4/2015
Věstník SPOLEČENSTVÍ KŘESŤANŮ FARNOSTI UHLÍŘSKÉ JANOVICE
Odpovědnost a otevřenost Milí farníci, stojíme po čase prázdnin a dovolených opět na prahu nového školního roku. Začátek školního roku je zároveň začátkem farního roku. Nejen že se nově rozběhne výuka náboženství, ale připravuje se a plánuje, co nás v nadcházejících deseti měsících čeká, na co máme zaměřit svoji pozornost. Pastorační plán arcidiecéze pražské pro rok 2015-2016 zdůrazňuje potřebu nově pojaté spoluodpovědnosti farností a křesťanů, patronem nám je sv. Jan Pavel II. Události, které nemáme přehlédnout, jsou: V říjnu proběhne v Brně eucharistický kongres. V květnu příštího roku si připomeneme 700 let od narození Karla IV. a také 250 let od narození Jakuba Jana Ryby. Pastorační důrazy, na které máme pamatovat: Odpovědnost křesťanů za církev a za svět; otevřenost vůči těm, kteří nežijí v plné vazbě na místní církev. Slovo, které je zdůrazněno, je odpovědnost a otevřenost. Společnost, ve které žijeme, od nás mnohé očekává a ptá se. Proto mě zaujal rozhovor s panem kardinálem Dominikem Dukou v časopisu Xantypa, který je zakončen otázkou: Uzavřením kostelů jsme ale bohužel ztratili i přístup k umění... Jistě. A to je ohromná škoda. Svět umění a svět víry mají mnoho společného. Zavřené kostely jsou tragédie (rozhovor byl publikován 30. června v časopise Xantypa). Dlouho jsem nad otázkou a následnou odpovědí pana kardinála přemýšlel. Zamyslit se nad tragedií musí každý sám. Jako společenství křesťanů farnosti Uhlířské Janovice spravujeme 19 kostelů. Každý den je v Uhlířských Janovicích otvírán kostel sv. Aloise a v rámci sobotních prohlídek v červenci a srpnu kostel sv. Jiljí. Dále můžete každý den nahlédnout do kostela sv. Petra a Pavla v Čestíně, podle možnosti otevření do poutního kostela sv. Anny v Sudějově a kostela Narození Panny Marie v Košicích. Do dalších kostelů lze vstoupit příležitostně, do některých jen jednou za rok. Cesta sedmi kostelů, Noc kostelů, poutě… ukazují zájem veřejnosti o kostel jako místa společného života. Rozvíjejme svou spoluodpovědnost, jak bude vypadat církev a svět. pokračování na str. 2
K tomu ať nás provází slovo evangelia: „Správně, dobrý a věrný služebníku, nad málem jsi byl věrný, nad mnohým tě ustanovím; vejdi do radosti svého pána“. Mt 25,23 P. Kamil
SUDĚJOV Zářící fara, uvnitř chladný stín, omítka mladá, smyla hříchy vin. Stůl prostřený, poutníků je velmi, džbán chladivý. Prosím sklenku dej mi. Je z kapličky tam od naproti, kde voda pod víčky už ostrost zraku hrotí, kde ve stěně kříž z kachlů složen jest, kde možná k Bohu blíž na kterékoli z cest. Tam trpělivě čeká zpovědnice možná že hříšníky, možná že světice, s pokáním a smyslem k odpuštění, uslyší klekání, nad čistou duši není. Zvon hliněný se k adoraci chystá, pro koho zvonění? Všude je spoustu místa. Přijdeš-li bosý, přijdeš-li bohatý budou tě hostit, Pán někdy zaplatí. Doufám, že někdy přijdu znova tam do klidu, tam do Sudějova.
anonymní poutník 2
vický farář. Rozhodl, že se o povinnosti rozdělíme a do konce školního roku to zvládneme bez snížení počtu mší svatých. Bylo to náročné čtyřměsíční období, ale zvládli jsme to. V létě 2002 jsem se stal nemocničním kaplanem pro Prahu. Byla to služba nová, která se teprve vyvíjela a dotvářela. Zpočátku to bylo hodně nahodilé, postupně jsem některá místa objížděl pravidelněji, například FN Motol, Vinohrady, krčskou nemocnici, podle potřeby Nemocnici Na Homolce, Malvazinky. Znamenalo to být stále k dispozici na telefonu. Později byl jmenován ještě druhý nemocniční kaplan - řeholník. Oba jsme měli časem i další povinnosti. Během služby nemocničního kaplana jsem byl něco málo přes 4 roky rektorem kostela Panny Marie Bolestné u Alžbětinek Na Slupi, pak jsem zase chvíli vypomáhal jako kaplan na Žižkově, kde jsem měl na starost nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského pod Petřínem a byl jsem rektorem přilehlého kostela. Od roku 2011 do
ROZHOVOR S P. JAROSLAVEM MIŠKOVSKÝM V naší farnosti je zvykem, že nám každý nově příchozí kněz - a to bývá dost často - o sobě něco řekne. Povězte nám tedy, kde jste vyrůstal a jaká byla Vaše rodina? Vyrůstal jsem v Praze - Střešovicích ve farnosti sv. Norberta. Mám tři mladší sourozence, dva bratry a sestru. Z Vaší rodiny jste dva kněží. Měla na to vliv jen rodina? Určitě na to měla vliv rodina, rodiče i příbuzní, kteří se skutečně za nás modlili. Svůj podíl měl také náš pan farář, P. Jaroslav Zrzavý, který ve Střešovicích působil v letech 1976 - 1991. Staral se o kněžská povolání, přivedl do semináře asi 15 hochů, celkem je nás 8 kněží. Byl vzorem v tom, jak žil své kněžství, jak sloužil mši svatou. Je to jediný člověk, o kterém si troufnu říci, že to byl svatý člověk. Kde jste působil během 15 let kněžství? Svěcen jsem byl v roce 2000 (dobře se mi to počítá), mým prvním působištěm byl Žižkov. V dalším roce jsem sloužil v Holešovicích u sv. Antonína. Během toho roku zemřel ve vedlejší bubenečské farnosti náš bývalý farář P. Zrzavý a správou farnosti byl pověřen holešo-
Primice P. Jaroslava 1. 7. 2000. Asistující jáhen Josef Nerad 3
roku 2013 jsem měl "jen" nemocnice. V tom roce onemocněl kaplan v Berouně, a proto jsem v červnu nastoupil jako kaplan právě sem. A kde se Vám nejvíce líbilo? Všude bylo něco krásného, nacházel jsem úžasné a dobré lidi, kteří poradili, pochopili a pomohli. Nemohu si stěžovat. Pochopitelně nejsme dokonalí, a tak občas něco někdy zaskřípalo, ale vždy se to dalo s Boží pomocí zvládnout. Mají lidé v nemocnici zájem o pomoc kněží? Může se stát, že nemocní mění žebříček hodnot. Zažil jste takovou situaci? Zájem lidí v nemocnici je, aspoň u části lidí, a to se týká nejen nemocných, ale i personálu. V zásadě i lidé, kteří Pána Boha nevyhledávají, jsou rádi, když si s nimi někdo - třeba i kněz - popovídá, jsou vděční, někdy chtěli požehnání - křížek na čelo. Ani na zaměstnance si nemohu stěžovat. Za těch 11 let jsem zažil dvě problematické situace a několik zaměstnanců, kteří trochu komplikovali život. Mnozí, i když dávali najevo lhostejnost k církvi, měli určitou úctu. Někteří lidé si stěžují na nemoc. Není to náš plán, takže to člověka vždy trochu vykolejí a chvíli trvá, než situaci zpracuje. Zažil jsem jednu paní, která mi sama řekla, že je ráda, že se dostala do nemocnice, protože zde znovu našla cestu k Pánu Bohu. Byla na půl těla ochrnutá a žila v nemocnici tři roky až do své smrti. Z lidského pohledu to byla katastrofa, z pohledu ekonomů taky,
ale z pohledu věčnosti to bylo úžasné Boží řízení. Zažil jsem paní, kterou jeden dobrovolník přemluvil, aby se před svými stými narozeninami vyzpovídala. Pak pravidelně přistupovala ke svátostem (sv. zpověď, sv. přijímání), až ve věku 102 let zemřela. Janovice ani okolí nejsou pro Vás neznámé. Jakou vazbu máte na zdejší kraj? Není to pro mne úplně neznámý kraj, i když nemohu říci, že ho znám. Nicméně jako bohoslovec jsem byl v r. 1995 na praxi v Zásmukách a v té době už P. Václav Nekolný spravoval Janovice. Určitě jsem s ním byl na staré faře v Janovicích. Na praxi jsem se také seznámil tehdy ještě s panem Josefem Neradem a zůstali jsme v kontaktu, ostatně jáhen Josef mne oblékal do dalmatiky při mém jáhenském svěcení a také mi jáhnoval na primici. Když Josef Nerad ještě jako jáhen spravoval Sudějov, pozval mne novokněze, abych na pouti sloužil ranní mši svatou a uděloval novokněžské požehnání. Kromě toho nás ještě za totality jeden známý kněz vzal do Sudějova navštívit P. Jaroslava Dvořáka. Nedaleko Kutné Hory - v Hořanech - se narodil tatínek. V Kutné Hoře mám příbuzné a známé. Líbí se Vám tady? V Janovicích se mi líbí a budu se snažit za pomoci modliteb farníků být užitečný. Děkujeme za rozhovor. Marie Horáčková 4
ve velkém stanu, kde bylo připraveno posezení a pohoštění od všech místních občanů. Vznikla hezká atmosféra a příjemné popovídání. Hostina byla velkolepá od grilovaných krůt po sladké zákusky. Na závěr přijel pan Matura zahrát na harmoniku. Zvonička je okrášlena květinami a také upomínkami na hezké setkání.
POŽEHNÁNÍ ZVONIČKY V KOCHÁNOVĚ Na slavnostní sobotní odpoledne 20. června se sešli občané, chalupáři či rodáci na Kochánově, aby oslavili požehnání nové zvoničky. Zvonička je již z 18. století. Město Uhlířské Janovice ji náležitě opravilo, ale stále jí chyběl zvon, který byl odebrán již za 1. světové války. Tak vznikl nápad zakoupit nový. Proto se kochánovští občané spolu s chalupáři pod vedením bratrů Brožkových dohodli a udělali sbírku a nový zvon zakoupili.
Marie Kehárová
POPRVÉ NA FARNÍM DNI Vážení věřící, je mi 76 let a poprvé jsem byla na farním dni, který se konal v Komunitním centru sv. Jiljí v Uhlířských Janovicích v neděli 21. června odpoledne. Chodím do kostela od útlého mládí. Matka byla zpěvačka a otec muzikant. Moji rodiče doprovázeli mnoho věřících na jejich poslední cestě. Ale zpátky k farnímu dni. Velice se mi vše líbilo, vše bylo velmi pěkně připraveno a nachystáno – napečeno, příjemná hudba, k pití dobré víno - a také se sešlo mnoho lidí z naší velké farnosti, kteří se tiše a ohleduplně bavili. Bylo to krásné a velmi příjemné posezení venku před novou a moderní budovou
Tato zvonička je chloubou Kochánova a zdejší občané jsou na ni náležitě pyšní. Ještě ji zdobí obraz P. Ježíše, který namaloval pan Beneš. Nechybí tu květiny a keříky. Před dlouhým časem tu děti z Kochánova o Velikonocích chodily klapat, koncertovat a říkat básničky. Oslavu zahájila paní Andrea Brožková, která nám připomněla historii zvoničky, ale také přijel P. Kamil Vrzal a požehnal obnovenou zvoničku. Na počest se zazvonilo. Odpolední oslava pokračovala 5
komunitního centra. Setkání pohladilo každého po duši. Škoda, že se s námi rozloučil P. Tomáš Kábele, byl to člověk, který mluvil ze srdce a nijak se nevyvyšoval. Také musím pochválit pana faráře Kamila, který nás na tak krásné nedělní odpoledne pozval. Za výbornou organizaci farního dne patří poděkování pastorační asistence Markétě Havrdové a všem, s kterými vše velmi pěkně připravila. Těšíme se na další setkání.
Prošli jsme jeho prostory, které nejsou přístupny veřejnosti, a rozhlédli se ze střechy paláce na blízké okolí i vzdálenější kostely a budovy Prahy. Upřímné díky. Musíme se snažit vše splatit modlitbou. Marie Horáčková
POUŤ RAJHRADSKÉ FARNOSTI 6. července jsme putovali do Sudějova u Kutné Hory, kde vzniklo poutní místo u studánky s léčivou vodou. V poutním kostele sv. Anny jsme se pomodlili slavný Růženec a P. Augustin Gazda OSB sloužil mši svatou. Koncelebroval tamní farář P. Kamil Vrzal, který spravuje sice jednu, ale na naše moravské poměry velkou farnost s celkem devatenácti kostely. Dva další z nich jsme též navštívili. V Zásmukách to byl klášterní kostel sv. Františka Serafínského, kde jsme se pomodlili modlitbu Anděl Páně. Prohlédli jsme si též bývalý františkánský klášter, kde byli během protektorátu internováni „nepohodlní“ kněží. V současné době je částečně opravený, a to i díky nadšencům z řad skautů, kteří zde
Marie Vepřeková, Církvice
PODĚKOVÁNÍ P. Kamil pozval 26. července farníky na bohoslužbu do katedrály sv. Víta, Vojtěcha a Václava, ve které poděkoval za desetileté výročí kněžské služby. Jistě každý, kdo mohl přijmout pozvání, nelitoval. Prožili jsme chvíle opravdového štěstí a radosti. Všechno bylo ještě umocněno atmosférou Svatováclavské kaple. Duchovně občerstveni jsme odešli do arcibiskupského paláce, kde po pohoštění proběhla jeho prohlídka. 6
KŘÍŽ PRO POUTNÍ MÍSTO SV. ANNY
pomáhají. Díky iniciativě Cesta sedmi kostelů zde mj. bylo v červnu Tanečně-literárně-hudebně-výtvarné sympozium s interaktivními dílnami a netradiční prohlídkou kláštera. Další zastávkou byl Čestín, kde jsme si po dobrém obědě v hostinci u Janatů prohlédli kostel sv. Petra a Pavla. Zde je též vidět spolupráce farníků na údržbě kostela. Po rozloučení s P. Kamilem, který nás provázel a informoval o jednotlivých místech, jsme odjeli do Hrádku u Vlašimi. Farní kostel sv. Matouše zde slouží současně jako poutní místo Navštívení Panny Marie. Zdejší soška „Hrádecké Madony“ ze 14. století je vystavována jen o poutích, v kostele je její kopie. Po mariánské pobožnosti jsme navštívili nedalekou studánku s léčivou vodou a potom odjeli domů. Byl to krásný poutní zájezd do málo známých míst, který se opět vydařil.
„Jak chladná voda znavené duši je dobrá zpráva z daleké země.“ (Př. 25,25) Stalo se mi ctí a velkou výzvou vytvořit plastiku pro sudějovskou kapličku se studánkou. Od pátera Kamila jsem dostala plnou důvěru (za což jsem mu velmi vděčná a cítím k němu za jeho otevřenost, za jeho přístup opravdu úctu) a text modlitby, která se pronáší při požehnání vody v obřadu křtu. Od počátku mi bylo jasné, že hlavním tématem je a bude VODA. Voda jako symbol, symbol života, obmytí, očisty, uzdravení, životodárné síly i síly živlu. Chtěla jsem, aby plastika volně navázala na paravan „Kniha knih“ umístěný na faře, aby s ním korespondovala a pokračovala tak CESTA...cesta v symbolické rovině - odvaha vyjít, cesta jako proces, jako průběh, jako smysl v protikladu s ustrnutím na místě, jako cesta sedmikostelí... Rozhodla jsem se tedy, že vytvořím kříž z jednotlivých kachlí čtvercového formátu, styl i formu zachovám stejné jako na paravanu. Nad textem promluvy jsem pak vybírala části k ztvárnění. Kladla jsem je intuitivně jako vrstvíme zkušenosti zespoda vzhůru, zpět do středu a poté doleva a doprava. Probodené srdce, oběť, kterou si neumíme ani představit, obrovské drama opuštění a bolesti jsem umístila do středu, kde se protínají obě břevna, doleva pak cestu poznávání, učení a požehnání, doprava pak cestu
Ing. Jiří Milek
Do Sudějova, na poutní místo k sv. Anně, putovalo přes léto mnoho poutníků. Mezi nimi byli také ti, kteří již pravidelně procházejí naší farností na své pouti ke kostelu Božího milosrdenství ve Slavkovicích.
7
„nového“ člověka (vše, co je špatné a staré, je obmyto, může dávat dál, obraz Boží se v něm odráží). Vím, že je mé pojetí pro mnohé netradiční svým zpracováním, možná i těžko pochopitelné, možná i nepřijímané s radostí. Chtěla jsem zachovat klasickou formu kříže, ale také nechat prostor pro každého, kdo přichází, prostor k objevům, k hledání utajené symboliky, k reflexi vlastních pocitů, zkušeností a svých osobních nesených křížů. Nic není černobílé, mnohé si člověk musí objevit sám, právě proto, že jsme tak rozmanití, rozdílní, každý je originálem, symboly nesou pro každého jeho vlastní obsahy, jeho vlastní interpretace... I Ježíš mluvil ke svým posluchačům v podobenstvích, která ponechávají prostor, mají mnoho vrstev a rozeznívají různé struny našich niter. A tak jsem chtěla nechat každému prostor zastavit se, v nově opravené kapličce na chvilku si sednout, dívat se, přemítat a objevovat si pro sebe to své.
A když jsi v přívalech potopy zničil hřích ((4), stala se voda znamením nové spravedlnosti a nového života (5). Když jsi převáděl svůj lid z egyptského otroctví Rudým mořem (6), myslel jsi na ty, kteří budou pokřtěni (8). A když byl tvůj Syn pokřtěn v Jordánu (9), pomazal jsi ho Duchem svatým (10). Když visel na kříži, vytryskla z jeho probodeného srdce krev a voda (7), a když vstal z mrtvých, dal učedníkům přikázání: „Jděte a učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého (11)“. Shlédni tedy, Bože, na svou církev a otevři jí pramen vody, tryskající do života věčného (12). Kéž Tvůj svatý Duch učiní tuto vodu znamením milosti Tvého jednorozenného syna: Ať svátost křtu smyje všechno staré a špatné , aby člověk, stvořený k Tvému obrazu, povstal z vody (13) a z Ducha svatého k účasti na Tvém životě (14).
S pokorou Lenka Feldsteinová
MODLITBA POŽEHNÁNÍ VODY V OBŘADU KŘTU: (kachle jsou v textu očíslované, jak jdou zespodu vzhůru, pak vlevo od středu a vpravo) Všemohoucí věčný Bože, stvořil jsi vodu (1) a při různých příležitostech jsi ukazoval, že její účinky naznačují náš křest. Už na počátku, když se tvůj duch vznášel nad vodami (2), vložil jsi Bože do vody život a požehnání (3). 8
9
TÁBOR ZÁSMUKY 2015
PROČ NENÍ V BEČVÁRECH BEČVÁRECH KOSTEL
Jako každý rok, i letos se v zásmuckém klášteře konal farní tábor. Poslední červencový týden se zde sešlo 26 dětí a několik vedoucích. Předlohou pro táborové téma se stal animovaný seriál Byl jednou jeden život. Děti, rozdělené do tří skupin, se musely postarat o fiktivní mladý život, po celý týden poctivě sbíraly molekuly kyslíku, rozvážely jej do různých orgánů, bojovaly s mikroby a získávaly imunitu. V rámci celodenního výletu jsme navštívili poutní místo Hrádek u Vlašimi, kde jsme také slavili mši svatou. Odtud jsme podél řeky Blanice došli do Vlašimi a strávili čas v místním parku. Poslední den také přijela sanitka, vstřícní záchranáři nám na několika vybraných dobrovolnících ukázali vybavení pro přepravu osob. Děkuji všem, kteří se na chodu tábora jakkoli podíleli, ať už přímou účastí a pomocí, různým zařizováním či modlitbou. Děkuji za příjemný týden a budu se těšit na příští rok.
V letošním roce si obyvatelé Bečvár připomínají 750. výročí první písemné zmínky o obci. Mnoha návštěvníkům i občanům Bečvár, kterým vévodí stavba zámku ve slohu vrcholného baroka, je divné, že poměrně velká a známá obec v jihovýchodní části kolínského okresu nemá kostel. Pokud chceme tuto otázku zodpovědně vysvětlit, musíme se vrátit až do doby vzniku a upevnění našeho státního útvaru v době panování přemyslovského knížete Boleslava I. Tento kníže, který usmrtil v roce 935 svého panujícího bratra, knížete sv. Václava, vojensky vyvrátil v roce 936 mocné hradiště Starou Kouřim a tím zlomil moc dosud zde panujícího knížete kmene Zličanů. Správní sídlo kraje se přemístilo na nové přemyslovské hradiště na sousední ostrožně Svatého Jiří nad říčkou Kouřimkou, které mělo vlastní mincovnu, správní dvorec a dva kostely, sv. Jiří a sv. Klimenta. Odtud byla organizována i církevní správa v rozsahu působnosti hradiště. Po roce 1223 přešla správa kraje do pevnými hradbami chráněného města Kouřimi, jak je známe dnes. Původní podobou církevní správy v Česku byl tak zvaný velkofarní systém, v podstatě odpovídající hradské soustavě správy země. Na přibližně 20 českých a 8 moravských hradech byla až do konce 12. století soustředěna duchovní služba včetně udílení křtu, manželství a církevních
Zuzana Klobasová (vedoucí) 10
pohřbů. Nejbližšími hradištními správními celky sousedícími s Kouřimí byla Čáslav a Praha - Vyšehrad. Tato správní centra měla zásadní vliv na rozšiřující se síť venkovských kostelů, které tehdy patřily feudálnímu vlastníku pozemku, jenž mohl jmenovat duchovního bez ohledu na mínění biskupa. Obyčejně byl i stavebníkem kostela, případně i fary, a často faře vyčlenil i určitý díl pozemků k užívání. Až v roce 1222 v době panování krále Přemysla Otakara I. se změnilo vlastnické právo šlechty ke kostelům na patronátní, takže duchovního jmenoval biskup na návrh patrona – někdejšího vlastníka. Správa a řízení římskokatolické církve se měnily v průběhu staletí, až do dnešní doby, kdy také dochází k různým změnám. To ale není předmětem tohoto článku. V Bečvárech ani v jejich místních částech kostel nikdy nebyl. Nejbližší farní kostel byl v sousedních Drahobudicích, vzdálených necelé tři kilometry. Do jeho kolatury – farního obvodu, byly
včleněny obce Drahobudice s Bílkovem, Malé a Velké Bečváry, Horní a Dolní Jelčany a Hatě. Drahobudice byly slovanským sídlištěm na jižní hranici Zličanů. Jako jiné obce, i Drahobudice měnily feudální vlastníky. Nejstarší písemná zmínka o nich je z roku 1338, kdy Pertold, probošt vyšehradský, a Čeněk, bratři z Lipé a jejich strýc Jindřich pro dluhy mimo jiné prodávají Drahobudice kapitule staroboleslavského kostela. Kostel Nejsvětější Trojice v Drahobudicích je připomínán v roce 1352 jako farní, jeho původního stavebníka neznáme. Zprávy o jeho tehdejší podobě se nedochovaly. Poďousy s tvrzí, pozdějším Červeným Hrádkem, byly přifařeny do Solopysk. Závěr Když se za Myšků ze Žlunic po roce 1540 začalo rozvíjet Hradecké panství, které Smil Myška a jeho synové začali rozšiřovat skupováním pozemků od sousedních zemanů, vzniklo za Jaroslava Myšky i Bečvárecké panství. Jenže farní obvody v Solopyskách a v Drahobudicích i s kostely byly již více než 200 let plně funkční a výstavba nového kostela nebyla potřebná. Takže se stalo, že v sídlech panství v Červeném Hrádku i v Bečvárech byly zprvu tvrze, později přestavěné na zámky, ale potřeba výstavby kostelů zde nebyla. Panstvo bylo patronem v Solopyskách i v Drahobudicích a pro svou soukromou potřebu mělo zámecké kaple.
Bečvárecký zámek s kaplí Archanděla Michaela, patrona m.j. také vojáků (gen. Laudon) 11
Kaple Archanděla Michaela v bečváreckém zámku je v současné době majitelem citlivě renovována a díky němu je i odkryta a obnovena freska Korunovace Panny Marie na původním stropě kaple.
těžit stříbrná ruda. Za pomoci dřevěného uhlí se tavením této rudy získávalo stříbro. V 11. století postavili bratři benediktini z okruhu sv. Prokopa malý kostelík k poctě sv. Jiljí, který byl u nás uctíván zejména jako patron kolonistů. Stojí na původním podkovovitém staroslovanském obětišti. Postaven byl v románském slohu z lomového kamene o šířce zdí 95 cm, které byly sklenuty valeným klenutím. Kostelík velice skromný o půdorysu 5,5 x 3,5 m byl tak malý, že se do něj vešel pouze kněz a několik vznešenějších osob. Ostatní účastníci bohoslužeb stáli venku. Ve třináctém století došlo k rozvoji uhlířského řemesla a následně Uhlířských Janovic. V té době se totiž začalo dodávat uhlí horníkům do Kutné Hory, kde se začala těžit stříbrná ruda ve velkém. Královským privilegiem Jana Lucemburského byli uhlíři dokonce osvobozeni od veškerých daní a v královských městech směli nosit zbraň, tj. meče nebo kordy. Po založení města Uhlířské Janovice v letech 1200 – 1250 bylo nutno kostelík rozšířit. To bylo vyřešeno přístavbou nové budovy v románsko-gotickém slohu. Původní kostelík byl přeměněn na sakristii. Kamenné zdi jsou postaveny částečně z červeného nučického pískovce, což nasvědčuje vliv sázavského kláštera při stavbě kostela. Presbytář je zakončen osmistěnem, který se skládá ze dvou částí, z nichž každá je uzavřena zvláštním svorníkem. Na
MUDr. Jaroslav Morávek
PŘÍBĚH KOSTELA SV. JILJÍ JILJÍ V UHLÍŘSKÝCH JANOVICÍCH Již několik let v červenci a v srpnu probíhaly pravidelně každou sobotu v kostele sv. Jiljí v Uhlířských Janovicích komentované prohlídky o historii kostela v návaznosti na dějiny Uhlířských Janovic. Prohlídky, které vedl pan Pavel Rückl, se setkaly se zájmem široké veřejnosti i místních lidí. To byl i důvod seznámit Vás, čtenáře farního Věstníku, blíže s bohatou historii kostela sv. Jiljí. 1. část Kostel sv. Jiljí je nejvýznamnější církevní a historická památka uhlířskojanovicka. Po zalidnění naší vlasti slovanskými kmeny se usadili ve zdejších lesích uhlíři, kteří v milířích vyráběli a povozy rozváželi po okolí uhlí, od 10. století také do Malína, kde se v té době začala
12
prvním svorníku je obraz holubice – znamení Ducha svatého, druhý je ozdoben hvězdou – znakem pánů ze Šternberka. Na epištolní straně je místo pro kněžská sedadla. Ve 14. století byl presbytář ozdoben nástěnnými malbami, které na evangelijní straně (kde se nachází kazatelna) znázorňují utrpení Kristovo a dokončení jeho spasitelského díla. Na epištolní straně po stranách okna jsou vyobrazeny postavy svatých Petra a Pavla. Nad oknem je poprsí jakéhosi mnicha (sv. Prokop nebo sv. Jiljí). Mezi okny za hlavním oltářem je vyobrazen král Václav IV. s manželkou. Fresky svým celkovým rázem ukazují na konec 14. století, kdy zde byl farářem Přech z Radče. Ten byl bratrem Václava z Radče, od roku 1379 pražského kanovníka a děkana u sv. Apolináře, známého jako znalce a milovníka umění. Pavel Rückl
keré práce jsou pak prováděny zdarma ve snaze přispět pro dobrou věc. Snažíme se, aby interiér mohl zdobit kostel mnoho dalších let. Chceme, tak jak nám síly stačí, utvářet v kostele hezké prostředí k bohoslužbám, chceme, aby místo, kde se setkáváme ve společenství s Pánem, bylo důstojné, hodné Jeho přítomnosti a aby se tu každému, kdo do kostela vstoupí nebo nahlédne, líbilo. Práce se dělají s nadšením a někdy dokonce za doprovodu varhan – když si přijde paní Jirásková jako varhanice něco vyzkoušet. To se pak pracuje moc krásně, anebo i jen tak chvíli sedí, odpočívá a poslouchá. Hodně už máme uděláno, ale zdaleka to ještě není všechno, proto až se budete v kostele rozhlížet, buďte, prosím, shovívaví. Doslova „práce je jak na kostele“ a kolikrát platí, že s čím se na jednom konci skončí, může se na druhém znovu začít.
pokračování v příštím čísle
Miriam Houdová
OBNOVA INTERIÉRU V KOSTELE SV. ALOISE V UHLÍŘSKÝCH JANOVICÍCH
VÝUKA NÁBOŽENSTVÍ Výuka náboženství bude probíhat v Komunitním centru sv. Jiljí a na faře v Zásmukách. Den a hodina bude upřesněna na první schůzce: v komunitním centru ve středu 23. září v 15:00; na faře v Zásmukách ve středu 30. září taktéž v 15:00. Přihláška je k dispozici v kostele, ve škole a na internetových stránkách farnosti. Na zahájení výuky jste, rodiče, srdečně zváni.
Během letních měsíců probíhá už třetí rok v kostele sv. Aloise postupná obnova interiéru. Nejvíce se o ni zasluhuje pan Pavel Schneider a také několik dalších lidí, kteří se mu snaží, když potřebuje, nějak pomoci. Letos jsou na řadě obrazy, sochy a kazatelna. Vše se čistí, zbavuje prachu a červotoče, opravují se rámy obrazů. Potřebný materiál na tyto práce jde na náklady farnosti. Veš-
P. Kamil 13
BIBLICKÉ HODINY NA FAŘE V SUDĚJOVĚ – ZJIŠTĚNÍ ZÁJMU
ZÁSMUKY 2015/16 Klášter Zásmuky bude žít v nadcházejícím školním roce opět svým tématem, tentokrát jsme vybrali téma „UVNITŘ A VNĚ“. Je možné ho pojmout mnoha způsoby: duše uvnitř a duše vně, myšlenky uvnitř a myšlenky vně, stát uvnitř a stát vně, klášter (škola, kostel, skauti…) uvnitř a vně, a podobně. Když začínáme s dětmi nebo studenty tvořit, nemáme před očima výsledný „krásný“ tvar, ke kterému se chceme dopídit, ale vnímáme nejdříve zvolené téma a jeho náladu. Je pravidlem, že je nutné si mnoho informací zjistit, nastudovat a být do tématu ponořeni a žít jím. Pak vybranou formou – výtvarně, hudebně, literárně, tanečně apod. – svůj prožitek přenést z „uvnitř“ směrem „ven“. Každý tak, jak to vnímá a umí. Pravidelně se stává, že výsledný tvar nás samotné překvapí a často k němu přicházíme jinou cestou, než jsme na úplném začátku předpokládali. Výsledek každého je autentický. Je zviditelněním procesu tvorby, není to dílo, které je v tu chvíli hodné nějakých ocenění nebo chval diváků, ale jedinečná možnost nahlédnout pod povrch každého jednotlivého tvůrce. Po půl roce tvorby se výtvarné práce vystaví v ambitech kláštera a proběhne únorová vernisáž při příležitosti poutě Cesty sedmi kostelů do zásmuckého kláštera. V horním patře bude umístěna výstava s názvem STOPY TOTALITY. V červnu 2016
Milí farníci, rádi bychom se dále vzdělávali ve víře ve společenství dalších křesťanů, a proto jsme se obrátili na pastorační radu farnosti (na jejím zasedání 14. 8.), zda by nebylo možné, aby se ve farnosti pořádaly biblické hodiny. Ta s naším návrhem předběžně souhlasila, ovšem za předpokladu, že bude v rámci farnosti dostatečný zájem. Náplň biblických hodin tvoří společná modlitba, čtení z Písma sv., krátký výklad kněze (nebo jím pověřeného moderátora setkání) a následná řízená diskuse k tématu. Protože bychom byli rádi, kdyby aktivita směřovala ke všem dospělým, t.j. i k rodičům s dětmi, probíhal by paralelně s biblickými hodinami na faře program pro děti. Celé setkání by pak uzavřela mše sv. v kostele sv. Anny se zaměřením na děti. Navrhované biblické hodiny by se konaly jednou měsíčně v sobotu na faře v Sudějově před mší sv. Délka takových setkávání by byla cca 1,5-2 hodiny. Pokud byste se rádi takové aktivity zúčastnili, dejte nám, prosím, vědět do 15. 9., aby se pastorační rada na svém zasedání na konci téhož měsíce mohla rozhodnout, zda by se biblické hodiny od podzimu začaly konat, či ne. S pozdravem za autory návrhu Miriam Houdová, Marie a Zdeněk Janovští (kontakt – email:
[email protected]; tel.č.: 731 482 898). 14
pak budou další studenti středních a vysokých škol ztvárňovat na místě své pojetí tématu „UVNITŘ A VNĚ“. Akce se hlásí k projektu Mene Tekel a je otevřená všem, kdo se náhodně nebo organizovaně chtějí přidat. Jája Trojanová
- v neděli 6. 9. v rámci Cesty sedmi kostelů na pouť do kostela sv. Petra a Pavla v Dolních Chvátlinách. Vycházíme od zásmuckého kláštera ve 13:00. Příchod poutníků ve 14:30. Program: co už kostel slyšel za příběhy – komentovaná prohlídka, rozeznění hlasu zvonu. V 15:00 bude slavena mše svatá. Návštěva pana biskupa Karla Herbsta. - 11. - 12. 9. na vikariátní setkání mládeže do Kolína. Začínáme v pátek 11. 9. v 18.00 mší sv. v kostele Nejsvětější Trojice v Kolíně.
ROK OD ZNOVUOTEVŘENÍ KOSTELA SV. PETRA A PAVLA V ČESTÍNĚ V tyto dny vrcholí příprava na znovuotevření kostela sv. Petra a Pavla v Čestíně. V neděli 14. září zde bude v 10 hodin po více než roce slavnostní bohoslužba, která chrám otevře. Bude to velký svátek pro naši uhlířskojanovickou farnost, čestínské společenství, pro obec Čestín, ale vlastně pro celé široké okolí. Otevře se opět Dům Páně. Těmito slovy jsme byli před rokem zváni na velkou událost v naší farnosti. Po roce chceme při oslavě posvěcení čestínského kostela poděkovat nejen za zdařilé stavební dílo, ale především za duchovní obnovu. V neděli 13. září v 10:00 bude slavena slavnostní bohoslužba, kterou bude celebrovat pan biskupMons. Václav Malý. Poté jsou všichni srdečně zváni na malé pohoštění a posezení před faru. Petr Pavel
FILMOVÝ KLUB ZVE - v neděli 20. 9. v 18:00 na film: Nezlomná vůle Amazing Grace ...historické drama, Velká Británie / USA, 2006, 111 min, režie Michael Apted. Životopisný snímek se zabývá osobností Williama Wiberforcera (Ioan Gruffudd), který byl významným politikem a hlavně bojovníkem za zrušení otroctví v Anglii na přelomu 18. a 19. století. - v neděli 11. 10. v 17:00 na film: Ukažte svou tvář! Alla luce del sole … drama, Itálie, 2005, 90 min, režie Roberto Faenza. Vrátil jsem se, abych pomohl dobrým lidem kráčet se vztyčenou hlavou, pronesl otec Giuseppe Puglisi, dosazený v roce 1990 palermským arcibiskupem do farnosti v rodném Brancacciu.
ZVEME VÁS - v pátek 4. 9. do Komunitního centra sv. Jiljí na dopolední (9:00 -11:30) setkání Pátečníků. Setkání budou pravidelně jednou za čtrnáct dní.
Radek Mašín 15
ROZPIS POUTNÍCH SLAVNOSTÍ A VÝROČÍ POSVĚCENÍ UHLÍŘSKÉ JANOVICE
sv. Jiljí
NE 30. 8. v 8:00
UHLÍŘSKÉ JANOVICE
sv. Aloise
NE 6. 9. v 8:00
Narození Panny Marie
NE 6. 9. ve 12:00
sv. Petra a Pavla
NE 6. 9. v 15:00
RAŠOVICE
Nanebevzetí Panny Marie
SO 12. 9. v 10:00
ZÁSMUKY
NE 13. 9. v 9:30
ČESTÍN
kaple Panny Marie v Lipkách sv. Petra a Pavla
NE 13. 9. v 10:00
VIDICE
sv. Mikuláše
NE 27. 9. v 12:00
HORNÍ KRUTY
sv. Václava
NE 27. 9. v 15:00
HODKOV
sv. Václava
NE 4. 10. v 10:00
JINDICE
sv. Václava
NE 4. 10. v 14:00
ŽÍŠOV
sv. Mikuláše
NE 11. 10. v 15:00
ZÁSMUKY
Nanebevzetí Panny Marie
NE 18. 10. v 9:30
VAVŘINEC
sv. Vavřince
NE 18. 10. v 11:00
Narození Panny Marie
NE 18. 10. v 12:00
sv. Havla
NE 18. 10. v 15:00
KOŠICE DOLNÍ CHVATLINY
KOŠICE SKVRŇOV
ČTVRTEČNÍ MODLITBA BREVIÁŘE V KC SV. JILJÍ - v 8:00 modlitba ranních chval - v 19:00 modlitba nešpor spojená s modlitbou rodičů za své děti Vydáno: 29. 8. 2015 pro vnitřní potřebu farnosti Uhlířské Janovice Kontakt: Římskokatolická farnost Uhlířské Janovice, Havlíčkova 898, 285 04 Uhlířské Janovice; e-mail:
[email protected] www. farnostjanovice.cz IČ: 49543008; BÚ: 441028359/0800 P. Kamil Vrzal, farář - mob: 728 775 536, P. Jaroslav Miškovský, farní vikář - mob: 733 741 874 P. Václav Nekolný, výpomocný duchovní - tel: 321 796 177, Zásmuky Bc. Markéta Havrdová, pastorační asistentka - mob: 777 603 020
Vydání dalšího čísla farního Věstníku 24. 10. 2015 Děkujeme za dobrovolné příspěvky na pokrytí nákladů s vydáváním. 16
