Spolehlivost informací

01. 10. 2016 00:53

1/12

Spolehlivost informací

Spolehlivost informací Úvod Jedním z charakteristických rysů informační společnosti je enormní, obtížně zvládnutelný nárůst informací. Do roku 2003 lidstvo shromáždilo asi 12 exabytů informací (1 exabyt odpovídá 1018 bytům nebo 50 tisíc let dlouhému videu v DVD kvalitě) v době před tím, než počítače začaly být běžně dostupným zbožím (do roku 1999). Výzkum však zároveň zjistil, že v pouhém roce 2002 přibylo lidstvu dalších 5 exabytů dat. Už tehdy – 10 let před napsáním těchto skript – na každého právě narozeného člověka zřejmě připadalo jednotlivě tolik knih, že by je dokázal stěží přečíst za celý svůj život. Dnešní situace by měla být taková, že lidé už vyprodukovali kolem jednoho zettabytu (1000 exabytů) informací – tedy téměř 100x více než v roce 2003. Na tom není nic zas tak překvapivého, protože data mají tendenci narůstat rychlostí blízkou geometrické řadě – čím víc jich je, tím rychleji přibývají. Zároveň se ale však jedná o ohromující čísla, která snadno vyvolávají obavy. Nárůst informačního objemu vyžaduje schopnost rozlišování kvality jednotlivých informací (objektivita, věrohodnost, relevance, spolehlivost). Publikační exploze vypovídá o tom, že věda dospěla do stadia, kdy svými aplikacemi v oblasti průmyslových a informačních technologií zasahuje do stále většího počtu oblastí společenského života. Ve světě vychází ročně 70 000 odborných a vědeckých časopisů, což představuje 100 000 stránek za den ve více než 65 jazycích. Denně je publikováno 6000 - 7000 vědeckých článků, přičemž počet publikovaných článků se každých 5,5 roku zdvojnásobuje. Internetové prohlížeče obsahují řádově miliardy webových stránek a zabezpečují služby desítkám miliónů uživatelů. Publikační a informační exploze má ale i své negativní stránky. Stále větší měrou narůstá počet informací a informačních zdrojů, které nejsou zárukou zmnožení dosavadního poznání. Nejenže mu mnohdy neprospívají, někdy dokonce škodí. Vzdělávací instituce i rodiče stojí před problémem ochránit mladou generaci před zavádějícími poznatky, ale i před zhoubným vlivem eticky závadných stránek. Často ani soudný člověk (natožpak dítě školou povinné) se nedokáže v množství informací orientovat a při nedostatku času spolehlivě odlišit informace relevantní od nerelevantních, ověřené od neověřených, pravdivé od nepravdivých. Zvláště dospívající jedinec není, bez předchozího varování, často připraven předpokládat, že by veřejně kontrolovaná média mohla poskytovat falešné informace.

Spolehlivé nebo nespolehlivé? Pokusíme se alespoň ve stručnosti poukázat na nástroje, metody či alespoň intuitivní mechanismy, které napomáhají kvalifikovat kvalitu informačních zdrojů a s určitou pravděpodobností usnadňují dosažení vyšší míry spolehlivosti při jejich selekci. Seriózní vědecké články a publikace by měly splňovat následující kritéria.

Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:16

spolehlivost_informaci http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=spolehlivost_informaci

Odkaz na zdroj poznatků Pokud vědecký článek odkazy na prameny postrádá, může čtenář považovat text za úvahu, fejeton nebo jinak popularizující článek, v horším případě za pokus přiživit se na výsledcích práce skutečného badatele. Čtenář, který chce proniknout k jádru věci, by se nikdy neměl spoléhat na jediný informační zdroj, ale ověřit, zda odkaz (pokud existuje) je citován přesně nebo ho autor článku upravil ve svůj prospěch. Cílevědomý čtenář by měl usilovat o nalezení sítě odkazů směřujících k určitému prvotnímu zdroji (jakým je např. v oblasti teorie relativity Einstein), od něhož se ostatní teorie odvíjejí, a od tohoto zdroje dospět k jeho současným důsledkům. Internet díky síti hypertextových odkazů tuto možnost plně podporuje.

Garance spolehlivosti zdroje Důležitou indicií dokumentu je již samo jméno autora a instituce, kterou reprezentuje. Prostým nahlédnutím do encyklopedie, slovníku typu Who is Who či dotazem odborné autoritě lze věrohodnost autora ověřit. Existuje vědní odvětví - scientometrie -, které používá exaktní metody k identifikaci faktorů, jež by mohly automaticky (u intelektuálně jinak nezvládnutelného množství informací) odlišit kvalitní informace od nekvalitních. Scientometrie (též infometrie, naukometrie apod.) představuje metodu stanovení kvality vědecké práce, která se opírá o jednoduchý intuitivní předpoklad, že čím více si vědecká obec určité publikace všímá a cituje ji, tím větší hodnotu publikace má. „Hodnota“ dokumentu je sumou hodnot dokumentů, které na daný dokument odkazují, dělenou počtem odkazů vedoucích z dokumentu. Pro získání vysokého hodnocení musí na daný dokument vést buď velké množství odkazů z málo významných dokumentů nebo stačí i menší množství z významných dokumentů. Spolehlivost informačního zdroje lze odvodit z míry citovanosti2, která se zjišťuje tzv. impaktovým faktorem (IF) časopisu, ve kterém je informace zveřejněna. Hodnota IF udává, kolikrát byl článek v určitém časopisu citován během prvních dvou let. Snahou vědce by mělo být publikování v nejkvalitnějších časopisech s maximálním IF. (Ukázka časopisů s uvedením zmíněných ukazatelů viz tabulka http://www.geocities.com/bioreference2003/impact2003-1.htm) Dalším faktorem, který umožňuje odlišit relevantní informace od méně relevantních, je stáří informace. Tento ukazatel vychází ze zkušenosti, že užitná hodnota informace klesá v závislosti na čase. Příčinou je dynamika vývoje vědy a překonávání starších poznatků novými. V souvislosti s exponenciálním růstem informací (každé 2 až 4 roky se v průměru objem informací zdvojnásobí) se mluví o zrychlení tempa stárnutí informací. Stárnutí se projevuje v souvislosti s tzv. informačním cyklem, tj. rychlostí toku informace od jejího vzniku v hlavě autora ke vzniku rukopisu, článku či knihy v nakladatelství až po její distribuci na knižním trhu a zpracování v knihovnicko-bibliografickém procesu. Cílem je tento cyklus zkracovat. V elektronickém publikování se čas mezi vznikem rukopisu a jeho publikováním daří zkracovat na minimum. Průměrná hodnota životnosti informace (poločas stárnutí) se zjišťuje statistickým rozborem souborů informačních zdrojů. V roce 1960 bylo pravděpodobně poprvé použito analogie mezi průběhem vzrůstu vědecké literatury a průběhem rozpadu radioaktivních látek. V obou případech je možné při měření průběhu události použít pojmu „poločas“. Informační poločas je čas, který uplyne od zveřejnění informace do doby, kdy se v literatuře objeví polovina informací o této tematice. Protože tento čas lze jen těžko měřit, zjišťuje se zpravidla tzv. zpětný poločas, tj. čas, za který se od určitého data vyskytne ještě polovina citací. Tento čas ve skutečnosti představuje dobu, během níž zestárla www.hks.re

Tisk 01. 10. 2016 00:53

01. 10. 2016 00:53

3/12


polovina publikované literatury, nebo také čas, ve kterém kulminuje využívání určitého informačního pramene. Informační věda zjistila některé zákonitosti chování informací, které umožňují exaktně odlišit relevantní zdroje informací od nerelevantních. Jedním z nich je Bradfordův zákon, který popisuje rozptyl dokumentů v určité vědní oblasti. Rozptylem rozumíme vlastnost informací projevující se tím, že relevantní informace se vyskytují v různých dokumentech, kontextech a v různé formě. Bradfordův zákon stanoví závislost mezi celkovým počtem dokumentů (nejčastěji časopisů) a rozložením článků týkajících se jisté tematiky. Ze zákona vyplývá, že maximální počet relevantních článků je soustředěn v minimálním počtu časopisů tvořících tzv. jádro oboru. Znalost tohoto „jádra“ představuje další z možností, jak odlišit informace neověřené od ověřených. Existují oborové „žebříčky“ časopisů, uspořádaných podle stupně blízkosti k jádru.

Architektura struktury uspořádání myšlenek a argumentů v článku Ta může signalizovat výskyt zjevných nesrovnalostí a protimluv ve výrocích a tvrzeních. Prvotním vodítkem je intuice čtenáře, která ho díky jeho zkušenostem a nabytým vědomostem dovede varovat před očividně nespolehlivými informacemi. Škola zásobuje žáka spolehlivými a zaručenými poznatky, které jsou fixovány v encyklopediích a učebnicích. Ve svém soukromém životě, v kontaktu s vrstevníky, dospělými a médii nabývá však žák zkušenosti, jež jsou často v rozporu se získanými poznatky. I neucelené školní poznatky se však mohou stát základnou, o níž se žák může opřít. Rozpory s fakty textu a znalostmi získanými v přírodovědě, přírodopise, fyzice apod. jsou navzdory své neúplnosti prvními vodítky při rozlišování věrohodné a nevěrohodné informace.

Pravidlo o ekonomii myšlení (Occamova břitva) Bez tohoto kritéria by neexistoval spolehlivý a rozhodující způsob, jak si vybrat mezi jednotlivými hypotézami. Occamova břitva uplatňuje názor, že pokud existují dvě nebo více vysvětlení nějakého fenoménu, mělo by být zvoleno to nejjednodušší. Příznakem teoreticky málo přínosných prací bývá často neúčelné rozpitvávání a zamlžování. Uvedené pravidlo doporučuje zabývat se výlučně tím, co je podstatné, nutí autory opírat se doložitelná fakta a používat podložené argumenty. Důležitost ekonomického myšlení se projevuje významnou měrou v oblasti ICT zejména při algoritmizaci a tvorbě programů. Neúsporně vytvořené programy se při obrovských kapacitách toků dat a množství operací uplatňovaných nad těmito daty projevují měřitelnými finančními a časovými ztrátami.

Ověřování spolehlivosti informací na internetu Žák se často již v období předškolního a elementárního vzdělávání setkává s obrovským množstvím textových, obrazových a zvukových informací uložených na nejrůznějších multimédiích. Internet přinesl do publikační činnosti naprostou svobodu uveřejňovat na celosvětové síti cokoliv. Autor může navíc na tomto médiu cokoli ze dne na den změnit. Zdánlivě neexistuje možnost, podle níž lze s Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:16


určitou pravděpodobností odlišit informace kvalitní od nekvalitních. Přesto lze nastavit určitá pravidla proti tlaku komerce a pokleslé vědy. Internetovým prohlížečům pomáhají k řešení tohoto problému poznatky řady věd - lingvistiky, kognitivní vědy, umělé inteligence apod. Jednodušší vyhledávače vyhledávané dokumenty uspořádávají do struktury vytvořené na základě analýzy frekvenční struktury textu. Stránka, jejíž frekvenční struktura se největší měrou blíží struktuře dotazu, tzn. slova formulovaná v dotazu se maximálně shodují se slovy v textu, je vybrána do souboru vyhledaných dokumentů. Nejinteligentnější vyhledávače však používají metody opírající se jak o hlubší lingvistickou analýzu textu, tak o rutinizaci a kvantifikaci intuitivního předpokladu, že nejvíce odkazů směřuje na známé a oceňovaná stránky. Např. internetový prohlížeč Google řadí vyhledané stránky do pořadí nejen podle shody zadaného dotazu a frekvenční struktury textu. Významným ukazatelem, který rozhoduje o pořadí významnosti vyhledaného textu mezi ostatními, je počet odkazů, které vedou na danou stránku z jiných stránek. Tuto úlohu plní funkce PageRank.3

Neetické chování tvůrců webových stránek Někteří tvůrci stránek se pokoušejí obelstít hodnotu indexovacích systémů prohledavačů tím, že opakují stejné obsahy na několika stránkách. To zvyšuje údaj o frekvenci výskytů, a tím i pravděpodobnost, že obsah jejich stránek bude upřednostněn. Určitý počet webových stránek uloží naprosto stejný, duplicitní obsah na různých stránkách nebo doménách. Kdyby vyhledávače neuměly rozeznat, že jde o stejný obsah, uživatelé by mohli být klamáni, protože by ve výsledcích dostávali nadbytečný počet naprosto stejných stránek. Vyhledávače mají proto algoritmy, kterými zjišťují, zda jde o stejný obsah. Jsou prý schopné poznat, že se stránka liší třeba jen navigací. Prohledávač Google např. duplicitní stránky indexuje tak, že si vybere jednu stránku z mnoha stejných a ostatní ignoruje. Webmasteři používají ke zmatení vyhledávačů i skrytý text obsahující klíčová slova, neviditelné odkazy a jiné metody. Google z těchto důvodů přistoupil k penalizaci takových praktik. Podobné kvalitní služby jako zmiňovaný Google nabízí i některé další - alltheweb.com a náš jyxo.cz.

Závěr Odhalování neseriózních přístupů k pravdivému poznání skutečnosti nemá vždy tak průkazné prostředky, jaké byly uvedeny v našem článku. „Mimikry“, které používají někteří autoři, dokáží skrýt pravdivé poznání tak úspěšně, že oklamán může být i seriózní vědec. Chtěli bychom od jednoznačných a snadno průkazných dokladů, které jsme předvedli, přistoupit k případům, v nichž jsou vědecké pravdy přehlušeny komerčními zájmy jedinců (popř. celých korporací), kteří jsou ve svém zájmu ochotni dokonce obracet výsledky vědy proti ní samotné. Obrana proti těmto přístupům vyžaduje ze strany zastánců vědy trpělivější a radikálnější přístupy.

Pseudověda ● ●

Pseudo – řec. pseudos = lež, klam, Pa – praslovanské = nepravý, podřadný, menší disciplína, která se vydává za vědu a která používá, i když často neadekvátně, vědeckou metodiku i vědeckou terminologii, zejména tu módní, ale spočívá na chybných premisách

www.hks.re

Tisk 01. 10. 2016 00:53

01. 10. 2016 00:53 ●

5/12


jde o takové znalosti či postupy, které jsou jejich autory a zastánci považovány za vědecké a jsou i tak prezentovány, ale přitom nejsou dodržovány základní vědecká pravidla (nejsou ověřitelné vědeckou metodou, teorie nenacházejí potvrzení ve vědeckých výzkumech, jsou v rozporu s pozorováním…)

Historie ●

●

●

●

Francois Magendie (1843, franc. fyziolog) – 1. pseudověda - frenologie (obor, který předpokládal a zkoumal souvislost stavby lebky s duševními schopnostmi a charakterovými rysy) Karl Popper (pol. 20. stol., rakouský filosof) rozlišil vědeckou a nevědeckou metodu, pseudověda psychoanalýza, astrologie – vágní, tudíž z principu nevyvratitelné poznatky a tvrzení, věda Einsteinova speciální teorie relativity Paul Thagard (1978, kanadský filosof) – měřítko vědeckosti - rychlost vývoje poznání v daném oboru. Pokud se poznatky vyvíjí pomaleji, stoupenci nejsou ochotni uznat problémy a reagovat na ně → pseudověda dnes - demarkační problém určení hranice mezi vědou a pseudovědou – některé části vědy stojí část svého vývoje na pomezí (mohou se rozštěpit, př. akupunktura – čínská tradiční medicína x moderní západní jehlová terapie, arteterapie – součást psychoterapie x vysílání léčebné energie)

Znaky ● ● ●

● ● ●

●

● ● ● ● ●

● ● ●

●

●

protověda – poznatky zatím nedostatečně vědecky testované (např. ve své době alchymie → chemie) nesprávné použití vědecké metody, ale prezentace poznatků v jejím souladu pseudověda se zabývá a vychází z poznatků, které jsou ve své podstatě netestovatelné, nelze je doložit konkrétním měřením. Nebo jsou teze obhajovány, i když nenavazují či dokonce odporují experimentálním výsledkům. potvrzování, ne vyvracení uplatňování toho, že co nebylo prokázáno jako nepravdivé, musí být pravdivé výběr jen těch experimentálních výsledků, které tvrzení potvrzují a potlačení či odmítnutí výsledků, které jsou s tvrzením v rozporu dogmatické, statické - neschopnost vyvíjet se a reagovat na nové důkazy v oboru. Chybí schopnost samoopravy, když se objeví nové experimentálně potvrzené důkazy, které nejsou v souladu s dosud prosazovanými tezemi. používání přehnaně vědeckého jazyka či vědeckého slangu vágní, nepřesné termíny, špatně použitý odborný slang, který má přidat na důvěryhodnosti. subjektivita a spekulace místo objektivity vyprávění a dobrozdání - dobré jen při stanovování hypotézy, ale ne už při jejím potvrzování. neurčitá specifikace mezí, ve kterých by mělo tvrzení platit. Nejsou vyhraněny okrajové podmínky, ve kterých teze platí. víra v dosud nepoznané síly, v duchovno pseudovědci – laici, nevzdělaní v oboru, používání demagogie, reklamy, podvodů, lží uzavřené společenské skupiny ve které se snadněji prosadí víry v myšlenky, které nemají racionální základ. kritici jsou označeni za nepřátele, jsou vedeny konspirační teorie o spiknutí vědecké komunity, která se snaží potlačit výsledky obrácené břemeno důkazů Ve vědě spočívá břemeno důkazů na člověku, který teorii tvrdí, ne na kritikovi. V pseudovědách je to obráceně.


Last update: 06. 06. 2016 10:16 ●

● ●


kritici by měli dokázat, že tvrzení je nepravdivé Je ale v podstatě nemožné dokázat všeobecnou negaci. znalosti, data a metodologie jako tajemství a vlastnictví, které ostatní nemají znát místo konsistentního a všeobecně uznávaného systému - rozštěpí se na mnoho jiných disciplín, jejichž poznatky a výsledky jdou proti sobě

Příklady ●

●

●

●

●

pracují s dnes již překonanými poznatky - klasická freudovská psychoanalýza (podvědomí – pudy), alchymie, astronomie snaha přizpůsobit vědu určité ideologii- frenologie, kreacionistická biologie (proti evoluci), ekologický aktivismus důsledky vlivu mystiky a víru v duchovno - parapsychologie (paranormální jevy, mimosmyslové vnímání), psychotronika, scientologie, hlubinná ekologie (vcítění se člověka do přírody) v důsledku naivismu či zkreslení poznatků moderní vědy - archeoastronautika (Erich von Daniken) , kryptozoologie (zkoumání živočichů, o kterých nejsou přímé důkazy), ufologie Sisyfos – Klub českých skeptiků – součást světového skeptického hnutí, které vzniklo jako reakce na vzestup iracionality ve společnosti, snaží se o vědeckou analýzu pseudovědeckých názorů a nadpřirozených jevů. Cena Bludný balvan 2011 pro zvýraznění přínosu jednotlivců i různých spolků k matení české veřejnosti a rozvoji blátivého způsobu myšlení - PhDr. et Ing. Ivan Bertl za iniciativní prosazování grafologie do pedagogiky

Alternativní věda Alternativní věda vychází z poznatku, že akademická věda nemusí být zcela pravdivá z hlediska kosmu pro lidskou omezenost časovou a prostorovou. Může být více méně pravdivá z lidského hlediska, kde převažuje utilita (=užitečnost, funkčnost, program vykonávající jisté pomocné činnosti) vědeckého poznatku. Filosoficky se opírá o postmodernismus, který stanoví, že v poznávání světa existuje více cest, dané různými řečovými hrami mezi svébytně nalezenými pojmy. Alternativní věda používá dnes při svém poznávacím procesu citlivosti člověka na různé stavy okolního éteru. Vychází z představy, že éter je materie vyplňující spojitě existující časoprostory, v kterých se tak či onak šíří všechny informační, to znamená i silové, signály.

Oblasti alternativní vědy Mezi druhy alternativních věd, které podle mého názoru ovlivňují veřejnost nejvíce a patří mezi nejvýznamnější lze zařadit: • Jasnovidectví • Kruhy v obilí • Léčitelství • Tarot – výklad z karet.

Jasnovidectví Jedná se o schopnost vidět bez použití zraku. Člení se na prekognici (prekognostiku – zření www.hks.re

Tisk 01. 10. 2016 00:53

01. 10. 2016 00:53

7/12


budoucnosti) a retrokognici (retrokognostiku – zření minulosti). Tyto schopnosti mají jen někteří lidé. Jsou např. schopni poradit, kde se nachází unesená osoba, dovedou číst myšlenky lidí, dokonce i vidět do vnitřností lidí a diagnostikovat choroby. Hodně lidí vyhledává služby těchto „jasnovidců“ a to hlavně ve chvíli potřeby pomoci. Ať už se jedná o rozhodování v blízké budoucnosti, ale také hledání problému v minulosti, který mohl ovlivnit další vývoj života.

Kruhy v obilí Od konce 20. století se prakticky každý rok v létě v některé části ČR (a nejen v ČR, ale všude na světě) objeví zpráva o záhadných obrazcích vytvořených neznámými silami v obilí. Ve většině případů se jedná o obrazce složené z kruhů, které jsou vzájemně propojeny. Tyto kruhové plochy mají polehlá stébla na jednu stranu, ve směru hodinových ručiček, stébla jsou jen ohnuta a pokračují v růstu. Z výšky jsou tyto obrazce jasně viditelné a tvoří ucelený někdy i o rozloze několika hektarů. Příčina tohoto jevu je tatím nejasná, pokud se nespokojíme s reálným vysvětlením, že se jedná o dílo osob, které se takto baví. V tomto případě ovšem odborníky i laiky zaráží přesnost obrazců a jejich geometrické uspořádání. Toto vše se projeví až při pohledu z tzv. „ptačí perspektivy“, kdy tvary obrazce vyniknou v plné kráse. Někteří svědkové udávali, že v noci viděli nad polem světlý objekt nebo žlutavý paprsek, mířící dolů. Většinou tuto skutečnost lidé spojují s přistáním létajících talířů a skupiny ufologů mají tak hojný počet materiálu ke studiu.

Léčitelství Léčitel je člověk, který bez odpovídajícího vzdělání vykonává diagnostickou a léčebnou činnost. Jedná se spolu s vírou, o jednu z nejznámějších a nejrozšířenějších odvětví alternativní vědy. Léčitelé používají různé metody a to např. bylinkářství, fyzikální léčebné prostředky (virgule) až po telepatii – léčení na dálku bez toho, aby svého „pacienta“ vůbec viděli. Většina léčitelů svoji praxi vykovává s vírou ve své nadpřirozené léčitelské schopnosti a s přesvědčením, že svým klientům skutečně pomáhají. Léčitelství je pro nemocné onkologické pacienty mnohem nebezpečnější než pro nemocné všech ostatních oborů medicíny. Záludnost spočívá v tom, že připraví pacienta o čas, kdy by se onemocnění dalo zvládnout nebo alespoň na významnou dobu zastavit. Když oběť pozná, že zázračný „léčitel“ nepomohl a stav se horší, bývá už pozdě i na účinnou pomoc metodami vědecké medicíny.

Tarot - výklad z karet Tarot je soubor karet se symbolickými obrázky. 22 karet představuje tzv. hlavní trumfy (každá z karet má své jméno) a dále je přítomno čtyřikrát 14 karet (4 barvy). Uspořádání karet v balíčku určuje vzájemné vztahy planet. Lidé využívají této věštecké metody k řešení svých problémů, kdy např. chtějí vědě jak se dál rozhodnout ve svém životě (např. svatba, rozvod), změna zaměstnání, riskantní obchod v podnikání a dokonce chtějí někteří jedinci přes výklad karet zjistit nevěru partnera. Mnozí lidé navštěvují kartáře pravidelně a to před každým pro ně důležitým rozhodnutím. Někteří lidé si „nechají vyložit karty“ jen pro pobavení a mnozí potom zjistí, že skutečnosti, které uvede kartář /ka se opravdu dějí.


Last update: 06. 06. 2016 10:16


Funkce alternativní vědy v lidské společnosti Alternativní věda od samého počátku pomáhala lidem vysvětlovat nevysvětlitelné, v závislosti na jejich fantazii. V mnoha případech byla něco jako „poslední naděje“ v těžkých chvílích. Po roce 1989 naší republiku zasáhla vlna, která sebou přinesla posílení víry právě v alternativní vědu. Mnozí lidé jí podléhají zcela a tím její funkce je pro ně nezastupitelná. Žijí úplně pod vlivem těchto názorů, postojů a některých případů i mýtů. Jiní lidé se naopak k alternativní vědě obracejí až ve chvíli, kdy nevědí jak dál. V těchto případech plní alternativní věda funkci jakési „poslední naděje“, nějakého „světla v dáli“. Poslední skupinou jsou lidé, kteří v alternativní vědu vůbec nevěří a vše se snaží vysvětlit na vědeckých základech. Jsou to tzv. skeptici. Tito lidé zcela odmítají jakoukoli možnost funkce alternativní vědy ve svém životě. Vše si vysvětlují na základě vědeckých poznatků a nepřipouštějí žádnou možnost mystické představy, nebo nevysvětlitelného tajemna. Pomoc prostřednictvím alternativní vědy pro ně nepřipadá vůbec v úvahu.

Náboženství Pokusíme se Vám přiblížit spolehlivost informací v náboženství. Základem většiny náboženských směrů jsou nějaké texty, ze kterých to dané náboženství vychází. Zaměřili bychom se na nejrozšířenější náboženský směr a nejvíce diskutovaný i v průběhu dějin – křesťanství. Textem, ze kterého křesťanství vychází je Bible.

Bible Bible obsahuje 66 knih. Napsalo ji 40 pisatelů v rozmezí asi 1600 let. Pisatelé měli různá povolání (králové, pastýři, proroci, rybáři a různými dalšími), žili v různých dobách, kulturních a náboženských okolnostech a přesto je Bible jednotným textem. Je psána v jednom duchu a vzájemně si neodporuje. Je svědectvím o vztahu mezi Bohem a lidmi. Obsahuje jak přímou Boží řeč, tak i popis nejrůznějších událostí, které popsali věřící lidé. V běžných knihách jsou hrdinové lidmi bez jakýchkoliv vad. Snažíme se vytvořit bezchybné postavy našich hrdinů, aby jejich jedinečnost nebyla oslabena. V Bibli to ale tak není. O Mojžíšovi se dozvíme, že byl vrahem. Nejvýznamnější Izraelský král David je popsán jako ten, kdo morálně selhal. Dopustil se cizoložství, a když se mu nepodařilo svůj čin zamaskovat, zbavil se dotyčného manžela. Apoštol Petr, který je považován za skálu církve, na veřejnosti popřel, že Ježíše Krista vůbec zná. Mnozí křesťané považují Bibli za text svatý, ojedinělý, proto bychom si mohli myslet, že její učení bude univerzální a nadčasové pro jakoukoliv dobu a kulturu. Na jednu stranu to tak je, protože část Desatera, která se týká mezilidských vztahů je základem mnoha právních systémů: úcta k rodičům - „budeš ctít svého otce a svou matku“, respektování života druhých - „nezabiješ“, respektování hranic manželství - „nezcizoložíš“, respektování majetku druhého - „nepokradeš“, respektování pravdy ohledně druhých - „nebudeš křivě svědčit proti svému bližním“, spokojenost se svým majetkem - „nebudeš toužit po tom, co ti nepatří…“ Celkově je učení Bible ve své podstatě velmi jednoduché. Nikdo se nemusí pouštět do hlubokého studia, studovat původní texty, nebo být teolog, aby pochopil zásadu Bible. Ježíš sám shrnul biblické učení do velmi prosté výpovědi:“Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí' a 'miluj svého bližního jako sám sebe'.“ Existují spekulace, že současná Bible není totožná s Biblí skutečnou. Církev prý skutečnou Bibli ukryla, aby se nikdo www.hks.re

Tisk 01. 10. 2016 00:53

01. 10. 2016 00:53

9/12


nedozvěděl pravdu a církev si mohla přizpůsobit písmo svaté tak aby mohla ovlivňovat své věřící – tedy dříve většinu lidí. Pokud by ale církev Bibli přepsala, pak by tam rozhodně nenechala texty, které jsou pro církev značně nepříjemné. Např. o poddanosti křesťanů vládnoucí moci, o chudobě, o lásce k nepřátelům, o pokoře těch, kdo církev vedou apod. Pokud by církev Bibli přepisovala, tak by rozhodně vypadala jinak, než jak ji známe. Je možné, že by také texty upravila do jedné podoby, která by nevyvolávala zbytečné otázky. Např. by mohla místo 4 evangelií udělat jediné evangelium apod. Také nastávají otázky, zda přepisování Bible nemohlo ovlivnit spolehlivost přepsaných kopií. Židé, kteří opisovali svitky s biblickými texty, měli různé pomůcky pro zajištění spolehlivosti přepisu. Zajímavé jsou v tomto ohledu Svitky od Mrtvého moře, na kterých je vidět, jak přesně se biblické texty dochovaly. Dalším spekulovatelným směrem je historická spolehlivost Bible. Bible obsahuje mnoho konkrétních geografických údajů, jmen osob a řadu historických údajů. To není typické pro běžnou představu o tom, co by měly „svaté spisy“ obsahovat. Očekáváme spíše něco velmi nekonkrétního, co nelze vyvrátit, ani potvrdit. Bible obsahuje mnoho velmi konkrétních dat. Zajímavé je, že díky řadě archeologických výzkumů je dnes historičnost Bible brána velmi vážně. Mnoho míst a osob, o kterých se pochybovalo, že vůbec existovaly, jsou dnes doloženým faktem. Na českých stránkách o biblické archeologii jsem našla tituly ohledně pravdivosti Bible dokázané vědeckým zkoumáním a podložené vědou např. objevení měst Sodomy a Gomory u Mrtvého moře či objevení hory Sinaj.

Věda vs. náboženství Od osvícenství až do začátku dvacátého století odborníci běžně dělili dějiny na tři etapy – na starověký svět, který byl považován za skvělý; na středověký svět, nazývaný „doba temna“; a na novověk, doba vzestupu rozumu a osvěty. V posledních letech však toto bývá zpochybňováno. Rehabilitace středověku začala dílem francouzského fyzika a filozofa Pierra Duhema. Při hledání příkladů, kterými chtěl ilustrovat svou filozofii vědy, zkoumal dějiny statiky. Nejdříve přijal běžný předpoklad, že středověk vědě nic nepřinesl. Když se však ponořil do historických pramenů, odhalil dílo vědců ze 13. a 14. století, kteří ve své práci o základech statiky předjímali Leonarda da Vinci a Galilea. Nabyl přesvědčení, že středověk zdaleka nebyl obdobím stagnace, nýbrž ve skutečnosti položil základy rozkvětu vědy. Duhem byl katolík a někteří jeho závěry odmítali jako pokus postavit středověk do příznivějšího světla protože vůdčí úlohu v něm hrála katolická církev. Zdá se, že Duhema plodnost středověkého myšlení skutečně překvapila. Pokřesťanštěná středověká Evropa přece jen nebyla vůči vědeckému poznání nepřátelská, a že naopak umožnila zrod vědeckého počínání. Duhemovo dílo podnítilo další historiky. Více než 300 let lze vztah mezi vírou a vědou označit nejlépe jako společenství. Vědci, kteří žili v době mezi r. 1500 a r. 1800, obývali velice odlišný svět, než v jakém žijí vědci dnes. Dřívější vědci byli s velkou pravděpodobností věřící, kteří vědecké bádání a náboženskou oddanost nepovažovali za neslučitelné. Naopak, ke zkoumání divů přírody je vedl náboženský popud oslavit Boha, který tyto divy stvořil. A přestože zkoumali fyzický svět, obvykle nepůsobili jako vědci, nýbrž jako duchovní. Zatímco pohanství přinášelo množství bohů, křesťanství učí o jediném transcendentním Stvořiteli, jehož dílem je svět, který má logický a jednotný ráz. Historický příklad poskytuje dílo Mikoláše Koperníka, který nám říká, že se ve svém hledání je lepší kosmologie než byla Aristotelova a Ptolemaiova a nejdříve vrátil k spisům dalších starověkých filozofů. Zjistil však, že ohledně stavby vesmíru panovala mezi starověkými Řeky a Římany velká nejednota. Koperníkova vědecká práce se stala hledáním lepší kosmologie – takové, která by „zachovávala pravidelnost, jednotný ráz a souměrnost, jež odpovídaly Božímu dílu“. Říci, že řád stvořeného světa lze dosáhnout lidským rozumem, znamená, že je poznatelný. O typu tohoto řádu a o tom, jako poznatelnost svět vykazuje, však mohou existovat různé představy. V průběhu dějin západní kultury mezi sebou o přijetí soupeřila nejrůznější pojetí této pochopitelnosti. Aristotelská logika chápala přírodní předměty podle vzoru lidských výrobků. Výrobek například židli nebo hrnec, lze analyzovat jako materiální substrát uspořádaný podle řídícího principu racionálního cíle nebo účelu (aristotelská Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. 2016 10:16


„forma“). Daný předmět ve skutečnosti neurčuje materiální základ, nýbrž jeho účel. Nezáleží například na tom, zda je daný hrnec vyroben z hliníku nebo litiny – stačí, kdy je předmětem, v němž lze ohřívat tekutiny. Tak se přistupovalo i k přírodě. Podle Aristotela platí, že jakmile vědec zjistí účel daného předmětu, ví všechno, co je doopravdy nutné. Ve 13. století přijal Tomáš Akvinský aristotelskou filozofii pro křesťanskou víru, čímž vznikl systém myšlení zvaný scholastika. Scholastici předefinovali „formy“ jako Boží záměry v přírodě, které tam Bůh vložil při stvoření. V pokřesťanštěné verzi se „formy“ staly stvořenými silami, které působí jako Boží zástupci či místodržitelé, kteří mají řídit přírodu. V důsledku toho věda místo pokusů i nadále zdůrazňovala rozumové tušení „forem“. Experimentální věda musela počkat na odklon od aristotelské filozofie. R. 1277 pařížský biskup Etienne Tempier vyhlásil odsouzení 219 tezí odvozených z aristotelské filozofie – že Bůh nemohl dopustit žádný jiný pohyb planet než kruhový, že nemohl vytvořít vzduchoprázdno a mnoho dalších. Toto odsouzení r 1277 přispělo ke vzniku teologie známé jako voluntarismus, který nepřipouštěl žádné omezování Boží moci. Přírodní zákon nechápal jako „formy“ vnitřně obsazené v přírodě, nýbrž jako Boží nařízení zavedená do přírody zvenčí. Voluntarismus trval na tom, že stavba světa – a vlastně jeho samotná existence – není logicky nutná, nýbrž závislá na svobodné a transcendentní Boží vůli. Křesťanskou podporu vědeckému počínání je jasněji vidět, když uděláme jasnou čáru mezi církví a jednotlivými věřícími. Nemálo průkopníků mezi vědci bylo ve sporu s církevní politikou, a přitom se pevně drželi svého náboženského přesvědčení. U Galilea vůbec nešlo o konfrontaci mezi „vědcem“ a náboženským vyznáním. „Velká část církevních vzdělanců byla na straně Galilea“ „ zatímco nejjasnější odpor vůči němu pocházel ze světských myšlenek“ Katolická církev nevedla spor s Gelileovými teoriemi jako s vědou. Její námitka souvisela s Gelileovým útokem na aristotelskou filozofii. Galileův útok na Aristotela byl brán tak vážně z toho důvodu, že mnozí lidé té doby pokládali Aristotelskou filozofii „za nutnou pro formulaci náboženských a morálních zákonů“. Důvod, proč se někteří věřící odmítali vzdát aristotelské fyziky a kosmologie, spočíval v tom, že byly těsně spjaty s všeobecným pohledem na morální a společenský život. Obávali se, že kdyby se toto pouto porušilo, znamenalo by to zničení samotné morálky. Proto se jim zdálo, že Galileo prosazuje učení, které je nejen chybné, ale též nebezpečné. Plné pochopení střetu mezi Galileem a římskokatolickou církví, musíme brát v úvahu i sociologické faktory. Katolická hierarchie krátce předtím znovu potvrdila svou věrnost aristotelské filozofii, čímž reagovala na ohrožení ze strany protestantismu. Gelileův útok na Aristotela tedy mohl být vykládán jako dodávání munice nepříteli. Kromě toho probíhal vzrušený boj mezi starší elitou na univerzitách a církvích a novější, pragmatičtější zaměřenou elitou, k níž patřil Galileo. Galileovo rozhodnutí proti tradičním elitním vrstvám, a součástí široké strategie, jejímž cílem bylo přenést intelektuální vůdcovství na širší čtenářskou veřejnost. Jestliže byla křesťanská víra pro vědu skutečnou překážkou, pak je těžké vysvětlit, proč mezi zakladateli moderní vědy bylo tolik věřících Parcelus, Boyle a Newton psali rozsáhlé spisy, jak o vědě, tak o teologii. Jiní – Kepler a van Helmon – své vědecké poznání věnovali modlitbám, chvále a teologickým úvahám. Mnozí z prvních vědců studovali stvořený svět ve snaze poznat Stvořitele. Později, když začal narůstat náboženský skepticismus, mnozí vědci doufali, že pomocí vědeckých objevů podpoří náboženskou víru.

Cargo kult ● ●

název z anglického cargo - náklad prvním člověkem, který použil označení cargo kult, byl Richard Feynman (americký fyzik) při popisu pseudovědeckých postupů

www.hks.re

Tisk 01. 10. 2016 00:53

01. 10. 2016 00:53

11/12


Historie ●

●

● ● ●

rozvoj tohoto náboženství probíhal od 19. století do konce druhé světové války, a to především, v Mikronésii, Melanésii, a západní části Tichého oceánu (v průběhu času kulty ubyly, ale stále můžeme najít na ostrově Tanna ve Vanuatu, a na ostrově Papua Nová Guinea) během války, probíhalo neustálé zásobování vojáků (oblečení, jídlo, léky) po válce nastal přesun, a odliv vojáků, tak i zboží. začali se používat různé rituály, k přivolání dalších zásob

Víra ● ●

●

magické a náboženské rituály není zde nikdy jedna vedoucí osoba, ale prorok, který určuje, že opakování určitých rituálů přinese nové zboží všechno toto zboží bude přineseno duchovními prostředky (prostřednictvím bohů a předků)

Rituály ●

●

napodobování stejného chování, které viděli během války(pochodování, vyvěšování vlajek, převlékání se do amerických uniforem) stavění atrap, letišť, kanceláří navigací, rádií


Last update: 06. 06. 2016 10:16


Použité zdroje Pearcyová, N. R., Thaxton, C.R., Duše vědy. Praha: Návrat domů, 1997 Internetové stránky Církve Bratrské v Rakovníku. Dostupné z: http://cb.cz Blažek, B., Mezi vědou a nevědou, Pressfoto 1978 Jonák, Zdeněk. Jak rozpoznat věrohodnost, relevanci, spolehlivost informací a informačních pramenů. [online]. Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/120/JAK-ROZPOZNAT-VEROHODNOST-RELEVANCI-SPOLEHLIVOST-INFOR MACI-A-INFORMACNICH-PRAMENU.html/ Heřt, J., Výkladový slovní esoteriky a pavěd, nakladatelství Věra Nosková 2008 Heřt, J., Zlatník, Č., sborník přednášek Českého klubu skeptiků Sysifos, Věda kontra iracionalita 3, nakladatelství Věra Nosková 2005 Sisyfos: klub českých skeptiků [online]. Dostupné z: http://www.sysifos.cz/index.php?id=homepage&idd=&last= Science versus Pseudoscience [online]. Dostupné z: https://webspace.utexas.edu/cokerwr/www/index.html/distinguish.htm

From: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/ - Hospodářská a kulturní studia (HKS) Permanent link: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=spolehlivost_informaci Last update: 06. 06. 2016 10:16

www.hks.re

Tisk 01. 10. 2016 00:53

Spolehlivost informací

Recommend Documents