BS RŘ PE EZ N E N
2 200 00 76 M Ě S Í Č N Í K
naše
TŘEBÍČSKÝCH
FARNOSTÍ
SPOLEČENSTVÍ Ročník XVIII. č. 8
5. srpen 2007
Cena 7 Kč
Pojďte na osamělé místo a trochu si odpočiňte.“ Tak Kristus vybídl apoštoly, aby si vzali dovolenou. Byli unaveni po misijní cestě a měli tolik starostí, že se ani nemohli najíst. Tuto pobídku slyšíme rádi i my. Jsou prázdniny, doba dovolených. I my potřebujeme vypnout z práce a načerpat nových sil. V dřívějších dobách se říkalo: Když Pán Bůh stvořil čas, tak ho stvořil mnoho. Není třeba se honit, život ať plyne pomalu a klidně. – Nám v moderní době čas stále schází. Vzdycháme: „Nemáme čas. Bože, dej mně čas!“ Přibylo starostí i zábav, žijeme ve stálém shonu a stresu. To podrývá tělesné i duševní zdraví. A na potřebný odpočinek, dovolenou, nezbývá čas. Ale ani stroj nemůže běžet bez přestání. Když se přehřívá, musí se vypnout, promazat a opotřebované součástky vyměnit, jinak se stroj ničí. Velký vychovatel svatý Jan Bosko pracoval naplno a nepopřál si odpočinku. Byl jako svíce, která rychle hoří a brzo shoří. Když lékař, univerzitní profesor, zkoumal jeho zdravotní stav, vyjádřil se takto: „Vaše tělo se podobá obnošenému šatu, v němž se ustavičně chodilo, ve svátek i ve všední den. Ten šat už není možno opravit. Jednou záchranu, aby se ještě nějakou dobu držel, je pověsit šaty do skříně. Chci tím říci, že hlavním lékem pro vás je odpočinout si.“ Don Bosko s úsměvem odvětil: „Pane doktore, to je jediný lék, kterého nemohu užívat. Mám tolik práce!“ – „Orgány máte zdravé,“ poznamenal lékař, „ale jste úplně vysílen.“ Brzy na to světec zemřel. Nepopřál si odpočinku. Každý rok máme dva tři týdny vypnout od pravidelné práce, změnit prostředí, zajet si na osamělé místo a tam prožít dovolenou. Prospěje to našemu zdraví. Dovolená je krásná. Krásný vzhled je na ten Boží svět. Kdo má dobré nohy, ať si zajede na dovolenou do hor. Vystoupí na vrchol a může hledět do tajemných dálek. Jiný se uloží na písčité pláži, bude poslouchat hučení moře, sluneční paprsky ho budou barvit do bronzova. Můžete putovat na poutní místa a v krásných uměleckých chrámech se budete cítit jako v nebi. Choďte do lesů, vaše oči se osvěží zelení, plíce se vykoupou v čistém vzduchu a domů si přinesete chutné hříbky. Na dovolené zažijete krásná setkání s lidmi, kteří věří jako vy, a navážete přátelství na dlouhou dobu. pokračování na straně 2
z obs ah u
Pěknou dovolenou
Přímluva Panny Marie příběh, který napsal život
2
Mše svatá u rotundy ve Znojmě k zamyšlení
3
Skautská hlídka Táborové příběhy • Tábor u Hluboké
4
Jsme mezi Vámi Pouť na kolech do Mariazell
5
Co se děje ve farnostech Primice v Budišově
7
Inzerce Den Brna 2007
8
STRANA 2
Příběhy, y, které napsal p život Přímluva Panny Marie
Mám moc rád příběh o obrácení jednoho muže a přiznám se, že z něj dost čerpám pro svůj život. Paní Marta byla ta, která mě zasvětila do svého tajemství. Dala život třem dětem a dokázala jim předat živou víru, ale co brala za svou životní prohru bylo to, že její manžel nechtěl s Bohem nic mít. Byl nesmírně hodný, poctivý, dětem nebránil v chození do kostela… dokonce je rád sám vozil na poutě, ale vždy je vysadil z auta a sám si zašel na kafíčko do restaurace a čekal trpělivě, až se jeho paní i s dětmi vrátí a oni opět s pocitem radosti pojedou domů. Jenže ne tak byla šťastná paní Marta, tu to trápilo, ale svůj boj nevzdávala. Zkoušela všechno, co jen ženy na nás muže dokážou vystřílet, slzy, úsměvy, slibování, zapřísahání… ale nic nezabíralo. Uteklo přes 20 let společného života, kdy Marta se denně modlila za svého muže a denně jej předkládala Panně Marii a prosila za jeho uzdravení. Nejednalo se o uzdravení fyzické, ale o uzdravení duše – jeho nemocné duše. Jednou se společně s jedním ze svých dětí přihlásila na pouť k Panně Marii do zahraničí – do Medjugorje. Měla pocit, že je to poslední šance. Na té pouti se neustále modlila, prosila, dělala všechny možné oběti, od půstu počínaje přes bosé výšlapy na kopce konče. A to všechno jen za obrácení svého muže. V tu dobu byl nemocný, měl za sebou operaci - výměnu kyčelního kloubu a další operace ho čekaly. Měla stále na mysli záchranu jeho duše. Jednoho dne měla možnost napsat prosbu Panně Marii a předat Jí skrze vizionářku
Vicku. Spolu se synem tak učinili a čekali, co se bude odehrávat, když přijedou domů. Jenže po návratu zjistili, že se vůbec nic nestalo. Sice je čekal usměvavý muž, ale po Bohu opět netoužil. A tak šly dny dál a dál, až přišly Vánoce. Smažení kapra, dělání vánočního salátu, cukroví – to proběhlo tak jako vždy. A přeci jedna výjimečnost se stala. Tatínek strojil společně s dětmi vánoční stromeček a měli u toho puštěnou televizi. Najednou byla na obrazovce skupina ze Slovenska - Tublatanka - a pořádně do toho šili, tak jak oni to umí. A hráli a zpívali také jednu koledu – Ježíšku, Panáčku…. Při štědrovečerní večeři muž prohlásil: “Mně stále zní v uších ta rocková koleda, nemohu na ni zapomenout.” A když se rozdaly dárky a všichni byli spokojení, tak paní Marta i s dětmi se začali oblékat do ještě svátečnějšího, aby šli oslavit narození Krista také do chrámu Páně. Jaké bylo překvapení, když i manžel Marty se začal oblékat a nesměle se zeptal: “Můžu jít s Vámi?” – „Samozřejmě,“ zněla odpověď všech – téměř čtyřhlasně. A od té doby se pan Vilém už Boha nevzdal, chodí do kostelíčka a dělá radost nejen paní Martě a dětem, ale především Bohu. A tak poděkování určitě patří Panně Marii, že vyslyšela modlitby, poděkování patří Martě za vytrvalost, s jakou bušila na nebeskou bránu; poděkování patří malému Ježíšovi, který se v ten den mohl znovu narodit v srdci pana Viléma. P. Jiří Topenčík
Pěknou dovolenou pokračování ze strany 1
Ale dovolená s sebou přináší i některá nebezpečí. Zapomenout na obvyklé práce můžeme, ale ani o dovolené nesmíme zapomínat na Boha. Denní modlitbu a nedělní mši svatou nesmíme vynechávat. Je dobře před odjezdem napsat knězi do místa, kde budeme pobývat, dotaz, v kterou dobu bývá nedělní mše. Působil jsem v letovisku Vranov nad Dyjí a podstatnou část věřících v kostele tvořili letní hosté. Cítili jsme se jako jedna rodina. Nejeden bázlivý křesťan, který si doma netroufl jít ke svátostem, vykonal si životní zpověď tam, kde ho nikdo neznal. O dovolené nemáme hazardovat se svým životem. V přehradním jezeře se každoročně utopilo několik mladých lidí, kteří přecenili své síly a chtěli jezero přeplavat; buď je strhl vír, nebo selhalo srdce. Podobně se v horách zřítí nezkušení horolezci. Pamatujme, že opatrnost není zbabělost a hazard není odvaha. Jiným pokušením o dovolené bývá lehkomyslné a zbytečné utrácení peněz, které se jinak těžce vydělávají. Ty peníze mohly přispět k opravě kostelů, které v pohraničí nutně opravit potřebují.
O dovolené nebo v lázních začíná si někdo nedovolenou známost. Vyhodí zbytečně mnoho peněz, věc se neutají a výsledkem může být rozbitá rodina. Mladým lidem, kteří mají známost, bych chtěl poradit: Nejezděte sami dva na dovolenou se stanem. Neříkejte, že je jiná doba. Desatero platí stále stejně, jako je stále stejná násobilka. Jinak na sobě poznáte starou zkušenost – Kolik hříchů před svatbou, tolik trampot po svatbě. Dovolená je potřebná pro naše zdraví a zanechá krásné vzpomínky. Až se vrátíte, můžete tak jako apoštolové vypravovat, co jste krásného viděli a co dobrého vykonali. P. Alois Pekárek
Církevní humor Turista se ptá: „Prosím vás, je tohle druhá ulice vpravo?“
STRANA 3
K zamyšlení y Mše svatá u rotundy ve Znojmě P. Udo Fischer příležitostně slouží ve své farnosti Paudorf-Göttweig (Dolní Rakousy) mše svaté pod širým nebem. V neděli 26. srpna 2007 přijede se svými farníky do Znojma, tam spolu s ním a znojemskými začneme v 15 hodin slavit mši na prostranství u rotundy sv. Kateřiny. Vzpomeneme na ní markraběte Vladislava Jindřicha a kněžny Helbirgu a Idu, tedy osoby, které měly vztah ke Znojmu a které se podílely na založení Mariazell, Göttweigu i Třebíče. Vladislav Jindřich (*1160), mladší bratr krále Přemysla Otakara I., získal roku 1192 titul markraběte a vládu nad Moravou. Legenda říká, že onemocněl dnou on i jeho manželka. Ve snu se jim zjevoval sv. Václav a ukazoval cestu do Mariazell. Tam doputovali a uzdravili se. Markrabě jako dík za uzdravení nechal v Mariazell postavit roku 1200 první zděnou kapli. Dnes je markrabě považován za prvního poutníka a jeho socha stojí před vchodem do baziliky. Markrabě zemřel ve Znojmě roku 1222, pohřben je na Velehradě, kde založil cisterciácký klášter. Stará cesta ze Znojma do Mariazell překročila řeku Dunaj poblíž kláštera Göttweig a pokračovala do Malé Vídně. Zde v klášteře u kostele sv. Blažeje žila až do své smrti (13. 6. 1142) vdova Helbirga. Helbirga (Gerberga) z rodu Babenbersků se roku 1100 ve Znojmě provdala za českého knížete Bořivoje II. (+1124). Rovněž její sestra Ida měla za manžela Přemyslovce, byl jím znojemský knížete Litold. Ten se svým bratrem Oldřichem, knížetem brněnským, založil roku 1101 v Třebíči benediktinský klášter. Rodiny obou zakladatelů v něm byly pohřbeny. Markrabě Ernst - děd sester Helbirgy a Idy – měl blízko ke sv. Altmannovi, pasovskému biskupu. Ten založil roku 1083 na Göttweigské hoře klášter záhy přeměněný na benediktinské opatství. Dnes se Mariazell považuje za nejnavštěvovanější poutní místo ve střední Evropě. Víc než 9 století se rozvíjí göttweigský klášter. Okolo roku 1200 na několik století do jeho areálu přesídlil ženský konvent z Malé Vídně. Současný – v pořadí 64. – göttweigský opat Clemens Lashofer je presidentem rakouské benediktinské kongregace. V Třebíči v bazilice sloužil slavnostní mši v roce 2001; tehdy jsme vzpomínali 900 výročí založení kláštera, který v důsledku husitství zanikl a byl přestavěn na zámek. Přestavěn byl rovněž přemyslovský hrad ve Znojmě, v románské podobě se dochovala rotunda na jeho předhradí. Právě u ní chceme na mši vzpomenout spřízněné zakladatele. Jimi založená místa potkal odlišný osud. Povědomí o nich udržovali poutníci, ti na cestách navazovali nové osobní vztahy. Nejednou poutě ustaly, vždy ale byly obnoveny - to nemůže být náhoda. Na společnou mši svatou se těší P. Jindřich Bartoš ze Znojma a z Třebíče P. Jiří Dobeš a P.František Puchnar. Antonín Žamberský a Jaroslav Maxa
Vzpomínka 3. července 2007 tomu bylo 10 let, co zemřel P. Otmar Kaplan. V letech 1982 – 1990 působil u sv. Martina v Třebíči a mnozí na něj rádi vzpomínáme.
Nejsem katolík Nejsem katolík, ale tím se nehájím ani neomlouvám. Pouze to předesílám, neboť se vzápětí chystám konstatovat, že jsem si v sobotu listoval v Katolickém týdeníku. Nemám tedy důvod dělat reklamu těmto novinám. Stejně tak nemám důvod dělat reklamu rádiu Proglas, ale když už si v autě pustím nějakou rozhlasovou stanici, je to právě tahle. Působí na mne konejšivým a uklidňujícím dojmem. Žádné ankety se nezajímají, jaký byl můj největší životní průser, žádné svůdné hlasy neprozpěvují, že Lídl je levný, žádné senzační zprávy nerozrušují moji už beztak rozrušenou mysl. V posledním čísle Katolického týdeníku pan Opraem. J. Berka píše o knězi, který na otázku, jaký je smysl života, vytáhl malé zrcátko. Řekl, že jako malý chlapec se snažil pomocí svého zrcátka odrážet sluneční světlo do tmavých koutů, kam by se jinak nedostalo. Přibližně takový je smysl života, dodal. A potom nasměroval sluneční světlo na tazatelovu tvář. Možná tento prostý příběh vyvolá v někom z nás touhu učinit něco podobného. Alespoň jednou v životě. A pokud ne? V tom případě se můžeme inspirovat slovy ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého: Nemůžeš-li sám šířit světlo, alespoň nezacláněj. Marek Goliáš, z internetové pošty
STRANA 4
Táborové příběhy
4. den tábora po svačině nechal bratr vůdce skauty nastoupit do kruhu. Otočili se čelem vzad a když se dívali z kruhu každý na jinou stranu, velel: „Naznačte rukou směr, kam směřuje váš nos, a nakreslete na zem tím směrem čáru. Tímto směrem půjdete přes všechny překážky, jen ty nebezpečné smíte obejít, budete vše kolem sebe pozorovat a pokud možno přesně odhadnete čas a za hodinu se vrátíte. Hodinky necháte v táboře. Rozchod!“ První se vracel Bobo. Uplynulo 40 minut. „Tobě to nějak rychle uteklo. Povídej, co jsi zajímavého viděl.“ – „Prošel jsem smrkovým houštím, vyplašil mladého zajíčka. A pak mě přeběhla přes cestu srna s kolouškem. Byl to tak krásný obrázek, že jsem litoval, že nemám u sebe foťák. Potom jsem usoudil, že jdu už půl hodiny, a tak jsem se vracel zpět. Ze svahu jsem se svezl táborovou lanovkou.“ Pak se postupně vraceli i ostatní. Šedák viděl slepýše, Miri se zdržel na louce plné koníků a červených a modrých sarančat, Prófa pozoroval na břehu rybníka rákosníka. Scházel jen Robin. Objevil se až za hodinu a půl, ačkoliv míval nejlepší odhady. Doprovázelo ho malé děvčátko a na ramenou nesl asi sedmiletého hošíka. Skautíci na pokyn vůdce hned zhotovili ze dvou tyčí a stanového dílce nosítka a dopravili raněného chlapce k silnici u Oslavic, protože ránu na noze bylo nutno v nemocnici sešít. Další pak zavolali záchranku. Mezitím Robin vypravoval, co se vlastně stalo: „Můj směr mě vedl podél potoka. Pak jsem narazil na skaliska. Vtom slyším dětský výkřik a bolestivý pláč. Spěchám po pěšině a přede mnou stojí plačící děvčátko. Ukazuje dolů, kde pod skálou sténá ležící kluk, jehož jsem donesl. Držel si nohu, na které měl tržnou ránu, která silně krvácela. Měl jsem naštěstí na sobě čisté tričko, které jsem si ráno vzal na sebe, roztrhal jsem je na proužky, z těch jsem udělal polštářek, který jsem přiložil na ránu. Krev ale prosakovala, tak jsem utvořil další polštářek, do kterého jsem pro větší účinnost vložil pětikorunu, kterou jsem nalezl v kapse, a tyto dva polštářky jsem ještě pevně ovázal zbytkem trička. Děti jsou z Oslavic, chtěly se podívat na náš tábor. Měly jít údolím, ale šly po stezce mezi skalami, kudy je maminka vodívala vždy za ruku. Na jednom nebezpečném místě hoch uklouzl a o ostré skalisko si zranil nohu.“ Skauti pak doprovodili děvčátko domů a byli ještě svědky toho, jak zděšeným rodičům zanedlouho přivezla chlapce se zašitou ránou na noze záchranka. Skauti se domluvili, že zhotoví na pěšině v onom nebezpečném místě zábradlí. Nastal večer. Zatímco ostatní hráli noční hru „Plížení ke třem lucernám“, které měli zhasnout, aniž by byli osvětleni a tím zneškodněni strážemi, Whab, svými sedmnácti lety patřící mezi rovery, teple se oblékl, vzal si spacák, sirky, baterku a Nový zákon a šel na noční bdění – roverskou zkoušku „Vigilií“. Místo si už vyhlídl dřív a připravil si tam i dostatek dříví na malý „hlídkový“ oheň. Bylo to místo na kopci mezi balvany, kde byl i pěkný výhled na okolní přírodu.
Skautská hlídka Whab si rozdělal ohníček, sed si k němu a otevřel Nový zákon. Měl od duchovního rádce Reda za úkol: přečíst si nádherné Ježíšovo Horské kázání a předsevzít si, jak ho bude naplňovat ve svém životě. Přemýšlet, kdo jsem, jaké mám schopnosti a hranice, jak mám životní touhy a ideály? Kdo mě v životě potřebuje nebo může jednou potřebovat, pro koho jsem důležitý? Co potřebují lidé kolem mě a dnešní svět a co jim mohu já ze svých schopností nabídnout? Jaká práce či služba mě naplňuje pocitem radosti a uspokojení? Byly to těžké otázky a na východě svítalo, když Whab dokončil své poznámky a zamyšleně se vracel do tábora.
J. K. Baby Motto: „I když se ti nevede, byl by to hřích, kdyby se z tvého života vytratil smích!“
Táborové rebelie Cvičeníčko ranní, to nás vždycky raní, místo něho a mytí chceme radši spaní! Místo tvrdých knedlíků chceme dvanáct rohlíků! Než sekat dřevo v dřevárně, chceme vycházky k cukrárně! Proč tu není žádný hotel, pořád tu se mnou padá moje postel“ Je tu třeba ňáká služka, ustlat postel, to je fuška! Služba je tu tvrdá, milí braši, ta strašná kupa nádobí mě i ve snu straší!
Tábor u Hluboké Skauti a skautky si pro letošní tábor nalezli krásné místo obklopené lesy. Duchovní potřeby uspokojoval o. St. Pacner. Počasí nic moc, ale přesto byli všichni spokojeni a vrátili se živí a zdraví.
Rikitan
Církevní humor U železničních kolejí odpočívá hlemýždí rodinka. “Děti, neběhejte přes ty koleje!” volá matka hlemýždice, “za dvě hodiny jede vlak!”
Jsme mezi Vámi Pouť na kolech do Mariazell Na cestu se nás vydalo 12. Otec Jiří Dobeš a jáhen Karel s 6 ovečkami a otec Jiří Bradáč z Vladislavi se svými 3 ovečkami. První den jsme nocovali ve Znojmě – Louce na nové faře (staré jen 10 let). Po ujetí 90 km jsme přespali na faře v Paudorfu v Rakousku u našich přátel. Pozvali nás na večeři a nachystali snídani. Další den jsme trochu promokli, ale ubytovna pod Annaberkem nás zachránila. Zde jsme nechali auto a všichni na kolech jsme dorazili další den od Mariazell. A večer jsme se po dobré večeři opět sešli ve společné místnosti a vyprávěli si o velkých zážitcích ze života. (Seskok padákem z letadla – 5 km, jízda v mlze a dešti na motorce ve vysokých horách, topení se ve vodě, zkouška na školu.) Další den byla cesta pouze z kopce podél řeky, a tak jsme do Paudorfu dojeli po poledni a hned jsme si udělali dobrý oběd. Do večeře jsme se stihli ještě vykoupat v řece Dunaji v Kremži – asi 7 km daleko, a podívali jsme se také do kostela a částečně i kláštera na Götweig. Při jízdě z kopce padl rychlostní rekord 80 km/h od Vojtěcha. Po dobré večeři a vydatné snídani jsme se vydali zpět. Tentokrát jsme ale přespali ve vinném sklípku ve Chvalkovicích (zde Jiří Bradáč dříve působil). Dva drobné pády s jednou odřeninou a píchnutým kolem jsou jen maličkosti na naší krásné pouti. Díky všem, kteří se o nás na naší pouti s láskou starali. oJ
STRANA 5
Prázdninová modlitba Těším se na krásu této země, na jitro a slunce, na rozkvetlé květiny a na zpěv ptáků. Děkuji ti za tento den, za to, že jsi blízko a že jsi dobrý ... Dej, ať paprsek tvého jasu pronikne i do mého života. Dej, ať se v tobě raduji. Děkuji ti za lidi a události, zvířata a rostliny, hory a údolí, rybníky i mořské vlny, města a vesnice, za hudbu i televizi, radost a odpočinek a za to, že jsi stále s námi. Děkuji ti za tento den a za všechny dny. A. Pereira
Modlitba přináší pokoj a důvěru i do bouří života Pokud se budeš opravdu modlit, vznikne v tobě hluboký pocit důvěry. Budou tě provázet andělé, kteří ti odhalí smysl všeho stvoření. (Evagrius, Modlitba 80) Vedle pokoje je největším plodem modlitby důvěra. Tato důvěra dává nahlédnout, že všechno, co je, je dobré. Pro Evagria je kontemplace vnitřní souhlas s bytím, vyslovení ano vlastnímu životu, světu a způsobu, jak byl stvořen. I když řadou věcí trpím a život vůbec neprobíhá hladce, přesto v kontemplativní modlitbě zakouším, že v hloubi je všechno dobré. Když v sobě zakouším Boha, ztratí všechny trampoty na důležitosti. Pro svůj životní osud mnohdy nemám vysvětlení, přesto v hloubi duše cítím, že všechno je dobré. Prožívám důvěru, že Bůh, který mě zformoval, je stále při mě a že vše vede k dobrému. Důvěra vyvěrající z modlitby se pak rozprostírá i na všechny kolem. To ve mně posiluje důvěru, že i oni jsou v jádře dobří a Bůh je s nimi. Při modlitbě mě budou doprovázet andělé. Anděl, jenž hledí na Boží tvář, otevírá i mé oči pro Boží tajemství. Dá mně nahlédnout i do smyslu stvoření. Ukáže mně, že se ve stvoření zrcadlí jeho Tvůrce a že je možné skrze stvořený svět zakoušet Božího ducha a Boží lásku. Můj zrak zaostří tak, že ve všem rozpoznám Boha. Budu vnímat krásu rostlin a objevím v nich Boží něžnost. Na podzim se budu obdivovat pestrobarevnému listí a v něm spatřím krásu Boha. Hory mě budou upomínat na Boží vznešenost, na jeho svatost a velikost. Má modlitba nebude uzavřena jen v komůrce mého srdce, ale rozestře se na všechno, co uvidím, uslyším, čeho se dotknu, k čemu přivoním a co ochutnám. Andělé mě zasvětí do umění, které mně ukáže cestu, jak ve všem zakoušet a prožívat Boha. Otcové pouště z Anselmem Grünem
STRANA 6
Pracuj kousek po kousku „Můj synu, obdělej denně jenom tolik půdy, kolik pokryje tvé tělo když ležíš. Kousek po kousku tak budeš pokračovat kupředu a nebudeš malomyslný.“ Když to mladík slyšel, řídil se podle toho a v krátké době bylo pole vypleto a obděláno. Bratře, dělej to také tak. Pracuj pozvolna a nebudeš klesat na mysli. (Apo 1. 151) Před sebou máme obraz mladíka, který malomyslní při pohledu na pole plné bodláků, které dostal za úkol vyplet a zúrodnit. Ani nemá sílu začít, připadá mu, že to nemá smysl a že to nikdy nemůže zvládnout. Podobně se i nám mnohdy daří při představě nějaké obtížné práce. Ochromuje nás, neumíme odhadnout potřebnou dobu k jejímu splnění a kolik jí vlastně je. Při pohledu na takové množství nás už dopředu opouštějí síly, nevíme jak začít a nejraději bychom od toho všeho utekli. Syn dostává od otce dobrou radu, nemá hledět na to, jak je pole rozsáhlé, to by ho jen odradilo. Docela postačí, když každý den obdělá tolik půdy, jak je sám velký. Není to moc a lehce to zvládne. Když tak bude pokračovat každý den, bude pole zakrátko obděláno. Podobně postačí, jestliže ráno si vyprosíme od Boha požehnání pro tento den. Chci vykonat to, co se ode mě dnes požaduje. Když přijdu do kanceláře, začnu s jednou prací. Budu-li dělat postupně jedno po druhém, přeci jen do večera něco vykonám. Nechám-li se však odradit množstvím akt a dopisů ležících přede mnou na stole k vyřízení a budu nervózně přebíhat od jednoho k druhému, neudělám nic. Jedno po druhém, krok za krokem, to je rada, podle které můžeme jednat všichni a přitom se neschvátit. Platí nejen pro práci v domácnosti, v kanceláři nebo v dílně, ale i pro práci na nás samých. Jestliže před svými chybami kapitulujeme a drtí nás představa, že se sebou stejně už nic nenaděláme, lámeme tak sami nad sebou hůl a opravdu se dál nedostaneme. Když však obděláme každý den malý kousek naší duše, zcela to postačí. Jednoho dne bude naše duše celá obdělaná. (Anselm Grün)
Poznámka redakce Dnešní číslo NS je tak trochu vzpomínkové. Vzpomínáme na kněze, kteří nás vedli k Pánu Bohu a zanechali stopu v našem životě. P. Alois Pekárek (z jeho Hořícího srdce jsme si půjčili úvodník), P. Otmar Kaplan – 10. výročí úmrtí… Může to pro nás být příležitostí vzpomenout vděčně i na další kněze, kteří v Třebíči působili a zapsali se do našich srdcí. Některé už nebeský Otec k sobě povolal, a tak je můžeme prosit, aby se za nás přimlouvali. A těm, kteří po kratší či delší době prožité v Třebíči působí v jiných farnostech, vyprošujme radostnou kněžskou službu, ať je dobrý Pán Bůh provází svým požehnáním.
Co se děje ve farnostech Primice v Budišově Ve čtvrtek 5. července 2007 se v Budišově u Třebíče konala po 37 letech primice. Novokněz je budišovský rodák P. Jiří Janoušek. V obci prožil dětství, působil tam jako ministrant a pastorační pomocník. Jáhenské svěcení přijal 18. 6. 2005 a o dva týdny později jsme jej mohli vidět při poutní mši sv. na Velehradě jako pomocníka kardinála Vlka. Jáhenskou službu vykonával rok v olomouckém semináři a pak byl jmenován prefektem Teologického konviktu v Olomouci. Vysvěcen na kněze byl 23. 6. 2007. Pamatujme na novokněze ve sv ých modlitbách.
Zemřel Luboš Hruška, který v Plzni vybudoval meditační zahradu jako památník obětem zla. Jednou se ho někdo zeptal: Proč jste se rozhodl pro podobu křížové cesty? Už kdysi na Bytízu pracoval se mnou v dole jeden slušný chlapec, civilista. Jmenoval se tuším Bernard. Ten mi donesl nádhernou sošku Krista, který padá pod křížem. Koupil ji na Svaté Hoře, v sousedství lágrů, a později ji dopravil i mé mamince jako památku ode mne. Mám ji vystavenou dodnes jako vzpomínku nejen na moje vězení, ale i na maminku a její utrpení. Tehdy na Bytízu jsem si uvědomil, že každý z nás, ať jsme nebo nejsme věřící, neseme životem svůj kříž. Každý máme nějakou starost, nějaké trápení, se kterým se musíme vyrovnat. Když ne dnes, tak zítra, a když ne my, tak naši rodiče, děti, přátelé. Patří to k životu. Přál jsem si, aby zahrada přispěla k tomu, že se s tím smíříme. Abychom ten kříž brali jako zkoušku, ve které máme obstát. Abychom ho poctivě, důstojně a s pokorou donesli až k tomu poslednímu soudu. Proto jsem se rozhodl udělat památník symbolizující křížovou cestu. Někteří si jistě vzpomenou, jak nás pan Hruška zahradou provázel. Obdivovali jsme tenkrát, co dokázal vybudovat, i to, že dokázal odpustit. Jeho zahrada zůstane určitě místem rozjímání pro další generace.
STRANA 7
Co se děje ve farnostech Novinka v české TV-DIGI kotlině Rozhovor redakce Proglasu s P. Ing. Martinem Holíkem, 8. června 2007 Otče Martine, stále častěji slýcháme o možnosti sponzorování pořadů na Tv Noe. Co to vlastně je? Dobrý den, začnu suše: Zákon říká, že sponzorstvím se rozumí příspěvek poskytnutý fyzickou nebo právnickou osobou. Je to vlastně DAR, který slouží k přímému nebo nepřímému financování pořadů a vysílání. Cílem je kromě propagace jména a příjmení nebo názvu, loga, výrobků nebo činností sponzora podpora dobrého díla. Pro koho je sponzorování určeno? Sponzorování je vhodné jak pro samostatně podnikající fyzické osoby, tak pro všechny druhy osob právnických. Tedy pro živnostníky, firmy či organizace, ale také pro nadace a sdružení. Vždyť NOE je poslem dobrých zpráv, tak to stojí za to sdělit čtvrt milionu divákům, že jste ochotni šíření dobrých zpráv podporovat. Jakým způsobem se může zájemce stát sponzorem? Velmi jednoduše: stačí, když budoucí dárce projeví zájem stát se sponzorem nejsnáze návštěvou webových stránek projektu MOJE TELEVIZE. Zde si vybere, se kterým pořadem by chtěl spojit své jméno, zaregistruje se a odešle objednávku. Pak už všechno nechá na nás. Pro ty, kdo internetu (zatím) nedůvěřují, bude v nejbližších dnech k dispozici zelená linka, kde totéž provede živý operátor. Co všechno může sponzor čekat za svůj dar? Jsou to v podstatě všechno poděkování. Základním způsobem je zveřejnění jména sponzora na obrazovce Tv Noe. Čtenářům se jistě vybaví, jak vypadá sponzorský vzkaz časového znamení nebo předpovědi počasí.Další přicházejí na řadu při jisté výši nebo při jisté četnosti daru; jsou to tabule „cti“, viditelná všem příchozím do studia, dále například odkaz na tzv. sponzorskou stránku, uvedení v TOP sponzorech, odkaz na vlastní web, umístění názvu v rubrice Sponzoři. Jaké pořady je možné sponzorovat a jaké naopak nikoli? Možné je sponzorovat pořady nabízené, a to jsou všechny s výjimkou politicko-publicistických a zpravodajských. U duchovních pořadů je ovšem potřeba zvažovat pohled estetický. Nepřímé sponzorování pak umožňuje podpořit i jiné náklady vysílatele. Jsou nějaké výhody pro pravidelné sponzory? Děkuji za důležitou otázku. Ano. Jsou to slevy, zpočátku pro rozjezd sponzoringu, později pro ty, kteří sponzorují pravidelně drobné pořady nebo sponzorují třeba i jen jednorázově, ale podstatnou částkou, například pro jednorázovou potřebu nákupu technologií, na režijní náklady a podobně.
Kolik stojí sponzorování jednoho pořadu? Rozpětí se teprve usadí, pro představu uvedu: premiéra půlhodinového přijde na 15000, jeho repríza na 10000 Kč, u krátkého pořadu se jedná o částku 6000, resp. 4000 Kč. Otevírá se tak jedinečná možnost oslovit desetitisíce diváků relativně dostupným výdajem, který v tomto rozsahu a ceně žádná zdejší televize nenabízí. Bude možné někdy takto podporovat Radio Proglas? Tv Noe je nyní tou, která může daleko lépe než rádio uvést zajímavosti, údaje o sponzorovi. Nicméně s několikatýdenním odstupem předpokládáme zavedení podobného způsobu nabízení sponzorství přes web www.moje-radio.cz i pro Proglas. Samozřejmě tam už bude všechno vychytané. Co se konkrétně stane s penězi ze sponzorského daru? Přidají se k ostatním příjmům, tvořeným podstatně drobnými dary jednotlivců, kterým dopředu děkujeme za velkorysost, neboť jejich dary jsou opravdu „vdoviným haléřem“, totiž pro druhé neviditelným, tichým darem. K tomu připočítejme příjem z případných grantů a dotací a ještě drobný příjem z vlastní činnosti, jakým je například prodej nahraných nosičů nebo drobných předmětů. A to všechno proměníme v pořady a v jejich odvysílání včetně mezd a režijních nákladů. Zde si dovolím připomenout, že z našich koncesionářských poplatků je provozována pouze Česká televize, jiní vysílatelé si musejí shánět peníze jinak. Kdo jsou ti, kteří navštěvují web www.tvnoe.cz a sledují Tv Noe? Kolik jich (nás) je? Web Tv Noe navštěvuje v současnosti přes 60000 lidí měsíčně, což je pěkné číslo. Tv Noe sledují podle našich ročních poznatků prakticky všechny věkové skupiny počínajíce malými dětmi. Proporčně nadprůměrně sledují Tv Noe lidé v čerstvém seniorském věku, kteří si ještě umějí příjem Tv Noe zařídit a mají trochu více času. Také televizi logicky častěji zapínají lidé osamělí – libovolného stáří. A sledovanost? Není snadné odpovědět, neboť způsobů, jak se vysílání dostane k divákovi, je mnoho. Přesně lze „spočítat“ diváky přes internet, na „přeskabelové“ diváky se dá usuzovat z počtu přípojek kabelových sítí obsahujících Tv Noe; počty diváků satelitního a zemského digitálního vysílání můžeme odhadovat jen z počtu prodaných přijímačů. K tomu připočtěme poměrně velký zájem diváků ze Slovenska. Standardní dotazovací měření je pro nás zatím drahé. Pro tuto chvíli nechť se milí sponzoři spokojí s odhadem asi 150–250 tisíc diváků v posledních sedmi dnech. Přepokládáme a naději chováme ve stálý vzestup sledovanosti Televize dobrých zpráv. I vy můžete mít svoji televizi? Už ji máte! Za otázky i za zájem děkuje P. Martin Holík.
STRANA 8
Aktuality Den Brna 2007
V roce 230. výročí založení brněnské diecéze (17772007) se v jihomoravské metropoli konají ve dnech 18.-19.8. pod záštitou brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho a primátora Romana Onderky oslavy Den Brna. Akce se každoročně koná jako připomínka významné historické události z dějin Brna - připomínka hrdinství Brňanů při obléhání města Švédy v době třicetileté války v roce 1645. Přitažlivou a prázdninově odpočinkovou formou se tak představuje historická událost turistům i obyvatelům města. Také v letošním roce je pro návštěvníky jihomoravské metropole připraven zajímavý program. Sobota 18. srpna 13.00 - 19.00 Nabídka návštěvy Muzea sakrálního umění s expozicí Vita Christi zdarma (Brno, Petrov 1) 13.00 - 17.00 SOUTĚŽNÍ KVIZ o ceny s názvem „Stopy Ludvíka Raduita de Souches“. Ludvík Raduit de Souches se vyznamenal se jako vojenský velitel města v boji se Švédy, kdy po 16 týdnů se svými 1476 muži úspěšně vzdoroval dvacetinásobné švédské přesile. Po jeho stopách se mohou vypravit návštěvníci Brna. Při zjišťování správného řešení navštíví účastníci několik brněnských kostelů a dalších pamětihodností v centru Brna, které nesou stopy působení Raduita de Souches. Začátek hry u informačního pultu v Informačním centru Petrov 1 (od 13.00 hodin), ukončení hry a losování výherců soutěžního kvizu před budovou Petrov 1 v 17.30 hodin. Prodám zachovalý plynový sporák s elektrickou troubou, cena 1200 Kč. Domluva na tel.: 736 178 336.
Co znamená slovo „rodina“? Jsi si vědom(a) toho, že když zítra zemřeme, společnost, pro kterou pracujeme, nás může lehce nahradit ze dne na den? Ale rodina, kterou tu zanecháme, pocítí ztrátu po zbytek života... A když se to tak vezme, stále víc se zabýváme svou prací místo toho, abychom se věnovali své rodině. A to je hloupé, nemyslíš? Takže co je za tímto příběhem? Víš, co znamená slovo RODINA (FAMILY)? FAMILY = (F)ATHER (A)ND (M)OTHER, (I) (L)OVE (Y)OU Rodina = Táto a Mámo, miluji Vás. z e-mailové pošty
19.15 katedrála sv. Petra a Pavla: Pozdrav primátora města Brna Romana Onderky a brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho při příležitosti oslav Dne Brna. 19.25 Přednáška Ludvíka Kolka: Panna Maria Svatotomská, ochránkyně města. 20.00 Koncert duchovní hudby: Dómský chlapecký sbor z Limburku „Limburger Domsingknaben“. 21.15 Kladení věnce u pamětní desky R. De Souches na Petrově, vystoupení historického vojska, ohňostroj Neděle 19. srpna 10.30 katedrála sv. Petra a Pavla: PONTIFIKÁLNÍ BOHOSLUŽBA se vzpomínkou na všechny, kteří v historii zahynuli při obraně Brna, a s prosbou za naši šťastnou budoucnost. Hlavní celebrant František Lobkowicz, ostravsko-opavský biskup. Impulsem pro rozhodnutí biskupa Cikrleho založit tradici oslav města Brna byl 15. srpen 1995, kdy si moravská metropole připomínala 350. výročí ode dne, kdy malá skupinka obránců města odolala útoku obrovské přesily švédských vojsk generála Torstensona a Brno nebylo dobyto. Přáním organizátorů mj. je, aby se Brňané seznámili s historií svého města, která ovlivnila i dění v tehdejší Evropě.Aby byli hrdými potomky svých hrdinných předků. Den Brna se slaví vždy v sobotu okolo 15.8., slavnosti Nanebevzetí Panny Marie, která je od roku 1645 uctívána jako patronka a ochránkyně.
Stálý pořad bohoslužeb Jejkov PO
-
ÚT
1800 00
ST ČT PÁ SO NE
Svatý Martin
15
Bazilika
15
7
1800
715
1800
00
7
7 , 16 pro děti
1800
700
1800
800
00
15
18 pro děti 700 30
7 ,9
1630
7
1900 00
00
30
8 , 10 , 18
800 00
00
7 , 10 00
Díky všem, jejichž přičiněním vyšlo toto číslo. Příští NS vyjde v neděli 9. září 2007. Příspěvky zasílejte do pondělí 27. srpna 2007 na:
[email protected] NAŠE SPOLEČENSTVÍ vydává FiBox s. r. o. Registrováno Okresním úřadem v Třebíči pod značkou MK ČR E11637. Vychází jako měsíčník vždy 1. neděli v měsíci nákladem 620 výtisků. Redakční rada: Marie Daňhelová, P. Jiří Dobeš, Marie Doležalová, František Fiala, Lída Mayerová, Helena Pacnerová, Míla Šebelová, manželé Tomkovi. Sazba a tisk FIBOX s. r. o. Příjem příspěvků do pondělí před 1. nedělí v měsíci na adrese: FIBOX s. r. o., Janouškova 20, 674 01 Třebíč, tel.: 568 840 036, fax 568 841 037, e-mail:
[email protected].
