BL I ŘS TE OZ PEA ND
22 00 00 76 M Ě S Í Č N Í K
naše
TŘEBÍČSKÝCH
FARNOSTÍ
SPOLEČENSTVÍ Ročník XVIII. č. 11
4. listopad 2007
Cena 7 Kč
Na začátku měsíce listopadu naše kroky častěji směřují na hřbitov. Nejen upravit a ozdobit hroby našich zesnulých k jejich svátku, rozsvítit svíci, ale hlavně se modlit za jejich spásu. Modleme se často na naše zemřelé, nejen teď, v tom prvním listopadovém týdnu. Oni se budou přimlouvat za nás, až budeme jejich pomoc potřebovat. „Co mám dělat, abych dostal život věčný?“ Tak se ptal jeden bohatý mladík Ježíše (Lk 18, 18–23). A odpověď Ježíšova je stejná i pro nás: „Zachovávej přikázání.“ Jistě známe desatero. Nyní se seznamme s šestou zlou náklonností ke hříchu, a tou je „Hněv“. Hněv je prudká žádostivost druhého potrestat. Nejedná se o spravedlivý hněv, s jaký Ježíš vyháněl prodavače z chrámu, ale o neoprávněný, vyplývající ze špatné nálady a výbuchu zuřivosti, při kterém člověk tiskne ruku v pěst. Hněv se často zahaluje do přání nezůstat nikomu nic dlužen. Hněv se často vyskytuje u lidí, kteří nemají čisté svědomí. Často právě nevěrní manželé, když jsou přistiženi, dostávají záchvaty hněvu. Žárliví a hněvající se si vylévají zlost tím, že mlátí dveřmi, do všeho tlučou. Napadají všechno, co se jim nelíbí. Pomlouvají nenávistným způsobem právě ctnostné, kteří jsou pro ně trvalou výčitkou. Hněv je také počítán mezi hlavní vášně člověka. Je to touha po pomstě. Toužit po pomstě pro toho, kdo nám jakkoliv ublížil, je nedovolené. Někdy to jde až tak daleko, že člověk chce s plným vědomím dokonce svého bližního zranit a někdy mu i ublížit, a to těžce odporuje lásce. A co je proti lásce, je hřích. Ježíš říká: „Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu.“ (Mt 5, 22) Hněv také brzdí rozvoj osobnosti a brání jakémukoliv duchovnímu pokroku. Nepříznivě tedy ovlivňuje našeho ducha, abychom byli nevnímaví k hlasu milosti. Léčit hněv je obzvláště obtížné, protože je zakořeněn v sebelásce. Takový člověk nechce připustit, v čem je pravý kořen jeho hněvu. Nechá tedy raději trápit své tělo, než aby zkrotil sebe a pokořil se přiznáním, že hněv je v jeho srdci. O hněvu píše bible: „Zanech hněvu proti svému bližnímu a Bůh zanechá svého hněvu vůči tobě.“ Opakem hněvu je radost, láska, trpělivost, dobrosrdečnost – a o to se ve svém životě snažme, abychom si zajistili život věčný. jáhen Karel
z obs o bs ah ahuu
Na dušičky vzpomínejme
Co mi Bůh vzal a co mi dal příběh, který napsal život
2
Evropský den jazyků k zamyšlení
3
Skautská hlídka Měsíční kámen • Zprávy
4
Jsme mezi Vámi Dotyk IV. - na téma Sekty
5
Co se děje ve farnostech Svatomartinský chrámový sbor v Praze
7
Inzerce 38. Třebíčské nokturno • K-centrum Noe
8
STRANA 2
Příběhy, y, které napsal p život
Co mi Bůh vzal a co mi dal Konečně jsem se dostal k tomu, abych napsal jedno ze svých nejdůležitějších svědectví o mé zkušenosti s Bohem - Ježíšem Kristem. Kdyby mi někdo před zhruba 2 lety řekl, že jednou budu s vděčností toto svědectví psát, asi bych ho poslal taktně do háje. No a dneska tu sedím a píšu:o) Moje manželka Káťa, se kterou jsem před těmi dvěma lety ještě pouze chodil, uvěřila asi o rok dříve než já. Tenkrát jsme spolu bydleli v podnájmu a když mi začala chodit s těmi řečmi o Bohu domů, začal jsem prskat vztekem. Nazýval jsem jí bláznem a fanatikem. Čím více ona s tím Bohem žila, tím více se u mě prohlubovala nenávist a veškerá zášť. Měli jsme spolu spoustu přátel, se kterými jsme chodili dost často na různý společný akce, které vždy končily alkoholickou smrští. Bylo nám s nimi dobře, ale tak nějak jsme čas od času cítili, že to není úplně ono. Pořád jenom pít a pít a když jsme nepili, tak jsme se bavili tím, že jsme si vyprávěli, co jsme dělali, když jsme byli opilí. Čas od času se mezi alkohol vtěsnaly i nějaké drogy, ale jen toho lehčího charakteru. Ti lidé, ty akce, to bylo vlastně všechno, na čem jsem v životě stavěl. Nedokázal jsem si představit, že bych se s těmi lidmi měl někdy rozloučit, že bych měl žít bez nich. Jenomže jak ona začala blbnout s Bohem a nechtěla už s námi nikam chodit. Říkala, že už jí nebaví pořád jen pít a plácat nesmysly. To už bylo na mě ale moc. Bylo to takové období, kdy jsem řekl, tak dost, buď ten tvůj Bůh nebo já. Její volba mi doslova podrazila kolena. Náš rozchod byl opravdu nepříjemný, já věděl, že mě opravdu miluje, ale nechápal jsem, proč chce kvůli Bohu nás dva rozdělit. Tenkrát jsem v zoufalství křičel, co to má znamenat, co je to za Boha, co od nás chce, proč to všechno je. Káťa se definitivně rozhodla se mnou rozejít a já byl smutkem, lítostí a vztekem dohromady úplně bez sebe. Řval jsem k tomu neznámému Bohu, tak co ode mne chceš, proč to děláš. Čím víc jsem křičel, tím víc jsem cítil, že se v mém životě děje něco zásadního. Chodil jsem jak bez duše a topil jsem svůj vztek v alkoholu. Tu neděli, když jsem vstal, nevěděl jsem vůbec co dál. Věděl jsem, že to byla holka, kterou jsem miloval, která splňovala všechny moje představy a takhle jsem o ní přišel. Když jsem tak seděl bez ducha, bez myšlenek, bez života v křesle, stala se ta největší věc v mém životě. Bůh ke mě promluvil: „Jsem tu a nabízím ti svou pomoc, vstaň a následuj mě.“ Seděl jsem 10 minut jako opařený, zmatený, ale přesto jsem cítil ohromný pokoj po všem tom, co se za celý ten poslední čas událo. Když jsem se po těch 10 minutách vzpamatoval, bylo to jako když mě někdo polije kýblem radosti a lásky. Měl jsem takovou radost, že jsem letěl za Káťou, abych jí to řekl, a ona, když otevřela dveře, aniž bych cokoliv řekl, vše věděla. Se slzami v očích mi skočila okolo ramen a brečeli jsme spolu jako malý klokani. Brečeli jsme radostí a štěstím.
Od té doby se můj život změnil od základu. Se vším se obracím na Ježíše Krista a On narovnává mé cesty. Přišel jsem o své staré přátele, ale dostal jsem mnohonásobně víc přátel nových, krásných. Přišel jsem o svou holku a dostal jsem jí zpět jako krásnou manželku, která mě miluje. Přišel jsem o staré alkoholické dýchánky, ale dostal jsem mnoho mnohem krásnějších zážitků při různých setkáních a při službě Bohu. Mám ze všeho ohromnou radost a chtěl bych se o to s každým podělit. Bůh si všechno opravdu vezme, ale vše mnohonásobně vrátí a mnohem krásnější. Jsem Mu za to vděčný a Jemu za to patří dík a chvála. Křičte k Němu také, nabídněte mu svůj zoufalý bezcenný život a On vám za něj dá život věčný a šťastný.:o) Dann převzato z http://www.krestan.cz
Šance na přežití Život za smrtí - život na věky slibuje Ježíš těm, kdo v něj uvěří. Jak tomu rozumět? Po druhé světové válce šel v Londýně po ulici katolický kněz. Najednou se k němu rozběhl neznámý muž a začal chvatně mluvit: Pane faráři, musím vám povědět, co jsem zažil, když jsme osvobodili Řím. Váš papež si nás pozval na audienci. Když k nám mluvil o hrdinské smrti, neudržel jsem se a vykřikl jsem: „Před čtyřmi týdny mi syn letec shořel v sestřeleném letedle. Uvidím ho ještě?“ Papež se ke mně obrátil a řekl: „Synu, vaše otázka je krátká, ale potřebuje delší odpověď. Zvu vás k sobě po audienci.“ A potom se mnou hodinu seděl a vysvětloval mi, co rozumí Bible pod slovem „věčný život“. Kyž jsem před časem o tom četl, pomyslel jsem si, že by takovou audienci u papeže potřebovalo víc lidí, než jen ten tatínek - voják. Dnešní doba se k zemřelým mnohdy chová nelidsky, nedává jim žádnou šanci na přežití smrti. Nad umírajícím potřásáme rameny a říkáme: Ten už nemá žádnou naději. Nad mrtvým říkáme: Ten už má všechno za sebou. Bůh však se k zemřelým nechová nelidsky. Když člověk ztrácí svoje člověčenství, nabízí mu Bůh svůj život, svoje bytí, jako formu další existence. Bůh nabízí člověku vytržení z tohoto časoprostoru a další trvání v silokřivkách jeho tvůrčí energie, ve výhni jeho lásky. Ale pozor. Tento slib života v Bohu se netýká až budoucnosti, bytí za smrtí, nějakého záhrobí! Naše věčnost už je tu! Naše věčnost začíná teď, tady, kde žijeme. Je-li Bůh čirá výheň lásky, pak vrůstáme do této boží věčnosti každým činem z lásky, každým dobrým skutkem, vším dobrým, co z lásky a v lásce děláme. pokračování na str. 3
STRANA 3
K zamyšlení y Evropský den jazyků Dne 27.9.2007 se v Katolickém gymnáziu Třebíč konal Evropský den jazyků. Jednalo se o první projektový den ohromného rozsahu, neboť do činnostně zaměřené výuky na téma „Pohádky spojují národy“ byli zapojeni všichni žáci osmiletého i čtyřletého gymnázia. Tento den jsme se všichni shromáždili v 8 hodin ráno v tělocvičně školy. Slavnostní okamžik zahájil pan ředitel Mgr. Pavel Krška, který v úvodu poblahopřál studentům 3.A k 2. místu v soutěži o „Oranžovou učebnu“, vyhlášenou Elektrárnou Dukovany a spojenou s výhrou 100 000 Kč na vybavení této učebny. Poté jsme pokračovali seznámením s programem Dne jazyků a malou soutěží ve slovním fotbale v anglickém jazyce. Hned nato se žáci rozešli do jednotlivých tříd, v nichž ve skupinách, smíšených vždy ze dvou tříd, plnili formou výuky ve stanicích nejrůznější pohádkově laděné úkoly, které se týkaly cizích jazyků nebo zeměpisných informací. Žáci si například ověřovali znalost vlajek zemí EU, přiřazovali větu v různých jazycích danému státu, zjišťovali, zda by rozuměli základním frázím z francouzštiny, španělštiny, ruštiny či latiny apod. Celkem bylo ve škole vytvořeno 60 skupin o počtu 5-6 žáků, k dispozici měly tyto skupiny 72 stanic s úkoly; každá skupina jich měla obejít 12. Dále se jednotliví žáci mohli zúčastnit mnoha soutěží či kvízů o hodnotné ceny, které nám poskytla některá nakladatelství (např. Fraus, Klett, Cambridge či Oxford), na závěr následovala projekce německých a anglických filmů. Studenti se rovněž mohli zapojit do literární soutěže o nejlepší moderní pohádku v českém, anglickém či německém jazyce, kterou jsme při této příležitosti vyhlásili. Cílem všech učitelů bylo jednak připojit se k neformálním oslavám Evropského dne jazyků a především posílit motivaci žáků a studentů k výuce cizím jazykům. Žáci i učitelé příjemně strávili nevšední, ale přitom velmi pracovní formu vyučování, která snad studenty posunula ve znalostech o kousek dále. Doufejme, že většina z nich bude k jazykům přistupovat zase o něco pozitivněji, s větším zájmem i se zřetelnější chutí. Za Katolické gymnázium Třebíč organizátorka, učitelka němčiny, Mgr. Dana Hrušková
Změna v jejkovské farnosti V měsíci říjnu došlo k výměně duchovních správců v kostele Proměnění Páně v Třebíči – Jejkově. Děkujeme otci Jiřímu Plhoňovi za všechno, co ve farnosti udělal, a přejeme, ať se mu s Boží pomocí daří v novém působišti. Vítáme nového pana faráře, Mgr. Vlastimila Protivínského, a vyprošujeme mu Boží požehnání. Do příštího čísla Našeho společenství se určitě podaří položit mu pár otázek. redakce
Šance na přežití pokračování ze str. 2 Kdo si zaživa zvykne libovat v ubližování druhým, v týrání jiných, v pomstychtivosti, ve zlu v jakékoliv podobě, ten si tím volí formu své věčnosti: zlo. Lidově se tomu říká peklo. Kdo se za živa vytrvale snaží o dobro, i když se mu to vždy nedaří, kdo cení dobro víc než zlo, kdo se raději zasměje než zanadává, kdo mávne rukou a odpustí, místo aby se mstil, kdo se snaží žít v lásce, ten už si staví své nebe.
Vidíte, nejsou to nějaké podivínské manýry, o co se nám, křesťanům, zde hraje. Proto nebude náboženství v žádné lidské společnosti zbytečností, ale nade vše potřebným základem lidských vztahů. To nám kážou hroby těch, kteří nás na předešli na věčnost. www.fatym.com
Skautská hlídka
STRANA 4
Měsíční kámen
Jumbo se na táboře nabídl, že ve čtvrtek bude vařit sám. Bylo mu 15 let, tak mu to vůdce dovolil. Prý to bude specialita. Když se všichni v poledne přihnali hladoví z výcviku signalizace, krytí a plížení, spatřili kuchyň ve znamení zeleně. Všude se válely hrnce, kvedlačky a nádobí od jakési zelené břečky, po stole byly zbytky kopřiv, bylin a listů. Uprostřed toho stál Jumbo od zeleně celý umazaný a oznamoval vyděšeným táborníkům: „Dnes budeme jíst zdravě, co příroda dala. Žahavková polévka, kosmatice s popencem, šťovíkopampeliškový salát, čaj z jahodí…,“ a nabral naběračkou jakousi zelenožlutou hmotu. Zbyšek si utahoval opasek, aby demonstrativně naznačil, že dnešní oběd skončí ukrutným hladem. „Cožpak jsme nějací býložravci? Nejsme husy. Chce nás krmit lebedou a sedmikráskami…“ ozývaly se nespokojené hlasy. Kulda si nabral na ešus té husté, zelené kaše. Kouřilo se z ní a zavánělo to všemi vůněmi z louky. „Do vody s ním!“ vykřikl Maňas a vztáhl své kostnaté ruce po kuchaři. Ostatní se přidali a hodili Kuldu do lesní tůňky plné žabince, aby se té zeleně nabažil. Po poledním klidu začlo poprchávat a tak si v hangáru skauti povídali s otcem Pavlem o kamarádství. Z debaty vyplynulo, že ve škole se hledají kamarádi slušní, kteří by nás měli rádi, poslouchali nás a byli nám k dispozici, těžko, lepší je to v oddílech. Často zbývá volit druhou možnost – stát se přáteli druhých, rozdávat sympatie, být ochotni pomoci a snažit se každého pochopit. Ježíš nabízí druhou cestu. Byl přítelem všech, i Jidáše, přátelství nevyhledával, ale dával. Tato cesta – nemít přítele pro sebe, ale být přítelem všech – není lehká, ale umožní ti být svobodným, protože víc radostí je z dávání než z přijímání. Kdo nechce, aby mu vzali kamaráda, ten je vždy ve střehu. Kdo je však ochotný dávat, ten se nebojí zlodějů. Přestalo pršet a byl nástup k dalšímu úseku celotáborové hry „Měsíční kámen“. Krahujci se obzvlášť dobře připravovali. Chtěli si udržet vedoucí postavení. Nevěděli, kolik kilometrů a jaké úkoly budou muset zvládat, a tak si připravili i sekerku, lopatku, provázky i pár sušenek, Burák si rychle zopakoval první pomoc při pochodech: otlačenina se léčí rychle, velký puchýř pomalu. Otlaky přelepíme leukoplastí bez polštářku. Puchýř dezinfikujeme, nařízneme sterilizovaným nožem, přelepíme leukoplastí bez polštářku, tu odtrhneme až za 3 dny. Opruzeniny předcházíme dětským zásypem, léčíme Baby-Avirilem. Nesedáme na studené předměty. A už došlo na jejich družinu. Zástupce vůdce Kim jim popsal cestu a místo, kde na ně bude čekat vůdce. Ten je zavedl doprostřed můstku nad říčkou a ze čtyřmetrové výšky pustil do vody větší kámen: „To je měsíční kámen a ten máte za úkol vylovit z tohoto místa a zase stejnou cestou se s ním vrátit. Můžete použít materiál, který najdete v okolí, nebo i vypůjčit z nějakého stavení. A už vám běží čas. „Že jsem si nevzal lano,“ povzdychl si Bambus. „Ale máme sekyrku,“ vykřikl Tom, „podsekáme v lese soušku a po ní se spustíme dolů.“ A už se hrnuli do lesa. Vůdci se to moc nelíbilo, měli povoleno topit jen ležícím dřevem, ale pak si řekl, že dodatečně oznámí věc hajnému a bude to v pořádku. Hoši přivlekli suchý
stromek, ani se nezdržovali oklestěním a Arnik sešplhal pro měsíční kámen. I když byl ale nejmenší, přesto se ozval praskot a souška se uprostřed zlomila. Arnik zbývající dva metry seskočil, uchopil měsíční kámen a snažil se vyskočit a zachytit se konce zlomeného kmínku, který hoši nahoře stále drželi. A minuty ubíhaly. Ani po několika pokusech Arnik na soušku nedosáhl. „Nastavíme klacek tornou,“ rozhodl rádce Roy. Pomohlo to, ale když se Arnik na kmínek zavěsil, torna ve spěchu uvázána s kmínku sklouzla a hoši ji museli upevnit důkladněji. Konečně se octl Arnik i s měsíčním kamenem nahoře a vůdce stopnul čas. „Dvacet pět minut. Jste nejlepší,“ oznámil jim vůdce. Ledňáčci to totiž vzdali, když se jim dvakrát přetrhl provaz, který si zhotovili navázáním triček a košil, a orli měli čas o 12 minut horší, když utíkali do mlýna vypůjčit si žebřík.
Medvěd Motto: „Tvařte se vesele – vždyť jste křesťané!“ Z knížky Děti píší Bohu Milý Bože, opravdu jsi chtěl, aby žirafa vypadala takhle, nebo jsi ji trochu zpackal? Dora Milý Bože, díky za brášku, ale já jsem chtěla pejska. Gábina Milý Bože, netušil jsem, že oranžová a fialová jdou tak dobře k sobě, až dokud jsem neviděl ten západ slunce, co jsi udělal v úterý. To nemělo chybu!! David Proč se v Bibli nepíše o paní Bohové? To jsi s ní ještě nebyl ženatý, když jsi to psal? Jakub Milý Bože, vsadím se, že je pro tebe velmi těžké milovat všechny lidi na celém světě. V naší rodině jsme jen čtyři a mně to tedy moc nejde. Anežka
Zprávy Na okresním srazu skautů a skautek „Indiánské léto“ v Dobré Vodě se náš katolický oddíl skautek umístil v soutěžích na 1. místě. Na říjnové skautské mši sv. překvapil otec František svými znalostmi o našem i světovém skautingu. Děkujeme.
Rikitan
Jak je známo, pevný uzel také mostu pevnost dá, že Tommy ho špatně svázal, stala se mu nehoda.
Jsme mezi Vámi
STRANA 5
Dotyk IV. – na téma „sekty“ O víkendu 19.-21.října proběhla ve Starči na faře akce s názvem Dotyk, který byl v pořadí již čtvrtý, opět pořádaný Studentským klubem Katolického gymnázia Halahoj. A tak jsme se v pátek na faře sešli ve velmi hojném počtu a s nadšením, že poznáme nové kamarády, a že snad opět uděláme krůček blíž k Bohu. Nejprve jsme se představili, zahráli několik seznamovacích her a samozřejmě hru „na Dotyky“. Kolem desáté hodiny jsme byli vysláni s mapou, na které byla orientace nemožná, do terénu za doktorem Tyrelem. Vyzkoušeli jsme si, že usilovat o nesmrtelnost robota je zbytečné, zvlášť když deset robotích minut je náš celý rok. Tak jsme si promysleli, čeho bychom chtěli ještě dosáhnout kdyby poslední rok našeho života opravdu nastal. Avšak hlavním tématem Dotyku byly sekty, o kterých nám přijel vyprávět otec Roman Kubín společně s Jiřím Plhoněm. Mezi přednáškami jsme se běželi protáhnout na hřiště. Nehráli jsme nic jiného než na sekty a církve, ale naštěstí vyhrála Katolická církev. Po vyslechnutí další části přednášky, nyní o určitých sektách, jsme kladli otázky našim hostům (kolik měří dohromady, zda by se vešli na výšku do místnosti, kdyby stáli na sobě atd…☺) Vyvrcholením, ale i zakončením, byla mše svatá. Myslím, že se nikomu nechtělo vrátit do vlastního reálného stereotypu života, neboť tato akce je něčím výjimečná. Všichni jsou tu veselí, nešetří úsměvem ani láskou. Tak komu by se chtělo domů? Bůh nám ale dal dostatek sil dál bojovat, učit se, či poctivě pracovat. Petra Bobková DALŠÍ „DOTYK“ SE USKUTEČNÍ 18.-20.dubna 2008 na téma PARTNERSKÉ VZTAHY.
Dotyk ještě jednou Akce Dotyk se konala od 19. do 21. října 2007 ve Starči na faře. Byla určena pro všechny věřící nebo hledající s otcem Romanem Kubínem a otcem Jiřím Plhoňem. Začínala v pátek o půl šesté a zakončení bylo v neděli mší svatou. Sešlo se zde asi třicet mladých lidí, kteří se chtěli dozvědět něco nového a užít si spoustu legrace. Dotyk byl zaměřen na téma sekty. Proběhlo zde několik zajímavých přednášek právě na toto téma. Ale nebylo samozřejmě zapomenuto na zábavu a na spoustu her, zpívání nebo třeba promítání. ,,Moc se mi to líbilo a dozvěděl jsem se mnoho nového. Jsem moc rád, že jsem tam mohl být,“ říká jeden ze zúčastněných. Co je to vlastně sekta? Během staletí docházelo ke zjevením, jež se nazývají „soukromá“. Některá byla uznána církevní autoritou, avšak nepatří k pokladu víry. Jejich úlohou není „vylepšovat“ nebo „doplňovat“ Kristovo definitivní zjevení, nýbrž napomáhat k tomu,
aby se z tohoto zjevení v určitém historickém období plněji žilo. Za vedení učitelského úřadu církve dovede zdravý smysl věřících rozlišit a přijímat, co je v těchto zjeveních opravdová výzva Krista nebo jeho svatých pro církev. Křesťanská víra nemůže přijmout „zjevení“, která si dělají nárok na překonání nebo opravu zjevení, jehož naplněním je Kristus. To je případ některých mimokřesťanských náboženství a také některých novodobých sekt, opírajících se o taková „zjevení“. (Katechismus katolické církve) Marta Fialová
Jít ve stopách Ježíšových, to je naším povoláním. Je to jediná cesta, která vede skrze smrt k životu. (Kardinál J. Meisner)
STRANA 6
Co se děje ve farnostech
Podzimní prázdniny na Mrákotíně Letošní podzimní prázdniny vyšly na čtvrtek 25. a pátek 26. října. Nechtělo se nám volné dny trávit u počítače a u televize, tak jsme vyrazili na tři dny do Mrákotína na tábořiště u Dolního Mrzatce. Sešlo se nás dvacet a všichni jsme Mrákotín znali z letního tábora Robinson. Počasí sice chvílemi připomínalo obrázky z ruského fi lmu a mlha se místy dala krájet, ale to nám nevadilo. „Byla legrace a stálo to za to,“ zhodnotil Ondra Michálek, zkušený táborník. Příprava na tuto akci probíhala už dva týdny dopředu. Ve čtvrtek ráno jsme se sešli v Domečku u katolického gymnázia, nabalili jsem potřebné věci a vyrazili. Nejprve jsem museli zprovoznit kamna, nasekat a usušit dřevo a zatopit. Ubytovali jsem se v chatkách a protože nás bylo celkem dost, tak jsme je snadno zahřáli. Celé tři dny se nesly v pohádkovém duchu. Projít pohádkovým lesem nebylo lehké a ztěžovalo to několik překážek. A nechyběla ani noční hra. Tři týmy po čtyřech lidech se museli zorientovat v nočním terénu a také absolvovat nízké lanové lávky. V pátek ráno nás probudil déšť. Budíček jsme proto posunuli na pozdější hodinu. Zahřál nás teplý čaj a buchty, které upekly naše maminky. Odpoledne v rámci hry došlo i na slaňování Míchovy skály. Oba večery jsme strávili v kuchyni, kde bylo teplo a svítili jsme si petrolejkami. Na závěr bych chtěla poděkovat všem, kteří nám pomohli s přípravou podzimních prázdnin, zvláště těm, kteří se tak poctivě ujali programu. fru
Duchovní hudba v Jaroměřicích n/R. Římskokatolická farnost Jaroměřice nad Rokytnou ve spolupráci s hudebním souborem Musica animata si Vás dovolují srdečně pozvat k poslechu koncertu duchovní hudby: Georg Friedrich Händel - DIXIT DOMINUS pro sbor, sóla a orchestr a výběr z duchovních děl světové sborové literatury. Účinkují: Smíšený pěvecký sbor a orchestr Musica animata a Malý smyčcový orchestr ZUŠ Třebíč. V sobotu 10. listopadu 2007 v 19:00 hod. v kostele sv. Markéty v Jaroměřicích nad Rokytnou. Vstupné dobrovolné. Informace na www.animata.cz
Jak získat odpustky pro duše v očistci 1. listopadu odpoledne a 2. listopadu po celý den můžete při návštěvě kteréhokoliv kostela získat plnomocné odpustky přivlastnitelné pouze duším v očistci. Kromě obvyklých podmínek (sv. zpověď, sv. přijímání, modlitba na úmysl Svatého otce a vyloučení veškeré náklonnosti k jakémukoliv hříchu, a to i všednímu) je podmínkou pomodlit se při návštěvě kostela modlitbu Páně a Vyznání víry. Od 1. do 8. listopadu můžete získat plnomocné odpustky, přivlastnitelné jen duším v očistci, jestliže po splnění obvyklých podmínek navštívíte hřbitov a pomodlíte se tam třeba jen v duchu za zemřelé. V ostatních dnech lze při návštěvě hřbitova získat takovýmto způsobem odpustky částečné. Svátost smíření není nutné přijímat každý den. Stačí ji vykonat před začátkem týdne modliteb za zemřelé, v jeho průběhu, nebo až v dalších dnech po jeho skončení. Svaté přijímání a modlitba na úmysl Svatého otce jsou nutné každý den, kdy chcete plnomocný odpustek získat. www.pastorace.cz
Církevní humor Přijde starý manželský pár do nebe a svatý Petr je tam provází. Všechno je naprosto úžasné, žena je nadšená, říká, že se jí o něčem takovém ani nesnilo. Když to všechno vidí její muž, zoufale se rozpláče a pak se vztekle pustí do své ženy: „Za to všechno můžeš ty! To byla pořád samá makrobiotika, cvičení, žádnej alkohol a cigarety, krémy s UV filtrem - vidíš, vidíš, kdybys s tím nejančila, mohli jsme tu být o patnáct let dřív!“
Co se děje ve farnostech Svatomartinský chrámový sbor v Praze V letošním roce již potřetí vyjel náš Svatomartinský sbor za hranice farnosti. Poprvé to bylo na setkání chrámových sborů do Boskovic, a ještě před prázdninami jsme absolvovali koncert duchovní hudby na Hradišti sv. Hippolyta ve Znojmě. V létě nám nabídl sbormistr Jakub Zicha, regenschori u sv. Jakuba v Praze účinkování v tomto chrámu při některé nedělní bohoslužbě. Taková nabídka se samozřejmě neodmítá, vždyť pro mnoho hudebníků zabývajících se chrámovou hudbou je to nejvýznamnější kůr v zemi, kde kromě koncertů a festivalů zazní neděli co neděli i při bohoslužbách množství duchovních skladeb sborových i varhanních. Při setkání obou sbormistrů v Praze byl dohodnut termín a repertoár, a tak jsme mohli v neděli 21. října spolu s orchestrem stanout na místě, kde v 18. století působil Bohuslav Matěj Černohorský a ve století minulém Josef Hercl a jeho Svatojakubský sbor – Cantores pragenses, na kůru nádherné minoritské barokní baziliky sv. Jakuba. Při mši sv. v 10:30 jsme provedli II. českou mši našeho sbormistra a drobné skladby současných autorů, brněnských Františka Emmerta a Zdeňka Pololáníka a pražských Jiřího Laburdy a Petra Ebena. Je pravděpodobné, že jsme měli tu čest zpívat jako jedni z posledních skladbu Petra Ebena ještě za jeho života. Za několik dní byl povolán na věčnost. Účinkování na takovém kůru bylo pro všechny nezapomenutelným zážitkem. Pro sbormistra, zpěváky, členy orchestru a také pro všechny tři varhaníky, Karla Tomka, Pavla Saláka i Jaroslava Veselého z Telče, který nám velmi ochotně vypomohl. Svatojakubské varhany jsou totiž nástrojem mimořádným. S počtem 95 rejstříků jsou to největší varhany v Praze, takže hra na tento vskutku královský nástroj je velmi nevšedním zážitkem. Je třeba se zmínit i o tom, co následovalo. Byli jsme pozváni do krásných prostor minoritského kláštera, kde nám členové Svatojakubského sboru připravili opravdu bohaté pohoštění. Duchovní správce P. Oldřich Prachař, z něhož přímo vyzařuje láska k jeho svatojakubské bazilice i k duchovní hudbě, který nás již v kostele velmi srdečně přivítal a po mši sv. poděkoval, přišel teď přímo mezi nás. Třebíč má spojenou s působením P. Otmara, který byl jeho spolužákem, a tak jsme Svatomartinský chrámový sbor na společně zavzpomínali. kůru kostela sv. Jakuba v Praze
STRANA 7 Zkrátka u sv. Jakuba nám bylo dobře, a nutno říci, že tak milé přijetí jsme opravdu nečekali. Odpolední program byl individuální. Počasí nám celkem přálo, občas i sluníčko vykouklo. A tak se někteří jen tak toulali po Praze, někteří navštívili příbuzné a známé, a jiní se vydali Starým městem ke Karlovu mostu a potom k Pražskému Jezulátku. Více turisticky laděná část pak i bez lanovky zdolala Petřín, aby odtud spočítala pražské věže, a ti, co zůstali v nižší nadmořské výšce přátelsky pobesedovali U Zpěváčků, což není dorost Svatojakubského sboru, jak by se snad mohlo zdát, ale útulná hospůdka poblíž Národního divadla. Nakonec jsme se, dokonce všichni, sešli u autobusu. Sice unaveni, ale šťastni......... Ale ne! Touto větou přece končí všechny podobné články, a čtenáři už na ni musí být alergičtí. Takže jinak. Díky všem v Praze za projevenou přízeň a pohostinnost, a v Třebíči díky zpěvákům, hudebníkům, varhaníkům, a to i těm, kteří ty naše v Třebíči i Budišově zastupovali. Díky za vynaložené úsilí a obětavou práci, bez níž bychom nemohli prožít tak příjemný den. sms
P. Oldřich Prachař a sbormistři Jaroslav Paik a Jakub Zicha
Hrací stůl největších pražských varhan
STRANA 8
Aktuality
Pomozte nevyléčitelně nemocným Aby mohli poslední dny svého života pobývat doma u svých blízkých.Darujte starožitnost, která již pro Vás ztratila jakýkoli význam, ale má hodnotu, jež pomůže druhým. Od 1.-30.listopadu 2007 od 8.00 do 18.00 hodin v Azylovém domě pro muže na Heliadově ulici č. 10 v Třebíči (pod vlakovým nádražím) přijímáme pouze předměty menšího charakteru (porcelán, šperky, obrazy, sošky, mince apod.). Sbírka bude zpeněžena v prosinci 2007 na veřejné aukci. Výtěžek bude použit na nákup potřebného vybavení pro domácí hospicovou péči (polohovací lůžka, infuzní dávkovače, chodítka, WC křesla, antidekubitní matrace, infuzní stojany, kyslíkový přístroj, injekční dávkovače, tonometry, glukometry a další). Děkujeme, že nám pomáháte. Oblastní charita Třebíč, L. Pokorného 15, Třebíč, tel.: 568 408 470 e-mail:
[email protected], www.trebic.charita.cz
K-centrum Noe víceúčelové regionální zařízení pro problematiku drog přijmeme do pracovního poměru sociálního pracovníka/ci Požadujeme: SŠ humanitního směru, (výhodou VOŠ sociálního zaměření), orientace v drogové problematice, znalost drogové subkultury v našem okrese, komunikační dovednosti, řidičský průkaz skupiny B, schopnost obsluhy PC, koncepční myšlení, schopnost pracovat samostatně i v týmu, ochota pracovat ve večerních hodinách, jednání a spolupráce s úřady a institucemi, odpovědně koordinovat vlastní práci i práci kolegů, trestní bezúhonnost, znalost místní drogové scény výhodou Nabízíme: možnost dalšího vzdělávání v oboru, zajímavou a kreativní práci, mladý pracovní kolektiv, odpovídající platové ohodnocení, dobré týmové zázemí, možnost seberealizace, odborné vedení a supervizi Profesní životopis zašlete do 9.11 na adresu: K-centrum Noe Hybešova 10, 674 01 Třebíč e-mail:
[email protected] Další informace podáváme na tel.: 568 840 688
Pozvánka Katolické gymnázium v Třebíči a KG-KLUB Sdružení přátel Katolického gymnázia Vás srdečně zvou na
38. Třebíčské Nokturno Které se koná 15. listopadu 2007 v 19 hodin v aule Katolického gymnázia v Třebíči, tentokrát s názvem „V národním tónu.“ Účinkují: Tereza Válková a Barbora Baranová zpěv, Jana Adamová - klavír. Vstupné dobrovolné. Třebíčská nokturna se pořádají za přispění města Třebíče a kraje Vysočina. Informace nawww.nokturno.cz.
Kdo daruje kuchyňskou linku do stacionáře za odvoz? Tel. 568 851 088 Kdo daruje el. troubu pro potřeby stacionáře? Tel. 568 851 088
Pronajmu zděný byt 2+1 na Revoluční ul. v Třebíči – Borovině. Informace na tel. 723 381 544.
Stálý pořad bohoslužeb Jejkov PO
-
ÚT
1800
ST
00
18
SO NE
15
1800
715
1800 1800
1800
800
15
18 pro děti
1630
7
700 7 ,9
7
7 , 16 pro děti
00
30
1900 00
Bazilika
15
00
700
ČT PÁ
Svatý Martin
00
30
8 , 10 , 18
800 00
00
7 , 10 00
Díky všem, jejichž přičiněním vyšlo toto číslo. Příští NS vyjde v neděli 2. prosince 2007. Příspěvky zasílejte do pondělí 26. listopadu 2007 na:
[email protected] NAŠE SPOLEČENSTVÍ vydává FiBox s. r. o. Registrováno Okresním úřadem v Třebíči pod značkou MK ČR E11637. Vychází jako měsíčník vždy 1. neděli v měsíci nákladem 620 výtisků. Redakční rada: Marie Daňhelová, P. Jiří Dobeš, Marie Doležalová, František Fiala, Lída Mayerová, Helena Pacnerová, Míla Šebelová, Karel Tomek. Sazba a tisk FIBOX s. r. o. Příjem příspěvků do pondělí před 1. nedělí v měsíci na adrese: FIBOX s. r. o., Janouškova 20, 674 01 Třebíč, tel.: 568 840 036, fax 568 841 037, e-mail:
[email protected].
