Sportovní a pohybové aktivity žáků 2. stupně základní školy
Bakalářská práce
Studijní program: Studijní obory:
B7401 – Tělesná výchova a sport 6107R023 – Humanitní studia se zaměřením na vzdělávání 7401R014 – Tělesná výchova se zaměřením na vzdělávání
Autor práce: Vedoucí práce:
Kamila Bubáková Mgr. Petr Jeřábek, Ph.D.
Liberec 2016
Prohlášení Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem. Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování Ráda bych poděkovala Mgr. Petru Jeřábkovi, Ph.D. za cenné rady, věcné připomínky a vstřícnost při vypracovávání bakalářské práce.
Anotace Hlavním cílem bakalářské práce je na základě analýzy preference pohybových a sportovních aktivit žáků dle pohlaví a věku formulovat doporučení pro nabídku pohybových aktivit (dále PA) v základních školách (dále ZŠ) i ostatních organizacích. Anketního šetření se zúčastnil 181 žák šestého a devátého ročníku 2. stupně vybraných ZŠ v České Lípě. Šetření bylo provedeno pomocí ankety Pohybové a sportovní aktivity žáků, která čítala 10 otázek. Tři otázky byly otevřené, ve třech uzavřených otázkách mohli žáci vybírat ze dvou až šesti možností, zbylé čtyři otázky byly kombinované. Dle získaných dat a jejich následného vyhodnocení lze konstatovat, že respondenty můžeme rozdělit do tří skupin. Nejmenší, ale nejvíce ohroženou skupinou, jsou žáci, kteří neuskutečňují žádnou PA ve svém volném čase a vyhýbají se organizované PA i ve školní výuce. Druhou skupinou jsou žáci, kteří se účastní PA nepravidelně, v menším rozsahu a především ve škole. Nejaktivnější skupinu tvoří žáci, kteří pravidelně, v dostatečné míře, ve svém volném čase, neorganizovaně a především organizovaně se věnují různým sportům a pohybovým aktivitám. Zjištěné výsledy mohou být potřebnou informací pro všechny, kteří pracují s žáky 2. stupně ZŠ.
Klíčová slova: Pohybová aktivita, sport, pubescence, analýza pohybových aktivit.
Annotation
Main goal of this bachelor thesis is to suggest list of physical activities (“PA”) on secondary school and other institutions. Suggestions will be made based on analysis of physical and sport activities preferred by students based on their sex and age. Survey was done on 181 students in sixth and ninth degree of selected secondary schools in the city of Ceska Lipa. Each questionnaire had 10 questions. Three questions were open ended. Three questions had two to six options and four questions were combination of choices. Based on received answers we are able to divide students into three categories. The smallest and most endangered groups is group of students who do not have any physical activities in their free time and they are trying to skip PA during mandatory school classes. Second group are students who attend PA mostly during school classes. Last group are student who have PA on regular basis during their free time or during classes were they practice different sports. Results might be interesting for all that work with students during secondary school.
Keywords: Physical activity, sport, pubescence, analysis of physical activities.
Obsah Úvod ......................................................................................................................................... 12 1
Syntéza dosavadních poznatků ......................................................................................... 14 1.1
Věkové zvláštnosti pubescentů .................................................................................. 14
1.1.1
Psychosociální charakteristika pubescenta ......................................................... 15
1.1.2
Fyziologická charakteristika .............................................................................. 16
1.1.3
Motorická charakteristika ................................................................................... 17
1.2
Biologická zralost ...................................................................................................... 18
1.3
Pohybové činnosti...................................................................................................... 19
1.3.1
Pohyb .................................................................................................................. 19
1.3.2
Pohybový režim .................................................................................................. 19
1.3.3
Pohybové jednání ............................................................................................... 19
1.3.4
Pohybová aktivita ............................................................................................... 20
1.3.5
Tělesná cvičení ................................................................................................... 21
1.4
Organizovaná pohybová aktivita ............................................................................... 22
1.5
Sport........................................................................................................................... 23
1.5.1 1.6
Socializace ve sportu .......................................................................................... 24
Podpora pohybové a sportovní aktivity na národní úrovni ........................................ 25
1.6.1
Zákon o podpoře sportu ...................................................................................... 25
1.6.2
Zdraví 21 ............................................................................................................ 26
1.6.3
Zdraví 2020 ........................................................................................................ 26
1.7
Vliv pohybové aktivity na rozvoj pohybových dovedností ....................................... 27
1.8
Doporučení k pohybové aktivitě................................................................................ 29
2
Cíle práce, úkoly práce...................................................................................................... 32
3
Metodika práce.................................................................................................................. 33 3.1
Charakteristika souboru ............................................................................................. 33
3.2
Charakteristika metody .............................................................................................. 34 7
4
Výsledky ankety a diskuse ................................................................................................ 35 4.1
Základní školy v České Lípě ..................................................................................... 35
4.2
Tělesná výchova a PA na základních školách ........................................................... 36
4.3
Nejoblíbenější činnost při hodinách TV .................................................................... 37
4.4
Školní pohybové a sportovní aktivity ........................................................................ 38
4.5
Školní pohybové a sportovní kroužky ....................................................................... 40
4.6
Nejoblíbenější pohybová aktivita organizována školou ............................................ 43
4.7
Účast v organizovaných několikadenních pohybových aktivitách ............................ 44
4.8
Pohybové a sportovní kroužky organizované mimo školská zařízení ....................... 46
4.9
Neorganizovaná sportovní a PA ve volném čase ...................................................... 49
4.10 Nejoblíbenější pohybové a sportovní aktivity ve volném čase ................................. 51 5
Diskuse .............................................................................................................................. 55
6
Závěr a doporučení............................................................................................................ 58
7
Zdroje ................................................................................................................................ 62
8
Přílohy ............................................................................................................................... 64
8
Graf 1: Počet respondentů jednotlivých škol......................................................................................... 35 Graf 2: Oblíbenost předmětu TV u dívek a chlapců (otázka č. 1) ......................................................... 36 Graf 3: Oblíbenost předmětu TV dle věku respondentů (otázka č. 1) ................................................... 36 Graf 4: Oblíbenost předmětu TV dle pohlaví (otázka č. 1) ................................................................... 36 Graf 5: Nejoblíbenější aktivita při hodinách TV u dívek (otázka č. 2) ................................................. 37 Graf 6: Nejoblíbenější aktivita při hodinách TV u chlapců (otázka č. 2) .............................................. 37 Graf 7: Nejoblíbenější aktivita při hodinách TV dle věku respondentů (otázka č. 2) ........................... 38 Graf 8: Účast ve školních pohybových aktivitách u dívek a chlapců (otázka č. 3) ............................... 38 Graf 9: Účast ve školních pohybových aktivitách dle pohlaví (otázka č. 3) ......................................... 39 Graf 10: Účast ve školních pohybových aktivitách dle věku (otázka č. 3) ........................................... 39 Graf 11: Přehled zájmových kroužků a útvarů na vybraných školách (k otázce č. 4)........................... 40 Graf 12: Účast žáků ve školních pohybových a sportovních kroužcích dle pohlaví (otázka č. 4) ........ 41 Graf 13: Účast žáků ve školních pohybových a sportovních kroužcích dle věku (otázka č. 4) ............ 41 Graf 14: Účast žáků ve školních pohybových a sportovních kroužcích (otázka č. 4) ........................... 42 Graf 15: Počet hodin ve školních pohybových a sportovních kroužcích (otázka č. 4).......................... 42 Graf 16: Nejoblíbenější pohybové aktivity organizované školou (otázka č. 5) .................................... 43 Graf 17: Nejoblíbenější pohybové aktivity organizované školou dle pohlaví (otázka č. 5) .................. 43 Graf 18: Účast žáků v organizovaných několikadenních aktivitách (otázka č. 6)................................. 44 Graf 19: Účast žáků v organizovaných několikadenních aktivitách dle pohlaví (otázka č. 6) .............. 45 Graf 20: Účast žáků v organizovaných několikadenních aktivitách dle věku (otázka č. 6) .................. 46 Graf 21: Sportovní kroužky pod vedením trenéra, cvičitele (otázka č. 7) ............................................. 46 Graf 22: Účast ve sportovních kroužcích dle pohlaví (otázka č. 7)....................................................... 47 Graf 23: Účast ve sportovních kroužcích dle věku (otázka č. 7) ........................................................... 47 Graf 24: Průměrná týdenní pohybová aktivita v organizovaném kroužku (otázka č. 7) ....................... 48 Graf 25: Neorganizovaná pohybová a sportovní aktivita ve volném čase (otázka č. 8)........................ 49 Graf 26: Neorganizovaná pohybová a sportovní aktivita ve volném čase dle pohlaví (otázka č. 8) ..... 49 Graf 27: Neorganizovaná pohybová a sportovní aktivita ve volném čase dle věku (otázka č. 8) ......... 49 Graf 28: Neorganizovaná pohybová a sportovní aktivita ve volném čase (otázka č. 8)........................ 50 9
Graf 29: Nejoblíbenější sportovní a PA ve volném čase celkové zhodnocení (otázka č. 9) ................. 51 Graf 30: Nejoblíbenější sportovní a PA ve volném čase dle věku (otázka č. 9) ................................... 51 Graf 31: Nejoblíbenější sportovní a PA ve volném čase dle pohlaví (otázka č. 9) ............................... 52 Graf 32: Zajímavá sportovní aktivita (otázka č. 10).............................................................................. 52 Graf 33: Sportovní aktivita, kterou žáci chtějí vyzkoušet (otázka č. 10) .............................................. 53 Graf 34: Sportovní aktivita, kterou žáci chtějí vyzkoušet, která je láká dle věku (otázka č. 10) .......... 53 Graf 35: Sportovní aktivita, která je láká dle pohlaví (otázka č. 10) ..................................................... 54 Graf 36: Porovnání organizovanosti žáků (otázka č. 4 a 7)................................................................... 56
10
Seznam zkratek ACTH
Adrenokortikotropní hormon
D
Dějepis
DDM
Dům dětí a mládeže
FSH
Folikulostimulační hormon
LH
Luteinizační hormon
MŠMT ČR
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky
PA
Pohybová aktivita
RVP ZV
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání
STH
Somatotropní hormon
ŠVP
Školní vzdělávací program
TSH
Thyreotropní hormon
TV
Tělesná výchova
VKZ
Výchova ke zdraví
VV
Výtvarná výchova
WHO
Světová zdravotnická organizace
ZI
Základy informatiky
ZŠ
Základní škola
11
Úvod Sport a pohybové aktivity se staly neoddělitelnou součástí mého profesního i soukromého života. Tělesná stránka je pro mě v tomto případě neodmyslitelně spojená i s duševní vyrovnaností. Obě strany jedné mince mi dávají do ruky ten správný žeton do rulety s názvem život. Pohyb je přirozenou a nezbytnou charakteristikou každého živého organismu. S pohybem jsou spjaty všechny funkce lidského těla, dýchání, cirkulace krve, srdeční stahy, metabolismus. Od počátku bytí se život člověka spojoval s pohybovou aktivitou, která zajišťovala nezbytné úkony pro přežití – člověk sběrač, lovec, lezec, chodec, běžec i bojovník. Za posledních sto let však došlo k nejradikálnějšímu poklesu v objemu a intenzitě každodenní pohybové zátěže. Společnost a vymoženosti naší civilizace totiž umožňují jednodušší a dostupnější přežití – automatizace strojů ulehčuje práci ve všech oblastech průmyslu i v zemědělství, dopravní technika přepravu zboží i osob a nové multimediální technologie stále více posouvají člověka od hranic reality vlastního bytí do světa virtuality a s tím spojené vlastní tělesné nečinnosti. Pohybová aktivita tak už není nezbytnou nutností zakódovanou v našich genech po tisíciletích při obstarávání obživy. Stále je však nezastupitelná pro správný růst a vývin organismu. A z tohoto faktu vyplývá velký civilizační rozpor. Kladný vztah a provozování sportovních a pohybových aktivit pomůže dětem v celém dalším životě. Budou fyzicky i psychicky více odolné. V dnešní konzumní, uspěchané a přetechnizované době je vhodné vést děti k tomu, aby jejich každodenní pohybová aktivita vyvažovala prosezené hodiny u televize, počítače a tabletu. Pohybová výkonnost a tělesná zdatnost u dětí a mládeže stále klesá. Počet obézních žáků na základních školách roste, jejich množství se zvyšuje úměrně s jejich inaktivitou. Tato pohybová nedostatečnost má také vliv na hypokinezi v dospělosti. Denně může život dítěte představovat jednu velkou sportovní hru, ve které se již od útlého věku naučí znát a dodržovat pravidla, osvojí si pohybové dovednosti, získá sílu a vytrvalost, naučí se překonávat překážky, radovat se z dosažení výsledků, hrát fair play. Každá taková velká životní hra musí mít podporu ze strany rodiny, vhodné a bezpečné místo, dobrého trenéra, spravedlivého rozhodčího. V neposlední řadě záleží i na spoluhráčích, členech týmu, ale i protivnících. Sportovní duch, kamarádské prostředí, vzájemná komunikace a přiměřená 12
pomoc jsou pro dobrý kolektiv typické. Trávení volného času vhodnými činnostmi hraje významnou roli při utváření osobnosti jedince a při jeho dobré socializaci ve společnosti. Nejdůležitější vliv na životní styl má především rodina, zde děti přebírají vzorce chování, názory a postoje. Podpora a účast rodičů v pohybových aktivitách napomáhá zvyšovat aktivitu samotných dětí. Zdravá racionální výživa a přiměřená pravidelná pohybová aktivita jsou hlavními aspekty ovlivňujícími zdravý životní styl jedince, který je naprosto nutný pro zvládnutí každodenních studijních, pracovních a životních situací. V této bakalářské práci jsem se zaměřila na získání teoretických i praktických poznatků týkajících se obsahu sportovně pohybových aktivit pubescentů. V teoretické části se zaměřím na věkové období pubescence a na význam pohybové aktivity pro zdravý vývoj školní populace. V praktické části provedu anketní šetření na třech základních školách v České Lípě u žáků 2. stupně, kteří ve školním roce 2015/2016 navštěvují 6. a 9. ročník. Výsledky následně zhodnotím a porovnám rozdílné priority ve výběru aktivit dle věku a pohlaví žáků.
13
1 Syntéza dosavadních poznatků 1.1 Věkové zvláštnosti pubescentů Naše tělo, fyzická schránka a celá naše osobnost se mění od okamžiku narození až do konce života. Za nejbouřlivější období růstu a změn můžeme považovat dospívání, které překlenuje čas od dětství k dospělosti. Toto období můžeme dělit na dvě fáze: pubescenci a adolescenci. Puberta je odvozena z latinského slova „pubert“ a znamená dospělý a „puberta“ je v překladu mužnost. Z latiny pochází i slovo „adolesco“, které znamená růst, sílit, dospívat (Harris, 1995). Pokud budeme vymezovat časovou hranici pubescence, sledujeme rozpětí několika let. Nástup je přibližně mezi 11. a 12. rokem a konec asi mezi 15. a 16. rokem. Někdy hovoříme o předčasné pubertě, jejíž znaky můžeme pozorovat především u dívek již po 8. roce a u chlapců před 10. rokem. Tak jako těžko určujeme počátek puberty, i konec tohoto dynamického časového údobí se překrývá s adolescencí, druhou fází, která končí dosažením dospělosti ve 20 až 22 letech. I tato hranice dospělosti není striktně určena, především u studentů se prodlužuje. V samotném určení období pubescence a adolescence nemají psychologové a pedagogové jednotnou odpověď. Nástup a průběh pubescence je především ovlivněn geneticky a je zcela individuální. Zdravotní péče, výživa a ekonomické možnosti mohou mít vliv na vývoj jedince k dřívějším pubertálním změnám, nebo naopak při nedostatku a strádání mohou oddálit nástup i samotný vývoj organismu (Vágnerová, 1996). Obecně bychom mohli období puberty zařadit do věkové kategorie starších žáků. Po ukončení prvního stupně začínají velké změny: nové školní prostředí, více vyučujících speciálně zaměřených na jednotlivé předměty, mnohdy se vytváří zcela jiný třídní kolektiv. Rodiče více spoléhají na samostatnost svých dětí jak v přípravě domácích úkolů, v přípravě na vyučování, tak i v organizování volného času. Úspěšný první rok na druhém stupni, nebo v primě na gymnáziu je základ pro následné zvládání školní docházky. Převzetí odpovědnosti za své jednání, přizpůsobení se novým podmínkám, hledání a obhájení si svého místa v třídním nebo sportovním kolektivu vrstevníků, to ovlivní další chování a jednání, studium, rozvoj osobnosti každého jedince. Mluvíme-li o dětech, že jsou v pubertě, všichni víme, že nastalo velmi těžké období pro rodiče, učitele, trenéry, ale především pro samotné děti, které se velmi těžce vyrovnávají s novými zákonitostmi vývojového období dospívání. Dochází ke komplexní proměně všech složek osobnosti. Vývojové somatické i motorické změny probíhají 14
v individuální dynamice, ale v dané vzájemnosti. Každý jedinec má v určitý čas jinou vyspělost, jeho kalendářní věk se nemusí shodovat s věkem biologickým (Langmeier, Krejčířová, 2007). „Pubescenti začínají uvažovat na úrovni formálních logických operací. To znamená další uvolnění subjektivní vazby na určitý časový a prostorový úsek konkrétní reality. Dospívající je proto schopen uvažovat i hypoteticky. Tím ovšem přináší pubescentovi další zdroj nejistoty. Myšlení pubescenta je charakteristické větším důrazem na uvažování o možnostech, větší systematičností, schopností kombinovat a integrovat různé myšlenky“ (Vágnerová, 1997, 253s.).
1.1.1 Psychosociální charakteristika pubescenta Psychický a emotivní vývoj pubescentů prochází složitým obdobím. Hormonální aktivita ovlivňuje nejenom tělesné změny, ale i změny v prožívání, jednání a chování. Střídají se nálady, které jsou spíše krátkodobé, proměnlivé, ale velmi intenzivní. Aktivita a dobrá nálada až lehkomyslnost bývá snadno vystřídána apatií a nechutí udělat cokoliv. Přecitlivělost, rozmrzelost, nedostatek sebeovládání souvisejí se zvýšením pocitů nejistoty a vzrůstá míra úzkosti a napětí, nepřiměřené jsou citové reakce na běžné každodenní podněty. Pubescenti nedokáží, nejsou ochotni sdílet své pocity bezprostředně a otevřeně, obávají se výsměchu, nepochopení nebo se stydí. Tyto změny v chování překvapí i je samotné, protože nejsou schopni vysvětlit své reakce, své prožívání (Vágnerová, 1997). Mění se projevy chování ke svým vrstevníkům, k rodině, ke svému okolí i k sobě samým. S emoční nevyrovnaností souvisí i výkyvy v sebehodnocení, které se může projevovat v neopodstatněném příliš vysokém sebevědomí nebo naopak také v neopodstatněném podceňování. Nepřiměřené sebevědomí může hraničit s bezcitností, netaktností, nebezpečným ohrožováním sebe sama. Nedostatek sebeúcty, zvyšuje nejistotu a vede k celkovému negativnímu sebehodnocení a k dalším problémům s tímto spojeným. Častým obranným mechanismem je odpoutání se od reality, oddávání se snění, ponoření se do světa fantazie, hudby, sportu. Nevidět, neslyšet, neřešit vzniklé nepříjemné situace, nechuť ke kompromisům a přizpůsobení se, takové chování je živná půda pro každodenní konflikty a spory (Langmeier, Krejčířová, 2007).
15
Pubertální vztahovačnost a zvýšená kritika všeho a všech je typická. Často dochází k projevům neposlušnosti, vzdoru, nechuti respektovat pravidla. Zvýšené negativní projevy a kritičnost k rodičům, k pedagogům, celkově k autoritám, je pro toto věkové období charakteristická. Jedinec si chce vybudovat svou identitu, má tendenci se osamostatnit, prosadit svůj názor. Seberealizace se projevuje i v postupné změně zevnějšku, vzrůstá význam pozornosti o vlastní tělo, oblečení a účes. Pubescent se chce odlišit od dospělých, odmítá podřízenou roli, neakceptuje bezvýhradně autoritu, polemizuje, diskutuje, bývá netolerantní. V těchto situacích si ověřuje své schopnosti a možnosti. Může se zdát, že rodina je pro pubescenta přítěž, že ji nepotřebuje, ale rodinné zázemí je pro každého jedince nenahraditelné a velmi důležité (Vágnerová, 1997).
1.1.2 Fyziologická charakteristika Opožděný nebo naopak předčasný nástup puberty je významně ovlivněn dědičností s individuální rozdílností. Vysoké tempo všech bio-psycho-sociálních změn je způsobeno činností endokrinních žláz. Hypotalamické hormony řídí nebo ovlivňují sekreci hormonů adenohypofýzy, které nastartují začátek tělesných pubertálních změn. Je to především: TSH (thyreotropní hormon) - stimuluje tvorbu a sekreci hormonů štítné žlázy STH (somatotropní hormon) - ovlivňuje růst všech buněk a tkání těla, zvláště dlouhých kostí ACTH (adrenokortikotropní hormon) - podněcuje činnost kůry nadledvin k produkci kortizolu a androgenů FSH (folikulostimulační hormon) společně s LH (luteinizační hormon) - aktivují endokrinní tkáně varlete u mužů, stimulují tvorbu testosteronu a sekreci spermií. U žen podporují tvorbu a zrání Graafova folikulu a ovulaci, zvyšují sekreci ženských pohlavních hormonů. (Trojan, 1997) V šestém ročníku se můžeme setkat v jedné třídě až s několikaletým časovým rozdílem ve vývinu jedinců. Pohlavní dozrávání dívek nastupuje v průměru asi o dva roky dříve než u chlapců. Hormony působí na vaječníky a stimulují k uvolňování estrogenu a progesteronu. Estrogen zahájí proces zvětšování pohlavních orgánů a současně ovlivňuje vývoj druhotných pohlavních znaků: rozšiřování boků, zvětšování ňader, růst ochlupení v podpaží a pubického ochlupení, ukládání tuku do ženských forem. Progesteron řídí cyklické změny děložní tkáně, 16
ovlivňuje vývoj prsu a přispívá k normální činnosti vejcovodů. Prepubertu můžeme pozorovat především u dívek již po 8. roce. Nastává těžké období, kdy se dívkám během několika měsíců změní tělo, výrazně se odliší od svých spolužáků. Samy si neví rady, stydí se za své tělo – velký svetr schová prsa, mohou se izolovat, stávají se uzavřenější, vyhýbají se cvičení a do plavek se nepřevlečou. Negativní reakce mohou vést k potlačení reality a dívka zdánlivě vyřeší problém tím, že přestane jíst, protože při hubnutí se ztrácí sekundární pohlavní znaky. Dívky se pocitem nespokojenosti trápí po celé období puberty a někdy i po celý svůj život. Současný ideál tělesné krásy je pro většinu dívek a žen nedosažitelný (Šnajderová, ZemkováHellerová, 2000). Oproti dívkám je u chlapců počátek fyzického zrání a růstového zrychlení, s jedním až dvouletým zpožděním, asi okolo 12. roku. Na povel hypotalamu začne hypofýza vylučovat hormony, které následně stimulují varlata k tvorbě androgenních hormonů. Testosteron se podílí na tvorbě spermií, zvětšení pohlavních orgánů a rozvoji druhotných pohlavních znaků: zrychlení růstu kostí, rozšiřování ramen, růst ochlupení v podpaží a pubického ochlupení. Nastávají výraznější změny v rysech obličeje, prodlužuje se, posouvá se linie vlasů, rozšiřuje se brada, zvětšuje nos. Zrychlený růst hrtanu má vliv na hrubnutí, snížení hlasu a v přechodném období, než dorostou hlasivky kosti, chlapci mutují. Stresující obdobím u chlapců není předčasný nástup puberty, ale opožděný individuální vývoj. Malý, slabý, nevyspělý chlapec mívá nízký a neatraktivní sociální status, který vede k problémům související s vrstevníky (Vágnerová, 1997).
1.1.3 Motorická charakteristika V pubescenci se projevuje nerovnoměrný vývoj organismu a v období dospívání silně ovlivňuje motoriku. Rychlý vývoj tělesné výšky, růst kostry, především dlouhých kostí, předbíhá nabírání svalové hmoty. Horní a dolní končetiny bývají slabé a dlouhé, trup malý a nevyvinutý, dochází k disproporcionalitě, ta se v důsledku projevuje i v pohybu. Růst pohybového ústrojí předbíhá vývoji vnitřních orgánů. Kosti rostou rychleji než svaly, chybí svalový aparát, v důsledku se špatným držením těla mohou vzniknout poruchy hybného ústrojí (skolióza), proto je důležitý návyk správného držení těla a vhodná cvičení (Čelikovský, 1990). Pohybové schopnosti jsou relativně stálé v čase, rozdělujeme je na koordinační a kondiční. Nejlepší senzitivní období pro rozvoj řízení a regulace pohybu je u obratnosti věk od 7 do12
17
let. U rychlosti reakce a jednotlivých pohybů od 8 do13 let, u explozivní síly od 8 do 14 let. Nejvyšší nárůst kloubní pohyblivosti od 8 do12 let (Měkota, Novosad, 2007). Kondiční pohybové schopnosti výrazně podporují metabolické procesy, souvisejí se získáváním a využíváním energie pro vykonávání pohybu. Senzitivní období pro rozvoj maximálního nárůstu svalové síly je od 14 do 18 let, rychlosti lokomoce (závisí na rozvoji silových schopností) od 15 do18 let, univerzální vytrvalosti od 15 let (Perič, 2012). Ke konci pubescence dochází k zvýraznění mužských a ženských anatomických znaků, projevuje se specifická motorika. U dívek převládá plynulost v přechodech mezi jednotlivými fázemi pohybu a pohybovými celky. U chlapců po překonání puberty se projevuje větší síla, pohyby však nejsou tak plynulé. Toto období je opět příznivé pro motorické učení. Pozvolna je dovršen tělesný vývoj, projevuje se v plném rozvoji a výkonnosti všech orgánů těla: srdce, plic, svalů, zesílení kostí a šlach (Vilímová, 2009).
1.2 Biologická zralost Biologický věk lze definovat jako fyziologický, biochemický, mentální a anatomický proces vývoje jedince vzhledem k populační normě. Takto můžeme stanovit růstovou a vývojovou průměrnost, akceleraci nebo retardaci. Zdatnost dětí je ovlivněna jejich stupněm vývoje. Znát dosaženou biologickou zralost dítěte je důležitá informace pro každého rodiče, učitele a trenéra. Teprve tehdy můžeme objektivněji a spravedlivěji jedince hodnotit (Suchomel, 2006). V současné době jsou nejčastěji využívány tyto přístupy k určení biologické zralosti. 1. Skeletární zralost je označována za nejlepší způsob hodnocení. Na základě rentgenového snímku většinou pravé ruky je posuzována velikost a počet osifikačních jader a uzavřenost epifyzárních štěrbin. 2. Sexuální zralost je určována podle vývoje sekundárních pohlavních znaků, dozrávání reprodukčního systému a růstový spurt. Rozsah této metody je omezen na období pubescence. 3. Somatická zralost je posuzována na základě progresivního nárůstu tělesné výšky. Růstové grafy neodráží individuální rozdíly v časování a tempu růstového spurtu a sexuálního zrání. Vzhledem ke zjištěným chybám je tato metoda pouze orientační. 4. Dentální zralost je hodnocena podle vývoje dočasného a trvalého chrupu. Prořezávání zubů trvá přibližně do 13 let (Suchomel, 2006). 18
Největší rozdíly mezi biologickým a kalendářním věkem je v období pubescence. Najít vhodné, odpovídající pohybové činnosti v rámci školní tělesné výchovy je velmi těžké. Samotné hodnocení dětí musí být založené především na jejich aktivitě, snaze a zlepšení osobních výkonů (Suchomel, 2006).
1.3 Pohybové činnosti 1.3.1 Pohyb Pohyb je známkou života a ve vývoji člověka je nezbytnou součástí každodenní činnosti, podporuje růst a odolnost organizmu. Jedině člověk dokáže svou inteligencí a záměrnou činností zvyšovat a zdokonalovat svou hybnost a výkonnost plánovitě v rámci cvičení a tréninku. Lidské tělo je mimořádně adaptační a flexibilní, variace pohybů a jejich kombinace je téměř nekonečná. Pohybovým projevem člověk dokáže vyjádřit radost, údiv, myšlenky i své city. Úžasné a neuvěřitelné pohybové kompozice můžeme sledovat při tanci, baletu, ale i při hře, utkání, sportovním výkonu. Pohybová činnost nám přináší zábavu a naplnění života, nejenom z pozice pozorovatele, ale především z pozice aktéra. (Měkota, Cuberek, 2007)
1.3.2 Pohybový režim Podle Čelikovského (1979) je pohybovým režimem myšlen komplex různých činností v určitém časovém úseku. Tyto pohybové režimy jedince a skupiny obyvatelstva se mění spolu s rozvojem civilizace a jsou ovlivněny historickými souvislostmi. Představy o modelu člověka, o jeho schopnostech a dovednostech, závisí na poznatcích o kvalitě a kvantitě motorické zátěže a jejich vlivu na organismus.
1.3.3 Pohybové jednání Pohybové jednání je specificky lidská, vůlí řízená PA, která se vyznačuje vědomým záměrem, ve sledu aktivit směřujících ke stanovenému cíli. Při systematickém uspořádání pohybových činností v daném časovém mluvíme o pohybovém režimu, který se vyskytuje ve způsobu života člověka v daném časovém intervalu. Pohybový režim charakterizuje: Pořad, který vhodně vřadí tělocvičné aktivity do sledu ostatních činností 19
Rytmus, zajišťuje stálé, pravidelné a dlouhodobé opakování stejného programu a pořadu (cirkadiánní, probíhá přibližně za 24 hodin, a cirkanuální, probíhá v průběhu jednoho roku). (Gajda, Fojtík, 2004) Pojetí pohybové činnosti, aktivity je podle Měkoty, Cuberka (2007) následující: 1.
Singulární pohybová činnost, pohybový akt – sled pohybů nutných pro realizaci pohybového úkolu (přeskok, časově omezené, sekundy, zaměření na splnění konkrétního úkolu, přeskočit překážku).
2. Pohybová aktivita parciální – množina pohybových aktů zaměřených na dosažení cíle (tenisová hra, delší časový úsek, minuty, hodiny, sehrát tenisové utkání). 3. Globální aktivnost – souhrn všech pohybových aktů a aktivit za určité období veškerá pohybová činnost během týdne, zaměření na splnění obecnějšího cíle, zlepšení zdravotního stavu.
1.3.4 Pohybová aktivita Hodaň (1997) rozděluje PA jako sumu všech realizovaných pohybových činností do pěti oblastí lidské motoriky: základní motorika člověka, pracovní a bojová motorika, kulturněumělecká motorika a tělocvičná motorika člověka. Z hlediska energetického výdeje je charakterizována jako jakýkoliv tělesný pohyb zabezpečovaný kosterním svalstvem vedoucí ke zvýšení energetického výdeje nad úroveň klidového metabolismu jedince. PA tvoří z celkového energetického výdeje jedince 15–40 %. Pohybová aktivita prolíná všemi etapami života, proto ji můžeme rozdělovat podle: Věku na PA dětí, mládeže, dospělých a seniorů Cílů na rekreační, zdravotní a sportovní Pravidelnosti – pravidelná a nepravidelná Řízenosti – organizovaná a neorganizovaná Denního režimu – volnočasová, pracovní, školní a mimoškolní Záměrnosti – intercionální a spontánní PA je podle Mužík, Dobrý, Süss (2008) jakýkoli vykonaný tělesný pohyb (převážně spojený s přenosem hmotnosti nebo s překonáváním odporu), vyprodukovaný kosterními svaly a potřebující ke své realizaci energii. Základní dělení PA rozlišuje na:
20
Nestrukturované, které slouží primárně k plnění úkolů denního režimu, jako jsou
1.
práce doma, na zahradě, pochůzky při nákupech, cesta do zaměstnání nebo chůze po schodech. Tato činnost nevyžadují zvláštní prostor, zařízení nebo oblečení. Strukturované, které slouží primárně ke zlepšení nebo udržení jedné nebo více
2.
složek tělesné zdatnosti nebo výkonu v konkrétní sportovní pohybové aktivitě. Pro tyto aktivity si lidé vyhrazují určitou denní dobu. Jsou většinou organizované, plánované, časově a prostorově vymezené a popsatelné jednotkami času, vzdálenosti, intenzity, frekvence, mají obvykle svá pravidla, jejich provádění vyžaduje odpovídající prostor nebo zařízení, náčiní a oblečení.
1.3.5 Tělesná cvičení Specifickou PA je tělocvičná aktivita, která představuje souhrn realizovaných tělesných cvičení, ta jsou pro lidský organismus důležitá, ovlivňují pohybové a tělesné zdokonalování. Svým účelovým uspořádáním mají povahu adaptačního podnětu a jsou zaměřena na podporu zdraví. Tělesná cvičení vznikla z původní pracovní, bojové a kultovní činnosti těmito způsoby: Identitou (totožnost pohybu - chůze, nošení, házení, plavání) Artizací (z hlediska prožitku a estetiky – tanec, gymnastika, krasobruslení) Stylizací (úprava původní činnosti – běh přes překážky, skok o tyči) Racionalizací (z rozumových důvodů – rehabilitační cvičení, zdokonalování techniky – vývoj skoku do výšky, flop) Heurizací (vznik nových forem provedení pohybu – nové sporty, akrobatické sporty) V rámci
pohybového
cíle
rozlišujeme
strukturu
cvičení
na
fázickou,
rytmickou
a energetickou. Fázická struktura je tvořena úseky a pohyby vykonané v těchto fázích jsou elementy pohybové činnosti. Tělesná cvičení z hlediska strukturální stránky dělíme na cvičení: acyklické, cyklické a kombinované. Opakované pohybové činnosti vedou ke změnám v organismu, které charakterizuje intenzita, objem a složitost cvičení, jsou úzce spjaty s motorickým učením (Gajda, Fojtík, 2004).
21
1.4 Organizovaná pohybová aktivita Školní vyučovací hodiny TV poskytují v souladu s vývojovými předpoklady a individuálními zvláštnostmi příležitost žákům získat nové pohybové dovednosti a znalosti potřebné k vytvoření a udržení aktivního životního stylu. Hodiny svým obsahem splňují odpovídající tělesné zatížení, kultivují pohybový projev a správné držení těla. (Mužík, Krejčí, 1997) „Národní program vzdělávání“ (NVP) a „Rámcové vzdělávací programy“(RVP) jsou rozděleny na jednotlivá období – předškolní, základní a střední vzdělání. „Školní vzdělávací program“ (ŠVP) si vytváří každá škola samostatně. Pojetí školní TV na 2. stupni ZŠ je ve vzdělávací oblasti „Člověk a zdraví“, kterou tvoří „Výchova ke zdraví“ (VKZ) a „Tělesná výchova“. Cílem je zlepšení postojů žáků ke svému zdraví a zároveň rozšíření dovedností a vědomostí týkajících se zdravého životního stylu (MŠMT ČR, 2007). Na 2. stupni ZŠ je základních hodin pro výuku TV sedm. Bývá obvyklé, že jedna disponibilní hodina je přidána v deváté třídě tak, aby každý ročník čítal dvě hodiny TV. Další možnosti pravidelné pohybové aktivity zařazené do učebního rozvrhu jsou v rámci volitelných předmětů – sportovní hry, zdravotní tělesná výchova, plavání, sportovní příprava a jiné. Disponibilní hodiny se využívají dle konkrétního zaměření školy, které vyplývá z RVP a ŠVP. Další pohybová a sportovní činnost je v současné době na ZŠ organizována především ve školních družinách (pro žáky 1. – 5. ročníku) a školních klubech (pro žáky 6. – 9. ročníku). Školní kroužky jsou pro všechny žáky 1. a 2. stupně ZŠ, vedoucími jsou především učitelé, vychovatelé, ale také rodiče. Činnost kroužků je s dohledem, ale nemusí být s odborným vedením. Střediska pro volný čas dětí a mládeže (DDM a stanice zájmových činností) spadají organizačně pod školská zařízení zájmového vzdělávání. Dětem je zde poskytnuta odborná, metodická, materiální pomoc. Činnost kroužků bývá pravidelná a ve školním roce. Po celý kalendářní rok i v době prázdnin a víkendů jsou zajišťovány jednodenní i vícedenní výlety, soutěže, tábory, kurzy pro všechny zájemce, nejenom pro členy kroužků. Dobrovolné neziskové organizace a občanská sdružení Junák – svaz skautů a skautek ČR, Česká tábornická unie, Pionýr, Asociace turistických oddílů mládeže ČR, Duha, Sokol, Hnutí Brontosaurus, základní umělecké školy a Zálesák nabízí volnočasové aktivity. Zájemci o činnost dochází pravidelně, stávají se členy. Většina těchto organizací jsou uznané MŠMT ČR. 22
Občanská sdružení, obecné prospěšné společnosti, nadační fondy nabízejí volnočasové aktivity, dítě se nestává členem, pouze dochází na jednotlivé akce. Sportovní kluby nebo oddíly jsou profesionálně sportovně zaměřené a ekonomicky zabezpečené. Děti jsou vedeny pod dohledem odborníka ke specifické sportovní činnosti (Hofbauer, 2004).
1.5 Sport Základní a nejvýznamnější dokument Evropská charta sportu přijatý v roce 1992 charakterizuje tuto činnost takto: „SPORTEM se rozumí všechny formy tělesné činnosti, které ať již prostřednictvím organizované účasti či nikoli, si kladou za cíl projevení či zdokonalení tělesné i psychické kondice, rozvoj společenských vztahů nebo dosažení výsledků v soutěžích na všech úrovních“. Sportovní aktivity můžeme také třídit podle mnoha hledisek: Období - letní, zimní Prostředí - primárně na venkovní, sálové Počtu zúčastněných osob - individuální, kolektivní Formy - organizované, neorganizované Dosahovaného výkonu - rekreační, výkonnostní a vrcholový sport Sport je samostatnou oblastí a odlišuje se od TV a tělocvičné rekreace. Definice sportu vychází ze dvou přístupů: 1. hledisko - sport jako soutěž, jde především o výkon (severoamerický přístup). 2. hledisko - sport jako zábava, rekreace, cvičení (evropský, anglosaský přístup). Sport je druh zábavy, charakteristický soutěživostí, založený na fyzických schopnostech, podřízený stanoveným pravidlům hry a řízený nějakou institucí. Toto široké pojetí sportu je akceptováno po celém světě (Slepičková, 2005). Sport se odlišuje od ostatních tělocvičných aktivit, má své specifické znaky: Patří do oblastí nevýrobní sféry, je záležitostí volného času, rozvíjí se na základě dobrovolného zájmu, slouží k uspokojování individuálních potřeb, přispívá k všestrannému 23
a harmonickému
rozvoji
jedince
(fyzického,
psychického,
sociálního
charakteru).
U vrcholových sportovců je volný čas využíván k regeneraci sil k novému tréninkovému procesu. Sport je intenzivní pohybovou součástí specifického charakteru a je přesně vymezen pravidly, ve kterých se odráží historický vývoj sportu. Jako základní pravidlo, platné pro všechny účastníky sportu, je vytvoření stejných podmínek. Výrazným znakem je soutěživost, potřeba sebeuplatnění a seberealizace, dosahování nejvyššího výkonu. Výkon je ten nejsilnější motiv, který činí sport velmi přitažlivým pro všechny, hlavně pro mládež, nutí účastníky k velmi intenzivní a náročné práci (Choutka, Dovalil, 1991).
1.5.1 Socializace ve sportu Jednou z vývojových potřeb jedince je odpoutání se od rodiny a vrstevnické skupiny mívají větší vliv, než si rodiče přejí. Zvyšuje se touha po přátelství, vznikají velmi silné kamarádské vztahy, které přetrvávají až do dospělosti. Ve sportovním týmu probíhá nenásilná socializace v kamarádském prostředí, přispívá k tomu i to, že tato skupina je tvořena členy, kteří mají stejné nebo podobné zájmy a je vedena akceptovatelnou autoritou. V tomto období se mění vztah ke sportu, už to není jenom hra, ale i určitá povinnost. Sociální vlastnosti zahrnují soubor předpokladů jedince vytvářet a uchovávat různé druhy vztahů mezi kolektivem spoluhráčů, protihráčů, obecenstva, trenérů a dalších (Sekot, 2006). Socializace má dvojí charakter, vytváří vnitřní podmínky pro regulaci hráče v různých druzích vztahu a zároveň vytváří základní podmínky dobrého individuálního i kolektivního výkonu. Sportovní aktivita má pozitivní vliv na formování osobnosti, především u sportovců můžeme pozorovat vyšší sebedůvěru a bojovnost, houževnatost v řešení problémů, tendenci podávat dobrý výkon a být dobře hodnocen, počínat si efektivně. Pravidelná sportovní činnost ovlivňuje volní vlastnosti, trpělivost, odpovědnost, sebekontrolu. Individuální i kolektivní sporty podporují smysl pro kolektiv, zájem o ostatní, schopnost komunikace. Především se upevňuje zájem o aktivní styl života a současně je třeba vědět, že sport není jediná potřebná činnost v tomto období (Perič, Dovalil, 2010). Sport je významný svým socializačním prostředím, měl by pěstovat princip fair play především ve způsobu myšlení, nikoli pouze jako chování, měl by přispívat i k harmonizaci mezilidských a sociálních vztahů (Sekot, 2006). 24
Sportovně pohybová aktivita má velký vliv na vývoj a zdraví jedince, je označována jako základní prvek zdraví. Pohybová činnost je jednou z nejvýznamnějších potřeb člověka, zejména v dětském věku (Mužík, Krejčí, 1997). Sport je významným sociálním jevem, je spojován se zdravím, s radostí z pohybu a také s lidskou krásou. Sport přitahuje pozornost diváků a někdy se stává pasivní činností. Sport je označován jako fenomén soudobého světa a zároveň je spojován s veřejným společenským životem, stává se integrální součástí světa kulturního a sociálního. Sport je neoddělitelnou součástí každodenního života, je spontánní a nepředvídatelný, využívá aktivní kreativitu. Vyžaduje konzistentní chování závislé na daných herních pravidlech. Sportovec bývá nejčastěji uspokojován vítězstvím, a to právě díky ocenění své snahy (Sekot, 2006). U sportujících pubescentů nacházíme méně studijních problémů i menší procento výskytu společensky
nežádoucího
chování
(delikvence).
Velké
možnosti
sportu
spočívají
i v socializačním a integračním působení na mládež (Vilímová, 2009). Práce trenéra vyžaduje velkou dávku velkorysosti a citlivého přístupu. Přístup musí být taktní, diskrétní a přechodné obtíže dané věkem, které nastanou, je třeba brát s potřebným nadhledem. Počkat až odezní emoční napětí a zaujetí, jednat po úvaze, spravedlivě. Zasahovat tam, kde nevhodné chování přesahuje určitou mez, vyhýbat se ironii, nevystupovat příliš autoritativně a nementorovat. Pokud chce být trenér úspěšný, musí být seznámen s psychikou svého svěřence, velmi dobře jej znát, vědět, čím jsou jeho výkony ovlivněny. Zvolit vhodný přístup a metody. Předpoklady ke sportovní činnosti jsou dány dvěma faktory - dědičností a prostředím. Význam dědičnosti s vyšším věkem klesá a naopak se zvyšuje vliv prostředí, především výchovy a sociální stimulace. Důležitým činitelem v rozvoji schopností jsou i psychické vlastnosti osobnosti (Dovalil, 1992).
1.6 Podpora pohybové a sportovní aktivity na národní úrovni 1.6.1 Zákon o podpoře sportu V současnosti se lze v ČR opřít zejména o Zákon o podpoře sportu ze dne 28. února 2001 (ve znění novely č. 219/2005 Sb.), který sportu přisuzuje poměrně výsadní postavení ve společnosti, jelikož ho vymezuje jako veřejně prospěšnou činnost. Sport představuje všechny formy tělesné činnosti, které vedou k harmonickému rozvoji tělesné a psychické kondice.
25
Sportem pro všechny se rozumí organizovaný i neorganizovaný sport a pohybová rekreace určená širokým vrstvám obyvatelstva. Zákonem jsou stanoveny úkoly pro Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra, které ve své působnosti vytvářejí podmínky pro přípravu státní reprezentace, přípravu talentů, zřizují a zabezpečují činnost sportovních center. Ministerstvo zdravotnictví organizuje zdravotní péči sportovním reprezentantům a talentům, také zřizuje a zabezpečuje laboratoř dopingové kontroly, která spolupracuje s Mezinárodním olympijským výborem. Dále jsou stanoveny úkoly pro kraje a obce, které ve své samostatné působnosti vytváří podmínky pro rozvoj sportu pro všechny a finančně jej zabezpečují. Dále zajišťují výstavbu, rekonstrukce, udržování a provozování sportovních zařízení.
1.6.2 Zdraví 21 Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR Zdraví pro všechny v 21. století, byl projednán vládou ČR 30. října 2002. Výbor Zdraví 21 každoročně předkládá hodnotící zprávu plnění dílčích úkolů Ministerstvu zdravotnictví ČR. V roce 2002 byly formulovány i tyto hlavní a dílčí cíle, které jsou stále aktuální a nesplněné: Cíl 11: Zdravější životní styl. Do roku 2015 by si lidé v celé společnosti měli osvojit zdravější životní styl. Dílčí úkol č. 11. 1. Rozšířit zdravé chování ve výživě a zvýšit tělesnou aktivitu. Jeden z dílčích úkolů č. 4. 1. Děti a dospívající mládež by měly být způsobilejší ke zdravému životu a měly by získat schopnost dělat zdravější rozhodnutí. Další neméně důležitý úkol je formulován v č. 4.3. Podstatně snížit podíl mladých lidí, kteří se podílejí na zdraví škodlivých formách chování, ke kterým patří konzumace drog, tabáku a alkoholu.
1.6.3 Zdraví 2020 Ministerstvo zdravotnictví ČR vydalo dokument Zdraví 2020 Národní strategie ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí, který přímo navazuje na program WHO ZDRAVÍ 2020, ten byl schválen 62. zasedáním Světové zdravotnické organizace pro Evropu v září 2012.
26
Národní strategie především vychází z „Hodnotící zprávy plnění cílů Dlouhodobého programu zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR v letech 2003 – 2012“. V přímé návaznosti je Akční plán č. 1: Podpora pohybové aktivity na období 2015 – 2020. Ve strategické oblasti 1: Podpora PA ve vzdělání na ZŠ a nižších stupních víceletých gymnázií jsou formulovány tyto specifické cíle: Podpora PA na základních školách a nižších stupních víceletých gymnázií. Čeští autoři stanovili doporučení k realizaci PA v rámci zdravého životního stylu. Podpora využití disponibilních hodin řediteli škol pro navýšení PA. Zvýšit celkový objem školní PA žáků a zvýšit objem řízených forem školní PA. Revidovat opatření k uvolňování z TV. Zkvalitnit úrazovou prevenci na školách. Úrazová prevence v rámci výuky VkZ (výchova ke zdraví) a vzdělávací oblasti „Člověk a jeho svět“. Zaměřit obsah výuky TV na zlepšení obratnosti žáků a ovlivňování tělesné zdatnosti, příslušným způsobem upravit RVP ZV a ŠVP. Prohlubovat vědomosti o významu PA u všech žáků bez ohledu na zdravotní omezení v rámci rozvoje pohybové gramotnosti. Dokument obsahuje další specifické cíle: Podpora zájmu o aktivní trávení volného času. Podpora neorganizovaných forem PA. Podpora organizovaného sportu pro všechny. Podpora kvality výzkumných aktivit v oblasti PA.
1.7 Vliv pohybové aktivity na rozvoj pohybových dovedností Během prvních deseti až dvanácti let se pohybové dovednosti zřetelně vyvíjejí, specializované pohybové dovednosti jsou jedinečné, člověk si je osvojuje jen výběrově, záleží na úrovni 27
zpracování, naučení a na množství. Mohou být propojeny do podoby sportovních, pracovních, komplexních dovedností. Období před nástupem pubertálních růstových změn bývá označováno jako první vrchol motorického, zejména koordinačního rozvoje. Snadné motorické učení umožňovalo nejvýraznější nárůst předpokladů pro rozvoj konkrétních pohybových schopností. Mohli bychom říci, že pohybový luxus, je přerušen překotným růstem, dochází k výraznému omezení učení, tempo se zpomaluje, stagnuje, může docházet ke zhoršení až regresi. Vývoj pohybových dovedností v pubertě ovšem nekončí, po určité stagnaci
zvolna
pokračuje
během
celého
života,
dochází
jen
k přestrukturování
a v adolescenci k individualizaci a diferenciaci. Pro sportovní dovednosti je typická snaha o zdokonalení, přesnost a nejvyšší výkon Pohybovou a sportovní aktivitu nám umožňují pohybové dovednosti, které jsou předpokladem ke správnému provedení požadovaného úkonu, usnadňují a zefektivňují činnost, vyznačují se stálostí, ekonomičností a rychlostí provedení. Tyto dovednosti jsou osvojeny a získány v procesu motorického učení (Suchomel, 2006). Pohybová aktivita dětí ve všech věkových skupinách je velice důležitá pro rozvoj a osvojení pohybových dovedností, které můžeme dělit do tří skupin: 1. Základní primární dovednosti (běh, chůze, skoky, hody) jsou dány přirozeným vývojem a nejdůležitějším obdobím pro jejich dobré osvojení je předškolní věk a dostatečné časové a prostorové možnosti. Mateřské školky mají doporučené a závazné pohybové aktivity ve svých denních programech. 2. Pohybové dovednosti, které jsou součástí všeobecného a všestranného rozvoje, zvyšují celkovou odolnost, upevňují zdraví a nejsou přirozenou součástí vývoje (jízda na kole, bruslení, plavání, hry, atletika). Tyto aktivity jsou důležité pro činnost centrální nervové soustavy, tvoří se nové spoje a získávají se pohybové zkušenosti. Cílem je vytvořit nejlepší předpoklady pro pozdější rozvoj, seznámit děti s řadou sportů a využít senzitivního období. Každá základní škola má ve svém ŠVP zapracovány konkrétní úkoly, cíle spojené s podporou a rozvojem PA ve výuce. 3. Sportovní dovednosti jsou přímo využívány při sportovním výkonu (skok o tyči, salto, smeč), charakterizuje je komplexnost a výkonnost (Měkota, Cuberek, 2007). Především u jedinců, kteří pravidelně necvičí, dochází ke značnému zhoršení koordinace, hlavně schopnost přesnosti, ekonomičnosti a plynulosti pohybu, tím se snižuje hospodárnost pohybu. U dynamiky pozorujeme často nepřiměřenou kontrakci svalů antagonických, motorický projev se stává strnulý, projevuje se jakoby svalová ochablost. Pubescent je 28
schopen učit se pohybům uvědoměle, analyzuje a průběh pohybu umí lépe chápat. Děvčata se více bojí při nácviku nových pohybových úkolů, které vyžadují odvahu. Výrazné negativní jevy v motorice, ve složitějších koordinačních pohybech nejsou tak velké jako u chlapců. Mnohá děvčata se v druhé fázi pubescence vyhýbají tělesným cvičením, negativně u nich působí vliv hormonů, klesá spontánní pohybová aktivita. Chlapci jsou motoricky neklidní, vykonávají často neuvědomělé pohyby, stále zaměstnávají ruce, nohy. Charakteristická je pro ně nemotivovaná tělesná činnost a klátivá chůze a koordinační nestabilita (Čelikovský, 1990).
1.8 Doporučení k pohybové aktivitě Do 90. let 20. století byla u dětí školního věku chápána celková podpora pohybové aktivity především jako prostředek ke zvyšování tělesné zdatnosti. Posun v zaměření podpory PA směrem ke snižování rizik civilizačních onemocnění a ke zlepšování zdravotního stavu nastal na základě výsledku amerických výzkumu z konce 20. století. Pro dosažení požadovaného zdravotního efektu nemusí mít pohybové aktivity pouze vysokou intenzitu zatížení. Střední a vyšší zatížení s dobou intervalu minimálně 10 minut v celkové denní kumulaci 60 minut, je základní cíl. Především se zohledňuje individuální vývoj jedince, přihlíží se k jeho zájmům, motorické vyspělosti a zdatnosti. U dětí je toto doporučení výkonnostně a vývojově přijatelnější (Suchomel, 2006). Současně kromě aktivit vytrvalostních je kladen důraz na cvičení posilovací a protahovací, která ovlivňují pohybový aparát. Především v období překotného růstu je důležitá vhodnost, všestrannost, pravidelnost a přiměřenost PA. Některé aktivity mohou být zařazeny jako součást běžného života, například můžeme zvýšit tempo chůze, používat ruční nářadí, chůze do schodů namísto eskalátorů a výtahů (Měkota, Cuberek, 2007). Pokyny EU pro PA byly schváleny a potvrzeny ministry tělovýchovných členských států EU na zasedání v Biarritz v roce 2008. Dokument navazuje na bílou knihu o sportu a navrhuje toto doporučení: „Děti školního věku by měly denně vykonávat 60 minut nebo více středně až vysoce intenzivní pohybové aktivity ve formě, která je vývojově vhodná, přináší jim radost a zahrnuje rozmanité činnosti. Plnou dávku lze sestavit z více částí o délce trvání alespoň 10 minut. U skupin raného věku by se měl klást důraz na rozvoj motorických dovedností. Podle potřeb konkrétní věkové skupiny by se měly použít specifické typy aktivit: aerobní, silové, zvedání břemen, rovnováha, ohebnost, rozvoj motorických dovedností“ (Pokyny EU pro pohybovou aktivitu, 2008, 7. s.). 29
Doporučení ze zasedání v Biarritz dalo podnět ke zpracování české studie. Centrum kinantropologického výzkumu Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci se zabývalo v rámci své činnosti výzkumem PA. V listopadu 2010 byl předložen „Návrh doporučení k provádění pohybové aktivity pro podporu pohybově aktivního a zdravého životního stylu českých dětí“. Analýzou zahraničních studií a z výsledků monitorování PA českých dětí byla předložena školsky orientovaná doporučení k realizaci PA pro děti 6-11 let:
PA alespoň střední intenzity po dobu nejméně 90 minut denně (rozložení do kratších, alespoň 10minutových úseků)
V převažujícím počtu dnů v týdnu by měl dosahovat počet kroků 12 000 u děvčat a14 000 kroků u chlapců
Podporovat pohybově aktivní (pěší a cyklistickou) dopravu dětí do školy a ze školy, zájmových organizací, klubů a dalších volnočasových aktivit
Upřednostňovat všestranný pohybový rozvoj před jednostranným pohybovým zaměřením
Upřednostňovat rychlostně-obratnostní PA před aktivitami silového charakteru
Zvýšit podíl dětí, které jsou 3 - 4× týdně zapojeny do organizované PA (do počtu zahrnuty jednotky TV)
Děti by si měly osvojit základy mnoha druhů PA (bruslení, jízda na kole, lyžování, plavání, šplhání) a základní gymnastické prvky nejpozději do nástupu puberty
Nepřetržité sledování televize či monitoru počítače by nemělo překročit 90 minut denně
Studie vznikla za podpory výzkumného grantu Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci s názvem: „Pohybově přátelské školní prostředí jako faktor podpory pohybově aktivního a zdravého životního stylu 6 - 11letých dětí“. Tato doporučení by měla směřovat k posílení preventivního působení PA a ke zmírnění negativního trendu nárůstu obezity (Sigmundová, Sigmund, Šnoblová, 2010). Doporučení pro 11 – 18 pubescenty a adolescenty vychází z doporučení pro mladší věkové kategorie a navazuje na ně. PA střední intenzity provádět po dobu minimálně 60 minut denně. Toto základní doporučení může být v kombinaci s PA vysoké intenzity podporující rozvoj a udržení kardiorespirační zdatnosti nejméně 20 minut alespoň 3x týdně. Převedeno na chůzi se jedná o převažující počet dnů v týdnu, kdy by měl počet kroků dosahovat 11000 kroků u dívek a 13000 kroků u chlapců (Sigmundová, Sigmund, Šnoblová, 2010).
30
Pubescenti by se měli naučit provádět pohybové aktivity ve třech úrovních. V základní úrovni jsou aktivity součástí normálního života, především je to chůze a jízda na kole, hraní pohybových her, domácí a zahradnické práce. Druhá úroveň zahrnuje aerobní činnosti jako je běh, cyklistika, tanec, bruslení, plavání a sjezdování Nejdůležitější je se do aktivit zapojit a osvojit si pohybové dovednosti, které umožňují provozování aerobních sportů florbalu, tenisu, volejbalu, fotbalu, basketbalu, hokeje a badmintonu. Ve třetí úrovni jsou posilovací cvičení, gymnastika, atletické disciplíny a protahovací cvičení, strečink, jóga, balet a karate (Suchomel, 2006).
31
2 Cíle práce, úkoly práce Hlavním cílem bakalářské práce je na základě analýzy preference pohybových a sportovních aktivit žáků 6. a 9. ročníku základní školy formulovat doporučení pro nabídku PA v ZŠ i ostatních organizací. Dílčí úkoly: Rešerše odborné literatury. Provést anketní šetření pohybových a sportovních aktivit. Provést analýzu získaných dat. Na základě provedené analýzy dát doporučení do praxe.
32
3 Metodika práce Cílem anketního šetření je vyhodnocení priorit ve výběru sportovních a pohybových aktivit podle věku a pohlaví respondentů. Provedu komparaci nabízených pohybových a sportovních aktivit ve vybraných školách a zaměřím se na jejich využití respondenty. Dalším předmětem komparace bude časový objem organizovaných a neorganizovaných sportovních aktivit. V neposlední řadě porovnám nejoblíbenější pohybové a sportovní aktivity při hodinách tělesné výchovy a ve volném čase.
3.1 Charakteristika souboru Anketní šetření probíhala na třech vybraných základních školách v České Lípě v měsíci únoru a březnu 2016. Celkem se zapojil 181 žák 2. stupně. Základná škola, Česká Lípa, 28. října 2733, příspěvková organizace je největší škola ve městě, druhý stupeň má 11 tříd. Škola leží na okraji sídliště Špičák a je vybavena velmi dobrým sportovním zázemím: 4 tělocvičny, nově upravený venkovní atletický areál, hřiště na fotbal, kurty na míčové hry. Anketního šetření se zúčastnilo 20 dívek a 27 chlapců šestého ročníku (2 třídy). Z devátého ročníku se zapojilo 19 dívek a 16 chlapců ze dvou tříd. Celkem 82 žáků. Základná škola, Česká Lípa, Pátova 406, příspěvková organizace patří mezi nejmenší ve městě, druhý stupeň má 5 tříd. Škola leží v centru staré zástavby a je vybavena tělocvičnou a školním hřištěm s asfaltovou plochou a sektorem pro skok daleký. Do ankety se zapojilo 8 dívek a 13 chlapců z jedné šesté třídy, z devátého ročníku 8 dívek a 11 chlapců. Celkem 40 žáků. Základná škola, Česká Lípa, Školní 2520, příspěvková organizace leží na sídlišti Sever, druhý stupeň má 7 tříd. V areálu školy jsou 2 tělocvičny, asfaltové hřiště, běžecká dráha 100m a sektor pro skok daleký, malé travnaté fotbalové hřiště. Velkou výhodou je propojený vstup do krytého bazénu 25m, který je ve správě města. Škola jej využívá k výuce třetí hodiny TV na prvním stupni. Žáci celého 2. stupně si mohou hodinu plavání vybrat v rámci jednohodinového volitelného předmětu. Anketního šetření se účastnilo 15 dívek a 19 chlapců ze dvou šestých tříd. Z deváté třídy anketu vyplnilo 15 dívek a 10 chlapců. Celkem 59 žáků. 33
3.2 Charakteristika metody Šetření bylo provedeno pomocí ankety Pohybové a sportovní aktivity žáků. Otázky v anketě byly sestaveny pro potřebu zjištění cílů bakalářské práce, některé modifikované otázky byly použity z dotazníku INDARES Dotazník sportovních preferencí a upraveny pro pochopení respondentů od 11 do 15 let. Vyplnění anketních otázek probíhalo anonymně. Anketa čítá 10 otázek. Otázky číslo 1, 3 a 5 jsou uzavřené, žáci mohli vybírat ze dvou až šesti možností. Otázka číslo 2 je otevřená, žáci vpisují nejoblíbenější aktivitu při hodinách TV. V deváté otevřené otázce určují pořadí nejvýše tří nejoblíbenějších pohybových a sportovních aktivit. Otázky 4, 6, 7 a 10 jsou kombinované. Žáci vybírali z daných možností, v případě, když odpoví ANO, doplňují aktivity a počet hodin týdně. Sečtený počet hodin u jednotlivých otázek a ve skupinách byl vydělen počtem respondentů a vypočítán časový průměr sportovních a pohybových aktivit na jednoho žáka. Při hodnocení 9. otázky byly nejoblíbenějším aktivitám přidělovány body takto: za první místo 3 body, za druhé místo 2 body a za třetí uvedenou aktivitu 1 bod. Přidělené body byly následně sečteny. Individuální ústní rozhovory jsem využila při setkání s vedením školy a pedagogickými pracovníky. Anketním šetřením na vybraných školách u žáků 6. a 9. ročníku jsem získala data k analýze jednotlivých cílů a úkolů práce. Komparaci jsem použila při porovnávání priorit respondentů podle věku a pohlaví a také při porovnávání nejoblíbenějších pohybových a sportovních aktivit při hodinách tělesné výchovy a ve volném čase. Porovnala jsem rovněž časový objem organizovaných a neorganizovaných aktivit u jednotlivých skupin respondentů a při syntéze jsem vyvodila závěry na základě výchozích zjištění. Vyplněná anketní šetření byla roztříděna a zpracována dle skupin dívek a chlapců a také po věkových skupinách 6. a 9. ročníků. Výsledky byly zapsány do tabulek a následně jsem vygenerovala grafy dle potřeby a charakteru otázek. Data byla zpracována pomocí tabulkového procesoru MS Excel 2010. Pomocí tohoto programu byly vytvořeny všechny tabulky i grafy. Bakalářská práce byla vypracována v programu MS Word 2010.
34
4 Výsledky ankety a diskuse 4.1 Základní školy v České Lípě Na třech vybraných základních školách v České Lípě se anketního šetření zúčastnil celkem 181 žák. Všichni respondenti ve školním roce 2015/2016 navštěvovali základní školu. Při celkovém hodnocení sportovní a pohybové aktivity budeme vycházet ze zjištěných údajů, které byly získány od 85 dívek a 96 chlapců 6. a 9. ročníku.
Graf 1: Počet respondentů jednotlivých škol
Při zpracovávání dat budu pracovat se čtyřmi kategoriemi žáků. První skupinu tvoří 43 dívky 6. ročníku. Druhou skupinou jsou dívky 9. ročníku v počtu 42. Chlapci 6. ročníku tvoří nejpočetnější skupinu, která čítá 59 respondentů. Poslední početně nejmenší skupinu tvoří 37 chlapců 9. ročníku. Celkově žáků devátého ročníku je na školách méně, než žáků 6. ročníku. Především proto, že po splnění devíti let školní docházky, odchází do učebních oborů ze sedmé a osmé třídy. Při porovnávání údajů dle pohlaví tvoří skupinu chlapců 96 respondentů a 85 děvčat. Při komparaci údajů dle věku budu porovnávat skupinu 102 žáky šestého ročníku a 79 žáků deváté třídy.
35
4.2 Tělesná výchova a PA na základních školách
Graf 2: Oblíbenost předmětu TV u dívek a chlapců (otázka č. 1)
Graf 3: Oblíbenost předmětu TV dle věku respondentů (otázka č. 1)
Graf 4: Oblíbenost předmětu TV dle pohlaví (otázka č. 1)
Z grafů je zřejmé, že ke svým oblíbeným předmětům řadí TV nejvíce chlapci ze šestého ročníku. Na druhém místě TV řadí ke svým oblíbeným předmětům děvčata šestého ročníku, téměř každá pátá dívka zvolila odpověď ne. Společně tato věková kategorie v 88 % hodnotí hodiny TV kladně a řadí je ke svým oblíbeným předmětům, což je velmi potěšitelné.
36
Děvčata a chlapci z devátého ročníku se ve svých odpovědích shodli a výuku TV zařadili mezi své oblíbenější předměty v 76 %, téměř každý čtvrtý žák vybral odpověď ne. Tento graf zcela jasně vypovídá, že obliba hodin TV na základních školách se vzrůstajícím věkem žáků klesá, jak u dívek, tak daleko více u chlapců. Vyhodnotíme-li oblíbenost hodin TV dle pohlaví, vidíme, že i přes pokles v devátém ročníku mají chlapci stále hodiny TV ve větší oblibě, než dívky. Z celkového počtu dotazovaných odpovědělo, že tělesná výchova patří k jejich oblíbeným předmětům celkem v 82 %.
4.3 Nejoblíbenější činnost při hodinách TV
Graf 5: Nejoblíbenější aktivita při hodinách TV u dívek (otázka č. 2)
Graf 6: Nejoblíbenější aktivita při hodinách TV u chlapců (otázka č. 2)
37
Graf 7: Nejoblíbenější aktivita při hodinách TV dle věku respondentů (otázka č. 2)
Míčové hry (především velmi oblíbená vybíjená a přehazovaná), jak je vidět z grafů, jsou u děvčat obou ročníků velmi oblíbené, celkem je zvolilo 45 žákyň (tj. 53 %). Gymnastika, atletika a florbal jsou druhou oblíbenou činností při hodinách TV, tuto možnost vybralo vždy po osmi dívkách (tj. 28 %). Děvčata z devátého ročníku navíc volila posilování a fotbal (graf 5). Z odpovědí chlapců na tuto otázku vyplývá, že nejoblíbenější aktivity při hodinách TV jsou kolektivní, týmové sporty. Na prvním místě je velmi oblíbený florbal, dále míčové hry (především volejbal a basketbal) a fotbal (v zimním období futsal, sálová kopaná, nohejbal). Tyto tři možnosti sportů zvolilo celkem 78 % dotazovaných chlapců. V devátém ročníku se nově objevila pohybová aktivita posilování a badminton, shodně jako u dívek (graf 6). Z výsledného grafu je vidět, že u šestých a devátých ročníků jsou nejvíce oblíbené míčové hry a na druhém místě s velkým odstupem florbal. Dále se pořadí na třetím místě liší, šesťáci mají raději atletiku a starší žáci devátého ročníku fotbal. Variantu nic v obou věkových kategoriích volil zanedbatelný počet respondentů (graf 7).
4.4 Školní pohybové a sportovní aktivity
Graf 8: Účast ve školních pohybových aktivitách u dívek a chlapců (otázka č. 3) 38
Graf 9: Účast ve školních pohybových aktivitách dle pohlaví (otázka č. 3)
Graf 10: Účast ve školních pohybových aktivitách dle věku (otázka č. 3)
Z těchto grafů vyplývá, že se žáci ve všech kategoriích rádi účastní ve škole v době vyučování mezitřídních turnajů, branného dne, výletů, vycházek, sportovního dne, pohybových aktivit a různých soutěží. Možnost ANO, rád/-a volilo celkem 68 všech respondentů. Na druhém místě volili odpověď ano (62 všech žáků). Poměrně velká část žáků je však k takovýmto aktivitám nucena pedagogem. V případě součtu prvních dvou odpovědí, zjistíme, že děvčata i chlapci se v 72 % účastní pohybových aktivit. Chlapci (především z 6. ročníku) jsou, podle tohoto grafu, více aktivnější než děvčata. Odpověď ne zvolilo více děvčat, což opět svědčí v některých případech o jejich neprůbojnosti, někdy i lenosti, nechuti podílet se na aktivitách (graf 8). Při porovnání výsledných odpovědí podle věku, z grafu vidíme, že starší pubescenti jsou méně aktivní než žáci šestého ročníku. Zajímavé je to, že se také ve všech kategoriích našli
39
jedinci, kteří si v době povinného školního vyučování najdou způsob, jak se společným činnostem vyhnout (graf 8), nejvíce tuto odpověď uvedlo pět žákyň z devátého ročníku.
4.5 Školní pohybové a sportovní kroužky Zapojení žáků ve školních kroužcích je ovlivněno především zájmem samotných žáků o činnost. Také rozhoduje zájem učitelů a vychovatelů vést kroužky ve svém volném čase. Nezanedbatelné jsou podmínky práce a sportovní vybavenost školy.
Graf 11: Přehled zájmových kroužků a útvarů na vybraných školách (k otázce č. 4)
Na ZŠ 28. října mají žáci možnost chodit do 4 kroužků (futsal, florbal, sportovní hry a turistický kroužek), ZŠ Pátova má 2 útvary (sportovní hry a taneční kroužek), ZŠ Školní umožňuje žákům činnost ve 12 kroužcích (cyklistický, 2 sportovní hry, 2 turistický, 4 taneční a 3 plavání). Z uvedených grafů lze vyčíst, že na základních školách je široká škála kroužků i pro žáky 1. stupně, kteří kroužky hojně navštěvují a činnost v nich zvládnou i méně zdatní jedinci. Některé zájmové útvary jsou pouze pro žáky vybrané třídy. Rodiče vítají, když mají jejich děti organizované odpoledne s dohledem, je o ně dobře postaráno a nemusí děti vodit mimo školu.
40
Graf 12: Účast žáků ve školních pohybových a sportovních kroužcích dle pohlaví (otázka č. 4)
Graf 13: Účast žáků ve školních pohybových a sportovních kroužcích dle věku (otázka č. 4)
Děvčata (celkem 34 žákyně) navštěvují školní kroužky více než chlapci (26 žáků), chodí nejčastěji na sportovní hry, tancování a plavání. Chlapci preferují florbal a plavání (graf 14). Celkem 8 dívek navštěvuje ve škole dva kroužky, u chlapců je to pouze jeden žák. V tomto hodnocení jsou děvčata aktivnější než chlapci v obou věkových kategoriích (graf 12). Ve svém volném čase se organizované sportovní aktivity ve školních kroužcích pod vedením učitele nebo trenéra účastní každý třetí žák, tj. 61 respondent. Nejvíce jsou zapojena děvčata (celkem 40 %). Chlapci devátého ročníku tvoří nejmenší skupinu (pouze 6 účastníků). V hodnocení dle věku je organizovanost u žáků šestého ročníku větší než u starších žáků.
41
Graf 14: Účast žáků ve školních pohybových a sportovních kroužcích (otázka č. 4)
Z celkového porovnání zájmu o školní kroužky vyplývá, že se největší oblibě těší sportovní hry a plavání, které mají zastoupení ve všech kategoriích. Dívky obou ročníků chodí především na kroužky tancování a u mladších chlapců je oblíbený florbal. Možnost navštěvovat kroužky vyplývá z nabídky, která je žákům umožněna v jednotlivých školách (graf 11).
Graf 15: Počet hodin ve školních pohybových a sportovních kroužcích (otázka č. 4)
Z tohoto grafu vyplývá, že v průměru organizovaná školní účast žáků v kroužcích v jejich volném čase je velmi nízká. Školní kroužky jsou navštěvovány nejvíce děvčaty, především z 6. ročníku. Chlapci z devátého ročníku se této školní aktivity účastní nejméně. Šedesát účastníků tráví v kroužcích 124 hodin týdně.
42
4.6 Nejoblíbenější pohybová aktivita organizována školou
Graf 16: Nejoblíbenější pohybové aktivity organizované školou (otázka č. 5)
Z odpovědí na tuto otázku můžeme z grafu vyčíst, že 28 žáků (tj. 13 %), ze všech kategorií, neuvedlo svou nejoblíbenější pohybovou aktivitu, která je organizována školou. Tato skupina žáků je největší. Zvolenou nejoblíbenější aktivitou je u 26 žáků sportovní den. Turnaje a závody volilo 21 žáků, míčové hry 19 respondentů. Na školní výlety jezdí nejraději 17 žáků. Skupinu jiné tvoří činnosti: adaptační kurz, plavání, cyklistika a turistika.
Graf 17: Nejoblíbenější pohybové aktivity organizované školou dle pohlaví (otázka č. 5)
Z tohoto grafu je zřejmé, že chlapci upřednostňují kolektivní sporty především florbal, fotbal a míčové hry. Rádi soutěží, jsou bojovnější, proto volili turnaje, závody a sportovní den (celkem 53 %). Téměř každá pátá dívka volila sportovní den jako svou nejoblíbenější aktivitu 43
pořádanou ve škole. Na rozdíl od chlapců jsou další uvedené činnosti spojené s pohybem, ale i s poznáváním nových míst (lyžařský výcvik a výlety). Zajímavé je, že téměř stejné procento dívek a chlapců nedokázalo napsat svou oblíbenou aktivitu. Při vybírání nejoblíbenější sportovní a pohybové činnosti, která je organizována školou v rámci vyučování, můžeme pozorovat znatelný rozdíl mezi chlapci a děvčaty. Kolektivní sporty florbal, fotbal a míčové hry vybrali chlapci za svou nejoblíbenější aktivitu (tj. 53 %). Děvčata volila sportovní den, LVVZ a výlety (graf 15). Téměř stejné procento dívek (16 %) a chlapců (15 %) neuvedlo svou oblíbenou aktivitu. Můžeme se domnívat, že se jim nic nelíbí, neúčastní se, nebo si nemohli jen vzpomenout. Opět záleží na jednotlivých školách, jaké organizují aktivity a jaké umožňuje příležitosti k zapojení do sportovních a pohybových činností.
4.7 Účast v organizovaných několikadenních pohybových aktivitách
Graf 18: Účast žáků v organizovaných několikadenních aktivitách (otázka č. 6)
V současné době existuje široká škála možností, kdy a kde se účastnit organizovaných pohybových několikadenních akcí. Především je to škola a její pravidelné nabídky kurzů (lyžařský, turistický, adaptační, vodácký), kroužky pořádají semináře, víkendová, prázdninová soustředění. Tábory, pobytové akce o prázdninách hlavních, podzimních, jarních a velikonočních pořádají také jednotlivé školy a organizace. Opět záleží především na zájmu dětí, ale v tomto případě i na podpoře ze strany rodiny. Zajímavé je porovnání účasti v těchto aktivitách (graf 16). Odpověď NE, nechce se mi, zvolilo nejvíce chlapců (38 %). Lyžařských 44
výcviků, sportovních soustředění, táborů, seminářů, kurzů se nejvíce účastní žákyně 1–2x ročně (38 %). V součtu všech chlapců se necelá polovina (48 %) účastní činností (graf 17). V celkovém porovnání jsou dívky aktivnější, 50 žákyň se účastní (tj. 59 %) několikadenních pohybových aktivit.
Graf 19: Účast žáků v organizovaných několikadenních aktivitách dle pohlaví (otázka č. 6)
Z grafu můžeme vyčíst, že větší množství dívek a vícekrát se účastní organizovaných několikadenních lyžařských výcviků, sportovních soustředění, táborů, seminářů, kurzů, které pořádá škola, sportovní klub nebo jiná organizace, než chlapců. Děvčata na rozdíl od chlapců, přiznají, že fyzicky aktivitu nezvládnou, ale odmítají možnost, že aktivita je moc drahá. Z grafu můžeme vyčíst, že tři odpovědi ANO volilo celkem 65 % respondentů. Možnost NE, nechce se mi, vybralo nejvíce žáků (27 %), především chlapci a děvčata z šestého ročníku.
45
Graf 20: Účast žáků v organizovaných několikadenních aktivitách dle věku (otázka č. 6)
Tento graf odráží skutečnost, že se žáci šestého ročníku několikadenních aktivit účastní méně než starší pubescenti. Na nejčastější vybrané možnosti NE, nechce se mi, se podílejí především děvčata ze šesté třídy, která jsou v tomto věku nejistá a nevěří si. Potěšitelné je, že 64 % všech žáků devátého ročníku se účastní těchto několikadenních organizovaných pohybových činností (sečteny všechny možnosti ANO).
4.8 Pohybové a sportovní kroužky organizované mimo školská zařízení
Graf 21: Sportovní kroužky pod vedením trenéra, cvičitele (otázka č. 7)
Z tohoto grafu lze vyčíst, že pouze chlapci 6. ročníku v nadpoloviční většině (tj. 54 %) ve svém volném čase navštěvují sportovní kroužky. Z celkového počtu respondentů je 45 % organizováno v aktivitách pod vedením trenéra, cvičitele nebo instruktora. Do těchto pohybových zájmových útvarů chodí o 20 žáků více než do kroužků organizovaných školou
46
Graf 22: Účast ve sportovních kroužcích dle pohlaví (otázka č. 7)
Pokud budeme hodnotit organizovanost dle pohlaví, graf 20 potvrzuje oblíbenost herních sportovních aktivit u chlapců, ti nejvíce navštěvují kroužky fotbalu a florbalu. Děvčata jednoznačně nejvíce navštěvují taneční kroužky a v devátém ročníku posilují. V oblibě je u obou pohlaví oblíbená atletika.
Graf 23: Účast ve sportovních kroužcích dle věku (otázka č. 7)
V účasti ve sportovních kroužcích dle věku jsou nejaktivnějšími žáci šestého ročníku, kterých je celkem 49 % organizováno. Nejčastější účast je v kroužcích tancování, další vyrovnanou skupinou jsou kroužky fotbalu, atletiky a florbalu. Žáci 9. ročníku nejvíce organizovaně posilují, tancují a hrají fotbal. Do kategorie jiné byly zařazeny aktivity (hokej, házená, hasiči, jóga, KMG, gymnastika, bruslení, kickbox, basketbal, fitbox, airsoft a jezdectví), které byly jedenkrát uvedené.
47
Graf 24: Průměrná týdenní pohybová aktivita v organizovaném kroužku (otázka č. 7)
Graf 22 zobrazuje zajímavé zjištění. Chlapci 9. ročníku, i když jsou nejméně organizováni v kroužcích (41 %), věnují se aktivitám s plným nasazením. V hodinovém týdenním průměru převyšují, na druhém místě starší děvčata, více jak jednonásobně. Chlapci a dívky šestého ročníku jsou organizováni častěji (graf 19), ale s nižší týdenní časovou dotací. V grafu se odráží i víkendová organizovaná činnost v kroužcích, především zápasy, turnaje a mimořádné tréninky. Při porovnávání sportovních aktivit ve volném čase nás potěší skutečnost, že chlapci v 49 % jsou organizováni a 34 dívek (tj. 40 %) navštěvuje pohybové kroužky (graf 19). Z tohoto srovnání můžeme usoudit, že chlapci na druhém stupni vyhledávají již konkrétní, specializované sporty, které jim školní prostředí nenabízí. Zajímavý je i výběr aktivit. Děvčata opět chodí nejvíce na tancování (19 dívek, tj. 22 %), posilovat a na atletiku. Chlapci nejvíce volí kolektivní aktivity fotbal (11 %) a florbal (6 %). Ostatní žáci volí především individuální sporty, které jsou v menším zastoupení a v širokém spektru. Dalším, neméně zajímavým údajem je vyčíslení počtu hodin týdně v průměru na účastníka organizovaných aktivit dle pohlaví. Děvčata ve svých kroužcích tráví v průměru 3,73 hodiny v týdnu (starší žákyně jsou aktivnější). Chlapci se věnují svým organizovaným sportovním činnostem v průměru 6,36 hodin za týden (graf 22), počítáno na zúčastněné žáky aktivit. Celkem 81 účastník tráví ve svých kroužcích 299 hodin týdně.
48
4.9 Neorganizovaná sportovní a PA ve volném čase
Graf 25: Neorganizovaná pohybová a sportovní aktivita ve volném čase (otázka č. 8)
Graf 26: Neorganizovaná pohybová a sportovní aktivita ve volném čase dle pohlaví (otázka č. 8)
Graf 27: Neorganizovaná pohybová a sportovní aktivita ve volném čase dle věku (otázka č. 8)
49
Z grafů je zřetelné, že většina pubescentů ve svém volném čase podniká PA s kamarády, s rodiči nebo sami (v celkovém součtu pravidelně 28%, nepravidelně 66 %). Nejvíce dívek 9. ročníku se účastní pravidelně (46 %) pohybové aktivity, důležitější ovšem je to, že žádná dívka v tomto věku nevolila odpověď ne. Tuto odpověď naopak volilo nejvíce chlapců 6. ročníku (celkem sedm, tj. 12 %). Negativní zjištění nezájmu ze strany chlapců nás může vést k dalšímu rozboru a odhalení příčin jednání. Z grafů vyplývá, že se více děvčat účastní pohybové aktivity, ale v menším rozsahu.
Graf 28: Neorganizovaná pohybová a sportovní aktivita ve volném čase (otázka č. 8)
I přes nezájem o neorganizovanou pohybovou aktivitu některých chlapců, jsou v průměru aktivnější skupinou (časová dotace), než děvčata. Dívky šestého ročníku jsou s velkým odstupem za ostatními. Z těchto údajů můžeme usuzovat, že děvčata mohou chodit do organizovaných aktivit, různých zájmových kroužků a pak jim na samostatnou neorganizovanou pohybovou činnost nezbývá čas. Nabízí se i možnost, že jsou dívky pohodlnější. Při porovnání počtu hodin v týdnu na jednoho žáka, v těchto činnostech jsou chlapci lepší. V průměru se aktivně pohybují 4,8 hodin, děvčata 4,44 hodiny za týden.
50
4.10 Nejoblíbenější pohybové a sportovní aktivity ve volném čase
Graf 29: Nejoblíbenější sportovní a PA ve volném čase celkové zhodnocení (otázka č. 9)
Pro zobrazených 19 pohybových aktivit hlasovalo nejvíce pubescentů. V celkovém hodnocení má největší hodnotu sloupec fotbal. Kolektivní hra, která je oblíbena u všech žáků nejvíce. Druhou nejoblíbenější aktivitou je cyklistika a na třetím místě běh. Florbal a vybíjená jsou dalšími oblíbenými kolektivními činnostmi. Vyrovnanou skupinu oblíbených aktivit můžeme přiřadit k individuálním sportům: plavávání, posilování a tanec. Z přehledu byly vyřazeny všechny aktivity, které v součtu získaly méně než 10 bodů (badminton, tenis, snowboard, uklízení, hasiči, sportovní rybaření, box, házená a lakros).
Graf 30: Nejoblíbenější sportovní a PA ve volném čase dle věku (otázka č. 9)
51
Graf 31: Nejoblíbenější sportovní a PA ve volném čase dle pohlaví (otázka č. 9)
V komparaci dle věku můžeme z grafu vyčíst poměrně jednoznačně, že u žáků 6. ročníku, opět vítězí fotbal a florbal. Druhé místo patří společně běhu a cyklistice, 3. místo obsadilo plavání a tanec. U žáků 9. ročníku je preferováno posilování, s mírným odstupem téměř vyrovnaná cyklistika a běh. Pětici nejoblíbenějších sportů uzavírá fotbal a plavání. Zajímavé se jeví i to, že v aktivitách cyklistika, běh, plavání, turistika, basketbal a bruslení je účast mladších a starších pubescentů vyrovnaná (graf 30). Rozdílnost v oblibě PA provozované ve volném čase pubescentů dle pohlaví je jasně zřetelná. Chlapci mají v oblibě především hrát fotbal, na druhém místě preferují stejnou měrou florbal a cyklistiku. Do pětice nejoblíbenějších aktivit zařadili běh a basketbal. U dívek se o první místo dělí tanec a vybíjená. Na třetím místě zvolila děvčata běh, s malým odstupem plavání a posilování. Zajímavé je to, že první tři nejoblíbenější PA jsou dle pohlaví rozdílné (graf 31).
Graf 32: Zajímavá sportovní aktivita (otázka č. 10)
52
Chlapci a děvčata 9. ročníku chtějí v největším počtu vyzkoušet zajímavé aktivity, které je lákají (celkem 70 dotazovaných). Naopak mladší žáci, především dívky, jsou nejméně odvážné, trochu nesamostatné, někdy bez zájmu; nejvíce vybíraly možnost „Nechci nic zkoušet, nic mě neláká“. Tuto odpověď zvolilo celkem 12 žákyní. Celkem 34 respondentů nic neláká, nechtějí zkoušet žádné nové sporty a pohybové aktivity.
Graf 33: Sportovní aktivita, kterou žáci chtějí vyzkoušet (otázka č. 10)
Graf 34: Sportovní aktivita, kterou žáci chtějí vyzkoušet, která je láká dle věku (otázka č. 10)
53
Graf 35: Sportovní aktivita, která je láká dle pohlaví (otázka č. 10)
Z grafů je zřejmé, že pubescenty láká nespočet různých aktivit. Nejvíce adrenalinový seskok padákem (celkem 16x), tuto možnost volili především chlapci mladší i starší. Pomyslné druhé místo patří, také adrenalinové zábavě, paintballu (11), zajímavé je, že ji volily převážně dívky ze šestého ročníku. Velmi překvapivé je umístění atletiky na třetím místě (10), respondenti vypisovali konkrétní zaměření disciplín: hod oštěpem, běh přes překážky, skok o tyči. Z těchto odpovědí je poznat, že se sportu věnují a chtějí si vyzkoušet jiné disciplíny, chtějí se specializovat. Lyžování (sjezdové) volilo 8 respondentů. Na pátém místě se společně umístily aktivity, které chtělo vyzkoušet vždy 7 dotazovaných: bungee jumping, basketbal, hokej, rugby a lezení na stěně. Z tohoto celkového přehledu lze vyčíst, že některé aktivity jsou lákavé pro všechny kategorie: nejvíce paintball, atletika, lyžování, bungee jumping a lezení na stěně (graf 33). V porovnávání podle pohlaví chlapci v 82 % odpovídali, že si chtějí vyzkoušet novou sportovní disciplínu, nebo zajímavý sport. Ve srovnání s děvčaty byli odvážnější. Především je láká adrenalinový seskok padákem, atletika a rugby. Děvčata (celkem 80 %) láká také nespočet různých aktivit, nejvíce paintball, ostatní uvedené aktivity jsou celkem vyrovnané. Některé aktivity jsou zajímavé jen pro dívky (tanec a surfování), nebo jen pro chlapce (rugby a vojenský výcvik). Grafy nezahrnují aktivity, které se v odpovědích objevily pouze jednou, nebo dvakrát (balet, motokros, skateboard, snowboard, jezdectví, squash, boby, plavání, šerm, volejbal a sportovní střelba).
54
5 Diskuse V závěrečném hodnocení můžeme vycházet ze získaných dat. Oblíbenost tělesné výchovy stále u všech žáků převládá, ke svým nejlepším předmětům ji řadí nejvíce chlapci ze šestého ročníku. Není překvapivé, že obliba hodin TV na základních školách se vzrůstajícím věkem žáků klesá, jak u dívek, tak více u chlapců (graf 3, 4). V tomto věku jsou velké rozdíly ve vývoji, výkonu a v motorických dovednostech. Žáci, kteří při hodinách TV nemohou svými výkony konkurovat rychlejším a silnějším, při závodech jsou poslední, v kolektivních soutěžích s nimi nikdo nechce hrát - pro takové žáky se stávají hodiny TV neoblíbenou součástí školního rozvrhu. Předmět TV je velmi náročný na organizaci a stavbu hodiny, musí se brát zřetel na potřeby, schopnosti a individuální vývoj žáků. Proto je potřeba rozdělovat žáky do skupin dle výkonnosti, především v herních sportech. Do hodin je vhodné zařazovat dle možností kondiční běhy a cvičení, která jsou především u žáků devátého ročníku oblíbená. Při velmi nízké výkonnosti žáka místo běhu je žádoucí zařadit chůzi. Při samotném hodnocení musí být upřednostňována snaha žáka, dobrý pocit ze cvičení a teprve potom výkon. Někteří žáci svou tělesnou nezdatnost a obavu ze sportovního neúspěchu raději přikryjí leností, zdánlivým nezájmem a nechutenstvím cokoliv dělat. Na hodinách TV se tito žáci nemohou cítit dobře, proto tyto hodiny nemají v oblibě. Analýza odpovědí v druhé otázce potvrzuje tuto domněnku. Pouze 8 žáků napsalo, že nemají nejoblíbenější aktivitu při hodinách TV. To znamená, že i respondenti, kteří odpověděli, že TV neřadí ke svým oblíbeným předmětům (celkem 22 žáků), mají rádi nějakou pohybovou aktivitu (graf 5, 6). Hodiny tělesné výchovy by měly umožnit žákům seznámit se s co nejširším spektrem sportů, dát jim možnost si tyto sporty, nebo disciplíny sportů vyzkoušet, osvojit si všestranné pohybové dovednosti. Při vyhodnocování oblíbenosti činností při hodinách TV jednoznačně vedou kolektivní sporty. U dívek obou ročníků jsou to míčové hry, především vybíjená a přehazovaná, na prvním místě s velkou převahou před gymnastikou, atletikou a florbalem. U chlapců jsou nejoblíbenější také týmové sporty, a to florbal, míčové hry a fotbal. V tomto hodnocení se odráží převážně náplň hodin TV, žáci mají rádi to, co hrají, a vyučující přihlíží k zájmům žáků. Příkladem je obliba badmintonu, který se objevil pouze na jedné škole (graf 7).
55
Shodně starší žáci, děvčata i chlapci, rádi posilují. Při hodinách pedagog dohlédne na vhodné metody a přiměřené zatěžování tak, aby kondiční cvičení podporovala zdravý vývoj jedince a zvyšovala se jeho výkonnost (graf 7). Sportovní a pohybové činnosti (závody, turnaje, výlety, sportovní dny) pořádané školou jsou u žáků převážně oblíbené, především u mladších žáků. Zajímavé je zjištění, že každý pátý žák se školních aktivit účastní, jen když musí. Dokonce téměř každý desátý žák si najde důvody a způsob, jak se účasti při vyučování vyhne. V některých případech mají plnou podporu svých rodičů, kteří je z daného dne nebo činnosti omluví. Žáci, kteří nezvládají náročnost akce a chtějí se podílet na činnosti, se využívají jako organizátoři a pomocníci pedagogů (graf 16). Kroužky na základních školách jsou organizovány pro žáky 1. a 2. stupně a s velkou převahou jsou vedeny vychovateli a vyučujícími. Především žáci prvního stupně navštěvují hojně tyto kroužky, které často bývají pro jednotlivé třídy, jednotlivá oddělení družiny. V kolektivu se dětí dobře znají a činnost je nenáročná natolik, aby ji zvládli i méně zdatní jedinci (graf 11). Na druhém stupni tato možnost již není, sportovní a pohybové kroužky jsou více specializované, předpokládá se a vyžaduje se vyšší zdatnost a výkonnost zúčastněných.
Graf 36: Porovnání organizovanosti žáků (otázka č. 4 a 7)
Dle anketního šetření jsou celkově děvčata (ze šestého ročníku) více zapojena do školních kroužků a upřednostňují především tancování. Sportovní hry jsou organizovány na všech třech školách a také jsou nejvíce navštěvovány chlapci i děvčaty (graf 12, 13). S nástupem pubescence se mění nároky na organizování volného času, žáci jsou více samostatní, hledají své uplatnění. Pro rychlé, zdatné a soutěživé jedince není problém vybrat si v široké nabídce sportovního vyžití kroužky, které jsou mimo školní zařízení a činnosti se pravidelně věnovat 56
(graf 23). Tuto skutečnost potvrdily výsledky zjištěné v sedmé otázce, kdy je více respondentů organizováno ve sportovních aktivitách pod vedením trenéra, cvičitele nebo instruktora. Porovnání nám nabízí graf č. 36. Tyto zájmové útvary navštěvuje 81 žák. Zájmy respondentů se liší dle pohlaví, děvčata se opět jednoznačně nejvíce věnují tancování. Chlapci preferují fotbal a florbal (graf 22). Největší skupinu zapojených žáků tvoří mladší chlapci. Překvapivé, i když logické zjištění vyplynulo z komparace týdenního hodinového průměru zapojených žáků do organizovaných útvarů (graf 22). Chlapci devátého ročníku se plně věnují svému vybranému sportu nejenom v týdnu, ale i o víkendech, jejich časová dotace odráží plné nasazení a v průměru věnují své zálibě téměř deset a půl hodiny týdně (graf 24). Z těchto zjištěných údajů vyplývá, že žáci organizovaní v pohybových kroužcích a sportovních útvarech, jsou vysoce aktivními jedinci a dostatečně se pohybují. Ve svém volném neorganizovaném čase se žáci pohybovým aktivitám věnují převážně nepravidelně - v 66 %, v širokém spektru aktivit. U chlapců 6. ročníku došlo k překvapivému negativnímu zjištění, nejvíce 7 respondentů (tj. 12 %) se neúčastní žádné pohybové aktivity (graf 25). Neorganizovaná PA se větší měrou podílí na celkovém časovém objemu pohybových činností žáků. V průměru připadá na jednoho žáka 6,28 hodiny týdně pohybových aktivit. S tímto zjištěním však nemůžeme být spokojeni (graf 28). Při porovnávání oblíbených pohybových aktivit prováděných ve volném čase je zajímavé, že každá skupina preferuje rozdílné činnosti. Děvčata šestého ročníku s převahou nejraději hrají vybíjenou, tancují a provozují turistiku. Starší děvčata preferují posilování, běh a plavání. Chlapci šestého ročníku nejraději hrají fotbal, florbal a stejnou měrou jezdí na kole, mají rádi běh. Starší chlapci nejvíce hrají fotbal a provozují cyklistiku, ostatní zájmy nejsou tak výrazné (grafy 30, 31). V žebříčku popularity se odráží obliba aktivit při hodinách TV (graf 7). Věkový rozdíl se jednoznačně projevil v odpovědích na poslední desátou otázku. Starší pubescenti se nebojí zkoušet nové sporty, disciplíny, mají své představy, jsou odvážnější a láká je nespočet aktivit (graf 32), ve kterých se projevuje zájem adrenalinové činnosti.
57
6 Závěr a doporučení Cílem této bakalářské práce je na základě analýzy preference pohybových a sportovních aktivit žáků 6. a 9. ročníku základní školy formulovat doporučení pro nabídku PA v ZŠ i ostatních organizací. Prostřednictvím anketního šetření, získaných dat a následného vyhodnocení lze konstatovat, že respondenty můžeme rozdělit do tří skupin. První nejaktivnější skupinu tvoří žáci, kteří pravidelně, v dostatečné míře, ve svém volném čase, především organizovaně se věnují různým sportům (81 respondent, tj. 45 %). Početně největší skupinu organizovaných tvoří chlapci šestého ročníku (54%), naopak nejmenší skupinu tvoří, ale s největší časovou dotací (v průměru 10,47 hodin týdně), starší chlapci. Tato aktivní skupina 81 žáka tvoří převážně účastníci organizovaných několikadenních výcviků, sportovních soustředění, táborů, seminářů, kurzů (celkem 96 žáků). Ve větší míře se účastní organizované sportovní aktivity ve školních kroužcích (61 žák), v době vyučování se zapojují rádi do mezitřídních turnajů, výletů, sportovních dnů, závodů (108 žáků). Tito žáci splňují v dostatečné míře doporučení pro pohybovou aktivitu. Potřebují především dobré rodinné zázemí k uskutečňování svých sportovních a pohybových ambicí, podporu a zájem rodičů, kteří mají také zásluhu na úspěšnosti svých dětí. Škola může mimořádně aktivním a úspěšným sportovcům umožnit individuální studijní plán, upravit dle možnosti rozvrh hodin, uvolňovat je na závody a soustředění, podněcovat jejich sportovní zájmy. Druhou skupinu tvoří žáci, kteří jsou jen výjimečně organizováni ve školních kroužcích, v malé míře se účastní několikadenních organizovaných činností, ve svém volném čase pravidelně, ale převážně nepravidelně podnikají neorganizovanou pohybovou aktivitu s kamarády, sami nebo s rodiči (graf 19, 27), ve škole se účastní připravených akcí a činností během vyučování a TV řadí mezi své oblíbené předměty (graf 8, 2). Třetí nejmenší, ale nejvíce ohroženou skupinou, jsou žáci, kteří neuskutečňují žádnou PA ve svém volném čase (celkem 11 respondentů, tj. 6 %), najdou si způsob, jak se vyhnout organizované PA i v rámci školní výuky (16 žáků, tj. 9 %), nebo se účastní, jen když musí, pod tlakem vyučujícího pohybové činnosti. Hodiny TV neřadí k svým oblíbeným předmětům (30 dotazovaných, tj. 16 %) a nic je při výuce TV nebaví (4 žáci). Nic je neláká, nechtějí nic zkoušet, tuto odpověď zvolilo v desáté otázce 19 % respondentů, nemají zájem o žádnou 58
sportovní aktivitu. Jsou pasivní, bez zájmů o jakoukoliv aktivitu. Nedá se určit přesný počet druhé a třetí skupiny, jednotliví žáci jsou lehce ovlivnitelní svými kamarády a kolektivem, mají svá období aktivity, nebo naopak období pasivního, demonstrativního nezájmu. Pro tyto žáky se škola stává jediným místem, kde se pravidelně účastní pohybové aktivity. Na základě analýzy získaná data umožňují vyvodit tyto závěry: TV ke svým oblíbeným předmětům řadí 83 % dotazovaných. Nejoblíbenější aktivitu při hodinách TV uvedlo 40 % žáků míčové hry a 19 % žáků florbal. V době vyučování se 74 % žáků rádo účastní sportovních a PA, naopak 9 % žáků se neúčastní, dokáží si najít způsob, jak se v době vyučování vyhnout PA. Mezi nejoblíbenější PA organizovanou školou řadí 15 % respondentů sportovní den a 12 % žáků turnaje a závody. Několikadenních pohybových akcí se účastní více žáci 9. ročníku (64 %), z 6. ročníku se účastní pouze 39 % žáků. Kroužky, které jsou organizovány mimo školu, navštěvuje více žáků (školní 34 %, mimoškolní 45 %). Děvčata zaznamenala 31 aktivit v tanečních kroužcích. U chlapců je oblíbený florbal a fotbal (16 a 14 aktivit v kroužcích). U genderového rozdělení zřejmý rozdíl evidujeme u oblíbenosti sportovních a PA, děvčata mají nejraději tanec, vybíjenou a běh, chlapci preferují fotbal, florbal a cyklistiku. Hodiny TV a organizovaná PA ve škole je u některých respondentů jedinou provozovanou pravidelnou pohybovou činností. Doporučení vyplývající z diskuse a závěrů anketního šetření:
Propojovat TV s ostatními předměty, především s VKZ (pyramida PA, zdravá výživa, prevence civilizačních chorob, zdravý životní styl), s VV (sportovní náměty, diplomy, plakáty, propagace sportovních soutěží, akcí), s D (historie sportu, antické a novodobé
59
olympijské hry), s ZI (seznámení s hrou Geocaching, zapojení do webové aplikace indares.com, zpracování výsledků soutěží, digitální dokumentace).
Do hodin TV zařazovat speciální cvičení, která podporují formování vyvíjející se tělesné stavby. Při zařazování posilování volit vhodné metody odpovídající individuálnímu vývoji jedince, zaměřit se na získávání správných pohybových návyků.
Zatraktivnit hodiny TV – zařazovat oblíbené sportovní aktivity, střídat formy práce, seznamovat žáky s novými druhy sportů, her. Používat moderní nářadí a náčiní. U dívek podporovat cvičení s hudbou, s gymnastickým náčiním a nácvik tanečních skladeb. Chlapcům umožnit zdravé herní soupeření.
Při organizování závodů, soutěží, turnajů, zapojovat co největší počet žáků, dát prostor těm nejlepším, ale i těm méně zdatným. Tvořit genderově smíšená družstva. Při sportovních a pohybových činnostech upřednostňovat radost z pohybu, zdravého měření sil, společného setkání a hry fair play.
Při organizování celoškolních, třídní, projektů, akcí vždy zařazovat pohybovou složku. V rámci těchto činností využít moderní technologie, které mohou podpořit pohybovou aktivitu i ve volném čase (Geocaching).
Zbytečně neulevovat a neomlouvat pohybovou nečinnost žáků, spolupracovat s rodiči i lékaři. Rodiče opakovaně informovat o důležitosti provozování dostatečné pohybové aktivity dětí a zdravotních důsledcích inaktivity.
Zapojit rodiče do dění ve škole, v kroužcích, umožnit jim účast na akcích, podílet se na organizaci a realizaci činností. Organizovat společné aktivity, tvořit smíšená družstva, herní teamy.
V rámci povinně volitelných předmětů na 2. stupni alespoň jednu hodinu týdně věnovat kondičním cvičením, zdravotní tělesné výchově nebo plavání.
Při organizování sportovních a pohybových aktivit zařazovat branné, bojové prvky. Umožnit zážitkové aktivity pod vedením odborných instruktorů – lanové aktivity, lezení na stěně, paintball v jednorázové i pravidelné činnosti.
60
Při organizování několikadenních aktivit s vyšší finanční náročností umožnit zájemcům splátkový kalendář. Dle možností zapůjčovat sportovní výstroj a vybavení (přilby, helmy, lyže, hole, boty, rakety, pálky, stany apod.)
Podpořit zájem o méně provozované sporty a pohybové činnosti, zařadit je již ve fungujících oddílech jako relaxační, doplňkovou činnost. Zohlednit zájem dívek o „chlapecké“ sporty – fotbal, hokej, box (nové sportovní oddíly, možnost trénovat s chlapci).
Méně zdatným jedincům nabídnout činnost v kroužcích, klubech zaměřených na zvyšování kondice, relaxační a zdravotní tělesná cvičení.
Pohybová aktivita je důležitým faktorem zdraví, je prevencí před civilizačními chorobami. Ve věku pubescence je pohybová aktivita základním předpokladem zdravého fyzického vývoje, ale také má vliv na sociální a psychický vývoj jedince. Do života přináší smysluplnou náplň a zábavu. Vytvoření kladného vztahu k pravidelnému provozování sportovních a pohybových aktivit dává dětem dobrý základ pro zdravý životní styl a plnohodnotný život.
61
7 Zdroje [1] Bílá kniha o sportu. 2007. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství. ISBN 97892-79-06547-7. [2] COAKLEY, J., 2001. Sport in society: issues&controversies. 7th ed. Boston: McGraw-Hill, xv, Healthprofessionsseries. ISBN 0-07-232891-6. [3] ČELIKOVSKÝ, S., 1990. Antropomotorika pro studující tělesnou výchovu: celostátní vysokoškolská učebnice pro posluchače fakult tělesné výchovy a sportu. 3. přeprac. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Učebnice pro vysoké školy (Státní pedagogické nakladatelství). ISBN 80-04-23248-5. [4] DOVALIL, J., 1992. Věkové zvláštnosti dětí a mládeže a sportovní trénink. 1. vyd., Praha: Karolinum. ISBN 80-7066-568-8. [5] EU PhysicalActivityGuidelines, Biarritz, whttp://www.msmt.cz/file/20028/download/
2008,
[online]
[cit.
2015-12-01]
Dostupné
z:
[6] Evropská charta sportu. [online] [cit. 2016-02-01] Dostupné z: www.cuscz.cz/files/291NjZ.pdf [7] GAJDA, V., FOJTÍK, I., 2008. Úvod do kinantropologie: semináře. 1. vyd. Ostrava: Pedagogická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, katedra tělesné výchovy. ISBN 978-80-7368-572-0. [8] HARRIS, R. H., 1995. Pojďme si povídat o sexu: o růstu, změnách těla, sexu a sexuálním zdraví. 1. čes. vyd. Bratislava: Ina. ISBN 80-85680-23-8. [9] HÁTLOVÁ, B., 2009. Psychologické aspekty ontogenetického vývoje motoriky v dětství a dospívání. Tělesná výchova a sport mládeže, roč. 75, č. 4. [10] HEJNOVÁ. J., 2008. Pohybová aktivita, přednáška. Odd. tělovýchovného lékařství, 3. LF UK, [online] [cit. 2015-12-01]Dostupné z: http://www.szu.cz/uploads/documents/czzp/Legislativa/pohybova_20aktivita.pdf [11] HENDL, J., 2006. Přehled statistických metod zpracování dat: analýza a metaanalýza dat. 2. vyd. Praha: Portál, ISBN 80-7367-123-9. [12] HODAŇ, B., 1997. Úvod do teorie tělesné kultury. 2. opr. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého. ISBN 80-7067-782-1. [13] HOFBAUER, B., 2004. Děti, mládež a volný čas. 2004, 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-927-5. [14] CHOUTKA, M., DOVALIL J., 1991. Sportovní trénink. 2. rozšíř. vyd. Praha: Olympia. Věda pro praxi (Olympia). ISBN 80-7033-099-6. [15] LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D., 2006. Vývojová psychologie. 2., aktualiz. vyd. Praha: Grada, Psyché (Grada). ISBN 80-247-1284-9. [16] MĚKOTA, K., CUBEREK, R., 2007. Pohybové dovednosti - činnosti - výkony. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. ISBN 978-80-244-1728-8. [17] MĚKOTA, K., NOVOSAD, J., 2005. Motorické schopnosti. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého. ISBN 80-244-0981-X. [18] Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR. 2015, [online] [cit. 2015-11-15] Dostupné z: http://www.msmt.cz/ [19] MUŽÍK, V., KREJČÍ, M., 1997. Tělesná výchova a zdraví: zdravotně orientované pojetí tělesné výchovy pro 1. stupeň ZŠ. 1. vyd. Olomouc: Hanex. Tělesná výchova a zdraví. ISBN 80-85783-17-7. [20] MUŽÍK, V., DOBRÝ, L., SÜSS, V., 2008. Tělesná výchova a sport mládeže v biologickém, psychologickém, sociálním a didaktickém kontextu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita. Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, sv. 219. ISBN 978-80-210-4589-7. 62
[21] OAKLEY, A., 2000. Pohlaví, gender a společnost. 1. vyd. Praha: Portál, ISBN 80-7178-403-6. [22] PERIČ, T., DOVALIL, J., 2010. Sportovní trénink. 1. vyd. Praha: Grada. Fitness, síla, kondice. ISBN 978-80-247-2118-7. [23] RYCHTECKÝ, A., 2006. Monitorování účasti mládeže ve sportu a pohybové aktivitě v České republice. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu, ISBN 8086317-44-7. [24] SEKOT, A., 2006. Sociologie sportu. Brno: Masarykova univerzita, ISBN 80-210-4201-x. [25] SIGMUNDOVÁ, D., SIGMUND E., ŠNOBLOVÁ, R., 2010. Návrh doporučení k provádění pohybové aktivity pro podporu pohybově aktivního a zdravého životního stylu českých dětí. Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého, Olomouc, [online] [cit. 2015-11-15] Dostupné z: http://www.telesnakultura.upol.cz/pdfs/tek/2012/01/01.pdf [26] SLEPIČKOVÁ, I., 2005. Sport a volný čas: vybrané kapitoly. 2. vyd. Praha: Karolinum. ISBN 80246-1039-6. [27] SUCHOMEL, A., 2006. Tělesně nezdatné děti školního věku: (motorické hodnocení, hlavní činitelé výskytu, kondiční programy). 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci, ISBN 80-7372-140-6. [28] ŠNAJDEROVÁ, M., ZEMKOVÁ-HELLEROVÁ, D., 2000. Předčasná puberta. 1. vyd. Praha: Galén. Alma mater. ISBN 80-7262-040-1. [29] TROJAN, S., 1997. Tělověda. 6., dopl. vyd. Praha: Grada. ISBN 80-7169-543-2. [30] VÁGNEROVÁ, M., 1996. Vývojová psychologie. 1996, 1. vyd. Praha: Karolinum. ISBN 80-7184317-2. [31] VILÍMOVÁ, V., 2009. Didaktika tělesné výchovy. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 97880-210-4936-9. [32] Zákon o podpoře sportu [online] [cit. 2015-10-10] http://www.msmt.cz/sport/zakon-o-podporesportu [33] Zdraví 2020 [online] [cit. 2015-10-10] http://www.mzcr.cz/verejne/dokumenty/zdravi-2020-narodnistrategie-ochrany-a-podpory-zdravi-a-prevence-nemoci_8690_3016_5.html
[34] Zdraví
pro všechny v 21. století [online] [cit. 2015-11-12] http://www.vychovakezdravi.cz/download/file/Zdrav%C3%AD%2021%20-%20Cile%2010-21.pdf
[35] ZŠ Pátova [online] [cit. 2015-11-12] http://zspatova.cz/?page_id=4984 [36] ZŠ Sever [online] [cit. 2015-11-10] http://www.zs-sever.cz/ [37] ZŠ Špičák [online] [cit. 2015-11-10] http://www.zs-spicak.cz/novyweb/?page_id=182
63
8 Přílohy Seznam příloh: Příloha 1: Anketa pohybové a sportovní aktivity žáků
64
Anketa pohybové a sportovní aktivity žáků Dívka
Chlapec
1. Tělesná výchova patří k mým oblíbeným předmětům:
6. ročník
9. ročník
ANO
NE
2. Má nejoblíbenější aktivita při hodinách TV _________________________________________ 3. Ve škole se v době vyučování účastním mezitřídních turnajů, branného dne, výletů, vycházek, sportovního dne, pohybových aktivit a různých soutěží: ANO, rád ANO ANO, jen když musím NE, neúčastním se 4. Účastním se ve svém volném čase ORGANIZOVANÉ sportovní aktivity ve školních kroužcích pod vedením učitele, trenéra: ANO, účastním se NE, neúčastním se v případě, že ano, jaké aktivity _________________________________________________ počet hodin týdně ve všech aktivitách: 5. Účastním se ORGANIZOVANÝCH lyžařských výcviků, sportovních soustředění, táborů, seminářů, kurzů: ANO, 1–2x za rok NE, nechce se mi, mám jiné zájmy ANO, 3–4x za rok NE, nestačím fyzicky ANO, vícekrát NE, je to moc drahé 6. Má nejoblíbenější pohybová aktivita organizovaná školou _____________________________________ 7. Účastním se ve svém volném čase ORGANIZOVANÉ pohybové a sportovní aktivity mimo školu pod vedením trenéra, cvičitele, instruktora: ANO, účastním se NE, neúčastním se v případě, že ano, jaké aktivity: ____________________________________________________ počet hodin týdně ve všech aktivitách: 8. Ve svém volném čase podnikám NEORGANIZOVANOU pohybovou aktivitu s kamarády, sám, s rodiči: ANO, pravidelně ANO, nepravidelně NE, nepodnikám počet hodin týdně ve všech aktivitách: 9. Uveď tři své nejoblíbenější pohybové a sportovní aktivity: 1.místo _________________________________________________ 2.místo _________________________________________________ 3.místo _________________________________________________ 10. Uveď pouze jednu pohybovou, sportovní aktivitu, kterou si chceš vyzkoušet, která tě láká: _____________________________________________
Nechci nic zkoušet, nic mě neláká
