BČ EŘ REV ZE N E ENC
2 2 00 00 76 M Ě S Í Č N Í K
naše
TŘEBÍČSKÝCH
FARNOSTÍ
SPOLEČENSTVÍ Ročník XVIII. č. 7
1. červenec 2007
Cena 7 Kč
Červencové zamyšlení
Nezhyne rod, jenž věřit neustane, dědictví otců zachovej nám, Pane…
z obs ah u
Už je zde ten čas prázdnin a dovolených, na který jsme čekali. Čas odpočinku, čas poznání nových krajin, kamarádů a přátel. Nezapomeňme, že i v tento příjemný čas je stále naším prvořadým úkolem starat se o spásu své vlastní duše a druhým ke spáse pomáhat. Než se tedy rozjedeme do různých dálek světa, seznamme se se čtvrtou zlou náklonností. A tou je závist. Je jistě u každého z nás a musíme proti ní s pomocí Boží bojovat. Největší závist má satan vůči Bohu. On se právě ze závisti snaží uvrhnout lidi do smrti. Jeho závistí vznikla smrt. Ovšem Kristova nevýslovná milost nám dala lepší dobra než ta, která nám odňala ďáblova závist. Závist se nazývá hlavním hříchem, protože plodí další hříchy. Závist a pýcha je jednou z příčin, které ohrožují vzájemné vztahy mezi lidmi a národy a to vyvolává války. Nejběžnější závist je ta, že druhému závidíme dům, vybavení, auto, oblečení – prostě to, co vlastní. Ale i práci, nadání, vztahy, oblíbenost, úspěch apod. Často se také setkávám se závistí, kdy nemocný závidí druhému zdraví. Proč ta nemoc potkala právě mne, vždyť jsem byla Bohu celý život věrná, nikdy jsem nikomu neublížila, manžela jsem dochovala až do smrti aj. Závist spočívá ve smutku, který člověk zakouší z majetku druhého a chce si jej přivlastnit. Závist přeje druhému velké zlo. Z ní se rodí zášť, nactiutrhání, pomluva, radost nad neštěstím druhého a naopak smutek, když má druhý úspěch. Závist odmítá lásku. Závist je také spřízněna se žárlivostí. Ta spočívá v nadměrné sebelásce, do které se mísí strach, že by mohla být druhými uloupena. Egoisté, kteří se trápí kvůli těmto hříchům, kritizují bez milosti všechno dobré, co konají druzí. Proto se snaží vše dobré znehodnotit. Ze žárlivosti a závisti vzniká nejvíce sebevražd. Závist je také to, když chceme dobrou pověst druhého narušit pomluvami. Nejlepší prostředek proti závisti a žárlivosti, kterou zjistíme ve svém srdci, je, když se hned pomodlíme za člověka, který nás dráždí. Pozor na pláštík, za kterým se závist často schovává. Chci se mít lépe, chci mít vyšší životní úroveň. Proč bych si to nemohl dovolit? Proč bych neměl mít to, co mají druzí? Opakem závisti je přejícnost, přát druhému, aby se měl dobře, a dávat almužny. A o to všechno se ve svém životě snažme. Jáhen Karel
To změnil Ježíš příběh, který napsal život
2
Slavnost na Jejkově, Jak se dostat na cestu k zamyšlení
3
Skautská hlídka Potopa • Motto
4
Jsme mezi Vámi Školní výlety jsou příjemnou tečkou za koncem roku 5
Co se děje ve farnostech Den Brna 2007 • Tatínkovo desatero
7
Inzerce Pozvánka na pouť
8
STRANA 2
Příběhy, y, které napsal p život
To změnil Ježíš
Maličkost
Rodina, kde jsem vyrůstala, moc nefungovala. Vlastně jsem nikdy neměla pocit, že mám skutečný domov. Tatínek byl vždycky fajn, ale pracoval od rána do večera, takže jsme se prakticky neviděli. Maminka byla z práce a manželství zklamaná a svoji zlost si v podobě urážek vybíjela na mně. Začala jsem ji nenávidět a cítila jsem se hrozně sama a zoufalá. V patnácti letech jsem se pokusila o sebevraždu. Abych se ochránila před další bolestí, začala jsem si vytvářet od druhých lidí odstup. A čím víc jsem trpěla doma, tím víc jsem se pokoušela vyniknout ve všem, do čeho jsem se pustila. A to se mi docela dařilo. Byla jsem na prvním místě v orientačním běhu v republice. Byla jsem nejlepší studentkou ve třídě na střední škole, oblíbená u ostatních studentů. Měla jsem nejlepší hodnocení při přijímacích zkouškách na vysokou a stala se nejlepší studentkou v ročníku. Díky tomu všemu jsem začala být velice pyšná a sobecká, ale ani jeden z těchto úspěchů mi nepřinesl žádné zvláštní uspokojení. A tak jsem začala hledat v životě nějaký jiný smysl. Jednou jsem přišla na setkání studentů s přednáškou na téma: „Existuje Bůh?“ Přednáška mě nepřesvědčila, ale všimla jsem si vzájemných vztahů mezi věřícími studenty. Myslela jsem si: „Bůh mě nezajímá, ale ráda bych věděla, jak to, že se tihle lidé mají tak rádi.“ V létě jsem se s nimi vypravila na týden do jižních Čech. Když jsem viděla, jak se modlí, myslela jsem si, že se asi zbláznili. Když jsem ale začala chápat, co to pro ně znamená, že mají osobní vztah s Bohem a mluví s ním, chtěla jsem to taky. Pořád jsem si ale myslela, že všechno zvládnu sama a Boha nepotřebuji. Druhý den na mě však čekalo překvapení. Ráno, když jsem si šla zaběhat, na mě zaútočil nějaký dravý pták. Snášel se níž a níž, dokud mi nevletěl skoro do tváře. Pak přistál na větvi a díval se na mě. Byla jsem vyděšená. Blesklo mi hlavou, že to je Boží způsob, jak mi ukázat, že všechno sama nezvládnu. Přímo na tom místě jsem to v modlitbě Ježíši řekla – že ho potřebuji a chci, aby vedl můj život. To se stalo před čtyřmi roky a během té doby se mnohé změnilo. Protože jsem přijala Boží odpuštění, byla jsem schopná odpustit mojí mamince. Teprve ve 22 letech jsem ji poprvé v životě dokázala obejmout a říct jí, že ji mám ráda. To změnil Ježíš a jeho láska ke mně, sama bych to nikdy nedokázala.
Jeden pan farář se pečlivě chystal na každou farní slavnost. Nejvíce mu ležela na srdci příprava procesí na Boží tělo. Přál si, aby to byla velká událost pro celou vesnici. Už tři měsíce předem svolal organizační výbor a rozděloval úkoly. V den slavnosti byla celá ves na nohou. Přesně v deset třicet se procesí dalo do pohybu. Pěkně seřazení šli ministranti se svícny v rukou, naparádění chlapci a také holčičky v bílých šatech, které rozhazovaly okvětní plátky růží. Mládež ze sportovního klubu se připojila ve svých žlutomodrých dresech, následovali je muži a ženy z různých spolků s barevnými korouhvemi a žlutými, modrými a červenými stuhami. Přišly i skupinky dětí a mládeže, svou skupinku měli i budoucí ministranti. Procesí si nenechali ujít ani dospělí a jim všem udávala krok místní kapela. Byla to prostě velkolepá událost. Když kapela zanotovala nejslavnostnější píseň, z kostela se důstojně vynořil baldachýn ze zlaceného brokátu a s červenými a bílými péřovými chocholy, které hrdě nesli čtyři statní mladíci. Pod baldachýnem kráčel farář v nejkrásnějším mešním rouchu, které měl, a v rukou nesl těžkou zlatou monstranci vykládanou drahokamy. Náhle se k němu přitočil druhý kněz, který vedl průvod ministrantů, a pošeptal mu: „Pane faráři, v monstranci není hostie!“ Pan farář otráveně odsekl: „Copak nevíš, kolik mám práce? Nemůžu myslet na každou maličkost!“ Ježíš je jen maličkost? Pro spoustu, pro příliš mnoho lidí tomu tak je. z internetové pošty
Lenka Navrátilová Spoustu šťastných volných dní prožitých v Boží blízkosti přeje redakce
Pomáhej mi, Duchu svatý: Přicházej jako světlo, které ve mně prozáří jakékoliv temnoty. Přicházej jako jistota, která vysvobozuje z pout závislosti. Přicházej jako radost, která dává mému životu lesk a půvab. Přicházej jako pokoj, který vítězí nad nesouladem a zmatkem. Přicházej jako krása, která je pramenem všeho skutečně krásného. Přicházej jako štěstí, které je naplněním všeho, po čem toužím. Přicházej jako víra, kterou poznávám Boží záměry a odpovídám na ně. Přicházej jako naděje, která mě chrání před skleslostí i sobectvím. Přicházej jako láska, která ve mně spojuje božské a lidské a kterou se stávám jako Ty darem pro druhé.
STRANA 3
K zamyšlení y Slavnost na Jejkově V neděli 17. června se před 14. hodinou kostel Proměnění Páně na Jejkově pořádně zaplnil. Přijel totiž otec biskup Vojtěch Cikrle udělovat svátost biřmování. Biřmovanců bylo asi 45 a na přijetí svátosti se připravovali od prosince. Po kázání, které bylo biřmovancům „šité na míru“, si pan biskup trošku vyzkoušel o. Jiřího Plhoně (místo biřmovanců, za což byli někteří určitě dost vděční), aby zjistil, jestli jsou biřmovanci řádně připraveni. Zkouška dobře dopadla a pak už biřmovanci přistupovali za doprovodu svých kmotrů před otce biskupa a přijímali svátost křesťanské dospělosti – pečeť daru Ducha Svatého. I dál mše svatá pokračovala ve slavnostním duchu. Po ní nastal čas na poděkování a společnou fotku, i předání dárků na památku. Kdo chtěl, mohl se ještě zúčastnit besedy s otcem biskupem – a pak už jsme se rozcházeli do svých domovů. „Bylo to pěkné,“ ozývalo se mezi lidmi. Bylo by ale škoda, kdyby zůstala jen vzpomínka na „pěknou slavnost“. Dej, dobrý Bože, aby se biřmovanci nechali vést Duchem svatým ve svém dalším životě, aby jim pomáhali jejich noví patronové a kmotříčci je provázeli svou modlitbou! (md)
CD a DVD fotografie z biřmování Jsou k prohlédnutí nebo objednání v kostele na Jejkově
Šťastný je, kdo je vděčný za čerstvé housky ráno, za sluneční paprsky v poledne, za hvězdy na večerním nebi - za vše, co se ostatním zdá tak samozřejmé. Šťastný je, kdo přeje jiným vše dobré. A. L. Balling
Jak se dostat na cestu Kdysi kdesi žil starý mistr a ten uváděl své žáky na duchovní cestu. Byli to mnichové a novicové. Žili celý čas v klášteře, četli svatá Písma, modlili se a meditovali. Až jednoho dne vstoupil do kláštera obyčejný muž a řekl: „Poslyš, mistře, já nejsem žádný mudrc, já jsem obchodník. Já nemůžu jít do kláštera, protože jsem věčně na cestách. Neumím se modlit ani meditovat, vždyť mě to nikdo nenaučil! A přesto bych i já chtěl vstoupit na duchovní cestu. Řekni, je vůbec nějaká možnost pro lidi jako jsem já?” Mistr se hluboce zamyslel a pravil: „Nu…jistá možnost by tu byla, ale je velmi riskantní. Když se to povede, ještě dnes budeš na duchovní cestě. Když se to nepovede, přijdeš o hlavu.” V obchodníkovi hrklo. Neměl nejmenší chuť ztratit hlavu, ale přitom dobře tušil, že takovou šanci víckrát nedostane. Sebral všechnu odvahu a přikývl. Mistr dal přinést šachový stolek. Z kláštera přivolal mladičkého mnicha a do ruky vzal těžký meč. „Vy dva,” řekl, „si teď zahrajete šachy. Kdo prohraje, tomu na místě useknu hlavu a vítěz bude na duchovní cestě. Nuže začněte!” Obchodník se rychle zpotil hrůzou, protože po prvních tazích poznal, že mladý mnich je velmi silný hráč. Tah po tahu byla hra těžší a on se musel soustředit až do krajnosti, aby neudělal chybu. Partie trvala dlouho, oba mlčky bojovali celý den. Potom se nachýlil večer a obchodník hrál lépe a lépe. Konečně přišel úžasný okamžik, kdy viděl, že příštím tahem dá mnichovi mat. A vtom poprvé za celý den pronikla clonou jeho strachu překvapivá myšlenka: „Ale jak k tomu ten chlapec vlastně přijde? Proč on, který je tak mladý, má zemřít jen proto, že já se chci dostat na jakousi cestu?” A v poslední vteřině ruku stáhl a udělal jiný, úmyslně slabý tah. V tu chvíli mistr odložil meč. „Dost!” vykřikl. „Jsi na duchovní cestě.“ Pak se na užaslého obchodníka usmál a řekl: „Našel jsi odvahu riskovat život - a bez té se na žádnou cestu nedostaneš. Našel jsi schopnost soustředit se, jak když jde o život - a bez té se na žádné cestě neudržíš. A konečně jsi v sobě našel soucit, který pro tebe byl víc než vlastní život - a bez soucitu každá cesta zabloudí a nedojde k cíli. Jsi na cestě. Tak jdi!” převzato z internetu, autor nebyl uveden
STRANA 4
Potopa Skauti začli na táboře hrát hru radosti. Začla tím, že jim vůdce vyprávěl o Pollyanně, dívence, které zemřela maminka a ona z toho byla velmi smutná. Tatínek ji učil všemu potřebnému, byl protestantským misionářem. Zvláště ji učil, aby byla všemu ráda. Spolu na všech trápeních hledali tu dobrou stránku. Jednou se stalo, že přišla na misii bedna a Pollyanna se těšila, že od dobrodinců, co posílají zboží na misie, bude také pro ni nějaká panenka. Ale místo ní tam byly samé berličky pro nemocné. Polyanna plakala, tatínek ji utěšoval, ale ona nevěděla, čemu by při tom mohla být ráda, že místo panenky našla berličky. Tatínek jí to našel: „Můžeš být ráda, že je nemusíš nosit.“ Od ní se učili i naši skauti a byli všemu rádi. Nejvíc to bylo znát na Whabovi – to vám byl věčně nespokojený kluk, který vše kritizoval, na vše měl námitky, takže si vysloužil přezdívku Bručoun. Když se naučil hru radosti, změnil se k nepoznání. Dostal novou přezdívku a stal se pro svou veselost velmi oblíbeným. Nadešla sobota. Ráno se objevil v táboře hajný: „Pan lesní vám posílá srnce. Byl příliš divoký, způsobil by mnoho škod, bylo ho třeba zastřelit. Stáhnete a vykucháte si ho prý sami.“ Vůdce zavěsil srnce na vodorovné bidlo hlavou dolů, svislým řezem od brady až po pírko kůži nařízl, pak vodorovnými řezy uvolnil kůži na bězích a znaků a začal kůži pomocí rukou a místy i nožem stahovat. Hoši si pak každý zkusil, jak se to dělá. Po vyvrhnutí (parohatá zvěř nemá žluč) vytřel vůdce vnitřek srnce (nesmí se vymývat vodou), kůži zbavil zbytků zvěřiny, blan a běli a napnul ji na kostru z prutů k sušení. Jedna družina měla za úkol upéci část srnce na rožni. Na dvě rozvidlené stojáky dobře upevněné v zemi položili syrovou zašpičatělou, urpostřed sploštělou, aby se maso neprotáčelo, a na druhém konci s klikou. Pod otáčející se pečení je pánev na odkapávající tuk a šťávu. Vítr nese kouř od pečínky. Předem vytvořili žároviště oddělené polenem za stojáky. Přímý oheň na pečeni nesmí. Žároviště připravili už hodinu před napíchnutím masa, které prošpikovali slaninou, osolili a okořenili. Pečeni občas polili odkapávající tekutinou. Druhá družina dělala maso v Setonově hrnci. Vykopali asi 1/ m jámu, vyložili ji rozpálenými kameny, i do masa dali rozpálený oblázek, na kameny i pak na maso
Skautská hlídka zabalené v mastném papíru nakladli kopřivy a podél boku postavili kůl. Vše zaházeli hlínou, udusali, vytáhli kůl, nalili tam necelý litr vody a otvor ucpali. Za dvě hodiny maso změklo. Třetí družina vložila zabalené maso ve dvojitém alobalu na rozžhavené uhlíky, přiklopili ho hlubší pánví a udržovali na ní menší ohníček. Všem báječně chutnalo. V neděli se rozklinkal zvonek v táborové zvoničce. U zvoničky byl připraven malý oltářík. Bratr Red přijel, aby sloužil polní skautskou mši pod širým nebem. Zazněla píseň „Ejhle, oltář Hospodinův září.“ I ptáčci se přidávali ke zpěvu, myšky vykukovaly nebojácně z děr a i jiná havěť popolézala ke zvoničce. Příštího dne plakala obloha už od rána. Déšť neustával ani odpoledne a plachta na kuchyni začala na několika místech promokat. Hoši v hangáru se věnovali šermu, sebeobraně, zdokonalovali se v první pomoci a v uzlování. A pršelo i druhý den. Voda se začla vylévat z řeky po loukách a sahala už i do táborové kuchyně. A těsně po obědě se to stalo. V kamnech zasyčelo a užaslí skauti viděli, jak místo kamen leží v kuchyni hromádka hlíny a kamení. Odnesli do bezpečí dvířka, rošt a trouby a budovali na návrší nové ohniště. K večeru přiběhl do tábora hoch ze samoty a prosil o pomoc, že jsou pod vodou. Vůdce s několika staršími hochy se vydal k zatopenému domku. Pomáhali pak vynášet a zachraňovat věci z přízemí na půdu, domácí zvířectvo do výše položené stodoly. Konečně při záchranných pracích přestalo pršet. Skauti pak donesli postiženým lidem do stodoly suché zásobní přikrývky, bochník chleba a v bandasce teplou polévku. Voda rychle opadávala a skauti jim slíbili, že ráno jim přijdou pomoci vyklidit ze zatopených místností bahno a přinesou další teplé jídlo. Vděčnost a děkování rodiny byly veliké.
J. Kratochvil Motto: „Usmívej se a celý svět se bude smát s tebou.“ Bratře, tady je naše první bábovka z táborové pece.“ Vůdce ji prohlídne, proklepe, přivoní k ní a povídá smutně: „Vystavíme ji do našeho táborového muzea na památku.“ „Táboroví kuchaři, ke mně. Tohle že je oběd? Dovolte, abych se zasmál.“ – „To můžeš, ale do syta.“ Družina Orlů se rozhodla, že připraví špagety po milánsku. „Jenže nemáme špagety.“ – „Nevadí, vemte nudle.“ – „Ale ani šunka není.“ – „Dejte tam buřta.“ – „Nemáme však ani žampióny, vajíčka a ani kečup.“ – „Nevadí, nahradíme to hořčicí.“ Po obědě: „Já nevím, co Italové na těch špagetách po milánsku vidí...“ „Bratře, mám zavolat: Oběd je hotov, nebo oběd je připraven?“ – „Jestli je jak včera, zavolej: Oběd je připálen.“ „Chrastíku, proč bušíš do té košile kladivem?“ – „Když tady na táboře nemá nikdo žehličku.“
Rikitan
Jsme mezi Vámi
STRANA 5
Katolické gymnázium v Třebíči má strategii pro příštích 14 let Roční práce 50 členného týmu pedagogů, studentů a rodičů přinesla svoje ovoce ve formě strategického plánu školy, který byl ještě čerstvý (po svém schválení minulý týden) slavnostně předán v neděli 17. 6. 2007 zástupci zřizovatele - biskupovi brněnské diecéze Mons. Vojtěchu Cikrlemu, který navštívil Třebíč při příležitosti udílení biřmování. 600 hodin práce smíšené skupiny v osmi tříhodinových týmových schůzkách zastřešil bezplatně po odborné a metodické stránce třebíčský E consulting na základě partnerské smlouvy v rámci společenské odpovědnosti firmy. Ta vnímá Katolické gymnázium v Třebíči nejen jako školu, ale i jako součást kulturního a společenského prostoru města. Padesát pět stran dokumentu obsahuje kromě nově formulovaného poslání školy vizi do roku 2020 i prioritní cesty k jejímu naplnění, stejně jako jejich členění na konkrétní opatření, která budou sloužit k programům rozvoje školy. Strategický dokument se věnuje jak výuce, tak vzdělávání pedagogů, finančním zdrojům vedle materiálního zázemí školy a je o to cennější, že přináší nové přístupy ke vzdělávání studentů i veřejnosti zahrnující tzv. zážitkovou pedagogiku, směr jenž u nás reprezentuje Prázdninová škola Lipnice a kurzy ce-
loživotního vzdělávání pro dospělé v oblasti rozvoje osobnosti či výuky jazyků. Tým zpracovatelů doufá, že strategie bude využita jako vodítko směrování školy a podklad pro změny, které si fungování moderní všeobecné školy vyžaduje Fej
Ředitel Katolického gymnázia v Třebíči Mgr. Pavel Krška předává Strategický plán školy Mons. Vojtěchu Cikrlemu, biskupovi brněnskému.
Školní výlety jsou příjemnou tečkou za koncem roku Červen je poslední měsíc školního roku. Děti a studenti se na něj těší, učitelům často stoupají hrůzou vlasy na hlavě. Zvládnout kolotoč uzavírání známek a všechny školní výlety není jen tak. Na všech školách se uzavírají známky, středoškoláci se připravují na maturity nebo na přijímací zkoušky a také se plánují školní výlety. Jsou dvě možnosti, jak může škola svým studentům zařídit školní výlet. Organizaci převezme buď objednaná agentura a nebo si školní výlet zajistí sami třídní učitelé. Katolické gymnázium letos využilo obě možnosti. Nejvíce lákavý je pro studenty vodácký výlet. „Letos stejně jako vloni budeme sjíždět Vltavu,“ říká Jitka Chvátalová z katolického gymnázia a dodává, že voda, jak se zkráceně říká vodáckému sjíždění řek, je pro studenty vždy velkým zážitkem.
Církevní humor Z náboženství Katecheta: „Co myslíte děti, když byl Noe v Arše, chytal ryby?“ „Nóóó, moc né.“ – „A proč myslíš, že moc ne?“ „Vždyť měl jen dva červíky!“
STRANA 6
Co se děje ve farnostech
Den Brna 2007 V roce 230. výročí založení brněnské diecéze (17772007) se v jihomoravské metropoli konají ve dnech 18.-19.8. pod záštitou brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho a primátora Romana Onderky oslavy Den Brna. Akce se každoročně koná jako připomínka významné historické události z dějin Brna - připomínka hrdinství Brňanů při obléhání města Švédy v době třicetileté války v roce 1645. Přitažlivou a prázdninově odpočinkovou formou se tak představuje historická událost turistům i obyvatelům města. Také v letošním roce je pro návštěvníky jihomoravské metropole připraven na Petrově i v ulicích města zajímavý program. Sobota 18. srpna 13.00 - 19.00 Nabídka návštěvy Muzea sakrálního umění s expozicí Vita Christi zdarma (Brno, Petrov 1) 13.00 - 17.00 SOUTĚŽNÍ KVIZ o ceny s názvem „Stopy Ludvíka Raduita de Souches“ Ludvík Raduit de Souches patří k nejpozoruhodnějším postavám dějin města Brna. Vyznamenal se jako vojenský velitel města v boji se Švédy, kdy po 16 týdnů se svými 1476 muži úspěšně vzdoroval dvacetinásobné švédské přesile. Přestože zemřel roku 1682 na svém jevišovickém panství, brněnští občané na něj nezapomněli a přenesli jeho tělo do Brna, jak si přál ve své závěti. Po jeho stopách se mohou vypravit návštěvníci i obyvatelé Brna, včetně rodin s dětmi. Při zjišťování správného řešení navštíví účastníci několik brněnských kostelů a dalších pamětihodností v centru Brna, které nesou stopy působení Raduita de Souches. Všichni úspěšní řešitelé budou odměněni, hodnotné knižní ceny pak čekají ty účastníky, jejichž správně řešené kvizy budou vylosovány po ukončení hry. Začátek hry u informačního pultu v Informačním centru Petrov 1 (od 13.00 hodin), ukončení hry a losování výherců soutěžního kvizu před budovou Petrov 1 v 17.30 hodin.
19.15 katedrála sv. Petra a Pavla Pozdrav primátora města Brna Romana Onderky a brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho při příležitosti oslav Dne Brna. 19.25 Přednáška Ludvíka Kolka: Panna Maria Svatotomská, ochránkyně města 20.00 Koncert duchovní hudby Vystoupí dómský chlapecký sbor z Limburku „Limburger Domsingknaben“ 21.15 Kladení věnce u pamětní desky R. De Souches na Petrově, vystoupení historického vojska, ohňostroj Neděle 19. srpna 10:30 katedrála sv. Petra a Pavla PONTIFIKÁLNÍ BOHOSLUŽBA se vzpomínkou na všechny, kteří kdykoliv v historii zahynuli při obraně Brna, a s prosbou za naši šťastnou budoucnost. Hlavní celebrant František Lobkowicz, ostravsko-opavský biskup. Impulsem pro rozhodnutí biskupa Cikrleho založit tradici oslav města Brna byl 15. srpen 1995, kdy si moravská metropole připomínala 350. výročí ode dne, kdy malá skupinka obránců města odolala útoku obrovské přesily švédských vojsk generála Torstensona a Brno nebylo dobyto. Přáním organizátorů mj. je, aby se Brňané seznámili s historií svého města, která ovlivnila i dění v tehdejší Evropě. Aby byli hrdými potomky svých hrdinných předků. Den Brna se slaví vždy v sobotu okolo 15.8., slavnosti Nanebevzetí Panny Marie, která je od roku 1645 uctívána jako patronka a ochránkyně.
Církevní humor Chybný krok Jeden člověk se jde vyzpovídat a říká knězi: „Jsem ženatý.“ – „ To není hřích, povídá kněz. „Vím, ale přesto toho lituji..“
Skautská hlídka (co se nevešlo)
Listy z kroniky vlčat 2. smečky - Bitva o Helmův žleb V sobotu 9.6.2007 jsme jeli my vlčata, světlušky, skauti, skautky a vedoucí na výpravu pod názvem „Bitva o Helmův žleb“. Sraz byl v 8.30 hodin u Úřadu práce. Sešlo se nás tam celkem hodně. Jeli jsme na zříceninu hradu Frenštejn, která leží blízko Vranova nad Dyjí. Nejdříve jsme si uložili své batohy a začali jsme si sbírat šišky (bohužel borové, které moc nelétají). Pak museli jít všichni skauti a skautky i s vedoucím Bahňákem pryč. Pryč šli na 45 minut, aby si mohli postavit např. žebříky nebo štíty (jedině z přírodnin). Vedoucí Jirka rozmístil po zřícenině 4 vlajky a potom se začalo hrát. Skauti dobyli první část asi za 4 minuty, pak už jim to šlo jako po másle. Celou plochu
dobyli přibližně za 15 minut. Všechna vlčata a světlušky chtěly ještě jednu hru a tak se hrála. Ta se nám vyvedla lépe. První část získali skauti a skautky přibližně asi za 12 minut. Celkově nás dobyli za 35 minut, což bylo celkem dobré, ale ne úplně nej. Potom si ten, kdo chtěl, opekl špekáček nebo něco podobného. Pak jsme si uklidili své věci a šli jsme všichni dolů k řece Dyji, kde se, kdo chtěl, mohl vykoupat a taky skákat z mostu. U řeky jsme setrvali asi hodinu a půl a pak jsme už museli jít na autobus, který nás odvezl zpátky do Třebíče. Celý výlet se mi moc líbil a určitě se líbil i ostatním. Přemek Zhoř - Harry
STRANA 7
Co se děje ve farnostech Tatínkovo desatero 1. První povinností otce vůči dětem je milovat jejich matku. Rodina je systém udržovaný láskou skutečnou a účinnou. Problémy rodinného života nelze bez lásky dlouhodobě snášet. Nemůžeme být „rodiči z povinnosti“. Výchova je vždy záležitostí celé rodiny. Hluboké souznění a intimní jednota jak mezi manželi, tak mezi dětmi je zdrojem potěšení a růstu, protože dávají jistotu. Tatínek může maminku chránit tím, že ji zastoupí, umožní jí odpočívat a mít čas pro sebe. 2. Otec musí být především přítomen. Jeho přítomnost musí říkat: „Vy jste prvním zájmem mého života.“ Podle statistik otcové netráví autenticky výchovným způsobem denně ani pět minut času se svými dětmi. Výzkumy napovídají, že existuje přímá souvislost mezi nepřítomností otce a špatnými výsledky ve škole, nízkým inteligenčním kvocientem, delikvencí a agresivitou. Nejde o čas, nýbrž o efektivní komunikaci. Být přítomen znamená pro tatínka hovořit s dětmi, probírat s nimi práci a problémy, co nejvíce je vtáhnout do svého života a vnímat velké i drobné signály, které děti neustále vysílají. 3. Otec je vzorem, ať chce, či nechce. Postava otce má nesmírný význam jako příklad chování a podnět k jednání podle správných pravidel. Otec je vzorem čestnosti, spolehlivosti a shovívavosti. I když to děti neprojevují, či dokonce popírají, velice pozorně sledují co, jak a proč otec dělá. To má velký vliv na vývoj svědomí. 4. Otec dává jistotu. Tatínek je ochránce. Všichni v rodině to od něho očekávají. Tatínek ochraňuje i tím, že určuje pravidla a meze prostoru i času, že někdy řekne „Ne“. To je nejlepší způsob, jak říci „Mně na tobě záleží“. 5. Otec povzbuzuje a vlévá sílu. Tatínek svou lásku projevuje úctou, nasloucháním a přijetím. Skutečnou něhu projevuje ten, kdo říká: „Ať se stane cokoli, jsem tu pro tebe!“ Díky tomu se v dětech rodí životně důležitý postoj – sebedůvěra. 6. Otec vzpomíná a vypráví. Otcovství je ostrovem, který přijímá „denní ztroskotance“. Znamená to učinit z některého momentu dne – například večeře – setkání celé rodiny, kde se může hezky povídat. Dobrý tatínek dokáže vytvořit kouzlo vzpomínek prostřednictvím drobných laskavých rituálů. V minulosti byl otec nositelem „hodnot“, a chtěl-li je předat dětem, stačilo je nařídit. Dnes je potřeba je ukázat, v čemž nám však moderní život brání. Jak je možné dětem něco ukázat, když není čas ani na to s nimi hovořit, být s nimi v klidu, vyměňovat si názory, plány, myšlenky, vyjevovat sny, radosti i zklamání? 7. Otec učí děti řešit problémy. Otec je nejlepším pasem do světa „venku“. Otec silně ovlivňuje schopnost zvládat realitu, samostatný postoj
vůči světu, v němž žijeme. Tím přispívá k vnitřnímu uspořádání osobnosti dítěte. Tatínek jim poskytuje mapu pro cestu životem. 8. Otec odpouští. Tatínkovo odpuštění je největší, nejočekávanější a nejvíce pociťovanou skutečností ze strany dítěte. Mladý člověk ve vězení pro mladistvé se svěřuje: „Můj otec byl ke mně vždy chladný a nechápavý. Když jsem byl malý, měl mě velmi rád; jednoho dne jsem však udělal chybu a od té doby již nikdy neměl odvahu se ke mně přiblížit a políbit mě tak jako dřív. Jeho láska ke mně zmizela; bylo mi asi třináct let. Odepřel mi svou lásku právě tehdy, když jsem ji nejvíce potřeboval. Neměl jsem nikoho, komu se svěřit se svými bolestmi. Že jsem skončil tak hluboko, je i jeho vina. Kdybych byl na jeho místě, choval bych se úplně jinak. Neopustil bych svého syna v nejchoulostivějším období jeho života. Za pomoci skutečného otcovského pochopení bych jej povzbuzoval, ať se vrátí na správnou cestu. Toto všechno mi scházelo.“ 9. Otec je otcem, i když žije daleko. Každé dítě má právo mít „svého“ tátu. Pokud otec dítě zanedbává, zapomíná na ně nebo je opustí, způsobí mu zranění, které se nikdy nezahojí. 10. Otec je obrazem Boha. Být otcem je veliké povolání, ne pouze volba. Psychologické výzkumy říkají, že si děti vytvářejí obraz Boha podle svého otce. Ježíš nás naučil modlitbu Otče náš. Pokud se spolu s dětmi modlí maminka, je to krásné, ale skoro normální. Pokud se s dětmi modlí tatínek, zanechá to v nich nesmazatelnou stopu. podle TT 3/05
Takhle by mohly vypadat výroky slavných Nemá to cenu. A teď z jiného soudku. Lže, jako když tiskne. Do smrti dobrý. To je tvrdý oříšek. Lidé, bděte. Jsem z toho na větvi. Nebudu se s tím párat. Nedá se svítit. Nemá to jiskru. Všechno brát s rezervou. Nenechat se vytočit. Nestavte se na odpor. Přijali nás chladně. Nikdy proti proudu. Neštěstí nechodí nikdy samo.
Nobel Diogenés Guttenberg Kamikadze Popelka Šípková Růženka Tarzan Jack Rozparovač Křižík Diesel Barum Bell Ohm Amundsen Ampér Marx a Engels
STRANA 8
Pozvánka na pouť Navštivte nejznámější a největší poutní místo v Královehradecké diecézi - Horu Matky Boží v Králíkách. Toto poutní místo se nachází jeden kilometr od středu města Králíky na velikém kopci. V příjemném prostředí nádherné přírody najdete překrásný klášter z roku 1700, který je v dnešní době domovem redemptoristů. Toto poutní místo je středem duchovní obnovy. Spousta lidí tady přijíždí v různé roční období, aby shlédly ambity - chodby plné historických obrazů svatých a sousoší, kde načerpají inspiraci a sílu na každodenní boj, který život přináší. Uprostřed kláštera na Nádvoří Poutníků je Kaple Svatých Schodů, replika schodiště z hradu Antonia v Jeruzalémě, po kterých stoupal zbičovaný a trním korunovaný Ježíš Kristus k Pontskému Pilátovi. Pouze na kolenou je možné vyjít po těchto schodech, ve kterých jsou vidět relikviáře svatých. Mnoho lidí využívá možností přijmout svátost smíření v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie, kde mají také příležitost shlédnout milostný obraz Panny Marie Sněžné. Během své návštěvy poutníci hovoří s redemptoristy o jejich životě a duchovních věcech. Mše svatá se tady slouží několikrát denně. Mezi městem Králíky a Horou matky Boží byla vysázena alej stromů, podél které je postavena křížová cesta. Tato příjemná procházka skvěle obnoví duši i tělo každého, kdo si udělá čas pomodlit se křížovou cestu a zároveň se projít touto historickou alejí s jednotlivými zastávkami křížové cesty. Poutní místo Hory Matky Boží v Králíkách je přístupné veřejnosti 365 dní v roce. Součástí areálu kláštera je taky Poutní dům, kde je možno občerstvit své tělo chutným jídlem nebo nápojem. Jestliže se někdo rozhodne strávit více času na tomto překrásném poutním místě a okolí, tak určitě uvítá možnost ubytování přímo na Poutním domě. To je možné jak pro skupiny, tak pro jednotlivce. Taky Vy si udělejte čas a přijďte občerstvit svou duši na tomto překrásném poutním místě. Více informací můžete získat na: www.poutnidum.cz, www.kraliky-klaster.cz. Mgr. Jiří Kubiš, Tel.:737 890 478 POUTNÍ DŮM Bc. Josef Kubiš, Dolní Hedeč 2, Králíky 561 69 Tel.: 465 631 178, Mobil: 605 912 840 E-mail:
[email protected], www.poutnidum.cz Nový domov u hodných lidí hledají tři kocourci, i jednotlivě. Informace na tel. 568 822 593.
Aktuality Maličkosti, které nás nic nestojí, ale ze kterých se skládá celý život a které jsou cenné v očích Božích: mít žertovné slovo pro děti, Boží miláčky, pochválit dobré jídlo, za všechno být vděčný, poděkovat, někomu zatelefonovat, povědět mu něco krásného, darovat i při špatné náladě druhému úsměv, radovat se z maličkostí, které nás stále potkávají, modlit se za zemřelé a nemocné, navštívit je, trpělivě hovořit s nepříjemnými a obtížnými lidmi, mít teplý stisk ruky pro toho, kdo je smutný, kdo nosí v sobě skrytou bolest, těšit se na zítřek, mnohé přespat, zapomenout, nemyslet na drobné nepříjemnosti, uznat hned vlastní slabost, nevědomost, vymyslet pro druhého malý dárek, opatrně mlčet, uvidíš-li na někom chyby, mít slovo uznání pro dobré vlastnosti druhých, napsat někomu milý dopis, opatrně zavírat dveře, čestně se přiznat ke spáchanému bezpráví, povzbudit skleslého člověka, vnímat, že Bůh je stále s námi. Matka Tereza
Stálý pořad bohoslužeb Jejkov PO
-
ÚT
1800 00
ST ČT PÁ SO NE
Svatý Martin
15
Bazilika
15
7
1800
715
1800
00
7
7 , 16 pro děti
1800
700
1800
800
00
15
18 pro děti 700 30
7 ,9
1630
7
1900 00
00
30
8 , 10 , 18
800 00
00
7 , 10 00
Díky všem, jejichž přičiněním vyšlo toto číslo. Příští NS vyjde v neděli 5. srpna 2007. Příspěvky zasílejte do pondělí 30. července 2007 na:
[email protected] NAŠE SPOLEČENSTVÍ vydává FiBox s. r. o. Registrováno Okresním úřadem v Třebíči pod značkou MK ČR E11637. Vychází jako měsíčník vždy 1. neděli v měsíci nákladem 620 výtisků. Redakční rada: Marie Daňhelová, P. Jiří Dobeš, Marie Doležalová, František Fiala, Lída Mayerová, Helena Pacnerová, Míla Šebelová, manželé Tomkovi. Sazba a tisk FIBOX s. r. o. Příjem příspěvků do pondělí před 1. nedělí v měsíci na adrese: FIBOX s. r. o., Janouškova 20, 674 01 Třebíč, tel.: 568 840 036, fax 568 841 037, e-mail:
[email protected].
