1
Spitfire
Vickers Supermarine Spitfire byl britsk´ y jednom´ıstn´ y st´ıhac´ı letoun slouˇz´ıc´ı v RAF a v letectvech dalˇs´ıch spojeneck´ ych arm´ad bˇehem druh´e svˇetov´e v´alky. Letoun tvoˇril spolu s Hurricany z´aklad britsk´eho st´ıhac´ıho letectva bˇehem bitvy o Brit´anii.
1.1
Vznik a v´ yvoj
Supermarine zaˇcalo s v´ yvojem sv´e prvn´ı st´ıhaˇcky jako odpovˇed’ na specifikaci F.7/30 vydanou britsk´ ym ministerstvem letectv´ı v roce 1931. Ta poˇzadovala letadlo modern´ı koncepce poh´anˇen´e motorem RollsRoyce Goshawk II. Soutˇeˇze o typ specifikovan´ y v F.7/30 se z´ uˇcastnily vˇsechny v´ yznamn´e leteck´e spoleˇcnosti v Brit´anii i mal´a firma Supermarine (od roku 1928 vlastnˇen´a koncernem Vickers). Ta mˇela zkuˇsenosti s v´ yvojem rychlostn´ıch speci´al˚ u, kter´e dos´ahly v´ yrazn´ ych u ´spˇech˚ u v soutˇeˇzi plov´akov´ ych letadel Obr´azek 1: Spitfire Mk 1 o Schneider˚ uv poh´ar s typy Supermarine S.5 a S.6 (rychlostn´ı plov´akov´ y typ S.6B konstruovan´ y Reginaldem J. Mitchellem dos´ahl 29. z´aˇr´ı 1931 svˇetov´eho rychlostn´ıho rekordu v´ ykonem 657 km/h). Vyv´ıjen´ y stroj dostal oznaˇcen´ı Type 224 a jeho ˇs´efkonstrukt´erem byl R. J. Mitchell. Mˇel otevˇrenou pilotn´ı kabinu a mohutnˇe zakapotovan´ y pevn´ y podvozek (v kapot´ach bylo po jednom kulometu r´aˇze 7,7 mm, dalˇs´ı dva byly v trupu pˇred pilotem). Prototyp vzl´etl 19. u ´nora 1934, ale nedosahoval poˇzadovan´ ych v´ ykon˚ u. V roce 1935 britsk´e ministerstvo letectv´ı objednalo ve firmˇe Supermarine specifikac´ı F.37/34 prvn´ı celokovov´e st´ıhac´ı letadlo pro potˇreby RAF. Prototyp Supermarine Type 300 byl dokonˇcen 18. u ´nora 1936, konstrukt´erem byl opˇet Reginald J. Mitchell. Prototyp se s´eriov´ ym ˇc´ıslem K5054 poprv´e vzl´etl 5. bˇrezna 1936 (nˇekdy se ud´av´a i 6. bˇrezen) poh´anˇen´ y motorem Rolls-Royce Merlin C a dvoulistou dˇrevˇenou vrtul´ı. Mimo celokovov´e konstrukce mˇel krytou kabinu a zatahovac´ı podvozek. Po menˇs´ıch u ´prav´ach prototypu byla v ˇcervnu 1936 objedn´ana prvn´ı s´erie 310 kus˚ u pod n´azvem Spitfire. Kv˚ uli dosaˇzen´ı vyˇsˇs´ıch v´ ykon˚ u byla ve v´ yrobˇe brzy nahrazena dvoulist´a vrtule tˇr´ılistou. Technologick´a n´aroˇcnost typu (zejm´ena v´ yroby modern´ıho eliptick´eho kˇr´ıdla) zp˚ usobila zpoˇzdˇen´ı n´abˇehu v´ yroby a prvn´ı stroje pˇriˇsly k jednotk´am aˇz koncem roku 1938. Celkem vzniklo 24 verz´ı s mnoha subvariantami liˇs´ıc´ımi se motory, v´ yzbroj´ı ˇci v´ ystroj´ı. V´ yzbroj se zpoˇc´atku u prvn´ıch verz´ı sest´avala v´ yhradnˇe z kulomet˚ u. Verze Mk.IA nesla osm kulomet˚ u Browning r´aˇze 7,7 mm vestavˇen´ ych do kˇr´ıdla. Protoˇze se brzy uk´azalo, ˇze kulomety maj´ı relativnˇe mal´ y u ´ˇcinek, dostaly Spitfiry v´ yzbroj 20mm kan´ony BritishHispano. Po testech na nˇekolika stroj´ıch Mk.I bylo vyrobeno 170 kus˚ u verze Spitfire Mk.IIB, vyzbrojen´e dvˇema kan´ony a ˇctyˇrmi kulomety. Ve velk´em mˇeˇr´ıtku, kdy kan´ony nesla vˇetˇsina produkce, byl takto vyzbrojen aˇz Spitfire Mk.VB a Mk.VC (zaˇcal se vyr´abˇet v l´etˇe roku 1
1941). Ty byly poh´anˇeny motory Rolls-Royce Merlin 45, 46, 50 nebo Merlin 55. V nejvˇetˇs´ım poˇctu vˇsak byly vyr´abˇeny verze Mk.IX a Mk.XVI (Mk.XVI, aˇz na motor vyr´abˇen´ y v licenci u americk´e automobilky Packard, byl identick´ y s Mk.IX). Ta se od verze Mk.V mimo detail˚ u a zes´ılen´e konstrukce draku liˇsila hlavnˇe motorem Rolls-Royce Merlin 61 a pozdˇeji 63, 66 ˇci 70 (LF Mk.XVI poh´anˇel motor Packard Merlin 266) a ˇctyˇrlistou vrtul´ı. Do sluˇzby byla nasazena v ˇcervenci 1942, mˇela b´ yt jen doˇcasn´ ym ˇreˇsen´ım nadˇrazenosti nˇemeck´ ych Fw 190A nad tehdejˇs´ımi st´ıhac´ımi stroji RAF. Ihned se osvˇedˇcila a v jej´ı v´ yrobˇe se pokraˇcovalo. Pˇribyla tak´e v´ yzbrojn´ı varianta E, u kter´e byla oproti variantˇe C nahrazena ˇctveˇrice kulomet˚ u r´aˇze 7,7 mm dvˇema kulomety r´aˇze 12,7 mm. Stroje posledn´ıch s´eri´ı Mk.IX a Mk.XVI dostaly kapkovit´ y pˇrekryt kabiny (podobnˇe jako mˇely stroje Typhoon, Tempest ˇci P-51D Mustang), zlepˇsuj´ıc´ı v´ yhled pilota do zadn´ı polosf´ery. V roce 1944 tak´e byly nasazena nejlepˇs´ı verze kter´a se jeˇstˇe z´ uˇcastnila boj˚ u za II. svˇetov´e v´alky, Spitfire Mk.XIV, poh´anˇen´a motorem Rolls-Royce Griffon. Bylo postaven´ ych v´ıce neˇz 20 300 kus˚ u vˇsech verz´ı a Spitfire z˚ ustal ve sluˇzbˇe aˇz do pades´at´ ych let 20. stolet´ı. Stroje byly vyr´abˇeny v tov´arn´ach v Castle Bromwich nedaleko Birminghamu a v Southamptonu. Existovala tak´e n´amoˇrn´ı verze naz´ yvan´a Seafire urˇcen´a pro operace z palub letadlov´ ych lod´ı. Mˇela na spodn´ı stranˇe trupu (pozdˇeji vzadu za ostruhov´ ym koleˇckem) z´achytn´ y h´ak (kv˚ uli brzdˇen´ı letadla pˇri pˇrist´av´an´ı na letadlov´ ych lod´ıch), skl´apˇec´ı kˇr´ıdla a dalˇs´ı v´ ystroj potˇrebnou k provozu na letadlov´ ych lod´ıch. I pˇres solidn´ı v´ ykony nebyla tato modifikace u ´plnˇe vhodn´a pro takovou sluˇzbu (obt´ıˇzn´e pˇrist´av´an´ı, zp˚ usoben´e mal´ ym rozchodem podvozku, vedlo k mnoˇzstv´ı nehod, typ tak´e neopl´ yval dlouh´ ym doletem potˇrebn´ ym nad moˇrem), a tak se Seafire nestal v britsk´em n´amoˇrn´ım letectvu tak dominantn´ım typem jako na pevninˇe u RAF. Celkem bylo vyrobeno v´ıce neˇz 2 500 stroj˚ u r˚ uzn´ ych verz´ı letadla Supermarine Seafire. Posledn´ı verze Seafire (F.47) byla nasazena ve v´alce v Koreji. K vyˇrazen´ı Seafire ze sluˇzby doˇslo v roce 1952.
1.2
Konstrukce
Spitfire Mk XI piltovan´ y Sqn. Ldr. Martindalem; po letu 27. dubna 1944, kdy letoun dos´ahl rychlosti 975 km/h (moˇzno si vˇsimnout poˇskozen´ı z tohoto letu). Spitfire F Mk 22 s motorem Rolls-Royce Griffon Spitfire byl jednomotorov´ y jednom´ıstn´ y st´ıhac´ı letoun, celokovov´ y samonosn´ y dolnoploˇsn´ık poloskoˇrepinov´e konstrukce (pouze kormidla kryje pl´atno), s jednoduch´ ymi ocasn´ımi plochami a se z´ad’ov´ ym zatahovac´ım podvozkem (u prvn´ıch verz´ı ostruhov´e koleˇcko zataˇziteln´e nebylo). Jedn´ım z d˚ uleˇzit´ ych prvk˚ u konstrukce bylo tzv. geometrick´e zkroucen´ı kˇr´ıdla (vedle geometrick´eho zkroucen´ı zn´ame tak´e tzv. aerodynamick´e zkroucen´ı kˇr´ıdla; stejn´eho u ´ˇcinku totiˇz lze dos´ahnout i vhodnou volbou r˚ uzn´ ych profil˚ u pod´el rozpˇet´ı kˇr´ıdla, popˇr. kˇr´ıdlo m˚ uˇze b´ yt ´ tzv. zkrouceno souˇcasnˇe geometricky i aerodynamicky). Uhel nastaven´ı kˇr´ıdla se plynule sniˇzuje z 2◦ u koˇrene kˇr´ıdla na -0,5◦ na konc´ıch. Zkroucen´ı kˇr´ıdla zajiˇst’uje dobr´e chov´an´ı 2
pˇri pˇretaˇzen´ı letounu — pˇri pˇretaˇzen´ı se proudˇen´ı zaˇcne odtrh´avat nejprve u koˇrene kˇr´ıdla, coˇz zp˚ usobuje dvˇe vˇeci: turbulentn´ı proudˇen´ı zas´ahne ocasn´ı plochy letounu, coˇz zp˚ usob´ı vibrace v´ yˇskovky, kter´e se ˇr´ızen´ım pˇren´aˇs´ı pilotovi na ˇridic´ı p´aku; toto kmit´an´ı knyplu“ pilota informuje o tom, ” ˇze se bl´ıˇz´ı do nebezpeˇcn´e oblasti, pˇri kter´e m˚ uˇze doj´ıt ke ztr´atˇe vztlaku a p´adu letounu; za druh´e, d´ıky menˇs´ımu u ´hlu n´abˇehu vnˇejˇs´ıch ˇc´ast´ı kˇr´ıdla, si stroj st´ale jeˇstˇe zachov´av´a u ´ˇcinn´a kˇrid´elka, takˇze stroj st´ale jeˇstˇe je plnˇe ovladateln´ y. Slabˇs´ı str´ankou prvn´ıch verz´ı motoru Merlin byl karbur´ator, kter´ y pˇri vysok´ ych negativn´ıch n´asobc´ıch (fakticky jen pˇri pˇrechodu do stˇremhlav´eho letu) pˇrestal dod´avat palivo do motoru, zat´ımco jeho hlavn´ı soupeˇr Messerschmitt Bf 109E mˇel pˇr´ım´e vstˇrikov´an´ı paliva do v´alc˚ u, kde k tomuto nedoch´azelo (z druh´e strany ovˇsem vstˇrikovac´ı souprava je v´ yrobnˇe n´aroˇcnˇejˇs´ı, a tedy i draˇzˇs´ı, a pˇr´ım´e vstˇrikov´an´ı paliva do v´alc˚ u je tak´e citliv´e na zavzduˇsnˇen´ı palivov´eho syst´emu). Ovˇsem prvn´ı, byt’ jen provizorn´ı“ ˇreˇsen´ı se objevilo jiˇz v roce 1940, ” kdy byl v RAE navrˇzen a zkonstruov´an tzv. RAE-restrictor (zn´am´ y t´eˇz pod oznaˇcen´ım Shilling orifice“), byt’ toto se do v´ yroby dostalo aˇz po Bitvˇe o Brit´anii“ (pro muˇzskou ” ” polovinu lidstva m˚ uˇze b´ yt ponˇekud zahanbuj´ıc´ı, ˇze u ´spˇeˇsn´ ym ˇreˇsitelem probl´emu byla sleˇcna Beatrice Shilling, kter´a pozdˇeji za dlouholetou u ´spˇeˇsnou ˇcinnost v RAE obdrˇzela ˇra´d OBE). Definitivn´ım ˇreˇsen´ım pak byla konstrukce karbur´atoru spolehlivˇe pracuj´ıc´ıho i pˇri z´aporn´ ych n´asobc´ıch, tzv. RAE anti-G carburettor“ (pouˇzit´ı karbur´atoru z druh´e ” strany pˇrin´aˇselo, oproti pˇr´ım´emu vstˇrikov´an´ı paliva, zv´ yˇsen´ı plnic´ı u ´ˇcinnosti, a tedy i vyˇsˇs´ı v´ ykon motoru). V´ ysledkem tedy bylo (za Bitvy o Brit´anii) ˇze v nepˇr´ıjemn´e situaci se mohl pilot Messerschmittu odpoutat prudk´ ym pˇrechodem do stˇremhlav´eho letu, kdy zprvu z´ıskal pˇred pron´asledovatelem cenn´e des´ıtky metr˚ u. (Nen´ı ovˇsem pravdiv´e tvrzen´ı, byt’ je velice rozˇs´ıˇren´e, ˇze Bf 109E byl v letu stˇremhlav rychlejˇs´ı — staˇc´ı se pod´ıvat do manu´al˚ u na mezn´ı rychlosti obou letoun˚ u — ty jsou takˇrka identick´e. . . ) A protoˇze ve vzduˇsn´ ych souboj´ıch rozhoduj´ı sekundy (ˇci sp´ıˇse zlomky sekund), byla to nebezpeˇcn´a v´ yhoda Messerschmitt˚ u (byt’ se ovˇsem jednalo o u ´nik — tedy o situace kdy pilot nˇemeck´e st´ıhaˇcky rozhodnˇe nebyl ten, kdo by mˇel navrch). Projevovala se zejm´ena v stˇremhlav´em letu, ve kter´em byly schopn´e uniknout Spitfir˚ um. Ty mˇely naopak lepˇs´ı stoupavost, a tak ˇcasto unikaly nepˇr´ıteli prudk´ ym stoup´an´ım.
1.3
Ostatn´ı uˇ zivatel´ e
Mimo RAF slouˇzily letouny Spitfire ve vˇetˇsinˇe spojeneck´ ych letectev. Obzvl´aˇst’ v´ yznamn´e byly pro kanadsk´e (Royal Canadian Air Force), australsk´e (Royal Australian Air Force), jihoafrick´e (South African Air Force) a novoz´elandsk´e (Royal New Zealand Air Force) letectvo. Patˇrily t´eˇz mezi nˇekolik m´alo neamerick´ ych typ˚ u letadel, kter´e slouˇzily v americk´em letectvu (United States Army Air Forces). St´ıhaˇcky Supermarine Spitfire pouˇz´ıvaly tak´e nˇekter´e jednotky ciz´ıch zem´ı, kter´e spadaly pod britsk´e RAF: byli to hlavnˇe Francouzi,
3
ˇ Norov´e, Pol´aci a Cechoslov´ aci. V boj´ıch proti Japonsku nasadilo tato letadla i indick´e kr´alovsk´e letectvo. Ukoˇristˇen´e exempl´aˇre pouˇzila v nˇekolika pˇr´ıpadech i Luftwaffe. ˇ edsko, It´alie, S´ Po druh´e svˇetov´e v´alce pouˇz´ıvalo Spitfiry: Sv´ yrie, D´ansko, Norsko, Turecko, ˇ ˇ Kanada, Holandsko, Francie, Portugalsko, Ceskoslovensko, Spanˇ elsko, Polsko, Rhod´ezie, Jugosl´avie, Hongkong, Barma, Izrael a Spojen´e kr´alovstv´ı. Z´ uˇcastnily se ˇreck´e obˇcansk´e v´alky a izraelsk´e v´alky za nez´avislost.
1.4
Popis konstrukce verze F Mk.IX
Supermarine Spitfire byl jednom´ıstn´ y jednomotorov´ y samonosn´ y dolnoploˇsn´ık. Kovov´a kostra kˇr´ıdel, pevn´ ych ocasn´ıch ploch a trupu byla pokryta duralem. Kovov´a kostra pohybˇ liv´ ych ocasn´ıch ploch pl´atnem. Kryc´ı plechy byly duralov´e. Radov´ y motor poh´anˇel kovovou nebo dˇrevˇenou ˇctyˇrlistou vrtuli s nastaviteln´ ym u ´hlem n´abˇehu. Podvozek byl zatahovac´ı, se zatahov´an´ım hlavn´ıch podvozkov´ ych nohou smˇerem ke konc˚ um kˇr´ıdel, zadn´ı ostruhov´e koleˇcko bylo pevn´e. Mimo vestavˇen´e v´ yzbroje mohly b´ yt neseny bomby o celkov´e hmotnosti 339 kg nebo pˇr´ıdavn´a n´adrˇz.
1.5
Technick´ eu ´ daje (Spitfire LF Mk.IXC)
• Pos´adka: 1 (pilot) • Rozpˇet´ı: 11,23 m • D´elka: 9,54 m • V´ yˇska: 3,84 m • Plocha kˇr´ıdel: 22,48 m2 • Hmotnost pr´azdn´eho letounu: 2630 kg • Vzletov´a hmotnost: 3450 kg • Pohonn´a jednotka: 1x Rolls-Royce Merlin 66 • Max. v´ ykon motoru (v nomin´aln´ı v´ yˇsce): 1580 hp (1178 kW) • Maxim´aln´ı rychlost (ve v´ yˇsce 6400 m): 646 km/h • Dostup: 12 900 m • Poˇc´ateˇcn´ı stoupavost: 21,0 m/s ˇ v´ • Cas ystupu do v´ yˇsky 6096 m: 6,40 minuty
4
• Dolet: 690 km • Max. dolet (s pˇr´ıd. n´adrˇz´ı): 1580 km • Dva kan´ony r´aˇze 20 mm (120 n´aboj˚ u na zbraˇ n) ˇ ri kulomety r´aˇze 7,7 mm (350 n´aboj˚ • Ctyˇ u na zbraˇ n)
5
