SPORTOVNÍ ARBITRÁŽNÍ SOUD Zámek de Béthuse, av. de Beaumont 2, CH - 1012 Lausanne, tel. +41 21 613 50 00, fax +41 21 613 50 01, www.tas.cas.org Na vědomí prostřednictvím faxu: Pan Ross Wenzel Carrard a společníci 1, Place Saint-Francois P. O. Box 7191 1002 Lausanne Švýcarsko fax: (41) 21 349 19 20 Na vědomí prostřednictvím e-mailu: Pan Ondřej Pecák Právní zástupce Na Ořechovce 199/24 162 00 Praha 6 Střešovice Česká republika e-mail:
[email protected] Pan Remigius Machura c/o Antidopingový výbor ČR Za císařským mlýnem 1063 170 00 Praha 7 Česká republika e-mail:
[email protected]
Lausanne, 5. listopadu 2015/WS/pr
Věc: CAS 2015/A/4063 WADA proti Antidopingovému výboru ČR a panu Remigiu Machurovi Vážení, V příloze naleznete kopii rozhodčího nálezu vydaného Sportovním arbitrážním soudem ve výše zmíněné záležitosti. Originální vyhotovení tohoto rozhodnutí obdržíte v patřičné době.
V souladu s článkem R59 Kodexu sportovní arbitráže není přiložené rozhodnutí důvěrné a Sportovní arbitrážní soud je může v úplnosti uveřejnit. Pokud se strany domnívají, že některé informace obsažené v tomto rozhodnutí by měly zůstat důvěrné, mohou zaslat Sportovnímu arbitrážnímu soudu do 12. listopadu 2015 odůvodněnou žádost o to, aby tato informace byla potenciálně odstraněna, ale jen v takovém rozsahu, aby tato odstraněná část neovlivnila smysl nebo srozumitelnost tohoto rozhodnutí. Buďte, prosím, ujištěni, že zůstávám všem stranám k disposici pro jakékoli další informace. Upřímně Váš William Sternheimer Výkonný právní zástupce a vedoucí arbitráže Na vědomí: Jediný rozhodce
CAS 2015/A/4063 WADA proti Antidopingovému výboru ČR a panu Remigiu Machurovi
ROZHODČÍ NÁLEZ Vydaný
SPORTOVNÍM ARBITRÁŽNÍM SOUDEM který zasedal v následujícím složení: Jediný rozhodce: prof. dr. William Schimke Právní zástupce, Düsseldorf, Německo
V rozhodčím řízení mezi
Světovou antidopingovou agenturou (WADA), Montreal, Kanada, zastoupenou panem Rossem Wenzelem, právním zástupcem, Kellerhals Carrard, Lausanne, Švýcarsko, odvolatel a 1) Antidopingovým výborem ČR (ADV ČR), Praha, Česká republika, zastoupeným panem Ondřejem Pecákem, právním zástupcem, Advokátní kancelář Mgr. Ondřeje Pecáka, Praha, Česká republika, první odpůrce
2)
Remigiem Machurou ml., Česká republika, druhý odpůrce
I.
STRANY
1. Světová antidopingová agentura (WADA či odvolatel), je nezávislou mezinárodní agenturou, která byla ustavena podle švýcarského práva jako soukromá nadace se sídlem v Lausanne, Švýcarsko, a má své hlavní ústředí v Montrealu, Kanada, jejímž cílem je mezinárodně prosazovat a koordinovat boj proti dopingu ve sportu. 2. Antidopingový výbor ČR (ADV ČR či první odpůrce) je nejvyšším orgánem a výhradně profesionálním pracovištěm s celostátní působností, které zajišťuje antidopingový program České republiky a je odpovědné za naplňování Světového antidopingového kodexu, za odběr vzorků, kontrolu jejich výsledků a za vedení řízení na národní úrovni. 3. Remigius Machura ml. (sportovec či druhý odpůrce, spojený s Antidopingovým výborem ČR) byl koulařem, který soutěžil mj. na mistrovství světa juniorů a mládeže IAAF a reprezentoval Českou republiku na mezinárodní úrovni. V současné době je sportovcem, který hraje na amatérské úrovni americký fotbal. II.
VĚCNÝ ZÁKLAD SPORU
4. Souhrn nejdůležitějších skutečností a okolnosti, vedoucích k tomuto odvolání, je založen na podání stran. Dodatečné skutečnosti se v případě potřeby stanovují s ohledem na právní diskusi, která následuje. Jediný rozhodce zvažoval všechny skutečnosti, bezdůvodná nařčení, zákonné argumenty i důkazy předložené stranami v tomto řízení, ale ve svém rozhodnutí se odvolává jen na podání a důkazy, které považuje pro svou argumentaci za nezbytné. 5. Jediný rozhodce shledal, že podstatná část rozhodnutí, dopisů i e-mailů, které jsou pro daný případ důležité, nebyla k dispozici v jejich původní verzi. ADV ČR je totiž dodal WADA s popisem předcházejícího řízení. Skutečnost, že jediný rozhodce neměl k disposici tyto originály, není příznivá, jediný rozhodce je však přesvědčen, že se může spolehnout na věcná podání WADA, zvláště pak ve světle skutečnosti, že tyto skutečnosti nebyly zpochybněny ze strany ADV ČR, ani ze strany sportovce. A. První porušení antidopingových pravidel a sankce 6. Sportovec, koulař, byl positivně testován pro nepřípustné množství lidského růstového hormonu (somatotrofin), které bylo zjištěno odběrem krevního vzorku při soutěži dne 14. července 2010. 7. Dne 23. července 2010 vydala disciplinární komise Českého atletického svazu rozhodnutí, v němž uložila sportovci dvouletý zákaz činnosti začínající dnem 12. srpna 2010 a končící dnem 11. srpna 2012.
8. Dne 3. listopadu 2010 zamítla Rozhodčí komise Českého olympijského výboru odvolání podané sportovcem a potvrdila rozhodnutí první instance. 9. Dne 14. února 2011 oznámil sportovec ADV ČR, že končí závodní sportovní činnost. B.
Neoznámený návrat sportovce k závodní činnosti a následující disciplinární řízení
10. Dne 13. dubna 2013 sportovec soutěžil v zápase amerického fotbalu organizovaném pod záštitou České asociace amerického fotbalu (CAAF). Po tomto zápase ohlásil Antidopingový výbor ČR České asociaci amerického fotbalu, že sportovec potenciálně porušil článek 10.11 Směrnice pro kontrolu a postih dopingu ve sportu v České republice (Směrnice). 11. Dne 31. května 2013 rozhodla Disciplinární komise České Asociace amerického fotbalu, že sportovec porušil článek 5.7.2 Směrnice (spíše než článek 10.11) tím, že „neohlásil svůj návrat k závodní činnosti a tím porušil zásadu, že po nezbytnou dobu před očekávaným návratem k závodní činnosti podléhá testování“. Sportovci byla uložena pokuta 1.000 českých korun (Kč) a byl po zbytek roku 2013 vyloučen z účasti v české lize amerického fotbalu. 12. Na základě odvolání ADV ČR přijal výbor České asociace amerického fotbalu dne 10. srpna 2013 rozhodnutí, v němž stanovil, že sportovec a) porušil článek 10.11 Směrnice (spíše než článek 5.7.2) a že b) nedodržel lhůtu zbývajících 545 dnů zákazu činnosti, kterou sportovec ve skutečnosti nedodržel. 13. Sportovec se odvolal a na základě toho Rozhodčí komise Českého olympijského výboru (ČOV) rozhodla dne 21. listopadu 2013, že sportovec skutečně porušil článek 10.11 Směrnice. Dále ČOV specifikoval, že se sportovec musí podřídit lhůtě 545 dnů testování mimo soutěž, než se bude moci navrátit k závodní činnosti. C.
Návrat sportovce k závodní činnosti a jeho odmítnutí odběru vzorku
14. Dne 22. ledna 2014 vyplnil sportovec formulář nazvaný „Oznámení o obnovení závodní činnosti“. Tento formulář stanoví mimo jiné, že „Datum obnovení Vaší činnosti bude datum, kdy tento formulář s kompletně vyplněnou částí „Osobní informace sportovce“ obdrží ADV ČR“, a jehož prostřednictvím sportovec deklaroval: „Tímto potvrzuji, že jsem se rozhodl obnovit závodní činnost a tedy beru na vědomí, že budu zařazen do registru pro mimosoutěžní testování“. Toto „Oznámení o obnovení závodní činnosti“ obsahuje část pro potřeby ADV ČR. Tato část je vyplněna hůlkovým písmem. Obsahuje podpis v části „Podpis člena exekutivy“ a v části „Datum přijetí oznámení“ uvádí „23.1.2014“. Další část obsahuje hvězdičku, jejíž vysvětlení lze číst jako „Obnovené datum závodní činnosti sportovce“.
15. Dne 23. ledna 2014 potvrdil ADV ČR e-mailem přijetí oznámení sportovce. 16. Dne 27. ledna 2014 zaslal sportovec ADV ČR e-mail následujícího obsahu: „Mohu se zeptat, jak mám ze své strany dále postupovat? Mám na mysli současnou adresu, a zda, když jsem pracující osoba a sportovec amatér, mám povinnost hlásit místa pobytu atd. Díky za Vaši informaci. Remigius Machura“. 17. Dne 28. ledna 2014 odpověděl ADV ČR, mimo jiné, těmito slovy: „Informujeme Vás o tom, že Vás v tomto roce nezařadíme do registru monitorovaných sportovců. Počítáme s tím, že tam budete zařazen v roce 2015. O Vaší povinnosti hlásit místa pobytu Vás budeme včas informovat“. 18. O rok později, 29. ledna 2015, vyplnil sportovec druhé „Oznámení o zahájení sportovní činnosti“ a „Žádost o zkrácení dočasného pozastavení činnosti“ s tím, že ADV ČR může „povolit návrat k závodní činnosti, aniž by trval na potřebě dodržet 545 dnů mimosoutěžního testování.“ 19. Dne 5. února 2015 zaslal ADV ČR sportovci e-mailem dopis, v němž jej informoval, mimo jiné, o následujícím: „Rádi bychom Vás informovali o tom, že počínaje 9. února 2015 budete zařazen do národního Registru pro testování. Přečtěte si následující instrukce a vyplňte a podepište Potvrzení o informacích k zařazení do národního Registru pro testování (RTP). Sportovci zařazeni do národního Registru pro testování mají za povinnost oznamovat ADV ČR místa pobytů tak, aby se mohli podrobit neohlášenému testování mimo soutěž.“ Sportovec popírá, že by takovýto e-mail někdy obdržel. 20. Dne 11. února 2015 se snažil pan Dolejš, dopingový komisař ADV ČR, provést ve sportovcově domě dopingovou kontrolu mimo soutěž. Komisař se nejprve snažil provést kontrolu ráno, byl však manželkou sportovce informován, že sportovec je v práci a domů že se vrátí až večer. Proto se dopingový komisař vrátil do sportovcova domu téhož dne v 18.50 hod. večer. Dveře mu při této příležitosti otevřel sám sportovec. Protože sportovec reklamoval, že mu nebyl doručen e-mail obsahující dopis z 5. února 2015, komisař mu ukázal papírovou kopii tohoto listu. Sportovec argumentoval tím, že hráči registrovaní v České asociaci amerického fotbalu nepodléhají mimosoutěžním dopingovým kontrolám, že má v každém případě v současné době pozastavenu soutěžní činnost a že tedy nepodléhá takovýmto kontrolám. Dopingový komisař sportovci vyložil, že se v obou svých argumentech mýlí, požádal sportovce, zda je ochoten podepsat formulář o dopingové kontrole a uvést, že se odmítl podrobit takovéto kontrole. Sportovec odpověděl, že nic nepodepíše a že si přeje poradit se nejprve se svým právním zástupcem. Dopingový komisař řekl sportovci, že počká
za dveřmi, dokud sportovec nezkontaktuje svého právníka. Konverzace mezi sportovcem a dopingovým komisařem trvala až do této chvíle asi 20 minut. Dalších 20 minut dopingový komisař na sportovce čekal. Když se sportovec stále neobjevoval, zazvonil dopingový komisař v následujících pěti minutách několikrát na domovní zvonek, naposledy v 19.35 hod. Dopingový komisař zaznamenal tyto detaily svého neúspěšného pokusu provést u sportovce dopingovou kontrolu do protokolu datovaného 12. únorem 2015. 21. Dne 13. února 2015 informoval ADV ČR sportovce, že se dopustil porušení článku 2.3 Směrnice (což je odmítnutí podrobit se dopingové kontrole). 22. Téhož dne, 13. února 2015, informoval ADV ČR sportovce ve věci jeho žádosti ze dne 29. ledna 2015: „…Řízení bude přerušeno, dokud nebude skutečně uzavřeno disciplinární řízení v případě článku 2.3 Směrnice o podezření z porušení (odmítnutí odběru vzorku dne 11. února 2015)“. 23. Dne 18. února 2015 napsal Miloš Vrabec, ředitel ADV ČR, sportovci dopis (napadené rozhodnutí), který jej informuje o následujícím: „Tomu, koho se to týká, tímto dopisem Vás informujeme o zrušení předchozího dopisu ze dne 13. února 2015 v případě domnělého porušení antidopingových pravidel v americkém fotbalu – odmítnutí dopingové kontroly sportovcem Remigiem Machurou narozeným 1. srpna 1986 (Česká republika), typ testu: mimo soutěž. Důvodem zrušení je porušení vnitřních procesních pravidel Antidopingového výboru ČR, neboť test se neměl provádět. Žádáme, aby každý krok, který byl v tomto směru vykonán, byl zrušen. Současně se provádějí kroky k výše zmíněnému pozastavení. Budeme Vás informovat v případě dalších kroků týkajících se tohoto případu“. 24. Rovněž dne 18. února 2015 přijal ADV ČR rozhodnutí ve věci dopisu sportovce ze dne 29. ledna 2015, který by mu umožnil návrat k závodní činnosti bez omezení od 1. března 2015. Operativní část tohoto rozhodnutí zní následujícím způsobem: „1. Vyhovuje se žádosti žadatele Remigia Machury tak, že žadatel je oprávněn ode dne 1. března 2015 zahájit závodní činnost bez jakéhokoli omezení. 2. Rozhodlo se, že žadatel bude ode dne 23. ledna 2015, kdy podal oznámení o obnovení závodní činnosti, do dne 28. února 2015 podléhat režimu mimosoutěžního testování a tento časový úsek je považován za období, v němž si odbýval dočasný zákaz činnosti z rozhodnutí Rozhodčí komise ČOV ze dne 21. listopadu 2013, referenční číslo 2/2013.
3. Ruší se oznámení o výsledku dopingové kontroly ADV ČR ze dne 13. února 2015. 4. Žadatel je povinen vyplnit do týdne po doručení tohoto rozhodnutí svoje místa pobytu.“ 25. Dne 2. března 2015 informovala WADA ADV ČR o následujícím: „Píšeme Vám ve věci Remigia Machury, jehož obvinění se Antidopingový výbor ČR rozhodl stáhnout dopisem ze dne 18. února 2015. Abychom mohli celý případ posoudit s hlediska možného odvolání WADA, požádali bychom Vás o poskytnutí podkladů k celému případu, na jehož základě bylo vydáno rozhodnutí.….“ 26. Dne 10. března 2015 poslal ADV ČR Světové antidopingové agentuře WADA dopis s předmětem „Informace o zproštění obvinění sportovce“. Dále ředitel ADV ČR informoval WADA o tom, že v případě, že by požadovala celou dokumentaci případu: „bylo by obtížné tento požadavek splnit pouze s pěti pracovníky … a s omezeným rozpočtem.“ Proto ADV ČR poskytl WADA jen „zkrácenou versi historie celého případu“. V tomto dokumentu ADV ČR je zmíněno, mimo jiné, následující: „Abychom se stručně vyjádřili, podřízený zaměstnanec české antidopingové organizace nemá pravomoc k tomu, aby rušil jakékoli řízení nedořešené na úrovni vyššího orgánu. Dalším správným krokem by bylo nejprve vydat rozhodnutí o uplatnění článku 18.5.3, druhým přimět sportovce, aby vyplnil místa pobytu – a pokud je nevyplní, domnívat se, že došlo k porušení antidopingových pravidel, a když je vyplní, zahájit testování a na základě takového řádného průběhu předpokládat, že pravděpodobně dojde k dalšímu porušení“. 27. Dne 11. března 2015 zaslala WADA řediteli ADV ČR e-mail, v němž, mimo jiné, objasňovala: „Pokud se týká pokusu o dopingovou kontrolu ze dne 11. února 2015, nevidíme, jak mohlo nedořešené řízení bránit antidopingové organizaci sportovce testovat. Jelikož měl sportovec stále pozastavenu závodní činnost, byl podle našeho názoru dosažitelný pro mimosoutěžní testování. Je nějaký jiný důvod, který by bránil dopingovému komisaři národní antidopingové organizace provést u tohoto sportovce dopingovou kontrolu?“ 28. Zdá se, že na dopis WADA ze dne 11. března 2015 ředitel ADV ČR neodpověděl. 29. Dne 20. března 2015 WADA znovu požádala prostřednictvím e-mailu ředitele ADV ČR o zaslání podkladů k celému případu a uvedla, že není nutné překládat celou dokumentaci, protože Světová antidopingová agentura potřebuje především „dokumentaci o události ze dne 11. února 2015 a o žádosti sportovce podle článku 25.3“.
30. Dne 20. dubna 2015 zaslal ředitel ADV ČR Světové antidopingové agentuře e-mail s přiloženým dokumentem ve složce „Překlad celého případu od roku 2014 – Machura ml.“. III.
ŘÍZENÍ U SPORTOVNÍHO ARBITRÁŽNÍHO SOUDU
31. Dne 11. května 2015 podala WADA u Sportovního arbitrážního soudu (CAS) odvolání proti napadenému rozhodnutí v souladu s článkem R47 Kodexu sportovní arbitráže (vydání 2013) (Kodex CAS). 32. Dne 1. června 2015 podala WADA zdůvodnění odvolání v souladu s článkem R51 Kodexu CAS. Dokument obsahoval přehled skutečností a právních tvrzení včetně následujících požadavků o opravný prostředek: „1. Odvolání WADA se připouští. 2. Rozhodnutí vydané Antidopingovým výborem ČR dne 18. února 2015 v náležitosti Remigia Machury se ruší. 3. Remigiu Machurovi je udělen zákaz činnosti na dobu osmi let, která začíná běžet od okamžiku rozhodnutí CAS. 4. Všechny výsledky, jichž dosáhl Remigius Machura od 11. února 2015 včetně, se ruší se všemi důsledky z toho vyplývajícími (včetně odebrání získaných medailí, bodů a cen). 5. WADA náleží náhrada nákladů.“ 33. Dne 5. června 2015 požádala WADA, aby celou záležitost posuzoval a rozhodoval jediný rozhodce. 34. Dne 8. června 2015 podal ADV ČR odpověď v souladu s článkem R55 Kodexu CAS, s následujícími požadavky o opravný prostředek: „1. Odvolání Světové antidopingové agentury se nepřipouští. V případě, že by Sportovní arbitrážní soud shledal, že se odvolání připouští, nechť rozhodne následujícím způsobem: 2. Odvolání Světové antidopingové agentury se zamítá. V případě jakéhokoli jiného rozhodnutí Sportovního arbitrážního soudu nechť je rozhodnuto, že: 3. ADV ČR a sportovci náleží náhrada nákladů“.
35. Dne 11. června 2015 informovala Soudní kancelář CAS všechny strany, že vzhledem k opomenutí odpůrců zaujmout stanovisko k (i) žádosti odvolatele o jediného rozhodce, (ii) jejich záměru uhradit zálohu na náklady v souladu s článkem R50 Kodexu CAS, bude na prezidentovi komory odvolací arbitráže CAS nebo na jeho zástupci, aby rozhodli o počtu rozhodců. 36. Dne 29. června 2015 informovala Soudní kancelář CAS všechny strany o tom, že prezident komory odvolací arbitráže CAS rozhodl o jmenování jediného rozhodce. Dále byly strany informovány o tom, že dnem 23. června 2015 uplynul pro odpůrce termín k podání odpovědí, ze strany sportovce však nepřišla žádná odpověď. Strany byly informovány, že v souladu s článkem R55 Kodexu CAS může jediný rozhodce i tak vést rozhodčí řízení a vydat rozhodčí nález. 37. Dne 8. července 2015 informovala Soudní kancelář CAS všechny strany v souladu s článkem R54 Kodexu CAS a jménem prezidenta komory odvolací arbitráže CAS, že arbitrážní panel, jmenovaný za účelem rozhodnutí v daném případu, sestává z: Prof. Dr. Martin Schimke, právní zástupce, Düsseldorf, Německo. 38. Dne 30. června 2015 informovala WADA Soudní kancelář CAS, že souhlasí s rozhodnutím případu na základě písemných podání stran, a to na základě skutečností, že ADV ČR (i) přijal popis skutečností, jak jej předložila WADA a (ii) sportovec patrně nepředložil svou odpověď. 39. Dne 6. července 2015 informoval ADV ČR Soudní kancelář CAS, že souhlasí s tím, aby jediný rozhodce vydal nález pouze na základě již předložených podání, a že nepřijímá další podání s výjimkou několika dodatků odvolatele k prohlášení odpůrců ze dne 11. června 2015, pokud jde o plnou právní argumentaci k aplikaci principu „lis pendens“ (spočívající spor). 40. Dne 1. září 2015 poskytl ADV ČR Soudní kanceláři CAS na základě žádosti jediného rozhodce v souladu s článkem R57 Kodexu CAS kopii české Směrnice pro kontrolu a postih dopingu ve sportu z roku 2009. 41. Dne 22. září 2015 informovala Soudní kancelář CAS všechny strany v souladu s článkem R57 Kodexu CAS, že se jediný rozhodce považuje za dostatečně informovaného, aby na základě předložených písemných podání stran vydal nález. 42. Dne 21. respektive 24. září 2015 vrátili WADA, ADV ČR a sportovec Soudní kanceláři CAS řádně podepsané kopie pokynů pro řízení. IV.
PODÁNÍ STRAN
43. Jediný rozhodce potvrzuje, že při svém posuzování vzal pečlivě v úvahu všechna podání, důkazy i tvrzení předložené stranami, a to i ty, které nebyly speciálně shrnuté nebo se nevztahovaly k danému řízení. 44. Podání WADA lze v zásadě shrnout do následujících bodů: Pokud jde o soudní pravomoc CAS, udává WADA v souladu s článkem 13.2 Směrnice, že má právo se odvolat proti rozhodnutí, pokud řízení ve věci porušení antidopingových pravidel nemůže z procesních důvodů pokračovat nebo pokud rozhodnutí nekonstatuje porušení antidopingových pravidel. Jelikož žádná jiná strana nepodala odvolání proti napadenému rozhodnutí, WADA má dále právo odvolat se s odkazem na článek 13.1.3 Směrnice přímo k CAS, aniž by v řízení s ADV ČR vyčerpala ostatní opravné prostředky. Pokud jde o přípustnost odvolání, WADA udává, že jestliže strana, která má právo se odvolat, své odvolání podala, ale nebyla stranou v řízení, které vedlo k rozhodnutí, proti němuž směřuje odvolání, má tato strana v souladu s článkem 13.7.1 Směrnice lhůtu 21 dnů od přijetí celého případu, aby podala odvolání k CAS, kde si strana do 15 dnů od přijetí oznámení o rozhodnutí vyžádala kopii celého případu. WADA udává, že splnila tyto požadavky a odvolání bylo podáno dostatečně včas. Pokud se týká skutkové podstaty případu, WADA udává, že sportovec podléhal testování mimo soutěž ADV ČR, jelikož ADV ČR formálně oznámil, že má v úmyslu vrátit se znovu k závodní činnosti. WADA dále sděluje, že sportovec záměrně porušil článek 2.3 Směrnice, když se vyhýbal a odmítl se podrobit odběru vzorku. Pokud se týká sankce, která má být sportovci udělena, WADA udává, že sportovec jednal záměrně a musí být proto v zásadě potrestán zákazem činnosti na dobu čtyř let, protože nelze uplatnit žádné ustanovení, které by mohlo vést ke zkrácení doby zákazu činnosti. Protože se však sportovec porušení antidopingových pravidel již jednou dopustil, jde nyní o druhé porušení antidopingových pravidel ve smyslu článku 10.7 Směrnice. Na základě článku 10.7.1 zastává WADA názor, že musí být uložen osmiletý trest zákazu činnosti, který začíná okamžikem vydání rozhodčího nálezu CAS. 45. Podání ADV ČR lze v zásadě shrnout následujícím způsobem: ADV ČR udává, že „souhlasí s pravomocí Sportovního arbitrážního soudu, protože za dané situace je patřičné použiti Světového antidopingového kodexu, domníváme se však, že odvolání, které se opírá o nesprávné odvolací důvody, není přípustné“ a dále, že
„potvrzujeme a souhlasíme s popisem skutečností, jak jsou zachyceny ve zdůvodnění odvolání WADA ze dne 1. června 2015, a to ve všech bodech 1-27 článku I“. Co se týká přípustnosti odvolání, ADV ČR výbor ČR uvádí, že WADA se spoléhá na článek 13.2 Směrnice, což není korektní, a zastává názor, že nedošlo k porušení antidopingových pravidel, protože nebyly splněny podmínky pro dopingovou kontrolu. V důsledku toho nemohlo dojít k dopingové kontrole, nemohlo ani nastat porušení antidopingových pravidel a všechny výsledky, které pocházejí z této tak zvané kontroly, jsou neplatné. ADV ČR dále tvrdí, že sportovcovu žádost o zkrácení trestu zákazu činnosti musel nejprve rozhodnout ředitel ADV ČR a že „ředitelova autorita je tou nejvyšší instancí, která povoluje zahájení jakéhokoli řízení, které by mělo být vedeno na úrovni ředitele (vertikální právní překážka). Na druhé straně zaměstnanec není oprávněn k tomu, aby torpedoval řízení, které by měl respektovat, měl by dočkat jeho ukončení, dříve než podnikne další kroky nebo jednat v souladu s ředitelem. Takovýto postup není sice v pravidlech výslovně napsán, vyplývá ale všeobecně z postavení ředitele a jeho pravomocí“. ADV ČR navíc tvrdí, že shledává v tomto případě také „horizontální právní překážku, což znamená, že se jedná o dvojí řízení vedoucí k téže odpovědi o prakticky stejné záležitosti. Výsledek má být v obou případech „je nebo není oprávněný nebo jen částečně“. Žádné z řízení však není přípustné při soutěži, protože takovýto souběh není zachycen v žádném z antidopingových pravidel, fakticky ale způsobuje, že antidopingová organizace je rozdělena na dva objekty, které stojí proti sobě s nejasným výhledem, jak má každý z nich postupovat, což v konečných důsledcích narušuje všeobecný zákonný princip očekávatelnosti řízení, pokud v takovéto situaci existují specifická pravidla, která rozhodují o tom, že orgán musí postupovat v souladu s principem in dubio mitius/in dubio pro libertate.…. V tomto případě musí být uplatněna analogie s principem lis pendens, aby se zabránilo protikladným rozhodnutím v řízení zahrnující stejné strany a stejné skutečnosti. Tento argument je nutný pro porozumění, jak nahlížet na tento „velký obraz“ případu a na historii případu, která postupuje krok za krokem, protože každý jednotlivý krok stranou z kontextu, jak to učinila WADA, by mohl poškodit sportovce, dobré jméno světového antidopingového programu a jeho orgánů a v důsledcích by mohl vést k nikdy nekončícím sporům na mnoha mezinárodních i národních úrovních, jimž se ADV ČR snaží za každou cenu zabránit“. ADV ČR dále prohlašuje, že žádost sportovce o zkrácení doby zákazu činnosti zůstala se strany WADA naprosto nevyřešena. V žádosti WADA ze dne 11. března 2015 o bližší vysvětlení se píše, že „Světová antidopingová agentura pochybovala o správnosti mínění a postupu ADV ČR, ale netvrdila, ani nevysvětlovala tuto záležitost z hlediska právních překážek (lis pendens). WADA jen konstatovala, že podle jejího názoru jde o prosté odmítnutí testu bez překážek…. Zatím nerozumíme, proč nelze použít principu lis pendens v souladu s tím, jak řeší tuto záležitost zákon v České republice, pokud se antidopingové zákony na tuto záležitosti
plně nevztahují“. ADV ČR se odvolává na právní vědu CAS, kdy CAS v podobné situaci odvolání údajně zamítl. ADV ČR konečně zastává názor, že žádost sportovce o zkrácení doby zákazu činnosti měla být uznána, jelikož rozhodnutí o uložení prvotního zákazu činnosti bylo vydáno před tím, než vstoupila v platnost poslední verze Světového antidopingového kodexu z roku 2015. „Důležité je, co znamenají slova „ve světle Kodexu z roku 2015?“ WADA nesouhlasí, což my chápeme tak, že WADA podala odvolání, nepodala však hluboký rozbor této skutečnosti, ačkoli by to bylo nutné“. Podle ADV ČR dané ustanovení připouští možnost „zvážit specifické okolnosti. Pokud ADV ČR o specifických okolnostech neuvažoval a nevyložil ustanovení ve prospěch zdůvodnění sportovce, přičemž se nepoužije žádné omezující ustanovení a „blízká“ ustanovení nejsou následujícím postupem přímo vázány k sobě, jakýkoli jiný postup by byl striktně proti uplatnění principu lege artis (podle zákona)“. 46. Sportovec nepředložil samostatné písemné podání a byl zastupován ADV ČR. V.
SOUDNÍ PRAVOMOC
47. Ačkoli se ADV ČR výslovně nevyjádřil, že by měl námitky proti soudní pravomoci CAS, a potvrdil soudní pravomoc CAS tím, že podepsal jeho Řád pro soudní řízení, jediný rozhodce shledává, že tvrzení ADV ČR vztahující se k článku 13.2 Směrnice je záležitostí soudní pravomoci a postoje k odvolání spíše než přípustnosti. I když je postoj strany k odvolání formálně vázán ke skutkové podstatě odvolání, postoj WADA je v daném případě úzce spjat se soudní pravomocí CAS a proto se to řeší v této části. 48. Jediný rozhodce zjistil, že se napadené rozhodnutí vztahuje ke zrušení „předchozího dopisu ze dne 13. února 2015 v případě údajného porušení antidopingových pravidel v americkém fotbale, což je odmítnutí podrobit se dopingové kontrole ze strany sportovce Remigia Machury“, ale rozhodce zaznamenal, že ADV ČR zaslal sportovci dne 13. února 2015 dva dopisy. 49. Jediný rozhodce shledal, že formulace napadeného rozhodnutí (tj. „důvodem zrušení je porušení vnitřních procesních pravidel Antidopingového výboru ČR, neboť test se neměl provádět“ je dostatečně jasná pro určení, že vedení disciplinárního řízení bylo odvoláno, protože se test neměl konat. Jediný rozhodce shledává, že napadenému rozhodnutí je možno rozumět pouze tak, že se odvolává na první dopis ze dne 13. února 2015, jelikož druhý dopis ze dne 13. února 2015 považuje za „přerušení“ sportovcovy žádosti o zkrácení doby zákazu činnosti. 50. Jediný rozhodce zjistil, že článek R47 Kodexu CAS stanoví následující:
„CAS může podat odvolání proti rozhodnutí federace, svazu nebo sportovního orgánu, pokud tak předepisují stanovy či pravidla zmíněného orgánu nebo pokud strany uzavřely konkrétní rozhodčí dohodu a pokud odvolatel před podáním odvolání vyčerpal dostupné opravné prostředky, to vše v souladu se stanovami či pravidly zmíněného sportovního orgánu.“ 51. Článek 13.2 Směrnice uvádí následující: „Proti rozhodnutí,…že řízení o porušení antidopingových pravidel nemůže pokračovat z procesních důvodů (včetně například promlčení) … je možné podat odvolání výlučně podle ustanovení článků 13.2 – 13.6.“ 52. Článek 13.1.3 Směrnice uvádí navíc: „V případech, kdy má WADA právo odvolání podle článku 13, a žádná jiná strana se neodvolala proti konečnému rozhodnutí v řízení v rámci Antidopingové organizace, může WADA podat odvolání proti takovému rozhodnutí přímo k CAS, aniž by musela vyčerpat jiné opravné prostředky v řízení Antidopingové organizace.“ 53. Jediný rozhodce zjistil, že tato možnost zůstala nevyužita a že žádná ze stran se proti napadenému rozhodnutí neodvolala. 54. Jediný rozhodce shledal, že aby mohla WADA podat odvolání přímo k CAS, napadené odvolání musí být ve skutečnosti rozhodnutí. Kdyby nebylo provedeno rozhodnutí, CAS by ve skutečnosti nebyl kompetentní k tomu, aby posoudil a rozhodl danou záležitost. V důsledku toho, bez ohledu na skutečnost, že tuto záležitost nevznesl ani jeden z respondentů, se jediný rozhodce domnívá, že záležitost musí prozkoumat ex officio (z titulu úřední moci). 55. Jediný rozhodce zjistil, že standardní jurisprudence CAS určuje s ohledem na to, zda se proti rozhodnutí lze skutečně odvolat, následující postup: „V zásadě, aby se komunikace stala rozhodnutím, musí tato komunikace obsahovat nařízení, pomocí něhož orgán vydávající rozhodnutí má v úmyslu ovlivňovat právní situaci příjemců tohoto rozhodnutí nebo ostatních stran. … forma komunikace není důležitá pro stanovení, zda již existuje rozhodnutí či nikoli (CAS 2005/A/899,§61).“ 56. Právní vědec v tomto ohledu dospěl k následujícímu závěru: „Co je rozhodnutí, proti němuž se lze odvolat? Odpověděli bychom tím, že řekneme, že proti rozhodnutí sportovního svazu, proti kterému se lze odvolat, je komunikace svazu směřující k určité straně založena na principu „animus decidendi“, což je záměr orgánu svazu rozhodovat v záležitosti, která je pouze v jeho vyšší kompetenci (nebo nekompetenci). Jednoduchá
informace, která neobsahuje žádné nařízení, nemůže být považována za rozhodnutí. (BERNASCONI, When is a „decision“ an appeable decision?, In: RIGOZZI / BERNASCONI (Eds.), The Proceedings before the Court of Arbitration of Sport, CAS & FSA/SAV Conference, Lausanne 2006, Berne 2007, str. 273).“ 57. Bez ohledu na skutečnost, že dopis ředitele ADV ČR ze dne 18. února 2015 je adresován „tomu, koho se týká“, a nikoli přímo sportovci a začíná slovy „tímto dopisem Vás informujeme o“, usuzuje jediný rozhodce, že tento dopis je třeba považovat za rozhodnutí, v němž má ADV ČR v úmyslu ovlivnit právní postavení sportovce tím, že jej informuje o zrušení platnosti dopisu ze dne 13. února 2015, kde bylo sportovci sděleno, že se dopustil porušení článku 2.3 Směrnice. Dále vykládá, že „důvodem pro zrušení je porušení vnitřních procesních pravidel Antidopingového výboru ČR, neboť test se neměl provádět.“ Důsledkem je, že se to přímo dotýká také zájmů WADA. 58. Jediný rozhodce cítí při tomto závěru uspokojení se skutečností, že článek 13.2 Směrnice uvádí řadu rozhodnutí, proti nimž se lze podle Směrnice odvolat, a že „rozhodnutí, že nebylo porušeno žádné antidopingové pravidlo“ a „řízení o porušení antidopingového pravidla nemůže z procesních důvodů pokračovat“ jsou mezi nimi výslovně uvedeny. 59. Závěrem jediný rozhodce zastává názor, že v důsledku skutečnosti, že WADA se neodvolala proti dalšímu rozhodnutí ADV ČR ze dne 18. února 2015, (viz odst. 24 výše), jehož operativní část obsahuje, mimo jiné, tato slova: „…ruší se oznámení o výsledku dopingové kontroly ADV ČR ze dne 13. února 2015 …“. 60. Jediný rozhodce však shledává, že pozdější rozhodnutí jen znovu opakuje rozhodnutí uvedené v napadeném rozhodnutí a že nebylo učiněno žádné jiné závěrečné rozhodnutí ve věci údajného porušení článku 2.3 Směrnice sportovcem, ale pouze ve věci žádosti sportovce o zkrácení doby zákazu činnosti. Jediný rozhodce shledává odůvodnění v tomto rozhodnutí (tj. „Všechna oznámení o podezření na porušení pravidel podle článku 2.3 Směrnice byla stažena nebo zrušena.“) je důležité v tom smyslu, že je formulováno v minulém čase, což vede k závěru, že oznámení už bylo skutečně staženo nebo zrušeno v době vydání rozhodnutí a že aktuální rozhodnutí stáhnout obvinění proti sportovci bylo přijato v napadeném rozhodnutí. 61. Jediný rozhodce tak shledává, že se WADA tedy odvolala proti „správnému“ rozhodnutí. 62. Z toho plyne, že CAS má soudní pravomoc k tomu, aby danou záležitost posoudil a rozhodl. VI.
PŘÍPUSTNOST
63. Ačkoli ADV ČR výslovně oznámil, že má námitky proti přípustnosti CAS, jediný rozhodce shledává, že se důvody uvedené ADV ČR nevztahují k přípustnosti odvolání a ke skutkové podstatě případu, ale spíše k soudní pravomoci CAS, jak už jsme rozebírali výše. 64. Článek 13.7.1 Směrnice uvádí následující: „Lhůta pro podání odvolání k CAS je 21 dní a běží ode dne doručení rozhodnutí odvolateli. Následující postup se použije bez ohledu na výše uvedené v souvislosti s odvoláním podaným stranou oprávněnou k podání odvolání, která ale nebyla stranou řízení vedoucího k rozhodnutí, proti němuž bylo podáno odvolání: a) Taková strana (takové strany) mají právo si vyžádat kopii spisu od orgánu, který vydal rozhodnutí, a to do 15 dnů od vydání takového rozhodnutí. b) Pokud je takový požadavek v patnáctidenní lhůtě vznesen, běží této straně lhůta 21 dní pro podání odvolání k CAS ode dne doručení spisu.“ 65. Jediný rozhodce zjišťuje, že napadené rozhodnutí je ze dne 18. února 2015 a WADA bylo oznámeno dne 19. února 2015. 66. Dne 2. března 2015, tedy v platné lhůtě 15 dnů, si WADA vyžádala celý případ od ADV ČR. 67. Dne 20. dubna 2015 zaslal ředitel ADV ČR Světové antidopingové agentuře e-mail s dokumentem uloženými ve složce „Překlad celého případu od roku 2014 – Machura ml.“ 68. Jelikož ze strany odpůrců nebylo rozporováno, že by e-mail ze dne 20. dubna 2015 neobsahoval celý případ, jediný rozhodce je tak přesvědčen, že lhůta 21 dnů začala běžet od 20. dubna 2015. 69. Jediný rozhodce zjistil, že WADA podala své Prohlášení o odvolání Soudní kanceláři CAS dne 11. května 2015, odvolání bylo tedy podáno ve lhůtě 21 dnů. Odvolání bylo v souladu s dalšími požadavky článku R48 Kodexu CAS, včetně zaplacení soudního poplatku ve prospěch Soudní kanceláře CAS. 70. Z toho všeho vyplývá, že odvolání se připouští. VII. ROZHODNÉ PRÁVO 71. Článek R58 Kodexu CAS stanoví následující:
„Panel rozhoduje spor podle platných právních předpisů a druhotně podle právních norem vybraných stranami anebo v případě, že neexistuje takový výběr, podle zákonů státu, v němž má sídlo federace, svaz nebo se sportovní, který podal zpochybněné rozhodnutí, nebo podle právních norem, jejichž aplikaci uzná panel za přiměřenou. Ve druhém případě panel uvede důvody, které vedly rozhodnutí.“ 72. V našem případě je použitelná česká Směrnice pro kontrolu a postih dopingu z roku 2015 (dále jen Směrnice), protože odvolání bylo podáno až po 1. lednu 2015, to znamená, že nebylo „dosud nevyřízené“ před dnem, kdy Směrnice vstoupila v platnost (článek 21.1.3 Směrnice). 73. Jediný rozhodce zjistil, že všechny strany zúčastněné v tomto sporu souhlasí s použitím Směrnice. 74. Podle článku 21.3 Směrnice se Směrnice řídí českými zákony. 75. Na základě předchozího výkladu je jediný rozhodce přesvědčen, že se dané odvolací rozhodčí řízení může posuzovat a rozhodovat na základě Směrnice a druhotně podle zákonů České republiky. VIII.
SKUTKOVÁ PODSTATA
A.
Hlavní otázky
76. Z výše uvedeného vyplývá, že hlavní otázky, které bude muset jediný rozhodce rozřešit, jsou: i. Měl být sportovec dostupný k testování mimo soutěž dne 11. února 2015? ii. Bránilo něco ADV ČR v tom, aby pokračoval v obvinění, protože dosud nebyla vyřízena žádost sportovce o zkrácení doby zákazu činnosti? iii. Dopustil se sportovec porušení antidopingového pravidla? iv. Pokud ano, jaká sankce má být sportovci udělena? i. Měl být sportovec dostupný k testování mimo soutěž provedené ADV ČR dne 11. února 2015? 77. WADA zastává názor, že ADV ČR měla pravomoc k testování sportovce ve smyslu článku 5.8.3 Směrnice, zatímco ADV ČR prohlašuje, že sportovec nemohl být testován pro vertikální i horizontální právní překážky. ADV ČR tvrdí, jelikož sportovec čekal na rozhodnutí ředitele ADV ČR ke své žádosti o zkrácení doby zákazu činnosti, nemohl být testován. Jako horizontální právní překážku uvádí ADV ČR princip lis pendens. 78. Jediný rozhodce zjistil, že článek 5.8.3 Směrnice stanoví následující:
„Jestliže Sportovec v průběhu doby zákazu činnosti ukončí závodní činnost, nebude moci soutěžit na mezinárodních ani na národních akcích, dokud to 6 měsíců předem (nebo v době, jejíž délka se rovná době, která zbývala do konce zákazu činnosti v okamžiku, kdy sportovec zanechal činnosti, pokud byla tato doba delší než 6 měsíců) písemně neoznámí své mezinárodní federaci a ADV ČR, že se chce vrátit k aktivní účasti ve sportu, aby tak mohl být dostupný k testování po tuto dobu, včetně (pokud bude požadováno) splnění požadavku zasílání informací o místech pobytu podle přílohy I. Mezinárodního standardu pro testování a vyšetřování.“ 79. Jediný rozhodce zjistil, že v souladu s tímto ustanovením zbývalo sportovci ještě 545 dnů zákazu činnosti od doby, kdy ukončil závodní činnost, tj. dne 14. února 2011, než by se mohl vrátit k závodní činnosti. 80. Jediný rozhodce zjistil, že mezi stranami není spor o tom, že sportovec oznámil ADV ČR svůj záměr vrátit se k závodní činnosti dne 22. ledna 2014, což potvrdil ADV ČR dne 23. ledna 2014, s tím, že nově začne zákaz činnosti běžet uplynutí 545 dnů zbývající doby zákazu činnosti. Při vyplňování příslušného formuláře sportovec prohlásil: „Tímto potvrzuji, že jsem se rozhodl obnovit závodní činnost a beru na vědomí, že budu zahrnut do Registru pro testování mimo soutěž“. 81. Jediný rozhodce zjistil, že dne 28. ledna 2014 byl sportovec informován se strany ADV ČR následujícím způsobem: „Informujeme Vás o tom, že Vás v tomto roce nezařadíme do registru monitorovaných sportovců. Počítáme s tím, že tam budete zařazen v roce 2015. O Vaší povinnosti hlásit místa pobytu Vás budeme včas informovat“. 82. Jediný rozhodce zjistil, že ode dne 23. ledna 2014 podléhal sportovec pravomoci ADV ČR k testování mimo soutěž, ale sportovec současně nebyl zařazen do registru monitorovaných sportovců, tzv. Registru pro testování. Neunikla mu však skutečnost, že v průběhu tohoto období zůstal sportovec v pravomoci ADV ČR k testování mimo soutěž. 83. Události, které se odehrály počátkem roku 2015, nejsou důležité pro pravomoc ADV ČR k testování sportovce, jelikož tato pravomoc započala již 23. ledna 2014 a sportovec nikdy neoznámil ADV ČR, že by nechtěl podléhat jeho pravomoci k testování. Jak poznamenala WADA, skutečnost, že sportovec předložil dne 3. února 2015 další zprávu o obnovení své závodní činnosti, nebyla rozhodující. Důsledkem toho je, že vůbec není důležité, zda sportovec obdržel nebo neobdržel dne 5. února 2015 e-mail od ADV ČR, který jej informoval, že bude ode dne 9. února zařazen do národního Registru pro testování, mimo jiné proto, že tento dopis byl v každém případě předán sportovci osobně dne 11. února 2015.
84. Při tomto závěru cítí jediný rozhodce uspokojení ze skutečnosti, že článek 5.8.3 Směrnice určuje, že sportovec musí splňovat všechny požadavky na ohlašování míst pobytu, pokud to je vyžadováno. Podmínka splňovat všechny požadavky pro ohlašování míst pobytu je důsledkem zařazení do registru pro testování. Z článku 5.8.3 Směrnice však vyplývá, že sportovec, který si přeje obnovit svoji závodní činnost, musí být k disposici pro testování, a to nezávisle na tom, zda musí splňovat požadavky na ohlašování míst pobytu. 85. Navíc z poslední věty článku 10.12.1 Směrnice také vyplývá, že „sportovec nebo jiná osoba, které byl udělen zákaz činnosti, může být i nadále testován“ (skutečně, a to nezávisle na tom, zda je zařazen do jakéhokoli druhu registru). 86. Situace, kdy by chtěl sportovec znovu zahájit pozastavenou činnost při zařazení do registru pro testování, by obecně byla velmi nepříznivá pro sportovce, který si přeje návrat k závodní činnosti po jejím dočasném pozastavení, protože rozhodnutí, zda přijmout sportovce do registru pro testování závisí na kriteriích stanovených příslušnou národní antidopingovou organizací, která by proto měla následně mít vliv na to, aby posoudila, jestli jsou sportovci schopni skutečně odsloužit si zbývající dobu zákazu činnosti. 87. V daném případě by to znamenalo, že by sportovci nezačala běžet lhůta na zbytek zákazu činnosti ode dne 23. ledna 2014, ale ode dne 9. února 2015, protože ADV ČR jej dne 5. února 2015 informovala, že „počínaje dnem 9. února 2015 … budete zařazen do národního Registru pro testování“, což by bylo nesmyslné. 88. V důsledku toho jediný rozhodce zjistil, že ADV ČR měl pravomoc k testování sportovce mimo soutěž dne 11. února 2015. II. Bránilo něco ADV ČR v tom, aby pokračoval v obvinění, protože dosud nebyla vyřízena žádost sportovce o zkrácení doby zákazu činnosti? 89. Další otázka, kterou je nutno zodpovědět, je, zda ADV ČR rozhodl dne 18. Února 2015 správně, když zrušil platnost dopisu ze dne 13. února 2015, jímž byl sportovec obviněn z porušení článku 2.3 Směrnice. 90. Vzhledem k údajným vertikálním i horizontálním právním překážkám, na které upozornil ADV ČR, uznává jediný rozhodce, že před ADV ČR stálo v téže době dvojí nedořešené řízení. Jediný rozhodce však shledává, že právní povaha těchto dvou řízení byla naprosto odlišná. Zatímco řízení týkající se žádosti sportovce o zkrácení doby zákazu činnosti je spojeno s dobou platnosti zákazu závodní činnosti sportovce, řízení týkající se domnělého odmítnutí nebo sportovce nedostavení se k odběru vzorku představuje nové porušení Směrnice.
91. Jediný rozhodce zjistil, že princip lis pendens je definován následujícím způsobem: „situace, ve které probíhají ve dvou rozdílných státech v téže době paralelní řízení týkající se stejných stran a stejného důvodu žaloby“. (BORN, International Commercial Arbitration, 2. vydání, 2014, s. 3792, s odvoláním na: FAWCETT (ed.), Declining Jurisdiction in Private International Law 27, 1995). 92. Jediný rozhodce shledal, že se princip lis pendens nedá použít na záležitost, kterou řeší. Ačkoli jsou shodné obě strany, důvod žaloby dvou řízení se jasně liší. Bez ohledu na rozhodnutí ADV ČR týkající se žádosti sportovce o zkrácení doby zákazu činnosti by l sportovec v každém případě zůstal v pravomoci ADV ČR k testování. Protože nebyla možnost dosáhnout dvou odporujících si výsledků, nedošlo k dotčení práv. 93. Jediný rozhodce se nedomnívá, že záleží na tom, zda žádost sportovce o zkrácení doby zákazu činnosti rozhodl ředitel ADV ČR nebo zda rozhodnutí vztahující se k domnělému odmítnutí nebo nedostavení se sportovce k odběru vzorku učinil zaměstnanec ADV ČR. Při neexistenci řádného ustanovení určujícího opak nebo jiných přesvědčivých tvrzení ADV ČR, jediný rozhodce shledává, že ADV ČR neměl rušit svůj dopis ze dne 13. února 2015, jímž byl sportovec obviněn z porušení článku 2.3 Směrnice. 94. Závěrem, s ohledem na názor ADV ČR, že žádost sportovce o zkrácení doby zákazu činnosti zůstala se strany WADA naprosto nedořešena, shledává jediný rozhodce, že tato záležitost se vymyká z rámce daného odvolání. Dané odvolání se vztahuje pouze na rozhodnutí ADV ČR stáhnout obvinění sportovce ve věci údajného porušení článku 2.3 Směrnice a nikoli na to, zda mu má být zkrácena prvotní doba zákazu činnosti. Důsledkem toho také jurisprudence CAS, na kterou poukazoval ADV ČR, není důležitá. Jediný rozhodce se proto zdržuje toho, aby vyjádřil svůj názor na aplikaci článku 18.5.3 Směrnice, který je rovnocenný s článkem 25.3 Světového antidopingového kodexu. 95. Jediný rozhodce tudíž shledal, že ADV ČR v žádném případě nic nebránilo v pokračování obvinění sportovce ve věci údajného odmítnutí nebo nedostavení se k odběru vzorku a měl v obvinění pokračovat. III. Dopustil se sportovec porušení antidopingového pravidla? 96. Zatímco WADA udává, že sportovec záměrně porušil článek 2.3 Směrnice tím, že se vyhnul a odmítl se podrobit odběru vzorku, ADV ČR nevyzdvihuje žádné specifické tvrzení, proč se sportovec nedopustil porušení antidopingového pravidla kromě toho, o čem již se jednalo výše. 97. Článek 2.3 Směrnice stanoví následující:
„Vyhýbání se odběru Vzorku nebo odmítnutí nebo nedostavení se k odběru vzorku bez přesvědčivého zdůvodnění po obdržení výzvy, která vychází z příslušných antidopingových pravidel.“ 98. Jak už bylo uvedeno výše, jediný rozhodce shledal, že ADV ČR měla dne 11. února 2015 pravomoc k testování sportovce mimo soutěž. 99. Zpráva dopingového komisaře nebyla rozporována a jasně vyjadřuje, že sportovec dostal výzvu od komisaře, že se má podrobit odběru vzorku, avšak od počátku nechtěl spolupracovat, protože chtěl nejprve kontaktovat svého právního zástupce. Dopingový komisař mu to dovolil a čekal dalších 20 minut před dveřmi sportovce, poté v průběhu dalších pěti minut několikrát zazvonil na domovní zvonek. Sportovec se však už neobjevil. 100. Jediný rozhodce shledal, že není důvod pochybovat o důvěryhodnosti zprávy komisaře. Dopingový komisař postupoval v souladu se Směrnicí a učinil vše, co se od něj očekávalo. Jediný rozhodce dále poznamenal, že ani ze strany ADV ČR, ani ze strany sportovce nebyla proti oznámení o testování vznesena žádná námitka a že v každém případě v souladu s článkem 5.2 Směrnice „Jakákoliv Antidopingová organizace s pravomocí k testování sportovce může od každého sportovce požadovat, aby poskytl vzorek kdykoliv a na kterémkoliv místě.“ 101. Při neexistenci jakékoli přesvědčivé omluvy sportovce k tomu, proč se odmítl podrobit odběru vzorku, jediný rozhodce shledal, že se sportovec dopustil porušení antidopingového pravidla tím, že se odmítl podrobit odběru vzorku. IV. Pokud ano, jaká sankce má být sportovci udělena? 102. WADA se domnívá, že sportovec jednal záměrně a proto musí být v zásadě potrestán zákazem závodní činnosti na čtyři roky, pokud nelze uplatnit nějakou okolnost, která by vedla ke zkrácení doby zákazu činnosti. Protože se však sportovec dopustil porušení antidopingových pravidel již před tím, zastává WADA názor, že při tomto porušení se jedná o druhé porušení ve smyslu článku 10.7 Směrnice. Na základě článku 10.7.1 WADA tvrdí, že musí být uložen trest zákazu činnosti na dobu osmi let, která začne běžet dnem vyhlášení rozhodčího nálezu CAS. 103. Ani ADV ČR ani sportovec nepředložili v této záležitosti žádný konkrétní argument. 104. Jediný rozhodce zjistil, že článek 10.3.1 Směrnice stanoví následující:
„Za porušení článku 2.3 nebo článku 2.5 bude doba zákazu činnosti čtyři roky. Pokud se Sportovec nedostaví k odběru vzorku a může prokázat, že porušení antidopingového pravidla nebylo úmyslné (jak definuje článek 10.2.3), bude doba Zákazu činnosti dva roky“. 105. Jediný rozhodce je přesvědčen, že ze všeho výše uvedeného vyplývá, že je nutné předpokládat, že porušení článku 2.3 Směrnice bylo záměrné a že důkazní břemeno k prokázání toho, že porušení nebylo záměrné, leží na sportovci“. 106. Jediný rozhodce je přesvědčen, že se sportovec odmítl podrobit odběru vzorku záměrně tím, že vstoupil do domu, aby zavolal svého právního zástupce, a nevrátil se před dveře, aby se podrobil odběru vzorku. Přestože tu dopingový komisař čekal 20 minut, poté následovalo dalších pět minut, v jejichž průběhu zvonil několikrát na domovní zvonek, sportovec odmítl znovu otevřít dveře, protože byl přesvědčen, že komisař ještě čeká venku. Jediný rozhodce shledává, že se to muselo stát záměrně a což je ještě důležitější, ani se tím sportovec neobhajoval. 107. Zbývající možnosti pro zkrácení doby zákazu činnosti jsou uvedeny v článku 10.5 a 10.6 Směrnice. 108. Jediný rozhodce shledává, že výjimku v článku 10.5.1 Směrnice nelze aplikovat, protože toto ustanovení se vztahuje pouze na porušení podle článků 2.1, 2.2 a 2.6 Směrnice a nikoli na porušení podle článku 2.3 Směrnice, jako je tomu v daném případě. 109. S odvoláním na komentář k článku 10.5.2 Světového antidopingového kodexu uvádí WADA, že článek 10.5.2 není možné aplikovat za podmínek, kdy je záměr součástí porušení antidopingových pravidel. Ačkoli jediný rozhodce shledal, že to je pravda, odmítnutí nebo nedostavení se k odběru vzorku (tj. porušení článku 2.3 Směrnice) není uvedeno v seznamu porušení, kde záměr součástí porušení. Nicméně jelikož sportovec neuplatňuje výjimku „nevýznamné zavinění nebo nevýznamná nedbalost“, jediný rozhodce shledal, že tuto výjimku není možné aplikovat. 110. Protože sportovec nežádal ani o zproštění viny podle článku 10.6.1 (významná pomoc), podle článku 10.6.2 nebo 10.6.3 Směrnice (připuštění), shledává jediný rozhodce, že sportovci má být v zásadě udělena sankce čtyř let zákazu činnosti. 111. Protože se však sportovec dopustil porušení antidopingových pravidel již před tím, je relevantním článek 10.7.1 Směrnice, který stanoví následující: „Při druhém porušení antidopingového pravidla Sportovcem nebo jinou Osobou je doba Zákazu činnosti stanovena jako delší varianta z:
a) šest měsíců; b) polovina doby zákazu činnosti, uplatněné pro první porušení antidopingového pravidla bez přihlédnutí k případnému zkrácení podle článku 10.6; nebo c) dvojnásobná doba zákazu činnosti jinak platná pro druhé porušení antidopingového pravidla, se kterou se zachází, jako by šlo o první porušení, bez přihlédnutí k případnému zkrácení podle článku 10.6. Doba zákazu činnosti stanovená výše se může dále zkrátit uplatněním článku 10.6.“ 112. S přihlédnutím k výše uvedenému, jelikož doba zákazu, která se má v tomto případě uložit, obnáší v zásadě čtyři roky, větší z uvedených možností je článek 10.7c Směrnice, tj. osm let zákazu činnosti (dvakrát po čtyřech letech zákazu činnosti). 113. Pokud se týká počátku zákazu činnosti, jediný rozhodce zjistil, že v souladu s článkem 10.11 Směrnice „Kromě případů uvedených níže, začíná doba zákazu činnosti datem konečného rozhodnutí o zákazu činnosti, nebo pokud došlo k vzdání se práva na řízení nebo žádné řízení nebylo, datem, kdy je zákaz činnosti přijat nebo jinak uložen.“ Jelikož se nekonalo řízení v dané záležitosti, doba zákazu činnosti začne běžet ihned po vyhlášení rozhodčího nálezu. 114. Jediný rozhodce v důsledku toho zjistil, že doba osmi let zákazu činnosti uložená sportovci začne běžet okamžikem vydání rozhodčího nálezu. B.
Závěr
115. Na základě výše uvedeného a po zvážení všech doložených důkazů a veškerých tvrzení panel zjistil, že: i. ii.
iii. iv.
IX.
ADV ČR měl dne 11. února 2015 pravomoc k testování sportovce. Pokud jde o údajné odmítnutí nebo nedostavení se k dopingové kontrole, ADV ČR v žádném případě nic nebránilo v pokračování stíhání sportovce a měl pokračovat ve výkonu. Sportovec se dopustil porušení antidopingového pravidla tím, že se odmítl dostavit k odběru vzorku. Sportovec byl potrestán osmiletým zákazem soutěžní činnosti, počínající okamžikem vydání rozhodčího nálezu. NÁKLADY
116. Článek 64.4 Kodexu CAS stanoví následující. „Na konci řízení stanoví Soudní kancelář CAS závěrečnou výši nákladů rozhodčího řízení, která obsahuje poplatek Soudní kanceláři CAS, administrativní náklady CAS vypočtené podle sazebníku CAS, náklady a poplatky rozhodců, poplatky úředníků „ad hoc“, vypočtené podle sazebníku CAS, pokud nějaké jsou, příspěvek na výdaje CAS a na výdaje svědků, znalců a tlumočníků. Závěrečná výše rozhodčích nákladů může být zahrnuta v nálezu nebo může být sdělena stranám odděleně.“ 117. Článek 64.5 Kodexu CAS uvádí následující: „V rozhodčím nálezu panel určí, která strana ponese rozhodčí náklady nebo v jakém poměru se o ně strany podělí. Panel má přitom obvykle diskreční pravomoc poskytnout vítězné straně příspěvek na její právní poplatky a jiné náklady vynaložené v souvislosti s řízením, zejména náklady na svědky a tlumočníky. Při poskytování takového příspěvku bere panel v úvahu jak složitost a výsledek řízení tak i chování a finanční situaci stran.“ 118. Pokud se bere v úvahu výsledek arbitráže a zejména skutečnost, že se vyhovuje odvolání WADA, jediný rozhodce shledává rozumným a spravedlivým, aby náklady na rozhodčí řízení hradil ADV ČR, a to ve výši, kterou určí a stranám oznámí Soudní kancelář CAS. 119. Dále podle článku 64.5 Kodexu CAS a s přihlédnutím ke složitosti a výsledku řízení, stejně tak jako k chování a finanční situaci stran stanovuje jediný rozhodce, že ADV ČR hradí vlastní náklady a zaplatí příspěvek na právní poplatky WADA a další výdaje, které vznikly v souvislosti s tímto řízením, ve výši 2.500 švýcarských franků. Sportovec hradí vlastní náklady.
Z TĚCHTO DŮVODŮ Sportovní arbitrážní soud nařizuje: 1. Odvolání, které podala Světová antidopingová agentura dne 11. května 2015 proti rozhodnutí ředitele Antidopingového výboru ČR ze dne 18. února 2015, se vyhovuje. 2. Rozhodnutí ze dne 18. února 2015, které vydal ředitel Antidopingového výboru ČR, se ruší. 3. Remigiu Machurovi mladšímu byla udělena sankce zákazu činnosti na osm let počínající dnem ohlášení tohoto rozhodčího nálezu.
4. Náklady na rozhodčí řízení, které stranám rozpočítá Soudní kancelář CAS, hradí v celém rozsahu Antidopingový výbor ČR. 5. Antidopingový výbor ČR hradí vlastní náklady a má uhradit Světové antidopingové agentuře částku 2500 CHF (dva tisíce pět set švýcarských franků) jako příspěvek na právní poplatky a ostatní náklady vynaložené v souvislosti s tímto rozhodčím řízením. 6. Remigius Machura hradí své vlastní náklady. 7. Všechny další žádosti o úlevy se zamítají.
Sídlo rozhodčího řízení: Lausanne Datum: 5. listopadu 2015
Sportovní arbitrážní soud Martin Schimke Jediný rozhodce
