SPORTOVNÍ AREÁL Brno – Kraví Hora Ing. Milan Šmíd, Bazény a wellness s.r.o., projektový ateliér Na jižní straně Kraví Hory se nachází areál krytého bazénu a letního koupaliště. Areál získal v roce 2004 zcela novou cenu Bazén roku a Obec architektů, mu o rok později jednomyslně udělila cenu Grand Prix 2005. Stavba byla navíc za ČR nominována na Award Mies van der Rohe v Barceloně. Areál má záviděníhodnou polohu – uprostřed zeleně, ale obklopen sídelní zástavbou s významným potenciálem návštěvníků i s dobrou dostupností z centra Brna. Areálu svědčí i těsná blízkost vysoké školy a vysokoškolských kolejí. Hlavní je ale obdivovaný výhled na dominantu hradu Špilberk a katedrály Sv. Petra a Pavla. A na ně můžete hledět přímo z vody bazénu! Areál byl svou vybaveností zařazen v pětihvězdičkovém hodnocení kategorizace bazénů a koupališť mezi tříhvězdičkové kryté bazény a čtyřhvězdičková venkovní koupaliště.
Projekt letního koupaliště v prostorách Kraví Hory byl poprve vyhotoven v roce 1969. V roce 1970 byla zahájena výstavba a v roce 1975 bylo koupaliště se saunou zprovozněno brněnské veřejnosti (Areál zdraví Tělovýchovné jednoty Moravská Slávia). V areálu měl být vybudován ještě 50ti metrový bazén, toho se již návštěvníci nedočkali a areál sloužil v této podobě brněnské veřejnosti až do konce tisíciletí.
Po více jak čtvrtstoletí provozu, roce 2001 zadala městská část Brno – střed architektonickému ateliéru D.R.N.H s.r.o. zakázku na vyprojektování komplexní rekonstrukce areálu s obnovenou funkcí letního koupaliště doplněnou o chybějící krytý bazén, který by umožnil celoroční využití. Výsledné řešení moderní techno stavby hýřící sklem a nerezem mezi dřevěným nosným systémem pak firma UNISTAV Brno zrealizovala do dnešní podoby.
Stavba nepůsobí v daném prostředí nijak rušivě a jistě si architektonická ocenění právem zasloužila. Návštěvník má dnes k dispozici možnost celoročního plavání v krytých bazénech – plavecký 25 x 12,5 m, dětský 12,5 m a obdélníkovou vířivku, v letní sezóně navíc venkovní 50ti m bazén a dětské brouzdaliště. Všechny bazény jsou provedeny v celonerezové konstrukci zajišťující snadnou údržbu a hlavně ve venkovní části nenáročné zazimování a odzimování bazénů. Kapacita areálu je 165 návštěvníků v kryté části a až 2000 návštěvníků v letním provozu.
Vzhledem k jmenovaným oceněním bylo o rekonstrukci a dostavbě napsáno již hodně pochvalných statí, podívejme se tedy přes všechna pozitiva stavby i na bolístky a problémy, které museli pracovníci provozující organizace – Sportovní a rekreační areál Kraví Hora p.o. řešit, aby návštěvníci mohli být spokojeni. Parkujeme na miniaturním parkovišti u vstupu do bazénu. Ačkoliv není v provozu letní koupaliště, je parkoviště téměř zaplněné a neumím si představit, jak to řeší v létě, kdy se kapacita areálu zvýší na třináctinásobek oproti dnešnímu ještě „zimnímu“ provozu. Procházíme s ředitelem areálu Mgr. Evženem Hrubešem jednotlivými částmi areálu a bavíme se o „dětských nemocech“, kterými areál pod jeho vedením procházel od okamžiku slavnostního otevření v květnu roku 2004.
Areál se sice pro veřejnost otevřel, ale chyběla řada vybavení zajišťující provoz, která vznikala až v následujících letech. Do vstupu musel být vbudován odbavovací turniket hlídající správnou platební morálku návštěvníků. S ním nemůžete smlouvat, že jste překročili povolený čas jen o málo, ten nic nepromine. Změny se dotkly i prostoru šaten. Zůstalo původní řešení společných šaten, kde je vždy řada skříněk a naproti řada převlékacích kabin. Pohodlné řešení, ale prostorově náročné. Ale na škodu to není – provozovatel pouhou změnou vnitřního uspořádání vybavení může kapacitu šaten bez prostorových nároků navýšit. Navíc byly vyčleněny zvláštní šatní prostory pro děti v hromadných kurzech. Do prostor šaten byl doplněn kout s vlasovými vysoušeči a zrcadly pro úpravu vlasů před odchodem návštěvníků a návštěvnic z areálu. Prostor šatních skříněk monitoruje kamerový systém, který bezpečně hlídá zde uložené věci. V případě krádeže by byl pachatel rychle identifikován podle záznamu kamery. Nikdo se ale nemusí bát zneužití tohoto záznamu – pro vyhodnocení má k němu přístup jen policie a jinak dochází k jeho postupnému mazání a přehrávání. Monitoring prostor umožňuje ale obsluze operativně zakročit a zabránit vandalizmu nebo obtěžování návštěvníků.
Přes prostor sprch oddělených pro muže a pro ženy se dostáváme do bazénové haly. Venku nesvítí sluníčko a tak je v hale poměrně temno. Tmavý dojem umocňují navíc celonerezové bazénové vany s šedavým odstínem vody i tmavé břidlicí obložené ochozy kolem bazénů. Ty se zrovna moc nepovedly – odlupující se vrchní vrstva vytváří nehezké fleky na zemi. Ochozy nejsou vyspádovány a tak voda, která vycákává při pohybu plavců z bazénu, vytváří na zemi louže. Plavčíci musí širokými smetáky stahovat vodu z ochozů pryč. Oprava ochozů včetně jejich přespádování a odvodnění je nutná a určitě bude nákladnější než dosud prováděná vylepšení. Ale provozovatel po nabytých zkušenostech už ví, co si má u stavební firmy ohlídat.
V době naší návštěvy je v bazénové hale příjemně – větrání a systém vytápění pracuje přesně v souladu. Jak ale pan ředitel prozradil, problém nastává, když sluníčko přes celoskleněné stěny začne prohřívat celou krytou část areálu. Do bufetu a kanceláří se podařilo udělat chlazení, to ale není v bazénové hale, kde pak teplota neúměrně stoupá. Areál má vlastní tepelné zdroje - 2 kogenerační jednotky vyrábějící současně elektrickou energii spalováním plynu ve spalovacím motoru (2 jednotky po 100 kW), k tomu vzniká teplo s výkonem 150 kW. V přechodových obdobích, kdy se potřeba tepla v areálu snižuje, má provoz problém, co s vyrobeným teplem. Kogenerační jednotky se při nedostatečném odběru tepla přehřejí a vypnou. Tím se areál přepne na spotřebu elektrické energie z veřejné sítě – v tomto nárazovém odběru samozřejmě dražší, než kdyby byl sjednaný odběr veškeré elektriky. V letním období se přebytečné teplo vypouští do venkovního bazénu.
Jediným výtahem v areálu, určeným hlavně pro osoby tělesně postižené, sjíždíme do technologického podlaží. Areál se může pyšnit svým bezbariérovým řešením, které je zde využíváno i jednotlivými sdruženími handicapovaných lidí. Protože ale jde o jediný výtah v areálu, slouží i pro dopravu materiálu a zboží. Aby s ním nemuseli vozit i chemikálie, vytvořil si provozovatel v suterénu přečerpávací stanici, kam jsou chemikálie hadicí natankovány z přepravních autocisteren. Odtud si je strojníci stáčí do ručních barelů.
Pozitivní pro provozovatele jsou poměrně rozlehlé technické prostory zabírající celý suterén kryté části areálu. Technologie je tak přehledně uzpůsobená a dobře obsluhovatelná a bylo možné zde vytvořit i chybějící sklady pro bufet a prostor pro obsluhu. Zde, v úpravně vody, vidíme další problémy, které musel provozovatel řešit. Byly zde instalovány filtry s velmi malou filtrační pískovou výškou, takže i s malou kalovou kapacitou. Tím vznikly veliké problémy s udržením kvality vody, která výrazně kolísala. Nakonec zde provedli alespoň úpravu vnitřku filtrů – vyjmuli mezidno a tím zvýšili pískovou vrstvu o několik centimetrů. I tak by ale bylo potřebné, aby filtrační vrstva byla alespoň dvoj či trojnásobná, aby se blížila standardu jiných bazénů.
Technolog zde naprojektoval společnou úpravnu vody pro všechny kryté bazény. V praxi tak byla ve vířivce studená voda. Proto provozovatel provedl dodatečné oddělení úpravny vody vířivky. Oba systémy byly doplněny o moderní desinfekční systémy ozonizace s průchodem vody přes středotlakou UV lampu. Vyměněn byl již celý systém chemického hospodářství včetně automatického měření a regulace kvality bazénové vody. Mgr. Hrubeš si velmi pochvaloval odborných rad Ing. Svobody CSc., bývalého přednášejícího balneologie na VUT v Brně, při vymýšlení úprav technologie i šikovných rukou pana Kalaše z nedaleké Nautiky Brno, který se o jemnou mechaniku chemického hospodářství a jeho regulačních prvků průběžně stará. I díky jím se nyní daří nastavit a držet parametry vody v mezích přísných hygienických pravidel.
Provoz se musí vypořádat i s dalšími specifiky této lokality. K ním patří nedostatečná kapacita vodního zdroje i malá kapacita kanalizace. Při výměně vody tak trvá více jak 10 dní, než je bazén napuštěn. Navíc je nezbytně nutné přísné šetření s vodou, což zní u areálu s bazény až neskutečně. Voda z bazénů se tak před vypuštěním nejprve použije ve sprchách a na záchodech. Odpadní vody se jímají do rezervoárů a voda se používá na zálivku a údržbu hřišť. Pro provoz to tak znamená úsporu na stočném, protože se do kanalizace vypouští jen splaškové vody.
Chod areálu zajišťuje městská příspěvková organizace Sportovní a rekreační areál Kraví Hora p.o. z peněz nejen z vybraného vstupného, ale i z příspěvků z městské kasy. To umožňuje nastavení vstupného ve výši, která nebrání plavání ani méně majetným návštěvníkům. Většinu provozní doby ale zabírají pronájmy bazénu – plavecká škola, kurzy plavání a pronájem sportovců. Je škoda, že v areálu nebyly vybudovány alespoň dva plavecké bazény, aby měla veřejnost více prostoru. Takto se musí čekat, až v okolí vyroste nějaká „konkurence“, která část poptávky po plavání z Kraví Hory odejme.
Areál Kraví Hora je členem profesní Asociace pracovníků v regeneraci. Proto zde také probíhá část programu jarní konference APR 11. – 12. května zaměřená na novou provozní legislativu bazénů, solárií a wellness provozů.
Vstupné na krytém bazénu závisí na lukrativnosti doby a velikosti vodní plochy volné pro plavání veřejnosti. Pro dospělé se pohybuje od 50 – 70 Kč/h, děti, důchodci a invalidé platí 40 Kč/h, děti do 6ti let mají přístup zdarma. Venkovní bazén sice při naší návštěvě při přípravě konference ještě nebyl v provozu a pokrývala jej vrstva ledu, ale v ceníku se dovídáme, že vloni při návštěvě zaplatil dospělý návštěvník za celý den 100 Kč, děti, důchodci a invalidé symbolických 40 Kč/den. Foto: Milan Šmíd
