Spravedlivý přístup lidí ke zvířatům Seminární práce ke kurzu Výzkumné kolokvium II

Příloha_citace

1

Tým: Vendula Kašparová, Mirka Uličná Vedoucí: Martin Hájek, PhD.

Spravedlivý přístup lidí ke zvířatům Seminární práce ke kurzu Výzkumné kolokvium II

Příloha Citace k 1. kapitole: (1) T: A ty stromy, to Vás vzalo proto, protože h.. jste k nim měla ňáký vztah, nebo že h..= D: =No kvůli tomu, že je to živý, (=T: Hm=), mně to strašně vadí tohlecto (=T: Hm=), Přitom tato respondentka měla tyto stromy ráda, usilovala o citlivý, kulturní přístup k nim a její zaujatost problémem vyjádřila např. zde: T: Ale jako energii do řešení případů Vám to nevzalo. D: No, tak jde to, no. (.) Nevím (.) to (.) to mě, víte co, já večer, to je takový asi jako když v létě chodíte třeba na houby a najdete jich strašně moc a večer prostě vlezete do postele, zavřete oči a furt a vidíte houby. (=T: Hm=). Tak teď to bylo u mě tak, že já jsem si to, já jsem furt viděla ty stromy, jo?, (=T: Hm=), mně to vadilo! A já jsem si říkala: Tohle mu nedaruju a to ve mně, jsem si říkala: a teď teda to vemu jedním vrzem. Stromy, Maxe, kozu, všechno, jo! (T: Jasně). (T2: Hm) To nejde! (=T: Určitě. Hm, hm.). Jo?. (T. Hm). Nemůže to takhle dělat! (T: Hm). Přitom nejen pro tuto respondentku hrála jistě důležitou roli i blízkost stromů a jejich jedinečnost. O rozdílu mezi konkrétním stromem, nad kterým plakala, a pralesem kdesi daleko mluví následující respondentka: T: No a jak na Vás potom působí to kácení těch deštných pralesů? (zasměje se) D: No tak, to, to na mě moc nepůsobí, protože to vidím jedině buď v televizi někde nebo tak, je to hrůza protože h.. tím narušej samozřejmě tam všechno, že jo, ale (=T: Hm, už je to racionální, že jo=), to mě tak ňák, no, to mě tak ňák nebere, protože to neznám, že jo (=T: Hm=), to je (.) tak z ňákýho filmu nebo něco vidím kus pralesa, tak si říkám: No, nechtěla bych tam bejt (zasměje se) (=T: Hm=), no, ale to mě, to mě jako nic neříká. (T: Hm, hm, hm).

(2) „D: =Já se domnívám, že právní ochranu si zasluhuje každej živej tvor (D2: Ano.) A.. především (.) tím, že jsme si zdomestikovali (.) vlastně psy (.) a kočky, tak ty asi potřebujou nejvíc, protože ty nejvíc týráme= (D2: =těch je nejvíc=). Těch je nejvíc a týráme je nejvíc, jo?. T: =Myslíte si, že tam je nejhorší = týrání? D2: =No, ne (D: =Lidi se chovaj=) neřekla bych nejhorší, protože v těch soukromejch chovech, co kolikrát ten člověk vidí v televizi, taky je špatný, koně, taky, co byly, to vím v Polsku, jak jezdily na ty jatka (T: Hm.),na ty máme paní z Ostravy, viď, na ní kontakt, telefon= D:= jako ochranáři jsou (.) třeba v tý Ostravě se specializujou (D2: =na ty koně=) na koně, jo?. (T: Hm.). To maj jako trošku takhle rozdělený.

Příloha_citace

2

D2: No, takže (.) vono jako je toho víc toho týrání, ale ty psy, že jako každej třetí člověk má psa, takže tím pádem (D: =A (z toho??) každej druhej ho týrá, jo?=) je toho jako hodně, jo? Že se to zdá, že se člověk zabývá jenom těma psama. Kdežto ty ostatní zvířata, třeba i ty menší, no tak, ta příroda, ta je netýrá, že jo, to jsou ty volný, který jsou, že jo, to znamená, no já nevím, ptáci, zajíci, žáby, prostě tohle všechno (.) (T:=ale zase jsou=) ty si žijou ve svý přírodě, (.) ale je třeba taky, ano, třeba lezou přes ty silnice, že jo, tak ty zábrany, někdo se tomu třeba směje, jo já= Zde příroda vystupuje vyloženě jako „spasitelka“: D: …von ten pes není hubenej a von má v zimě (?mléko?) kožich! No protože ta příroda jak se snaží to prostě (.) jo? (=T: Hm=) sama napravovat, to, co lidi pokazej, no, tak mu naroste kožich, aby mu nebyla zima, že jo?.. V předešlé citaci si můžeme povšimnout odkazu na „přírodní svět“, který by měl mít svůj řád a „spravedlivá“ pravidla hry, na rozdíl od světa lidí. Dílčí příkoří jsou však tímto respondentem přisuzována i přírodě. (Ve svém konečném „záměru“ by však i dle něj měla být „spravedlivá“): D: ..zas je to vo tom, když to zvíře, když zvíře žije v přírodě, tak se do toho stádia nedostane, až do tohodle třeba, protože...je poslední já nevim v tý smečce, když to jde, když je u vlků, ...jo, nebo kdyby to bylo hmm...u stáda, smečka, nedostane nažrat, takže umře takovou spíš, přirozenější smrtí, si myslim...nevim jo (T1: myslíte si, že když to zastřešuje ta příroda, tak ta to určí ), ta to určí, no no no, jo ta to určí, jo a ještě ty zákony takový přírody, který tam vlastně jsou, u toho člověka, a není to jenom u zvířat, je to i doktoři nám prodlužujou život, nepřirozeně na úkor vlastně hmm... jakoby toho štěstí, protože já nevim,...asi bych nebyl šťastnej kdybych byl někde upoutanej k lůžku a kdybych věděl, že už nikdy nezvednu se stejně vod toho lůžka a že mě jen přístroje udržují naživu hmm..to tělo při životě, chtěl bych se na to vykašlat, jó Vstupovat do světa přírody a zasahovat v rámci něj je pro tyto respondentky „problematické“ (jako s kastrací divokých koček – tu paní z organizace yOZ považovaly za násilné zasahování do „volné“ přírody). Stejně je tomu u této respondentky: D: A za druhý si myslím, že ty myslivci si zvířata vlastně někdy i těma krmelcema a tím připravujou pro to, aby je pak mohli (.) aby se jim namnožily, že jo, protože když maj žrádlo a je jim dobře a (.) a tu zimu dobře překonaj, tak zase vrhnou na jaře víc těch mláďátek a oni pak musej regulovat ty stavy a h. maj toho víc na odstřel. Co so budem povídat. A mnohdy to ty myslivci ani, kdyby to uměli jednou ranou, ale mnohdy je to zraněný, nebo je to prostřílený na mraky ty zvířata. (=T: Hm=) A to taky trpěj, že jo. (3) Rozlišování „volných“ a „domestikovaných“ zvířat má rozhodně za následek odlišný přístup. V této citaci respondentka našla želvu, kterou si zařadila pod „domestikované“ živočichy a okamžitě jí „zachránila“, tj. poskytla welfare na úkor její svobody: D: …Stalo se mi, to je (.) dva roky, asi dva roky, tam, co je ten potok, tam mám takhle nasázený maliny, a (.) já jsem tam našla želvu!. Jo, našla jsem tam želvu. No a co já se želvou? Teď jsem tady měla dva psy, dvě kočky, a já jsem říkala: Já nemůžu mít doma ještě želvu, já jsem jí teda sem vzala (=T: hm=), želva mi tady lezla a já říkám: Ne, to nejde, já jí tady nemůžu, teď jsem

Příloha_citace

3

měla v Praze maminku na operaci, teď všechno jsem to mělo dohromady a říkám: Ne, já jí musím dát do zverimexu, prostě. No, dneska jsem teda vo tolik chytřejší! Zde zase respondent poskytuje kotěti welfare na úkor života, tedy (v jistém smyslu) svobody, poté, co jej srazilo auto – tedy se stalo obětí civilizace..: D: ..ani ne snad, to nevim, jednou jsem musel zabít kotě, protože ho přejelo auto, to hmm...to bylo docela takový, protože voni kočky maj tuhej život a neměl jsem nic, tak jsem ho musel jako uškrtit, to bylo vošklivý, jo, ale bylo to malý koťátko a svíjelo se na silnici, asi by mu nikdo nepomoh, to bylo před mnoha mnoha lety možná před patnácti dvaceti lety, na to si vzpomínám, no, vim přesně v kterým místě to bylo, to bylo docela nechutný takový, no..a to jsem v tu chvíli myslel jako vopravdu že mu nemůžu jinak pomoct než zkrátit to utrpení, jo.. V další citaci zas jiná respondentka kritizuje přílišnou péči (tedy welfare) o „volná“ zvířata, kterým náleží především svoboda a přílišná péče jim může dle respondentky škodit: D: Já si myslím teda, já ty myslivce nemám ráda (=T: Hm=), můj pohled bude asi trošku zkreslenej trochu, jednak bych upravila mysliveckej zákon. Neznám ho přesně, četla jsem ho jen jednou, už si ho moc nepamatuju, ale myslím si, že by se dal upravit. A za druhý si myslím, že ty myslivci si zvířata vlastně někdy i těma krmelcema a tím připravujou pro to, aby je pak mohli (.) aby se jim namnožily, že jo, protože když maj žrádlo a je jim dobře a (.) a tu zimu dobře překonaj, tak zase vrhnou na jaře víc těch mláďátek a oni pak musej regulovat ty stavy a h. maj toho víc na odstřel. Co so budem povídat. A mnohdy to ty myslivci ani, kdyby to uměli jednou ranou, ale mnohdy je to zraněný, nebo je to prostřílený na mraky ty zvířata. (=T: Hm=) A to taky trpěj, že jo. Zde je navíc příznačné, že u „domácích“ zvířat (jako jsou kočky) se taková situace řeší kastrací. Zde respondentku taková možnost ani nenapadne, jako „lék“ vidí omezit zvířatům welfare, tedy méně je krmit. (4) Ze zdomestikovaných zvířat si pak jakoby „zaslouží“ obzvlášť dobrou péči ta zvířata, která pro lidi něco udělala a stala se tak začleněným individuem do lidského světa, ve kterém navíc nabyla statusu hrdiny, který si zasluhuje úctu – jako v případě boxera Doxyho. Zde respondentky odkazují na kolektivní vinu lidí jako celku: T: No a jakou roli tam (.) pro vás hrálo třeba to, že to byl (.) třeba ten pes a jakou roli tam (.) pro vás třeba hrálo, že měl ještě takovýhle (..) vlastně sociální aspekty v tom, že vlastně pomáhal lidem a tak dále= D: =ano, vo to je to horší (T: Hm) , že si neumíme vážit ve společnosti zvířat, který pro lidi něco dělaly.(D2: =I=) Mně by to vadilo, i kdyby to bylo normální zvíře.(D2= Který nic neudělalo=), jo? D2: Je to jenom živý zvíře, živý tvor= D:=ale tohle je ještě jakoby na druhou= D2: =ještě navíc, to trošku, jo= D:= že ani ten stát a vůbec ta organizace, že dopustila todleto. (T: Hm). Boxer Doxy měl v sobě dle respondentek kromě svých zásluh hodně lidského (a potažmo tedy sociálního, kulturního) i v jiném smyslu. Jak se respondentky vyjádřily: „D: =to byl krásnej pes, (=D2: Nádhernej=) byl úžasnej komunikativní (T2: Hmhm) (..) D2: Ten opravdu jenom mluvit,

Příloha_citace

4

ten pes.“ Jinde padlo slovo, že Doxy ve sklepě „brečel“: „a (..) ona vlastně, tam i vypovídá, že ho slyšela dole ve sklepě brečet, jenže..“ Respondentky dále mj. mluvily o tom, že takový pes, který pracuje pro společnost, si také zaslouží solidní „psí důchod“. Doxy byl tedy (plno)hodnotný člen společnosti, individualita a osobnost. Podobně však lze uvažovat i o méně blízkých zvířatech. Např. tento respondent odmítá jíst maso a jen nerad, jak přiznává, způsobuje zvířatům utrpení tím, že jí vejce a mléčné výrobky. Slepice totiž dle jeho názoru lidé na stáří zabíjejí, přestože by si zasloužily alespoň „domov důchodců“: D: ...a měl slepice,a říká, no jo, dyť ta slepice, vona přestala snášet, no jo, mám ji ňák dát sousedovi, aby ji uvařil psovi, to by asi, no řikám když tak dlouho snášela ty vejce, tak ji nechám dožít, tak von tam měl takovej domov důchodců pro slepice, který krmil aby umřely přirozenou smrtí jo, tak to byl taky jeden vzácnej člověk kterýho jsem potkal a kterej mě něčím obohatil... Jak výrazem „psí důchod“ pro pracující psy, tak výrazem „domov důchodců“ pro celý život (ne dobrovolně pro lidi) snášející slepice tak respondenti používají rétoriku, kterou činí oprávnění pro daná zvířata a tím se také řadí k solidárním (slušným) lidem, kteří si váží pomoci od druhých. Přestože jedna z respondentek uváděla vztah ke svému psovi jako k dítěti, zdůrazňovala své citové vazby ke zvířatům a dle svých slov měla fotografii svého již zesnulého pejska u postele (jakožto „člena rodiny“), pohoršovala se nad případem pohřbení kočky do lidského hřbitova, se kterým se setkala. Člověk tak dle ní po smrti má mít své důstojné místo na hřbitově, zatímco zvíře je lepší pohřbít do „přírody“ (ona svého Míšu pohřbila na zahradu). Pak jsem si tak na něj zvykla a teď když vlastně se tady to stalo, že mi umřel, tak, tak jsem to tak nesla úplně strašně mi chyběl úplně, takový, jo, ještě chybí, jo, mám tam i u postele jeho fotku, prostě to je člen rodiny, jo?! (=T: Hm=) To člověk si na něj zvykne, jo?. No to vím, teda, a nebo někdo má tak rád to svoje zvíře, že udělá i takovou věc, že teda to taky zůstává rozum stát, to teda vím přímo vo člověku, paní tady nedávno umřela kočka a ten pán prostě chtěl půjčit lopatu, krumpáč, jo, a von to (promluvila k chlapečkovi: Hezký, no, hezky s to postavil, pokračuj) Ta paní měla tu kočku tak ráda, to je to fakt, že ta paní už je přes osmdesát let, jo?, kočku měla to. Voni šli a tu kočku pohřbili na teplickým hřbitově do hrobu manžela! (.) (T2: Hmhm). No! Ta kočka je pohřbená na teplickým hřbitově! No, tak jsem říkala: to je takový (.) no to teda jsem taky z toho byla úplně (.) protože jsem říkala: to je zneuctění toho místa, to když už někdo si tam dá svýho blízkého, chodí to tam na ten hrob, prostě že jo?, máte prostě, vždyť (.) jo?, máte k tomu člověku tady vztah, žijete s ním, všechno, pak se na ten hřbitov jdete (.) jdete si na něj zavzpomínat a tak, a teď víte, že tam někde leží ňáký zvíře, jo? T: A je to proto, protože jako si myslíte opravdu, že je to zneuctění toho zvíře, toho člověka, co tam leží, (=D: Toho místa.=) a nebo že to zvíře prostě že si to nevybralo, čili je to takový jako nefér jednání vůči tomu zvířeti, nebo..? (??nesrozum., mluví přes sebe) D: =To zvíře jako, to zvíře jako by mělo být jinde. Prostě mělo by bejt jinde. To já jsem teďko tady toho svýho Míšu a my jsme ho vzali (.) já jsem si ho ještě večer z tý veteriny, protože (.) teda mu nakonec to (?ještě mu večer?) pan doktor píchl injekci, byly ty mrazy, tak já jsem si ho sem přinesla mrtvýho domů, měla jsem ho tady v pokoji a ráno v sedum jsme šli (??já ho tam poutví??), to bylo na zahradě a von i, to je kousek od místa, kde dřív jako líhával na sluníčko, (=T: Hm=), jsem si říkala: tohle místečko si měl rád a tak, jo?, ale (.)= T: =Takže zvířata mají svoje vlastní posvátný místa a nepatří do posvátných míst =člověka?. D: =Těch lidí, že jo, kdy vlastně to.. (T: Hm (.) Jasně, no.).

Příloha_citace

5

Zde je možné, že zvíře, ač je zdomestikované, není respondentkou pokládáno za natolik „kulturní“, aby mu náleželo posvátné místo hřbitova. Respondentka jej však ani nenechala na pospas divočině (supům), ale pohřbila jej na zahradě, kde to ona i on měli rádi, na oblíbené místo zvířete. Uvedla, že je to v přírodě, avšak jakéhosi „pohřbu“ se mu přeci dostalo, někdo na něj vzpomíná a má ho stále rád.. Jde tedy možná o emocionální prožitek bez transcendentální roviny (zahrada přeci jen není posvátným místem a je otázkou, nakolik je sám život zvířete tedy posvátným..). Jiná respondentka však zvířatům po zamyšlení přiznává jak jistou komunikaci s Bohem, tak i posmrtný život (je třeba uvést, že byla jednou z nejuvědomělejších, vegetariánka, která byla zásadně proti zneužívání zvířat ve velkochovech apod.): T: No, a kdy, jako, když jste teda křesťanka, tak máte ňáký speciální představy třeba s těma zvířatama v tomdlectom? Nebo máte ňáký od toho odvozený přístup nebo ňáký (.) ňákou teorii třeba o těch zvířatech, jestli mají duši a já nevím co všechno= D: =Jako, tak já si myslím, že by měl být, jak jsem říkala, stejný přístup jako k lidem, takže já k nim mám stejný přístup jako k lidem T: A myslíte si, že stejně jako oni třeba, že Bůh s nima má taky ňáký spojení třeba nebo= D: =Jo, vy to myslíte v tomhle smyslu. Já si myslím, že Bůh jako, vůbec v Bibli a i když vlastně vidím citáty na těch veganských stránkách, tak tam je, že prvotním božím záměrem bylo, aby všichni aby prostě se nejedli živí tvorové. No a v podstatě až po tom pádu, až potom, kdy do světa vstoupil hřích, tak začaly ty krvavé věci. (=T: Hm=). Takže já si myslím, že Bůh h.. jako zvířata (.) svým způsobem taky chrání. Jako myslím si, že i jako křesťanka se můžu zabývat touhle problematikou a rozhodně mi Bůh jednou neřekne: „Víš, měla ses starat hlavně o lidi, protože já na zvířata kašlu.“ (T: Hm). Myslím si, že ne. T: Hm. A myslíte si, že ten Bůh s nima ňák komunikuje, že třeba oni jsou také schopni ňákým způsobem komunikovat s Bohem? D: Jako jestli jsou schopni se modlit? T: Svým způsobem jako. D: (..) No (.) Nad tím jsem nikdy neuvažovala, jako myslím si, že asi zvíře není schopné se modlit, že až tak jako ne, ale mys= T: = Já myslím jako my máme (.) svoje modlitby, který třeba ňáká instituce jako křesťanská instituce nebo takhle, že jo, ale kdyby, no, jako mít ňáký speciální spojení, věřit v ňáký dobro, mít ňáký prostě tendlecten h. boží = aspekt v sobě D: = Jestli toho je schopné zvíře? T: No. D: To si myslím, že jo. Ale určitě= T: A jak se to dá = vlastně nazvat, protože ten aspekt to je vlastně moje interpretace D: =Ale určitě (.) ale abych nevypadala potom (.) abyste z toho neudělala, že chráním zvíře a jsem blázen, jo? T: (usměje se): Ne, to ne. To (.) určitě ne, to jsou jen takový= D: Ale h.. myslím si, že jo, ale určitě třeba (.) určitě třeba jako nepůjde za Bohem a neřekne: „Víš, Bože, mně je dneska špatně a tak, ale myslím si, že je schopno takhle vnímat i ty, i ty (.) i ty jako transcendentální věci. T: Hm, hm. D: Myslím si, že jo. T: Hm. (rozprava nad jídlem a pitím). T: A jejich duše, možná že, jestli bude potom možná (.) ještě víc u těch bohů D: Já si myslím, že jo. T: Hm, hm. D: Já si myslím, že tam bude plno zvířat a to tam i je jako. T: Hm, hm. (5) Jedna respondentka se takto zařadila do kategorie „pejskařů“:

Příloha_citace

6

D: .. a kolikrát si myslím takhle když se bavíme že (.) k těm zvířatům maj (pozn.: pejskaři) ještě větší jako vztah než (.) k lidem. Jo? (=T: Hm=) Protože to zvíře mu ničím neublíží, že jo (=T: Hm=). Člověk ho pomluví, je takovej nebo takovej, stane se ňáká (.) se pohádaj nebo něco takovýho, ale to zvíře ať je jakkoliv i nervní nebo (.) tak vycejtí každou povahu jako (=T: Hm=), když jste smutná, když je Vám veselo, když Vás něco bolí, nebo to= T: =Takže si myslíte, že se zvířatama má člověk takový emotivní vztah? D: Určitě, určitě jo (=T: Že není intelektuální=) protože lidi který maj ňáký to zvíře, ať to je pes nebo kočka nebo ňákej ptáček nebo já nevím co tak můžu, co můžou ještě takhle chovat, tak si myslím, že na ten život mají úplně jinej pohled. Trošku jinej teda, no (=T: Hm, hm,hm=). Protože vlastně tady je ještě ňáká jiná emoce než třeba jenom vztah mezi lidma, že jo (=T: Hm). D: ..A oni jsou strašně na mě zvyklí. Protože von když je tady maminka nebo tak vždycky říká, že já když vodejdu, tak voni všichni na mě čekaj v tý předsíni! (T: Hm) A kolikrát lidi tak ublížej nebo tak, jo, si říkám: tady ty (.) prostě (.) vím, že maj mě rádi, čekaj na mě, potřebujou mě a takový, a vždycky si říkám, možná, že je i lepší, že neuměj mluvit 1, že lidi mluvěj, mluvěj, ono je to dobrý, co já teďko tady povídám, jo, ale že (.) fakt, někdy lidi strašně ublížej! (T: Hm) (T2: Hm). (..) V následující ukázce respondentka také jasně předpokládá citový vztah lidí k vlastněnému zvířeti (podobný vztahu k dítěti). Kritizuje tak vztah, kdy člověk ke zvířeti přistupuje jako k věci, kterou lze po upotřebení vyhodit: D: To je asi v těch lidech vevnitř už. Když dokážou bejt lidi kolikrát tak strašně h.. ke svým dětem, jo?, to, co se třeba děje v rodině nebo tak, jo, tak že jo, tak ňáký zvíře, oni to berou jako kus, k tomu nemaj takovej vztah!. (T: Hm). Vždycky říká manžel, ta Verča, jo, prostě to je jak moje dítě, jo, že (.) fakt, (=T: No, jasně to chápu, no=) to, to, za rok to sem patří, teď jsem viděla, když mi po osmnácti letech zemřel ten Míša, tak to bylo pro mě tak hrozný, takový, jo?. (T: Hm). A taky jsem šla (.) taky, nepochopím, když má někdo tady zvířátko celý roky a pak támhle: No, kam bych to dal?, jo, a než aby třebas za to zaplatili na veterině, že to jde potom támhle někde (.) do ňáký tý spol(??), tak to radši mrsknou někde do kontejnéru!, tak si říkám: Ty lidi to zvíře nemohli mít ani rádi, když tohle někdo udělá! Respondentky zmiňovaly jako potřebu (welfare) zvířat i lásku, která se pojí s blízkostí, vztahem a je protipólem krutosti a/či samoty: Ty lidi (.) taky, teď právě byly ty hezký dny, tak lidi přijdou k plotu a každej: No to je chudák, to on nemá vodu, nemá co jíst, jako ten kůň a takhle, každý mu tam něco háže, to je jasný. Nebo tam chodily minulej rok děti ze sídliště, co se poseká tráva, to, to je špatný, jo, v igelitkách, zapařený (=T: Hm, hm=), hoděj mu to tam, kůň hladovej sežere to, von každou chvíli má tu koliku, (=T:Hm=) a to je hrozný, jo, von potom tak (.) von se snaží prostě (.) tou pusou bouchá se tak do 1

Todorov se ptá: „Je to příliš odvážný výklad slova „komunikace“, řekneme-li na tomto místě, že existují dvě velké formy komunikace, totiž jednak mezi člověkem a člověkem a jednak mezi člověkem a světem, přičemž konstatujeme, že Indiání pěstují především tu druhou, kdežto Španělé onu první? Představujeme si zpravidla, že komunikace probíhá výhradně mezi lidmi, neboť vzhledem k tomu, že „svět“ není subjekt, rozhovor s ním (pokud je vůbec možný) je značně asymetrický. Možná je to příliš úzký pohled na věci a ten mimochodem rovněž způsobuje, že se v tomto ohledu cítíme tak nadřazeně.“ (Todorov 1996: 85). Je otázkou, kam zařadit komunikaci se zvířetem (kor domácím miláčkem), kterého samozřejmě pojímáme jako subjekt, v jistém smyslu však víme, že nikdy nebude komunikovat na úrovni lidí. V jistém smyslu je např. dospělá kočka i osobitější než nemluvně, které je spíše takovým závislým „živočichem“ s omezeným vnímáním a kreativitou. Je pak tedy nemluvně objektem? …

Příloha_citace

7

boku a takový rány si dává! Jo, von prostě kope. Taky tady vyrazil celý dveře ten kůň. Jo? (=T: hm=) Von prostě v těch bolestech, no tak chce si pomoct, brání se, jo?. No, to je takový to, no a kdo co mu hodí, on to sežere, že jo?. Vždyť je tam (.) prostě (.) je tam sám! (T: Hm). No a on že ne, že ho prostě nevrátí. Tak jsem volala na policii, oni říkali, že když nejsme rozvedení, že psi jsou jako (.) věc a že prostě s tím oni nic udělat nemůžou, jo?. Tak jsem volala na tu Ligu na ochranu zvířat, paní říkala jedině násilím si ho vzít, dala mi číslo na ňákou paní právničku, ta mi řekla, že vlastně (.) se tím nikdo zabývat nebude, protože s.. prostě věc jako, jo?, braná. To není braný jako že (.) sice jo, von ho sice nekrmil, že jo, osum měsíců že se o něj nezajímal, ale že prostě je to jako věc a (??nemáme??) vypořádání majetku, takže je to (.) takhle, no. (T: Hm, hm, hm). A řekli mi, že jedině kdyby byl tejranej ten pes, kdyby měl jako známky tejrání, tak teprve potom že by (.) něco udělali, no. Takže mi poradili, ať si ho vezmu prostě násilím, ať si počkám, až ho bude venčit někde, ať tam přijdu s kamarádama a ať ho prostě odříznu z vobojku, protože on by za mnou šel, že jo (=T: Hm=), T: A myslíte si, že by (.) to pomohlo ňák, třeba ňáký veterinární posudek, že ten pes je na tom špatně? D: Já nevím. To zase, když on ho nebude bít, tak co zase oni na něm najdou jako (.) kdyby (.) tam přišli vlastně, že jo, když já řeknu, že ho tejrá, tak by přišli policajti jo, a oni vlastně háá, voni přijedou a zjistěj, že ten pes nemá žádný, já nevím, jo, šrámy ňáký nebo prostě že by byl přivázanéj, tak, tak stejně nic neudělaj (=T: Hm=). Tato respondentka přitom vnímala, že pes trpí – je odloučen od svých nejbližších členů rodiny (zejména dcery) a dalších psů, je ve městě, kde není zvyklý a je na něm znát prý nepohoda atd.. Tady jde o takové psychické strádání, které se těžko uplatňuje jako nefér před zákonama: T: Hm. (..) A co ty ostatní psi, myslíte si, že jako strádají? D: Ty? No určitě, protože já mám teda bišonka a yorksheera ještě, ten bišínek je slepej, protože to už jsou starý psi, ty už mám, já nevím, dvanáct let, a (.) vlastně vona, voni byli, jako měli se rádi, jo, takže jak my mám třeba bazén a vona tam běhá, tak voni vždycky běhali u ní, aby tam nespadla, (.) (=T: Hm=), jo?, prostě úplně fakt, vono to zní hloupě, ale opravdu to tak ti psi dělali. (T: Hm). No a jedli z jedný, no, z jedný misky, ten velkej přece jenom byl velkej, že měl autoritu před těma malejma, (=T: Hm=) ale měli určitě hodně rádi, no. (T: Hm). Nikdy se nepokousali nebo takhle, takže určitě ho taky jako (.) že jim chybí, no. (T: Hm). T: Tak byste si představovala ňáký psí psychology, kteří by přišli, (=D: No, já nevím, no=), řekli, že ten pejsek vlastně trpí, (=No, jasně=), že by měl být vrácený (=D: No!=) a že by to zákonem mělo být nařízený, že prostě takhle to je.. Tazatelkou nabídnutý postup přístupu orgánů se v podstatě blíží ochraně dětí při rozvodovém řízení.. (6) Např. tito respondenti (ale i mnozí jiní) pak výslovně kritizují pojetí zvířete jako věci: T:Jaký si myslíte, že by byl podle Vás adekvátní vztah lidí ke zvířatům nebo vůbec i k rostlinám, k přírodě, ke skále, řece a tak dále? Prostě k tomu mimolidskému.

Příloha_citace

8

D: No, určitě bych zvířata třeba neposuzovala jako věc, jo, to si myslím, že by se mělo změnit v první řadě. (T: Hm). Že (.) prostě (.) psi nebo všechny zvířata by neměly bejt věc. (T: Hm.). No. Že i (.) vlastně ten vztah těch lidí by se (.) změnil. (T: Hm). T: ...že si lidi berou ty zvířata domů jako živý hračky, velice často, jo, a velmi často ty zvířata vopravdu maj takovej smutnej život, některý lidi se tomu věnujou, jo, maj vztah k těm zvířatům, ale...myslim se že hodně často jsou to živý hračky, který jsou někde uložený a vobčas se.. jim možná uklidí nebo se pošimraj za uchem a to je všechno, jo... Zde respondentka dává do souvislosti pojímání zvířete jako věci s přístupem k dítěti jakožto k vlastněnému majetku: D: ..A je to pravda, že ty lidi, když jim řeknete, ale spousta lidí, když třeba se zastanu (.) já nevím, že mám, ňáká matka bije dítě, tak mi bylo už mockrát řečeno: „co se do toho serete“, jo?. Nebo „pletete“ a nebo „Co je Vám do toho“. A u těch zvířat můžu říct, že jsem z Nadace na ochranu zvířat, takže mi do toho je hodně. U těch dětí jsem na to ještě nepřišla, jo?. Už mi i řekli, že není moje, tak co se do toho pletu, tak jsem jí tenkrát řekla, že dítě je jako všech, že to není že ona, že ona je jeho vlastník, jo?. Zároveň však většina respondentek, které se o tom zmínily, zastávalo euthanázii trpících zvířat (které my jakožto lidé takto ohodnotíme). Tato praktika pro ně byla jednoznačně pozitivní věcí, přestože každý organismus bojuje seč může a lze říci, že mu tímto ubíráme na svobodě.. Např.: Tak já jsem pak Janičce Salačový pak psala, říkám: „Hele pomohlas mu aspoň v tom, že už netrpí a že je v tom svým nebíčku, no.“ (.) Což je sice slabá náplast, ale aspoň to zvíře netrpí, protože on prý měl dorasovanou páteř, jo, (=T:Hm=), to jako (.) to je špatný. (7) T: A souhlasíte s tím třeba, aby lidi jedli maso? D: No, jenom ze zvířat, který jsou k tomu určený, i když je to hrozný, no. T: A jaký máte vlastně vztah k tomu že lidé jí maso? D: Tak lidi jsou všežravci, myslím si, že to prostě k tomu patří, jo, ale (.) prostě zabíjet ty zvířata (.) ňákým způsobem, aby netrpěly. (T: Hm). To určitě, no. (T: Jasně). Myslím si, že zakázat lidem jíst maso (=T: Hm=), já třeba maso mám strašně ráda, jo, jako nedovedu si představit (.) bejt bez masa (=T: Hm=), jo, kdyby někdo řek: tak když nebudeš jíst maso, tak všechny zvířata budou v pohodě, tak to taky udělám, jo, tak to taky jíst nebudu (=T: Hm=), ale jako tím, že já přestanu jíst maso, myslím si že (.) tím toho moc nezachráním. T: A myslíte si, že je správný, když lidi jí maso, když pěstují zvířata (.) pro maso? D: No tak já, protože maso mám ráda, no tak jako samozřejmě bych nejedla psí maso nebo něco takhle, že jo, ale (.) asi je to normální, no. (=T: Hm). T: Hm. Protože mně napadá, že tam taky, když odstaví od (?telata od krávy?) a pak (.) (=D: Je to hrozný, no=) čerpaj mlíko, tak že to prostě taky jsou takový city, že jo?. A jak si myslíte teda, že by to mělo být vyvážený, jako že by měly být jenom speciální zvířata, který jsou k tomu určený, a nebo že= D: =Já nevím, nevím, nevím takhle, fakt nevím. (T: Hm). Je to hnusný, když to ukazujou v televizi, jak je trápěj, to samozřejmě, ale zase tak (.) jako maso je asi potřeba, že jo, aby se jedlo nebo tak, fakt nevím todle, to nevím no. (T: Hm).

Příloha_citace

9

T: =A myslíte si, že je lepší potom, třeba když když h.. to zvíře cítí ňákou bolest nebo když má život v pohodě, ale pak najednou ho zabijou a zkrátí mu ten život nebo= D: No, to (.) kdyby to tak šlo, tak bych to (.) nezabíjela, že jo, ale ono to tak bohužel je, no. Holt, holt to (=T: Hm=) tak to maso je, který jíme a (.) a potřebujeme ho, no tak (.) to, ale (=T: Hm=) jako mně to vadí, když mám vidět ňákej jak támhle z jatek nebo to (=T: Hm=), tak je to hrozný, to jo. D: Možná, že kdyby lidi šli, já nevím, párkrát do roka na exkurzi na jatka, tak asi by to určitě přestali jíst, jinak.. (T:Hm, hm). Kdyby třeba viděli, jakým způsobem, že jo, nebo já (.) já když vidím něco takovýho v televizi, no tak to přepínám. (T(2): Hm) Že jako (.) je to hrozný, jo?, že (T: hm, hm, hm) prožívaj takový stresy nebo něco, nebo i vidím kolikrát, já už jsem třeba i do Kauflandu vrátila maso, protože se mi stalo (.) koupím maso, je to krásně zabalený a všechno, tady doma si to prostě chci rozporcovat do ledničky a najednou koukám a úplně jsem říkala: Ježiši to muselo trpět nebo co, to, to bylo jak modřiny (=T: Hm=), jako sra, sraženiny, krev, jo?. Jako v tom mase pří, přímo a říkám: Tak to teda ne! Tak to bych, z toho bych hlavně nemohla, já to jíst nebudu, taky voni mi to maso bez problémů mi to vzali zpátky. (T: Hm). Takže (.) co, co člověk ví, co s tím zvířátkem se děje.. T: Hm, hm. A ty případy, to myslíte, že to záleží, že to záleží na tom, v který oblasti se to děje, že třeba když mluvíte o těch jatkách, tak tam se zdá, že tam asi ochrana moc velká= D: =Tam asi vůbec neexistuje žádná ochrana, že jo (=T: Hm=) to, to si myslím, že tam jako (.) to jede a hotovo (=T: Hm=), tam (.) tam ne. T: Hm, takže myslíte si, že tam jako, myslíte si, že ani v těch zákonech, nebo že to je prostě lidský faktor jako takhle, že třeba v zákoně by to mohlo být? D: =To myslím, že ani v žádným (=T: hm=) zákoně nemůžou s tím nic udělat, protože jednou je to prostě jateční zvíře a (.) to je asi daný, že jo, tím (=T: Hm, hm=) a ňákej zákon nepomůže, protože jak by to, to by museli jednotlivě ňák ty kusy vodit tam, no to by nešlo asi. (T: Hm). Myslím, že jako zákon v tomhletom tam zrovna na těch jatkách nepomůže. Stejná respondentka také v rozhovoru vyjádřila podivení nad osobností lidí, kteří jsou ochotni na jatkách pracovat.. K těmto manipulantům s živými cítícími bytostmi (a zároveň otrlým zabijákům) vyjádřila značnou nedůvěru. Sama by jistě nebyla podobných činů schopná, ale služby těchto lidí „potřebuje“.. Jiná respondentka zmínila, že by nemohla jíst maso, na kterým je vidět, ze kterého živočicha pochází: „D2: ..a nemůžu jíst ani (??) nemůžu jíst ani takový, jako je třeba holub, králík, prostě to, co je vidět, že to je, že to má tvar, je to zvíře. T a T2: Hm.. D2: Jo? To ne.No, to teda, já teda= T: =kuře, když je zabalený v tom= D2: =No, kuře, celý, no a takový. Ale když teda, no tak já nevím, no, kousek toho vepřového, to už je jen takovej (.) jo?“ Za respondentky, které maso nejí, lze uvést radikální přístup jedné, která má za to, že by maso měli přestat jíst úplně všichni: D: … Aby se zvíře bralo jako živá bytost, která je schopna cítit bolest a které se samozřejmě prostě nejí a (.) které má svoje práva a myslím si, že by měla bejt h.. ta práva zvířat i v ústavě, protože dneska je to tak jako dřív, když prostě černoši byli (.) nic, nebo ženy někde (.) v Iráku, tak

Příloha_citace

10

zvíře prostě nemá žádná práva, tak aby mělo práva, aby ta práva byla prostě hájitelná, aby to bylo stejné, jako když někdo zabije dítě, tak aby to bylo stejné, jako když zabije tele třeba, jo?. (T: Hm). Jistě zajímavé bylo i to, jak se pán z masny, který tedy s mrtvými těly zvířat přichází denně do styku, (i když nedostatečně) staral o pejska a po jeho umístění v útulku (kde jej museli nakonec „uspat“) se za ním přišel podívat a brečel nad ním..: D: ..A ještě mi teda řekli, že tam byl se podívat i ten z té masny a že nad ním (rozechvěje se jí hlas) brečel.. No, tak on nad ním brečel a nechal ho tam pět let sedět. (Pláče): No a to je tak asi všechno k tomu, no.. (8) Problémem pro tyto respondentky je také jíst zvířata, která jsou pro ně individualitami: „D: Jako nepochopím, když má někdo prase, on ho pojmenuje a pak ho sní, jo D2: =Jo, tak tohle nechápu.“ „D2: ..koňský vůbec ne, to už i z principu, protože koně miluju, (T: Hm) takže to vůbec, no a to vepřový, tak říkají, že prasata mají inteligenci na úrovni psů. Slyšela jsem to asi dvakrát (T: Hm). Nechci o tom nic vědět, protože to by bylo jediný maso, který jednou za tejden třeba jím trochu, jo?. A kdybych věděla - jako psa, no v životě, kočku, v životě - a kdybych věděla, že teda to zvíře má, prostě kdyby se s ním člověk tak víc zabejval a (.) našel k němu ňákej vztah, jo, tak asi.. T a T2: Hm, hm.“

Zde zároveň nepřímo naráží na „neférové“ zařazení prasete – jeho identitu ve společnosti, jakou pro většinu lidí u nás má (a ze které se také odvozuje lidský přístup k tomuto druhu): „D: Přitom prase, říká se ty jsi prase, přitom se ví, že kdyby měl možnost (T a T2: Hm..), tak to prase je jedno z nejčistších zvířat. (T a T2: Hm, hm.) (D2: Ano.). Říká se to, no. D2: No vždyť teď to zase mají jako ty mazlíčky, že jo takový někde zase, no (T a T2: Hm) T2: To domácí prasátko.“ Můžeme dodat, že snad všechny respondentky na otázku, jaké zvíře si ještě zaslouží naši ochranu, není věcí apod., odpověděly, že všechny (přestože v praxi jejich jednání „spravedlivé“ nebylo..). Taktéž na otázku, zda by si zvířata zasloužila práva obdobná základním lidským právům, odpovídaly respondentky jednoznačně ano. A to přestože většina respondentek jedla maso a zabíjení zvířat pro ně nebyl až takový problém. Tento rozkol mezi ideály a praxí nás bude provázet zejména 3. kapitolou této výzkumné zprávy. (9) Zejména ochrana zdomestikovaného zvířete je respondentkami pojímána jako ochrana dítěte (kde vlastnictví dle mnohých nevyvěrá automaticky z koupi zvířete): D: No tak ale zase na druhý straně musím ale vědít, že to zvíře má úplně jiný (.) jiný (T: =potřeby, hm.) potřeby než člověk, že jo, takže to nemůže být úplně stejný, (T: =určitě, ale stejný ohledy=) ale je to pro mě ŽIVEJ TVOR (T: =No, no, no.) a bezbrannej (T: =Jasně). A když (.)

Příloha_citace

11

když najdu člověka, kterej je (.) bezbrannej, no tak stejně tak ho nenechám ležet na ulici, jako nenechám ležet bezbranný zvíře (T: Hm), já to (.) D2: Nedělám příliš velký rozdíl. D: My jsme (.) jako bavíte se s ochranářema, to znamená, že (.) my jsme v tomhle asi trošičku úchylný, že to stavíme na úroveň (D2: =No, rozhodně) D: =Ano, ano, k bezbrannému, jak k bezbrannému člověku tak i k bezbrannému zvířeti se musím chovat slušně. (T: Hm..). To za prvý. T: Takže by to mělo být na stejný úrovni jako k tomu člověku?. D2: Noo, určitě, určitě. D2: Jako (.) pejsek, ale ne zase aby to byl (D: =podřizujeme se jim=) ale do jistý míry, teda. A zase abych..(D něco řekne) No hodně, hodně, ale jako nenechala bych se tyranizovat, to bych se nenechala ani od dětí, že jo, to prostě ne. (T: Hm, jasně no, takže). Ale.. T2: Takže může i zvíře tyranizovat svého pána, že to není jenom směrem opačným= D: =může, ano, známe lidi, který (D2:=ano=) toho psa poslouchaj. D2: Ano, že pes je zahnal do koupelny a oni nemohli ven. (T a T2 se usmějí). A byl to pudl. (T a T2 se rozesmějí: „Ježiš..“) No. D: Ale jako, těm lidem radíme, že mu musej ukázat, kdo je v tý rodině pánem (T2: Hm.), to jako jsem pro, a když je někde rozmazlenej pes, že opravdu je ten pes na., tak jako, je mi to jedno. T2: Hm, takže to týrání vlastně (.)h. psem, je způsobený zase člověkem, tím, že= D: =že mu to dovolí jasně (D2:=No!=) D2: Když mu to dovolil, má rozum a je to jeho smůla. T2: Hm. D2: Jo? Tady se žádný příkoří neděje, protože ten člověk má šanci tu situaci změnit. Kdežto v obráceným případě, (D: =to ten pes nemá šanci=) když člověk týrá psa, ten pes nemá šanci to změnit. T a T2: Hm, hm. D: No a to když (.) naučím psa poslušnosti, to není týrání, jo?.“ V poslední ukázce respondentky navíc udávají důvod onoho podřízeného vztahu zvířat – pes (jako i malé dítě) „nemá rozum“ a „šanci věci měnit“ a tedy potřebuje vedení od „rozumnějších“ a v dané kultuře (a světě lidí) zběhlejších, kompetentnějších individuí. Opačný postoj: zvíře jako rozumnější, moudřejší než člověk u tohoto respondenta. Jde o kompetenci v přírodním světě, pes se vyzná v řádu přírody, umí jí naslouchat: D: ....poď sem, já vim, že chceš do auta, Karolina, vono se jí tady nelíbí, vona je ráda v boudě, poď sem ke mně, nebo tě tam něco přejede, pojede auto čověče, no poď poď, poď až sem (T1:my jí krademe pánička, že jo?), ále von aje votrávená, protože jí je všechno jasný, a vona nechápe proč my se vo tom bavíme (T1:vona to má vyřešený, smějí se), no vona to má vyřešený jako to je,... Přestože se obecně pojímá, že v přírodě často platí právo silnějšího, jedna z respondentek vnímá jako nefér i jen to, když silnější jedince ve volné přírodě slovně hodnotíme výš než ty slabší: D: No mně přijde líto (=T: A když teda jo=), dneska mi přišlo líto, že když řeknou v rádiu, že tam na Vysočině, že teďko zjistili, ž po těch záplavách a toho, že kolik uhynulo prostě těch laní a takhle, jo? (=T:hm=), no a že ňáký prostě ty, ty myslivci, že řekli: A, že (.) to není taková škoda, že to vlastně uhynuly ty, prostě, co byly jako slabší jedinci a takhle a já jsem si říkala: Vždyť ty maj taky právo na život, ne?! (T: Hm, hm). No?. Tak jako=

Příloha_citace

12

Naše lidská soustrast a respekt jsou tedy (alespoň pro tuto respondentku) zřejmě něčím, co spadá pod naši kulturní citlivost a ideály. Následující respondentka se obecně ve vztahu ke všem zvířatům (a příp. i rostlinám) řídila zejména zásadou nezpůsobovat zbytečné utrpení, kterou považovala za férovou, tedy zaujímala nehierarchický postoj co se samotných živočichů a živého týče. Tato respondentka tak vyjadřovala nepřímo ideál svobody pro zvířata (ve smyslu „zvířata pro sebe“), když zvažovala naše právo je využívat: T: A kde si myslíš, že až jako by měla být ňáká ta ochrana těch zvířat teda nebo (.) kam až by měla sahat nebo (.) víš?, jako jak (.) v zákoně proti týrání je to vlastně (.) obratlovci (=D: Hm=) schopný pociťovat bolest, že jo.. D: Vlastně jako ono u těch bezobratlejch je to otázka vlastně (.) h.. (.) tam se vlastně ani moc jako neví, co jsou schopni cejtit nebo který z nich třeba cejtěj bolest a který ne, ale.. T: A kdo jako (.) jaká vědomost to je? Jako ňáká (.) biologická, odborná vědomost? O tý bolesti? D: (.) No, to jo, ale m.. jako myslím, že by to mělo jít tak daleko, kam až h.. takhle, že by nemělo bejt h.. způsobený žádný utrpení tam,kde je zbytečný. (=T: (slabě): Hm..=) A to je jako (.) tak ňák obecně, no. (=T: (slabě): Hm..=) I třeba (.), já nevím jestli, třeba na rostliny, ale tam na to (??druhý??) už, to už je asi něco jiného trošku, ale (.) že jako i ty bezobratlý vlastně h.. (.) třeba i proto, že nevíme, co cejtěj, tak jako (.) prostě to, co je zbytečný, tak by se nemělo dělat, no. (T: Hm, hm). Pokud se to dá udělat ňák jinak. (T: Jasně). T: Takže by každej člověk v sobě měl mít ňáký hodiny, který mu řeknou, co opravdu musí a co nemusí? D: (pousměje se) Nevím, tak to.. T: Protože ten člověk by si třeba taky řekl, že to nebylo zbytečný, protože on neměl peníze (=D: Hm=) a věděl, že třeba, já nevím, v budoucnu je bude mít, tak že to bylo nezbytné utrpení, protože jako je nechtěl prodat, měl je rád, ale prostě jako čekal na ňákou.. D: Hm. Tak to zase, to není, nejde ňák posoudit objektivně asi jo (=T: Hm=), co je (.) (T: No jasně, právě, no=) =správný a co ne, ale (.) prostě ňák= T: =A věříš jako v ňáký vnitřní intuici jako každého, že by si to měl jako ňák řešit v sobě? D: (.) No tak asi jako jiná možnost moc není, no. Ale h.. asi je to hodně daný tím, co jakoby ta společnost všeobecně uznává, nebo h.. T: Že se to doví taky z tý kultury jako, viď? (=D: Určitě, no.=) Někde je třeba posvátná kráva a někde třeba (???) a kdy prožívat tu nezbytnost (??), že jo? (=D: Hm=). D: Ale je to takový jako (.) asi kdyby prostě lidi, se člověk díval na vraždění lidí a h.. jako (.) všichni by mu říkali, že je to normální, tak by mu to taky asi prostě nepřišlo jako nic divného. Prostě je to daný tím, jak ta společnost prostě funguje a jedná, no. (T: Hm, hm, hm). Zde respondentka mj. narazila na kulturní podmíněnost vztahu lidí ke zvířatům, které se budeme podrobněji věnovat v následující kapitole. (10) Tato respondentka považuje za důležitý faktor soucitu to, jsou-li schopni se člověk a zvíře o bolesti vyrozumět. Ryby jsou tak v tomto na tom špatně..: D: ty ryby (.) takhle, to se říká, že netrpí, protože oni jsou němý, že jo, teda pro náš sluch, no.

Příloha_citace

13

Jak již bylo řečeno, v ideální rovině by respondentky přiznaly jakési základní práva, tedy ohledy ke všem zvířatům dle jejich potřeb. V souladu s tím např. tato respondentka (jako i další) stavěla však u zvířat do popředí potřebu lásky, kterou neomezuje jen na „zdomestikovaná“ zvířata, ba ani na savce: T: Oni, spousta lidí říká, že třeba takový hmyz, že nemá nervovou soustavu a že to prostě odvíjí od toho, že to je třeba já nevím, je o tom pocit, pociťování bolesti. Ale Vy jste teda hlavně, jako říkáte, což mě jako docela zaujalo právě, že je to v tom třeba, žee h.. je to o tom, že by měli mít ňákou lásku nebo ňáký vztah nebo ňák prostě (.) mít ňákou (.) cítit ňákou (.) přízeň, že jo, v tom životě= D: No, to určitě. Nevím, jestli by to dokázalo cejtit ňákej brouk, ale já si myslím, že když jsou to živí tvorové, že musej mít v sobě ňáký (.) čidlo takový, že něco cejtěj. (=T: Hm, hm=). To, to jako si myslím, že nejde, že (.) i ryby, že jo, tady o nich se začalo mluvit (=T: Hm=), dřív se to, dřív se o tom nemluvilo, ale když jsou v těch kádích a to (=T: Hm=), tak oni jsou taky stresovaný, (=T: Hm=) to je hrůza, že?. Ta samá respondentka ale odlišuje potřeby svého ptáčka od potřeb svého pejska, které potřeby ptáčka v jejích očích jasně převyšují. Tím dává přeci jen najevo jistou hierarchii, v jaké je vnímá: D: Ne, ten, tohodletoho nepouštím, protože (.) jsme ho ze začátku nepou, on ani lítat už moc nemůže. My jsme ho koupili na chalupě a tam jsme ho pouštět nemohli, protože tam je h.. roura od kamen, že jo. Tak když se topí a to, tak to nešlo, aby nespad na kamna nebo něco takovýho. No a pak když jsme ho pustili doma, tak on už jako nemo, neuměl moc lítat. No a pak nám jendnou spad právě tím, jak letěl, tak se, jak to tam je nahoře kluzký, že jo, tak (.) spad, uklouzl. Museli jsme celou stěnu rozebrat. To bylo hrozný (směje se). A když jsme to rozebrali, tak nám pochodoval na druhou stranu, no to bylo (.) strašný. (=T: Hm=). No takže vod tý doby já ho moc nepouštím, i když jsem teďka přijela domů a z takový malý přepravní klece jsem ho dávala do toho, tak mi ulít, ale on ulítne tak jako (.) už jenom to, jo, jenom (.) on je asi čtyry roky starej (.) čtyry.. možná pět, a prakticky lítal strašně málo, takže už ty křidýlka nemá takový to no, takže tak jako poskakoval, vždycky popolít, zase na zem, takže jsem ho čapla a dala zase zpátky, no. (=T: Hm=). (.) Ale někdy si s ním taky povídám, no a (.) (=T: Hm, hm). Ten nepotřebuje tolika tý, tolika lásky nebo něhy, taky potřebuje, protože když takhle přijdete blízko, tak on běží jako k tomu, ale tuto ten pes, to je (zasměje se): jednička, no, to se nedá nic dělat (T: Hm, hm, hm). A nakonec klíště jedna z respondentek byla ochotna zařadit pod „věc“, což byla z její strany jasná známka nepřízně a lhostejnosti vůči tomuto tvoru, neboť celý rozhovor s ní byl propleten jejími větami, že zvíře by se nemělo brát jako věc (jak je tomu v zákoně): T: No ale v určitým momentu ??? jako člověk musí si taky něco pro sebe utrhnout, že jo, asi? D: No to jo, to je zase ovoce, zelenina a obilí= prosím? T: Nebo klíště si vytrhnout a takovýhle věci. = Klíště si vytrhnout, když ho máte, že jo? D: No klíště.. No to je, to je hrůza, no, tak já (směje se): nevím, to bych jako věc nechala, nebo (pousměje se i T), jako, jako (.) škůdce, jo? (T: Hmhm) T: Takže kategorii škůdce uznáváte, že to prostě jsou určitý zvířata, který (.) můžou být škůdci, nemůžou= D: =No, no ne, to ten škůdce může vyhubit jako (.) mor vyhubil milióny lidí, že jo, (T:Hmhm), to je zase takovej ňákej demokrat, kterej škodí druhýmu2. 2

Pakliže bychom přijali pouhý překlad, že demokracie je „vláda lidu“, pak by mor v demokracii neměl rovnocenné postavení, na které respondentka odkazuje. „Vláda lidu“ by se musela přeformulovat na „vládu všeho“, což by zřejmě snadno sklouzávalo do bezvládí nebo jakéhosi zákona „džungle“ či „matky přírody“, ve které nelítostně vyhrává silnější, tedy leckdy právě člověk, který si pak tvoří své podřízené –

Příloha_citace

14

T: Takže člověk má právo likvidovat svoje škůdce, jestliže má jasný důkazy, že opravdu= D: Jestliže škodí tý společnosti a tomu, to a právě taky (.) když jeden škůdce člověk škodí společnosti nebo druhýmu, no tak už (.) jako (.) v zákonu prostě trest smrti není, ale já bych osobně, když někdo vraždil a ještě k tomu brutálně a několikanásobně, tak si myslím, že takovej člověk taky nemá h.. jako právo žít. V tomto ohledu „nepříjemnost“ tzv. „škůdce“ hezky vyjádřila jiná respondentka: T: Takže rozlišujete vlastně škůdce a ňáký zvířata, který mají užitek pro ty lidi, který by měli být chráněný spíše?. Nebo= D: No žádným zvířatům by se nemělo ubližovat! (=T: Hm=). No tak (.) ňákej hmyz, ňákej komár, to určitě, to není příjemný a taky je to vlastně zvířátko, že jo, to je jasný, že to není příjemný, ale takový ty zvířátka, co tak maj lidi (.) co s nima žijou, tak to je jinej vztah, když si to zvíře pořídím, než když mně sem něco přilítne něco ďobnout, jo? (T a T2 se zasmějí). Tento vztah může být dán i strachem, člověk se cítí být napaden, ohrožen nezvaným hostem – a to ve své „noře“ či „teritoriu“. V následující citaci se respondentka místo útoku dává na útěk: D: To se mi stalo taky na tý zahradě, že jsem, právě že to mám veliký a ty dvě zahrady vedle sebe, byla jsem na tý jedný a teď jsem říkala: teda, to kdyby mě někdo viděl (.) a to jsem (.) prostě sršeň. Teď jsem utíkala jsem z tý zahrady kvůli sršni a vlítla jsem na tu mojí zahradu a teďko (teďko?): Jé, had! (všichni se smějí) A utíkala jsem dál a on to byl slepýš, jo?. Ale ten první ten (T: =Jasně, no=), protože vím, že ty slepýši, jo, a je to blízko tý vody, ale jsem si říkala: To kdyby mě někdo viděl, jo?.. Já kvůli tý utíkám (??? 6:12): Jé, had! (všichni se smějí). Jiné respondentky neviděly problém v zabití komára, pokud již usedne na jejich ruku, jiná se zase hmyzem pro nedostatečný pocit intersubjektivity a obeznámenosti lidí s ním odmítala podrobněji zabývat a omezila jeho ochranu jako odvozenou z pozorování, nikoliv procítění jeho podstaty: T: A když vás kousne komár, tak ho zabijete klidně? D2: No tak, asi jo, tedy (T: Jasně.) To jako asi už.. D: Když už zůstane na tý ruce, tak už asi jo. D2: To už je jako opravdu, když mě teda ďobne, tak ho= D: =Já si myslím, že to už by bylo asi přehnaný, já si myslím, že to už by bylo asi přehnaný. D2: =To už, no, není možný (.) jako (.) T: To jen zjišťuju, to si neberte ňák to (D2: =No.=) D2: Ne, to jako, já se k tomu klidně přizám (T: jasně), protože to už jako (.) (se smíchem) opravdu jako, to už je trochu moc. T: (Taky se směje): Dobrý, no, jasně. T: =A myslíte si, že tohlencto můžeme u toho hmyzu vycítit, co je jeho přirozenost? A ňák to respektovat? D: (začíná tiše a spiklenecky) U toho hmyzu (.) tam bych do toho moc nešla, o tom hmyzu se toho moc neví, že jo (=T: Hm=), takže (.) Je samozřejmé, když je ňáká včela někde v ňáký místnosti nebo ve sklenici, tak, ať je to včela, ať je to brouk ňákej nebo cokoliv, (=T: Hm=) tak to každej osvobodí asi většinou (=T: Hm=), že jo, ale (.) jako (.) tak ty mušky na to sklo, v tom autě, to je extrém zase, že jo. Ale jaksi snažíme se, aby každý zvíře bylo nejlépe ve svém přirozeném prostředí.

např. zvířata.

Příloha_citace

15

(11) Jedny z respondentek vyjadřovaly postoj zdrženlivosti a úcty k jiným druhům života a ten obhajuje jinde jedna z nich mimo jiné i tím, že člověk v základním smyslu nemá na naši planetě své zasloužené prvenství: „D2: Řekla bych, že, ne že by tady byly zvířata takhle, takhle, takhle a tady člověk jako nejdokonalejší. Obráceně. Největší škůdce je člověk. (T: No jo.) Ve své podstatě. T: To se říká, no, že kdyby se to nebralo antropocentricky, kdyby se to bralo vlastně (.) biocentricky, tak co kdo udělal, kdyby se prostě ta ta vyspělost toho toho tvora vždycky měřila pro to, co, jak je prospěšný pro svoje okolí (D2: =Ano=), tak člověk by byl úplně někde= (D2: =Ano, úplně poslední. Úplně poslední=) =strašně dole. (T2: Hmhm). D2: Protože ten nedokáže nic jiného, než tu planetu ničit. T: Hm.“ Takový pohled na člověka mezi ostatním životem na této planetě, člověka, který který ničí, týrá a je schopný zdaleka nejhrůznějších činů ze všech tvorů, může vést až k potřebě izolovat se od lidí: T: No a jaký si myslíte, že (.) v tom jako jak se (.) lidi obecně chovaj ke zvířatům je odraz člověka v tom? Jak byste charakterizovala člověka (.) na táto planetě? (pousměje se). (…) D: Já si myslím, že to jak (.) ke zvířatům ho určitě nepřirovnávám, jo, protože (.) k čemu? (.) Ke zvířeti se to nedá přirovnat. Vůbec. Protože žádný zvíře se nechová tak jako člověk. (=T: Hm, hm, hm=). Myslím si, že člověk se chová nejhůř ze všech tvorů. (T: Hm, hm, hm). Ke tvorům ho určitě nepřirovnávám žádným. (.) (T: Hm). (..) T: a je Vám teda ten (.) berete se Vy jako tvor? Myslíte si, že Vy jste tvor? D: Nad tím jsem teda nepřemejšlela, ale asi jo, no asi určitě. T: A jsou proti Vám potom teda ty lidi, který nepřirovnáváte ke tvorům, Ufoni? (usměje se) nebo (=D: Ne, to ne=) v jakým vztahu? = Ze všech tvorů D: Nevím, prostě takový lidi nemám ráda, (.) nevím, jak je nazvat. (T: Hm). Slušně (usměje se). (T: Jasně, no. To je těžký). Ale čím víc dělám v útulku, tak tím míň mám ráda lidi. (T: Hm). Já třeba (.) to je vlastně na, ta Strážničná, to je mimo město, je to taková samota (=T: Hm=) a já prostě nemám potřebu jít mezi lidi. (.) Zde je možné si všimnout, že respondentka nejprve mluvila o jakémsi „typickém“ či průměrném člověku, kde by se dalo předpokládat, že ponese jakožto příslušnice tohoto druhu kolektivní spolu-zodpovědnost. Následně se však od tohoto člověka odtrhává, když se definuje jako „tvor“, tedy příslušník živočišné říše. A nakonec nemůže najít pro tohoto „člověka“ slušné pojmenování, jakoby tento (typický) „člověk“ byl zločinec, neřád, abstraktní předmět jejího hněvu.. Jako v předchozí tak i v následující citaci dává najevo, že se nechává touto podobou člověka (pramenící z její specifické zkušenosti při práci s týranými zvířaty a také její zaměřené pozornosti) natolik ovlivnit, že jí to vede až k stranění se lidí: D: Myslím si, že (.) ty zákony jsou hodně špatný, jo, já se vlastně setkávám s týranýma zvířatama dennodenně a je to fakt hrozný a čím dál tím míň, vlastně víc mám, (.) míň mám ráda lidi, jo?. (T: Hm) Prostě někdy nemám náladu ani jít mezi lidi, protože když vidím, co dokážou udělat se zvířatama, tak to je prostě hrozný. T: Hm, hm. Takže si myslíte, že ten případ nebyl ňákým výjimečným h..= D: to si myslím, že ne. (T: Hm). A jako když to vidím v televizi, nebo sleduju, jo, tak to je (T: Hm), je to hrozný a těch případů je strašně moc. (T: Hm). Nakonec jeden respondent zmínil hierarchii kámen-rostlina-zvíře-člověk, která se má odvíjet z energetického pole, aury:

Příloha_citace

16

D: …von se učil poznávat aury, nějakym hmatem ňák to pozná, že jo, von ví jak, von řikal, že patnáct let se tim zabejval a že třeba.. kámen má jednu vrstvu, ňákýho toho pole, biologickýho nebo ňákýho kolem sebe energetickýho, rostliny maj dvě, zvířata tři, lidi čtyři, jo, ale každým svým způsobem, ale je na ňáký úrovni, nějak komunikuje, jo, něco tady, nějaký význam tady má na planetě nebo ve vesmíru, takže,.. my jsme jenom součástí.. D: Definici člověka (=T: Nebo jak Vám to přijde=) ve vztahu ke zvířatům? T: No, nebo vůbec i k tomu mimolidskýmu, jak je to tady (.) vlastně vzduch a řeky a stromy.. D: (..) No, v každým případě bych řekla, (vyrušení – rozprava s kolegyní o telefonátu) no, to je takový, jednou větou se to říct nedá, ale (=T: Hm=) rozhodně si tý přírody vážit, nedevastovat ji a vážit si těch zvířat. (=T: Hm=) Protože ať by (.) najednou chyběl jeden živočišnej druh, tak se to okamžitě v tom ekosystému promítne cel, celkově. (T: Hm). My jsme se báli, že v souvislosti s ptačí chřipkou lidi budou bláznit, a jak sem letěj ti ptáci, že jo, ti tažní z toho jihu, že je prostě budou zabíjet. A tím by h.. co by se stalo, okamžitě by bylo mnohem víc much, komárů, všeho tohohle (.) prevítstva, když to takhle řeknu, i když to není prevítstvo, že jo (=T: Hm=) ale (.) to je spojený nádobí prostě. No, čili važme si přírody a učme se od zvířat. (12) Tedy naopak se lze ptát, zda pokud dáme zvířeti lásku a péči, můžeme považovat užitek, který z nich máme, jako za „zasloužený“. Jedna respondentka se nechala slyšet, že si myslí, že zvířatům nevadí, když nám mají „sloužit“, ale nesmíme je „zneužívat“. Jiný respondent však považoval i „využívání“ zvířat na práci za problematické: D: ..já mám kamaráda tady na Nový vsi, já jsem tam strávil jednou dovolenou, koně jsou skvělý zvířata, maj taky rádi volnost, taky neni pravda, že se těšej pracovat, voni se těšej, že můžou běhat volně, jo a když můžou protrhnout tu vohradu, tak ji protrhnou a už si hledaj to svoje prostě podle svýho a nečekaj až jim někdo nasype potom seno večír nebo tak...ohromně skvělý zvířata to jsou a myslím si, že i to...no jako myslim si, že tim jako trpěj, no, že třeba sloužej pod tím sedlem..vono to tak je, že ty zvířata pro nás pracujou. Následující respondentka vidí jako nejdůležitější vztah se zvířetem, který člověk má – aby zvíře psychicky nestrádalo: T: ..co si myslíte, že je taková (.) nejhlavnější věc, kterou ty zvířata tak ňák (.) potřebujou nebo co vidíte jako nejhorší a naopak třeba= D: =Myslíte ty hospodářský zvířata, nebo ty naše takhle domácí? T: =Obecně zvíře, když vezmeme třeba tu bolest a svobodu a= smrt a tak? D: No tak já si myslím, že každý, každý zvíře by mělo cítit ňákou takovou h.. jako lásku, nebo, i když je to hospodářský zvíře nebo tohleto (=T: Hm=), tak přece jenom by mělo cítit, že ten člověk je mu nakloněnej, že h.. to není jenom tak, že ho teda vypiplám, že jo, a mám z něj užitek. A to si myslím, že v takovejch velkejch (=T: Hm, hm=) velkochovech to jako určitě to takhle není, že jo.= Rozhodně nepřípustné je chovat se ke zvířatům jako ke zboží či „továrně na peníze“: D: =Nelíbí se nám zverimexy, kde maj v klecích křečky a prodávají to, to se nám nelíbí. D: Ono totiž tadle doba otevřela (D2:=je to taky i módní záležitost=) za prvé módní záležitosti a za druhý otevřela tu možnost, že každej si myslel, že když bude mít chovnou stanici, tak že z něj

Příloha_citace

17

bude bez práce boháč. Že ta fena mu porodí prostě ty štěňata, von je prodá a bude se mít jak já nevím co, jo?. D: Jako nemáme rádi ani chovné stanice, protože to je továrna (D2:=Některý, některý, většina teda=) na psi, se (??) připuští. Ale opravdu jenom výjimečně, někteří chovatelé si i vlastně (.) když to štěně prodaj, tak si to dojdou zkontrolovat, v jakých je podmínkách (T2: Hm) a taky se stane, že ho vemou i nazpátek, jo? Protože žije ve špatných podmínkách. Ale většina chovatelů to má jenom jako továrnu na peníze (D2: =Ano=). T: Hm, hm. .. Jak jsme již uvedly, jedna z respondentek (ochranářka) vyjevila svůj názor, že si myslí, že zvířatům nevadí, když nám mají sloužit, ale nesmíme je zneužívat, týrat. Taktéž další respondentky, které řešily případ týraného psa – záchranáře, neměly nic proti tomu, aby jej člověk trénoval a jeho schopností využíval. Byly však zásadně proti tomu, co již klasifikovaly jako „týrání“. Pokud dochází k utrpení zvířete, jsou respondentky ochotny sáhnout i po nelegálním řešení, aby zvířeti pomohly. To ostatně považují za samozřejmé dobro, jak vyjevují v následujícím úryvku (zde se odkazují především na fyzické týrání): D: Ne, vono totiž tady se jednalo o krádež psů, že třeba spousta lidí si pořídí psa, proto my (.) v útulku, my každého psa (.) prověřujeme. Když si někdo veme psa, aby ten pes nešel z bláta do louže. (T: Hm) A (.) plno lidí třeba chce psa a řekne: no já ho chci na zahradu, ale na tý zahradě není. D2: Nebydlí, jo? Takže.. D: Tak takovýhle případy, kdy třeba já nevím, čtrnáct dní se tam neobjeví, ten pes neměl čtrnáct dní vodu, čtrnáct dní a někdo nás na to upozornil D2: Jako lidi nám rádi občas takhle (???), jo? D: Lidi nám (volaj?) z tý zahrady, abychom si ho vyzvedli a my jsme si ho odvezli, no. T(2): Hm, jasně. D: Takže de facto je to krádež, jo?. D2: A tomu člověku (.) jako nechyběl, protože nikdy nikdo se po tom nepídil, jo? T(2): Hm, hm. D2: No, takže, to jsou takovýhle věci, ale (D: =To není krádež=) ne (=ale záchrana=) záchrana, no.“ Zde si můžeme povšimnout samozřejmého předpokladu, že zvíře je cítící tvor, kterého je třeba zachránit – respondentky se legitimizují i slovy „lidi nám volali z tý zahrady, abychom si ho odvezli.“ (nebyl to tedy jen jejich „nekalý“ nápad) a na závěr shrnují, že se nejedná o „krádež“ ale právě o „záchranu“, kdy je možné porušit úřední pravidla hry, aby se jednalo morálně správně. (13) Je otázkou, co všechno by autorky zahrnuly pod „bezbranné“ zvíře. Určitě by to asi byla domestikovaná zvířata. O hmyzu, šelmách v přírodě apod. lze již spekulovat.. Otázka by mohla znít kdy pravdu ochraňujeme bezbranné (jakoby) „dítě“, o které máme povinnost pečovat, a kdy je zvíře pouze obětí nepříznivého osudu, který mu matka příroda „připravila“ či kdy svádíme boj s „kolegou“ nám rovným jakožto živočichem (např. boj s medvědem v přírodě) D: =Já se domnívám, že právní ochranu si zasluhuje každej živej tvor (D2: Ano.) A.. především (.) tím, že jsme si zdomestikovali (.) vlastně psy (.) a kočky, tak ty asi potřebujou nejvíc, protože ty nejvíc týráme= (D2: =těch je nejvíc=). Těch je nejvíc a týráme je nejvíc, jo?. D: No tak ale zase na druhý straně musím ale vědít, že to zvíře má úplně jiný (.) jiný (T: =potřeby, hm.) potřeby než člověk, že jo, takže to nemůže být úplně stejný, (T: =určitě, ale stejný ohledy=) ale je to pro mě ŽIVEJ TVOR (T: =No, no, no.) a bezbrannej (T: =Jasně). A když (.) když najdu člověka, kterej je (.) bezbrannej, no tak stejně tak ho nenechám ležet na ulici, jako nenechám ležet bezbranný zvíře (T: Hm), já to (.) D2: Nedělám příliš velký rozdíl. D: My jsme (.) jako bavíte se s ochranářema, to znamená, že (.) my jsme v tomhle asi trošičku úchylný, že to stavíme na úroveň (D2: =No, rozhodně)

Příloha_citace

18

V právě zmíněné citaci si všimněme, že respondentka umístila bezbranné zvíře na ulici, což znamená, že jím myslela zvíře z našeho, lidského, kulturního světa, které se dost možná octlo v úzkých naší vinou.. D: =Já se domnívám, že právní ochranu si zasluhuje každej živej tvor (D2: Ano.) D: =Ano, ano, k bezbrannému, jak k bezbrannému člověku tak i k bezbrannému zvířeti se musím chovat slušně. (T: Hm..). To za prvý. T: Takže by to mělo být na stejný úrovni jako k tomu člověku?. D2: Noo, určitě, určitě. D: …ale (.) když potom jakoby se stane křesťanem, tak vidí spoustu věcí jinak a (.) i ho to tak ňák uzpůsobí, že je schopnej hájit ty zájmy a (.) prostě práva těch slabších. T: Protože má možná jasný hodnoty, že jo= D: =Má jasný hodnoty a mně jde opravdu jako o práva těch slabších, kteří se nemůžou bránit, to znamená těch dětí (=T: Hm=) i těch samozřejmě zvířat. T: A Vy se teda zajímáte i o (.) jiný případy, týrání dětí a i jiných věcí, nebo= D: =No tak nezajímám se o to tak, že bych to jako dělala, ale (=T: Hm=) pokud vidím někoho, že .. T: že to souvisí s bezprávím? D: Asi tak, no Tato respondentka hodnotí kulturu společnosti podle toho, jak se staví k bezbranným. Kauzy týrání slabších jsou tedy dle ní i věcí ministerstva kultury: D: ..Vod čeho jsou veterinární správy, veterináři a tak dále, že?. Ty by měli na to ministerstvo zdravotnictví. Vždyť to je taky, i kultury by se dalo říct, vždyť podle (.) podle toho, jak se člověk chová k dětem, ke starým lidem, ta společnost, tak podle toho taky lze tu společnost jako (.) ocenit, jestli to je k ničemu nebo k něčemu vůbec. (13b) D: No, oni to maj jako potravu. (T: No, ne vždycky, no.) No, jo. (.) Já nevím, todle nevím, (.) (=T: Hm, jasně, no=) co k tomu říct.. T: Že jako kočka loví myši, i když je nežere, že jo. Naše kočka je třeba vůbec nežere, nepotřebuje to a stejně loví myši. Že to není tímdlectím podmíněný, že to je ňáký pud jako toho zvířete, tak stejně tak lidé jsou prostě, různým způsobem mají ten vztah k těm zvířatům h.. ovlivněný různými věcmi, asi, co v sobě mají a= D: No, zase ale ta kočka ty myši nežere jenom proto, protože jí člověk, že jo, dává jinou stravu (=T: Hm,=), jo?, kdyby to bylo v přírodě, tak ty myši sežere, tak je nezabije jen tak. T: A člověk když to má (.) když si v obchod snadno koupí novou stravu, tak potom má právo ještě vyrazit na lov, protože si to prostě (zasměje se)? D: no protože je to její instinkt. T: Jasně, ale člověk třeba? T1: Protože pak ještě, člověk si může koupit tydle (??) že jo a pak jít ještě (=T:a pak jít na lov jen tak pro zábavu nebo do cirkusu nebo tak=), no, protože to je prostě lov pro zábavu, no. D: No je, no. T1: Nebo ještě třeba býčí zápasy a = T: Jako kočka má ten lov pro zábavu. Myslíte si, jako (.)

Příloha_citace

19

D: No. Já si myslím, že ta kočka to dělá jenom proto, že ona kdyby neměla tu lidskou stravu, tak by jí to donutilo ty myši sežrat. Protože nic jiného by neměla, ty kočky to nežerou vlastně jenom z toho důvodu, protože maj jinou stravu, která jim je chutnější, protože je to dělaný tak, aby jim to chutnalo, že jo, a je to pro ně pohodlnější, jo, oni kdyby neměly tu možnost tý stravy, tak ty myši sežerou. T: A myslíte si, že člověk má ňáku vyšší morální povinnost, která pramení z toho, že je schopný si víc třeba věcí uvědomit nebo nad více věcmi více přemýšlet nebo tak a nebo to je prostě tak, že i zvířata dokážou přemýšet o různých věcech a že má tu odpovědnost třeba i ta kočka, protože třeba by neměla lovit ty myši, když nemá hlad a takovýhle věci, že by měla ukrotit ten svůj pud a tak? D: To si myslím, že zas na to nemá (.) (=T: Hm, kapacitu=) kapacitu, určitě. T: A myslíte si, že člověk, když tu kapacitu teda má, tak že h.. vyplývá proto nějaká morální povinnost? D: No, já si myslím, že určitě. A jako někdy pochybuju o tom, že ňáku kapacitu vůbec má. (=T: Aha=). Některý lidi určitě (.) (=T: Hm=) moc ne. T: A myslíte si, že ta kapacita se teda vyvíjí postupně s výchovou nebo že to je prostě ňáká vrozená vlastnost? D: Myslím si, že je to, je to vrozený, ale i ta výchova to podpoří a nebo to naopak (.) (=T: Hm, hm=), naopak to vlastně utlumí nebo to zhorší, jo?. (T: Hm). Když někdo bude někoho vést k tomu zabíjet zvířata odmalička, že jo, tak pak těžko (.)= Jak tedy respondentka zmínila, ne každý má však stejnou kapacitu chápat a podle toho se chovat a ne každý je tak dle ní kompetentní pro to, aby zvíře „vlastnil“: T: … a kde naopak si myslíte, že h.. jsou ty podmínky většinou nejlepší pro ty zvířata nebo kde prostě dochází k tomu největšímu sblížení člověka se zvířetem a k tomu adekvátnímu přístupu, kdy to není jako věc a tak dále? D: Kdy to je nejlepší? (.) Když se to zvíře dostane k někomu, kdo prostě ten vztah ke zvířatům má. T: Hm (.) A myslíte si, že třeba takový h.. domácí zvířata jsou na tom třeba líp než potom = D: to si nemyslím., protože zvíře může chovat každej. Což si myslím, že je taky hloupost, jo?. (T: Hm). Protože každej člověk může vlastnit psa, ale každej člověk s ním neumí zacházet (=T: Hm=), jo?. D: …A to není jenom se psem, jo, já třeba když vidím ty zverimexy, já třeba vůbec nemám ráda zverimexy, jo? (=T: Hm=), protože vím, že ty, spousta zvířat, myslím si, že to je třeba až (.) sedmdesát procent, i víc, (.) prostě uhyne. Jo?. Je s tím zacházeno hrozně. (=T: Hm=). Teď když vidím ty děti, co s tím dělaj, jo, lidi si pořídí třeba ty terarijní zvířata, že jo, nebo ty exotický ptáky, ty papoušky, neumí s tím zacházet, uhyne to, (.) jo?, koupí to jenom proto, že to druhej nemá (.) (=T: Hm=) nevím. (T: Hm, hm). (14) D: Já vám řeknu příklad, jo: (T/T2: Hm) Přijde někdo do útulku a jeden člověk mi řekne: já mám zahradu, pes se bude mít, bude na zahradě, a ten druhej řekne, že bydlí v paneláku, ale bude chodit se psem na procházky. Dám ho radši tomu, kdo je v paneláku, než tomu, kdo má zahradu. Protože: většina lidí, který maj zahradu, mají toho psa jenom na tý zahradě za každého počasí, sami jsou zalezlí, že jo (když študuje?) v baráku a pes je sám. Pes je smečkovej, to znamená, on chce společnost. A tím, že my jsme si ho vlastně zdomestikovali, tak tu smečku nahrazujeme my. Takže my mu na, my mu nahrazujeme smečku, tak musí v tý smečce být, že jo? (T2: Hm.) A navíc, ten kdo má třeba, neříkám, že to tak všichni, známe lidi, kteří maj zahradu a choděj se psem na procházku. (T: Hm, hm.) Vono je to degenerování vlastně jeho, že je jen na malém

Příloha_citace

20

prostoru a pořád, jo. A (.) takže (.) je lepší skutečně když, když je ten pes třeba v tý rodině, ale (.) samozřejmě, týrání by bylo, kdyby celej den s ním nešli ven a nechali ho furt jenom zavřeného v bytě. (T: Hm, hm.) Přestože jde tedy o „zdomestikované“ zvíře, má své „původní“ potřeby, identické s divokým zvířetem. Jeho domestikovanost z něj tedy nedělá jiné zvíře, pouze nás zavazuje k péči a respektu k jeho přirozenosti. Podobně lze nahlédnout na problém koček – jedny ochranářky (yOZ) v rozhovoru uvedly, že ač praktikují kastrace „divokých“ koček a jejich navrácení do původní lokality, jde o problematickou činnost, neboť jde o „divoká“ zvířata, jejichž regulace by se měla ideálně ponechat moudré přírodě, která svá zvířata netýrá.. Jiné ochranářky (xSOZ) zas zdůrazňují, že „kočka divoká“ již dávno vyhynula a tedy všechny kočky jsou tak kočky domácí. Jen některé holt vinou nezodpovědných chovatelů (který např. nechá své kočky, aby se nezodpovědně množily a pak se jich snaží zbavit) skončily na ulici, bez zázemí. Ochranáři zejména hospodářských zvířat zase často upozorňují, jak „zdomestikovaná“ prasata, krávy apod. nejsou tolik odlišná od divokých zvířat a rozhodně stále mají stejné potřeby, chování a touhy, které, dostanou-li příležitost, samozřejmě naplňují. Kategorie „domácí“ a „divoké“ zvíře tak má vícero možných úhlů pohledu a týká se (v našich rozhovorech) hranic zodpovědnosti člověka a povinnosti pomoci, tolerance a ohledu z jeho strany. Následující respondentka uznává nezbytnost toho, aby člověk využíval mimolidské subjekty či objekty, ale jako důležitou zásadu nezpůsobovat „zbytečné“ utrpení, jehož nezbytnost si však musí určit každý člověk sám.. : D: Prostě měli by ňák přemejšlet prostě o svým jednání a.. přemejšlet vo důsledcích svýho jednání a snažit se způsobovat co nejmíň utrpení prostě kde to jde, no. Ale hlavně nemůže to jít zase úplně donekonečna, protože pak by člověk asi vůbec nemoh žít, že jo?. (T: Hm). Kdyby nechtěl, já nevím co, zabíjet vůbec žádný rostliny, tak jako asi nepřežije, no. Prostě musí to bejt ještě tak prakticky zvládnutelný a (.) to jako si musí asi každej stanovit sám tu hranici, kde prostě ještě to je ňák zkousnutelný a kde už jako (=T: Hm=) by to byla tak prakticky pro toho člověka třeba náročný, že už jako (.) to nejde, no. T: Takže vlastně tohlencto by měl každý se nad tím zamýšlet, aby si hledal to svoje správný, ale minimálně by měl respektovat ty zákony a to, co je tady daný jakože objektivně týrání a objektivně prostě špatný?. D: Tak to určitě. (??) ty přes ty zákony, protože se prostě v těch zákonech h.. jsou povolený i věci, který jsou evidentně týrání, jo?. T: Jasně, no, ale že každej, takhle, takže by si řekla, že ty zákony vlastně jsou, nedokážou dostatečně= D: =Zákony jsou to minimum, jako je to to minimum, co by měl člověk asi dodržovat, ale ne se tím řídit jakoby úplně automaticky prostě, protože není pravda, že to, co by nebylo zakázaný, tak by nebylo týrání, no. (T: Hm). Prostě jsou věci, který jsou úplně legální a přitom to nejsou, není to nic dobrýho, no. T: Hm, jasně. D: No a m.. Třeba to, že (.) to byla úplně jiná věc, jo, ale (.) že jsou legální kožešinový farmy neznamená, že jako je to v pořádku a že člověk může nosit kožich, jo?. To jako, že to zákon dovoluje ještě nic neznamená. Protože ten zákon jako vždycky h.. aspoň co se týče těch zvířat, tak nevnímá jenom ty zvířata, ale i to jako, ty ekonomický dopady toho, kdyby se to zakázalo a prostě kolik by lidí přišlo o práci a prostě co by tomu řekla ta veřejnost a tak. (=T: Hm=). Takže jako (.) prostě nejde ani tak o ty zvířata, ale spíš o ňáký to. (..) T: No, to je pravda, no. Svou povinnost pomáhat zvířatům přitom vyjadřuje tato aktivistka zde:

Příloha_citace

21

No a ty si sama šla h.. (.) vlastně v tomhlectom pracuješ proč, jaký jsi měla důvod, nebo co tě k tomu přivedlo? D: Hm.. Tenhleten konkrétní případ? T: Já myslím vůbec jako pomáhat zvířatům, (=D: Jo.=) když už jsme u toho.. D: Hm. No (pousměje se), to je komplikovaný taky (rozpačitě se pousměje), ale (.) v podstatě takovým omylem jsem se ňák dozvěděla prostě jak probíhaj pokusy na zvířatech a další věci a (.) hm.. (.) řekla bych, že jako když člověk (.) to ví a nic nedělá, nebo aspoň v mým případě (=T: Hm=), tak jako (.) kdybych nic nedělala, tak se s tím asi vůbec nedokážu vyrovnat, jo?. (=T: To je přesný, no..=) Takže to je tak jako (.) asi ten (.) jeden z důvodů no. Prostě snaha to ňák změnit, no, aspoň trošku, ale.. T: A, to je přesně to, já si taky myslím, že když člověk (.) to, no, když něco neví, tak jako je to v pohodě, ale pokavaď ví, tak už má najednou tu povinnost, že jo, něco prostě podniknout (=D: Hm=) nebo ňák se prostě začít (.) angažovat, no.. D: Ale taky jako spousta lidí se to prostě dozví a =nic nedělaj, no. Ať už se tedy jedná o jakéhokoliv tvora, je dle respondentky nutné dodržovat zákony a mimo to se řídit vlastní „morálkou“, jejíž konkrétní podobu si člověk ušije na míru. Tato respondentka mimochodem řešila problém s koňmi, které se volně potulovaly po vesnici a neměli co jíst, tedy žebrali u lidí a ničily stromy okusováním. Přestože respondentce (a dalším lidem – bojovníkům) na srdci leželo hlavně blaho zanedbaných koní (byli vyzáblí a měli přerostlá kopyta a strst ve špatném stavu), úřady údajně řešily hlavně ohrazení pozemku, aby koně neutíkali a jejich neúplnou registraci. Poté je případ prý přestal pálit.. O morálním zvažování a zodpovědném přístupu k mimolidskému „druhému“ tedy nemůže být řeč.. O tom ale pojednáme blíže ve třetí kapitole. (15) Na tuto dvojsečnost využití (popř. zneužití) věci vs. pomoci slabšímu (ať už nechtě) odkazuje následující citace, kdy respondentky nejprve vykreslují analogii zvířete a auta a následně zvířete a dítěte: „D: Jestliže si pořídím auto, tak si musím proštudovat a udělat autoškolu. Já netvrdím, že tady, když si pořídím zvíře, že musím dělat ňáký zkoušky, (D2: =to ne, ale=) ale pokud si beru zvíře prvně, tak bych si měla o tom zvířeti něco v odborné literatuře přečíst. A nebo, nebo se pozeptat někoho, kdo o tom něco ví. D2: Tak. Kolikrát má chodit ven, co se mu dává krmit, kdy se má očkovat, kdy se má odčervit, co dělat, když má blechy, co dělat, když si rozřízne packu, když něco spolkne, když ho štípne včela, prostě aby ten člověk věděl, jo? No. (T: určitě, no.) Takže.. T: Jako u dítěte D2: No, ano.“ Tuto citaci lze však také (méně diskursně a více obsahově) interpretovat jako „povinnost vědět“, povinnost zodpovědného přístupu ke všemu živému, co je na mě závislé nebo kterému bych mohl nějak ublížit. O tom vypovídají i následující citace: D2: No já bych k tomu ještě dodala to, že by bylo dobré působit na lidi, aby si rozmysleli, než si vezmou jakýkoliv živý zvíře, (D: Jakýkoliv), jakýkoliv, aby si vo ňom přečetli co potřebuje, jak dlouho bude žít a jaký on má k tomu prostě (T: Hm), jo třeba (D: podmínky), já nevím, do útulku nám třeba přijde paní, je jí pětasedmdesát a sháněla by štěně, jo? (T: Hm) (D:= to nepřipadá v úvahu, ta ho nemůže přežít=). Takže, velmi taktně řeknem, prosím vás, a máte, kdybyste šla do nemocnice, ne kdybyste umřela, ale kdyby jste šla do nemocnice, máte někoho, kdo by se o pejska postaral? A když řekne ´žiju s mladejma´, v pohodě, jo? . Nebo mám dceru, která by si ho vzala, nebo syna nebo vnučku nebo=

Příloha_citace

22

D:=protože máme špatný zkušenosti. (D2: =Jo? Ale..=) Většinou babička na vsi má pejska, babička umře, mladý prodaj chalupu a psa vyhoděj. D2: Psa vykopnou. (T: Hm.) No jo, tohle taky byla pozůstalost určitě (ke svému psovi). (.) No, to prostě, to zvířátko pak skončí hrozně. D: Takže jak se (..) h.. řekla bych, že se rozmnožily řady lidí, kteří si všímají utrpení zvířete, tak se bohužel rozmnožila i řada lidí, (.) jsou ochotný to zvíře týrat a kompenzovat si na tom třeba ňáký komplexy… D: ..Tam jsem ji dala a pros, byl tam vedoucí, dal mi lístek, já mu dala moji občanku, von mi dal lístek a dal mi čtyřista korun za tu želvu. Já jsem si je teda vzala. No, to jsem byla teda pěkně hloupá (.) prostě, mně přišlo, já nevím, pak za ňákej čas mi přišlo, mi tady listonoška přinesla s modrým pruhem, já to otevřu tu obállku, no takovejch paragrafů, co jsem všechno porušila! (T a T2 se pousměnou). Já to tady někde mám! Fakt to tady někde mám! To můžem vyhledat, jo?. No co já jsem všechno porušila: že jsem tu želvu, no, dneska už vím, že ta želva, že to není jen tak, to je chráněný zvíře, musí mít ten cytest, jako my máme občanku, tak želva má zase tenhle doklad, že jo, tam je její fotka, všechno, protože se s tím tady kšeftuje, jo, beru to, toto, že jo? (T: Hm), jsou chráněný ty zvířátka. No ale já jsem to ale nevěděla, jo?. D: ..a právě tomu pánovi říkám: "Tak co kočka? Jak to dopadlo?" "No, už je u babičky." (T a T2 se pousmějí) A já: "Jak u babičky? Vy jste jí jako někde k ňákým?" "Né, no to už, už, už jsem jí tam dal", já říkám: "No to ale nemyslíte vážně?!" A já říkám, jsem říkala: "No, tak já teda jsem se na to ptala v Harmonii", schválně jsem ho tak nastrašila, jo, ta, to je jako co je ta pohřební služba, a říkám: "Za to je půl miliónu pokuty! To teda vyřiďte tý paní, jo, že ještě může mít pěkný oplétačky!" Tak on byl celej z toho, jo, a já jsem říkala: "teda já jsem si myslela, že jste chytřejší, na to, že jste dělal (.) to je člověk, kterej dělal já nevím třicet let u kriminálky v Praze, jo, a von udělá takovouhle věc! No, do člověčího toho, hrobu= Domestikované zvíře ztrácí svou soběstačnost, jakou by mělo v přírodě, a je na nás zavislé, proto jej musíme ochraňovat (i skrze zákony): D: ...zvíře by mělo bejt hmm..člověk se vo sebe asi líp postará a... to zvíře nee asi, jo když už teda jako je takhle u lidí, jo... (16) Povinnost „vědět“ následující respondentka zmiňuje jakožto povinnost znát zákony: T: Takže to vidíte jako tu, že jako nezabývat se tím, že byste to ňák (.) hnala, dělala špatnou pověst ňákýmu starostovi nebo konkrétnímu člověkovi (=D: Ne=), ale že hlavně by se mělo = jako ta otázka jako vyžadovat na ty zákony D: =Co třeba ublížím jemu ale ublížím i pomluvama sobě, ne, poněvadž, když to vezmete jako (.) křesťan, tak h.. jako h.. je to taky všechno pomluva, jo?. T: Ale jako to není pomluva, že jo, to je jako šíření informace o ňákým člověku, aby si na něho ostatní dali pozor, že jo?. D: Jo, no jo, no, ale to máte v úzkým kruhu. Kdežto když tady bude jasnej zákon, (=T: Hm=) prostě: když budeš ubližovat zvířeti, tak budeš potrestanej, (=T: Hm=) a podle mě je to správný (=T: Hm=), on o tom má informaci a pokud ji nemá, no tak se měl informovat, jestli může někoho trápit, (T: Hm) Následující respondent tuto povinnost vidí jako pramenící z naší kultury a obecné vědomosti:

Příloha_citace

23

T: ..mě zajímalo ještě ta spravedlnost, jako když vezmeme, že jako je hmm..zase takovej transcendentní ideál, tak jestli to vnímáte, jako ten člověk co třeba vyhodil toho psa, tak že vlastně nejednal až tak nespravedlivě, protože on vlastně nevěděl, anebo jestli si myslíte, že ta spravedlnost je dána tím, že tohleto se nedělá, že se to všeobecně ví, že všeobecně je to takhle uznávaný, že tohlecto je všeoběcně odsuzovaný, čili tohle je nespravedlivý čin a on se měl dozvědět a když se to nedověděl, tak ho to neomlouvá.. D2: nevědomost hříchu nečiní, jé, já nevim jestli je to někde napsaný..já si myslim, že by to měl vědět třeba, jó..že by mu mělo být jasný, že živýho tvora nemůže vyhodit z vokna, protože by měl předpokládat, že se mu něco může stát, ah...nevim jeslti ho to omlouvá, já myslim, že ho to neomlouvá, ale jestli jestli prostě nemá na víc, aby pochopil, tak je těžký, pro..i v tomhle věku, kdyby byl třeba mladší, tak zas je to vo něčem jinym, ale když je mu sedmdesát, já si myslim, že už nemá moc šancí toho pochopit, možná že až na tom smrtelným loži.. Tato respondentka by však tuto vědomost raději pojistila zákony, aby byla povinná: T: Takže to vidíte jako tu, že jako nezabývat se tím, že byste to ňák (.) hnala, dělala špatnou pověst ňákýmu starostovi nebo konkrétnímu člověkovi (=D: Ne=), ale že hlavně by se mělo = jako ta otázka jako vyžadovat na ty zákony D: =Co třeba ublížím jemu ale ublížím i pomluvama sobě, ne, poněvadž, když to vezmete jako (.) křesťan, tak h.. jako h.. je to taky všechno pomluva, jo?. T: Ale jako to není pomluva, že jo, to je jako šíření informace o ňákým člověku, aby si na něho ostatní dali pozor, že jo?. D: Jo, no jo, no, ale to máte v úzkým kruhu. Kdežto když tady bude jasnej zákon, (=T: Hm=) prostě: když budeš ubližovat zvířeti, tak budeš potrestanej, (=T: Hm=) a podle mě je to správný (=T: Hm=), on o tom má informaci a pokud ji nemá, no tak se měl informovat, jestli může někoho trápit, (T: Hm) Následující respondentka zároveň však upozorňuje, že studium knížek nemusí být tak podstatné jako „zdravý selský rozum“ a přičinlivost. Zodpovědnost vůči zvířeti tak může být mnohem více o ochotě vnímat potřeby druhého a pomáhat, je-li to v mých silách: T: hm, hm. (D: No). A to, co mají mít, to určujou dostatečně ty knížky a všechny ty (.) (=D: Ne=) věci, co my vlastně víme, o těch zvířatech? Ty vědomosti lidské.. D: No, tady ta paní, ta majitelka toho, jo, tak ta je taková, ta asi má snad nabiflovaný encyklopedie a takovýhle naučný ty, (T: Majitelka tý (???)) = majitelka tý parcely, ta paní Farská, jo, protože ta je taková přes takový (.) odborný ty, no, ale to ať si do ruky radši veme vidle a kolečko, ať mu to tam jde vyčistit (T: Hm, hm), to udělá líp, než když se támhle našprtá ňákej odbornej= T: =Takže si myslíte, že je to spíš přes ňákou praxi a intuici lidskou (=D: Hm, hm=), že vlastně poznají, co ty zvířátka potřebujou a (.) (=D: Hm=), stejně jako s tou Vaší želvou jste jednala intuitivně, že jo? Že jste prostě jí vzala, protože tam (.) jste viděla, že strádá, když prostě tam nemá nic, že jo a= D: =Jasně, tak já bych jí tam nemohla (=T: Hm=) nechat, no nenechala jsem jí tam (=T: Jasně, no, no=)… V následující (první) citaci si můžeme všimnout, že ač i zde by majitel koní mohl mít onu vnímanou „povinnost vědět“ co a jak, když už si ty koně pořídil, dokáže být respondentka shovívavá a nejprve jej přes příslušné orgány upozornila na chyby a dala mu šanci je napravit (než mu zvířata odebere). Stejně jako v této citaci i v druhé pak uvidíme, že dle respondentky „vědět“ znamená „mít povinnost něco změnit“:

Příloha_citace

24

T: Hm. A myslíš, že to je teda dostatečný, když ten člověk tohlencto dělal, aby prostě mu byli ty koně odebráni a jako (.) konec? D: (.) No takk.. Jako v tý první fázi musí mu bejt, mu bejt daná ňáká ta šance, aby prostě se ten stav zlepšil, že jo?. Ale když (.) prostě se nic neděje a ten stav je stejnej, tak není důvod, proč by mu ty koně nechávali, no. (T: Hm). (..) (T: A tam jsou ještě ty) =Prostě je nemá mít, když se o ně nedokáže postarat, no. (T: No, jasně, no, no). T: …No a ty si sama šla h.. (.) vlastně v tomhlectom pracuješ proč, jaký jsi měla důvod, nebo co tě k tomu přivedlo? D: Hm.. Tenhleten konkrétní případ? T: Já myslím vůbec jako pomáhat zvířatům, (=D: Jo.=) když už jsme u toho.. D: Hm. No (pousměje se), to je komplikovaný taky (rozpačitě se pousměje), ale (.) v podstatě takovým omylem jsem se ňák dozvěděla prostě jak probíhaj pokusy na zvířatech a další věci a (.) hm.. (.) řekla bych, že jako když člověk (.) to ví a nic nedělá, nebo aspoň v mým případě (=T: Hm=), tak jako (.) kdybych nic nedělala, tak se s tím asi vůbec nedokážu vyrovnat, jo?. (=T: To je přesný, no..=) Takže to je tak jako (.) asi ten (.) jeden z důvodů no. Prostě snaha to ňák změnit, no, aspoň trošku, ale.. T: A, to je přesně to, já si taky myslím, že když člověk (.) to, no, když něco neví, tak jako je to v pohodě, ale pokavaď ví, tak už má najednou tu povinnost, že jo, něco prostě podniknout (=D: Hm=) nebo ňák se prostě začít (.) angažovat, no.. D: Ale taky jako spousta lidí se to prostě dozví a =nic nedělaj, no. Nejhorší týrání pak mnohé respondentky tušily u hospodářských zvířat, údajně proto, že to není vidět a veřejnost se o tom nedoví.. A leckde je znát, že o tom spousta lidí ani „nechce nic vědět“, aby necítili povinnost něco měnit, kor na věci tak zaběhnuté a rozšířené, že se zdá „normální“ a jakoby byla „nutným zlem“.. Všímavost a znalost chování živého tvora může také umožnit nastartovat alarm, že něco není v pořádku: D: …mně už zarazilo, že to stádo před tím h.. stálo úplně nehybně, jo?. Prostě stály, hlavy dolů a celej den na jednom místě. No protože byly (.) jo, už (...) (s povzdechem): no a pak tam (.) (=T: Hm=) začaly bejt už ty mrtvý krávy, no. T: ty jo, tak to bylo to první, čeho jste si všimla, že vlastně stály nehybně (=D: No, no, no=) a že Vám to přišlo divný (=D: No=), takže jste (.) hm.. D: To už bylo divný, no, a opak hned ňák den potom jsme našly jednu v tom příkopě, to ten veterinář odmítl zastavit, no tak jsem říkala: No, tak asi uhynula, ono se to stane, že jo?. No a (.) pak druhej den tam byla další a to už jsem šla (=T: Hm=) na tu pastvinu a když jsem se rozhlídla, tak to tam bylo (.) celý (=T: Hm=) po tý pastvině, jenom ty nafouklý, hrozně nafouklý břicha (=T: Hm=), ty krávy tam ležely a (T: jéžiš..). Jako již jedna výše v textu uvedená respondentka, i jiné vyjadřovaly morální povinnost člověka ochraňovat zvířata, jiná dokonce zvažuje, zda lidská lhostejnost není největším zlem, které se jim (od nás) děje..: T: ..A jaké druhy zla ve vztahu ke zvířatům vnímáš? Lidí ke zvířatům.. Nebo jaké je to nejhorší zlo, které by si myslela, jako že tím myslím třeba, já nevím, působení bolesti, působení stresu jako ňák, omezení pohybu a různé jako ty faktory, co prostě můžeš vysledovat, tak.. D: Ono se to těžko posuzuje, co je nejhoršího, ale h.. když to vemu z pozice jakoby h.. těch lidí, co třeba nezpůsobujou to utrpení přímo, ale spíš, že za něj zaplatěj, tak m.. asi lhostejnost, no. Ale často i nevědomost, mi přijde, když to není, jako zlo to je spíš, ty lidi za to v podstatě nemůžou, jo,

Příloha_citace

25

ale h.. prostě i když o tom vědí, tak k tomu jsou lhostejný k tomu zlu (T: Hm), jestli je to samotný zlo teda, ale jo, no. Asi jo. (zasměje se). T: A myslíš, že takový lidi teda jsou, když jsi říkala vlastně h.. jakmile si něco uvědomí, jako Ty sis třeba něco uvědomila (=D: Hm=), to s těma laboratorníma zvířatama, tak už jsi prostě nemohla dál nic jako nedělat. D: No, tak to je právě docela výjimečný, si myslím. (Zasměje se). T: Myslíš, že je to výjimečný?. D: Hm. Většina lidí se to prostě dozví a m.. za tejden už prostě myslí na něco jiného a už si na to nevzpomene a neřeší to. To taky každej má svejch starostí dost a starat se vo někoho jinýho jako už (.) prostě se na to lidi vykašlou a různě= T: Takže věříš, že kdyby ty lidi nebyli lhostejný a prostě měli tu morální (.) morální cit, jako že musí prostě, když si něco uvědomí opravdu jednat podle toho, co si uvědomí, tak že by ta společnost prostě mohla fungovat dobře jako podle ňákých prostě.. D: Bylo by to určitě lepší, no, ale.. (zasměje se). Ale není to reálný, no. O lhostejnosti (normálních) lidí bude ještě řeč v druhé kapitole. Je spojovaná také s praktikou „zavírání očí“ před něčím, zbavování se zodpovědnosti, možností řešit jen to, co je vidět a hlavně také strachem se výrazněji angažovat. (17) Kromě moru – demokrata, který škodí jiným, je tu např. respondentka, která vidí pachatelovo jednání jako vysoce nefér zejména proto, že k němu neměl důvod (pachatel kopl do respondentčina psa). Takové jednání evidentně nevidí jako normální: D: ..Nezaštěkal na něj, neskákal na něj, neotravoval ho, protože on už chodí úplně (.) v pohodě, že jo, ten má rád, rád, že je rád (pozn. pes je starý) (T: Hm, hm). Takže bez zjevný příčiny, nevypadal, že by byl třeba jako opilej (=T: Hmhm, hmhm=) nebo něco takovýho, to se mi nezdá, ale (.) nevím, proč to udělal prostě. D: ..jestli měl ňákej, jestli měl ňákej (.) třeba ňákou, ňákej stres nebo se s někým pohádal, že jo, a teď to (.) prostě, pes malej šel, že jo a on ho nakop, no tak (=T: hm., hm=), tak to ale, skutečně mu nic neudělal, jako kdyby něco dělal, tak to samozřejmě řeknu: von po něm skočil, no tak ho nakop, ale, tak bych to dokázala třeba pochopit proč to udělal, jo (=T: hm=), ale on neudělal nic! V právě citovaném úryvku si všimněme přívlastku „malej“, kterým respondentka odkazuje na jeho bezbrannost.. Jistou úlohu tak zde může hrát i povaha daného druhu zvířete, za kterou, jak se všeobecně soudí, daný jedinec (zde pejsek) nemůže: D: ..To byl prostě naprosto malý, neagresivní pejsek (T: Hm), kdyby to byla ňáká doga, jo, nebo ňáký dobrman, ale prostě takový chudinka… Přestože za chování svých psů nese jasně zodpovědnost majitel: D: To je takový jako když lidi tady štěňátka, támhle to někde daj, tak taky si myslím, že by měla být ňáká lhůta třeba, aby se ňákej čas, aby věděli, jestli má takový podmínky (=T: Hm=) a jestli ty lidi se dost starají, tak, jak se maj. (T: Hm) Že jo? Tak dneska když si lidi támhle koupěj psa, já nevím, kvůli ňákým, zápasům, že (.) jak jsou tady ty bojový plemena, tak to je (??no vůbec?? 13:15)..

Příloha_citace

26

D: Ne, vono totiž tady se jednalo o krádež psů, že třeba spousta lidí si pořídí psa, proto my (.) v útulku, my každého psa (.) prověřujeme. Když si někdo veme psa, aby ten pes nešel z bláta do louže. (T: Hm) Zde tedy respondentky, provozující taktéž útulek, přebírají část oné odpovědnosti i na sebe.

Citace k 2. kapitole: (1) Kultura vymezuje jakési hrubé hranice přijatelnosti, jak to ve svém rozhovoru vyjadřuje tato respondentka: T: A kde si myslíš, že až jako by měla být ňáká ta ochrana těch zvířat teda nebo (.) kam až by měla sahat nebo (.) víš?, jako jak (.) v zákoně proti týrání je to vlastně (.) obratlovci (=D: Hm=) schopný pociťovat bolest, že jo.. D: Vlastně jako ono u těch bezobratlejch je to otázka vlastně (.) h.. (.) tam se vlastně ani moc jako neví, co jsou schopni cejtit nebo který z nich třeba cejtěj bolest a který ne, ale.. T: A kdo jako (.) jaká vědomost to je? Jako ňáká (.) biologická, odborná vědomost? O tý bolesti? D: (.) No, to jo, ale m.. jako myslím, že by to mělo jít tak daleko, kam až h.. takhle, že by nemělo bejt h.. způsobený žádný utrpení tam,kde je zbytečný. (=T: (slabě): Hm..=) A to je jako (.) tak ňák obecně, no. (=T: (slabě): Hm..=) I třeba (.), já nevím jestli, třeba na rostliny, ale tam na to (??druhý??) už, to už je asi něco jiného trošku, ale (.) že jako i ty bezobratlý vlastně h.. (.) třeba i proto, že nevíme, co cejtěj, tak jako (.) prostě to, co je zbytečný, tak by se nemělo dělat, no. (T: Hm, hm). Pokud se to dá udělat ňák jinak. (T: Jasně). T: Takže by každej člověk v sobě měl mít ňáký hodiny, který mu řeknou, co opravdu musí a co nemusí? D: (pousměje se) Nevím, tak to.. T: Protože ten člověk by si třeba taky řekl, že to nebylo zbytečný, protože on neměl peníze (=D: Hm=) a věděl, že třeba, já nevím, v budoucnu je bude mít, tak že to bylo nezbytné utrpení, protože jako je nechtěl prodat, měl je rád, ale prostě jako čekal na ňákou.. D: Hm. Tak to zase, to není, nejde ňák posoudit objektivně asi jo (=T: Hm=), co je (.) (T: No jasně, právě, no=) =správný a co ne, ale (.) prostě ňák= T: =A věříš jako v ňáký vnitřní intuici jako každého, že by si to měl jako ňák řešit v sobě? D: (.) No tak asi jako jiná možnost moc není, no. Ale h.. asi je to hodně daný tím, co jakoby ta společnost všeobecně uznává, nebo h.. T: Že se to doví taky z tý kultury jako, viď? (=D: Určitě, no.=) Někde je třeba posvátná kráva a někde třeba (???) a kdy prožívat tu nezbytnost (??), že jo? (=D: Hm=). D: Ale je to takový jako (.) asi kdyby prostě lidi, se člověk díval na vraždění lidí a h.. jako (.) všichni by mu říkali, že je to normální, tak by mu to taky asi prostě nepřišlo jako nic divného. Prostě je to daný tím, jak ta společnost prostě funguje a jedná, no. (T: Hm, hm, hm). Zde respondentka výrokem, že by se nemělo dělat to, co je zbytečný, pokud se to dá udělat ňák jinak vyjadřuje zároveň svolení s tím, aby člověk nadále uspokojoval své potřeby (ovšem v rámci ohleduplnosti a zodpovědnosti k okolí). Tyto potřeby (a hodnoty) ovšem, jak uznává, jsou spíše společensky, zvykově dané a člověk je tak i různě citlivý k různým věcem..

Příloha_citace

27

Stejně tak vzhledem k „normálu“ hodnotily výše zmíněné respondentky svůj zvyk jíst maso nebo respondentka v následující citaci svůj postoj k lovu ryb. Ta nakonec však svůj jaksi „radikálnější“ vlastní názor na věc přeci jen řekne: D: =Já to už přeháním v tom, no ale= T: =A proč si myslíte, že to přeháníte? D: No ne, no protože (.) já nevím, no (.) to je i druh sportu, rybaření, že jo. T: A když je to sport, tak se to teda může, myslíte? D: No, podle mě ne, ale devadesát procent lidí Vám řekne, že (.) že to je život a že jsem přehnaná v tom, no. T: takže si myslíte, že ten adekvátní h.. lidí obecně ke zvířatům by se měl utvářet na základě ňáký všeobecný dohody, že když třeba devadesát procent řekne, že jo, tak že by se tomu měli ostatní podřídit? D: Ne, mělo by to být tak: Já nechci, aby mně někdo ubližoval, tak nebudu ani tvoru slabšímu, protože zvíře je odkázaný na člověka, tak nebudu ani tomu zvířátku ubližovat. Zde respondentka přitom alespoň naráží na všeobecně přijímané rčení: „Co nechceš, aby druzí dělali tobě, nedělej ani ty jim“, čímž zároveň jaksi legitimizuje svůj požadavek. Na kulturní chování, konkrétně tedy co „se (ne)dělá“, odkazuje i následující respondentka: T: A ty stromy, to Vás vzalo proto, protože h.. jste k nim měla ňáký vztah, nebo že h..= D: =No kvůli tomu, že je to živý, (=T: Hm=), mně to strašně vadí tohlecto (=T: Hm=), já neříkám, když se tam něco prořezává někde, aby to mělo ňákou fazonu, aby, a i vždyť (.) mně to připadá jak týrání, jako (=T: Hm=), i takovým způsobem, vždyť to je poprava!, podle mě, někde něco naříznout na jaře, jo, (=T: Hm=), když to začíná pučet, no to se přece nedělá!, (=T: Hm=), i kdyby teda ty stromy měly přijít pryč, tak si myslím, že by to mělo mít ňákej postup všechno a že to přece nejde, aby si tady každej řezal, co (=T: Hm=), no určitě si myslím, že mám pravdu!

(2) Z rozhovorů vyvstaly dvě roviny tvorby adekvátna, ideálů a tedy i dva zdroje, odkud by měla přijít změna. Jednak můžeme považovat spolu s touto respondentkou, zákony za přijatelné minimum, pokud je doplněné svědomitým uvážením každého z nás: D: Prostě měli by ňák přemejšlet prostě o svým jednání a.. přemejšlet vo důsledcích svýho jednání a snažit se způsobovat co nejmíň utrpení prostě kde to jde, no. Ale hlavně nemůže to jít zase úplně donekonečna, protože pak by člověk asi vůbec nemoh žít, že jo?. (T: Hm). Kdyby nechtěl, já nevím co, zabíjet vůbec žádný rostliny, tak jako asi nepřežije, no. Prostě musí to bejt ještě tak prakticky zvládnutelný a (.) to jako si musí asi každej stanovit sám tu hranici, kde prostě ještě to je ňák zkousnutelný a kde už jako (=T: Hm=) by to byla tak prakticky pro toho člověka třeba náročný, že už jako (.) to nejde, no. T: Takže vlastně tohlencto by měl každý se nad tím zamýšlet, aby si hledal to svoje správný, ale minimálně by měl respektovat ty zákony a to, co je tady daný jakože objektivně týrání a objektivně prostě špatný?. D: Tak to určitě. (??) ty přes ty zákony, protože se prostě v těch zákonech h.. jsou povolený i věci, který jsou evidentně týrání, jo?. T: Jasně, no, ale že každej, takhle, takže by si řekla, že ty zákony vlastně jsou, nedokážou dostatečně= D: =Zákony jsou to minimum, jako je to to minimum, co by měl člověk asi dodržovat, ale ne se tím řídit jakoby úplně automaticky prostě, protože není pravda, že to, co by nebylo zakázaný, tak

Příloha_citace

28

by nebylo týrání, no. (T: Hm). Prostě jsou věci, který jsou úplně legální a přitom to nejsou, není to nic dobrýho, no. T: Hm, jasně. D: No a m.. Třeba to, že (.) to byla úplně jiná věc, jo, ale (.) že jsou legální kožešinový farmy neznamená, že jako je to v pořádku a že člověk může nosit kožich, jo?. To jako, že to zákon dovoluje ještě nic neznamená. Protože ten zákon jako vždycky h.. aspoň co se týče těch zvířat, tak nevnímá jenom ty zvířata, ale i to jako, ty ekonomický dopady toho, kdyby se to zakázalo a prostě kolik by lidí přišlo o práci a prostě co by tomu řekla ta veřejnost a tak. (=T: Hm=). Takže jako (.) prostě nejde ani tak o ty zvířata, ale spíš o ňáký to. (..) T: No, to je pravda, no. Je tedy třeba vzít také v úvahu, že zákony nevyjadřují nutně kulturní způsob chování, ale jsou kompromisem, výsledkem mocenských bojů zájmových skupin lidí. Avšak budou-li tedy lidé spíše lhostejní a dodržovat pouhé zákonné minimum, pak se může toto minimum stát kulturou, lidé mohou otupět. Pokud budeme takto skeptičtí a přitom nelhostejní, budeme považovat nejspíš povinnost zákona, aby se změnil a tím změnil společnost, jako např. jedna respondentka: T: Hm. a dělala jste Vy něco pro to, aby jste tomu starostovi zkazila pověst? D: Ne, no tak (.) to jako by těm zvířatům nepomohlo. Já jsem jednala podle svého citu a svědomí a snažila jsem se ty psy udat a jako společnými silami, bylo nás pět, pět. T: A Vy nevěříte třeba tomu, že kdyby h.. zjistil, že mu to kazí pověst a tak dále, že by příště třeba jednal jinak nebo = ňáký takovýhle jako věci? D: =Ale (.) tak se podívejte (.) tak se podívejte kolem dokola, každou chvíli trápení a mučení zvířat, jak se to, třeba= T: = Vemte to jen v tý jedný konkrétní kauze, kdybyste třeba já nevím, udělala ještě něco dalšího?. D: =No ano, ale to by muselo být, to by muselo být od společnosti taky odsouzený a tím, ty zákony by chtělo to to. T: A Vy cítíte, že kdybyste to někomu řekla, tak že by to nebylo odsouzeníhodný? Že by to neviděli jako odsouzeníhodný? D: Ne, řeknou Vám: Vy máte ale starosti, kdybyste se starala o něco jiného! T: Hm, jasně. Takže si myslíte, že většina lidí= hm D: =Někdo by to řek, někdo by si to myslel, je taková lhostejnost ve společnosti, bych řekla, a nejen u nás, to je takej celkovém trend. Když máš peníze, něco znamenáš, když je nemáš, tak dohromady nejsi byt. D: ..dokud to nebude (.) dokud zvíře (.) (=T: Hm=) jakýhokoliv druhu, protože si myslím každej tvor že má nárok na to, aby žil, dokud to nebude odsuzovaný společností a a přestane to , a nepřestane to být věcí, tak to nebude vůbec lepší vypadat (=T: Hm=). D: …Takže (.) aby přestala (.) aby přestal živý tvor být věc, a plno lidí, protože ne že by se zlepšili, ale už (.) když ví někdo, že něco nesmí a nechce být potrestaný, tak toho radši nechá. Ne že by se lidi zhoršili, ale prostě (.) vždyť to bylo odjakživa, byl zločin a následoval trest. A dneska to vidíte, co se děje, to je úplná= O lhostejnosti a nedostatku zodpovědnosti (obyčejných, běžných) lidí kolem jsou např. tyto citace: D: .. Ten přístup ke zvířatům je (.) je takový já (.) myslím si, že v těch západních zemích už se to aspoň trošku rozhýbává v tom směru, že (.) to řeší více lidí, více institucí a obecně se to více řeší a víc se o tom mluví, ale (.) myslím si, že to je celosvětový problém. Protože co se děje třeba ve Španělsku a v dalších těch zemích, to je (.) Ale je to prostě (.) je to (.) je to, myslím si, že je to

Příloha_citace

29

celospolečenské (=T: Hm=) a že fakt to odráží (.) ten vztah lidí (.) jednak k sobě navzájem, tu lhostejnost, ten nezájem a (.) co teprve ňáký zvíře, jo?. (T: Hm). A ještě jak jste se ptala ten, potom taky myslivost je strašná. (T: Hm). D: =Hm, jednoznačně. Já si myslím, že to není vůbec neobvyklý, akorát, že si toho někdo všimnul. (.) Že si toho prostě někdo všimnul a někdo to řešil, protože já vím, že v mém okolí to neřeší nikdo, tam byli spolupracovníci z finančního úřadu a akorát jak Vám říkám, ten jeden mi řek: „Ať Vás nekousne, nehlaďte ho.“ To bylo celé. A ty lidi tam pracovali, já jsem tam pracovala ten den vlastně týden (pozn. nastoupila tam nově před týdnem). (T: Hm). A oni tam pracovali roky a toho pejska tam roky viděli, jo?. Takže to je (.) to je v celé(??) společnosti, je to tom. Ten přístup ke zvířatům je (.) je takový já (.) myslím si, že v těch západních zemích už se to aspoň trošku rozhýbává v tom směru, že (.) to řeší více lidí, více institucí a obecně se to více řeší a víc se o tom mluví, ale (.) myslím si, že to je celosvětový problém. D: No, on ho tam taky několikrát honil, že, ale všichni to nechali tak, no, prostě ňákej pes, že?. T: Hm, hm. D: Takže tam má vnitřní zranění a stojí tam roky a na dešti a na tom, tak to.. A zde něco o zbavování se zodpovědnosti, např. tzv. „zpovědí“, přenesením tíže zodpovědnosti: D: …když k nám přijde anonym, což já šíleně zuřím (=T: Hm=), písemně třeba, (=T: Hm, hm=), tak já říkám, ty lidi tu tíhu a tu zodpovědnost, že oni viděj to týraný zvíře, není jim to lhostejný, ale bojej se a tím to hoděj na nás jako, „tak já jsem se toho zbavil“, jako když se vyzpovídáte u farářů, že jo. (=T: Hm=). Já nejsem věřící, ale, v něco, v něco věřím, ale ne takhle (=T: Hm=), a (.) ty lidi to hoděj na toho faráře, no on jim řekne deset otčenášů nebo takovou ňákou (.) jinou věc a oni šťastně jsou domů, že jo, tak ty lidi šťastně nám to napíšou, abysme s tím něco dělali. (=T: Hm=). Či o praktice „zavírání očí“ (ať již z bezmoci či ze snahy vyhnout se odpovědnosti).. (přitom charakteristický je také to, že lidi většinou řeší/ mohou řešit jen to, co je vidět): D: …nebo já (.) já když vidím něco takovýho v televizi, no tak to přepínám. (T(2): Hm) Že jako (.) je to hrozný, jo?, D: Víte co, ono (.) já, hodně lidí prostě (.) to přehlíží. To prostě, to je jako když se něco děje v paneláku, zavřou dveře, zalezou si do svýho a to druhý neviděj. Jo? (=T: Hm=) No ale teda já přes ten plot sakra dobře vidím, jo, no to, to nejde takhle (=T: Hm=), musí se něco dít!. T: Takže si myslíte, že jsou daleko horší případy, že todlencto je tak ňák D: =Jsou ještě horší, jsou. Tady přeci jenom (.) přeci jenom aspoň třeba najíst dostali nebo ty cizí lidi k nim měli přístup, ale jestli jsou někde támhle ňáký zvířátka za, zavřený a, jo?, jako.. D: …já mít na to, já bych to já bych (.) i jsem hledala takový řešení, jo, jsem říkala: kdybych na to měla, tak bych si normálně koupila dřevěnej plot místo, že jo, než z toho pletiva, jo, a prostě bych si tam nechala udělat pořádnej dřevěnej plot, jo, ne že abych tam byla zabedněná, zavřít se tam před světem, ale takhle prostě to je otevřený, jo, (.) ani bych to tolik jako neviděla, jo, (.) nevím, no, ss, jestli ten smrad ňák (.) nevím, no. Ale (.) i to, i ta, i nad tady tím jsem uvažovala, jo?. Já nevím, je to takový= D: To by s tím něco dělali, to by se snažili o ňákou nápravu (=T: Doufám, no=).. Ale jako když (.) no. T: Hm, moc asi o tom nepřemýšlí.

Příloha_citace

30

D: Ne. (...) Vůbec. Jsem si říkala: Nakonec já budu ta nejhorší, pak si mě tam nikdo ani nevšimne, ale tak co, já je pozdravím, co, já je potřebuju? ( T: Takže si myslíte, že vlastně tuhletu situaci dělají i normální ty lidi, který vlastně mlčí, že jo, že tím pádem (=D: Jasně=) tahlecta situace zapadne a že ani ty úřady nemaj ša, nemaj chuť to řešit, protože (.) lidi si dostatečně nestěžují, nevšímají si (=D: No=) a dokavaď opravdu to není (.) hodně akutní, tak vlastně nic nedělaj, že jo? D: No ano. Oni tomu přihlíží, (=T: Hm=) nadávaj, přihlíží (=T: Hm=) a za pár koleček hnoje! (.) (=T: Hm=), nechaj vlastně všechno, Mnohé respondentky ale uváděli strach jako příčinu pasivity lidí kolem. Např. i tato respondentka: D: ..Třeba to je i s těma psama (.) Vietnamci, jo? To je každou chvíli (=T: Hm=). Já jsem říkala: Tam nemůžu jít, protože já když tam půjdu, bude tam třeba, uvidím to, tak já bych je asi zabila, jo?. Jako já bych šla do kriminálu, určitě. Protože já kdybych viděla (.) já kdykoliv vidím týrání zvířat, tak vždycky se snažím tomu zvířeti pomoct, jo?. Třeba s dcerou skupujeme zvířata ze zverimexů, co vidíme, že jsou tam na umření, jo, že už prostě nemaj šanci, tak to skupujeme, máme je doma, jo?. (.) Prostě já (.) já ty lidi nemůžu a vždycky se snažím těm zvířatům pomoct, i když vím, že nemůžu pomoct všem. (T: Hm, hm). A strašně mě mrzí, že ty lidi mi to tam chodí říkat a neudělaj pro to nic, jo?. Oni se bojí. No. Jenže já když to vidím, tak mě prostě to (.) já se nebojím. Já se= D: No, ona je ta Horní Potočná strašně zastrčená, jo (=T: Hm=), to je jakoby na samotě, takže tam vlastně o tom moc lidí nevědělo. (T: Hm) Ale (.) každej měl prostě strach, no, se k nám připojit (=T. Hm=) nebo cokoliv říct (=T: Hm=). T: To Vám říkali, že měli strach? Hm.. D: (.) Tak on vyhrožoval zastřelením a to, ale já jsem mu říkala jako, že může vyhrožovat, jak chce, tady to já vůbec.. (T: Hm) Proto říkám, že nemůžu chodit k takovým případům jako třeba Vietnamci, že jo, protože (.) mně je to fakt jedno. (3) Tato respondentka např. popisuje kulturní hříchy svého souseda zahrádkáře: D: A to tam mají ještě jednu zahradu, jako takhle o kousek dál, a to je taky, to je džungle, já jsem říkala: já být těma lidma okolo, já bych se ozvala, protože lidi tam chodí, jo, prostě že jo, vždyť jenom to, to pletí, a pro ty starší lidi, vždyť je to taky námaha, někdo si u toho ohýbá záda, a oni prostě jak tam nic prostě to je džungle, to je džungle a co kde sebrat a přivízt to tam, a binec, jo? V následující citaci respondentka kritizuje nedbalost hříšníka, který tak dovolil, aby jeho hladový a zanedbaný pes zakousl jeho králíky (nesocializovaný přitom nebyl jen jeho pes, jeho kůň zase ukousl jedné dívce prst 3 ). A nejen to, jako vrchol jeho „nekulturnosti“ spatřuje respondentka způsob, jakým naložil s mrtvolami (přestože respondentka také jí maso): 3

Socializace domácích a cirkusových zvířat je ve společnosti jakousi samozřejmostí. Pokud zvíře není socializované, je vina dávána jeho „majiteli“, avšak samo „nevinné“ zvíře to může také odnést až smrtí, jak jedna respondentka uvádí: D: U nás v útulku třeba utrácíme psy jenom, který jsou vyloženě agresivní, nezvladatelný, který třeba někoho napadli nebo usmrtili psa, nebo jsou (.) vážně nemocný, jo, že to prostě se nedá (=T: Hm=) vyléčit a je to na nich vidět (=T: Hm=), že trpí. (T: Hm, hm) No. Myslím se, že takhle funguje i zákon, že nesmíte utratit zvíře (=T: Hm=), jenom který vyloženě trpí. (T: Hm).

Příloha_citace

31

D: =To je, to je hrozný tohlencto! A to on ještě mi řek, že, to jsem tam teď taky řekla na tom úřadě, jsem řekla: vždyť to jo, to je úplně odporný, když on mi řekne, že (.) ještě si i něco z toho vzal domů do mražáku! No tak.. (T: Hm). No. V této citaci se jedná o nekulturní chování koně, kterého však měl onen soused usměrnit a hlídat: D: Nebo von chodil, tam je kousek vod toho ten rybník, jo, a tak je prostě navezenej písek, to je udělaný pro děti, tam se lidi normálně chodí koupat, no a on taky jeden čas tam chodil s ním, vždyť von věděl, že tam jsou děti a že (.) to zvíře nemá rozum, ten se tam prostě (.) vydělal, jo?, no a teď to tam někde bylo, jo, no tak.. To přeci nejde, ne?, takovýhle věci!. (T: Hm, hm). Tak to jako= (4) Je jistě zajímavé, že ve dvou případech je pachatel popisován jako cizinec. V prvním případě respondentka taktéž popisuje pachatele jako psychicky narušeného – v těžké rodinné situaci a zdravotně na tom špatně. Přesto hlavní důvod jeho chování hledá v jeho národnosti: T: Myslíte si, že je ňák narušený teda (.) psychicky? D: Jako můj muž říká, že Poláci jsou takoví, že prostě (.) oni maj něco takovýho prej, že prostě voni jako když vlastní koně a já nevím, jestli tu kozu asi, že prostě že voni jsou jako něco, že maj ňákej majetek a tak, jo?. (=T: Hm, hm=). A oni mají ještě právě parcelu, tady maj (.) vlastně tady ty dvě zahrady a ještě ten kousíček vod Teplic, a to ví můj muž, kde je, a ten mi říkal, že tam je to taky hrozný. Že tenhle člověk kdekoliv prostě dělal a hodilo se mu prostě ňákej levnější materiál nebo to, jestli to tam někde šlohnul, já nevím, jo, tak prostě se všechno mu hodilo.. V dalším případě je pachatelem Rom. Pachatelka po celou dobu tak o pachateli mluví jako „o tom cikánkovi“: D: …no a ten pán mi řekl, že to je pejsek, kterého vlastní ňáký cikán h.. nebo prostě ňáký takový typ, že ho (.) tam má, že ho občas honí, ale že (.) když ho chytne, tak že ho prostě zmlátí, že ho zavře do skříně, tam že ho třeba, začne, ho kopali, ty jeho děti, nebo že ho hodí do potoka a podobně, no že (.) už to takhle trvá pět let, že on mu tam udělal ňákou takovou boudičku, protože já jsem se ho ptala, jakože to nikdy neřešil, že mu tam udělal ňákou takovou boudičku s tím, že mu dal občas najíst, protože já jsem tam vlastně šla s tím, do toho obchodu, že mu koupím salám, proto jsem šla do té masny, že mu něco koupím. D: …a on mi říkal, že.. tam zrovna večer, že ten cikán se asi něco dozvěděl, že se to ňákým způsobem řeší a že ho tam byl hledat a honil ho, a že ten pejsek přesto že je tak nemocnej a zraněnej takk. mu utek. Takže asi (.) se ho prostě strašně bál. (T: Hm). No. Další respondentka - ochranářka, která pomáhala nahlašovatelce s řešením tohoto případu, vylíčila „rómský problém“ v pozadí celé události takto: D: (důrazně): =Ten člověk, údajně tam byli, přestupkový řízení mělo probíhat, to víte, jak to je s Romama. (T: Hmhm). On neotevře, když nechce neotevře, pokutu z něj nedostanou, protože on

Těmto „nezvladatelným“ pejskům se u nás snaží pomoci pan Desenský, psí psycholog, jak si říká, který psy (pro druhé již odepsané) úspěšně převychovává a socializuje. Na tuto pomoc ale zřejmě (dle výše uvedené citace) pejsci nemají nárok naprosto automaticky, zvláště mají-li na svědomí smrt jiného zvířete..

Příloha_citace

32

není zaměstnanej (T: Hm) a opravdu tydlety případy jsou smutný a (.) končej většinou tak, že z nich ty (=T: Hm=) ten úřad nic nevymůže (=T: Hm=) žádnou pokutu a= T: Jo ještě teda, taky se zeptám: Jaké motivy třeba tomu, jak se stalo s tím pejskem tam, tak jaký motivy přikládáte tomu Cikánkovi4. Co si myslíte jako proč to dělal, z jakého popudu? D: Hm, no já mi myslím, že je to člověk s velice nízkým (.) s nízkou sociální inteligencí, kterej se opije a chová se tak, jak se chová. Alkohol, nedostatek sociální= T: ten alkohol to jste se dozvěděla, nebo to tomu přičítáte? D: Přičítám mu to (=T: Jasně=), no. (T: Hm). Není to omluva (=T: Hm=), v žádným případě, že. (T: Hm, jasně). T: Jaký (=D: ??=) D: ..nedostatečná citovost, možná se to v něm všecko nahromadilo vzhledem i k nedostatečný citový výchově jeho, myslím toho člověka jako v dětství, že jo (=T: Hm=). Je-li dítě odmalinka vychováváno citově a citlivě ke všemu živýmu, tak todle v životě nemůže udělat, tohlecto, jo. (=T: Hm, hm). (…část vynechána…) D: Tam si myslím, že (.) samozřejmě ta cikánská máma pokud jich má šestnáct a více, tak se jim nemůže věnovat, jo? (T: Hmhm). Ale řekla bych, že za vším je výchova. Zde respondent – veterinář jen tak mimochodem zmiňuje národnost pachatelů: D: …dává rozhodnutí na, na odebrání zvíře, vyhovuje se a nařizuje se: odebrání druhu psů, třeba německých ovčáků, majitele, to se jednalo o ňáký Vietnamce, třeba konkrétně tady pana Hu Je An, že jo,…“ O Vietnamcích měli však špatné mínění i jiní: D: (.) Tak on vyhrožoval zastřelením a to, ale já jsem mu říkala jako, že může vyhrožovat, jak chce, tady to já vůbec.. (T: Hm) Proto říkám, že nemůžu chodit k takovým případům jako třeba Vietnamci, že jo, protože (.) mně je to fakt jedno. T1: A co se tam děje třeba konkrétně u těch Vietnamců? D: (.) No co no?. (.) (=T1: Žerou psy?=) Že brutálním způsobem (.) zabíjí psy, no. T: A kočky, že jo, asi?. (=T1: Oni, oni, oni je jedí, že jo?=) D: A kočky taky. No, všechny zvířata. (.) Hm. To je taky hrozný. D: Já jsem třeba říkala, jo, ať si ty psy jí nebo ty kočky, ale ať je zabijou prostě rychle, rychle, ať netrpí. (T: Hm). A oni to je (.) já třeba jezdím do útulků v Německu, jo, a tam maj třeba celý nástěnky, jo, o tom (.) o těch Vietnamcích, jo. A tam jsou tak hrozný záběry (.) to je fakt strašný, co oni s tím dělaj. (T: Hm, hm). A ne jenom se psama, to se všema zvířatama, a´t jsou to (.) terarijní zvířata, že jo, ať jsou to chráněný zvířata před vyhynutím, oni prostě zabijou všechno. (5) Z ostatních pachatelů byli další popisováni jako podivíni či nějak handicapovaní: D: To je prostě postava, která nelze pře, nemůžete jí jako (.) překouknout (=T: hm=), to je takový zvláštní typ člověka, takovej vohnutej trošku, takovou i jako trošku má i pusu křivě, jo?. (T: Hm). V následující citaci je navíc zajímavé zamyšlení respondentky, zda je onen podivín ženatý.. Jako by „normálnost“ souvisela s touhou a se schopností navázat dlouhodobý partnerský vztah.. (a nebo snad naopak?):

4

pozn.: zde jsem jako respondentka přejala slovník obou respondentek

Příloha_citace

33

D: Já si myslím, že to musí bejt člověk, kterej, za prvé už jenom když se na něj podíváte, tak je takovej, takovej zvláštní typ, kterej h.. nevím, jestli je ženatej, nebo toto sem nes, toto vůbec h.. tohleto nesledovala, ale už jenom od pohledu h.. si h.. vo něm myslíte, že je to něco nenormálního takovýho, jo? (=T: Hm=). Že je takový zvláštní typ, kterej by byl schopném já nevím cokoliv udělat špatnýho. Následující citace není tak docela o „podivínovi“, ale je spíše o nekompetentním člověku – z důvodu jeho stáří a toho, že mít psa nebylo jeho rozhodnutí, ale rozhodnutí rodiny po smrti jeho manželky, a také z důvodu jeho jisté „jednoduchosti“: D: …k tomu sousedovi, je to starší pán, kterej vovdověl asi před rokem, a já si myslím, že von ani psa nechtěl a rodina si myslela, že aby nebyl sám, tak že mu určitě něco pořídili, a pořídili mu štěně, na který by von absolutně neměl... D: .. nemyslim si, že by měl bejt za to ňák trestanej, von by stějně asi ten člověk nepochopil, že dělal něco špatně..nó, jak ho znám, von se rád napije třeba, jo, takže uvažuje takovým trošku jiným způsobem jednodušším, jo, a to zvíře nebere takovou moc jako bytost, která je těm lidem rovnější...takže ani by to asi nemělo význam, aby něco, noó. Tohoto pána tedy, ač vyhodil svého psa oknem, nahlašovatel – respondent nijak netoužil potrestat, věřil spíše v „boží mlýny“. Na dotaz respondentky, zda dle něj tedy nenese vinu, protože třeba nevěděl, že dělá něco špatně, nebo zda je vina určena kolektivní kulturou – tedy též povinností znát základní pravidla slušného a citlivého chování, respondent odpověděl takto: D2: …nevědomost hříchu nečiní, jé, já nevim jestli je to někde napsaný..(pozn.: pravidlo, že se psi nevyhazují z okna) já si myslim, že by to měl vědět třeba, jó..že by mu mělo být jasný, že živýho tvora nemůže vyhodit z vokna, protože by měl předpokládat, že se mu něco může stát, ah...nevim jestli ho to omlouvá, já myslim, že ho to neomlouvá, ale jestli jestli prostě nemá na víc, aby pochopil, tak je těžký, pro..i v tomhle věku, kdyby byl třeba mladší, tak zas je to vo něčem jinym, ale když je mu sedmdesát, já si myslim, že už nemá moc šancí toto pochopit, možná že až na tom smrtelným loži.. Respondent byl tedy k pánovi shovívavý, přestože cítil, že „měl povinnost vědět“, co se patří a nepatří (jak jsme o této povinnosti mluvily již výše).. O jisté slaboduchosti tyranů se vyjadřoval také námi dotazovaný veterinář: D: ..což teda (.) většinou ty lidi, kteří to maj, to jsou (.) lidi, kteří jsou na, je to určitá skupina osob, která je na určité (.) sociální nebo mentální úrovni, buďto teda je na tom ekonomicky, finančně špatně, (.) že jo, nebo to jsou osoby (.) psychicky (.) ňák postižený, psychicky nemocný, někdy třeba i nesvéprávný, že jo, za, za ty potom odpovídá dejme tomu ten pečovatel nebo něco, že jo, který, tohleto prakticky dělají, že jo, nebo to jsou lidi, který (.) h (.) vlastně to jsou takový ty lidi, že jo, kteří jsou svým způsobem psychicky narušený , že jo, to jsou takový ty, že mají v bytě, to jsou ty sběratelé toho komunálního odpadu, že mají zaplněnej byt vším možným, mezi tím (.) zvířata a tak dále, vono to není jednoduchý (.) to (.) posuzování, jestli se jedná o týrání zvířat nebo ne je dosti složitý, že jo. D: …A ta dotyčná osoba, vono potom se udělalo teda h.. takový opatření, udělalo se šetření, pak to šlo i přes soudní řízení, soud nařídil otevření toho bytu, za asistence policie se to otevřelo, ta měla v tom bytě, nebo v té místnosti, která byla, já nevím, zhruba takhle asi veliká, bez elektriky, že jo, bez vody a tak dále, tam měla akorát kýble, hadry a já nevím kolem dvaceti psů asi a, já

Příloha_citace

34

nevím, pětadvaceti koček a jinejch zvířat na jedný hromadě, vona to dělala velice pečlivě, měla třeba ohromnou knihu, kde měla vedený všecko, zápisy vo těch zvířatech, zápisy, popisy těch zvířat, a u toho zvířete, kterého se zbavila, tam měla udělanej kříž, jo?, čili to měla i evidentně (=T/V: Hm=) to měla poznamenaný všechno, že jo?. Jo, takže tam potom voni ji pak sebrali, vodvezli ji do h.. na psychiatrii teda, pobyla si ňákou dobu na psychiatrii, tam teda probíhalo soudní řízení, byl vysloven zákaz, zákaz chovu. Nakonec byl pachatel (ale i jiní bezohlední lidé) také některými vydělován z oblasti lidství: T: A jak se na něj díváte jako na člověka= D: =to není člověk (D2: Jako na hajzla) Jo. (T: Hm..) A to je opravdu velice slušně řečeno.

Jak jsme již uvedly, některé respondentky však charakterizovaly samotného „člověka“ jako bezohledného a špatného: Jak byste charakterizovala člověka (.) na táto planetě? (pousměje se). (…) D: Já si myslím, že to jak (.) ke zvířatům ho určitě nepřirovnávám, jo, protože (.) k čemu? (.) Ke zvířeti se to nedá přirovnat. Vůbec. Protože žádný zvíře se nechová tak jako člověk. (=T: Hm, hm, hm=). Myslím si, že člověk se chová nejhůř ze všech tvorů. (T: Hm, hm, hm). Ke tvorům ho určitě nepřirovnávám žádným. (.) (T: Hm). (..) T: a je Vám teda ten (.) berete se Vy jako tvor? Myslíte si, že Vy jste tvor? D: Nad tím jsem teda nepřemejšlela, ale asi jo, no asi určitě. T: A jsou proti Vám potom teda ty lidi, který nepřirovnáváte ke tvorům, Ufoni? (usměje se) nebo (=D: Ne, to ne=) v jakým vztahu? = Ze všech tvorů D: Nevím, prostě takový lidi nemám ráda, (.) nevím, jak je nazvat. (T: Hm). Slušně (usměje se). (T: Jasně, no. To je těžký). Ale čím víc dělám v útulku, tak tím míň mám ráda lidi. (T: Hm). Pachatel může být ale také nahlížen jako bezohledný hlupák, který se mstí na nevinné oběti: D: …No (T: Hm), on z toho má legraci, že jo, že nám ublížil, no. T: Hm. A myslíte si, že chtěl ublížit tomu pejskovi, nebo to bylo vyloženě jenom k vám? D: Ne, to ne. Tomu psovi ne, on je tak hloupej, že si to ani neuvědomil, že ublíží i jemu. T: Hmhm. (.) takže asi nění moc empatickej k tomu, co teďko potřebuje ten pejsek, že jo? D: No (pousměje se), není no. (T: Hm). T: …No a h.. tak teda, a proč si myslíte, že ten, že Váš manžel toho psa vzal? D: No aby ublížil dětem a mně. Protože ví, že ho máme rádi, tak proto. (=T: Proto?. Přesně proto?.=) To je psychopat. Hm, no. (T: Hm) Ne že by měl toho psa rád, že jo, protože to by ho nevzal nikdy v životě do bytu takovýho velkého psa. (T: Hm). No. (6) Hezky o svém údivu nad vlažností veterináře mluví tato respondentka: T: A když jste ten případ začala řešit, tak jak jste si představovala, že (.) to bude probíhat jako to šetře, to řešení toho všeho, když jste to tam hlásila? D: Myslela jsem si, že hlavně se ty lidi k tomu postaví trošku líp, zarazilo mě, že dokonce veterinář h.. mi to odmítl, že vůbec ho to nezajímalo (T: Hm), jo, jak stá, jak státní veterináře, tak soukromý veterináře, což jsem si myslela, že teda veterinář je člověk, kterej by na prvním místě se měl zajímat o ty zvířata. (T: Hm). Ale zjistila jsem, že to je úplně naopak, jo?. (T: Hm). No (.) nevím, no.

Příloha_citace

35

V následující ukázce je znát minimálně nedůvěra k posudku veterináře: D: No. No a tady, tady v tom je koza, jo, tady chudinka bydlí ta koza, (T: Hm), jo?, a ještě takhle jsou, takhle byla lednička, takhle druhá, a v těch ledničkách, ty ledničky byly tak takovýhle ledničky, a jako kdybych jí takhle položila, a pootevřela ty dvířka, prostě takhle bylo pletivo, aby mohly dejchat a v tom jsou ty králíci, jo? (T2: Hmhm). No a já když jsem volala veterináře a řekla jsem to, tak mě překvapil ten veterinář, protože ten mi řek (.) jako (.) No, ale to je dobrý, jako, to ona je to jako dobrá tepelná izolace, že, jako (.) nebo když jsem tomu veterináři řekla, že jsem poprvé viděla jíst psa seno, hladovej pes, tak on jako: I to jako je (.) i to, to je dobrý. (T a T2 se smějí). Že voni, tam ten veterinář řek, že žerou i já nevím ňáký obilí, něco říkal, no, jako vím, že kočky, mám dvě kočky, tak jim támhle sázím, maj takovou zvláštní travičku, protože se olizujou a prostě ty chloupky zase vyvrátí, že jo, ale pes! (T a T2: Hm) V následujících dvou citacích zas respondentku šokuje nezájem a lhostejnost, s jakou veterinář přistupuje k mrtvým zvířatům na louce a ještě ji nabádá ke stejné nevšímavosti..: D: Jela jsem vlastně do práce jako každej den a viděla jsem v příkopu, že leží mrtvá kráva, takže jsem řekla tomu veterinářovi, aby zastavil, abychom se podívali, co se vlastně stalo nebo proč tam leží, a on řekl, že to není moje starost (T: Hm), takže já jsem počkala, až ten doktor odjel, vzala jsem kameru, z domova, šla jsem domů sedm kilometrů pěšky pro kameru, zkontaktovala jsem ještě jednu paní, která tam šla zpátky se mnou, no a když jsme se rozhlídly po pastvině, tak tam leželo těch krav kolem dvaceti (=T: Hm=) mrtvých, jo?. D: Třeba teď už mám ví zkušeností, že jo, tak třeba bych to řešila už jinak, zavolala bych třeba i na ňákou tu ochranu zvířat, jo, ale (=T: Hm=) to fakt je (.) strašně složitý najít ty organizace, najít ty kontakty na ty lidi. (T: Hm, hm). Ale (.) my je nemáme, jo, já třeba nevím, co udělat, když (.) bych viděla někde týrání zvířat, kam zavolat, když veterinář mi řekne: nestarej se (.) jo? (T: Hm, hm). T: Možná najít ňákýho (.) lepší, myslíte si, že jako všichni, Vy to zobecňujete, myslíte si, že by se dal najít ňáký lepší veterinář třeba, který by měl ten vztah ke zvířatům? Jak Vy říkáte, že to záleží vlastně na vztahu toho konkrétního člověka ke zvířeti? D: To asi jo, to asi jo, (=T: kterej by pro to udělal víc třeba=) hlavně, hlavně najít veterináře nebo člověka, že jo, kterej chce něco udělat (=T: No, no, jasně, no=). Ale zase hledej ty kontakty, jo= T: =a má (.) a zároveň (.) v tom je ten lidský faktor, který chce něco udělat a zároveň má ty pravomoce těch zákonů, že jo, který ještě k tomu jsou omezující, že jo, takže tam asi = D: =No, jako je to fakt strašně složitý, jo (=T: hm, to jo no=). S vlažným přístupem veterináře se setkala i tato respondentka: T: No a když se podíváte takhle vlastně zpětně na tu kauzu, tak je něco, co byste (.) kdybyste měla teďkom tudletu šanci, udělala jinak? D: No tak možná bych jela přímo do toho Jičína a toho chlapa bych zmlátila, na tom, na tý veterině. Ne, jako přímo ne, ale on by se asi bránil, ale hm, řekla bych mu asi něco sprostějšího, no, než do toho telefonu. (T: Hm) Nebo ne, tak prostě bych se snažila to řešit víc, větší humbuk ještě možná. Jestli by to pomohlo.. D: Já jsem mu i říkala: „Prosím Vás, a máte pejska?“, „No mám“, tak říkám: „A tak si představte, že by tam stál on“. „No jasně, no, já..“, jo, a tak postupně jsem ho neustále (..) tlačila

Příloha_citace

36

(=T: Hm, hm=), ať něco udělá, ať prostě to nebere jenom jako práci, jako rutinu, jako ´přijdu, odsedím a jdu´, ale že je to zvíře, že to má řešit, že je veterinář, jo?. T: Hm. D: To jsem ještě nevěděla o asistenci veterinářů na jatkách a dalších jako (..) V následující citaci respondentka narazila na problém v definici samotného problému, kdy ona (jakožto ochranářka) i lidé z vesnice považovali „pachatelovy“ koně za vyhublé a celkově hodně zanedbané, ale veterinární správa v tomto problém údajně nespatřovala: D: …h.. já jsem si teda nejdřív myslela, že h.. se to dá řešit standardně přes veterinární správu, ale to už vlastně ty lidi několikrát si stěžovali na to, že ty koně jsou vlastně ve špatným stavu a že tam (=T: hm=) běhaj po vesnici a k ničemu to nevedlo, protože podle veterinární správy vlastně ty koně byli v pořádku a (.) jako (.) nebyl tam žádnej problém podle nich T: Že tam posílali ňáký kontroly (=D: Hm=) a nezjistili žádnou chybu? (D: Ne.) Hm. D: Nebo vždycky třeba přiznali to, že tam není to ohrazení jako (=T: Hm=), dobrý ale (.) třeba mu dali i ňákou pokutu, ale tím to skončilo vlastně (=T: Hm=), nic se nezlepšilo… Veterinární správa tak dle respondentky řešila spíše „byrokratické“ věci – aby koně byli ohrazení a zaevidovaní v databázi. Jelikož se však lidem z vesnice nechtělo věřit, že by veterinární správa koně jako těžce zanedbané neshledala, hledali jiné vysvětlení: D: No jako každopádně prostě nebyli v moc dobrým stavu (=T: Jasně=), měli takovou jako (.) h.. (????) srst nebo (????) srst. (=T: Hm=) h.. jak kdyby měli ňáký parazity nebo něco takovýho a (.) h.. bylo to prostě takový zvláštní, že h.. tý veterinární správě se to nezdálo nijak divný jo, (=T: Hm=) ale taky některý lidi říkali, že (.) ty veterináři vždycky viděli jenom právě ty koně na tý jedný pastvině (=T: Hm=) a ty druhý že jim ani neukázal, a že jako (.) (??) zvláštní, ale (.) že jako se tvářil, že tam ty špatný koně nejsou jeho, no. (zasměje se rozpačitě). (T: Hm..). (..) Veterinární správa tak ve výše zmíněném případě s koňmi uznala jako přestupek jedině zdokumentované násilí na hříběti ze strany pachatele: D: H… Na tý videokazetě myslíš?. (T: Hm). No, to jsme vlastně posílali taky už v tom prvním dopise těm lidem, tam.. vlastně natočil vlastně někdo z tý vesnice (T: Aha) toho (.) majitele někdy v lednu je to, h.. jak jako se snaží to hříbě přinutit vstát, (T: Hm) jak (??) leželo a (.) nevím jako, jo, vlastně ono pak (.) nakonec umřelo a (.) prostě bylo v ňákým špatným stavu a h.. on se ho snažil přinutit vstát tím, že do něj kopal a prostě bil ho (=T: Hm=), jo, takže h.. to.. (T: To je hrozný, no..) to je vlastně to jediný, co ta veterina nakonec uznala, že jako je porušení zákona (T: Hm) a na základě toho (=T: Hm=) se to začlo ňák řešit… Zde ta samá respondentka přitom uvádí, jak by si zákrok ze strany veterinární správy ideálně představovala: D: Hh.. (.) (T: Ideálně třeba i) No tak, v ideálním případě by ta veterinární správa měla toho člověka přinutit, aby došlo ke zlepšení toho, toho stavu, že jo, aby prostě on se o ty koně začal starat a aby, aby se ten stav prostě zlepšil. (T: Hm). A pokuď (.) k tomu nedojde, tak ty koně může v krajním případě odebrat (=T: Hm=) a dát prostě někomu jinýmu. (T: Hm). Ale (.) (s pousmáním rozpačitým): jako nenastalo ani jedno a dost je to prostě obtížný a (T: Hm) to že je odeberou..

(7) V kontrastu s tím pak mají v Táboře na posuzování případů ještě „pracovnici z životního prostředí“, se kterou se respondentky identifikují:

Příloha_citace

37

D2: =No, tak oni tyhleti veterináři, který jsou ..h.. jakoby dohlížitelé podle toho zákona, je tedy fakt, že jsou teda asi takový otrlý tou svou profesí, že toho viděli asi hodně a (.) tak jako (.) tady jsme měli jednoho a ten, když, my jsme se vždycky smály s kolegyní a říkaly když má pes čtyři nohy a dejchá, tak je všechno v pořádku, jo?. Asi tak. Když to výstižně řeknu, jo?. (T: Hm..). No a= D: =To byl veterinář, kterej byl jmenovanej h.. jako inspektor na ochranu zvířat (.) a (.) sám měl chovnou stanici, kde měl (.) pětatřicet psů, feny připouštěl dvakrát do roka. Jako veterinář, fenu připouštět dvakrát do roka, to je nes., to je (.) (T: Hm). Tak co bysme po takovejchhle lidech chtěli? D2: No, no.= D:= Dneska máme už tady v Táboře situaci poněkud lepší, sice veterinářka je taky taková otrlá, že jako (.) nepovažuje všechno za týrání, myslí si, že jsme hodně (.)h.. (D2: =že jsme až moc citlivý, no=) nebo v podstatě až moc citlivý, ale naštěstí (.) dělá to společně (.) s jednou pracovnicí ze životního prostředí a (.) ta pracovnice z životního prostředí (D2: =ta je jako my, ta je jako my=) je jiná, takže, takže vlastně (..) ona trošku otupí tu její otrlost (D2: voseká ty hrany, no=) a ta zase voseká její přecitlivělost, takže to aspoň, (D2=trošku částečně funguje=) aspoň něco. (T: Hm) Zde je zajímavé, že respondentky považují pracovnici z odboru životního prostředí za přecitlivělou, přestože tvrdí že je „jako my“, tudíž se s ní identifikují. Jinde respondentky uvádějí, jak o nich někteří smýšlí, že jsou „přecitlivělé baby“, v jistém smyslu tak tuto identitu přijímají (i jinde mluví, že jako ochranářky“ mají radikálnější názory). Jako by tak „zlatý střed“, podle kterého by mělo vše fungovat, ležel někde mezi ochranáři a státními zmocněnci a byl tedy možným výsledkem vyjednávání. Je však i možné, že slovo „přecitlivělost“ respondentky používají ve vztahu k jakési „většinové společnosti“, avšak neznamená nutně přehnanou citlivost. Na závěr samy zmiňují, že vyjednaný kompromis je „aspoň něco“ a že to „trošku, částečně funguje“..

(8) Respondentka, co řešila případ s koňmi, však shledává, že veterináři jsou v tomto trochu omezení svým postavením a leccos tak zřejmě „musí“ tolerovat: D: =Protože pak člověk může říkat: Je to porušení zákona, protože (=T: Hm=) je tam nedostatečnej prostor a todle a todle, jo (=T: Hm=), ale ten veterinář jakoby to ani nemůže tak přiznat, že jo?. (T: Hm, hm). Že (.) von nemůže ze svý pozice zakázat ňákej cirkus, no. (T: Hm, rozpačitě se zasměje) = To je komplikovaný (T: Jasně, no). Hm. Jiné respondentky však mluvily o veterinářích jako o podplatitelných a podezírají je ze stranění a podjatosti. Samy však přiznávají, že tím, že nemají příliš kompetencí, jsou v jistém ohledu svobodnější a mohou lépe dostát svým ideálům: D: To je zase (.) byrokratický, že jdu přesně podle lainy T: Hm.. D2: =No, tak jako.. oni zase jsou ouřad. D: Co se týče živého života, tak nemůžu jít podle lainy, nikdy. T: Hm D2: Takhle. Ona třeba kdyby nepostupovala podle toho tak jí by to třeba mohlo, eventuélně zas, někdo by záviděl, něco by píchnul na ní (T: Hm) a stálo by jí to třeba místo, jo. Nebo prostě takový dle. Ale voni mají aspoň zase trochu pravomocí. My žádný nemáme, jo, (T: Hm) ale v podstatě zase si můžeme dělat, co chcem. T(2) Hm. D2: Jo, takže vono je to (.) nevím, co je lepší.

Příloha_citace

38

T: Nejste vázaný tím postem, že jo, (D: =Ano, my=) že něco ztratíte, takže můžete klidně ukradnout psa třeba D2: Tak. A vem si na mě něco. T: A dokaž mi to. D2: No, přesně tak, no. Přestože uznávají, že autorita veterinářů je velmi důležitá k tomu, aby se případ pohnul dopředu: T2: Hmhm. Aha. (.) A třeba když chtějí nahlásit ňákou, ňáký týrání, tak jestli vám pošlou jako tady se podívejte, jak jak vypadá ten pejsek jako, třeba to vyfotili, měli tu šanci se dostat někamm na ten dvůr, jak to tam vypadá, nebo to vám, stalo se to? D: No, taky, taky, dokonce jedna paní z Německa nám vyfotila, ale (.) to bylo na Plzeňsku, tak jsem psala na (.) inspektorát do Plzně (T2: =Hmhm=), státní veteriny a oni tam došli, překontrolovali to a pak my tadleta paní z toho Německa, protože ona tam má dceru, tak mi volala, že se situace zlepšila. (T2: =Aha=). Takže ono někdy to pomůže, když tam dojde ten inspektor.

(9) Např. o problematice laboratorních zvířat, palčivého tématu ochranářů zvířat, vypovídal takto: D: No tak u těch konkrétně u těch laboratorních zvířat (.) my prakticky stížnosti ani nemáme. T/V: hm. D: Protože už od roku 1992, kdy platí vlastně u nás, vstoupil v platnost zákon na ochranu zvířat proti týrání, jo, kterej se furt novelizuje a doplňuje, že, to už je X-tá novela teďka už toho zákona, tak třeba ta (.) ochrana těch pokusných zvířat vlastně dá se říct, že je na mnohem přísnější úrovni, to je, veškerý třeba ty uživatelský odchovny, dodavatelský zařízení, musí probíhat takzvanou akreditací. Už proběhly za ty léta dvě akreditace. A to je (.) dělaný navzájem v souvislosti s předpisy Rady Evropy a Evropské Unie, čili je to kompatibilní, musí to být se všemi zkrátka těmi parametry, co jsou v Evropské Unii, jo, to znamená, zkrátka, to by tady, to je na povídání na celej den, no ale na to existuje jednak zákon na ochranu zvířat a pok k tomu existuje ještě vyhláška, která tam stanoví, co všecko to je, já nevím, dvaceti, třiceti stránkovej spis, co všecko tam musí bejt, a to musí bejt opravdu do puntíku splněno, poněvadž každé to uživatelské zařízení tam, kde se dělají pokusy na zvířatech, to znamená lékařské, lékařské fakulty, já nevím, farmaceutické podniky, kdekoliv, co se dělá, zkrátka, nebo pracuje se zvířaty, i když to třeba jsou na přírodovědecké fakultě třeba i, ňáké takové, víceméně třeba jenom demonstrace těch zvířat, že jo, tak už to se pokládá za pokus a to zařízení musí mít akreditaci. (během této věty zvoní telefon -) menší zřetelnost): Ta akreditace musí dobře splňovat (.) požadavky toho, té vyhlášky, a pak jde tou komisí, tou Ústřední komise na ochranu zvířat – tam se sejde komise a dostane tak zvanou akreditaci. Jo?, k tomu, že může provádět to. Všichni, kteří zkrátka s těmi zvířaty pracují musí být odborně způsobilí, to znamená, že musí prodělávat určitá pravidelná školení a mají vlastně atest, mají osvědčení pro provádění té určité činnosti. Takže tam vlastně ten welfare a ta ochrana těch pokusných zvířat vlastně je v podstatě na větší úrovni než ochrana samotných lidí nebo těch experimentátorů, protože tam musí bejt zkrátka, nebo projekty pokusů, že jo, to projednávají odborný komise, všecko, takže tam prakticky nedochází k nějakejm, protože k tomu, aby ty výsledky toho pokusu nebo výsledky těch prací, těch draftů, byly standardní a právoplatný, musí splňovat veškerý požadavky tady tohoto. Čili (.) to jsou (.) to je strašný úřadování, to jsou hrozný spisy, co všecko se musí (.) bejt splněný, jo? . Podobně „vědecky“ a bez toho, aby vycházel z osobní a citové zkušenosti, mluví o nahlašovatelích neadekvátního zacházení se zvířaty: D: … jednak ty stížnosti jsou

Příloha_citace

39

(T/V: =No, no, no.. právě= ) anonymní, že jo, to jsou telefonáty (.) Denně těch telefonátů bejvá i (.) několik (.), kdy (T/V: hm.. =hm=) vlastně lidi si, jakože, tudle vidí támhle to, támhle vidí ono, že ten určitě tejrá to zvíře, nebo támhle na balkoně, že je zavřenej pes, jo? a takovýhle (..) Víceméně lidi jsou všímaví a pod vlivem mediálních prostředků teda (..) si tohohle všímají no a taky je to problematika (.) citlivá, eticky citlivá pro lidi, že jo, ten poměr mezi člověkem a zvířetem, zvláště ve městě, (T/V: hm ) že jo. No, to je prakticky, tady funguje až taková přespřílišná antropomorfizace, čili přirovnávání vlastností zvířete (.) k člověku, žejo, když vlastně to zvíře funguje kapánek úplně jinak, že jo, a člověk si vysvětluje jeho chování, nebo (.) respektive vnucuje mu jeho poci= svoje pocity tomu zvířeti, že jo, a myslí si, že to zvíře (vždycky reaguje?) jako člověk, že jo. Je jasný, že to zvíře určitou, třeba tu psychickou činnost má taky, (.) že jo, ale je to především, má, jedná instinktivně taky, že jo a má už od přírody daný instinkty, chová se normálně a to, co považuje (.) třeba (.) člověk za týrání , je pro to zvíře, dejme tomu, normální, že jo. On to zanáší do toho poměru, svýho poměru k tomu zvířeti, jo. Čili z toho vyplývají i ty (.) stížnosti (.) těch lidí, že jo. Ty (.) ty (.) stížnosti, ty bývají buďto oprávněný (T/V: hm) nebo neoprávněný, že jo. A zde se vyznává, že jeho kompetence mu svazují ruce: Jo, taky, taky, to víte, že jo, no. Ale my musíme postupovat holt to, co, jelikož jsme státní orgán, že jo (=T/V: Hm=), tak musíme holt se držet, i když třeba kolikrát se nám něco taky nelíbí, no, ale musíme to holt taky respektovat, že jo, protože když potom dojde k ňákýmu (.) by došlo třeba k ňákýmu soudnímu sporu, taky se stane párkrát, že jako svědčíme u ňákýho třeba soudního řízení, že jo, no a soud zajímá fakta. (=T/V: Hm=). Fakta a dodržení zákona. Že jo, že jo, ten ví, že, já nevím, paragraf ten a ten je takovej, že jo (=T/V: Hm=), a co tam bylo. Když třeba (??) návrh na odebrání zvířete, musí bejt dokumentovaný, že opravdu to zvíře prokazovalo (=T/V: Hm=) takový či onaký příznaky nebo známky týrání zvířat.

(10) Např. zde respondentka popisuje svůj střet s postojem zaměstnanců městského úřadu, kteří dle ní měli případ týraného psa začít rychle řešit: D: ..A já jsem jí volala potom ještě potřetí, tak ona už byla úplně už taky na prášky, říkala, že pořád jako někdo jí volá, že neví, co má dělat, že tam nemá nadřízené, jo, že ti všichni jsou na tom zájezdu a já jsem si říkala prostě: „Tady jde o zvíře, všichni jsou na zájezdu, nikoho to nezajímá“, a ještě mi ten z tý masny řekl, že včera tam jela ňáká paní doktorka, v autě, a na toho pejska najela. A že od té doby je mu ještě hůř, jo.

(11) To lze vyčíst např. z těchto citací: D: My jsme věděly od lidí, kteří to slyšeli na vlastní uši, že se von, Salát, baví s ňákým nadporučíkem od policie, což byla v tý době poměrně vysoká funkce: neboj to já spláchnu, protože to byl jeho kamarád, s kterým chodí na pivo, on to sice nevyšetřoval tento (..) policajt, ale (..) víme, jak to chodí, že jo (T: Hm..)

Příloha_citace

40

D: Tohle teda když vidím, teď už je to pryč, jako po tom jednání, co jsem tam byla, tak ta starostka tam poslala toho obecního policajta; že ty stromy byly takhle dole podřízlý, jo?, (T: Hm), no a ten teda přišel a (??teď že to chce mít pryč??), že to teda zmizelo, no ale jako, mně to strašně vadí tohlencto, jo! No a (.) i to je zajímavý, jak to na tom výboře úplně (.) prostě jako, jako když by řekla: vo tom se nebudeme bavit!, jo?, tak mi to připadalo, no protože holt: když obecný policajt si s tímhle chlapem dá ráno v hospodě pivo a dovolí mu, (.) jo, ten policajt dovolil tady tomu Polákovi, že může vodříznout jednu větev. No jedna větev a uřezat celý strom je rozdíl, ne?. (T(2): Hm). No. Taky že, jenže vona asi ta starostka ho asi tak ňák kryje, jo,… V této citaci navíc respondentka opět naráží na neférovost státních zmocněnců. V následující citaci respondentky popisují své útrapy při domáhání se spravedlnosti a následně svůj názor, že z hlediska zákona a státních zástupců zvířata nemají férové postavení: D: = No všude, všude možně. (T: Hm.) Dokonce jsme si tady i toho, byl tady taky v Táboře= D2:=No, jsme si ho odchytily= D: =odchytily, řekly, on nám slíbil, napsal si poznámky a nic (D2: =A nic, H!=) protože (.) možná že řek ´vyšetři mi to´ a tam mu řekli ´heleď, jedná se o Saláta, a tak to spláchli= D2: =Buď a nebo řek. ´Heleď, to nestojí za řeč.´ D: Jako zvířata skutečně v této oblasti co se týče trestního práva jsou skutečně až úplně (..) já bych neřekla ani na okraji, protože (.) to i od toho okraje je ještě strašně daleká cesta.

(12) T: No a ta policie (.) ta= D2: No tak to .. Cha- cha-cha (důrazný až pohrdavý smích). D: Policie, policie, já se domnívám, že to taky (.) je že policie dodneška není (.) není zřejmě (.) nemá tolik praxe a (.) že by (.) pro ně by měl být vlastně případ i vyšetřovat týrání zvířete, to jako (T: Hm, určitě, no) já si myslím, že u nich není (.) běžná záležitost a taky se k tomu tím pádem tak (.) prostě laxně staví. (..) Nakonec resumé policie bylo, že nedošlo (..) že nedošlo k porušení zákona úplně a hlavně (.), že nemůže bejt potrestán, protože za tuto samou věc neměl ani (.) přestupek. Jo? (D2: =Údajně podle zákona, no=) Takže se to dalo přestupkové komise, údajně, (.) my nemáme na právníka, že jo? A právnický vzdělání nemáme. Takže se to dalo tý přestupkový komisi do Borovnic a (.) a ty už se nám vůbec neozvali. Psala jsem hejtmanovi borovnickýmu, ministru vnitra= Přitom policie má dle těchto respondentek klíčový význam pro řešený případ: T: A myslíte, že je tam ňáká role toho, že to nahlásil místostarosta, že to takhle= D i D2: Ne, ne, ne. Ne, ne, ne. D: Tam je role v tom, jak to policie zdokumentuje D2: a jakej je to člověk. Jak si stojí prostě (.) za těma= D: =a záleží na soudci= D2: =se nebojí a záleží na soudci a na svědcích. T: Hm, hm. D: I když si myslím, ten soudce, když to má perfektně zdokumentovaný, tak (.) jako úplně to spláchnout nemůže, jo?. T: Hm, hm, jasně. D: Takže skutečně záleží na zdokumentování toho případu tou policií.

Příloha_citace

41

Onen případ Doxyho přitom dle respondentek policie zdokumentovala „katastrofálně“: D: =Některý z nich, některý z nich byli ochotní mluvit právě (.) i na policii. (T: Hm). Bohužel je nevyslechli vůbec (D2: =voni je nevyslechli=), voni vyslechli jenom (.) kamarády Saláta, no (D2: No.) (T: Aha..) Takže tam to policie zdokumentovala katastrofálně. D2: =No, ve prospěch = D: =ve prospěch Saláta, samozřejmě. (T: Jasně.). D: Takže vlastně, jak to říkám, opakuju to znova, záleží na policii, jak případ zdokumentuje.

(13) Respondentky nehází všechny policisty do stejného pytle a zdůrazňují, že při svém výkonu povolání hraje roli osobnost policajta, tzv. lidský faktor: Voni ti policajti to někdy taky vodchytnou, vono někdy to i těžko jde chytat, jo? Vono je to všechno je těžký no (T2: Hmhm), ale vždycky vybrat tu, takovou tu nejoptimálnější a nejschůdnější cestu, kterou, někdy se musejí udělat i věci méně populární, jo?. To znamená toho psa chytit do smyčky, jo, nebo třeba do, takže jako jinak to nejde třeba. A je to pro jeho dobro, jo?. (T: Hm, hm.). Takže nedělat to neurvale, nedělat to, prostě, to už zase ale je člověk vod člověka (T: Hm), to je to samý městská policie, je jich tady deset, z toho šest, můžu říct, je jich bezvadnejch, ty čtyry, ty bych zabila. Jo? No. To je prostě lidskej, ve všom hraje roli lidskej faktor. Nejvíc, nejvíc, nejvíc. (T: Hm.). Jo? To jako, můžou bejt zákony a může bejt já nevím co, prostě ale ten člověk (.) prostě (.) k tomu není, nebo to nechce, nebo má v sobě ty negativní sklony, tak jako, může bejt zákon nezákon, to je i se vším, se vším vlastně. Jo?. To je i se zločinama, to je i, já nevím, se vším možným. T: Hm. T2: Hmhm. I v tomto úryvku ukazují, že policajti můžou být jak bezohledně krutí, tak i „hodný“: Protože městská policie, je taky jedna parta, který jsou hnusný, že tady jedna paní šla do nemocnice, tak sousedi zavolali, a voni odchytávali jejího psa takovým způsobem, že s na tom psovi (.) šíleně podepsali, jo?. (T: Hm.) To trvalo dva měsíce, než k sobě (.) někoho pustila, jo?. Že jí tak, v takovom šoku, volepili jí leuko, celou páskou lepicí, no kreténi, jo?. A (.) a prdli jí do kotce, velkýho, v zimě, a vona si to musela sama překousat, protože k ní nikdo nemoh (T: =To je hrozný, teda=), takže, a pak je tady zase druhá parta městskejch policajtů, kteří jsou hodný, jo?. Tak je to všecko jenom v lidech. T: Hm, hm, hm. Přestože samostatný policista nemusí mít v očích respondentek v moci něco změnit: „…my jsme byly třeba v Borovnicích u výslechu a, a vyslýchala nás tam ňáká policajtka, na který bylo jasný, že, že prostě jako (.) s náma cítí, že to tak asi (.) ale nezmu, jako jednotlivec tam nezmůže nic. (T2: Hm) Stačí jedna vyšší šarže a (.) každej v dnešní době se bojí. Jedna respondentka (laička) si vzpomněla na tzv. „zvířecí policii“, o které se s manželem dozvěděli z televize. Tu vnímá jako potřebnou i u nás, čímž dává implicitně najevo, že klasická policie v této oblasti má takové mezery, že zde přímo vzniká prostor pro další instituci..: D: … to já jsem taky nevěděla, že něco takovýho funguje, ale můj muž mi říkal, že koukal v televizi a to bylo snad něco o koních a že v Americe, a že je jako taková zvířecí policie, (=T: Jo, no, no=) to jsem právě říkala do toho telefonu. A to je správný, že něco takovýho, to by tady ale taky mělo být! (T a T2: Hm). Jo?.

Příloha_citace

42

Na zvířecí policii si přitom vzpomněla ještě jedna další respondentka.. Dodejme, že tzv. „zvířecí policie“ je policie utvořená z ochranářů, ať již pouze jako zkušených bojovníků v mezích zákona nebo i mimo tyto meze (tzv. ALF, Animal Liberation Front je třeba organizace, která se nebojí i kriminálních činů, aby osvobodila zvířata mučená ve výzkumných laboratořích, velkovýkrmnách atd.. Ve svém programu dokonce má i způsobování ekonomických škod takovýmto „vykořisťovatelským“ či „tyranským“ podnikům, které má přímo přivést k bankrotu a opuštění této činnosti). (14) Policajti přitom mají u respondentek menší důvěru ve „šťastné dořešení“ než státní zástupce: D: … tak jsme společně s ním napsali trestní oznámení (.) je lepší to podat státnímu zástupci než policajtovi. To je přece jenom některej státní zástupce trošku dozoruje, takže by mohlo dojít k ňákýmu lepšímu (.) V některých případech však bylo jaksi „osudové“ to, že pro případ chyběl svědek nebo jasný, viditelný důkaz fyzického utrpení zvířete (i když toto nutně odkazuje k tomu, že na psychiku a emoční vazby zvířete veterináři ani státní zřízenci tolik ohledu dle respondentek nebrali..): T: Hm. A myslíte si, že to je ňáká chyba v tom h.. v těch zákonech, že by se dalo něco udělat, aby prostě tohlencto bylo zaopatřený nebo si myslíte, že to je ňáká (.) mezera, která se nedá ňák zaplnit, která se nedá ňák jako= D: No, já si myslím, že když tam ty svědci nejsou, že je to taková mezera, která se zaplnit asi nedá. D: Já nevím. To zase, když on ho nebude bít, tak co zase oni na něm najdou jako (.) kdyby (.) tam přišli vlastně, že jo, když já řeknu, že ho tejrá, tak by přišli policajti jo, a oni vlastně háá, voni přijedou a zjistěj, že ten pes nemá žádný, já nevím, jo, šrámy ňáký nebo prostě že by byl přivázanej, tak, tak stejně nic neudělaj (=T: Hm=). T: Takže Vy jste narazila na to vlastně, že ten, že to zvíře, že se k němu, k tomu psovi, že se teda (.) s ním zachází jako s věcí (=D: Hm=) a že h.. vlastně se neberou ohledy na to, co to zvíře cítí. (=D: No, no=) Takže možná, že ten adekvátní vztah můžete i určovat podle toho, že vlastně (.) to není o tom jenom, aby to zvíře mělo ňákou pohodu, ale i o těch citech, že jo (=D: Hm=) asi toho zvířete. D: No určitě, protože ten pes byl vázanej hlavně na naši dceru a to bylo (.) ten spal u ní v posteli a (.) já nevím, když se houpala, tak jí zastavoval houpačku a (=T: Hm=), ti nemuseli ani mluvit, jo, když se na sebe koukli a prostě já nevím. (T: Hm).

(15) Např. pan JUDr. Fr. Tidlidan z Krajského státního zastupitelství v Českých Borovnicích reaguje na kritiku respondentek, která se týkala práce jak Policie tak Okresního státního zastupitelství v ČB a píše: „Protože orgány trestního řízení neposuzují případ dle vašich představ, jste přesvědčeny, že nepostupují objektivně a že nadržují podezřelému J. Salátovi.“ Zde je přímo naznačeno podezření, že zde může docházet ke střetu dvou perspektiv, kdy respondentkám jde o morálku a spravedlnost a státním úředníkům o objektivitu a vykazatelné postupy 5 . Jak dále píše, 5

Zde by snad bylo možné nahradit slovo „spravedlnost slovem „správnost“ (či rovnost) ve smyslu „equity“, která je však dle Ungera „svévolná“ a „tyranická“, neboť jde o více subjektivní soudy o dobru a zlu než v případě formalismu (formalita je založená na pravidlech bez ohledu či posouzení dobra a zla daného výsledku, je jakousi „zákonnou protidávkou k subjektivitě hodnot“) a není tedy (podobně jako

Příloha_citace

43

snažil se „posoudit správnost rozhodnutí ve věci učiněných a tedy i důvodnost či nedůvodnost vašich podnětů.“ Dále píše: „s postupem policejního orgánu i státní zástupkyně i se způsobem a formou rozhodnutí o trestním oznámení a učiněných podáních souhlasím (..) nejsou důvodné pochybnosti. (…) Prověřováním se skutečně nepodařilo prokázat podezření z trestného činu a to ani z trestného činu týrání zvířat podle paragrafu 203 tr. Zák., ani z trestného činu poškozování cizí věci, a proto nezbývá, než vaše v úvodu označené podněty jako nedůvodné odložit.“ (zvýraznění v originále). Střet „laické“ a „profesionální“ perspektivy je dále explicitně vyjádřen v následující větě: „Zbývá však reagovat na celou řadu skutečností uváděných v podnětech (kromě nepodložených invektiv na adresu orgánu trestního řízení), které vyplývají z neznalosti trestněprávních předpisů a jednak z domněnek plynoucích z nesprávného laického hodnocení důkazů vámi jako oznamovatelkami.“ Dále vysvětluje, že se svědky nebylo nutné sepsat protokol, neboť v odstavci 5, paragrafu 158 trestního řádu „je kromě jiného uvedeno, že O obsahu vysvětlení, která nemají povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, se sepíše úřední záznam. To tedy znamená, že po vyžádání vysvětlení od celé řady osob, z nichž většina mluvila v neprospěch Saláta, policejní orgán správně sepsal úřední záznam, který nemusel dávat osobám podávajícím vysvětlení k podpisu. Nemusí také vyslýchat oznamovatele, pokud pro účely prověřování stačí obsah trestního oznámení. Dále je nutno konstatovat, že státní zástupkyně jednala plně v souladu s trestním řádem, neboť vycházela z úředních záznamů sepsaných s osobami podávajícími vysvětlení, a pokud ve „vyrozumění“ ze dne 20.1.2004 uvádí, že psa Doxyho darovala J.Salátovi Eva Drozdová, nyní Špačková, vycházela z výpovědi Jitky Herbářové (býv. manželka J.Saláta), která před policejním orgánem dne 22.7.2003 kromě jiného uvedla: „jedná se o týraného psa jménem Doxy, kterého měl Jaroslav Salát od majitele p.Drozda. Tento zemřel a jeho paní poté psa dala panu Salátovi“. Zmínka o tom, že tomu snad bylo jinak, než je uvedeno ve spise, nepadla po celou dobu prověřování, a to až do chvíle, kdy policejní orgán rozhodoval o odevzdání věci.“ Ač tedy snad opravdu jednání státních činitelů nelze označit za nezákonné, bylo by možné jej označit za laxní – respondentky uvádí, že nevyslechl zdaleka všechny lidi ochotné vypovídat a z těch, co kterým bylo umožněno vypovídat, pak většinou policajti nesepsali z výpovědi prohlášení a obviňuje (nejen) policii z podjatosti (tedy nestrannosti). A Tidlidan prostě jen namítá, že toto prohlášení policajti sepsat nemuseli a tím končí debatu o nestrannosti. Omezuje se tak na jakési splnění základních povinností, kde zároveň zůstává pro „laika“ tajemstvím, co lze za onen „neodkladný“ a „neopakovatelný úkon“ označit. Ohánění se vágními formulemi místo pádných argumentů odkazuje vskutku spíše k mlžení a laxnímu, přehlíživému a neangažovanému přístupu k celé věci. Ve výpovědích úředníků tak jako by byla znát snaha se (už i preventivně) bránit proti nařčení, že někde udělal chybu. Respondentky přitom vykazovaly zájem o řádné prošetření případu, dohledání podrobností atd.. Každému účastníku vyjednávání tedy šlo o něco trochu solidarita) vhodnou zákonnou ideologií, neboť staví na momentálních soudech a v případě solidarity zvažuje ostatní hodnoty jako stejné jako jsou ty jeho, což s sebou nese mnoho problémů (např. černé pasažérství). Přesto však je obojí princip v jednotlivostech zastoupen do určité míry, a tak čím víc equity je obětováno logice zákonů, tím větší je vzdálenost mezi oficiálními zákony a laickým citem pro to, co je správné. Solidaritu autor považuje za sociální tvář lásky, pomocí níž se postliberální zákonodárci snaží smířit legalitu s moralitou (přesněji: tím, že solidaritě poskytnou více místa v zákonech). Postliberálním trendem je přitom dle autora směrování k equity a solidaritě na úkor formality. Autor zároveň upozorňuje, že čím větší je závazek k equity a solidarity jako zdrojích ideálů zákona, tím míň je možné rozlišit státní zákon od myšlenek morální povinnosti či vhodnosti, kteréžto hodnoty jsou pojímány v různých společenských prostředích a to často specificky, a tudíž mohou vznikat hádky. (Unger : ). Dále se autor zabývá účely a normami. Zákonný řád jako systém formality naráží na dva velké problémy, které dominují modernímu zákonnému myšlení. Prvním je úsilí o uniknutí z dilematu slepého formalismu a svévolné, tyranické equity; druhým je snaha usmířit legalitu a moralitu odmítnutím extrémů individualismu a kolektivismu a to tak, že se poskytne více místa hodnotám solidarity v rámci zákona. Charakteristickou odpovědí právníků na problém formality a equity je účelné (racionální) zákonné zdůvodňování, kdy je zákonům připisován blahodárný účinek.

Příloha_citace

44

jiného, lze říci, že se zde střetl úřednický marasmus a oficiální vykazování „čistoty úředních postupů“ s morálním apelem ze strany respondentek. Tidlidan tak místo odpovědi na otázku, zda policie vskutku jednala férově, odpovídá na otázku, je-li jejich postup žalovatelný, a to ještě velice vágně a povrchně, jakoby chtěl celou otázku jedním šmahem smést ze stolu. Ještě podivnější je jeho souhlas s tím, jak se státní zástupkyně při vyjadřování opírala o výpověď Herbářové, která uvedla, že paní Drozdová psa „dala“ Salátovi. Jednak toto uvedla osoba, která sice nahlásila případ úřadům, avšak nebyla ani majitelkou psa ani jinak s ním pracující osoba – tudíž nekompetentní v tom určovat jeho majitele, a navíc je tato výpověď evidentně velice neurčitá: není v ní uvedeno, jestli Drozdová „dala“ Doxyho Salátovi na starost, na výcvik či mu jej opravdu „darovala“. Navíc, jak uvedla dříve v dopise Špačková (býv. manželka Drozda), k přepsání psa na pana Drozda se rozhodla právě proto, že si musel při akcích jezdit do Borovnicích pro její podpis. Je tedy evidentní, že ve spisech psa je majitel nekompromisně uveden a je nutné úředně změnit majitele, pakliže toto má být platné při různých veřejných akcích. (Navíc, jak respondentky na příkladu jiného případu uvedly, za normálních okolností shledaly, že je velice těžká „adopce“ psa, je-li znám majitel, kterému byl pes odebrán, čili jejich pojetí o zákonném „vlastnictví“ psa bude jistě daleko méně vágní než toto). Paradoxně mi tedy připadá, že tato důvěra ve výpověď Herbářové a předkládání jejích slov jako „důkazů“ (a to v jejich jedinečném výkladu, jak jej státní zástupkyně pojala), odkazuje spíše k naivitě než k profesionalitě a – opět – k laxnímu přístupu k případu, neboť je-li pes ze zákona veden jako věc, zdá se mi být logické, aby si vyšetřovatelé či jiní státní zřízenci nejprve zjistili totožnost jeho majitele, pakliže se má o něm jednat. Právě proto, že pes Salátovi nepatřil, byly jeho trestní oznámení a snaha získat Doxyho zpátky neúspěšnými. Přestože zde tedy pan Tidlidan dělá z respondentek laiky a staví se tudíž do pozice profesionála, který má právo vynést verdikt, tyto pozice z jeho argumentů už tak jasně nevyplývají. Podobný volný přístup k majitelství psa je vidět ve výpovědi této respondentky: T: = A ten městský úřad potom zjistil, čí teda ten pes je?. D: Oni, oni to věděli, tam se to obecně vědělo (=T: Oni to věděli, hm.=), tam se to obecně vědělo, to vlastně i ten z tý masny věděl, přímo věděl, kam ten pejsek patří. T: Hm, hm. Takže byl zaregistrovaný, všechno, akorát prostě= D: =No, nevím, jestli měl známku, známku asi neměl, ale jestli byl zaregistrovaný, jo, tak Chenov je malý město, takže.. T: =Hm, hm. Respondentka se tedy prozkoumání databáze nedovolávala a je otázka, nakolik toto přezkoumával městský úřad, který dle respondentčiny výpovědi přistupoval k řešení případu velmi neochotně. Např. zde: D: =V tý masně. (=Hm=). Ten říkal vlastně, že tam mají psy a že je určitě žerou a že tam už byl několikátej pes a (.) a že by to měl někdo, někdo řešit a že městský úřad se na to vykašlal a, a že jestli mám ňákou možnost, tak jako ať zavolám někam a.. D: =Prostě úplně tam selhal městský úřad a vůbec jako, to nikoho to nezajímá.= D: =No, myslím, že ta Alena se taky snažila (T: Hm), ta ředitelka Nadace se taky snažila, (=T: Jasně=). A jako v týhle kauze já nevím jestli, ten pán myslím, že taky nakonec udělal, co měl, z té veteriny, ale fakt byl hodně liknavej a totálně selhal ten městský úřad v Chenově. (T: Hm.) Tam teda h.. vidím jako obrovskou, obrovský nezájem a obrovské jaksi pochybení. (16)

Příloha_citace

45

Zde se na příklad respondentky odkazují na lidi, kteří jim volali a nabádali k ilegální akci: D: Ne, vono totiž tady se jednalo o krádež psů, že třeba spousta lidí si pořídí psa, proto my (.) v útulku, my každého psa (.) prověřujeme. Když si někdo veme psa, aby ten pes nešel z bláta do louže. (T: Hm) A (.) plno lidí třeba chce psa a řekne: no já ho chci na zahradu, ale na tý zahradě není. D2: Nebydlí, jo? Takže.. D: Tak takovýhle případy, kdy třeba já nevím, čtrnáct dní se tam neobjeví, ten pes neměl čtrnáct dní vodu, čtrnáct dní a někdo nás na to upozornil D2: Jako lidi nám rádi občas takhle (???), jo? D: Lidi nám (volaj?) z tý zahrady, abychom si ho vyzvedli a my jsme si ho odvezli, no. T(2): Hm, jasně. D: Takže de facto je to krádež, jo?. D2: A tomu člověku (.) jako nechyběl, protože nikdy nikdo se po tom nepídil, jo? T(2): Hm, hm. D2: No, takže, to jsou takovýhle věci, ale (D: =To není krádež=) ne (=ale záchrana=) záchrana, no.“ I zde se respondentka (spolu s dalšími lidmi) uchýlila k ilegální akci, kterou považovala za samozřejmé dobro: D: .. A ještě že máme štěstí, ale ten barák, to byla chatrč, to, to zbourali, že ty potomci by byli mohli nás trestně stíhat, že jsme se tam vloupali. (T: Hm) No, hrozný, já jsem se tenkrát tak rozčílila, a říkala jsem si: zavolám ochránce z Německa, protože von, von taky je napůl Němec, jo, blbstein obecný je to a (.) T: Ten h.. ten veterinář byl Němec? D: Prosím? T: Kdo byl napůl Němec? D: Ten starosta, no (T: Ten starosta, hm). (17) D: A skutečně se nám potvrzuje, že kdo nemá rád zvířata, není hodnej člověk.

D: Já razím zásadu, že kdo je hodnej ke zvířeti, je hodnej i k lidem. A to jsem razila i před devětaosmdesátým, a sice jsem to říkala větou, že i Lenin říkal: Kdo nemá rád zvířata, toho si všímejte.On to možná neříkal, ale já jsem to tak říkala (18) Např. zde se respondentka dobere toho, že jak ona jakožto ochránkyně, tak „koňaři“, ale i naprostí laici z vesnice zaujímali souladnou perspektivu: T: =A myslíš, že se ta vaše perspektiva na to, co je / není týrání a co je / není správný, shodovala s těmi (.) ty lidi a vy? D: (.) No, to já myslím, že jo, protože h.. vlastně (.) ty lidi, který (.) h.. kterým se to nelíbilo, tak byli často lidi vod koní, jako co jezdili na koních nebo tak, takže já jsem je spíš brala jako napůl odborníky, protože (=T: Hm=) tomu rozuměli asi (s pousmáním) líp jak já, jo?, takže.. (T: Jasně) To myslím, že.. Že to nebyli tak úplní laikové asi. (T: Hm). A ty lidi z tý vesnice, ty jako (.) h.. kritizovali hlavně to, že se tam koně toulaj po vesnici (=T: Hm=) a (.) a jako (.) to, že neměli co žrát, to celkem.. (.) taky jako (s pousmáním), prostě nemám jako (.) ňákej rozpor, no. (T: ?? rozdíl???) Prostě jako (.) to je celkem jasný. (=T: No, no, no. Jasně.).

Příloha_citace

46

O laicích, kteří respondentky nabádali k nelegální akci již byla řeč.. : (D: Ne, vono totiž tady se jednalo o krádež psů, že třeba spousta lidí si pořídí psa, proto my (.) v útulku, my každého psa (.) prověřujeme. Když si někdo veme psa, aby ten pes nešel z bláta do louže. (T: Hm) A (.) plno lidí třeba chce psa a řekne: no já ho chci na zahradu, ale na tý zahradě není. D2: Nebydlí, jo? Takže.. D: Tak takovýhle případy, kdy třeba já nevím, čtrnáct dní se tam neobjeví, ten pes neměl čtrnáct dní vodu, čtrnáct dní a někdo nás na to upozornil D2: Jako lidi nám rádi občas takhle (???), jo? D: Lidi nám (volaj?) z tý zahrady, abychom si ho vyzvedli a my jsme si ho odvezli, no. T(2): Hm, jasně. D: Takže de facto je to krádež, jo?. D2: A tomu člověku (.) jako nechyběl, protože nikdy nikdo se po tom nepídil, jo? T(2): Hm, hm. D2: No, takže, to jsou takovýhle věci, ale (D: =To není krádež=) ne (=ale záchrana=) záchrana, no.“)

Citace k 3. kapitole: (1) Např. respondentky, které řešily případ týraného záchranářského psa, poslali v rámci své snahy o potrestání viníka jeden z mnoha dopisů i na ministerstvo vnitra ČR zaslaly respondentky dopis, kde mj. píší: „Je nám smutno z toho, že se nenašel jediný člověk v Českých Borovnicích na Magistrátě, který by s čistým svědomím odsoudil chování J. Saláta jako nemorální. Protože pes, který toho mnoho vykonal pro záchranu lidských životů, by měl dožívat své stáří důstojně. Dožil se lidského vděku tím, že trávil své počáteční stáří ve výkalech s minimem vody a stravy a smutné je i to, že je vám to lhostejné. Je to pes s velkým srdcem, který vždy hledal do posledních sil.“ Kopii tohoto dopisu poslali i panu hejtmanovi Jižního kraje (jde o kopii dopisu ing. Červenému z odboru životního prostředí), kde své „snažení o spravedlnost“ nazývají „bojem s větrnými mlýny“: „Když není zájem věc posuzovat z hlediska morálky, je to boj marný. Kdyby pes umřel, byl by to trestný čin, takto to není ani přestupek. Paradoxem totiž je, že výkony boxera Doxyho vlastně J.Saláta proslavily a tím napomohly i k povědomí, že se jedná o člověka, který to se psy umí, umí tak, že se jej v záchranářské brigádě kynologů všichni bojí, protože rozhoduje, ...“ (pozn.: v jiném dopise přímo tvrdí, že „Paradoxně boxer Doxy svými výkony mediálně proslavil J.Saláta a tak vše dopadlo do ztracena.“) V dopise hejtmanovi respondentky dále uvádí: „Pro nás je daleko smutnější poznání, že slušnost a morálka nevyhrává.“ Dále sice vyjádří alespoň radost, že teď je o psa náležitě postaráno, ovšem ihned dodávají, že bohužel až teď a že ten, co ho trápil, není potrestán ani tím přestupkem. Na to jim hejtman odpověděl: „Věc morálky a míru pochopení a soucitu nelze s výkonem státní správy slučovat. Věřím, že nikdo nesouhlasí se špatným zacházením s jakýmkoliv zvířetem, zvláště jedná-li se o psa záchranáře. Jsem rád, že je o Doxyho v jeho stáří dobře postaráno.“ Tím tedy vyjádřil svůj názor, že takový „úředník“ a „člověk“, ač třeba v jednom těle, se od sebe značně liší a snaží se je uklidnit, že ve svém citu pro morálku a spravedlnost nejsou samy – že i ona „lidská část“ úředníka posuzuje případ jinak, než sám úředník. Přesto však nelze zapomenout na hlavní kritiku respondentek – ony byly schopné respektu k zákonům, přestože s nimi třeba nesouhlasily, ale měly výhrady k nepříliš pečlivému a objektivnímu vyšetřování, které se jim v různých úředních prohlášeních a dopisech rýsovaly. Na to jim nikdo (pro ně) uspokojivou odpověď nedal (popř. nebyl schopen dát), a to v nich vyvolávalo hlavní rozhořčení a podezíravost. Je otázkou, jestli by takový postup (kdy by respondentky byly uspokojivě, srozumitelně a detailně informovány), byl pro úředníky příliš namáhavý, nestandardní či nemožný (pakliže případ nebyl řešen zcela v souladu s předpisy). Jak ale bylo vidět z jiných dopisů, odpověď např. takového pana Tidlidana rozhodně nijak profesionálně nezní, jsou v ní mnohé otazníky. Pan JUDr. Fr. Tidlidan z Krajského státního zastupitelství v Českých Borovnicích se v dopise vyjadřuje ke snaze respondentek obvinit pachatele alespoň

Příloha_citace

47

z poškozování cizí věci (poté, co se jim nepovedlo usvědčit jej z týrání zvířete): „Pokud jde o poškozování cizí věci způsobené údajně majitelce psa Doxyho, za situace (viz výše), kdy jsou důvodné pochybnosti o vlastnictví psa, jak to vyplývá z vyjádření Jitky Herbářové z 20.11.2003, nelze J.Saláta stíhat ani pro trestní čin poškozování cizí věci podle paragrafu 257 trestního zákona.“ Je těžké pochopit, proč se Tidlidan ani nezmínil o dosti podrobném a důvěryhodném vysvětlení vlastnických otázek od pí Špačkové (jejíž děti psa po svém zemřelém otci zdědily) či bral tak málo v úvahu výpověď respondentek. A hlavně: proč toto nechal ve stavu pochybností a vlastnictví si neověřil v příslušném rejstříku. Taktéž působí velice neprofesionálně, že se při komentáři zdravotního stavu psa opírá o laický momentální posudek, když měl mít k dispozici i odborný posudek od veterinářky, který respondentky daly vyšetřovatelům k dispozici, a jak zde může mluvit o „současném“ a ještě „poměrně“ dobrém stavu zvířete, když neuvádí, s čím tento stav „poměřuje“ a když ví, že tento stav je jedině výsledkem drahé léčby a další péče, která mu byla po jeho „osvobození“ poskytnuta. Ob větu dále pak následuje Tidlidanova velkolepá tečka: „Vezměte, prosím, na vědomí, že toto rozhodnutí je konečné, a že na další podněty téhož obsahu nebude již reagováno, a budou bez přezkoumávání zakládány.“ Tedy se přímo zdá, že byla jeho odpověď hodně zanedbaná, a přesto měl tento člověk pravomoc prohlásit jeho rozhodnutí za definitivní. Křivda, kterou respondentky pociťují, že byla Doxymu spáchána, tak byla jaksi neodůvodněně neodčiněna. Zůstala tu tedy tato disproporce, kdy se Doxy dle respondentek snažil do posledních sil hledat lidi při katastrofách, a kdy nad ním úředníci (někdy až evidentně ledabyle) „mávli rukou“ (ať už z jakéhokoliv důvodu) a tím pro zasvěcenou společnost degradovali jeho utrpení a hodnotu, aby podpořili pachatele J.Saláta, nebo aspoň označili jeho jednání za ještě v mezích „normality“. Přitom jak podle respondentek tak i podle hejtmana jsou činy Saláta zdravým rozumem a citem odsouzeníhodné a není tedy divu, že pro „laiky“ v tomto případě nebylo spravedlnosti učiněno zadost. Je však opravdu možné, že spravedlnosti zadost nebylo dáno ani pro úředníky, kterým totiž o „spravedlnost“ (navzdory očekávání respondentek) nejspíš vůbec nešlo.. Tato respondentka, ač povoláním právnička, taktéž apelovala spíš na morální a citovou stránku úředníka než že by na něj mluvila „úřední“ řečí: D: .. Protože jsem věděla, že je to příliš vážný na to, abych to zadávala ňákému referentovi na městském úřadě (=T: Hm=), tak jsem volala přímo na ten inspektorát. Jako ono se to může i přímo tam (=T: Hm=), protože tam jsou kompetentnější a jsou to veterináři. Já jsem mu i říkala: „Prosím Vás, a máte pejska?“, „No mám“, tak říkám: „A tak si představte, že by tam stál on“. „No jasně, no, já..“, jo, a tak postupně jsem ho neustále (..) tlačila (=T: Hm, hm=), ať něco udělá, ať prostě to nebere jenom jako práci, jako rutinu, jako ´přijdu, odsedím a jdu´, ale že je to zvíře, že to má řešit, že je veterinář, jo?. T: Hm. D: To jsem ještě nevěděla o asistenci veterinářů na jatkách a dalších jako (..) Takže todle (je zákon???) T: Hm, a Vy jste vyloženě jim říkala, že jako prostě (.) našla jste si ňáký paragrafy nebo jste jenom tak jako se snažila prostě na ně tlačit, že (.) jste předpokládala třeba (.) že chápou tu situaci? D: No, spíš jako na tu lidskou stránku. (T: Hm). I když jsem věděla tím, že jsem právník, tak jsem jim řekla, že vím, co je v jeho pravomoci a že by se toho měl držet (=T: hm=), jako spíš takhle obecně než mu číst paragrafy. Jak se však přesvědčila, i takoví veterináři prý dokáží striktně oddělovat „osobní“ a morální záležitosti od těch úředních, výzkumných, faktických úkonů:

Příloha_citace

48

D: To jsem se několikrát těch lidí na té veterině, ale třeba i na tom městě, ptala: „Prosím Vás, máte psa? Nebo ňáké zvířátko?“ „Jo“ (.) A vlastně ten Jan Kosár (pozn. bývalý prezident jedné neziskovky) mi říkal, že klidně pracují h.. v těch laboratořích, kde se dělají pokusy na psech a mají psa. (T: Hm). To prostě neřeší z hlediska všech zvířat, ale můj pejsek je miláček a ostatní, ať si na nich dělaj pokusy, na bíglech, jo?. (T: Hm, hm.) Tabákový průmysl dělá pokusy na bíglech, jako. No, takže je to zákonama, je to zákonama a je to přístupem lidí (=T: Hm, hm.=). (2) V prvním případě jsme zmínily, že ač úředníci svou řečí (na rozdíl od respondentek patřičně neosobní) odkazovali na kompetence, zákony, nestrannost a přesnost, byly v jejich výpovědích znatelné mezery, které odkazovaly k neprofesionálnímu jednání. Neprofesionální jednání identifikovala tato respondentka i u větší poloviny poslanců, kteří nejen že zřejmě nebyli bojovníky za spravedlnost, ale ani řádně nevykonávali svoji práci: D: … Ale my jsme právě chtěli, aby bylo možno teda (.) aby městskej úřad nebo někdo (.) nejspíš z toho městského úřadu dokázal v tomhle případě jít a říct „tenhle člověk má kočku, má kanára, má psa, (=T: Hm=) postarejme se o to, dáme ho třeba do náhradní péče do útulku, pokud bude v tý nemocnici dlouhodobě, až se vrátí, tak mu bude navrácen.“ (T: Hm, hm). A vzala se za to jedna (.) poslankyně, docela teda jako výřečná a asi o dvacet hlasů to neprošlo jenom. Protože tam s odpuštěním žrali, nebo si hráli na počítači a nebo tomu nevěnovali pozornost. … Tímto prohlášením zároveň respondentka jasně předpokládá, že každý by takový zákon schválil, tedy že i poslanci zaujímají stejnou perspektivu jako ona, jen nejsou dostatečně důslední a pozorní..

(3) Např. tyto respondentky vnímají spravedlnost jako normální, standardní řešení situace: T: Hm.. (..) A když jste tý (odkašlání) když jste tu kauzu začala řešit, tak jaký jste měla očekávání, že to bude probíhat? D: Za prve (.) my jsme si myslely, že to dopadne tak, že on skutečně= D2: =že ho odvolají= D: že ho okamžitě vyloučí z těch funkcí (D2: =No=) a vůbec ze záchranářství a vůbec že skutečně tedy (D2: =že dostane nějaký trest=), protože tam došlo k porušení zákona na ochranu zvířat. (T: Hm, hm..) Jak omezování výživy, tak i omezování pohybu (T: Hm,hm) na to jsou konkrétní paragrafy.= D2: =No, když už se to veme takhle suše, no tak je to tak (…) nestalo se mu NIC= D: =vůbec nic se mu nestalo, (D2: =vůbec nic=) možná, že ňákou dobu bylo nepříjemné, tady když to u něj byli natáčet, tak mu to bylo velice nepříjemný a byl vzteklej, jo, to uvidíte všechno (T: Hm, hm, hm..). T: (Tak to bylo?) ňáký ideální řešení, že byste si představovala, že by= D: Ano, ne IDEÁLNÍ, ideální, tak, ne ideální, NORMÁLNÍ. D2: Mělo by to bejt normální. D: Ideální řešení by totiž bylo, kdyby člověk ho vzal do toho sklepa (D2:=a tam by ho nechal=) a nechal by ho v tom sklepě. D2: To by se mi líbilo. D: Ať si užije to samý, co on. (důrazně:) To by bylo ideální. (T: Hm..) (poklesne hlasem) A my jsme chtěli jenom spravedlivý. (T: Hm, jasně..)

Příloha_citace

49

Že jim nejde o žádná maxima vyjadřují respondentky i v tomto úseku, kdy výčet práv označily za „suché“, tj. formální, pojetí: „T: Hm.. (..) A když jste tý (odkašlání) když jste tu kauzu začala řešit, tak jaký jste měla očekávání, že to bude probíhat? D: Za prve (.) my jsme si myslely, že to dopadne tak, že on skutečně= D2: =že ho odvolají= D: že ho okamžitě vyloučí z těch funkcí (D2: =No=) a vůbec ze záchranářství a vůbec že skutečně tedy (D2: =že dostane nějaký trest=), protože tam došlo k porušení zákona na ochranu zvířat. (T: Hm, hm..) Jak omezování výživy, tak i omezování pohybu (T: Hm,hm) na to jsou konkrétní paragrafy.= D2: =No, když už se to veme takhle suše, no tak je to tak (…) nestalo se mu NIC= D: =vůbec nic se mu nestalo, (D2: =vůbec nic=) možná, že ňákou dobu bylo nepříjemné, tady když to u něj byli natáčet, tak mu to bylo velice nepříjemný a byl vzteklej, jo, to uvidíte všechno (T: Hm, hm, hm..).“ Stejně tak „pragmaticky“ se na věc dívají i další respondentky, kterým jde o to, aby se situace zlepšila a víckrát se to neopakovalo: T: A myslíte, že, myslíš si teda, že to je (.) dostatečný ňáký potrestání nebo narovnání toho všeho? D: (.) No tak určitě, (usměje se): když se o ně neumí postarat, tak T: =Takže by dostal šanci, protože (.) si myslíš, že by měl dostat ještě druhou šanci, bez jakýkoliv pokuty třeba? D: No tam jsou pokuty. Tam jo. T: Já vím, no. A to si myslíš, že= D: To by měly bejt, ale (.) nevím, jaká je jejich výše, takže jako ale (.) (T: Jasně) tady v tomdletom ty pokuty moc velký nebejvaj (=T: Hm=), no. (T: Hm, hm). Když ono to je taky jako komplikovaný, protože zase když (.) dostane vysokou pokutu, tak zas nemá peníze třeba na to, aby se o ty zvířata postaral, že jo, no. Prostě to nesmí bejt úplně asi zase extrémní, ta pokuta.. T: Hm. (.) Takže to bereš spíš tak jako pragmaticky, že jo?. (D s pousmáním: No.). O ňáký jako (.) ňákou pomstu tam vlastně nejde, že jo?, (D (slabě): To ne, no.) spíš tak jako pragmaticky, aby to (.) vyšlo pro ty koníky dobře. (D: Hm). Hm, jasně. D: A věříš třeba v ňáký jako transcendentální narovnání, že třeba se mu to někdy vrátí, nebo že třeba (.) já nevím (.) se ňák prostě zlepší nebo cokoliv prostě jako..? D: (pousměje se). Že se mu to vrátí, to nevím jako, h.. T: Tak ty jsi taková aktivní v tomhlctom třeba v tom něco děláš, že (.) máš pocit, že třeba (.) (D se pousměje ???) přispíváš k dobru, nebo já nevim? Přispíváš (.) no jako vůbec, že třeba přispíváš k dobru, že jo, takže jsi část toho dobra? (ledabyle): Já nevím, no. D: Hm.. Tak to asi jo, no, ale, nevím, jestli jemu se to vrátí (.) já tady na ty věci zas tak úplně nevěřím asi, nebo tak napůl, no jako.. T: Hm. Takže na takový mentální pochody, mentální prostě (.) vývoj (=D: Hm..=) člověka nebo takhle.. (.) Tím ses nezabývala prostě jeho psychikou? (zasměje se) D: =No, (?radši/asi?) ne, to asi ne, asi.. (taky s úsměvem). T: Jasně, no, dobrý. T: (?To mi myslím posílala i ta?) Zita Kahánková, že (=D: Hmhm=) tam bylo něco s tím pony, že tam byl, že byl v ňákým spolku a že tam dost váženej, že jo?. Nebo co, to bylo něco jinýho? D: H.. Jo, tam byl vlastně (.) Společnost pro pony (=T: No=), tam byl vlastně členem, ale (.) pak ňák, (.) pak psala ňáká paní, zase úplně jiná, že (.) tý společnosti psala jako co je to zač ten člověk a že on pak z toho vystoupil nakonec. Já jsem jim taky psala jako aby ňák (.) protože oni vlastně společně pořádaj

Příloha_citace

50

výstavy (=T: Hmhm=), takže aby ho jako nezvali na výstavy a vůbec aby ho, aby ho ňák tak (.) trošku odsoudili, protože i jako z týhle strany jsem chtěla, aby trošku (.) aby ty ostatní chovatelé ho prostě brali trošku negativně a tím ho třeba tlačili k tomu, aby ňák se to změnilo (T: Hm) a oni mi odepsali, že on teda není už jejich členem, takže jako nemůžou s tím nic dělat, no. T: To je dobrý, aspoň ňáký úspěch, že jo (D: No), aspoň trošku (??) (D: To jo, no).

Tato respondentka také hledá spíše onu „pragmatickou“ spravedlnost, přestože přiznává, že její vnitřní „ideální“ spravedlnosti nebylo učiněno zadost: T: No a kdyby to bylo úplně oproštěný od všech těhlectěch jako zábran a společenských konvencí a já nevím co všechno a těch prostě věcí, jako že (.) nemůžete jen tak někoho prostě potrestat, jenom když to řeknete (=D: Hm, hm, hm=) a takovéhle věci, tak co byste si představovala takový ideální jako kompenzace za to, co udělal, kdyby prostě h.. to bylo naprosto jasný, kdyby prostě (.) u každého toho případu byl jasný svědek a bylo to prostě naprosto prokazatelný (=D: Hm, hm, hm=) a tak, no? D: No tak to bych (.) to bych si představovala, aby jako měl třeba já nevím i v práci ňákou ostudu z toho, aby o něm věděli, jakej je (=T: Hm=) (.) aby se udělala ňáká taková anketa, aby třeba o něm věděli i, i v baráku, že jo, kde bydlí nebo tak, aby jako věděli, co to je za člověka, (=T: Hm=) co dokáže udělat, že jo?, (=T: Hm=) no. Ale jako zase (.) možná, jak říkám, kdyby to dopadlo špatně, tak jsem víc vzteklá a dokážu udělat více jako (.) věcí nebo si za ním i zajít a já nevím mu vynadat a řvát na něj, ale když to dopadlo jako takhle, tak jsem se tím pádem uklidnila a (.) už jako, už to mám, to nejhorší za sebou (=T: Hm=), ale stejně to ve mně hlodá, že jo, že je to nespravedlnost taková, že mu nemůžu, vlastně opravdu ho chytit za ten krk a (.) (s úsměvem) a uškrtit ho, že (=T: Hm=). No.

(4) T: A kde si myslíte, že probíhá utrpení zvířat v té nejhorší podobě u nás třeba, jak jsou různý oblasti? D: To nevím, asi jak jsou ňáký ty velkochovy, nebo (.) já vím, tady když ukazovali v televizi tady někde na Děčínsku taky ňáká paní přece měla koně, to bylo jednou takhle v televizi, že, no v hrozných podmínkách, že? No, to je, to je (T: Hm, hm). Ty lidi by měli trpět tak jako ty zvířata! T: Aby to byla správná odplata jako myslíte? T2: Nebo aby si to uvědomili? D: Aby si to uvědomili. (T: Hm). Když to je.. hrozný.

(5) Tato respondentka popisuje své „ideální potrestání“ barvitě: T: A jaká ideální (.), no, Vás to vlastně už nezajímalo to s tím cikánem, ale jaký ideální narovnání byste si představovala, kdybyste si teďko mohla prostě ještě= D: =Narovnání?= T: =Nebo ne narovnání, já myslím jako že potrestání nebo kompenzaci vůči tomu cikánkovi, že todlencto udělal?. D: No, určitě ne peněžní jako. (T: Hm). Já myslím, že ňáké jako, ňáký druh mučení. Nebo (.) bití železnou tyčí dvě hodiny v kuse, já fakt nevím. Jako určitě by to mělo být jako (.) já, to je, jako, já bych za tydle věci dávala trest smrti, když někdo hodí, hodí psa do studny a zasype ho hnojem živého, jo? T: Hm, hm. D: Já vím, že to zní strašně, ale (.) tak minimálně ňáké, ňáké těžké práce v dole. (T: Hm). jako trest smrti, to, samozřejmě je třeba přehnaný, ale prostě něco, co by, co by pocítil jako hodně, jo?

Příloha_citace

51

Opět zde respondentka za (v podstatě) umučení pejska, kdy se o něj nestaral a týral ho, až ho ještě porazilo auto a on svým zraněním podlehl, žádá v prvé řadě mučení pro pachatele a nejlépe i smrt. Je zde tedy vidět touha po tom, aby si prožil něco podobného. V druhé replice ze svých požadavků přeci jen slevuje a navrhuje „civilizovanější“ trest.. Tyto respondentky mluví o onom rovném principu přímo: D: … slyšely jsme kdysi o tom, že ve Spojenejch Státech existují takzvaní ekologičtí teroristé (T: Hm) (D2: =ano, to je báječná věc=) To jsou lidi, kteří, když zjistěj, že někdo týrá zvíře, tak jdou, a tady tomu člověku, kdo to zvíře týrá, udělaj to samý. (D2: přisvědčí: E-Hm.) (T: Hm.) (.) To je ideální. D2: Prostě, tak si to představuju, no. (T: Jasně) No, ale to je opravdu, to je (.) na hranici zákona a (.)= D: =To jako (..) si můžu přát, ale nikdy nechci, aby se to stalo, že jo. (T: Hm.) Zde si všimněme, že přestože tedy jedna z respondentek o takovém přístupu prohlásí, že „tak by si to představovala“, druhá cítí potřebu dodat, že přece jen si nepřeje, „aby se to stalo“. Týrání je tak zřejmě oběma právě citovanými respondentkami pociťováno jako něco špatného ať už v jakékoliv situaci, přestože na rovině ideálního „zúčtování“ to může být to pravé platidlo. (Stejně tak v předchozí citaci respondentka ustupuje od mučení a mlácení k těžkým pracem v dole, přestože prvotní emotivní reakce byla příznačná..).

(6) D: =No já jsem ho od vidění znala a právě jsem ho nemohla nikam zařadit. A tak jsem si říkala: no tohle nemůžu takhle nechat, já ho musím (.) oznámit teda na policii nebo někde to říct a h.. samozřejmě ten pátek jsem neměla vůbec náladu, protože první, co bylo, tak pes se nemoh pořádně rozejít a nemoh na stranu, vůbec nečůral, jo?. (T: Hm). Takže jsem ho popadla do náruče, honem jsem běžela domů, volala mýho veterináře a ten mně řek, že prostě musíme zavolat tu rychlou sanitku, že to vypadá na vnitřní zranění, že může mít odraženou ledvinu, že může mít ňákej prasklej močovej měchýř (=T: Hm=) a v tomhletom věku, že už je to cokoliv, no takže jsem se starala o takovýhle věci, skutečně jsem je zavolala, skutečně jsme jeli někde na Libuš až a (.) tam ho teda vyšetřili a zjistili, že teda má tam hematom takhle jak ruku, to mi ukazovali na tom h.. na tom sonu, udělali rentgen a všechno a naštěstí říkali, jako že ještě na to stáří má dobrou kondici, takže to jako dopadlo takhle. (T: Hm). No ale přesto jsme ještě tři neděle potom chodili k našemu veterináři na injekce, protože on byl v šoku

(7) T: A jaké ideální h.. narovnání té situace nebo potrestání toho viníka byste si představovala, aby= D: =Myslím si, že by mu měl být zakázanej chov těch zvířat určitě. (T: Hm). Jo? Protože když tohle jednou udělá (.) tohle se prostě se zvířatama nedělá. (T: Hm). Určitě bych dala zákaz a vysokou pokutu, která by byla použitá prostě pro zvířata. (T: Hm). Ale určitě zákaz chovu, jo?. (T: Hm, hm). Jestliže jednou on udělal tohleto, že zahrabal krávy mrtvý, že jo, telata určitě uhynuly nevím proč tenkrát v tom roce, dostal za to pokutu, jo, tak jak je možný, že prostě se opakuje další případ, jo?. (=T: Hm, hm=) Prostě zákaz chovu.

(8) Zde např. reaguje paní na odvysílanou reportáž o provinění pana Saláta, který nechal svého záchranářského psa Doxyho v hrozných podmínkách ve sklepě, a o procesu s ním tím, že nabídne psovi pomoc a zasílá mu výborné léky:

Příloha_citace

52

„D: = Jak jsem vám říkala, ozvala se nám (.) my jsme to dali do televize do zpráv, takže tam bylo vidět, jak ten pes špatně chodí. Je to i (???). Ozvala se nám jedna paní (..) No tedy paní Šťastná (?) z firmy Notrpec, z Prahy, která ho viděla jenom v těch zprávách. Tak se nám telefonicky ozvala a řekla, že nám poskytne pro něj přírodní léčiva. Posílala nám je, byla to vždycky dávka na dva měsíce v hodnotě pěti tisíc korun. Do konce jeho života. Ten pes pak běhal, BĚHAL ten pes ke konci. (T: Hm..). A (D2: chodili s ním do lesa, no..)stanovila diagnózu (.) ta paní byla úžasná v tom, že stanovila diagnózu na základě toho, že ho JENOM viděla v televizi.“ T: Takže to nemělo více-méně žádný účinek? D: Ne, bohužel ne. Akorát že se nám ozvalo třeba plno lidí a (T: =a ta léčitelka), hlavně hlavně se nám ozvala ta paní Šťastná (D2: =to je báječná ta, to je úžasný, ale to je i pro lidi, to jsou i přípravky pro lidi=), který ho postavila na nohy, jo?.

(9) (na videu bývalá manželka Saláta tvrdí): „Já už jsem všechno jemu odpustila, čím mně ublížil, ale toho psa mu neodpustím, tak jak to neodpustí ten pes jemu. Není to msta, není to msta, je to záchrana psa.“

(10) D: …Nezaštěkal na něj, neskákal na něj, neotravoval ho, protože on už chodí úplně (.) v pohodě, že jo, ten má rád, rád, že je rád (pozn. pes je starý) (T: Hm, hm). Takže bez zjevný příčiny, nevypadal, že by byl třeba jako opilej (=T: Hmhm, hmhm=) nebo něco takovýho, to se mi nezdá, ale (.) nevím, proč to udělal prostě. D: …skutečně mu nic neudělal, jako kdyby něco dělal, tak to samozřejmě řeknu: von po něm skočil, no tak ho nakop, ale, tak bych to dokázala třeba pochopit proč to udělal, jo (=T: hm=), ale on neudělal nic!

(11) D2: Ne, prostě jakmile se nechce a někdo někde někoho známého a tak dále, tak není Boha, není Boha, kterej by to zlomil. Přesto však tato respondentka na konci naší návštěvy vyjádřila naději na vyrovnání křivdy právě na transcendentální rovině: D2: Ale (.) jak se říká, české přísloví: na každou svini se vaří voda. Takže (?já jsem si jistá???) Ač je těžko říci, nakolik se s tímto úslovím respondentka ztotožňuje, samo jeho vyřknutí působí optimisticky, že „spravedlnost“ přeci jen není „neplatné“ slovo a že může mít více rozměrů a podob. Z líčení respondentek lze také vyčíst, že vyčerpáním všech možností odvolání se a boje alespoň ví, že nic nezanedbaly, a tudíž teď, když byly všechny pokusy ne jejich vinou zmařeny, může jedině převzít iniciativu ona „vyšší instance“. Respondentky tak zřejmě naplňovaly alespoň zčásti svou potřebu zadostiučinění.. I tento respondent se odkazoval na „boží mlýny“(ovšem na návrh respondentky): D2: nevědomost hříchu nečiní, jé, já nevim jestli je to někde napsaný..já si myslim, že by to měl vědět třeba, jó..že by mu mělo být jasný, že živýho tvora nemůže vyhodit z vokna, protože by měl předpokládat, že se mu něco může stát, ah...nevim jeslti ho to omlouvá, já myslim, že ho to neomlouvá, ale jestli jestli prostě nemá na víc, aby pochopil, tak je těžký, pro..i v tomhle věku,

Příloha_citace

53

kdyby byl třeba mladší, tak zas je to vo něčem jinym, ale když je mu sedmdesát, já si myslim, že už nemá moc šancí toho pochopit, možná že až na tom smrtelným loži T1: takže myslíte, že ta spravedlnost se spíš jako bude dít těma..tím božími mlýny.. D2: no vona jako určitě se bude dít těmi božími mlýny á..my se měníme ohromně pomalu, řikám, já jsem nadělal kravin a dělám kravin v životě, jo, hrozně moc a... vím, že jsem něco udělal blbě a řikám si, že už nikdy tuhle chybu přece neudělám, jenže nikdy se nevrátí ta samá situace, ale bude podobná situace, s jinýma hercema, jó, budou tam jiný kulisy a...udělám ji znova, třeba, což jsem ji udělal víckrát, tu chybu , jo (T1: člověk ani neví proč to dělá) a člověk ani neví v tu chvíli a pak to dozní a řiká si, jé, já blbec, dyť jsem udělal vlastně to samý, no...a hrozně se učíme pomalu ale já myslim, že se učíme, proto já si myslim, že ta reinkarnace by měla fungovat, aby jsme měli tu šanci dál zase někde..

(12) Spravedlnost jako jisté „zvažování“, např. co zvíře pro lidi udělalo a jak se mu odvděčili, najdeme např. v této citaci: T: Hm, hm.. No a jaký .. (odkašle si) Jaký adekvátní trest byste si představovaly pro toho člověka, nebo ňáký vyrovnání, za to, co udělal? D: Adekvátní trest, finanční vyrovnání, to se nedá vůbec tohleto ňák (..) finančně (…) ohodnotit, ale v každým případě měl ten člověk teda být potrestán minimálně (.) nepodmíněně. T: Hm.. D: Protože když si vezmete, že on ho dal do výkalů, psa, kterej zachraňoval lidský životy, místo aby byl na polštáři, tak si to zvažte!

(13) T: No a jakou roli tam (.) pro vás hrálo třeba to, že to byl (.) třeba ten pes a jakou roli tam (.) pro vás třeba hrálo, že měl ještě takovýhle (..) vlastně sociální aspekty v tom, že vlastně pomáhal lidem a tak dále= D: =ano, vo to je to horší (T: Hm) , že si neumíme vážit ve společnosti zvířat, který pro lidi něco dělaly.(D2: =I=) Mně by to vadilo, i kdyby to bylo normální zvíře.(D2= Který nic neudělalo=), jo? D2: Je to jenom živý zvíře, živý tvor= D:=ale tohle je ještě jakoby na druhou= D2: =ještě navíc, to trošku, jo= D:= že ani ten stát a vůbec ta organizace, že dopustila todleto. (T: Hm). D: = Místo, ten pes, za to, co udělal, tak by měl vlastně konec života trávit na zlatým polštáři. Ale my kdybysme ho z toho nevytáhli, tak (..) ve výkalech ho tráví. D2: No, tak tam by neuval, to byla otázka měsíce, dvou. T: Hm.. D2: Takhle žil ještě skoro dva roky.(=) A BĚHAL! Boxer Doxy, o kterém byly následující citace, byl totiž záchranářský pes, který zachránil několik lidských životů. To jej pro respondentky a jiné osoby, které vystoupily ve prospěch potrestání jeho tyrana, uvedlo do pozice, ve které byl Doxy začleněným individuem do lidského světa, ve kterém navíc nabyl status hrdiny, který si zasluhuje úctu.

Na jistou kulturnost psa odkazuje i následující respondentka, která se mu přizpůsobila a mluvila na něj jazykem, kterému rozuměl:

Příloha_citace

54

D: =A ona byla starodůchodkyně (.) a byla Němka, to jsem zjistila podle toho nejstaršího pejska, kterého jsem se ujmula, von vůbec nereagoval (=T1: Na český=), no a když jsem na něj začala mluvit německy, tak jako obživl, jo, a pak mně tam, tam znovu řek, řekli jedni lidi, jo, že byla Němka. (T: Hm). Tak ona na něj mluvila německy. No a tomu bylo čtrnáct a půl podle všeho, nevěděli jsme to přesně, tomu pejskovi, kterýho jsem se ujmula, von nemoh na zadní nožičky, i měl takový šrám jako asi (??)= No a to, to jsem byla z toho úplně (.) úúplně na dně, když mi potom umřel, já jsem i kvůli němu koupila takovou tašku na kolečkách, jo, vozila jsem ho do práce a to, ale já jsem se nemohla vod něj ani hnout na záchod, já když jsem šla na záchod, tak jsem musela mít otevřený dveře a jak von špatně sly, viděl, jo, i slyšel, tak jsem říkala: Půvo, Půvo (??) já jsem tady, jo, já jsem mluvila na něj většinou německy (T. Hm, hm).

(14) Pocit nevděčnosti ze strany pachatele vyjadřují respondentky i zde: D: …Jak jsem říkala, ten pes ho proslavil, nadělal mu strašnou spoustu známejch a je to tam, tam na tom videu je to i jasný, že z něj udělal vlastně mediální hvězdu (.) a (.) D2: On se mu odměnil. Tak (…)

(15) Odhlédneme-li od případu Doxyho, kterého se výše uvedené ukázky týkaly, pak přímo jako „podraz“ označily respondentky jisté chování myslivců: D (pokračuje): že si ty myslivci udělaj posed (.) a zákeřně čekaj na posedu (D2: =To nesnáším=), až vyjde srnka na louku. D2: To je podraz, no, ze zadu, prostě to je podraz, no. (T: Hm)

(16) O tom respondentky mluvily i jinde; zde již jde přímo o nelítostnou krutost: D: ..Von totiž toho jednoho psa jenom postřelil, ten pes ještě k němu šel s prosem, s prosbou, jo? a von ho ještě pažbou (D2:=No!=), to všechno svědci uvedli (.)

(17) D: ..Většinou babička na vsi má pejska, babička umře, mladý prodaj chalupu a psa vyhoděj. D2: Psa vykopnou. (T: Hm.) No jo, tohle taky byla pozůstalost určitě (ke svému psovi). (.) No, to prostě, to zvířátko pak skončí hrozně.

(18) D: … my jsme našly, měly jsme v útulku přes ty prázdniny tenkrát asi osum psů velkejch plemen, který byli uvázaný u těch obvodních středisek u toho Kauflandu, to je tady když se jede na Budějice, jo, za Tábor, tam je takový velký, na Stoičáku (?) D: To nemusíš definovat. D2: No dobře no, takže tak tam prostě (.) jsme našly osum velkejch psů během asi čtrnácti dnů, jo?. A bylo to asi tak po (.) třech nedělích až měsíci, kdy vstoupily (stouply?) v Praze tyhlety zvýšený poplatky.= A většina (.) no. D:=Jako povědomí, co se týče, jako dřív, že byly h.. dárky vo Vánocích, že si věnovali (.) psy jako dárek, a pak po Vánocích, že se našli vyhozený, tak to jako (.) v těch (.) prvních letech my už tady

Příloha_citace

55

nemáme, jo?. (T: Hm.) D: Ani třeba na konci (.) nebo na začátku prázdnin jedou lidi na dovolený a nevědí co se psem, jo? (T2: Hm.) Tak ho vybodej. To jsou, za prvý to jsou špatný lidi a (.) jako (.) aspoň my tady v Táboře nemůžeme říct, že bysme (.) v tomto období měli ňákej nárůst. (T(2): Hm) Tak to už se trošičku jakoby zlepšilo, protože zase se, tady útulek slouží k tomu, že (.) si tam někdo může dát psa jako na hotel, jo?. (T a T2: Hm, hm.)

(19) D. ..To trvalo dva měsíce, než k sobě (.) někoho pustila, jo?. Že jí tak, v takovom šoku, volepili jí leuko, celou páskou lepicí, no kreténi, jo?. A (.) a prdli jí do kotce, velkýho, v zimě, a vona si to musela sama překousat, protože k ní nikdo nemoh (T: =To je hrozný, teda=),

(20) D2: =Jako snaži (.) snažili jsme se strašně moc a pak nakonec jsme se na to vykašlaly, řekly jsme, že jsou všichni hajzlíci a že prostě nás těší jedině to, že ten Dox-ovi jsme dopřáli těch necelejch dva roky hezkého života. (T:Hm) No, to bylo jediný, co z toho (.) jako ještě vyšlo, jo?. D: No, takže tak, no, takže ten pejsek, potom jsem psala Martě a ona mi říkala, no, jsem jí říkala, že jsme ho nezachránila. Ona mi psala, že jsem ho zachránila, že aspoň dožil jakoby důstojně, že to má ňáký smysl, ale já jsem z toho jako (.) jednak jsem byla strašně znechucená z těch (.) z těch lidí všech, z těch kompetentních, D: Tak já jsem pak Janičce Dohnalový pak psala, říkám: „Hele pomohlas mu aspoň v tom, že už netrpí a že je v tom svým nebíčku, no.“ (.) Což je sice slabá náplast, ale aspoň to zvíře netrpí, protože on prý měl dorasovanou páteř, jo, (=T:Hm=), to jako (.) to je špatný. D2: Ale (.) jak se říká, české přísloví: na každou svini se vaří voda. Takže (?já jsem si jistá???)

(21) D: Von totiž toho jednoho psa jenom postřelil, ten pes ještě k němu šel s prosem, s prosbou, jo? a von ho ještě pažbou (D2:=No!=), to všechno svědci uvedli (.) D2: =No, když už se to veme takhle suše, no tak je to tak (…) nestalo se mu NIC= D: =vůbec nic se mu nestalo, (D2: =vůbec nic=) možná, že ňákou dobu bylo nepříjemné, tady když to u něj byli natáčet, tak mu to bylo velice nepříjemný a byl vzteklej, jo, to uvidíte všechno (T: Hm, hm, hm..).

(22) T2: Za jak dlouho se to objevilo v těch médiích? Jak dlouho trvalo, než se to tam protlačilo? D: My jsme prot. No, to trvalo ňákej, ňákou dobu to určitě trvalo. To nebylo hned. T2: Hmhm. Vlastně on už byl (.) tady, na těch obrázcích už (.) celkem (D: =Ale š=) zotavenej. D: šlo to v tý době, když to ještě běželo to šetření, jo, já jsem to tam dostala, aby (.) si to nedovolili hodit za hlavu.. D: ..Došly jsme pro tu kameru, natočily jsme to na tu kameru a zavola, šly jsme teda ještě za státním veterinářem říct to tam, jestli, co s tím dělat, tam nám řekli opět, že to není naše starost, (.) no tak jsme se rozhodly, že zavoláme televizi Nova. (T: Hm). Televize samozřejmě okamžitě přijela, natočili to a (.) pak už se to teda hnulo k lepšímu, že (=T: Hm=) vlastně tam přijel, už ani nevím, kdo tam byl, a museli se vlastně o ty zvířata postarat.

Příloha_citace

56 Tyto čáry nejdou smazat..

D: ..No a jsem se potom naštvala, došla jsem na město, k místostarostovi, a řekla jsem mu: (.) ´Upozorňuju Vás, při prvním nalezeným psovi Vám ho sem přivedu, pozvu si televizi, a ta natočí, jak Vy s tou nalezenou věcí (.) jak jí uchováte´. V tu ránu se žhavily telefony a najednou byl objekt. (pozn.: pro útulek pro psy). D: … ale změnilo se po volbách vedení, takže my jsme obešly všechny zastupitele (.) a (.) oni mu ten útulek teda vzali, protože se báli špatné publicity, že to vyšlo najevo, protože (D2: =No) tenkrát ty holky, který tam dělaly, (.) že budou mluvit. D2: Tenkrát jsme se znaly už dobře s Martou Kubišovou, takže.. T: No a myslíte si, že má velkou (.) třeba cenu, když ten případ teda pronikne do médií? Asi teda ano, když říkáte, aby to byla exemplární záležitost= D: Rozhodně, rozhodně. Ty média v tom hrajou velkou roli (T: Hm). Protože když už ty lidi taky třeba volaj a (.) že na tý veterinární správě a že na tom městě byli a že ten člověk má všude známý a že to má vobšancovaný, no tak říkám, tak tady zbejvá jediný, nadřízeným orgánem krajský veterinární správě je státní veterinární správa, čili tam se obrátit, tam už snad ty prsty mít nemůže a obrátit se aspoň na regionální tisk (=T: Hm=), kterej o tom může napsat. (T: určitě) Že to pomůže. Protože to otevře oči zase dalším lidem, kteří to třeba nevěděli, a znaj toho člověka toho Honáska jako (.) dobrýho člověka, jo?. Já h.. bych Vám mohla říct případy, jak je to na vesnici. Ten starosta na vesnici zná toho Frantu Honáska a on tejrá psa, dejme tomu. Starosta na něj dostane hlášku. Co myslíte, sejdou se v hospodě, dají si pivo a starosta řekne: Hele, Franto Hanásku, už jsem na tebe dostal asi šest stížností, že kopeš do toho psa, čoveče to nemůžeš takhle dělat, vždyť to je hrozný, jednak to zvíře tejráš, když bude uvědomělej a řekne mu to, a jednak tím popuzuješ tady z vokolní vesničani a (.) tady ti pražáci, co sem jezděj, ty si toho taky všimnou. Ale (.) protože toho Vencu (.) potřebuje, protože si vod něho půjčí pytel malty, nebo že von mu přijde vopravit kohoutek, když mu bude kapat, tak to na něj nikde nepráskne. (T: Hm) A řekne, Franta, no jo, no. A on řekne: No vidíš, no, tak jsme se domluvili. A je to smazaný. (T: Hm). Vlk se nažral, koza zůstala celá. D: …A kdyby se to veřejnosti víc prezentovalo, voni by ty, co jsou nad tím, ty papaláši všechno, voni by museli taky trošku se probudit z letargie. T: …No a h.. když jste to teda dostala do médií, myslíte si, že to bylo to základní, co vedlo k tomu potrestání toho viníka? D: =Jo, to bylo to (..) teď vím, že prostě jediný, co funguje, je televize. (T: Hm). Jo?. Nic jiného. Protože ať jdete za veterinářema, kamkoliv, to nikoho nezajímá. (T: Hm). Nikoho, každej Vám řekne: buď zticha, nepleť se do toho. (T: Hm). T: Takže ještě čekáte na ten (.) měsíc, jestli se něco zlepší a pak byste teda případně (=D: No=) přes média?. D: No! (T: Hm) To bych na tu paní Macháčkovou, protože co jiného, no?. T: Jasně, no. T2: Hmhm. D: No (.) proto, protože (.) já jsem šla nejdřív na ten obecní úřad, že jo, to jsem napsala tohlencto, a ten policajt, právě, mi říkal: Přes Macháčkovou, to musíte přes Macháčkovou! (T: Hmhm). Tak tady kousek odtud bydlí jedna paní, ta pro ten útulek dělá, tak ta sem přišla, přinesla mi telefon na tu paní Macháčkovou, no, tak jsem s ní mluvila, no, ta mi dala číslo na veterináře, no a ještě mi říkala prostě že kdyby se mi to i nezdálo od toho veterináře, jo, tak že se mám zpátky obrátit na ni a že to vemou přes média, mi řekla. (T: Hmhm). (T2: Hmhm).

Příloha_citace

57

D: …Takže h.. my jsme (.) m.. vlastně obeslali znova tu veterinární správu, státní veterinární správu a různý chovatele koní a i některý třeba známý osobnosti a (.) vlastně i média ňáký v tý první chvíli, vlastně že (???) ňák od začátku. Prostě jsme je žádali o ňákou podporu nebo pomoc. (T: Hmhm). (??) jsme to chtěli ňák (.) zmedializovat. Protože to jako (.) (s úsměvem): v podstatě někdy je to mi divný, co pomáhá, jo, protože když se to dostane třeba do televize a pak najendou užž se s tím začne něco dělat. T: A očekáváš teda, že se to ňák dobře vyřeší? D: (..)

T: Nebo jaký očekávání máš, že to bude pokračovat? Co si myslíš tak ňák se svojí zkušeností nebo se svojema.. D: Hm.. Těžko říct, já v těchle oblastech zas takový zkušenosti moc nemám. (=T: Hm=). Ale někdy jako opravdu pomůže to, že se to objeví někde v televizi a pak se to ňák pohne a.. jako tohle je takový, že to skoro vypadá, že to tak zůstane, jo?. (T: Hm). D: No, takže tak, no, takže ten pejsek, potom jsem psala Martě a ona mi říkala, no, jsem jí říkala, že jsme ho nezachránila. Ona mi psala, že jsem ho zachránila, že aspoň dožil jakoby důstojně, že to má ňáký smysl, ale já jsem z toho jako (.) jednak jsem byla strašně znechucená z těch (.) z těch lidí všech, z těch kompetentních, protože kdybych jim tam jako nehrozila televizí a já nevím čím možným, že (.) já jsem mu snad i řekla, že manžel je zastupitel, což je teda pravda, ale řekla jsem mu, že to fakt budu řešit i na dalších možných místech, tak se asi zalek, no, trošku a jako přidal, jo (=T: Hm=), ale (.) normální obyčejnej člověk, kterej tohle neudělá, tak si myslím, že nemá šanci, jako. (T: Hm). Že se na něj každý vykašle, no. T: Jestli můžu jenom (D: No) jestli h.. teďko, když se na tu kauzu zpětně díváte, jestli byste něco udělala jinak. Jestli si myslíte, že jste (.) někde měla něco udělat jinak, když jste se potom seznámila s tím, jak to chodí, tak..? D: No, jinak.. Nevím, nevím (pousmání). Možná pro to šlo udělat víc, no. T: A co víc jako (.) myslíte? D: Víc (.) možná větší (.) víc to zmedializovat, určitě, protože ta televize fakt funguje. (T: Hmhm, hm). Jo? (T: Hm) To vidím i u psů, když mi lidi volaj třeba o tom týrání (=T. hm=) a už si neví rady, jo, co by udělali, tak říkám: zavolejte televizi. T: A to jste vlastně říkala, že když, jakmile ta televize, jak to proběhlo, tak že potom ten člověk byl (=D: okamžitě, okamžitě=) okamžitě potrestán, takže to vlastně fungovalo dobře, že jo (=D: No=), takže víc medializovat, to už asi ani nemuselo být, že jo? D: Ale zase kdyby o tom třeba vědělo víc lidí a víc by se to řešilo, třeba by ty pokuty nebo (.) ty tresty mohly bejt vyšší. (T: Takhle, aha, hm). Myslím si, že se to strašně rychle (.) zametlo, jo? (T: Hm, hm). Že kdyby se o tom víc mluvilo (T: Hm), tak by to mohlo bejt lepší, no. T: Že by se z toho mohla udělat třeba ňáká ta veřejná diskuze, že jo?. (rozpačité zasmání) D: Třeba teď už mám ví zkušeností, že jo, tak třeba bych to řešila už jinak… V této ukázce tak respondentce nejde jen o důkazy a řešení konkrétního případu, ale i o prevenci dalších takových případů.. Tyto čáry nejdou smazat..

(23)

Příloha_citace

58

Velmi dobré zkušenosti s médiemi popisuje následující respondentka. Podle ní média podávají často velmi věrné informace a hodní, normální lidé, jejichž cit pro zvířata je v souladu s tím respondentčiným, pak odsoudí a tím i (někdy velmi účinně) potrestají viníka samy. Média tak jsou nejen výstrahou pro úřady, že existují svědci a evidence, ale jsou i impulsem pro pachatelovo okolí: T1: a tam přijeli rovnou novináři... D1:no, jistě, no.. protože policie volala mně, a já jsem kotaktovala ihned deník Jablonecka, protože tyhlety případy tady hned jako okamžitě zveřejňujeme..protože když už teda...ten člověk tohleto udělá, tak ať... když už se to teda nepovede pořádně přes..zákon a přes policii a přes soud, tak..což jsme vlastně nevěděli, jestli se to vůbec dostane k soudu, tak jsme říkali, tak to aspoň zveřejníme, a.. uděláme to prostě.. přes média ...což nám teda velice dobře pomáhá, protože pochopitelně...,h.. no jsme český národ, a kdo...jestli si soused myslí, vo mně myslí, že jsem ..., vono to někdy dost záleží, i když některým těmhletěm hajzlům někdy nezáleží ani co si vo nich myslí sousedé, jo...ale je to vo tý vostudě, a je to i vo tom, že lidi na to dost reagujou a ta veřejnost je někdy tak pobouřená, že tomu dotyčnýmu pachateli třeba dává dobrou sodu (?), jo., že se nám třeba taky stalo, že jsme měli vlastně...týranýho německýho ovčáka, kterýho jsme odebírali před X lety to bylo majiteli, majitelka byla podnikatelka, pes měl asi 18, 20 kilo, jo, německej ovčák, podvyživenej, šíleně, to bylo taky ve zprávách na nově, tam jsme taky právě přivolali a vzala to televize nova,.. a vona byla jako docela v pohodě, když jsme ji ho odebírali, že se to točí, to akurát říkala, netočte mě, ale že by jako se nějak netrápila, že týrala svýho psa, že jí tam pes málem umíral hlady, tak jí to ňák nebralo, když jí pak veterinární inspektor řekl, že teda na ní bude podáno trestní oznámení, že bude trestně stíhaná, tak to ji taky jako..to pokrčila ramenama a nic, ale horší bylo to, že když to televize nova večer vodvysílala, tak měla majitelka rozpícháný gumy u auta a takdále, a to jí teda bralo, to to to teda , to jediný, co jí vadilo, vona dostala vlastně 10 tisíc pokutu, aa to jí taky nevadilo, protože peněz měla dost, to nad tím jako asi mávla rukou, to šla asi normálně zaplatit úplně, to se vůbec nestyděla, ále že jí v krámě ženský ts.., když kupovala rohlík, řikala teda, s..se styďte, že ste týrala psa, tady si kupujete drahý žrádlo a psovi ste nekoupili vobyčejný granule, tak to jí vadilo, vona se pak z toho místa musela vodstěhovat ..a to byl účel, vona z toho tenkrát dostala skutečně jenom 10 tisíc, pokutu, za týrání zvířete, ale to že tenkrát měla rozpíchaný gumy u auta, že měla rozbitý okno, a teda že když šla do krámu, že si lidi před ní div neplivli, protože jí tam všichni znali moc dobře a věděli, že si pořídili štěnátko a že vona takhle to zvíře týrá, tak na to jsou lidi dneska citliví a některý na to moc dobře slyšej a když to pak viděli ve zprávách, že jsem ho brala.. a von mi několikrát za tu cestu co jsem ho donesla do auta upad jak byl slabej na nohy, že úplně s.. tam se svalil a nebyl schopnej se postavit na nohy, když jsme ho převezli k veterináři, to všechno bylo vlastně vidět hh..na v tý reportáži, že jsme vlastně mu dávali infuze atakdále.., že měl vlastně...skutečně už pár dní života a dostal se z toho, tak skutečně to s lidma hodně hodně to s lidma zabralo, tak tak tak...proto my to zveřejňujeme, jo?(T1: to by měli asi lidi vědět), no přesně tak, je to důležitý zveřejňovat tyhlety případy jaký h..jaký lidi mezi náma žijou a ty média nám v tomhletom můžou jedině pomoct, vono někdo třeba řekne jee... ale v tomhletom, co se týče, voni vo to mají vždycky zájem, když se něco takovýho stane a naprosto objektivně to..napsali, a vopravdu jako, myslím si, že je to jedině dobře, protože zas je to o tom, že se..třeba si někdo řekne, jeéžišmarja, radši t..toho nechám, protože by mě pro pro.hh..brali v novinách,..v televizi, tak může to bejt trošku jako prevence, jo? (T1:hm, hmm) Když se třeba někdo lekne, že se něco bude dít, já říkám, nejhorší (T1: ? ve společnosti, (není rozumět), jednak, no...ta společnost to samozřejmě vnímá, takže si toho všimnou a ..je pravda...taky jsme měli případ kdy byl pes vlčák.. ne dobrman, ne ne to už bylo právě před rokem 2004, taky ještě, nebo 2001 myslím, hm, tak jsme měli psa dobrmana kterýho jeho majitel ubodal, dobrmana, von se vracel ňák z hospody, pes na něj ňák vrčel nebo něco, došlo tam k nějakýmu konfliktu, noó...a von něj vytáh nůž a několikrát toho pejska bodnul, a..h policajti tam teda zasahovali, takže policajti toho pejska přivezli sem, ten pejsek mi teda

Příloha_citace

59

bohužel ve čtyři ráno umřel v náručí, protože to měl tak.. špatný, takže veterinář prostě konstatoval, že se s tím už bohužel nedá nic dělat, takže mi tady umřel v náručí, h...taky to zas bylo ve zprávách, taky to bylo i v novinách a musím říct, že ten člověk chodil kanálama, protože ty lidi to moc dobře vnímali a..dělal ve fabrice, a lidi fakt ho jako strašně odsoudili, a myslím si, že tohleto po psychický stránce...tyy lidi, který to dělaj...tak, že to má i nějakej účel,...tam tehdy nevím jak to vlastně policie dořešila..a, tam to skončilo blbě, protože policie bohužel dostala vod něho výpověď, že ho pes napad a tím pádem to...zhaslo, tím to skončilo, takže to byla obrana, ale přitom výpovědi lidí v tý reportáži, byly přesně jasný..že sousedi říkali, dyť to byl hodnej pes, ten nikdy nikomu nic neudělal..jenže fakt, že může to bejt sporný, on cítil ten pes alkohol no, mohl vrčet, mohl bejt nervózní ten pejsek, to je pravda, to neříkám, že ne, psi nemaj rádi alkohol, nehledě na to, že i ten majitel se mohl chovat jak největší frajer, že přišel z hospody a..poď pse, budeme se prát, že jo, víte jak se někdy chlapi chovaj když jsou z hospody, když sou takový ty týpci, že maj prostě pocit, že jsou mistři světa, a teď přišel nalitej, a teď vyburcoval toho psa a ten pes se třeba bránil, jo? Zubama, logicky, no takže tam došlo k tomu konfliktu, no takže to bylo takový sporný dohadování, no a pak to teda tím pádem to ta policie vodložila, protože von prostě tvrdil, že ho ten pes napad, nikdo mu nic jinýho nedokázal, že třeba toho psa nevyprovokoval, a jestli ho von skutečně vyprovokoval, tak se nedivím, protože pes se brání, že jo, tak jestli na něho skutečně vycenil zuby, tak..von nebyl kousnutej, jo, ten člověk, nebyl kousnutej vůbec..no ale bylo to tak jak to bylo, takhle to policie vyřešila, že to teda vodložila pro nedostatek důkazů pro že zase nebyl... (T1: no u těch...jako slabších , normálně že jo ženy, děti, starý lidi to se většinou stane, u těch zvířat jako...- špatně slyšet – no tak jsou tady takový lidi - smích..), no jasně, my se dycky do toho montujeme no, tady ten případ jako skončil šťastně, protože dostal 8 měsíců na tvrdo a..., no tak to... my bysme klidně snesli i větší trest, pochopitelně, ale zaplaťpánbůh za to, že to bylo tak jak to bylo, že to vůbec někdo řešil a že to vůbec někdo byl schopnej too.. (Z věty „sousedi říkali, dyť to byl hodnej pes, ten nikdy nikomu nic neudělal“ lze vycítit jakousi potřebu obhajoby psa, svědků, kteří mají pomoci usvědčit viníka. Je s podivem, jak lehce respondentka přijala vysvětlení od policie, když pachatel neměl ani šrám od údajného kousnutí psa. Napadá nás otázka: Kdy má tedy pes právo zaútočit? Co když si chtěl jen hrát nebo varoval svého agresivně vypadajícího pána a on jej za to ubodal? Je-li přijatelné agresivní nevychovatelné psy dokonce usmrtit (viz výše), pak má tedy psí život asi malou cenu..).

(24) T: Takže to nemělo více-méně žádný účinek? D: Ne, bohužel ne. Akorát že se nám ozvalo třeba plno lidí a (T: =a ta léčitelka), hlavně hlavně se nám ozvala ta paní Šťastná (D2: =to je báječná ta, to je úžasný, ale to je i pro lidi, to jsou i přípravky pro lidi=), který ho postavila na nohy, jo?. (25) D2: já vobčas koukám na tydlecty pořady v televizi, když se něco někde stane, ať už to je vo zvířatech, nebo to je ňáká nepravost, která se stane lidem nebo tak...a já si myslim, že už toho je tolik, v televizi, jo...že už každá další věc už..zapadně v tom množství dalších ňákejch darebáctví a všeho možnýho...myslim si, že už to nemá takovej, jako lidi si vo tom povídaj, druhej den v práci, jo, to zase, tohle se stalo a tamto, alé, třetí den už si vo tom nepovídaj, protože už se děje něco dalšího a na támto už se zapomene (T1: a co třeba když je to v lokálních novinách a tam toho člověka znají), spíš si myslim, jo...já...hmm, dřív bejvalo dobrým zvykem, když někdo krad, tak pak na sámošce byla jeho fotka, všichni ho znali, z tý vesnice, z toho města, sídliště znali a říkali si, hele, ten krad, stálo mu to za to, za tu vostudu..tak to si spíš myslim, že jo, v tom městě, ta nástěnka, jo, aby tam někde, tak to si myslim, že jo...protože ten člověk je konkrétní člověk, kdežto v tý televizi, to není nikdo

Příloha_citace

60

T1: hm, když je to anonymní násilí, tak..kdežto když je to konkrétní, hmm, jasně.

(26) D: No nebo i třeba, teď třeba h.. paní Frýdová zakládá webový stránky nadace Gregor konečně, protože vona jako nemá ráda tuhle novou techniku, vona píše prostě na psacím stroji dodneška (.) a (.) takže (.) třeba teď jí dojdu nafotit těch šedesát psů a stopadesát koček, aby si to tam mohly dát (T2: =Hmhm=.), jinak ho nepotřebujem..

(27) T: A ještě u těch h.. jak jsme říkaly u těch médií, tak myslíte si, že velkou roli má, když právě něco takovýho se dostane do médií, že si myslíte, že to hodně pohne s tím, s tou celou kauzou a že to hodně nechá na lidech vliv?= D: =No, já si myslím, že to určitě nechá, protože každej na tu televizi kouká, že jo, každej se ňákým způsobem k tomu i jako vyjádří i jako sám k sobě, ale jako v tý mý kauze by to asi h.. (=T: Hm=) nemělo velký význam, protože ten člověk když už jednou zapře (=T: Hm, hm=), tak už by zapíral furt a myslím, že ani by, nevím, jak by (=T: Hm=) se k tomu stavěli, kdyby tam člověk přišel s tímhle tím, nevím, jak by se k tomu stavěli, když tam nejsou ti svědkové, že jo (=T: Hm=), co (by řekli proti němu??), že teda jenom tak: ano, stalo se to, no tak to můžeme dát jako ňákou zprávičku: stalo se to, že támhle člověk někde nakop psa. (=T: Hm=). Ale jako asi, asi by h.. to muselo dopadnout buď špatně, že jo, aby se o to zajímali, a nebo ňák by to muselo být něco většího, že jo. D: ..jsem jí říkala, že se pokusím, do toho pořadu chcete mě, aby to tam bylo jako odstrašující případ (=T: No, no, no=), ale já to tomu scénáristovi můžu nabídnout, já mu to nemůžu nutit (=T: Hm=) a Jaruška tohleto bohužel nedokázala pochopit, (=T: Hm=) tak se na mě možná trochu rozzlobila (T: Hm (.) Ne ne ne.. Zde, přestože respondentka vlastnila videokazetu se záběry, jak pachatel kope do hříběte, a fotky (pro laika) evidentně vyhublých a zanedbaných koní, stále to pro bulvární televizi nebylo dostatečná „senzace“: T: …A h.. No, a mělo třeba (.) Čeho se ti novináři chytli, chytli se třeba i toho videa? Bylo to někde jako ňák (D: H..) Dávali jste jim to? D: No, dávali, ale h.. (se smíchem): Nova řekla, že to není dost drastický pro ně (T: Jo?), že to nechtěj. A jinak jako (.) jinak vlastně ne, v televizi to nebylo vlastně vůbec, akorát v těch novinách, v několika, v tý Mladý frontě a (=T: To byly ty fotky?.=), hm. A v Rakovnickým deníku, ono to tam bylo několikrát, protože to je jako místní, takže (.) místní problém. T: Hm. A chytli se toho ňákýho jednotlivého případu, jako třeba toho hříběte, nebo spíš psali obecněji o tom (D: Spíš obecně, no) Hm, jasně.

(28) A zrovna tak i ta televize, když vám natáčí ňáký pořad kritický, tak ovlivní (.) sestřihem, ovlivněj (.) když chtějí, aby to vyznělo takhle, tak to udělají tak, že to takhle vyzní. (D2: Hm) Ten pořad, jo?. Když chtějí, aby to dopadlo takhle, tak ten pořad (..) To jako víme na sto procent, jo?. (T: Hm, jasně.) Bohužel, bohužel (D2: =Je to tak, a zkombinujou to=), bohužel. D2: Je to tak, no, takže.. (T: Hm, hm.).

(29)

Příloha_citace

61

D: …takhle, jestliže někdo očekává třeba ňáký opravdu takový hrubý, do nebe volající, že jo, takový ty hororózní záležitosti, tak těch je opravdu, naštěstí teda opravdu minimum. (T/V: Hm, hm). Že jo. Protože ta veřejnost, lidé, občané, hlavně teda jsou h.. hlavně teda koukaj na televizi, že jo?. Televize samozřejmě, ta h.. tu zajímají spíš ty negativní dopady a vždycky tam dávaj pokud možno to nejhorší, ukazují to nejhorší, že jo, protože to lidi zajímá. Lidi nezajímá, co se proto udělá dobrýho, co je v pořádku, ale vždycky je zajímá nějakej takovejhle případ, žejo?. Proto taky když k nám chodí ty různý tady novináři, že jo, já nevím, nebo ze sdělovacích prostředků, no a chtějí uvést nějakej, nějakej případ takovej opravdu h.. hororźního charakteru nebo něco, no tak já říkám, to já bych si musel vymyslet, že někdo třeba polil kočku benzínem, zapálil, nebo já nevím udělal ňáký takový, když to není, žejo?. My tady máme pár případů, který jsme, který jsme evidovali, že jo,

(30) D: A jak říkáme, tady ta, ta Nova nám to nevzala, protože tam byla jedna redaktorka, která se s panem Salátem znala, řekla, že to není pravda, že to nebudeme natáčet, takže (.) přitom ta (.) paní redaktorka Nedělová byla u nás, viděla to video, a říká: To je samozřejmý, to natočíme, to je hrůza. D2: Hm, bohužel, ta paní Tolarová prostě rozhodla, že ne=

D: =Ona se jmenovala ta redaktorka Tolarová (D2: =Tolarová, no). (..)

(31) V následující citaci respondentka samozřejmě předpokládá moc médií, že zveřejnění negativní správy by mělo starostce vadit, tedy již na samotnou výhružku, že dá případ do médií, by měla své chování změnit. Starostka svým postojem tak média jaksi devalvuje: D: ..A tohle jsem řekla na tom obecním úřadě, jo, a právě pak, když to tam skončilo, tak na tý chodbě ta místostarostka potom říkala prostě ať se nedám a ať za tím jdu (T: Hm) a já říkám, že mě překvapuje to, že se zmíním, že tady že média a říkám: a to jako tady nevadí tý starostce, že by teda (.) ta obec někde teda byla vidět kvůli takovýmudle problému? (T: Hm) V televizi nebo v novinách, to jako by jí nevadilo? Když sama támhle, já nevím, jestli vona sedí v senátě, nebo jezdí do Prahy, je to starostka, jo? (=T(2?): Hm=), že to je takhle tak, já si myslím, že (.) vždyť by je to poškodilo! (T: Hm. (tiše): To určitě, no.) I tyto respondentky, ač se jim případ podařilo zveřejnit, nakonec nedosáhly svého cíle – „, aby (.) si to (pozn.: policisté a další státní zmocněnci) nedovolili hodit za hlavu“: D: … Nic.(.) Takže jsme se pokusili i s tou televizí, (..) nepomohlo absolutně nic. (.)

(32) D:… nebo já (.) já když vidím něco takovýho v televizi, no tak to přepínám. (T(2): Hm) Že jako (.) je to hrozný, jo?

(33) T: Hm. Takže jste pro ňáký ty laboratorní zvířata třeba taky, aby jako byly = pěstovaný, když to (.) pomůže lidem? D: Já vím, že zase tam, ono pak táhle když ukážou, že někde jsou mučený a, to to je takový, no, já nevím, (=T: Hm=) jestli je ňáká spravedlnost, ňáká (.) ňáký váhy, ňáká rovnoprávnost (=T: Hm, hm=) mezi tady tím, jestli to je (=T: Hm). (zde je řeč o následcích strachu z ptačí chřipky):

Příloha_citace

62

D: ..když támhle slyším v rádiu, že někdo támhle, já nevím, si i doma si zabije svýho papouška, kterého určitě měl rád, (=T: Hm=), nebo andulky, jo?, že, nebo že si támhle začnou lidi vytloukat slepice nebo dělat ňáký pastě na ptáky, tak.. No. (T: Hm, hm). Zase vidíte, že, že to tady (.) (=T: hm=), jo?. Já si je tam pustím a támhle z druhý strany, tam je zase někdo likviduje, takže (.) každej jsme jinej! (=T: Hm=). D: …Teďko jeden den bylo v televizi taky, tam zas ukazovali z ňáký země, snad předevčírem, ty kohouti, neviděly jste to? (T a T2: Mm-mm). A ještě je na, na ty nožičky dozádu přidělávaj takový bodce, aby jo, voni jak na sebe jdou, aby to bylo ještě (.) strašný, to, to je tak hrozný! (T: Hm) Já to nesnáším tyhle věci.. D: Jestli je ňáká perspektiva do budoucnosti? No, já si myslím, že hodně (.) takhle, ne myslím, ale že jsem přesvědčená o tom, že hodně k dobru přispěla Marta Kubišová, každý týden ňák, každých čtrnáct dní a ten Srstka taky. Jo? Ty útulky, přeci jenom jako když někdo chce třeba pejska nebo tak, tak tam dojde si do útulku a už lidí vo těch útulcích a .. D2: =No, ne (D: =Lidi se chovaj=) neřekla bych nejhorší, protože v těch soukromejch chovech, co kolikrát ten člověk vidí v televizi, taky je špatný,

(34) T: Hm, když tak nad tím přemýšlím, tak jaký si myslíte, že je h.. že hraje roli jako symbol toho zvířete, který má ve společnosti? Protože ježek je takovej docela (.) jako známej už z těch čítanek, nebo já nevím, přináší jablíčka a tak dále, že jo, a pak je ňáký potkan, který vlastně, jako jó, může přenášet nemoci, ale to stejně tak i ten ježek v podstatě, že jo?. D2: No, tak ff.. ty potkani asi tamm.. D: Asi jsme, asi jsme ovlivněni určitou vývojovou dobou, že e.. knížky a tak dále .. rozlišujou a tam nikdy nic hezkého třeba o potkanech (..) (T: Hm.)