SPOLU TO ZVLÁDNEME LÍP

Příprava na vyučovací hodinu s využitím prvků RWCT

Téma:

SPOLU TO ZVLÁDNEME LÍP

Předmět:

ČESKÝ JAZYK, VÝTVARNÁ VÝCHOVA

Třída:

1.

Časová dotace:

2 VYUČOVACÍ HODINY

Autor lekce:

MGR. JIŘINA HRBÁČOVÁ

Cíle: - ţák si představí čtený text a ten pak výtvarně ztvární - ţák pracuje ve skupině ve své roli - ţák vysvětlí, čeho si cení na spolupráci ve skupině cíle z hladiny HOT - ţák předvídá pokračování příběhu cíle z hladiny LOT

Důkaz o učení: Kontrolní karta + obrázek planety, obrázek ke čtenému textu

Struktura lekce:

EVOKACE UVĚDOMĚNÍ SI VÝZNAMU REFLEXE

pouţitá metoda

čas

Klíčová slova

5 min

Řízené čtení a naslouchání, dramatizace

30 min

Návrat k evokaci. 50 min Práce ve skupině v rolích – míchání barev, malba, úklid.

Materiál: např.použité webové stránky, učebnice, text, pomůcky - PŘESNÁ CITACE: Krolupperová, D., Kratochvíl, M. – Draka je lepší pozdravit aneb o etiketě, Mladá fronta, 2009, ISBN 978-80-204-1999-6, s. 74 – 78

Příprava na vyučovací hodinu s využitím prvků RWCT

Podrobněji k jednotlivým fázím: Evokace: Učitel si připraví kartičky se slovy spolupráce, hádka, sluníčko, mráček. Děti si vylosují kartičku. „Vytvořte skupinu, ve které budou čtyři děti. Ale pozor, ve skupině nesmí být dvě stejná slova.“ Ve vytvořených skupinách mají pak děti za úkol pomocí slov spolupráce, hádka, sluníčko, mráček odhadovat následný text.(metoda - KLÍČOVÁ SLOVA). Sdílení příběhů v celé třídě. Návrat do lavic. Teď dostanete 3 obtíţné úkoly. První úkol je pozorně poslouchat pohádku z této kníţky "O Etiketě aneb Draka je lepší pozdravit". Druhý úkol: mít chvíli zavřené oči. A třetí úkol představovat si vše, co vám budu číst.

Uvědomění si významu: metoda – ŘÍZENÉ ČTENÍ A NASLOUCHÁNÍ Učitel čte úryvek z knihy, po kterém následují úkoly. Čtení je v určitých místech doplněno o dramatizaci.

Reflexe: Návrat k evokaci: Děti se sejdou ve stejných skupinách jako na začátku. „Připomeňte si, jaký příběh jste ve skupině vymysleli… V čem byla přečtená pohádka jiná? A co jste odhadli správně?“ Děti porovnávají svůj původní odhad s přečtenou pohádkou. Kooperační aktivita: Sluníčko a obloha se usmířili a začali spolupracovat. A smutná Země se změnila. Rozkvetla, zazářila barvami. My teď zkusíme Zemi, tuto smutnou planetu (učitel ukazuje papírovou planetu Zemi), také nabarvit, okrášlit. A stejně jako sluníčko a obloha budeme muset u toho spolupracovat.“ Ţáky učitel rozdělí do skupin po čtyřech. Komentář učitele: V tomto případě jsem pouţila kartičky s různobarevnými jmény dětí a se symboly. Podle barvy svého jména se děti rozdělily do skupin. Podle symbolu pak ve skupině obdrţely svou roli. Toto nenáhodné rozdělení je zvoleno proto, ţe děti dosud v rolích pracovaly jen několikrát. Takto je moţné náročnější úkol svěřit výtvarně šikovnějšímu dítěti.

Příprava na vyučovací hodinu s využitím prvků RWCT Instrukce pro dělení do skupin: „Na stole leţí kartičky s vašimi jmény. Aţ řeknu, jako myška si přijdeš pro kartičku se svým jménem a půjdeš s ní na koberec. Tam počkáš na ostatní děti.“ Na koberci „Podívej se, jakou barvu má Tvé jméno. Najdi další tři kamarády, kteří mají své jméno napsáno stejnou barvou jako ty.“ Komentář učitele: Učitel modeluje na kartičce nemocného ţáka – „Deborka má své jméno napsáno oranţově, tak já místo ní teď budu hledat děti, které mají také oranţově nadepsanou kartičku.“ – učitel chodí mezi dětmi, ukazuje svou kartičku a nahlíţí k jiným dětem. Čtveřice se sejdou na jednom místě a utvoří z lavic hnízda. Role: pomůckář, míchač barev, malíř, zapisovatel. Pomůcky: tempery v půllitrových lahvích, papíry na míchání barev, kelímky na vodu, štětce pro míchače barev, malíře i zapisovatele, papírová planeta, kontrolní karta. Postup pro skupiny: Míchač barev rozhodne, které barvy se budou míchat. Pomůckář jde s papírkem pro poţadované barvy. Barvy, které přinese, zaznačí zapisovatel do kontrolní karty. Míchač barev barvy smíchá. Zapisovatel poté smíchanou barvu nanese do kontrolní barvy pod jiţ zaznačené původní barvy. Poté malíř vzniklou barvu nanese na planetu. Tak se postup stále opakuje, dokud je místo na kontrolní kartě. Výsledkem by měla být karta, která bude moci být vzorníkem pro další hodiny výtvarné výchovy. A planeta zcela vybarvená namíchanými barvami. Po práci má pomůckář na zodpovědnost úklid celého pracovního místa. Komentář učitele: Vysvětlení rolí a modelování práce u jedné skupiny: „U svého jména máš malý obrázek, značku. Ta je velmi důleţitá, protoţe Ti ve Tvé skupině ukládá speciální úkol, který můţeš splnit jen Ty.“ První úkol – Míchač barev – symbol např. hvězdička (kdo má, zvedne kartičku nad hlavu) učitel čte a vysvětluje zadání podle papíru, který připevňuje na tabuli. Druhý úkol – pomůckář- symbol např. čtverec – zadání podle tabule + rozdání pomůcek Třetí úkol - zapisovatel – zadání podle tabule + rozdání kontrolní karty Čtvrtý úkol - malíř – zadání podle tabule Učitel modeluje práci skupiny na jedné skupině : Začíná pracovat míchač barev (zvednou ruku všichni míchači barev) – jaké temperové barvy chceš smíchat, Adélko? – Adélka odpoví: Třeba modrou a bílou. Učitel vyzve pomůckáře (opět ruku nahoru všichni pomůckáři): Radku, vezmi si nachystanou A6 a pojď za mnou. Jaké barvy máš donést? Radek neví, ptá se Adélky. Adélka mu barvy zopakuje a Radek sdělí barvy učiteli.

Příprava na vyučovací hodinu s využitím prvků RWCT Učitel z lahví s temperami vymáčkne trochu tempery obou barev a Radek nese barvy ke své skupině. Teď bude plnit svůj úkol zapisovatel (zapisovatelé se znovu přihlásí) – Anetko, naber nejprve bílou barvu a nanes ji do okénka (učitel ukazuje na kontrolní kartě první okénko), teď i tu druhou (modrou) do druhého okénka. Míchač barev (Adélka – a znovu se všichni míchači přihásí) barvy smíchá a nabídne zapisovateli ke kontrole do karty. Zapisovatel (Anetka) barvu zaznačí do širokého okénka pod bílou a modrou. Následně předá barvy malíři (Štěpán). Štěpáne, nanes vzniklou barvu na planetu Zemi. Štěpán vymaluje část planety, v té době uţ míchač barev diktuje pomůckaři, které barvy by chtěl smíchat.“ „Nachystejte si pracovní místo a začněte pracovat.“ Aţ jsou všechny skupiny hotovy, vyhodnotí učitel s dětmi práci jednotlivce ve skupině a práci celé skupiny pomocí terčů hodnocení.

Učitelská sebereflexe: Lekce měla být úvodní lekcí ke kooperačním aktivitám celého měsíce. Z mých osobních důvodů mohla lekce proběhnout aţ o dva týdny později. S dětmi jsme měli uţ některé kooperační aktivity za sebou – práce ve dvojicích a trojicích v rolích (vědec, zapisovatel – matematika; zjednodušená verze – učíme se navzájem - učitel, čtenář, vysvětlovatel), kooperační aktivity (matematika – zapamatuj si příklady ve skupině; výtvarka – nakresli obrázek podle popisu kamaráda; tělocvik – honička se záchranou, prvouka – skupinová práce nad donesenými encyklopediemi). Proto byla tato hodina z mého pohledu méně objevná oproti původnímu plánu. Děti však zaujaly všechny aktivity. Při evokaci děti po chvíli přišly na to, ţe se slova na zádech opakují a ţe je důleţité zjistit, zda mají na zádech sluníčko nebo mrak. Trochu vznikly zmatky s tím, kam se skupiny postaví. Jedna se chytala za ruce a zůstala stát na koberci. Aţ na můj pokyn se skupiny rozešly dál od sebe. Uvědomění: Po přečtení prvního úryvku a vyslechnutí úkolu (nakresli, co sis představaal), děti poţadovaly opětovné přečtení. Většina měla tendence kreslit na zemi stromy (ale holé, bez listí). Některé kreslily i během následujícího čtení (takţe se postupně objevily na obrázku další věci – déšť, úsměv, zelená barva). Dramatizace – tu příliš často neděláme. Některým dětem nebylo příjemné se hádat (i kdyţ fiktivně), někteří si to velmi uţívali. U vybraných párů jsem upozornila na znaky toho, kdyţ je člověk rozzlobený a hádá se: zvýšený hlas, zaťaté dlaně, dupání, přibliţování se na těsnou vzdálenost.

Příprava na vyučovací hodinu s využitím prvků RWCT Druhá dramatizace – ta byla v mnoha dvojicích spontánní. Děti v rychlosti opouštěly lavice a objímaly se, nebo se omlouvaly a podávaly si ruce. Při četbě posledního úryvku děti dokreslovaly obličeje na sluníčko nebo mráček (16 – usměvavých, 2 rozzlobená). Výtvarná aktivita: Děti po rozdělení do skupin vytvořily z lavic hnízda. Spolupráce a práce v rolích probíhala nad očekávání dobře. Cíleně jsem dětem jednotlivé role přidělila. Takţe se v kaţdé skupině ocitl alespoň jeden dobrý organizátor a kaţdá skupina měla jednoho slabšího ţáka, který měl roli pomůckáře. Všichni byli platnými členy skupiny a dětem se práce tak líbila a tak dařila, ţe jsem ji nechala běţet celou vyučovací hodinu. Pak jsme začali uklízet, hodnotit. Jedna skupina nedokázala vybarvit celou planetu. Protoţe jsem nestanovila na začátku kritérium, ţe musí být celá planeta vybarvena, nehodnotila jsem ani ústně tento nedostatek. Na konci děti nemohly přijít na to, proč byla v evokaci ta aktivita s papírky. Musela jsem jim trochu napovědět.

Příprava na vyučovací hodinu s využitím prvků RWCT

Textové přílohy: První úryvek:

O obloze a sluníčku Kdysi dávno, velice dávno, na světě ještě nebylo vůbec nic. Země byla docela prázdná, smutná, hnědá a úplně bez života. Nad ní zářila jasná modrá obloha a celé dny na ni svítilo sluníčko. Země byla tak prázdná, že bylo jednomu líto se na ni dívat. A obloha i sluníčko neměly žádné lepší podívání než tu smutnou zem. Bylo jim neveselo a nudily se. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------Otázky a úkoly: Úkol pro děti: Nakreslete, co jste si představovaly. Učitel rozdá dětem papír A4 a děti zkouší nakreslit úvodní scénu popisovanou v prvním úryvku. Děti si ve dvojici představí své obrázky a vysvětlí si je navzájem. Některé děti mohou sdílet svou vizualizaci s celou třídou (na vyzvání učitele). Po chvíli učitel pokračuje v dalším čtení.

Druhý úryvek: Když se už nudily moc dlouho, všimla si obloha, že sluníčko je neustále nějaké nevrlé. A sluníčko mělo zase dojem, že se obloha chová nějak nafoukaně. Jednou ráno, když sluníčko vyšlo a zpoza mráčku vykouklo na oblohu, vidělo, že se obloha dneska tváří zvlášť kysele. Že by se chystala zapršet? „Dobré jitro,“ pozdravilo zdvořile sluníčko, jelikož mělo na paměti dobré vychování. Obloha mrkla na sluníčko, elegantně si zakryla ústa krajkovaným mráčkem, zašklebila se a odkašlala si. „ Ehm, dobré,“ řekla trochu zvysoka. „To se musíte tvářit tak nepříjemně, když zdravíte svého jediného kolegu?“ zeptalo se sluníčko oblohy a zaškaredilo se. „Ale prosím vás,“ ohradila se obloha, „podívejte se na sebe“. Kdybych nevěděla, že jste sluníčko a nic jiného kromě nás na světě není, pomyslela bych si, že musíte být bečka kyselého zelí. Vy jste, prosím, kyselost sama!“ „To si vyprošuji!“ dopálilo se sluníčko. „Já náhodou vůbec nejsem kyselé! Naopak – jsem zlatavé jako obilné klasy, kdyby ovšem nějaké existovaly. Ale vy jste celá taková …“ sluníčko se maličko zamyslelo, protože hledalo správné slovo. „Kousavá! Ano, kousavá a nepříjemná. Z těch vašich ocelových mraků aby jeden dostal husí kůži!“ „Husí kůži?“ procedila obloha skrz zuby. „Ve vašem případě snad husí paprsky.“ „Jenom mě nechytejte za slovíčko!“ rozzlobilo se sluníčko. „Ta vaše černá mračna koukají tak zkysle, že se z nich musí valit samé kyselé deště!“ To už se obloha opravdu rozčílila. Zamračila se tak, až se rozpršelo, a zatáhla za sluníčkem šedivý závěs z mraků. A bylo ticho. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Příprava na vyučovací hodinu s využitím prvků RWCT Otázky a úkoly: „Co to znamená, kdyţ má někdo husí kůţi?“ Měl jsi uţ někdy husí kůţi? Kdy to bylo? A proč? „Sluníčko a obloha se teda pořádně pohádaly. Uţ jste se taky někdy na někoho zlobili a třeba jste i křičeli na toho druhého?“ Dramatická chvilka – Učitel jde s dětmi na koberec. Děti se na pokyn učitele postaví do dvou řad naproti sobě. Dojde tak k vytvoření náhodných dvojic. Zkoušíme si takovou hádku – děti z jedné řady představují sluníčko a mohou při hádce ve dvojici pouţívat jen slovo SVÍTÍ, SVÍTÍ; druhá řada představuje oblohu a můţe pouţívat při hádce jen slovo PRŠÍ, PRŠÍ. Po půl minutě jdou zpátky do lavic. Pokud má některá dvojice zájem, můţe svou „hádku“ předvést celé třídě. Jak by ses cítil po takové hádce? Co by teď mělo Sluníčko udělat? Co ty bys udělal, kdyby ses s někým takto pohádal? Jak bude příběh pokračovat? Třetí úryvek: Sluníčko sedělo ukryté v mracích a durdilo se. Všechno kolem je takové smutné, nic se tu neděje a ještě ke všemu se s oblohou hádáme. To není dobré, říkalo si v duchu. Obloha také přemýšlela. Když z ní vypršela největší zlost, přišlo jí přece jen trochu líto, že byla na sluníčko ošklivá. Měly bychom držet spolu, mumlala si pro sebe, koneckonců jsme na světě docela samy. A tak roztáhla závěs z mraků a řekla sluníčku: „Promiňte, pane kolego. Dneska nějak nejsem ve své kůži a snadno se rozčílím. Omlouvám se.“ Sluníčko se na oblohu usmálo: „Ale prosím vás, paní kolegyně. To já jsem dneska celé rozmrzelé. Už budeme kamarádi, ano?“ A obloha se zaradovala a hned si se sluníčkem na to přátelství plácla. „A víte co?“ navrhla sluníčku. „Odteďka si budeme pomáhat a budeme dělat věci společně!“ ---------------------------------------------------------------------------------------------------------Otázky a úkoly: Po tomto úryvku se děti na pokyn učitel mají sejít ve stejných dvojicích a předvést usmíření. Následuje opět ţádost o předvedení několika dvojic (učitel upozorní na zásady – díváme se do očí, můţeme si podat ruce, obejmout se, omluvíme se…) Dětem teď učitel rozdá obrázky (sluníčka a mráčky). Děti mohou výtvarně ztvárnit rozzlobené nebo uţ usmířené sluníčko (mráček). Co společně sluníčko s oblohou dokáţou? Co asi udělají?

Příprava na vyučovací hodinu s využitím prvků RWCT Čtvrtý úryvek: „To je ale báječný nápad!“ odpovědělo sluníčko a hned přemýšlelo, jak by si s oblohou mohlo pomáhat. Na něco přišlo. „Podívejte, jak je ta zem smutná. Úplně bez života,“ řeklo. Obloha se podívala dolů a přikývla. Sluníčko mělo pravdu. „Kdybychom se společně pustily do díla, třeba to dokážeme zařídit tak, aby byla veselejší.“ A tak se daly do práce. Sluníčko vzalo část své jasné žluté barvy, obloha část své blankytně modré. A míchaly a míchaly, co jim síly stačily. Z míchání vznikla nádherná zelená barva. Tu potom sluníčko s oblohou společně poslaly na zem. A země se zazelenala. Vyrostla na ní tráva keře, stromy, lesy a louky. V lesích a na loukách se objevila zvířata. Země byla najednou plná života, krásná a veselá. Sluníčko s oblohou se radovaly, jaké mají krásné podívání. Je to prostě tak – když si dva pomohou, je všechno veselejší. Na obloze i na zemi. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------Otázky a úkoly: Čekali jste takový konec? Proč asi pohádku paní spisovatelka napsala?