Splendid. Uvnitř čísla U nás se přeci nestřílí Maturitní ples Samolibost a znechucení některých profesorů. Číslo 2. Ročník I

Splendid Ročník I.

Číslo 2

Uvnitř čísla • • •

U nás se přeci nestřílí Maturitní ples Samolibost a znechucení některých profesorů

OBSAH

Obsah

Nazdárek!

Vztahy

Rodiče vs. Děti…………………………. 3

Rozhovor

U nás se přeci nestřílí!......................... 4

Žhavé jádro

Školní skříňky…………………………….7 Zkáza dolní budovy……………………..8 Čudlíková aféra…………………………. 8

Kolem nás

Filmový klub Jeden svět na školách…..9

Máme své názory

Znechucení a samolibost některých profesorů………………………………... 10 Přiznání………………………………….. 10 Z Splendid? WTF?................................. 11

Nepovinné předměty

27. února 2007 - Vaše Evropa, vaše budoucnost……………………………….12 Pozor, pozor! Přichází tvůrčí psaní.doc.. 13 Komiks………………………………….13

Mostecko

Planetárium Most………………………..14

Naše akce

Maturitní ples…………………………….15 WTC……………………………………...16 Rozhovor Str. 4

Nep.př. Str. 12

Prázdniny nám skončily, a aby ta realita nakonec nebyla tak krutá, přinášíme vám nové číslo školního časopisu. Jako ústřední téma tohoto čísla jsme zvolili problematiku šaten a skříněk na obou budovách. Články a komiks vztahující se k danému tématu objevíte uprostřed časopisu (články Šatní skříňky, Zkáza dolní budovy, Čudlíková aféra). Naleznete zde i navázání na úspěšný rozhovor s Amy Adams-Miller, tentokrát ovšem „z druhé strany“ - ze strany studenta, který se na deset měsíců odstěhoval do Ameriky (článek U nás se přeci nestřílí). Mimochodem - máte také drobné „generační rozpory“ s rodiči? Náš redaktor Mr. Fuckowski o nich napsal velmi výstižný článek (Rodiče vs. děti). A jelikož se jedná o školní časopis, je zde samozřejmě také prostor pro vaše postřehy, názory, připomínky - a to i anonymní (článek Znechucení a samolibost některých profesorů, článek Z Splendid? WTF?). Na závěr jen poznamenám, že v příštím čísle bychom se chtěli zabývat tématem přezouvání, a tak veškeré vaše zkušenosti, námitky, připomínky, a to nejen k danému tématu, vítáme na mailové adrese. Pac a pusu Oksy Šéfredaktorka

Šéfredaktorka: Oksana Zetková [OKSY] Redaktoři: Barbora Blahová, Jirka Dekastello, Kateřina Hošková [KATTY], Eliška Janečková, David Krátký, Martina Lišková, Bolek Malý, Eliška Marečková, Kateřina Mrkáčková, Honza Pham, Anna Řeháková, Mirek Slíž, Kateřina Spustová, Jirka Vodrážka a další Grafika: Filip Cichý, Adam Chýlek Email: [email protected] Číslo 1 vychází 27.3.2007 Děkujeme vedení školy, že nám umožnilo tvorbu a tisk tohoto časopisu.

2

VZTAHY

Rodiče vs. děti si si jako každý jiný myslíte, že zrovna vaši rodiče vyhráli slosování v loterii a Bůh z nich udělal naprosté idioty. Takhle si to myslí hodně lidí. Tento pocit ve vás vypukne, hned jak vám něco nedovolí. Je jako květina. Vaši rodiče ji zalévají. Jediné, čím se dokážete bránit, je věta „Tam se to smí.“ Je vám naprosto jedno, kolik toho pro vás vaši rodiče dělají. Hlavně vám nekoupí nové kolo. V Kazachstánu byste ho měli i s helmou. Jednoho dne na vaše dveře zaklepe Puberta s nabídkou báječných masožravek. Tu jednu větu nahradí činy. Co vám rodiče zakážou, uděláte, co vám udělají, odplatíte. Masožravku v sobě nosíte až do konce puberty (nebo života). Připadají vám rodiče staromódní? Stydíte se za ně? Přesto vás počali a měli byste být rádi. Je to těžké hlavně, když máte vztek. Ale dá se to zvládnout. Koneckonců, když svým chováním přesvědčíte rodiče, aby vám přestali rostlinu zalévat, jednoho dne zemře. Známky? Pro nás možná bezvýznamné cifry. Pro celou naši společnost důležitá čísla, hodnocení vašeho vzdělání. A co by to bylo za rodiče, kterým by byly vaše

A

známky šumafuk. Asi úžasní, řeknete si. Žádné zákazy, žádné učení a naprostý klid. Ale hned jak dostanete známku špatnou, začnou s předem připraveným proslovem o budoucnosti a tak dále. Většinou to končí zákazem, vzteklým odchodem (vaším, ne vašich rodičů), zabouchnutými dveřmi a pokusy s woodoo. Vždyť oni nechápou, že známky jsou

pouhé hodnocení našich znalostí. Naše znalosti se dají zlepšit. A známka už ne. Nebudete psát tu samou písemku dvakrát. Někdy po vás rodiče chtějí samé dobré známky. Musíš mít samé jedničky! Vyhrožují vám výprasky, zákazy, jednosměrnou letenkou do Afriky atd. Kvůli tomu se nechce velkému počtu dětí chodit do školy. Mají strach z rodičů. Tají před nimi známky. Horší je, když se nejedná o plané výhružky.

Do Afriky vás nepošlou, místo toho vás zbijí. Dítě pak nechce dostávat špatné známky. Nechce psát písemky. Nechce chodit do školy. Má potřebu dostávat samé dobré známky. A co když je nedostane? Cítí stres před písemkami. A ještě větší po obdržení výsledků. Čtyřka. Co teď? Co udělají rodiče? Jak řekl L. N. Tolstoj. „Nejde ani tak o to vědět toho mnoho, ale znát ze všeho toho, co je možné vědět, to nejpotřebnější.“ Nemusíte rozumět teorii relativity, abyste byli právníci. Snad vás tohle uklidní po každé špatné známce. Řekněte to i rodičům. Třeba to pochopí. Vždyť ta budoucnost, o které se tak mluví, je vaše. Jedno je jisté. Jednoho dnes vám někdo nebo něco oznámí, že jste se stali rodiči. Zapřísahejte se, že nebudete jako vaši rodiče. Nedodržíte to. Budete na ně mít vztek, budete jim vyhrožovat, nekoupíte jim kolo. Jednoho dne vztekle prásknou vaše děti dveřmi. Neuvidíte v nich sebe před dvaceti lety. Gratulujeme, právě jste přišli s konvicí a zalili masožravku. Mr. Fuckowski

3

ROZHOVOR

U nás se přeci nestřílí! a předchozí rozhovor s americkou učitelkou žijící rok v ČR navazujeme nyní interview se studentem našeho gymnázia, který momentálně tráví rok v americkém Connecticutu. Jiří Puc nám poskytl svůj pohled do zákulisí amerického života, který opravdu není vždy jako z hollywoodského filmu.

N

Proč ses rozhodl vstoupit do výměnného programu? V dnešním světě je angličtina zřejmě tím nejdůležitějším jazykem. Když jsem se rozhodl pro studijní pobyt v Americe, myslel jsem na svoji budoucnost spojenou s dokonalou znalostí jazyka. Také jsem chtěl poznat novou kulturu, o které jsem měl pouze neurčitou představu z amerických filmů. Navíc jsem šel ve šlépějích své sestry, která se zúčastnila programu před pěti lety. V neposlední řadě jsem si vybavil rčení: “Kolik umíš jazyků, tolikrát jsi člověkem.” Jak takový výměnný program funguje? Nejtěžší částí celého procesu je rozhodnout se, zdali opravdu máte tu odvahu a odhodlání stát se “exchange” studentem. Poté stačí vyhledat jednu z několika agentur, které nabízejí výměnné pobyty. Každá z nich poskytuje trochu odlišné služby a požaduje jiné ceny. Musíte také složit test z vámi zvoleného jazyka, avšak nemusíte jím 4

vládnout skvěle pro postup do dalšího kola. Poté přichází fáze čekání, protože nemáte možnost vybrat si rodinu, u které budete celý příští rok bydlet. Probíhá to přesně naopak. Rodina, která si vás vybere, platí naprostou většinu výdajů, a když se chováte slušně, tak vám i vypere a udělá dobrou svačinu. Jednoduše vás berou jako člena své rodiny. Musíte chodit do místní školy, kterou nesmíte zanedbávat, protože byste jeli okamžitě zpět domů, stejně jako kdybyste řídili, pili alkohol či spáchali jakýkoli jiný trestný čin. Co bylo pro tebe nejtěžší? Nejhorší zážitek spočíval v neschopnosti uplatňovat smysl pro humor. Dočasně jsem ztratil velkou část své osobnosti. Navíc můj “otec” má velice dobrý, ironický smysl pro humor. Často si ze mě dělal srandu, avšak já jsem buď nerozuměl nebo jsem nebyl schopen zareagovat způsobem, jakým bych reagoval v češtině. Naštěstí je to teď už dobré. Druhou těžkostí bylo adaptovat se na mou novou školu. Měl jsem dojem, že jsem se octnul na nejrušnějším místě světa (škola má asi 2000 studentů). Byl jsem lehce nervózní, protože jsem nikoho neznal. Rychle jsem poznal, ze má angličtina není na tak dobré úrovni, jak jsem si představoval. V prvních dnech jsem zažil několik

trapných scén, které opravdu nezvedly mé sebevědomí. Má rada zní: Přikyvování se rozhodně nevyplácí! Také mě překvapilo množství úkolů, které jsem dostal jen za první týden. Průměrně jsem nad nimi trávil kolem pěti hodin denně. A když jsem poté dostal i povinnou četbu, která obsahovala mnoho archaismů, metafor a frází, škola se stala mým celodenním zaměstnáním. Naštěstí se zlepšením jazyka se má práce poměrně zrychlila. Další z věcí, na které se mi jen těžko zvyká, je americký chléb. Mé české chuťové pohárky stále neakceptují tento druh jakožto chutnou část pokrmu. Co tě mile překvapilo? Všichni se ke mně chovali mile a měli pochopení pro mé počáteční nesnáze. Také mě překvapilo, kolik lidí si se mnou chtělo hned od začátku mého pobytu povídat. Před svým odletem jsem byl informován, že budu bydlet v nějakém zapadlém městečku či malé vesničce (“in the middle of nowhere”), což mi ostatně potvrdili i exchange studenti, kteří pobývali v USA minulý rok. Také jsem byl varován svou sestrou, která svůj pobyt strávila uprostřed burákových polí v Georgii.

ROZHOVOR Když jsem dorazil do svého prozatímního domova, čekalo mne milé překvapení. Žiji v hustě obydlené oblasti na východním pobřeží. Mnoho malých měst s možností zábavy se nachází v blízkém okolí. Tím největším je 150 tisícový New Haven, který je vzdálen asi patnáct minut jízdy autem. New Haven by se dal označit za kulturní a univerzitní středisko Connecticutu, sídlí zde jedna ze tří nejvýznamnějších univerzit v USAYale.

politické debaty mezi žáky staly běžnou částí rozhovoru. Dokonce vznikl i Republikánský a Demokratický klub. Další kulturní rozdíl mezi ČR a USA jsou peníze. Tento rozdíl je umocněn mým pobytem v Connecticutu, což je nejbohatší stát USA. Tento fakt je vidět na každém rohu – nádherné silnice, domy, školy, velká nákupní střediska téměř v každém větším městečku atd. V čem je rozdíl mezi studenty? Narozdíl od Čech, kouření a pití alkoholu je vysoce společensky nepřijatelné, pokud nejste zletilí. Někteří studenti by rádi zkusili kouření či se napít, ale vysoké tresty, hlavně ze strany školy, a nedostupnost (na prodej alkoholu musíte vlastnit licenci, kterou je těžké a drahé nabýt, avšak velice lehké pozbýt) je odrazuje. Další rozdíl jsou již zmiňovaná auta. Ve všech ostatních ohledech jsou stejní.

Jsou mezi kulturami velké rozdíly? Určitě. Je jich opravdu hodně..Jeden nejpřekvapivějšíc h byl, že objetí s příslušníkem opačného pohlaví je velice často používaná forma pozdravu či rozloučení. Také se mi zdálo neskutečné, že téměř každý šestnáctiletý teenager má své vlastní auto. Velice zajímavé bylo pozorovat předvolební šílenství. Téměř každý je přesvědčeA co školský systém v ný demokrat nebo republi- USA? kán. Tato politická pře se Je velice rozdílný. Školpřenesla i na školu, kde se ní předměty nejsou určené,

naopak, studenti si je mohou volit! Jsou zde nějaká omezení, např. každý semestr musíte mít minimálně jeden kurz angličtiny a vědecký předmět (biologie, chemie). Zvolené předměty máme každý den, stejnou hodinu. Jednotlivé předměty jsou buď celoroční nebo semestrové. Za každý absolvovaný předmět jsou vám přičteny kredity. Za sto kreditů můžete graduovat (maturovat). Pokud se zapíšete do nejtěžších kurzů (AP classes), dostáváte extra kredit, který je užitečný na vysoké škole. Co se učení týče, ve škole se klade mnohem větší důraz na interakci s žáky. Hodiny jsou obvykle lehčí než u nás, zato práce po škole (úkoly) je na dlouhé hodiny. Možná díky velkému množství úkolů je zde kladen mnohem menší důraz na memorizaci. Další zajímavostí je, že každý předmět má odstupňovanou obtížnost. Většina předmětů na našem gymnáziu by měla největší obtížnost. AP třídy jsou však obtížnější, a to i po stránce úkolů. V zásadě platí, že pokud jste ve více než dvou AP třídách, nemáte život. Škola nabízí neskutečný počet zájmových kroužků a

5

ROZHOVOR

klubů, počínaje Amnesty International Club, Anime Club a Environmental Club, až po Global Warming Club, Games Club, Magic Club a Yoga Club. Dohromady je zde 75 kroužků! Studenti si mohou založit nový kroužek, pokud si o to zažádají. Všechny sporty se převážně hrají v rámci škol a školských soutěží. Na mé škole máte možnost přihlásit se na jeden z 18 sportů.

jako zde. Také se mi líbí, že nedostáváme tolik úkolů. Naše škola je mnohem osobitější místo. Strávil jsi v USA Vánoce. Jaké to bylo? Úžasné. Všichni se smáli a divili se, když jsem jim vyprávěl o naší “kaprové tradici.” Místo kapra jsem měl humra. Na čas jsem si myslel, ze jsem unikl od zabíjení nevinných tvorů drastickým způsobem (ranou do hlavy), ale příprava humrů bylo ještě něco horšího. Byl jsem v šoku, když jsem viděl mého “otce” jak přináší pět živých humrů! Humři aktivně hýbali nožkama na protest proti snědení, ale nebylo jim to nic platné. Byli vhozeni do velkého hrnce s vařící vodou. Poté, když byla večeře připravená, převlékl jsem se do formálnějšího oblečení dle českých tradic. Všichni ostatní byli v teplákách a tričkách jako normálně, což mě překvapilo. Záhy jsem pochopil. Na konci chutné večeře jsem byl pokryt šťávou z humra, která cákala všude kolem při každém pokusu o dobytí masa. Pak už to mělo stejný průběh jako u nás.

Který systém je podle tebe lepší? To je těžké říct. Na americkém se mi líbí způsob známkování. Nezkouší se, píšou se pouze písemné práce. Za každou práci je předem dané maximální množství kreditu, které můžete získat. Konečná známka je tvořena obdrženými kredity. Tento systém je narozdíl od našeho velice jasný a přehledný. Nemůže se stát, že učitel vám řekne, že jedna známka má jinou hodnotu než druhá podle nespecifikovatelného měřítka vytvořeného v jeho hlavě. Americké školství nabízí možnost specializace díky velkému počtu předmětů. Já jsem si například zvolil psychologii a sociologii, které bych na naší škole nemohl studovat v tak velkém rozsaCo jiné svátky – které hu. postrádáš, které naopak Na naší škole je rozhodne vítáš? milé, ze není uspěchaná tak Zatím jsem nepostrádal 6

žádné. Naopak jsem si zamiloval Den díkuvzdání. Tento svátek je hlavně záležitostí jídla. Měli jsme hostinu pro 15 lidi. Mí “rodiče” začali vařit již den před svátkem. Nikdy jsem neviděl tolik skvělého jídla pro tak málo lidi. Bylo to úžasné. Můj “otec” upekl devět výborných koláčů jako dezert. Ach… bude se mi stýskat. S jakou nejpodivnější věcí jsi se setkal? Má “babička” utratila 4,000 dolarů (asi 80 000 korun) za týdenní pobyt jejího patnáctiletého umírajícího psa ve zvířecí nemocnici. Také jsem byl překvapen otázkami jako jestli tam u nás na východě, v Československu (pro většinu lidí jím stále jsme) máme psy, jestli řídíme na levé straně nebo jestli se běžně střílíme na ulici. Co ti tvůj pobyt dává a bere? Svého rozhodnutí jsem nikdy nelitoval. Sice jsem opustil rodinu, přátele a přítelkyni, ale poznal jsem novou kulturu, způsob uvažování a hlavně jsem se naučil jazyku. Nyní se cítím, jako kdyby se mi otevřel celý nový svět. Je to úžasný pocit. An.

ŽHAVÉ JŘDRO

Školní skříňky aždý už jistě viděl nějaký film z amerického studentského prostředí. Jistě jste si všimli školních skříněk. Každému studentovi patří jedna, a to celá! skříňka. Navíc většina těchto skříněk je vybavena kódovým zámkem v dobré výšce, abyste se nemuseli sklánět. V této skříňce mají studenti mimo oblečení také své soukromé věci, plakáty svých oblíbených zpěváků či herců, zrcátko, učebnice... To však může být pro studenty gymnázia na budově B1 a hlavně na dolní budově pouhý sen. Je pravda, že škola alespoň tento sen trochu přiblížila výměnou některých starých skříněk za nové (horní budova), avšak jsou stejně malé, a navíc ještě pro dvě osoby, což je hrůza! Vypadá to ovšem mnohem lépe než ty plechové otáčivé skříňky, které mají zámek dole, takže se každý musí ohýbat, a tím zdržuje "provoz"

K

v úzké chodbičce mezi šatnami. Důvodem, že nemáme tyto zahraniční skříňky, je zřejmě to, že škola šetří. Jinak si myslím, že naše škola je oproti jiným na dobré úrovni. Jak ve vzdělanosti, tak i vybavením. Dovoluji si i říct, že budova B1 je snad nejhezčí školní budova v Mostě. Ovšem pravda je, že o dolní budově se to říct nedá. Právě daleko hůře jsou na tom studenti z B II. Nejenom že je budova zvenčí nehezká (přitom uvnitř je dobře vybavena), ale šatny jsou tam opravdu na nízké úrovni základní školy. Tato budova i základní školou byla, ale myslím si, že ty společné železné klece, kde nemáte jistotu, jestli vám věci někdo neukradne, a hlavně v šatně příchozích, kde neznáte, kdo s vámi sdílí šatnu na převlečení, by se mohly vyměnit za samostatné pro každého studenta. Aspoň za ty

plechové skříně...Ale jak to vypadá, tak v blízké budoucnosti se toho nedočkáme. Málo místa a nedostatek finančních prostředků jsou hlavním důvodem tohoto problému. Je mi jasné, že to nelze jen tak vyřešit, a tak to nějak vydržet musíme. Zdaleka nejsme jediná škola, která má tento problém. Napadá mě, že skříňky přece nejsou všechno, i když právě kvůli nim vznikl tento článek. Buďme rádi za jiné nové věci – myslím si, že např. projektory, které byly instalovány do odborných učeben, byly dobrou volbou, a to platí i o nové počítačové učebně či nových lavicích v některých třídách. Škola jde stále s dobou kupředu, a proto si myslím, že i na skříňky jednou dojde ;) David

WTC „recenze“ na straně 16.

Email splendid.gymmost @gmail.com

7

ŽHAVÉ JÁDRO

Zkáza dolní budovy ím označuji šatny. Malá, drátěná místečka s chodbou o šířce něco málo přes metr... Do tohoto malého prostoru se nás má vejít skoro třicet? No, zdá se to být nemožné, ale opak je realitou. Každý den po absolvování většinou nudných hodin ve škole začíná boj o místa v šatnách. Každodenně se přihrnou stáda tříd a fronty před úzkými dveřmi jsou nekonečné. Málokdy se najde chytrý jedinec (a člověk by

T

očekával, že jich na tom gymplu jsou haldy:), který ochotně otevře druhou část dveří vedoucích k šatnám, a všichni se nahrnou dovnitř. A samozřejmě i ven. Což je druhá fronta. Vypadá to tam jako na přecpaných silnicích v Praze. Stupeň 3, 4... Uvnitř šaten se strkají žáci u věšáků s bundami. Nikdo nemá výhodu, protože ti, co se dostanou dovnitř dříve, se tlačí ven a ti, kteří přijdou později, se zase pro změnu tlačí dovnitř. Nikdo

z nás tomu neunikne a spíše nás to otráví než potěší. Přestože nám vedení školy nechalo namalovat šatny zelenou barvou (zřejmě s dobrým úmyslem „uklidňujícího efektu“), s námi to ani nehne. Pro všechny, kteří se rádi „tulí“ a tlačí, mám jednu dobrou zprávičku - do budoucna se to jen tak nezmění . Katty

Čudlíková aféra okud máte to štěstí a vlastníte jednu z nových skříněk na horní budově, jistě víte, co mám na mysli. Nejprve to bylo pouze pár nešťastníků, kteří při příchodu ke svým skřínkám zjistili, že se do nich nemají jak dostat, neboť jim chybí k otevření nezbytný úchyt. Možná, že to vypadá jako banalita, ale pokud pokaždé, když se pokoušíte dostat ke svým věcem, strávíte minimálně 10 minut páčením dvířek (a to ne vždy úspěšným), už vám to tak banální nepřipadá. Přitom na počátku nebylo nic obyčejnějšího než lidská zvídavost. Někdo jednodu-

P

8

še zjistil, že se „čudlík“ dá odmontovat. Po jeho odmontování položil pachatel inkriminovaný úchyt na vršek poškozené skříňky. Toho si ale poškozený nevšiml, a tak začal onen bludný kruh „ukradli mi – ukradnu někomu jinému“ a rázem se 80% skříněk stalo nedobytnou pevností. Situace začala být neúnosnou. Studenti, beztak už vynervovaní blížícím se pololetím, páčili dvířka pomocí klíčů, z nichž se už pár stalo obětí této aféry. Jaký to mělo důvod? Pokud na začátku byl pouze jeden odmontovaný úchyt a naráz jich chybělo několik desítek, je namístě otázka, kam

se všechny poděly? Je snad možné, že už by i v naší škole řádili horliví sběrači kovošrotu? Věc je již vyřešena, čudlíky byly nahrazeny novými a škola učinila opatření, aby se tato situace už nikdy neopakovala. Studenti jsou vybízeni k zamykání šaten i šatních sektorů. Je otázkou, zda dáme přednost pečlivému zamykání (které je ovšem, přiznejme si, trochu otravné), nebo riskneme život našich skříněk znovu. An.

KOLEM NÁS

„Jeden svět“ Filmový klub Jeden svět na školách

U

rčitě sis všiml(a), že na naší škole začal působit Filmový klub Jeden svět na školách. Zapoj se! Jde také o nás a naši budoucnost. Rozhodně by bylo dobré vědět, že studujeme mimo jiné proto, abychom se poučili z chyb, které udělaly generace před námi, i ta naše, která ničí planetu, a abychom tedy přispěli dobrem v následné společnosti, kterou budeme tvořit my. Poučme se! Buďme moudřejší. Jde také hlavně o děti, které jednou budeme mít. Sleduj zajímavé dokumentární filmy! Ať opravdu vidíš, co vše se děje. Diskutuj! Rozvíjí to nejen tebe, ale i osoby kolem tebe. Položil jsem pořadatelům tohoto projektu na naší škole pár otázek. Čti dále a dozvíš se více.

vědního semináře pod taktovkou paní profesorky Ježkové. Cílem je informovat spolužáky o globálních problémech na různá témata, o kterých se málokdy mají šanci více dozvědět. Proč akce probíhají jen jednou za měsíc? Zdá se mi, že je to celkem pasivní, protože žákům naší školy by se tyto dokumentární filmy měly pouštět častěji. Zdaleka to není tak lehké, jak se to může zdát - než se vybere film a dohodneme se. A to trvá asi 14 dní. Spektrum nabídky je velice široké, vybereme téma a k němu musíme vybrat film nejvhodnější pro diskuzi. A to nebývá snadné.

Jaké jsou vaše vize do budoucna? Překvapil nás nemalý zájem studentů, tudíž takto chceme pokračovat dál. Jak byste charakte- Jednou měsíčně proběhne rizovali činnost filmové- filmový klub. Počítáme, že bychom zvali i hosty, ho klubu? Jde o rozšiřování zna- kteří by mohli o dané prolostí o globálních problé- blematice přednášet, a mech, které se dotýkají příští rok bychom klub nás všech. FK vznikl chtěli předat novým pořaz iniciace společensko- datelům, protože to bude

náš poslední ročník. Jaký bude další film a co vzkážete studentům, abyste je nalákali? Jaký bude další film, to zatím nevíme. Ale určitě přijďte. Světové problémy se týkají nás všech a bylo by dobré se informovat o tom, co se děje. Pokud se bude někdo chtít zapojit aktivně, budeme jedině rádi. Žijeme ve třetím tisíciletí a svět se stává jednou obrovskou vesnicí. Pro někoho dobře, pro někoho špatně. Na jednom konci vesnice se lidé mají dobře a na nic si nestěžují. Někteří z nich se smějí těm na tom druhém konci, kteří pro své pohodlí těžce pracují. Nespravedlivé? Možná. Každý má šanci se rozhodnout, zda se bude smát či nikoliv. Co si vybereme? To už záleží na svobodné volbě každého z nás. Ale nezapomeňme, že jsme lidé a musíme si v nouzi pomáhat. Pomozme tím, že se budeme informovat, jak se lidem v různých částech vesnice žije. Hynek 9

MÁME SVÉ NÁZORY

Znechucení a samolibost ... Znechucení a samolibost některých profesorů

neb článek o tom, jak na mě působí někteří profesoři….. …pro přiblížení vám popíšu, co se mi stalo jednoho školního dne.

A

Ráno brzy vstanu a celý rozespalý přijdu do školy. Nevábně zazvoní a očekávaný kantor se stále neblíží. Už nám uplynulo asi pět minut, když do třídy přichází jistá nejmenovaná paní profesorka s velice nudným výrazem ve tváři. Rozhlédne se po třídě a pomalým nevýrazným hlasem spustí: „Posaďte se a rozdejte si papíry.“ Jak všichni tuší, přišla neohlášená písemka.

Přemýšlím, co si počnu… zatímco profesorka zapisuje do třídnice, nenápadně si vytáhnu učebnici a položím si ji na stehna. Nějakých 25 minut jsem vše do písemky opisoval z učebnice. Chtěl jsem to mít správně, tak jsem opsal téměř slovo od slova. Byl jsem hotov. Ozvalo se: „Tak to odzadu vyberte.“ Ve zbytku hodiny se profesorka jala patřičně ohodnotit práce. Přišlo zděšení. Na mé písemce je 3- !!! „Jak je to možné?,“ říkám si….co mi tam chybí?? Vždyť v celé písemce je jen jedna vidlice. Tak jdu za profesorkou a ptám se jí, co mi tam chybí. Načež mě profesorka pošle,

abych se podíval do učebnice…. Můj spolužák, který zrovna nepatří mezi výborné studenty (stejně jako já), vše opsal z učebnice. Dostal ale 1- ! Zeptal jsem se ho, jak to jako udělal, že dostal 1- a má tam zhruba to samé co já. Na mou otázku odpověděl: „No, jednoduše – nepodepsal jsem se.“ Myslím, že někteří profesoři v našem ústavu si známkují písemky podle toho, jak se jim který žák líbí a jak na ně působí…no řekněte sami… není tohle jakýmsi důkazem? anonym

Přiznání dyž nám profesor Libich o hodinu literatury rozdal papírky a řekl, že budeme pracovat podle vzoru knihy Možná, možná ne od amerického spisovatele Roberta Fulghuma, neměl nikdo ani „tucha“, co nás v příštích minutách bude čekat. Nezbývalo než si přečíst ukázku z učebnice a věřte, nebo ne, práce se nám začala víc než líbit.

K

10

Spisovatel se přiznává, co prováděl za zády svých dětí, když byly malé. A my? My se taky přiznáváme…

Myslím si, že do páté třídy jsem měl schopnosti Spider-mana, od šesté zmizely.

Jako malá jsem v Delvitě snědla lentilky.

Když jsem lhal, nikdo na to nepřišel, když jsem mluvil pravdu, mysleli si, že jsem lhal.

Když jsem vytahovala pískomila z akvárka, utrhla jsem mu kousek ocasu a pak jsem tvrdila, že se popral s druhým pískomilem.

MÁME SVÉ NÁZORY Byl jsem líný, když jsem měl něco udělat, a tak jsem byl „nemocný“.

Doma říkám, že se jdu učit, ale lakuju si nehty nebo čtu.

Květiny v našem pokoji už celé desetiletí neumírají v důsledku mého přílišného zalévání.

Ze vzteku na tátu jsem nakopla jeho děti.

Stříkací a kuličkové pistole (nebo další předměty) mého bratra, které soustavně narušují mé duševní zdraví, nemizí náhodou. Řekl jsem, že budu spát u kamaráda, ale spal jsem u kamarádky. Ten chleba nestál 30Kč.

Jak jsem tenkrát chyběla, tak mi nebylo zase tak moc špatně… Má podlaha v pokoji vážně není z kopce, jak jsem tvrdila, když bratrovi „ujela“ židle na kolečkách. Přiznání bratrovi: Říkala jsem Ti nanejvýš „kreténe“, i když mě napa-

daly mnohem horší věci. Někdy schválně navedu papouška provokováním, aby pořádně křičel, protože tátu to děsně rozčiluje a já se s ním ráda hádám. Když mám zaracha, chodím ven. Přiznání rodičům: Když jsem vám říkala, že vás mám ráda, bylo to vždycky za nějakým účelem. Kvarta B

Z Splendid? WTF ? isten bitches. Když mi Oksanka řekla, že musím do dalšího čísla napsat článek, o čem chci, tak mi bylo jasný, že Oksana je zoufalá z nedostatku příspěvků do časopisu. Toho jsem využil a napsal kráááásný článeček jako ze škatulky. Byl krásný den a já šel po ulici. Někdo to tak asi zařídil a já musel i tenhle den do školičky. Přijdu do školy, udělám si úkoly a najednou, co neslyším. Oksanka bude vydávat časopis. Přepadlo mne dejavu a říkám si: „No, to už tu bylo." Moje

L

zvědavost mi ale nedá nejít k Oksance a nezjistit více informací. "Oksanko, ahooj, jak se máš, jo a ty budeš dělat časopis?" Oksanka na to: "Jo, budu, heč". Přepadl mne smích, protože když Oksana vydávala v primě časopis, dopadla jako sedláci v Iráku. Oksanka se ovšem

stejně jako Chuck Norris a Bin Ladin nikdy nevzdává. Moje pochybnosti mi hlodaj mozek 2 měsíce a onen den D je tady. Oksana porodila. Časopis. Beru časopísek do ruky a cítím se jako Ewa Farná v její písni, když zjistí, že její kluk ji podvádí s vlastním dědečkem. Moje dojmy z časopisu shrnuji v následujícím odstavci.Ehm, titulní strana je hrozná, opravdu hrozná. Beze smyslu poplácané obrázky a zbytečné efekty. FUJ!

11

NEPOVINNÉ PŘEDMĚTY Úvodník jako pro 5tileté ďítě, cítím se jako blbec, když ho čtu. Většina článků úplně o ničem. Nelze se tomu ani divit, když je píši ti lidé, kteří je píší. KATTY, K.M a další. Články o vzniku názvu čehokoliv (Splendid) ještě nikdy díru do světa neudělaly. Stejně tak stupidní filmová recenze od K.M, ve které se řeší naprosté blbosti a důležité věci se vytrácejí do ztracena. K.M asi nechápe, že film není kopií knihy, nýbrž jejím přepracováním, a navíc prvky jako barva vlasů, vypuštění postav z děje atd. jsou dopředu zamýšlené a nejsou to chyby, natož chyby režisérky, jak se nám K.M sna-

ží nakukat. Eragon je klasický zimní hollywood blockbuster a jako takový musí hlavně vydělat peníze. Recenze na něj a navíc od tak filmově zabedněné autorky je NANIC. Rozhovor s Amy Addams je docela pěkný a filmový klub taktéž. Ostatní odpad. Oksana jako autor se zatím moc nevytáhla. Článek o jakémsi kempu je opravdu dost mimo mísu, co víc je i mimo stůl a celoou planetu Zemi (jestli je i mimo tento vesmír, jsem nezjistil). Další věc je organizace časopisu. Když napíšu do časopisu člá-

nek o análním otvoru mého křečka a bude dobrý, tak se můžete u Splendidu spolehnout, že ho Oksana zcenzuruje a posléze ani neotiskne. Splendid bude leda tak Shit, jestli ho bude Oksana nebo někdo jiný cenzurovat. Časopis tak bude odkázán na zbytečné a nudné články. Jestli bude tento trend pokračovat, nikdo to číst nebude. Thats all. Bolek Malý Pozn. Ještě, že jsme Tě našli. Konečně má někdo křečka. Oksana

27. února 2007 - Vaše Evropa, vaše budoucnost ástupci národních rad mládeže ze 27 členských států EU připravili v lednu 2007 v Bruselu diskusní dokument pro vnitrostátní diskuse, které proběhnou v jednotlivých členských státech EU. V duchu tohoto dokumentu, pod heslem "Vaše Evropa, vaše budoucnost", uspořádala 27.2.2007 Česká národní agentura Mládež zastoupená Pavlem Duškem, Universita J.E.Purkyněfakulta sociálně ekonomická v Ústí n.L. zastoupená prof. Ing. Zdeňkem Schreinem CSc. a Eurocentrem

Z

12

Ústí n.L. zastoupené S. Bartůňkovou mimořádnou debatu týkající se budoucnosti E vropy. Debatní klub při našem gymnáziu se debaty zúčastnil. Tým ve složení Veronika Klimsová, Martina Košťálová, Adéla Maršounová a Erich Pour diskutoval nad šesti tématy týkajícími se všech mladých Evropanů (např. mládež a vzdělávání či demokracie a občanská společnost…). Díky takovým vnitrostátním diskusím proběhnou konzultace v širokém měřítku a soustředí tak

názory z celé EU. Proto byli také debatéři pozváni v sobotu 3.3. 2007 do Prahy na celodenní debatu nad těmito tématy se zástupci ostatních regionů ČR. Škoda jen, že se tento termín kryl s termínem našeho maturitního plesu. S výsledky diskuzí byli seznámeni nejvyšší evropští představitelé v den 50. výročí Římské smlouvy (1957) na summitu mládeže v Římě 24. a 25.3 2007 Ing. Vladimír Černý

NEPOVINNÉ PŘEDMĚTY

Pozor,pozor! Přichází tvůrčí psaní.doc o je to vlastně tvůrčí psaní? Každý si pod tím představuje něco jiného. Pokud si představujete louku nebo nebeské výšiny, jste úplně vedle a radši skočte na jiný článek. Hned na první seanci jsme tuto zapeklitou otázku řešili. Někteří si představovali prostor pro fantazii, únik z reality či jak vyjádřit své myšlenky. Jiní tam nebyli. O co se vlastně pokoušíme? Pokoušíme se vyjádřit své myšlenky na prázdný

C

papír a pokaždé jinou formou. Věřte nám, že jich je

opravdu hodně. Tvůrčí psaní je tedy také pro náročné a jedince s inspirující fantazií. Zrovna nyní se pokoušíme o koláž. Ale ne o jen tak ledajakou koláž, nýbrž o koláž básnickou. Na naše výtvory se můžete těšit v nějakém dalším čísle našeho časopi-

su. Co nás vlastně inspiruje? Samozřejmě i náš průvodce světem literatury, pan profesor Vilém Vránek, ale hlavně se inspirujeme navzájem. Neposlední řadu naší inspirace tvoří vhodná hudba a obrazy. Kdy nás vlastně můžete přistihnout při činu? Nebojíte-li se vyjádřit své pocity, myšlenky, touhy a sny, najdete nás každé pondělí na stejném místě, v knihovně na budově B1. Seance začíná pokaždé ve stejnou dobu v 13:30 hod. Tužku a papír s sebou! Káťa S.+ Káťa M.

Komiks

13

MOSTECKO

Planetárium Most

U

přímně si řekněte, kdo z vás tušil nebo věděl, že se mělo naše planetárium rekonstruovat a že bylo okolo půl roku zavřené. Dne 1.3. 2007 proběhlo jeho otevření a můžete se těšit na dobrou podívanou. A na co že se to tedy můžete těšit? Na věrný obraz jižní a severní oblohy, animace a výlet do vzdálených koutů vesmíru. Bližší informace se můžete dočíst v rozhovoru s panem Bc. Zdeňkem Tarantem, předsedou Astronomické společnosti Most. V čem spočívá modernizace planetária? Již nepromítáme diapozitivy, ale promítáme obrázky, animace, filmy. Čili všechno je řízeno počítačem. Je zde velmi kvalitní zvuk. Sedačky jsou speciálně přizpůsobeny pro prostředí planetária, takže při pozorování umělé oblohy nebolí za krkem apod. Pojďme teď k samotnému přístroji. Opravdu jsou pouze tři 14

v České republice? Jak je na tom vůbec Česká republika co do počtu planetárií? V České republice je celkem osm planetárií. Těch osm planetárií má tři druhy přístrojů. Ty úplně nejstarší jsou tři: v Brně, Budějovicích a Hradci z roku 1960. Umí promítat pouze severní oblohu tzv. ZKP1. My máme ZKP2, ta dvojka na konci znamená, že umí promítat i jižní oblohu (viděli jsme v průběhu pořadu). A potom jsou ještě planetária střední nebo velká, což mají samozřejmě v Praze. Praze se nechceme ani vyrovnávat, protože 200 míst bychom Mostě asi neobsadili. Jaké pořady chystá planetárium pro návštěvníky? Vlastně takové tři druhy pořadů. Pořady hlavně zaměřené na doplňkovou výuku škol - pro 4., 5. a 8., 9. třídy základních škol, střední školy a pro veřejnost, to je ten druhý program. Třetí typ teprve připravujeme. Bude spočívat v tzv. cestopisných pořadech, kdy cestovatelé, a není jich kupodivu málo, rádi promítnou obrázky. My v planetáriu jsme schopni udělat velmi působivé

prostředí jižní polokoule nebo těch míst, kde právě působili, a ukázat, že spali pod jižním křížem apod. Kdy k vám mohou návštěvníci zamířit? Pro školy jsme k dispozici v průběhu pracovních dní od 8 do 15 hodin. Na naší internetové stránce je možné vidět obsazenost, takže se mohou podle toho přizpůsobit a naplánovat, kdy by měly zájem. Pro veřejnost jsou pravidelné pořady: úterý, čtvrtek a sobota od 16 hod. Dnes vysíláme již druhý pořad a stále máme plno. Tím chci říct, že nikdo nebude odmítnut, pouze bude muset počkat, až skončí jeden pořad, aby mohl přijít na pořad druhý. Více informací na http:// asm.wms.cz/ Vstupné: Do 10 let - 20 Kč 11 let a více - 30 Kč

Otevírací doba: Pro školy: pracovní dny od 8.00 do 15.00 hod. Veřejnost: úterý, čtvrtek a sobota od 16.00 hod.

Káťa M.

NAŠE AKCE

Maturitní ples sobotu 3. 3. 2007 proběhl v mosteckém reprezentačním domě maturitní ples posledních ročníků našeho gymnázia. Už při vchodu do sálu jste měli pocit, že procházíte celní kontrolou – první kontrola lístku, druhá kontrola lístku, třetí kontrola, jestli něco nepronášíte, a slušivý stříbrný pásek na ruku na závěr. Ten měl široké praktické využití, na ruce vytvářel v diskotékovém osvětlení slušné efekty. Zároveň platil jako propustka a vstupenka na poplesovou párty do mosteckého klubu Brooklyn – Duplex. Ples začal obvyklým předtančením a poté již začalo šerpování. V soutěži : „Kdo více fandí svým právě dekorovaným spolužákům“ jednoznačně zvítězily oktávy. Přípitkem se ceremoniální část večera uzavřela. Následovalo vystoupení nevýrazné skupiny Žízeň a

V

poté celkem zdařilé vystou- te sami) a bouřlivém odšerpení taneční formace Křeč. pování následovalo vystouTanečníkům nutno přiznat pení formace Děda Mládek Ilegal Band. značnou dávNa to, že už ku odvahy, se blížila jelikož tanjedna hodina čili na velráno, dokákém sále zali „Ilegálové“ dostat publikum do varu s atmosférou až rockového koncertu. Všichni si s radostí zapěli a zaskákali na hity typu „Jóžin z bážin“ či „Linda“. Poté následoval opět Elán Revival, tak měli návštěvníci šanci najít své hlasivky a dát alespoň trochu odpobosi. činout svým Mezi nohám. Ve velké dvě hodiny klady ráno bylo po musíakci. Ale to me neznamenazařalo, že by se dit vymělo jít domů, stoupení slovenské skupiny The Backwards, ja- na otrlé plesaře a tanečníky kéhosi Beatles revivalu, kte- čekal až do brzkých ranních rá hrála skvěle a na bavícím hodin otevřený klub Brookse davu to bylo vidět. Bylo lyn – Duplex. ale ještě nač šetřit síly. Po následných střídavých vystoupeních skupiny An. Žízeň a Elán Revival (o těch bych zmínila pouze to, že hráli Elán, obrázek si udělej15

ROZHOVOR

World Trade Center Světové obchodní centrum - 11. září - plno létajících lidí a Bush

esnáším recenze, ve kterých se nic nedozvím. Proto vám teď přinesu jednu recenzi, po jejímž přečtení budete mít krásný pocit, že víte něco nového. Jednoho krásného večera jsem se vypravil s kamarádem Tomášem Plattigem do kinematografu. Tomáš je krásný snědý chlapec a už od dětství máme velice pěkný vztah. S Tomášem nejsme žádná másla, a tak po společné poradě bylo rozhodnuto. Půjdeme se podívat na mrtvoly. Tomáš navrhoval film o slavném americkém diktátorovi Bushovi, ale byl mnou většinově přehlasován a nakonec se s mojí pomocí rozhodl pro snímek WTC. Tomášovi stejně jako mně připadal název opravdu podivný a strašidelný. Tomáš dokonce něco prohodil o svých promáčených trenkách. Po zakoupení lístků jsme oba usedli do krásných měk-

N

16

kých sedadel našeho velikého sálu Mikro a jali se pozorovat reklamy. První reklama byla o dámských vložkách a Tomáš trochu zčervenal. Věděl jsem o Tomášovi, že se stydí za svoji nesexuální orientaci, ale že mu dělají stejně jako mně problémy dámské vložky, to ne. Druhá reklama byla na kondomy a třetí na zbraně hromadného ničení. Poté už ale začal film. Oba dva (Tomáš+Bolek) jsme pořád přemýšleli nad tím opravdu záhadným názvem a já si vzpomněl, že při vstupu do kina byla po levé straně cedule s nápisem "WC". Sdělil jsem tuto skutečnost Tomášovi a po krátkém váhání už oba odcházíme ze svých míst v potemnělém kinosále směr vchod kina. Konečně příbíháme celí zpocení k ceduli "WC". Poslední nadechnutí a Tomáš statečně rozráží dveře. Zůstáváme stát v němém úžasu. Před námi se rozprostírá nádherná krajina plná slonů, žiraf, Bushů a jiných sviní. Potom už si nikdo z nás dvou (Tomáš+Bolek) nic nepamatuje. Moje první vzpo-

mínka po oné podivné noci se vztahuje k čisté posteli plné Tomáše (pardon vlastně Prokopa). Postelí tak skončilo společné dobrodružství s Tomášem (nebo Prokopem?) v podivném kině. O filmu WTC jsem už nikdy potom neslyšel. Později mi Prokop prozradil, že mne onoho večera donutil užít určité omamné látky a poté že si sám také nic nepamatuje. Přestože to všechno mohl být jenom ošklivý sen, vyvaroval bych se být vámi kina Kosmos a zejména dveří s nápisem WC, přestože je možné, že s názvem filmu (WTC) nemají nic společného. Současně vás chci také varovat před mým "kamarádem", který do mne nacpal onoho pátečního večera snad tunu hašiše, a to Prokopem Seifem. Zazvonil konec a já utnul Tomášovi tipec. … a jiné svině bych vyhodil, je to urážlivé

Bolek Malý