chápání hospodářské politiky z praktického vedení státu. Vlády všech zemí využívají hospodářskou politiku k řízení všech států. Tato vědní disciplína se začala formovat již ve třicátých letech dvacátého století. Cílem výzkumu hospodářské politiky je dobrat se pomocí svých nástrojů k požadovaným cílům. Hospodářská politika je vykonávána z vysokých vládních postů, ale nezasahuje pouze makroekonomickou oblast. Stejně tak úspěšně se dotýká i mikroekonomického prostředí. Hospodářská politika v mikroekonomické oblasti Toto zaměření hospodářské politiky pojednává o alokaci zdrojů v mikroekonomickém prostředí s cílem zvýšení efektivnosti. V této politice mezi podobory patří: • politika ochrany spotřebitele, • strukturální politika, • regionální politika, • politika rozdělování a důchodová, • sociální politika. Hospodářská politika v makroekonomické oblasti Úlohou hospodářské politiky v této oblasti je dbát na celkový rozvoj ekonomiky. Dalším podstatným cílem je udržení ekonomické stability. z toho důvodu se někdy mluví o makroekonomické hospodářské politice jako o stabilizační politice.[8] Jako základní podskupiny rozlišujeme tyto: • fiskální politiku, • monetární politiku, • vnější hospodářskou politiku. Další druhy hospodářské politiky dělíme na strukturální pol., politiku ochrany hospodářské soutěže, sociální pol., politiku zaměstnanosti, politiku ochrany životního prostředí a regionální pol.. 3.1.1

Vnější hospodářská politika

Nositeli vnější hospodářské politiky jsou vláda a centrální banka. Tyto se snaží pomocí jim svěřených nástrojů o udržení vnějších ekonomických vztahů (vnější ekonomickou rovnováhu).[2]

13

Pro dosažení cílů této politiky lze využívat jak vlastní nástroje, tak i nástroje dalších hospodářských politik. Vlastní nástroje se dělí na autonomní a smluvní. Mezi autonomní nástroje patří ty, které nejsou opřeny o jakoukoli dohodu a jsou zařazeny z důvodu ochrany domácích občanů a společností. Jedná se zejména o: • tarifní nástroje (cla), • netarifní nástroje (stanovení limitů pro vývoz či dovoz zboží a služeb), • subvence (úhrada části nákladů státem při exportu zboží nebo služby), • vývozní dotace, • mimocelní bariéry (zboží musí vyhovovat daným normám), • opatření měnového a platebního charakteru. Smluvní nástroje vnější hospodářské politiky vznikají za základě smluv mezi dvěma, či více státy. Mohou upravovat jak obchod zboží a služeb, tak pohyb pracovních sil, kapitálu atd.[8] 3.1.2

Monetární politika

Měnová (monetární) politika je interpretována různými opatřeními, která se soustředí na vývoj peněžního trhu. Nejčastěji se jedná o regulaci nabídky peněz centrální bankou (při nákupu státních dluhopisů nebo cenných papírů obchodních bank) spojenou s ovlivňováním úrokových sazeb.[7] Centrální banka se tedy vykonáváním monetární politiky stará o regulaci množství peněz v oběhu a tím dosažení vytyčených měnových cílů.[1] Primárním cílem monetární politiky je udržení nízké a stabilní míry inflace, dále pak např. stabilizace devizového kurzu. Dále pak musí ovšem národní banka dbát na další všeobecně potřebné makroekonomické cíle. Jedná se o nízkou míru nezaměstnanosti, stabilní hospodářský růst a jiné.[2] Jedním z cílů monetární politiky je dohled nad platební bilancí státu. Pokud je saldo deficitní, řešením je profinancování, potlačení, nebo tržní vyrovnání. S profinancováním může pomoci centrální banka uvolněním svých devizových rezerv, vláda sjednáním úvěrů, zahraniční pomoc, nebo příliv soukromého kapitálu, k potlačení se dá dospět pomocí tarifních a netarifních opatření. Konečným řešením je však až finální tržní vyrovnání, jelikož všechny popsané možnosti nejsou dokonalé. Devizové rezervy centrální banky ani zahraniční pomoc nejsou neomezené, peníze (úvěry) zapůjčené vládě se musí splácet a tarifní a netarifní opatření omezují přirozené zapojení země do mezinárodní dělby práce na bázi komparativních výhod.[3] K dosahování vytyčených cílů využívá centrální banka tyto nástroje: Přímé nástroje centrální banky Jde o nástroje, které nepůsobí plošně, ale pouze na vybrané banky. Jsou to nástroje sloužící hlavně k udržení bankovní stability v dané zemi, a to: • pravidla likvidity,

14

• úrokové limity, • úvěrové limity, • povinné vklady, • různá doporučení a výzvy. Nepřímé nástroje monetární banky Tyto nástroje platí pro veškeré bankovní subjekty na daném území. Patří sem: • povinné minimální rezervy, • kurzové intervence, • operace na volném trhu, • diskontní nástroje. [2]

3.2 Fiskální politika Další ze základních podskupin hospodářské politiky je fiskální (rozpočtová) politika. Tato politika používá státní, popřípadě i jiné veřejné rozpočty a speciální fondy, k dosažení stanovených cílů.[2] 3.2.1

Příjmy státního rozpočtu

Základní a nejdůležitější složkou příjmů státního rozpočtu jsou daně a jinak různě nazývané platby. Jedná se o zákonem vymahatelné (povinné) platby, placené poplatníkem (domácnost, firma, atd.), do státního rozpočtu v požadované výši a do stanoveného termínu. Další (poměrně malou) část příjmů státního rozpočtu tvoří příjmy státních podniků. Tato část tvoří ovšem pouhých cca 10% z celkových státních příjmů. Jestliže velikost příjmů státního rozpočtu nepřevyšuje velikost výdajů státního rozpočtu, vzniká deficit státního rozpočtu. Taková situace se dá dočasně řešit již výše zmíněnými půjčkami, emisí cenných papírů apod. Opakováním deficitních rozpočtů vzniká státní dluh. Přehled příjmů veřejných rozpočtů České republiky znázorňuje tabulka 1.[10]

15 Tabulka 1:Přehled příjmů veřejných rozpočtů ČR v roce 2000.

položka daňové příjmy z toho: daň z přidané hodnoty spotřební daně daň z příjmů práv. osob daň z příjmů fyz. osob cla ostatní pojistné soc. zabezpečení nedaňové a kapitálové příjmy celkové příjmy

mld. Kč 453,4 145,9 70,9 75,8 98,3 13,6 29,0 287,4 59,0 780,0

% 55,6 18,7 9,1 9,7 12,6 1,7 3,7 36,8 7,6 100

Zdroj:Soukup(2002)

Daně Daně lze podle potřeby obecné ekonomické teorie rozdělit na dvě hlavní skupiny. • Daně přímé – jsou vázány k nějakému majetku, nebo důchodu. o Osobní důchodové daně - daně z mezd, ze samostatné podnikatelské činnosti, z dividend, z úroků, ze zisků podniků apod. o Majetkové – darovací daň, dědická daň, silniční daň atd. • Daně nepřímé: o Daň z přidané hodnoty – výsledek nově vytvořené hodnoty na všech stupních výroby, o Daň spotřební – pouze pro některé výrobky (benzín, alkoholické výrobky, tabákové výrobky apod.), o Cla. [1] 3.2.2

Výdaje státního rozpočtu

Tyto výdaje se dělí do dvou základních skupin. Jedná se o výdaje za nákup zboží a služeb, za které stát obecně dostává nějakou protislužbu. Může jít o nákup militantních prostředků, kancelářských potřeb i marketingových služeb. Další skupinou těchto výdajů jsou tzv. transfery. Jde o platby, za které stát neobdrží od příjemce žádné zboží a služby. Jde nejčastěji o platby v nezaměstnanosti, sociální dávky, starobní důchody, invalidní důchody atd. Rozložení vládních výdajů vyjadřuje tabulka 2.[10]

16 Tabulka 2:Přehled výdajů veřejných rozpočtů ČR za rok 2000.

položka konsolidované výdaje s čistými půjčkami konsolidované výdaje bez čistých půjček z toho:nákup zboží a služeb transfery domácnostem a nezisk. org. dotace podnikům a fin. institucím úroky kapitálové výdaje čisté půjčky

mld. Kč 843 867,9 171,0 399,1 160,4 21,2 116,2 -24,9

% 100 20,3 47,3 19,0 2,5 13,8 -3,0

Zdroj:Soukup(2002)

Hlavním cílem fiskální politiky je udržet stabilní ekonomický růst. S tím je spojena také nízká míra nezaměstnanosti. Zde vidíme diametrální rozdíl mezi politikou monetární a fiskální. Pokud totiž dosáhneme ekonomického růstu (hlavní cíl fiskální politiky), docílíme růstu cenové hladiny (nesplnění primárního cíle monetární politiky - držení inflace na stabilní minimální hladině). Mezi hlavní funkce, které fiskální politika v ekonomice zastává patří: • Redistribuční funkce zajišťující redistribuci důchodů, • Alokační funkce zajišťující efektivní rozdělení především veřejných statků, • Stabilizační funkce zajišťující stabilizaci hospodářského cyklu. [2] 3.2.3

Rozpočtové saldo

Rozdíl mezi příjmy a výdaji rozpočtu se nazývá rozpočtové saldo. Saldo může být přebytkové, což znamená, že příjmy převyšují výdaje, nebo deficitní, což znamená přesný opak. Deficitní saldo vzniká převýšením výdajů nad příjmy do rozpočtu. V dnešní době je ovšem mnohem častější saldo deficitní. Jedním z Maastrichtských kritérií je, že saldo rozpočtu nesmí tvořit více než 3% GDP. Rozpočtový deficit je řešen většinou pomocí již zmíněné emise vládních dluhopisů. Ty může nakoupit centrální banka, domácnosti, firmy, ale i zahraniční subjekty (vznik zahraničního dluhu vlády).[1]

3.3 Cíle fiskální politiky Jak již bylo výše zmíněno, hlavním cílem fiskální politiky je zajištění stabilního ekonomického růstu (růstu produktu) a snížení míry nezaměstnanosti.[2] 3.3.1

Ekonomický výstup

Důvodem, proč je velikost produktu brána jako velmi důležitá, je fakt, že ekonomický výstup také znamená příjem a s ním spojenou životní úroveň.[2] Růst hrubého domácího produktu(GDP) je možné si dokázat na příkladu Spojených států amerických, kde se od roku 1950 celkový GDP ztrojnásobil. Reálný GDP na

17

obyvatele se od roku 1950 v USA zdvojnásobil. Rozdíly v příjmech z roku 1997 znázorňuje tabulka uvedená níže. Je zde patrné, že velikost příjmů za jeden rok(a s tím související životní úrovně) v Nigerii dosahuje okolo 3% ročních příjmů na jednoho obyvatele USA. [4] Tabulka 3:Roční příjem obyvatel vybraných států v dolarech

Země USA Německo Rusko Indie Nigerie

Roční příjem na jednoho obyvatele v dolarech 28740 21300 4190 1650 880

Zdroj:Mankiw(1999)

Pro měření výsledného produktu se používá několik standardních makroekonomických agregátů. Mezi ně patří tyto: Hrubý domácí produkt Tento ukazatel je ze všech makroekonomických agregátů měřících výstup ekonomiky nejčastěji používaný. Je to souhrn veškeré finální produkce zboží a služeb za sledované období v daném státě. Důležité je, že není podstatné, kdo vlastní tyto prostředky.[4] Pokud při měření GDP zjistíme nějaké změny, může to být způsobeno třemi důvody: • Růst kapitálu, • Růst pracovní síly, • Technologický pokrok. Samozřejmě, že při zkoumání se lze držet metody ceteris paribus, takže bychom se zabývali pouze změnou jednoho faktoru. V reálném světě je ovšem něco podobného prakticky nemožné, proto můžeme konstatovat, že na změně GDP mají podíl všechny tyto tři složky. Nemusí se však nutně všechny vyvíjet stejným směrem. GDP lze získat v mnoha interpretacích lišících se od klasického absolutního hrubého domácího produktu. Jedná se o dělení podle délky období (nejčastěji čtvrtletní a roční), reálný nebo nominální, měření celkového objemu pro celý stát, nebo v porovnání na jednoho obyvatele atd. [4] Nominální GDP je měřeno v aktuálních cenách pro daný rok. Oproti tomu reálné GDP se měří pomocí nezměněných cen. Srovnáváme tedy počet výrobků vyprodukovaný během určitého roku vynásobený cenami bazického roku. Reálné GDP je nejsledovanější ukazatel a slouží jako hlavní indikátor zdraví ekonomiky. Až na krátkodobé výkyvy vykazují všechny vyspělé ekonomiky dlouhodobý a stabilní ekonomický růst (růst reálného GDP) a růst životní úrovně obyvatelstva.[7]

18

Potenciální GDP představuje nejlepší (maximální) udržitelnou hodnotu produkce, které by byla ekonomika schopna dosáhnout. Při dosažení potencionálního produktu nastává situace, kdy je velmi malá míra nezaměstnanosti a velmi vysoká míra využití kapitálu. Pokud se produkt dostane pod tuto úroveň, vede to k růstu nedobrovolné nezaměstnanosti. Pokud ekonomický výstup vzroste nad úroveň potencionálního produktu, nastává růst cenové hladiny (inflace). Potenciální produkt má tendenci pomalého růstu, protože změny v kapitálu, pracovní síle a technologickém pokroku jsou značně pomalé. Skutečný výstup se může měnit několikanásobně rychleji z důvodu výkyvů při ekonomických cyklech.[7] V období útlumu ekonomiky dochází k propadu reálného výstupu pod hladinu potenciálního produktu. Jako názorný příklad může posloužit situace vzniklá roku 1982 v USA, kde hodnota reálného GDP dosahovala částky o více než 400 miliard dolarů nižší, než byla teoretická hodnota potenciálního produktu. Během jednoho roku přišla každá americká rodina cca o šest tisíc dolarů. Takováto situace se nazývá ekonomická recese. Pokud tato situace přetrvává, nazýváme ji depresí. Při opačném jevu (reálné GDP je nad potenciálním) roste inflace a vede k nutným zásahům monetární nebo fiskální politiky. Tato situace může nastat při ekonomickém boomu. Nejčastěji tomu tak v minulosti bylo ve válečném období z důvodu zbrojení. Hrubý národní produkt Definice hrubého národní produktu (GNP) je definici GDP velmi podobná. Jedná se o celkovou finální produkci zboží a služeb vyrobenou za sledované období domácími výrobními faktory daného státu bez ohledu na to, kde jsou tyto výrobní faktory situovány. U GDP je tomu naopak a nezajímá nás u něj národnost majitelů výrobních faktorů, ale umístění. GNP lze taktéž získat v mnoha interpretacích a taktéž je ovlivněn vývojem kapitálu, pracovní síly a technologického pokroku.[2] 3.3.2

Nezaměstnanost

Nezaměstnanost je velice úzce spjata s vývojem ekonomického výstupu. Je totiž možno docílit růstu GDP pomocí zaměstnání více pracovní síly.[6] Nezaměstnanost je jedním z velmi sledovaných problémů. Pro mnoho lidí znamená ztráta práce pokles životní úrovně a psychologické problémy. Proto je jasné, že míra nezaměstnanosti je velice diskutovaným ekonomickým i politickým tématem. Politikové si snaží svými sliby (o růstu pracovních míst) získat své voliče.[4] Ačkoli míra nezaměstnanosti stále kolísá i během roku, nikdy nedosáhneme situace, kdy by se míra nezaměstnanosti ocitla v těsné blízkosti nulové míry nezaměstnanosti. Průměrná míra nezaměstnanosti činí okolo 5-6%. Proč je tomu tak? Proč nikdy (nebo po vynaložení ohromných finančních prostředků) nedosáhneme nulové míry nezaměstnanosti?[4]

19

Druhy nezaměstnanosti Přirozená míra nezaměstnanosti – jedná se o míru nezaměstnanosti, pod kterou téměř nelze klesnout. Například při frikční nezaměstnanosti chvíli trvá, než člověk, který opustí svou práci, najde nové pracovní místo. Výši přirozené míry nezaměstnanosti odhadují ekonomové mezi 5-6%. Pokud by míra nezaměstnanosti klesala a bylo by stále těžší nalézt novou pracovní sílu, zaměstnavatelé by začali své zaměstnance přeplácet. To by odstartovalo inflační tlaky a následoval by růst cenové hladiny. Takto lze odpovědět na otázky uvedené výše.[9] Dělení nezaměstnanosti podle příčin jejího vzniku • Frikční – Lidé spadající do frikční nezaměstnaností jsou lidé, kteří mění své pracoviště. Přechází ve svém oboru do jiné organizace, a protože ještě novou práci nemají (ale práci již opustili), jsou nezaměstnaní. Podíl frikční nezaměstnanosti je 2-3%. Jedná se také o absolventy, kteří hledají svoje první zaměstnání a jiné. [9] • Strukturální – Týká se většinou dlouhodobě nezaměstnaných(i několik let). Odborná kvalifikace těchto nezaměstnaných nemá prozatím využití. Jako příklad uvádí Stehen L. Slavin těžaře oceli z Ohia a horníka z Kentucky, kteří již nejsou dále potřební, protože se místní uhelné doly a ocelářské závody zavřely.[9] • Cyklická – Jak víme, ekonomika se někdy nachází v recesi a někdy v expanzi. Těmto opakujícím se jevům se říká hospodářské cykly. Během ekonomické recese dochází k růstu míry nezaměstnanosti. Jelikož klesá produkce, pracovní síla se stává přebytečnou a dochází k redukci pracovních míst. Během velké hospodářské krize v třicátých letech dosáhla oficiální míra nezaměstnanosti v USA dvaceti pěti procent. Pokud platí, že při 5 % míra nezaměstnanosti je plná zaměstnanost, pak za odchylku od této hodnoty může cyklická nezaměstnanost. Plná nezaměstnanost nedosahuje hodnoty 0%, jelikož je zde nevyhnutelná frikční a strukturální nezaměstnanost. V USA dosáhla nezaměstnanost v roce 1944 hodnoty 1,2%, což bylo ovšem způsobeno zbrojením v období Druhé světové války. Hodnota, při které nastává plná zaměstnanost se napříč ekonomickými názory liší. Liberálové tvrdí, že lze realisticky dosáhnout čtyřprocentní míry nezaměstnanosti. Konzervativci naopak tvrdí, že tato hodnota je cca kolem 6%.[9] • Sezónní – V jakémkoli ročním období může být nezaměstnanost tisíců lidí způsobena tím, že prochází jejich slabou sezónou. Například v zimě přicházejí o práci lidé z přímořských oblastí (oblasti, kam lidé jezdí v létě za teplým a slunečným počasím). Naopak v létě se zvyšuje míra nezaměstnanosti tam, kde je hlavní turistická sezona v zimě (Alpy). V oděvním průmyslu jsou hlavní sezóny léto a zima. V tomto období přichází nové modely oděvů na pulty obchodů. Na jaře a na podzim prochází oděvní průmysl pozvolnějším obdobím.

20

Sezónní nezaměstnanost není tak důležitá jako frikční, cyklická a strukturální nezaměstnanost, nicméně je dobré ji také zmínit, jelikož má také svůj podíl na celkové nezaměstnanosti.

3.4 Nástroje fiskální politiky Nástroji fiskální politiky jsou již dříve zmiňované veřejné rozpočty. Tyto mají dvě stránky (příjmovou a výdajovou).[1] Rozpočtové příjmy Při nižším zdanění příjmů dochází k vyšším příjmům. Následovat mohou dva jevy. Prvním z nich je teoretická akumulace finančních prostředků, druhým je zvýšená spotřeba. Jelikož je agregátní poptávka definována jako AD=C+I+G+X, růstem jakékoli složky (například spotřeby domácností zapříčiněným relativním růstem důchodů) dochází k posunu křivky agregátní poptávky směrem vzhůru.[1] Zdanění příjmů není vždy stejné. Rozeznáváme tři druhy zdanění. • Progresivní – toto zdanění důchodu se chová tak, že čím vyšší je hodnota důchodu, tím vyšší je i procentuální podíl daně. V mnoha zemích se toto zdanění používá pro zdanění mezd. • Konstantní – na procentuální velikost sazby daně nemá u tohoto zdanění velikost důchodu žádný vliv. • Degresivní – jedná se o opačný princip než u výše zmíněného progresivního zdanění. Zde dochází opět ke změnám podílu daně na důchodu, ovšem přesně opačně. Podíl daně zde na rostoucím důchodu klesá, což může být aplikováno například u určitých forem zdravotního pojištění.[1] Rozpočtové výdaje Jedná se o vládní nákupy zboží a služeb(G), které zvyšují agregátní poptávku (jelikož AD=C+I+G+X, tak jakýkoli růst G zapříčiní posun celé křivky AG). Stejně tak působí na vývoj agregátní poptávky i transferové výdaje (platby domácnostem, subvence podnikovému sektoru, atd).[1] Je tedy zřejmé, že při expanzivní fiskální politice sníží vláda zdanění a uvolní více prostředků na spotřebu. Při restriktivní politice je postup opačný, tedy zvýšení zdanění a pokles vládních výdajů.[1] Nástroje fiskální politiky se podle mechanismu fungování dělí do dvou skupin. 3.4.1

Automatické stabilizátory

Pokud jste někdy letěli letadlem, a pilot udělal procházku po letadle, dozajista jste se sami sebe zeptali:„Kdo teď řídí letadlo?“. Doufali jste že druhý pilot? Nebo jste si asi říkali, že letí letadlo pomocí módu zvaného autopilot. Funkce automatického řízení letadla je příjemná, ovšem pokud se projeví nějaké nečekané problémy, musí pilot opět utíkat do kabiny a řídit letadlo sám.[9]

21

Analogický postup se děje s ekonomikou. Automatické stabilizátory nám umožňují proplouvat poměrně hladce dál, ale pokud se objeví nějaká ekonomická turbulence, musí se převzít manuální řízení.[9] V třicátých letech devatenáctého století zavedla vláda USA do ekonomiky několik automatických stabilizátorů, aby ji chránily před upadnutím do deprese. Pokud ekonomika spadne do běžné recese, kongres nemusí prosazovat nové zákony, ani vznik nových byrokratických institucí. Celé zařízení je na místě a připraveno pracovat.[9] Každý ze stabilizátorů chrání ekonomiku před extrémy hospodářských cyklů (inflace, recese atd.). Nechrání ovšem proti velkým ekonomickým boomům a prudkým poklesům. Pokud tyto nastanou, je zapotřebí zapojit diskreční opatření, která budou popsána níže.[9] Osobní příjem a daň z příjmů Během hospodářské recese vybere vláda na daních méně peněz, než by mohla. Někteří pracovníci, kteří byli zvyklí pracovat déle, než je jejich standardní pracovní doba, byli nuceni se tohoto vzdát za cenu udržení si pracovní pozice. Ti méně šťastní o svou práci přišli a stali se nezaměstnanými. To je ta stinná stránka věci. Ta dobrá stránka je, že z důvodu nulového příjmu nepodléhá jejich mzda dani z příjmů.[9] Během let, kdy se ekonomice daří, mzdy rostou. Během let s vyšší inflací mají příjmy sklon růst o to více. Jak naše mzdy rostou, roste i suma odváděná státu (daň z příjmu). Tyto daně redukují naše výdaje Během recese dochází k poklesu příjmů, ovšem velikost daní klesá ještě rychleji. Tento jev mírní ekonomický úpadek tím, že zanechá plátci daní více peněz v peněžence.[9] Úspory Jestliže se ekonomika propadne do recese, velikost úspor klesá. Mnozí lidé přijdou o práci a dalším se mzdy sníží. S poklesem příjmů klesá i velikost úspor. Stejně jako je propad příjmu doprovázen redukcí úspor, opak následuje, když se ekonomice začne znovu dařit. Jako vysoké daně v dobách velké ekonomické expanze, i rostoucí úspory pomáhají hasit inflační tlaky.[9] Dostupnost úvěrů Jelikož vlastní většina Američanů kreditní kartu (většinou Mastercard nebo Visa), můžeme si na tomto příkladě dokázat funkci automatických stabilizátorů. Během dob, kdy se nám daří, bychom měli splatit veškeré dluhy, které na své kreditní kartě máme, abychom v době, kdy naše finanční situace není nejpříznivější, mohli opět čerpat finanční prostředky.[9] Naše kreditní karta v dobách recese může být chápána jako automatický stabilizátor, protože nám může poskytnout další zdroj financí, s kterým si můžeme dovolit provádět další spotřebu. Člověk v USA může ztratit práci a k tomu nemít na bankovním účtu žádné úspory, ale jeho kreditní karta je stejně tak dobrá, jako peníze.[9] Kompenzace ztráty zaměstnání Dalším z pomocí stimulace agregátní poptávky při nastalé hospodářské recesi je nejen v USA připojištění v nezaměstnanosti. Stephen Slavin to ukazuje na

22

příkladu, kde člověk, jehož hrubý týdenní příjem činí 200$, si po zdanění domů odnese 160$. Pokud by přišel o práci a splnil podmínky pro získání podpor v nezaměstnanosti, dostával by mezi 110$ a 120$. Rozdíl tedy může činit pouhých 40$. Tímto je opět stimulována agregátní poptávka. Pokud je recese dlouhotrvající, může vláda prodloužit (pomocí diskrečního opatření) dobu pobírání podpory ze standardních 26 týdnů až na 52.[9] Daň z příjmu právnických osob Automatickým stabilizátorem, který působí pravděpodobně nejvíce proticyklicky, je daň z příjmů právnických osob. Ve spojených státech je sazba daně pro tyto subjekty stanovena na 35%, pokud jejich čistý příjem přesahuje 10 milionů dolarů. Při hospodářské recesi klesají zisky firem mnohem rychleji než mzdy, spotřeba, nebo reálné GDP. V období expanze nastává jev rychlejšího růstu zisků korporací před zmíněnými mzdami, atd.. V USA v období recese (1981-1982) poklesly zisky z daní během prvního čtvrtletí ze 169 mld. $ na 119 mld. $.[9] Transfery Tři platby, které mají za úkol pomáhat chudšímu obyvatelstvu, začnou růst v období hospodářské recese. Jde o zajištění zdravotní péče (Medical payments), jídla (food stamps) a udržení životní úrovně (wellfare payments). Tyto automatické stabilizátory také zjemňují hospodářské cykly a zabraňují zvětšení rozdílů mezi optimálním stavem ekonomiky.[9] Autoři knihy „Hospodářská politika“ (Christiana Kliková a Igor Kotlán) dělí automatické stabilizátory ve své knize na tři základní součásti. Jedná se o: • Mandatorní výdaje – každoročně povinné výdaje, • Progresivní daně z příjmů, • Transferové platby. [2] 3.4.2

Diskreční opatření

Jsou to jednorázová opatření vlády, která jsou zaměřena na akutní řešení vzniklých problémů v hospodářství.[2] Diskreční opatření jsou zásahy vlády pomocí daní a vládních výdajů do chodu ekonomiky. Těmito zásahy se snaží ovlivnit tempo růst GDP, míru nezaměstanosti a míru inflace.[5] Mezi hlavní diskreční opatření se řadí: • Změnu daňových sazeb a zavedení nových daní, • Změnu ve struktuře vládních výdajů, nebo jejich jednotlivých výdajů. [8] Někteří autoři považují za jedno z nejdůležitějších diskrečních opatření i veřejné programy a projekty zaměstnanosti.[2]

23

3.5 Hospodářské koncepce Volba hospodářských cílů a nástrojů, jimiž se lze k daným cílům propracovat, je ovlivněna celou řadou faktorů. Tento výběr ovšem není nahodilý, ale odvíjí se od toho, jaké politické ideje vláda státu zastává. Mezi základní tři proudy patří směry: • Liberální, • Konzervativní, • Marxistické. [2] 3.5.1

Liberální hospodářsko-politická koncepce

Tento proud zastává názor, že veškeré hlavní ekonomické otázky si vyřeší tržní mechanismus sám. Vládní zásahy do chodu ekonomiky jsou zde chápány jako nepotřebné, až rušivé. Zastánci tohoto směru se spíše zabývají tím, že vysvětlují, proč je dobré státní zásahy nepodnikat. Liberální hospodářsko-politická koncepce vychází z těchto předpokladů: • Díky cenovému mechanismu dochází v tržním systému k optimální alokaci zdrojů a umožňuje nejlepší spotřebitelské uspokojení. • Užitku celé společnosti docílíme sledováním individuálních zájmů každého subjektu. Existuje totiž vztah (harmonie) mezi individuálními a společenskými zájmy. • Tržně orientovaná společnost má mnohé přednosti. Jsou to: o Podnikavost, o Pružnost, o Dynamika ekonomických subjektů atd.. Při prosazování liberální koncepce je role státu zredukována na: • Vnitřní (policie) a vnější (armáda) zabezpečení, • Ochrana vlastnických práv. Ochrana rámcových podmínek pro fungování trhu (ochrana konkurence, peněžního trhu, péče o některé veřejné statky)[2] Zastánci liberální politiky zásahy států úplně nevylučují, ale snaží se je zredukovat na nejnižší možnou úroveň. Jejich teorie říká, že přílišná vládní intervence vede k vládnímu selhání.[2] 3.5.2

Konzervativní hospodářsko-politická koncepce

Tato vychází z liberální koncepce a začala se formulovat v osmdesátých letech dvacátého století. Tato koncepce říká, že tržní systém je vnitřně stabilní

24

a podstatou hospodářské politiky je svými zásahy nenarušit tuto stabilitu. Pro tuto koncepci platí: • Hlavním cílem je udržení stabilní měnové hladiny a vnější rovnováhy, • Hlavním nástrojem je monetární politika využívající regulaci nabídky peněz, • Orientace na střednědobý a dlouhodobý horizont. Dodržování stabilních pravidel:konstantní množství peněžní masy a vyrovnaný státní rozpočet.[2] 3.5.3

Intervencionistická hospodářsko-politická koncepce

Tato koncepce zastává názor, že tržní mechanismus není dokonalý a dochází v něm k mnohým selháním. Tato selhání je nutno řešit pomocí státních zásahů. Tato koncepce nezpochybňuje oprávněnost tržního mechanismu, je ovšem přesvědčena, že by měl stát svými zásahy tomuto mechanismu pomáhat. Zastánci této teorie jsou přesvědčeni, že tržní mechanismus podléhá více selháním, než jsou ochotni připustit liberálové. Jde především o problémy selhání alokačního, rozdělovacího a informačního mechanismu trhu. Státní intervence doporučují, jedná-li se o: • Externality • Veřejné statky, • Udržení konkurence, • Životní rizika, • Přerozdělování důchodů a majetků, • Existenci nerovnovážných stavů.[2] Tato teorie se projevovala mezi 30. a 70. lety dvacátého století a čerpala převážně z učení Johna M. Keynese. Mezi hlavní rysy této koncepce lze považovat tyto: Plná zaměstnanost a hospodářský růst jsou hlavní cíle této koncepce, Hlavním nástrojem je regulování agregátní poptávky , Upřednostňování fiskální nástrojů fiskální politiky před nástroji politiky monetární, Zaměření spíše na krátkodobý časový horizont, Tento druh hospodářské politiky je zaměřena spíše vnitřně. Může docházet k růstu inflace a k vnější nerovnováze.[2] 3.5.4

Marxistická koncepce

Selhání, ke kterým v ekonomice dochází, chápe marxistická koncepce jako totální. Chápe tedy roli státu jako absolutního dozorce nad chodem trhu.[2]

25

3.6 Přístupy k fiskální politice V ekonomické teorii je pojetí stabilizační politiky velmi diskutovaným tématem. Nejrozdílnější jsou názory monetární a keynesiánské teorie u řešení problémů cyklického vývoje ekonomiky.[8] Zastánci Keynesiánského učení tvrdí, že tržní ekonomika je vnitřně nestabilní. Tržní mechanismus nemá dostatečné samoregulační schopnosti, které jsou pro optimální chod tržního mechanismu nezbytné. z tohoto tvrzení se následně vyvozuje preferování fiskální politiky (před nástroji monetární politiky) při řešení stability hospodářství. Důraz je také kladen na jednotlivá vládní rozhodnutí (diskreční opatření).[8] Monetaristické vysvětlení naopak vnitřní stabilitu hospodářství předpokládá. Tvrdí, že tržní mechanismus sám dokáže vyrovnat odchylky a zajistit plné využití dostupných zdrojů. Za hlavní příčinu problémů v ekonomice považují vládní selhání způsobené diskrečními opatřeními. Doporučují proto dodržovat fixní pravidla. Za správné považují užívání monetárních nástrojů k regulaci nabídky peněz. Používání fiskálních pravidel vylučují.[8]

26

4 Vlastní práce Nejpravděpodobnější příčinou vzniku finanční krize bylo „splasknutí hypoteční bubliny“ koncem roku 2007 v USA. Následné krachy institucí, zabývajících se zajišťováním hypotečních úvěrů, byly opodstatněné. Problémy postupně začaly postihovat bankovní sektor, trhy s cennými papíry a vůbec celou ekonomiku USA. Jelikož je činnost USA rozrostlá do celého světa a investoři z celého světa mají svůj kapitál v amerických finančních instrumentech, je zřejmé, že problémy v USA se musely více či méně projevit i dále. V následujícím textu si ukažme, jak se vyvíjela ekonomická situace v ČR a jiných vybraných státech světa. 0 V elikost salda vládního sektoru ČR v % G DP

2005

2006

2007

2008

2009

-1

-2

-3

-4

-5

-6

-7 Roky

Graf 1:Salda vládního sektoru ČR v % GDP. Zdroj:MFČR

Tento graf se saldy vládního sektoru nám ukazuje skutečnost, o které se v poslední době značně mluví. Je to rostoucí zadluženost České republiky. Mnoho ekonomických expertů na tuto skutečnost již dlouho poukazuje. Myšlenka splácení státního dluhu v době ekonomické expanze však musí být samozřejmostí i pro ekonomického laika. Státní dluh nějak významněji neovlivňovala orientace vládnoucích stran v ČR, ani to, zda se české ekonomice dařilo, či nikoli. Vždy se státní rozpočet prohluboval. Jednou z příčin vysoké zadluženosti České republiky je zajisté to, že jsme třetí země v Evropské unii s nejvyšší mírou příspěvků na sociální pomoc ze státního rozpočtu. První místo zaujala Francie s 17,9 % GDP. Naše výdaje na sociální příspěvky byly v roce 2008 na úrovni 16,2% GDP. Pro porovnání bych rád uvedl výdaje na tyto transfery z Dánska, které jsou na úrovni 1,8 % GDP. To je značný rozdíl ve výdajích, který má výrazný dopad na saldo rozpočtu a s ním spojené postupné, prohlubující se zadlužení státu.[16]

27

V důsledku dopadů hospodářské krize a snah tyto dopady regulovat lze očekávat další navýšení výdajů států. Ač je nutné se naším státním dluhem zabývat, protože se prohlubuje rychleji než 6 340 Kč/s a státní dluh dosahuje již více než 33 % GDP (r. 2008 byl cca 27 % GDP ), jsou na tom některé země EU podstatně hůře.[13],[21] Jako příklad bych uvedl Itálii. Její státní dluh dosahuje takové výše, že i kdyby vynaložila veškeré své GDP na splacení dluhu, tak by tento dluh plně nesplatila. Italský státní dluh dosahoval v roce 2008 výše 105,8 % GDP. Situace je pro Itálii v době krize značně nepříznivá, protože se očekává na konci roku 2009 dluh ve výši 110,5 % GDP, což je poměrně výrazný propad.[18] Fakt, že ekonomiky nejsou v této době v dobré kondici, dosvědčuje i další ekonomický indikátor. Jak praví ekonomické teorie, pokles produktu způsobuje růst nezaměstnanosti. V druhém čtvrtletí r. 2008 byla míra nezaměstnanosti 4,2 %. Na grafu č.2 vidíme vývoj GDP v České republice.[12] o rok později lze vypozorovat růst o více něž 2 procenta, a to až na 6,3 % v důsledku poklesu GDP až k hranici -5%. 8,0

Vývoj HDP v %

6,0 4,0 2,0 0,0 -2,0

2005

2006

2007

2008

2009

-4,0 -6,0 Roky

Graf 2:Tempo růstu GDP v ČR v %. Zdroj:MFČR

S propadem GDP na tom jsou podobně i další země. Za povšimnutí stojí situace na Slovensku. Růst GDP se pohyboval v roce 2007 nad hranicí 10 %. Pro rok 2009 se očekává propad GDP na úroveň cca -4 %. V Evropské unii (EU27) je situace s nízkým GDP v roce 2009 obdobná. Meziroční růst GDP činil 2,9 % v r. 2007. S následným dopadem problémů klesl hrubý domácí produkt přes 0,9 % roku 2008 až na -4,2 % v roce 2009. Viz graf č.3.

28

15,0 10,0

Vývoj HDP v %

5,0 Slovensko

0,0 2005

2006

2007

2008

2009

-5,0

Litva EU27

-10,0 -15,0 -20,0 Roky

Graf 3:Tempo růstu GDP vybraných zemí. Zdroj:MFČR

S poklesem produktu je spojena změna dalšího ekonomického indikátoru. Současná situace v ČR a mnoha jiných zemích je typická tím, že klesá poptávka po zboží a službách. Jednou z možností je snížení exportu, což je typické pro situaci v České republice. Dále může jít o snížení poptávky po vlastním zboží, což probíhá ve státech, které nejsou na exportu tolik závislé a spíše jím zásobují vlastní trh. Růst agregátní poptávky zapříčiňuje růst produktu a s ním spojený pokles míry nezaměstnanosti. Nesmíme ovšem zapomenou i na rostoucí inflaci vyvolanou přehříváním ekonomiky. V období krize je ovšem mnohem pravděpodobnější jiná tendence. Je to pokles agregátní poptávky, pokles GDP a s tím spojený růst míry nezaměstnanosti. Vývoj míry nezaměstnanosti v ČR je nastíněn v grafu č.4.

Míra nezaměstnanosti v %

9,0 8,0 7,0 6,0 5,0 4,0 3,0 2,0 1,0 0,0 2005

2006

2007 Roky

Graf 4:Míra nezaměstanosti v ČR v %. Zdroj:MFČR

2008

2009

29

Z grafu je patrné, že v roce 2008 byla míra nezaměstnanosti pod hranicí 4,5 %. V roce 2009 by měla tato míra dosahovat 6,8%. z důvodu rostoucí tendence míry nezaměstnanosti předpokládají analytikové míru nezaměstnanosti v ČR kolem roku 2010 kolem 7,8%, což je ovšem stále pod úrovní z roku 2004. Pokud by se nepodařilo stimulovat hospodářský růst, a tím zajistit nová pracovní místa a zamezit propouštění, tak by se mohly vyplnit i ty horší prognózy. Podle některých grafů uváděných na statistických serverech zjistíme, že v roce 2011 by mohla míra nezaměstnanosti dosahovat až 10,1%. V EU27 se pohybuje míra nezaměstnanosti v roce 2009 kolem 9 %.[15] Dalším makroekonomickým indikátorem je inflace. Ta je v tuto chvíli ovšem vedlejším ukazatelem, protože v období hospodářské krize tohoto typu vysoká inflace nehrozí. Inflace roste s růstem GDP při přehřívání ekonomiky. Ekonomika se musí někdy přibrzďovat, aby nevznikaly inflační tlaky a jimi způsobená vysoká inflace. V současné době je ovšem situace zcela opačná. Export je na nízké úrovni, a proto i GDP České republiky (na exportu značně závislé) klesá. z výše uvedeného vyplývá, že inflace se drží na nízké úrovni, a tudíž není potřeba se snažit ji ještě snížit. Nyní se ovšem vlády snaží nastartovat ekonomiku a stimulovat hospodářský růst.

7

Míra inflace v %

6 5 4 3 2 1 0 2005

2006

2007

2008

2009

Rok y

Graf 5:Míra inflace v ČR v %. Zdroj:MFČR

Sloupcový graf uvedený výše nám ukazuje předpokládaný vývoj inflace. V roce 2007 se očekávaná světová hospodářská krize dotkla České republiky jen minimálně a růst našeho GDP převyšoval šestiprocentní hranici. To vyvolalo růst inflace, který lze vidět v roce 2008. Po prudkém poklesu růstu GDP, který nastal v roce 2008, můžeme sledovat i pád míry inflace. V roce 2008 překračovala

30

hranici 6%. Míra inflace, která se očekává pro rok 2009 je zcela jiná. Inflace by se v tomto roce měla pohybovat v rozmezí 3 až -0,8. Zde vidíme, že by inflace mohla mít zápornou hodnotu, a tudíž by se jednalo o deflaci. Dalším indikátorem, na kterém lze vidět stav ekonomiky, jsou úrokové míry. Nejedná se sice o opatření fiskální politiky, ale o opatření politiky monetární. Z hodnot úrokových měr lze snadno vyčíst, jak se hospodářství dané země daří, proto si je zde také v krátkosti uvedeme. Centrální banky používají celou řadu prostředků, kterými vykonávají monetární politiku. Jedním z těchto prostředků jsou úrokové sazby. V případě nutnosti ochlazování ekonomiky jsou úrokové sazby na vyšších úrovních. Naopak je tomu v případě, že se ekonomika nachází v problémové situaci. V takové situaci se snaží banky své úrokové míry snížit a tím „zlevnit peníze“. Díky snížení úrokových měr se peníze dostávají do oběhu a pomáhají stimulovat hospodářský růst.

6,00

Výše sazeb v %

5,00 4,00 3,00

primary rate secondary rate

2,00 1,00 0,00 07 Sep 18

07 Oct 30

07 Dec 11

08 Jan 22

08 Jan 30

08 Mar 16

08 Mar 18

08 Apr 30

08 Oct 08

08 Oct 29

08 Dec 16

Výchozí dny

Graf 6:Vývoj diskontní sazby v %. Zdroj:Federal reserve bank of NY.

Na grafu č.6 můžeme vidět dramatický propad diskontní úrokové sazby v USA. V roce 2009 se diskontní sazba pohybuje stále kolem hranice 0,5%. V České republice je situace podobná. Vyvíjela se od extrémně vysoké úrovně 13% (1997), přes v celku obvyklou úroveň 2,75% (2008), až po historické minimum v roce 2009 (současnost), které je na úrovni 0,25 %.

31

14

Výše diskontní sazby v %

12

10

8

6

4

2

2009

2009

2008

2008

2007

2007

2006

2005

2005

2004

2003

2002

2002

2002

2001

1999

1999

1998

1997

0

Roky

Graf 7:Velikost diskontní sazby v ČR v% (ČNB). Zdroj:ČNB

U evropské centrální banky je trend obdobný. Nyní dosahuje diskontní sazba výše 0,25 %. Analýza fiskálních intervencí Při zkoumání měr fiskální intervence států, byla v této práci posuzována změna celkových vládních výdajů při změně hrubého domácího produktu. Pokud by se posuzovala pouze změna absolutního množství vládních výdajů, nebo celkových vládních výdajů v % GDP apod., neměl by tento ukazatel požadovanou vypovídající schopnost, nebyl by zde zohledněn důvod zvýšení (snížení) TGE. Pokud by dva státy měly podobné problémy v krizi, které by se projevily stejným poklesem GDP a jeden z nich by měl větší růst TGE než druhý, pak by se stát s větší mírou TGE zachoval více aktivisticky. Druhou možností rozlišení států je možnost, že oba státy zareagují stejně z hlediska fiskální intervence, avšak jejich pokles (růst) GDP se různí. Ten stát, který neutrpěl poklesem GDP tolik jako stát druhý, se zachoval relativně více aktivisticky. Z tohoto důvodu byly vytvořeny dva vzorce, jejichž výsledky mohou sloužit k určení oprávněnosti fiskálních intervencí státu. V této práci byly tyto vzorce aplikovány na chování států před vypuknutím světové hospodářské krize a po ní.

32

4.1 Metoda 1 Prvním výchozím indikátorem pro tuto metodu jsou již dříve zmiňované celkové vládní výdaje v národních měnách. Jelikož se údaje o těchto výdajích daly najít pouze v běžných cenách, bylo nutné je převést na stálé ceny. Toho bylo docíleno pomocí roční míry inflace. Byly použity stálé ceny roku 1997, proto se musely jednotlivé meziroční indexy vývoje míry inflace mezi sebou vynásobit podle potřeby následujícím způsobem, Koef N = I 1 * I 2 * I 3 * ...I N kde: • I1

… I n jsou indexy míry inflace pro roky 1 až n 7,

• Koef n … je výsledný růst cenové hladiny za sledované období. Názornou ukázku provedeného výpočtu koeficientu za roky 1998-2001 pro Českou republiku znázorňuje tabulka 1. Tabulka 4:Koeficient pro Českou republiku (pro srovnatelné ceny r.1997)

1998 Míra inflace v % Index míry inflace Koeficient

1999 1,8 1,018 1,117

9,7

1,097 1,097

2000 3,9 1,039 1,160

2001 4,5 1,045 1,213

Zdroj:Vlastní výpočty, Eurostat.

Díky tomuto koeficientu (míra inflace od 1.roku až po požadovaný rok) lze následně očistit TGE od inflace. Tento krok byl prováděn pro každý stát v jednotlivých letech. Bylo postupováno podle tohoto obecného vzorce,

TGE oč =

TGE n Koef n

kde: o TGE oč jsou celkové vládní výdaje ve stálých cenách, o TGE n jsou celkové vládní výdaje v běžných cenách, o Koef n je koeficient vyjadřující míru inflace za požadované období. Ukázku převodu TGE na srovnatelné ceny v letech 1998-2001 ukazuje tabulka 2. Tabulka 5:Převod TGE na ceny r.1997 pro ČR v letech 1998-2001 (mil.Kč).

TGE v běžných cenách Koeficient TGE ve stálých cenách

1998 861722, 1,097 785526

1999 879581 1,117 787628,5

2000 915413 1,160 788945,7

Zdroj:Vlastní výpočty, Eurostat. 7

(např.:při meziročním růstu cenové hladiny o 5,6 %….I1=1,056)

2001 1043255 1,213 860407,6

33

Druhou nezbytnou částí pro výpočet je hrubý domácí produkt ve stálých cenách. GDP již byl ve stálých cenách roku 2000, proto se nemusel již dále upravovat. Pokud by nebyl ve stálých cenách, postupovalo by se obdobně jako u očišťování celkových vládních výdajů od růstu cenové hladiny. Rozdílnost výchozího období pro GDP a TGE u této metody nehraje roli, jelikož dalším krokem výpočtu je zjištění relativních změn dané veličiny v čase. Tento ukazatel znázorňuje, jak se relativně změnila sledovaná veličina za jedno období. Dále byly používány pouze veličiny ve stálých cenách. Pro výpočet relativní změny veličiny za dva po sobě jdoucí roky jsou zapotřebí absolutní sumy veličiny v obou letech. Dále se tyto dvě sumy mezi sebou vydělí. Způsob výpočtu relativních změn TGE je znázorněn ve vzorci uvedeném níže,

∆TGE X +1 / X =

TGE X +1 TGE X

kde: • ∆TGE X +1 / X je relativní změna za dva po sobě jdoucí roky, • TGE X jsou celkové vládní výdaje ve stálých cenách ve výchozím roce, • TGE X +1 jsou celkové vládní výdaje ve stálých cenách v roce následujícím. Názorná ukázka vypočtených relativních změn TGE znázorňuje tabulka 3. Tabulka 6:Relativní změny TGE České republiky za r.1999-2003 v mil.Kč.

TGE X TGE X +1 ∆TGE X +1 / X

1999/2000 787628,5 788945,7 1,037566

2000/2001 788945,7 860407,6 0,978154

2001/2002 860407,6 928196,3 1,031715

2002/2003 928196,3 992834,4 1,045032

Zdroj:Vlastní výpočty

V grafu 8 je zřejmý vývoj hodnot TGE v letech 1998 až 2008 vybraných států.

34

1,1

Hodnota relativní změny

1,08 1,06 1,04

Česká republika Itálie

1,02

Portugalsko

1 0,98

2008/2007

2007/2006

2006/2005

2005/2004

2004/2003

2003/2002

2002/2001

2001/2000

2000/1999

1999/1998

0,96

roky

Graf 8:Vývoj relativních změn TGE vybraných států Zdroj:Vlastní výpočty

Při výpočtu relativních změn GDP je postup obdobný. Výchozím pro tento výpočet je GDP za dva po sobě jdoucí roky, které se spolu následně podělí podle níže uvedeného vzorce,

∆GDPX +1 / X =

GDPX +1 GDPX

kde: • ∆GDPX +1 / X je relativní změna za dva po sobě jdoucí roky, • GDPX jsou celkové vládní výdaje ve stálých cenách ve výchozím roce, • GDPX +1 jsou celkové vládní výdaje ve stálých cenách v roce následujícím. Tabulka 7 znázorňuje vývoj GDP v Bulharsku za roky 1999-2003 za pomoci relativní změny. Tabulka 7:Relativní změna GDP v ČR za r.1999-2003 v mil.Kč.

GDPX GDPX +1 ∆GDPX +1 / X

1999/2000

2000/2001

2001/2002

2002/2003

2112121

2189169

2242943

2285488

2189169

2242943

2285488

2367818

1,036

1,025

1,019

1,036

Zdroj:Vlastní výpočty, Eurostat.

35

Vývoj tohoto ukazatele je taktéž na dalších státech znázorněn v grafu 9, nacházejícím se níže. 1,080

Hodnoty vývoje GDP

1,060 1,040 1,020

Česká republika Itálie

1,000

Portugalsko

0,980 0,960

2009/2008

2008/2007

2007/2006

2006/2005

2005/2004

2004/2003

2003/2002

2002/2001

2001/2000

2000/1999

1999/1998

0,940

roky

Graf 9:Vývoj relativních změn GDP vybraných států Zdroj:Vlastní výpočty

Posledním krokem při zjišťování míry fiskální intervence států je porovnání mezivýsledků mezi sebou. Porovnání vychází z logické úvahy, která říká, že pokud TGE rostou rychleji, než GDP, potom se tento stát chová aktivisticky8. Vydělením celkových vládních výdajů hrubým domácím produktem získáme požadované výsledky. Z estetických a orientačních důvodů byly výsledky na závěr vynásobeny stem. Zmíněný postup je patrný z vzorce, Ukazatel1 = ( ∆TGE X +1 / X / ∆GDPX +1 / X )*100

kde: • ∆TGE X +1 / X je relativní změna TGE za dva po sobě jdoucí roky, • ∆GDPX +1 / X je relativní změna GDP za dva po sobě jdoucí roky, • Ukazatel1 je zvolené kritérium pro rozdělení států do skupin.

8

v období krize, rozhazovačně v období klidu

36

Chování vybraných států je patrné díky ukazateli č.1, znázorněném v tabulce 5. Na prvním státu (Francie) je patrná nízká hladina fiskálních intervencí vzhledem ke stavu ekonomiky. Druhý stát (Bulharsko) je zajímavý velkým výkyvem ve fiskální politice mezi roky 2006 a 2007. Bulharské GDP si udržovalo mezi roky 2004-2008 meziroční růst cca 6 %. Velké výkyvy zaznamenaly TGE, které z roku 2006 na 2007 zaznamenaly nárůst 20,79 %. Poslední stát v tabulce (Lucembursko) představuje zvýšení ukazatele č.1, a tím větší zvyšování státních výdajů, než je růst GDP. z roku 2007 na rok 2008 zůstalo v Lucembursku GDP na stejné úrovni, ovšem vládní výdaje vzrostly oproti roku 2008 o 5 %. Tabulka 8:Ukazatel č.1

Francie Bulharsko Lucembursko

2004/2005 100,50 96,97 98,33

2005/2006 99,20 93,79 95,73

2006/2007 100,15 113,77 94,78

2007/2008 100,14 89,49 103,56

Zdroj:Vlastní výpočty

Níže uvedený graf 10 znázorňuje taktéž hodnoty ukazatele 1. Státy by se měly pohybovat okolo hodnoty 100, což by znamenalo, že se stát s útlumem ekonomiky zachová restriktivně, a tím zamezí růstu státního dluhu (což doporučují mnohé ekonomické teorie). V opačném případě (růstu ekonomiky) si může dovolit své výdaje zvýšit. Podle vypočtených hodnot lze konstatovat, že z vybraných států za dané období provedla Česká republika největší fiskální expanzi z roku 2000 na rok 2001. Naopak nejvíce umírněně se zachovala Itálie z roku 1999 na rok 2000. 110,00 108,00

Hodnoty ukazatele 1

106,00 104,00 Česká republika 102,00

Itálie Portugalsko

100,00 98,00 96,00

Roky

Graf 10:Ukazatel č.1 interpretovaný na vybraných státech Zdroj:Vlastní výpočty

2008/2007

2007/2006

2006/2005

2005/2004

2004/2003

2003/2002

2002/2001

2001/2000

2000/1999

1999/1998

94,00

37

4.2 Metoda 2 Prvním výchozím indikátorem pro tuto metodu byly (jako u metody 1) celkové vládní výdaje v národních měnách. Tyto byly v dalším kroku za pomoci inflace převedeny na srovnatelné ceny (ceny roku 2000). Druhým indikátorem byl hrubý domácí produkt v národních měnách. Zde bylo nutné převést jej opět na srovnatelné ceny již zmiňovaným způsobem. Rozdíl mezi první a druhou metodou nastává v tomto kroku. U metody 1 bylo nejdříve dosaženo vypočítání relativních změn pro oba indikátory. V dalším kroku byl podíl těchto změn vynásoben stem. U metody 2 bylo postupováno opačným způsobem. V prvním kroku byl vypočítán podíl celkových vládních výdajů a hrubého domácího produktu (TGE a GDP) pro stejné roky. Postup je uveden níže,  TGE n   ∗100 P =   GDPn  kde: • TGE n … jsou celkové vládní výdaje státu v národní měně v roce n, • GDPn …je hrubý domácí produkt státu v národní měně v roce n, • P… představuje podíl vládních výdajů na GDP (dále jen „podíl výdajů“) . Výsledek (podíl výdajů) vyjadřuje podíl TGE a GDP vynásobený 100, což lze interpretovat jako množství vládních výdajů na jednotku hrubého domácího produktu dané země. Jelikož je tato hodnota vynásobena stem, je tento ukazatel interpretován v procentech. o zemi, jejíž hodnota podílu výdajů dosahuje v určitém roce vysokých čísel, lze konstatovat, že její výdaje dosahují vysokého procenta GDP. Vláda tedy utrácí značné množství finančních prostředků. Ukázka hodnot podílu výdajů pro vybrané státy se nachází v tabulce 6. Tabulka 9:Podíl TGE a GDP v letech 2006-2009 (podíl výdajů).

Česká republika Maďarsko Rumunsko

2006 44,54 52,33 42,64

2007 43,48 49,22 47,12

2008 41,99 47,64 53,03

2009 46,37 48,69 55,98

Zdroj:Vlastní výpočty

Z tabulky 6 je patrná rozdílnost států podle tohoto kriteria. Zatímco Česká republika (patřící mezi sledované státy k zemím s nízkým podílem výdajů) se pohybuje kolem úrovně 43, jiné státy dosahují výrazně odlišných výsledků. Zatímco celkové vládní výdaje České republiky tvořily v roce 2008 41,99 % GDP, u Maďarska jsou TGE na cca 47,64 % GDP. Průměr této hodnoty se u sledovaných států pohybuje okolo 45 %. V grafu 11 si lze všimnout vývoje některých dalších evropských států. Zatímco Estonsko a Velká Británie v čase navyšují objem celkových vládních výdajů vzhledem k vyprodukovanému hrubému domácímu produktu, Slovensko si

38

udržuje v čase podobnou úroveň. Po poklesu této úrovně z roku 2000 (52,18) na 43,59, si udržuje konstantní úroveň mezi 40-45 až do roku 2008. 55,00

Hodnota podílu výdajů

50,00

45,00 Estonsko Slovensko Velká Británie 40,00

35,00

30,00 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

roky

Graf 11:Hodnota podílu výdajů vybraných států. Zdroj:Vlastní výpočty

Tento ukazatel je sám o sobě schopen poukázat na chování států a rozřadit je podle toho, které provádí velkou fiskální expanzi a které nikoli. Cílem této práce je ovšem posoudit reakci na vzniklou hospodářskou krizi. Je nutné porovnat toto chování před propuknutím a po propuknutí krize. Z tohoto důvodu je nutné přistoupit k dalšímu kroku. Z těchto vypracovaných dat je nutné zjistit relativní změny mezi pro po sobě jdoucí roky. Toho bylo docíleno pomocí následujícího vzorce. P ∆ P = n +1 Pn kde: • ∆P… je relativní změna podílu TGE a GDP mezi dvěma roky, • Pn … je podíl TGE a GDP pro základní rok, • Pn +1 … je podíl TGE a GDP pro rok následující. Následným vynásobením této relativní změny stem docílíme požadovaného tvaru9. Konečný vzorec pro ukazatel č.2 tedy vypadá následovně. 9

shodný tvar jako u metody 1

39

 TGE n +1 ukazatel 2 =   GDPn +1

TGE n GDPn

  *100 

V tabulce 7 jsou znázorněny hodnoty ukazatele č.2 pro některé státy. Je vidět, že každý stát má odlišnou strategii. Z dat vypočítaných pro Maďarsko můžeme vyčíst, že je státem, který si drží relativně stabilní hodnotu ukazatele č.2. Na pokles GDP reaguje poklesem TGE a naopak. Rumunsko zareagovalo v poslední fázi (2008/2009) značně intervencionisticky, jelikož zde hodnota ukazatele č.2 přesahuje hodnotu 113. U České republiky je změna ukazatele také patrná. Předchozí tři období nedosahoval tento ukazatel hodnot větších než 97,62% a mezi roky 2008/2009 je tato hodnota přes 110%. Tabulka 10:Ukazatel č.2

2005/2006 98,07 96,30 103,61

Rumunsko Česká republika Maďarsko

2006/2007 95,72 97,62 94,07

2007/2008 102,69 96,57 96,79

2008/2009 113,43 110,44 102,19

Zdroj:Vlastní výpočty

Na grafu 12 vidíme, že každý stát se chová odlišným způsobem. Na křivce znázorňující Estonsko vidíme téměř neustále rostoucí trend. Tato křivka se nachází téměř po celou dobu nad hodnotou 100. Estonsko má tedy v posledních letech tendenci provádět stále větší fiskální expanze. U Slovenska je trend značně kolísavý. Lze zpozorovat nárůst, pokles, body nad hranicí hodnoty 100 i body pod hranicí hodnoty 100. Velká Británie si drží konstantní hodnotu ukazatele 2 mezi hodnotami 100-106. Až v poslední fázi grafu(2007/2008) se dostává na úroveň 106,47. 120,00 115,00

hodnoty ukazatele 2

110,00 105,00 Estonsko 100,00

Slovensko Velká Británie

95,00 90,00 85,00

Roky

Graf 12:Ukazatel č.2 u vybraných států Zdroj:Vlastní výpočty

2008/2007

2007/2006

2006/2005

2005/2004

2004/2003

2003/2002

2002/2001

2001/2000

80,00

40

4.3 Rozřazení států Primárně je v této práci důležitý rozsah fiskální intervence při reakci na nastalou krizi. Názory na trvání krize se podle mnoha zdrojů velmi různí. Někteří ekonomové označují rokem vzniku krize již rok 2006. Pro tuto analýzu se vycházelo z většinového názoru, který stanovuje vznik celosvětové hospodářské krize na rok 2007. 4.3.1

Období 2007/2008

O světové hospodářské krizi se začalo diskutovat začátkem podzimu roku 2007. Nejprve se spekulovalo nad tím, zda vůbec tato krize (odstartovaná americkou finanční krizí) postihne všechny státy, nebo ne. Z médií bylo často slyšet, že se tato recese České republiky v žádném případě netýká. Opak se ukázal být pravdou. Jelikož ovšem krize naplno propukla až koncem roku, nestačily na ni státy zareagovat v takové míře, aby se to nějak znatelněji promítlo na makroekonomických datech. Už jen samotný legislativní proces je velmi zdlouhavý, což je ještě v České republice umocněno tím, že povolební situace v českém parlamentu přinesla „patovou situaci“. Skupina 1 V této skupině se nacházejí státy, jejichž výsledné hodnoty, vypočtené našimi dvěma ukazateli, nedosahují hodnoty 100. Patří sem těchto pět států: • Bulharsko • Česká republika • Německo • Maďarsko • Rakousko Pouze těchto pět států dosáhlo za dané období hodnot ukazatele fiskální intervence menších než sto. Od roku 1998 po rok 2007 (včetně) se tato hodnota nacházela průměrně u 15 z 28 států ročně. Tabulka 11:Hodnoty ukazatele u států z první skupiny za období 2007/2008

Země Bulharsko Česká republika Německo Maďarsko Rakousko

Výsledné hodnoty 89,49 96,57 98,80 96,79 99,40

Zdroj:Vlastní výpočty

Z tabulky 8 je patrné, že nejvíce liberálním státem se jeví být (pro toto období) Bulharsko s hodnotou nepřesahující číslo 90. Naopak stát, nejvíce se blíží-

41

cí hraniční hodnotě sto, je Rakousko s 99,40. Státy patřící do této skupiny znázorňuje i graf 13 znázorněný níže.

102,00 100,00

Hodnota ukazatele

98,00 96,00 94,00 92,00 90,00 88,00 86,00 84,00 Bulgaria

Czech Republic

Germany

Hungary

Austria

Státy

Graf 13:Hodnoty ukazatele u států první skupiny pro období 2007/2008 Zdroj:Vlastní výpočty

Skupina 2 Druhou (hraniční) skupinou jsou státy, které těsně přesáhly hodnotu sto. Do této podskupiny aktivistických států (znázorněných hlavně ve skupině 3) se dají zařadit země jako:Dánsko, Francie, Itálie, Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Slovensko, Finsko a Švédsko. Jejich výsledná hodnota ukazatele se pohybuje v intervalu <100,102). Nejumírněnější ze států této skupiny je Francie s hodnotou 100,14. Na protilehlé straně této skupiny leží Dánsko, jehož hodnota dosahuje čísla 101,79. V této skupině jsou tedy státy, které se aktivisticky zachovaly, avšak relativně ve velmi nízké míře.

42

102,00

Hodnota ukazatele

101,50

101,00

100,50

100,00

99,50

w ed en S

Fi nl an d

Sl ov ak ia

P or tu ga l

ol an d P

Ita ly Ne th er la nd s

Fr an ce

D en m ar k

99,00

Státy

Graf 14:Ukazatel států 2.skupiny v období 2007/2008 Zdroj:Vlastní výpočty

Rozdíl mezi Francií a Dánskem se při pohledu na graf 14 může jevit jako markantní, jde ale o rozdíl relativně malý. Skupina 3 V této nejpočetnější skupině se v tomto období nachází 12 států, přičemž by sem ještě zcela regulérně měly patřit všechny státy ze skupiny 2 (pokud bychom státy rozlišovali pouze na umírněné a aktivistické). Výčet států patřících do této skupiny lze vyčíst z tabulky 9. Tabulka 12:Hodnoty států skupiny 3 pro vybrané období

Země Estonsko Irsko Řecko Španělsko Lotyšsko Litva Lucembursko Malta Rumunsko Velká Británie Norsko USA Zdroj:Vlastní výpočty

Výsledné hodnoty 110,57 110,14 103,24 103,13 107,97 106,12 103,56 103,07 112,56 106,47 103,47 104,39

43

Rozdíly mezi fiskálními intervencemi jednotlivých států jsou v této skupině markantnější. Zatímco ve skupině č.2 se státy lišily maximálně o 2 jednotky, zde je rozdíl mezi Maltou a Rumunskem 9,49. Rozdíl mezi Rumunskem (přestavitel největší fiskální intervence za toto období) a Bulharskem (nejumírněnější stát v tomto období) je číslo převyšující 23. Hodnoty ukazatele znázorňuje graf 15.

114,00 112,00

hodnoty ukazatele

110,00 108,00 106,00 104,00 102,00 100,00 98,00

US A

al ta Ro m an ia Sl Un ov en ite ia d Ki ng do m No rw ay

M

a Li th ua ni Lu a xe m bo ur g

La tv i

Sp ai n

I re la nd G re ec e

Es to ni a

96,00

Státy

Graf 15:Znázornění hodnot skupiny 3 za období 2007/2008 Zdroj:Vlastní výpočty

4.3.2

Období 2008/2009

Ačkoli celosvětová hospodářská krize propukla již na konci roku 2007, nejdůležitějším obdobím pro zkoumání fiskální intervence je přechod z roku 2008 na rok 2009. V tomto období se nejvíce projevil pokles hrubého domácího produktu spojený s nárůstem celkových vládních výdajů. Schvalování státních rozpočtů na rok 2008 ve většině zemí proběhlo ještě před větším povědomím o blížící se celosvětové hospodářské krizi. TGE v období 2007/2008 proto většinou nenarůstaly tak intensivně, ale hospodářská recese interpretovatelná na poklesu GDP byla znatelná. V období následujícím (2008/2009) již byl znatelný jak další pokles GDP, i velmi zvýšený růst TGE. Schvalování státních rozpočtů totiž probíhalo ve všech státech již v plném rozpuku celosvětové hospodářské krize. Schválení (většinou) výrazných deficitních sald státních rozpočtů zapříčinilo růst TGE a tím i hodnot ukazatelů fiskální intervence.

44

Skupina 1 Do této skupiny spadají všechny státy, jejichž výsledná hodnota ukazatele intervence se nachází v intervalu (0,100>. Jsou to státy, kterým při poklesu GDP poklesly alespoň stejným způsobem TGE (Může se jednat také o státy, kterým při růstu GDP nerostly výdaje vyšším tempem, ale růst GDP je v období krize velmi ojedinělý). V období 2007/2008 bylo v této skupině celkem pět států. O jedno období později se v této skupině nachází pouze jeden jediný stát. Tímto státem je Malta s výslednou hodnotou ukazatele 99,61. Je patrné, že i tato hodnota nemá od čísla 100 příliš velkou vzdálenost. Vývoj ukazatele fiskální intervence pro Maltu je znázorněn v grafu 16. 115,00

Výsledná hodnota ukazatele

110,00

105,00

100,00

Malta

95,00

90,00

20 01 /2 00 0 20 02 /2 00 1 20 03 /2 00 2 20 04 /2 00 3 20 05 /2 00 4 20 06 /2 00 5 20 07 /2 00 6 20 08 /2 00 7 20 09 /2 00 8

85,00

období

Graf 16:Výsledná hodnota ukazatele fisk. intervence pro Matlu. Zdroj:Vlastní výpočty

Jelikož je Malta stát se specifickými vlastnostmi, které jsou pro zařazení do statistik nevhodné, nebude zde její fiskální intervence podrobněji rozebírána. Skupina 3 Ve skupině 2 (tak jak byla definována pro minulé období) se nenachází ani jeden z vybraných států, proto přejdeme hned k nejpočetnější skupině (intervencionistické státy). Rozřazení států ze skupiny intervencionistických zemí (+ Malta jako jediný zástupce umírněného státu) podle intenzity fiskální intervence znázorňuje graf 17.

45

115,00 110,00 105,00 100,00 95,00

Slovakia

Ireland

Luxembourg

Slovenia

Portugal

Spain

Bulgaria

Estonia

Lithuania

Denmark

Netherlands

Finland

Czech Republic

Germany

United Kingdom

Italy

Austria

Latvia

Greece

France

Sweden

Poland

Romania

Malta

Hungary

90,00

USA

Výsledná hodnota ukazatele

120,00

Státy

Graf 17:Intenzita fiskální intervence některých států v období 2008/2009 Zdroj:Vlastní výpočty

Všem státům vévodí Spojené státy americké, jejichž ukazatel intenzity fiskální intervence dosahuje hodnoty 116,92. Spojené státy zaznamenaly propad GDP o 2,4%. Aby mohly být zařazeny do první skupiny, musely by jejich TGE zaznamenat alespoň 2,4% pokles. Spojené státy ovšem místo 2,4 %poklesu zaznamenaly 14,09 % nárůst výdajů. Z tohoto důvodu zaujímá vedoucí pozici z hlediska intenzity fiskální intervence. Z 26 států dosáhlo pouze 5 zemí relativního snížení TGE oproti minulému období. Zbylé státy své výdaje oproti minulému období zvýšily. V grafu 18 jsou znázorněny státy, na kterých je fiskální intervence nejvíce patrná. Na křivkách zemí je velmi znatelný růst hlavně v posledním období (z roku 2008 na rok 2009). Tento prudký vzrůst byl zapříčiněn reakcí na vzniklou hospodářkou krizi. Jedná se tedy o expanzivní fiskální politiku.

46

120,00 Ireland Portugal 115,00

Slovakia

Ukazatel intervence

USA 110,00

105,00

100,00

95,00

90,00 2005/2004

2006/2005

2007/2006

2008/2007

2009/2008

Období

Graf 18:Státy reprezentující vysokou intervenci Zdroj:Vlastní výpočty 120,00 Greece France 115,00

Hungary

Hodnota ukazatele

Poland 110,00

105,00

100,00

95,00

90,00 2004/2003 2005/2004 2006/2005 2007/2006 2008/2007 2009/2008 Období

Graf 19:Státy reprezentující nižší formu fiskální intervence Zdroj:Vlastní výpočty

47

Další státy, znázorněné na grafu 19, se také zachovaly aktivisticky, ovšem míra jejich intervence není tak intenzivní, jako u států z Graf 18. Je patrné, že hodnoty ukazatele intervencionismu těchto států dosahují hodnot převyšujících číslo sto, avšak v žádném případě nepřesahují toto číslo o trojnásobek, jako je tomu u Slovenska nebo USA.

4.4 Závislost vládní intervence na velikosti ekonomiky Dalším dílčím cílem této práce je posoudit závislost míry fiskální intervence na velikosti ekonomiky daných zemí. Toto posouzení bylo provedeno z dvou pohledů. Nejprve bylo nahlíženo pouze na velikost ekonomiky vyjádřené v absolutním množství GDP. Aby bylo srovnání možné, byly všechna data převedena na miliony eur. V tabulce 10 je znázorněno pořadí států z hlediska velikosti GDP. Po porovnání s hodnotami ukazatele si můžeme povšimnout, že zde nějaká výraznější závislost míry fiskální intervence a velikosti ekonomiky není. Tabulka 13:Závislost ukazatele na velikosti GDP. pořadí z hlediska Státy velikosti GDP Malta 1 Estonia 2 Latvia 3 Lithuania 4 Bulgaria 5 Slovenia 6 Luxembourg 7 Slovakia 8 Romania 9 Hungary 10 Czech Republic 11 Portugal 12 Ireland 13 Finland 14 Denmark 15 Greece 16 Austria 17 Poland 18 Sweden 19 Netherlands 20 Spain 21 Italy 22 France 23 United Kingdom 24 Germany 25 USA 26 Zdroj:Vlastní výpočty, Eurostat, MZV.

hodnota ukazatele 99,61 112,34 106,85 111,86 112,36 113,43 113,46 116,21 105,56 102,19 110,44 113,08 114,07 111,40 111,68 106,78 107,50 102,99 106,15 111,56 112,47 107,21 105,97 107,84 110,34 116,92

pořadí z hlediska velikosti ukazatele 1 18 8 17 19 22 23 25 4 2 13 21 24 14 16 7 10 3 6 15 20 9 5 11 12 26

48

V horní části tabulky 10 se nachází dva z vybraných států s nejmenším ekonomickým výstupem. Jedná se o Estonsko s 8810,6 mil. eur a Maltu s 4987,7 mil. eur. Tyto státy se ovšem velmi liší v přístupu k řešení krize. Malta i přes pokles hospodářského produktu snížila své TGE a udržela se jako jediný stát pod hranicí 100. Estonsko zvolilo také snížení TGE (cca -3%), ale pokles GDP byl značně vyšší (cca -8,5%). To zapříčinilo vysokou hodnotu ukazatele. Hned třetím státem v tabulce 10 je Litva, kde ukazatel opět dosahuje (v porovnáním s Estonskem) nižších hodnot. Naopak na spodní části tabulky 10 se nachází Francie s hodnotou ukazatele 105,97 a o 3 řádky níže USA, jejichž ukazatel dosahuje čísla 116,92. Nedá se tedy potvrdit tvrzení (alespoň ne u těchto vybraných států) říkající, že státy dosahující vysokých ekonomických výstupů se chovají z hlediska fiskální intervence aktivističtěji, než země s nižším GDP. Tabulka 14:Závislost ukazatele na velikosti GDP na jednoho obyvatele pro rok 2009 Velikost GDP na pořadí států Pořadí států hodnota Státy jednoho obyvatele (hodnota uka(GDP/obyvatele) ukazatele 10 v eurech zatele) Bulgaria 2649,14 1 112,36 19 Romania 2854,74 2 105,56 4 Latvia 5378,73 3 106,85 8 Lithuania 5577,65 4 111,86 17 Hungary 6231,76 5 102,19 2 Slovakia 6280,43 6 116,21 25 Estonia 6695,43 7 112,34 18 Poland 6866,74 8 102,99 3 Czech Republic 7805,07 9 110,44 13 Malta 11575,43 10 99,61 1 Portugal 12082,58 11 113,08 21 Slovenia 13624,84 12 113,43 22 Greece 16339,33 13 106,78 7 Spain 16907,98 14 112,47 20 Italy 20116,15 15 107,21 9 France 25002,24 16 105,97 5 Germany 26351,45 17 110,34 12 Austria 28318,14 18 107,50 10 Netherlands 28400,59 19 111,56 15 Finland 28878,51 20 111,40 14 United Kingdom 29909,61 21 107,84 11 Ireland 30788,80 22 114,07 24 Sweden 33138,71 23 106,15 6 Denmark 33234,04 24 111,68 16 USA 40575,46 25 116,92 26 Luxembourg 57758,66 26 113,46 23 Zdroj:Vlastní výpočty, Eurostat, MZV. 10

Hodnoty roku 2009 jsou uváděny v eurech (ceny roku 2000).

49

Při prozkoumání výsledků znázorněných v tabulce 11zjistíme, že se mezi státy s nízkým GDP na jednoho obyvatele (horní část tabulky) nachází na prvních dvou pozicích státy s ukazatelem vyšším než 112 (Slovinsko a Bulharsko). Naopak čtvrtý stát od spodu tabulky (Švédsko) dosahuje hodnoty 106,15, čímž se řadí mezi intervencionistické státy, ovšem míra jeho intervence nepatří mezi nejvyšší. Opět se tedy nedá potvrdit tvrzení zastávající názor, který říká, že státy s vysokým GDP na jednoho obyvatele mají tendence se chovat intervencionističtěji při řešení světové hospodářské krize.

50

5 Závěr Cílem této bakalářské práce bylo porovnat vybrané státy z hlediska intenzity fiskálních intervencí při řešení dopadů finanční krize (nejvíce se projevující mezi roky 2008 a 2009) a rozřadit tyto státy podle zvolených kriterií do skupin z hlediska přístupů národních fiskálních politik v řešení současné světové hospodářské krize. Aby bylo porovnání možné, byly zvoleny dvě metody pro stanovení ukazatele míry fiskální intervence. Jelikož výsledky obou ukazatelů byly shodné, mohli jsme přistoupit k rozřazení států z hlediska intenzity fiskální intervence. Stanovení ukazatele, porovnání výsledků ukazatelů a rozřazení států do skupin bylo jedním z dílčích cílů uvedených na začátku práce v kapitole „Cíl práce a metodika“. V období 2007/2008 nebylo rozřazení států tak jednostranné jako v období 2008/2009, jelikož státy nestihly na čerstvě propuknutou krizi dostatečně zareagovat. V prvním období bylo rozřazení takové, že 5 států se podle výsledných hodnot ukazatele intervence zachovalo umírněně. Zbylé státy se zachovaly aktivisticky. Celkem 9 zemí, ze států s výslednou hodnotou ukazatele vyšší než 100, se této hraniční hodnotě velmi blížilo. Proto byly zařazeny do zvláštní skupiny (2.skupina- aktivistické státy s nízkou měrou intervence). V následujícím období již byla situace jednoznačnější. Jediným státem, který se zařadil mezi umírněné státy, se stala Malta (což vzhledem k její velikosti nemá téměř žádnou vypovídající schopnost). Zbylé státy se zařadily do aktivistické skupiny, přičemž žádný ze států nemohl být zařazen do skupiny s nízkou mírou fiskální intervence. Dalším dílčím cílem bylo ověření, zda je strategie států v řešení hospodářských problémů vyvolaných finanční krizí stejná. Toto bylo ověřováno dvěma způsoby. První z nich přistupoval k problému z hlediska absolutní velikosti ekonomického výstupu měřeného v GDP. Po analýze výsledků bylo nutné konstatovat, že velikost ekonomického výstupu nemá nějaký výraznější vliv na míru fiskální intervence. Z výsledné tabulky je vidět, že státy s malým a velkým GDP dosahují hodnot velké i malé míry fiskální intervence (ovšem zaintervenovaly všechny, kromě již zmiňované a pro naše výpočty zanedbatelné Malty). Druhým pohledem na souvislost mezi ekonomickým výstupem a velikostí vládní intervence je přístup z hlediska velikosti GDP na jednoho obyvatele. Po analyzování těchto výsledných čísel bylo dospěno opět k tomu, že neexistuje mezi vybranými státy a velikostí jejich fiskálních intervencí znatelnější spojitost. Tímto způsobem byl ověřen druhý z dílčích cílů. Jelikož bylo zjištěno, že hodnoty všech vybraných států překročily v období 2008/2009 hraniční hodnotu (100) ukazatele aktivity, lze o všech tvrdit, že se zachovaly intervencionisticky. Dále je možné odpovědět na otázky, zda se chová Česká republika shodně jako jí podobné státy, nebo naopak (jako státy, které se od České republiky značně liší). Z již zjištěné malé souvislosti mezi ekonomickým výstupem a hodnotou ukazatele aktivity lze říci, že se Česká republika zachovala shodně, jako jí podobné státy i jako státy, které se od ní liší. Pomocí těchto výsledků lze odpovědět i na výzkumnou otázku, která zní:“Jsou přístupy

51

vybraných států v krizi podobné, nebo se značně liší?“ Odpověď zní: Přístupy k řešení finanční krize jsou velmi podobné, protože se všechny státy podle vybraných kritérií zachovaly aktivisticky z hlediska fiskální stimulace ekonomiky. Stanovanou hypotézu, která zní:“Vyspělé světové ekonomiky přistupují k řešení krize jednotně z hlediska intenzity fiskálních stimulů“, je možné vzhledem k výsledků naší skupiny států potvrdit. Vybrané vyspělé ekonomiky podle zvolených kritérií opravdu přistoupily k řešení hospodářské krize jednotně a značně fiskálně zaintervenovaly.

52

6 Literatura [1]HELÍSEK, Mojmír . Makroekonomie :základní kurs. Vyd. 2. Praha :Melandrium, 2002. 326 s. ISBN 80-86175-26-X. [2]KLIKOVÁ, Christiana ; KOTLÁN, Igor. Hospodářská politika. Vyd. 1. Ostrava :Sokrates, 2003. 275 s. ISBN 80-86572-04-8. [3]MANDEL, Martin; TOMŠÍK, Vladimír . Monetární ekonomie v malé otevřené ekonomice. Praha :Management press, 2003. 287 s. ISBN 80-7261-094-5. [4]MANKIW, Gregory . Macroeconomics. 4th edition. New York :Worth publishers, 1999. 553 s. ISBN 1-57259-644-9. [5]MCCONNELL, Campbell; BRUE, Stanley. Economics :Principles, Problems, and Policies. 14th edition. Boston :Irwin McGraw-Hill, 1999. 849 s. ISBN 0-07-1158146. [6]PARKIN, Michael . Macroeconomics. 6th. edition. Boston :Addison Wesley, 2003. 500 s. ISBN 0-321-11206-7. [7]SAMUELSON, Paul A.; NORDHAUS, William D. Ekonomie. Vyd. 1. Praha :Svoboda, 2007. 775 s. ISBN 978-8-205-0590-3. [8]SLANÝ, Antonín ; FRANC, Aleš . Hospodářská politika. Vyd. 1. Brno :Masarykova univerzita v Brně, 2004. 106 s. ISBN 80-210-3476-9. [9]SLAVIN, Stephen . Macroeconomics. 5th edition. Dubugue :Quebecor printing book group, 1998. 508 s. ISBN 0-256-26327-2. [10]SOUKUP, Jindřich; RUSMICHOVÁ, Lada . Makroekonomie :základní kurs. Vyd. 5. Praha :Melandrium, 2002. 167 s. ISBN 80-86175-24-3. Databázové zdroje [11]Česká národní banka[online]. 2009[cit. 2010-04-29]. Vývoj diskontní sazby ČNB v % (sazba je platná ode dne vyhlášení do příští změny). Dostupné z WWW:. [12]Český statistický úřad[online]. 05.02.2010[cit. 2010-04-29]. Zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle výsledků VŠPS - časové řady. Dostupné z WWW:. [13]Český statistický úřad[online]. 2010[cit. 2010-04-29]. Český statistický úřad | ČSÚ. Dostupné z WWW:. [14]Eurostat[online]. 2010[cit. 2010-04-29]. Eurostat home. Dostupné z WWW:. [15]Eurostat[online]. 2010[cit. 2010-04-29]. Eurostat - Data Explorer. Dostupné z WWW:.

53

[17]FEDERAL RESERVE BANK OF NEW YORK[online]. 2010[cit. 2010-04-29]. Historical Changes of the Target Federal Funds and Discount Rates. Dostupné z WWW:. [18]Ministerstvo financí České republiky[online]. červenec 2009[cit. 2010-04-29]. 27. Kolokvium - průzkum prognóz makroekonomického vývoje České republiky (2009 - 2012) červenec 2009 . Dostupné z WWW:. [19]Ministerstvo financí České republiky[online]. 2010[cit. 2010-04-29]. Ministerstvo financí ČR. Dostupné z WWW:. [20]Ministerstvo zahraničních věcí[online]. 2010[cit. 2010-04-29]. USA. Dostupné z WWW:. [21]Veřejný dluh České republiky[online]. 2010[cit. 2009-10-25]. Verejnydluh.cz/think tank. Dostupné z WWW:. [22]Zemepis.com :geografický portál[online]. 2010[cit. 2010-04-29]. Spojené království. Dostupné z WWW:.