Trestněprávní aspekty domácího násilí

Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Katedra trestního práva

Trestněprávní aspekty domácího násilí Diplomová práce Kateřina Jančíková Akademický rok: 2014/2015

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Trestněprávní aspekty domácího násilí zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“ ……………………. 2

Na tomto místě bych ráda poděkovala JUDr. Milaně Hrušákové, Ph.D., vedoucí mé diplomové práce, za odbornou pomoc a vedení, které mi při zpracování diplomové práce poskytla. 3

ABSTRAKT / ABSTRACT Diplomová práce se zabývá trestněprávními aspekty domácího násilí. V úvodu se zaměřuji na domácí násilí obecně, konkrétně na sám pojem domácího násilí, jeho příčiny, znaky, formy a cyklus. Další část pojednává o subjektech domácího násilí, tedy pachateli a oběti domácího násilí. V další kapitole se podrobně věnuji právní úpravě domácího násilí, kde se kromě trestněprávní úpravy zabývám i úpravou občanskoprávní a správněprávní. V následující části uvádím některé statistiky a další číselné údaje týkající se domácího násilí, vyhodnocuji svůj vlastní dotazník a zabývám se problémem zneužití domácího násilí a jeho postihu. Práci uzavírám kapitolou věnující se právní úpravě, která by do budoucna mohla být přínosnější než právní úprava současná, tedy právní úpravou de lege ferenda.

The thesis deals with criminal aspects of domestic violence. At the beginning I focus on domestic violence in general, specifically, on the concept of domestic violence; its causes, signs, forms and cycle. The next section discusses the subjects of domestic violence, its perpetrators and victims. The following chapter presents, in detail, the legal regulation of domestic violence and includes not only criminal legislation, but also civil and administrative law. In the fourth section, I show several statistics and other significant numbers related to domestic violence and I evaluate my own questionnaire which deals with the problem of abusing domestic violence and possible sanctions. The final chapter concerns legislation which, in my opinion, could be more beneficial in the future. To summarize this chapter, I present further suggestions to improve the legislation in this area de lege ferenda.

4

SEZNAM KLÍČOVÝCH SLOV / LIST OF KEYWORDS Domácí násilí / Domestic violence Oběť domácího násilí / Victim of domestic violence Pachatel domácího násilí / Perpetrator of domestic violence Právní úprava / Legal regulations Rodina / Family Trestný čin / Crime Trestní právo / Criminal law

5

OBSAH ABSTRAKT / ABSTRACT........................................................................................................ 4 SEZNAM KLÍČOVÝCH SLOV / LIST OF KEYWORDS ............................................................... 5 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ............................................................................................ 7 ÚVOD................................................................................................................................... 8 1. DOMÁCÍ NÁSILÍ ............................................................................................................. 10

1.1. Pojem ......................................................................................................... 10 1.2. Příčiny ........................................................................................................ 12 1.3. Znaky ......................................................................................................... 15 1.4. Formy ......................................................................................................... 17 1.5. Cyklus ........................................................................................................ 18 2. PACHATEL A OBĚŤ ......................................................................................................... 21

2.1. Osoba násilná - pachatel............................................................................. 21 2.2. Osoba ohrožená – oběť .............................................................................. 26 3. PROSTŘEDKY OCHRANY PŘED DOMÁCÍM NÁSILÍM ...................................................... 32 4. PRÁVNÍ ÚPRAVA DE LEGE LATA .................................................................................... 39

4.1. Zákon o ochraně před domácím násilím .................................................... 39 4.2. Občanskoprávní úprava.............................................................................. 41 4.3. Správněprávní úprava................................................................................. 45 4.3.1. Přestupkový zákon .............................................................................. 45 4.3.2. Zákon o policii ČR .............................................................................. 46 4.3.3. Zákon o sociálních službách ............................................................... 49 4.4. Trestněprávní úprava .................................................................................. 50 5. DALŠÍ ASPEKTY DOMÁCÍHO NÁSILÍ V ČR A MOŽNOSTI JEHO ZNEUŽITÍ ........................ 62

5.1. Statistiky týkající se domácího násilí ......................................................... 62 5.2 Vyhodnocení dotazníku .............................................................................. 66 5.3. Zneužití postižitelnosti domácího násilí .................................................... 67 6. PRÁVNÍ ÚPRAVA DE LEGE FERENDA ............................................................................. 69 ZÁVĚR ................................................................................................................................ 74 BIBLIOGRAFIE .................................................................................................................... 76 PŘÍLOHY ............................................................................................................................ 84

6

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK BKB – Bílý kruh bezpečí IC – intervenční centrum LGBT – lesby, gayové a transgenderové osoby včetně transsexuálů ObčZ – zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník OZ – zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník OSPOD – orgán sociálně-právní ochrany dětí o.s.ř. – zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád PMS – Probační a mediační služba PřesZ – zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích TrŘ – zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním TZ – zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník Zákon o ochraně před domácím násilím – zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím ZoP – zákon č. 273/2008 Sb., o Policii ČR Zoss – zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách zřs – zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních

7

ÚVOD Domácí násilí bylo a stále zřejmě svým způsobem je nejpodceňovanější formou násilí ze všech jeho druhů. Zároveň je násilím nejrozšířenějším a nejméně kontrolovaným. Podceňované je jak ve své frekvenci výskytu, tak ve své závažnosti. A to nejen za hranicemi, ale také v samotné České republice. Dochází k němu převážně v soukromí, mimo kontrolu veřejnosti, proto není tolik „vidět“. Rozhodně se nedá očekávat, že by tento problém nějakým způsobem skončil sám od sebe, například vývojem člověka jako druhu a jeho postupným zkulturněním. Spíše se zdá, že má poměrně nebezpečnou tendenci eskalovat. K tomuto dojmu samozřejmě přispívá i fakt, že se v posledních letech začínají společnosti tomuto fenoménu více věnovat a otevírat, že přestává být tabu, o kterém se nemluví a které se přechází. Na domácí násilí se začíná pohlížet jako na celospolečenský problém, který je potřeba řešit a to hlavně z pohledu ochrany obětí. Proto se postupně ve velké části světa začínají do právních systémů prosazovat nástroje, které ho mají za úkol definovat a vytvořit rámec pro řešení. Vymezení problému řešení není ve světě úplně jednotné, termín domácí násilí (domestic violence), je užíván hlavně v literatuře psané anglicky a zahrnuje především násilí mezi partnery, sezdanými či nesezdanými, současnými či minulými. Naproti tomu v německy mluvících zemích se používá spíše označení násilí v rodině a domácnosti (Gewalt in der Familie und naher Umgebung). To zahrnuje rodinné vztahy mezi předky, potomky, sourozenci a partnery minulými nebo současnými, případně druhem a družkou. Existují tedy dva možné přístupy k domácímu násilí. Užší pojetí se týká především vztahů partnerských, zpravidla manžel – manželka, druh – družka, širší pojetí potom zahrnuje kromě zmíněných také týrání dětí rodiči nebo naopak starých, případně nemocných lidí dospělými potomky nebo členy domácnosti. Ve své práci se budu spíše přiklánět k širšímu pojetí domácího násilí, tedy násilí ve všech vztazích mezi blízkými osobami, nejen ve vztazích manželských či partnerských. Domácí násilí se totiž týká všech lidí na všech úrovních sociálního postavení, bez rozdílu věku, vzdělání nebo ekonomické situace. Pachatelem může být kdokoliv a také oběť může být libovolná. Násilí může být tedy pácháno muži na ženách, ženami na mužích, mladými lidmi na lidech starých nebo naopak rodiči na dětech, sourozenci navzájem, atd. 8

Vzhledem k výše uvedenému se zdá být zřejmé, že je potřebné se domácímu násilí věnovat ve všech jeho polohách a směrech. Kromě psychologické a psychosociální roviny je potřeba zavést v jednotlivých právních oborech předpisy, které by dostatečně ochránily osoby, které jsou domácím násilím ohroženy. Jedná se o trestnou činnost, jejíž odhalování a potírání je velmi nesnadné, zejména díky citovým vazbám, které existují mezi pachatelem a obětí. Obtížnost řešení způsobuje i fakt, že se jedná o trestnou činnost skrytou, páchanou v soukromí, jejíž následky nejsou zřejmé a která zdánlivě společnost jako celek příliš neohrožuje. I z těchto důvodů je třeba vytvořit ucelený systém, který bude celou tuto oblast řešit. Co vlastně znamená pojem domácí násilí? Co jej způsobuje? Jaké formy domácího násilí mohou existovat? Tyto a mnoho dalších otázek se pokusím s využitím analytické metody čtenáři zodpovědět, a tím vymezit pojem domácí násilí v celé jeho šíři. Bude to obsahem první části mé diplomové práce. Následně rozeberu pojem pachatele a oběti. V rámci této části zodpovím otázky, koho můžeme vůbec považovat za pachatele a koho za oběť a za pomoci metody komparace se pokusím vymezit různé druhy jak pachatelů, tak i obětí a nastíním rozdíly mezi nimi. Na základě vymezení těchto pojmů potom uvedu prostředky ochrany před domácím násilím v obecné rovině a tyto prostředky v další kapitole zhodnotím čistě z pohledu právního a to ve sféře občanskoprávní, správněprávní a trestněprávní, s důrazem právě na posledně uvedenou oblast. V této části práce využiji opět metody analytické a s její pomocí rozeberu právní úpravu na jednotlivé části s cílem poznat systém právní úpravy domácího násilí a odhalit jeho fungování. Dále se pokusím zmapovat celkovou situaci v České republice. K tomu mi pomůže anketa mezi občany, kterou vytvořím a následně vyhodnotím. Budu se také zabývat otázkou, zda lze domácího násilí a jeho postižitelnosti zneužít ze strany oběti. Na základě těchto poznatků se pak v poslední části této práce pokusím nastínit právní úpravu, která by byla dle mého lepší než současná a která by mohla přinést lepší výsledky v rámci minimalizace nežádoucího jevu domácího násilí. Hlavním cílem této diplomové práce tedy bude posouzení současné úpravy, její účinnosti a stanovení námětů pro změny či úpravy, které se mi budou jevit jako vhodné do budoucna.

9

1. DOMÁCÍ NÁSILÍ 1.1. Pojem V první části své diplomové práce bych ráda věnovala pozornost obecnému vymezení pojmu domácí násilí, zahrnující jeho pojem, příčiny, znaky, formy a jeho cyklus. Za pravděpodobně stěžejní bych v oblasti této problematiky označila pojem domov. Domov bývá obecně vnímán jako místo klidu, bezpečí, jako určitá oáza. Jako místo, kde má být člověk rád a pokud možno šťastný. Pokud se ovšem ke slovu domov připojí slovo násilí, může se ze symbolu klidu stát pojem velmi nebezpečný.1 S domovem potom velmi úzce souvisí rodina. Definice rodiny2, jakožto skupiny osob přímo spjatých příbuzenskými vztahy, však nepostihuje ani zdaleka celou dynamiku rodinných vztahů, ve které se může vyskytovat násilí mezi vzájemně blízkými osobami. Hranice rodiny může být násilím překročena a může postihnout také vztahy mezi bývalými manželi či partnery, případně mezi homosexuálními partnery atd. Těmito skutečnostmi se budu zabývat v kapitole o obětech a pachatelích domácího násilí, ve které definuji a rozeberu možné účastníky domácího násilí. Definovat domácí násilí je nesnadné. Je tomu tak zejména vzhledem k tomu, že se odehrává za zavřenými dveřmi domova, je velmi často tolerováno a velmi složitě se kontroluje a postihuje. A to i přesto, že jde o jeden z nejnebezpečnějších projevů agrese a ve většině případů se také jedná o trestný čin. Co se týká samotného vymezení pojmu domácího násilí, v širším slova smyslu se objevilo v Doporučení Rady Evropy č. R(85)4 o násilí v rodině z roku 1985: „Násilné chování v rodině zahrnuje jakýkoliv čin nebo opomenutí, spáchané v rámci rodiny některým z jejích členů, které podkopávají život, tělesnou nebo duševní integritu nebo svobodu jiného člena stejné rodiny, nebo vážně poškozují rozvoj jeho osobnosti.“3 Širší definici domácího násilí obsahuje také důvodová zpráva k zákonu ŠEVČÍK, Drahomír; ŠPATÉNKOVÁ, Naděžda. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. 1. vyd. Praha: Portál, 2011, s. 21. 2 Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Národní zpráva o rodině. mpsv.cz [online]. MPSV, 2004 [cit. 8. 4. 2015]. 3 Doporučení č. R(85)4 o násilí v rodině [online]. Rada Evropy, 1985 [cit. 29. 3. 2015]. 1

10

č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím a charakterizuje jej jako: „Opakované násilné jednání nebo vyhrožování takovým jednáním, v jehož důsledku dochází k nebezpečnému útoku proti životu, zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti, nebo hrozí, že k němu dojde, a toto jednání se odehrává mezi osobami v rodinném nebo obdobném vztahu, které spolu žijí v bytě nebo domě.“4 Násilí v rodině je možné definovat jako bezdůvodně vynucenou nadvládu jednoho člena rodiny nad jiným členem či členy. Domácí násilí bývá označováno jako podmnožina násilí v rodině. Zahrnují se do něho všechny projevy násilí fyzického, psychického a sexuálního, páchaného mezi jednotlivými rodinnými členy. Druhou podmnožinou násilí v rodině, která bývá samostatně vydělovaná, je týrání, zneužívání a zanedbávání dítěte (syndrom CAN). Poměrně často se pojem domácí násilí nahrazuje pojmem násilí na ženách. Důvod je zřejmý, ženy bývají nejčastější obětí domácího násilí. Já se ovšem budu ve své práci snažit definovat domácí násilí co nejpodrobněji a protože ne všechny oběti domácího násilí jsou ženy a problém se tedy netýká jen ženských obětí, nebudu tento pojem používat.5

Násilí v rodině CAN Domácí násilí

Obrázek 1 Domácí násilí jako podmnožina násilí v rodině

Domácí násilí v sobě zahrnuje násilí partnerské, generační (zahrnující násilí dětí vůči rodičům) a transgenerační (kterého se dopouštějí vnoučata vůči prarodičům).6

KUNC, Kamil. Ekonomické dopady domácího násilí v ČR. Praha: ProFem, 2012, s. 10. ŠEVČÍK, Drahomír; ŠPATÉNKOVÁ, Naděžda. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. 1. vyd. Praha: Portál, 2011, s. 23-24. 6 Tamtéž, s. 26. 4 5

11

1.2. Příčiny Příčinou vzniku domácího násilí bývá, dle názoru mnohých odborníků, přílišná intenzita emocí mezi blízkými, nejčastěji členy rodiny, u nichž se zpravidla mísí láska s nenávistí. Tyto konflikty, vzniklé v rámci rodiny, znamenají mnohem větší problém, než v jakémkoliv jiném společenství. Příčiny terorizování osoby blízké jsou velmi různé a velmi široké. Je složité je nějakým způsobem konkretizovat a rozčlenit do kategorií a to právě z důvodu, že je jich velmi mnoho. Jedná se o nerovnováhu moci v sociální skupině a její různé projevy. Příčiny lze hledat v psychické nerovnováze a nevyrovnanosti násilného partnera, v touze po moci nebo jen v touze po hádkách. K příčinám je nutné zařadit také alkohol, drogy, stres, tíživé životní podmínky, povahové rysy, nerovnost pohlaví, věkovou nevyzrálost, kriminalitu, chudobu, etnické odlišnosti, předchozí vztahy dotčené násilím atp. Kořeny domácího násilí můžeme s úspěchem nacházet v charakteru společnosti, v sociální situaci, v intimních vztazích, se kterými není účastník spokojen, v širších rodinných vazbách, kdy se může projevit transgenerační napodobování a samozřejmě také v osobě násilníka.7 I přes výše uvedenou složitost kategorizace existují samozřejmě teorie, které se snaží příčiny domácího násilí zařadit a vysvětlit. Literatura zmiňuje teorie jednofaktorové a multifaktorové. Jednofaktorové teorie První pokusy o vysvětlení příčin domácího násilí byly založeny na teoriích jednofaktorových. Jednalo se v první řadě o biologicko–genetické teorie. Ty však byly brzy překonány, protože popisují pouze a výhradně obecné predispozice k agresivnímu chování a vůbec neobsahují specifické situace a okolnosti, které nastat mohou a také nastávají. Agrese není jen čistě biologický produkt. Jedinec, za normálních okolností naprosto neagresivní, může být právě specifickými okolnostmi

k

agresivnímu

jednání

dohnán.

Jednorázově,

ale

i z hlediska dlouhodobého. Dalšími v řadě jsou teorie psychologické. Ty spatřují příčiny agresivního chování v povahových vlastnostech jedince. Dále potom sociologické teorie, které spatřují důvod agrese v nerovnosti ve společnosti, zvláště

KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka; ŽATECKÁ, Eva; DÁVID, Radovan; KORNEL, Martin. Právo proti domácímu násilí. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 7-8. 7

12

potom z pohledu typicky mužské společnosti. Tato skupina teorií poukazuje na to, že vznik násilí predisponuje uspořádání a organizace rodinného života. Já se domnívám, že se tato teorie už pomalu přežívá a není schopna definovat příčiny domácího násilí v dnešním, výrazně se měnícím světě. Tedy alespoň v jeho značné části. Dnešní organizace rodiny a jejího fungování už zdaleka neodpovídá modelu, který platil ještě nedávno. Ženy už nejsou brány jako „hospodyňky“, jejichž úkolem je hlavně plození dětí a péče o chod domácnosti. Myslím si, že mezi rolemi v rámci domácnosti již nejsou tak propastné rozdíly, aby se jimi mohlo argumentovat jakožto hlavními příčinami vzniku domácího násilí. Tyto teorie také vesměs směřují k vnímání ženy jako hlavní oběti domácího násilí. To také není už tak úplně pravda a budu o tom pojednávat v další kapitole své práce. Sociální teorie však poukazují, kromě rozdělení rolí v rodině, také na další věci. Pro mě poměrně zajímavá teorie spočívá v tom, že násilí, se kterým se setkáváme v oblasti veřejného života a které je do značné míry tolerováno, podmiňuje násilí doma, tedy za zavřenými dveřmi domova. Domnívám se, že tato teorie za zamyšlení stojí. Denně totiž vídáme násilí v televizi, na ulicích a některým jedincům pak může připadat naprosto přirozené, chovat se násilně také. Na druhou stranu existují také hypotézy, které naposledy zmíněnou teorii převrací. Tvrdí, že násilí vzniká doma a následně se rozšiřuje ven, do společnosti. Proto je potom společnost taková, jakou ji známe, se vzrůstajícím tíhnutím k agresi. S některými zmíněnými sociálními teoriemi souvisí také teorie feministické. Ty přímo poukazují na nadřazenost mužů. Čerpají ovšem také z teorií biologických. Poukazují totiž na to, že sociální a biologické dědictví vede ženy k tomu, aby přijímaly agresivní chování ze strany mužů, kteří naopak takovéto chování považují za normu a zaměňují je s přirozenou autoritou. „Manželství je instituce, která ženy legitimně situuje do role obětí.“8 Toto je tedy zase jedna z teorií, která používá pojem oběť jen ve vztahu k ženám. Existuje také v převrácené verzi, kdy je společnost matriarchální a je to právě žena, kdo má stěžejní a rozhodující roli v životě dítěte. Muž, který byl vychován v tomto prostředí, si potom na partnerce vybíjí své skryté nepřátelství k ženskému pohlaví, protože agrese vůči vlastní matce je společensky a rodinně nepřijatelná. Byl pod vlivem matky a následně chce dostat pod svůj vliv někoho jiného. A u partnerky najde cestu nejmenšího odporu. Zde se asi můžeme ŠEVČÍK, Drahomír; ŠPATÉNKOVÁ, Naděžda. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. 1. vyd. Praha: Portál, 2011, s. 35. 8

13

oprávněně zamyslet nad tím, jestli v dnešní společnosti s rostoucí rolí žen, poroste agrese mužů vůči nim, jakožto reakce na jejich pokračující emancipaci.9 Žádná z těchto teorií ale nepostihuje problematiku domácího násilí v celé šíři a komplexně. Proto jsou na dnešním stupni vývoje společnosti preferovány a používány přístupy a teorie multifaktorové, které ty jednofaktorové propojují do jednoho integrujícího modelu. Multifaktorové teorie Nejčastěji využívaná a v odborné literatuře často zmiňovaná je teorie D. G. Duttona, který používá a rozděluje čtyři skupiny příčin domácího násilí, a která je zmiňovaná i v Národním akčním plánu prevence domácího násilí na léta 2011201410, schváleným vládou. Multifaktorový přístup zohledňuje více aspektů a je komplexnější, proto je díky němu možné přijít na relativně ucelený soubor faktorů, které mohou podmiňovat vznik domácího násilí.

makrosystém (kulturní úroveň)

ontogenetická (individuální) úroveň exosystém (komunitní úroveň)

mikrosystém (rodinná úroveň)

Obrázek 2 Kauzální model D. G. Duttona

ŠEVČÍK, Drahomír; ŠPATÉNKOVÁ, Naděžda. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. 1. vyd. Praha: Portál, 2011, s. 32-36. 10 Vláda české republiky. Národní akční plán prevence domácího násilí na léta 2011-2014. vláda.cz [online]. 2011. [cit. 29. 3. 2015]. 9

14

Makrosystémová rovina vidí příčiny domácího násilí ve společnosti v přetrvávající hierarchii hodnot, jež je založena na dominanci a nadvládě mužů. Pracuje s tím, že v hierarchicky uspořádané společnosti patří vůdčí role muži a makrosystém vytváří ideální prostředí pro vznik a trvání domácího násilí na ženách a dětech. Exosystémová rovina už zahrnuje širší komunitu osob. Jedná se o celé sociální okolí, které zahrnuje sociální struktury, formální i neformální, s nimiž jedinec přichází do styku. Tyto struktury pak nutně ovlivňují jeho chování. Tato rovina zahrnuje problémy jako nezaměstnanost a na ni navazující nedostatek finančních prostředků, nízkou úroveň vzdělání a podobné. Tyto faktory pak přispívají také k rozvoji domácího násilí, pokud ne přímo k jeho vzniku. Mikrosystémová rovina je samotná rodina, jako samostatná sociální jednotka, v jejímž rámci vznikají okolnosti a situace, které dokáží podnítit domácí násilí. To se zde odehrává privátně a do značné míry utajeně, proto je velmi těžké jej odhalovat a následně korigovat. Ontogenická rovina se zabývá hledáním příčin domácího násilí v individuálních charakteristikách osoby násilnické i osoby ohrožené a přitom zkoumá jejich vzájemné vztahy.11 Každá teorie příčin vzniku domácího násilí má své zastánce i odpůrce, ale jelikož účelem této diplomové práce není popis teorií vzniku domácího násilí, nebudu se jim šířeji věnovat.

1.3. Znaky V rodině může dojít či docházet k agresivnímu chování a může se vyskytnout násilný incident, přesto nemusí jít o domácí násilí. Aby se totiž o domácí násilí skutečně jednalo, musí být naplněny všechny jeho definiční znaky. Chybí-li některý ze znaků, jedná se o jiný problém, než je domácí násilí. V těchto případech však existuje vysoká pravděpodobnost, že absentující znak bude doplněn a bude to znamenat počátek domácího násilí. Jako charakteristické znaky se uvádějí zejména společné bydlení, blízké vztahy zpravidla intimního charakteru, společná propojenost či závislost, jasné rozdělení rolí ve vztahu, „dvě tváře“ násilníka, opakování, střídání různých fází, nárůst nebezpečnosti a následná eskalace,

ŠEVČÍK, Drahomír; ŠPATÉNKOVÁ, Naděžda. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. 1. vyd. Praha: Portál, 2011, s. 36-37. 11

15

neveřejnost.12 Hlavními a základními znaky jsou však pouze čtyři z výše zmíněných a to 

opakování a dlouhodobost,



eskalace, kdy se od urážek jednání stupňuje až k fyzickým útokům, tento znak však bývá v poslední době zpochybňován a označován spíše za rizikový faktor,



rozdělení rolí osoby ohrožené a osoby násilné, kdy jsou role jasně dané, nestřídají se a jeden z aktérů trvale a ve všech incidentech zastává roli ohrožené osoby a druhý pak roli násilné osoby a



neveřejnost.13 Historie domácího násilí dokládá, že domácí násilí není ojedinělý akt násilí,

že se jedná o opakovanou, dlouhodobou násilnou situaci s cyklickým charakterem vývoje. Tato situace se postupně zhoršuje a mohou se objevovat fyzické útoky. Ty se postupem času zhoršují a jejich intenzita se zvyšuje. První útoky agresora směřují na lidskou důstojnost, ohroženou osobu těmito útoky postupně sociálně izoluje a snižuje její důstojnost, následně útočí už i fyzicky na zdraví a situace může přerůst až k útokům ohrožujícím život. Aktéři domácího násilí jsou vzájemně propojeni, citově, sociálně i ekonomicky. Jejich vzájemné role jsou neměnné, což je specifikem domácího násilí. Nelze také pochybovat o tom, kdo je násilník a kdo ohrožená osoba. Je ovšem možné, že se oběť postaví v některých případech na odpor a začne se chovat také agresivně. Tento znak, rozdělení rolí, bývá poslední dobou také zpochybňován a domnívám se, že jej bude zřejmě do budoucna nutné předefinovat. Zdá se být ale zřejmé, že i v této situaci figuruje v drtivé většině případů agresor jako agresor. V domácím násilí se vždycky jedná o moc a kontrolu, nehledě na občasnou možnost agresivního útoku ze strany oběti. Znamená to, že kdo moc v daném vztahu má, bude osobou násilnou. I senior nad hrobem či drobná žena se tedy mohou touto osobou stát. K domácímu násilí dochází v soukromí, ve společné domácnosti, proto se v problematice domácího násilí mluví o neveřejnosti. Probíhá za zavřenými dveřmi, stranou kontroly společnosti, s tím je

KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka; ŽATECKÁ, Eva; DÁVID, Radovan; KORNEL, Martin. Právo proti domácímu násilí. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 6. 13 Vláda české republiky. Národní akční plán prevence domácího násilí na léta 2011-2014. vláda.cz [online]. 2011. [cit. 29. 3. 2015]. 12

16

spojen nedostatek svědků a důkazů. V rámci stupňování domácího násilí se toto časem může odehrávat samozřejmě i na veřejnosti, pravidlem je však skrývání tohoto jednání.14

1.4. Formy Jak jsem již zmiňovala, všechny formy domácího násilí mají za cíl získat moc a udržet si kontrolu nad druhou osobou. Pro dosažení tohoto stavu užívají násilní jedinci nespočet taktik. Podoby domácího násilí nejsou v literatuře řádně sjednoceny. Přesto lze popsat několik druhů domácího násilí, které se pak často v různé míře a intenzitě kombinují. Jde o násilí fyzické, psychické, ekonomické, sociální a sexuální.15 První formou, kterou bych chtěla zmínit, je fyzické násilí. Jedná se, vzhledem k jeho následkům, o nejviditelnější a nejhrubší formu domácího násilí. Násilník při něm používá fyzickou sílu nebo hrozbu jejího použití k poškození, zastrašení nebo ohrožení oběti. Fyzické násilí zahrnuje širokou škálu chování, jehož cílem je ublížit, přivodit bolest, zranění, fyzické utrpení nebo zastrašit. Další formou je násilí psychické. Často bývá označováno jako psychologické, emocionální či citové. Jedná se o vyvolání duševního utrpení, duševní úzkosti, strasti nebo bolesti. Tato forma patří mezi velmi časté projevy domácího násilí, přesto je velmi obtížně rozpoznatelná. Lze ji totiž velmi dobře a systematicky propracovaně skrývat. Někdy dokonce až tak propracovaně, že si zpočátku ani oběť samotná neuvědomuje, že k ní dochází. Prostřednictvím této formy také nedochází k žádným viditelným projevům na těle oběti. Na psychiku člověka ovšem může mít v konečném důsledku mnohem horší dopad, než fyzické násilí. Psychické násilí může mít jednak neverbální podobu, spočívající například v ničení věcí, různých naschválech a podobně, tak i podobu verbální. Do této podoby zařazujeme slovní napadání, urážení, ponižování, obviňování, očerňování, zastrašování, zakazování, hrubé chování, hanlivé oslovování, citové vydírání, vyhrožování, soustavnou kontrolu a bezdůvodné podezírání. Třetí formou je násilí ekonomické. Spočívá

ŠEVČÍK, Drahomír; ŠPATÉNKOVÁ, Naděžda. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. 1. vyd. Praha: Portál, 2011, s. 39-41. 15 ŠTOČKOVÁ, Veronika. Domácí násilí. profem.cz [online]. [cit. 28. 3. 2015]. 14

17

zejména v omezování přístupu k penězům, neposkytování prostředků na společnou domácnost nebo na děti, v absolutní kontrole nad příjmy a výdaji nebo zatajování finanční situace společné domácnosti. K této formě patří i zneužívání věcí druhého, zabavení věcí a neoprávněné nakládání s majetkem ohrožené osoby. Násilí sociální je další z velice rozšířených forem domácího násilí. Zahrnuje zákaz kontaktu s rodinou a přáteli, někdy až úplnou izolaci, dále pak využívání dětí a dalších osob jako prostředku nátlaku na ohroženou osobu. Izolaci ale někteří autoři řadí k násilí psychologickému. Násilník postupně získá nad ohroženou osobou absolutní moc, řídí veškerý sociální život oběti a omezuje jej mimo domov na úplné minimum. Ohrožená osoba se za svou situaci stydí a snaží se vyhýbat konfliktům s násilnou osobou tím, že se sama postupně stahuje do soukromí. Další z forem je násilí sexuální. Vyskytuje se převážně mezi partnery. Většinou už ohrožená osoba odmítá sexuální kontakt a v důsledku toho může dojít ke znásilnění ze strany ohrožující osoby. Formou agrese a násilí je samozřejmě také vynucený sex mezi partnery. Jedná se o velmi účinný nástroj pokoření, ponížení a podrobení druhé osoby. Násilí pokračuje velmi často i po ukončení vztahu mezi zainteresovanými osobami. Jen jeho forma se mění na obtěžování, pronásledování, vyhrožování a slídění. Může se jednat také o vyhrožování ublížením na zdraví blízkým lidem nebo domácím zvířatům, neustálé telefonování, posílání emailů, čekání na bývalého partnera před pracovištěm, posílání dárků a podobně. Tuto formu lze označit jako jakési „postdomácí násilí“.16 Tento výčet pro základní představu o hlavních podobách domácího násilí postačí, zdaleka však není vyčerpávající. Jak jsem již zmiňovala, nejčastěji dochází ke stavu, kdy oběť čelí několika formám domácího násilí najednou nebo se chování násilníka stupňuje a domácí násilí dosahuje vyšších a trýznivějších forem.17

1.5. Cyklus Domácí násilí se může zdát jako souhrn jednotlivých spontánních akcí, jeho vývoj se může jevit jako nepředvídatelný. Ve skutečnosti má určitý typický vzorec,

ŠEVČÍK, Drahomír; ŠPATÉNKOVÁ, Naděžda. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. 1. vyd. Praha: Portál, 2011, s. 47-52. 17 Tamtéž, s. 52. 16

18

nazývaný cyklus. Jako první ho popsala Lenore Walkerová. Cyklus umožní poskytnout náhled na kontext jevu a jeho dynamiku. Walkerová definovala čtyři fáze domácího násilí, každou s různou délkou a časovým intervalem trvání, který se při každém opakování cyklu zkracuje. Každá z fází je určena charakteristickým chováním násilné osoby.18

Hromadění napětí

Klid

Usmíření

Incident

Obrázek 3 Cyklus domácího násilí

Ve fázi napětí je špatná komunikace mezi partnery, takzvaně houstne atmosféra, násilná osoba je nespokojená, podrážděná, kritizuje atp. Forma násilí je v této fázi spíše pasivní, objevují se nadávky a křik, k fyzickému násilí zatím nedochází. Ohrožená osoba je z důvodu strachu submisivní, snaží se násilníkovi ve všem vyhovět. Následuje fáze násilí. To zde propukne v plné síle a míře. Incidenty nemají už jen formu psychického a emocionálního týrání, připojuje se fyzické násilí, incidenty se stupňují. Násilník zastrašuje, rozbíjí věci, pokouší se o kompletní ovládnutí druhé osoby. Typické pro tuto fázi je klidně i několikahodinové terorizování a týrání. Zahrnuje bití, kopání, plivání, strkání, škrcení, svazování, pálení, znásilňování a další velké množství projevů násilí. Postupem času dochází ke zhoršování situace, zejména pak v případě, kdy násilník

ŠEVČÍK, Drahomír; ŠPATÉNKOVÁ, Naděžda. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. 1. vyd. Praha: Portál, 2011, s. 52-53. 18

19

zjistí, že mu jeho chování prochází. Poté ho začne používat jako prostředek donucování a kontroly. Jako další nastupuje fáze usmíření nebo líbánek. Většinou si násilník uvědomí nevhodnost svého chování v předchozí fázi a skutečnost, že by ho kvůli tomu mohla oběť opustit. Nechce nad ní ale ztratit kontrolu, proto mění strategii svého chování, začíná se omlouvat a slibovat, že se stav v uplynulé fázi nebude nikdy opakovat. Dává najevo lásku, lítost a smutek, mnohdy pláče. Dost často také nosí oběti květiny a dary. Při této změně chování bývá natolik přesvědčivý, že mu oběť ve valné většině případů odpustí, jelikož podlehne dojmu, že se jednalo pouze o jednorázovou situaci a že se násilník změní. V případě, že násilníkovi tento postup nepřinese úspěch, přejde k sebelítosti, slzám, vyhrožování sebevraždou nebo začne svalovat vinu na někoho jiného. Potom využije lítosti oběti a dosáhne opět odpuštění. Po fázi usmíření nastává fáze poslední, fáze klidu. Někdy bývá považována za součást fáze usmíření. Po dobu trvání se nedějí žádné výrazné incidenty, je skutečně relativně klid, násilná osoba v zásadě plní své sliby o změně a polepšení. Problémy ovšem přetrvávají, postupně se kumulují a nakonec přerostou do fáze napětí. Popsaný cyklus se opakuje. A opakuje se tak dlouho, dokud není nějakým způsobem přerušen. Může mít velmi mnoho opakování a délka jeho trvání může být velmi rozdílná. K přerušení může dojít rozvodem, vykázáním ze společného bydlení, smrtí oběti atp. Model tohoto cyklu působí jako pravidelný kruh, ve skutečnosti se ale jednotlivé fáze různě stupňují, zkracují nebo prodlužují. Proto se musí posuzovat individuálně, model by mohl být vyjádřen spíše spirálou, a to značně nepravidelnou.19

ŠEVČÍK, Drahomír; ŠPATÉNKOVÁ, Naděžda. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. 1. vyd. Praha: Portál, 2011, s. 54-55 . 19

20

2. PACHATEL A OBĚŤ 2.1. Osoba násilná - pachatel U valné většiny trestných činů a kriminálních jevů je dostupno více informací o pachatelích. U domácího násilí je tomu přesně naopak. Prozatím je stále ve vedení povědomost o obětech domácího násilí.20 Je velmi zjednodušené vymezit násilnou osobu jako osobu agresivní a to i přesto, že pojmy agrese a násilí bývají standardně zaměňovány a používány jako synonyma. Jakékoliv záměrné ubližování se označuje za násilí, to znamená jakákoliv agrese. Násilí se tedy definuje stejně jako agrese, rozdíl je ovšem v závažnosti důsledků. Je nesnadné vysvětlit, proč se někteří lidé nechovají násilně a jiní ano. Existuje mnoho příčin násilného chování, které se velmi liší. Násilné chování tedy nemá jedinou příčinu, někteří lidé jím reagují na stres, jiní mohou být predisponováni specifickou strukturou osobnosti a pro některé je domácí násilí přímo životním stylem. Nejčastějšími zdroji násilného chování bývají těžký stres (stres může spouštět agresivní násilné chování, způsobovat ho mohou dluhy, jiné finanční problémy, vážné onemocnění, ztráta domova, problémy v sexuální oblasti, problémy s dětmi, úmrtí blízké osoby atd.), frustrace (ta vyvolává hněv, osoby, které jsou frustrované ekonomickými nebo sociálními těžkostmi často obracejí svůj hněv vůči blízkým osobám), ohrožení (násilné jednání z důvodu vlastní ochrany, hrozby mohou být reálné, ale mnohdy se jedná o prožívání pocitu ohrožení, který nemá zjevnou příčinu), charakteristiky vztahu (zde se jedná o vztah osoby násilné a osoby ohrožené, které nemohou být ani spolu ani bez sebe, jde tedy o vztah jakési závislosti), partnerské neshody (způsob trávení volného času, frekvence sexuálního života, hospodaření s penězi, kázeň dětí a rozdělování práce v domácnosti se někdy mohou stát důvodem pro konflikty, které vyústí až v domácí násilí), boj o moc (boj o moc a strach z bezmoci je velmi silný spouštěč, pokud si jedna z osob uzurpuje všechnu moc a kontrolu do vlastních rukou, druhá osoba je submisivní, bezmocná, zranitelná a slabá, může docházet ke zneužívání dominance), vzory a modely chování (pokud násilná osoba vyrůstala v rodině, kde násilí bylo normou chování, akceptovala ho

ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Zatím víme víc o ohrožených osobách. domacinasili.cz [online]. Zpravodaj BKB 1/2003 [cit. 31. 3. 2015]. 20

21

a přijala ho za své, společnost je do značné míry násilná a jedinec, který je obklopen násilím se velmi rychle naučí, že násilné chování je cestou k řešení problémů a ventilování emocí), identifikace s agresorem (byla-li osoba v dětském věku opakovaně a tvrdě trestána fyzicky, vrylo se jí to do paměti a aby se pak se svými pocity vyrovnala, snaží se být agresivní a silná, stává se tedy násilnou osobou), alkohol a drogy (odstraňují zábrany a strach z následků, mohou spouštět agresivní fantazie a chování), zdravotní indispozice (špatná srdeční činnost, hypoglykemie, disbalance elektrolytů…), neurologické poruchy (demence, epilepsie, zranění hlavy…), poškození mozku či jeho disfunkce (předchozí dlouhá historie násilného chování), psychická onemocnění, poruchy osobnosti, velká tolerance společnosti vůči násilí.21 Specifické zkušenosti z původní rodiny se v kombinaci s osobnostními rysy spolupodílejí na postupném vytváření strategií, někdy až patologických, při řešení stresových nebo konfliktních situací. V průběhu soužití mohou nevhodné projevy chování sílit a nabývat na intenzitě, v průběhu vzájemné komunikace se začnou projevovat agresivní prvky. Silnější osoba použije k prosazení svých záměrů a vůle sílu. Pokud se slabší osoba neumí bránit nebo k tomu nemá možnost, potom už nic nebrání tomu, aby se agresivní jednání opakovalo. Agresivní model chování se později stává pravidlem. Násilností v domácím prostředí se ale dopouštějí i osoby, které byly primárně osobností přijatelnou, ale z důvodu vlivu nepříznivých okolností docházelo postupně k zásadním změnám v jejich životě, které tyto osoby nedokázaly řešit přiměřeně. Člověk, který je dlouhodobě frustrovaný, postupně ztrácí sebedůvěru a jistotu. Agrese se potom stává prostředkem k uvolnění nashromážděné úzkosti nebo napětí, protože hůře ovládá své emoce. Může být spuštěna také potřebou sebepotvrzení, potřebou dokázat si vlastní moc, autoritu a význam. Chování obecně ovlivňují také citová závislost, přehnaná fixace, úzkost, frustrace, žárlivost, nespokojenost, deprese, výbušnost, pokusy o kompenzaci neuspokojující pozice v rámci vztahu a o její vyrovnání.22 Podle nejnovějších teorií se může stát pachatelem domácího násilí kdokoliv. Násilníci pocházejí, dle Bílého kruhu bezpečí /dále jen BKB/, ze všech etnických, ŠEVČÍK, Drahomír; ŠPATÉNKOVÁ, Naděžda. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. 1. vyd. Praha: Portál, 2011, s. 61-65 . 22 VESELÝ, Milan. Vybrané kapitoly ze sociální patologie. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, 2011, s. 54. 21

22

rasových, náboženských a socioekonomických skupin. Jejich domácí chování se od chování na veřejnosti liší, proto je tedy u násilné osoby vždy potřeba rozlišovat osobu soukromou a veřejnou. Profil pachatele je definován pojmy dominance, kontrola, potřeba moci. Nejzákladnějšími charakteristickými znaky násilné osoby mohou být nedostatečná kontrola impulsů, slabá funkce ega, nízká sebeúcta, neadekvátní reakce na stres, alkohol, extrémní žárlivost, sex jako prostředek ke zvýšení sebeúcty či víra v tradiční patriarchální rodinu.23 Jak jsem již výše zmiňovala, agresor, čili pachatel domácího násilí, je celkem neprozkoumanou veličinou, na rozdíl od oběti. V současnosti neexistuje ani jeden ucelený výzkum, který by typologii pachatelů mapoval. Jako prameny slouží hlavně informace, které poskytují oběti, psychologické výzkumy zkoumající typické osoby agresora, kriminologické výzkumy atp. Lze vymezit základní typy agresorů: domácí agresor (dvojí tvář, doma agresor a pro okolí seriózní osoba), generalista (násilník doma i vůči jiným osobám), situační domácí agresor (jeho projevy násilí jsou závislé a podmíněné vnějšími okolnostmi, nezaměstnaností, poměrem atd.), na droze závislý agresor, sadistický agresor (porucha osobnosti), sociálně problémový pachatel domácího násilí (pochází velmi často z nižších sociálních vrstev, může vykazovat sociálně patologické projevy).24 Uvedené kategorizace ale určitě nemohou obsáhnout všechny druhy a formy domácího násilí a všechny typy agresorů. Z tohoto důvodu si ještě dovolím uvést několik výzkumů, které se typologií násilných osob zabývají. Na základě amerického kriminologického výzkumu L. W. Shermana lze pachatele domácího násilí rozdělit do dvou základních kategorií: domácí násilník s dvojí tváří (doma agresor, pro okolí seriózní člověk, pochází většinou z vyšších sociálních vrstev) a sociálně problémový pachatel domácího násilí (pochází z nižších sociálních vrstev, vykazuje sociálně patologické projevy). Pat Carvenová dělí pachatele podle způsobu páchání násilí. Tedy podle vzorce chování na: surovce, žárlivce, lháře, vyděrače, špatného otce, sexuálního násilníka, pána domu a psychického utlačovatele. Podle údajů neziskových organizací převládá u nás vyděračský surovec. Česká viktimoložka Ludmila Čírtková dělí pachatele na: KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka; ŽATECKÁ, Eva; DÁVID, Radovan; KORNEL, Martin. Právo proti domácímu násilí. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 8-9. 24 PAPEŽOVÁ, Zdeňka. Domácí násilí. zachranny-kruh.cz [online]. Záchranný kruh [cit. 31. 3. 2015]. 23

23

rozpadlého alkoholika, stresovaného slabocha, domácího násilníka s dvojí tváří, nepolepšitelného sadistu, normálního násilníka, relativního násilníka a jiného pachatele. Další rozdíly v projevu a odlišnou typologii pachatelů je možno vidět také v okruhu osob, vůči nimž se pachatelova agresivita projevuje, v podnětech, které vedou k útoku na oběť, ve věku, na němž není role agresora závislá, protože agresorem může být i dítě nebo senior a v neposlední řadě též v pohlaví násilníka. Ve výsledcích holandského výzkumu T. Van Djika se projevily významné rozdíly při porovnání pohlaví domácího agresora a závažnosti újmy způsobené oběti. V případech lehčích forem útoku byli z 61% obětmi muži, při závažnějších formách z 60% ženy. Z tohoto plyne, že domácí násilí páchají jak muži, tak i ženy, ale ženy volí většinou mnohem lehčí formy násilí.25 Na tomto místě krátce rozeberu postavení násilné osoby z hlediska pohlaví, jeví se mi to totiž jako nejpodstatnější z členění možných osob v postavení agresora. Ženy jako násilné osoby Ženy nejsou ani zdaleka jen něžnými a křehkými bytostmi, dokáží být kruté i násilnické. Mohou se objevovat jako násilné osoby v podstatě ve všech druzích a typech domácího násilí. Nejčastěji jsou zmiňovány jako násilné osoby v souvislosti se selháním pečující role, například o handicapované nebo seniory. Jsou ale také aktérkami partnerského násilí. Problematika žen v rolích násilných osob je velmi málo prozkoumána. Hlavní důvod tohoto stavu spočívá v tom, že se muži jen velmi neradi a neochotně přiznávají k tomu, že jsou týráni svou ženou. Můžeme se domnívat, že napadený muž je možná stejně častý jev, jako napadená žena, ale získat pro to důkazy je velmi obtížné. Oficiální statistiky jsou, možná i z tohoto důvodu, velmi mírné. Hovoří o 2-5% případů. Násilí páchané ženami bylo rozdělováno

do

dvou rovin.

Na

ženy

útočící

v

sebeobraně

(údajně

nejcharakterističtější rys ženského domácího násilí) a na ženy, které násilnou osobu zabijí (po mnoha letech týrání jsou zoufalé a jinou možnost, jak ukončit opakující se cyklus násilí, nevidí). V dostupných materiálech dosud převládá tvrzení, že je násilí v podání žen buď sebeobranou, nebo reakcí na násilí mužů. Nyní je tento názor postupně zpochybňován a postupně se od něj upouští. Podle dalších autorů je

HRDÁ, Lucie. Pachatelé domácího násilí. rodina.cz [online]. Publikováno 5. 12. 2007 [cit. 31. 3. 2015]. 25

24

poměr fyzického napadení ze strany žen a mužů poměrně vyrovnaný. 42-45% připadá na útok žen a 44-53% na útok mužů. Jedná se tu ale spíše o velmi dynamické vztahy s výměnnou rolí, neboli o klasickou „italskou domácnost“. Každopádně ale nelze považovat veškerou násilnou činnost žen pouze za formu odplaty či sebeobrany. Podoby domácího násilí v podání žen doznávají v čase jistých změn a dříve obvyklejší psychické a emocionální násilí se posunuje až do polohy fyzického násilí. Doložené incidenty, při nichž byly ženy identifikovány jako násilné osoby, zahrnovaly především slovní napadání a méně fyzické násilí. Pouze v malé míře potom vyhrožování nebo sexuální násilí. Násilné ženy jsou velmi často žárlivé, užívají drogy či alkohol, projevují se agresivně i na veřejnosti a používají nejrůznější formy psychického nátlaku. Je pravděpodobné, že se z důvodu odlišné tělesné konstrukce žen, budou fyzické útoky vyznačovat menší újmou a zpravidla budou končit menšími následky než je tomu u útoku mužů. Pro mnohé muže jsou ale mnohem horší zranění duše, násilí ze strany žen totiž vyvolává u mužů závažné psychické reakce. Zajímavý pohled říká, že experti na domácí násilí i zasahující složky moci mají sklon přistupovat k násilným ženám mnohem rozpačitěji než k násilným mužům. Násilí ze strany žen totiž působí stále poněkud nezvykle. Bez ohledu na to, koho žena týrá (manžela, děti, rodiče), vždycky to vyvolává zmatenost, údiv a pohoršení.26 Muži jako násilné osoby Většina výzkumů ale, i přes výše uvedené, poukazuje na to, že je v případě domácího násilí typickou násilnou osobou muž a typickou osobou ohroženou je žena. Neznamená to ale samozřejmě, že co muž, to agresor. Nejčastější pachatelé domácího násilí jsou muži, kteří vyrostli v prostředí násilných domácností, jsou velmi majetničtí a žárliví, vyznávají tradiční hodnoty a rozdělení genderových rolí, mají problematické sexuální chování a často dvojí tvář, mají násilnické sklony, chovají se jako děti a nejsou schopni převzít zodpovědnost. Mužům v roli násilníků je věnována mnohem větší pozornost. Disponují totiž větší silou a jejich projevy domácího násilí mají horší následky.27

ŠEVČÍK, Drahomír; ŠPATÉNKOVÁ, Naděžda. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. 1. vyd. Praha: Portál, 2011, s. 65-70. 27 Tamtéž, s. 70-71. 26

25

2.2. Osoba ohrožená – oběť Touto problematikou se zabývá velmi důkladně věda o obětech trestných činů. Tato věda se nazývá viktimologie. Každý člověk je viktimní, což znamená, že se může stát obětí trestného činu. Každý jedinec je tedy potencionální obětí trestného činu a skutečná oběť se se z oběti potencionální stává v rámci procesu viktimizace.28 Ohroženou osobu, čili oběť, můžeme obecně charakterizovat jako osobu, která je vystavena fyzickému a psychickému násilí. Násilník je posedlý hledáním nedostatků a chyb v chování oběti a tím si vytváří důvody k trestání této osoby. Oběť domácího násilí je charakterizovaná jako osoba s podlomeným sebevědomím a s narušenou rovnováhou ve vnímání mezilidských vztahů v důsledku opakování stresových situací. Je také charakterizovaná jako osoba, která pozbývá soudného náhledu na patogenní jevy, které se vyskytují v souvislosti s násilím páchaným v rodině. Jedná se o osoby, trvale frustrované dlouhodobým neuspokojením základní potřeby – pocitu bezpečí. Oběť je velmi často připoutána ke svému trýzniteli výhružkami a násilím, nedostatkem finančních prostředků, nebo prostě jen nemá kam odejít. Stydí se za svou situaci a velmi dlouho ji skrývá. U obětí domácího násilí se velmi často objevují pokusy o sebevraždu i dokonané sebevraždy. Pokud se oběť uchýlí až k takovému řešení, značí to její citovou vyhaslost a otupělost, která je označována jako „syndrom bité ženy“. Řešit tuto situaci oběti ovšem není snadné, musí dát souhlas k zahájení trestního stíhání svého partnera. V takovém okamžiku se pak problém násilí v rodině stává veřejnou věcí a ze strany partnera, jeho advokáta a mnohdy i blízké či široké rodiny začíná nátlak na oběť s cílem ji přesvědčit, aby svůj souhlas se stíháním odvolala. Osamocenost oběti, její složité postavení, absence svědků, strach a otupělost, to jsou faktory, které mnohdy poslouží ke snahám o snižování věrohodnosti její výpovědi. Oběť se potom často raději stáhne a projeví snahu o uplatnění některé z preventivních strategií, jako je přizpůsobování se chování partnera nebo konfrontaci a racionálnímu řešení vzniklé situace za předpokladu vlastních ústupků.29 Oběti domácího násilí jsou tzv. mnohonásobnými obětmi. Opakovaně jsou zraňovány osobou, která je jim KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka; ŽATECKÁ, Eva; DÁVID, Radovan; KORNEL, Martin. Právo proti domácímu násilí. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 9. 29 VESELÝ, Milan. Vybrané kapitoly ze sociální patologie. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, 2011, s. 44-45. 28

26

velmi blízká, mnohdy nejbližší. Domácí násilí má proto pro oběť silně devastující účinky, pro tělo, ale hlavně pro duši. Běžně u obětí dochází k výskytu posttraumatické stresové poruchy.30 Reakcemi oběti mohou být pocit opuštěnosti, neschopnost koncentrace a jasného myšlení, zhoršené chápání a interpretování informací, kolísání od naprostého zoufalství a strachu k euforické veselosti, ztráta sebedůvěry, potřeba být sám, pocit nejistoty, panika, rostoucí podezíravost, zvýšená potřeba péče a ohledů, poruchy spánku, poruchy příjmu potravy a další. Jak jsem již zmiňovala, duševní reakce na zločin se může projevit i tělesně, jako tělesná slabost, ochromení, tlak v hrudi, nepravidelný srdeční rytmus, ztráta chuti k jídlu, nutkání k pláči. Fyzické reakce dlouhodobého týrání osob můžou mít i podobu různých závažných chorob, například onemocnění srdce, cév, poruchy imunitního systému, žaludeční vředy, potíže se žlučníkem, nadměrné pocení, u žen problémy s nepravidelnou menstruací, lámání nehtů, padání vlasů, mentální anorexie, bulimie, či naopak nadváha.31 Všichni členové domácnosti se mohou stát obětmi domácího násilí. Podle výzkumů jsou většinovými oběťmi domácího násilí ženy v postavení manželky, družky nebo přítelkyně. Ty tvoří 92-98% z celkového počtu obětí. Počet mužských nebo jiných obětí se pohybuje mezi 2-5%.32 Pokud jde o okruh obětí, tedy osob postižených či ohrožených domácím násilím, je potřeba říci, že mezi ně také mohou patřit různé osoby, tedy současní nebo bývalí manželé, druzi, partneři (stejné či různé pohlaví), rodiče a děti, osoby přestárlé, duševně nebo fyzicky postižené, sourozenci. Obecně lze konstatovat, že k domácímu násilí dochází mezi osobami, které mají nebo měly mezi sebou intimní vztah a to ve všech sociálních vrstvách, bez ohledu na vzdělání, životní styl, náboženské vyznání, věk, etnický původ atp.33 Ženy jako oběti Osoby, které se stávají obětmi, můžeme charakterizovat jako jedince citově založené se značnými sklony k idealizování partnera, existenčně na partnerovi

ŠEVČÍK, Drahomír; ŠPATÉNKOVÁ, Naděžda. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. 1. vyd. Praha: Portál, 2011, s. 42-43. 31 VESELÝ, Milan. Vybrané kapitoly ze sociální patologie. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, 2011, s. 49-52. 32 Tamtéž, s. 43. 33 KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka; ŽATECKÁ, Eva; DÁVID, Radovan; KORNEL, Martin. Právo proti domácímu násilí. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 9. 30

27

závislé, osoby s nízkým sebevědomím a osoby s nižším vzděláním, než je partnerovo. Jedná se o submisivní osoby, přizpůsobující se autoritám, které jsou naprosto poslušné a odevzdané.34 V naší společnosti jsou za takové, typicky slabší osoby, považovány ženy. Jak jsem rozebírala výše v kapitole, týkající se pachatele domácího násilí, není tomu tak vždy, ale jak jsem již také zmiňovala, ženy jsou dle výzkumů oběťmi domácího násilí ve valné většině případů. Muži jako oběti Rozbor problematiky domácího násilí by nebyl úplný, pokud by nebyli zmíněni i muži jako oběti. Muž se může stát také obětí domácího násilí. Ze společenského pohledu je násilí na mužích nepřijatelné, nekoresponduje totiž s jejich úlohou a postavením hlavy rodiny. Může mít různé podoby, stejně jako násilí na ženách. Ty mohou zahrnovat nadávky, osočování, vyhrožování, zesměšňování i fyzické projevy násilí. Oficiálně se tento typ násilí nevyskytuje v tak velké míře, je tedy opomíjen a není možné ho generalizovat.35 Senioři jako oběti Tématika stáří dosud není v naší společnosti uspokojivě řešena a nevěnuje se jí taková pozornost, kterou by si zasloužila. To má samozřejmě vliv na malou citlivost naší společnosti vůči špatnému zacházení se starými osobami. Lidé v pokročilém věku se stávají oběťmi velmi snadno a pozornosti se tomuto problému, v posledních letech, dostalo hlavně díky domácímu násilí.36 Domácí násilí na seniorech souvisí se vzájemnými vztahy v rodině, především pak se vztahy mezi rodiči a dětmi. Starší lidé jsou obecně značně zranitelnou a ohroženou skupinou a to jak z pohledu násilné, majetkové nebo hospodářské kriminality, tak i z pohledu domácího násilí. Charakter domácího násilí vůči seniorům obsahuje široké spektrum od násilí psychického až fyzického, přes ekonomické, finanční a majetkové využívání a zneužívání. Agresory je používáno buď samostatně, nebo v různých kombinacích. Tato věková skupina se z hlediska násilí stává dokonce

ŠEVČÍK, Drahomír; ŠPATÉNKOVÁ, Naděžda. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. 1. vyd. Praha: Portál, 2011, s. 91. 35 VESELÝ, Milan. Vybrané kapitoly ze sociální patologie. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, 2011, s. 50. 36 MARTINKOVÁ, Milada; Vlach, Jiří; KREJČOVÁ, Soňa. Špatné zacházení s osobami pokročilého věku – se zvláštním zřetelem k domácímu násilí. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci. 2009, s. 5. 34

28

ohroženější a rizikovější než ženy s dětmi. Příčinou jsou zejména změny ve fungování lidské psychiky, včetně změn fyzických, které činí starého člověka napadnutelnějším, zranitelnějším a méně odolným. Pokud jsou staří lidé odkázáni na pomoc ostatních, zahrnuje se sem i jakékoliv neposkytnutí pomoci, případně její dočasné odmítnutí či odsunutí.37 Zdravotně postižení jako oběti Zdravotně postižení lidé, ať již fyzicky nebo psychicky, jsou další velice zranitelnou skupinou. Tato skupina obětí domácího násilí není moc známá, jelikož jen ty nejvíce vážné případy, které skončí velmi špatně, se dostanou před soud. Zdravotně postižení lidé si totiž v hodně případech ani neuvědomují, že se jim děje něco zlého, natož aby to někomu řekli. Proto je násilí na této skupině lidí velmi snadno utajitelné a neexistují ani žádné výzkumy či statistické údaje o jeho výskytu. Tato skupina je velmi podobná skupině seniorů, zdravotně postižení jsou odkázání na péči druhých osob, v tomto případě násilné osoby a většinou se nedokáží nijak bránit.38 Děti jako oběti Dle sociologických výzkumů realizovaných v letech 2001 a 2006 agenturou STEM v 80% rodin, v nichž se odehrává domácí násilí mezi rodiči, vyrůstají také nezletilé děti. Pro dítě je násilí mezi rodiči vždy těžkým traumatickým zážitkem. Dítě může být přímou nebo nepřímou obětí domácího násilí. Dítě je přímou obětí domácího násilí, jestliže je proti němu ze strany násilného rodiče popřípadě blízké osoby směřováno fyzické, psychické nebo sexuální násilí. Ve smyslu zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů jde zejména o dítě, jehož rodiče nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské odpovědnosti, která je zakotvena v § 6 písm. a) bod 3 tohoto zákona. Dále se jedná o dítě, na němž byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, lidskou důstojnost či mravní vývoj dítěte, či zde je podezření ze spáchání takového činu.39 Mimo přímé pachatele těchto trestných činů násilí

VESELÝ, Milan. Vybrané kapitoly ze sociální patologie. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, 2011, s. 51. 38 Acorus. Info o domácím násilí. acorus.cz [online]. Acorus, občanské sdružení [cit. 31. 3. 2015]. 39 ŠEVČÍK, Drahomír; ŠPATÉNKOVÁ, Naděžda. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. 1. vyd. Praha: Portál, 2011, s. 120-125. 37

29

na dětech páchají také lidé, kteří o nich vědí, ale nezabrání jim, neoznámí je, nebo je kryjí a napomáhají v jejich spáchání.40 Dítě je nepřímou obětí domácího násilí, jestliže je přítomno domácímu násilí, k němuž dochází mezi rodiči či jinými osobami v domácnosti. Tímto je potom ohrožen citový, rozumový a mravní vývoj dítěte. Děti jsou vůči násilí ze strany rodičů naprosto bezbranné a cítí se mnohdy odpovědné za to, co se u nich doma děje. Často se snaží ochraňovat rodiče v pozici ohrožené osoby a přitom jsou samy napadeny. Jako svědkové jsou vždy obětmi psychického

násilí,

žiji

v

permanentním

stresu,

atmosféře

ohrožení,

nepředvídatelnosti dalšího vývoje situace, existenčním strachu o rodiče, v pozici ohrožené osoby, cítí bezmoc a osamělost. Mají poruchy chování, problémy ve škole, psychosomatické symptomy, psychické poruchy, poruchy spánku, sníženou sebeúctu, trpí neklidem, pocitem strachu, chovají se agresivně a mohou mít sebevražedné úvahy. Negativní dopady domácího násilí se pak projevují především v tzv. duplikačních principech. Děti přebírají problematické vzorce chování dospělých a naučí se považovat násilí za přijatelný způsob jednání a řešení situací. Potom hrozí vážné riziko, že se dítě identifikuje s rolí agresora nebo oběti a v dospělosti pak symbolicky převezme štafetu domácího násilí. V chování dětí vyrůstajících v takovýchto rodinách se projevují typické vzorce chování, naučená útočnost nebo bezmocnost. Může dojít také ke generalizaci nedůvěry a agresivity. Je tedy možné konstatovat, že děti, ať přímé či nepřímé oběti domácího násilí, vykazují stejné symptomy, jako děti se syndromem týraného a zneužívaného dítěte.41 LGBT jako oběti Domácí násilí se nevyhýbá téměř nikomu. Jeho obětí mohou být členové nejrůznějších minorit, například lesby, gayové a transgenderové osoby včetně transexuálů, tj. osoby s nestandardním sexuálním zaměřením /dále jen LGBT/. Domácí násilí na LGBT nepáchají jen jejich partneři či partnerky. Často jsou to jejich rodiče, sourozenci, či další příbuzní. Toto násilí má obvykle podoby vynucování návštěvy psychiatra, lékaře, duchovního, vynucené manželství a sexuální vztahy s opačným pohlavím, snaha z nich jejich orientaci dostat násilím, PROKOP, Martin; HUŇKOVÁ, Markéta; JELÍNKOVÁ, Radka; REZKOVÁ, Andrea. Právní ochrana dětí a obětí domácího násilí. Brno: Ekologický právní servis, 2000, s. 58. 41 ŠEVČÍK, Drahomír; ŠPATÉNKOVÁ, Naděžda. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. 1. vyd. Praha: Portál, 2011, s. 120-125. 40

30

emocionální vydírání, vyhrožování jejich partnerům, povzbuzování k sebevraždě, jejich odstrkování v zaměstnání, škole, od příbuzných, známých či přátel, sledování, pronásledování a obtěžování. Může jít o kontrolu a intenzivní psychický nátlak směřující ke změně jejich orientace a k tomu, aby žili „normálně“. Na tyto osoby působí domácí násilí úplně stejně jako na ostatní, dávají si za vinu to co se děje, mají sníženou sebeúctu sebedůvěru a sebevědomí. Stávající systém pomoci tyto osoby vůbec nezahrnuje, proto není řešení situace LGBT ohrožených domácím násilím jednoduché. Neexistují žádné speciální azylové domy určené přímo pro homosexuály apod. Potom můžou pociťovat dopady homofobie například v ženských azylových domech atd. V naší společnosti stále existuje skeptický postoj k této skupině a z tohoto důvodu se LGBT bojí obracet na kohokoliv v rámci rodiny, natož na někoho jiného, bývá jim totiž velmi často od mládí vštěpováno, že jsou nemocní a něco s nimi není v pořádku.42 Jak již bylo řečeno, obětí domácího násilí se za určitých okolností a předpokladů může stát kdokoliv. Existuje pouze jeden rizikový faktor a tím je predispozice k obětnímu chování, kterou je týrání, zneužívání, případně přítomnost u násilného chování v dětství. Pokud člověk prožije nějaké trauma a toto trauma nedokáže zpracovat, má potom neustálou tendenci opakovat stejné vzorce chování, které vedou k dalšímu pokračování traumatu a to až do doby, než dojde k jeho vnitřnímu pochopení a zpracování. Velmi rozličné a velmi individuální jsou důvody, proč oběti neopustí své násilné partnery. Mnoho obětí žije v opakujícím se vzorci chování převzatém z dětství, které ústí v naději, že násilník jednou své chování k nim změní. Dalšími motivy jsou potom ekonomická závislost, nemožnost řešení bytové otázky, láska, snaha zachovat dětem oba rodiče atp. Svou roli zde má jistě i tzv. stockholmský syndrom, který spočívá v tom, že si oběť vytvoří k násilníkovi silnou emocionální vazbu. Jedná se o identifikaci oběti s jednáním násilníka, oběť se mu snaží zavděčit, pomáhá mu a chrání jej, přičemž se domnívá, že si tím vykupuje jeho shovívavost a ochraňuje svůj život.43

ŠEVČÍK, Drahomír; ŠPATÉNKOVÁ, Naděžda. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. 1. vyd. Praha: Portál, 2011, s. 111-119. 43 HUŇKOVÁ, Markéta; VOŇKOVÁ, Jiřina. Domácí násilí v ČR z pohledu práva (efektivnost právních norem ČR posuzovaná vzhledem k cíli ochrany společnosti před domácím násilím). 1. vyd. Praha: Justiční akademie ČR, 2004, s. 64-66. 42

31

3. PROSTŘEDKY OCHRANY PŘED DOMÁCÍM NÁSILÍM Situace osob dotčených domácím násilím je velmi obtížná a pro většinu z nás, kteří tento stav z vlastního života neznáme, těžko představitelná. Ani naše fantazie mnohdy nedokáže realitu domácího násilí postihnout. Šance dotčených osob na vyřešení problému vlastními silami je velmi malá. Zpravidla tedy potřebují pomoc, ne jenom instrumentální, ale také psychickou podporu. Konkrétně by měla pomoc obětem domácího násilí zahrnovat: 

materiální pomoc – zajištění bezpečného bydlení a finančních prostředků na výživu, včetně zabezpečení péče o dítě atd.,



psychickou podporu – v podobě poradenství či doprovázení, zvyšování kompetentnosti, sebeúcty, sebedůvěry a



právní pomoc – při řešení majetkoprávních záležitostí a především pak sociálně-právní poradenství, včetně opatrovnictví dětí, sociální podpory atp. V minulosti nebyla situace obětí domácího násilí dobrá. Existovaly jen

značně limitované možnosti, jak tuto složitou situaci řešit a vyřešit. Postupem času byla přijata některá opatření, která zlepšila, zejména v oblasti práva, postavení obětí. Byly to však pouze dílčí právní úpravy, celkové a systémové řešení pořád chybělo. Pouze některé neziskové organizace poskytovaly těmto osobám specializované poradenství. Zejména díky neustálým aktivitám ze strany BKB byla v řešení problematiky domácího násilí zavedena nová praxe. V důsledku toho je od roku 2007 účinný zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím /dále jen zákon o ochraně před domácím násilím/. Fungují také navazující sociální služby pro osoby ohrožené domácím násilím, tzv. intervenční centra /dále jen IC/, a k tomuto se přidružují i další právní možnosti.44

ŠEVČÍK, Drahomír; ŠPATÉNKOVÁ, Naděžda. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. 1. vyd. Praha: Portál, 2011, s. 131-132. 44

32

Prevence Na prvním místě bych chtěla zmínit pojem prevence, jakožto možnost prvotní ochrany před domácím násilím. Samozřejmě je lépe problémům předcházet, než je nechat vzniknout a následně je muset řešit. Otázka tedy zní, jak vzniku domácího násilí předcházet. Podstatné je, aby byla problematika domácího násilí jasně a srozumitelně popsána, aby s ní byla seznámena co možná nejširší veřejnost a zvýšena její citlivost vůči tomuto jevu. 

Primární prevence by měla být zaměřena zejména na eliminaci rizik pravděpodobnosti vzniku domácího násilí. Jedná se zde o snížení výskytu nových

případů

domácího

násilí

ve

společnosti.

Pravděpodobně

nejúčinnějším opatřením je v tomto smyslu uvážlivý a pečlivý výběr životního partnera, budování dobrého rodinného zázemí a dostatečná informovanost o tom, co je ještě normální ve vztahu, v rodině a při soužití ve společné domácnosti a co už by naopak tolerováno být nemělo. 

Sekundární prevence je potom směřována na včasné odhalení a identifikaci problému rodinného násilí a obsahuje všechny intervence a opatření, mající za cíl zabránit zhoršování situace, zamezení komplikacím a negativním důsledkům. Jde tedy hlavně o identifikaci domácnosti, která je riziková z hlediska incidence domácího násilí a o rychlé rozpoznání tohoto jevu. K

nejčastějším

indikátorům

domácího

násilí

řadíme

především

komunikační problémy v rodině, predisponované rodinné pozadí nebo přítomnost vzájemně působících stresorů. 

Terciální prevence se následně snaží zmírnit nebo odstranit nepříznivé dopady domácího násilí. Zaměřuje se na snahu o návrat dotčených osob k normálnímu fungování v životě a také na zvýšení kvality jejich života. Zahrnuje reintegraci, sociální rehabilitaci, reedukaci, resocializační činnost a opatření sociální. Jedná se tedy o komplexní péči o osoby zasažené domácím násilím, včetně ubytování, sociálních služeb, sociálních dávek a podobně.45 V rámci prevence mohou pomoci příručky, brožury a literatura tvořená speciálně pro lidi, kteří se dostanou do špatné životní

ŠEVČÍK, Drahomír; ŠPATÉNKOVÁ, Naděžda. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. 1. vyd. Praha: Portál, 2011, s. 151-153 45

33

situace související s domácím násilím. Jen v Brně existuje velké množství poraden, azylových domů, krizových center atd.46 Intervence Pokud nepomůže prevence, nastupuje nutnost intervence. Ta má mnoho podob. 

Jednou z nich je krizová intervence. Krizová intervence může znamenat efektivní formu pomoci osobám, ohroženým domácím násilím. Rozhodneli se ohrožená osoba separovat od osoby násilné, může být velice vhodná, či dokonce nutná, právě krizová intervence. Účinná pomoc obětem by krizovou intervencí měla začínat.



Dalšími formami intervence jsou poradenství a terapie. Pokud má ohrožená osoba v úmyslu osobu násilnou opustit, potřebuje být přesvědčena o tom, že je toho schopná, že to dokáže. A to rozhodně není nijak snadné. Mnohé oběti jsou v důsledku dlouhodobého trvání násilí už natolik zlomeny a traumatizovány, že vyžadují dlouhodobou pomoc, protože úplně ztratily sebeúctu. Pracovníci profesí, které v tomto segmentu obětem pomáhají, by měli vést oběti domácího násilí pomalu a postupně k dosažení správného náhledu na situaci. Oběti si musí dokázat uvědomit, že povahové charakteristiky partnera či partnerky změnit nedokáží, že už udělaly pro zlepšení situace všechno, co udělat mohly a podobně.



Velmi nápomocné mohou být i svépomocné podpůrné aktivity. Oběť může, nejlépe v rámci podpůrných skupin, pozorovat adaptivní chování, kterým disponují jiné ohrožené osoby pro zvládnutí podobných problémů.47

Právní ochrana Nejdůležitější ochranou v rámci problematiky domácího násilí je ale ochrana právní. Právní úpravě se budu plně věnovat v následující kapitole, zde ji však, pro ucelenost této kapitoly, alespoň stručně nastíním.

Magistrát města Brna. Služby a zařízení pro rodiny v krizových situacích, oběti domácího násilí a ohrožené děti a mládež. 2. vyd. Brno: Magistrát města Brna, 2012, s. 2. 47 ŠEVČÍK, Drahomír; ŠPATÉNKOVÁ, Naděžda. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. 1. vyd. Praha: Portál, 2011, s. 155-156 . 46

34

Tak jako u každého jiného institutu nalezneme i zakotvení ochrany obětí domácího násilí v rámci základních práv a svobod. Základní lidská práva a svobody, mezi které patří i právo na ochranu tělesné integrity a právo na život, jsou zakotveny jako obecné principy v předpisech nejvyšší právní síly, konkrétně v ústavním zákoně č. 1/1993 Sb., Ústava české republiky, v aktuálním znění, a v Listině základních práv a svobod. Základní práva a svobody jsou až na drobné výjimky přímo vynutitelná a spadají pod ochranu soudní moci. Z hlediska efektivnosti ochrany společnosti před domácím násilím má zásadní význam právě právo na ochranu tělesné integrity. Ustanoveními čl. 5 Evropské úmluvy o lidských právech a čl. 9 odst. 1, věty první Mezinárodního paktu o občanských a politických právech je garantováno právo na osobní bezpečnost a svobodu. K porušení nedotknutelnosti osoby nemusí dojít jen fyzickým kontaktem, jakým je např. fyzické zranění, ale jakýmkoliv způsobem. Dále tento článek, ve svém druhém odstavci, zakazuje ponižující zacházení s člověkem. Takové zacházení definovala Evropská komise po lidská práva jako „špatné zacházení, které má vzbudit u oběti pocity strachu, úzkosti a podřazenosti a které je schopné pokořit ji, ponížit a případně zlomit její fyzický nebo morální odpor“ (Irsko proti Spojenému království, rozsudek ESLP ze dne 18. 1. 1978). Evropský soud pro lidská práva pak ponižující zacházení definoval jako „zacházení, jež hrubým způsobem pokořuje jednotlivce před jinými osobami nebo ho nutí jednat proti své vůli nebo proti svému svědomí“ (rozhodnutí ve věci Dánsko, Francie, Norsko, Švédsko a Nizozemí proti Řecku, ze dne 18. 11. 1969). Povinností každého právního státu je tedy chránit jednotlivce před nebezpečím hrozícím či probíhajícím. Článkem 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se zaručuje právo osoby na zachování její lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a na ochranu jména. Odstavcem 2 tohoto ustanovení je dáno právo na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromí a do rodinného života. V praxi pak dochází v případech domácího násilí velice často ke kolizi těchto dvou ustanovení. Valná většina autorů se domnívá, že ochrana lidské důstojnosti je z těchto dvou chráněných hodnot hodnotou primární.48

HUŇKOVÁ, Markéta; VOŇKOVÁ, Jiřina. Domácí násilí v ČR z pohledu práva (efektivnost právních norem ČR posuzovaná vzhledem k cíli ochrany společnosti před domácím násilím). 1. vyd. Praha: Justiční akademie ČR, 2004, s. 96-98. 48

35

Právní úprava ochrany před domácím násilím byla zavedena relativně v nedávné době. Nejdříve byl přijat zákon č. 91/2004 Sb., kterým došlo k novelizaci zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona a to s účinností od 1. 6. 2004, kdy byl tento zákon doplněn o ustanovení § 215a, podle kterého bylo možno postihnout pachatele domácího násilí za trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě.49 Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společně obývaném bytě nebo domě. Pachateli hrozí trest odnětí svobody až na 4 roky, popřípadě trest odnětí svobody na dvě léta až osm let, spáchá-li takový čin zvlášť surovým způsobem nebo na dvou osobách, eventuálně pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu.50 § 215a tak významně doplnil ustanovení § 215, tj. trestný čin týrání svěřené osoby, zavedený do trestního zákona novelou č. 290/1993 Sb., s účinností od 1. 1. 1994. Dalším zásadním krokem bylo přijetí zákona o ochraně před domácím násilím, jenž nabyl účinnosti dne 1. 1. 2007. Pozměňuje některé zákony, jako zákon o Policii ČR, trestní zákon, občanský soudní řád nebo zákon o sociálním zabezpečení a posiluje ochranu obětí domácího násilí. Tento zákon byl vybudovaný na třech pilířích (tzv. třech pilířích naděje), sestávajících z: 

Policejní intervence – zákonné omezení, které umožňuje okamžitý policejní zásah proti násilné osobě, která může být dočasně vykázána ze společného bytu nebo domu, a to minimálně na 10 dní (Do nedávné doby opouštěla domov jen oběť a to i s dětmi, byla tak ve skutečnosti postižená dvakrát. Navíc zde nehraje roli souhlas oběti, policie pošle pachateli písemné rozhodnutí o tom, že musí opustit byt, ten musí odevzdat všechny klíče od bytu a policie nadále namátkově kontroluje, zda dotyčný rozhodnutí dodržuje. Nebude-li agresor rozhodnutí respektovat, může být stíhán za maření soudního rozhodnutí. V těchto deseti dnech může oběť požádat soud o předběžné opatření a ten může desetidenní lhůtu v odůvodněných případech prodloužit až na jeden rok.51) – jedná se zde o institut policejního vykázání.

MARTINKOVÁ, Milada; SLAVĚTINSKÝ, Vladan; VLACH, Jiří. Vybrané problémy z oblasti domácího násilí v ČR. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2014, s. 65. 50 VESELÝ, Milan. Vybrané kapitoly ze sociální patologie. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, 2011, s. 56. 51 Tamtéž. 49

36



Sociální pomoci – otevření intervenčních center, které mají za úkol zajišťovat především sociální, psychologickou, právní i další potřebnou pomoc osobě ohrožené domácím násilím (center je 18 a fungují ve všech krajích ČR, jsou sdruženy v Asociaci pracovníků IC52).



Soudní ochrany – tato byla zajišťována rozhodnutím soudu o předběžném opatření, které umožní vykázání pachatele ze společného obydlí. Jedná se o součást občanskoprávního řízení.53 K další právní úpravě došlo 30. 1. 2007, když nabyl účinnosti zákon

č. 29/2007 Sb., který novelizoval zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách /dále jen Zoss/, účinný od 1. 1. 2007. Touto novelou bylo do zákona včleněno ustanovení § 60a, kterým byla zřízena intervenční centra a zároveň slouží jako právní podklad pro jejich fungování. V průběhu roku 2008 byl schválen zákon č. 273/2008 Sb., o Policii ČR /dále jen ZoP/, účinný od 1. 1. 2009, ve kterém je v ustanoveních § 44 - § 47 nová právní úprava institutu vykázání násilné osoby z bytu nebo domu, případně z jeho bezprostředního okolí, v případech domácího násilí. Následně, v roce 2009, změnila zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen o.s.ř/ novela zákona č. 218/2009 Sb., účinná ode dne 1. 1. 2010, když doplnila právní úpravu institutu předběžného opatření zavedením možnosti opětovného výkonu rozhodnutí a možnosti uložit povinnost zdržet se nežádoucího sledování a obtěžování, tzv. stalkingu. Přijetím zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku /dále jen TZ/, účinného od 1. 1. 2010, byl nahrazen § 215a, který postihoval případy domácího násilí, ustanovením § 199 a jeho název byl pozměněn na týrání osoby žijící ve společném obydlí. V roce 2013 byl přijat zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, který s účinností od 1. 8. 2013 upravuje práva obětí trestných činů. Tímto zákonem byl zaveden do zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním /dále jen TrŘ/,

VÝMOLA, Miroslav. Vybrané organizace pomáhající v případech domácího násilí. Rodinný život. 2011, roč. 2011, č. 4, s 17. 53 MARTINKOVÁ, Milada; SLAVĚTINSKÝ, Vladan; VLACH, Jiří. Vybrané problémy z oblasti domácího násilí v ČR. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2014, s. 65. 52

37

v ustanoveních § 88b - §88o institut předběžných opatření, a to konkrétně v § 88d zákaz styku s určitými osobami a v § 88e zákaz vstupu do obydlí. Dále je vhodné zmínit i právní změny vztahující se k roku 2014 ve věci domácího násilí. Jedná se především o přijetí zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen OZ/, účinného od 1. 1. 2014. Ten v části druhé, věnované rodinnému právu, obsahuje v ustanoveních § 751 - § 753 zvláštní ustanovení proti domácímu násilí. Další

změnou,

která

se

vztahuje

k

roku

2014,

je

schválení

zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních /dále jen zřs/, taktéž účinného od 1. 1. 2014 a přijatého v návaznosti na rekodifikaci soukromého práva, který zahrnuje institut předběžného opatření do té doby upravený v rámci o.s.ř. a jeho § 76b. Nový zákon v části zakotvující úpravu řízení ve věcech rodinněprávních upravuje v ustanoveních § 400 - § 414 předběžné opatření ve věci domácího násilí (institut soudního vykázání v rámci občanského řízení) a v § 492 § 496 ustanovení o výkonu rozhodnutí ve věci ochrany proti domácímu násilí.54

MARTINKOVÁ, Milada; SLAVĚTINSKÝ, Vladan; VLACH, Jiří. Vybrané problémy z oblasti domácího násilí v ČR. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2014, s. 66. 54

38

4. PRÁVNÍ ÚPRAVA DE LEGE LATA V posledních deseti letech se domácí násilí stalo jevem, o kterém se postupně začalo více a více hovořit. Troufám si tvrdit, a tím nepopírám ignorování tohoto problému a jeho odsouvání stranou po velmi dlouhou dobu, že se o něm v dnešní době mluví o dost více než o jevech jiných. Proto je potřeba, jak jsem již zmiňovala v úvodu práce, vedle roviny psychologické a psychosociální i v jednotlivých právních oborech připravit předpisy, které by ochránily osoby, které jsou domácím násilím dotčeny, komplexně a úplně.55 V této kapitole tedy popíši právní úpravu domácího násilí pokud možno komplexně, s důrazem na trestněprávní rovinu.

4.1. Zákon o ochraně před domácím násilím Ještě předtím, než se budu zabývat hlavními právními odvětvími, které obsahují právní úpravu domácího násilí, věnuji pozornost zákonu, který podstatnou většinu jednotlivých zákonů v rámci těchto odvětví sjednotil a upravil. Tento zákon, zmiňovaný v předchozí kapitole, si dle mého názoru zaslouží hlubší rozbor. A to vzhledem k jeho podstatnému přínosu k dané problematice. Česká republika se tímto zákonem, jenž nabyl účinnosti 1. 1. 2007, připojila k zemím Evropské unie, jejichž zákonodárství vytváří pro prevenci domácího násilí a pro kvalifikovanou pomoc jeho obětem ucelený právní rámec56 a tím znamená v této oblasti práva velký průlom. Zákonem se novelizují další zákony, neobsahuje žádná samostatná ustanovení.57 Jde o zákon o ochraně před domácím

násilím.

Návrh

zákona58

zpracovala

expertní

skupina,

která

byla ustanovena při alianci proti domácímu násilí a byli v ní zastoupeni členové

ČUHELOVÁ, Kateřina; ŠÍNOVÁ, Renáta. Ochrana proti domácímu násilí v kontextu harmonizace právní úpravy civilního procesu s rekodifikací soukromého práva. Právní rozhledy. 2013, č. 4, s. 105. 56 VOŇKOVÁ,Jiřina; SPOUSTOVÁ, Ivana. Domácí násilí v českém právu z pohledu žen. 2. přeprac. vyd. Praha: ProFem, 2008, s. 83. 57 STŘÍLKOVÁ, Patricie; FRYŠTÁK, Marek. Vykázání jako prostředek ochrany před domácím násilím. 1. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2009, s. 37. 58 Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím, PT 828, IV. Volební období, 2004. 55

39

představenstva BKB o.s. a právníci. Samotný zákon byl koncipován na principu priority práv, což znamená, že zásah do soukromé sféry je přípustný, pouze když je nezbytný pro ochranu života, zdraví, práv a svobod jiných ohrožených osob, na principu subsidiarity, kdy je bezpečnost osoby, která je ohrožena domácím násilím, zajištěna primárně opatřením netrestní povahy a dále na principu odvrácení hrozby nebezpečí, zákonná opatření jsou zde preventivní reakcí vůči nebezpečnému chování. Dalším z principů, na kterých je zákon koncipován, je princip přiměřenosti a minimalizace zásahů a výměny informací, zejména pak mezi policisty, orgány sociálně právní ochrany a IC.59 Už v předchozím textu jsem zmiňovala tři pilíře, na kterých je zákon na ochranu před domácím násilím postaven. Jedná se v prvé řadě o Policii České republiky, v druhé IC a orgán sociálně-právní ochrany dětí /dále jen OSPOD/ a třetím pilířem je justice60. Nyní zmíním podstatné změny, které přinesl. Zákon na ochranu před domácím násilím doplnil § 76b o.s.ř. (nyní obsažený v rámci zřs), obsahující nové předběžné opatření, jež umožňuje uložit násilné osobě, aby dočasně opustila dům nebo byt, který obývá společně s ohroženou osobou nebo aby se zdržela navazování kontaktu a setkávání s touto osobou. Toto předběžné opatření může být v trvání až jeden měsíc od jeho vykonatelnosti, uvedená doba může být také na návrh prodloužena. Návrh na uvedené předběžné opatření je možné podat i v tom případě, kdy nebylo zahájeno řízení ve věci samé. Předběžné opatření zaniká vždy nejpozději uplynutím lhůty jednoho roku od doby jeho nařízení. Ustanovení § 273b (taktéž převzato do zřs) potom upravovalo samotný výkon rozhodnutí vykázání ze společného obydlí a nenavazování kontaktů. V průběhu realizace výkonu rozhodnutí je předpokládána součinnost zejména Policie České republiky.61 Došlo také ke změně ustanovení § 171 starého trestního zákona, které upravovalo trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí. Změna doplnila celkovou koncepci řešení domácího násilí. Skutkovou podstatu tohoto trestného VOŇKOVÁ,Jiřina; SPOUSTOVÁ, Ivana. Domácí násilí v českém právu z pohledu žen. 2. přeprac. vyd. Praha: ProFem, 2008, s. 83-84. 60 PROKŮPKOVÁ, Alena. Tři pilíře pro realizaci pomoci obětem domácího násilí. Rodinný život. 2011, roč. 2011, č. 4, s. 15. 61 STŘÍLKOVÁ, Patricie; FRYŠTÁK, Marek. Vykázání jako prostředek ochrany před domácím násilím. 1. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2009, s. 38. 59

40

činu tedy naplňuje nesplnění povinností uložených jak policejním orgánem v případě vykázání násilné osoby, tak soudem v rámci předběžného opatření. Cílem této úpravy je generální preventivní působení na potenciální pachatele. Tento trestný čin je v rámci TZ upraven v § 337 a jmenuje se maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání.62 Změny, které se řešené problematiky také dotýkají, proběhly i v Zoss. Týkají se IC, které mají v celém systému řešení domácího násilí nezastupitelnou roli, protože představují spojení mezi represivní složkou, policií, a oběťmi domácího násilí. IC se budu věnovat v další části této kapitoly, na tomto místě je zmiňuji jen z důvodu úplnosti.63 Poměrně důležité změny přinesla tato úprava také v rámci ZoP. Policie České republiky se od přijetí zákona na ochranu před domácím násilím stala významným článkem v řetězci subjektů, které jsou účastny při řešení problému domácího násilí. Z výzkumu BKB totiž vyplývá, že 68% obětí hledá v první řadě pomoc u Policie České republiky. Ta totiž dostala možnost, nebo lépe oprávnění, vykázat osobu, která násilným chováním ohrožuje jinou osobu na životě, zdraví, lidské důstojnosti či svobodě z bytu, obydlí nebo domu společně obývaného s osobou ohroženou, stejně jako i z jeho bezprostředního okolí.64 Institutu vykázání se budu dále věnovat v kapitole o Policii ČR.

4.2. Občanskoprávní úprava Úprava hmotněprávní Co se hmotněprávní úpravy dotýká, před vstupem nového občanského zákoníku v platnost v zásadě neexistovala žádná soukromoprávní ustanovení proti domácímu násilí. V zákoně č. 94/1963 Sb., zákon o rodině, ani zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník /dále jen ObčZ/ nebylo domácí násilí vůbec zmíněno. S tímto jevem tedy nebyly spojeny vůbec žádné následky, ať už se jednalo o manželské soužití a jeho ukončení, partnerské nebo vícegenerační soužití a jeho

STŘÍLKOVÁ, Patricie; FRYŠTÁK, Marek. Vykázání jako prostředek ochrany před domácím násilím. 1. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2009, s. 39. 63 Tamtéž. 64 Tamtéž, s. 40. 62

41

rozpad nebo také o složité postavení nezletilých dětí v roli obětí domácího násilí v souvislosti s krizí soužití jejich rodičů. ObčZ zahrnoval § 3, který stanovoval výkon práv a povinností v souladu s dobrými mravy a § 5, jenž garantoval právo na ochranu pokojného stavu. Málo používaný § 11 ObčZ, přesto významný, zakotvoval právo na ochranu osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, stejně jako soukromí jména a projevů osobní povahy. V ustanovení § 13 ObčZ bylo potom dáno právo na ochranu prostřednictvím žalob. Mimo to obsahoval i ustanovení, týkající se manželského majetkového práva, v § 143 a násl. ObčZ a manželského bydlení v § 703 a násl. ObčZ.65 Ve spojitosti s domácím násilím však tato ustanovení nebyla skoro vůbec používána. Situace se změnila po přijetí OZ, účinného od 1. 1. 2014, do kterého byla v jeho druhé části, věnované rodinnému právu, zapracována zvláštní ustanovení proti domácímu násilí a to pod § 751 - § 753. Ochrany manželů i rozvedených manželů ve věci společného bydlení v domě nebo v bytě se týká ustanovení § 751 odst. 1, 2 OZ. Dotyčný manžel nebo manželka, případně rozvedený manžel nebo manželka dosáhne podáním návrhu omezení, popřípadě i vyloučení práva druhého, násilného manžela nebo manželky, v domě nebo v bytě bydlet. Můžeme sice tuto právní úpravu považovat za zásah do věcných práv dotčené osoby, ale charakter domácího násilí tento přístup vyžaduje. Rozvodové řízení s následným vypořádáním společného jmění manželů je totiž neúměrně zdlouhavé. Z tohoto důvodu dává právní úprava věcnou legitimaci k omezení případného práva osoby násilné k bytu či domu a to bez ohledu na sílu jejího právního postavení k tomuto bytu či domu. Zde bere česká právní úprava v potaz i to, že ne každá oběť domácího násilí je podílovým spoluvlastníkem společného obydlí, bezpodílovým spoluvlastníkem domu či bytu ve společném jmění manželů anebo společným nájemcem společného obydlí, ale že také může s osobou násilnou bydlet na základě jiných titulů, jakými jsou společné věcné břemeno, podnájem či inominát, nebo na základě tzv. odvozených právních důvodů bydlení, ba dokonce i bydlení bez právního důvodu. Také tyto osoby jsou proti domácímu násilí chráněny. Dobu omezení nebo vyloučení násilné osoby ze společného bydlení manželů i rozvedených manželů, určenou soudem, vymezuje ustanovení § 752 OZ. Tuto

KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka; ŽATECKÁ, Eva; DÁVID, Radovan; KORNEL, Martin. Právo proti domácímu násilí. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 29-30. 65

42

dobu určí soud v trvání nejdéle 6. měsíců. Na návrh může potom ze zvlášť závažných důvodů rozhodnout znovu. Podle § 753 OZ může být tato ochrana vztáhnuta i na jiné osoby, žijící s manžely nebo rozvedenými manžely v rodinné domácnosti. Toto ustanovení znamená další rozšíření okruhu osob oprávněných podat návrh soudu v případě domácího násilí. 66 Jiná ustanovení, určená k ochraně proti domácímu násilí, jsou obsažena i v dalších částech OZ. Jedním z nich je ustanovení § 762 odst. 2 OZ, jehož použitím je dána možnost zbavit bývalého manžela nebo manželku práva na výživné, byl-li nebo byla-li pachatelem domácího násilí. Navazuje tak na § 762 odst. 1 OZ, pro případ podání návrhu rozvádějícího se manžela na stanovení vyživovací povinnosti bývalého manžela v rozsahu, který zajistí v zásadě stejnou životní úroveň rozvedených manželů. Dalším je pak ustanovení § 1482 odst. 1 OZ, upravující následky domácího násilí mezi manžely pro účely dědického práva. Násilná osoba je vyloučena z dědění po oběti, pokud v den její smrti probíhá řízení o rozvod manželství na návrh oběti, kdy důvodem tohoto návrhu bylo domácí násilí, jehož se na oběti dopustil její manžel či manželka.67 Úprava procesněprávní V oblasti procesněprávní ochrany před domácím násilím byl dle o.s.ř., do 31. 12. 2013 aplikován soudy institut předběžného opatření, týkající se případů domácího násilí. Byl používán v případech, ve kterých bylo potřebné prozatímně upravit poměry mezi partnery nebo při obavách ohrožení výkonu soudního rozhodnutí. Soud v takových případech postupoval podle ustanovení § 76b odst. 1 o.s.ř., které umožnilo soudu (předsedovi senátu) předběžným opatřením uložit násilníkovi některou z povinností v ustanovení uvedených a to pokud byl jednáním násilné osoby, proti které byl návrh směřován, vážným způsobem ohrožen život, zdraví, svoboda nebo lidská důstojnost ohrožené osoby. Tento institut se vžil pod pojmem „soudní“ vykázání.68

MARTINKOVÁ, Milada; SLAVĚTINSKÝ, Vladan; VLACH, Jiří. Vybrané problémy z oblasti domácího násilí v ČR. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2014, s. 69-70. 67 Tamtéž, s. 70-71. 68 Tamtéž, s. 71. 66

43

Současná nová úprava dle zřs, je v účinnosti od 1. 1. 2014. Jako jedno ze zvláštních soudních řízení je v § 2 písm. q) zřs uvedeno předběžné řízení ve věci ochrany proti domácímu násilí a tedy i institut předběžného opatření, upravených tímto zákonem v ustanoveních § 400 – § 414 zřs. Je tak nahrazena předchozí, dříve zmíněná, úprava předběžného opatření, zakotvená v o.s.ř. Ve věci ochrany proti domácímu násilí je možno vydat předběžné opatření výhradně na návrh (§ 401 zřs). Oproti úpravě v o.s.ř. je změnou ustanovení o tom, že „návrh na nařízení předběžného opatření musí obsahovat též vylíčení skutečností, které osvědčují, že je společné bydlení navrhovatele a odpůrce v domě nebo bytě, ve kterém se nachází společná domácnost, pro navrhovatele nesnesitelné z důvodu tělesného nebo duševního násilí vůči navrhovateli nebo jinému, kdo ve společné domácnosti žije, anebo vylíčení skutečností, které osvědčují nežádoucí sledování nebo obtěžování navrhovatele“, tzv. stalking (§ 402 odst. 1 zřs). Podle tohoto zákona jsou účastníky řízení o předběžném opatření navrhovatel a odpůrce, případně osoba, vůči níž směřuje násilí. Pokud je navrhovatelem nezletilý, podává návrh jeho jménem zákonný zástupce, OSPOD, případně advokát na základě plné moci. Pokud se jedná o osobu, jejíž svéprávnost byla omezena ve věcech, o které v řízení jde, podává návrh jejím jménem opatrovník nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností. Jeli navrhovatelem osoba nezletilá, ale starší 16. let, má plnou procesní způsobilost (§ 403 zřs).69 Pokud soud návrhu vyhoví, uloží pak odpůrci předběžným opatřením, aby: 

opustil společné obydlí, jakož i jeho bezprostřední okolí, ve společném obydlí se nezdržoval nebo do něj nevstupoval,



nevstupoval do bezprostředního okolí společného obydlí, případně navrhovatele a nezdržoval se tam,



se zdržel setkávání s navrhovatelem nebo



se zdržel sledování a obtěžování navrhovatele a to jakýmkoliv způsobem (§ 405 odst. 1 zřs). Soudy rozhodují bez jednání, bezodkladně, to znamená nejpozději do 48

hodin. Trvání předběžného opatření je stanoveno na jeden měsíc od jeho

MARTINKOVÁ, Milada; SLAVĚTINSKÝ, Vladan; VLACH, Jiří. Vybrané problémy z oblasti domácího násilí v ČR. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2014, s. 71. 69

44

vykonavatelnosti a soud má možnost jej prodloužit, výhradně však na návrh a na dobu, která je nezbytně nutná. Nejpozději uplynutím šesti měsíců od jeho nařízení zaniká. Provedení výkonu rozhodnutí spočívá v tom, že soud v součinnosti s příslušnými orgány veřejné moci povinného vykáže ze společného obydlí, případně mu zakáže setkávání s označenou osobou nebo její jiné kontaktování (§ 49 zřs, věta první).70

4.3. Správněprávní úprava 4.3.1. Přestupkový zákon Trestní právo se jako takové uplatní vždy jako ultima ratio, pokud není možné věc vyřešit jinak, použitím jiného právního odvětví. Trestní právo mělo odjakživa blízko ke správnímu právu, zejména pak k právu přestupkovému.71 Nejedná-li se tedy o trestný čin, nýbrž o čin zaviněný a zákonem výslovně označený jako přestupek, v případě domácího násilí se pak postupuje dle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů /dále jen PřesZ/.72 Jediným správním deliktem, který má svou legální definici, je právě přestupek. Rozumí se jím, dle § 2 odst. 1 PřesZ „zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za tento přestupek výslovně označeno v přestupkovém, nebo jiném zákoně a zároveň pokud nejde o jiný správní delikt, který by byl postižitelný podle zvláštních právních předpisů nebo o trestný čin“. Přestupek může spáchat pouze fyzická osoba.73 V případech domácího násilí přicházejí do úvahy hlavně následující přestupky: 

Přestupky proti veřejnému pořádku podle § 47 odst. 1 písm. b), c) PřesZ. Těchto přestupků se dopustí ten, kdo poruší noční klid nebo vzbudí veřejné pohoršení. Za ty je možno uložit pokutu až do výše 20.000,-Kč.

MARTINKOVÁ, Milada; SLAVĚTINSKÝ, Vladan; VLACH, Jiří. Vybrané problémy z oblasti domácího násilí v ČR. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2014, s. 71. 71 KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka; ŽATECKÁ, Eva; DÁVID, Radovan; KORNEL, Martin. Právo proti domácímu násilí. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 81. 72 MARTINKOVÁ, Milada; SLAVĚTINSKÝ, Vladan; VLACH, Jiří. Vybrané problémy z oblasti domácího násilí v ČR. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2014, s. 69. 73 KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka; ŽATECKÁ, Eva; DÁVID, Radovan; KORNEL, Martin. Právo proti domácímu násilí. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 81. 70

45



Přestupky proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. a) až c) PřesZ. Sem patří přestupky, jichž se dopustí ten, kdo jinému ublíží na cti tím, že ho urazí nebo vydá v posměch, jinému z nedbalosti ublíží na zdraví nebo úmyslně naruší občanské soužití vyhrožováním, újmou na zdraví, drobným ublížením na zdraví, nepravdivým obviněním z přestupku, schválnostmi nebo jiným hrubým jednáním. Sankce za tyto případy může dosáhnout až 5.000,-Kč v prvním případě nebo až do výše 20.000,-Kč.



Přestupky proti majetku podle § 50 odst. 1 písm. a), b) PřesZ. Této skupiny přestupků se dopustí ten, kdo úmyslně způsobí škodu na cizím majetku krádeží, zpronevěrou, podvodem nebo zničením či poškozením věci z takového majetku, nebo se o takové jednání pokusí. Dopustí se jich rovněž ten, kdo úmyslně neoprávněně užívá cizí majetek nebo si přisvojí cizí věc nálezem nebo jinak bez přivolení oprávněné osoby. Pokuta, kterou je možno za tyto přestupky uložit, je stanovena do výše 15.000,-Kč. Přestupky jsou projednávány obecními úřady, či zvláštními orgány obcí,

popřípadě jinými správními orgány, pokud tak stanoví zvláštní zákon (§ 52 PřesZ). Projednávají je z úřední povinnosti, nejde-li ovšem o přestupky, projednávané výhradně na návrh. Oznamovány jsou nejčastěji orgány policie. Podat oznámení o přestupku může ovšem i jiný státní orgán, orgán obce, ale také právnická osoba nebo občan. Věc může být také postoupena orgánem činným v trestním řízení (§ 67 PřesZ). Některé z přestupků, spáchané mezi osobami blízkými, se projednávají pouze na návrh postižené osoby, jejího zákonného zástupce či opatrovníka (§ 68 PřesZ).74

4.3.2. Zákon o policii ČR Policie zastává zásadní pozici ve strategii zacházení s domácím násilím. A to ze všech hledisek, tedy prevence, intervence, pomoci a řešení této problematiky. Policie je tedy portálem, kterým ze soukromí pronikají informace o případech domácího násilí na veřejnost. ZoP upravuje oprávnění, na základě kterých mají policisté několik možností, jak chránit oběti domácího násilí a jak postupovat proti násilným osobám, které se domácího násilí dopouštějí. Policisté

MARTINKOVÁ, Milada; SLAVĚTINSKÝ, Vladan; VLACH, Jiří. Vybrané problémy z oblasti domácího násilí v ČR. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2014, s. 69. 74

46

mohou, na základě žádosti ohrožené osoby nebo i osob dalších, zasáhnout proti chování násilníka, mohou spolupracovat s ostatními institucemi a využívat institutu „policejního“ vykázání.75 Metoda SARA DN Pro rychlé vyhodnocení situace a volbu správného postupu policistů je používána metoda SARA DN.76 SARA (Spousal Assault Risk Assessment) je diagnostická metoda, která vznikla v Kanadě. Následně byla transformována pro postupy práce policistů ve Švédsku a odtud se rozšiřuje do řady dalších zemí. Na podkladu strukturovaného odborného přístupu může osoba, proškolená touto metodou a tuto metodu používající, zjistit rizikové faktory a kvalifikovaně odhadnout riziko dalšího rozvoje domácího násilí. Do České republiky přinesl tuto metodu BKB, adaptoval ji na místní podmínky a od majitelů licence z Kanady a Švédska dostal oprávnění šířit a učit tuto metodu v ČR. Česká verze byla pojmenovaná SARA DN. Je určena především policistům v průběhu prvního kontaktu s osobou, která je domácím násilím ohrožena. Také u všech ostatních služeb se při prvním kontaktu s osobou ohroženou domácím násilím využití této metody předpokládá. Zejména pak u služeb sociálních. V použití této metody jsou školeni také poradci BKB a konzultanti DONA linky. BKB vydal „Pomůcku pro policisty“, ta je součástí výcviku a bude se používat při přímém kontaktu s případy domácího násilí.77 Institut vykázání Informaci o domácím násilí dostanou policisté nejčastěji prostřednictvím telefonického oznámení oběti samotné nebo jejích sousedů na linku 158. Musí z něj zjistit maximum možných informací. Získané informace předá policista kolegům, kteří vyrazí na místo incidentu. Policisté si následně musí vyžádat souhlas se vstupem do obydlí. Bez souhlasu může vstoupit policista do obydlí jen v případě, kdy věc nesnese odkladu a vstup je nutný z důvodu ochrany života nebo zdraví osob, případně pro odvrácení závažného ohrožení veřejného pořádku. Vlastní

MARTINKOVÁ, Milada; SLAVĚTINSKÝ, Vladan; VLACH, Jiří. Vybrané problémy z oblasti domácího násilí v ČR. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2014, s. 72-73. 76 Tamtéž. 77 ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Výroční zpráva Bílého kruhu bezpečí, o.s.. [online] Bílý kruh bezpečí, 2006. [cit. 30. 3. 2015]. 75

47

postup policisty na místě incidentu potom zahrnuje oddělení pachatele a oběti kvůli zajištění její bezpečnosti, zajištění všech zbraní, kontrolu zdravotního stavu oběti a zajištění bezpečí nezletilých dětí, nacházejí-li se v rodině a další. Policista na základě shromážděných poznatků posoudí, jestli jednání násilné osoby splňuje všechny znaky domácího násilí. Pokud zjistí, že se o domácí násilí jedná, musí vyrozumět kolegu, který je příslušný k vydání rozhodnutí o vykázání. V případě použití institutu vykázání se jedná o zásah do soukromí, proto stanoví zákon jasně náležitosti a pravidla dalšího postupu, ty musí být dodrženy. Policista musí ústně vykázání oznámit osobě násilné i ohrožené a následně o něm vystavit potvrzení, které oběma předá oproti podpisu. Nedílnou součástí tohoto potvrzení je vymezení prostoru, na který je vykázání vztaženo, stanovení totožnosti násilné i ohrožené osoby, poučení o právech a povinnostech osoby vykázané a adresu útvaru policie, u kterého si mohou vyžádat kopii úředního záznamu o vykázání. Pokud ohrožená nebo vykázaná osoba odmítne převzít potvrzení, případně odmítne potvrdit podpisem jeho převzetí, uvede policista tuto skutečnost do úředního záznamu. Nesouhlasí-li vykázaná osoba s vykázáním, je oprávněna podat proti němu na místě námitky a policista je uvede v potvrzení. Následně může vykázaná osoba podat námitky písemně příslušnému krajskému ředitelství a to do 3 dnů od převzetí potvrzení o vykázání. Policista musí o tomto právu vykázanou osobu poučit. Námitky ovšem, z důvodu povahy věci, nemají odkladný účinek. Pokud krajské ředitelství rozhodne, že podmínky pro vykázání nebyly splněny a tím námitkám vyhoví, ukončí vykázání. Není-li vykazovaná osoba přítomna, musí být informována o svých právech a povinnostech v souvislosti s vykázáním při prvním kontaktu.78 Institut vykázání představuje opatření přijímané policejním orgánem na místě samém, po vyhodnocení zjištěných informací. Nelze jej tedy v žádném případě vnímat jako sankci. Jedná se o preventivní reakci na nebezpečné jednání osoby násilné a její těžiště leží v mimo trestní rovině. Je to opatření, které je ze zákona povinen udělat stát, ne osoba ohrožená. Doba trvání vykázání je 10 dnů ode dne jeho provedení. Tato lhůta nemůže být zkrácena a to ani na základě souhlasu osoby ohrožené. V případě, že v průběhu vykázání dojde k podání návrhu na vydání

KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka; ŽATECKÁ, Eva; DÁVID, Radovan; KORNEL, Martin. Právo proti domácímu násilí. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 82-86. 78

48

předběžného opatření dle § 76b o.s.ř., prodlužuje se doba vykázání do dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu o tomto návrhu.79 Mezi další povinnosti, uložené orgánům policie, patří povinnost uvědomit o vykázání IC.80 Abych zachovala návaznost, budu se jimi zabývat v rámci této kapitoly.

4.3.3. Zákon o sociálních službách Okamžitě a ze zákona navazuje na rozhodnutí policie o vykázání činnost IC. Jedná se o specializované zařízení sociální služby, protože se zabývá poskytováním odborné sociálně právní pomoci ohroženým osobám a koordinuje spolupráci mezi ostatními navazujícími službami sociální a zdravotnické záchranné sítě v daném regionu. Od roku 2007 platí pro obce a kraje povinnost podporovat síť sociálních služeb v regionu. Podpora jejich činnosti plyne z dotačních titulů, které zahrnují například dotace ze státního rozpočtu prostřednictvím rozpočtů krajů, rozpočtů ministerstev a programů financovaných v rámci Strukturálních fondů Evropského společenství. Zřizování IC a jejich provoz je prováděno koordinovaně v návaznosti na počet vykázání a na počet kontaktů v rámci nízkoprahového kontaktu. Samozřejmě se přihlíží i k dalším kritériím.81 Kompetence IC jakožto specializovaných pracovišť jsou upraveny v § 60a Zoss. Sociální pracovníci, odborně proškolení, poskytují osobám ohroženým domácím násilím psychologickou podporu, informace pro umožnění rozhodnutí o dalších životních krocích, sociálně právní pomoc, zprostředkovávají pomoc dalších služeb a koordinují spolupráci institucí, účastnících se na ochraně osob ohrožených domácím násilím, to vše pak především v době vykázání pachatele.82 Lhůta pro zahájení poskytování pomoci ohrožené osobě je IC stanovena na 48 hodin od doručení kopie úředního záznamu o vykázání. Policie ČR má povinnost tento úřední záznam podle § 47 odst. 3 ZoP zaslat IC do 24 hodin od vstupu do společného obydlí. IC může poskytnout pomoc také na základě žádosti STŘÍLKOVÁ, Patricie; FRYŠTÁK, Marek. Vykázání jako prostředek ochrany před domácím násilím. 1. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2009, s. 41-42. 80 VOŇKOVÁ,Jiřina; SPOUSTOVÁ, Ivana. Domácí násilí v českém právu z pohledu žen. 2. přeprac. vyd. Praha: ProFem, 2008, s. 85. 81 VOŇKOVÁ, Jiřina. Metodický rámec práce intervenčních center a podpora jejich vzniku. Praha: Bílý kruh bezpečí, 2007, s. 29-33. 82 VOŇKOVÁ, Jiřina; SPOUSTOVÁ, Ivana. Domácí násilí v českém právu z pohledu žen. 2. přeprac. vyd. Praha: ProFem, 2008, s. 85. 79

49

osoby ohrožené, případně i bez takové žádosti a to bezodkladně potom, co se o násilném chování a s ním spojeném ohrožení osoby dozví. Sociální služby jsou v těchto centrech poskytovány formou ambulantní, terénní nebo pobytovou.83 Ambulantní služby jsou poskytovány v prostorách IC. Terénní služby jsou používány jen v opodstatněných a závažných případech, především v návaznosti na vykázání násilné osoby. Podle výběru oběti je možné je poskytovat v místě bydliště, případně třeba formou hospitalizace ve zdravotnickém zařízení. Tato forma je určena především handicapovaným osobám, zdravotně nebo věkem, případně kvůli mimořádně složité sociální situaci uživatele. Pobytové služby jsou poskytovány v případě, kdy to umožní prostorové a technické podmínky IC. Pokud tomu tak není, má mít takové IC zabezpečeno krizové lůžko. Pro poskytování služby IC existují pravidla. Ze zákona jsou tyto služby bezplatné. Mimo režim vykázání má uživatel služby právo vystupovat při kontaktu s centrem anonymně. Poskytnutí sociální služby probíhá na základě uzavření ústní smlouvy mezi uživatelem a pracovníkem IC. Po dohodě s uživatelem stanoví pracovník IC délku spolupráce a to na základě závažnosti situace. Uživatel by měl přistupovat k řešení své situace aktivně a podílet se na ní, atd. Cílem práce IC je pomoc uživatelům sociální služby a vyřešení jejich těžké životní situace.84 Zoss řadí IC mezi sociální zařízení krizové pomoci, provozovaná nestátními organizacemi na základě registrace krajských úřadů.85 Seznam IC lze nalézt například na webových stránkách, které se věnují domácímu násilí.86

4.4. Trestněprávní úprava Úprava hmotněprávní V oblasti trestního práva hmotného se v případech domácího násilí postupuje od 1. 1. 2010 podle TZ. V souladu se zásadou subsidiarity trestní represe (§ 12 odst. 2 TZ) se tento zákon aplikuje ve věci domácího násilí pouze v případech STŘÍLKOVÁ, Patricie; FRYŠTÁK, Marek. Vykázání jako prostředek ochrany před domácím násilím. 1. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2009, s. 39. 84 ŠEVČÍK, Drahomír; ŠPATÉNKOVÁ, Naděžda. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. 1. vyd. Praha: Portál, 2011, s. 145-147. 85 VOŇKOVÁ, Jiřina; SPOUSTOVÁ, Ivana. Domácí násilí v českém právu z pohledu žen. 2. přeprac. vyd. Praha: ProFem, 2008, s. 95. 86 VÝMOLA, Miroslav. Vybrané organizace pomáhající v případech domácího násilí. Rodinný život. 2011, roč. 2011, č. 4, s 17. 83

50

společensky škodlivých, ve kterých nestačí postupovat podle jiných právních předpisů, ale je nutné uplatnit trestní odpovědnost.87 Zásada subsidiarity trestní represe, nazývána někdy také jako princip ultima ratio, znamená, že je trestní právo prostředkem určeným k ochraně zákonem stanovených zájmů a musí být využíván jen v takových případech, kdy užití jiných právních prostředků ke sjednání nápravy nepřichází do úvahy, protože už byly vyčerpány, případně jsou zjevně nevhodné či neúčinné. Jedná se sice o jednu ze základních zásad trestního práva, v praxi ji však obecné soudy příliš nerespektují.88 Potvrzuje to nedávný judikát Ústavního soudu89, zabývající se nedovolenou svépomocí v případech řešení rodinných konfliktů souvisejících s bydlením, ve které orgány činné v trestním řízení a obecné soudy spatřovaly trestný čin. Ústavní soud zdůraznil, že je nutné při aplikaci zásady subsidiarity trestní represe v každém případě zohlednit konkrétní okolnosti případu, vyjádřil se také ale do jisté míry obecně k situaci, při které osoba sice užívá nedovolenou svépomoc, sleduje však alespoň legitimní cíl v souladu s právem. Ústavní soud hodnotil takový čin, v souladu s obecnými soudy, jako protiprávní, uvedené jednání ale označil za společensky podstatně méně škodlivé, než jednání osoby postupující protiprávně a nadto se snažící nastolit protiprávní stav. Je nutné doplnit, že porušení zásady subsidiarity trestní represe posuzuje Ústavní soud ČR jakožto porušení čl. 39 Listiny základních práv a svobod.90 Typizačním kritériem u trestné činnosti související s domácím násilím bývá označována kriminalistická charakteristika trestného činu, případně některý z jejích kriminalisticky důležitých prvků. Takovým kritériem jsou v případě trestných činů souvisejících s domácím násilím následující kriminalisticky významné znaky způsobu spáchání: 

specifické místo činu (k páchání trestné činnosti dochází v soukromí, převážně pak v obydlí atp.),

MARTINKOVÁ, Milada; SLAVĚTINSKÝ, Vladan; VLACH, Jiří. Vybrané problémy z oblasti domácího násilí v ČR. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2014, s. 66-67. 88 GRULICH, Aleš. Komentář: Zásada subsidiarity trestní represe. pravniprostor.cz [online]. Právní prostor, publikováno 4. 8. 2014 [cit. 30. 3. 2015]. 89 Nález Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 3113/13-1. codexisuno.cz [online]. CODEXIS UNO, 2014 [cit. 1. 4. 2015]. 90 GRULICH, Aleš. Komentář: Zásada subsidiarity trestní represe. pravniprostor.cz [online]. Právní prostor, publikováno 4. 8. 2014 [cit. 30. 3. 2015]. 87

51



specifikum oběti (obětí jsou osoby pachateli blízké nebo svěřené do jeho péče, tedy osoby se specifickým vztahem k pachateli),



specifický následek (následkem je psychická nebo fyzická újma na zdraví nebo životě oběti). Typické pro skupinu trestných činů, souvisejících s domácím násilím, je

tedy to, že pachatel páchá násilí na blízkých osobách, případně na osobách svěřených mu do péče a to ve specifických podmínkách soukromí. Už to samo o sobě tvoří specifické okolnosti a podmínky pro vyhledávání, zajišťování a dokumentování stop na místě činu a také pro specifický postup při získávání svědeckých výpovědí obětí nebo očitých svědků. Zároveň se tím vytvářejí také specifické okolnosti při využívání odborníků a znalců v průběhu vyšetřování těchto trestních činů. Uvedená, kriminalisticky významná, specifika těchto trestných činů umožňují stanovit skupinu společensky nebezpečných jednání páchaných podobným způsobem, která jsou poměrně homogenní. A to přes to, že tyto činy mohou splňovat znaky různých skutkových podstat trestných činů, uvedených ve zvláštní části TZ. Z hlediska metodiky vyšetřování je tedy trestná činnost, související s domácím násilím, homogenní skupinou společensky nebezpečných jednání, ale z pohledu trestněprávního je to naopak. Různorodosti forem, etap a intenzity domácího násilí odpovídá různorodost trestní kvalifikace jednání pachatele.91 Trestní zákon neobsahuje skutkovou podstatu trestného činu, která by zahrnovala veškeré činy, které bychom mohli označit za domácí násilí a která by byla ve vztahu speciality k dalším trestným činům v zákoně uvedeným.92 Z pohledu trestního práva hmotného představuje trestná činnost spojená s domácím násilím nehomogenní skupinu společensky nebezpečných jednání, která naplňuje skutkové podstaty různých trestných činů.93

KONRÁD, Zdeněk; BANGO, Dezider. Metodika vyšetřování trestných činů souvisejících s domácím násilím. 1. vyd. Praha: Vydavatelství PA ČR, 2007, s. 8-10. 92 MARTINKOVÁ, Milada; MACHÁČKOVÁ, Radka. Vybrané kriminologické a právní aspekty domácího násilí. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2001, s. 8. 93 KONRÁD, Zdeněk; BANGO, Dezider. Metodika vyšetřování trestných činů souvisejících s domácím násilím. 1. vyd. Praha: Vydavatelství PA ČR, 2007, s. 8-10. 91

52

Tímto se dostávám k okruhu trestných činů, jejichž skutková podstata se na případy domácího násilí vztahuje: 

§ 199 TZ týrání osoby žijící ve společném obydlí (trestný čin spáchaný proti rodině a dětem)



§ 198 TZ týrání svěřené osoby (trestný čin proti pořádku ve věcech veřejných)



§ 337 odst. 2 TZ maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (týká se i tzv. stalkingu) Projevy domácího násilí je možno zařadit do skutkových podstat více

trestných činů, jen jeden z nich se ale týká bezprostředně domácího násilí. Konkrétně jde o trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí (§ 199 TZ): (1) Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až na čtyři léta. (2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví, c) spáchá-li takový čin nejméně na dvou osobách, nebo d) páchá-li takový čin po delší dobu. (3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 a) těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob, nebo b) smrt.

Skutková podstata tohoto trestného činu se, dle názoru profesora Jelínka i názoru mého, poměrně dost nepřesně, označuje jako skutková podstata postihující tzv. domácí násilí.94 Objektem je tady zájem společnosti na ochraně osob, žijících s pachatelem ve společném obydlí. Pachatelé, týrající jiné osoby, tak činí osobám blízkým a dalším osobám, které s nimi žijí ve společném obydlí. Důsledkem je u nich specifická forma vzájemné závislosti. Ta vyplývá právě z faktu, že obývají společné obydlí a jsou mezi nimi tudíž utvořeny zvláštní vztahy. Většinou mají také JELÍNEK, J. a kol.: Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 634. 94

53

ztíženou možnost opuštění společného obydlí. Předmětem útoku může být každá osoba, žijící s pachatelem ve společném obydlí. Zákon uvádí výslovně a příkladmo „osobu blízkou“, může to však být kdokoliv, žijící s pachatelem ve společném obydlí. Pojem společné obydlí je navázání na pojem obydlí, ten je určen v § 133 TZ, jako „dům, byt nebo jiná prostora sloužící k bydlení a příslušenství k nim náležející“. Takto postavené vymezení tedy zahrnuje mimo domy a byty i obytné chaty, ubytovny, hotelové domy, vysokoškolské koleje apod. Jedná se o všechny prostory sloužící k bydlení lidí. Na rozdíl od původní právní úpravy, ve které šlo o společně obývaný dům nebo byt, je toto obecnější vymezení pojmem společné obydlí určitě výstižnější. Tímto novým termínem je kladen důraz na faktický stav společného bydlení. Objektivní stránka spočívá v tom, že pachatel „týrá“ osobu, žijící s ním ve společném obydlí.95 Týrání bývá definováno jako „zlé nakládání s osobou žijící s pachatelem ve společném obydlí, které se vyznačuje vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti, zrovna tak jako určitou trvalostí a které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří“. Zde je potřeba doplnit, že je nutné posuzovat trvalost pachatelova jednání v souvislosti s intenzitou zlého nakládání. Není vyžadováno, aby se jednalo o jednání delší dobu trvající nebo soustavné. 96 Není vyžadováno ani to, aby vznikly u týrané osoby následky na zdraví. Musí ale jít o jednání, které týraná osoba pociťuje jako těžké příkoří z důvodu jeho krutosti, bolestivosti nebo bezohlednosti. Může se tedy jednat o útrapy fyzické i psychické. Ustanovení o týrání osoby žijící ve společném obydlí má za cíl postihovat všechny případy domácího násilí a to i ty, které by se odehrávaly jinde než ve společném obydlí. Například týrání manželky manželem, cestou na dovolenou, může být též posouzeno jako případ domácího násilí dle ustanovení § 199 TZ, nikoliv tedy podle obecných ustanovení, která by mohla připadat v úvahu.97 Subjektem je zde pachatel. Pachatelem tohoto trestného činu může být výhradně ten, kdo žije s týranou osobou ve společném obydlí. Může se jednat nejen o příbuzné nebo jiné osoby blízké, ale také jiné osoby, které mají vztah k týrané osobě založen pouze na spolužití ve společném obydlí. Může se jednat například o manžela matky, který není rodičem dítěte, případně druha matky, pokud nebyl matkou pověřen pomáhat JELÍNEK, J. a kol.: Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 633-635. 96 ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 1.vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1747. 97 JELÍNEK, J. a kol.: Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 633-635. 95

54

při výchově dítěte (byl-li by takto výchovou pověřen, dopustil by se trestného činu týrání svěřené osoby podle § 198 TZ). Po subjektivní stránce je zde třeba úmyslu. Zvlášť surový nebo trýznivý způsob týrání, těžká újma na zdraví, páchání činu po delší dobu, spáchání činu nejméně na dvou osobách, těžká újma na zdraví nejméně dvou osob a smrt podmiňují užití vyšší trestní sazby.98 Dalším činem, úzce souvisejícím s problematikou domácího násilí, je trestný čin týrání svěřené osoby (§ 198 TZ): (1) Kdo týrá osobu, která je v jeho péči nebo výchově, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let. (2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví, c) spáchá-li takový čin nejméně na dvou osobách, nebo d) páchá-li takový čin po delší dobu. (3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 a) těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob, nebo b) smrt.

V případě týrání osoby žijící ve společném obydlí se jedná o speciální trestný čin. Objektem tohoto trestného činu je zájem společnosti na ochraně osob, jež jsou kvůli svému věku nebo z jiného důvodu ve výchově či péči jiných. Předmětem útoku je zde každá osoba, která je z nějakého důvodu (věk, tělesná vada, nemoc, duševní porucha…) ve výchově nebo péči pachatele. Objektivní stránka trestného činu spočívá v týrání osoby, která je v pachatelově péči nebo výchově.99 Subjektem je tady pachatel. Jen ten může být přímým pachatelem tohoto trestného činu, kdo vykonává ve vztahu k osobě týrané výchovu nebo péči. Může se jednat nejen o rodiče nebo jednoho z nich, ale také o příbuzné, vychovatele, učitele, ošetřovatelky, sportovní trenéry, přátele a známé rodičů týrané osoby a také o jiné osoby, které mají vztah k týranému založen na zcela nahodilém ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 1.vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1751-1752. JELÍNEK, J. a kol.: Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 633. 98 99

55

úkonu (např. faktickém převzetí péče). Může se jednat i o manžela matky, jenž není rodičem dítěte, případně druh matky, pokud byl pověřen pomocí při výchově. Kdokoliv

potom

může

být

účastníkem

na

tomto

trestném

činu.

Z hlediska subjektivní stránky jde o úmyslný trestný čin. Pro zavinění postačuje ve smyslu § 17 písm. b) TZ k této okolnosti i nedbalost. Pachatel nemusí vědět, že se jedná o zvlášť surový způsob týrání, postačuje, že se zřetelem na okolnosti případu a na své subjektivní dispozice to vědět mohl a měl. Užití vyšší trestní sazby zase podmiňují zvlášť surový nebo trýznivý způsob týrání, těžká újma na zdraví, spáchání činu nejméně na dvou osobách, páchání činu po delší dobu, těžká újma na zdraví nejméně dvou osob a smrt.100 Okruh dalších trestných činů, jejichž skutková podstata se může, ale nemusí vztahovat na případy domácího násilí101: 

trestné činy proti životu a zdraví (§ 40 TZ vražda, § 145 těžké ublížení na zdraví, § 146 ublížení na zdraví, § 147 těžké ublížení na zdraví z nedbalosti),



trestné činy proti svobodě (§170 zbavení osobní svobody, § 171 omezování osobní svobody, §175 vydírání, § 177 útisk, § 178 porušování domovní svobody).



trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti (§ 185 znásilnění, § 186 sexuální nátlak) a



trestné činy narušující soužití lidí (§ 352 násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci, § 353 nebezpečné vyhrožování, § 354 nebezpečné pronásledování). Okruh trestných činů, jichž se mohou v rámci nepřiměřené obrany dopustit

proti pachatelům domácího násilí jejich oběti102: 

trestné činy proti životu (§ 141 zabití, § 146a ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky).

ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 1.vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1744-1746. MARTINKOVÁ, Milada; SLAVĚTINSKÝ, Vladan; VLACH, Jiří. Vybrané problémy z oblasti domácího násilí v ČR. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2014, s. 67. 102 Tamtéž. 100 101

56

Úprava procesněprávní Z hlediska procesněprávní úpravy postupují soudy v řízení o trestných činech vztahujících se k případům domácího násilí podle TrŘ.103 Soudci a pracovníci soudů by měli projít speciální odbornou přípravou a tímto způsobem být seznámeni s doporučovanými postupy u případů domácího násilí. Jedná se zejména o jednoznačné pokyny, za jakých okolností a jakým způsobem vyslýchat týranou osobu, které programy převýchovy pro pachatele jsou akreditovány státem atd. U soudu je nejpodstatnější průběh celého hlavního líčení, kromě jiného výpověď poškozených. Pokud má oběť obavy z výhružek od obviněného a požaduje doprovod, měl by soud učinit opatření k zajištění tohoto doprovodu.104 Na tomto místě je vhodné zmínit tzv. oddělené čekárny pro svědky, kterými jsou ovšem, v České republice, vybaveny pouze některé soudní budovy. Myslím, že by bylo rozhodně správné začít o zavedení těchto čekáren ve všech soudních budovách uvažovat a v nových budovách soudů už s tímto uspořádáním počítat. Poškozeným, případně svědkům obžaloby, by to umožnilo vyhnout se traumatizujícímu setkání s pachatelem na chodbě před začátkem soudního jednání. Na využití takovýchto čekáren však neexistuje právní nárok a vždy záleží na rozhodnutí soudu, který zhodnotí, jestli k němu existují důvody, které svědek uvádí v žádosti.105 Osoby poškozené je v případech domácího násilí potřeba chránit před opakováním nebo pokračováním trestné činnosti, způsobované jim obvykle blízkou osobou a i když je trestní řízení zaměřeno prioritně na osobu obviněnou, je nezbytné chránit i zájmy osob na něm zúčastněných. Existují tři možnosti ochrany svědků v trestním právu. Prvním z nich je institut utajeného svědka. Je to jeden z nejzávažnějších institutů ochrany svědků, do trestního řádu byl zapracován jeho novelou, provedenou zákonem č. 292/1993 Sb., s účinností od 1. 1. 1994. Dnes je ustanovení, dotýkající se možnosti utajení podoby svědka, uvedeno v § 55 odst. 2 TrŘ. Jméno, příjmení a další osobní údaje svědka se v takovém případě nezapisují do protokolu, vedou se od trestního spisu odděleně. Seznamovat se s nimi mohou MARTINKOVÁ, Milada; SLAVĚTINSKÝ, Vladan; VLACH, Jiří. Vybrané problémy z oblasti domácího násilí v ČR. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2014, s. 73. 104 KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka; ŽATECKÁ, Eva; DÁVID, Radovan; KORNEL, Martin. Právo proti domácímu násilí. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98. 105 Infovictims. Právo na ochranu. infovictims.cz [online]. Infovictims [cit. 8. 4. 2015]. 103

57

pouze orgány činné v trestním řízení v dané věci. Druhou možností je zvláštní ochrana svědka, upravená zákonem č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením, ve znění pozdějších předpisů. Je účinná od 1. 7. 2001. Na základě tohoto zákona je zvláštní pomoc a ochrana poskytována svědkovi a dalším osobám, kterým by v souvislosti s trestním řízením zřejmě hrozila újma na zdraví, případně jiné vážné nebezpečí a pokud není možné zajistit jejich bezpečnost jiným způsobem. Spočívá v osobní ochraně, která je zabezpečována nepřetržitou nebo periodickou přítomností policistů nebo příslušníků vězeňské služby v bezprostřední blízkosti chráněné osoby, jejího obydlí, případně nepřetržitým nebo periodickým sledováním chráněné osoby v prostředí, ve kterém se zdržuje. Další možností je přestěhování této osoby nebo zastírání její skutečné totožnosti. Domnívám se, že nejefektivnější ochranu představuje institut krátkodobé ochrany osoby. Do české právní úpravy byl zaveden ustanovením § 50 ZoP. Jedná se o soubor opatření, který zahrnuje fyzickou ochranu, dočasnou změnu pobytu osoby, použití zabezpečovací techniky, případně poradensko-preventivní činnost. Blíže jsou tyto pojmy objasněny v pokynu policejního prezidenta č. 203/2008. Aplikace krátkodobé ochrany přichází do úvahy v případech, kdy osoba z objektivních důvodů potřebuje ochranu, protože jí zřejmě hrozí ohrožení na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí, nesplňuje však přísné podmínky pro zařazení ohrožené osoby do programu zvláštní ochrany svědka. Krátkodobou ochranu lze poskytnout i blízkým osobám ohrožené osoby. Poskytuje se na dobu 60 kalendářních dnů a je možné ji opakovaně prodloužit. Není na ni právní nárok a podmínkou je souhlas oběti.106 V závěru řízení může soud uložit pachateli některý z alternativních trestů, případně rozhodnout o uložení podmíněného i nepodmíněného trestu odnětí svobody, na základě TZ. S účinností od 1. 8. 2013 je soudci (předsedovi senátu) umožněno v trestním řízení ve věci domácího násilí rozhodnout o uložení předběžných opatření dle § 88d - § 88l TrŘ. Z předběžných opatření se případů domácího násilí mohou týkat107: 

zákaz vstupu do obydlí podle § 88e odst. 1, 2 TrŘ a

KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka; ŽATECKÁ, Eva; DÁVID, Radovan; KORNEL, Martin. Právo proti domácímu násilí. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99-101. 107 MARTINKOVÁ, Milada; SLAVĚTINSKÝ, Vladan; VLACH, Jiří. Vybrané problémy z oblasti domácího násilí v ČR. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2014, s. 73. 106

58



zákaz zdržovat se na konkrétním vymezeném místě dle § 88g odst. 1 TrŘ.

Z předběžných opatření přichází v úvahu i ta, která v rámci přípravného řízení využívá státní zastupitelství: 

zákaz styku s určitými osobami dle § 88d odst. 1 TrŘ a



zákaz užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné návykové látky dle § 88j TrŘ. Státní zastupitelství také může soudu navrhnout vzetí obviněného do tzv.

„předstižné“ vazby. Podmínky této vazby upravuje § 67 písm. c) TrŘ. Obviněný může být vzat do vazby pouze v případě, že z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností plyne důvodná obava, že bude trestnou činnost, pro kterou je stíhán, opakovat, případně dokoná trestný čin, o který se pokusil nebo vykoná trestný čin, který připravoval, případně jím hrozil.108 Probační a mediační služba Soudy i státní zastupitelství spolupracují též s Probační a mediační službou /dále jen PMS/. Pracovníci této služby zajišťují, aby stejně jako pachatelé jiné trestné činnosti, plnili i pachatelé domácího násilí soudem uložené alternativní tresty a trestní opatření, dále pak přiměřená omezení a povinnosti, výchovná, ochranná a jiná opatření a také účast na resocializačních programech konkrétně zaměřených na zlepšování chování domácích násilníků. PMS nemá pro dospělé pachatele domácího násilí vytvořen speciální probační resocializační program.109 Je s nimi zacházeno, v rámci působnosti PMS, stejně jako s dospělými pachateli jiných trestných činů. Naopak pro mladistvé pachatele násilí připravila PMS pilotážní program „Proti násilí“, který má být ověřen v praxi. Tato informace pochází z ústního sdělení PMS ze dne 25. 11. 2013. Elektronický monitoring Poměrně

zajímavý

je

také

projekt

elektronického

monitoringu.

Na Slovensku už proběhla veřejná zakázka na zavedení elektronického monitorovacího systému. Slovenské ministerstvo spravedlnosti se chystá tento

MARTINKOVÁ, Milada; SLAVĚTINSKÝ, Vladan; VLACH, Jiří. Vybrané problémy z oblasti domácího násilí v ČR. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2014, s. 73. 109 Tamtéž, s. 73-75. 108

59

systém využívat hlavně pro probační dohled nad osobami, které dostaly trest domácího vězení, ale také jako interaktivní varování pro oběti domácího násilí. V první fázi je na Slovensku systém určený pro 2000 osob, měl by být spuštěn od roku 2016 v plném provozu. Financování projektu zvládlo Slovensko z evropských fondů. Naše bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková dohodla s delegací slovenského ministerstva spravedlnosti spolupráci, jež by měla umožnit dlouhodobou výměnu zkušeností s projektem elektronického monitoringu osob.110 Byla jmenována pracovní skupina EMSON (Elektronický monitorovací systém „ON“). Základním cílem této skupiny je příprava podkladů pro realizaci veřejné zakázky na zavedení elektronického monitorovacího systému pro trestní justici. Kromě specialistů z ministerstva spravedlnosti tvoří pracovní skupinu zástupci PMS, Vězeňské služby ČR a Institutu pro kriminologii a sociální prevenci. Členy týmu jsou odborníci na veřejné zakázky, informační technologie, legislativu a strategii uplatňování trestní politiky. Dosud byl elektronický monitoring spojován pouze s kontrolováním trestu domácího vězení. Nyní se ale možnosti jeho použití budou posuzovat ze širšího hlediska. Nabízí se totiž také jeho využití za účelem nahrazení vazby, případně pro kontrolu podmíněně propuštěných osob. Systém nabízí rovněž nezanedbatelné možnosti v oblasti ochrany obětí trestné činnosti.111 Náměstek ministryně spravedlnosti pověřil PMS ČR realizací nadlimitní veřejné zakázky k projektu elektronického monitorovacího systému pro trestní justici. Předběžné oznámení o zakázce bylo zveřejněno 2. ledna 2015 ve Věstníku veřejných zakázek.112 Nyní má kontrolu osob v domácím vězení na starosti probační úředník. Ministerstvo zamýšlí použití systému GPS pro tento účel, musí k tomu ale změnit zákon. Předmětem zakázky by měla být dodávka systému, včetně zajištění jeho provozu, který bude sloužit k elektronickému monitoringu osob (monitorovací centrum, zařízení umístěná na těle a v obydlí osob). Dále pak školení

První zprávy. Česko a Slovenko mají společný projekt: Elektronický monitoring. prvnizpravy.cz [online]. První zprávy, publikováno 21. 11. 2014 [cit. 30. 03. 2015]. 111 Tisková zpráva – Ministerstvo spravedlnosti. MSp znovu odstartovalo projekt elektronického monitorovacího systému. pravniprostor.cz [online]. Právní prostor, publikováno 31. 10. 2014 [cit. 30. 3. 2015]. 112 Tisková zpráva – Ministerstvo spravedlnosti. Příprava projektu elektronického monitorovacího systému pro trestní justici vstoupila do další fáze. pravniprostor.cz [online]. Právní prostor, publikováno 05. 1. 2015 [cit. 30. 3. 2015] 110

60

osob,

které

budou

zařízení

obsluhovat,

servis

uvedených

zařízení

a dodávka souvisejícího technického řešení pro informační systém zadavatele.113 Vězeňská služba ČR Také

Vězeňská

služba

ČR

vytváří

již

nějakou

dobu

systém

specializovaných programů zacházení s odsouzenými osobami. Tyto programy zacházení zahrnují pracovní, výchovné, vzdělávací a zájmové aktivity se speciálním přístupem ke každému odsouzenému při jejich realizaci. Program je připraven pro každého odsouzeného s trestem ve věznici delším než 3 měsíce. Předpokladem je ale spolupráce odsouzeného s odbornými pracovníky věznice. V programech zacházení se pozornost věnuje i pachatelům domácího násilí. Terapeutický program, cílený výhradně na pachatele domácího násilí, však zatím Vězeňská služba ČR nezavedla.114

Česká justice. Probační a mediační služba ohlásila veřejnou zakázku na elektronické náramky. ceska-justice.cz [online]. Česká justice, publikováno 1. 3. 2015 [cit. 30. 3. 2015] 114 MARTINKOVÁ, Milada; SLAVĚTINSKÝ, Vladan; VLACH, Jiří. Vybrané problémy z oblasti domácího násilí v ČR. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2014, s. 79. 113

61

5. DALŠÍ ASPEKTY DOMÁCÍHO NÁSILÍ V ČR A MOŽNOSTI JEHO ZNEUŽITÍ 5.1. Statistiky týkající se domácího násilí V této kapitole doplním k teoretickému, převážně obecnému výkladu, také faktické údaje a čísla. Uvedu zde výsledky některých výzkumů, zabývajících se domácím násilím a navážu na ně výzkumem vlastním, který následně také vyhodnotím. Vůbec první empirické šetření, které zjišťovalo zkušenosti a poznání, realizoval Institut pro kriminologii a sociální prevenci v průběhu roku 1991. Další zkoumání, realizované agenturou Universitas, které proběhlo v rámci šetření Bezpečnostní rizika v roce 1999 a zahrnovalo anketu u vzorku 900 respondentů. Česká republika se v roce 2003 zapojila do Mezinárodního výzkumu násilí na ženách. Tento výzkum spojoval a srovnával zjištění o násilí na ženách ve více než dvaceti zemích světa. Výsledky ukázaly, že některou z forem domácího násilí ze strany partnera zažilo během svého života 38% žen. Výzkum reflektoval incidenci i frekvenci případů fyzického i sexuálního násilí na ženách, v partnerských vztazích i mimo ně a také subjektivní vnímání a hodnocení tohoto násilí pohledem obětí.115 Ještě než přejdu k údajům a informacím, přímo se týkajícím mé práce, zmíním zde jednu studii ekonomického zaměření, protože mi připadá jako velmi zajímavé a vhodné doplnění rozebírané problematiky. Zhruba od počátku 90. let minulého století se v rámci celosvětového zkoumání domácího násilí začínají do výzkumů začleňovat i ekonomické dopady tohoto násilí. Světová zdravotnická organizace WHO udělala v roce 2004 přehled 119. mezinárodních studií, které se ekonomickými dopady násilí mezi lidmi zabývají.116 Odhady výše nákladů na domácí násilí bývají velmi často v těchto studiích děleny na přímé a nepřímé. Mezi ty přímé jsou nejčastěji počítány náklady na práci justice, policie, sociálních

KUNC, Kamil. Ekonomické dopady domácího násilí v ČR. Praha: ProFem, 2012, s. 12. Waters, H. The economic dimension od interpersonal violence [online]. WHO, 2004 [cit. 30. 3. 2015]. 115 116

62

služeb, zdravotnictví, probační a mediační služby atp. Nepřímé náklady jsou pak tvořeny ztracenými výdělky, ztraceným časem obětí, ztrátou lidského kapitálu, sníženou pracovní produktivitou atd. Odhady těchto nákladů se v rámci jednotlivých zemí velmi liší. Důvodem je různé pojetí definice domácího násilí v jednotlivých státech, různé typy nákladů, ze kterých studie vycházejí a také rozdílná metodologie. V České republice byla celková částka ekonomických dopadů domácího násilí v roce 2010 odhadnuta na 1 328,2 milionu Kč. Náklady policie se na této sumě podílely částkou 32,3 milionu Kč, náklady na státní zastupitelství byly odhadnuty na 7,7 milionu Kč a náklady soudů na 314,2 milionu Kč. Dotace na poskytované služby tvořily položku ve výši 190,4 milionu Kč, podpora v nezaměstnanosti 210,2 milionu Kč a nemocenská 25,6 milionu Kč. Náklady na zdravotní péči byly odhadnuty ve výši 545,9 milionu Kč Lidské a emoční náklady byly pak, mimo uvedená čísla, odhadnuty na 19 250 milionu korun.117 Nyní se budu věnovat počtům obětí a pachatelů trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 TZ. Informace jsou ovšem bohužel dostupné pouze do roku 2012 včetně. Kvůli aktuálnějším údajům jsem komunikovala jednak s Policií ČR a také s brněnským intervenčním centrem Spondea. Od obou institucí jsem dostala stejnou odpověď, nikdo nemá souhrnné informace za roky 2013 a 2014, týkající se tohoto trestného činu. Trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí, jak jsem již zmínila, je jedinou skutkovou podstatou trestného činu v našem trestním zákoníku, jenž se přímo týká domácího násilí. Od zavedení účinnosti tohoto trestného činu kolísal během prvních devíti let počet obětí domácího násilí, které evidovala policie, mez 600 až 800 osobami ročně. Ani v jednom ze sledovaných roků nevybočil počet poškozených osob výrazněji z tohoto rozpětí. Převážnou část z těchto evidovaných obětí tvořily ženy, jejich počet se pohyboval zhruba mezi 420 – 580 osobami. Podíváme-li se na počty pachatelů, vidíme, že bylo v tomto období stíháno a vyšetřováno policií ročně 400 – 500 osob.118

KUNC, Kamil. Ekonomické dopady domácího násilí v ČR. Praha: ProFem, 2012, s. 13-16. MARTINKOVÁ, Milada; SLAVĚTINSKÝ, Vladan; VLACH, Jiří. Vybrané problémy z oblasti domácího násilí v ČR. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2014, s. 14-16. 117 118

63

Rok

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

Obětí

195

697

641

814

609

594

673

775

684

Muži

5

25

44

27

18

20

28

25

27

Ženy

132

421

414

580

441

433

465

554

519

Pachatelů

108

421

437

528

400

384

436

661

603

Tabulka 1 Počty policií evidovaných obětí a pachatelů trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí

Ve stejných letech zaznamenali policisté (s výjimkou roku 2004) ročně 450 až skoro 700 případů trestných činů týrání osoby ve společném obydlí.119 Rok

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

Počet

161

456

532

685

522

507

568

661

603

skutků Tabulka 2 Počty Policií ČR evidovaných trestných činů týrání osoby žijící ve společném obydlí

Dalšími důležitými údaji jsou počty vykázání podle § 44 a násl. ZoP. Statistiku počtu vykázání policií z důvodu domácího násilí zpracovává ve spolupráci s asociací pracovníků intervenčních center Bílý kruh bezpečí a zveřejňuje ji ve svých přehledech o vykázání v České republice.120 Policie u nás využívá institut vykázání od roku 2007. Z hlediska rozsahu je tedy poměrně jednoduché uvést konkrétní počty vykázání. Údaje jsou v tomto případě dostupné i za roky 2013 a 2014. Rok:

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

2014

862

679

778

1058

1430

1405

1361

1382

Počet vykázaných osob:

Tabulka 3 Počty vykázání z důvodu páchání domácího násilí

MARTINKOVÁ, Milada; SLAVĚTINSKÝ, Vladan; VLACH, Jiří. Vybrané problémy z oblasti domácího násilí v ČR. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2014, s. 17. 120 Bílý kruh bezpečí. Přehled o vykázání v ČR. domacinasili.cz [online]. Bílý kruh bezpečí [cit. 1. 4. 2015] 119

64

Od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2014 tedy došlo k 8 955 případům vykázání. Dostupné jsou už také údaje za rok 2015, zatím za měsíce leden a únor. V těchto měsících proběhlo 189 vykázání. Od roku 2007 do roku 2011 počet vykázání velmi vzrostl. Další roky počet vykázání opět klesá nebo stagnuje. Můžeme doufat, že do budoucna bude spíše klesat. Další údaje, které zde zmíním, pocházejí z justiční statistiky, ze systému CSLAV. Tyto údaje alespoň orientačně ukazují, kolika případy trestné činnosti související s domácím násilím se zabývaly soudy. Justiční statistiky zaznamenaly v letech 2008-2012 pravomocná odsouzení cca 300-420 pachatelů domácího násilí za rok. Tyto informace byly v neveřejné justiční statistice CSLAV zařazené pod třídícím znakem „domácí násilí“.121 Rok

2008

2009

2010

2011

2012

Počet

387

342

327

411

418

Počet obětí

584

526

472

640

666

Celkem

532

478

434

566

619

odsouzených osob

případů Tabulka 4 Počty odsouzených osob, obětí a celkový počet případů z neveřejné justiční statistiky CSLAV

Následující tabulka vychází rovněž z neveřejného justičního systému CSLAV, týká se však jen pravomocně odsouzených osob přímo za trestný čin dle § 199 TZ.122 Rok

2008

2009

2010

2011

2012

Počet

288

251

275

295

333

odsouzených osob Tabulka 5 Počty odsouzených osob za trestný čin dle § 199 TZ

MARTINKOVÁ, Milada; SLAVĚTINSKÝ, Vladan; VLACH, Jiří. Vybrané problémy z oblasti domácího násilí v ČR. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2014, s. 20-21. 122 Tamtéž, s. 22. 121

65

5.2 Vyhodnocení dotazníku V úvodu své práce jsem avizovala vytvoření dotazníku, který jsem pojmenovala stejně, jako celou svou diplomovou práci, tedy „Trestněprávní aspekty domácího násilí“. Nyní se dostávám k jeho vyhodnocení. Dotazník je složen z 9 povinných, uzavřených a jedné otevřené, nepovinné otázky. Celý dotazník i kompletní souhrn odpovědí s grafy umístím do příloh na konci práce. Na dotazník odpovědělo celkem 295 respondentů. Devět prvních otázek mělo zmapovat jak osobu respondenta, tak i jeho přehled a orientaci v problematice domácího násilí. Osobu respondenta blíže určovaly první dvě otázky, týkající se věku a pohlaví. Nejvíce odpovědí přišlo od věkové skupiny 21-25 let, konkrétně 154 odpovědí, nejméně pak od respondentů ve věku 15-20 let, 10 odpovědí. Důvodem je téměř jistě věk můj a s ním související způsob šíření dotazníku. Celkem odpovídalo 195 žen a 100 mužů. V další otázce mě zajímalo, jestli respondenti pojem domácí násilí znají a zda by ho dokázali popsat. Pouze 4 účastníci odpověděli, že tento pojem neznají, všichni ostatní ano. Čtvrtou a pátou otázku považuji za velmi důležité, protože odráží skutečný výskyt domácího násilí v populaci, i když posuzovaný na poměrně malém vzorku. Osobně se tak z tohoto vzorku setkalo s domácím násilím 89 respondentů a dokonce 172 jich odpovědělo, že se s tímto problémem setkal někdo z jejich okolí. Toto považuji za vysoká čísla, dokazující závažnost problému, kterému celou práci věnuji. Další otázka pátrala po znalostech v právní úpravě domácího násilí a po názorech na její dostatečnost.

Za

dostatečnou

ji

považuje

37

odpovídajících,

naopak

za nedostatečnou potom 130 respondentů. A dalších 128 odpovědělo, že neví. Podle mého to přesně odráží velmi nízkou informovanost o právních aspektech problému. O domácím násilí se ví a mluví, ale většinou dost obecně. Pouze 42 účastníků by nevědělo, kam se obrátit, pokud by se stali obětí domácího násilí, zbylých 253 odpovědí je kladných. Potvrzuje to tedy můj předchozí závěr – o problému se ví a mluví. Tento stav tedy hodnotím kladně. Následovala nepovinná otázka, která měla ukázat, jestli se respondenti orientují v institucích, kam by se mohli obrátit v případě, že by je domácí násilí osobně potkalo. Variant odpovědí bylo opravdu mnoho, nejčastěji by se lidé obraceli na Policii ČR, dále pak respondenti velmi často uváděli neziskové organizace, jako Bílý kruh bezpečí, linku bezpečí, azylové domy a krizová centra. Uváděli také státní zastupitelství či ombudsmana, psychologické 66

poradny, soudy, lékaře, OSPOD, Spondea, DONA linku. Celkově na mě souhrn odpovědí působí tak, že jsou lidé velmi dobře informovaní a věděli by kam se obracet. Předposlední otázka pak měla zjistit pohled respondentů na to, zda se o problému domácího násilí ve společnosti dostatečně hovoří. 189 z nich se domnívá, že tomu tak není. Z toho se dá usoudit, že i přes značný nárůst informací z této oblasti, považují občané současný stav stále za nedostatečný. Za nejdůležitější, z hlediska účelu a zaměření této práce, považuji poslední otázku. V ní jsem se dotazovala, jsou-li si účastníci vědomi možnosti zneužití postižitelnosti domácího násilí, ačkoliv k tomuto násilnému chování v konkrétním případě nedochází, nebo jestli hrozbu zneužití za reálnou nepovažují. Velká část respondentů, 199, odpověděla, že ke zneužití dojít může. Četnost kladné odpovědi na tuto otázku mě potěšila. Jsem totiž stejného názoru a věnuji této hrozbě další subkapitolu své práce.

5.3. Zneužití postižitelnosti domácího násilí K objasnění toho, co rozumím pod zmíněným pojmem „možnost zneužití postihu domácího násilí“, použiji krátký příběh, který se odehrál v mém blízkém okolí. Podrobnosti mi v rozhovoru poskytl synovec dotčené osoby. Hlavní postavou je, dle běžně přijímaných norem, slušný a pracovitý muž. Deset let žil v bytě se svou ženou, se kterou vychovával dvě dcery, vlastní. Rozhodli se, že si postaví dům, do kterého se následně přestěhují. Muž se pustil do stavby svépomocí, což mu bralo většinu volného času. V tomto období začala manželka zanedbávat domácnost, nestarala se o něj a příliš ani o dcery. Velmi často opouštěla byt, konzumovala alkohol a údajně byla svému muži i nevěrná. Muž pracoval jako řidič kamionu, byl tedy často na cestách a ve zbylém čase se věnoval stavbě. Stav, který nastal v domácnosti, ho značně frustroval, což řešil návštěvami hospod a konzumací alkoholu. Doma potom docházelo k hádkám, které se ovšem omezily vždy jen na verbální projevy, muž manželku nikdy neuhodil, jen na ni křičel. Ona jeho ovšem několikrát ano a následně začala vyhledávat cesty, jak muži život ještě více „osladit“. Například projímadlem v jídle před odchodem do zaměstnání. Na tyto její akce reagoval muž ještě větší podrážděností, při hádce několikrát rozbil nějaké drobnosti.

Manželka

na

něj

potom

zavolala

i

policii.

Následně

potkala manželka „moudrou rádkyni“, která ji nasměrovala k podání trestního 67

oznámení kvůli domácímu násilí, aby se manžela zbavila. Po dlouhých soudních peripetiích následovalo odsouzení muže na dva roky nepodmíněně za psychické týrání své ženy. Ta podala žádost o rozvod a zůstala bydlet v domě, který on mezitím dostavěl. Muže propustili za slušné chování dříve, zůstal ovšem bez střechy nad hlavou a se zápisem v rejstříku trestů. Domnívám se tudíž, že zneužít § 199 TZ není vůbec složité, pokud umí být člověk přesvědčivý. Ke zneužití může samozřejmě dojít i ze strany muže. Domnívám se ale, že to má žena, z pozice slabé, křehké bytosti, výrazně jednodušší. Jak tedy rozlišit, jestli se jedná skutečně o osobu ohroženou domácím násilím, nebo jestli jde jen o snahu využít příležitost? Existují některé rozdíly mezi osobou, která se za oběť vydává, a skutečně ohroženou osobou. Skutečně ohrožený má ze svého partnera strach, má strach i z násilí. K partnerovi ale cítí i empatii a soucítí s ním, snaží se minimalizovat závažnost ohrožení, ze své role oběti domácího násilí je v rozpacích. Trpí výčitkami svědomí nebo rovnou pocitem viny z toho, že násilný partner sáhl k represi a snaží se ho chránit. Naopak v případě, kdy se osoba snaží o zneužití zmiňovaného ustanovení, má k partnerovi nevhodné výroky, je sebevědomá, nemá z partnera strach ani s ním nesoucítí, cítí se v právu a tudíž poškozená. Dá se tedy poměrně spolehlivě předpokládat, že skutečnou obětí není. Toto všechno je poměrně snadné sepsat, rozhodnout to u soudu však bývá nepoměrně složitější.123 Už dříve jsem uváděla, že by měli být soudci i ostatní účastníci sporů v oblasti domácího násilí velmi kvalitně odborně proškoleni, což by jim rozeznání oběti a násilné osoby umožnilo. Dalo by jim to rozhodně větší možnost rozhodovat, alespoň ve většině případů, správně.

ŠEVČÍK, Drahomír; ŠPATÉNKOVÁ, Naděžda. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. 1. vyd. Praha: Portál, 2011, s. 98. 123

68

6. PRÁVNÍ ÚPRAVA DE LEGE FERENDA Ideální právní úprava nějakého jevu neexistuje a dle mého názoru je to svým způsobem „sci-fi“. K dokonalosti je možno se přibližovat. Mít o ní určité představy, za kterými se budeme ubírat. Každopádně vzhledem k neustálému vývoji lidstva a jeho kriminality je velice těžké držet krok a přehled, ještě těžší je pak držet krok právní. Konkrétně komplexní právní úprava domácího násilí, jevu, který je diskutován a řešen relativně krátkou dobu, je úkol velmi nesnadný. I přesto se domnívám, že úroveň této úpravy v posledních letech velmi pokročila a svým způsobem komplexní je, i když roztříštěná. Právní úprava již nenechává domácí násilí za zavřenými dveřmi a dává najevo, že nejde o soukromou věc, ale o věc, kterou je nutno řešit a vyřešit. Bohužel, je značně nepřehledná, rozsetá v mnoha právních předpisech a matoucí. Pojem domácí násilí, jako takový, nenaleznete v žádném českém právním předpise a musíte si načíst množství literatury, abyste byli schopni poznat, kolik cest k ochraně oběti a odsouzení pachatele vede. Samozřejmě úplně ideálním stavem by byl ten, kdy by byl vytvořen samostatný právní předpis nazvaný, dejme tomu, „Zákon proti domácímu násilí“, ve kterém by bylo domácí násilí definováno a byly by v něm vysvětleny všechny základní pojmy a možnosti, jak se proti němu bránit. To je ovšem právě ten ideál, o kterém jsem hovořila ze začátku této kapitoly. Občanskoprávní úprava Abych zachovala logiku kapitoly, věnující se právní úpravě de lege lata, zaměřím se nejdříve alespoň okrajově na právní úpravu občanskoprávní. Jak jsem již zmiňovala, OZ právní úpravu ochrany proti domácímu násilí včleňuje do soukromoprávního kodexu. Ustanovení § 751 a násl. OZ se procesně reflektuje v § 400 a násl. zřs. Prostředkem, kterým osoba ohrožená domácím násilím disponuje, je návrh na nařízení předběžného opatření dle § 400 a násl. zřs. Po podání návrhu soud zjišťuje splnění předpokladů daných v § 751 a násl. OZ, případně § 81 OZ.124 Občanskoprávní úprava, ať hmotněprávní v rámci OZ či procesněprávní v rámci zřs, je stále pro všechny nová a hledat v ní chyby je proto úkol nesnadný. Avšak již teď se v ní vyskytují viditelné problémy. Aktivně legitimován v případech

ČUHELOVÁ, Kateřina. Komentář k usnesení čj. 70 Co 14/2014-40. Rekodifikace a praxe. 2014, roč, 2014, č. 4, s. 30-32. 124

69

domácího násilí je dotčený manžel/manželka a to i když jsou rozvedení, osoba žijící s nimi v rodinné domácnosti a také každý, vůči komu násilí směřuje a žije s násilnou osobou v domácnosti. První zajímavou skutečností je, že pokud návrh podá osoba, na které násilí není pácháno, ale vadí jí násilí páchané na jiné osobě, dochází k zásahu do práva autonomie vůle domácím násilím ohrožené osoby. Tato osoba pak nemá možnost rozhodnutí ovlivnit, jelikož není účastníkem řízení. Toto postavení jí zřs nepřiznává, což jde dle mě naprosto proti logice. Kdo jiný by měl být účastníkem řízení, když ne osoba, na které je násilí pácháno? Též úprava maximálně šestiměsíční délky ochrany je novinkou a pro prodloužení této doby musí být podán nový návrh, ne jen návrh na prodloužení, jak bylo dříve zvykem u předběžných opatření. Až čas ukáže, jestli to byl krok dobrý či špatný a zda tato úprava vyžaduje změnu, či návrat k úpravě minulé. Další situací, která může působit značné problémy je návrh, který je podáván jménem nezletilého dítěte. Nedá se vyhnout situacím, v rámci kterých může dojít ke střetu zájmů nezletilého a jeho zákonného zástupce. Střet zájmů je řešen § 391 odst. 2 věta třetí zřs ve spojení s § 394 zřs. Dle těchto ustanovení, bylo-li vyhověno návrhu na nařízení předběžného opatření dle § 391 odst. 2 zřs a hrozí střet zájmů zákonného zástupce nebo opatrovníka se zájmem zastoupeného, jmenuje příslušný soud dle § 388 zřs navrhovateli ihned po nařízení předběžného opatření opatrovníka pro podání návrhu dle § 399 zřs. Zákonodárce však opomenul případy, kdy není návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověno a bude podáno odvolání a opět bude hrozit střet zájmů výše uvedený. Na takové situace bohužel § 394 zřs nedopadá.125 Tyto problémy budou dle mého názoru vyžadovat brzké řešení a dotvoření občanskoprávní úpravy. Správněprávní úprava Za zmínku také stojí úprava správněprávní. Vláda schválila věcný záměr nového zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, který by měl do budoucna nahradit současný PřesZ. V současnosti probíhají přípravné práce na novém zákoně a nelze zatím tušit, jak bude jeho znění vypadat. Zajímavé pro problematiku domácího násilí je zpřísnění ochranných opatření. Současně lze uložit dle § 17 odst. 1 PřesZ zákaz vstupu do míst, v nichž se podávají alkoholické nápoje ČUHELOVÁ, Kateřina. Jak se rychle zorientovat v nové právní úpravě domácího násilí. Rekodifikace a praxe. 2013, roč, 2013, č. 4, s. 13-15. 125

70

či se konají různé sportovní nebo kulturní akce. Novinkou by měla být možnost rozšíření

do

dalších

míst.

Toto

omezení

by

mohlo

přinést

snížení

rizika opakovaného domácího násilí a také vyřešit problém tzv. stalkingu. Protiprávního jednání se pachatel dopustí již pouhým přiblížením se k postižené osobě.126 V rámci této problematiky mne napadlo, že by bylo vhodné zavést do nového přestupkového zákona konkrétní přestupek týkající se domácího násilí. Velmi by to pomohlo k potírání případů, které nejsou tak závažné, aby byly hodnoceny jako trestný čin, ale stále se o slabší formu domácího násilí jedná. I pro oběti by bylo tuším přijatelnější, kdyby jejich protějšek byl potrestán mírněji, než je tomu v případě trestných činů. Trestněprávní úprava Na tomto místě se konečně dostávám k trestněprávní úpravě. Konkrétně v rámci trestního práva hmotného, vidím jako nutnost zakotvit definici a znaky domácího násilí přímo do ustanovení trestního zákona. Také vidím jako přínos pro řešení tohoto problému samostatné ustanovení trestného činu domácího násilí do zvláštní části trestního zákona. Myslím, že nynější úprava v rámci § 199 TZ je sice dobrá, ale je velmi všeobecná a dá se pod ní zahrnout spousta dalších činů, což může vést ke zmatenosti obyčejných lidí z neprávního prostředí. Konkrétní ustanovení trestného činu domácího násilí přidá důrazu na skutečnost, že to je činnost, která není společností tolerována a není věcí soukromou. Jako trestný čin bych zavedla také neoznámení domácího násilí, aby blízké i široké okolí netolerovalo tento jev a nezavíralo nad ním oči. Toto řeší i profesor Jelínek ve svém článku a navrhuje u § 367 TZ (nepřekažení trestného činu) a § 368 TZ (neoznámení trestného činu) doplnění jejich výčtů o § 199 TZ (týrání osoby žijící ve společném obydlí), což se nejspíše jeví jako schůdnější a logičtější řešení v současné právní úpravě.127 Kdybych však měla pokračovat ve své myšlence a dokončit ji, zavedla bych trestný čin domácí násilí a jeho neoznámení bych zahrnula do trestného činu dle § 368 TZ. Možnost stíhat člověka, který celou dobu ví, že se vedle něj děje trestný čin, vidím jako velmi užitečnou věc. Dále, v souvislosti s myšlenkou a možnou zneužitelností domácího násilí bych zavedla trestný čin, KOCIÁN, ŠOLC, BALAŠTÍK. Chystá se nový přestupkový zákon. Co by se v něm mohlo objevit? ksb.cz [online]. Kocián, Šolc, Balaštík; advokátní kancelář, publikováno 28. 3. 2013 [cit. 31. 3. 2015]. 127 JELÍNEK, Jiří. K trestněprávnímu postihu domácího násilí. Kriminalistika, 2005. č. 4. 126

71

týkající se právě této problematiky. Myslím, že v souvislosti s expanzí řešení jevu domácího násilí, bude k jeho zneužívání docházet více a více, jelikož to v tomto případě, se svědky a přesvědčivostí zneužívající osoby, nevidím jako příliš velký problém. Zakotvení tohoto zneužívání v trestním zákoně by samozřejmě mělo význam, jelikož se člověk jistě více bojí něčeho, co je konkrétní a za co může být stíhán, než něčeho, co ani upraveno ani diskutováno zatím není. Toto by dle mého názoru přispělo ke komplexnosti právní úpravy trestního práva, která byla odstartována novelizací TZ. Tento „nový“ trestní zákoník završil velice dlouhý proces rekodifikace trestního práva hmotného. Avšak reforma trestního práva nebyla provedena úplně. Základním nedostatkem této rekodifikace je fakt, že současně nebyl přijat i nový trestní řád.128 Tímto se dostávám k problematice trestního práva procesního a současného trestního řádu. Stále ještě novinkou v rámci trestního řádu jsou předběžná opatření v trestním řízení, zavedená zákonem o obětech trestných činů. Ty patří k nejpodstatnějším změnám v rámci novelizace trestního řádu. Tato novela však není dostatečná a zákonodárce by neměl rezignovat na nutnost tvorby nového trestního řádu a dokončit tak celkovou rekodifikaci trestního práva.129 Současný trestní řád trpí značným formalismem, který je také prohlubován v praxi. Je nutno upravit přípravné řízení takovým způsobem, aby řízení zamířilo co nejrychleji před nalézací soud.130 Rychlý proces rovná se spravedlivý proces a v našem případě, tedy v případě řízení týkajícího se domácího násilí, je myslím rychlost vyřízení věci tím nejdůležitějším. Další změnou bylo zveřejnění zákona č 141/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění zákona č. 105/2013 Sb. To přineslo další žádané změny v české právní úpravě.131 Jak jsem již zmiňovala, zákonodárce by neměl rezignovat v otázce tvorby nového trestního řádu. To se naštěstí neděje a největší HULÁN, Petr. Nový trestní zákoník (rekodifikace soukromého práva). e-advokacie.cz [online]. eAdvokacie [cit.1. 4. 2015]. 129 JELÍNEK, Jiří. Předběžná opatření v trestním právu. bulletin-advokacie.cz [online]. bulletinadvokacie, publikováno 17. 6. 2013 [cit. 1. 4. 2014]. 130 ŠVANDELÍKOVÁ, Klára. Pět otázek pro JUDr. Pavla Zemana. pravniprostor.cz [online]. Publikováno 25. 4. 2014, [cit. 1. 4. 2014]. 131 GLOGAR, Martin. Novela trestního řádu, trestního zákoníku a zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. pravniprostor.cz [online]. Publikováno 4. 8. 2014 [cit. 1. 4. 2014]. 128

72

novinkou v tomto odvětví je právě tato tvorba. Ministerstvo spravedlnosti již odeslalo vládě Východiska a principy nového trestního řádu, což je dokument, ze které bude komise pro tvorbu nového právního předpisu tvořit paragrafové znění. Komise

byla

ze

začátku

vedená

profesorem

Pavlem

Šámalem

a Východiska a principy nového trestního řádu vznikly právě za jeho vedení. Nový předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal však odstoupil z pozice výkonného šéfa komise, na čemž se dohodl s bývalou ministryní spravedlnosti Helenou Válkovou. Šámal bude zastávat pozici garanta, který pomůže zajistit splnění odborných předpokladů nového trestního řádu.132 Šámala v legislativní radě nahradí doc. JUDr. Tomáš Gřivna, Ph.D. přední český odborník na trestněprávní problematiku, který je také již řadu let předsedou pracovní komise Legislativní rady vlády pro trestní právo133. Co mne zaujalo ve Východiscích a principech nového trestního řádu je institut předprocesního soudce pro přípravné řízení. Ten by měl rozhodovat o jistých zásazích do základních práv a svobod a v dalších případech, například v rámci zjednodušeného řízení v návaznosti na zkrácené přípravné řízení. Toto mi přijde v problematice domácího násilí velice důležité a může to výrazně urychlit řešení problému a usnadnit tím oběti její těžké postavení. Dalším zajímavým návrhem je délka vazby podle závažnosti skutku nebo dohoda o vině a trestu pro téměř všechny činy. Dohodnout se na vině a trestu vidím jako užitečné i v problematice domácího násilí, kdy by se pachatel mohl dohodnout na nižší trestní sazbě s podmínkou, že nastoupí povinně například na terapii určenou pachatelům domácího násilí.134 Povinné terapie pro pachatele domácího násilí, jakožto alternativní trest, považuji za přínosnou věc, která by vyřešila některé méně závažné případy a pomohla by jak oběti, tak pachateli.

MALECKÝ, Robert. Pavel Šámal zůstává garantem nového trestního řádu. ceska-justice.cz [online]. Česká justice, Publikováno 28. 1. 2015 [cit. 31. 3. 2015]. 133 MALECKÝ, Robert. Ministr Dienstbier obměňuje členy legislativní rady. Šámala nahradí Gřivna. ceska-justice.cz [online]. Česká justice, publikováno 26. 3. 2015 [cit. 31. 3. 2015]. 134 MALECKÝ, Robert. Principy nového trestního řádu jdou do vlády, obsahují zajímavé novinky. ceska-justice.cz [online]. Česká justice, publikováno 22. 1. 2015 [cit. 31. 3. 2015]. 132

73

ZÁVĚR V předchozích kapitolách jsem se tedy věnovala všem oblastem problematiky domácího násilí, které jsem si stanovila před začátkem práce. Nyní nastal čas, abych se ohlédla zpět a pokusila se posoudit, jak se mi podařilo cíle své práce naplnit. Prvním a základním úkolem bylo samotné vymezení pojmu domácího násilí, jeho forem, projevů a příčin, včetně dalších charakteristik tohoto jevu. Za pomoci mnoha, v seznamu použité literatury uvedených, zdrojů a pramenů jsem v úvodních kapitolách své práce vytvořila všeobecný přehled všech stránek tohoto jevu, včetně vysvětlení jednotlivých pojmů. Domnívám se, že na základě přečtení zmíněných částí si lze udělat poměrně dobrý přehled o problematice. K této části patří samozřejmě také charakteristiky, role a postavení pachatele a oběti, proto jsem kapitolu věnující se těmto osobám zařadila hned jako následující. Jsem přesvědčena, že vhodně doplňuje systém práce směrem k úplnosti. Logickým pokračováním zkoumání domácího násilí byl potom, po definování pojmu jako takového, přechod k možnostem ochrany před tímto nebezpečným jevem. Těm jsem se nejdřív věnovala v obecné rovině. Důvodem bylo zase definování možností a nástrojů, protože jen správně a komplexně shrnutý systém ochrany ve věcné rovině je potom možno dále řešit z hlediska práva. Při zpětném pročtení jsem nabyla dojmu, že se mi tento předpoklad pro samotné právní zhodnocení podařilo úspěšně připravit. V této fázi už jsem tedy mohla, a také přešla, k hodnocení prostředků právní ochrany před domácím násilím. Věnovala jsem se jim v jednotlivých sférách práva, tedy v občanskoprávní, správněprávní a trestněprávní. Posledně jmenované oblasti samozřejmě nejdůkladněji, protože mě k tomu zavazovalo samotné téma mé diplomové práce. Se shrnutím prostředků ochrany a jejich systematizováním mohu být, myslím, spokojena. Obsáhla jsem totiž celý systém, který se tomuto problému věnuje a udělala si tak dobré východisko pro přemýšlení o jeho možných změnách a vylepšeních. Posledním průběžným krokem, který mi měl umožnit výše již zmíněnou snahu o nalezení cest ke zlepšení současného stavu ochrany před domácím násilím,

74

bylo zmapování situace v České republice, co se povědomí občanů o této problematice týká. Vytvořila jsem krátký dotazník, na který mi odpovědělo dostatečné množství respondentů. Dostatečné vzhledem k záměru a rozsahu této práce. Vyhodnocení odpovědí mi v dalším pokračování významně pomohlo. Na

základě

všech

uvedených

přípravných

kroků

jsem

potom

mohla navrhnout některé změny, které vidím jako prospěšné a významné. Jejich dopracování a uvedení do systému právní ochrany před domácím násilím by totiž, podle mého názoru, umožnilo s tímto problémem do budoucna pracovat efektivněji a docilovat lepších výsledků při jeho potírání. Hlavní cíl své diplomové práce, kterým bylo posouzení současné úpravy z hlediska její účinnosti a nalezení vhodných námětů k jejímu zlepšení, jsem tím myslím poměrně úspěšně naplnila. K úspěšnému naplnění cílů práce jsem použila několik způsobů. K prozkoumání pojmu samotného domácího násilí a jeho základních součástí mi posloužila analytická metoda, s použitím řady pramenů. Stejnou metodu jsem poté využila i při vytvoření přehledu o současné právní ochraně v jejích jednotlivých částech. Díky tomu jsem se seznámila se systémem a jeho fungováním a vytvořila si tak předpoklad pro jeho hodnocení. Hodnocení bylo totiž nutným krokem vpřed, bez něhož bych nemohla navrhovat úpravy systému a nemohla bych tak splnit základní cíl diplomové práce. V části práce, kterou jsem věnovala pachatelům a obětem jsem pracovala s metodou komparativní. Poslední metodou potom byl dotazník. Díky němu jsem si mohla vytvořit ucelený pohled na pohled veřejnosti na zkoumanou problematiku a ten potom opět využít pro celkové hodnocení situace a směrů k jejímu zlepšení do budoucna. Práce by měla posloužit čtenáři k rychlému získání přehledu o jevu domácího násilí ve všech jeho projevech a souvislostech a to na základě poměrně malého rozsahu textu k prostudování. Hlavně by ale mohla umožnit debatu o zlepšení systému ochrany před projevy domácího násilí a jeho následky a zároveň o vylepšení preventivních kroků, tak aby k němu pokud možno docházelo stále méně. Neméně důležité ale je, aby v sobě uvedený systém ochrany měl zabudovány také ochranné mechanismy, které zamezí jeho zneužívání. Svým návrhům jsem se podrobně věnovala v 6. kapitole práce, ve které také spatřuji její největší možný užitek.

75

BIBLIOGRAFIE Monografie HUŇKOVÁ, Markéta; VOŇKOVÁ, Jiřina. Domácí násilí v ČR z pohledu práva (efektivnost právních norem ČR posuzovaná vzhledem k cíli ochrany společnosti před domácím násilím). 1. vyd. Praha: Justiční akademie ČR, 2004, 247 s. JELÍNEK, J. a kol.: Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, 2014, 976 s. ISBN 9788075020444. KONRÁD, Zdeněk; BANGO, Dezider. Metodika vyšetřování trestných činů souvisejících s domácím násilím. 1. vyd. Praha: Vydavatelství PA ČR, 2007, 60 s. KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka; ŽATECKÁ, Eva; DÁVID, Radovan; KORNEL, Martin. Právo proti domácímu násilí. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, 139 s. ISBN 9788074003813. KUNC, Kamil. Ekonomické dopady domácího násilí v ČR. Praha: ProFem, 2012, 71 s. Magistrát města Brna. Služby a zařízení pro rodiny v krizových situacích, oběti domácího násilí a ohrožené děti a mládež. 2. vyd. Brno: Magistrát města Brna, 2012, 24 s. MARTINKOVÁ, Milada; MACHÁČKOVÁ, Radka. Vybrané kriminologické a právní aspekty domácího násilí. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2001, 193 s. ISBN 8086008983. MARTINKOVÁ, Milada; SLAVĚTINSKÝ, Vladan; VLACH, Jiří. Vybrané problémy z oblasti domácího násilí v ČR. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2014, 127 s. ISBN 9788073381394. MARTINKOVÁ, Milada; VLACH, Jiří; KREJČOVÁ, Soňa. Špatné zacházení s osobami pokročilého věku – se zvláštním zřetelem k domácímu násilí. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci. 2009, 98 s.

76

PROKOP, Martin; HUŇKOVÁ, Markéta; JELÍNKOVÁ, Radka; REZKOVÁ, Andrea. Právní ochrana dětí a obětí domácího násilí. Brno: Ekologický právní servis, 2000, 79 s. ISBN 8090257089. ŠEVČÍK, Drahomír; ŠPATÉNKOVÁ, Naděžda. Domácí násilí: kontext, dynamika a intervence. 1. vyd. Praha: Portál, 2011, 186 s. ISBN 97880736902. STŘÍLKOVÁ, Patricie; FRYŠTÁK, Marek. Vykázání jako prostředek ochrany před domácím násilím. 1. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2009, 91 s. ISBN 9788074180200. ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. 1.vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 3285 s. ISBN 9788074001093. VESELÝ, Milan. Vybrané kapitoly ze sociální patologie. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, 2011, 127 s. ISBN 9788073942724. VOŇKOVÁ, Jiřina. Metodický rámec práce intervenčních center a podpora jejich vzniku. Praha: Bílý kruh bezpečí, 2007, 87 s. VOŇKOVÁ, Jiřina, SPOUSTOVÁ, Ivana. Domácí násilí v českém právu z pohledu žen. 2. vydání. Praha: proFem, o.p.s., 2008. 244 s. ISBN 9788090362673.

Odborné časopisy ČUHELOVÁ, Kateřina. Jak se rychle zorientovat v nové právní úpravě domácího násilí. Rekodifikace a praxe. Roč. 2013, č. 4, s. 13-15. ČUHELOVÁ, Kateřina. Komentář k usnesení čj. 70 Co 14/2014-40. Rekodifikace a praxe. Roč. 2014, č. 4, s. 30-32. ČUHELOVÁ, Kateřina; ŠÍNOVÁ, Renáta. Ochrana proti domácímu násilí v kontextu harmonizace právní úpravy civilního procesu s rekodifikací soukromého práva. Právní rozhledy. Roč. 2013, č. 4, s. 105. JELÍNEK, Jiří. K trestněprávnímu postihu domácího násilí. Kriminalistika. Roč. 2005. č. 4. PROKŮPKOVÁ, Alena. Tři pilíře pro realizaci pomoci obětem domácího násilí. Rodinný život. Roč. 2011, č. 4, s. 15. VÝMOLA, Miroslav. Vybrané organizace pomáhající v případech domácího násilí. Rodinný život. Roč. 2011, č. 4, s 17. 77

Právní předpisy Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 3. 2015]. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 3. 2015]. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 3. 2015]. Zákon č. 40/1964, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 3. 2015]. Vyhláška č. 120/1976 Sb. Ministra zahraničních věcí, o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 3. 2015]. Zákon č. 200/1990 sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 3. 2015]. Sdělení č. 209/1992 Sb., Federálního ministerstva zahraničních věcí o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 3. 2015]. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava české republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 3. 2015]. Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 3. 2015]. Zákon č. 292/1993 Sb., novela zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 3. 2015].

78

Zákon č. 359/1999 sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 3. 2015]. Zákon č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 3. 2015]. Zákon č. 91/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 3. 2015]. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 3. 2015]. Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím, PT 828, IV. Volební období, 2004. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 3. 2015]. Zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 3. 2015]. Důvodová zpráva k zákonu č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 3. 2015]. Zákon č. 29/2007 Sb., změna zákona o sociálních službách a změna někt. dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 3. 2015]. Zákon č. 273/2008 Sb., o policii ČR, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 3. 2015]. Zákon č. 218/2009 Sb., změna občanského soudního řádu a změna některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 3. 2015]. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 3. 2015].

79

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 3. 2015]. Zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 3. 2015]. Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 3. 2015]. Zákon č. 141/2014 změna trestního řádu a některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 30. 3. 2015].

Judikatura Rozsudek soudního dvora ze dne 18. 1. 1978. Irsko proti spojenému království. [online]. Evropský soudní dvůr, 1978 [cit. 4. 4. 2015]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001Rozsudek soudního dvora ze dne 18. 11. 1969. Dánsko, Francie, Norsko, Švédsko, Nizozemí proti Řecku. [online]. Evropský soudní dvůr, 1969 [cit. 6. 4. 2015]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/webservices/content/pdf/001-73020 Nález Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 3113/13-1. codexisuno.cz [online].

CODEXIS

UNO,

2014

[cit.

1.

4.

2015].

Dostupné

z:

http://www.codexisuno.cz/0Of#!20 Internetové zdroje Acorus. Info o domácím násilí. acorus.cz [online]. Acorus, občanské sdružení [cit. 31. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.acorus.cz/cz/domaci-nasili/info-o-domacimnasili.html Bílý kruh bezpečí. Přehled o vykázání v ČR. domacinasili.cz [online]. Bílý kruh bezpečí [cit. 1. 4. 2015]. Dostupné z: http://www.domacinasili.cz/statistiky/

80

Česká justice. Probační a mediační služba ohlásila veřejnou zakázku na elektronické náramky. ceska-justice.cz [online]. Česká justice, publikováno 1. 3. 2015 [cit. 30. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.ceska-justice.cz/2015/01/probacnia-mediacni-sluzba-ohlasila-verejnou-zakazku-na-elektronicke-naramky/ ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Výroční zpráva Bílého kruhu bezpečí, o.s. bkb.cz [online] Bílý kruh bezpečí, 2006. [cit. 30. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.bkb.cz/onas/vyrocni-zpravy/ ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Zatím víme víc o ohrožených osobách. domacinasili.cz [online].

Zpravodaj

BKB

1/2003

[cit.

31.

3.

2015].

Dostupné

z:

http://www.domacinasili.cz/nasilne-osoby/zatim-vime-vic-o-ohrozenych-osobach/ Doporučení č. R(85)4 o násilí v rodině [online]. Rada Evropy, 1985 [cit. 29. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.coe.int/t/dghl/standardsetting/victims/recR_85_4e. pdf GLOGAR, Martin. Novela trestního řádu, trestního zákoníku a zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. pravniprostor.cz [online]. Publikováno 4. 8. 2014 [cit. 1. 4. 2014]. Dostupné z: http://www.pravniprostor.cz/zmeny-vlegislative/vyslo-ve-sbirce-zakonu/novela-trestniho-radu-trestniho-zakoniku-azakona-o-trestni-odpovednosti-pravnickych-osob GRULICH, Aleš. Komentář: Zásada subsidiarity trestní represe. pravniprostor.cz [online]. Právní prostor, publikováno 4. 8. 2014 [cit. 30. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.pravniprostor.cz/clanky/trestni-pravo/komentar-zasada-subsidiaritytrestni-represe HRDÁ, Lucie. Pachatelé domácího násilí. rodina.cz [online]. Publikováno 5. 12. 2007 [cit. 31. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.rodina.cz/clanek6055.htm HULÁN, Petr. Nový trestní zákoník (rekodifikace soukromého práva) eadvokacie.cz [online]. eAdvokacie [cit. 1. 4. 2015]. Dostupné z: http://www.eadvokacie.cz/cs/clanky/novy-trestni-zakonik-rekodifikace-trestniho-prava Infovictims. Právo na ochranu. infovictims.cz [online]. Infovictims [cit. 8. 4. 2015]. Dostupné z: http://www.infovictims.cz/cz/003_prava/paginas/003_003.html

81

JELÍNEK, Jiří. Předběžná opatření v trestním právu. bulletin-advokacie.cz [online]. bulletin-advokacie, publikováno 17. 6. 2013 [cit. 1. 4. 2014]. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/predbezna-opatreni-v-trestnim-rizeni. KOCIÁN, ŠOLC, BALAŠTÍK. Chystá se nový přestupkový zákon. Co by se v něm mohlo objevit? ksb.cz [online]. Kocián, Šolc, Balaštík; advokátní kancelář, publikováno

28.

3.

2013

[cit.

31.

3.

2015].

Dostupné

z:

http://www.ksb.cz/cs/novinky-publikace/clanky/2317_chysta-se-novyprestupkovy-zakon-co-by-se-v-nem-mohlo-objevit MALECKÝ, Robert. Ministr Dienstbier obměňuje členy legislativní rady. Šámala nahradí Gřivna. ceska-justice.cz [online]. Česká justice, publikováno 26. 3. 2015 [cit. 31. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.ceska-justice.cz/2015/03/ministrdienstbier-obmenuje-cleny-legislativni-rady-vlady-samala-nahradi-grivna/ MALECKÝ, Robert. Pavel Šámal zůstává garantem nového trestního řádu. ceskajustice.cz [online]. Česká justice, Publikováno 28. 1. 2015 [cit. 31. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.ceska-justice.cz/2015/01/pavel-samal-zustava-garantempripravy-noveho-trestniho-radu/ MALECKÝ, Robert. Principy nového trestního řádu jdou do vlády, obsahují zajímavé novinky. ceska-justice.cz [online]. Česká justice, publikováno 22. 1. 2015 [cit. 31. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.ceska-justice.cz/2015/01/principynoveho-trestniho-radu-jdou-do-vlady-obsahuji-zajimave-novinky/ Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Národní zpráva o rodině. mpsv.cz [online]. MPSV,

2004

[cit.

8.

4.

2015].

Dostupné

z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/900/zprava_zkr.pdf PAPEŽOVÁ, Zdeňka. Domácí násilí. zachranny-kruh.cz [online]. Záchranný kruh [cit.

31.

3.

2015].

Dostupné

z:

http://www.zachranny-kruh.cz/pro-

verejnost/kriminalita-rizikove-chovani/domaci-nasili/domaci-nasili.html První zprávy. Česko a Slovenko mají společný projekt: Elektronický monitoring. prvnizpravy.cz [online]. První zprávy, publikováno 21. 11. 2014 [cit. 30. 03. 2015]. Dostupné z: http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/cesko-a-slovensko-majispolecny-projekt-elektronicky-monitoring/

82

ŠTOČKOVÁ, Veronika. Domácí násilí. profem.cz [online]. [cit. 28. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.profem.cz/clanek.aspx?a=55 ŠVANDELÍKOVÁ, Klára. Pět otázek pro JUDr. Pavla Zemana. pravniprostor.cz [online].

Publikováno 25.

4.

2014,

[cit.

1.

4.

2014].

Dostupné

z:

http://www.pravniprostor.cz/clanky/trestni-pravo/pet-otazek-pro-judr-pavlazemana Tisková zpráva – Ministerstvo spravedlnosti. MSp znovu odstartovalo projekt elektronického monitorovacího systému. pravniprostor.cz [online]. Právní prostor, publikováno

31.

10.

2014

[cit.

30.

3.

2015].

Dostupné

z:

http://www.pravniprostor.cz/aktuality/aktuality/msp-znovu-odstartovalo-projektelektronickeho-monitorovaciho-systemu Tisková zpráva – Ministerstvo spravedlnosti. Příprava projektu elektronického monitorovacího systému pro trestní justici vstoupila do další fáze. pravniprostor.cz [online]. Právní prostor, publikováno 05. 1. 2015 [cit. 30. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.pravniprostor.cz/aktuality/aktuality/priprava-projektu-elektronickehomonitorovaciho-systemu-pro-trestni-justici-vstoupila-do-dalsi-faze Vláda české republiky. Národní akční plán prevence domácího násilí na léta 2011-2014. vláda.cz

[online].

2011.

[cit.

29.

3.

2015].

Dostupné

z:

http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/aktualne/Narodni-akcni-planprevence-domaciho-nasili-na-leta-2011-2014.pdf Waters, H. The economic dimension od interpersonal violence [online]. WHO, 2004 [cit. 30. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.ikf.ac.at/pdg/kosten.pdf.

83

PŘÍLOHY Příloha 1: Dotazník k diplomové práci Trestněprávní aspekty domácího násilí Dotazník k diplomové práci. *Povinné pole 1. Věk * 15-20 21-25 26-30 31-35 36 a více 2. Pohlaví: * Žena Muž 3. Znáte pojem domácí násilí? Dovedli byste tento pojem popsat? * Ano Ne 4. Setkali jste se někdy s domácím násilím? * Ano Ne 5. Setkal se někdo z Vašeho okolí s domácím násilím? * Ano Ne 6. Myslíte, že je tento jev dostatečně právně upraven? * Ano Ne Nevím 7. Věděli byste, kam se obrátit, kdybyste se stali obětí domácího násilí? * Ano Ne 8. Vypište instituce či orgány, na které byste se obraceli: 9. Myslíte, že se o domácím násilí v dnešní společnosti dostatečně mluví? * Ano Ne 10. Domníváte se, že ze strany "oběti" může dojít ke zneužítí postižitelnosti domácího násilí, ačkoli ve skutečnosti k žádnému násilí vůči její osobě nedošlo? * Ano Ne Nevím

84

Příloha 2: Souhrn odpovědí k dotazníku Otázka 1 10 58

23 154 50

15-20

21-25

26-30

31-35

Otázka 2

100

195

Žena

85

Muž

36 a více

Otázka 3 4

291

Ano

Ne

Otázka 4

89

206

Ano

86

Ne

Otázka 5

123

172

Ano

Ne

Otázka 6

37

128

130

Ano

Ne

87

Nevím

Otázka 7

42

253

Ano

Ne

Otázka 8 Policie ČR; Policie; policie, sociální pracovníci, linka bezpečí, bílý kruh bezpečí a podobné organizace, možná charita; Policie ČR; PCR; Policie CR, Urad pro socialne-pravni ochranu deti; PČR; policie čr; PCR, CSSZ; Policie; policie; Policie ČR; policie, krizove centrum, OSPOD; policie ČR, linka bezpečí; PČR; Policie ČR, různé zařízení pro ženy, které se v této situaci ocitnou; Policie; policie,linka pomoci; policie, dona linka; Krizové centrum Ostrava, Linka důvěry; PČR; policie, DONA linka; Policie, Azylove domy; Policie; policie; policie, tísňová linka; policie; policie, linka důvěry; policie; domovy pre tyrane zeny a matky (napr. dolna krupa pri trnave ma taky domov); policie ČR; policie; policie čr; kamarádka; Policie; Policie ČR; policia; policie Cr; Policie ČR; Policie ČR, instituce sociální péče, infolinky; PČR; Policie, soud; Policie ČR, Bílý kruh bezpečí?; Bílý kruh bezpečí, Policie, Linka bezpečí; Policie ČR; policie čr; Policie; policie, linka bezpečí; Policie ČR, Soud (kvůli předběžnému opatření), Bílý kruh bezpečí; Policie; Internet, google; PČR, linky důvěry; Policie čr, popř. vyhledat případné nestátní organizace (poradny atd.); Policie ČR, neziskové organizace, např. Občanská poradna Brno, Persefona; PČR; Policie ČR; Polícia ČR, Biely kruh bezpečia, linka dôvery, občianske poradne; PČR; policie cr, statni zastupitelstvi; PČR apriori; Policie, Bílý kruh, Jiná intervenční centra; Policie ČR, Soud (předběžné opatření); Policie, Státní zastupitelství, Bílý kruh bezpečí, Spondea; bílý kruh bezpečí; PČR; Spondea, linka bezpečí, případně policie; Policie ČR; Policie, státní zastupitelství, OSPOD, organizace, které se touto problematikou zabývají; Policie ČR, Bílý kruh bezpečí; PČR, Linka bezpečí; Policie, Orgán sociálně právní ochrany dětí, soud, specializované instituce, poradny; Policie, intervenční centrum; civilní soudy; policie čr, poradny; Spondea, Bílý kruh bezpečí; Policie ČR, Neziskovy; PČR, neziskové organizace zabývající se dom.nás.; Policie ČR, "azylové domy"; Policie, Bílý kruh bezpečí; vygúglovala bych si to; Bílý kruh bezpečí, linky důvěry; Policie ČR; Policie; PČR; Policie; Policie; psychologická poradna, Bílý kruh bezpečí; Policie ČR; Policie, soud; Krizová centra; PČR; Policie, Ombudsman, jiné organizace (Linka bezpečí, Bílý kruh...); policie; policije; Policie ČR; Bily kruh bezpeci, neziskove organizace; Police ČR, linky bezpečí; Linka bezpečí; Policie ČR; mestská polícia, poradne, linky bezpečnosti, nemocnice, záchranné služby; Policie, státní zastupitelství, bílý kruh bezpečí; Olomouc; lékař, policie; Police ČR, Dona linka, Bílý kruh bezpečí atd; policie CR; Ombudsman, Linka důvěry; Organizace zabývající se domácím násilím; PČR; Policie; Policie ČR, nějaké poradny; linka bezpečí, policie ČR; PČR; policie; Policie ČR; PČR; našla bych si je na internetu; Policie ČR; POLICIE; Policie ČR; policie;

88

Policie; policie,poradna pro rodinu-úřad sociálně právní ochrany; PČR; policie cr; PČR, azylový dům; Policie ČR; Ombudsman, PČR, Linka důvěry; policiu ČR; Policie; Policie ČR; především Policie, dále pak organizace jako je Bílý kruh bezpečí, Liga proti domácímu násilí, lze se též obrátit na různé poradny atd. Rovněž je časté, že se oběti obrátí na svého lékaře; policie; Bílý kruh bezpečí, policejní orgán, státní zastupitelství; Policie ČR, dále nevím, jistě bych se inspirovala na internetových diskuzích k této problematice; názvy institucí neznám, ale myslím, že by nebyl problém najít si je na internetu; PČR; Policie ČR; psychologická poradna, Bílý kruh bezpečí...; Policie ČR, Městská policice, Městský úřad (sociální odbor); policie Olomouc; Policie, lékař; policie ČR, lékař,Bílý kruh bezpečí, SOS obětem dom. násilí; policie, bílý kruh bezpečí; PČR, MP; policie; PČR; policie; policie; policie; Policie ČR, Bílý kruh bezpečí; Policie ČR; policie, nějaká instituce pomáhající obětem domácího násilí; POLICIE ČR; Policie ČR; policie, azylový dům; Policie, státní zastupitelství; policie; Nějaký ten Bílý kruh či nezisková organizace, jejíž existenci bych si zjistila na internetu, pak samozřejmě Policie ČR, pokud by v tom byly i děti, tak možná i sociálka s tím, že ale nepočítám,že by něco udělala (tamní pracovníky považuji za dost neschopné); Policie; Policie, Státní zastupitelství; Policie ČR, Linka důvěry; Policie ČR; Policie ČR; Policie, Bílý kruh bezpečí; policie; policie; policie, sociálka, nemocnice; Aliance proti domácímu násilí, policie ČR, Bílý kruh bezpečí; Linka důvěry; Policie ČR, OSPOD; Policie ČR, sociální odbory příslušných městských úřadů, Krizová centra - v Brně např. Spondea, 112; Policie ČR, Bílý kruh bezpečí; Policie; nezisková organizace, policie ČR; Policie, sociální centra; Policie ČR, Linka bezpečí; Policie, neziskovky, hledal bych na internetu; Bílý kruh bezpečí, Člověk v tísni, P ČR; Bílý kruh bezpečí; policie čr; policie; Policie ČR, Státní zastupitelství; PČR, orgány sociální péče; Policie, Občanská sdružení pro pomoc; policie, Bílý kruh bezpečí; Policie; PČR, Linka důvěry, Obvodní lékař; Pčr; Policie ČR; policie; Policie; pcr, obvodni lekar, specializovane poradny, psycholog-psychiatr; Policie ČR, praktický lékař; policie, linka bezpečí, poradna,psycholog; policie socialka; policie; Policie ČR; Policie; Policie; PČR, Linka důvěry, Krizové centrum; Policie ČR; policie, nějaké linky bezpečí; Policie, psycholog; clovek v tisni ,policie; Policie, linka bezpečí; Policie ČR, Linka bezpečí; psycholog; Policie ČR, soud, ombudsman; policie, linka bezpečí; policie ČR; Policie ČR; Policie ČR; Bílý kruh bezpečí, OSPOD, azylové domy; Policie; krizová centra, SOS centra, linky bezpečí, policie ČR; Policie; teoreticky vím, kam se obrátit, prakticky ale ne, jelikož tyto instituce (jako policie či neziskovky) nakonec stejně nepomůžou; PČR; Policie ČR, Poradna pro rodinu Přerov, při fyzickém násilí můj lékař; PČR; policie, linka důvěry; lékař, policie; policie, linka důvěry; Policie, Bílý kruh bezpečí; policie, linka bezpečí; PČR; Policie ČR, Bílý kruh bezpečí; policie, soc. sluzby pro tyrane zeny, krizova centra, pozdeji azylove domy; Dona nebo tak nějak; policie; policie; policie; Bilý kruh bezpečí, Spondea, Triada, Policie ČR, Azylový dům, lékař; Policie ČR, soud (předběžné opatření), Bílý kruh bezpečí; Policie ČR, lékař, Bílý kruh bezpečí, Linka důvěry, poradny; Policie ČR; Policie; Policie ČR; Policie ČR; Bílý Kruh; policie ČR; Policie ČR; ombudsman, tísňové linky; Nevím; pčr, linka důvěry, bílý kruh bezpečí; Policie ČR; Policie; linka pomoci; koordona; policie; policie; polícia, nemocnica, pohotovosť, záchranná služba, linka dôvery; Policie ČR; Policie, Linka bezpečí; policie ČR ; neobrátila bych se na žádné instituce ani orgány, protože si myslím, že by mi nepomohli, vyřídila bych to jinak; Policie ČR; Policie ČR.

89

Otázka 9

106

189

Ano

Ne

Otázka 10 24

199

Ano

90

Ne