2/2016
Věstník SPOLEČENSTVÍ KŘESŤANŮ FARNOSTI UHLÍŘSKÉ JANOVICE
Vyjeď s odvahou a vrať se s pokorou! Milí farníci, my, fotbalu nakloněni kněží z Čech a Moravy, se dvakrát do roka setkáváme, abychom si spolu zahráli. Nepíši záměrně proti sobě, neboť naším cílem je především se potkat, a to se nám daří již deset let. Na podzim, kdy jsme hráli naposledy, zaznělo, že jsme pozváni k účasti na mistrovství Evropy kněží v halovém fotbale, které se bude konat někdy v únoru někde na Slovensku, a že se s námi počítá. Jak to zaznělo, tak to i skončilo. V září byl pro mě únor jednak hodně daleko, věděl jsem, že tam něco již mám a navíc nejsem nejlepší fotbalista. Zřejmě, jak se ukázalo, jsem nebyl jediný. V polovině ledna přišel urgující mail, že se s námi počítá, a jak to, že ze dvou jedenáctek nejsme schopni dát do hromady potřebných šest lidí, a že jestli nepojedeme, tak si uděláme ostudu. Přijeli jsme a přivítal nás nápis: X. EUROPEAN CHAMPIONSCHIP OF PRIESTS IN FUTSAL MICHALOVCE, SLOVAKIA. Stačilo mi, že jsem si to přečetl. A při dotazu, kdy přijedou ostatní, jsem se nezmohl na odpověď, že nikdo další nepřijede, při tom si nás fotili. Na hotelový pokoj se mi vystupovalo těžko. Se svěšenýma ušima. Co se stalo? Byli jsme rozlosováni do nejsilnější skupiny se Slováky a Poláky, kteří sedmkrát tento turnaj vyhráli. Když jsem se druhý den oblékal do dresu, prohlížel jsem si při rozcvičování naše soupeře. Podle pohybů se dá odhadnout, co se bude dít. I já jsem se začal rozcvičovat, přišel ke mně spoluhráč Libor. „Kamile?“ „No?“ „Teď dostaneš víc branek.“ „Cože?!“ „Oni jsou perfektní, mají svého trenéra a Poláci dokonce vlastního fotografa.“ Začal jsem se dívat, kde jsou dveře. „Ne, ne. Jel jsem nedávno s jedním chlápkem autem a ten měl u řadící páky napsáno: Vyjeď s odvahou a vrať se s pokorou!“ Zasmál se Svaťa, a jak se to před utkáním dělá, bouchnul do mě. „Hlavu vzhůru. Prohrát můžeme, ale nesmíme se vzdát. Rozumíme si, ne?“ Bylo to velmi rychlé. Skutečně, dostali jsme od Poláků sedm golů a šli
ma. Nezáleží na tom, že jsi třeba právě prohrál. Bojuj, hlavu vzhůru. Prohrát můžeš, ale nesmíš to vzdát, je pravda, pokora našeho života. A život víry nás tomu učí. Ježíš prohrál, ale nevzdal to. Bojoval do posledního dechu. A my si jeho prohru stále připomínáme, dokonce se jí značíme, nebojíme se na ni dívat. Ta prohra se stala radostným vítězstvím. Vzkříšením. Přeji nám, ať oslava svátků Velikonoc pro nás toto vítězství znamená. Nebudeme třeba první, ale budeme si cenit i 13. místa. Je naše a my jsme s ním zvítězili. Aleluja.
jsme se vydýchat na tribunu. „Jak se vám hrálo?“ ptal se reportér slovenské křesťanské televize Lux. „My jsme se přece vůbec ke hře nedostali, co jsme mohli hrát?“ konstatoval Libor suše a naštvaně. K našemu překvapení jsme přece jen něco hrát museli. „Jste dobrý, chlapci!“ ozývalo se během turnaje. To pro mě bylo víc než zlatá medaile. Pán Bůh se nedívá na to, jestli vyhráváš nebo prohráváš. Tak se na to nedívá. Dívá se na to, jestli máš odvahu zápasit. Ať tě Pán Bůh zastihne bojujícího, čteme v knize Pís-
P. Kamil
Uvnitř a vně Je to prosté, poutníku Tak zvedni ruku sáhni na kliku poprvé i posté Cesta mnoha jmen dovnitř nebo ven ke sdělení, k místu, k poznání, k sobě krok za krokem kámen po kameni most mezi včera a dnes most ke člověku bez slávy a vděku postavíme Radka Vaňková 2
Jaký význam má kult Pražského Jezulátka pro současnost? Pražské Jezulátko je znázornění Ježíše jako dítěte. Kostel tedy připomíná událost vtělení. Dalo by se říci, že u nás máme stále Vánoce. A je to něco, co je třeba zdůrazňovat, že Bůh se stal člověkem, má k nám velmi blízko, že nám rozumí a my se s ním můžeme setkávat jako lidé. Co je potřebou naší doby? Je to těžká otázka. Myslím, že lidé potřebují do svého života naději, zbavovat se strachu, vycházet z opuštěnosti, osamělosti. Technika nám v tom na jednu stranu pomáhá, na druhou stranu vytváří bariéry mezi lidmi. Sám jste absolvoval a nyní také spoluorganizujete kurz sebepoznání pro kněze. Můžete nám více přiblížit, o co se jedná? Je to tříletý, poměrně intenzivní kurz, ve kterém se člověk, spolu se skupinou všech účastníků kurzu, učí pohlížet sám na sebe, rozumět tomu, co se v jeho životě děje, učí se otvírat těžké věci, důvěře k sobě i druhým. Je to o sdílení. Co byste vzkázal farníkům pro dobu velikonoční? Aby se jim dařilo tak, jak to bylo v tématu duchovní obnovy. Objevovat vlastní hodnotu, aby věděli, kdo jsme, abychom věděli o své důstojnosti a že Bohu na nás záleží. Právě o Velikonocích si připomínáme, co všechno pro nás vykonal! Děkujeme za rozhovor a povzbudivá slova.
ROZHOVOR S P. PAVLEM POLOU, KARMELITÁNEM O třetí neděli postní 28. února se konala v naší farnosti postní duchovní obnova, kterou vedl P. Pavel Pola, člen řádu bosých karmelitánů. Při té příležitosti jsme mu položili pár otázek. Patříte do Řádu bosých karmelitánů. Jaká je jejich spiritualita a činnost? Řád bosých karmelitánů je kontemplativní řád, to znamená, že je zaměřen hlavně na modlitbu. Ta utváří velkou část denního řádu. Ráno máme dvě hodiny tiché modlitby, k tomu modlitbu breviáře, žalmů a liturgii. Druhou částí je činnost mezi lidmi. Ta se liší podle místa, kde žijeme. V Čechách jsou tato místa dvě. Ve Slaném a v Praze. Ve Slaném poskytujeme duchovní cvičení a obnovy a přijímáme na pobyt lidi, kteří chtějí prožít chvíle ticha. V Praze se věnujeme poutníkům a lidem, kteří přicházejí do kostela a kromě toho mohou mít bratři činnost i mimo klášter. Kde nyní působíte? Nyní působím v klášteře Pražského Jezulátka v Praze na Malé Straně, což je poutní kostel. Vrátili jsme se tam v roce 1993 téměř po dvoustech letech. Snažíme se tedy obnovit nejen stavby, ale také duchovní život v těchto místech.
Marie Horáčková 3
ti, je vždy připraveného něco dobrého k výbornému čaji, ten se nám vždy povede. Děkujeme za to.
OHLÉDNUTÍ ZA POSTNÍ DUCHOVNÍ OBNOVOU
Marie Rohrová
Moji milí spolufarníci, přijala jsem pozvání k postní duchovní obnově do Komunitního centra sv. Jiljí v Uhlířských Janovich. Obnovu vedl milý P. Pavel Pola, člen řádu bosých karmelitánů, který k nám přijel z Prahy, kde působí u kostela Panny Marie Vítězné, více známého jako Pražské Jezulátko. Jako každý rok i tento se připravujeme k slavení největších svátků - Velikonoc. Příprava na každou oslavu je nezbytná, abychom se na čtyřicetidenní půst správně naladili, ztišili a otevřeli. Se zájmem jsme se zaposlouchali i zapojili do zajímavé úvahy o stáří, jak se cítíme potřebnými či nepotřebnými, jak nás vnímá okolí, jak s námi staršími počítá. P. Pavel Pola nás s velkou vlídností provedl i podobenstvím o marnotratném synu. Děkujeme za to. Velká účast na duchovní obnově vždy svědčí o velmi dobrém přínosu pro každého z nás. Je to pěkná sváteční chvíle, nepospícháme domů, vzájemně si popovídáme, a jak už bývá dobrým zvykem v naší farnos-
+++ Chtěla bych poděkovat za letošní postní duchovní obnovu. Proběhla, podle mého soudu, v přátelské, uvolněné a radostné atmosféře. Pro mě bylo důležité uvědomění si, že vrcholem pro usmíření není vyznání vin, ale odpuštění, které Bůh poskytuje díky svému milosrdenství a lásce k nám. Dělá to opakovaně a rád. A my víme, že odpouštět není vždy lehké. Marie Horáčková +++ Zúčastnili jsme se postní duchovní obnovy. P. Pavel Pola, který ji vedl, nás uvítal citátem z proroka Izaiáše: „Jsi v mých očích drahý a vzácný“ (srov. Iz 43,4). Tento citát rozebíral a vysvětloval jeho význam. Když nás v životě někdy přepadají pocity neúspěchu, marnosti, naší zbytečnosti, nemáme malomyslnět, ale obracet se s vírou k Bohu. On nás posuzuje ne podle našich neúspěchů, ale podle naší věrnosti a lásky, se kterou jdeme za ním. V podobenství o marnotratném synu (Lk 14,15) jsme uvažovali o obrácení a odpuštění. Právě letos, kdy slavíme Svatý rok milosrdenství, je dobré o tom přemýšlet. Postní obnova byla pro nás velkým povzbuzením a nadějí do dalšího života. Děkujeme. František a Marie Jiráskovi 4
ČASOSBĚRNÝ PROJEKT V ZÁSMUCKÉM KLÁŠTEŘE ... „a kde že jsou vlastně ty Zásmuky?“ „Blíže, než by se mohlo zdát,“ chce se mi odpovědět studentům na otázku, kterou dostávám, když chystáme poslední práce na letošní únorovou výstavu pro časosběrný projekt na téma UVNITŘ VNĚ v klášteře v Zásmukách. Ano, vzdálenost může být pojem relativní. 342 kilometrů dělí naše město od místa, kam jsme se už podruhé rozhodli vydat se a prostřednictvím svých myšlenek a výtvarné tvorby vstoupit do dialogu s místem, lidmi, se sebou samými. Autobus staví na zásmuckém náměstí. S každým dalším krokem vedoucím k tiché, ale pevně zakotvené stavbě kláštera, si uvědomuji, že moje dlouhá cesta z Frýdku-Místku má smysl. Stovky kroků musí urazit ti, kteří přikládají svou ruku k dílu, aby zachránili část vzácného duchovního odkazu naší historie. Aby dokázali ošetřit rány, které utržila v dobách zlých a nevlídných. V rukách držím složku s grafikou, kresbami a malbami studentů našeho gymnázia. Je v nich mnoho hodin uvažování, diskuzí, tvorby. Ale je v nich i něco více. Složka je dopisem klášteru, lidem uvnitř i vně jeho zdí. 342 kilometrů má podobu jediného kroku. Sahám na kliku a otevírám dveře kláštera a . jsem uvnitř...i vně. Radka Vaňková
5
dobu vykonalo. O stavebních úpravách a postupné obnově objektu nám velmi hezky vyprávěla paní Jana Vachulová. Tématem programu nazvaného „UVNITŘ a VNĚ“ nás celý den provázeli žáci, učitelé a skauti svými uměleckými díly a také mnozí přednášející svými vstupy. Manželé Vachulovi nás seznámili s aktivitami skautů; paní Veronika Brázdilová se zaujetím popisovala činnost Knihovny Václava Havla; Dana Gabalová představila putovní výstavu Stopy totality a pan Pavel Šimek prezentoval činnost Charity ČR. Vrcholem dne po milém pohoštění a společném sdílení bylo společné slavení mše svaté. Co mne nejvíce oslovilo a co myslím, že spojovalo tyto lidi, byla radost, nadšení a zápal pro danou věc. Se zaujetím jsem sledovala jejich schopnost naslouchat, umět se dívat, přiložit ruku k dílu a snahu předat to, čeho jsou plni. Připomněl se mně úryvek z Písma „Čím srdce přetéká, to ústa mluví.“ (Mt 12; 34). Není přece nic neobvyklého, že to, co máme uvnitř, se nějakým způsobem dostává napovrch a šíří se dál. Co je však tím „hnacím motorem“ pro tyto lidi? Co je vede vpřed, že jsou schopni nezištně opravovat prostory kláštera, udržovat stále „živou“ vzpomínku na významné osobnosti našich dějin,
POUŤ DO ZÁSMUCKÉHO KLÁŠTERA - UVNITŘ A VNĚ V sobotu 13. února 2016 jsme se spolu s dalšími poutníky zúčastnili již „tradiční“ poutě do zásmuckého kláštera Stigmatizace sv. Františka. Krátce po poledni jsme se sešli v drahobudickém kostele Nejsvětější Trojice, kde nás přivítal P. Kamil Vrzal. Po úvodním slovu „Víme, odkud jsme vyšli a kam jdeme“ P. Jana Maria Vianneye Dohnala (OFM) jsme vykročili. Společné putování bylo naplněno rozhovory, sdílením a také modlitbou růžence ve skupinkách. V průběhu putování se někteří poutníci střídali v nesení Ježíšova kříže, toho dřevěného, a současně svou modlitbou pomáhali nést a odlehčovat kříže těm, s kterými putovali. U vchodu kláštera nás přivítali farníci a seznámili nás s programem setkání. Již při vstupu do kláštera jsme si oproti loňsku všimli nemalé změny. Prostor na nás působil daleko útulněji, příjemněji, zabydleněji než dříve. Bylo zde cítit teplo domova a také možnost vidět, kolik práce se zde za poslední 6
pomáhat trpícím a potřebným? Myslím, že je to poklad uložený v jejich srdci. Milý Otče Kamile, děkujeme Vám a všem, kdo Vám pomáhají, za milé pozvání a společné putování. Kéž Vám Pán mocně žehná a Panna Maria se za Vás přimlouvá. S pozdravem P. Jan Maria Vianney Dohnal (OFM) a farnice Zuzana Semerádová a Táňa Leškovyč.
nejrychlejší převlékání z pyžama vůbec. V komunitním centru se totiž konal maškarní den. Dorazili jsme plni nadšení, které nepřestávalo ani na místě. „Koukej, čaroděj a támhle je lev! A co je tenhle kluk?“ Maškarní dopoledne bylo v plném proudu, děti si za pomoci rodičů, prarodičů i docela samostatně tvořily mnohé. Velmi povedené koně, papírové čepice na gumičku i různé originální výtvory ze všeho, co bylo k dispozici. Všude bylo plno barviček, štětců, nůžek, lepidel – to jsme měli až ve vlasech, třpytivých dekorací i barviček na obličej. Organizace byla skvělá, nikomu nic nechybělo a nálada byla vesele tvořivá. S novými výrobky jsme se odebrali k domovu nabrat odpoledním spánkem síly na masopustní průvod a následný rej. I přesto, že spánek se zřejmě přes mnoho nových zážitků nekonal, neodolali jsme a kocour v botách nastoupil před komunitní centrum a s ním další staré i nové masky, některé velmi povedené. Cestou do parku za doprovodu kytary a radostného zpěvu jsme obdivovali barevného klauna, vodníka s dušičkou, báli se koně a medvěda.
MASOPUSTNÍ ÚTERÝ V KOMUNITNÍM CENTRU SV. JILJÍ Povedlo se, myslím, moc dobře k společné radosti všech, kteří se připojili. Bylo veselo - tvořili jsme, povídali, vzpomínali, tančili, zpívali, jedli, pili a hráli si. Velké díky všem - dětem malým i větším, maminkám, tatínkům, babičkám, panu faráři Kamilovi za vyvedené masopustní veselí. Jsem ráda, že se nám podařilo obnovit tradici. Markéta Havrdová
+++ A jak vše prožil kocour v botách? „Hurá, budu kocour v botách!“ ozvalo se mi za zády. Načež syn vyskočil z postele a dokonce se sám vrhl na jinak tak nenáviděné převlékání. No vida, vypadá to, že masopustní masky budou další dobrou motivací k učení samostatnosti. Bylo úterní ráno a bylo to doposud naše 7
Děti musely cestou splnit několik úkolů a na konci naší trasy dokonce objevily poklad! Ten se poctivě přerozdělil mezi všechny děti už v teple, za zvuků hudby vyzývající k tanci a vůně pečených i smažených dobrot. A rej masek pokračoval dál. Moc děkujeme všem organizátorům za připravení krásného dne plného nových zážitků a těšíme se na příští rok.
nezachoval, namaloval kolem roku 1356 tzv. Mistr Lucemburského rodokmene. V menší třípatrové hranolovité věži je umístěn kostel Panny Marie, jehož stěny zdobí nástěnné malby s tématikou Apokalypsy asi od Mikuláše Wurmsera ze Štrasburku. V kostele jsou také nástěnné malby, na nichž francouzský korunní princ předává císaři Karlovi trn z Kristovy koruny, kterou panovník ukládá do zlatého relikviářového kříže. Západním portálem ve stěně kostela se vstupuje do úzké chodbičky, která ústí do bývalé císařské oratoře vysvěcené roku 1357. Její zdi jsou zdobeny leštěnými českými polodrahokamy. Na stěnách kaple jsou malby s tématikou českých patronů, kteří drží v rukou kříže a kráčejí k oltáři, na jehož menze je nástěnná malba s Ukřižováním a nad ním ve výklenku freska zobrazující císaře a císařovnu adorující Madonu. V nadpraží kaple na nástěnné malbě z doby po roce 1355 císař společně s Annou Svídnickou drží zlatý kříž. Dominantou Karlštejna, skrývající jeho nejcennější prostory, je velká věž s kaplí sv. Kříže, ke které se sestupuje po dlouhém schodišti, na jehož zdech se odvíjejí legendy ze
za kocoura v botách Iva Michalová
ROK CÍSAŘE KARLA IV. Hrad Karlštejn a Mistr Theodorik Prvním naším středověkým malířem, který vystoupil z tvůrčí anonymity, je Mistr Theodorik. Jako tvůrce malířské výzdoby karlštejnské kaple sv. Kříže je zmiňován ve zprávách z let 1365 až 1367. Hrad Karlštejn, který je dochovanou pokladnicí našeho středověkého umění, vybudoval v letech 1348 až 1365 Karel IV. O správu hradu se staral purkrabí a o duchovní službu nově založená karlštejnská kapitula. Atypická dispozice a hierarchické uspořádání hradu vyplývalo z účelu, k němuž byl hrad určen, totiž k ochraně korunovačních klenotů, zejména zlatého kříže, v němž byly uloženy ostatky související s Kristovým utrpením. Nejníže je umístěn císařský palác, v jehož druhém patře se nacházely císařovy reprezentační prostory, k nimž patřil i velký sál s nástěnnými malbami zobrazujícími Karlovy předky. Tento cyklus, který se bohužel v originále 8
života českých zemských patronů sv. Ludmily a sv. Václava od Mistra Osvalda kolem roku 1360. Kaple nemá v množství zachovalých památek na jednom místě a v ideovém konceptu ve světě obdoby. Prostor kaple znázorňuje Nebeský Jeruzalém. Její význam umocnila i ta skutečnost, že do kaple směly vstoupit jen nejvznešenější osoby dvora a mši svatou zde mohl sloužit pouze biskup. Duchovním centrem kaple vysvěcené v letech 1363 až 1365 je výklenek, ve kterém byly uchovávány císařské insignie a zejména již zmíněný velký relikviářový kříž s ostatky utrpení Páně. Sakrální prostor obdélníkového půdorysu je osvětlen čtyřmi okny s kružbami původně vyplněnými polodrahokamy zasazenými do olova. Přirozené osvětlení tak bylo potlačeno a účinek malířské výzdoby podtrhovalo osvětlení lamp a svíček
umístěných na hroty podél stěn. Prostor kaple je rozdělen zvláštní mříží, na jejímž oblouku byly původně zavěšeny drahé kameny. Spodní pás stěn je vyzdoben českými polodrahokamy sestavenými do podoby křížů a zapuštěnými do zlaceného štuku. Z obrazové výzdoby kaple si zasluhuje nejvíce pozornosti 129 deskových obrazů od Mistra Thedorika a jeho dílny z doby kolem roku 1360, představující nebeské vojsko Kristovo: apoštoly, evangelisty, české zemské patrony, mučedníky, mučednice, svaté biskupy, opaty, panovníky. Téměř každý světec vedle své obrazové podoby je přítomen i prostřednictvím ostatků ukrytých ve zvláštní schránce ve spodní části rámu obrazu. Hloubka prostoru deskových maleb je zdůrazňována měkkým a velkolepě působícím stylem Thedorikovým, reliéfem zlaceného a ornamenty zdobeného pozadí, plastickými znaky s malbou přesahující do rámu. O Theodorikovi není sice známo téměř nic, zato však jeho malířské výtvory se řadí ke špičkovým výkonům pozdně gotického umění. V roce 1365 je Mistr Theodorik uveden jako cechmistr malířského bratrstva, založeného roku 1348 jako cech specializovaných na zakázku pracujících umělců. Jako nejvýznamnější reprezentant monumentálního realismu, velmi blízkému nizozemskému a italskému výtvarnému chápání, byl Mistr Theodorik do jisté míry tím, čím Petr Parléř v architektuře a plastice.
Obr. Mistr Thedorik, evangelista sv. Matouš mezi lety 1360 – 1365
Pavel Rückl
9
VÝLET DO UHLÍŘSKÝCH JANOVIC Stalo se už tradicí, že každý rok do naší farnosti zavítají žáci a pedagogové z Dvouleté katolické školy (DKŠ) z Kolína. Jak tomu bylo letos 2. a 3. března, se dozvíte z příspěvku žákyně Kristýny Koriťákové. Ráno ve středu jsem se v 6:15 vzbudila. Do Kolína odjela v 7:05 autobusem a dorazila okolo 7:30 do školy, kde jsme měli sraz. V 8:30 jsme od školy jeli autobusem do Zásmuk, cesta trvala asi půl hodiny. Tam na nás v klášteře s kostelem sv. Františka čekal pan farář Vrzal, David a Tomáš, kteří tam zatopili, aby nám bylo teplo. Nejprve jsme se šli podívat, jak pan varhaník Morávek hraje na varhany a zazpívali jsme si s ním. Po prohlídce varhan jsme měli mši svatou. David a Tomáš dělali ministranty a já četla z Bible. V klášteře byla hrozná zima a tak jsme se přesunuli do refektáře, kde jsme si dali teplý čaj a svačinu, kterou jsme si dovezli z domova. Když jsme se najedli a nachytali teplo, šli jsme si prohlédnout výstavu od studentů a žáků, která měla název „Uvnitř a vně“. Moc se mi tam líbily namalované košile. Ze Zásmuk jsme pak šli pěšky do Uhlířských Janovic, šla s námi paní ředitelka, paní kuchařka, paní učitelka Koubská a paní učitelka Rožánková nás stíhala autem. Ušli jsme celkem 10 kilometrů. Když jsme dorazili na místo, počkala paní ředitelka na objednanou sekanou od pa-
na řezníka Klepiše. Mezitím paní učitelka Koubská nakoupila pečivo, hořčici, kečup a my jsme šli pomalu na faru. Komunitní centrum je moc krásně zmodernizováno. Poté jsme navštívili obchod s látkami, který se jmenoval Makovice, byla tam spousta krásných látek a výrobků z nich. Pak byl na chvíli rozchod, kdo chtěl, mohl si něco koupit a nebo jít rovnou na faru. Po návratu jsme se ubytovali v hezkém pokoji a pak jsme měli večeři. Večer jsme šli do malého kostelíka, kde probíhala pod vedením pana faráře Vrzala křížová cesta. Po návratu jsem si já, paní učitelka Koubská, paní ředitelka, Míša a Sabina hezky popovídaly, zatímco Terka s klukama hráli karty. Potom byl už čas jít spát. Ráno mě probudil zvuk tekoucí vody v koupelně, mysleli jsme si, že je to Jarka, ale byla to paní ředitelka. Po snídani jsme vyrazili na exkurzi do Domova pro seniory. Je to tam vážně moc krásné a moderní. Nejvíc se mi líbila zeď ze živých rostlin. Prováděla nás tam moc milá paní a odvezla jsem si od10
v penaltovém rozstřelu po bezbrankové remíze, předcházely tomu porážky v základní skupině od Polska (0:7), Slovenska a Černé Hory (vždy 1:4). „S Černou Horou jsme měli na to, abychom vyhráli, ale ve druhém poločase nám docházely síly, nebylo koho střídat,“ řekl Marek Hric s poukazem na skutečnost, že týmu chyběli náhradníci. „Tím chci povzbudit další české a moravské kněze, aby zvážili svou účast,“ dodal s ohledem na další mistrovství, které se má v příštím roce konat v Chorvatsku nebo Itálii – definitivní rozhodnutí o pořadatelství ještě nepadlo. Organizátoři z jeho domovského východoslovenského regionu nasadili podle bardejovského rodáka Marka Hrice laťku vysoko. „Celý ten pobyt byl nádherný, atmosféra byla úžasná, organizačně to bylo perfektně zvládnuté, klobouk dolů,“ řekl k turnaji, který provázely například přímé přenosy slovenské křesťanské televize Lux, společné bohoslužby, výlet do Košic a řada dalších doprovodných akcí. Startovalo přibližně 170 kněží a také dva biskupové – za domácí nastoupil košický řeckokatolický exarcha Milan Chautur a maďarským brankářem byl László Kiss-Rigó, biskup ze Szegedu. Níže najdete v odkazu záznam slovenské křesťanské televize Lux ze zápasu Česko versus Slovensko: http://www.tvlux.sk/archiv/ play/9347
tamtud moc zajímavých poznatků a moc se mi tam líbilo. Pak už přišel čas odjezdu, já, Martin, Věra a paní učitelka Koubská jsme jeli rovnou do Kutné Hory. Byl to moc hezký a zajímavý výlet.
X. EUROPEAN CHAMPIONSCHIP OF PRIESTS IN FUTSAL MICHALOVCE, SLOVAKIA Ve slovenských Michalovcích se uskutečnilo jubilejní desáté Mistrovství Evropy kněží v halovém fotbale. Poprvé se tohoto šampionátu účastnil český tým. Odehrál tři zápasy v základní skupině proti Polsku, domácímu Slovensku a Černé Hoře. Titul fotbalových mistrů Evropy mezi katolickými kněžími obhájili Portugalci. Ve finále šampionátu zvítězili nad Polskem 2:1. Třetí místo obsadili Chorvaté, český tým získal nepříliš lichotivou třináctou příčku, za ním skončila pouze mužstva Kazachstánu a Slovinska. Přesto panovala po skončení turnaje u premiérového představení šestice hráčů (bez náhradníků) u některých účastníků spokojenost. „Tři prohry a dvě výhry, to není zase tak špatný výsledek, i když nám stačil pouze na třinácté místo,“ hodnotil jeden z členů české sestavy P. Marek Hric. Výhry přišly až v závěrečné fázi turnaje, kde spolu s Českem hrály další týmy, které se nekvalifikovaly do bojů o nejvyšší příčky. Naši kněží zdolali Slovinsko 1: 0 a pot é K azachst án až
převzato red. kráceno 11
„PRIMIČNÍ MŠE“ V KAPLI DOMOVA SENIORŮ
TVOŘIVÉ VEČERY V KOMUNITNÍM CENTRU SV. JILJÍ Vždy v úterý večer se scházíme v Komunitním centru sv. Jiljí v Uhlířských Janovicích na malé tvoření k událostem liturgického roku. Během postní doby opět připravujeme kytičky kočiček do průvodu s ratolestmi, paškálky na velikonoční vigilii a obrázky na sklo se zastaveními křížové cesty. Obrázek se zastavením křížové cesty si může každý, kdo bude mít zájem, umístit na své okno jako vitrážku. Ve Svatém týdnu v úterý 22. 3. 2016 od 17:00 zveme ke společné modlitbě křížové cesty u těchto zastavení. Křížová cesta začíná prvním zastavením u vitrážky na okně komunitního centra a další pak u jednotlivých domů na trase dlouhé kolem 3 km. Po Velikonocích se pak chystáme na pomoc s přípravou programu k Noci kostelů v kostelích sv. Aloise a sv. Jiljí. K pouti v kostele sv. Aloise se pokusíme vytvořit obraz sv. Aloise Gonzagy. Návrh k němu nám udělala malířka Mgr. Lucie Angelico Holíková – Rudňanská, doufáme, že se nám obraz povede.
Ve čtvrtek 10. března, v době, kdy do Domova seniorů v Janovicích pravidelně docházejí kněží, se místo obvyklého duchovního setkání ve společenské místnosti konala první mše svatá v kapli. P. Kamil přinášel Kristovu oběť na místě, které před dvěma měsíci požehnal kardinál Dominik Duka. Přestože podkrovní kaple je přístupná pouze pro dobře pohyblivé lidi, mše svaté se zúčastnilo 16 klientů domova. Byli dojati: prý už dlouho neměli možnost být na bohoslužbě v kostele. Ivona Juchelková
Od dubna bude v komunitním centru instalována výstava ručně malovaných ikon Larisy Nobilisové. Půjde o ikony s biblickou tématikou - Proměnění Páně, Narození Páně, Sestoupení do pekel a dále o ikony světců. Při slově k výstavě (termín bude oznámen) bude možné se nejen seznámit, ale i si vyzkoušet malbu vaječné techniky. Jste srdečně zváni.
Miriam Houdová 12
stanovena na 9. 4., 28. 5. a 11. 6. 2016. Přes prázdniny biblické hodiny nepoběží a podzimní termíny budou upřesněny později. Setkání jsou otevřena všem zájemcům včetně nepravidelných a náhodných návštěvníků. Srdečně Vás zveme a těšíme se na setkání.
LETNÍ TÁBOR DĚTÍ 2016 Milé děti, vážení rodiče, i letos se uskuteční letní tábor dětí naší farnosti spolu s dětmi z farnosti Kolín. Termín konání tábora je od neděle 31. 7. do soboty 6. 8. 2016. Opět využijeme příjemného zázemí kláštera v Zásmukách. Tábor je připravován pro děti ve věku od 7 let. Cena tábora je 1500,- Kč za dítě. Přihlášku si můžete vyzvednout v Komunitním centru sv. Jiljí. Za všechny vedoucí se na vás těší Filip Dvořák.
za iniciátory z řad farníků Miriam Houdová Zdeněk a Marie Janovští
ŽEHNÁNÍ POKRMŮ A SETKÁNÍ U STOLU AGAPÉ Žehnání velikonočních pokrmů je v církvi starým zvykem. Připomíná pravdu, vyjádřenou apoštolem Pavlem těmito slovy: „Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte ke slávě Boží“ (1 Kor 10,31). Požívání jídla je posvátnou činností, proto se modlíme před i po jídle, a na největší svátek Zmrtvýchvstání Páně je zvlášť vhodné žehnat pokrmy, které si doneseme buď domů nebo se o ně u společného stolu agapé rozdělíme. V Uhlířských Janovicích v neděli na Hod Boží velikonoční na konci mše sv. (začátek v 8 h). V Čestíně po skončení vigilie Vzkříšení (začíná ve 4 h). Dále z radosti nad skutečností Vzkříšení následuje po obřadech pozvání k společnému posezení. V Uhlířských Janovicích večer k hostině agapé do komunitního centra a v Čestíně ráno na faru.
BIBLICKÉ HODINY V SUDĚJOVĚ SUDĚJOVĚ POKRAČUJÍ Milí farníci, rádi bychom Vás opět pozvali na biblické hodiny konané jednou měsíčně na sudějovské faře. Setkání nad texty z Bible vede P. Kamil Vrzal a zároveň je zajištěno hlídání malých dětí a program pro starší děti s P. Václavem Nekolným (více podrobností o programu viz věstník č. 5/2015). V době platnosti letního času budou setkání začínat v 16:45 na faře a budou zakončena mší sv. v 18:00 v kostele sv. Anny. Data dalších setkání jsou
srdečně zve P. Kamil a P. Jaroslav 13
workshopy či divadelní představení. Návštěvníci mají možnost nahlédnout do kostelních sakristií či klášterních zahrad, zkusit si zahrát na varhany, vystoupat na věže či sestoupit do starobylých krypt, prožít liturgii nebo třeba jen vnímat to, co bylo inspirací pro stavitele křesťanských chrámů. Jsme rádi, že k letošní Noci kostelů, která se bude konat v pátek 10. června 2016, se z naší Římskokatolické farnosti Uhlířské Janovice připojilo osm kostelů, což je za dobu konání této akce nejvíce. Jsou to oba uhlířskojanovické kostely sv. Aloise a sv. Jiljí, kostel sv. Jana Křtitele v Krsovicích, sv. Martina v Petrovicích, sv. Václava v Horních Krutech, sv. Havla ve Skvrňově a klášterní kostel Stigmatizace sv. Františka a areál v Zásmukách. Chceme poděkovat všem, ať už z řad farníků, spolků či obcí, kdo připravují v jednotlivých kostelích programy. Prosíme, abyste Noci kostelů věnovali pozornost a podpořili jednotlivá místa svojí účastí. O programech a nabídce budeme informovat v příštím čísle Věstníku, webu farnosti, na vývěskách kostelů, v regionálním tisku. S mottem: „ať žádná tma pro tebe není temná“, vyprošujeme Boží požehnání a radost ze společného díla.
CESTOU SEDMI KOSTELŮ DO ŽÍŠOVA Dne 9. dubna budeme putovat do kostela sv. Mikuláše v Žíšově. Pouť začne v 8 hodin ráno u kostela sv. Jiljí v Uhlířských Janovicích a vydáme se na cestu s tématem ctnosti: Jednoduchost. Patronem žíšovského kostela jsou pro tentokrát zvonaři. Osobně bude přítomen kampanolog pan Měšťan a spolupracující kováři pan Hrubý se synem, kteří v naší farnosti obnovili a znovu rozezněli nejeden zvon. Opět by mezi nás měl zavítat pan kardinál Miloslav Vlk, který nás před rokem vyzval k vyprávění příběhů svědectví víry. Na jeho slova pamatujeme. Mše svatá bude slavena v 10 hod. Zveme všechny příznivce Cesty sedmi kostelů, aby putovali společně s námi. +++ Další pouť je plánována na sobotu 7. května, kdy budeme putovat do kostela sv. Václava v Hodkově. za Cestu P. Kamil a Jája Trojanová
NOC KOSTELŮ 2016 Noc kostelů je každoročně pořádaná akce, která má umožnit široké veřejnosti nezávazné přiblížení se a setkání s křesťanstvím. V jejím rámci jsou ve večerních a nočních hodinách zpřístupněny některé kostely různých křesťanských církví, ve kterých se rovněž zdarma konají koncerty, komentované prohlídky,
za koordinátory P. Kamil a Markéta Havrdová
14
MALÁ ŠKOLA NÁBOŽENSTVÍ, NÁBOŽENSTVÍ, ANEB ... „O ČEM SE V TĚCH KNIHÁCH VLASTNĚ VLASTNĚ PÍŠE?“ bude diskuze. Škola je otevřena pro všechny zájemce. Na prvním setkání bude probíhat registrace účastníků a ti, kdo se zúčastní všech čtyř setkání, získají certifikát o absolvování Malé školy náboženství, vydaný farností. Těšíme se na všechny účastníky!
Farnost Uhlířské Janovice vás zve na malou školu náboženství. Škola bude probíhat během čtyř setkání vždy v neděli odpoledne od 15 hodin v Komunitním centru sv. Jiljí, s ukončením nejpozději do 18 hodin. Bude se vždy jednat o přednášku renomovaného odborníka, rozdělenou na dvě části, mezi nimi bude přestávka na občerstvení a na závěr
P. Kamil A. M. Havrda, člen Pastorační rady
Téma 1: Malé nahlédnutí do dějin náboženství Různí lidé, různé cesty. Doc. Dalibor Antalík Dr. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Ústav filosofie a religionistiky Neděle 3. 4. 2016 v 15:00 Téma 2: Judaismus: Písmo a tradice Vyvolený národ na cestě dějinami. PhDr. Milan Lyčka, Ph.D. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Ústav filosofie a religionistiky Neděle 17. 4. 2016 v 15:00 Téma 3: Knihy Nového zákona Formování křesťanského náboženství v kontextu řecké vzdělanosti. Mgr. Matyáš Havrda, Ph.D. Filosofický ústav Akademie věd ČR, Oddělení pro studium antického a středověkého myšlení Neděle 1. 5. 2016 v 15:00 Téma 4: Korán - svatá kniha islámu. Čemu věří muslimové a proč? Doc. Pavel Hošek, Th.D. Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Katedra religionistiky Neděle 15. 5. 2016 v 15:00 15
ROZPIS VELIKONOČNÍCH BOHOSLUŽEB Květná neděle 20. 3.
Zelený čtvrtek 24. 3.
Velký Zmrtvýchvstání Hod Boží Pondělí pátek Páně - vigilie velikonoční velikonoční 25. 3. 26. 3. 27. 3. 28. 3.
Uhlířské Janovice
8:00
17:30
17:30
Sudějov
So 19. 3. 16:00 16:30
16:30
Čestín
10:00
Košice
12:00
18:30
8:00
8:00
4:00 vigilie
10:00
12:00
Žíšov
15:00
Zásmuky
9:30
Vavřinec
11:00
18:00
18:00
18:30
9:30
9:30
11:00
Malejovice
15:00
MÁJOVÉ POBOŽNOSTI Uhlířské Janovice
- neděle v 18:00 - v týdnu, krom čtvrtka, vždy po mši svaté
Po nedělní bohoslužbě v Košicích 1. 5., ve Vavřinci 8. 5. a v Sudějově 28. 5. U kapliček v Čenovicích 14. 5. a v Losinách 21. 5., čas bude upřesněn ČTVRTEČNÍ MODLITBA BREVIÁŘE V KC SV. JILJÍ - v 8:00 modlitba ranních chval Vydáno: 19. 3. 2016 pro vnitřní potřebu farnosti Uhlířské Janovice Kontakt: Římskokatolická farnost Uhlířské Janovice, Havlíčkova 898, 285 04 Uhlířské Janovice; e-mail:
[email protected] www. farnostjanovice.cz IČ: 49543008; BÚ: 441028359/0800 P. Kamil Vrzal, farář - mob: 728 775 536, P. Jaroslav Miškovský, farní vikář - mob: 733 741 874 P. Václav Nekolný, výpomocný duchovní - tel: 321 796 177, Zásmuky Bc. Markéta Havrdová, pastorační asistentka - mob: 777 603 020
Vydání dalšího čísla farního Věstníku 4. 6. 2016 Děkujeme za dobrovolné příspěvky na pokrytí nákladů s vydáváním. 16
