Správně právní aspekty zaměstnávání cizinců

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra správní vědy a správního práva

Diplomová práce

Správně právní aspekty zaměstnávání cizinců Tomáš PETYOVSKÝ

Akademický rok 2008/2009

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Správně právní aspekty zaměstnávání cizinců zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.

Tomáš Petyovský

PODĚKOVÁNÍ

Rád bych tímto poděkoval JUDr. Janě Jurníkové, Ph.D., vedoucí mé diplomové práce, za její vstřícnost, odborné vedení a cenné rady, díky nimž jsem mohl diplomovou práci dokončit. Zároveň děkuji všem, kteří mě v průběhu přípravy této práce jakkoliv podporovali.

2

ZKRATKY POUŽITÉ V TEXTU CZ – Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých dalších zákonů, v platném znění („cizinecký zákon“). ČR – Česká republika EHP – Evropský hospodářský prostor. EU – Státy Evropské unie, tj. Belgie, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Švédsko, Španělsko a Velká Británie. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 1 odst. 3 cizineckého zákona vztahuje úpravu týkající se vstupu, pobytu a vycestování občana Evropské unie i na občany Švýcarska a občany členského státu Evropského hospodářského prostoru, je v následujícím textu pojem Evropská unie rozšířen o Norsko, Lichtenštejnsko, Island a Švýcarsko. EURES – European Employment Services. Krajské pracoviště MV – krajské pracoviště Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra České republiky. MPSV – Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky. SŘ – Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění („správní řád“). ZoZ – Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění („zákon o zaměstnanosti“).

3

OBSAH 1

ÚVOD ................................................................................................................... 5

2

ZAMĚSTNANOST ............................................................................................. 7 2.1

Orgány státní správy působící na úseku zahraniční zaměstnanosti............... 8

2.2

Zaměstnávání občanů EU/EHP, Švýcarska a jejich rodinných příslušníků na území ČR.................................................................................................. 9

2.2.1.

3

Informační síť EURES ........................................................................... 10

2.3

Zaměstnávání cizinců na území České republiky ....................................... 11

2.4

Aktuální situace na úseku zahraniční zaměstnanosti .................................. 17

2.5

Návrhy možného zlepšení ........................................................................... 18

POVOLENÍ POBYTU CIZINCŮ NA ÚZEMÍ ČR ....................................... 20 3.1

Orgány státní správy působící na úseku povolování pobytů....................... 21

3.2

Pobyt občanů EU a jejich rodinných příslušníků ........................................ 23

3.3

Pobyt občanů třetích států ........................................................................... 27

3.3.1.

Přechodný pobyt na území bez víza ....................................................... 27

3.3.2.

Krátkodobá víza...................................................................................... 28

3.3.3.

Vízum k pobytu nad 90 dnů ................................................................... 31

3.3.4.

Povolení k dlouhodobému pobytu.......................................................... 33

3.3.5.

Povolení k trvalému pobytu.................................................................... 35

3.3.6.

Správní delikty, přestupky a sankce za porušení cizineckého zákona ... 38

3.4

Projekt Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků........................... 39

3.5

Úskalí získání povolení k pobytu v praxi.................................................... 41

3.5.1.

Odlišný přístup jednotlivých zastupitelských úřadů............................... 41

3.5.2.

Nelegální praktiky v procesu udělování povolení k pobytu ................... 42

3.6

Aktuální situace na úseku povolování vstupu a pobytu na území ČR ........ 43

3.7

Návrhy možného zlepšení ........................................................................... 44

4

ZELENÁ KARTA ............................................................................................. 46

5

ZÁVĚR............................................................................................................... 50

6

ENGLISH SUMMARY .................................................................................... 53

7

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ................................................................. 56

PŘÍLOHY

4

1

ÚVOD Tato diplomová práce pojednává o migraci zahraničních zaměstnanců za prací do

České republiky, konkrétně o právní úpravě regulující podmínky jejich zaměstnávání, vstupu a pobytu na území České republiky (dále též „ČR“). Od vzniku samostatné České republiky prošla situace v oblasti migrace zásadním vývojem. Na počátku 90. let minulého století byla Česká republika považována spíše za zdrojovou zemi a pro cizince nezajímavou lokalitu. Ke změně došlo na přelomu 20. a 21. století, kdy Česká republika zaznamenala velký příliv žadatelů o mezinárodní ochranu a tranzitujících cizinců, až se postupně stala zemí, která je pro cizince migrující za prací a obchodem cílovou zemí pro dlouhodobé či trvalé usazení. Při porovnání počátečního stavu v roce 1993, kdy na území České republiky pobývalo přibližně 80 000 cizinců s různými formami pobytu, a nejaktuálnějších údajů z posledního čtvrtletí roku 2008, kdy v České republice žilo již téměř 425 000 cizinců, je patrné, že mezinárodní migrace a cizinci samotní jsou a musí být jedním z pečlivě řešených témat1. Vzhledem k rozsáhlosti problematiky zaměstnávání zahraničních zaměstnanců, obsahující například problematiku jejich vysílání do dalších zemí, zdaňování příjmů, placení nemocenského, zdravotního a důchodového pojištění, je předmětem této práce především oblast povolování zaměstnání a pobytu na území ČR. Cílem práce je pak poskytnutí uceleného přehledu o této problematice, definování všech jejich možných aspektů a konfrontování poznatků z praxe s aktuální právní úpravou, včetně vyjádření návrhů možného zlepšení v této oblasti. Jedná se o velice dynamickou oblast, jelikož v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie (dále též „EU“) byla přijata řada harmonizačních opatření, jejichž integrace do českého právního řádu představuje jednotnou evropskou migrační politiku. Tato jednotná evropská migrační politika upravuje jednak podmínky pohybu pracovní síly uvnitř Evropské unie, tzn. mezi jednotlivými členskými státy, tak i podmínky pro občany z tzv. třetích zemí, tj. občany států, které nejsou součástí Evropské unie, ani Evropského hospodářského prostoru (dále též „EHP“), potažmo občany Švýcarské konfederace. Podmínky pro občany EU (včetně EHP a Švýcarska) vychází z evropského principu volného pohybu osob a služeb, tedy i volného pohybu pracovních sil. Tento princip zajišťuje občanům členských států možnost pobývat a vykonávat zaměstnání v jiném členském státě

1

Internetové stránky MV: Migrační politika České republiky [citováno 14. března 2009]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/clanek/migrace-novy-clanek-890951.aspx.

5

bez potřeby jakéhokoliv povolení či víza. Bohužel tento princip není doposud plně aplikován u všech nově přistoupivších zemí (Českou republiku nevyjímaje), zejména s ohledem na to, že některé země stanovily pro tyto nové členy přechodné období, po které je nutné si pro výkon zaměstnání opatřit povolení. Ve vztahu ke třetím zemím se jednotná evropská migrační politika projevuje zejména stanovením povinnosti vykonávat zaměstnání na základě pracovního povolení, stanovením společné vízové politiky, včetně stanovení seznamu zemí, jejichž občané potřebují pro pobyt v evropských zemích vízum, anebo též vytvořením vízového informačního systému, který poskytuje přehled o cizincích pobývající na území členských států. Poslední kapitola této práce je věnována novému projektu Ministerstva vnitra – tzv. zeleným kartám jako novému druhu povolení k pobytu na území ČR, a zároveň k výkonu zaměstnání. Jelikož se jedná o nový institut účinný od 1. ledna 2009, zaměřil se autor této práce především na jeho popis a možnost využití v budoucnu. Zaměstnávání zaměstnanců ze zahraničí je interdisciplinární problematikou zasahující do oblasti práva soukromého (zejména pracovního práva), veřejného, (zejména správního práva, které upravuje působnost státních orgánů působících v této oblasti), a v neposlední řadě práva mezinárodního a evropského, které po vstupu ČR do Evropské unie představuje základní pilíř celé problematiky. Při zpracování této diplomové práce bylo použito především deskriptivní metody, která umožní uceleně a přehledně popsat danou problematiku. Spolu s touto metodou byla v některých případech použita metoda analýzy a komparace. Práce je aktuální k 31. březnu 2009.

6

2

ZAMĚSTNANOST Vstupem České republiky do Evropské unie dne 1. května 2004 se změnily podmínky

zaměstnávání zahraničních občanů na území České republiky. Podmínky zaměstnávání cizích státních příslušníků v ČR jsou stanoveny zákonem číslo 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů („zákon o zaměstnanosti“ nebo „ZoZ“)2. Zaměstnávání zaměstnanců ze zahraničí je věnována část čtvrtá zákona o zaměstnanosti, která se dále dělí do

čtyř

hlav

pojmenovaných

následovně:

informační

povinnost

zaměstnavatele

při zaměstnávání zaměstnanců ze zahraničí (hlava I ZoZ), povolení k zaměstnání cizince (hlava II ZoZ), evidence občanů Evropské unie a cizinců (hlava III ZoZ) a zmocnění k přijetí národních opatření v oblasti zaměstnávání (hlava IV ZoZ). Pojem „zaměstnanec ze zahraničí“ je pojmem širším než pojem „cizinec“. Zákon o zaměstnanosti totiž pro účely zaměstnávání zaměstnanců ze zahraničí nepovažuje za cizince občany EU a jejich rodinné příslušníky či rodinné příslušníky občana ČR. V ostatních částech zákona o zaměstnanosti se používá pojmu cizinec ve smyslu zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů („cizinecký zákon“ nebo „CZ“). Cizinecký zákon definuje cizince jako fyzickou osobu, která není státním občanem České republiky, včetně občana EU (§ 1 odst. 2 CZ). Cizinecký zákon dále stanoví, že právní úprava týkající se občanů EU se vztahuje i na občany státu, který je vázán mezinárodní smlouvou sjednanou s Evropským společenstvím3 nebo Smlouvou o Evropském hospodářském prostoru4 (§ 1 odst. 3 CZ). S odkazem na výše uvedené bude v této kapitole užito pojmu „cizinec“ ve smyslu zákona o zaměstnanosti, tedy pro fyzickou osobu, která není občanem či rodinným příslušníkem občana ČR, Evropské unie, Švýcarska, anebo členského státu Evropského hospodářského prostoru. Mimo zákon o zaměstnanosti mohou být některé právní vztahy na úseku zahraniční zaměstnanosti5 upraveny mezinárodní smlouvou, která byla ratifikována a nabyla účinnosti. Jedná se především o dvoustranné mezinárodní smlouvy. Po vstupu České republiky do

2

Boušková, P. a kol. Zaměstnávání cizinců a vysílání zaměstnanců a OSVČ do ciziny. 2. aktualizované vydání. Olomouc: ANAG, 2006, s. 14. 3 Smlouva Evropských společenství a členských států na straně jedné a Švýcarskou konfederací. 4 Státy Evropského hospodářského prostoru jsou uvedeny v Příloze V a VIII Smlouvy o Evropském hospodářském prostoru. 5 Pojem „zahraniční zaměstnanost“ není právním pojmem, avšak v praxi je často používán. Důkazem je např. Oddělení zahraniční zaměstnanosti MPSV, podobně Referát zahraniční zaměstnanosti jako jedno z oddělení úřadů práce. V následujícím textu tento pojem zahrnuje oblast upravenou částí čtvrtou zákona o zaměstnanosti, tedy část věnovanou zaměstnávání cizinců ze zahraničí.

7

Evropské unie však byla většina těchto smluv nahrazena komunitárním právem (např. v případě Slovenska, Polska, Bulharska či Lucemburska), které zaručuje otevřený trh práce, a tedy i volný pohyb pracovních sil v rámci EU. Bohužel v případě České republiky a ostatních nově přistoupivších zemí bylo některými členskými státy EU stanoveno přechodné období, ve kterém jsou nadále vyžadovány po zaměstnancích z České republiky pracovní povolení (např. Francie, Belgie, Dánsko), nebo ve kterém je dokonce zaměstnávání omezeno tak, že počet zahraničních zaměstnanců nesmí v jednom roce překročit stanovený limit (např. v případě Německa, Rakouska či Švýcarska6). Tato opatření byla zavedena především z důvodů obav zahraničních státu z nadměrné pracovní migrace. Praxe však ukázala, že tyto obavy byly přehnané a stanovené limity nejsou ani z poloviny naplněny. Česká republika má otevřený trh práce pro všechny občany států Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru i Švýcarské konfederace. 2.1

Orgány státní správy působící na úseku zahraniční zaměstnanosti

Ústředním orgánem státní správy na úseku zaměstnanosti je Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV), konkrétně jeho Sekce politiky zaměstnanosti a trhu práce. Hlavním úkolem MPSV je řídit a kontrolovat výkon státní správy a dodržování zákonnosti při zabezpečování státní politiky zaměstnanosti. Na úseku zahraniční zaměstnanosti MPSV jsou mimo jiné přijímána opatření k usměrňování pracovních sil ze zahraničí na území České republiky a pracovních sil do zahraničí (§ 6 odst. 1, písm. b) ZoZ), dále v rámci tohoto úseku MPSV spolupracuje s příslušnými orgány veřejné správy členských států Evropské unie (včetně EHP a Švýcarska) v souvislosti s vysíláním zaměstnanců k výkonu práce na území jiného členského státu (§ 6 odst. 1, písm. h) ZoZ), vede centrální evidenci cizinců, volných pracovních míst a volných pracovních míst obsaditelných držiteli zelené karty (§ 6 odst. 1, písm. j) ZoZ). Správními úřady jsou úřady práce, jejichž správní obvody se shodují s územními obvody okresů. Dále pak některé úřady práce mohou mít dislokovaná pracoviště – pobočky. Celkem je tedy na území ČR 175 pracovišť úřadu práce spadajících pod 77 regionálních úřadů práce, z nichž 14 vykonává zároveň funkci koordinačního úřadu práce, jehož činnost je

6

Dohoda mezi ČSFR a Německem o vzájemném zaměstnávání občanů (135/2003 Sb.m.s.) – limit 1000 osob ročně. Dohoda mezi vládou ČR a Rakouskem o výměně zaměstnanců (69/2005 Sb.m.s.) a Dohoda mezi ČR a Rakouskem o zaměstnávání občanů v příhraničí (70/2005 Sb.m.s.) – limity stanoveny pro každý rok zvlášť.

8

popsána v § 8 odst. 2 zákona o zaměstnanosti. V čele úřadu práce je ředitel, jehož jmenování a odvolání se řídí služebním zákonem7. Od 1. ledna 2009 můžeme mezi státní orgány působící na úseku zahraniční zaměstnanosti zařadit i Ministerstvo vnitra České republiky, které rozhoduje o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání na území ve zvláštních případech, tzv. zelené kartě, která v sobě zahrnuje jak povolení k pobytu cizince, tak i povolení k zaměstnání. Zelené kartě je věnována samostatná kapitola. 2.2

Zaměstnávání občanů EU/EHP, Švýcarska a jejich rodinných příslušníků na území ČR

Občané členských států Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru a občané Švýcarské konfederace (dále v textu pod souhrnným označením občan Evropské unie), včetně jejich rodinných příslušníků, mají v souladu se zákonem o zaměstnanosti stejné právní postavení jako občané ČR (§ 3 odst. 2 ZoZ), a tudíž nepotřebují pro účely zaměstnání na území ČR povolení k zaměstnání. Rodinný příslušník, který není občanem EU, však musí příslušnému úřadu práce předložit doklad potvrzující, že je rodinným příslušníkem občana EU. Pro úplnost uvádím, že rodinným příslušníkem občana EU, se bez ohledu na státní příslušnost, rozumí jeho manžel nebo manželka a jejich potomci, jsou-li mladší 21 let nebo jsou-li na něm závislí, dále pak vyživovaní (závislí) příbuzní ve vzestupné řadě občana EU a jeho manžela nebo manželky8. Na občany EU se nevztahuje žádná povinnost v souvislosti s jejich zaměstnáním na území ČR. Naopak zaměstnavatel, popřípadě fyzická či právnická osoba, ke které jsou občané EU svým zaměstnavatelem vysláni (dále jen „zaměstnavatel“), je povinen nejpozději v den nástupu těchto osob do zaměstnání písemně informovat o této skutečnosti úřad práce příslušný podle místa výkonu práce (§ 87 ZoZ). Tato informace se podává prostřednictvím tzv. informační karty, tedy tiskopisu, jehož vzor je dostupný na internetových stránkách MPSV. Informační karta obsahuje následující informace: identifikační údaje občana EU, jeho adresu v zemi trvalého pobytu a adresu pro doručování zásilek, číslo cestovního dokladu a název orgánu, který je vydal, druh práce, místo výkonu práce a dobu, po kterou by mělo být zaměstnávání vykonáváno, a dále pohlaví občana EU, zařazení podle odvětvové (oborové) klasifikace ekonomických činností (OKEČ), nejvyšší dosažené vzdělání, vzdělání požadované

7

Zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), v platném znění. 8 Boušková, P. a kol. Zaměstnávání cizinců a vysílání zaměstnanců a OSVČ do ciziny. 2. aktualizované vydání. Olomouc: ANAG, 2006, s. 15.

9

pro výkon povolání a na závěr identifikační údaje zaměstnavatele, u něhož bude občan EU vykonávat zaměstnání (§ 87 odst. 2 ZoZ). Pokud by v průběhu zaměstnání nastala změna v některém z uvedených údajů, zaměstnavatel je povinen tuto změnu oznámit příslušnému úřadu práce nejpozději do deseti kalendářních dnů ode dne, kdy změna nastala nebo kdy se o ní dověděl. Obdobná povinnost platí v případě ukončení zaměstnání občana EU nebo jeho vyslání. Mimo oznamovací povinnosti má zaměstnavatel povinnost vést evidenci občanů EU, které zaměstnává nebo

kteří

jsou

k němu vysláni

k výkonu

práce zahraničním

zaměstnavatelem (§ 102 odst. 2 ZoZ). Evidence musí obsahovat totožné údaje s údaji uvedenými zaměstnavatelem v informační kartě. V případě, že zaměstnavatel – fyzická osoba nesplní výše uvedené povinnosti, dopustí se přestupku a hrozí mu pokuta až do výše 500 000 Kč (§ 139 odst. 2 písm. d) a odst. 3 písm. d) ZoZ). Zaměstnavatel – podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba se nedodržením uvedených povinnosti dopustí správního deliktu a hrozí mu pokuta až do výše 500 000 Kč (§ 140 odst. 2 písm. d) a odst. 4 písm. c) ZoZ). Tyto přestupky a správní delikty jsou v prvním stupni projednávány úřadem práce příslušným podle místa výkonu zaměstnání (§ 141 odst. 4 ZoZ). Pokuty vybírá a vymáhá místně příslušný celní úřad (§ 141 odst. 5 ZoZ). 2.2.1. Informační síť EURES9 Vstupem České republiky do Evropské unie funguje na všech úřadech práce ČR informační síť EURES (European Employment Services – Evropské služby zaměstnanosti). Tato informační síť slouží všem občanům EU, kteří se rozhodli hledat práci v zemích EU, nebo zaměstnavatelům, kteří chtějí tyto občany zaměstnat. Činnost sítě EURES byla zahájena v roce 1993 nařízením Evropské komise 2434/92 ze dne 27. července 1992 a je koordinována Evropskou komisí. Účelem této sítě je sledování mobility a podpora práva volného pohybu pracovních sil. Klient, tedy žadatel o práci v zahraničí nebo zaměstnavatel, který má zájem zaměstnat zahraničního pracovníka, se může obrátit na některého z EURES poradců. V České republice působí na každém pověřeném (koordinačním) úřadu práce jeden EURES poradce, celkem je jich tedy 14. Každý z těchto poradců, je speciálně proškolen Evropskou komisí a měl by být mimo jiné schopen poskytnout poradenství při hledání práce v evropských zemích, poradenství týkající se zaměstnávání občanů jiných členských států EU, informace o trzích práce a nabídce pracovní síly v Evropské unii, informace o administrativních procedurách 9

Boušková, P. a kol. Zaměstnávání cizinců a vysílání zaměstnanců a OSVČ do ciziny. 2. aktualizované vydání. Olomouc: ANAG, 2006, s. 35 – 40.

10

spojených s odjezdem či příjezdem klienta do některé ze zemí EU. Podobně se může klient obrátit na jakémkoliv úřadu práce na tzv. EURES kontaktní osobu, která je schopna poskytnout základní informace, popřípadě odkázat na některého z EURES poradců. Veškeré služby EURES jsou poskytovány bezplatně. Další možností systému EURES je využití služeb EURES prostřednictvím oficiálního evropského portálu EURES nebo národního portálu EURES ČR. Tyto portály obsahují nabídku volných pracovních míst v zemích EU (v současné době přibližně 900 000 nabídek pracovních míst), databázi životopisů s možností zadat vlastní životopis, informace o životních a pracovních podmínkách v zemích EU, možnosti odborného vzdělávání. Nutno podotknout, že Česká republika jako první z nových členských států EU zpřístupnila na těchto portálech svoji kompletní databázi volných pracovních míst. Zaměstnavatel může prostřednictvím výše uvedeného portálu bezplatně inzerovat svá volná pracovní místa v evropské databázi volných míst. Nejdříve však musí volné místo nahlásit pracovníkům úřadu práce, kteří zodpovídají za agendu volných míst, a zároveň požádat o zveřejnění nabídky na Integrovaném portálu MPSV (dále jen „Integrovaný portál“). Volné místo lze nahlásit osobně, telefonicky, e-mailem, písemně nebo prostřednictvím Integrovaného portálu. Ohlašování volného místa prostřednictvím Integrovaného portálu je možné až poté, co je zaměstnavatel zaregistrován ve speciální databázi úřadu práce, a zároveň jako uživatel Integrovaného portálu. Zaměstnavatel, který je registrovaným uživatelem Integrovaného portálu, tak může jednoduše ohlašovat svá volná pracovní místa prostřednictvím internetu, a takto zadané informace jsou po ověření úřadem práce automaticky transferována do celoevropské databáze pracovních příležitostí EURES. Celý proces zadávání volného pracovního místa zaměstnavatelem, který je registrovaných uživatelem Integrovaného portálu zachycují ilustrace, které jsou uvedeny v Příloze č. 1. Další možností evropského portálu EURES je jeho databáze EURES CV – search. Do této databáze mohou zájemci o práci v zemích EU zadávat on-line své životopisy. Zaměstnavatelé, kteří mají sídlo v jedné ze členských zemí EU a platné identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty, mohou po zaregistrování využívat této databáze k vyhledání svého budoucího zaměstnance. 2.3

Zaměstnávání cizinců na území České republiky

Jak již bylo uvedeno výše, cizincem se z hlediska zahraniční zaměstnanosti rozumí fyzická osoba, která není státním občanem ČR, občanem Evropské unie (včetně členského 11

státu Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarska) ani jeho rodinným příslušníkem. Cizincem je i osoba bez státní příslušnosti10. Cizinec může být přijat do zaměstnání a zaměstnáván jen tehdy, má-li platné povolení k zaměstnání a platné povolení k pobytu na území ČR nebo je-li držitelem zelené karty11. Za zaměstnání se pro účely povinnosti mít platné povolení k zaměstnání nebo zelenou kartu považuje i plnění běžných úkolů zajišťovaných společníkem, statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu nebo jiného orgánu obchodní společnosti, nebo členem družstva nebo členem statutárního nebo jiného orgánu družstva (§ 89 ZoZ)12. Podle § 98 zákona o zaměstnanosti se povolení k zaměstnání nebo zelená karta nevyžaduje v případě: cizince s trvalým pobytem, azylanta, rodinných příslušníků členů diplomatických misí a konzulárních úřadů, poskytování služeb zaměstnavatelem usazeným v jiném členském státě EU, společného soužití s cizincem s trvalým pobytem nebo azylem, rezidenta státu EU, výkonu práce nepřesahující 7 po sobě jdoucích kalendářních dnů (avšak maximálně 30 dnů za rok), ujednání mezinárodní smlouvou, soustavné vzdělávací a vědecké činnosti. Dále se povinnost žádat o vydání povolení k zaměstnání nevyžaduje v případě člena záchranné jednotky, zaměstnance mezinárodní hromadné dopravy, pracovníka akreditovaného ve sdělovacích prostředcích a v případě vojenského nebo civilního personálu ozbrojených sil. Od 1. ledna 2009 byla novelizací13 zákona o zaměstnanosti tato kategorie dále rozšířena o cizince, kteří se na území ČR soustavně připravují na budoucí povolání14; absolventy českých středních a vysokých škol; rodinné příslušníky cizince, který je rezidentem jiného státu EU. V případě zaměstnání cizince spadajícího do některé z výše uvedených kategorií je však zaměstnavatel povinen písemně informovat o této skutečnosti příslušný úřad práce nejpozději v den nástupu tohoto cizince k výkonu práce.15 V případě, že cizinec nespadá do některé z výše uvedených kategorií osob, je povinen před svým příchodem na území ČR písemně požádat o vydání povolení k zaměstnání. Místně příslušným úřadem práce pro podání žádosti je úřad práce, v jehož územní působnosti bude

10

Boušková, P. a kol. Zaměstnávání cizinců a vysílání zaměstnanců a OSVČ do ciziny. 2. aktualizované vydání. Olomouc: ANAG, 2006, s. 12. 11 O problematice zelených karet pojednává samostatná kapitola této diplomové práce, jelikož se jedná o tzv. duální povolení zahrnující jak povolení k zaměstnání, tak i povolení k pobytu. 12 K tomu více v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. února 2007, č.j. 4 As 16/2006 - 89. 13 Zákon č. 382/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. 14 Soustavnou přípravou na budoucí povolání se rozumí doba denního studia na střední škole, konzervatoři, vyšší odborné škole a jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky a doba prezenčního studia na vysoké škole, a to včetně prázdnin, které jsou součástí školního nebo akademického roku (§ 5 písm. d) ZoZ). 15 Tato povinnost se nevztahuje na cizince, který je členem záchranné jednotky, zaměstnán v mezinárodní dopravě, akreditován v oblasti sdělovacích prostředků, vojenským nebo civilním personálem ozbrojených sil.

12

zaměstnávání

vykonáváno.

O

povolení

k zaměstnání

žádá

i

cizinec,

který

je

v pracovněprávním vztahu k zahraničnímu zaměstnavateli, který ho vysílá k výkonu práce na území ČR na základě jiné smlouvy uzavřené s tuzemskou právnickou nebo fyzickou osobou. Žádost o povolení k zaměstnání, jejíž vzor lze nalézt na internetových stránkách MPSV, obsahuje: 

identifikační údaje cizince,



jeho adresu v zemi trvalého pobytu a adresu pro doručování zásilek,



číslo cestovního dokladu a název orgánu, který jej vydal,



identifikační údaje budoucího zaměstnavatele,



druh práce, místo výkonu práce a dobu, po kterou by mělo být zaměstnávání vykonáváno,



případně další údaje nezbytné pro výkon zaměstnání (§ 91 odst. 1 ZoZ).

K této žádosti je třeba přiložit vyjádření zaměstnavatele, že cizince zaměstná. Vzor žádosti je opět uveden na internetových stránkách MPSV a zaměstnavatel v něm uvádí stejné údaje jako v žádosti o povolení k zaměstnání. Vyjádření musí být opatřeno podpisem zaměstnavatele (případně jeho odpovědného pracovníka) a otiskem jeho razítka. V praxi je často vyžadováno doložit vyjádření zaměstnavatele společně s jeho úředně ověřeným výpisem z obchodního rejstříku, který nesmí být starší 3 měsíců. Dále se přikládá úředně ověřená kopie dokladu o profesní způsobilosti pro obor, ve kterém bude cizinec na území ČR pracovat. Tímto dokladem je například výuční list, maturitní vysvědčení, diplom o ukončení vysokoškolského studia apod. Co se týče shodnosti oboru vykonávaného zaměstnaní s oborem pro který má cizinec profesní způsobilost, lze konstatovat, že v praxi není úřady práce důsledně vyžadována. Autor této práce se setkal s případem, kdy cizinci s ukončeným vyšším odborným vzděláním na konzervatoři v oboru dirigent bylo uděleno povolení k zaměstnání pro výkon zaměstnání v oboru IT správce informačních systémů. V případě, že to vyplývá z charakteru zaměstnání, nebo jestliže to stanoví mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána, může úřad práce vyžadovat doložení i dalších dokladů. Veškeré přílohy se předkládají v originálním znění nebo jejich úředně ověřených kopiích. Zpravidla musí být dokument superlegalizován, tedy opatřen legalizační doložkou, kterou vyznačí český zastupitelský úřad v zahraničí. Cizinci pocházejícímu ze státu, který přistoupil k Haagské úmluvě16, postačí ověření ve formě doložky o ověření apostillou, tedy

16

Úmluva o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin uzavřená v Haagu dne 5. října 1961 uveřejněná ve Sbírce zákonů Sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 45/1999 Sb. s účinností od 16. března 1999.

13

úředním ověřením vydaným tzv. apostillním orgánem v zemi, ve kterém byla listina vystavena. Všechny předkládané dokumenty, které jsou v cizím jazyce, musí být úředně přeloženy do českého jazyka. Posledními přílohami, které jsou v praxi vyžadovány spolu s žádostí o povolení k zaměstnání, avšak nejsou zmíněny v zákoně o zaměstnanosti, jsou fotokopie stránky cestovního dokladu obsahující základní identifikační údaje cizince a fotografie cizince. V případě, že je cizinec v řízení o povolení k zaměstnání zastoupen zaměstnavatelem nebo jiným jím zplnomocněným zástupcem, přikládá se k žádosti originál nebo úředně ověřená kopie plné moci obsahující toto zmocnění. Řízení o povolení k zaměstnání podléhá správnímu poplatku ve výši 500 Kč, který je zpravidla hrazen kolkovou známkou. Od 1. ledna 2009 byl ze zákona vypuštěn požadavek dokládat lékařské potvrzení o zdravotním stavu. Toto potvrzení, zpravidla vydávané lékařem domovského státu cizince, představovalo pro cizince značnou administrativní zátěž, protože muselo být přeloženo do českého jazyka, a zároveň nesmělo být starší třiceti dnů. Důvodem vypuštění tohoto požadavku ze zákona bylo narůstající množství případů falšování lékařských potvrzení. Potvrzení tak ztratila svoji vypovídací hodnotu, a tím i svůj účel. Vzhledem k tomu, že povolení k zaměstnání může úřad práce vydat pouze za podmínky, že se jedná o ohlášené volné pracovní místo (§ 35 ZoZ), je zaměstnavatel povinen do deseti kalendářních dnů od vzniku volného pracovního místa, na které hodlá získat zaměstnance-cizince, toto volné místo úřadu práce oznámit. Volné místo lze oznámit osobně, telefonicky, e-mailem či prostřednictvím Integrovaného portálu. Úřad práce toto volné místo zařadí do evidence volných pracovních míst, ve které zůstane umístěno minimálně po dobu třiceti dnů. Z výše uvedeného vyplývá, že zaměstnavatel by měl splnit svoji oznamovací povinnost minimálně 30 dnů před podáním žádosti o povolení k zaměstnání. V praxi se však vyskytují četné výjimky, které se liší dle jednotlivých úřadů práce. Na některých úřadech práce se třiceti denní lhůta striktně dodržuje, v jiných případech postačí volné místo ohlásit spolu s podáním žádosti o povolení k zaměstnání, s tím, že lhůta pro vedení v evidenci volných pracovních míst běží souběžně s lhůtou k vyřízení povolení k zaměstnání. V případě, že ohlášené volné pracovní místo nelze s ohledem na požadovanou kvalifikaci nebo nedostatek volných pracovních sil obsadit jinak, vydá úřad práce povolení k zaměstnání. Při vydávání povolení k zaměstnání přihlíží úřad k situaci na trhu práce. Ve zvláštních případech úřad práce k situaci na trhu práce nepřihlíží a nevyžaduje se ohlášení volného pracovního místa. Jedná se případy, kdy žádost o povolení k zaměstnání podal: 14



cizinec, který vykonává v České republice soustavnou vzdělávací nebo vědeckou činnost jako pedagogický, akademický, vědecký výzkumný nebo vývojový pracovník a cizinec vykonávající stáž (maximálně po dobu jednoho roku),



cizinec do 26 let věku, který je zaměstnán v rámci výměny mezi školami nebo v rámci programu pro mládež,



cizinec, který je duchovním církve,



cizinec, o němž to stanoví mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána,



cizinec, kterému bylo uděleno vízum za účelem strpění pobytu nebo který je žadatelem o udělení mezinárodní ochrany, nejdříve však po uplynutí 12 měsíců ode dne podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany (§ 97 ZoZ).

Stejná výjimka platí i pro cizince, který bude vykonávat práci na území ČR na základě svého jmenování do funkce. V tomto případě musí zaměstnavatel písemně doložit, že se jedná o vedoucí pracovní místo, které je obsazovano jmenováním (§ 147 ZoZ in fine; § 33 odst. 3 zákona č. 262/2006, zákoníku práce). Před poslední novelizací zákona o zaměstnanosti, která začala být účinná od 1. ledna 2009, měl zaměstnavatel mimo oznamovací povinnosti také povinnost disponovat povolením k získávání zaměstnanců ze zahraničí. O povolení se žádalo prostřednictvím žádosti, kterou podávala právnická nebo fyzická osoba, která hodlala cizince zaměstnávat. Cizinec samotný nebyl účastníkem správního řízení o vydání tohoto povolení. Žádost obsahovala identifikační údaje zaměstnavatele a údaje o pracovním místě a jeho charakteristice (druh práce, místo výkonu práce, základní informace o pracovních a mzdových podmínkách). Dále bylo třeba uvést počet požadovaných cizinců, předpokládanou dobu zaměstnání, profesní skladbu budoucích zaměstnanců včetně kvalifikačních požadavků. K žádosti zaměstnavatel předkládal úředně ověřenou kopii výpisu z obchodního rejstříku, živnostenského oprávnění, případně jiného potvrzení statutu organizace, a zároveň byl povinen uhradit správní poplatek ve výši 2 000 Kč, obvykle ve formě kolku17. O vydání povolení k zaměstnání na území ČR vydá příslušný úřad práce rozhodnutí, a to ve lhůtě stanovené zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“ nebo „SŘ“). Dle správního řádu činí tato lhůta 30 dnů od zahájení řízení, avšak v praxi se setkáváme s lhůtou až 60 dnů. Úřady práce totiž velmi často využívají

17

Boušková, P. a kol. Zaměstnávání cizinců a vysílání zaměstnanců a OSVČ do ciziny. 2. aktualizované vydání. Olomouc: ANAG, 2006, s. 16–17.

15

možnosti zákonnou lhůtu prodloužit o dalších 30 dnů, s odkazem na to, že se jedná o zvlášť složitý případ (viz. § 71 odst. 3, písm. a) SŘ). Povolení k zaměstnání se vydává na dobu maximálně dvou let a obsahuje identifikační údaje cizince, místo výkonu práce a druh práce, identifikační údaje zaměstnavatele, dobu, na kterou se povolení vydává a případně další údaje nezbytné pro výkon zaměstnání (§ 92 odst. 3 ZoZ). Zmíněná doba platnosti povolení byla poslední novelizací zákona o zaměstnanosti prodloužena o jeden rok. Povolení k zaměstnání je nepřenosné a je tedy platné pouze pro zaměstnání u zaměstnavatele, který je uveden v rozhodnutí. To platí i pro druh zaměstnání a místo výkonu práce. Pokud dojde v době před ukončením platnosti povolení k zaměstnání ke změně některé z uvedených skutečností, je cizinec povinen požádat místně příslušný úřad práce o vydání nového povolení k zaměstnání. Povolení k zaměstnání nelze vydat cizinci, který v České republice požádal o udělení mezinárodní ochrany, a to po dobu 12 měsíců ode dne podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Povolení nelze samozřejmě také vydat cizinci, který nesplňuje některou z podmínek stanovenou zákonem o zaměstnanosti pro vydání povolení k zaměstnání (§ 99 ZoZ). Platnost povolení k zaměstnání zaniká uplynutím doby na něm uvedené, uplynutím doby uvedené na povolení k pobytu za účelem zaměstnání, dále pak skončením zaměstnání před skončením doby platnosti povolení k zaměstnání, a nově také neudělením, nevydáním, zrušením nebo zánikem oprávnění k pobytu za účelem zaměstnání z jiného důvodu (§ 100 odst. 1 ZoZ). Nutno upozornit na provázanost platnosti povolení k zaměstnání s platností pracovního poměru cizince. Podle ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), totiž pracovní poměr cizince skončí mimo jiné i uplynutím doby, na kterou bylo vydáno povolení k zaměstnání (§ 48 odst. 3, písm. c) zákoníku práce). Vzhledem k tomu, že jsou cizinci velmi často při vyřizování povolení k zaměstnání plně odkázání na svého zaměstnavatele, výrazně toto ustanovení zkracuje jejich práva a zároveň předurčuje jejich závislost na zaměstnavateli. Úřad práce může s ohledem na situaci na trhu práce na žádost cizince povolení k zaměstnání prodloužit, a to opakovaně, vždy však nejdéle na dobu dvou let. O prodloužení povolení k zaměstnání je třeba požádat příslušný úřad práce nejdříve 3 měsíce a nejpozději 30 dnů před uplynutím doby platnosti vydaného povolení k zaměstnání (§ 94 odst. 1 ZoZ). Podmínkou prodloužení povolení k zaměstnání je výkon stejné práce u stejného zaměstnavatele a ve stejném místě výkonu práce. Žádost o prodloužení povolení k zaměstnání je totožná s žádostí o povolení k zaměstnání. K žádosti se přikládá pouze vyjádření

16

zaměstnavatele, že cizince i nadále zaměstná, kopie cestovního dokladu, kopie předešlého povolení k zaměstnání, fotografie a kolková známka v hodnotě 250 Kč (§ 94 odst. 2 ZoZ). Kontrolní činnost na úseku zahraniční zaměstnanosti vykonávají úřady práce, celní úřady a Ministerstvo práce a sociálních věcí. Tyto kontrolní orgány mají oprávnění kontrolovat, zda cizinec vykonává práci pro právnickou nebo fyzickou osobu na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy a zda ji vykonává v souladu s vydaným povolením k zaměstnání nebo zelenou kartou, jsou-li dle zákona o zaměstnanosti vyžadovány (§ 126 odst. 4 ZoZ). Zaměstnanci těchto úřadů jsou při kontrolní činnosti oprávnění vyžadovat od cizince jeho povolení k zaměstnání a pobytu, případně zelenou kartu. Pokud cizinec toto povolení nepředloží, hrozí mu pořádková pokuta až do výše 5 000 Kč. Pokud by cizinec vykonával nelegální práci18, dopustil by se přestupku, za který lze podle zákona o zaměstnanosti udělit pokutu do výše 10 000 Kč. Dále se přestupku dopustí fyzická osoba, která cizinci umožní výkon nelegální práce, za což ji hrozí pokuta až do výše 5 000 000 Kč (před 1. lednem 2009 až do výše 2 000 000 Kč), nebo ta fyzická osoba, která neplní oznamovací nebo evidenční povinnost stanovenou zákonem o zaměstnanosti, a to pod hrozbou pokuty až do výše 500 000 Kč. Podobně se správního deliktu dopouští právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která umožňuje cizinci výkon nelegální práce nebo neplní oznamovací a evidenční povinnosti. Výše pokut může dosahovat totožné výše jako u přestupků fyzických osob (§§ 139–140 ZoZ). Přestupky a správní delikty projednává podle zákona o zaměstnanosti v prvním stupni úřad práce příslušný podle místa, ve kterém bylo nelegální zaměstnávání vykonáváno. Pokuty vybírá a vymáhá místně příslušný celní úřad a tyto pokuty jsou příjmem státního rozpočtu (§ 141 ZoZ). 2.4

Aktuální situace na úseku zahraniční zaměstnanosti

Zahraniční zaměstnanost je spravována jednotlivými úřady práce, které jsou místně příslušné podle místa výkonu práce cizince. Do agendy úřadu práce spadá mimo jiné vydávání povolení k zaměstnání a jejich prodlužování, vedení evidence zaměstnanců ze zahraničí a poradenství ohledně služeb EURES. Zahraniční zaměstnaností se na úřadu práce zabývá určené oddělení či referát (pojmenování pracoviště se různí u jednotlivých úřadů práce) nebo na menších úřadech práce pověřený pracovník (poradce, referent, specialista). Zpravidla spadá toto pracoviště pod Odbor trhu práce na příslušném úřadu práce.

18

Nelegální prací se rozumí, vykonávání práce v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání/zelenou kartou nebo bez tohoto povolení/zelené karty, a to za předpokladu, že zákon o zaměstnanosti takové povolení/zelenou kartu vyžaduje (§ 5 písm. e) bod 2. ZoZ).

17

Aktuální situace na úřadech práce vyplývá z nadměrného zvýšení počtu zaměstnanců ze zahraničí v posledních letech. Zatímco na konci roku 1993 evidovaly úřady práce 51 585 zaměstnanců ze zahraničí, na konci roku 2008 to již bylo 284 551 zaměstnanců19. Přehled vývoje počtu zaměstnanců ze zahraničí je uveden v Příloze č. 2. Bohužel tomuto rychlému nárůstu neodpovídal nárůst počtu zaměstnanců, kteří se na úřadu práce této problematice věnují. Týká se to především úřadů práce v krajských a větších městech. Příkladem může být situace na Úřadu práce Brno-město, kde bylo v roce 2007 podáno 8 212 a v roce 2008 již 12 404 žádostí o povolení k zaměstnání, avšak počet referentů zůstal beze změn, tj. v počtu 4 stálých zaměstnanců. Situace byla příležitostně řešena pomocí praktikantů. Důsledkem přetíženosti výše zmíněného úřadu práce je prodloužení lhůty k vyřízení povolení k zaměstnání ze třiceti na šedesát dnů. Dle názoru autora této práce je toto v rozporu se správním řádem, který umožňuje stanovenou lhůtu prodloužit v případě zvlášť složitého případu (§ 71 odst. 3 písm. a) SŘ), avšak pouze v jednotlivém případě, a ne tedy plošně jak se v případě brněnského úřadu práce děje. Mezi další nedostatky úřadů práce lze zařadit nejednotnost jejich rozhodování a požadavků. Často se tak stává, že požadavky jednoho úřadu práce se liší od požadavku úřadu práce jiného, a to z důvodu jejich odlišného výkladu zákona. Zaměstnavateli tedy nezbývá než se předem informovat na konkrétním úřadu práce a těmto požadavkům se přizpůsobit. Za poslední nedostatek lze považovat neznalost pracovníků úřadu práce jakéhokoliv cizího jazyka. Tento nedostatek však zmírňuje fakt, že v kontaktu s úřadem práce je většinou český zaměstnavatel, a snad také velmi dobře vypracované internetové stránky MPSV, které jsou k dispozici i v několika jazykových mutacích. Nutno upozornit, že na úseku zahraniční zaměstnanosti došlo i k řadě zlepšení. Jedná se především o změny účinné k 1. lednu 2009, mezi které patří například zrušení povinnosti zaměstnavatele žádat o povolení k získávání zaměstnanců ze zahraničí, prodloužení platnosti povolení k zaměstnání až na 2 roky, zrušení předkládání lékařského potvrzení při podání žádosti o povolení k zaměstnání, rozšíření kategorie cizinců, kteří nepotřebují pro výkon zaměstnání v ČR povolení k zaměstnání a zavedení zelených karet. Obzvláště od dvouleté platnosti povolení k zaměstnání se očekává výrazné odlehčení agendě úřadů práce. 2.5

Návrhy možného zlepšení

Autor této diplomové práce spatřuje možné zlepšení v oblasti zahraniční zaměstnanosti v podniknutí dvou následujících kroků: 19

Internetové stránky MPSV: Statistiky – Zaměstnávání cizích státních příslušníků [citováno 18. března 2009]. Dostupný z: http://portal.mpsv.cz/sz/stat/zam_ciz_stat_prisl.

18

v elektronizaci řízení o povolení k zaměstnání, včetně všech ostatních

a)

postupů zaměstnavatele vůči úřadu práce za použití dálkového přístupu (např. Informace o zaměstnání občana EU, Sdělení o předčasném ukončení zaměstnání, apod.), ve sjednocení řízení o povolení k zaměstnání s řízením o povolení k pobytu

b)

na území ČR. Ad a). V dnešní době jsou téměř veškerá podání podávána na úřad práce v papírové formě. Případná elektronizace tohoto procesu by velice usnadnila práci pracovníkům úřadu. Například žádost o povolení k zaměstnání obsahuje velké množství údajů týkající se zejména jména a bydliště žadatele a názvu jeho zaměstnavatele. Pracovníci úřadu práce následně musí tyto údaje zapsat do jejich databáze, což může být v případě zahraničních jmen a názvů velmi zdlouhavý proces. Elektronizace tohoto procesu by tím pádem ulehčila práci samotným úředníkům, ale i zaměstnavatelům, kteří by pouze vyplnili interaktivní formulář, následně jej vytiskli a spolu s příslušnými přílohami jej odeslali úřadu práce. Úřad práce by tak obdržel žádost jak v elektronické verzi, tak i v nezbytné originální papírové verzi. Tento postup se již osvědčil v případě Projektu Výběr kvalifikovaných zahraničních zaměstnanců nebo nově v projektu tzv. zelených karet20. Ad b). Sjednocení řízení o povolení k zaměstnání a o povolení k pobytu, a tím pádem i sloučení obou povolení do jediného, by vyžadovalo vytvoření nového nebo úpravu stávajícího úřadu, který by celou agendu zajišťoval. Příkladem může být imigrační úřad ve Spojených státech amerických nebo cizinecký úřad v Německu. Tento úřad by zajišťoval veškerou agendu související s vydáním povolení, s tím, že v případě potřeby by si mohl vyžádat stanovisko jiného orgánu, např. úřadu práce. Podobný systém již v ČR funguje v procesu udělování tzv. zelených karet. Celý proces by představoval značné administrativní odlehčení a finanční úsporu jak pro státní úředníky, tak i pro žadatele o povolení a jejich zaměstnavatele. Obdobný návrh, jako je návrh zmíněný v posledním bodě, je nyní předmětem jednání na evropské úrovni. Návrh směrnice Evropské rady21 obsahuje požadavek zavedení jediného povolení pro občany z třetích zemí a s tím související zjednodušení celého řízení. O tomto návrhu by mělo být rozhodnuto v průběhu českého předsednictví EU.

20

Oběma projektům jsou věnovány samostatné kapitoly v následujícím textu diplomové práce. Návrh směrnice Rady o sjednoceném postupu vyřizování žádostí státních příslušníků třetích zemí o jediné povolení k pobytu a výkonu práce na území členského státu a o společném souboru práv pro pracovníky z třetích zemí, kteří oprávněně pobývají v členském státě (KOM(2007)638). 21

19

3

POVOLENÍ POBYTU CIZINCŮ NA ÚZEMÍ ČR Podmínky pobytu cizinců na území ČR upravuje zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu

cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „cizinecký zákon“ nebo „CZ“). Vymezení pojmu „cizinec“ je podle cizineckého zákona oproti zákonu o zaměstnanosti širší, protože za cizince považuje i občana Evropské unie, včetně občana členského státu Evropského hospodářského prostoru a Švýcarska. V následujícím textu bude pojem „cizinec“ nadále užíván ve smyslu zákona o zaměstnanosti a pojem „Evropská unie“ bude zahrnovat jak členské státy Evropské unie, tak i státy Evropského hospodářského prostoru (tj. Norsko, Island, Lichtenštejnsko) a Švýcarsko. Cizinecký zákon se tedy vztahuje na fyzické osoby, které nejsou občanem ČR. Tyto osoby pak dělí na dvě skupiny, a to na občany EU a jejich rodinné příslušníky a cizince ze zemí mimo Evropskou unii, tzv. cizince z třetích zemí. Rodinným příslušníkem občana EU se pro účely cizineckého zákona rozumí jeho manžel, rodič (jde-li o občana EU mladšího 21 let), dítě mladší 21 let nebo takové dítě manžela občana EU a nezaopatřený22 přímý příbuzný ve vzestupné nebo sestupné linii nebo takový příbuzný manžela občana EU (§ 15a odst. 1 CZ). Výše uvedené platí pro rodinného příslušníka občana ČR obdobně. Cizinecký zákon se nevztahuje na cizince, jejichž pobyt je upraven zvláštními právními předpisy, tj. na žadatele o mezinárodní ochranu ve formě azylu nebo doplňkové ochrany a azylanty nebo osoby požívající doplňkové ochrany23, žadatele o udělení oprávnění k pobytu za účelem poskytnutí dočasné ochrany a cizince, kterým bylo toto oprávnění uděleno24, dále pak na cizince pobývající na území na základě zvláštního právního předpisu25 upravujícího přechodný pobyt cizích ozbrojených sil na území ČR (§ 2 CZ). Cizinecký zákon upravuje zejména vstup na území ČR, jednotlivé druhy pobytu, vydávané doklady, podmínky pro vycestování, povinnosti cizinců a jiných osob, sankce za jejich porušení a působnost jednotlivých státních orgánů. Na řízení o žádostech o povolení většiny druhů pobytů se vztahuje zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen„správní řád“), cizinecký zákon upravuje pouze některé odchylky. Výjimku představují

22

Nezaopatřenou osobou se rozumí cizinec, který se soustavně připravuje na budoucí povolání, který se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc či úraz, anebo který z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost (§ 15a odst. 3 CZ). 23 Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů. 24 Zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců. 25 Zákon č. 310/1999 Sb., o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky.

20

především řízení týkající se víz. V těchto případech je procesní úprava obsažena zejména v cizineckém zákoně a postupuje se obdobně podle části čtvrté správního řádu26. 3.1

Orgány státní správy působící na úseku povolování pobytů

Ústředním orgánem státní správy odpovědným za problematiku vstupu a pobytu cizinců na území ČR je Ministerstvo vnitra České republiky, konkrétně jeho Sekce vnitřní bezpečnosti a pod ní spadající Odbor azylové a migrační politiky. Tento odbor vykonává zákonem vymezenou působnost v oblasti mezinárodní migrace, azylu a ochrany cizinců či osob bez státní příslušnosti. Do kompetence odboru dále spadá problematika ochrany státních hranic, vstupu a pobytu cizinců na území ČR a koordinace schengenské spolupráce. Odbor azylové a migrační politiky se dále podílí na přípravě humanitárních programů, přičemž do jeho gesce spadá koordinování realizace projektů zaměřených zejména na prevenci nelegální migrace, stabilizaci uprchlíků v krizových oblastech, reintegraci neúspěšných a potenciálních žadatelů o azyl a pomoc při vytváření azylové infrastruktury (humanitární a rozvojová spolupráce)27. Odbor azylové a migrační politiky se dále člení na 20 oddělení, mezi něž můžeme počítat i krajská pracoviště Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra (dále jen „krajské pracoviště MV“), do jejichž kompetencí patří mimo jiné udělování trvalých pobytů a zelených karet. Kompetence udělování trvalých pobytů, která ještě v minulém roce spadala do působnosti Služby cizinecké policie, byla převedena na Ministerstvo vnitra zákonem č. 274/2008 Sb., a to v souvislosti s plánovaným odbřemenováním Policie České republiky od nepolicejních činností, které počítá s postupným převedením činností policejních pracovníků na občanské pracovníky Ministerstva vnitra. Poslední etapa tohoto převodu by měla proběhnout v roce 2012, kdy by na Ministerstvo vnitra měla být převedena i veškerá agenda týkající se problematiky povolování přechodných pobytů28. Mezi další kompetence Ministerstva vnitra v rámci působnosti ve věcech vstupu a pobytu cizinců na území ČR a jejich vycestování z tohoto území patří vykonávání dozoru nad Službou cizinecké policie při jejím výkonu státní správy, a zároveň plnění úkolů nadřízeného správního orgánu vůči ředitelství služby cizinecké policie (§ 165 CZ).

26

Boušková, P. a kol. Zaměstnávání cizinců a vysílání zaměstnanců a OSVČ do ciziny. 2. aktualizované vydání. Olomouc: ANAG, 2006, s. 79. 27 Internetové stránky MV: Odbor azylové a migrační politiky [citováno 7. března 2009]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/clanek/odbor-azylove-a-migracni-politiky.aspx. 28 Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 274/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky, v platném znění. Část šestnáctá.

21

Činnost správních orgánů vykonává v působnosti cizineckého zákona Policie ČR, konkrétně Služba cizinecké policie (dále též „cizinecká policie“). Cizineckou policii tvoří: 

ředitelství služby cizinecké policie a jeho dislokovaná pracoviště, kterými jsou inspektoráty cizinecké policie na mezinárodním letišti,



oblastní ředitelství služby cizinecké policie a jejich dislokovaná pracoviště, kterými jsou inspektoráty cizinecké policie a odbor specializovaných činností.

Ředitelství služby cizinecké policie je řídícím, koncepčním, metodickým a kontrolním pracovištěm ve směru k oblastním ředitelstvím, a také je ve správním řízení jejich nadřízeným správním orgánem. Podílí se zejména na plnění úkolů při ochraně státních hranic, zabezpečuje plnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv, spolupracuje a udržuje součinnost s dalšími službami Policie ČR a s příslušnými orgány státní správy a samosprávy, spolupracuje s orgány ochrany státních hranic sousedních států a prostřednictvím svých dislokovaných pracovišť vykonává hraniční kontroly na mezinárodních letištích včetně ochrany bezpečnosti civilního letectví. Ředitelství služby cizinecké policie má své sídlo v Praze. Oblastní ředitelství služby cizinecké policie jsou v přímé podřízenosti Ředitelství služby cizinecké policie a jsou dislokována v Praze, Českých Budějovicích, Plzni, Ústí nad Labem, Hradci Králové, Brně a Ostravě. Územní působnost oblastních ředitelství je totožná s teritoriální působností krajských správ Policie ČR s výjimkou Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha, jehož teritoriální působnost zahrnuje území hlavního města Prahy a Policie ČR správy Středočeského kraje. Oblastní ředitelství služby cizinecké policie řídí výkonné útvary – inspektoráty cizinecké policie ve vnitrozemí a odbory specializovaných činností. Inspektoráty cizinecké policie vznikly v souvislosti se vstupem České republiky do schengenského prostoru sloučením oddělení cizinecké policie a referátů cizinecké policie na hraničních přechodech. Umístění inspektorátů a jejich detašovaných pracovišť zpravidla kopíruje sídla bývalých oddělení cizinecké policie. V rámci celé republiky je konstituováno celkem 48 inspektorátů, z nichž 43 je umístěno ve vnitrozemí a 5 na mezinárodních letištích ČR. Inspektoráty cizinecké policie plní úkoly Policie ČR zejména na úseku výkonu státní správy ve věcech povolování vstupu, pobytu, ukončování pobytu cizinců a další činnosti uvedené v § 164 odst. 3 a § 167 cizineckého zákona. Inspektoráty v jejichž působnosti jsou mezinárodní letiště Praha Ruzyně, Brno Tuřany, Ostrava Mošnov, Karlovy Vary a Pardubice plní zejména úkoly spojené s ochranou vnějších 22

hranic, kontrolují stav vyznačení a zabezpečení bezpečnostního prostoru letiště, provádí kontrolu dovozu, vývozu a průvozu zbraní a střeliva a podílí se na plnění úkolů při ochraně civilního letectví před protiprávními činy. Odbor specializovaných činností je podpůrným orgánem inspektorátů cizinecké policie pro specializované činnosti, který se dělí na oddělení pátrání a na oddělení služební kynologie. Mezi jeho činnosti patří zejména sledování a průběžné analyzování údajů vývoje v oblasti bezpečnosti a migrace, plnění působnosti v přestupkovém a správním řízení v rámci stanovené věcné působnosti, zajištění provozu informačních systémů a statistických databází a zajištění úkolů v oblasti kynologie29. 3.2

Pobyt občanů EU a jejich rodinných příslušníků

V rámci zajištění svobody volného pohybu osob na území EU, mohou občané EU pobývat na území ČR bez jakéhokoliv zvláštního povolení, a to pouze na základě jejich cestovního dokladu či průkazu totožnosti. Tento jejich pobyt není nijak časově omezen. Jediná povinnost vyplývající z cizineckého zákona pro tyto osoby je ohlašovací povinnost v případě, že doba jejich předpokládaného pobytu v České republice je delší než 30 dnů. Za této situace jsou povinny ve lhůtě do třiceti dnů ode dne vstupu na území ČR ohlásit svoji přítomnost příslušnému inspektorátu cizinecké policie, a to dle jejich místa pobytu v ČR. Tato povinnost neplatí v případě, že ohlašovací povinnost přísluší dle zákona ubytovateli. Ohlašovací povinnost se rovněž nevztahuje na občana mladšího 15 let, člena personálu zastupitelského úřadu cizího státu nebo mezinárodní vládní organizace akreditované v ČR, jeho rodinného příslušníka registrovaného Ministerstvem zahraničních věcí nebo cizince, kterému Ministerstvo vnitra zajišťuje ubytování30. V případě, že občan EU pobývá na území ČR déle jak 3 měsíce, má možnost požádat o potvrzení o přechodném pobytu. Účel tohoto pobytu nemusí být nijak odůvodněn, zpravidla se tak děje z osobních důvodu, kdy občan EU potřebuje tento doklad pro vyřízení uvěrové smlouvy uzavírané s bankovním či obdobným ústavem. Institut potvrzení o přechodném pobytu byl do cizineckého zákona zaveden novelou od 27. ledna 2006 a nahradil tak institut vydávání potvrzení o přechodném pobytu. Žádost o potvrzení o přechodném pobytu se podává na úředním tiskopise u inspektorátu cizinecké policie příslušného podle místa pobytu občana EU. Spolu s žádostí je třeba doložit cestovní doklad, 1 fotografii, doklad potvrzující 29

Internetové stránky Policie ČR: Služba cizinecké policie [citováno 8. března 2009]. Dostupný z: http://www.policie.cz/clanek/o-nas-734387.aspx. 30 Internetové stránky MV: Podmínky vstupu a pobytu cizinců na území České republiky [citováno 15. února 2009]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/clanek/sluzby-pro-verejnost-informace-pro-cizince-podminky-vstupu-apobytu-cizincu-na-uzemi-ceske-republiky.aspx.

23

účel pobytu (pouze je-li účelem pobytu zaměstnání, podnikání nebo studium), doklad o zdravotním pojištění a doklad o zajištění ubytování na území. Dokladem potvrzující účel pobytu v případě zaměstnání je kopie tzv. informační karty ověřená otiskem razítka úřadu práce, u kterého byla informační karta podána. Doklad o zdravotním pojištění se v případě pobytu za účelem zaměstnání nevyžaduje. V praxi je však občan EU zpravidla požádán o předložení kartičky zdravotní pojišťovny. O vydání potvrzení k přechodnému pobytu vydá příslušný inspektorát cizinecké policie rozhodnutí ve lhůtě do třiceti dnů, pokud nenastane některý z důvodu pro zamítnutí žádosti vymezený cizineckým zákonem. Dle § 87d odst. 1 cizineckého zákona může tímto důvodem být skutečnost, že žadatel nepředloží požadované náležitosti, žadatel se stal neodůvodnitelnou zátěží systému sociální péče ČR, je důvodné nebezpečí, že by žadatel mohl ohrozit bezpečnost ČR nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek anebo je-li žadatel evidován v evidenci nežádoucích osob. Vydané potvrzení je veřejnou listinou a má neomezenou platnost. Na řízení o něm se plně vztahuje správní řád. Přísnější podmínky se vztahuji na přechodný pobyt rodinného příslušníka občana EU, který sám není občanem EU. V případě, že hodlá na území ČR pobývat po dobu delší 3 měsíců, je povinen požádat inspektorát cizinecké policie o povolení k přechodnému pobytu. Tuto žádost je povinen podat ve lhůtě do 3 měsíců ode dne vstupu na území (§ 87b odst. 1 CZ). K žádosti je třeba přiložit stejné náležitosti jako u žádosti o potvrzení přechodného pobytu, navíc pak doklad potvrzující, že je rodinným příslušníkem občana EU. Inspektorát cizinecké policie, příslušný podle místa pobytu rodinného příslušníka, vydá povolení k přechodnému pobytu ve formě průkazu o pobytu rodinného příslušníka občana EU ve lhůtě do šedesáti dnů. Doba platnosti tohoto průkazu se stanoví tak, aby odpovídala předpokládané době pobytu občana EU na území ČR, nejdéle však na 5 let. Policie může žádost odmítnout ze stejných důvodů jako žádost o potvrzení přechodného pobytu, dále pak z důvodu ohrožení veřejného

zdraví

žadatelem

nebo

uzavření

manželství

s účelem

získat

povolení

k přechodnému pobytu. Dobu platnosti průkazu o pobytu rodinného příslušníka občana EU lze prodloužit, avšak pouze za podmínky, že stále trvá pobyt občana EU a rodinný příslušník o toto prodloužení požádá před skončením platnosti průkazu rodinného příslušníka. Správní řízení o potvrzení o přechodném pobytu občanu EU a o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU nepodléhá žádnému správnímu poplatku. Pokud občan EU splní některou z podmínek stanovenou cizineckým zákonem, může mu být na jeho žádost udělen trvalý pobyt. Cizinecký zákon vymezuje tyto podmínky následovně: 24



nepřetržitý pobyt na území ČR po dobu 5 let, nebo



nepřetržitý pobyt po dobu nejméně 3 let, pokud žadatel vykonával výdělečnou činnost alespoň 12 měsíců a v době skončení této výdělečné činnosti mu vznikl nárok na starobní důchod, nebo



nepřetržitý pobyt po dobu 2 let, pokud žadatel skončil svoji výdělečnou činnost z důvodu vzniku plné invalidity (předchozí dvouletý pobyt se nevyžaduje, pokud plná invalidita byla způsobena pracovním úrazem nebo nemocí z povolání), nebo



nepřetržitý pobyt a současně výkon výdělečné činnosti na území ČR po dobu nejméně 3 let a následný výkon výdělečné činnosti na území jiného členského státu EU, avšak za podmínky, že se žadatel zpravidla každý den nebo alespoň jednou týdně vrací na území ČR, anebo



žadatelem je občan EU mladší 18 let, který byl svěřen do náhradní výchovy rozhodnutím příslušného orgánu (§ 87g odst. 1 CZ).

Cizinecký zákon dále umožňuje vydat povolení k trvalému pobytu, jsou-li k tomu dány humanitární nebo jiné důvody hodné zřetele, nebo je-li pobyt žadatele v zájmu České republiky. Co se týče podmínky nepřetržitého pobytu, je tato podmínka zachována, jestliže pobyt mimo území ČR nepřesáhne 6 měsíců v roce, nebo i delší období, pokud je důvodem výkon vojenské služby. Podmínka je zachována i v případě pobytu mimo české území po dobu nepřesahující 12 po sobě jdoucích měsíců za podmínky, že byly pro tuto nepřítomnost dány závažné důvody, jako například těhotenství a narození dítěte, závažné onemocnění, studium nebo odborné školení, pracovní vyslání apod. Splní-li občan EU některou z výše uvedených podmínek, je oprávněn podat u místně příslušného krajského pracoviště MV žádost o povolení k trvalému pobytu. K žádosti je nutno přiložit cestovní doklad, 2 fotografie, doklad potvrzující splnění jedné z výše uvedených podmínek a doklad o zajištění ubytování. Žádost je vyřízená ve lhůtě do šedesáti dnů a na řízení o ní se vztahuje správní řád. Příslušné krajské pracoviště MV vydá rozhodnutí o povolení k trvalému pobytu nebo žádost zamítne. Důvody zamítnutí žádosti jsou totožné s důvody uvedenými u povolení k přechodnému pobytu. Namísto písemného vyhotovení se vydá občanu EU pouze průkaz o povolení k trvalému pobytu občana Evropské unie a potvrzení o povoleném pobytu na území. Tento průkaz je veřejnou listinou, kterou její držitel prokazuje své jméno, příjmení a ostatní jména, datum a místo narození, státní příslušnost, číslo cestovního dokladu, adresu místa hlášeného pobytu na území ČR, rodné číslo a další skutečnosti týkající se jeho pobytu na území ČR. Doba platnosti průkazu je 10 let. 25

Povolení k trvalému pobytu lze udělit i rodinnému příslušníkovi, který sám není občanem EU, a to v případě, že nepřetržitě pobývá na území ČR po dobu 5 let, nebo se stal pozůstalou osobou po státním občanu ČR, který byl na území přihlášen k trvalému pobytu, případně se stal pozůstalou osobou po občanu jiného členského státu EU, který na území ČR pobýval za účelem jeho výdělečné činnosti, a zároveň ke dni úmrtí pobýval na území nepřetržitě po dobu nejméně 2 let (dvouletý nepřetržitý pobyt se nevyžaduje, pokud občan EU zemřel z důvodu pracovního úrazu či nemoci z povolání, případně pokud rodinný příslušník pozbyl státní občanství ČR v důsledku sňatku s tímto občanem). Další podmínkou je, aby rodinný příslušník nepřetržitě pobýval na území ČR po dobu 2 let a současně byl nejméně 1 rok rodinným příslušníkem občana ČR nebo občana jiného členského státu EU, kterému bylo vydáno povolení k trvalému pobytu na území ČR. Tato podmínka byla původně bez jakéhokoliv časového omezení, avšak z důvodu nárůstu případů uzavírání tzv. účelových sňatků s občany České republiky či určování otcovství formou souhlasného prohlášení rodičů podle § 52 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, a to pouze za účelem získání povolení k trvalému pobytu, bylo novelou cizineckého zákona č. 379/2008 Sb. splnění této podmínky navázáno na uplynutí určité „zkušební lhůty“31. V neposlední řadě může být trvalý pobyt udělen opět z humanitárních důvodů nebo je-li to v zájmu České republiky. K žádosti o povolení k trvalému pobytu se přikládá cestovní doklad, 2 fotografie, doklad o zajištění ubytování a doklad potvrzující splnění jedné z výše uvedených podmínek. Na základě této žádosti vydá příslušné krajské pracoviště MV povolení k trvalému pobytu ve formě průkazu o povolení k trvalému pobytu. Ostatní skutečnosti týkající se udělení povolení k trvalému pobytu rodinným příslušníkům občanů EU jsou totožné s řízením o povolení k trvalému pobytu občanů EU. Dobu platnosti průkazu o povolení k trvalému pobytu občana Evropské unie, a stejně tak i dobu platnosti průkazu jeho rodinného příslušníka lze prodloužit. Žádost o prodloužení je nutno podat nejpozději ve lhůtě do patnácti dnů po skončení platnosti průkazu a k této žádosti je nutno přiložit cestovní doklad, případně fotografie, došlo-li ke změně podoby žadatele. Shledá-li krajské pracoviště MV důvod pro zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu, předmětnou žádost zamítne a povolení neprodlouží (§ 87s a § 87t odst. 3 CZ). Důvody pro zrušení a zánik platnosti povolení k trvalému pobytu jsou vymezeny v § 87l cizineckého zákona a patří mezi ně například ohrožení bezpečnosti státu, obcházení zákona, pobyt mimo území po dobu delší než 2 po sobě jdoucí roky, žádost držitele povolení.

31

Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 379/2007 Sb., o změně zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v platném znění. Bod 104.

26

Správní řízení o povolení k trvalému pobytu občanu EU ani prodloužení tohoto povolení nepodléhá žádnému správnímu poplatku. 3.3

Pobyt občanů třetích států

Jak již bylo uvedeno výše, za občana třetí země se považuje občan, který není státním občanem ani České republiky ani jiného členského státu EU (včetně EHP a Švýcarska). Občan třetí země bude v následujícím textu označován v souladu s terminologií zákona o zaměstnanosti, tedy jako cizinec. Cizinec může dle cizineckého zákona pobývat na území ČR na základě přechodného nebo trvalého pobytu. Přechodně lze na našem území pobývat bez víza nebo na základě uděleného krátkodobého víza, dlouhodobého víza, diplomatického víza či zvláštního víza, dále pak na základě povolení k dlouhodobému pobytu a povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání na území ve zvláštních případech („zelená karta“) a v neposlední řadě na základě výjezdního příkazu. Následující text bude věnován zejména oprávněním k pobytům za účelem zaměstnání. 3.3.1. Přechodný pobyt na území bez víza Cizinec může přechodně pobývat na území ČR bez víza, stanoví-li tak mezinárodní smlouva nebo vláda svým nařízením anebo je-li občanem EU (§ 18 CZ). Vstupem České republiky do Evropské unie byla řada mezinárodních smluv o zrušení vízové povinnosti nahrazena společnou vízovou politikou Evropské unie, představující jeden z pilířů systému ochranu hranic státu EU. Cílem této společné vízové politiky je zamezení ohrožení bezpečnosti a veřejného pořádku na území EU. Za tímto účelem byla harmonizována řada pravidel uplatňovaných jednotlivými členskými státy, mezi nimi například nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001. Toto nařízení stanovuje seznam zemí, jejichž státní příslušníci potřebují pro vstup na území EU víza a seznam zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni. Nutno podotknout, že nařízení toto osvobození omezuje pouze na dobu 3 měsíců a pouze na pobyt s turistickým účelem. V případě jiného účelu je nutné o vízum požádat. Je-li to v zájmu Evropského společenství, může být se státem s vízovou povinností uzavřena tzv. facilitační smlouva, na jejímž základě dojde k usnadnění vízového režimu, zpravidla ve formě snížení poplatku za udělení víza, zkrácení délky řízení o vízové žádosti, zjednodušení podmínek pro vydání víz u specifických kategorií žadatelů, apod. Součástí společné vízové politiky je i otevření vízového dialogu vůči jednotlivým státům

27

s vízovou povinností, jehož výsledkem může být zrušení vízové povinnosti ve vztahu k Evropské unii32. Cizinci s vízovou povinnosti mohou na území ČR pobývat bez víza po dobu nepřesahující 3 měsíce za podmínky, že jsou držiteli platného cestovního dokladu, a zároveň: 

dokladu o povolení či průkazu k přechodnému/trvalému pobytu vydaného jiným schengenským státem33, nebo



povolení k trvalému pobytu s přiznaným právním postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území jiného členského státu EU, anebo



dlouhodobého víza typu D+C vydaného jiným schengenským státem (§ 18 písm. d) CZ).

Nesplňuje-li cizinec ani jednu z výše uvedených podmínek, může na území ČR pobývat pouze na základě jednotného schengenského víza či jiného povolení. Jednotným schengenským vízum je věnována následující kapitola. 3.3.2. Krátkodobá víza Cizinecký zákon rozlišuje 4, respektive 6 různých typů krátkodobých víz, a to vízum typu A, B, C a vízum typu A, B nebo C udělené členským státem EU, které jeho držitele opravňuje k pobytu i na území jiného členského státu EU, tzv. jednotné schengenské vízum (§17a CZ). Od přistoupení České republiky k schengenskému acquis jsou zásadně všechna výše uvedená víza vydávaná ve formě jednotného schengenského víza. Krátkodobá víza zpravidla uděluje zastupitelský úřad působící v zemi cizince. Vízum typu A, tzv. letištní vízum, je udělováno cizinci, který je z důvodu čekání na letecký spoj nucen pobývat v tranzitním prostoru mezinárodního letiště na území ČR. Toto vízum opravňuje cizince k pobytu v tranzitním prostoru po dobu čekání na letecký spoj uvedený v letence. Letištní vízum může být jednosměrné nebo obousměrné. Povinnost disponovat letištním vízem pro pobyt v tranzitním prostoru mezinárodního letiště se vztahuje pouze na okruh cizinců, jejichž země je uvedena v právním předpise vydaném podle § 182 odst. 1 písm. b) cizineckého zákona34.

32

Internetové stránky MV: Vízová politika [citováno 16. února 2009]. Dostupný z: http://www.mvcr.cz/clanek/migrace-novy-clanek-890951.aspx. 33 Stát, který přistoupil k schengenskému acquis, tedy k Schengenské dohodě, Schengenské prováděcí úmluvě a Protokoly a úmluvy o přistoupení k Schengenské dohodě a Schengenské prováděcí úmluvě (dále jen „schengenský stát“. Česká republika přistoupila 21. prosince 2007. 34 Vyhláška ze dne 3. listopadu 2005 č. 446/2005 Sb., kterou se stanoví okruh cizinců, kteří mohou pobývat v tranzitním prostoru mezinárodního letiště na území České republiky pouze na základě uděleného letištního víza, ve znění pozdějších předpisů.

28

Vízum typu B, tzv. průjezdní vízum, udělí zastupitelský úřad na žádost cizince, který hodlá projíždět územím ČR. Průjezdní vízum opravňuje cizince k průjezdu územím při jeho cestě z území jednoho státu na území jiného státu, avšak doba jeho pobytu na území ČR nesmí překročit 5 dnů. Doba platnosti tohoto víza se stanovuje podle předpokládaného počtu cest přes území ČR, nejdéle však na 6 měsíců. Průjezdní vízum může být uděleno jako jednosměrné, obousměrné nebo vícerázové. Vízum typu C, neboli vízum k pobytu do 90 dnů, je především využíváno pro turistické cesty, návštěvy příbuzných, k obchodním cestám, krátkodobému studiu, ale též k zaměstnání35. Doba platnosti víza se stanoví podle předpokládaného počtu cest na území ČR, nejdéle však na 2 roky. Vízum může být uděleno jako jednorázové, ke dvěma vstupům nebo vícenásobné. Spolu s úředním tiskopisem žádosti o udělení tohoto víza, jehož účelem je zaměstnání, je nutno na zastupitelském úřadě předložit cestovní doklad, 2 fotografie, povolení k zaměstnání vydané dle zákona o zaměstnanosti, doklad o zajištění ubytování po dobu pobytu cizince na území ČR a doklad prokazující zajištění nákladů spojených s vycestováním z území (§ 27 odst. 1 a 2 CZ). Tímto dokladem může být například zpáteční jízdenka, zpáteční letenka nebo alespoň doklad o jejich rezervaci, případně peněžité prostředky. Dále je cizinec povinen před vyznačením víza předložit doklad o cestovním zdravotním pojištění platném po dobu pobytu na území ČR. Specifikace cestovního zdravotního pojištění v cizineckém zákoně vyžaduje, aby pojištění zajistilo veškeré úhrady nákladů léčení v souvislosti s úrazem nebo náhlým onemocněním, včetně nákladů spojených s repatriací cizince, a to až do výše 30 000 EUR (§ 180i odst. 1 CZ). Veškeré přikládané náležitosti nesmí být starší 180 dnů, s výjimkou cestovního dokladu, matričních dokladů a fotografie. Toto paradoxně platí i pro povolení k zaměstnání, které i když je veřejnou listinou, musí být v případě, že je předkládáno po 180 dnech, revalidováno úřadem práce. Vzhledem k tomu, že nyní jsou všechna krátkodobá víza vydávána jako jednotná schengenská víza, je nutné, aby cizinec splňoval také podmínky, které byly do cizineckého zákona implementovány z tzv. Schengenského hraničního kodexu36, který je pro Českou republiku, jako členskou zemi EU, závazný. Podmínky jsou následující: cizinec není evidován v Schengenském informačním systému (SIS)37, není považován za hrozbu pro veřejný

35

Boušková, P. a kol. Zaměstnávání cizinců a vysílání zaměstnanců a OSVČ do ciziny. 2. aktualizované vydání. Olomouc: ANAG, 2006, s. 91. 36 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2005 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravující přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) 37 Více k Schengenskému informačnímu systému lze nalézt na internetových stránkách Rady Evropské unie: http://consilium.europa.eu/showPage.aspx?id=1157&lang=cs.

29

pořádek, bezpečnost či veřejné zdraví v jakékoliv členské zemi a disponuje cestovním dokladem, který ho opravňuje ke vstupu do všech členských zemí38. Přijetí žádosti o udělení víza k pobytu do 90 dnů podané na zastupitelském úřadu podléhá správnímu poplatku ve výši 60 EUR. Zpravidla je však tento poplatek placen v odpovídajícím ekvivalentu měny, kde je žádost podávána. Od správního poplatku jsou osvobozeni rodinní příslušníci občanů EU a dále cizinci mladší 6 let39. Zastupitelský úřad žádost vyřídí ve lhůtě do 30 dnů, ve většině případů však do 5 až 7 dnů ode dne podání žádosti. Po ukončení řízení se v případě jeho udělení vízum vyznačí do cestovního dokladu. Na udělení víza není podle § 51 odst. 2 cizineckého zákona právní nárok40. Zákon stanoví výčet důvodů pro neudělení víza. Jako příklady lze uvést nedostavení se k pohovoru, nepravdivé či nečitelné vyplnění žádosti, nepředložení náležitostí, zjištění skutečnosti nasvědčující tomu, že cizinec vízum hodlá zneužít k jinému účelu, než je uveden v žádosti, a další41 (§ 56 CZ). Vzhledem k tomu, že se na tuto část řízení nevztahuje správní řád, jsou tato poslední dvě ustanovení cizineckého zákona v praxi velice problematická. Jsou časté případy, kdy pod ustanovení „na udělení víza není právní nárok“ a široce specifikované důvody k zamítnutí, byla schována úřednická zvůle nemající žádné opodstatnění. Autor této práce se setkal s případem, kdy žádost o udělení víza byla zamítnuta kvůli tomu, že žadatel neuvedl v žádosti příjmení své matky. Oficiálním důvodem zamítnutí žádosti byl důvod uvedený v § 56 odst. 1 písm. b): „Cizinec vyplní žádost o udělení víza nečitelně nebo neúplně či nepravdivě.“ Nutno podotknout, že žadatelova matka měla pouze jedno jméno (což byla v místě podání naprosto běžná věc), tudíž nebylo možné ani žádné příjmení uvést. Bohužel nebylo možné užít žádných opravných prostředků a zaměstnanec zastupitelského úřadu odmítl tuto skutečnost dodatečně prokázat doložením příslušného dokumentu. Po druhé byl k žádosti přiložen žadatelův rodný list prokazující jméno matky a žádost byla úspěšně vyřízena. Žadatel však musel znovu uhradit správní poplatek a náklady spojené s úředním ověřením a překladem jeho rodného listu do českého jazyka. Vízum k pobytu do 90 dnů opravňuje cizince k pobytu na území ČR, a zároveň v jiných schengenských státech, po dobu v něm uvedenou s tím, že celková doba pobytu nesmí překročit 3 měsíce během půl roku ode dne prvního vstupu (tj. ode dne prvního překročení vnější schengenské hranice) vyznačeného na razítku otištěném v cestovním

38

Nutno zmínit, že pojem „členská země“ je v souvislosti s jednotným schengenským vízem užíván ve smyslu členská země Schengenského acquis. Nevztahuje se tedy na všechny členské země Evropské unie. 39 Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, v platném znění. Položka 144A. 40 K tomu více v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 23. června 2004, č.j. III. ÚS 219/04. 41 Boušková, P. a kol. Zaměstnávání cizinců a vysílání zaměstnanců a OSVČ do ciziny. 2. aktualizované vydání. Olomouc: ANAG, 2006, s. 94.

30

dokladu (§ 29a odst. 2 CZ). Toto ustanovení je v praxi velmi problematické. Nastala totiž situace, kdy nebylo možné opětovně žádat o udělení víza k pobytu do 90 dnů v průběhu šesti měsíců. Pro upřesnění je třeba uvést, že tento druh víza, vydaný za účelem výkonu zaměstnaní, je často využíván k překlenutí doby, po kterou je vyřizována žádost o vydání víza k pobytu nad 90 dnů (dále jen „dlouhodobé vízum“). Žádost o dlouhodobé vízum je zpravidla vyřízena ve lhůtě 90 až 120 dnů. V praxi proto cizinec velmi často podá žádost o dlouhodobé vízum společně s žádostí o vízum k pobytu do 90 dnů. Krátkodobé vízum je vyřízeno zpravidla do 5 až 7 dnů a cizinec může okamžitě odcestovat do České republiky. Po devadesáti dnech pobytu se vrátí do své země, kde je již na zastupitelském úřadě většinou přichystáno dlouhodobé vízum. Problém však nastane v případě, když je lhůta k vyřízení dlouhodobého víza delší. Před přistoupením České republiky k schengenskému acquis bylo možné opětovně požádat o krátkodobé vízum a tuto mezeru opět překlenout. Dnes je třeba vyčkat na vydání dlouhodobého víza, protože o krátkodobé vízum lze požádat pouze jednou v průběhu šesti měsíců. Znatelně se tak zkomplikovala možnost zaměstnavatele získat zaměstnance z třetích zemí v co nejkratší lhůtě. Jsou-li k tomu důvody hodné zřetele, může příslušný inspektorát cizinecké policie na žádost cizince prodloužit dobu pobytu na vízum k pobytu do 90 dnů. Toto je však možné pouze za podmínky, že původní doba pobytu byla stanovena na dobu kratší než 3 měsíce a celková doba pobytu cizince na území ČR nepřesáhne právě tuto dobu 3 měsíců. 3.3.3. Vízum k pobytu nad 90 dnů Vízum k pobytu nad 90 dnů („dlouhodobé vízum“) se uděluje na žádost cizince, který hodlá pobývat na území za účelem vyžadujícím pobyt delší než 3 měsíce. Toto vízum je nejčastěji využíváno pro pobyty za účelem zaměstnání a podnikání. Vízum se uděluje obvykle s dobou platnosti 1 rok42. Cizinecký zákon rozlišuje dva typy dlouhodobých víz. Vízum typu D, tzv. dlouhodobé národní vízum, které opravňuje k pobytu pouze na území ČR a vízum typu D+C, tzv. dlouhodobé vízum smluvních států, které po dobu prvních tří měsíců platnosti opravňuje k pobytu i v jiných schengenských státech. Podmínkou jeho udělení je však splnění podmínek požadovaných k udělení jednotného schengenského víza43. Žádost o udělení dlouhodobého víza podává cizinec prostřednictvím zastupitelského úřadu ČR, avšak o žádosti rozhodne inspektorát cizinecké policie příslušný podle 42

Boušková, P. a kol. Zaměstnávání cizinců a vysílání zaměstnanců a OSVČ do ciziny. 2. aktualizované vydání. Olomouc: ANAG, 2006, s. 95. 43 Je třeba upozornit na fakt, že oprávnění k pobytu je první tři měsíce platné i pro jiné schengenské státy. Tyto 3 měsíce je však třeba počítat od počátku platnosti víza a ne až od počátku pobytu na území, jak bylo v praxi velmi často uskutečňováno.

31

plánovaného místa pobytu v ČR. Od 1. ledna 2009 je účinná vyhláška Ministerstva vnitra č. 462/2008 Sb., kterou se stanoví seznam zemí, jejichž státní příslušníci jsou oprávněni požádat o udělení víza, vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu pouze na zastupitelském úřadu ve státě, jehož je cizinec občanem, popřípadě, jenž vydal cestovní doklad, jehož je cizinec držitelem, nebo ve státě, ve kterém má cizinec povolen dlouhodobý nebo trvalý pobyt, v platném znění. Cizinci, pocházející ze země, která je uvedena na tomto seznamu, nebudou moci již nadále podat žádost o dlouhodobé vízum na jiném zastupitelském úřadě, než na zastupitelském úřadě v jejich domovské zemi. V minulosti byly žádosti velmi často podávány zejména na zastupitelských úřadech ČR v sousedních zemích nebo na těch zastupitelských úřadech, kde nebyla tak dlouhá čekací doba, a které stanovily mírnější podmínky, než úřady v jiných zemích44. K žádosti o dlouhodobé vízum za účelem zaměstnání, podané na úředním tiskopisu, je cizinec povinen předložit cestovní doklad, doklad o zajištění ubytování po dobu pobytu na území ČR, 2 fotografie a povolení k zaměstnání vydané podle zákona o zaměstnanosti (§ 31 odst. 1 a 2 CZ). Zákon umožňuje toto povolení k zaměstnání nahradit uvedením čísla jednacího žádosti o vydání povolení k zaměstnání a úřadu práce, u kterého o takové povolení bylo požádáno. Tato možnost umožňuje celkovou dobu řízení zkrátit. Na požádání zastupitelského úřadu je cizinec povinen předložit také doklad obdobný výpisu z evidence Rejstříku trestů jako podklad k posouzení trestní zachovalosti cizince, který je vydaný státem, ve kterém cizinec pobýval v posledních 3 letech alespoň po dobu 6 měsíců, případně lékařskou zprávu, že netrpí závažnou nemocí. Na závěr je cizinec povinen před vyznačením víza do cestovního dokladu předložit doklad o cestovním zdravotním pojištění, které je platné po celou dobu jeho pobytu na území ČR, a které splňuje náležitosti uvedené v § 180i odst. 1 cizineckého zákona. Veškeré náležitosti nesmí být opět starší 180 dnů. Zastupitelský úřad je oprávněn odmítnout žádost o udělení dlouhodobého víza, nejsou-li předloženy požadované náležitosti a je také oprávněn před odesláním žádosti inspektorátu cizinecké policie uplatnit k této žádosti stanovisko, k němuž policie přihlédne. Inspektorát cizinecké policie žádost vyřídí ve lhůtě do 90 dnů, ve zvlášť složitých případech do 120 dnů. Vízum pak do cestovního dokladu zpravidla vyznačuje zastupitelský úřad. Důvody pro neudělení víza jsou stejné jako u krátkodobých víz a byly již zmíněny výše. Na řízení o žádosti se s drobnými odchylkami vztahuje správní řád a přijetí žádosti podléhá správnímu poplatku ve výši 2 500 Kč za typ D a 2 800 Kč za typ D+C. Od správního poplatku jsou osvobozeni rodinní příslušníci občanů EU a dále cizinci mladší šesti let. 44

O rozdílných přístupech jednotlivých úřadu pojednává samostatná podkapitola v následujícím textu.

32

Cizinec je povinen do 3 pracovních dnů ode dne vstupu na území ČR ohlásit na příslušném inspektorátu cizinecké policie jeho místo pobytu. Stejně tak je povinen inspektorátu cizinecké policie ohlásit změnu jeho pobytu, a to do třiceti dnů od této změny (§ 93 odst. 1 a § 98 odst. 3 CZ). Platnost dlouhodobého víza je zpravidla 1 rok a cizinec může na území ČR pobývat po dobu v něm vyznačenou. Důležité je upozornit na fakt, že pokud je dlouhodobé vízum vydané jako typ D, je platné pouze pro Českou republiku a opravňuje jeho držitele při cestě do ČR pouze k průjezdu územím ostatních schengenských států. Doba průjezdu může trvat maximálně 5 dnů. Některé schengenské státy však povolují držitelům dlouhodobého víza pouze první průjezd svým územím směrem do státu, který vízum vydal, a tak při cestě zpátky musí cestovat přímo, tj. letecky, případně si vyřídit průjezdní vízum pro cestu zpět. Dobu pobytu na území ČR, která je kratší než doba platnosti dlouhodobého víza, lze opakovaně prodloužit za podmínky, že trvá stejný účel, pro který bylo vízum uděleno, avšak nejdéle do doby skončení platnosti tohoto víza (§ 35 odst. 1 CZ). Žádost se podává na příslušném inspektorátu cizinecké policie spolu s náležitostmi, které jsou totožné s náležitostmi podávanými při podání žádosti o dlouhodobé vízum. Správní poplatek činí 1 000 Kč. Obvykle je však pokračováním dlouhodobého víza pobyt na základě povolení k dlouhodobému pobytu. 3.3.4. Povolení k dlouhodobému pobytu V případě, že cizinec již pobývá na území ČR na dlouhodobé vízum a hodlá zde nadále pobývat se stejným účelem pobytu po dobu delší jak 1 rok, je oprávněn podat žádost o povolení k dlouhodobému pobytu (§ 42 odst. 1 CZ). Žádost o povolení k dlouhodobému pobytu se podává na inspektorátu cizinecké policie příslušného podle místa pobytu cizince, a to na úředním tiskopisu. Tuto žádost je cizinec povinen podat nejdříve 120 a nejpozději 14 dnů před uplynutím platnosti dlouhodobého víza. V případě, že podání žádosti v této lhůtě zabrání důvody na vůli cizince nezávislé, je cizinec oprávněn tuto žádost podat do 3 pracovních dnů po zániku těchto důvodů. Nedodržení stanovené lhůty je důvodem pro zastavení řízení a povolení k dlouhodobému pobytu nemůže být cizinci uděleno a cizinec je povinen z území vycestovat45. Naopak cizinec není povinen vycestovat z území, jestliže podal v řádné lhůtě žádost o povolení k dlouhodobému pobytu a platnost jeho dlouhodobého víza uplyne ještě před rozhodnutím žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu. V tomto případě se 45

Boušková, P. a kol. Zaměstnávání cizinců a vysílání zaměstnanců a OSVČ do ciziny. 2. aktualizované vydání. Olomouc: ANAG, 2006, s. 98.

33

dlouhodobé vízum považuje nadále za platné, a to až do doby nabytí právní moci rozhodnutí o podané žádosti (§ 47 odst. 2 CZ). K žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání je cizinec povinen předložit cestovní doklad, 2 fotografie, aktuální povolení k zaměstnání (případně jeho prodloužení) a doklad o zajištění ubytování. I když je zaměstnaný cizinec ze zákona pojištěn, cizinecká policie vyžaduje při podání žádosti předložit kartičku zdravotní pojišťovny. Ze zákona byla vypuštěna povinnost předkládat výpis z evidence Rejstříku trestů, jelikož má cizinecká policie možnost opatřit si jej sama prostřednictvím dálkového přístupu. Řízení o žádosti povolení k dlouhodobému pobytu podléhá správnímu poplatku ve výši 1 000 Kč, placenému kolkovými známkami. Žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu inspektorát cizinecké policie vyřídí ve lhůtě 60 dnů ode dne podání žádosti. Na řízení o žádosti se s drobnými odchylkami vztahuje správní řád. Není-li žádosti vyhověno, vydává se správní rozhodnutí, proti kterému se lze odvolat. Odvolání však nemá odkladné účinky. Důvody pro nevydání povolení jsou stejné jako důvody pro neudělení víza (§ 46 odst. 1 a § 56 CZ). Povolení se vydává ve formě průkazu o povolení k pobytu, který se vlepuje do cestovního dokladu. Toto povolení má dobu platnosti odpovídající době uvedené v povolení k zaměstnání, tj. většinou 2 roky. Povolení opravňuje cizince pobývat i na území jiného schengenského státu po dobu nepřesahující 3 měsíce. Novela46 cizineckého zákona zavádí od 1. ledna 2009 šedesáti denní ochrannou lhůtu pro cizince pobývající na území ČR za účelem zaměstnání. V případě, že jejich pracovní poměr skončí: 

výpovědí z některého důvodu uvedeného v § 52 písm. a) až e) zákoníku práce,



dohodou, z týchž důvodů, anebo



okamžitým zrušením podle § 56 zákoníku práce,

a zároveň tito cizinci bezprostředně před skončením pracovního poměru pobývali na území ČR za účelem zaměstnání alespoň po dobu jednoho roku anebo po dobu kratší než 1 rok, avšak ke dni pracovního poměru na území ČR pobývali nepřetržitě po dobu 3 let, cizinecká policie v těchto případech zruší platnost jejich povolení k dlouhodobému pobytu až po uplynutí ochranné lhůty (§ 46 odst. 9 CZ). Pokud cizinec předloží před uplynutím této ochranné lhůty nové povolení k zaměstnání, povolení k dlouhodobému pobytu zůstane zachováno. Zavedením této ochranné lhůty dochází ke značnému posílení práv cizince, který 46

Zákon č. 382/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, ve znění pozdějších předpisů.

34

dříve byl povinen ihned po skončení pracovního poměru opustit území ČR. To způsobovalo jeho značnou závislost na zaměstnavateli a praktickou nemožnost dobrovolně změnit zaměstnání. Dobu platnosti povolení k dlouhodobému pobytu lze opakovaně prodloužit, a to opět o dobu prodloužení povolení k zaměstnání. Žádost se podává na stejném úředním tiskopisu jako žádost o povolení k dlouhodobému pobytu u inspektorátu cizinecké policie, a to nejdříve 120 a nejpozději 14 dnů před uplynutím platnosti průkazu. Náležitosti žádosti a průběh řízení je totožný s řízením o žádosti povolení k dlouhodobému pobytu. Cizinec pobývající na území ČR na základě dlouhodobého víza je povinen hlásit změnu místa pobytu na území ČR příslušnému inspektorátu cizinecké policie, a to do třiceti dnů ode dne změny. 3.3.5. Povolení k trvalému pobytu Povolení k trvalému pobytu může být cizinci uděleno: 

za podmínky nepřetržitého pobytu na území ČR po dobu 5 let,



za podmínky nepřetržitého pobytu na území ČR po dobu 4 let,



bez podmínky předchozího nepřetržitého pobytu na území ČR.

O vydání trvalého pobytu může požádat cizinec, aniž by v minulosti nepřetržitě pobýval na území ČR, pouze pokud jsou k tomu dány důvody hodné zřetele, zejména jde-li o humanitární důvody, zájem České republiky nebo je-li žadatelem nezaopatřené dítě cizince, který už na území ČR pobývá na základě povolení k trvalému pobytu. Zkrácená čtyřletá lhůta nepřetržitého pobytu se vztahuje na cizince, který v minulosti pobýval na území na základě mezinárodní ochrany, a zároveň splňuje některou z podmínek uvedených v § 67 cizineckého zákona. Ve všech ostatních případech se k udělení trvalého pobytu vyžaduje nepřetržitý pobyt na území ČR alespoň po dobu 5 let. Do doby pobytu se započítává doba pobytu na území ČR na dlouhodobé vízum a na povolení k dlouhodobému pobytu. Do této doby se nezapočítává doba, po kterou byl cizinec na území služebně vyslán zahraničním zaměstnavatelem a doba pobytu za účelem studia se započítává jednou polovinou. Do doby pobytu se započítávají i období nepřítomnosti, pokud jednotlivá období nepřítomnosti nepřesáhla 6 po sobě jdoucích měsíců a pokud ve svém souhrnu nepřesáhla 10 měsíců. Dále se započítává období nepřítomnosti cizince na území, které nepřesáhlo 12 po sobě jdoucích měsíců, pokud byl cizinec pracovně vyslán do zahraničí nebo pro tuto nepřítomnost byly dány závažné důvody (§ 68 odst. 2 a 3 CZ). 35

Žádost o povolení k trvalému pobytu na území ČR podává cizinec na území ČR, a to zpravidla na krajském pracovišti MV podle místa hlášeného pobytu cizince. Žádost lze též podat na zastupitelském úřadě v případě, že cizinec je mimo území ČR pro některý ze závažných důvodů uvedených výše. Žádost se podává na úředním tiskopisu a cizinec je povinen spolu s ní doložit cestovní doklad, 2 fotografie, doklad o zajištění prostředků k pobytu na území, doklad o zajištění ubytování a doklad prokazující požadovanou znalost českého jazyka. Cizinec může být dále požádán, aby doložil doklad obdobný výpisu z evidence Rejstříku trestů jako podklad pro posouzení trestní zachovalosti vydaný státem, jehož je cizinec státním občanem nebo v němž má trvalé bydliště, jakož i státu, v němž cizinec v posledních 3 letech pobýval nepřetržitě po dobu delší než 6 měsíců. Náležitosti žádosti o povolení k trvalému pobytu nesmí být starší 180 dnů, s výjimkou cestovního dokladu, rodného listu, oddacího listu a fotografie cizince, pokud odpovídá jeho skutečné podobě (§ 72 CZ). Pokud jsou dokládané dokumenty v cizím jazyce, musí být opatřeny úředním překladem. Dokladem o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území může být například potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu cizince. Tento doklad musí prokázat, že úhrnný měsíční příjem cizince nebude nižší než součet částek životních minim cizince (a případně dalších společně posuzovaných osob) a nejvyšší částky normativních nákladů na bydlení stanovených pro účely příspěvku na bydlení. Částky životního minima a normativních nákladů na bydlení stanovených pro účely příspěvku na bydlení jsou upraveny zvláštním právním předpisem47. Dokladem o zajištění ubytování se rozumí doklad o vlastnictví bytu nebo domu (tj. výpis z katastru nemovitostí), doklad o oprávněnosti užívání bytu (např. smlouva o ubytování, nájemní či podnájemní smlouva) nebo písemné potvrzení o ubytování cizince opatřené ověřeným podpisem vlastníka bytu nebo domu. Požadavek

dokladu

prokazující

požadovanou

znalost

českého

jazyka

byl

do cizineckého zákona zaveden novelou48 zákona s účinností od 1. ledna 2009. Tento doklad vydá škola uvedená ve vyhlášce Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy poté, co cizinec vykoná Zkoušku z českého jazyka na úrovni A1. Úroveň A1 odpovídá dělení úrovní jazykových znalostí z cizího jazyka podle Společného evropského rámce pro jazyky (SERRJ)

47

Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu a zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. 48 Zákon č. 379/2007 Sb., kterým se mění zákon 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

36

a představuje takové jazykové znalosti, aby se cizinec dovedl velmi jednoduchým způsobem zapojit do rozhovoru v nejběžnějších každodenních situacích, tj. ptát se a odpovídat na otázky týkající se jeho osoby, jeho bydliště, majetku, příbuzných a známých lidí49. První pokus vykonání této zkoušky je cizinci hrazen státem, a to na základě poukazu, který bude cizinci vystaven na krajském pracovišti MV. Doklad prokazující požadovanou znalost českého jazyka se nevyžaduje od cizince, který je uveden v § 70 odst. 5 cizineckého zákona. Zavedení požadavku znalosti českého jazyka vychází z aktualizované Koncepce integrace cizinců, která byla schválena usnesením Vlády ČR č. 126 ze dne 8. února 2006, a je významným integračním prvkem. Při přípravě vlastní realizace zavedení tohoto požadavku bylo vycházeno ze zkušeností jiných členských států EU, a to zejména Dánska, Francie, Řecka, Německa a Rakouska50. Při podání žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu je cizinec povinen uhradit správní poplatek ve výši 1 000 Kč, a to ve formě kolkové známky. Příslušné krajské pracoviště MV o žádosti rozhodne ve lhůtě šedesáti dnů ode dne podání žádosti. Na řízení se v plném rozsahu vztahuje správní řád. Žádost může být zamítnuta pro některý z důvodů uvedený v § 75 cizineckého zákona. Tímto důvodem může být například skutečnost, kdy cizinec nepředloží náležitosti stanovené zákonem, cizinec je evidován v evidenci nežádoucích osob, cizinec je zařazen do informačního systému smluvních států, cizinec nesplňuje podmínku trestní zachovalosti (§174 CZ), apod. V opačném případě vydá krajské pracoviště MV cizinci povolení k trvalému pobytu formou průkazu o povolení k pobytu. Tento průkaz je veřejnou listinou a vydává se jako samostatný doklad nebo ve formě štítku, který se vyznačuje do cestovního dokladu cizince (§ 78 odst. 1 a 2 CZ). Platnost průkazu je 10 let. Platnost průkazu lze opakovaně prodloužit. Prodloužení platnosti průkazu podléhá správnímu poplatku ve výši 500 Kč. Cizincům, kteří žádají o povolení k trvalému pobytu na území ČR po pěti letech nepřetržitého pobytu na území, bude současně s povolením k trvalému pobytu přiznáno i právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území. Toto přiznávání statutu bylo do cizineckého zákona doplněno v rámci transpozice směrnice Rady (ES) č. 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003, o právním postavení příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty. Z přiznání statutu rezidenta nevyplývá možnost volného pohybu po státech EU, ale osoba s tímto statutem se může v jiných

49

Více na internetových stránkách Výzkumného ústavu pedagogického v Praze: Čeština pro cizince [citováno 25. února 2009]. Dostupný z: http://cestina-pro-cizince.cz 50 Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 379/2007 Sb., o změně zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v platném znění. Bod 89 a 91.

37

členských státech usazovat dlouhodobě za podmínek výhodnějších než jiní občané třetích zemí51. V případě, že tento statut nebyl cizinci přiznán společně s povolením k trvalému pobytu, lze o něj požádat příslušné krajské pracoviště MV dodatečně. Cizinec, kterému bylo vydáno povolení k trvalému pobytu, může vykonávat zaměstnání na území ČR, aniž by potřeboval povolení k zaměstnání podle zákona o zaměstnanosti. Z cizineckého zákona mu pak vyplývá pouze povinnost požádat o prodloužení platnosti průkazu o povolení k pobytu ve lhůtě do 90 dnů před vypršením platnosti, a dále pak povinnost oznámit příslušnému krajskému pracovišti MV změnu pobytu na území, a to nejpozději do třiceti dnů. 3.3.6. Správní delikty, přestupky a sankce za porušení cizineckého zákona Správního deliktu se podle cizineckého zákona může dopustit právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba v postavení dopravce nebo ubytovatele, a to zpravidla nedodržením jejich oznamovací povinnosti, případně neposkytnutím součinnosti cizinecké policii. Za takovéto delikty může být uložena pokuta v rozmezí od 50 000 Kč do 500 000 Kč (§ 156 CZ). Skutkové podstaty přestupků cizinců jsou uvedeny v § 157 cizineckého zákona. Na projednávání přestupků se vztahuje zákon č. 200/1999 Sb., o přestupcích, v platném znění. Cizinecký zákon stanoví horní hranici výše pokuty, kterou lze za přestupek uložit, podle významu porušené povinnosti na 10 000 Kč, 5 000 Kč a 3 000 Kč. V blokovém řízení o přestupku lze uložit pokutu do výše 3 000 Kč, avšak vždy za podmínky, že je přestupek spolehlivě zjištěn a obviněný z přestupku je ochoten pokutu zaplatit. Proti uložení pokuty v blokovém řízení se nelze odvolat. Správní delikty a přestupky podle cizineckého zákona projednává v prvním stupni příslušný inspektorát cizinecké policie, který též vybírá pokuty. Vymáhání těchto pokut pak přísluší místně příslušnému celnímu úřadu. Příjem těchto pokut je příjmem státního rozpočtu (§ 157b odst. 10 CZ). Za určitou sankci můžeme považovat i ukončení pobytu cizince či zrušení jeho povolení k pobytu, ať už ve formě krátkodobého víza (§61 CZ), dlouhodobého víza a povolení k dlouhodobému pobytu (§ 37 CZ) anebo zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu (§ 77 CZ). Nejpřísnější sankcí je bezpochyby rozhodnutí o správním vyhoštění. Správním vyhoštěním se rozumí ukončení pobytu cizince na území ČR, které je spojeno se stanovením doby vycestování z území a doby po kterou nelze umožnit cizinci vstup na české území. 51

Boušková, P. a kol. Zaměstnávání cizinců a vysílání zaměstnanců a OSVČ do ciziny. 2. aktualizované vydání. Olomouc: ANAG, 2006, s. 108.

38

Důvody pro správní vyhoštění jsou uvedeny v § 119 a následujícím cizineckého zákona a jsou rozčleněny do tří skupin podle závažnosti. Maximální doba odepření vstupu je 10 let. Tak například za výkon zaměstnání bez povolení k zaměstnání hrozí správní vyhoštění a omezení vstupu na území ČR až na 5 let52. Problematika správního vyhoštění je velice sporná a byla jí věnována řada soudních rozhodnutí. Mezi nejvýznamnější rozhodnutí z poslední doby patří nález Ústavního soudu ČR ze dne 9. prosince 2008 č.j. Pl. ÚS 26/07 (z. č. 47/2009 Sb.), kterým bylo zrušeno ustanovení § 171 odst. 1 písm. c) cizineckého zákona. Tímto nálezem soud rozhodl, že výše uvedené ustanovení vylučující soudní přezkum rozhodnutí o správním vyhoštění je v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Cizinci se teď tedy mohou bránit proti vyhoštění žalobami, které soudy již nesmějí odmítat bez projednání. 3.4

Projekt Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků

Usnesením Vlády ČR č. 975 ze dne 26. září 2001 byly schváleny principy a postup realizace Pilotního projektu Aktivní výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků. Tento projekt byl zahájen v červenci 2003 a byl naplánován na 5 let. Usnesením Vlády ČR č. 1316 ze dne 10. října 2008 byl Pilotní projekt přejmenován na Projekt Aktivní výběr kvalifikovaných zaměstnanců ze zahraničí (dále jen „Projekt“), byl rozšířen seznam zemí, jejichž státní příslušníci se Projektu mohou zúčastnit, a také byla stanovena kvóta na další projektový rok od 1. července 2008 do 30. června 2009. Realizaci Projektu má na starost Ministerstvo práce a sociálních věcí za spolupráce s Ministerstvem zahraničních věcí a Ministerstvem vnitra. Cílem tohoto projektu je snaha posílit národní pracovní trh zahraničními odborníky, aby se zamezilo nedostatku pracovních sil v důsledku stárnutí obyvatelstva a s tím i souvisejícím snižováním počtu ekonomicky aktivních osob. Na rozdíl od systému zelených karet, kdy zahraniční odborníci dostávají možnost pracovat v zahraničí pouze po dobu několika let, Projekt nabízí trvalou integraci kvalifikovaných zahraničních pracovníků do české společnosti. Projekt se tedy nevztahuje na nekvalifikované pracovní síly. Jejich potřebu plně uspokojuje současný systém krátkodobého zaměstnávání cizinců. V Evropě podobný program, jako je český projekt, realizuje jen Velká Británie nebo Německo. Další země mají jen izolované programy omezené na některé profese. Dá se tedy říci, že Česká republika je evropským průkopníkem aktivního řízení migrace. Cizinec, který se účastní Projektu, má možnost požádat ve zkrácené lhůtě o povolení k trvalému pobytu. Tato zkrácená lhůta činí 1,5 roku v případě tzv. vysoce kvalifikovaných 52

Boušková, P. a kol. Zaměstnávání cizinců a vysílání zaměstnanců a OSVČ do ciziny. 2. aktualizované vydání. Olomouc: ANAG, 2006, s. 111.

39

pracovníků53 a 2,5 roku u standardní kategorie kvalifikovaných pracovníků. Trvalý pobyt mohou společně s účastníky projektu získat i jejich nejbližší rodinní příslušníci. Účastník projektu navíc získá čtyřiceti pěti denní ochrannou lhůtu na nalezení nového pracovního místa v případě ztráty zaměstnaní. Po tuto dobu zůstává jeho povolení k pobytu v platnosti. Tato výhoda však od 1. ledna 2009 ztratila opodstatnění pro účastníky pobývající na základě povolení k dlouhodobému pobytu, protože cizinecký zákon nově zavedl šedesáti denní ochrannou lhůtu. Aby byl uchazeč zařazen do projektu, musí splňovat 6 následujících podmínek: 1. Uchazeč musí pobývat na území ČR na základě povoleného pobytu za účelem zaměstnání, tj. dlouhodobé vízum, povolení k dlouhodobému pobytu nebo zelená karta (pouze typ A a B). 2. Uchazeč má platné povolení k zaměstnání nebo zelenou kartu typu A nebo B. 3. Uchazeč musí mít úspěšně ukončené sekundární vzdělání s maturitou. 4. Při podání žádosti o vstup do projektu musí uchazeč předložit dokument potvrzující absolvování alespoň šestiměsíčního libovolného pracovního poměru na plný úvazek. 5. Uchazeč je státním příslušníkem země uvedené v seznamu na internetových stránkách MPSV54. 6. Zájemce musí dosáhnout minimálního počtu 25 bodů v počítačové výběrové proceduře, která zohledňuje souhrn kritérií (kvalifikace, praxe, jazyky, rodina, apod.) Třetí až pátá podmínka se nevztahuje na absolventy českých vysokých škol ze všech států světa (s výjimkou studujících v rámci rozvojové pomoci), kteří ukončili studium v roce 1995 a později, a absolventy českých středních škol ze všech států světa, kteří ukončili studium maturitou, absolutoriem nebo výučním listem v roce 2000 nebo později. Zájemce o účast v Projektu se zaregistruje na výše uvedených internetových stránkách MPSV, a zároveň vyplní on-line formulář, na jehož základě může obdržet až 66 bodů. Pokud zájemce získá alespoň 25 bodů, a zároveň splní zbylých 5 výše uvedených podmínek, obdrží pozvání k osobnímu pohovoru na Administrativním pracovišti MPSV v Praze. Na tomto pohovoru je uchazeč povinen předložit dokumenty prokazující jím uvedená tvrzení. Všechny dokumenty musí být úředně ověřeny a přeloženy do českého jazyka. Autor této práce měl možnost asistovat při přihlášení do Projektu a celou proceduru hodnotí velmi dobře. Internetové stránky, které jsou základnou projektu, jsou ve 12 53

Vysoce kvalifikovaný pracovník musí splňovat následující podmínky: vysokoškolské vzdělání, 1,5 roku předchozí praxe odpovídající zaměstnání, se kterým se účastní Projektu anebo vysokoškolské vzdělání odpovídající tomuto zaměstnání, a výkon zaměstnání v České republice na vysokoškolské pozici. 54 Internetové stránky MPSV: Legální migrace otevřená šance [citováno 28. února 2009]. Dostupný z: http://www.imigracecz.org.

40

jazykových mutacích a obsahují veškeré potřebné informace. Samotný on-line formulář je rozdělen do 17 kroků a v průběhu přihlašování podává jasné instrukce o zadávaných informacích. Jedná se opravdu o průkopnický krok, který by mohl být inspirací i pro řízení o povoleních k zaměstnání a pobytu. Nevýhodou Projektu je, že vyžaduje doložit obsáhlou dokumentaci, jejíž ověření a překlad stojí nemalé finanční prostředky, a také častokrát asistenci česky mluvící osoby. Vzhledem k této „byrokratické“ náročnosti, zaměstnavatelé častokrát o Projektu své zaměstnance neinformují, protože by to pro ně byla zátěž navíc. Zároveň si také uvědomují, že získá-li cizinec povolení k trvalému pobytu, tak zároveň získá řadu výhod, které mu umožní se vymanit ze závislosti na jeho zaměstnavateli, případně ho i změnit. Zaměstnavatelé tak mohou takto vynaložený čas považovat za zbytečný. 3.5

Úskalí získání povolení k pobytu v praxi

Složité administrativní procedury, neustále se měnící legislativa a přetíženost zastupitelských a správních úřadů má za následek řadu úskalí, se kterými je možné se během řízení o povolení k pobytu setkat. Patří mezi ně mimo jiné odlišné přístupy jednotlivých zastupitelských úřadů a nelegální praktiky v procesu udělování povolení k pobytu. 3.5.1. Odlišný přístup jednotlivých zastupitelských úřadů V průběhu řízení o udělení krátkodobého či dlouhodobého víza se v praxi často stává, že přístupy jednotlivých českých zastupitelských úřadů jsou odlišné. Tyto odlišné přístupy spočívají především v rozdílných požadavcích kladených na náležitosti přikládané spolu s žádostí. Jedná se především o náležitosti, které jsou v cizineckém zákoně stanoveny fakultativně, jako například doklad o zachování trestní zachovalosti žadatele nebo lékařská zpráva (§ 31 odst. 5 CZ). Problematické jsou i dokumenty, jejichž náležitosti nejsou v cizineckém zákoně přesně specifikovány. Příkladem takovéhoto dokumentu je doklad o zajištění ubytování. Dále se zastupitelské úřady liší v rozdílných nárocích kladených na ověření a přeložení předkládaných listin. S rozdílným přístupem zastupitelských úřadů se lze setkat při porovnání přístupů zastupitelských úřadů v různých zemích, ale také v rámci jednoho státu, ve kterém je více českých zastupitelských úřadů. Autor této práce se setkal s případem, kdy byly požadavky změněny až v průběhu řízení, důsledkem čehož bylo značné prodloužení a prodražení řízení. Žadatel tak musel absolvovat navíc cestu o vzdálenosti 1 000 km, jenom proto, aby doložil dokument, který konzulární úředník prvně označil za nadbytečný a vrátil jej žadateli zpět. Na obranu zastupitelských úřadů nutno konstatovat, že za častou změnu jejich postupů většinou může změna požadavků ze strany cizinecké policie nebo jejich nedostatečná 41

informovanost. Neinformovanost zastupitelských úřadů se například projevila v době vstupu ČR do schengenského prostoru (21. prosince 2007). V této době se měnily i podmínky pro udělení víz. Protože však zastupitelské úřady neměly ještě v průběhu prosince 2007 dostatečné informace, rozhodly se některé z nich víza až do konce roku 2007 neudělovat, nebo je vydávaly, avšak s omezenou platností. Vyskytly se tak případy, kdy někteří žadatelé obdrželi vízum s platností a dobou pobytu na 14 a méně dní. 3.5.2. Nelegální praktiky v procesu udělování povolení k pobytu Přetíženost některých zastupitelských úřadů a pracovišť cizinecké policie, a s tím i související prodloužení lhůt k vyřízení žádostí, s sebou přináší i řadu nelegálních praktik zmíněných úřadů. Tato situace nahrává různým „zprostředkovatelským organizacím“, kterým je pomocí úplatků poskytnut určitý nadstandard, spočívající buď v přednostním vyřízení žádosti anebo ve vyřízení žádosti i bez potřebných náležitostí. Bohužel je vždy obtížné takové praktiky prokázat. Podezření padlo například na český zastupitelský úřad ve Vietnamu, který patří mezi nejvíce zatížené úřady. Jen během roku 2007 tam bylo podáno přes 15 000 žádostí. Přesto je podle některých informací možné získat vízum přednostně. Toto nařčení prošetřovali i inspektoři Ministerstva zahraničních věcí, avšak na žádné pochybení nenarazili. Zastupitelský úřad se odvolává na to, že o žádostech rozhoduje cizinecká policie a ta zase na to, že postupuje v souladu se zákonem55. Příkladem z prostředí cizinecké policie je případ obviněných policistek z Inspektorátu cizinecké policie v Karlových Varech. Ty za desetitisícové úplatky legalizovaly pobyt převážně vietnamských občanů, aniž by se tito občané museli dostavit na služebnu cizinecké policie. Veškeré dokumenty přinášeli zprostředkovatelé spolu s úplatky. Policistky byly obviněny z příjímání úplatků a ze zneužívání pravomoci veřejného činitele. Okresní soud v Karlových Varech pak rozhodl o jejich vině a udělil jim podmíněné tresty spolu s pokutami. Podobný případ je nyní vyšetřován i na Inspektorátu cizinecké policie v Brně56. Důsledkem častých korupčních afér je nyní obava policistů o čemkoliv a s kýmkoliv jednat, což způsobuje ještě větší zkostnatělost systému. V neposlední řadě je nutné zmínit i řadu nelegálních praktik, které nesouvisí s působením úřadů, avšak bezprostředně se dotýká řízení o povolení k pobytu. Jedná se především o různé pochybné „organizace“, které ovládají pořadová místa ve frontách

55

Synáčová, J. Hanojská ambasáda v obležení. Týden, 2008, č. 8, s. 20–21. Duchoň, R. Policistky dostaly za „dárky“ od cizinců podmínky a pokuty [citováno 6. ledna 2009]. Dostupný z: http://zpravy.idnes.cz. 56

42

před zastupitelskými úřady a za tyto místa vybírají peníze. České úřady častokrát nemohou zasáhnout, protože k zásahu na cizím území nemají pravomoc. 3.6

Aktuální situace na úseku povolování vstupu a pobytu na území ČR

Na úseku povolování vstupu a pobytu na území ČR působí zastupitelské úřady ČR v zahraničí ve věcech žádostí o krátkodobá víza, zároveň tyto úřady přijímají žádosti o dlouhodobá víza, avšak rozhodování o nich přísluší cizinecké policii, která také rozhoduje o žádostech o povolení k dlouhodobému pobytu přijatých na území ČR. Dále na tomto úseku působí krajská pracoviště MV, do jejichž působnosti spadá rozhodování o povoleních k trvalému pobytu a o povoleních k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání na území ve zvláštních případech, tzv. zelených kartách. Aktuální situace na těchto úřadech je velice podobná situaci na úřadech práce, jelikož opět vyplývá z nadměrného nárůstu počtu cizinců na území ČR. Tak například v lednu 2007 evidovaly inspektoráty cizinecké policie 186 588 cizinců pobývající pouze na povolení k dlouhodobému pobytu (tzn. toto číslo nezahrnuje cizince pobývající na jiná pobytová oprávnění) a v prosinci 2008 to již činilo 265 374 cizinců57. Toto navýšení má za následek obrovské zatížení zastupitelských úřadů států, jejichž obyvatelé patří mezi nejčastější imigranty na našem území, tj. státy jako je Ukrajina, Vietnam, Mongolsko, Rusko, Uzbekistán a další. Stejně tak jsou zatíženy inspektoráty cizinecké policie, a to především ve větších městech. Na těchto úřadech jsou neúměrně dlouhé čekací doby mající za následek to, že žadatelé musí v některých případech před služebnou cizinecké policie nocovat, aby se následujícího dne v ranních hodinách dostali k podavači pořadových čísel, kterých je na každý den omezený počet. Stání v této frontě je velice nedůstojné a již častokrát v ní došlo ke zraněním. Cizinecká policie řeší bohužel tuto situaci nedostatečným způsobem. Toto prostředí pak nahrává různým „zprostředkovatelským“ organizacím, které nabízejí zajištění pořadového čísla, případně i podání žádosti za úplatu. Za další nedostatek lze považovat nedostatečnou jazykovou a informativní vybavenost služeben inspektorátu cizinecké policie. Ku příkladu na Inspektorátu cizinecké policie v Brně není jediný policista, který by hovořil alespoň jedním světovým jazykem, stejně tak veškeré informace týkající se podání, označení kanceláří, nebo i popisky na výše zmíněném podavači pořadových čísel jsou pouze v českém jazyce. Cizinec tak k jakémukoliv úkonu potřebuje asistenci česky mluvící osoby, což jeho proceduru o povolení k pobytu značně prodražuje. Policisté se hájí tím, že zákon jim nařizuje jednat pouze v českém jazyce, a tudíž nemají 57

Internetové stránky Policie ČR: Statistiky – Cizinci s povoleným pobytem na území ČR [citováno 19. března 2009]. Dostupný z: http://www.policie.cz/clanek/sluzba-cizinecke-policie-galerie-soubory-statistiky.aspx.

43

povinnost poskytovat jakékoliv informace v cizím jazyce. Je však nepochybné, že poskytnutí alespoň základních informací, například formou informační tabule, by znamenalo především ulehčení jejich práci. Zlepšení situace na úseku povolování vstupu a pobytu na území ČR se očekává v průběhu roku 2009, kdy se projeví opatření, jež vstoupila v účinnost na začátku tohoto roku. Jedná se především o převedení agendy trvalých pobytů z cizinecké policie na krajská pracoviště MV a prodloužení doby platnosti povolení k zaměstnání, o kterou se souběžně prodlouží i povolení k dlouhodobému pobytu. Tím, že žadatel bude žádat o prodloužení povolení dlouhodobého pobytu jen jednou za dva roky, dojde ke značnému ulehčení na inspektorátech cizinecké policie. Na závěr nutno zmínit, že v důsledku probíhající hospodářské krize je očekáván úbytek cizinců pracujících na území ČR. Tento přirozený úbytek je i podporován Vládou ČR zavedením Projektu dobrovolných návratu nabízejícím cizincům, kteří přišli o práci, uhrazení nákladů spojených s vycestováním z území ČR. Nakolik se však naplní tato očekávání, ukáže teprve čas. 3.7

Návrhy možného zlepšení

Co se týče návrhů možného zlepšení, odkazuje autor této práce na návrhy uvedené v kapitole věnované zaměstnanosti, tedy na návrhy elektronizace řízení a sjednocení obou procedur do jediné. Konkrétně elektronizace celého řízení, a to jak na úrovni konzulární, tak i na úrovni cizinecké policie, by přinesla zlepšení v mnoha směrech. Za prvé by elektronizace umožnila již zmíněné administrativní odlehčení, dále by pak poskytla žadateli možnost získat více informací o samotném řízení a potřebných náležitostech, a to v různých jazycích. V neposlední řadě by byla umožněna lepší organizace celého řízení, spočívající například v plánování pohovorů nebo podání elektronickou cestou. Žadatel by tak celou žádost vyplnil v elektronickém rozhraní, následně ji vytiskl a spolu s potřebnými náležitostmi by ji poštou poslal na příslušný úřad. Úředník by po přijetí žádosti v systému vyznačil datum ústního pohovoru, případně datum vyzvednutí vyhotoveného povolení. Takovýto systém by částečně omezil možnosti korupčního jednání. Tomuto návrhu svědčí i fakt, že se již osvědčil v rámci Projektu Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků. Jednodušším návrhem možného zlepšení je zkvalitnění přístupu k informacím, zejména vytvořením kvalitnějších internetových stránek, které by se věnovaly problematice povolování vstupu a pobytu na území ČR. Momentálně jsou stránky spravovány Ministerstvem vnitra a jsou absolutně nedostačující. Za jejich nedostatky lze považovat nepřehlednost, stručnost, časté odkazy na ustanovení zákona a pouze jednojazyčná mutace. 44

Pracovníci policie a Ministerstva vnitra tuto oblast značně podceňují a neuvědomují si, že větší informovanost by přinesla větší ulehčení hlavně jejich práci. Mimo plánované změny uvedené již v kapitole o zaměstnanosti, je v souvislosti s odbřemenováním Policie ČR plánováno do konce roku 2012 úplné převedení agendy povolování pobytu na občanské pracovníky Ministerstva vnitra. Policisté by se nadále věnovali pouze kontrolní a vyšetřovací činnosti58.

58

Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 274/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky, v platném znění. Část šestnáctá.

45

4

ZELENÁ KARTA Od 1. ledna 2009 byl zákonem č. 382/2008 Sb.59 zaveden nový druh povolení

k pobytu, jehož účelem je pouze zaměstnání, a to povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání ve zvláštních případech, tzv. zelená karta (dále jen „zelená karta“). Projekt Zelených karet se vztahuje pouze na občany třetích zemí, jejichž seznam je stanoven prováděcím předpisem60 a jeho cílem je podpořit aktivní migraci na pracovních pozicích, které jsou v zájmu České republiky, a které se nedaří obsadit českými uchazeči o zaměstnání. Zelená karta je tzv. duálním povolením, protože opravňuje cizince jak k pobytu na území ČR, tak i k výkonu zaměstnání na konkrétním pracovním místě, ke kterému byla zelená karta vydána. Cizinecký zákon, který obsahuje zásadní úpravu zelených karet, rozlišuje 3 následující typy zelených karet: 

typ A určený pro kvalifikované pracovníky s vysokoškolským vzděláním a klíčový personál, vydávaný s platností na dobu výkonu zaměstnání, nejdéle však na 3 roky,



typ B určený pro pracovníky na pracovních pozicích minimálně s požadavkem vyučen, vydávaný s platností na dobu výkonu zaměstnání, nejdéle však na 2 roky,



typ C určený pro ostatní pracovníky, vydávaný s platností na dobu výkonu zaměstnání, nejdéle však na 2 roky.

Hodlá-li zaměstnavatel obsadit pracovní místo uchazečem se zelenou kartou, musí toto pracovní místo být zařazeno do Centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných držiteli zelené karty vedené Ministerstvem práce a sociálních věcí (dále jen „Centrální evidence“). Do Centrální evidence se místo dostane, pokud zaměstnavatel nahlásí úřadu práce volné místo, a to stejným způsobem jako v případě obsazení pracovního místa uchazečem s povolením k zaměstnání. Zároveň je třeba udělit souhlas k zveřejnění místa v Centrální evidenci. V tomto je rozdíl oproti ohlášení volného místa v řízení o udělení povolení k zaměstnání, kdy volné místo může být vedeno pouze v evidenci úřadu práce, a to bez nutnosti jeho zveřejnění. Jakmile uplyne 30 dnů, aniž by se volné pracovní místo podařilo obsadit českým uchazečem o zaměstnání, pracovní místo se přesune do Centrální evidence a na toto místo lze podat žádost o udělení zelené karty. 59

Zákon č. 382/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. 60 Vyhláška Ministerstva vnitra č. 461/2008 Sb., kterou se stanoví seznam zemí, jejichž státní příslušníci jsou oprávněni požádat o vydání zelené karty. Momentálně se jedná o 12 zemí.

46

Uplynutí 30 dnů se nevyžaduje v případě volného místa, které Ministerstvo průmyslu a obchodu označí jako místo vhodné pro klíčový personál61. Aby bylo volné pracovní místo označené jako vhodné pro klíčový personál, je třeba, aby zaměstnavatel spolu s ohlášením volného pracovního místa podal vyplněný „Formulář pro účely posouzení volného pracovního místa – klíčový personál“. Ministerstvo průmyslu a obchodu posoudí údaje uvedené v tomto formuláři a v případě jeho kladného stanoviska volné pracovní místo automaticky zařadí do Centrální evidence, a to s příznakem „klíčový personál“. Kategorie klíčový personál se vztahuje pouze na žadatele o zelenou kartu typu A, tedy na skupinu pracovníků vyššího managementu, na pracovníky s vysokou odbornou kvalifikací pro určité práce, úkoly, nebo kteří disponují znalostmi nezbytnými pro chod podniku, dále pak na profese, jejichž nedostatečná přítomnost ohrožuje chod podniku nebo může způsobit ekonomické ztráty. Jakmile je pracovní místo uvedeno v Centrální evidenci, může si na něj cizinec podat žádost o zelenou kartu. Pokud žadatel není již předem domluven se zaměstnavatelem, doporučuje se, aby žadatel kontaktoval zaměstnavatele ještě před podáním žádosti. Zaměstnavatel totiž může žadatele odmítnout a žadateli by vznikly zbytečně vynaložené náklady. Žádost se podává na formuláři, který si cizinec může vytisknout a vyplnit ručně nebo jej může vyplnit prostřednictvím internetové aplikace a až poté vytisknout62. Spolu s žádosti je cizinec povinen předložit cestovní doklad, 2 fotografie a doklady o vzdělání či kvalifikaci. Dále může být cizinec požádán o předložení lékařské zprávy, že netrpí závažnou nemocí, a dokladu obdobnému výpisu z Rejstříku trestů vydaného státem cizincova občanství a státem, v němž cizinec v posledních 3 letech pobýval alespoň po dobu 6 měsíců. Žádost se podává zpravidla na zastupitelském úřadě ČR. Je-li cizinec státním příslušníkem státu uvedeném ve vyhlášce Ministerstva vnitra č. 462/2008 Sb., může požádat pouze na zastupitelském úřadě ve státě, jehož je státním příslušníkem. V případech explicitně uvedených v cizineckém zákoně může cizinec podat žádost za pobytu na území v ČR, a to na kterémkoliv krajském pracovišti MV (§ 42g odst. 2 CZ). Mezi tyto případy patří situace, kdy cizinec pobývá na území ČR: 

na zelenou kartu a podává žádost ve lhůtě do šedesáti dnů ode dne, kdy jeho dosavadní pracovní poměr skončil výpovědí nebo dohodou z některého důvodu uvedeného v § 52 písm. a) až e) zákoníku práce anebo okamžitým zrušením podle § 56 zákoníku práce,

61

Postup Ministerstva průmyslu a obchodu v označování klíčového personálu je upraven Opatřením ministra průmyslu a obchodu č. 39/2008 k zajištění označování klíčového personálu v Centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zelené karty. 62 Vše na internetových stránkách MPSV: Zelené karty [citováno 1. března 2009]. Dostupný z: http://portal.mpsv.cz/sz/zahr_zam/zelka/form.

47



na zelenou kartu nejméně 1 rok, nebo



nepřetržitě po dobu nejméně 2 let, a to na základě dlouhodobého víza nebo povolení k dlouhodobému pobytu.

Po přijetí žádosti zastupitelský úřad či krajské pracoviště MV žadatelem vybrané pracovní místo v Centrální evidenci zablokuje, aby se o totéž místo nemohl ucházet další žadatel. Za podání žádosti na zastupitelském úřadě je cizinec povinen uhradit konzulární poplatek ve výši 1 000 Kč, případně ekvivalent v příslušné měně. O žádosti rozhodne příslušné krajské pracoviště MV do 30 dnů ode dne, kdy mu byla tato žádost doručena. Následně je cizinec vyrozuměn o tom, zda žádosti bylo vyhověno, anebo byla žádost zamítnuta. Důvody zamítnutí žádosti jsou uvedeny v § 56 cizineckého zákona. V kladném případě je cizinec vyzván zastupitelským úřadem, aby se osobně dostavil k udělení dlouhodobého víza za účelem převzetí průkazu o povolení k pobytu (zelené karty), na jehož základě může cestovat do České republiky. Jakmile cizinec přicestuje na naše území, je povinen si osobně převzít u krajského pracoviště MV průkaz o povolení k dlouhodobému pobytu – zelenou kartu, a to nejpozději do 3 pracovních dnů ode dne jeho příjezdu. Vydání průkazu, který má formu štítku vyznačovaného do cestovního dokladu, podléhá správnímu poplatku ve výši 1 000 Kč. Na řízení o vydání zelené karty se nevztahuje správní řád. Cizinec je také povinen splnit ohlašovací povinnost u místně příslušného inspektorátu cizinecké policie dle jeho bydliště a předložit jí současně doklad o zajištěném ubytování. Byla-li žádost podána na krajském pracovišti MV, je cizinec vyzván, aby se dostavil k osobnímu převzetí zelené karty přímo na tomto pracovišti. Dobu platnosti zelené karty lze opakovaně prodloužit na dobu výkonu zaměstnání, nejdéle však o 3 roky. Výjimkou je zelená karta typu C, kterou nelze prodlužovat. Žádost o prodloužení se podává na krajském pracovišti MV, a to nejdříve 120 dnů a nejpozději 14 dnů před skončením platnosti zelené karty. K žádosti je cizinec povinen předložit cestovní doklad a pracovní smlouvu na dobu, na kterou má být pobyt prodloužen. Vyřízení žádosti podléhá správnímu poplatku 1 000 Kč. Na cizince pobývajícího na území ČR na základě zelené karty se plně vztahují ustanovení cizineckého zákona, tedy i povinnosti z toho vyplývající. Je tedy např. povinen plnit povinnosti stanovené v § 103 cizineckého zákona nebo do třiceti dnů ohlásit příslušnému inspektorátu cizinecké policie změnu svého pobytu. Stejně tak zákon o zaměstnanosti ukládá zaměstnavateli oznamovací povinnost, a to v následujících případech: 

obsazení volného pracovního místa držitelem zelené karty,

48



nepřijetí nebo nenastoupení cizince na volné pracovní místo, a to do čtyřiceti pěti kalendářních dnů ode dne, kdy bylo vyhověno žádosti cizince o vydání zelené karty,



skončení pracovního poměru před uplynutím platnosti zelené karty pro některý z důvodů uvedených v § 46e odst. 3 cizineckého zákona, a to nejpozději do deseti kalendářních dnů ode dne ukončení zaměstnání.

Hodnotit nyní projekt zelených karet by bylo předčasné, poněvadž od jejich zavedení uplynula krátká doba. Přesto se prozatím ukazuje, že tohoto institutu není v praxi často užíváno, protože se vztahuje na cizince, kteří s výjimkou Ukrajiny nepatří mezi hlavní imigranty České republiky. Pro státní příslušníky států, jako je Austrálie, Japonsko, Kanada nebo Spojené státy americké, není Česká republika destinací, do které by se ve větším množství stěhovali za prací. Za druhou nevýhodu považuji fakt, že volné pracovní místo musí být zveřejněno a může se tedy o něj kdokoli bez předchozí domluvy se zaměstnavatelem ucházet. Zaměstnavatel má sice možnost uchazeče odmítnout, avšak tento úkon představuje značné administrativní zatížení. Úprava zelených karet v podstatě nepočítá s možností, kdy je zaměstnavatel s uchazečem o zaměstnání již dopředu domluvený. V takovémto případě je nutné vše dokonale časově naplánovat a doufat, že jiný uchazeč nebude o pár kliknutí na počítači rychlejší. Je zřejmé, že projekt zelených karet je teprve v záběhu, a že teprve čas ukáže, jak bude úspěšný. Pokud by však i nadále zůstal málo využívaný, jednalo by se o promarněný čas i peníze, ale hlavně by ztratil opodstatnění jeho hlavní účel, tedy aktivně podpořit migraci obyvatel.

49

5

ZÁVĚR Diplomová práce je věnována problematice zaměstnávání cizinců a povinností z toho

vyplývajících jak pro samotné cizince, tak i pro jejich zaměstnavatele. Práce popisuje jednotlivá řízení, kterými musí cizinec projít před začátkem jeho pobytu na území ČR, stejně tak i v průběhu tohoto pobytu. Jedná se zejména o řízení na úseku zaměstnanosti a na úseku vnitřní správy, konkrétně úseku povolování vstupu a pobytu na území ČR. Vzhledem k tomu, že se značně liší režim pro občany Evropské unie (včetně občanů Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska) od režimu pro občany tzv. třetích zemí, je každá problematika popsána zvlášť pro občany EU a zvlášť pro občany třetích zemí. Jelikož zaměstnávání občanů EU je v zásadě nekomplikované a neomezené, věnuje se větší část práce zaměstnancům z třetích zemí. Poslední kapitola je pak věnována novému druhu povolení k pobytu na území ČR, jehož účelem je pouze zaměstnání. Nové povolení je upraveno v cizineckém zákoně pod složitým označením Povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání ve zvláštních případech, tzv. zelená karta. V průběhu přípravy této práce i v průběhu předešlé autorovy praxe, dospěl autor této diplomové práce k řadě nedostatků v oblasti právní úpravy zaměstnávání cizinců. Za největší nedostatek považuje necelistvost, neprovázanost a nepřehlednost právní úpravy, která je bezpochyby způsobena častými novelizacemi. Příkladem je stěžejní právní předpis v této oblasti, cizinecký zákon, který od roku 2000, kdy zákon vstoupil v účinnost, byl alespoň jedenkrát ročně novelizován rozsáhlou novelou o desítkách až stovkách novelizačních bodů. Vyjádřeno rozsahově, narůstal cizinecký zákon v letech 2000 až 2007 v průměru o 13 paragrafů ročně63. Důvodem těchto častých novelizací je implementace právních předpisů v důsledku vstupu ČR do EU, bohužel však za cenu nepřehlednosti cizineckého zákona, jeho nesystematického uspořádání a obsažení řady nadbytečných ustanovení. Dle Čižinského64 je účelem nadměrné obsáhlosti zákona ulehčení práce úředníkům, kteří nemusí o ničem rozhodovat sami, neboť vše je upraveno zákonem. S tímto názorem se autor diplomové práce plně ztotožňuje. Mezi další nedostatky lze zařadit značné znevýhodnění občanů třetích zemí, a s tím související administrativní náročnost a zdlouhavost celého řízení, kterým musí tito zahraniční zaměstnanci projít jak před zahájením výkonu zaměstnání a pobytu na území ČR, tak i v průběhu tohoto pobytu. Týká se to především administrativní zátěže spočívající zejména 63

Čižinský, P. Zákon o pobytu cizinců jako příklad negativních tendencí celého českého právního řádu. Právní rozhledy, 2007, č. 20, s. 756 – 757. 64 Tamtéž.

50

ve vyplnění řady tiskopisů, kdy některé z nich jsou pouze v českém jazyce, dále pak v poskytnutí řady úředně ověřených a přeložených dokumentů, a na závěr v dlouhých lhůtách k vyřízení žádostí. Nutno však podotknout, že k 1. lednu 2009 došlo k významným změnám, které částečně odlehčily administrativní proces, a které mimo jiné prodloužily lhůtu platnosti povolení k zaměstnání na dva roky. Předpokládá se, že tento krok znatelně odlehčí úřadům práce a celou proceduru tím urychlí. V neposlední řadě je důležité zmínit nedostatek spočívající v nedostatečné kooperaci jednotlivých úřadů, a to jak úřadů působících na různých úsecích státní správy (tedy na úseku zaměstnanosti a na úseku povolování vstupu a pobytu na území ČR), tak i úřady působící v rámci jednoho úseku. Toto způsobuje značnou právní nejistotu cizinců, kteří se tak musí potýkat s rozdílnými požadavky jednotlivých úřadů. Přitom se jedná o problematiku, která spolu úzce souvisí a vyžaduje jednotné posouzení. Takto je například postupováno od 1. ledna 2009 v případě zelených karet, kdy o povolení rozhoduje Ministerstvo vnitra za spolupráce s MPSV. Avšak v ostatních případech jsou řízení o povolení k zaměstnání a povolení k pobytu zcela oddělena. V budoucnu by určité zlepšení mohl přinést návrh65 směrnice Evropské rady, který je nyní ve schvalovacím řízení, a jehož schválení se očekává v průběhu českého předsednictví EU. Obsahem tohoto návrhu je zejména zakomponování obou povolení do jediného dokumentu, včetně zajištění práva na opravné prostředky, poskytování dostatečných informací o potřebných dokumentech i výši poplatků. Cílem je pak celkové zjednodušení administrativního postupu. Na samotných státech bude potom rozhodnutí o stanovení doby platnosti takovéhoto povolení a kritérií, za kterých bude povolení uděleno66. Závěrem lze konstatovat, že právní úprava zaměstnávání zaměstnanců ze zahraničí se stále vyvíjí, a že tento vývoj ještě dlouho potrvá. Bohužel se jedná o stále opomíjenou problematiku, která čím později se začne řešit, tím obtížněji bude v budoucnu napravena. Jde totiž o nalezení kompromisu mezi veřejným zájmem, zajištěním lidských práv a dodržováním norem mezinárodního práva, kterými je ČR vázána. Negativním příkladem může být nynější postup orgánů státní správy v důsledku zvyšování nezaměstnanosti v ČR, kdy tyto úřady v některých regionech přistoupily k omezení počtu vydaných povolení k zaměstnání pro cizince z třetích zemí, v některých případech zamezily i vydávání prodloužení těchto povolení. Tento postup je dle názoru autora této diplomové práce narušením právní jistoty cizinců pobývajících na území ČR a jejich práva na rovné zacházení. Vláda ČR se tento 65

Návrh směrnice Rady o sjednoceném postupu vyřizování žádostí státních příslušníků třetích zemí o jediné povolení k pobytu a výkonu práce na území členského státu a o společném souboru práv pro pracovníky z třetích zemí, kteří oprávněně pobývají v členském státě (KOM(2007)638). 66 Internetový portál Euroskop.cz: Monitoring legislativy EU – Směrnice o jediném povolení k pobytu a práci pro pracovníky z třetích zemí [citováno 20. ledna 2009]. Dostupný z: http://www.euroskop.cz.

51

postup pokusila zmírnit zavedením Projektu dobrovolných návratů67, jehož cílem je poskytnout pomoc cizincům, kteří se vinou současné ekonomické situace ocitli bez pracovního uplatnění, chtějí zpět do vlasti a nejsou schopni si tuto cestu sami uhradit. Avšak vzhledem k tomu, že v první fázi je Projekt určen pouze pro 2 000 cizinců, předpokládá se, že jeho dopad bude minimální. Lze polemizovat nad tím, zda krok vedoucí k omezování využívání pracovní síly ze zahraničí je dostačující v tak širokosáhlé problematice. Nutno též upozornit na sociálně-právní stránku této problematiky. Cizinci totiž častokrát zastávají pozice, na kterých by čeští zaměstnanci za stejných mzdových podmínek nepracovali, anebo na kterých je vyžadována kvalifikace, jejíž zastoupení je v ČR nedostatečné (především učňovské obory). V tomto pojetí je tedy třeba uvažovat i nad úpravou právních norem týkajících se sociální a vzdělávací politiky státu a zároveň věnovat více pozornosti migrační politice. Je totiž nepochybné, že v důsledku přirozeného úbytku obyvatelstva, bude ČR do jisté míry pracovní sílu ze zahraničí potřebovat. Na potřebě přílivu lidí narozených v zahraničí nic nezmění ani „propopulační“ opatření (mj. plošně vyplácené rodinné přídavky). Ta totiž mohou mít pouze krátkodobý efekt, stejně jako tomu bylo u takzvaných Husákových dětí z první poloviny 70. let. V současné době představují legální imigranti necelá tři procenta obyvatel ČR, přičemž v evropských zemích je to okolo 10 procent. Přesto i tam zápasí s nedostatkem pracovních sil68. S odkazem na výše uvedené je třeba, aby Česká republika nepodceňovala tuto situaci a podnikla potřebné kroky co nejdříve.

67

Usnesení Vlády ČR ze dne 9. února 2009 č. 171 k zajištění bezpečnosti České republiky v souvislosti s propouštěním zahraničních pracovníků v důsledku hospodářské krize. 68 Internetové stránky MPSV: Projekt Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků [citováno 17. března 2009]. Dostupný z: http://www.imigracecz.org/?lang=cz&article=detailed_info.

52

6

ENGLISH SUMMARY The diploma work, “Administrative law aspects of foreigner employment” deals with

the issue of employment of foreign employees, in particular the description of the legal regulation of the conditions of their employment and residence in the Czech Republic. The aim of this work is to provide a compact review of this issue, define all possible aspects and confront practical knowledge of up-to-date legal regulation, including proposals of possible improvement in this area. The topic of migration of foreign employees is a contemporary issue as the Czech Republic has recently been facing an immense flow of foreigners who reside here on a long-term basis or permanently. The evidence for the above lies in the comparison of the initial situation in 1993, when less than 80,000 foreigners with different forms of residence resided in the Czech Republic, and the most up-to-date information from the last quarter of 2008 when this number reached 425,000 foreigners. The issue of the employment of foreigners and their residence in the Czech Republic is especially regulated by the norms of administrative, labour and alien law and last but not least by the norms of European law by which the Czech Republic is also bound as a member of the European Community. The key legal regulations dealing with this issue are Act no. 326/1999 Coll., on Foreigners’ Residence, Act no. 435/2004 Coll., on Employment and Act no. 500/2004 Coll., the Administrative Procedure Code. For the sake of clarity, the diploma work is divided into chapters, subchapters and sections wherein, except for the chapters containing an introduction, conclusion, foreign-language resumé and applied literature, there contains three main chapters dealing with employment, foreigner residence and green cards. With respect to the fact that a regime for EU member state nationals (including citizens of the European Economic Area and Switzerland) significantly differs from the regime for citizens of so-called third countries, a separate subchapter attends to each of those categories. Basic concepts and state administration bodies operating in the employment segment are defined in the chapter regarding employment, i.e., the Ministry of Labour and Social Affairs and Labour Offices. This chapter is followed by a subchapter devoted to the employment of nationals of the European Union, European Economic Area and Switzerland, and their family members. A part of this subchapter appears as a section dealing with the information network EURES, which enables employment searches across the whole of the European Union. Furthermore, an expanded subchapter follows, describing the 53

conditions of the employment of citizens from third countries, including a description of the whole procedure on the issuance of the employment permit or its prolongation. Both the obligations of the employee and his/her employer are defined in the subchapter. The conclusion of the chapter is devoted to the evaluation of the current situation in the area of the employment of foreign employees in the Czech Republic and proposals for possible improvement in the future. The chapter “Permission of the foreigners’ residence in the Czech Republic” is structured similar to the previous chapter. Definition of the basic concepts is followed by a definition of state bodies operating in the area of permission of entry and residence in the Czech Republic, i.e., in particular, the Ministry of Internal Affairs and alien police. It is followed by a chapter dealing with the residence of EU citizens (including EEA and Switzerland) and residence of third country citizens. Those citizens can reside in the Czech Republic fundamentally based on residence permit, which can be short-term, long-term or permanent. In conclusion, the work describes potential obstacles that may arise in practice, an up-to-date situation of this area and proposals that can be executed to improve the situation in this area. The last chapter deals with a new type of residence permit, the so-called green card. This permit was implemented in Czech law with effect from 1 January 2009 and it is unique because it includes both the residence permit and the employment permit. This permit is issued only for purposes of employment and only to the nationals of those countries defined in a special decree by the Ministry of Internal Affairs. The Act distinguishes between three types of the green card (type A, B and C) with a different validity period. While preparing this work and during the author’s previous practice, the author of this diploma thesis discovered a number of deficiencies in the area of legal regulation of the employment

of

foreign

employees.

These

consist

of

mainly

the

at-times

incomprehensible, fragmented and opaque structure of legal regulations caused by frequent amendments to the regulations. Furthermore, the process requires substantial administrative exigency, is time-consuming and the co-operation between individual state administration bodies is insufficient which, in consequence, imposes bigger demands on the foreigners themselves. However, the area is constantly developing and a substantial improvement is expected in connection with the prepared proposals of the legislation bodies of the European Community. This work is up-to-date as of 31 March 2009 and takes into account frequent legal arrangements that became effective as of 1 January 2009, especially the amendment of 54

the Act on Employment and the Act on Movement of Foreigners. This work deals with the current legal regulation of the employment of foreign employees and their residence in the Czech Republic. Due to a different regime for the nationals of the EU (including the citizens of EEA and Switzerland) and nationals of so-called third countries, a special subcategory is devoted to each chapter within the scope of individual chapters. Basic concepts regarding employment, rights and obligations of both the foreign employees and their employers and results of the breach of these obligations are defined in the chapter dealing with employment.

The chapter devoted to residence in the Czech Republic describing,

in particular, various regimes of residence in the Czech Republic is handled similarly. There is a short chapter at the end of the work describing the new residence permit, the green card. Each of the above chapters also addresses problematic issues of individual procedures and proposals for possible improvement in these areas in the future.

55

7

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ

Monografie: 1. Bělina, M. a kol. Pracovní právo. 3. doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2007. 2. Boguszak, J., Čapek, J., Gerloch, A. Teorie práva. 2. přepracované vydání. Praha: ASPI, 2004. 3. Boušková, P. Zaměstnávání cizinců a vysílání zaměstnanců a OSVČ do ciziny. 2. aktualizované vydání. Olomouc: ANAG, 2006. 4. Černý, P. a kol. Průvodce novým správním řádem s podrobným výkladem a vzory podání. Praha: Linde, 2006. 5. Galvas, M. a kol. Pracovní právo. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 6. Hendrych, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. 7. Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D. Správní řád. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2008. 8. Jurníková, J. a kol. Správní právo. Zvláštní část. 5. doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 9. Leiblová, Z. Zákon o zaměstnanosti s komentářem. 4. vydání. Olomouc: ANAG, 2008. 10. Ondruš, R., Kejval J. Průvodce cizineckým řízením. Praha: Linde, 2005. 11. Průcha, P. Správní právo. Obecná část. 7. doplněné a aktualizované vydání. Brno: Masarykova univerzita, Doplněk, 2007. 12. Skulová, S. a kol. Správní právo procesní. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeňek, 2008. Časopisecké články: 1. Bičáková, O. Zaměstnanost cizinců na českém trhu práce. Práce a mzda, 2008, č. 7, s. 40 – 41. 2. Čižinský, P. Zákon o pobytu cizinců jako příklad negativních tendencí celého českého právního řádu. Právní rozhledy, 2007, č. 20, s. 756 – 757. 3. Jouza, L. Jak se zaměstnavatel může vyhnout pokutám. Kontrola cizinců na pracovišti. Práce a mzda, 2002, č. 3, s. 2. 56

4. Machala, O. Zaměstnávání cizinců. Daně a právo v praxi, 2008, č. 8, s. 2 – 16. 5. Morávková, J. Exkurs do francouzské imigrační legislativy a politiky. Správní právo, 2008, č. 6, 321 – 380. 6. Nový, K. Zaměstnávání cizinců. Právní rádce, 2004, č. 11, s. 11 – 14. 7. Smutná, M. Zaměstnávání cizinců. Řízení školy, 2007, č. 1, s. 12. 8. Synáčová, J. Hanojská ambasáda v obležení. Týden, 2008, č. 8, s. 20 – 21.

Internetové zdroje: 1. Duchoň, R. Policistky dostaly za „dárky“ od cizinců podmínky a pokuty [citováno 6. ledna 2009]. Dostupný z: http://zpravy.idnes.cz. 2. Pokorný, J. Úřednice cizinecké policie vydávaly víza na zakázku [citováno 4. března 2009]. Dostupný z: http://zpravy.idnes.cz. 3. Randlová, N., Balvínová, P. Projekt zelených karet – možné řešení pro zaměstnavatele [citováno 20. března 2009]. Dostupný z: http://www.epravo.cz/top/clanky/projektzelenych-karet-mozne-reseni-pro-zamestnavatele-55168.html?print. 4. Rejšková, T. Jak se cizincům cestuje po Schengenu: Problematické interpretace Schengenské prováděcí úmluvy a jejich řešení [citováno 1. srpna 2008]. Dostupný z: http://www.migraceonline.cz 5. Sůra, J. Udělování víz do ČR provází korupce, tvrdí Vietnamci [citováno 4. března 2009]. Dostupný z: http://zpravy.idnes.cz. 6. Vaškeová, L. Brněnští policisté za úplatu legalizovali pobyt cizinců v Česku [citováno 4. března 2009]. Dostupný z: http://zpravy.idnes.cz. 7. Vidlák, M. Gastarbeitři v dokonalé české pasti [citováno 9. února 2009]. Dostupný z: http://www.lidovky.cz.

http://cestina-pro-cizince.cz http://www.cizinci.cz http://consilium.europa.eu http://www.czech.cz http://www.domavcr.cz http://ec.europa.eu http://www.euroskop.cz http://www.imigracecz.org http://www.migraceonline.cz 57

http://www.mpsv.cz http://www.mzv.cz http://portal.gov.cz http://portal.mpsv.cz/sz http://www.mvcr.cz http://www.policie.cz http://www.psp.cz http://www.travail.gouv.fr http://www.vlada.cz

Citovaná soudní rozhodnutí: 1. Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 23. června 2004, č.j. III. ÚS 219/04. 2. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 28. února 2007, č.j. 4 As 16/2006 – 89. 3. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 9. prosince 2008, č.j. Pl. ÚS 26/07 (z. č. 47/2009 Sb.) Právní předpisy: 1. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v platném znění. 2. Zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, v platném znění. 3. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění. 4. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění. 5. Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. 6. Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, v platném znění. 7. Zákon č. 310/1999 Sb., o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky, v platném znění. 8. Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), v platném znění. 9. Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v platném znění. 10. Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění. 11. Zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), v platném znění. 58

12. Zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, v platném znění. 13. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění. 14. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění. 15. Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, v platném znění. 16. Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, v platném znění. 17. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění. 18. Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. 19. Vyhláška č. 368/1999 Sb., kterou se stanoví náležitosti a počty fotografií vyžadovaných podle zákona o pobytu cizinců, v platném znění. 20. Vyhláška č. 274/2004 Sb., kterou se stanoví seznam nemocí, které by mohly ohrozit veřejné zdraví, a seznam nemocí a postižení, které by mohly závažným způsobem ohrozit veřejný pořádek. 21. Vyhláška č. 446/2005 Sb., kterou se stanoví okruh cizinců, kteří mohou pobývat v tranzitním prostoru mezinárodního letiště na území České republiky pouze na základě uděleného letištního víza, v platném znění. 22. Vyhláška č. 348/2008 Sb., o výuce a zkouškách znalosti českého jazyka pro účely získání povolení k trvalému pobytu na území České republiky. 23. Vyhláška č. 461/2008 Sb., kterou se stanoví seznam zemí, jejichž státní příslušníci jsou oprávněni požádat o vydání zelené karty. 24. Vyhláška č. 462/2008 Sb., kterou se stanoví seznam zemí, jejichž státní příslušníci jsou oprávněni požádat o udělení víza, vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu pouze na zastupitelském úřadu ve státě, jehož je cizinec občanem popřípadě, jenž vydal cestovní doklad, jehož je cizinec držitelem, nebo ve státě, ve kterém má cizinec povolen dlouhodobý nebo trvalý pobyt. 25. Nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci, jsou od této povinnosti osvobozeni. 26. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2005 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravující přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex).

59

27. Úmluva o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin uzavřená v Haagu dne 5. října 1961 uveřejněná ve Sbírce zákonů Sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 45/1999 Sb. s účinností od 16. března 1999. 28. Návrh směrnice Rady o sjednoceném postupu vyřizování žádostí státních příslušníků třetích zemí o jediné povolení k pobytu a výkonu práce na území členského státu a o společném souboru práv pro pracovníky z třetích zemí, kteří oprávněně pobývají v členském státě (KOM(2007)638). 29. Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 379/2007 Sb., o změně zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v platném znění. 30. Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 274/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky, v platném znění. Případně další právní předpisy v textu nebo v poznámce pod čarou zmiňované.

60

PŘÍLOHA Č. 1

Ohlašování volného pracovního místa prostřednictvím Integrovaného portálu MPSV (Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR)

61

Postup zaměstnavatele při jeho registraci

Zaměstnavatel

Pracovník ÚP

Registrace firmy v databázi úřadu práce

Žádost o přidělení práva vkládat volná místa přes portál.

Registrace zaměstnavatele jako uživatele na Portálu Přidělení práva k účtu Informace

zaměstnavatele

o přidělení práva

Portál MPSV http://portal.mpsv.cz/sz

62

Postup zadávání volných pracovních míst zaměstnavateli

Zaměstnavatel

Databáze ÚP +8 hod

Požadavek stažen na ÚP ke kontrole 0 hod

Zadání požadavku +16 hod

Sehrávání do centra

+2 hod +22 hod

Volné místo na portálu bez ověření

Přenos na portál

Portál MPSV +24 hod

Centrální databáze MPSV

http://portal.mpsv.cz/sz

Volné místo ověřené na portálu

63

PŘÍLOHA Č. 2 Přehled zaměstnanosti zahraničních občanů na území ČR (Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR)

64

Přehled zaměstnanosti zahraničních občanů na území ČR

Rok 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000

Počet 51 585 72 080 111 859 143 246 130 767 111 247 93 466 103 647

Rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008*

Počet 103 652 101 179 105 738 107 984 151 736 181 075 240 242 290 255

* stav k 30.9.2008

Grafické znázornění 300000

250000

200000

150000

Ce lk e m EU/EHP cizinci

100000

50000

0 19

93

19

94

19

95

19

96

19

97

19

98

19

99

20

00

20

01

20

02

20

03

20

04

20

05

20

06

20

07 30

.

2 9.

00

8

65

Procentní zastoupení v jednotlivých krajích ČR 2%

2%

5%

10% 32%

Praha Středočeský kraj Jihočeský kraj Plze ňský kraj

3%

Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj 6%

Královéhradecký kraj Pardubický kraj

4%

Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj

4%

Zlínsky kraj 16% 3%

2%

Moravskoslezský kraj

3%

8%

Zastoupení občanů ze zahraničí na území ČR dle jejich národnosti

1%

1%

1%

9%

2% 2% 35%

3% 5% 6%

8%

27%

Slovensko

Ukrajina

Polsko

Vietnam

Mongolsko

Moldavsko

Bulharsko

Rumunsko

Rusko

Uzbekistan

Ně mecko

Ostataní

66