Spitfire Mk.XVI Bubbletop
8285
BRITISH FIGHTER
1:48 SCALE PLASTIC KIT intro In September 1941, a hitherto unknown German radial engine fighter appeared in the west European sky. The new airplane was superior to British fighters, most distressingly to the Spitfire Mk.V. The German design was soon recognized as the Focke-Wulf Fw 190 A. The losses suffered by the RAF over western Europe rose rapidly and the crisis was serious enough that the RAF ceased the majority of daytime operations in November, 1941. The next attempt to resume these types of sorties was made in March 1942. Loss rates remained unacceptably high and the RAF was forces to stop ops once again. All this was thanks to the Focke-Wulf Fw 190 A. The first response to the new German weapon was the Spitfire Mk.VIII, but the design changes were so complex that initiating timely production was not possible. In June, 1942, a German pilot landed by mistake on a British airfield delivering a completely intact Fw 190 fighter into RAF hands. Comparative trials between the Focke-Wulf and Spitfire Mk.V began almost immediatelly. These mock encounters confirmed the situation over the front – the chances of a British fighter surviving an encounter with the Fw 190 were slim. The only British fighter aircraft deemed suitable to oppose them were the Spitfire Mk. VII and VIII powered by the Merlin 61 engine. As mentioned above these were some time away of being ready for series production. But there was another way of getting a powerful fighter quickly - by mating the Merlin 61, with its two-stage supercharger, with the fuselage of the Spitfire Mk.Vc. Two Mk.Vc airframes, AB196 and AB197, were selected for this purpose and were strengthened with modified longerons to accommodate the more powerful and heavier engine. The example was finished on February 26 and the second on March 27, 1942. Flight trials were succesful and the order for series production was issued almost immediately. Series production began in June 1942 and the first Mk.IXs found their way to No. 64 Squadron in July. Performance improved significantly in comparison to the Mk.V. A top speed of 409 mph at 28,000 feet was higher by 40mph, and the service ceiling rose from 36,200 to 43,000 feet. The Mk.IX could climb at 4,000 feet per minute. The RAF finally had a fighter aircraft capable of opposing the Fw 190 A. Three main versions of the Mk IX were produced. The F.IX was powered by the Merlin 61 and was the only version on the assembly line in early 1943. The next version was the LF Mk.IX powered by the Merlin 66. This engine was designed to do its best at low altitudes. The third version, manufactired along with the LF, was the high-altitude HF Mk.IX with the Merlin 70. The majority of Mk.IXs manufactured were equipped with the so-called 'C' wing. Four 20mm cannon or two 20mm cannon and four .303 machine guns could be installed in the wings. From 1944, the strengthened 'E' wing was produced. Four .303 machine guns were replaced with two .50 heavy machine guns. Bomb racks for 250lb bombs were fitted under each wing typically. The Mk.IX became the second most numerous version of the Spitfire with a total of 5653 examples being built. The Mk.IX began to replace the Mk.V from June, 1942. Thanks to the new fighter, the RAF was ready to fight against the Luftwaffe over occupied Europe. Spitfire Mk.IXs served with the RAF to the end of war. In the postwar era, foreign air forces flew this version as well. Czechoslovak, Norwegian, Danish, and Canadian air forces operated numbers of Mk.IXs and they were not alone. Spitfires would find themselves in combat again. Czechoslovakia sold its Spitfire Mk.IXs to Israel in 1948 and these aircraft formed the backbone of the newly born Israeli air force in the fight against their Arab neighbours. The Merlin 266, built under licence by the Packard Motor Company, powered the next version, the Spitfire Mk.XVI. The early production examples were – except for the engine - almost identical to the Mk.IX. Late production blocks had bubble canopies and redesigned rear fuselage.
úvodem V září 1941 se na evropské obloze objevil dosud neznámý německý stíhací letoun poháněný hvězdicovým motorem. Nová stíhačka měla nad britskými, zejména Spitfirem Mk.V, zřetelnou převahu. V německé konstrukci byl záhy rozpoznán Focke-Wulf Fw 190 A. Ztráty RAF nad západní Evropou začaly rychle narůstat až to té míry, že britské letectvo muselo v listopadu 1941 zastavit většinu denních operací nad evropským kontinentem. Pokus o spuštění tohoto typu bojových letů byl uskutečněn v březnu 1942. Počty ztrát však byly opět neúnosné, což znovu vedlo k jejich zastavení. Vše díky Focke-Wulfům Fw 190 A. Prvním pokusem o odpověď na novou německou zbraň se stal Spitfire Mk.VIII, avšak komplexní přístup ke změnám konstrukce letounu způsobil, že nebylo možné jej dostat do sériové výroby v dostatečně blízkém časovém horizontu. V červnu 1942 přistál jeden z německých pilotů omylem na britském letišti a předal tak do britských rukou nepoškozený Fw 190 A. Srovnávací zkoušky Focke-Wulfu a Spitfiru Mk.V začaly téměř neprodleně. Cvičné souboje plně potvrdily situaci na frontě – šance britské stíhačky přestát setkání s Fw 190 bez úhony nebyly vysoké. Jediné britské stíhačky schopné postavit se plnohodnotně německému typy byly Spitfiry Mk.VII a Mk.VIII poháněné motorem Merlin 61. Jak však bylo poznamenáno výše, nedalo se čekat, že v dohledné době dospějí do fáze sériové výroby. Byla zde však ještě jedna cesta jak získat dostatečně výkonnou stíhačku – zabudovat Merlin 61 s dvoustupňovým kompresorem do základního draku Spitfiru Mk.V. Pro tento experiment byly vyčleněny dva draky, AB196 a AB197. Prošly zpevněním, aby mohl být zastavěn výkonnější a těžší motor. První z nich byl dokončen 26. února, druhý pak 27. března 1942. Letové testy proběhly natolik úspěšně, že byla objednána sériová výroba. Ta se plně rozběhla v červnu 1942 a první Mk.IX se u bojové jednotky, No. 64 Squadrony, objevily v červenci. V porovnání s Mk.V se výkony znatelně zvýšily. Maximální rychlost byla v 28.000 stopách vyšší o 40 mph, operační dostup se zvýšil z 36.200 na 43.000 stop. Mk.IX mohl stoupat rychlostí 4000 stop za minutu. RAF tedy konečně dostalo stíhačku, kterou mohlo směle postavit proti Fw 190 A. Vyráběny byly tři hlavní verze Mk.IX. Verze F Mk.IX byla poháněna motorem Merlin 61 a z montážní linky sjížděla až do počátku roku 1943. Na ni navázala LF Mk.IX poháněná motorem Merlin 66 a určená k operacím v nižších výškách a HF Mk.IX s motorem Merlin 70 konstruovaným naopak pro výškové lety. Většina Mk.IX byla vyrobena s křídlem typu C. V něm mohla být instalována výzbroj složená ze čtyř kanonů ráže 20 mm nebo ze dvou kanonů ráže 20 mm a čtyř kulometů ráže 0,303 palce. V roce 1944 se objevilo zpevněné křídlo typu E. Čtveřice 0.303 kulometů byla nahrazena dvojicí kulometů ráže 0.50 palce. Pod každou polovinou křídla byly standardně namontovány závěsníky pro 250lb pumy. Verze Mk.IX se stala druhou nejpočetnější verzí Spitfiru s 5653 vyrobenými kusy. Mk.IX začaly nahrazovat Mk.V v červnu 1942. Díky nové stíhačce byla RAF opět schopná bojovat proti Luftwaffe nad okupovanou Evropou. Ve své výzbroji si typ ponechala až do konce války. Po ukončení bojů se verze dostala i do výzbroje dalších letectev. Československé, norské, dánské, kanadské a další letectva používala desítky Mk.IX. Spitfiry Mk.IX se však do bojů dostaly i v této době. Československo prodalo své Spitfiry v roce 1948 do Izraele, kde se v bojích s arabskými sousedy staly páteřním typem nově vznikajících izraelských vzdušných sil. Na verzi Mk.IX navázala verze Mk.XVI. První vyrobené kusy se od Mk.IX lišily zejména použitým motorem, kdy letoun poháněl Packard Merlin 266, což byl v licenci vyráběný Merlin 66. Pozdější produkce také dostala snížený hřbet trupu a přepracovaný překryt kokpitu.
E TE199, Flown by Air Officer Commanding, No. 21 Group RAF, Swindersby Air Base, 1948 FOR COMPLETE PROFILE PLEASE REFER KOMPLETNÍ KAMUFLÁŽNÍ SCHÉMA NALEZNETE NA www.eduard.com/s/8285
8285 - NAV1
ATTENTION
UPOZORNĚNÍ
INSTRUCTION SIGNS
BEND OHNOUT
OPTIONAL VOLBA
INSTR. SYMBOLY
OPEN HOLE VYVRTAT OTVOR
PARTS
ACHTUNG
PLASTIC PARTS
SYMBOLES
REVERSE SIDE OTOČIT
REMOVE ODŘÍZNOUT
TEILE
J> 8280 D
INSTRUKTION SINNBILDEN
SYMETRICAL ASSEMBLY SYMETRICKÁ MONTÁŽ
DÍLY
D>
ATTENTION
APPLY EDUARD MASK AND PAINT POUŽÍT EDUARD MASK NABARVIT
PIECES
F> 8280 F
8280 J
G> 8280 G
L> 8280 L
K> 8280 K
PE - PHOTO ETCHED DETAIL PARTS
eduard
COLOURS
BARVY
FARBEN
PEINTURE
GSi Creos (GUNZE) AQUEOUS
Mr.COLOR
H1
C1
WHITE
H2
C2
BLACK
H3
C3
H4
AQUEOUS
Mr.COLOR
H 94
C138
CLEAR GREEN
C361
MEDIUM SEAGRAY
RED
C362
OCEAN GRAY
C4
YELLOW
C363
DARK GREEN
H5
C5
BLUE
C364
AIRCRAFT GRAY-GREEN
H9
C9
GOLD
H 12
2
C33
FLAT BLACK
Mr.METAL COLOR MC214
DARK IRON
MC218
ALUMINIUM
H 33
C81
RUSSET
H 52
C12
OLIVE DRAB
Mr.COLOR SUPER METALLIC
H 77
C137
TIRE BLACK
SM01
SUPER FINE SILVER
H 90
C47
CLEAR RED
SM06
CHROME SILVER
PE28
PE22 H 12 C33
PE29
C364 AIRCRAFT GRAY-GREEN
FLAT BLACK
PE29
F28 H 12 C33
F1
FLAT BLACK
F42 H 12 C33
L3
FLAT BLACK
F35 F26
F41
C364
H 12 C33
AIRCRAFT GRAY-GREEN
F34
C364
FLAT BLACK
L12
AIRCRAFT GRAY-GREEN
F18 H 12 C33 FLAT BLACK
F7 L2
L13
F25
C364 AIRCRAFT GRAY-GREEN
MC218 ALUMINIUM
H 12 C33 FLAT BLACK
C364
F27
AIRCRAFT GRAY-GREEN
F18
C364 AIRCRAFT GRAY-GREEN
H 12 C33
F32
F64
MC218 ALUMINIUM
FLAT BLACK
H 33 C81 C364
RUSSET
AIRCRAFT GRAY-GREEN
MC218 ALUMINIUM
H 12 C33
F64
FLAT BLACK
PE8 C364
F31
AIRCRAFT GRAY-GREEN
A F32
F3
C
F46
F65
C364 AIRCRAFT GRAY-GREEN
C364 AIRCRAFT GRAY-GREEN
PE31
H 12 C33
F38
FLAT BLACK
PE17
B
PE10 F16
C364 AIRCRAFT GRAY-GREEN
F61
PE18 F17 H 33 C81 RUSSET
F60
PE11 3
C PE6
PE6
F18
A
C364
B
PE9
AIRCRAFT GRAY-GREEN
PE5 C364 AIRCRAFT GRAY-GREEN
F16
OPTIONAL: DECAL 8
F66
PE2
PE3 MARKINGS
PE1
OPTIONAL: DECAL 38
H 12 C33
B ; C ; D ONLY
C364
FLAT BLACK
PE4
AIRCRAFT GRAY-GREEN
J2 J11
F4 H 12 C33
J8
C364
F62
FLAT BLACK
AIRCRAFT GRAY-GREEN
F43
AIRCRAFT GRAY-GREEN
F24
D
MC218 ALUMINIUM
F29
MC218 ALUMINIUM
F30 C364 AIRCRAFT GRAY-GREEN
4
H 12 C33 FLAT BLACK
C364
F1
F23
E C364
F2
C364
AIRCRAFT GRAY-GREEN
AIRCRAFT GRAY-GREEN
L1
F6
PE21 PE23 PE12
H 12 C33
F14
PE27
FLAT BLACK
C364 AIRCRAFT GRAY-GREEN
PE25
H 12 C33
F15
PE15
FLAT BLACK
L1 G58
D
- 1 mm
C364 AIRCRAFT GRAY-GREEN
F L16
E G64
F G57
L16
H 12 C33
UNDERSURFACE COLOR
F39
FLAT BLACK
G76
- 1 mm D3 K3 - MARKINGS
K3
A ,D
ONLY
- 1 mm 5
G46 UNDERSURFACE COLOR
G15
MC218
UNDERSURFACE COLOR
G70
ALUMINIUM
MC218 ALUMINIUM
G16 G47
G19 UNDERSURFACE COLOR
G20
UNDERSURFACE COLOR
G69
D1
K1 - MARKINGS
A ,D
ONLY
K1
D2
UNDERSURFACE COLOR
K2 K2 - MARKINGS A , D ONLY
UNDERSURFACE COLOR
G17
UNDERSURFACE COLOR
G61 G59
G72
UNDERSURFACE COLOR
G71 G18
6
G
G10
H
G12
F79
G10
L17
G44
G3 G2
G4 F74
G5 G9
G2 L18
G3
G11
G5 G43
G12
G4 G9
G11 G2, G3 - MARKINGS
A ,D
ONLY
H
G
F80 MC214 DARK IRON
F73
G12
G44 G2
G4
G11
F13 G43
G10
G3
G5
GLUE PARTS F52 & F53 ONE BY ONE F53
G9
F52 F21
L4
7
J6
F59
L15
F72
H 94 C138
CAMOUFLAGE COLOR
CLEAR GREEN
L14
F71
J1 H 90 C47 CLEAR RED
G1 L8
PE20
UNDERSURFACE COLOR
MC218
G7
PE19
ALUMINIUM
G27 L9
UNDERSURFACE COLOR
UNDERSURFACE COLOR
UNDERSURFACE COLOR
G1 UNDERSURFACE COLOR
G29
UNDERSURFACE COLOR
MC218 ALUMINIUM
G13 G8 MC218 ALUMINIUM
G28 UNDERSURFACE COLOR
F36
MC218 ALUMINIUM
PE26
8
G30
UNDERSURFACE COLOR
G14
F58
G6
G6
UNDERSURFACE COLOR
G37
G37
G38
G39
G38
G36
G36
G39
UNDERSURFACE COLOR
UNDERSURFACE COLOR
MARKINGS
G33
A ,D
ONLY
MARKINGS
G50
G49
L10
L6
L6
G33
L11
L
ONLY
L10
G50
G35
A ,D
L11
G35
L5 G49
G6
G6
UNDERSURFACE COLOR
R
L5
G24
H 77 C137
MC218 ALUMINIUM
TIRE BLACK
SM06 CHROME SILVER
UNDERSURFACE COLOR
H 77 C137 TIRE BLACK
MC218 UNDERSURFACE COLOR
ALUMINIUM
PE30 G45
G23 G54
PE30 REMOVE FOR UNDERCARRIAGE LOWERED
REMOVE FOR UNDERCARRIAGE LOWERED
SM06 CHROME SILVER
L
G53
MC218 ALUMINIUM
G45
J7
R
MC218 ALUMINIUM
H 77 C137 TIRE BLACK
F48 MC218
UNDERSURFACE COLOR
F49
F55 H 77 C137 TIRE BLACK
UNDERSURFACE COLOR
ALUMINIUM
F14, F15 UNDERSURFACE COLOR
F57
9
J
J9 - MARKINGS B ; C ONLY
K
J10
J9
PE16 J4
K J10 J
J4
F37
MARKINGS
A ,E
ONLY
L7
L
G74
F70 F70 - open canopy & open door L7 - open canopy & closed door
G42 G40
G41 G41 - MARKINGS A , E ONLY
G42 G40 G74
G41 G41 - MARKINGS A , E ONLY
MARKINGS
A ,E
ONLY
L
F70
L7 C364 AIRCRAFT GRAY-GREEN
G66
PE24
decal 14 ? 15 PE14 C364 AIRCRAFT GRAY-GREEN
G65
PE24
K J10
G63
J
J4
L L7 L7 - closed canopy & closed door
10
eduard
LIQUID MASK
J10
8285 J6
J1
J4
F22
F22
F67
F67 F50
F50
F22
F22
F69
F69
H 52 C12 OLIVE DRAB
H 52 C12
F44
OLIVE DRAB
F45
UNDERSURFACE COLOR
F20
UNDERSURFACE COLOR
UNDERSURFACE COLOR
PE7 F44
F63 F45
UNDERSURFACE COLOR
F63
PE13 UNDERSURFACE COLOR
- 0,3 mm
11
A SL549, 17. squadrona RAF, základna Farnborough, 1950 SL549 nesl na všech plochách nátěr hliníkovou barvou. Výsostné znaky již odpovídaly standardu zavedenému v květnu 1947. Z podrobného studia dostupných fotografií se zdá, že na spodní ploše křídla nebyly ani kokardy, ani sériové číslo letounu.
YELLOW
H4 4
WHITE
H1 1
BLACK
H12 33
BLUE
H5 5
SILVER
SM01
eduard 12
B TD138, 317. squadrona RAF, základna Ahlhorn, Německo, jaro-léto 1946 TD138 se k polské 317. squadroně dostal až na samém konci května 1945. Jeho předchozími působišti byly 345., 340 . a 127. squadrona. Byl jedním z letounů, které se měly představit na přehlídce ve Varšavě, jež se měla konat v říjnu 1945. Sovětští představitelé si nepřáli, aby na přehlídce vystupovali polští piloti, kteří se zúčastnili bojů na západní frontě a tak do Polska odlétl z německého Celle řízen britským pilotem. Společně s dalším Spitfirem však musel kvůli počasí přistát v Poznani. Po dalších neshodách se Sověty se oba stroje vrátily zpět do Německa. Skóre na boku trupu je fiktivní a mělo zdůraznit bojovou aktivitu polských jednotek v bojích proti Německu. Letoun nesl po určitou dobu také trupové označení JH M.
YELLOW
MEDIUM SEA GRAY
H4 4
C361
OCEAN GRAY
C362
DARK GREEN
C363
BLACK
H12 33
eduard 13
C TB702, Cpt. P. G. J. Albertin, 340. squadrona RAF, letiště B105 (Lingen/Drope), květen 1945 Tento stroj byl ke 402. squadroně RAF přidělen na konci dubna 1945. V té době ještě nesl standardní britské výsostné označení. Francouzské výsostné znaky se na stroji objevily zřejmě až ve druhé polovině května. Později, od roku 1951, létal u 103. Flying Refresher School. V květnu 1954 byl po havárii odepsán. V té době se nacházel ve stavu No. 3 Civilian Anti-Aircraft Co-Operation Unit. Letoun nese standardní denní kamuflážní schéma. Pruh Sky okolo zádě trupu byl přestříkán sytějšími kamuflážními barvami.
YELLOW
MEDIUM SEA GRAY
14
H4 4
C361
OCEAN GRAY
C362
DARK GREEN
C363
BLACK
H12 33
eduard
D RW393, No. 601 Squadron RAuxAF, 1949 V této podobě se letoun zúčastnil Cooper Air Race v roce 1949. Závod, jehož se účastnily squadrony RAuxAF, dostal jméno podle poslance britského parlamentu W/C Geoffrey Coopera. Okřídlený meč na trupu před kabinou je znakem jednotky.
YELLOW
H4 4
RED
BLACK
H12 33
SILVER
H3 3
SM01
eduard 15
E TE199, Air Officer Commanding, 21. Group RAF, základna Swindersby, 1948 Zcela netypický černý nátěr se zlatými doplňky nesl tento letoun ze stavu No. 21 Group. Jednotka patřila do Flying Training Command. Černá barva byla lesklá. Pod čelním štítkem je hodnostní označení Air Vice Marshalla. Barva výsostných znaků se na fotografiích jeví jako poměrně světlá, je však možné, že jde o optický klam způsobený celočerným nátěrem letounu. Stroj neměl instalovanou výzbroj.
YELLOW
H4 4
GOLD
H9 9
BLACK
H2 2
FLAT BLACK
H12 33
eduard
Spitfire Mk.XVI Bubbletop
STENCILING POSITIONS ?
39
10
38
?
?
12
? 13
25
?
36
18
20
26
18
35 22 40
6
7 34 31 ? 32
52 11 53
19 50
43 53
40
16 ?17 40 33
35
40
51
52
47 42
31
40 54
40 29 40 29
44
46
51
34
54
33 40 29 40 29 50 22 40
22
49 54
54
35 24
21
48 41
41
5
27 ? 8
4 23
30
?
45
28 ? 9 18
40 22
18
eduard 16
© EDUARD M.A. 2015
www.eduard.com
Printed in Czech Republic
