Pracovní práva v době krize
Zpráva o pracovních podmínkách v elektronickém průmyslu v Mexiku Centrum pro výzkum a pomoc v pracovněprávních otázkách (CEREAL), 2009
OBSAH 4
Úvod
5
1. kapitola: Elektronický průmysl v Mexiku a jeho etický kodex
6 8
Silný průmysl: Elektronický průmysl tváří v tvář krizi Silné a slabé stránky: Hodnocení pěti let realizace EICC v Mexiku
11
2. kapitola: Deset případových studií
12 13 14 16 17 18 20 22 23 24
Nokia: Ohromný podvod Philips: Hromadné propouštění bez nečestnosti Microsoft: Ponižující zacházení IBM: Nespravedlivá zaměstnanecká politika Lenovo: Opakované používání dvacetiosmidenních smluv Flextronics: Sexuální obtěžování Blackberry: Neexistence svobody sdružování Flextronics: Nedostatečná informovanost způsobující problémy Dell: Pracovní přetížení Panasonic: Ponižující zacházení
25
3. kapitola: Opatření ve prospěch pracovních práv
26 27 28 29 30 32
Dialog mezi Canieti a CEREAL Zlidštění outsourcingu? Sebeobrana: Národní koalice pracovníků v elektronickém průmyslu Žebříček společností 2008–09 Příloha Poděkování
Úvod Nová zpráva organizace CEREAL zkoumá pracovní podmínky mexických pracovníků, kteří, skryti v dodavatelském řetězci elektronického průmyslu, vyrábějí mobilní telefony Nokia, konzole pro videohry Xbox pro Microsoft, hardware pro IBM, dokovací stanice pro Lenovo, tiskárny pro Hewlett Packard, servery pro Dell a reproduktory a televizory pro Panasonic. Prostřednictvím svých svědectví nám pracovníci mexických elektronických montoven dávají nahlédnout do svých zkušeností nejistoty, nestability zaměstnání, ponižujícího zacházení a přepracovánosti. Z ohromné skupiny asi čtyř tisíc příběhů, které organizace CEREAL vyslechla přímo od pracovníků v letech 2008 a 2009, jsme vybrali deset případů jako symbol. Mnoho z nich se událo na pozadí ekonomické krize, kterou někteří výrobci elektroniky zneužívají, aby ještě zhoršili již tak velmi pochybné pracovní podmínky svých zaměstnanců. Na konci roku 2009, zatímco firmy v Mexiku znovu obnovují výrobu a přitahují nové investice, je mnoha pracovníkům snižována mzda a jejich pracovní smlouvy jsou zkracovány. Největší část nákladů krize tak nakonec nesou právě tito pracovníci. V této zprávě je uvedeno devět značek. Názvy těchto společností obvykle vídáme na mnoha lákavých elektronických přístrojích, aniž bychom se zamysleli nad okolnostmi, za kterých byly přístroje vyrobeny. A právě to je cílem této zprávy: pomoci nám v přemýšlení o lidech, kteří svoji sílu a energii nechávají na výrobní lince, abychom my mohli tato zařízení, tak důležitá pro náš moderní život, vůbec používat. Před pěti lety spolupracovala organizace CEREAL s organizací CAFOD, Katolickou agenturou pro rozvoj, v Anglii a Walesu na zprávě „Vyčistěte si počítač“, která poprvé poukázala na obtížnou situaci tisíců pracovníků na výrobních linkách v elektronickém průmyslu po celém světě. Před pěti lety také světový elektronický průmysl zveřejnil svůj etický kodex, známý jako EICC. Tento kodex byl vytvořen s cílem zajistit sociální odpovědnost všech společností v dodavatelském 4
řetězci elektronického průmyslu. To je mimořádně důležité, protože většinu závodů vyrábějících elektronická zařízení neboli „maquilas“ či montoven, vlastní smluvní dodavatelé, nikoliv společnosti vlastnící samotné značky. Většina případů v této zprávě K většině případů uvedených v této zprávě došlo právě v těchto dodavatelských závodech a s konkrétní značkou mohly být spojeny až po důkladném průzkumu. Uplynulo již pět let od vydání zprávy CAFOD a kodexu EICC, snah o zlepšení pracovních podmínek zaměstnanců v tomto odvětví, a je tedy ideální čas vyhodnotit výsledky. To je cílem prvních několika stran zprávy, na kterých hodnotíme, kolik jsme ušli kroků kupředu nebo dozadu na této cestě. Zpráva je určena pro pracovníky, obchodníky, spotřebitele, obhájce lidských práv, odborové předáky, právníky a odborníky, protože všichni můžeme udělat něco pro zlepšení pracovních podmínek zaměstnanců v těchto továrnách. Lze toho docílit pečlivým výběrem dodavatelů, nákupem nebo naopak nekupováním konkrétního výrobku, vyžadováním více informací o pracovních podmínkách ve výrobních závodech a apelováním na manažery společností zabývajících se výrobou elektroniky. Závěrem je důležité říci, že po pěti letech práce se objevují nové iniciativy, jejichž cílem je zlepšování pracovních podmínek v mexickém elektronickém průmyslu. V závěru zprávy popisujeme tyto iniciativy a chceme vyjádřit podporu úsilí lidí a institucí, které stojí za těmito projekty, a motivovat je k další činnosti. V této zprávě chce CEREAL zdůraznit nejen potřebu řešení jednotlivých případů, ale dosáhnutí strukturálních změn ve světovém elektronickém průmyslu. Dokud nebude naplněno právo na svobodu sdružování, bude velmi obtížné vyřešit jakékoliv jiné porušování zaměstnaneckých práv. Dosažení této změny je velmi komplikovaný úkol, ale naštěstí nezačínáme úplně od nuly.
1. kapitola Elektronický průmysl v Mexiku a jeho etický kodex
SILNÝ PRŮMYSL ELEKTRONICKÝ PRŮMYSL TVÁŘÍ V TVÁŘ KRIZI Stejně jako ostatní výrobní sektory trpí i elektronický průmysl negativními dopady světové hospodářské krize. Od poloviny roku 2008 zaznamenala většina z téměř dvou set společností tvořících tento sektor v Mexiku, pokles výroby, který v průměru dosáhl 40 %. To vedlo k uzavírání výrobních závodů a propuštění tisíců pracovníků. Špatné zprávy se množily. V květnu 2008 propustila společnost Sanmina skoro dva tisíce pracovníků jedné z jejích továren v Guadalajaře. V prosinci téhož roku vypověděla společnost Nokia pracovní smlouvy dvěma tisícům zaměstnanců svého závodu v Reynose. A v květnu 2009 se společnost Sony rozhodla uzavřít jednu ze svých továren vyrábějících televizory v Mexicali, kde zůstalo bez práce více než šestset lidí. Ke značnému snížení počtu zaměstnanců a k uzavření některých výrobních linek přistoupily i další společnosti,
například Flextronics, Foxconn a Jabil. Ke konci prvního pololetí roku 2009 bylo v elektronickém průmyslu propuštěno více než šest tisíc lidí a vše nasvědčovalo tomu, že dojde k ještě většímu propouštění. Avšak na začátku čtvrtého čtvrtletí roku 2009 se věci začaly měnit. Od října oznámily společnosti přísun nových investic a potvrdily otevření nových projektů. V té době již společnost Nokia obnovila pracovní pozice, které před rokem zrušila, a počet jejích zaměstnanců znovu dosáhl pěti tisíc. Společnost Sanmina plánovala uzavřít rok s 20% nárůstem oproti konci roku 2008 a společnost Flextronics potvrdila přijetí jednoho tisíce nových pracovníků do konce roku 2009. I společnost Jabil procházela neobvyklým vývojem: během pouhých několika měsíců vzrostl počet pracovníků obou jejích závodů z 3800 na 9000, tj. růst o
136 %. Nové projekty spustily i společnosti HP a IBM. Celkový pohled na mexický elektronický průmysl nebyl na konci roku 2009 vůbec špatný. Dění v tomto odvětví ale neodpovídalo tomu, co se děje ve zbytku země. Mezi říjnem 2008 a říjnem 2009 přišlo Mexiko o více než 700 000 pracovních pozic a podle odborníků bude trvat nejméně dva roky, než se tato mezera zacelí. Během téhož období, kdy se světové ekonomika zmenšila o 1,4 %, došlo k oslabení mexického hospodářství o 8,5 %. Tento scénář je ještě horší, když si uvědomíme, že podle Světové banky přesahoval podíl Mexičanů žijících pod hranicí chudoby poprvé po mnoha letech polovinu celkové populace země. Světová banka informovala, že 54,8 milionů Mexičanů, tedy 51 % všech obyvatel této země, žije pod hranicí chudoby.
Počet pracovníků významných společností v elektronickém průmyslu v Mexiku, národní údaje pro rok 2009
Společnost
Zaměstnanci
Flextronics
21000
IBM
20000*
HP
13000*
Sanmina SCI
12000
Jabil
9000
Nokia
5000
Foxconn
5000
Sony
5000
Panasonic
2000
Philips
2000
Lenovo
1000
USI
1000
* Přímé a nepřímé pracovní pozice
Když se ale vrátíme k elektronickému průmyslu, všechny přicházející zprávy dobré nebyly. Za poslední dva roky klesla průměrná denní mzda pracovníka v odvětví ze sta na devadesát pesos. Podle odhadů organizace CEREAL tato částka stačí pouze na pokrytí 60 % všech požadavků na výživu; navíc nepokrývá další základní potřeby jako například dopravu, vzdělávání, bydlení, ošacení a volný čas. Pokles průměrné mzdy v mexickém elektronickém průmyslu v kombinaci s nevelkým růstem výrobních nákladů v Číně snížil rozdíl v zisku mezi těmito dvěma zeměmi, což do značné míry vysvětluje obnovený zájem investorů o Mexiko. O zhoršení pracovních podmínek v mexickém elektronickém odvětví vypovídá i další ukazatel – růst počtu krátkodobých zaměstnanců. V roce 2007 představovali zaměstnanci na krátkodobou smlouvu 40 % z celkového počtu všech pracovníků, ale na konci roku 2009 jejich podíl vzrostl na 60
%. Jako příklad této změny lze uvést nábory společnosti Nokia. V roce 2008 bylo 30 % z 5000 zaměstnanců této společnosti v Mexiku najato prostřednictvím personálních agentur a byly s nimi uzavřeny tříměsíční smlouvy. CEREAL na základě diskuzí s pracovníky odhaduje, že na konci roku 2009 mělo 75 % zaměstnanců společnosti Nokia uzavřené dvacetiosmidenní smlouvy. Všichni krátkodobí zaměstnanci společnosti Nokia jsou najímáni agenturou Manpower. Stejně jako v roce 2002 ukázal elektronický průmysl v Mexiku svoji sílu, když úspěšně čelil celosvětové hospodářské krizi. Přilákal nové investice a vytvořil nové pracovní pozice, avšak tyto pozice jsou hůře placené a méně stabilní než pozice, které již existují. A struktura odvětví způsobuje, že tuto cenu platí snadno zranitelní zaměstnanci.
PRŮMĚRNÁ DENNÍ MZDA PRACOVNÍKA V MEXICKÉM ELEKTRONICKÉM PRŮMYSLU Zdroj: CEREAL
U$ 9 U$ 6 U$ 8
2005
2007
2009
ROZDÍL MEZI MEXIKEM A ČÍNOU SE ZMENŠUJE Mzdové náklady a směnný kurz zmenšily výhodnost výroby v Číně. Graf ukazuje náklady na výrobu hliníkového prvku.
2005
2009
Čína
17$
25$
Mexiko
18$
20$
U.S.
24$
29$
Zdroj: BusinessWeek, 4. června 20 0 9
MEXICKÝ PODÍL NA SVĚTOVÉ VÝROBĚ: - 80 % BLUERAY DISKŮ - 50 % PŘÍSTROJŮ BLACKBERRY - 70 % NAHRANÝCH DVD NOSIČŮ - PŘES 5.000.000 MOBILNÍCH TELEFONŮ NOKIA ROČNĚ - 350.000 POČÍTAČOVÝCH SESTAV HP ROČNĚ
7
SILNÉ A SLABÉ STRÁNKY: HODNOCENÍ PĚTI LET REALIZACE EICC V MEXIKU V říjnu 2004 se spojilo osm významných společností elektronického průmyslu a zveřejnilo první verzi Etického kodexu elektronického průmyslu (Electronics Industry Code of Conduct, EICC), který obsahuje řadu zásad, které by měly společnosti dodržovat pro zajištění sociálně odpovědného chování. Dnes je již v platnosti třetí verze EICC, kterou podepsalo přes 40 společností. Všechny tři verze EICC byly kompletně vyhotoveny samotnými společnostmi, ačkoliv k nim mnoho různých organizací vyjádřilo různá doporučení s cílem kodex vylepšit. EICC se zabývá otázkami ochrany životního prostředí a pracovních práv a jeho přijetí ze strany společností je 8
zcela dobrovolné. Jakmile se společnost rozhodne k EICC přistoupit, musí se podrobit auditům, které budou hodnotit plnění kodexu z její strany, a provádět audity vlastních dodavatelů. To znamená, že přípravu, realizaci a hodnocení EICC řídí právě ty společnosti, které pak kodex podepisují. Tato situace byla kritizována mnoha vnějšími pozorovateli. Centrum pro výzkum a pomoc v pracovněprávních otázkách (CEREAL) je jednou z nezávislých organizací, které sledují dodržování kodexu ze strany společností. V následujícím textu hodnotí CEREAL změny v elektronickém odvětví v Mexiku po pěti letech platnosti kodexu.
Stabilita práce
Stabilit a práce je možná největším úkolem, kterému čelí společnosti, které se v Mexiku snaží realizovat EICC. Přílišné využívání dočasné práce je ukazatelem neustálého porušování práva na stabilní práci. Některé společnosti překračují podíl zaměstnanců s krátkodobými smlouvami,tím že uzavírají krátkodobé smlouvy s pracovníky, kt eří jsou ve skutečnosti stálými zaměstnanci. Toho společnosti dosáhnou tak, že pracovníky přinutí každých 15 nebo 28 dnů uzavřít novou smlouvu. Tato praxe je nezákonná, protože má negat ivní vliv na někt erá práva pracovníků, například počet dnů každoroční dovolené nebo právo na odstupné. Tento jev přináší l obtíže, kt eré pracovníkům způsobuje zneužívání krátkodobých smluv. Podíváme-li se na charakter výroby v mexickém elektronickém průmyslu, mohlo by být pro firmy považováno za přijatelnou mez sezónních pracovních sil 30 %. Vyšší podíl lze jen těžko obhájit. Ve skut ečnosti ale v roce 2005 mělo dočasnou smlouvu uzavřeno 60 % pracovníků v mexickém elektronickém průmyslu. Do roku 2006 klesl tento podíl na 40 %, ale v roce 2009 stoupl na 60 %. V současnosti má asi 90 % krát kodobých pracovníků v elektronickém průmyslu uzavřenou smlouvu o dílo se zaměstnavat elem a jsou najati prost řednictvím personálních agent ur.
Sexuální obtěžování Je velmi obtížné získat počet případů sexuálního obtěžování, protože většina obětí obtěžování nenahlásí. Proto CEREAL provedl mezi lety 2005 a 2006 průzkum, ve kterém se ptal dělníků, zda byli na svém pracovišti svědkem sexuálního obtěžování. 90 % dělníků, kteří se průzkumu zúčastnili, odpovědělo na tuto otázku kladně. V roce 2008 klesl podíl na 80 %, ale v roce 2009 znovu vzrostl na 85 %. Počet oznámení o sexuálním obtěžování skutečně předložených organizaci Cereal byl 10 v roce 2005, 8 v roce 2006, 12 v roce 2007 a 2008 a 14 v roce 2009.
Expozice toxickým látkám Za posledních pět let vedlo zavádění směrnice RoHS ve společnostech v mexickém elektronickém průmyslu téměř k eliminaci některých toxických látek, které se předtím používaly při výrobě elektronických zařízení. Tato směrnice ale byla vytvořena s cílem chránit životní prostředí, ne pracovníky, takže se i dnes stále používá mnoho toxických látek, které se používaly už v roce 2005. Mezi tyto látky patří tavidlo, cín, aceton, některé kyseliny a epoxidové směsi. Na základě rozhovorů s pracovníky odhadla v roce 2005 organizace CEREAL, že působení toxických látek je v mexickém elektronickém průmyslu téměř 4000 pracovníků, aniž by měli k dispozici vhodné ochranné pomůcky. Jelikož se většina těchto látek stále používá, CEREAL odhaduje, že do roku 2009 je působení těchto látek stále vystaveno skoro 4000 pracovníků.
Pracovní úrazy
Díky realizaci EICC v Mexiku klesl významně i počet pracovních úrazů. Po vážných nehodách způsobených let 2005 a 2006, kdy byly vinou nepředvídavosti společností tisíce pracovníků otráveny, a jiní zmrzačeni nebo dokonce zabiti, došlo v letech 2008 a 2009 téměř k vymizení těchto událostí. V roce 2009 došlo k hromadné otravě jídlem v jídelně jedné firmy, k několika případům rozdrcení prstů a havárií autobusů se zaměstnanci, ale ani jedna nehoda nebyla způsobena závažným nedostatkem bezpečnostních opatření přijatých firmami. V roce 2005 bylo pracovními úrazy v oblasti elektroniky v Mexiku postiženo téměř 2000 pracovníků; v roce 2006 klesl tento počet na necelých 700 a v roce 2009 na méně než 300. Je ale důležité poznamenat, že od zahájení realizace EICC zemřelo při pracovních nehodách pět dělníků.
Svoboda sdružování
Diskriminace Zde jsou nejvidit elnější známky t oho, že realizace EICC v Mexiku přinesla pozit ivní výsledky. CEREAL odhaduje, ž e se 90 % pracovníků v elekt ronickém průmyslu st alo v roce 2005 obět í určit ých diskriminačních prakt ik, z ejména při náboru. Do roku 2006 klesl t ent o podíl na 30%, v roce 2009 na 25%. Tent o dramat ický pokles byl způsoben rozsáhlou ref ormou ve f irmách, jejímž cílem bylo v důsledku t laku ze st rany CEREAL zlepšit met ody výběru zaměst nanců: f irmy odst ranily ot ázky a t est y zaměřené na ident if ikaci t ěhot ných žen, lidí s t et ováním, právníků nebo st udent ů práva, členů odborů a homosexuálů.
Nedost atečná svoboda sdružování je t ypickým problémem mexického elekt ronického průmyslu. Situace je st ále st ejná jako v roce 2005: 90 % pracovníků v tomt o sekt oru patří do odborového svazu, o kterém ani nikdy neslyšeli. Vět šina z nich o svém členst ví v odborech andokonce vůbec neví. Společnost i se podílely na nuceném přihlašování pracovníků do t ěcht o odborů t ak, že podepisovali t ajné kolektivní smlouvy s “t akzvanými” odborovými předáky s podivnou reput ací. V roce 2009 zaznamenala organizace CEREAL první případ, kdy bylo 13 pracovníků propušt ěno, protože požadovali dodržování svých práv. Nedávno pak t ři f irmy naznačily určitou ochot u zahájit dialog s organizací CEREAL a pokusit se najít alt ernativy pro problém nedostat ečné svobody sdružování, avšak doposud nebyly dosaženo žádných konkrét ních výsledků.
9
Geografické rozložení hlavních společností elektronického průmyslu
2. kapitola 10 případů Následující případy jsou ukázkami porušování pracovních práv, ke kterým došlo v mexickém elektronickém průmyslu v letech 2008 a 2009. Nejde o sbírku všech případů, které se udály, ale o reprezentativní výběr. Pro tuto zprávu vybrala organizace CEREAL deset následujících příkladů, celkem však v letech 2008-2009 podpořila téměř čtyři tisíce pracovníků Pracovníci, kterých se tyto případy týkají, souhlasili s jejich zveřejněním. Společnosti dostaly příležitost projít si jednotlivé skutečnosti.
11
1
Příběh Adriany
NOKIA:
OHROMNÝ PODVOD V severním Mexiku, u hranic se Spojenými státy, ve státě Tamaulipas se nachází průmyslové město Reynosa. Hlavní hospodářskou činnost této oblasti představují „maquiladoras“, továrny zaměřující se na montáž různých produktů z dílů dovezených z jiných zemí. Většina těchto produktů (90 %) je určena pro uspokojení poptávky na americkém trhu. V jednom ze tří průmyslových parků v Reynose má dvě továrny i společnost Nokia. Obě byly postaveny během posledního desetiletí a staly se nejdůležitějším centrem výroby mobilních telefonů v zemi. Ke konci roku 2008 zaměstnávaly obě továrny Nokia téměř 4500 lidí. S klesající celosvětovou poptávkou však musela Nokia snižovat i stavy zaměstnanců. Mezi prosincem 2008 a lednem 2009 propustila asi 2000 12
zaměstnanců; většina z nich měla pracovní smlouvu se dvěma personálními agenturami – Adecco a Manpower. Přesto byla Nokia podle mexického práva jejich zaměstnavatelem. V rámci vlny propouštění to vypadalo, že snižování počtu zaměstnanců v Nokii je jen dalším obvyklým případem. Způsob, jakým společnost zaměstnance propustila, nenechá nikoho chladným. Zaměstnanci byli totiž požádáni, aby podepsali „dobrovolné“ ukončení pracovního poměru. Pracovníci, kteří si nebyli jistí, zda mají ukončení pracovního poměru podepsat, byli příslibem dalšího pozdějšího zaměstnání přesvědčováni, aby tak učinili. A těm, kteří definitivně odmítli podepsat , bylo vyhrožováno, že jejich jména budou zapsána na černou listinu.
Pracovala jsem ve společnosti Nokia, kde jsem montovala mobilní telefony. Když jsem byla v roce 2008 vyhozena, lidé v agentuře Adecco mi řekli, že když podepíšu dobrovolné ukončení pracovního poměru, znovu mě zaměstnají. Takže jsem podepsala a přijala jsem 800 pesos (1050 Kč), které mi dali jako odstupné. V únoru 2009 mě znovu zaměstnali. Ale k mému překvapení mě ještě ten samý měsíc zase propustili! Znovu po mně chtěli, abych podepsala dobrovolné ukončení pracovního poměru, ale nesouhlasila jsem, protože jsem byla šest měsíců těhotná a potřebovala jsem peníze a sociální zabezpečení. Zažalovala jsem tedy společnost Nokia a požadovala jsem po ní odstupné a léčebné výlohy, které by pokryly mé těhotenství. Zákonná žaloba ale nestačila. Spolu se svými spolupracovníky jsme zorganizovali veřejné demonstrace a hovořili jsme i s tiskem. Nikdy jsem nepochopila, proč s námi společnost Nokia odmítla mluvit.
Společnost Nokia se snažila vyhnout vyplacení odstupného a tlačila na pracovníky, aby je donutila k podepsání „dobrovolného“ ukončení pracovního poměru.
Situaci
ještě
více
zhoršila
souhlasili
s postupem
jejím
i
skutečnost, že mezi propuštěnými
s postupem personálních agentur.
bylo dvacet těhotných žen, které si
Protestující
během
zjistili, že nikdo z nich ani nikdo
procesu
propouštění
stěžovaly na špatné zacházení.
zaměstnanci
brzy
jiný, koho znali, s manažery Nokie nehovořil, což poukazovalo na
V Mexiku, stejně jako jinde, má
neseriózní přístup
zaměstnanec při propuštění právo
Skupina
na odstupné. Jestliže ale podepíše
podala
dobrovolné ukončení pracovního
pracovního
soudu,
kterou
vztahu, přijde o právo požadovat
požadovali
výplatu
celého
odstupné. Společnost Nokia se
odstupného. Během následujících
zkrátka
platbě
měsíců společnost Nokia neustále
zmiňovaným
odmítala nejen vyplatit odstupné,
chtěla
vyhnout
odstupného
společnosti.
zaměstnanců na
Nokii
ihned
žalobu
pracovníkům. To rozlítilo asi 70
ale i hovořit s propuštěnými,
zaměstnanců.
2
Psali
výkonným
manažerům ve Finsku a žádali je, aby
tuto
odpověď
situaci
napravili.
Nokie
museli
Na
čekat
mnoho týdnů, a když konečně dorazila, hněv těchto pracovníků ještě vzrostl. Ve svém dopise Nokia
vysvětlila,
že
situaci
podrobně vyšetřila a v postupech propouštění nesrovnalosti.
nezjistila Kromě
žádné toho
manažeři společnosti Nokia dodali, že hovořili se všemi propuštěnými pracovníky a všichni bez výjimky
u
přičemž argumentovala, že tito pracovníci upřednostnili zákonnou cestu před vzájemným dialogem. V tomto konfrontačním prostředí zorganizovali pracovníci několik veřejných demonstrací a objevili se v místní televizi a v rozhlasu. Po sedmi dlouhých měsících Nokia souhlasila s vyplacením úplného odstupného všem propuštěným zaměstnancům a zdravotního pojištění těhotným ženám. To bylo pro propuštěné pracovníky vítězstvím a známkou toho, že zaměstnanci najatí
Hromadné propoušt ění bez naschválů
Může se společnost při hromadném propouštění zaměstnanců chovat odpovědně? Odpověď zní „ano“. V květnu 2008 musela společnost Sanmina SCI, jeden z výrobců zařízení pro společnost Philips, propustit téměř 1300 zaměstnanců jednoho z jejích závodů v Guadalajaře. Sanmina sice nedala všem propuštěným zaměstnancům úplné odstupné, ale na rozdíl od společnosti Nokia naslouchala svým nespokojeným pracovníkům a splnila jejich požadavky. Když organizace CEREAL odhalila případy 19 propuštěných zaměstnanců, Sanmina jim všem okamžitě uhradila úplné odstupné. Na základě monitoringu organizace CEREAL došlo ve společnosti Sanmina ke značnému zlepšení politiky sociální odpovědnosti. T ato společnost například snížila podíl dočasných zaměstanců ze 60 % v roce 2005 na 30 % v roce 2009. Kromě toho urovnala všechny případy neplnění kodexu EICC, na které v letech 2008 a 2009 upozornila organizace CEREAL.
prostřednictvím personální agentury také mohou prosazovat svá práva. Nokia bohužel Nokia nezměnila svoji zaměstnaneckou politiku, aby zabránila budoucímu zneužívání. Společnost propustila značný počet svých přímo najatých zaměstnanců a nahradila je stovkami zaměstnanců najatých prostřednictvím agentury; ty navíc přinutila, aby podepsali smlouvy s dobou platnosti od jednoho týdne do tří měsíců.
3
FLEXTRONICS A MICROSOFT: PONIŽUJÍCÍ ZACHÁZENÍ Město Guadalajaru propaguje místní samospráva jako „mexické Silicon Valley“. Někteří to považují za přehnané, ale pravda je, že nejdůležitější klastr elektronických společností v zemi se nachází právě v tomto městě. Přes sedmdesát společností a více než šedesát tisíc pracovníků. Největší společností tohoto klastru a současně největší společností v oblasti elektroniky v Mexiku je Flextronics, jež zaměstnává více než 18000 lidí. Jedním z mnoha produktů, které tato firma vyrábí, je herní konzole Xbox pro Microsoft. Zaměstnanci pracující na pracovišti Microsoftu čistí a opravují konzole vrácené uživateli a po jejich práci jsou tyto přístroje doslova jako nové, připravené na návrat na trh. Při této práci musejí 14
používat potenciálně zdraví škodlivá čistící látky, ale překvapivě to není hlavním předmětem jejich obav. Spíše je trápí to, jak společnost Flextronics přistupuje ke krátkým přestávkám, při kterých si mohou odskočit na toaletu.
Ponižující postupy Pro řízení krátkých přestávek, při kterých si mohou pracovníci odskočit na toaletu, používá společnost Flextronics písemná povolení. Jeden zaměstnanec si vezme povolení a další zaměstnanec může odejít, až když se předchozí pracovník vrátí. Na pracovišti Microsoftu pracuje 70 osob, ale ti mají dohromady pouze dvě povolení. To vede k tomu, že
Ačkoliv je Xbox jednou z nejpopulárnějších herních konzolí na světě, ponižující pracovní podmínky lidí, kteří je vyrábějí, jsou prakticky neznámé.
zaměstnanci musejí čekat velmi dlouho, než si mohou odskočit, někdy i osm hodin. Kvůli této neúměrně dlouhé čekací době se několik zaměstnanců na pracovišti pomočilo. Jiní se v důsledku dlouhého čekání stěžují na střevní bolesti. Na začátku roku 2009 se vytvořila skupina zaměstnanců nespokojených s tímto přístupem, a chtěla si promluvit se svým nadřízeným Manuelem Ruizem. Ten je požádal, aby jmenovali zástupce celé skupiny, se kterým by tento problém probral. Za zástupce skupiny byla zvolena jedna zaměstnankyně. Odpověď společnosti Flextronics byl její přesun na jiné pracoviště a rada, aby byla opatrná a neplýtvala časem. O pár měsíců později byla propuštěna. V polovině roku 2009 poslala organizace CEREAL místnímu zástupci společnosti Flextronics dopis, ve kterém vyjádřila své znepokojení tímto problémem. Flextronics neposlal CEREALu žádnou odpověď, ale při osobním setkání se zástupci firmy 10.listopadu sdělili manažeři, že zavedení této politiky byla chyba a že celá situace se již změnila.
Příběh Kristiny, duben 2009
Na pracovišti Xboxu je čekací doba na odchod na toaletu příliš dlouhá, někdy až osm hodin.
Pracuji v budově č. 1 společnosti Flextronics, na pracovišti Xboxu. Mojí prací je zkoušet videokameru a ujistit se, zda pracuje dobře. Na tomto pracovišti máme povolení pro odchod na toaletu, a to dvě povolení na 70 pracovníků. To je problém, protože když si potřebujeme odskočit, musíme počkat, dokud nebude jedno z povolení k dispozici. Jinak prostě na toaletu nemůžeme. Jednou jsem viděla starší kolegyni, která se musela vymočit přímo na pracovišti, protože to již nemohla vydržet a nedovolili jí odejít. Někdy, když to musím dlouho zadržovat, tak se pak nemohu se vymočit. Šla jsem k doktorovi, protože mám pocit pálení ve vagíně, obzvláště když to musím dlouho držet. Jednou se mi stalo, že jsem se vymočila, když jsem ještě měla oblečení na sobě, už jsem to prostě nemohla vydržet. Hrozně jsem se styděla. Jindy jsem zase odešla na toaletu bez povolení a svému nadřízenému jsem dala svůj průkaz a řekla jsem mu, že jestli mě chce potrestat, snížit můj plat nebo cokoliv jiného, ať tak učiní, protože já už to déle nevydržím; musela jsem jít na toaletu, tak jsem prostě šla. 15
Příběh Marty „Je mi 54 let. Pro IBM jsem začala pracovat 6. květ na 2003, kdy jsem získala míst o prost řednictvím agent ury APRO. Mezi lety 2003 a 2009 jsem uzavírala jednoleté smlouvy, ale v roce 2009 mě propustili. Neměla jsem nárok na plnou dovolenou, jak ji upravují zákony. Každý rok mi poskytli jen šest dnů. Pátým rokem práce v IBM nám jeden zaměstnanec agent ury APRO neustále vyhrožoval, řval pokaždé, když někdo udělal v práci chybu: „Jste blbá nebo nerozumíte?“; „Když to uděláte správně, můžete pokračovat; když ne, přijdete o t uhle práci,“ „Na vaši práci čeká hodně lidí...“ Často jsem byla nominována na pracovnici měsíce; pracovala jsem odpovědně a přesně. Ale i tak mě 14. ledna 2009 propustili. Toho dne jsem šla do agent ury. Lourdes Michelová mi dala list papíru s mým odstupným: celkem 1300 peso (kolem 1700 Kč). Řekla jsem jí: „Proč dostávám jen tolik? Po šesti letech práce tady mám právo jen na tak málo? Nemám právo na víc?“ Řekla: „Dáváme vám přesně to, na co máte právo, protože jsme vás každý rok propustili. Nesmíte zapomenout na všechny laskavost i, které jsem pro vás udělala. Měla byste být vděčná: Najala jsem vás i přes váš věk. Prostřednictvím agentury APRO jsem vám zajistila během všech těchto let práci.“ Nepodepsala jsem a podala jsem soudní žalobu proti IBM. Reakce IBM, listopad 2009: IBM vyjasnila své stanovisko ke smluvním personálním firmám. Uvedla, že nepodporuje praxi opakovaného obnovování krátkodobých smluv a že již byla přijata opatření, přičemž již byla přijata opatření k realizaci této změny. Kromě toho IBM zdůraznila, že v záležitostech odstupného při ukončení smlouvy očekává od smluvních personálních agentur dodržování platných pracovněprávních předpisů.
16
4
APRO A IBM:
NESPRAVEDLIVÁ ZAMĚSTNANECKÁ POLITIKA Před několika lety se společnost IBM zbavila divize designu a výroby osobních počítačů, aby se mohla soustředit na jiné oblasti trhu, které podle jejího názoru lépe odpovídaly jejímu obchodnímu modelu. V rámci příznačného posunu ve světě prodala společnost IBM svoji divizi osobních počítačů čínské společnosti Lenovo. IBM nadále pro sebe vyráběla ostatní produkty a začala i s výrobou pro jiné společnosti. V Guadalajaře například vyrábí vybavení pro značku DELL. V případě továrny IBM v Guadalajaře je práce některým pracovníkům zprostředkována agenturou Apro. Tito zaměstnanci uzavírají jednoletou smlouvu, i když pro to nejsou odpovídající důvody. To je výsledkem přístupu, kdy je s pracovníky zacházeno jako se pracovníky s krátkodobou smlouvou, i když se jedná o trvalé zaměstnance. Tato politika je mexickými zákony zakázána, protože tyto zákony umožňují
dočasné najímání pouze na práci dočasného charakteru. V IBM není většina práce, kterou tito pracovníci provádějí, dočasného charakteru, a přesto je společnost IBM nutí uzavírat jednoleté smlouvy. Následky této politiky pro každodenní životy pracovníků jsou tragické. Nikdo z nich nemůže využívat dovolenou podle mexických zákonů, protože mají k dispozici pouze šest dnů ročně, jako by šlo o nově přijaté zaměstnance. Navíc je-li někdo z nich propuštěn, je považován za nedávno přijatého pracovníka, ačkoliv pracuje ve společnosti IBM mnoho let. Jsou jim odepřeny příplatky za délku zaměstnání a odpovídající odstupné. IBM tuto politiku ospravedlňovala tvrzením, že se vždy jedná o zaměstnance, kteří u nich nepracují déle než jeden rok; a proto tedy nemají právo na odstupné. Zjednodušeně řečeno: IBM a APRO maskují trvalá pracovní místa dočasnými smlouvami, což má negativní vliv na práva pracovníků.
5
USI A LENOVO:
OPAKOVANÉ SMLUV Mnoho firem elektronického průmyslu v Mexiku nutí své zaměstnance uzavírat krátkodobé dvacetiosmidenní smlouvy, a to po dobu i několika let. Tato praxe je nezákonná, ale paradoxně je inspirována nesprávným výkladem jednoho článku mexického zákoníku práce. Podle federálního zákoníku práce, jestliže zaměstnavatel propustí zaměstnance před uplynutím 30 dnů pracovního vztahu, nemusí mu vyplatit odstupné. Toto období je známé jako „zkušební doba“ a zákon ji umožňuje, ale pouze jednou. Přesto mnoho firem zaměstnává své pracovníky na zkušební dobu mnohokrát po sobě. Tato protiprávní praxe má negativní vliv na životy zaměstnanců. V následujícím svědectví nám vypráví jedna zaměstnankyně o problémech, se kterými se setkala, když pracovala pro firmu Lenovo v Guadalajaře, která s ní po dobu
POUŽITÍ
dvou let uzavírala měsíční smlouvy.
jednotlivé
Příběh Adriany Jmenuji se Adriana. Dva roky jsem pracovala ve společnosti Universal Scientific International (USI). Moje práce sestávala z montáže dokovacích stanic Lenovo. Moje denní mzda činila 71 pesos (asi 95 Kč). Čelím problému nestability pracovního místa. Během dvou let mé práce ve společnosti jsem musela uzavírat jednoměsíční smlouvy, což znamenalo, že moje smlouva byla každý měsíc ukončena a já jsem byla zaměstnána nanovo. Někdy mě dokonce propustili a čekali několik dnů, než mi nakonec opět zavolali a přijali mě. V USI jsem pracovala od dubna 2007 a moje smlouva byla ukončena v květnu 2009. Během tohoto období jsem
DVACETIOSMIDENNÍCH uzavřela 18 dočasných smluv a patnáctkrát jsem byla propuštěna
průmyslu musíme čelit velké nejistotě zaměstnání. Nemůžeme
a znovu přijata. Třikrát jsem byla propuštěna bez okamžitého opětovného zaměstnání, a nakonec jsem byla propuštěna zcela. Problémem je, že jako pracovníci v elektronickém
plánovat dopředu, protože si nejsme jisti, zdali budeme mít práci i příští měsíc. Popravdě řečeno žiji s tímto pocitem nejistoty i dnes, ačkoliv již pro společnost USI nepracuji. Když
17
nás naposledy propustili, říkali, že se projekt přesune na Taivan. Uznali, že jsme dobří pracovníci.
Ale řekli nám, že nám za čtyři měsíce mohou zase zavolat a znovu nás přijmout. Upřímně
řečeno nevím, co mám dělat.
FLEXTRONICS: 6
SEXUÁLNÍ OBTĚŽOVÁNÍ
Sexuální obtěžování je pro mnoho pracovnic v mexickém elektronickém průmyslu každodenní realitou. Ačkoliv mnoho firem v poslední době přijalo preventivní opatření, neustále se objevuje množství případů sexuálního obtěžování. 90 % z téměř čtyř tisíc pracovníků, se kterými organizace CEREAL hovořila v letech 2008 a 2009, si bylo jisto, že ví o jednom nebo více případech sexuálního obtěžování, k nimž došlo na jejich pracovišti. Nárůst tohoto problému lze vysvětlit kulturními i psychologickými příčinami. Lidé, kteří sexuálně obtěžují jiné zaměstnance, se často cítí chráněni svým nadřízeným postavením a oběti jen málokdy jejich chování ohlásí, 18
protože mají strach, že budou označeny za nemorální, popř. mají jednoduše strach z propuštění. Tyto obavy bohužel nejsou neopodstatněné. Machistická kultura, převažující v Mexiku, chápe oběti sexuálního obtěžování jako provokující a jelikož téměř ve všech případech obtěžuje nadřízený nebo kontrolní pracovník svoji podřízenou, je možnost propuštění v důsledku nahlášení nevhodného chování velmi reálná. Aby bylo možné tuto situaci řešit, je účinná firemní politika mající za cíl zabránit případům sexuálního obtěžování a řešit je, mimořádně důležitá. Žena, která je obětí sexuálního obtěžování, se neodváží veřejně označit nadří-
zeného, který zneužívá svého postavení, dokud nebude mít jistotu, že firma bude k jejímu oznámení přistupovat seriózně. V důsledku toho je mimořádně důležité, aby firmy poskytly svým pracovníkům tyto záruky, čímž urychleně a účinně vyřeší případy sexuálního obtěžování ohlášené jejich zaměstnanci. Je politováníhodné, že tomu tak vždy není. K případu, který ilustruje tuto část zprávy, došlo ve společnosti Flextronics, která přijala systémová opatření proti sexuálnímu obtěžování již před několika lety. Politika této společnosti zahrnuje téměř všechny aspekty, které by měla skutečně řešit. Dokonce stanoví i
postup, jakým mohou zaměstnanci veřejně oznamovat jakékoliv zneužívání. Proto nevidíme jediný důvod toho, proč nebyl následující případ urychleně vyřešen. Uplynuly od něj již skoro tři roky a stále je otevřený. Lupita, oběť sexuálního obtěžování, veřejně oznámila člověka, který ji údajně obtěžoval, zástupcům firmy hned několikrát, ale přesto nedostala uspokojivou odpověď. Podala tedy soudní žalobu a jako náhradu nyní požaduje úhradu vysoké částky – tomu bylo možné předejít v případě rychlého vyřešení případu.
Příběh Lupity Jmenuji se Lupita a je mi 21 let. V srpnu 2006 jsem začala pracovat ve firmě Flextronics, najala mě agentura PAT. Pracovala jsem ve skladu 23B, kde jsem balila tiskárny, klávesnice a notebooky značky HP. Hlavním vedoucím skladu byl Mario Gonzalez. Hned po mém příchodu v dubnu 2007 mě začal obtěžovat. Přistoupil ke mně zezadu, dotkl se mých ramen, hladil mě po ruce a dotýkal se mé dlaně a říkal: „Lupito, dnes vám to opravdu sluší!“ Pak promluvil k mužům, kterým řekl: „Nestve vás, že jsme přišli do vašeho města, chodíme do postele s vašimi ženami, a navíc jsme vaši šéfové?" Tato nepříjemná situace se v průběhu tří měsíců neustále opakovala. Jednou mě požádal, abych zaškolila nového zaměstnance, ale v tu chvíli jsem
právě pracovala na něčem jiném a řekla jsem mu, aby chvíli počkal. Rozzlobil se a šel do personálního oddělení, kde na mě podal stížnost, že prý „neposlouchám příkazy". Při té příležitosti mi lidé z personálního sdělili, že mě za dva týdny přesunou na jiné pracoviště, což pro mě byla dobrá zpráva. Aspoň nebudu mít Maria ve své blízkosti. Dva týdny ale uplynuly a já jsem přesunuta nebyla. Mario mě neustále obtěžoval, což jsem nahlásila Jesúsu Millánovi z personálního oddělení. Znovu mi přislíbili, že mě za tři týdny dají na jiné pracoviště, ale čas šel dál a já jsem nikam jinam přesunuta nebyla. Během následujících týdnů jsem Mariovo chování oznámila čtyřem dalším lidem z personálního oddělení, ale nikdo s tím nic nedělal, dokud jsem jednou nepřijela do skladu a
pracovníci bezpečnosti mě nepustili dál. Řekli mi, že jednají na příkaz Maria Gonzaleze. Požádala jsem je, aby jej zavolali. Přišel, za ruku mě odvedl k výrobní lince a řekl: „Takže ty si povídáš s mým nadřízeným co? Když nerozumíš po dobrém, porozumíš po zlém. A budeš dodržovat pravidla.“ Brečela jsem a řekla jsem mu: „Vedoucí říkal, že si s tebou promluví, a já mu řeknu, co se tu děje.“ Ale Mario mi řekl: „Jestli mu to povíš, něco zlého by se ti mohlo stát.“ Mluvila jsem s Montemayorem, Mariovým nadřízeným, a pověděla jsem mu, co se stalo. Řekl, abych si s Mariem promluvila. Když jsem ale přišla zpět na své pracoviště, nemohla jsem používat svůj počítač – někdo mi změnil heslo. Tuto situaci jsem nahlásila Montemayorovi, který si Maria
zavolal. Jeho odpověď byla: „Změnil jsem heslo, protože Lupita odchází z této práce.“ V tu chvíli jsem si řekla, že to je už příliš moc. Bylo jasné, že mě propustí, takže jsem druhý den nepřišla do práce a podala jsem u příslušných orgánů proti společnosti Flextronics soudní žalobu.
Odpověď společnosti: Po seznámení s podrobnostmi o tomto případu od organizace CEREAL provedl Flextronics vyšetřování celé věci. Na setkání s CEREALem dne 10. listopadu firma prohlásila, že nebyli schopni najít jediný interní záznam o stížnostech Lupity na sexuální obtěžování. Navíc když společnost hovořila s kolegy Lupity, nikdo z nich nepotvrdil, že by pozoroval chování, které Lupita ve svém svědectví popisuje. Když ale se stejnými pracovníky hovořila organizace CEREAL, vše potvrdili a dokonce řekli, že oni sami byli obětí sexuálního obtěžování ze strany téže osoby. Tento rozpor uvrhl manažery firmy i organizaci CEREAL do nejistoty. Která ze dvou verzí je pravdivá? Bylo velmi obtížné zjistit pravdu. CEREAL nemá přístup do interního systému stížností společnosti a pracovníci, kteří svým svědectvím potvrdili prohlášení Lupity, nesouhlasili se zveřejněním svého jména, protože měli strach z propuštění. I přes tyto rozpúory se organizace CEREAL rozhodla tento případ zveřejnit, protože je záhadou, proč nebyl firmou řešen ani po tak dlouhé době. Ukazuje také na nutnost rychlých řešení těchto případů, protože po delší době již je problém informace a svědectví dohledat. 19
7
FLEXTRONICS A BLACKBERRY: NEEXISTENCE SVOBODY SDRUŽOVÁNÍ Mexické pracovněprávní předpisy stanovují, že každoročně v květnu musejí všechny společnosti rozdělit 10 % ze svého zisku za předcházející rok mezi své zaměstnance. V souladu s tím čekali zaměstnanci výrobního závodu společnosti Flextronics v Guadalajaře netrpělivě na květen, kdy jim společnost měla vyplatit jejich podíl na zisku. Když jej ale dostali, byla jeho výše mnohem nižší než v předcházejících letech. Mysleli si tedy, že možná došlo k chybě. Aby své pochybnosti vyjasnili, zúčastnilo se deset zaměstnanců továrny, která vyrábí elektronická zařízení, včetně mobilních telefonů BlackBerry, tiskové konference 20
uspořádané Národní koalicí pracovníků v elektronickém průmyslu, což je sdružení zaměstnanců působících v tomto odvětví. Na této tiskové konferenci požádali zaměstnanci své zaměstnavatele, včetně společnosti Flextronics, aby jim vysvětlili výrazně nižší podíly na zisku. Společnosti ale pracovníkům neodpověděly a jak šel čas, zdálo se, že tato otázka upadla do zapomnění. V červnu 2009 ale několik zaměstnanců společnosti Flextronics, kteří se zúčastnili tiskové konference, odeslalo dopis řediteli personálního oddělení výrobního závodu, ve kterém jej žádali o zvýšení mezd s odůvodněním, že
Tři zaměstnanci propuštění společností Flextronics tvrdí, že je společnost vyhodila jako trest za to, že se odvážili uplatňovat svá práva. Ve společnosti Flextronics vyráběli elektronická zařízení, např. mobilní telefony BlackBerry.
vydělávají méně než ostatní pracovníci, kteří vykonávají stejnou práci. Druhý den byli tři z těchto pracovníků, kteří odeslali žádost a zúčastnili se tiskové konference,propuštěni. Firma Flextronics organizaci CEREAL později vysvětlila, že kvůli nedo-
statečné výrobě pro ně nebyla žádná práce, ale pracovníci tvrdili, že jde o odvetu vůči nim, protože se odvážili požadovat dodržování svých práv. Ačkoliv má CEREAL k dispozici kopii žádosti těchto zaměstnanců o zvýšení mezd s podpisem a s potvrzením, že ji personální oddělení závodu
obdrželo, manažerka, které byl dopis adresován, překvapivě naší organizaci sdělila, že tuto žádost nikdy nedostala. Omluvila se a řekla, že v interních komunikačních postupech společnosti jsou určité nedostatky. Kromě toho zaměstnanec pracující na stejném pracovišti jako propuštění muži řekl CEREALu, že jim nadřízený (Rubén Topete) sdělil, že „dostali shora pokyn, aby [tito zaměstnanci] byli propuštěni, protože společnost je znepokojena tím, že jí pracovníci poslali žádost o zvýšení mezd.“ Další jejich kolega potvrdil, že: „Rubén Topete, náš nadřízený, nám řekl, že mu Manuel Mariscal z personálního oddělení oznámil, že na našem pracovišti nedojde ke zvýšení mezd jako trest za způsobené problémy, že budeme pečlivě sledováni a že na nás ‚dohlédnou‘.“ Den po propuštění těchto zaměstnanců uspořádala Koalice další tiskovou konferenci s dalšími informacemi o problému podílů na zisku. Na ní tři propuštění pracovníci oznámili, že proti společnosti Flextronics podají soudní žalobu – jejich cílem bylo získat zpět svou práci. Na jejich podporu se Koalice rozhodla
přijmout opatření a o týden později se před společností Flextronics konala demonstrace asi 30 lidí, kteří po dobu třiceti minut bránili autobusům plným pracovníků v přístupu do prostor výrobního závodu. Společnost byla touto demonstrací pohoršena a v reakci na ní obvinila protestující, že jsou skupinou aktivistů řízených organizací CEREAL s jediným cílem poškodit image společnosti Flextronics. Když se pracovníci dozvěděli o reakci společnosti, ještě více o svou práci bojovali. Dokonce odmítli zvážit jiné způsoby řešení sporu, například odstupné. To by sice byl právně přípustný způsob ukončení neshod, ale současně by se tím ukončil pracovněprávní vztah mezi zaměstnanci a společností, tj. něco, co tito zaměstnanci nechtěli. Chtěli se vrátit ke své práci ve Flextronicsu a byli přesvědčeni o protiprávnosti svého propuštění. Flextronics zase odmítl přijmout pracovníky zpět, takže se konflikt dostal do slepé uličky. Jelikož dialogem se nedošlo k žádnému řešení, budou muset zaměstnanci počkat na rozhodnutí příslušných orgánů, což bude trvat alespoň jeden rok.
Členové Národní koalice pracovníků v elektronickém průmyslu brání autobusům převážejícím zaměstnance v přístupu do prostor společnosti Flextronics na protest proti propuštění tří zaměstnaců.
8 FLEXTRONICS: NEDOSTATEČNÁ INFORMOVANOST ZPŮSOBUJÍCÍ PROBLÉMY V červnu
roku 2009 podepsalo
O několik dnů později bylo pět
Tento zástupce odpověděl, že
téměř sto dvacet zaměstnanců
žen, jež shromažďovaly podpisy
Flextronics byl činností pracovnic
společnosti Flextronics kolektivní
(včetně
znepokojen
dopis adresovaný personálnímu
Ačkoliv byly v té době propuštěny
podezření, že ženy při shromažďo-
oddělení společnosti, ve kterém
stovky jiných zaměstnanců kvůli
vání podpisů postupovaly podle
žádají o vysvětlení výrazně nižšího
poklesu
pokynů CEREALu. Nakonec neby-
podílu na zisku vyplaceného za
CEREAL
hovořit
lo možné určit, zda propuštění
daný rok. Norma (na obrázku
o tomto případu se zástupcem
bylo opravdu trestem. Paradoxně
vpravo)
obdržela
jedno
společnosti Flextronics. Představi-
se
mexické
peso
centů),
telé CEREALu tím chtěli vyjádřit
navštívit
a proto se rozhodla pomoci se
obavy z možnosti, že propuštění
CEREAL teprve poté, co se jí
shromažďováním podpisů. Doku-
pěti zaměstnankyň bylo odvetou
zástupce personálního oddělení
ment byl předán společnosti, která
za shromažďování podpisů. Proto
zeptal: „Radí vám CEREAL?“ a
si poté volala jednoho zaměst-
se obrátili na zástupce společnosti
ona mu opáčila: „Co to je?“
nance po druhém,
Flextronics s cílem objasnit, zda
jen
(sedm
vysvětlovala
jim nízké zisky a ptala se jich, kdo
propuštění
shromáždil podpisy pod dopis.
souvislost
Normy),
poptávky, se
organizace
rozhodla
mělo s
propuštěno.
skutečně
podpisovou
akcí.
a
Norma
dále
rozhodla
kancelář
vyjádřil
poprvé
organizace
9 APOLOTRAN A DELL: PRACOVNÍ PŘETÍŽENÍ Porušování pracovních práv ve výrobních závodech elektronického průmyslu je usnadněno mimo jiné i nedostatečným dohledem ze strany poskytovatelů mnoha služeb. Dodavatelský řetězec v tomto odvětví je poměrně složitý. Velké společnosti, jako jsou například IBM nebo DELL, obvykle zadají výrobu zařízení jiným společnostem, které si pak na personální záležitosti najmou personální agentury (catering, přeprava zaměstnanců, přeprava dílů, bezpečnostní služby a podobně). Tyto služby jsou bezpochyby součástí výrobního procesu. Přesto se zdá, že společnosti v elektronickém průmyslu někdy od svých poskytovatelů služeb nevyžadují dodržování mexických pracovněprávních předpisů či etického kodexu
elektronického průmyslu (EICC). V důsledku tohoto nedostatečného dohledu se poskytovatelé služeb často chovají neeticky. To je i případ společnosti Apolotran, která přepravuje díly pro výrobní závod IBM v Guadalajaře, kde se vyrábějí zařízení pro společnost DELL. Apolotran nutí své zaměstnance pracovat až šestnáct hodin denně, aniž by jim přesčasy zaplatila. Svým řidičům platí týdenní mzdu 750–800 pesos (975 Kč). Kromě toho trestá své pracovníky, kteří se odváží vyjádřit svoji nespokojenost s pracovním přetížením nebo s nižší mzdou. Takovým případům by bylo možné zabránit, kdyby uvedené společnosti účinněji sledovaly své poskytovatele a požadovaly po nich dodržování zákonů.
Příběh Daniela Jmenuji se Daniel a je mi 53 let. Poslední tři roky pracuji jako řidič pro z ávod společnosti IBM, sídlící v Guadalajaře. Společnost poskytující přepravu dílů, která mě najala, se jmenuje Apolotran. Naše pracovní podmínky jsou velmi tvrdé. Pracujeme šestnáct hodin denně, to je dvakrát déle, než povoluje z ákon. Správně by nám po uplynutí osmi hodin měli z aplatit dvojnásobek z a přesčas, ale to nedělají. Dostávám mz du z a osm odpracovaných hodin, to je 120 p eso s (asi 150 Kč). Abych byl schopen t uto práci zvládnout, odjíždím z domova v šest hodin ráno a vracím se o půlnoci. V červnu roku 2009 mi část mzdy odebrali, a tak jsem si stěžoval, protože mi to připadalo nespravedlivé. Odpověděli mi, že mě přesunou ze závodu IBM do výrobního závodu společnost i Flextronics. Ten je však ještě dál od mého domova než IBM. Společnost dobře ví, že když mě přesune do závodu Flextronics, budu muset vstávat ve čtyři hodiny ráno a vracet se budu až ve dvě hodiny ráno. Spal bych pak jen dvě hodiny a za těchto podmínek bych nemohl pracovat. Na mém přemístění ale trvali, takže mi nezbývalo nic jiného než z práce odejít . Myslím si, že je to velmi nespravedlivé. 23
PANASONIC: PONIŽUJÍCÍ ZACHÁZENÍ V Mexiku má společnost Panasonic několik továren, včetně dvou ve městě Reynosa. Panasonic využívající nejmodernější technologie tam vyrábí reproduktory a televizory s plazmovou obrazovkou. V roce 2009 se asi 20 zaměstnanců obrátilo na organizaci CEREAL, aby oznámili ponižující zacházení. Následující příběh je svědectvím jedné z pracovnic a nenechává nikoho na pochybách, že je nutné zlepšit přístup společnosti Panasonic ke svým zaměstnancům. Etický kodex této společnosti uvádí: Budeme se snažit vytvářet bezpečné a příjemné pracoviště tak, že se budeme vyhýbat takovému chování a takovým prohlášením, která by porušovala lidská práva, například pomluvám, urážkám, sexuálnímu obtěžování a násilným činům.“
10
Příběh Angelicy Jmenuji se Angélica, je mi 34 let a jsem hendikepovaná. Začala jsem pracovat ve společnosti Panasonic 9. listopadu 2005 a vydělávala jsem si týdně 720 peso (asi 950 Kč). Od začátku se ke mně mí nadřízení chovali špatně – musela jsem snášet verbální urážky, protože jsem neměla dostatečné vzdělání nebo protože jsem hendikepovaná. Jednou jsem například během přestávky šla po chodbě a jeden mladík, který šel okolo, kopl do mé ortopedické pomůcky a řekl mi: „Jdi stranou, bráníš mi v cestě!“ Upadla jsem a nemohla vstát. Odnesli mě tedy na ošetřovnu a dali mi prášek. O pár minut později jsem již byla na pracovišti. Jindy mě někdo srazil a mé berle se zlomily. Když jsem šla na ošetřovnu, tak mi pracovník bezpečnosti řekl: „Podle mě jste si to udělala sama, abyste nemusela pracovat,“ ale stejně jako jindy jsem za chvíli zase byla na svém pracovišti. Není pravda, že společnost Panasonic dává práci všem, bez jakékoliv diskriminace. Musela jsem se potýkat se špatným fyzickým a verbálním zacházením, s urážkami a ponižováním, a přitom jsem musela pracovat pod ohromným tlakem a hrozbami, že mohu být kdykoliv propuštěna. Často mi říkali, že mi dělají laskavost, když mě najali, protože jsem hendikepovaná. 17. října 2008 jsem musela jít na toaletu, protože jsem menstruovala, a musela jsem naši nadřízenou Sandru požádat o povolení. Řekla mi: „Už mám dost toho, jak pořád chodíte na toaletu. Když půjdete, někdo jiný rád vezme vaše místo. Měla byste být vděčná, protože ve vašem stavu vás nikdo nepřijme, a jestli budete pořád chodit na toaletu, vyhodí vás.“ Tak jsem jí řekla: „Musím jít na toaletu, menstruuji a mám průjem,“ ale ona mi to nedovolila. Po několika minutách už jsem to nemohla vydržet, tak jsem vykonala potřebu v oblečení, na židli. Pak jsem si stoupla a šla na toaletu, abych se umyla. Poté jsem z továrny odešla. Byla jsem tak rozrušená, že následující den jsem nešla do práce. Obrátila jsem se na pracovněprávní orgány a podala soudní žalobu.
3. kapitola Opatření ve prospěch pracovních práv Zatímco jsou přijímána opatření proti pracovním právům, existují samozřejmě i opatření, která je podporují. Zde je několik příkladů různých přístupů ze strany institucí, společností a pracovníků, kteří se snaží zlepšit pracovní podmínky v elektronickém průmyslu v Mexiku.
25
DIALOG MEZI CANIETI A CEREAL: HODNOCENÍ SNAHY O ZLEPŠENÍ PRACOVNÍCH PODMÍNEK Poté, co se v Mexiku začalo s uplatňováním kodexu EICC, zahájila organizace CEREAL a Národní komora oboru elektroniky, telekomunikací a informačních technologií (CANIETI) v roce 2005 dialog, jehož cílem bylo řešit případy porušování pracovních práv. Po čtyřech letech tento dialog pokročil a dnes již není omezen pouze na řešení jednotlivých případů, které se objevily, ale současně se snaží předcházet i potenciálním problémům do budoucna. Není to lehký úkol, neboť přístup k analýze a hledání řešení často dostává obě instituce do otevřeného sporu. Nabízí se proto otázka: bylo užitečné pokračovat v tomto dialogu téměř pět let? Následující tabulka porovnává pozitivní a negativní aspekty dialogu mezi organizacemi CEREAL a CANIETI. Na první pohled je zřejmé, že mnoho otázek zůstává stále nevyřešených; přesto však tento dialog nebyl marný.
Pozitivní výsledky dialogu
Hlavní problémy dialogu
1. Díky dialogu klesl během pouhých pěti let výskyt případů diskriminace v mexickém elektronickém průmyslu z 90 % na 25 %.
1. Ne všechny společnosti sdružené v CANIETI jsou stejně ochotné dodržovat kodex EICC; některé se i dnes vyhýbají dialogu s organizací CEREAL.
2. Počet pracovních úrazů také významně poklesl. Navíc úrazy, ke kterým nadále dochází, jsou méně závažné než dříve.
2. Některé případy mohou být i po velmi dlouhé době stále nevyřešeny. Je nutné zkrátit dobu odezvy na všechny případy.
3. Po pěti letech dialogu se případy řeší rychleji. Dříve byla průměrná doba řešení jednoho případu jeden rok, dnes jsou to dva měsíce.
3. Některé případy se týkají složitých problémů, například svobody sdružování, používání dočasných smluv nebo personálních agentur. Neochota společností jednat s organizací CEREAL v těchto otázkách do roku 2008 vytvořila slabá místa a brání pokroku.
4. V současné době se dialog soustředí na otázky, kterým se dříve nevěnoval, protože nebylo možné dosáhnout dohody – jedná se například o svobodu sdružování a dočasné smlouvy. 5. Dlouhé trvání dialogu umožnilo vytvoření účinného mechanismu společné práce na dokumentaci, komunikaci a řešení případů porušování pracovních práv.
4. Nedostatek přesných informací o otázkách, jako jsou například sexuální obtěžování nebo vystavení pracovníků toxickým látkám, ztěžuje dosažení společné analýzy a vytváří neshody, které zpomalují řešení případů. 5. Většina pracovníků nezná kodex EICC, takže nejsou schopni požadovat jeho dodržování.
ZLIDŠTĚNÍ OUTSOURCINGU?: PROCES CERTIFIKACE SOCIÁLNÍ ODPOVĚDNOSTI PERSONÁLNÍCH AGENTUR V polovině roku 2008 začala organizace Electronic Production Chain (CADELEC) nabízet proces certifikace sociální odpovědnosti personálních agentur. Proč? Protože mnoho případů porušování pracovních práv v mexickém elektronickém průmyslu souviselo s nevhodnými praktikami personálních agentur. Například diskriminační postupy při náboru zaměstnanců, se kterými se v roce 2005 setkalo 90 % všech pracovníků v tomto odvětví, uplatňovaly především personální agentury. Používání postupných osmadvacetidenních smluv a odmítání odstupného pracovníkům, kteří na něj mají nárok, také souviselo s postupy agentur. Aby se takovému zneužívání předešlo, rozhodl se CADELEC, instituce založená
společnostmi a podporovaná mexickou vládou, certifikovat agentury v oblasti sociální odpovědnosti. Očekávání jsou vysoká, protože CADELEC má v úmyslu navrhovat společnostem v elektronickém průmyslu pouze certifikované agentury. Tím by se pozornost agentur soustředila na certifikační proces. Budou ale postupy certifikačního procesu dostatečně spolehlivé, abychom mohli jejich výsledkům důvěřovat? Na odpověď je příliš brzy, ale již na konci roku 2009 dokončovaly první personální agentury, které se do projektu zapojily, příslušné administrativní kroky pro certifikaci. Očekávání jsou tedy veliká, ale budeme si muset počkat.
SEBEOBRANA: NÁRODNÍ KOALICE PRACOVNÍKŮ V ELEKTRONICKÉM PRŮMYSLU Od roku 2007 se na stránkách místních tiskovin objevují tváře zakryté bílou maskou. Někdy uspořádají tiskovou konferenci, jindy vedou velké veřejné demonstrace, při kterých symbolicky zavírají kanceláře personálních agentur nebo brání ve vjezdu autobusů převážejících zaměstnance do prostor závodů. Mluvíme o skupině dělníků, kteří se označují Národní koalice pracovníků v elektronickém průmyslu. Za cíl si kladou dle svých slov obranu vlastních pracovních práv. Přesný počet aktivistů není znám, ale jejich členové pracují téměř v každém výrobním závodu elektronického průmyslu v Guadalajaře, Jaliscu a v některých dalších mexických státech. Zakladatelé Koalice jsou bývalími zaměstnanci společnosti Hitachi, kteří se sjednotili, aby společně bojovali za své odstupné poté, co
společnost oznámila uzavření továrny. Někteří členové Koalice byli kvůli své angažovanosti propuštěni, a z tohoto důvodu začali nosit masky. Bývalí zaměstnanci společnosti Hitachi získali místa v jiných společnostech elektronického průmyslu, takže se jejich organizace začala rychle rozrůstat. Analýza pracovních podmínek v Mexiku, kterou tato skupina lidí disponuje, je velmi negativní. Jejich hlas je slyšet, protože se jedná o jedinou organizovanou skupinu zaměstnanců tohoto odvětví, která aktivně brání svá práva. Nesmíme zapomínat, že i když v tomto sektoru působí odbory, jsou všechny neaktivní. V následujícím textu, pět let po prvním zveřejnění kodexu EICC, vyjadřuje Koalice svá stanoviska. Z jejich pohledu nedošlo k žádnému pokroku – naopak dochází ještě k většímu zneužívání než před pěti lety.
Výňatek z prohlášení Národní koalice pracovníků v elektronickém průmyslu Národní koalice pracovníků v elektronickém průmyslu prohlašuje, že pět let po zveřejnění Etického kodexu elektronického průmyslu společnosti, které kodex podepsaly, nadále porušují pracovní práva svých zaměstnanců. Kodex uvádí (část A-7), že signatáři by měli respektovat svobodu sdružování svých zaměstnanců. Toto právo, zakotvené v našich federálních pracovněprávních předpisech, se neustále porušuje. Vzpomeňme na dva nedávné případy. Prvním je propuštění více než deseti zaměstnanců společnosti Flextronics jen proto, že požadovali transparentní přístup k výplatě podílů na zisku. Druhým případem je propuštění Aureliana Rosaze Suáreze, Omara Manuela Montese Estrady a Vicenta de Jesúse Rodrígueze Roy, protože uplatňovali své právo na dorovnání mezd. Tito lidé rovněž pracovali ve společnosti Flextronics. Informujeme mezinárodní elektronický průmysl, že budeme nadále používat své masky jako symbol represí proti nám. I přes všechny útoky budeme nadále požadovat a bránit naše pracovní práva. 28
Žebříček společností pro rok 2009 vyhlášený organizací CEREAL
Systém hodnocení vychází ze zkušeností organizace CEREAL a stížností zaměstnanců
Pozice
Společnost
1
Sanmina SCI
VELMI DOBRÁ
2
Hewlett Packard
VELMI DOBRÁ
3
Jabil
DOBRÁ
4
Microsoft
DOBRÁ
5
Intel
DOBRÁ
6
Philips
DOBRÁ
7
Sony
PRŮMĚRNÁ
8
Foxconn
PRŮMĚRNÁ
9
USI
ŠPATNÁ
10
Panasonic
ŠPATNÁ
11
IBM
ŠPATNÁ
12
Benchmark
ŠPATNÁ
13
Nokia
ŠPATNÁ
14
Blackberry
ŠPATNÁ
15
Flextronics
ŠPATNÁ
VELMI DOBRÁ
Nízký výskyt případů. Všechny nebo téměř všechny případy vyřešeny.
DOSTATEČNÁ
Vysoký výskyt případů. Všechny nebo většina případů vyřešena.
DOBRÁ
Nízký výskyt případů. Více než polovina vyřešena.
Vysoký výskyt NEDOSTATEČNÁ případů. Některé vyřešeny.
PRŮMĚRNÁ
Nízký výskyt případů. Málo nebo žádné vyřešeny.
ŠPATNÁ
Vysoký výskyt případů. Vyřešeno jen málo nebo žádné.
29
Příloha Dokument předložený Koalicí elektronického průmyslu (EICC)
Koalice elektronického průmyslu (EICC) byla založena v roce 2004 s cílem podporovat jednotný přístup k odpovědným obchodním praktikám ve všech celosvětových dodavatelských řetězcích elektronického průmyslu. EICC je dobrovolná koalice společností, které spolupracují na vytváření komplexního souboru nástrojů a metod podporujících důvěryhodné zavádění etického kodexu EICC. Věříme, že uplatňováním kodexu mohou společnosti zlepšovat sociální, ekonomické a environmentální výkony pro všechny účastníky dodavatelského řetězce v elektronickém odvětví. Mezi výhody patří vyšší účinnost a produktivita pro zákazníky a dodavatele, lepší podmínky pro zaměstnance, ekonomický rozvoj a udržitelné životní prostředí pro místní komunity. EICC oceňuje příležitost k dialogu s organizací CEREAL ohledně její zprávy, která se zabývá pracovními podmínkami v elektronickém sektoru v Mexiku. Spolupráce s místními subjekty, jako je například CEREAL, zvyšuje naše znalosti o problémech v tomto odvětví – zejména na národní úrovni – a umožňuje nám pochopit stanoviska všech zúčastněných. V tomto vztahu chceme i nadále pokračovat. Od prvního setkání s organizací CEREAL v září 2005 dodnes jsme uskutečnili mnoho osobních schůzek, které napomohly našemu vzájemnému porozumění problémům, obavám a zlepšením během této doby. Dále si ceníme úzké spolupráce s CANIETI, Národní komorou odvětví elektroniky, telekomunikací a informačních technologií, a úspěchů podporovaných členy této organizace (z nichž mnozí jsou i členy EICC). Například proces zpracování stížností (Grievance Escalation Process) byl vytvořen vzájemnou spoluprácí organizací CEREAL a CANIETI a na základě souběžných diskuzí s EICC. Tento proces představuje úspěšný model dialogu mezi průmyslem a občanskými organizacemi. Spolupráce při zajišťování rychlých a jasných komunikačních kanálů v otázkách souvisejících s kodexem již úspěšně vyřešila mnoho stížností prostřednictvím interakce mezi jednotlivými subjekty. Aktualizace EICC: 2008–2009: Roky 2008 a 2009 byly pro EICC obdobím růstu, během něhož přišli noví členové, nové problémy a nové zainteresované subjekty. Tato doba byla velmi náročná vzhledem k ekonomické nejistotě a mnoha různým prioritám, které vyžadovaly okamžitou pozornost. Tyto okolnosti však nezpomalily činnost zaměřenou na zlepšování sociálních a environmentálních podmínek v celém dodavatelském řetězci elektronického odvětví. Nedávná práce se zaměřila na zvyšování povědomí o kodexu EICC a na realizaci kurzů pro posilování znalostí a schopností v celém dodavatelském řetězci a zahrnovala aktivity pro členy i dodavatele. Posilování schopností členů dodavatelského řetězce a přispívání k široké znalostní bázi pomůže účastníkům dodavatelského řetězce dosáhnout úspěchů při neustálém zlepšování situace, které přináší iniciativa EICC. 30
Dále jsme rozšířili náš záběr a nyní se zabýváme novými pracovními oblastmi. Současně jsme obnovili svůj zájem o vztahy mezi jednotlivými subjekty: • Vylepšili jsme proces auditu EICC, abychom zvýšili jeho účinnost a hodnotu prostřednictvím procesu společného auditu (přes padesát auditů v letech 2007–2008), a v roce 2009 jsme v Číně a Mexiku zahájili proces validovaného auditu. • Vytvořili a spustili jsme moduly elektronického vzdělávání pro manažery komodit a dodavatelů členských společností EICC, které se zabývají základy sociální a environmentální odpovědnosti a praktickými pokyny pro realizaci úspěšné iniciativy v prostředí dodavatelského řetězce. • Vytvořili jsme nové pracovní skupiny pro kritické problémy: ○ Pracovní doba: výsledky auditů poukázaly na pracovní dobu jako na jeden z nejčastějších problémů na rozvíjejících se trzích; pracovní skupina usiluje o pochopení příčin a následků, aby mohla doporučit možná řešení pro tento komplikovaný problém. ○ Těžba: zvýšená pozornost věnovaná odpovědné těžbě kovů vedla ke spolupráci se šesti články dodavatelského řetězce a s vybranými nevládními organizacemi; ty se zaměřují na kovy pocházející z regionů celého světa, v nichž dochází k občanským nepokojům. • Zorganizovali jsme společné kurzy EICC/GeSI v oblasti dodavatelského řetězce, jejichž cílem bylo posílit povědomí o kodexu a jeho uplatňování včetně dodržování standardů; první školení proběhlo v čínském Shenzenu a zabývalo se kodexem EICC a procesem auditu dodavatelského řetězce. • Spustili jsme asijskou síť, první regionální síť EICC pro členské společnosti zaměřenou na uplatňování globálních strategií upravených vždy pro konkrétní region. • Vyvinuli a spustili jsme nástroj EICC pro ohlašování používání uhlíku v dodavatelském řetězci, což je nástroj pro společnosti (a dodavatele) určený k měření jejich emisí uhlíku a spotřeby energie. • Zveřejnili jsme naši první výroční zprávu za roky 2004–2008, která podává lepší přehled o práci EICC. Konkrétní iniciativy Věříme, že všechna naše práce je důležitá pro prosazování našeho poslání. Za poslední dva roky jsme věnovali zvláštní pozornost těmto oblastem: Etický kodex EICC Práce EICC vychází ze standardů zakotvených v etickém kodexu. Snažíme se kodex pravidelně aktualizovat a současně poskytujeme dostatek času pro zavedení a realizaci změn napříč celosvětovou sítí společností. V roce 2009 jsme dokončili třetí revizi kodexu a aktualizovaný kodex jsme přeložili do čtrnácti jazyků. Přijali jsme žádosti o změny od členů i od externích subjektů. Členové o předložených změnách hlasovali a změny, které získaly podporu většiny členů, byly zapracovány do aktuální verze kodexu. V rámci revizního procesu v letech 2008–2009 přijali členové 36 změn kodexu. Proces validovaného auditu Validované audity EICC provádějí speciálně školení nezávislí auditoři, čímž se zajišťuje objektivita kontrolního procesu. Audit poskytuje společnostem hodnocení pracovních sil, etických otázek, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a praktik v oblasti ochrany životního prostředí u jejich dodavatelů a označí dodavatelské praktiky, jež vyžadují zlepšení, aby splnily standardy kodexu. V roce 2009 zavádí EICC proces validovaného auditu v Číně a Mexiku a v průběhu šesti měsíců zajistí pro členy a jejich dodavatele koordinaci více než sta auditů. Zapojení externích subjektů Díky dialogu s dotčenými subjekty můžeme ocenit různé pohledy na podmínky v dodavatelském řetězci elektronického průmyslu a na navrhované způsoby jejich řešení. Posílili jsme angažovanost externích subjektů, aby docházelo k častější a podrobnější diskuzi s příslušnou komunitou. Například EICC a členské společnosti se společně s ostatními externími subjekty setkaly v květnu 2009 s GoodElectronics a makeITfair, aby s nimi projednaly několik otázek souvisejících se zlepšováním pracovních podmínek. Prostřednictvím těchto aktivit a dalších setkání s dotčenými subjekty můžeme lépe porozumět všem spletitostem dodavatelského řetězce, kterým členské společnosti čelí, a reagovat na ně. 31
Poděkování
Zprávu vytvořil a upravil Jorge Barajas. Výzkum v Guadalajaře - Rubenia Guadalupe Delgado Výzkum v Reynose - Sagrario Gutiérrez. Právní poradenství poskytl ve všech případech Paul Aguirre. Na dialogu se společnostmi spolupracoval Fr. Sergio Cobo, SJ. Chtěli bychom poděkovat Anne Lindsay z organizace CAFOD za její neocenitelnou pomoc a komentáře a vyjádřit své poděkování i celému jejímu týmu. Za chyby odpovídají autoři. Rádi uvítáme jakoukoliv zpětnou vazbu na tuto zprávu. Prosíme pište na
[email protected]. Český překlad zajistila Společnost pro Fair Trade, www.fairtrade.cz,
[email protected] Další informace k tématu nalezenete na www.svetvnakupnimkosiku.cz/it Přeložil David Foust. Jazykové úpravy Luděk Štěrba
32
Centrum pro zkoumání a praktická opatření v pracovněprávních otázkách (CEREAL) CEREAL je projekt organizace Fomento Cultural y Educativo A.C.,která je součástí apoštolátu mexické větve jezuitů - Tovaryšstva Ježíšova, která se posledních 35 let věnuje vzdělávání a organizaci občanských záležitostí v Mexiku. CEREAL poskytuje právní poradenství, školení v oblasti pracovních práv a organizační podporu pro skupiny pracovníků; kromě toho provádí výzkum pracovních podmínek v různých výrobních sektorech této země a podporuje veřejné vzdělávací kampaně týkající se situace pracovníků.
33
