»;::.;*:.!;!;:»;•:
SPISY
KARLA HLAVÁKA
DRUHÉ VYDÁNÍ
PRAHA 1915 KNIHY DOBRÝCH AUTOR KAMILLA NEUMANNOVÁ
POZD K RÁNU
Ce sonl des choses hérentes
et
douces
.
incO' .
.
RENÉ DOUMIC
POZD K RÁNU Bylo
to
pozd k
ránu
,
,
Šel jsem píliš
-
polibky, jež snesly se na
jako prudká val bledou
mne poprvé
unaven v život
Msíc ohlašoekou svj brzký
jarního dešt.
silice
záí zašlého
zlata za
východ, a celá krajina, neuritá, bez kontur, plu-
v sinavém a bázlivém svtle, zdála se po cejiž od asného veera oekávati prvých paprsk jeho. Bylo takové zvláštní, napnuté ticho, rušené jenom táhlými a hlubokými zvuky trompet daleké vesnické nedlní hudby, která jící
lou noc
již
asi
dohrávala
.
,
Msíc
,
vyšel omrzele, za-
poal se chvti na ece; vše zdálo k spolené modlitb ... A všecka ta nedospalost, touha, jemná mdloba a závra rozlila mi v duši takovou zvláštní, delikátní a vzácnou náladu. Bylo to tak nco pro nejhlubší tóny rudlý; bledl a se klekati
lesního rohu, pro nejhlubší tremolla fléten,
pro zádumivé sólo
zddné
ztlumené kostnou píduskou)
sový odvar, nahoklá
eného do
vn
staré antiky,
.
,
,
sklenných
violy (a ješt
Vlažný meli-
feniklového oleje,
ezané
tla-
ze zeleného egypt-
ského dioritu žensky jemnou a neznámou aristokratickou dlaní
—
postíkanou díve
dlaní,
ným aroma karmínového
laku
,
,
.
Tel
sil-
jsem nej-
delikátnjší nuance barev, vodil svou ruku k nej-
subtilnjším ších
tahm, zkoušel harmonie nejhlubakkord a komponoval v nej-
mollových
nebezpenjších klíích
a
pedznamenáních, než
jsem pikroil k
rcalisalci
svojich
visí.
Chytiti
vše sublimné, tajemné, anaemické a bázlivé v delikátní mystifikaci,
v
ironii a
má
raison
v hejivou intimitu
— rozšlehnout v nkolika píbuzných duších krátkou modlitbou mága tu vzácnou a tajemnou náladu, zakletou ve dv slova; pozd k ránu — to jest
má
domaina,
étre.
..
svou VIOLU JSEM NALADIL CO MOŽNO NEJHLOUBJI Svou violu jsem naladil co možno nejhloubji a tichý doprovod k ní pozd za veera pji.
Hrá
náruživý zádiunivých, sešeelých nálad,
chci míti divné kouzlo starých, ironických ballad.
A na zddnou violu svou tm k ránu v
již
jen,
tm
jen hraji,
nocích nejistých do dálek naslouchají
Mé
.
melodie chtjí míti smutek všeho toho,
co rostlo, vykvetlo a zrálo
A
.
míti toho
mam,
pro nikoho.
nadji a neuritou nhu,
a míti zvuk, jenž
pd
tžké
co vzklíiti chce v
dalekého behu,
nesmlý, pec jemný, smysly
mámí jak
chvní
a chtjí
silných drát, utlmnených sordinami,
dvrnost
mít v tichu prodloužených staccat,
když na nejnižších polohách tmou chystají plakat
Na
violu svou
zddnou
když msíc teprv
vyjít
se .
.
jen tehdy, tehdy hraji,
má
a tma
je
ješt v
kraji,
,
a vigilie
písná padá za
lesy a vodu,
a krajem velké tajemství jde slavných Božích
Hod.
Mé
tenké prsty po strunách vždy
ncrvósn
se
chvjí,
když
tichý
doprovod svj
jwzd
za
veera pji
.
.
Svou violu jsem naladil co možno nejhloubji.
PODMOSKÉ PRALESY SE ANI NEZACHVLY Podmoské
pralesy se ani nezachvly, po cestách neschdných jen táhlý bloudil Vzdech, z mst zatopenýfch zvony slab vodou znly: vše ve tmách zíralo na Zaslíbený Beh, Lilie
klekaly v své nezprznné bli,
plnoní a erní
pi
modlitbu v svých rozmoených rtech, na návrších bdli,
delfíni, již
ohních zmírali v svých
nmých
bolestech.
ránu, nad behy když Vyšel zástup, za slávy korouhví, stíbrné pralesy jsem ze sna klekat slyšel
Až
teprv
za
zpv
pozd k
A
moe, v mysech Tajemství v sadech korál, jež slab zržovly,
se
erné
v dalekých vodách
10
stíny
nedokav
tísnily a
chvly
,
.
,
,
.
.
IMPROMPTU V
podzimní
plá
šero,
mlhou prosáklé,
msíce zla ve zkaleném
skle,
lampy stažené má všecko kontury tak do mdlá zamžené. a v
A
ztlumeném tom
svitu
duše, zlákána svou fixní ideou
(hod cudný slavit ve svém Paláci),
—
vstíc do mlh vybíhá as dary na rukou však teskliv se zpt vždy navrací.
V
podzimní
plá
msíc
šero,
a jeho kontura lak se
obas
slab zamžené,
svitem lampy stažené,
chorobn a mdle
náhle zachví v
eky
zrcadle.
//
.
ZA NOCI BEZNOV Když k ránu msíc padal karmínov zarudlý za
eku, jeho
a polibek v té noci
zlat
Tvj
kde rozpuštný tak
se chvl,
a delikátní, pec jen mdlý
byl
.
.
pozd
beznové Tvou zahradou jsem
k ránu
šel.
A stedem záhon, jež pes noc rud vzkvetly mi, já
ve
T znavenou; jen jednoho mi bylo
pro já tu neml štstí býti pro nkdo pede mnou již
žel:
mezi prvními, tady vedle Tebe šel?
Loutna zmlkla v okn ospalá, Tak pozd bylo i známý alt, jenž od veera ji už provázel, .
i i
.
,
za ekou to rozpustilé: trala, tralala rythmus, cupot, tleskání a chestot erných skel. .
To byla
jarní slavnost našich
,
,
vrných pastýek,
— já rozechvn a zmaten dneska ani nevzpomnl, že po
pšinách tanily a podél
a jemné
mly kadee
ztichlých
ek
a plavé kolem el.
Za noci beznové Tvou zahradou jsem pozd k ránu
šel
za potlesku a cupotu a chestu erných skel, všem já závidl, a kteí pede mnou tu šli,
tm
i
kadee a modré pentle kolem el, dneska prvn tanily pi kantilénách noních
tm,
tu
jež,
plavé
cell.
12
.
IRONIE Vím, dneska pjde zas, až pozd, neospalý, a chrti, kteí pedbhnou ho v nízkém osení, mé myšlenky, jež z veera již usínaly,
svým vytím probudí
— dva chrti mdlí a zroseni
.
.
Je jisto: pjde opt s kytkou u fleuretu a ponese si pro vše v kapsách vonnou šarpii, bez bázn, hany, úsmv kolem retu, jak
Bayard chodil v duell pro bloukou Marii,
A na dnešek ho sami vím, po mezích až
dva
chrti, již se
pobhnou ped
zase vyzývali,
dom
pjde
v
mokrém
osení,
cestou po celou noc rvali,
ním, schvácení a mdlí a zroseni.
13
.
ANAEMIE Noc
lhostejná se zastavila zvolna,
jižní,
a tak intimní v svých retech, pec
smích smutný,
jen smích
A ji
,
.
má, k všemu blahovolná, zvolna dohání píznanou chzí nesmlých. fixní idea
Jdou tmavým údolem ddiné Anaemie, kde ped vky vše vybledlo a vzduch je proídlý, kde msíc morosní, jenž k ránu vzchází, mdlý je, a kudy kdo šel, byl jednou pro vždy rovnž
a
mdlý.
Jdou
mlky
.
.
.
Obas
zakašlají starostliv,
a vzntlivé, pak zastaví se v mlze prhledné,
nahoe
a k Alpám,
kleí nehnutliv, nad elo každá po kradmu svou ruku nadzvedne a zase jdou nic
.
.
,
Žel, s
jež
vdomím,
že kolem v pítmí
nedokvetlo, nedozrálo jemnou závratí,
že otec vinen tím, že sebe sladší: nic vrátit
14
nemohlo a
nemže
pijd
mi,
a nevrátí.
SONET PAMÁTCE ÉDOUARDA DUBUSE
Ne vous
Au
temps
souvient-il joli
qui
pas
une
vit fleurir la
QUAND
existence exquise.
Pompadour?
LES VIOLONS SONT PARTIS
Tvé místo v hern Lásky prázdné zstalo, karty rozdány k he nové dávno jsou tvj abbé schvácen akutní je nervosou a sHné markýze je dlouhou chvílí mdlo.
a
.
Das hazardn
,
.
své nyvé srdce do karty
(ach, píliš, píliš
brzo tepat
ustalo),
a mladá markýza, když výhrou zstalo, tvé nespustila už ze svého oka rty a abbé!
mon
— ironisoval svým vným:
—
tral, la, lo
cher, oh, tes violons sont partis
.
.
.
Tvé místo v hern Lásky prázdné zstalo, karty rozdány k he nové dávno jsou, tvj joviální abbé, schvácen nervosou, se do zívání dal i s mladou markýzou
a
.
,
.
ÍS
mA ithaka Po
celou noc záila zvláštní blost iejího tla okna mého Paláce Osamlého. Dívala se, mírvyklonna, k východu pes starý zarostlý park, kde splývaly koruny strom v jedno tmaolivové, nehybné moe. Nkdy jenom zahrál z hluboká v daleku lesní roh na rtech Rytíe krátký melancholický signál (spíše však aby najednou stichl, než aby rozvedl krátkou vtu), obas tžce, kolébav vzlétl velký noní ínský motýl, bez barev, bílý, až k ní do té závratné výše, zlákán nádhernou bií její nahých rukou, z
n v
které
tmi
s
dlouhými a krásnými prsty byly
—
(a podobné bílým eichovým kvtm její pleti, zmátla ho také ta jemná pak) po jerišských ržích a poupatech skoicových Nechvla se chladem; chvla se spíše jakýmsi vnitním pohnutím, když východ zaal blednouti zlatem rozpuštných topas a šedavým stíbrem rozpuštných perel. A nejen její mode lakmu-
píliš
vn
—
vn
.
sové,
.
.
leknínové oi,
i
hladké fasády lesklého,
erného mramoru, z nhož bylo prelí ezáno, zaaly východnímu nebi vraceti záící fluidum zlatého svtla Tiše
.
.
.
zavela vysoká gothícká kídla oken a
skles-
vzrušena do blízké pohovky. Její krásná a nešastná adra se bouliv chvla jako kdys jen jednou v život v chvíli sebeobtování. Žluté
la
16
slídové tabule oken, vybroušené v plochy ostrých
rozmetávaly po celé komnat zlatý svtelný prach, zelenav fosforeskující v záhyVyšel msíc, malý bech erných aloun bronzový plátek, úžasn vzdálený, ostrý v obryse jako erstv vyseknutý plíšek ze zlaté mdi. Vyšel a ulpl jako kapka žlutého oleje na hladké, oste broušené ploše slídového skla, jež se rychle z vní zarosilo jemnou rosou studeného rozptylek,
,
absinthu
.
.
,
.
,
A
ona pak už jen zpívala svým krásným a mkkým, staroeckým altem jakousi zapomenutou, dávnou balladu, komponovanou v klíích Krásné Touhy a abych se snad vyjádil i mén in-
—
formovanému tenái co
nejjednodušeji: balladu
Penelopinu.
17
.
BYLA ZAKOUPENA MEDICEJSKYMI
.
!
.
Byla zakoupena Medicejskými pro ddiné museum, jako jedna z tch mnoha malých chloub ješitné Florencie, Postavena na cedrovou, siln vyzlacenou (jež
ezanou ve
lištu,
motiv ranné
stylu francouzských
gothiky, do ložnice
sama nad
arcivévodkyn
vydržela dumati celé hodiny
ní
místo svých obvyklých, tak vele doporuovaných siest), stala se nejvzácnjší drobnstkou Tak zaujala ji ta maliká, sienkov na as Jak stala se jí jen intimní žlutá majoHka Kladla do ní kvty svých zvlášt oblíbených bezlistých ispahanských rží pronikavé skoicové vn, jež piváželi benátští kupci ze svých cest jako vzácnou raritu pro svého dožete jenom. Tak stalo se, že asto pozapomnla arcivévodkyn na lecos (a na co nemla), a že vzbouzela tichou nevoH vysokého, atlasov bílého chrta, jenž nepokojn (a dnes jist udiven) se vztyenými sluchy pobíhal tichými a dlouhými skoky po ko,
.
,
.
mnat, snaže
se
.
.
jemn
ji
upozorniti, že jest také
as konen
vzpomenouti pec temné s roztouženou postavou v pozadí. Byla prý jediným dílem slavného Baccia již
logie
—
je-
diná vása, jež vyšla kdy z jeho rukou: zasv-
cených jedin modellování basrelíefových profil mladistvých
zanechaly na ní 18
Madonn Mkké prsty mistra usmvavého z tch nebenco .
,
.
stažených chípí, nco delikátního vlas, cudn nad elo vyesaných, líbezného z tch nesnadných, choulostivých
ských, z
tch
jemn
partií
nco a u nho
tak elegantn
ešených pechodv od
spodního retu ke zcela vyniklé
brad
a zvolna
šíji, na níž nervosní švih mistrova uneseného ženskou krásou, pece jen nedovedl si odepíti, aby nenaznail zdvižené vlny Mariina prsu.
se ztrácející palce,
19
PSEUDOJAPONERIE Ovšem
že byl rovnž pietístou drobných japouž jako adorátor všeho jemného a vybraného. byl pesvden, že v žádné jiné duší se nesešeí veerní, ttinou nasládlé vonné soumraky bambusových bain a slunená odpoledne ajových zahrad s takovou dvrou a zladností, jako v duších japonských malíek, pece si obas zahešil. Vnímati a reprodukovati nejtišší zavanuti nálad pavuinovými osnovami jejich duší a nepotrhati pi tom jich harmonie nemotornými svými prsty, nechati se exaltovat nkolika tušovými skvrnami v zlatém laku a tím delikátním zachycením nkolika hlavních barev, jež vedle sebe lomeny, dovedou vydychovali všechnu touhu osamlosti, všecky malé žaly a nepatrné náky dtinsky rozevených oí ano v tom všem hledala jeho touha výrazu. Cítil jakousi píbuznost s tmi anaemickýmí bytostmi, které tak píliš dovedly milovati tiché noce s velikými, naivními msíci a bílými, vzlétajícími kohouty, nanášenými pozorn stíbrným lakem nad vtviky aje do koptovaných pozadí v nkolika úderech šttce Užívaly zvláštních svých barev, nkolika málo zvláštních tah šttce, z nichž každý pec dovedl vyjáditi všecku sub-
nerií,
A
—
—
,
,
.
sn, zachycovati ve vta kiky nádherných pták, plovoucích po noních vodách, a jež pi tilnost jich miniaturních
vích roztesená oblaka
20
vní
—
tom všem labillovaly na ostí karrikatury a jedin tím, že chtl užívati on lišil se od nich místo barev a kontur slov: zíavených v hermetické pecí svého zjemnlého slohu.
2Í
.
PIŠLA Slyšela's,
duše má,
její
.
.
krok zloudaný zdola,
píkop
našeho Kastelu, peliv uzameného? Chvilkami volala do našich zavených okenic; z
holaH... Byla tak tichá npc venku
— po chodbách Kastelu mrtvo,
bázliv v
jen srdce tak
komnat
poslední
v modlitbách
vze,
jak rodinný
bilo
když v podzemí otcovských
hrad vyhublým prstem svým chvilkami bojácn zaklepá do zdí .
.
.
Byla tak tichá noc
msíná
venku, kdy
mla
nastati krise
mla po prvé Obávaná^
a
pijíti ona, již
dávno Tušená,
pozd; až k ránu
A
.
.
,
pišla.
Neslyšným, loudavým krokem v truchlivé
Samaí naše,
ode všech živoucích dávno
již
opuštné
.
.
.
duše má, její krok zloudaný zdola, z píkopu našeho Kastelu, peliv uzameného? Chvilkami volala do našich zavených okenic: Slyšela's,
holaH. 22
..
Pijíti musila, raá-li
mnou skoniti
staleté království naše,
mnou, v
nhož
vddily veškeré
se
slabosti
našeho rodu impotentního
(a mladý
mj
život jich
nemže
vinen být Svatokrádeží
a
nemže
za všecku
zhýilost uproklínaných).
Jsem pouze poslední chorobný výhonek bez vle,
pedem
již
daný,
umdlený odlesk v tmách pyšného praporce, truchlivým sluncem dávno již vybarveného, s
nejvyšší
vže
jenž kdysi vlál
slávu a
mých
vhlas
pedk
Ti všichni
V
poddaným
modích
v purpurech, zlatech a
jíž
.
.
.
odešli
,
,
.
noci jen bloudí po ztichlých chodbách a
visutých mostech jich jich
písahy, jichž nikdy nevyplnili, híchy, jež nebyly oslyšeny,
plaché jich pohledy, vyhaslé bez zpokojení, a klatby, v nichž dosud se
chvje posvátné rozhoení,
vznesené v ekstasi hymny na hlavy odbojných, v nádherných ceremoniellech církevních snm, latinou pisluhujícím biskupem italsky vyslovovanou .
Matky mých
.
.
zženštilých ctností!
23
Otci
mých ddiných hích! jen kUdn:
Spte
svdk,
tiše
a beze
bez
cizí soustrasti, pyšní,
skoní mnou smutná
—
tragedie našeho rodu
a zahanbujírí,
———
všecko
neznámá
svítání bílá,
jež kdysi stopila
již
jasní se znenáhla,
beztaktn nádherné zahrady vašich
i
mozk,
velebn rostouce v potopu zvolna. Blounké, nezvstné mlhy neproniknutelné
vstávají,
plní
mou
—
hlavu, usláblou strachem
pedstavy zlekan bloudí již nesetzeny, s rukama bojácn vystrenýma, v zmateném šepotu utíkajících slepc, jež nechala pomocná ruka v kritické chvíli na prosted cesty, by sama ve strachu prchla A mlhou se plíží již veliký stín a zasmušilý tím loudavým, lhostejným krokem, jak po cestách
Otcové
hích
Matky mých Slyšíte
Z
její
píkop
pedk
mých kráel
ctností!
krok zloudaný zdola?
24
—
Kastelu chvilkami volá
do našich zavených okenic: holá Píteli!
.
.
,
mých!
OtevteU holaH!
!
.
.
.
.
.
.
DVA HLASY
—
Dnes dvorce ani po klekání nezaveli dva smutné dvorce na samotách propadlých dva hlasy se tam o cos hádaly a pely pi rudých stínech pochodní, za vodou vzdálených. Byl prvý hluboký a
stále
chtl
—
své; ano,
a druhý bázlivý a stále chtl své: ne,
až zmlkly najednou, když blízko bylo ráno a
msíc
vyšel na chvilku
nad vody vzdálené.
—
Dnes dvorce ani po klekání nezaveH dva smutné dvorce na samotách propadlých
Dva
,
,
,
hlasy se v nich dlouho mezi sebou pely,
až hlas, jenž prosil,
zaúpl
a náhle
a hlas, jenž chtl své: ano, z hluboká
stich',
si
vzdych'.
25
SMUTNÝ VEER PAMÁTCE PAULA VERLAINA I
já
dnes, vasal
praporec
nesmlý Tvých bledých
erný najdu v
nuancí,
truchlivém svém Kastelu,
bych smutení dal znamení své vrné Byzanci, a vonné seno senesu ku prahm nastelu.
A mstky
spustím visuté, jež zvolna trouchniví,
snm
církevních, ku síním biskup, ku síním bych starožitný erb, já pozdní ddic marnivý, dnes opt oprášil a vynesl jej k sláv z nich.
A
smutná moje provincie zpustne ješt
víc,
co mdlobou sláblo dosud nehnut, vše klekne až luna
bled
ve Tvoje daleké a erné padne pralesy
A
nad
mým
si,
zkalená, v nervose churavíc,
krajem
pes plnoc
.
.
.
bude
se dlouho
chvít
jen lesních viol smích a ironické hallali:
vše bude v
nm,
po em's kdy
zatoužil, co
chtl' s i
delikátní
26
smutek tch,
již
—
kdy mít
dlouho váhali
.
.
.
v USTRAŠENÍ My
ustrašen
jež v léno své
vše chvlo se i
šli
tím sešeelým územím,
jsme kdys tak
pyšn
pijali;
ped
naším zjevem bázlivým, zvony vzdálené, jež dlouho plakaly.
Tpyt
chorých
hvzd nám nad
hlavami zvolna vyhledal,
a mlha padala v kraj tichý, zpozdilý
—
sbor hlas neznámých v tmách kdesi bdoval, sbor cizích poutník,
v skalách zbloudili.
již
A
k ránu na cestu nám svítil už jen Jižni Kiž nad msty mrtvými, kde vše se stmívalo, a krajina v tmu s námi padala vždy hloub a níž, až všecko v bojácnou náladu splývalo.
Jen v dálce kdes a nahoe ve vlažných pílivech,
mateské nás
Spíznná, byl den, a vítr v tempu volném nad vysoký beh tam mlýn vtrných pozvedal ramena. jichž teplo
Ty's ekla cos jak s já
dtskou
tou obcí zasmušilých
k tomu
a tmou
dvrn
jalo.
paralelu Života
mlýn vtrných
—
pipojil glossu z Quixota,
znl bázliv náš
ironický smích
,
,
.
27
PRŠELO VNOCI ... Je
pozd
již
.
.
Kou
.
po stechách se
plazí,
msíce jak stíbrný je plech, vzduch prosycen je hokou vní sazí, již plnoní déš smyl se šikmých stech.
srp
Je
pozd
již
Je
pozd
již
Jen kapek pár dle tak tence tíská na luceren sklo, jež svítí žlut na skupiny strom, kde námstí se plaše zalesklo.
již
.
.
—
a
ubíhavé v dálku perspektivy krájí ztlumený tmy Vzdech.
mkce
Kdos
zašeptal
.
.
,
Však zde
jak
28
nepohne
nic
vše souzeno tu býti lhostejné jen
dom
msíce srp sklivý padá za hebeny mokrých stech,
jichž
tak
.
—
msíc v kašn bázliv se tese, s vží hodiny zní zpoždné .
,
,
se,
ZÁHADA
A pozd tri
poutníci
A
z
dorazili — — pec navzájem se mlky pozdravili.
v noci na námstí,
námstí do úzkých
ulic
a víc než dneska pnjde-li
si
ušlí,
spšn
vybíhali,
ptát se netroufali.
A
k ránu ani tázav na sebe nepohlédli, když ješt nepišel, a nad stechami hvzdy bledly
A
slíbivše jen dáti o
.
.
.
tom zprávu v rodných krajích,
zas rozešli se na Sever a na
Západ
a na Jih
.
.
.
29
ML NHU JEJICH KROK Ml nhu
jejich
krok
a teplo
ml karmín jejích ret když teprv pozd k ránu
.
.
.
jejích tl,
a feníklový pel, vál
pes
mj
Archípel,
U
parku za veera je stihl v kruhu stát a známou jakous píse na flétny teskn hrát hrály tak
Pak zel
A do
tiše,
dlouze, a bílý
je tancující je
šat.
do parku zacházet
— pec nevyšly
ekal když msíc nad park rána
mly
vyšel,
již
.
.
.
jejich
krok
—
zpt
kdes v dálce zaly
pt
Ml nhu
—
.
,
.
a teplo jejích tl,
když teprv pozd k ránu vál pes mj Archípel, kdy msíc dlouho chvl se, než do vln zacházel.
30
MODLITBA O
Bože
tichý, silný,
mlelivý,
Ty, jehož tuším všady v strachu mdlém, slyš tiché
jak
O
teskn Bože
mé smutek
modlitby
mé
lká
mlelivý,
tichý,
živý,
duše pode sklem. silný,
Ty, jehož tuším všady pustou tmou,
k mé duši smutkem tesoucí se pilni a uvaž nekonenou bídu mou.
O
Bože
mlelivý, tichý,
silný,
Ty, jehož tuším všady
já
jsi
Slyš tiché modlitby jak žaluje Ti z
o Bože tichý, a
pítomným
vidl všecky moje híchy: chvím se, chvím ped písným soudem Tvým.
a jenž
silný,
zádumivý v
mé smutek
živý,
erných oí mých
—
mlelivý
nocích tajemných.
31
.
.
.
SUBTILNOST SMUTKU PEDMLUVA
Ped pivenýma oima tmlá veerní
zašeila se v dálce se-
krajinka v nkolika tazích v po-
pedí, s kusem zeleného zlata na západ a tichým Vysnný andante rozzpívané mode obzoru .
vzor subtilnosti-
,
,
Vzdušná hallucinace, zladná
ve tech barvách se zbožnou náladou
.
.
Malá lodika smutn plove v nesmírné dálce bez vesla v zeleném zlat
,
,
,
Porcelánové vížky intimního formalismu, založené umlci po nedalekých návrších, ekají na v chvílích inspirace,
beh
teplý vítr od žhavých
Bílé praporce zaínají by zlehka jen zavál vláti Vítr od moe A porcelánové zvoneky, rozhoupány, opakují týž zvukový motiv loretánské lítanie do mystického ticha a lodika bez vesla pílí k pístavním hrázím. Sedí v ní na dn sliný cretin (nelitujte!) vybraného a delikátního mozku, tiskna hlavu na bok lodiky, v ztrnulé pose poloklee, pololeže, beznadjn hled na zhasínající zlato západu. Teplý ,
.
,
,
nadšen
,
!
vítr cizí inspirace
a on
,
.
,
,
echrá mu ohniv plavé vlasy
zpívá
.
,
Zpívá to jeho táhlá duše štíhlá a stonavá, bloudíc
tam nkde nahoe po tom setelém, do rudohnda již spáleném zlat a ústa a sluch o tom neví
—
32
.
.
.
Zpívá stále tuže beznadjnou, svrchovan naivní balladu vzácné prhlednosti, v jejíž dvou slo-
kách plochá jeho básnická hlava vyzpívala ped lety ve chvílích zajetí všechen svj delikátní smutek nad ztrátou svého jediného Pítele ,
,
SKLON INTELLIGENTAKPAVOUÍMU CHARAKTERU Hallucinace malého ztlumeného svtla uprchlá
zmaten do neplodné, studené tmy, zlekána tou zvonnou hranou reality Tvary pozvolna dohasly v tichu Uvdomoval si zvolna Jevilo se to pro nj jako záhadn nevysvtlitel-
tiše
,
.
,
.
,
,
,
,
.
né (neb jeho subtilní mozek nechápal už dosahu smrti) a pec tak urité a nezvratné faktum, lady leží ve tm na fialov prsvitavé jeho dlani erná skvrna s bílým kížem na zhubenném zadeku a on nad tím, nejsa mocen zvuku ni pazvuku Oblévá ustrašen dlouhým pohledem svých rozšíených zornic, jaspisov opalisu jících v šeru žaláe, jeho mrtvolu mkkou a dosud vlažnou jakou ji cítí jeho uzounké a jemné .
—
,
,
—
.
,
.
—
dlan, dressované v pavouím pletení, Popelavou jeho sliného oblieje tese tichý smutek. Smutek ne lovka nebo zvuky lidské ei dávno mu vyprchaly z hrdla ale smutek ubohého individua, jehož tžký a nádherný slovní pletí
—
—
apparát bývalého intellígenta se procedil ve velice
jemné sykavky pavouci, jehož mozek se zniveldokonalému porozumní jemným kapicím
loval k
33
osmi pavoucích
oí
a k benevolentním
gestm
pár
nkolika
pavoucích noh. Smutek z jiného života, jiných píin, smutek krajinek, intimnji
pevzácný
nazíraných, nálad,
smutek
mcrn
uzavírá
drobounkých
sublimát
prchající
lidskému
slovu,
jež
kompromissy všech známých method zachytiti na svých hrub skrojených hranách hedvábit tepený lesk jeho nuance A úpní neznámých moí tam z dola, odnkud ,
z hluboká, ze tmy,
zvoní
te
,
.
tence a vytrvale
na smrt Pavouka dlouhou, celkem však zcela lhostejnou hranu.
NEZBYTNÝ RYS
Z
JEHO ZPSOBU ŽIVOTA
sobvy hovni, a ídké pi jeho tlesné slabosti, pec nutné pi dlouholetém žalái, jež zlehka ve fialových závratích obas se dostavovalo, mnoho ztratilo na své bývalé neklidnosti. I
sladké
to už jen úplné pochopení sama sebe, tiché zbožování sama sebe v nedostatku jiného smysl-
Bylo
ného boha. Byl
to akt
sebepochopení a cudnosti,
vlažný muškátový odvar, po
víka a tlem
záchvv
.
.
.
tiše
Ztratil
nmž
probhne pt,
se pivírají
šest blaživých
všecko násilí na své bývalé
lidské surovosti a zuivosti
— jen ze široka roze-
vené oi valy té
se nezvykle chvly a údy se tiše podáídké obti. Nebyl to již onen rozlícený
býk, jenž vrážel do osamocených zahrad, plných
istých 34
lilií,
by tísnil svou smrdutou slinou
jich
bl
— byl
to spíše
vaha po svém
nemoc
otci,
osielý infant, vampyrská pokterý zemel na venerickou
a jenž spojoval tichou cretinii pohlavního
šílence s jakýmsi delikátním
credem subtilního
umlecká, VZNIK JEHO
UTKVLÉ PEDSTAVY
Když ho po prvé zhlédl v žalái, prchal sice átku ped ním, ale brzy spátelil se s
mkkým
pohledem,
s
jeho tichým dechem,
milou pítomností. Uzavel promiss
již
s
s
z po-
jeho jeho
ním ochotný kom-
pi prvém pohledu na virtuosn
tka-
nou a siJnou stavbu jeho pavuiny Touha po vzduchu (jehož pedstava nyní jen do široka modrá ho nejasn rozilovala) to práv byla, jež ped asem uzavela ono takka otrocké pimknutí jeho duše, duše intelligenta, k íysiognomii pavouci, k nizounké duši se symptomem cretinie. Pozoroval s bedlivým interessem celé dny, týdny, msíce, roky Pavouka pi jeho práci; .
ukracoval
mu
ji
obas
,
.
naivními ironiemi, stolo-
vými anekdotami, voltairovskými paradoxy, ba i vtipnými pantomimami, a pi tom sbíral úzkostliv skrovný výsledek jeho každodenní práce a spracovával ji horliv svými dressovanými a trplivými prsty. Ta myšlenka zarazila se již z dávna s tvrdošíjností do jeho zjemnlého mozku, jenž ztratil veškerou
sílu
dedukce: napísti
si
z
pavuin lano 35
.
.
.
tak silné: že by uneslo jeho tlo, tak dlouhé: že
by ho sneslo tam na svobodu dol k tomu melancholickému moi, které slyšel nejasn hue ti ve tmách
.
Kudy?
.
A
Tch
sta jiných otázek?
prosto neexistovalo. Fixní idea po
pro
nj
svobod
na-
zúpl-
na zhasila všecku jejich závažnost a nutnost na úet své vítzné tmy. Živil ho, ošetoval ho jen aby mu mohl vy.
krádati
potebný
.
.
materiál.
A ím
dále šel za hra-
nice možnosti státi se v myšlení, cítní a chtní
vtší pietou lnul k tomu svému bizarrnímu pátelství a tím více pocioval celou
Pavoukem, tím
s
tíhu svého egoismu.
JEDNA
A
nyní
mu
Z
JEHO SENSACÍ O SUBTILNÉM
tedy zemel ten jeho jediný soudruh,
dobrovolný
a problematický spasitel
trpitel
.
.
Nehybn spoívá se žlut skalenými zraky a s keovit zlomenými nohami tady na jeho fialo-
v
prhledné dlani. Úpní neznámých moí tam
nkud
zvoní
mu
lhostejnou hranu
z dola, z hluboká od-
delikátní, dlouhou, .
celkem však
.
A
tam za tím úpním, tam daleko na pustých bezích pod vným šerem tam je vybranost, dvrnost, jemnost Zavete jen znavená víka svá, ztište se a slyšte Graciésn vinuté akkordy tí prodlužovaných tón jakýchsi ne-
—
.
.
.
.
36
,
.
známých dechových nástroj
imitují subtilní po-
chod zapomenuté koledy Unavený tábor myšlenek adí se opt v dlouhé pluky ... A již tiše jdou, ku pedu naklonny, do neznáma stoupajícím krajem v odmeném tempu pastýv a pastýek. Jdou v mlhavé kraje, v zoufalství plroních nocí Jen ztlumený fantom magnetické ,
.
.
,
,
.
záe jemn ervenými
šálami svítí nad lesy, dalekými lesy a zálivy staletého Ticha. Tenké vže vzdálených kostelcú smutn se vynoují, zato-
peny periodickou potopou. Slaví tam práv výroní den, a zástup krásných Madonu, sestouplých se zlatých
plech
pozadí, ponocuje v zá-
mecké kapli na porad, jež arci trvá píliš dlouho (chtjí ho totiž uvítati zázrakem svých neposkvr-
nných
tl,
jež
zraky po nkolik
chránna byla ped slídivými staletí tžkým, bohatým rou-
chem stedovku, a co
zvláštního:
navn
záhyby
mistra
stereotypními .
,
ena
s
ú-
jednoho
,).
troj zvuný pochod Kostelce zaoptná potopa porada na kvap skon-
Náhle umlkl topila
vždycky
školy
.
.
— a zdola tam
vytrvale
huí
,
,
.
.
hluboká kdesi ze tmy zase neznámá moe onu hranu truchliz
vosti a tichého zoufalství.
FÉERIE
Tedy slibné
NAD MRTVOLOU
mrtev, a zrovna ted, kdy rostly u
nadje na vyplnní
jeho utkvlé
nho pedyj
.
stavy.
A
.
.
výbuchy jeho jednostrann
ty trapné
vybujelého egoismu po vzduchu a širokém, ne-
jasném modru se nedostavovaly ani ješt Oplakával dosud prost pítele.
Nepevné a valo
,
rozplizlé jeho svalstvo, jež opaliso-
mandlovým leskem
z líhu,
,
erstv
chirurgického preparátu
vytaženého, potásaly hallucinace
subtilného smutku, zabíhaly po tepn v pímoarých, konvergentních nárazech až na konce jeho tenkých prst a tiše bubnovaly na pružných stnách jeho dlouhých neht, neht vycvieného
pletae.
nem
Neskonalý smutek po nevyjádeném, co vidl stále unikati, prochvl mu vždy nervy, když zaslechl slab zahueti moe Smutek, kteréhož vy chápati nedovedete, smutek pevzácný a diskrétní, smutek vzdálených pohoí, jichž dosud nepešel nikdo, smutek nových linií, jehož finessy nemožno zachytiti v hrubých konstrukcích vašich slov a na drsném a špinavém zrcadle vašeho profánního vyjadování Zpíval mu te tím svým altovým, blahoslavené tichým hlasem minitieusní a nádhernou pohební féerii v nových rythmech, zachovávajících však loyalitu vymelých rod, zbožn otvíraje cho.
.
.
.
.
robné bohatství svých tenkých
rt
...
V
téže
ztrnulé pose poloklee, pololeže, na svých dlou-
hých a fialov prhledných prstech hcdbávn lesklou a ješt vlažnou jeho mrtvolu s bílým kížem na zhubenlém zadku .
38
.
A moe mu
huelo tam odnkud
z dola, z hlu-
boká, demonstratívní a nizounce váhavou,
kem
cel-
však pece jen lhostejnou hranu.
39
UPtR Bylo to v jakési temné krajin se zlatou skvrnor. luny kdes nahoe za mraky, v krajin neznámé, bázlivé, rozplizlé, bez stínu, bez svtla, kterou jsem nikdy doposud nešel, když jsem ho shlé ... Mihl se nízko a tiše nade mnou v bledých barvách jemné a staré lithografie. Znavený jeho obliej, sliný a bledý, na ele se svítilnou oí zelených pod srostlým
oboím, bázlivé
erné oi mé pro vždy
Nesl se
tiše
atropinoval
.
.
.
v páru svých upíích kídel,
kovov erných
a sametných, napnutých
v obrovském rámu, jež stínily celou oblohu
a pod jejichž rozmachy prýskaly
bez vzruchu jak žhavý
roj
hvzdy
divokých, kovových
vel, osykového pralesa vichicí vyplašených Poslední potomek mocných kdys rod vévodských z
.
.
.
neznámou letl krajinou v návratu od svojich vášnivých,
bezdných milenek,
na úzkých sevených retech jich teplé
budoucí mateské mléko a
ader
jich
krev.
40
Bylo to v temné jakési krajin, skvrnou msíce,
bázlivé, se zlatou
kudy jsem doposud nikdy když jsem ho shlé
.
.
se neplížil,
,
Jeho, posledního suvcréna, z mocného kdys tak rodu,
ped
nímž se bázní chvli
mšané,
magnáti, králové,
a jejichž dcerky pak tiché a stonavé toužily
po
nm
tajn msíce, dny
Toužily po jeho
návštv
za
,
,
,
tichých
nocí
msíných, kdy ekaly, až zakryjí jeho peruti horká
jich
lože,
až jejich bílým
masem probhne
jeho pítomnost
a až jeho lepkavý, drsný jazyk v bolestném pocitu na jím zatrhá sladce chorými
Daemone tajemných
víky oí
adrech
zanícených,
nocí, nocí se zlatou
skvrnou
msíce, nocí bázlivých, rozplizlých,
nocí bez stínu, bez svtla, se slabými záblesky lascivních primérných
Ty hrdý
a bílý
pud
na obzoru: barbare, milence všeho chorého, bledého,
bezcitný a zase bázlivý, vznešený šílence, jenž živíš se zbylou vitálnou silou panenských šfav,
41
.
stížených
ddinou
atrofíí,
symbole dekadence! Je brloh, kam pede mnou zalézáš, nkde snad v erných krajinách Vévodsivi mého?
Nevím
to
—
zdá se mi za nocí tesklivých, podivných, má dlí se od tla, a najednou dostává upíí peruti, pod jejichž rozmachy prýskají bez vzruchu hvzdy, a krajinou bázlivou, rozpHzlou, bez stínu, bez ale
že duše
svtla, se zlatou skvrnou
msíce nahoe
dává se tichounce v
kdesi za mraky,
let.
... A pozd pak k ránu až vrací se zmámena mystickou orgií a procitá ve všedním parasitu, jenž bídn provlee zase den v profánním hluku
—
ulice,
verejšku a bude ve zhnuseném zítku
jak bylo to v prokletém
,
42
.
ROZKVETL Ý SMUTEK Do íše moských prales svj erný smutek zanesu a
sém
jeho
ddiné
rozhodím v proudy
Ve
vný
v nárazy
led, ve
vtr
sém
msíné.
vný
sníh,
polárních.
Ti do truchlících až jeho
—
lilií
zašijí,
snad v lijáku slz palivých tam v sopránový vzkvete smích.
43
.
.
.
REVERIE Znám ješt mlelivé roviny dalekých rozloh v, zapadlých vévodstvích své duše, neznámé, neohraniené a zašeelé od šero agónie
.
vk v podmrané,
veerní
.
Nuž pjdu a sednu tam
tiše, zapadna v erná dávnými blesky spálené pohanky s rudými plaménky kvt, zapomenut všemi ... Chvilkou zazní lhostejn tlumený chorál Bývalého
stébla
odnkud
—
nesmírných dálek chvílemi zavesluje vysoko nade mnou nmé hejno erných volavek, táhnoucích v tichém poledním vtru k tropickým vegetacím Zaslíbených Zemi. Svatý klid velkononích vigilií vystoupí nad po-
hoí
z
Minulosti a zatopí všecky roviny
i
umírající
Bezpeen, že nepijde Nepítel v chvíli pokušení, pokojn položím umdlenou hlavu na bílé podušky siesty noní Ztracen v sebe sám sob i tendennímu svtu, marnotratný syn, jenž v smrtelném híchu pronebe.
.
.
mrhal všecko své jediné, všecko své drahé a všecko své svaté, budu sníti o teple otcovského objetí, o vyprchalé ukolébavce staré
n
vni mateské lásky, o snivé mé chvy budu sníti mar-
—
..
Sníti
budu o svátení nálad domovských
krajin,
odpoívajících a zpívajících v zlatých plochách odpoledních sluncí sníti o dojemném kouzlu rodinných tradic, o neskonale naivní pastorále,
—
44
.
.
mkce kou
.
,
zpívané v tamním
.
náeí mladou
pastý-
.
Kdos klepá
— snad,
dvrn
zamené dvée komnaty
na
egoista, chce hodovati z bohaté hostiny
mých sevených nálad
.
.
zranný
Vstup, vzácný Vetelce,
banalitou dneš-
ku, vstup a oti na prahu svou obuv
A ty,
Duše má, pijmi ho
s
—
vítán!
jsi
nmou úklonou
a zma-
tenou rozkoší prvého polibku cudné nevsty, po-
maž olejem hlavu
jeho, nati balšámem zemdlené nohy jeho, vysuš je erným vlasem svým a uved ho ke ... K mému loži ho uve a otevi laskav dokoán všechna okna tajemné vni Libanonských háj a jitním výkikm mannových kís, neb je již
mn
pozd
as mé
k ránu a
rekonvalescence.
žehni kahanec Pátelství, neb den dejde!
Af zahoí
tiché sdílnosti
i
chvilku jen
v naše hody
již
A
roz-
brzy na-
mléným plamenem .
.
A až odejdeš, soucitný Hosti, napojen erným vínem mých smuteních nálad, abys se snad nevrátil již
pjdu
tož
zas, psanec,
v za-
vk
podpadlá vévodství své duše, zašeelé od mraným veerem agónie, a usednu vzrušen do
erného
obilí
Skonejšeni, zapomenut všemi, po-
chopen jenom jedním
.
.
45
,
Chvilkou lhostejn zazní ztlumený chorál Bývaodnkud z tajemných již dálek chvílemi
—
lého
zavesluje vysoko nade
mnou
nmé
hejno erných
volavek v tichých nárazech jižního vtru a já budu, Vetelce, o
46
tob
sníti
.
.
MSTIVÁ KANTILÉNA
.
.
MSTIVÁ KANTILNA I
Oh, moje Mancn! To jenž
k sliné Manon
pi
a
zane
není
nesmlý Váš
abbé,
nudou
slabé,
chodil, stonavé a
nmž Manon
a
již
doufá vála; snad se dneska
vzmuží slibovanou legendu o híchu žlutých
rží
mám
Oh, moje Manon! Zvykejte! Dnes hlas
,
.
píliš
tvrdý
a jako Gcuz jen na
svj hlad
si
mohu
býti hrdý.
Já schváln opustil své soudruhy a rodná pole, bych zazpívat Vám mohl kantilénu pi viole, a
mstivou kantilénu, v níž by moje ústa chabá
Vám
vytla, že
jste
spíše
hladem
nudou
nežli
slabá,
a v níž by vzmužily se moje oi bez tepla nad legendou, jak luna dlouhým pláem oslepla
Vím
že
má Manon
všecka nervósní
je
z
všeho
toho,
že ráda
by
si
lhala starou touhu pro
nkoho,
a zatím ticho trapné, ticho rozespalé všady na uvítanou jinému se snáší nad zahrady.
48
.
II
Do
pusté naší krajiny ni
vše bez jen
vn
tiše, tiše,
je,
msíc
nezasvítí,
bez tepla, a marno
Geuzové
— prý
musí
nco
síti
—
to tak býti.
A zvony mdlé jsou, bez moci, a neprocitnou ani, nemožno poplach zvoniti a dlouho do svítání
—
jen
A
tiše, tiše,
na
plá
Geuzové, jen
ztište svoje
dlouhou adte se a
pání,
ostím v psti
s
mstícím se dejte
do tmy na pochod ku
Mstm
klidn
—
spícím jen
A
tiše, tiše,
Geuzové, za
vtrem
cestou v polích ztracenou
ped
žalujícím.
brány pipližte se,
los
metejte,
kdo nad spícím pst
svoji
vznese jen rychle, rychle, Geuzové, za rod náš
první
—
pomstte se!
49
III
To bylo
lstivé kyrie, jež
na veer
pustou lkalo
vsí
za naše pole, které dlouhou bázní neplodné Se stalo to
—
byla prosba za teplo, jež hlas náš, mdlý a nevyspalý,
pro naše ženy chtl, jež dlouhou bázní neplodné se staly.
To bylo
lstivé kyrie
n denn
za naše mladé ženy lysé,
my
za
my
bez reptání každým hladem pro
prosili a stkali, ve
tmách
plazili se,
n
meli ve svém žití,
však tímto hladem, Pane, tímto hladem nechtli
jsme míti!
A když pak ve vášnivém náruí nám opt umíraly i
ženy poslední,
jež
dlouhou bázní neplodné se staly,
my
zaatým, mstivým hledem jsme smýkali tvým jménem, divoce je ve tmách se zaatou, mstivou pstí, se
vali:
že zrovna tuhle
my
50
váše
udusit a na oltá
ti
—
slyšíš? slyšíš?
—
v našem tle sndém hodit nikdy nedovedem'!
IV Zas den byl ospalý
—
po proudu
eky šel
kdosi
—
pod smutným nebem, nebem nízkým, nebem bez tepla to
den byl ospalý
že marno
A
—
— kdos zádumív v dálce pl:
vše, že nevzroste nic, že nic nevzeplá.
veer sychravý
a všady bázliv
byl,
zimomivá nálada,
svtla zhasili, když náhle vzpomnli, že marno myslit na lada, že ani letos nevzejde, co ped lety tam zašili. si lehli,
Noc byla zamlklá
—
kdos podle
eky šel
byl
msíc
v mracích, v mracích smutných,
Ješt
—
msíc
bez tepla,
na
behu protjším kdos zádumivou píse pl:
Že marno vše,
—
Že nevzroste
nic.
—
Že nic
nevzeplá.
51
.
,
—
Kol vychrtlých tváí jim o vlhly zcuchané vlasy (den celý byl mhavý, i veer byl smutný a mhavý) a akoli k osmé již mohlo být na vži asi a veer byl tentokrát nezvykle smutný a tmavý pec ekali všichni, a ekal i úsmv jich Ihavý.
—
Ve shrbených
krcích svých divoké krotíce
hlasy
a na zhublých tváích svých
jizlivý
úsmv
— (však
Ihavý)
a vyzáblé pst své pod pláštm seveny asi: tak v podloubí stáli již s poledne, hlava dle hlavy .
Pak odbilo pomalu
.
.
.
.
Hodina soudu a spásy
.
.
A pacholci táhli ho v kleci tmou nad jejich hlavy. Uh, mstivé ty tváe! oh, divoké, bassové hlasy! ted chorál
mu
neb
všecko
vali! a
posmšný
—
chorál (však Ihavý)
Ihalo-li
— byl posmch
jich nejvíce
Ihavý!
To
bylo,
když veer byl pustý a nezvykle smutný a tmavý.
52
VI
Mí
a naivní barbai! Toto píši
bílí
Vám,
já
dv
Hledejte piln na smutné své pouti
Rusý!
oi,
dv
mlelivé oi. Šlo Vás již mnoho lhostejných mimo a byli jste vždy tupí a bezcitní k tm dvma nešastným oím. Já zastavil se vera ped nimi v dlouhé, tiché modlitb a když jsem vzpomínal ony si mlky a dlouho Vás zsinalé a
n
stžovaly. hledejte
v
Protož hledejte
.
,
.
asem
ve
snech
zádumivých
básníku
Tam
chorobn
jich
je
svých,
ve starých modlitbách, hledejte je
je
písních
tých
—
—
i
zapomenu-
a
ješt nejspíše najdete zažloutla a stíbro
Blma
je.
pohledu
jich
tisíce sklonných veZachvjete se ped nimi, mí barbai bílí! Jen nebute
zaernalo. Je v nich
sel,
kopí a polnic
neb
je
hrza
,
v nich,
,
,
nikdy lhostejni k pohledm, které potkáváte u cest, žalující.
Snad setkáte
se
pi plavb
dinné kajuty v plachetní
s
nimi na stnách ro-
ddné
lodici,
z
otc
na syny a vnuky. Bývají tam hranaté, doggovité hlavy s nekonenou nhou malých, zasedlých oí,
oí
chem
Vlámové
ironických, jaké mají
úctu k nim, neb
oi
žluti a bázlivé jsou
tlukoucích na boky lodi
,
,
.
Mjte
.
pozorujte, které se
veselí a netrhají ani
,
od stálého hovoru vln, Neb zajdte mezi
nejmenší a pozorujte dítky, hrající
Ty zvlášt
,
ty zsinaly zvláštním náde-
kohoutk,
s
si
na luin.
ostatními ne-
ani sasanky, ani
53
máku
plápolavého, ale bloudí zamlkle vysokou
travou u bažiny, zastavujíce
se,
jakoby v rozpa-
nad trsem bolehlavu. (Oinka dlouho jim páchnou pak hokou a smrtící vní A za .) sychravých, vlhkých odpolední, kdy všechno má vni vlhkého písku a pobeží bývá opuštno a moe lhostejn vlny pehazuje, vyjdte na mlcích,
.
V
iny,
zelených vlnách záívají krásné a veliké
oi dvrným písvitem mléné
A
vlnou. jich
.
nic není
nad
perly,
jejich smutek, nic
vržené
nad
je-
mlelivost. (Vzpomínáte na krásnou legendu již jsem Vám kdysi vypravoval na jena zakletého básníka vzpomínáte, jehož
o delfínu,
zee?
A
hymnou ke sláv písn vyvtrává, její zlata vy-
celý život byl jedinou jásavou
Moe?)
Nha
—
a nic není smutnjšího nad smutek tchto dvou oí, oí básníka zakletého, Budete-li však míti dosti síly a odvahy, mí barbai bílí, trvejte za nocí smutných a bezútšných pi zavených dveích na modlitbách. A až svtlo ve svítiln Vaší blednouti pone a srdce Vaše bázní ponou se chvti a ruce Vaše uslábnou vrhnte spšný pohled strachem pi modlitb do oí svých zrádných a hlubokých, jež umí lháti více než sen, více než stará modlitba nebo píse básníka zapomenutého a zachvjete se. Potkáte tam v hluboku oi, cizí dv oi, oi ironické a zrádné, jež zbojácnly od stálého hovoru vln, tlukoucích na boky lodi a setkáte se tam s cizími, píliš hokými pohledy dvou oí, hledají
—
—
—
54
jež uzrály píliš brzo a jimž se neslibuje dlou-
hého
všecko
moe
neb páchnou hokou a smrtící vní až na dn, lam v hluboku, kde pronikavou vni vlhkého písku a kde
života,
bolehlavu.
má
A
v zelených vlnách lhostejné rudé skabiosy
pehazuje, budou na Vás civti dv oi, oi básníka, jehož život byl jediným slavnostním výkikem ke chvále Moe a jehož píse dnes vyvtrává a zlata vyhledají, Oh, slitujte se nad mlhou všech tchto oí! A nemoudí! Jen v sob hledejte, v sob, když sen, staré modlitby a básníci málo budou vám
—
lháti.
55
VII Již
s
veera
zarostlé prsty
na varhanách únavou spaly,
a pod hívou ryšavou dlouho kdos tajil svj plá, neb lhalo tu všecko jež v temnotách i svíce,
—
pohasínaly, i
obrazy svatých: oh, zsínalé tváe vždy nejspíš
snad lhaly
Vše lhalo
tu,
všecko,
I
pižmová levkoje
.
,
vní
.
svou
lhala,
luna, jež kohosi vzbuditi
i
i
veliká, zarostlá ruka, jež
marn
se vysilovala,
k ránu již bojácn spala, híva vždy nejvíc snad
a ryšavá híva: oh, ryšavá
lhala.
Pak únavou zapadla
marn
luna, jež
se vysi-
lovala
A
svárlivé ruce, jež za
se
pomalu budily
.
.
.
dne se divoce ze zvyku rvaly,
z mrákot, jak v bolestné závrati
spaly,
a hubené, zarostlé prsty, jež ze všeho nejvíce lhaly,
tak bázliv
k hoejším oktávám
zticha se
pi-
bližovaly
a hrály pak tichounké impromptu, bázlivé im-
promtu hrály. 56
VIII
Je veer
— erné mraky
jdou
neplodnou, chorou krajinou
Andl Pán
se modlit
.
.
.
Klekají tiše nad lada, kde ironická nálada mdle usmívá se na n.
Je híšný veer, veer mdlý, nikdo se
A jež
s
nimi nemodlí.
erné mraky k Vži
díme
jdou,
v dálce za vodou,
a ruce vsí na ni Však zvony mdlé jsou bez moci a spí po dlouhé nemoci .
.
.
a neprocitnou ani.
Je híšný veer,
mé
veer mdlý,
ni
zvony
A
zbožné mraky dále jdou
se nemodlí,
marnou modlitbou a s tichým smutkem jejím A moje rusá nálada mdle usmívá se na lada se svojí
.
.
.
a ironisuje jím:
Je híšný veer, veer mdlý, u nás se nikdo nemodlí. 57
IX
—
a vítr se za ekou bál, Byl deštivý soumrak a svtla se bála. a báli se nemocní psi, již bojácn štkali chvílemi z rozmoklých skal, báli se od vera, báli se do prázdných vsí. oh
—
A vera
již
na veer hnali
je
dtkami
z bud,
než odešli za eku, vítr kde bojácn pl, psi nemocní štkali, štkali z rozmoklých hrud, a hlas jejich vychrtlý chvílemi zimou se chvl.
Neb v chalupách pi lamp
zkoušeli broušenou
zbra, a k plnocí teprv, když
bhoun
se vesnicí hnal
— sta! — psy nemocné za klení hnali až do rodných skal —
a smluvené heslo dal: Staníž se
a sami se
58
srotili,
— staniž
sami na rozmoklou plá.
se
Snad na
sta
jich
sedlo uprosted námstí kol
prázdných stol slavnostní veer a jejich bh zažehal po
(byl
nebi síru) a zraky jich
s
oblohy šilhaly pokradmu k radnici
dol oh, v
mst
si
chytili
.
.
.
biskupa pro jeho zuivou víru.
Oh,
chytili tlustého biskupa,
jídával boha, prý,
svého a posílal proti nim lancknechty,
posmšn jich víru
tupil
—
dnes slavnostní chystají veer si z biskupa, z biskupa ctného, a jejich
bh
k hodu jim zažehá po nebi dusivou síru.
Tak
ztrnule sedli hladoví uprosted
námstí spolu
a zraky jich
dychtiv
šilhaly
k radnici od prázdných stol.
59
XI Již
ped týdnem
spravoval koženou zástru
ohlodanou dnes ekal, až zajde jen ospalý
když zašel a usnuli
—
msíc
,
.
.
a
—
lancknechti usnou
osedlal vychrtlou herku
svou hnusnou a podhradím tichounce projel,
jí
brue da,
Pes
da
své: da,
—nou.
pole pak klusal, než v chalupách zhasnou
a
ekáním usnou
—
než zhasli a usnuli, k podloubí piklusal, zjasniv své rysy,
a na liší ohon pak pivázav herku svou spocenou,
hnusnou,
po pedsíních
zpíval;
já
kupuji krysy
—
já
kupuji krysy!
Pak v plnoc, když skoupil
vše, zadrhnul
zástru
ohlodanou, a v krajin bázlivé, v krajin temné a v krajin
jel
dusné na herce vychrtlé, na herce spocené, na herce hnusné,
pod vousy své rusé jí brue na zkonej senou svým tenorem chraplavým: da, da nou da,
— — —nou.
da, da
60
XII Již
a
mrtvo vše,
marno
vše,
mrtvo
již
vše,
a marno vše —
kraj
ani ncza-
—
vzdýchá ten tam je vzdor a pýcha,
ryk msty
již
nikdy nezazni zde do mrtvého
ticha.
marné modlitby na tlech hnisajících, tch, kteí známku geuzovství ve vpadlých mli Tlí v polích
lících
a kteí mstili, mstili
ji
na Kroesech hodujících.
—
Po polích sirné plameny nad mrtvolami svítí hle konec, konec žití, moje Manon ješitná jen plate s mojí violou i její struny cítí:
— —
oh,
neb mrtvo
Geuz
království
—
oh, musilo tak býti.
61
'
r
SMISENE BASNÉ
SLOKY Nach západu
je
ztísnn
mrak
tuší
a na vše lehá tichý nádech fialový
Pojd, Lásko má, ty ve rtech pojd,
pjdem' ve
s
,
,
,
mystickými slovy,
kraj vyvolených duší.
Ve kraj, kde nmá zrcadla jsou vody, kde v chorých asfodelech bují bolehlavy tam na tch bezích k sob nachýlíme hlavy, svým duším chystajíce cudné hody,
—
A
budem' bloudit v sebe ponoeni, budou hovoiti, až dojdem' tam, kde prostor v Neznámo kde tichý val svj zvedá Zkonejšení, jen prsty naše v stisku
se ítí,
63
PEDTUCHA SMRTI Já
t
miluji,
ale nelituji
—
ty
musíš zemíti.
WALT WHITMAN
Když
vn podzimí mou duši hokém sepnou
a chladnost náhlých šer v ni stíká svoje tuše, tu
v tichých nápazích se všecky vzryvy vzepnou prvanv a bouí ve pedtuše,
jak ttiny
a ona ve svou hloub se kácí nedohlednou a v strachu intimním se,
ped vzporem se
Smrti
dává dlouho
tušit)
(v
kehká,
dsem
zárodku jenž vrstvou lednou
že se
uvdomí,
hybem prorazí ve stydlém plái vzepe hla tu tajuplnou,
že sledním
a na mžik
muiv
—
lomí
—
—
v záhadu jí vnou tlaí však na mžik jen, než vše se zave ernou vlnou,
tak
64
jež
.
SENSACE V PÓLO SNU Lilije!
Jsem strašn
blí
špit tou
zavírám oi, vlastn cítím,
samy touhou po tma je ó, bože, díky sametov hebkou tmu, tmu ernou, zahoklou, tmu sazí ... jak se
.
.
.
—
chumle ve tm, bílé chumle
njaké
vaŠí
.
.
tm zavírají — — vidím tmu jen
—
kde vzaly se ty bílé chumle jepic? Tma od nich blá, blá intensivn, ach, to je bli! blá beze zvuku a mraziv Já po celém ji cítím tle a nejvíc na prstech tu mastnou bl, i v žilách cítím ji a já jsem všecek bílý a dusím se tou blí, co jí všady, chci kiet o pomoc, však zoufalá ta myšlenka má zmítá se v té bli
—
—
chaotické
v
bl
blí bezezvukou,
taví se tou blí,
jež se všech stran se
a ztlauje ach,
má
—
na
mne sype práškovit
gesta,
nekonená bl,
,
.
65
MAUR INICIÁL Ó hrzo
apokalyptických drak,
jež ukrýváš se v spirál
ped nhou
hustém loubí
Pravice, jež kyne z
a sype zrní v bezednou
Jaks asto plála
mrak
kams hloubi
,
.
zrak
rozkroužených
z
,
a pilou projíždla všemi klouby
tch,
již
v sple
t
Tch, kteí se
a v
prosnili
šttcem v
archandl
svj
Jana
celi,
opouštli chvilkou na nešpory,
by vssáli novou by orel jim
sílu
hml
66
trouby?
život celý
ruce, v duši s orlem
v uzounké kleci klášterní své již
znak,
vdechli do mystických
plamenv
v svoje póry,
nové: Hossiana!
; ..
NÁVŠTVA Jiímu Karáskovi Jsem uzamený pavilon v dnech slavné Návštvy, Kdos v dobách bizarrních
jejž postavil
—
dávno byly i snad vbec nebyly?) v kout parku zapadlý, v sted nedotknutých vod Snad po vky už obrstal mne bolehlav (neb když jej požali, byl, prý, ho celý stoh, že spálil všecku vegetaci ostrým dýmem svým) a tch vel na jeho kvtech, duše má, tch vel (ó zžíravé plameny bolesti! Ó nemocní, jimž k oberstvení podávaly milosrdné sestry (ty
,
.
.
.
med!)
Dnes pišli dlníci po mstku visutém (neb den je slavné Návštvy) a pišli s kosami; slyš! jak se tiše klade pode rythmy jejich
—
plných
rozmach
stíká jed!) Pišli (af
—
a vsadili pár labutí v viz
— nenadálým
sted opuštných vod,
dsem
plaší se a bijí perutí
požáry v klín jezera, ustydlé a šerem povadlé v dn tlících jeho vod!), Žnec jeden prožal si už cestu bolehlav dýmem (ó spadlé
houstnoucím,
má
zítelnice rozšíené
(dsné symptomy!). 67
..
, .
.
.
a druhý, tetí .... celý zástup jich a v sérii gest lomených, z nichž
pes
rty jim
cítíš išet ds, padá somnambuly hovor bez akcentu
dut
Ó
plechový:
— slavná Návštva — Návštva jde — intimní Návštva
Už klíe
,
.
dveích Sklo zrcadel se budí z tžkých sn a vyjeveným pohledem se snaží chytit chrastí ve
.
.
nejjemnjší hyb (jenž
pi
vstoupení objeví se Vaším obrysem]
plyš
do rámce zrudlých
zlat a
Už klíe
dveích
chrastí ve
Bizarrní hrdla majolik, v
,
pobledlých
,
.
,
dn
jejichž
vzácné
vn
spí,
chvjí touhou vydechnout
se
je,
teba
vkem setlelé
(vždy Vy
A se
.
.
máte tak vášniv rád!). zašlý email na kyvadle hodin nástnných chvje touhou rozhoupnout se v neslyšeném je
nápahu a prorazit to ticho ustydlé v kout nejzazší a dohrát slední akkord Chopinova adagia, jež strojek
nedohrál tak dávno, dávno
Už klíe chrastí ve dveích Roh lesní s flétnou rozeschlou, ,
jež
se to
68
,
.
plny prachu visí na zdí skíženy, chvjí touhou vylouditi z duší svých duo zapomenuté Vám na poest
již
,
,
,
oblíbené duo markýzy, vlas jejíž v krypt duo v nocích májových, jež chvlo v nokturnech do spících alejí (to
tlí),
to
své melodie, plné mollových a tklivých
tak dávno, dávno
— ach, tak dávno
Dvee se otevírají ó slavná Návštvo, Návštvo ,
,
pechod,
již.
.
intimní!
69
.
PRAELUDIUM Mé
duše v zpustošených záhonech
jar
budoucích se kouí vonný dech
a v rozespalé ticho, touhou znavené,
mží z dálky píští hudby,
mkce zladné
A
duše zdivena se na svém loži chví híchem neskojených lilijí) a do mlh pospíchá na rukou Panenství (na loži
—
již
znechucené nesouc v požár
Na
rozespalé ticho,
mží
z
mkce
orgií
.
zladné,
dálky píštích hudeb tóny znavené,
a jejich vlhký, delikátní dech již
70
.
pedehrou
vlá v pustých záhonech.
,
v RAKVI I
—
Mám oi
zavené i otevené? ani nevím. Vždycky tma. Ležím nehnut a cítím ruce na prsou semknuty a jakoby nco svíraly, nco .
.
.
—
tvrdého, co
mne
tolik tlaí, co
budilo z toho bolavého spánku
mne vlastn ,
,
pro-
.
—
nm
houpá se má myšlenka V umdlcná po marných pochodech v pohoí Neuvdomlého houpá se tam a sem tam a sem — tam a sem, v tak píšern volném kmihu Já bych se rád pohnul ale nemožno Nkdo jde mimo v tmách volným krokem, volným a tak slaboukým v tom tichu! Kdo to? Namáhám své zítelnice do svrchované tmy a on jde Ticho a tak
ticho.
znám
—
—
—
,
,
,
—
.
,
.
—
poád
Musím na nj pece vykiknouti: Cizince! Kdo jste?
stejn.
Cizince!
—
—
,
Vzkikl jsem, nebo ne? Zdá
—
jsem nic neslyšel
ale
,
,
se mi, že ne!
pece
—
cítil
Aspo
jsem po-
otevená ústa a slabý tlak jazyku na podnebí Ano, vykikl Ted jde ponkud rychleji bezpochyby slyšel mé volání. Zdá se, že je to velice znavený Pocestný, jenž putuje z nesmírné ,
.
,
,
dálky, jenž však putuje ve
mn —
ano, ano
a jenž zlehounka mi tiskne sepiaté ruce na telský pozdrav
Ach
—
to
je
,
.
mé
.
,
— -
pá-
,
Srdce, tlukot
mého
vlastního
71
.
Srdce
.
.
,
.
.
Ale co jsem dnes tak slab?
,
,
,
kdybych
pohnouti a ohmatati to tvrdé, co mastné, co
mne
tolik
tlaí a dsí
mám ,
mohl
se
v ruce, to
,
— —
Ale kde pak je Marta? Což? nesedí u mne? že nesedí? Opravdu, Necítím ani jejího dlouhého pohledu na své tvái: Marto, Marto, kde jste nábožná sestro?! Není u mne, není a taky neslyším zachrastní stíbrného ržence to už by se mohla dávno pece pomodliti ten svj Otenáš nebo Zdrávas pomodliti? za koho se to vlastn modlí; snad za mne a pro?
—
,
.
,
—
.
.
II
to již
Co pak jsem
musím
dlouho
asi
ležeti
zase zaspal den, že nevidím toho
úzkého zelenavého obdélníku zakrytého okna nad svou hlavou (neb musí mne chrániti ped suggescí sladkého svtla Úplku) A ten Pocestný v mém nitru jde poád tak zvolna musím se tomu zrovna usmáti Pocestný .
—
.
.
Poslyšte
povím z
.
—
—
a jaká to delikátní ironie
Marta
.
,
,
,
kdyby
ji
tak slyšela
.
—
Vám
Marto, povím
Vám
—
poslyšte
—
delikátní ironii o Pocestném, Jenž jde
dálky a jde ve
mn — pisednte blíže
,
,
Ani hles. Ticho a tak divné ticho! Co pak tu není Marta? Marto! Marto!! Milosrdná sestro!!! Snad jste mne nenechala samotného v opu-
— 72
—
—
.
štnosti
té
komnaty
—
ví,
dsím.
jak se
.
ale
,
— ta syrová, jakobych ležel na jedlových hoblovakách — ta studená — ta
vn
tu také nebývala
jakobych jílu
A
.
.
v
ležel
v
jílu,
mastném,
Ach to je divno, to je mne poád tlaí v
,
to tvrdé
mn — ale
studeném
divno.
sepiatých rukou
—
Marta do ruky! Rád bych útržky sboPokejte! Ticho! Co to? rového zpvu (to asi zpívají nábožné sestry jako by to válo z neKristu na nešporách) co
,
to jen vtiskla
.
,
,
,
.
—
smírné dálky,
je to
dušen
tak tiché a zní to tak
ted to zahrelo jako
a dlouze
smutn
vz
a
pi-
zatepalo v cest, posypané pískem, jako
—
kopyta koní a zrovna nade mnou, nad mou a hlavou ... A už je zase ticho, to divné ticho studený pot na mých skráních
— — pot divné úna-
vy jako po njaké neuvdomlé námaze: Marto, slyšte, Marto, setete mi pot s ela ,
,
III
Ten slepý
slavík ani nepípne v zajetí toho zele-
ného obdélníku ale
,
-
.
pece
kde jsem
si
musím jednou uvdomiti,
Marta
tu není
hlavy,
ano
— ale
vždy ji vidím, vidím tm, náhle oste osvtlený profil její — Kleí u postele, zelenavý obdélník nad její profil da-
hle, co to?
leko
—
ve -
hlavami,
má
ruce sepiaté nad tou postelí prázd-
nou, a slepý slavík
zaíná
zpívati
plným hrdlem 73
.
.
.
pohební hymnus Pozvedám v pedtuše divoce hlavu a nco slyším praskot jedlových ji surov sráží zpt pozvedám sepiaté ruce a hmatám hoblovaek .
.
—
,
,
,
mn
,
,
,
— zlomená voskovice — vítzné znamení Smrti! — Marto! co mn stkáte vtiskla do rukou — — a pro koho nad mou postelí prázdnou — co pak myslíte, v nich to tvrdé a mastné
jste
to
to
že
,
.
.
Oh, to
mn
najednou
to
stisklo hrdlo, to
huí v uších, to mne to tlue do hlavy krvav žhavých kapek šlehá mi tmou v vlk dut zavyl rozevené oi opt dsnji ne, to jsem já
—
—
— —
,
.
mn .
to
Déšt
,
zoufale
— a ješt
.
—
a snad zcela jist. Ale Ano, ano, ona to myslí ne! ne!! Nechci na to ani pomysliti, na to, co snad myslí ... na to, že jsem v rakvi. Nejsem! Nejsi!! ... A pece! Oh, ven! Puste mne ven! Vyrazte víko! Dol ten rubáš! Jsem živý! Marto!! v rakvi Co hledíte! Ano, živý a zavený v rakvi pod studenou hlinou klášterního hbitova!
—
—
.
,
.
Zápas! — Musím! — Díve než sešílím! Oh!! — Smilování!!! Jak bezmocn se tlo mé zmítá! — — Ten úzký prostor láme každý mj pohyb! Plameny — praská! Mdloby! Oh, .
,
,
.
,
.
to je tíha!!
.
Marto! Marto!! Svatá Marto!!! ten Pocestný jak kvapí mí na pomoc Ha, ha ten znavený Pocestný, jenž jde z dálky tmou
—
a jde ve
douch! 74
—
— —
Te
mn utíká
.
,
—
.
—
ten paTen pokrytec díve ne až te, když
—
,
uvznili slunce do jedlového jablka
.
—
až ted,
když to slunce bolestí vyje, jak je tmy škrtí ano vyji To je pokrytec, Svatá Marto ./ Pojdte radji Vy a pohlate mne, pojdte chrate se však kousnouti do toho jablka má tak lákavou jedlovou vni! Nebudte Evou nebo ono vyje a pálí .
,
,
.
.
,
.
—
—
,
—
,
75
POHEB Mausolea
— zvednte
ve vší velkoleposti
mramor
svých etných
SLUNCE rote
lesklých a
náky slzy,
A
vy všichni zástupové, pipravte se chytati svatou krev do onyxových pokál svých oí, zaplavených nádherou ... A cisterny, vyssáté do dna neite mu výitek odpuste spíš a zalkejte pátelskou soustrastí, kleknouce prosted žhoucího písku ku hrobu zavátých karavan, jež nikdo neml odvahy oznaiti kamenem Prorokovým! A myšlenky z domu smutku! Vy rekonvalescenti, vznní v stíbrné nemocnici mé lebky, vyšlí ted na cimbuí Soucitu vztyiti ernou vlajku na znamení Bohu! Roztrhnte v žalu pohebním erná roucha svá až k zemi a kvilte pokrevním nákem zklamaných syn kmene Jesse Bdujte, neb nebude ho již v kesanském svt na všech svaté slzy Arimathejského!
—
—
,
.
.
—
,
,
.
.
,
zvonicích
hranu
A
,
,
se
,
.
.
,
chystají
te
smutení
zvoniti
.
Golgotho,
ty dcero
náku,
ty dcero
smutku!
Jen tsnji se zabal v erný pláš hoe a zoufej nad osudnou ztrátou dne. Neb viz! Již zapalují andlé noní erné pochodn na znamení své moci a slávy, prozpvujíce tendenní chvalozpvy po všech obzorech zaslíbených zemí. A šílené nokturno tajemného Oboje posledního Soudu bduje oteveným oknem a osamlým, jež hledí ze západního prelí dávno opuštného ho,
76
.
.
.
postaveného ve chvílích sladké zahálky na
špice,
pohoí
Ticha.
nehybné stíny erných magnolií bez hlesu ekají na behu, pipraveny k odletu ku behm zaslíbených zemí, a povadlé helianthémy stkají tam poslední pozdrav, zavírajíce žluté tváe své, smutný, že, nevonné, nikdy ješt nevydechly mu na poest njaké vonné modlitby ze svých rozsáhlých zahrad .) Ani slz již! Pontský již obmyl své neposkvrnné prsty ve vonných proudech mé duše a zmaten odchází z domu viny houpavými kroky orientálovými, dušenými erným kobercem blížícího se (Píšerné,
.
,
Odchází, Soumraku, po schodišti nmých snv bolestn hled v krvavou féerii barev. Šastný! není vinen híchem toho hladového davu, jenž táboí v hornatých pedmstích mé duše již po dny a noci se smrtelnou kletbou na ,
,
,
—
rtech
.
.
A ONO
ted velikomysln, bez jediného protestu
padá
obzoru
s
ekstasi
mn,
.,
mn
,
padá s úsmvem, šeptajíc v vyvolenému po pravici: Dnes
ješt budeš se mnou v Ráji.
77
.
,
.
MODLITBA To pišla v
chvílích
beznadje,
tiché
choré Myšlenky se svíjely v
keích
kdy mé
Zoufalství na
kyprých polštáích bezesné Noci a trhaly k píštím hodm vonné oranže v erných zahradách Ticha.
V chvílích Zoufalství pišla Vera zrovna vykropili Svatí Ti .
spolenou
.
Králové naši
v-
mošus na znamení ného míru a zanechali po sob nad vchodem tam ty ti
V
jizbu,
znaky
.
pálili
.
chvílích Zoufalství pišla jako svítivá halluci-
nace Vzkíšení na zdšené žoldnée stráže u odhalené náhrobní desky
,
,
.
Pišla a rozžehla
erném krystalu Mleni, stíbrné veeadlo mé lebky a
v
jenž
olej
teskn ozáil
primitivní stl, bíle
prostený, kde stála prosted stíbrných svícn s oharky dávno vyhaslých hromic, zhalena v
erné závoje Tu všechny,
Tajemství, zlatá monstrance
.
.
choré, vstaly z horkých loží svých
a poklekly na studený
mramor za nízkou míž-
—
bázliv sepiavši ruce, A ona klonila se k nim soucitn a líbala žhavé jich elo, poskvrnné nevrou, svým bílým rtem a mystickým dechem zapomenutých legend stedovku ovála jejich moderní znavené skrán. Venku bylo boulivo, davy nevících tam nerozhodn stály na námstích a v pístavech v prudkých nárazech jižního vtru, ekajíce na pistání cizinských
kou
78
oratoria,
.
— a tady tak ticho
lodí
Dodavši
jim
klekla jim v
.
,
.
úsmvem
odvahy svým
elo
zavený
a otevela dávno sctlclých listech
missál Minula, kde v
žhav zahoely
zpívala svátení: Vere dignum
A
ony,
mé
k svatým
vonným,
stupe obtnice
až na nejvyšší
.
miniové noty, a .
.
vyssáté myšlenky, tžce sklonily hlavu
adrm
svým
zvuk chvalozpvu, kožešinami,
a poslouchaly slavný
jemn
dušeného drahocennými napuštnými a rozvšenými po
úzkých stnách Svatyn A pišly ostatní, jež nerozhodnuty ekaly venku na námstích, a zbožn klekly, sepnuvše ruce. Bíle odny zatopily svými rouchy veeadlo, pedsí i daleké erné obzory nekonené A^ocr a pistoupily ke generálnímu vyznání svých hí.
.
i
ch
,
,
,
A
za neustálého
zpvu
v mystické ekstasi
lámaly nekvašený chléb Útchy, máejíce v teplých slzách
To pišla Myšlenky
Odpuštni
.
.
kdy mé choré
v chvílích beznadje, se svíjely
v
keích
jej
.
Zoufalství na kyp-
rých polštáích bezesné Noci a trhaly k píštím
hodm V
vonné ovoce
s
erných strom Ticha
chvílích Zoufalství pišla a klesla
ped
.
.
.
bíle pro-
stený stl v stíbrném veeadle mé lebky, kde Svati Ti Králové vera pálili mošus na znamení vného míru ... a zanechali po sob nad vchodem tam ty ti mystické kížky ,
,
,
79
, .
jA es tné uzavel bych
.
pímí
Já estné uzavel bych s Tebou na as pímí a isté prapore*^ bych s ímsy v jižní vtry vyvsil a chladné svítilny bych v zhaslém Paláci svém
chvatn rozžíhal aslinékomornébychoptkTvojí službuprosil
,
.
A
po svých zemích vyhlásil bych smlý manifest, by zmlžily se v novém Zrcadlení modré sady Tvého Soucitu, by nebe zlat prosvítilo v sienkových parách nad nimi
veer
a všechen rod by schvátila ten
chtivá
Souloží
A
teba by
— Tvá
to bylo naposled!
,
.
,
.
tom všem
je
ne.
.
Tvé nohy, ješt hubené
.
,
V
.
adra
vyrostla
Tvé boky, dosud nezralé
váše
.
hích po konsenkracích Tlo hanobit,
hích spolený všem našim pesyceným mužskostem
Já uzavel bych
s
tebou na
as
vlídné
a po svých zemích vyhlásil bych a
teba by
to bylo naposled!
,
,
,
sladké zniit-se a
div
manifest,
nevzrostlá
Ty
Oh
,
pímí
smlý
Má
.
.
.
profanovat píští Slavnosti.
80
.
chceš!
.
PODMOSKÁ KRAJINA Pes se
zasmušilý les stín nepátelských flotill penes' ve strachu, by pistál k nízké zemi
se
-
.
.
chvatn povstalo, zimomivý motýl tžce zapotácel mezi dahliemi
vše
i
.
Zde nikdo nevolal
.
a nezakotvil do dnes,
zde v sadech nevonných, jež pijal jsem v své léno,
bych zloupil paláce, vše cizí jmní odnes' by zbyla Báze tu a Moje tajné jméno .
—
,
.
Je veer zženštilý a nad obzorem vody
teskn plápolá sem lesem promoeným ervánky plnoci a za pohoím Shody
cos
,
.
na poplach zvoní už kdo váhá te a spchá .
lilije volají,
,
.
.
,
rty plné
.
,
Oh,
bda
mstem
hoké
komukoli,
zatopeným:
soli.
81
. .
svatveCer Tajemné nápvy
Soužiti v
plnocích intimních Letnic
v
bolestných
závratích
nervos
dech bývalých
librett mi pivál na záhon zpozdilých rží, na nádheru bývalých .
.
,
kvtnic,
na rozkoš prvého polibku, na rtech jenž dosud
se
zhíval.
,
Nevinná, na lovech zlomený pohled se bojácn
penes'
Vzdálená kantáta
zvon
se z
-
,
kraj Tvých ztlumen chvla
(vonl v ní diskrétn pálený mošus a pálený senes na smlouvu míru) a budoucí adra cos chtla,
—
cos chtla
Svatvcer
,
,
,
.
,
.
Plameny muškátu penesem' v nevonné sady,
v komnatách shasnouce umdlená svtla, a zasednem' spolu, nezvaní, v rodinném kruhu a v tradicích Šchcrcsady pozorné Pítomné nadchneme k njakému svatému bolu .
82
,
..
BOLESTNÁ Tvých žalostí nesmlé vlny a diskrétní žalmy já marné na kovová zrcadla chytit se snažil, vál mi ó Bolestná, léivý vítr z Tvých sad
a
a zažloutlé illusí
mých
v
listí
vtve mé
srážel a
nažil
T
mínil,
do naivní rythmiky pastorál skrytou
Tvým
Na úboí smuteních
a našed
však
,
,
smutkem,
Tv
síly
visí já najít
,
ústraní plakat, já z
jsem
neml
už vrátit se
híchu s
se vinil,
troufalým
skutkem
pohbu
Byl tetí den
a nikde
již
.
.
nebylo pátelské ruky,
hrob
pi vchodu stežen
vše prchlo
—
i
byl stráží jen sesilovanou,
bývalých vících neznámé
pluky
Já bál se k
ní
pistoupit
,
,
.
,
.
Sama když najednou suše
slov
nkolik pronesla, na mne se nervosn
dívajíc
stranou,
tak jak by se prozradit bála, že
pláe
—
má Duše.
83
.
NA BLÍZKÝCH POHOÍCH Na blízkých pohoích za tichých nocí, kdy v matných plochách nejisté selenové záe tpytí se nejvyšší hroty ledovc v magnetickém odlesku vlahých plnocí italského nebe, tuším picházeti, Spíznná moje. Picházíš mne navštíviti z dalekého Severu z krajin rodinných tradic Picházíš pod zpsobou vždy jednoho a téhož zpívaného tónu jako tajemná Píse v dlouhý advent ekání mého zvstovati mi ono tajemné poselství Jsi tolik ve své blostné košilce podobna onomu andlu zvstovníku Neposkvrnného Poetí, andlu, jak ho známe z tup ezaných devoryt obrázkových biblí, v nichž etla pokolení zrak dávno vyhaslých. ti beztaktní uzaveli mne písn steženou Karanténou, pec budem' ve dnech náhlého tání na vysoko položených lukách trhati protže, sblí-
T
,
,
,
,
,
A
vlnním naší panenské, doBudeme je trhati s míst snhu
ženi jsouce intimním
sud nesmíšené krve. a ticha
To
.
.
.
bizarrní kvítí
.
.
.
Mám
je
spíznný umleek, odlišování spíznných tón
kátní a
tolik rád, já deli-
jenž v subtilnosti a
jedné chromatické
Umníko. Ty hvzdice Dám Ti je hmatu a lesku
škály složil všechno své suché, sametového
.
,
.
pak v kritické chvíli rukou chvjící se neznámým jakýms rozilením v diskrétním a taktním pohybu (jenž charakterisoval kdysi mrav pán na %4
.
dvoe
kteréhosi Richarda) za vypiaté a rozpuelé
mléka píští matky, jako symboly Cudnosti a našeho Studu
prsy,
plné
dozrávajícího
.
,
85
Ó SMUTNÁ PÍSNI MÁ
..
.
Ó smutná písni má, zde Jeho stopa v tichu kvetla, zde na žíznivé rty mu sladká mléka natryskla, sad bez
sn
útchy
vn zbyl a bez radostí svtla,
barvy vytáhla
Ó smutná
nám Jeho
písni má, chceš
chromatická skla,
nezapenu sebe
najít?
Jdi po stopách, jež nechal Jeho vlivuplný lov, slyš tichý
plá,
jejž
dove
v
nhu
píštích poupat ztajit,
slyš
hudbu vzdálenou, jak suggeruje
Ó smutná
písni
z jeho strof,
má, tak hrdá ješt do dnes, do dnes,
nic nezbylo
v ty sady
již,
Jeho štdré léno jít, kamž všecku vonnou koist
nežli v
zddné,
odnes',
kde zbyl nám
obma
jen
vyddný, chudý
byt.
Ó smutná písni má, ve znavenou hru Jeho videm a v alej Spíznní (když všecko už se chystá spát) my s vyítavou dosí pozd k ránu pijdem', až vody v bílých dálkách budou opadat.
A
rudá svtla muškátu já pinesu Ti ze tmy zlehka naladím a hudbou jemných koncert a z nápvu, jenž z Jeho vží ku pozdravu slet mi, jú ve Tvou flétnu sklennou tón istý nasadím.
86
T
INTROITUS Svou jásavou Píse chci kovovou surdinou ztlumit a záclony nespustit budoucí vichice silnému vání,
svá kovová zrcadla
bych mohl
zázraným vínem
vystavit v požárech
je
chci smýt,
ervence k vyzaování,
nesmlé vstiknout chci odvahy do žil vlnná roucha svá prostít Tvým krokm po
a touze své a
nádherných schodech, mých matek zas v krvi mi ožil
ddiný úsmv ddiný smutek mých otc
by a
*
Na
rozcestích, kterými
já rozkáži Písni své
si
z hluboká,
z
hluboká oddech'.
bude Ti za nocí
jíti,
rozžatou pochodní cestu Ti
znait, a
sám budu, rozechvn, pro
a
do amfor hojivý
olej Ti ze
tebe trhati kvítí
kvt
v dlaních
svých tlait
krystal osforné hrany a ve stíbrné poháry líti svých nálad mdlá, zelená a ve chvatu páliti
vína,
bych dal Ti a
pít
úsmv Tvj
na prvý povzdech
Tvíij
potlaovaný zachytil milostný pro Tvého prvního syna.
87
Až pijdeš pak
v mávání pochodní do mojich
zahrad a podáš mi ruku a diskrétn ekneš:
Mj
Oekávaný nechám své orchestry hymnický ke slavné mši
88
Lásky
již
—
Introit zahrát,
dávno mnou nadšen komponovaný.
.
PÁTELSTVÍ V
noci kdys, pohan, cválal jsem k Severu na
když
silný
ohnivém oi, svtla mne zasáhl v temnotách, druhého Pavla,
proud Tvého
ve Tvé bych
již
uvil Umní
.
,
,
ekal
jsem, až
nebesa vzhoí a jitro až na sprahlé rety mi kouící rosu
Tvých
modliteb navlá.
Tajemné pátelství naše
se stisknutím rukou snad
neuzavelo,
tajemným vzepláním
to chytlo v nás náhle kdys
sourodých
mé v
hranolem písn Tvé svtlo a bolestn bodalo, kdykoli
sítnici
fluid,
vidmem se chvlo
Tvému jsem
vlivu
chtl v ústraní Sepnuté ruce když první
Tvj
mj
.
,
-
pozdrav pak z
a slunce Tvé vyšlo a zrak
ujít
v se
dálek
mn
nm
Tvojím
s
zvdav
ovál
skížil,
okamžik ten mne svým šlehnutím pro vždycky atropinoval,
jak oko své v tajemství
Tvého jsem Zjevu tak dychtiv vhížil ,
Hvzdy
v
nm
chytaly, ohniska
svt
v
,
nm
gravitovala,
a uprchlých staletí šumot v
nm, zázraným 89
.
nm
hlasy v
dotykem probuzen, hýil, vznikaly, stichaly, nade vším vichice vála,
stedem
a modravý paprsek tajemství mlhami
až k srdci mi míil.
Nechej
mé
Písni se snžiti na Tvojich
Island ledy,
a na
Tvé pustin v postních dnech
hnísti si
mystickou mannu,
mdným
k
a v žlutém
bránám Tvých Emaus
veeru ped
a
poutník
pak vyslán jdu bledý, nimi se svojí sklennou flétnou
s
mj
výkikem: istý
mohl bych
dojíti
v
hlas je
dom
a
víno, jež
—
nesmíšen zale Tvém úasti jednoho z virílních
Nesu Ti
stanu
týž — prostorem
v slujích
hlas?
mých vápených zrálo sta let
již
na kovových deskách, bys hluboké Tajemství zrajících vyryl v nich
Potom
zas vejdu v golf, který v
— a struny mých
Tvj
mou
klas
.
.
pístav
flotillu vnesl,
by v kajutách zahrály na odchod ve Spoluznní, na stže, zatím co na vody erný mrak motýl viol
—
klesl,
já
90
vyvsím výstražnou
svítilnu,
aby mi
svítila
. .
zase až do rozednní
Tajemné pátelství naše
.
.
se stisknutím rukou snad
neuzavelo, to chytlo v nás náhle kdys tajemným zapláním sourodých fluid, krystalem písn Tvé svtlo mé na plátn duše se
a bolestné bodalo, kdykoli
Tvému jsem
chvlo
vlivu
chtl v ústraní
ujít
.
.
91
..!
.
CHEVALIER LAUDA-LAUDAMUS šel v
ml i
plnoci pes vlažná pole
za pasem pílbu a vlasy
oi
ml
a
patrn
již
vyhnán,
šel
do polí venek
,
,
,
.
.
,
ml
kosatce žluté a bledé a štíhlé
LAUDA-LAUDAMUS
,
,
Na Na ven
oh,
i
lauda-Iaudamus
na
.
.
v erbu,
kol v marcejské latin zašlé a bledé
Ten podivný rytí
—
znaven jemné a bledé;
ml
bledé a kosatce ve štít bledé
Šel, z vasalství
Ti
—
pílb
péro
ml
,
.
bledé;
— ml zálibu dávno v tom verbu.
Šel v
plnoci pes vlažná
pole, šel s vlajícím
vlasem,
mei svém
—
pílbu a na pílb pentlení hndé a když vyšel v své pižmové vni a bíedé ten podivný rytí on s pilbicí za útlým pasem svým_ pstným, hluboko ladným savojským bassem ted zpívat si zaal: o lun, prý, smutné a bledé na
—
—
a oi, jenž jede, jenž jede, jenž jede, jenž jede
Oh, chevalier Lauda-Laudamus!
On
.
.
.
s kosatci
v erbu!
Už páže
ml
znanou,
prý, náklonnost k tomuto
divnému verbu! 92
KOUSA VÝ ROZHO VOR Sacrebleu, une marquise
un marquis
el
aujourdhui: ce sont deux cochons. Hé? VOLTAIRE
Má
m ráda? He? — Možná, máte m vy snad rád? — Možná,
markýzo, máte
že ano.
Mj
markýzi,
že ne.
Že v noci
jste
Hni, to byly
Nu
ostatn,
ani nepišel. — Pišel až ráno.
ovšem mé dvée
mon
již
uzamené.
cochon, stejni jsme,
Možná,
-
že ano.
Však vy tedy jako muž
horší
— ne? — Možná,
že ne.
Vždy
klepal jste tolikrát v noci. Ba,
nkdy
až ráno,
a veeje ložnice
A
etl
jste
markýzky byly vždy otevené,
markýzi
,
,
Voltaira? Možná, snad ano.
Vy, Markytko, dokonce Fausta snad?
—
Ne,
jist ne.
vždycky Mefisto klepával Markytka nechala dvée vždy pro
Já, že
A
pozd
až ráno.
nho otevené.
93
REKON VALESCENCE Já vidl, nad daleké, daleké ledy jak vyšel kdys msíc tak smutný a bledý a lhostejný nad mojím lhostejným hledem a lhostejný v svtle svém smutném a bledém, neb nemohl usnout i pod vlažným ledem, i lhostejný nad tím, že nasákl jedem.
—
A
v dalekém, zšeelém, zborceném ledu
mu vznný
slavík
pl
v jódovém bledu,
neb nemohi usnouti pod vlažným ledem, a nemohl usnout v svtle tom bledém
smutném a bázlivém, nasáklém jedem, neb nemohl usnouti pod vlažným ledem.
a
—
Pak najednou stichl a v dalekém led rozvonl ervený hyacinth bled to zapadal msíc nad zborceným ledem ve svtle svém lhostejném, smutném a bledém se
A a a
—
a otráven jedem, hyacinth kvetl, a na stonku hndém, hyacinth vadl, a nad vlažným ledem. hyacinth vonl,
Já vidl, nad daleké, daleké ledy jak msíc kdys vyšel tak smutný a bledý, a slavík se rozzpíval nad vlažným ledem a hyacinth rozvonl ve svtle bledém a vše bylo vlažné a nasáklé jedem, a vše bylo bledé
94
ped
lhostejným hledem.
.
MDLÝ VEER Mdlý veer, msíc stonavý, kus stíbra v ece tesavý a svtlo pižmem navlhlé.
—
A
zvony stonavé pravda dnes nevzpomnly na Ave však Clitander zde v noci, lile
—
,
.
Je bledý, mdlý a stonavý ten tulák vždycky kousavý, však vždy též plný soucitu.
A
struny v
stíbe
tavené,
dneska mdlé jsou, znavené hrál marn, chudák, v noci tu.
pec
Cos divného jej hnalo, hle, do noci pižmem navlhlé a jemnou touhou omdlelé: dva prsy byly stonavé a jeho prsty laskavé, i
muselin prý soucit
A
ml,
struny byly pokorné
a jeho prsty pozorné a Clitander též soucit
ml
.
.
.
95
.
Však než
ztratil
dopl
všecku náladu,
—
tesknou balladu
ted civí v stíbro zelené
Mdlý veer, msíc
.
.
stonavý,
kus stíbra v mlhách tesavý a svtlo
pižmem
navlhlé.
Hle stíbro mdlé a zelené, horekou dlouhou spálené, a svtlo pižmem navlhlé a Clitander zde v nocí, hic, to zpívá, zpívá vlažnou
mou
96
tmou
bledou mši a ješitnou.
.
HRÁL KDOSI NA HOBOJ Hrál kdosi na hoboj, a hrál
kolik dní,
již
vždycky na veer touž píse mollovou a ani nerozžal si ohe pobežní, neb všecky ohn, prý, tu zhasnou, uplovou. hrál
Hrál dlouze na hoboj, v tmách na pobeží,
v tmách, na plochém pobeží, kde nikdo nepistál: hrál pro svou Lhostejnost,
i
hrál spíš pro
svj
Strach? byl tichý Pastevec,
Hrál
smutn na
i vyddný
hoboj.
Vzduch
z
Král? hluboká se chvl
pod písní váhavou a jemnou, mollovou A od vod teskn zpt mu hoboj vlhkem znl: jsou ohn mamy, jsou, vždy zhasnou, uplovou. .
.
97
VEER TESKNÉ NÁLADY Je veer — erné mraky jdou, jdou nad vodou, jdou pod vodou — a teskná, šerá krajina se
pod nimi
Je veer
chvít zaíná.
— mraky k mstm
jdou,
jež dímou v mlhách nad vodou a k jejich vžím nehnutýra jdou krokem tichým, sehnutým.
Jdou mraky k vžím, s tesklivou,
marn
—
jdou
Ihavou modlitbou
—
jdou za vodu, jdou za lada,
kde Bojácných
je
nadvláda.
Jdou mraky v dálku, v dálku jdou, kde kleknou s tesknou prosbou mou tam za vodou, tam za lady u veer teskné nálady.
98
.
KUPLET pi
biskupské hostin v Avignone 1368
svšenou
Šel biskup s hlavou
ml,
a vratkou chzi, vratkou šel
pustou nocí, pustou tmou,
a tenký stín ho provázel, stín tenký, lancknechl Variwel.
—
Šel od zpovdi z Cháteau-Gell kde pes plnoc se pozdržel Lanckrab paní slinou ml, nemocnou prý žel! ah, žel! však pec mu kde kdo závidl.
—
a
Ml
—
slinou cho, však dosti ctnou,
tož jaký strach by, jaký
lanckrabí pro
ml
cho nemocnou
—
vždyf biskup, když k ní veer vsel, tak zbožný výraz, zbožný ml .
Však ráno vzteklý
lanckrabí,
jenž slinou paní, slinou
ml:
že lhala by, že lhala by, dal povsit
— ah,
.
žel!
ah
žel!
—
než teskný den se rozšeel:
99
neb když k ní pišel znavené a chtl se sklonit k jejím rtm, oh, nechtl vit! ne! ne! ae! shlé na posteli cingulum, zciíchanou albu
100
.
.
.
tral la lum, tral la
lum
STUDIE A REFERÁTY O VÝTVARNÉM UMNÍ
TRAGEDIE ŽENY CYKLUS
102
OBRAZ ANNY COSTENOBLOVÉ
103
104
105
106
/07
Í08
JOSEPH SATTLER Tm,
kteí
si
zamilovali píliš hrobové tiše v gale-
— tm, kteí se utíkají
riích starých mistru
z kra-
máských boulevardu dnešku
v mlelivá podloudávno opuštných mincoven v odlehlých, sestaralých, tmavých tvrtích tm melancholickým a snivým adoratorúm všeho zapadlého, dávného a zapomenutého bude p, Joseph Sattler vždy vyvoleným. »La gráce des choses fanées« tato antifona p. Mailarméova prodlužuje svou vleklou a lahodnou melodii nad celým jeho dílem. Stejn dalek všech moderních mistr, vtiskl svému jemnému a duchaplnému umní zvláštní, tradicionellní, archaistický ráz. Zaal tam, kde bí
—
—
skonili Diirer, Cranach, Kulmbach a jejich žáci.
Akoli v nkterých kresbách
jeho zdá se
na Holbeina
hati reminiscence tu
ml,,
nám
sti-
tam na Lu-
káše Cranacha, nebo zase na nkteré scény z rytin
Adriaena van Ostade,
stedí, které nás klame;
je to jen
dovedl
spolené pro-
p. Sattler vtisk-
nouti všady ráz zvláštní své podivuhodné, groteskní personality.
Zázraná
a kreseb Díirerových
opt
suggestivnost rytin
procitá
pod jeho jehlou
a rákosovým perem, A tato archaistický tradovaná technika, ten archaistický zpsob kresby, na nmž labillují zcela moderní názory kresliské
o svtle, perspektiv a
t.
d.
—
to,
co tvoí vždy
nco sob navzájem protichdného, ale pece jen vždy harmonicky vyrovnaného, to dodává i nej109
drobnjší kresb
p.
Sattlerov onoho známého,
appartního, dráždivého kouzla. Hledí na nás vša-
dy
z jeho list
písné, tvrd kreslené tváe podiv-
ných, nezvyklých
výraz
ve vysedlých lícních ko-
tváe plné smutku a žisevených bletváe mstivé, Ihavé, úplatné
stech a vrásitých elech,
votní bídy, plné ztajené ironie v
dých a úzkých
rtech,
a urputné. Mstští biici, pokoutní, rozedraní krysai, naivní cechmisti, suroví a opilí lancknechti,
hladem exaltovaní Novoktnci z Munsterského námstí, pomstychtiví, zfanatisovaní sedláci z dob Martina Luthra Jsou to stylové tváe, styloví lidé, nesetkáme se s nimi na ulicích vychrtlí,
,
,
,
a nárožích. Jsou to typy p. Sattlerova stylu.
A
tak podléháme dokonalé doby Stedovku oživuje
illusi,
umní
a celé zapadlé Sattlerovo
p.
v plné jejich originellní poesii a v pronikavé archaistické
tenou
vni. Cykly
p.
Sattlerovy mají sku-
historickou náladu a jediný jejich
více historinosti, ba, stojí v tomto
list
má
umleckém
kursu daleko výše, než všecka cenami poctná plátna,
íká
pomalovaná professorskou zbí,
»historití« malíi, P, Sattler
kultivoval
ony svrchovan jemné
rých se zpravidla »historickým«
šastn v sob distinkce, kte-
malím
nedo-
totiž distinkce
staronmecké
mistry, reprodukovati pulsaci do-
by, její kulturní existenci
jednotlivých
ÍIO
se
pro historickou intimitu. dovede svou technikou, v které zmodernisoval
stává
On
—
jíž
obrovských
—a
to je vše.
Nemaluje
»historických«
pláten
pro
potlesk
nýbrž kreslí své historické
mass,
A
tak
zachycuje vlnu zapadlé doby ve všech fásích
je-
cykly pro hrstku intelligentních amatcur. jího
pohybu, ve
mimochodem
snad
tímtéž
s
vší její
dynamice
upozorniti,
,
.
Možno
tu
analogicky,
že
umleckým zájmem, podailo
historinosti ešiti nkolika málo
,
se
problém
šastným
básní-
km.
Jmenuji jen Paula Verlaina a jeho Fétes galantes, kde doba Ludvíka XIV oživla ve veškeré
adoraci galantního feminismu, a chcí-li býti
piléhavým, pak ješt jmenuji nkolik podivuhodných sonet Emila van Arenbergh, kde Stedovk chycen s celou drsností svého koloritu a poesie, že zdají se býti zrovna textem pod nkteré z kreseb p.
vždy
Sattlerových. P. Sattler jest
delikátní, vybraný, appartní; miluje
odstín,
vždy
specialisuje.
XV vku
Má
radši
všady
nkterá de-
officielní století. Mizapomenuté a professorským slídim zapadlé, jen to, co se jim dosud nepodailo zprofanovati školským memorováním.. Nenávidí officielních bitev politických mezi stedovkými uznanými suverainy a miluje daleko více pokoutní bitky a šarvátky nkterého lantkrabte, jenž vzpychl proti svému feudálnímu pánu, než rozhodnou bitvu toho a toho roku u kteréhosi Wormsu, Místo uznávaného násetiletí
než celé
luje jen to, co je v historii
boženství favorisuje pokoutní sektu a
s
krvav
bolestnou
stech osudy
ddinou
ironií líí
Novoktnc
v posmšných
li-
padoucnicí trpícího králc///
hrbáka
z
Ley dnu a jeho poddaných za hrad-
bami Míinsteru, obleženého spojenými biskupskými vojsky, S patrným zájmem kreslí tlupy vzbouených siarobavorských sedlák na noních pochodech. Divokost, surovost, zvícckost a zchytralost tchto ubohých otrhanc, které zdip, Sattlerovi tlumoníka nad pak pichází Smrt, Smrt tévídáme u starých mistr. Spíše
voil hlad, nalezla v jiné
povolaného,
hož tenoru, jak
ji
A
humoristická a mstivá, nežli strašná a majestátní.
Smrt jako ironická a vtipná klášterní anekdota; Smrt podivná jako opoždné gesto z dob primitivní gothiky
stva; a
píklad
hornobavorského zednického bratr-
konen
Smrt, které dává p, Sattler po starých mistr tanit, posmšný, tento-
kráte »moderní tanec«.
Schrobenhauseny, kde se ostatní hornobavorská
mi,
p,
msta
stedovkými tvrtmi,
prožil své mládí, ta
mla
Sattler narodil,
a
se starými, temný-
která navštívil a kde
na jeho
fantasii
i
zbar-
vení celé jeho povahy silné, originellní vlivy. Jsa
synem dekorativního malíe, byl dán na mnichovské školy malíské. Miloval však daleko více soukromé studium v Pinakothéce, než nudné profcssorské hodiny. Studium staronmeckých mistr, stídané s tením staronmeckých souasných kroniká, bylo mu stále sladkým refugiem z akademických banalit. A tak po nkolika letech studia byl piveden do Strassburku, V tomto mst, kde umní nemlo pražádných tradic, v tom-
112
to
závtí
byl p, Sattler
uzaven jakoby
stále pro-
dlužovanou, samovolnou karanténou. Tichá kon-
templace byla
mu
všichni samotái,
tu
jedinou družkou.
jako
propadli kontemplaci a na-
již
uili se dlouho uvažovati a šetiti vztah
najednou pevraceti vzhru nohama
hodnoty a tšiti
A
vcí
a pak
jich logické
se z takto povstalé zvláštní gro-
tesknosti a bizarrerie,
tak
p,
i
Sattler stal
se
duchaplným, originellním ironikem (satirik bylo by tu už píliš hrubým a neohrabaným slovem), s jemným moralistním nádechem, se stálým však posmškem kolem rt. Pramen vytryskl zcela spontánn, nenucené
—
a vesele.
Pramen
ironie.
ného úsmvu. Na p. Vise
Nkolik list zlomysl-
—
kdesi v
kout
lesa
ozbrojenému se pekvapenému obrovským kreslíským skipcem, v svatozái osel. Svatá rodina sv. Josef, elegicky naladn, neúnavn hobluje, co na metry dlouhé, stoené hobliny vyplují už celý obraz. Prorok veejného obrovský hrnec, kol nhož jsou seskumínni
zjevuje
lovci,
—
—
peni všichni jíce
moudí
a vážní,
vení hlasu konce
pozorn nasloucha-
století.
Toto první album
uinilo p. Sattlera známým nkolika jen umleckým gourmandm. Jistota kresby byla prost
podivuhodná a sujety, skupené pod bizarrní tento titul, dávaly tušiti projev zvláštní individuality podivn odlišeného zabarvení. Byl to podivínský kresli, skoro moralista, jenž však se
zdál
zárove svou
pittoreskní kresbou míti
moí!3
.
rálku za blázna; užíval grimass ky, ale zcela
problémy
,
.
modern
stedovké
gothi-
ešil jimi kresliské své
.
První historický cyklus
p,
Sattlerv, Bilder aus
der Zeit des Bauernkrieges, získal autoru pozor-
Nkolik
nost všeobecnou.
lonu des
Champs
Je zde
saci.
list, vystavených v sa-
Elysées, zpsobilo náhlou sen-
p, Sattler již celý, hotový.
Podivu-
hodná jeho archaistická technika zarazila a pak okouzlila. Rozedraní, hladem vychrtlí sedláci, vymýšlející pi zhašených louích ve svých níz-
stedovkých chalupách zchy-
kých, bizarrních,
výpady,
tralé lsti a tají
první
bhoun do
stání
—
tou a
s
posmšná
již
vovaným
.
až pižene se
se blíží.
A
pak
ta celá
apotheosa vojny až do ztre-
líeno takovou hloubkou to všecko
burský samotá
A
nedokav,
vesnice a dá umluvené znamení,
že spojenecké tlupy bestiální a
v poslední noc brousí po-
hle,
své kosy, ekajíce
stal se
s
tak vzácnou originali-
citu,
že zapadlý strass-
pes noc známým
a podi-
.
po tchto stedovkých zbídaelostcch pichází Smrt, Mappa tinácti list, Ein moderner Totenfanz, nejhlubší a nejkrásnjší dílo p, Sattlcrovo. Vítzná apotheosa Smrti, která pináší útchu a své pátelství. Je tu Smrt z hornobavorských legend a kronik, která náhle v noci vzbouzí pocestného, jenž usnul v hospod na dubové lavici, Smrt, která v sychravé noci hvízdá komínem do krbu na bdícího samotáe, Smrt, která nad ho1Í4
íci vesnicí, v ny,
Smrt,
kou
která
zahalena, rozdmychuje plame-
bodrý
jako
strýc,
zahalena
zpoždném veeru po domech úzkých ulikách a klepe do zdi, Smrt, pi jejíž
v pláš, chodí v v
pítomnosti zastavují se náhle na zdích hodiny a jejich sklenné zvonky a kukaky na as umlkají. Nkteré listy pekvapují svými duchaplnými, anekdotickými sujety: po dlouhé rozevených starých foliant belhá se skellet na chdách,
ad
jež nechávají
telné
na textu erné stopy; nebo nevidi-
ruce hrají zastaralou, zákony zakázanou,
hazardní roulettu: mor, tyfus, cholera
kommentuje Smrt
mdné,
z ústí
vybhly ti lebky
a .
.
letí .
spirálové roury
po naklonné ploše:
Planches, ve kterých autor
z našich
posledních
dn, pe-
kvapují hloubkou myšlenky, Hle, moderní Smrt
—
strašná a pekvapující: v tiché noci, jedné tch, kdy v mracích chví se divné osvtlení pedtuchy, letí pes eku expressní, bleskový vlak z
po dlouhém, visutém most, jehož mížoví je tvoeno ohromným hrudníkem skelettu. Holá, suchá žebra ní píšern do tmy a jest jisto, že suchá páte mostu se jist prolomí pod supajícím vlaA opt v jiné podob kem nad stedem eky Smrt ironická. Egalité: nespoetný zástup tlaí se úzkostn ped ní, spleten v chumá, a ona má,
,
,
chajícíma pažema nivelluje hlavy všech,
A
po-
slední její skok: stemhlav vrhá se s vysoká na tisíceré zástupy, ernající se pi zemi a táhnoucí
Josafatem za vlajícími ernými korouhvemi
z to-
Í15
.
hoto slzavého údolí do
n,
íše
její
.
.
.
Dopadla na
rozbitá její lebka srší jako meteor, co dole
pod obrazem zahalené obludy: Mor, Tyfus, Cholera a Válka následují z povzdálí Anarchii, Nad cyklem Novoktnc je rozlita zvláštní, parnatá ironie o náboženství.
tlem uinno jest Jízd do nebe«. Ta podivná
slovo »
Od .
,«
.
»A k závrené
titulního listu:
až
léta
v Miinsteru ko-
lem r. 1530 zaíznou se svými scénami hluboko do pamti. Víra Novoktnc má tu svj Introitus a své strašlivé Ite missa est Ten veliký smutek ztrhaného, kalného oka proroka Mathiesena je ve všech tch listech, jež kommentují vlastn jeden z onch hrozných process, vlastních XVI vku. Je to ponenáhlé vyhladovní sektá, sevených v hradbách biskupským vojskem. Fysická katastrofa Hladu jako niivé, rozkládající síly je zde od prvých symptom, kdy obležení sektái ji zahánli ješt psychickými ekstasemi a perver,
.
,
semi »posmšných mší«, rozvinuta až do onch okamžik, kdy zástup vychrtlých
píšerných tváí,
ozáených vnitním, radostn zpitomlým,
šíleným
Album
již
úsmvem, eká ped
radnicí
,
thické lyriky, lyriky
nžné
a zapadlé. Dílo plné
kouzla a grácie, sycené podivnou, sleželou starých foliant. šího
.
Ex-Libris je dílo archaistické lyriky, go-
rozboru
Nemožno
toho
tak
vní
se pouštti zde do bližspeciellného, drobného
co p. Sattler tu vytvoil, svdí o jeho podivuhodné tvoivosti, o feho delikátním
umní, avšak
1Í6
to,
smyslu pro dekoraci nkolika tvereních centi-
metr, Renaissance
starých, dnes zasedlých, tžkých barevných tónu iniciálových dje se tu s citem stedovkého mnicha, staré gothické texty a ornamenty podány jsou tu s jistotou klášterních písa ... A pak dává zpívati p. Sattler svou Harmonii. Dává ji zpívati svým jasným, sytým barvám. Barevné tóny tu zní syt a lichotn jako dvivý, krásný alt mladistvého jáhna, jenž poprvé pisluhuje slavnostnímu Gloria, Zpívají ba-
revnou, tichou harmonii jako hlasy
ve ztemnlé pedsíni lerova je dílo
opt
dómu
.
,
katechumen
Harmonie
p. Satt-
má
zvláštní, originellní ceny;
lovk, jenž táhne oddan za soumraného dne tžkou lod svého života po hluboké, mlelivé ece, parfum gothických not a mešních knih, Hle,
hle,
lovk
ten zpívá
si
v barvách svou tesknou
životní mši,
Strassburský
samotá
stal se
slavným a známým
za ztrátu kouzla, jež spoívá ve slovech: neznám,
zapomenut.
Na
naléhání nkolika
umlc
ama-
a
teur, skupených ve spolenosti berlínského Pana, opustil své
závtí
a usadil se v Berlín.
tkne jeho souborné výstavy u nás, nutno tknouti, že byla
Byla vlastn
nu
p,
Co ji
se
vy-
neúplnou a ledabyle spoádanou.
uinna podadnou hanebnému
Delugovu, tomuto »nadjnému«, také
plát»hi-
storickému« malíi. Nebyla podána v prospektu bodrým pražským návštvníkm ani jedna in-
formaní ádka,
a naši rodáci stáli také, božínku.
117
podle toho
ped tmito
gothickýmí,
nými, nepístupnými vraty.
118
tžce kova-
CHARLES DOUDELET Dnes bude
asi
málo tch šastných, pro které bu-
de vzácnou sensací chutnati tuto klíti
umní
hokou
p.
Doudeletovo-
a naivní duši
Nebo
znamená pro-
své otce, proklíti své vychovatele a uitele,
vrhnouti jich aesthetický zákoník daleko
vždy zíci
lubu, na
se
pes
pa-
klamných krás povrchu,
zapíti kult formy a udiven se zadívati pod povrch, za obzor hmoty, vnímati barv^y, tóny a širší
vn
a svžejší, pocítiti tajemnou fluktuaci tam,
kde díve nebylo stopy po život, zaleknouti se záhadné souvislosti vlastní existence s existencí nepatrných jev, o kterýchž se díve ani nesnilo
,
,
A
,
to
všecko
tajnou plachost,
nitru
vzbouzí
báze,
v
nejistotu;
našem cítíme,
oko zkvasilo a pes to jak vidíme jasnji a dále, neskonale jasnji a dále. Propadáme do sebe a udiven civíme na ten ohromný kosmos nových kreací, jehož erná opona se ped námi vyhrnula, Galvanisuje se to naše duše k životu, tajemný vliv cizích prst ji magncjak
fysické
tisuje,
naše
naše oi, znavené dlouhým spánkem, pro-
bouzejí se pod hlubokým pohledem cizích fascinujících a
chvjí
umní
se závratí,
—
Takovým
je
odleskem
života, který je stálou
váním.
Umní
vyjaduje tivn. Jest
p.
oí
nevdouce pro.
psychickým Doudeletovo modlitbou a vzý-
to je co
do formy tvrdé,
slehlé,
úžasn jednoduše, svrchovan primiobdaeno zázranou mocí všechen po-
se
119
vrch jevu synthetisovati v nkolik jednoduchých
ar, které jsou plny pekvapující originálností, suggestivní síly a naivity, ar, které zdají se však
smšnými fysickému oku, neb ono jich nikdy nezelo a neuzí. Umní to je málomluvné, zamlklé, do sebe zavené. Je na patina onoho hrdého krevního pátelství s chaldejskými kreslíi a neznámými mistry Stedovku, Je na znáti hrdé vdomí, že jest si jisto, jak málo je tch, kteí mohou stanouti ped ním zaraženi a rozechvni. Jeho zdánliv nepatrné áry, nartnuté v podivn mených vzdánaprosto bizarrními a
nm
nm
lenostech,
áry
nezvykle kížících se osnov, zdají
se míti tuže methodickou kvalitu s
onmí
jednoslabinými zvoláními dialog
tichými,
Maetcrlinckových, které illustrují Jeho lineárn tažené krajiny závratn dalekých perspektiv, jeho primitivní zaklínai pedsín, jeho lineárn lesy, plné tajemných temnot, jeho širé výhledy na li.
neárn
.
p'.
,
vody, mlící, smutné a hluboké, jeho
hnaná, tžká, houbovit
visící
mrana,
vtry
jeho ze
líté zámky, postavené na stezkách uprosted les, opuštné zámky, z jejichž dokoán otevených oken šlehají bílé pruty svtla do tmy, jeho chomáe nardu, jenž chytá pod nohama andla, kráejícího na suchých, geometricky ezaných bezích a skalách to vše je svtem kreací, nám tolik vzdálených a tak blízkých nkolika ka-
železa
—
pitolám ze života Ruysbroeka Podivuhodného, tak blízkých
120
mnoha scénám
z Macterlincka a tak zcc-
la blízkých
onm hokým
a
svatým dobám, kdy
umlci prosternací, postem, modlitbou, zaklínáním a tlesnými mukami umrtvovali tlo a probouzeli svou duši k životu, pipravujíce se k své-
mu
dílu.
121
PAÍŽSKÁ NÁROŽÍ I
Paížská nároží mají
Na prázdných
již
plochách
dlouho svou kroniku.
zdí,
kiosk
a palisád vy-
tam zcela nový druh dekorativného umní. Usadil se všady, kde jen se mohl zachytiti, jako vzácný, exotický, vonný mech. Je v tom živelný projev pirozeného a rozmailého vkusu Paíže. bujel
Její »les maitres de Taffiche*
semknutou falangu,
umní
tvoí dnes celou
jež vybojovala
svému novému
slušný kurs. Arabské mosaiky, charakter
gobelín, charakter fayencí a majolik,
styl
by-
zantských oltáních obraz, žaponské kolorace,
ínské nictví
eckou keramiku,
laky,
— vše
dernisovalo
to vzalo toto
všecky
umní
etruské
do služeb. Zmo-
nejkrásnjší
tyto
klenot-
zpsoby
vyjadovalo umní tolika epoch. Šedá monotonie zdí je všady pokryta barevnými sensacemi, duchaplnou hrou linií a ploch a vtipnou travestií, kteréž neušel žádný styl. Avšak i celý umlecký názor, všecka duše umlcova chvje se na mnoha tch illustracích.
umlecké mluvy, kterýmiž
Jemným snílkm
plavého a rozevlaného
mezi tmito liniemi ísti její
sny a
její
se
touhy,
vní
její
Nezené
smutek,
citu lze
její radost,
krajiny, plné
vn,
cymbály a kastanttami, nezena vesovišt, kde hvízdají ukrytí faunové, nezené stylisace, na jejichž zla-
kudy bloudí
122
Clitandrové
s
tých plochách tani slunené svity, allury,
usmvavé
denn na bezích
dají
s
dandysmem
A
boulevardú,
tžký
vlny velkomsta, moderní, Život
nezené krásné
a vzdušné jako sen, se vystí-
a
kolem
bijí
zachmuelý
a zdánlivou apathií na tvái
bloudí tu kolem a zasnívá se nad tímto etheri-
ckým, vytušeným svtem jež se tu
asto
.
.
.
Hle, ti jména z tch,
vyslovují: Chéret, Steinlen, Lau-
trec.
Julesem Chéretem vyrostlo vlastn umní illustrovaných plakát a nabylo pravého umleckého významu. Rozšíilo se, zjednalo si následníky a nabylo popularity, P. Joris-Karl S
p.
Huysmans posvtil
jeho
umní
svých
studií ve
Vláda ho poctila záslužným kížem estné legie, Z jeho velikého atelieru, kde zamstnává celou adu svých oddaných žák, kreslí Certains.
pi
a kolorist
lithografických stolcích, vyšlo dnes
již pes 800 affichí, a vlny jeho barev stále stejn Tato neúnavn zaplavují paížské zdi a lešení ,
všeobecná popularita, kteréž se je
p,
,
,
Chéret tší,
bezprostedním následkem umleckého jeho
charakteru.
prmrný
On
je
pravá gallská povaha, pravý
totiž, lépe snad eeno, pravý Paížan, elegán z boulevardú. Bezstarostný, vždy usmvavý, s jasným názorem na život. lo-
vk
Francouz,
ze starých zlatých
as Mussctových a Mur-
gerových. Žena jest jeho živlem. Žena zbohatlé
tídy, žena vkusu a koketeríe, žena Paížanka, nazírá na ni tak, jak
ji
vidí
na
ulici,
A
na promenáÍ23
d. Netuší za její existencí zrádných propastí. Žena jeho se vždycky smje, a upímn ze srdce smje, je koketka, plná svdnosti a nhy, zahalená vždy v záící oblaka drahých parfum a stále šustící svými hedvábnými robami. Tešové rty její dýchají vlhce teplým dechem, oi blýskají a
záí ze široka bezstarostným veselím a ruchem, nakadeené vlasy vytásají oblaky von-
vlhké a ného,
dráždivého ozonu, a všecky
její
pohyby, plné však elegance, hovoí pravé
prudké
hymny
o svižném a graciésním jejím tle. Dekoletovaná
adra ve pes rty
chvatu a v tanci z vysoká se dmou, hrnou se kaskády zvonivého smíchu a rozpustilé výkiky paížské trottoir-fran9aise, víru,
chípí se chvje a každý prst ujmouti polohu, aby udal
ví,
jakou
má
za-
úmrnost peliv psto-
vané ruky. Linie p. Chéretova je plna obratu, skoku, ruchu a hopkování jako ty jeho ženy, Všecky jeho postavy bud taní nebo aspo zdají se sehnutými, klouzavými pohyby prodírati se promenujícími davy v tanením sále. Nohy jeho
—
žen nejsou vázány
k zemi, vznášejí se, plynou, a to práv iní plakáty p, Chéretovy tak lehkými, vzdušnými, parnatými; to iní jeho bacchantické
tíží
Paížanky
tak etherickými bytostmi.
dovede zachytiti každou posu, dovede jedním, dvma rychlými tahy ešiti každou sebe nebezpenjší kreslískou zkratku. Na posách jeho tl, zvrácených k nám až do hlubokého záklenu, necítíme pražádné tžkosti, necítíme železnéP, Chéret
124
ho zákonu tíže, u p. Chéreta jsme si jisti, že tyto postavy neupadnou. Není teba se o to nikdy strachovati, labillní tyto polohy nevzbuzují neklidu to je p, Chéretovo unicum. Druhým elementem, v kterémž p, Chéret nemá pedchdce,
—
jsou jeho barvy. Kolorit
jeho
je
živý,
svítivý,
plný temperamentu. Tóny jeho nemají ostrých,
druh zabíhá v druha, dávaje koloraci mkký, fayencový ráz. Všechny barvy tu dýchají najednou unisono, interferují svými definitivních hranic,
vlnami, prolínají se ní,
záivé, vibrují a
vzájemn. Jsou transparent-
mní
se jako vlající
muselín
na šatech závitkové tanenice. Jeho osvtlení nepsobeno slunením svtlem, jež rozjiskuje
ní
barvy; je to
záe
umlé,
je to
záe kouzelné
elektrických lamp
skly, jež
pedmty,
potopené
s
vrhá arovné zbarvení na
svítilny, je
barevnými
v pozadí temných barev. Charakter a umístní textu,
kterým
zcela
pípadn komponován
odmené ruchu jeho
myká
p.
Chéret provází své plakáty,
vzdálenosti, ale affichí;
není stranou postaven, ale pi-
se zcela organicky k životu jeho
Písmeny, vrhané na plochu trastujícími
je
výjevm. Nemá bere úast na veselém k
Paížanek.
affichí jasnými,
barvami, plynou a vznášejí
pozadích, plných vzduchu a vn, —
kon-
se
na
smraený a zachmuený moderní hlubokým názorem na bídu a bolest. Mitemný život nešastných a vyddných lidí.
P. Steinlen je
lovk luje
—
s
Nenávidí radosti, nenávidí jásotu, nenávidí 125
jasných, veselých barev.
ho ze
vší
duše své,
— A nenávidí toho vše-
veškerou kapicí hrdého a
s
umlce. Je pesvden, že jedin utrpení, bída a bolest jsou ony hluboké, osamlé a mlesilného
livé stezky,
na kterých se poznává pravá cena
života a na kterých
jemné záhady
jeho.
všený v poboené
jedin možno pochopiti Je zádumivý zvonici,
ta-
jako zvon, za-
a když mluví,
má
zrovna tak temný a hluboký hlas, hlas veerního Ave Maria, Zachmuené nebe s nekonenou, melancholickou
silnicí,
úzké, poloprázdné a špi-
navé ulice dlnických tvrtí, sychravé dni beze slunce, postavy nuzn odné, plížící se jako stíny, postavy mlelivé, pevn sevených elistí a
zaatých pstí, s bleskem malomocného vzdoru v oku proti tomu životu, kam byly pohozeny to jest jeho domaina. Paížské parky, kdy asn z rána šedavé mlhy a kusy zbylé tmy visí na stromech, silhouetty paížských otrhanc s vyschlými tváemi a nevyspalými pohledy, erné vchody do šachet, neúhledné, vysoké, adící komíny továren, jež v ervených, píšerných konturách zaezávají se svými kolmicemi do olovného nebe to jsou oblíbené dekorace illustrátora paížského
—
—
Námaha
Gil-BIasu.
a zemdlenost sráží jeho
k zemi, zoufalství a hlad zase kus cesty
—
aby opt opodál radost tální
126
—
opt
zase rozdírají
klesli ...
zdvihá si
lidi
— jdou
znova nohy,
Je tu jen jedna
jejich
Avšak i ta má zádumivé, bruNkolik okamžik opojivé rozkoše
láska.
rysiy.
je
— ale
tím tísnivjší pak vystízlivní, tím potcn-
vi
covanjší
citlivost odpíranému Synthcsa pochmurného a píšerného života, sestední bídy ve všech jejich zpsobech to je umní p, Steinlenovo, A podle toho jest jeho technika. Opovrhuje zúmyslna každou finesou, každou jemností a elegancí. To vše bylo by cizí tomu svtu. ,
,
.
— i
Jest jednoduchá, hrubá, široce zrnitá, uhlové ry-
sy
její
jistá
jsou tvrdé, urité, definitivní; vede je všady
a pevná ruka. Je vidti na první pohled, že
p, Steinlen
nikdy netápe a nepiplá se po papíe,
že každá scéna rýsuje se jsouc dokonale
vržena na papír,
mentáln
—
již
dávno v jeho
duši,
prožita díve, než
je
P, de Toulouse Lautrec jest umlec, kterému nestaí toliko povrchní malíské bravury, malíské kejkle, elegance a dvtipnosti. On to vše ovládá
svrchovanou mrou, ale cítí, že to vše není ješt alfa a omega. Jemu nestaí pouhý povrchní pohled, jde dále, híží své oko hloubji, je malífílosof. Žena tento tolikrát se opakující problém mezi moderními umlci dostal umleckým názorem jeho nový lesk, novou nuancí. Tam, kde pestává vidti p, Chéret, tam v tch temnotách za existencí ženy, zaíná pro p, Lausice
—
—
trcca zcela nový svt.
Za tou veškerou
zdánlivou
raffinovanou
hmatá
p,
naivností,
slíností,
roztomilostí
Lautrec rozvrácená a roztíštná srdce,
bídu lidského bytí, zoufalství, bolest a smrt. Kaž-
dá žena
má svj demimonde,
uvnit, v sob,
pe127
liv skrývaný.
On
stává se tak ohromnou, temnou
íší, s daleko širšími hranicemi než ten
skutený,
hmatatelný. Žena p. Lautrecova nikdy se nesmje nadarmo; její úsmv je vždy placený, nebo má
aspo
silnou šanci na odplatu.
Žena jeho jest uboubohá otrokyn sama sebe, týraná nezkrotnou žízní Evina nenasytného egoismu. Ona nedává nic zdarma a chce vždy jen bráti, A neplatí-li se snad její úsmvy, její polibky a její laskání zlatými dvacetifranky, platí se krvavji daleko vyšší mincí, platí se jí spoutáním volného
hý
tvor,
života, ztrátou individuality, platí se
hokým
jí
vystízlivním a zklamáním roztíštných sn a nadjí. Noní scény z kavárniek, divan, eldorad, tingl-tangl a chambres separées, bezuzdné a bezsmyslné veselí, pološílené orgie jejich A na to má v p, Lautrecovi velikého mistra zteštný ten kankán vrhají svj zasmušilý stín vysoké zdi nemocnic a hbitov. Je v tom spájení dvou protivných pól silný, originellní rys jeho umní, A s tímto názorem na ženu spojuje p, Lautrec neobyejn virtuósní a pekvapující hlavtechniku. Uil se asi mnoho od Japonc živé a barvy koloritu. jeho týká Jsou co se opilé, jakoby do nich pimísil »zeleného jedu«;
—
,
,
.
—
n
jsou ve vyšších, jasnjších polohách chlorotické
a zdají se nésti znak
mnoha ženských nemocí.
Jsou tak siln personellní pro názor tohoto ce, že
suggerují pocit nezdravostí, té nezdravostí,
kterou bývá stížená
128
uml-
ple sliných jeho demímon-
dek. Nanáší je v nepravidelných skvrnách na své
nkolika virtuosn kladenými arami. Ženy jeho mívají dlouhé, štíhlé ruce a krky a prodajný úsmv na barvených rtech, affiche a spojuje je
—
Vyjádení tohoto patí jedin slabých
rys
jejich
polocynického
úsmvu
Lautrecovi; ve skivení nkolika
p,
kol úst je mistrem,
A p,
Lautrec mi-
rozhýkané, laská navštvuje je unavené mezi dnem, ve chvílích, kdy mají kapice nikoho, pranikoho již k sob nepouštti. Pozoruje je s úastí, kdy zastavují se na chvilku na své šikmé ploše, kdy ohlížejí se nazpt do své minulosti, kdy najednou litují a modlí
luje tyto své ženy, bizarrní a
se s nimi,
se s
bud u nich nžnost neobvyklou,
dvrou
chodu,
spílají,
dítte a zase zuí, nevidouce vý-
aby zase
ztichly,
v tupé, resignované civní,
A
mníce
svou
záš
celou tuto bizarrní
nádechem trapné poetinosti, jež vyvtrává, nese na odiv ve svém albu, jež pijalo hrd jejich proskribované, generalisující jméno Chez elles. On nevešel k nim, aby požil a aby intimitu s
lhostejn odešel
— nikoli — on prodlévá u svých
jemu jedinému se svnebo on jest jedním z mála jemu jedinému, ují, onch sensitivních, kteí nešli lhostejn mimo je;aimables«
jich bídu,
jako pítel;
jejich denní strasti a jejich nervosní,
vydráždný plá.
129
II
Karrikaturista p. Jossot jest autorem nkolika geniálních list. Je zcela osamocený, ve vtvoví bizarrn rozložený umlecký charakter. Není hned tak ojedinlého a tžko dostupného pole jako krajina karrikatury ponvadž vyžaduje
—
pro sebe zvlášt rostlého, vzácného, umleckého názoru. Její
Podmiuje
síla je
v deformaci a v primitivismu.
zcela zvláštní oko
.
.
.
Každý výjev u-
platuje svou existenci celou spoustou lineárných, plošných a prostorových znak. Vedle nkolika hlavních tchto znak, které jsou patrný oku každému, postehuje zrak umlce karrikaturisty nkolik znak zvláštních, vedlejších, poboných, zcela separátních, A postihování tchto znak to jest jeho raison étre, A pak už nastává
—
vlastní karrikující grafický pochod. Karrikaturista
tyto separátní, pro jiného utajené rysy recipro-
kuje co do jejich významu. Položí na
draz, podtrhne je ze spolitosti
cené a kreslí
je,
zvelií
je,
všech ostatních, zachytí
je
n
hlavni
isoluje je a vyrve je
osamo-
rychlým, primitivním zpsobem.
Proto spoívá v karrikatue takové kouzlo, ta-
taková zdánlivá deformní bizarr-
ková
originalita,
nost.
Unavené však oko
je
pekvapováno najed-
nou tím, co mu je pro bezprostední názor navždy stajeno. Tím vším už se vyvrací ono všeobecn mylné mínní, jakoby karrikatura byla njakou mén cennou methodou umleckou, ja130
koby vždy nosti.
Pole
inusila sloužili joviálnosti, rozchechtájejí je
stíny jiných
rozsáhlé,
má
všecky tóny a od-
umleckých method, Vegetuje jako
vzácný kvét, v poesii zrovna tak jako v malíství.
Vyžaduje ovšem zviášt umlecké povahy, pi emž nutno, a zde práv s vtší dležitostí než kde jinde, akcentovati, že aloe tady kvete toliko za sto let. Je pravých karrikaturist málo, úžasn málo.
Je
krevné,
to
je si
poítám sem
umní vdomo
hrdé,
své osamocenosti ... Že ne-
ani jednoho z
illustrují celou
isto-
aristokratické,
spoustu
tch
tch smeek,
kleré
všelijakých Fliegen-
de Blátter, aby se mohl buržoa jednou v týdnu pro své drahocenné zdraví do sytá nasmáti, myslím, že rozumí se samo sebou Na všecky známky, jež karrikatura podmiuje, navazuje pravidlem p. Jossot notu sociální. To vyžaduje .
ovšem již pedem kem duchaplným
ném
albu Artistes
ironii
,
— a on ukázal se
a rezavým. ei
,
i
ironi-
Ve svém kolorova-
Bourgeois
lije
pra\'ý krvavý
kest na hlavu buržoy a za každým krokem zveliuje
mu
jeho
pitomost na velblouda,
uzela jeho sádlem zalitá oka konen Nkolik affichi její sláv a velikosti.
ve vší
sotových nese všechen ráz jeho
umní
—
aby ji jednou p.
Jos-
možno
nevázané barvy jejich zrovna štkají s paížských zdí na mimo jdoucí, nutíce je stanouti. Vedle tchto listu však kreslí vci neobyejné jemnosti a delikatessy, vedle pouliního tu íci, že
poprasku patriot za
dn
carovy návštvy karri13Í
kuje ervencové západy slunce,
úplkové
veerní ave
noce,
.
,
,
osamlé rybníky, To jsou kresby
geniální jednoduchosti, plné lyrického citu, snivosti a
nhy:
rozsochaté
vtve
házejí tušové stíny
na rudou silnici, udivený úplnk prohlíží úzkými štrbinami rákosí na rybník, který svým eením karrikuje jeho sírovou tvá. Zornice p. A, Lunoise je neobyejn interessant*
—
ním a bizarrním zjevem. Pekvapuje až k oslujícímu údivu, jako optické zjevy vbec. Každý slunení paprsek se v ní prismaticky rozkládá v duhové písmo. Všecky nuance každé barvy zhušují se však v jediný výslední, plný tón žlut, erven nebo mode. A tento tón pak ku
bu
podivu zachovává všechnu jiskivost a žhavost, všecku tepelnou
svtelnou intensitu slunenép. Lunoisovy zažehal v kyslíkové atmosfée,
i
ho paprsku pvodního. Jsou barvy sršivé,
jakoby
je
jsou plápolavé a šlehavé, jakoby je mísil nafto-
vým
olejem, jsou palivé a oslnité, jakoby do nich
sypal rezavého uhlí. Tyto pekvapující originellní
kolorace nejlépe by se daly charakterisovati asi slovem: barevná éerie. Zdá
se,
že oblieje na nich
jsou osvtlovány žlutým sodíkovým
bínovými reflexy strontia;
svtlem
s
ru-
nebo všecky výjevy
Lunoisových kreseb jakoby se odehrávaly kdesi nad dutinou sopky, pi spodním osvtlení, v nmž plápolá záe roztavených kov. Je to pravá inp.
íernálná paleta, kterou ovládá p. Lunois, a ovlá-
dá 132
ji
s
neobyejnou bravurou
— a kde
jiný stal
by se na jeho místé stokrát kiklavým a dryánickym, tam stále jest její majitel vkusným a elegantním, teba bizarrním koloristou. P. Henri Boutet je lokálním
—
malíem Paíže
v nej-
lepším slova smyslu. Jeho pero a rycí jehla mají
pravý paížský
švih,
Koketky
z
bouievardú, z ná-
beží, z divadel, z koncert, z trh, z cerklú a sa-
lon,
z
baletních škol
—
to jest
jeho živel.
diný dovede chumlem nesouvislých
ar
On
je-
zachy-
ono koketní, nenapodobitelné držení suknic, Paížance je vlastní. Navštvuje je v boudoirech, pi úprav toilett a pi veerní lamp, pohížené v lekturu obligátního titi
které toliko, prý, rodilé
Zoly, provází je na procházky, snaží se je baviti, když se nudí, a snaží se s nimi žertovati, když flirtují. Kreslí je unudlé a rozmrzelé, když šikmé provazy dešt visí ve vzduchu, kreslí je usmvavé a rozmarné, když spchají drobnými krky za silhouettu Notre-Damu nebo Opery. A dle toho jest jeho kresba veselá, rozpustilá, zbžná, doi
konale nedbalá, skizzovit nahozená; bravurní linie
klouzají
rtuti.
A
je-li
zbžn
po povrchu
pak jist
kýchsi stylových
liniích,
rys má
Boutetova.
tužka
p,
P. Paul Berthon,
zjemnlý
—
neklidem
s
pravdou, že v Paíži se
žije
v
ja-
nkolik tch
akvarellista,
žák
p,
Grasseta, kloní se k zamlklé lyrice a tiché snivosti,
kterou
illustruje
i
svým
mkkým
veršem.
Jednoduchou, naivní mosaiku, lehce skládanou barevných skel, z korál a ze slídových odštp-
z
133
k,
traktuje na lehkou krajkovinu, muselin a hed-
Podivnou mosaikovou
váb.
stylisací
aranžuje
i
své krajiny. Krajiny, v jejichž tichých a hlubo-
kých
lesích
huí
melancholické lesní rohy, kra-
chvjí se vzdáleným dusotem rzajících krajiny, kde neznámá síla nakazuje rsti ko-
jiny, jež
o,
satcm,
liliím,
ržím
a
ajovým
jabloním v po-
divných mosaikových stylisacích, krajiny, nad jichž
je-
obzory místo modrého, klenutého nebe zve-
dá se tžké pozadí ze zlatého plechu, pobitého stíbrnými heby a peliv posetého drahokamy
hvzd, zasazených do ozdobných ocelových rií,
A
gale-
jaký div, že v takových krajinách se chodí
sklopeným zrakem, že chodí se tam ve dvou po zlatých stezkách panicové s nevstami že hovoí se tam toliko úkradmými pohledy, pese
—
—
letavými rumnci a úsmvy, a že láska onm šastným obyvatelm je tolik jako nekonená melancholie tch krajin, jichž jsou hosty.
134
ALFONS MUCHA Soudím, že na p, Alfonse Muchu ml život jako na umlecký charakter velice málo vlivu. Zstal
všady pi povrchu.
A
jen
odmnilo bude
se
mu
to,
že dovedl tento po-
nžným, sladkým,
vrch uiniti vábným,
popularitou.
se dnes bíti za jeho sliné vcí.
výstava
nám
presentuje
jako dekorativní
talent.
v oboru affiche je
jen
to
Každý bourgeois Souborná
Muchu všady výhradn
A
proto
mu pirozen
innost
jeho
nejpíznivjší
malby jsou mu nejvzdálenjší a jsou také nejslabší. Jako každý moderní dekoratér musí p. Mucha nutn každý výjev stylisovati avšak on práv to iní zcela povrchov. a proto jeho historické
—
stylisuje toliko linie a
toliko co
barevné plochy, stylisuje
do malebného úinku pro fysické oko, mu neznáma. Nikde není u n-
stylisace vnitní je
ho stopy po
njakém
jeho dekorativní
prhledn,
souverainním
násilí.
Proto
malby psobí kišálov, ledov,
ztrnule,
A práv
ztrnulost zredukovaných
tato napiatá
linií
svátení
a barevných ploch,
kterou on pivedl k platnosti na paížských nárožích,
psobila jako
nco
nového a originellné-
ím byla vzdálenjší družin. A proto ten jejich
Chéretovi
ho, tím více,
p.
a jeho
zuivý odpor
tomuto vetelci. Jediný p, Eugen Grasset, tehdy již zvuného jména, hodil svou kartu pro proti
novateura
p.
Muchu, ten
p.
Grasset, kisitel ar-
chaismu ve všech jeho formách,
z
nhož
p.
Mucha 135
vytvoil svj vábný dekoraní
styl,
smíšený z mo-
saikových, freskových a okenních prací. P.
Mucha
je
tedy vtipný a delikátní dekoratér.
Jeho dekorativní motivy, a pekvapující, jsou vždy
by
nebyly všady nové
peliv po vnjšku
sty-
málo kdo dovede vyplniti danou plochu; s takovým dekorativním vtipem málo kdo umí rozhoditi po ploše vlny a pletence lísovány. Tak, jako on,
vlas, aranžovati vlající muselín, ovinující ženské prsy, rozvádti snítky a vtve zasnženého pahýlu po ploše dekorativného panneau. P. Mucha je vždy úmrný, hladký; strohá a zbžná, nehotobžící linie ze skizzáe jest u nho zrovna tak nemožnou jako kiklavá barevná skvrna. Linie jeho ženských akt jsou okouzlující. Nikde snad podobn neuzíte tak soumrných, krásných a laskavých rukou s tak delikátními doteky prsti!, jako na jeho kresbách. Zídka uzíte chvatnou tužkou tak jemn a pevn zachycena zcela nepatrná pichýlení, sklonní nebo vznesení ženského profilu v celé jeho nze a kcketnosti, a ío pimknutí víek s oním výrazem mdloby a unavenosti paížské koketky jako na jeho affichích. Je všecko umní p, Muchovo tiché; nevzrušuje nikdy zájmu prudkými, energickými pohyby nebo výstedními, nezvyklými posami, neklidem a vírem rozpustilých barev. Gesta jeho jsou vždy
v
—
stydlivá, nesm.lá, nadšení jeho tiché a
hlavy. Je to
136
k
illustraci
posun ruky nebo zvednutí zženštilost, v linii i barv, jež pu-
jeho postaí toliko
svdnost a nhu. Barevná aric na affichích Muchy, držena všady v transparentních tóp. nech, bude vždy sensací pro ty, kteí dovedou se státi dvrnými adoratory jemnýcii palet. Budou to ti, kteí dávají pednost flétnovým tónm karmínu a barvy staroržové ped kiky cinobru a ultramarínu, ti, jichž oko peje si míti ostrost kyselých gumigutových tón, lomených kapkou sobí tu
sepie.
Takový
asi
je
p.
Mucha
v nkolika svých nej-
lepších íslech, kreslených pro Sáru Bernhard-
tovou.
Souborná výstava všech jeho
dl
však
vidn rub celé Muchu jako majitele
musí, a nutn, ubíjeti. Protože je této
sliné vci. Poznáte
p,
nkolika málo dekorativních motiv, jež se stálým opakováním a užíváním zomrzí a zoškliví. Pro zajímavost pipomínám jenom tolik mu po-
smšn
vytýkané »macaroni«, spirálové prstence vlas. Že p. Mucha to sám cítí a hledá z toho
pracn východu,
lze doložiti affichí Trappistine,
kde spirály nahrazeny pásmem vlas, jež zúmyslna po celé délce vztyené figury visí dol jako namoené a na rampouch zmrzlé. Ale i chumle hvzdic, koví, drátovit kroucená, kehká a sklovitá metamorfosa vláného kídla a ptaího pera, plynulé kotoue koue, tuhnoucí na vzduchu jako kehká vlákna lámané asbestové tkaniny, vržení hedvábných draperií, kehce lámaných v záhybech to vše se do nekonena od pípadu A do toho všeho míchá k pípadu opakuje
—
,
,
,
137
p,
Mucha
lacinou symboliku, kterou lze dostati
v Paíži za dva, ti souš: Srdce, ovinuté trním a krvácející, srdce, z
ranné
nhož
hledí ztrhané oko, oko
trnem, oko vyloupnuté a nahrazené
hvz-
dikou, dv st, ti sta, nkdy i tyi sta dobe poítaných hvzdiek, hozených kol hlavy, sypajících se z rány, tanících kol nahých ženských prs, kolem ela, rosa, padající z kvt s podezelou sentimentalitou slz, hvzdiky, kouící se po ránu z eky, tryskající z polibk ach, bože, jak by se tohle všecko nelíbilo tm hodným oba-
—
nm, obankám
a jejich dívkám,
tm,
které pp.
Forain a Jossot tak nemilosrdn dovedou sekati
svými šttci a tvrdými rákosovými pery!
A
jakž by se to vše nelíbilo u nás, u nás! Tímto
zruným a dovedným pestavováním tchto nprvk zdá se p, Mucha na prvý pohled neobyejn bohatým a fantastickým, plýtva-
kolika
jícím a
hýícím
illustrátorem, ale je
tomu pravý
opak. Soudnjší oko tím trapnji hmatá vnitní
Do oí bije také zajímavé Mucha jeví pro kruhovou kivku pi ešení svých úloh. Všady kruhy ze slz, hvznedostatek a chudobu. otroctví, které p,
—
diek. Han, trn, kvítk, dtských hlaviek však by ješt nerušilo, avšak takový bezdvod-
to
ný zlatý kolá pi Rolandov hlav psobí nechutn, komicky je beze v?) souvislostí. Historické malby p, Muchovy jsou vcí, které pí sebe vtší pelivosti v provedení a pí sebe pilnjší znalosti lokálního inventáe jsou práv jako
—
138
historické ditio sine
jen
malby bez významu. Schází jim conhistorinosi. Mnohé psobí qua non
—
svým dekorativním
effektem, a
výbr
již
ten pathe-
historických motivu
ticko
sentimentální
svdí
spíše o talentu dekorativného než histori-
ckého malíe Shrnuto:
p,
z povolání.
Mucha
je
výborným
affichistou.
Pi-
nesl do tohoto oboru nový, jasný, ledový tón
svou první affichí Gismonda, která
je
již
po dnes
jeho nejlepší prací. Kreslí sliné, jemné a zcela
povrchní vci, jimiž bourgeois se zuivou chout-
kou zdobí stny svého salonu. Dovede slušn illustrovati, co se tkne vnjšího dekoraního úinku, takže svou illustrací pipravuje pkný rámec formátu tiskových stránek, a je špatným historickým malíem.
139
FÉLICIEN ROPS Jenom skížením dvou plemen, smíšením syrové a husté asiatské krve sláblou
a
jasn ervenou,
s
divoké,
vyšlehanou, se-
aristokratickou
krví
plemene latinského mohlo povstati tak odlišné a exotické individium, jakým je Félicien Rops, Jen prokypení a smíšení dvou tak rznorodých pd, vyhátých jednmi tropickými vedry a svlažovaných jednmi teplými aromatickými láznmi, mohlo vyhnati vysoko do vzduchu kehké a chlorofilické lodyhy s kvty tak vzácných tvar, tak sálavých barev a perversních vní. Veškeré jeho Dílo jest apotheosou Ženy, Ne však dnešní ženy jako boulevardové, emancipované, zpitomlé loutky, bažící po doktorském diplomu. Ropsv erný, daemonický zrak dovedl postehnouti na moderní žen latentní živoišné záblesky dupaných funkcí, dovedl postehnouti chvíle, kdy pirozené, elementární instinkty
její,
jako samicí jednotky, se
rozpoutávají v divoký orkán, prolamují se udu-
panou pdou, osvtlujíce v ní skrytou tajemnou bytost, kdy zažehají náhle syivým plamenem celá podzemní ložiska naftalické matené vášn. Dovedl postehnouti okamžik, kdy ženám, apathicky zavšeným na rám jejich samc, v hluku a kiku boulevard náhle zašlehnou pivenými
víky oi neznámým
fluidem,
jenž
galvanisuje
ochrnuté nervy a unavené chípí, a kdy náhle ne-
mohou
MO
se
dokati
noci,
nebo noc
je
dnem
ženi-
ným, rozkošným dnem
jejího celého života,
jího celého urení. Rops,
duchaplný
filosof,
je-
po-
stehuje ženu jako dávno danou již konstantu; odhrnuje vše bžné, mnlivé, nepodstatné, rasovní, a ukazuje ženu takovou, jakou vždy byla: nositelkou tajemného poetí,
sestedním uritého,
potencovaného fluida mezi dv slabé, nepatrné stydké kosti. Obnažuje smle její erstvé, krvácející
maso, rozežrané touhou pohlavního jedu.
Eva, žena Putifarova, Sapfo, Messalina, zie,
stanta z jedné strany sv.
—
-
Tere-
sv.
Lucrezia Borgia, Lyana de Pougy, to
Adam, Alexandr
je
kon-
Velký,
Antonín, Fra Angelico, Gilles de Rais, Bau-
druhá parallelní a equivalentní ada. staví Rops ješt Tedy: Žena a Muž. A mezi
delaire, to je
n
tertium:
Satana.
A
to
je
tílenná
zakiínací formule, to jest ona
kabalistická
odvká
Trimurti,
ono tak dlouho hledané perpetuum; je to kruh bez konce, vnost sama. Nov sestavená rovnice, kterou Rops eší geniálním a duchaplným zpsobem. A v tom práv leží všecka ta grandiosto jest
nost a síla jeho s
umní. Spojuje »ztracený ráj« stedovké
našimi dny a navazuje celé epochy
na naši dobu. Vibruje ve všech jeho áriích kdes dole, lá-bas, tam hluboko dole, v bassových oktávách vášnivý pochod velkých, zarostlých, barbarských rukou. Je to umní útoné, brutální, pudové; brutální, jakým je nám degenerovaným vše ddné, prapvodní, elementární a matené, co nejasn a v bázni za jistých vzácných okamžik 141
hladí v krvi jak táhlá vlna elektrického proudu.
Proto cítíme vždy rychle, v spšném tempu probhnouti takové nepravidelné, tajemné zavinní nitrem, kdykoli hovoí k nám nkterá z Ropsových »planches« tím svým pidušeným, napovídavým hlasem. Každý tah Ropsovy tužky a rycí jehly je veden vniternou silou suggesce a proto vždy vyvolává na klaviatue duše cizí celou škálu konharmonických pocit, pocit téže konvergentní ady. Ropsovo umní sonduje za tím úelem nejdisparátnjší prostedí, hledajíc v nich prvky, z nichž erpá svou vitálnou sílu. Jako silná magnetická podkova ponouje se do všech hloubek, aby vzbudila kolem vlivem svého positivního, jiskivého fluida uspalé fluidum negativních
pól
k novému bolestnému naptí.
Vede nás do
klášterních cell mezi mnichy, jimž páte, propadly tváe a zkrátily krní šlachy dlouholetým biováním a kižováním pose zkivila
hlavních
instinkt.
Hle,
se práv Sodom, aby jedovatjším zp-
probírají
v obrovském foliante Destruction de
aspo
tak hubeným, tím však sobem mohli ukojiti svou rozpálenou fantasii. Z vychrtlých hrdel vyrážejí jim drsné výkiky radosti nad oplzlými sodomskými pouliními scénami, jež mohla rýti do deva toliko ruka po léta týraného, luxurního askety, Ropsovo umní vede nás do latinských tvrtí, na trh mezi kuplíky, mezi náruživé pij áky absínthu, jichž sliné
oblieje »zelený jed« znetvoil v opuchlé larvy
M2
—
moderní Gor^ony vede ped nás nekonený prvod nahých ženských postav s vyšlehanými vajeníky, vyschlými sliznicemi a pedasn kostmi
Hypocrisie se z
nebo
žlázami
scvrklými
clnimi
ky-
Ironická
tvary.
škraboškou na zadnici, athletka
Passé Minuit, Les diables
cochon, La
rozestoupí ými
s
oplzlými
a
dáme au
froids,
La femme au
pantin, Nubilité,
Madammc
—
Hammeleíte, Innocence, Messaline kráejí postava za postavou s onanickými gesty, divokou vášní rozrytými tváemi, s rozpálenými bichy v dlouhém prvodu. Vstaly práv z horkých loží, hedvábné punochy ješt na nohou, erné rukaviky na nahých loktech, sametové stužky kol pevných bok a erné pentle, napouštné drahými parfumy, podvázané pod nahými, vlhkými prsy, a perversní bambini s umrlími hlavami hrají jim ve vzduchu
smycové
Tato tla žen, kreslená tužkou Ropsovou, poznáte na prvý pohled mezi tisíci jinými. Zvláštní unavená svžest, raffinovaná smyslnost, pružná pevnost všech svalových
rozpustilé Gloria.
partií,
jichž
.
konstituce
otásáním a jednosmrným pohybem, zdá již
.
stálým se,
že
sezrnatla jako pevné pruty kutého železa,
zvláštní vybranost
i
nestoudných pos a gest a vša-
dy duchaplný svží
vtip
s
nádechem
ironie
gallské joviálnosti starých, zámeckých abbés
a
—
co se dá tak tžko definovati, dýšc každé Ropsovy kresby. na všecko to dovede Rops najednou navazovati
to všecko,
z
A
143
,
zvláštní disharmonické pocity, otásající duší do
Do prosted bezuzdného v sted nejraffinovanjší oplzlosti, na slavnostní stl kurtisán, když svtí vigilii Venuše Vulgivagy, mezi staré poháry z etruského zlata, nejskrytjších hloubek. veselí,
plné dráždivých cyperských vín, hází Rops
quantním
úsmvem
lebku skeletu
s
mo-
jako symbol
konce, jako rub lásky, lebku, jejíž temenní kosti se vyklínily hydrokefalickcu silou šíleného a per-
ukajee
Láska a Smrt, Radost a UtrNebe a Peklo dva póly, mezí nimiž se tese umlcova duše jako magnetická stelka ío je Terra incognita i Ropsova umní; tato jeho jehla ryje do mdných desek nejduchaplnjší a nejgeniálnjší kresby Okídlený skelet milenky, jemuž na žebrech z-
versního
-
.
,
—
pení, istota a Chlípnost,
—
.
.
staly viseti toliko prsy, nádherné, velké, bílé a
vonné prsy, a v dutin pánevní vždy
živé, sliznaté
pilétá za tiché, msíné noci, aby pina sebe magnetisovaného milence (frontispice k básním Paula Véroly Les Baisers morts). Žena, nedbale zahalená ve spodniku, stojí rozkroena nad hrom.adou lebek, jež šilhají prázdgenitálie, tiskl
nými dlky nahoru, a zvedá jednu z nich s frivolním úsmvem kolem vyžilých rt f Madame Hammelette). Pes kout mýtiny cválá v šíleném trysku skelet Pegasv, Nad ním z hloží a trní trí lidská kostra, zaražená hnáty do vyschlé pdy, a ruce, jež jsou
vtve 144
vzhru
a snítky,
vztaženy, rozvtvují se
A
mezi uschlými,
jí
kyzov
v uschlé lesklými
.
listy,
jež
zbarvenými jedovatými anilinovými mízami,
proudí dutými hnáty skeletu z jedovatého
toho rašeliništ, zrají malé scvrklé plody trpké,
du mal, fruits des amants, zapovzené ovoce; zakrnly prudkým zastahující chuti.
Jsou
to íruits
žeha jícím sluncem, nebof uzrály v pochvách nád-
kvt
herných fleurs du mal,
kvt,
tak irisujících barev
tyinky pedasné vyplýtvaly v heterogenetických nemocech své vlhké, prašné sperma, že v pozdním jaru již málo zbylo na matený pestík, aby se zúrodnil. Mezi uschlými snítkami tesou se otrávení a opilí motýli kovových barev, a nad mýtinou, nad stromem poznání dobrého a zlého, nová okídlená chimaera, zpola žena a zpola obrovský erv, odzla náší mezi perutmi medaillon autora (frontispice k Baudelairovým Les épaves) a exotických vní,
jichž
Kvt
.
Podailo-li se
plným
komu
a originellním
synthetisovati
tak
zpsobem pravou
.
.
ducha-
podstatu
Baudelairových poesií? Celé kapitoly nedovedly tak promluviti jako tato jediná Ropsova kres-
ba
..
Rops
má
je
malíem mladé
francouzské literatury;
výchovu, rafíinovanost a duchaplnost jejích
autor; jako oni vy vršil v sob kulturu. Neznám geniáln jšího pípadu krom Ropse, jenž by dovedl pouhou kresbou, hrou linií proniknouti podstatu tak složitých a raífinovaných individualit,
jakými jsou: Charles Baudelaire, Paul Verlaine, Stéphane Mallarmé, Joséphin Péladan a celá
10
Í4S
,
ada
jiných,
bám k
K
jeho frontispicím, úvodním kres-
md-
dílm mohou
se aditi pouze Odilona Redona, málo známého rytp. ce, jehož umní s nkolika ješt jmény zajistí píštím generacím, že v Evrop na sklonku tohoto jejich
né desky
kramáského století bylo pt, deset umlc, kteí oprávnni míti tento aristokratický, dnes již sprofanisovaný titul La grande Lyre Velká
byli
— — má název frontispice k dílu Mallarméovu. .
Lyra
.
.
Na
stupni trnu, jehož mohutný rulový sokl je zdoben basreliefem kostry Pegasa, s nhož v trysku padá skelet Básníka, zahalený ve vlající bílý muselínový pláš, do Josafatského Údolí, válí se hromada lebek korunovaných akademik. Na nich, na vzdušném trn z kišálového, safírového skla sedí štíhlá nahá Musa, jež zdá se býti ulita z tvrdé, temn zlaté bronze, neznámého míšení, z níž ulity jsou i vzácné verše Mallarméovy. Obma rukama zvedá Lyru, jejíž struny vedou vzhru, nkam do nekonena, ad astra, a poslouchá tajemnou hudbu dvou neviditelných, bíChvíle soumraku lých, aristokratických rukou ervánky intimn tesou se zastavila, rubínové se nad západem, a nekoneným tím sladkým veerem chvjí se do daleka delikátní akkordy mystické, veerní hrany, hrany Poesie dohasína,
jícího století
Ta
,
.
tragická perverse Lásky, jež tak trpký
úsmv ta
,
,
kehká
146
má
nad celým dílem Joséphina Péladana, exotika Smutku, to rozevláni velkého
mi nikdy v tak novém, pekva-
citu, nezjevila se
pujícím svtle jako v magickém zrcadle individuality Ropsovy.
Ulnitiaiion
Hle,
sentimentale.
noního motýla,
frontispice
k
Na obrovské
románu koste
upomíná na charakter pánevní dutiny, zejména na chruplavitý srst stydkých kostí, stojí Kupido, Ne však ten sladký, naechraný, saloní Kupido, jehož jste vidli u pernikáú a voskáú na fidlovakách, bhví kolik tisícátý již derivát malíských akademií, nýbrž Kupido Ropsv, s nhož je seškrabáno všecko to ržové maso a falešná pozlátka a na nmž zbyly jen prapvodní hybné motivy Lásky, Lásky jako všetvoící a všeniící moci. Je to nová modifikace Bžka-Zraovatele, podoba nevstky, jejíž stylisace
niivé Lásce všecek svj život. stojí k nám obrácena její okídlená postava; z lopatek svezl se jí k zemi erný, sametový pláš, takže obnažil obrovská oplzlá jež
posvtila
Zády k obrazu
stehna a širokou,
pevn stavnou
pánev.
erný
korset stahuje ješt dolejší ástí svou masité a
vysedlé boky, avšak hoejšími planžetami svírá již
holá žebra a vytlauje
pes
okraj veliké vilné
Hnáty levé paže svírají veliký luk a pravá ruka pozvedá satou hlavu. Hlavu Prince-Pochybovae, jehož ztrhané zraky s údsem patí nyní na obživlou lebku, jež odplácí mu te stejn ironickým monologem, In lombis diaboli virlus. A v pozadí v mlhách rýsuje se suchý rajský strom, a kol jeho pn pischlá kže svleeného Hada. prsy.
147
úvodní kresba k románu Le Yice suprme vyslovila pekvapujícím zpsobem jednu základní vtu, jež je rozvedena ve všech Péladanových symfoniích Lásky a jež poletuje v jejich ovzduší jako erné, lesklé vloky šarpie, odrážející se v šikmých paprscích zapadajících sluncí Plé-
m
.
latinské jest
nených dnech
již
úpln
slávy,
.
.
degenerováno. Po slu-
vítzství
a
radosti,
hle,
zbyly nad západem toliko lehké, efem.érní er-
—a
—
uhasnou nebo sletují se již noní ptáci jako symboly veera, tmy, úpadku, konce Na podstavci je vtesán do pískovce re-
vánky
.
liéf,
.
i
ty brzy
.
jenž chce
pipomenouti
pvod
aristokrati-
ckého latinského plemene, Llronie macabre nazval bych snad nejpípadnji tuto skulpturu,
aneb ješt piléhav ji V Ironie Ropsatique .... vychrtlá vlice a dv nedosplé dtské kostry Romula a Rema rvou se o prázdné prsy, Ssají dychtiv, lan místo živého mléka, jímž druhdy plýtvaly traviny Latia, vyssávají jen žlutavou, hokou vodu mandragor, A na podstavci do výšky pne se úzká rakev. Mužská postava na dlouhých vyhublých nohách, obutých v lakýrky, ern obleená ve frak a hluboce stiženou vestu, jednou rukou otvírá víko rakve a druhou drží klak a zárove loktem tiskne k boku vlastní svou hlavu, kterou si sala z vysokého naškrobeného límce. Šikmé kozlí oko šilhá monoklem, jenž skivu je pravou tvá k stálému ironickému úsmvidli vu. Poznáte ihned je to Ropsv Satan
Pibhla
—
—
J48
—
,
vzorn péstnými, ryšavými kníry a licousy snad dnes nebo vera na boulcvardech, snad v njaké akademii, intimním dyjste
ten obliej
se
chánku nebo v parlament. Je všady, všady A 2 rakve vystupuje kostra staré nevstky, jíž vystrojil kdys nepehledný zástup její milc nádherný poheb. Každý pispl; od podruha až ke knížeti, nebof ona se stejnou radostí sdílela pytlové lože s podruhem jako mkký hedváb s knížetem, Hle, obleena v nádherné své šaty temné ponceau barvy^ jednou rukou zvedá nestoudn nad kolena dlouhou vleku a ovívá se .
vjíem.
Žluté uschlé
rže
.
.
v setlelých vlasech,
šklebí se její lebka z úzké dutiny rakve.
Takové
ironické Ecce femina zvedá hlas z této geniální
kresby.
Ejhle žena,
plém
latinské,
tvá
žena,
jež scslabila tvou krev, tu kouící, silnou, barbar-
skou krev, krev Romula a Rema, krev, kterouž jsi po staletí marn kultivovalo. Již na poátku vstikla
ti
do
žil
lymfu degenerace, Ecce femina!
V
Les Diabolisques a v Les Sataniques bijí všemdné, hluboce ladné zvony Ropsova umní v plnohlasé harmonii jedinou triumfálnou veerní hranu, temné a mystické Ave, apokaliptické
cky
Ave
Pohlaví, Kovové brány »konce století< jsou spuštny, po liduprázdných ulicích bázei a ds, a jen z nejvyšších gothických vží do dalekých prostor zní jako vodou to smutení již
Ave
,
,
149
Hluboké ticho beze zvuku s vlhkou tmou beze svtel sneslo se na nekonenou poušt a z písku zvedá se polozavátý obrovský granitový balvan Sfinx. Nejtemnjší a nejkrásnjší symbol, jejž vytvoilo kdy skulpturální umní. Hlavu pímo vznesenu s mystickým výrazem kamenných rys, hledí ta tvá Putifarovny prázdnýma oima do dalekých, pustých obzor. Po tvrdých granitových prsech kolosa plazí se vzhru nahá postava ženy, objímajíc svýma pažema a stehny krk Sfingy a šeptajíc jí do ucha tajemství. tajemství zapovzeného stromu, záhadné tajem.
.
Vné
ství
ženské bytosti, tajemství všech náboženstev,
tajemství všech tajemství,
k
nmuž
rozezlený
Jehovah dal stejn temné mythické motto: Nepátelství položím mezi tebou a ženou, mezi po-
kolením tvým a jejím, ona pote hlavu tvou a ty úklady initi budeš pat její. A mezí složenými
kídly nehybného balvanu na velitel
vodce
ženy,
její
ddiného
hbet
sedí Satan,
usurpátor, intellektuellní
p-
híchu. Pozorn naslouchá, bra-
du openu o dlan vyhublých rukou, podepených na kolenou. Není to však tradícionelní Satan bible, nýbrž Satan modernisovaný, nová modifikace Boha-Zla, Satan ve fraku, s klakcm a s monoklem na šilhavém kozlím oku, s bílou kravatou a v plesových rukavikách. Diplomat, pedseda akademií, darmošlap z boulevard, nájemce v Latinských tvrtích. Suvcrain, jemuž moquantní
úsmv 150
a zlomyslná ironie stále škube úzkými,
bezkrevnými
Na druhém noci jako
rty.
Ropsova cyklu vyšel si za temné Rozséva, jako travesteur všech podolist
benství Ježíšových- Vybral
pdu
si
bezpen
úrodnou
pro svá semena Zla, Ví jist, že ni jeden zá-
rodek nepadne na ušlapanou cestu, ani do kee, ani na skálu, všecky, všecky se ujmou, by vydaly
stonásobný užitek.
Stanul o plnoci v obrov-
ských devácích nad Paíží, jednu nohu na kosých notre-damských vžích, druhou na Seiny, v jejíž
hladin
tiše
chví se reflexy
behu msíce
jako na zinkovém, elektricky nabitém zrcadle.
Se zástrou kolem pasu, v níž hemží se larvy a kukly nových bytostí, avortovaných dtí zla, ženských novorozeat, plných uterického jedu, jenž za nedlouho vstebe se do mužských vén a uiní nepružnými jejich stny, rozloží svalová vlákna, zkalí erstvou a zdravou dosud krev
a
prožere
svazové
váky,
ztrouchniví kosti — sype
ochromí klouby a jedním širokým gestem
semeno na moderní Babyaby zase pospíšil dále, neb jeho íše nemá
toto neblahé, otravné lon,
konce.
Ale zatím zlo vysplo a vydalo stonásobný užitek. Ze semene vzklíila žena, v níž všechen rozumový život se umrtvil a jejíž všechen organismus fun-
guje ve služb Pohlaví; moderní žena cizoložnice,
na pytlové špinavé lože podruha se stejnou rozkoší jako na vonný hedváb milionového bankée, exkomunikovaná Palladistka, v níž injež lehá
75/
cest umrtvil
ženu a
z níž
udlal ubu. Takové
nomény krvav rozšlehaného hnusné, pravdivé a vznešené
fe-
Pohlaví, brutální a
zárove
kreslí
Rop-
sova tužka na dalších stránkách- Kultus Satana,
erné mše, kultus Novofenicaenství je tu chycen v nkolika významných bodech. Muené kultus
a rozeštvané Pohlaví slaví tu astický hymen.
A
Žena
již
svj
vný
orgi-
vyrostla v postranních
zapadlých tvrtí moderního Babylonu, vyrostla v mramorových síních palác, stala se tajulicích
nou vyznavakou svého pána,
stala se
knžkou
Satanovou, za tichých nocí se v^^krádala ze svých ložnic ke skrytému
nonímu
incestu,
V
V Idole
taní vyznavaka kolem modly Satanovy šílený kankán- A nehybný bronzový kolos, zdá se, jakoby chvílemi obživoval, kalná páchnoucí krev, zdá se, bije pod hndou, kornatou a chlupatou pokožkou, rty stahují se k láscivnímu, onanickému úsmvu, vysedlá brada s huatým kozlím vousem chví se, v kovové pátei pálí náhle zmklá galvanisovaná mícha, oko, to zelenavé, kozlí, fascinující
oko tese rozbolavnými víky, a z rozmklých, zapálených koutk úst táhnou se husté opalisuNevydá však zvuku, a zase, nehybný, jící sliny píšerný balvan kovový, s baalickým klidem pijímá šílenou poctu své knžky, jež hýkajíc vrhá se na jeho zadek a bicho a plazí se po jeho bezcitném tle, V následující rytin, vignetované Le Sacrifice, jsou nejsmlejší rysy, jež kdy jehla umlcova do kovu ryla; je to nejdsnjší a nej,
152
.
.
duchaplnjší planche
Ropsových Sataniques. Matená váše pohlaví chycena tu ve chvíli své grandiosní, zdrcující a omamné, šílen bolestné
kee
.
.
.
z
konen
Satan vyslyšel
svou Terezu,
na se nejdsnjvší modifikaci své podoby, podobu istého Pohlaví Dlouho muená pohlavní nervová centra zvedla konen za tiché, msíné noci obrovskou vzdušnou obludu k magvzal
.
netické oistilo
,
,
zái msíního srpu. Šílenství nerv od všeho hmotného a vsuggerovalo
se se
v idší, dychatelnjší prostedí. Je tu více dráždi-
vho, kyslinatého tu
pekroujc
fluidu,
kvalitativn
percepce nervu vysoko i
kvantitativn mezný
bod svého nasycení, je tu Aristotelv sensuellný bod, kde pohyb nikdy neunavuje, kde dech nikdy nedochází, je tu ideální prostedí všeho pohlavního, kde pt šest edenských vtein prodlužuje se v celé hodiny trvalé, zajíkavé, šílené rozkoše; zde nikdy nenastává zhnusení, nebof zde není reality, sexuellné reality, aby zhnusila. Obluda Pohlaví, zpola skelet tykopytníka, rozložila se nad povalenou ženou, jíž rozkoš již podlomila páte a jíž trvalá stehenní spasma pe lamu jí stydké kosti.
153
REFERÁTY VÝSTAVA ESKÝCH AKVARELLISTÚ ROKU 1896
*
— pedstavuji
Akvarelia
si
vždy pod tím
slovem jemnou sensaci a mkkou, plihkou náladu, Prsvitavé a vodové lehké tóny akvarelly, jež mají samy v sob takovou chytavou suggesci milovníky
pro
delikátního
umní, vedle
sebe
jednoduše kladeny, plavé a zlomené, mají pro
nejodstínnjší stavy jemné duše citlivost gelatinových desek, citlivost zinkových amalgam, citlivost stíbrných roztok pro ultrafialové paprsky. Dovedly odraziti se stejnou intensitou vise kížových válek v Utrpení Pán stedovkých kolorist, jako dovedly chytati pod rukou japonských malí nejjemnjší nálady pírody a pod rukou stedovkých
mnich
v
umní
iniciálovém
vytvoiti celé školy sladké biblické bukoliky.
Mo-
konen
sce-
derní akvarellisté stí
sešli
pochopili,
ve službách naturalismu
na jaké
pi
svých nej-
komplikovanjších methodách a manýrách akvarellových. Naturalismus na tomto poli byl ze všech nejpiblblejší. Dneska se vystízlivlo a chápe se
opt
základní raison
umlci
tre
akvarelly.
vrací se ke zredukováni
Myslící a
cítící
barevných
tón pírodních na
základní, nestínné
polohy istých, sytých a zpívajících barev. Vrací se tam, kde japonské umní je na své jasné výši.
Hloubka, vzdušná perspektiva, pohyb a klid to vše dovedou vyjáditi jednoduché, isté a 154
—
ši-
roké elementární a druhotné tóny, rozložené kri-
šfálov korunnovým prismatem umlcovy duše. Z celé pozorované a poslouchané symfonie barevné vybírá moderní akvarellista toliko mottové, široké, harmonické tóny, aby vyjádil souasný stav svojí duše. A dejte tuže barevnou symfonii akvarellovati nkolika moderními umlci, každý vám z ní zazpívá jinou árii Jak ubohé proti tomu jest théátre-variétovské a trapezové žonglérství, jež provádí šttec p, prof. J. Kouly! Dvou,
krejcarový barvotisk blíže,
To
je
,
,
pojmu akvarelly daleko
než jeho nejzdailejší šumavský vodopád.
ne akvarella ve svém istém smynkterých málo pracích zvuí ohlasy cizí Na reformy, a sice u p. L. Nováka, kde však je to podezele spíše diktováno sklenným materiálem, pro který jsou jeho akvarelly ureny, a u p. Doubka v akvarelle Pi koupám, který je však jinak bezcenný. eští akvarellisté, kteí vystavují, jsou ostatn stejn povedená chasa a nezadají pranic svým kolegm-cizincm, jichž práce ped nkolika msíci zde byly vystaveny, až na jednu, maximáln dv výjimky (u cizích arci). je virtuosita,
slu.
A
jak
významov myšlenkov jest aspo chce. i
ním, co potentním býti
na Triumf Bidy
p.
kolikaletých studií.
i
to
impotent-
Podívejte se
Nováka, výsledek to nJak uboze akademicky stylíL.
sovaný prvod, a celá motivace
jest
šosácká a
rýmem otískaná! Jak laciné, perníkové allegorie »hích« a »neestí«, uznatisíckráte tužkou
i
155
,
—
jako na njaký tyných copatou morálkou patrový moderní inžák. Schází tu celé bolestné
základní naladní.
Nemohu
se zbýti téhož
dojmu
ml ped
prázdnoty, posovitosti, který jsem
jinak
favorisovaným Mostem života Waltera Crana Ta smšná postava s nechutným emblém^em hná.
tu v ruce, která proti tradici nejede
na vyhublé herce
—
to
má
život a
okuje
na konec ani
býti Bída, ta Bída,
matka lovka, která piškrcuje
tm
.
již
novorozea-
ln
jim ješt v
matiném
lymfické symptomy. Bída, jež tiskne tisícm den-
n
revolver k spánku, podezává tepny, shazuje most, srocuje v tajných noních brlozích své vyznavae k obrovským revolucím z hladu, Bída, jež vrhá pumy, vede panny na trh, pepluje ne-
s
mocnice a blázince. Bída, jež krade, loupí a se modlí, sténá v kolébce a na poušti vyje v hrdle
hyen
— Bída,
pramatka
lovka?
VÝSTAVA VIKTORA OLÍVY
*
P.
Ohva
tak
pkn
dovede nahoditi barvy, že erve máku jenjen plápolá a žluté sírové nebe chví se jako v horece a postaví do prosted banální ženu, Namaluje hlávkové pole »Madonna«, ekne tomu pi západu slunce, nanese celé slupky barev pímo z tuby, pak roztírá a ryje do toho špachtlí a myslí, že namaloval krajinu, a nota bene moderní
—
náladovou krajinu, která mla chytiti všecku tu zjínnou diskrétnost pozdního letního veera a zlomenost zlacených a klouzavých tón zapada156
jícího slunce.
Posadí nahý ženský akt
roztrhaného behu, jakému tušových kreseb,
udlá
si
s
nádher-
bidHnat
nými, šavnatými prsy do suchého,
navykl ze svých
aktu kol hlavy bílý vá-
penný kruh, hodí ped nj lebku, kol níž poletují nic naivnjšího než bílí motýlové a myslí asi, že namaloval symbolický obraz Nu, pro ne; je dnes v echách po hostincích a kavárnách
—
—
.
,
,
plno tluhub, symbolický, symbolická, symbolické slyšíš ze všech stran,
pro by
nedovedl nap. Maloském
malovati symbolický obraz, když dokonce šek na jakousi takovou potvoru dostal v
salonu vé
—
njaké
p.
stipendium. Panna, lebka, motýlo-
Vrchlický otloukl sice takové thema nej-
mén
v padesáti tištných básních
ekne
se
aspo,
puštní božího
i
—
že náš osvícený národ
ale
má
nech, z
do-
symbolické malíe. Že dovede
p.
Oliva allegorie, a výborné moderní allegorie, jak
pesvdují,
nás všichni kritikové mermomocí
mo
sebou se rozumí. Já
sice
sa-
myslím, že mají jen
svj název spolený s allegoriemi starých mistr, jež vidl jsem v zernalých rámech, v otluených, vybledlých freskách starých synagog,
tento
polozboených hbitovních kaplí starých bronzových štít
—
a
basreliefech
ale znalci ujišují,
a nutno tedy viti, P, V, Oliva
—
má ostatn moderní
názor o
illustro-
mi líbí. Chce kresliti k textm hudební doprovody, chce dlati textm ekvivalentní parafráse. Škoda jen, že ta jeho hudba
vání
a to se
157
.
málo barevná a tak hluchá a zmanýrovamá tak málo svžích tón Aby se mi nemohla vytknouti neúplnost, nutno íci, že p. je tak
tlá, že
.
Oliva kreslí a maluje všecko.
Od
.
.
portrait, jež
vynikají tím, že jsou portraitovaným fysiogno-
miím neobyejn vrn podobny, až k zátiším, ano, výborným kvtinovým zátiším. P. Oliva maluje také, jak na slovo vzatí ujišují, šumný život z našich pražských kaváren bravurními švihy moderního malíského elegána ano, ale ujišuji tenáe, aby snad nehledal pi podobných otískaných thematech njakého nového, zajímavého líce, njakého speciellního barevného studia jako na noních kavárenských a pouliních scénách Zornových nebo assemblech Kroyerových, kde eší se na píklad nové svtelné effekty, povstalé interferencí rozliných svtelných vln A na konec musím podotknouti, že p. Oliva dovede si nakresliti slušnou moderní affichi a že je výborným malíem pardon akademickým malíem (totiž naši malíi mají právo býti na tento pívlastek žárlivými, nebo, bohužel, od malí
—
.
—
pokoj
.
—
a porcelánu pranicím se neliší)
— ale že
j'e malý, velmi malý umlec. Totiž umlec, pokud znamená aktivní naturel 1, pokud jeho produktivnost znamená živbolestný, šavnatý porod plodu,
uzrálého v krupobitích a v prudkých, šílených
orkánech duševních bouek, pokud jeho produkce znamená pedasn roditi avortované vzácné plody za prudkých mateních bolestí, plody, ped 158
kterýmiž mají takovou
hrzu
všichni malíští par-
venuové.
ILLUSTRACE ALFONSE MUCHY K '>ADAMITUM« • Za jakou jen inferiorní rasu považují nás naši umlci-krajané, v cizin usedlí, co se týká moderních umleckých aspirací! Vdí, a nám pedhodí sebe slabší vc, že národ ústy svých umleckých kritiku bude žvaniti a slintati Drážnadšením. Máme tu práv nový doklad ,
.
.
divé noticky o Adamitech po novinách dovedly jak náleží napnouti
že illustrace k
etapou tužky
mou zvdavost;
Adamitm budou p.
Muchovy, že
myslil jsem,
novou vítznou
p.
Mucha
ukáže,
jaké cíle sleduje moderní illustrace, a jak jeho
dovede ze suché, epické, falešn bezpovyhnati vysoko do vzduchu šavnaté
talent
pdy
hlavní stvoly
s
exotickými
kvty plápolavých
jímž polygamická rostlinná
ké tyinky a pestíky
mání
je
tím vtší.
—
Ten
ke
barev,
pelamuje keh-
Mé sklamkký p. Mu-
a zatím?
poetický,
.
.
,
s nebeskými, istotnými grassetouskými liniemi a nžnými, lomenými, melancholickými tóny on dovede býti také banální! své palety
cha
—
VÁNONÍ VÝSTAVA »UMÉLECKÉ BESEDY« ROKU
1896 * Samo sebou se rozumí, že vánovšeobecného trhu súastnili se také naši výtvarnici. Hezounké to slovo; nevím už, který
ního,
tverák
nalezl je ve
svém lexikonu. Totiž slovo 159
delikátn jší a taktn jší synonymum slova; A pro by ne! Když byly vystavovány a dobe prodávány boty, límeky, kravaty, nechápu, kartouny, ryby, svíiky, povidla to je
emeslnici.
—
pro by
se
neprodávaly také obrazy.
A
výsle-
dek trhu byl, prý, nade vše uspokojující. Tak co? K 9999 hlavikám na cichorku jich pibylo opt pár tuct, K 9999 Madonnám pibyla opt jedna,
A
slušná
ada.
k 99999 krajinkám
—
A konen
jich
naši páni
pibyla zase
em ...
—
i
výtvarníci nechtjí, aby se jinak na jepardon jich výbavu pohlíželo. Dobe pochodili a te se budou »baviti«. S »Pražským Sokolem« budou poádati šibinky. Za vdí myšlenku si obrali letos: Dekadence jich rozumu a vtipu. Švanda
Dudák naped,
jako
plnoní
atrakce už vyšel o
msíc
SOUBORNÁ VÝSTAVA VÍTZSLAVA MAS-
KA lonku
Jdu vždy s takovou tichou zoufalostí do sap. Topiova, je-li tam domácí exposice. Je
zase takový jeden zívavý den
ped
oblevou,
V
sa-
lonku pusto a prázdno. Melancholická, zoufalá
nálada lepí se na vše
i
tady vevnit
— uinil jsem
Vždy
veliká plátna
zase jednou v život luxus.
Maškova znal jsem pece již díve, a malované slovácké hadry na božíhodov vystrojených
p.
dvekách
a chasnících jsou mí pece tolik pronevím co pod sluncem. eská officielní padala sice ped nimi zase na zadek a li-
tivný, jako
kritika
]60
bovala
že Slovácko
si,
konen
rozevelo
p,
Maš-
kovi pro pravé barvy zraky, a byla radostí bez
Mašek
sebe, že p.
ztrácí hnedle to nejinteressant-
njší, co na jeho palet dosud bylo. Paleta jeho
ranna
byla
mem.
zvláštním, interessantním daltonis-
Maškovi jakoby místo sklerotiky byl nakapal do oi zedný roztok mlénatých verneuillských opál. Všechny barvy nuan(;ovaly mu zvláštním zpsobem. Vzduch byl mu vždy peplnn rozemletým, suchým, úblovým, mastkovým popraškem, který tlumil barvy, mlil perP.
spektivu
dával
a
brokátový
lesk.
pedmtm
Pedmty
v
zvláštní,
matný,
tomto prostedí ztrá-
Svtlo mlo na jeho hymnický tón nedlního
cely plastiku a modelaci.
obrazech vždy zvláštní,
mn
Budilo ve
jitra.
zvláštní náladu bílé vigi-
Toho úžasu naší »umlccké« kritiky! Kam ním? Co s ním? Musí pece do njaké škatulky, Plein-air, plein-air! A »umlecká« naše kritika si oddechla, A od tch dob je p. Mašek zuivým Maluje tedy bez pochyby samé plein-airistou. lie
,
.
.
s
tvrdé, suché,
zapalitelné a
inivé
tóny.
Co
je
nebo blavé, už je eo ipso plein-air, Cha, cha, cha Nu, ostatn, nechtl bych snad ani popírati, že malí sám chtl svého asu dlati njakou plein-airovskou revoluci, avšak jeho oko bílé
,
,
,
bylo zcela jinak pizpsobeno, menuti, že
malí
s
A
nyní staí vzpo-
takovou zvláštní, interessantní
barevnou
intuicí
namaloval tato veliká, kolem
rozvšená
plátna,
úpln
11
bezcenná, jalová, prázdICl
ná a hnusná! Nevím, byl-li by kdo vbec schopen, kdyby chtl, a sice chtl á tout príx, vymysliti a skomponovati perversnjší obraz, než je p, Maškovo Na rozcestí. Národopis, Ctnost, Hích, pekelné plameny, arodjnice, zmije, banální andlé, dobe krmený ženský akt jedno pohlavkuje druhé na tomto »chef-d'oeuvru«. Ostatn cenu to naše Akademie pikla tomuto dílu Ah, jak je už je skutená záruka špatnosti mi líto p. Maškovy palety, jež na tchto vcech vykrvácela a utloukla se! Jak hluboce náladové vise mohly se rozvíiti v podráždné, chorobné
—
—
.
retin
p,
Maškov pi
kém vzdlání!
jiném,
.
.
skuten umlec-
Ah, ostatn passons vácko rozevelo p. Maškovi konen oi, ,
,
.
.
eští »umletí« kritikové, radostí be. Totiž p,
celí
.
.
Slojásali
vedle se-
Mašek bude pro píšt vidti barvy hokynái a uzenái, on ztrácí po-
tak, jak je vidí
malu
to,
co ho ješt drželo
jeho kolleg. Není
skuten
umlecky nad nic
nivean hnusnjšího, než
na tyto posvícensky kostýmované loutky. Od jistých dob se dlá u nás se Slováckem humbug, zcela sprostý a vyložený humbug, A malíi, kteí nám nosí z taterských stolic své barevné mazanice, jsou nestoudní lhái. Ponvadž jedívati se
jich mazaniny suggerují živý dojem, že, je-li dnes ješt njaká Arkadie, musí býti na Sloven-
sku, Lidé jakoby tam nemli pranic na práci, než práti a žehliti své atlasové tkaniky, škrobiti
162
spodniky, mýti
si
ruce glycerinovým
mý-
dlem,
vým
cíditi
své holinky, líiti se nékolikazlatko-
poudre-de-rose, zpívati
vánky. Sprostá, vyložená
si
lež.
vždy veselé zpé-
Tendenn malova-
ná pro salony zbohatlých vlasteneckých parvenu. Pánové, nechote po statcích a nemalujte selských
synk
a nemalujte jich o posvíceních, odvažte
pece jednou do rozbitých, špinavých, zadlužených chalup, kde vyhublí lidé od rána do se také
veera jenom
klejí místo vašich veselých
nek, a neštifte se okusiti ste
s
nimi ovcsný chléb, aby-
nco
poznali, že tito Slováci jsou zcela
ného než
ti
vaši,
zp váji-
pecpaní dessertními dorty a cu-
krovinkami. Nenamítejte mi, »že
nemám smyslu
pro barevné malíské dojmy, které skytá slová-
vždy
cký kroj«. Hledte,
lidé v
tchto zbídae-
lých chatrích šatí se také tímtéž krojem
že ovšem
má
vn
je
to vaše národní vyšívání
—
je to plátno: je to poebl,
která se podezele dívá, která
má
hlad, chasa,
A
toho vy
potebovati, tím nelze zdobiti salony
vašich zbohatlých
— není-liž
jen-
že ano? A poano poebl. Cha-
kterou ovládá dosud páter a pandur.
nemžete
—
umaštný, tkaniky a hla-
špinavý, rozedený,
potrhané, rozpárané fábory a
tom, co sa,
— ten
protz
a
parvenu
v
echách
pravda?
SOUBORNÁ VÝSTAVA
P.
JÓŽI
ÚPRKY
• P.
Joza Úprka je maliem povrchu. Pro ten má výborn cviené oko a znan vysplou techniku. Život slováckého lidu, mezi kterýmž žije, utíká
763
mu
však
pi tom pod rukama. Jsou
iídé jeho
bez
víe, bez jiskry temperamentu. Nikde nezasyí váše, nikde nczarazí odpor. Vše jest u nho usmvavé, cudné, harmonické, vyrovnané. Jak umí p. Úprka chytati povrch, nejlépe dosvduje íavorisovaná jeho Pou u sv. Antonika. HUnná nádoba v popedí je malována skuten s láskou dojemnou. Vypozorování lomených reflex zelen a erven na hndé glasue jest až komicky pekvapující.
lavé
pi
Malí
erveni
s
tom, že se
zachytil kleící zástup v plápo-
velikou zruností, ale ti
lidé
zapomnl
mají také modliti.
A
tady
práv, kde pestává emeslnická virtuosita a kde zaíná umní, tady, kde se má ešiti skutený umlecký problém: chytiti nco, na co nestaí sebe cvienjší oko, tady, kde mají psychické prvky, ekstase a mystika modlitby, rozlíti život
v ztrnule kleícím zástupu se p.
— tady, u toho bodu,
Úprka náhle zastavuje;
nemže
osudná hranice mezi virtuositou a znatelná ve všech jeho dílech.
íká
pes.
A tato
umním
je
se také, že p.
je nkdy i náladovým. Je to zase lichoneúmyslnou lží, P, Úprka dle áry svého vývoje jím prost býti nemže. Jemu býti náladovým ani snad jakživo nenapadlo, A jak to, že nkteré jeho obrazy psobí na vás pece náladov? Ponvadž divák vkládá si do nich, eho v nich není. P, Úprka jist maluje toliko, co vidí svým bystrým okem. A u diváka pak nastává podobný process, jako by stál ped skutenou kra-
Úprka tivou,
Í64
—
rozmar sué duše, to vlastn A s jakými píšernými antikvitanii se vytáhlo pi p. Úprkoví s tendencí modernosti! Millct, Courbct, Liebermann! Jak daleko jsou jinde už nad nimi! ukládá do
jinou,
ni
de facto není
tedy, co v ní
.
,
,
VÝRONÍ VÝSTAVA V RUDOLFIN ROKU 1897 » Nikdy nevystoupí banalita, plochost a prázdnota »mšfanského umní « do ostejšího svtla, než
pi takovémto výroním
urit, že všecko, co
trhu.
Víte
uvidíte dnes, jste vidli loni,
a že to uvidíte za rok zase. Je to zoufalá ironie
vidti zase tytéž portraity šedivých profesor a rad s jejich tunými panikami, totéž pomalo-
—
vané plátno genrovým svinstvem všeho druhu vidti na sta bezduchých, jalových krajin, na sta
peliv malovaných, sádlem
mšanv.
salon
zalitých
akt
Letošní výstava se v
pro
každém
má
od portrait ctihodných a uenc všecko až do portrait psa kteréhosi šlechtice, od drobných »zátiší'< všecko až na ohromná historická plátna Hle, nejvtší atohledu
povedla;
vdc
,
trakce výstavy, velebená P, Brožíka, lix
,
,
svorn všemi
kritiky,
Tu feeského malíství. O-
»historického« malíe, obraz
Austria nube. Triumf
hromné plátno, malované pro císaskou jídelnu, na nmž je na 80 portrait své doby. Nutno se diviti a hodn diviti. Zde poznáte, co je brokát,
—
co hedvábí, co atlas, co samet, co zlato a co jen
mosaz. To
je
úžasná virtuosita. Pravým kabinetÍ65
ním kouskem jsou však vysoké boty pana Ladislava ze Šternberka, nejvtší to postavy, Teletina, z které jsou jeho jízdecké boty zhotoveny, je na-
podobena s pochopením a štstím neobyejným. Poadatelstvo výstavy provádí od nkolika let nemilosrdný a zlomyslný kousek. Vyhradilo pro
eské malíe lým,
je
Co díve bylo rozstíkpohromad. Zde teprve si uvdo-
zvláštní sí.
nyní
míte celou tu bídu a zoufalost, v níž naše
umní
vzí. Žádný vývoj, žádný postup. Ti staí mají
konen
—
právo na své copy
nejmladší,
— Jak
je to
ale což mladí a
všecko jalové, hluché, bez
kusá snahy po revolt, bez vášnivého výkiku, a skoro všecko poítané na prodej!
Co znamená
konen
taková sebe smlejší virtuosita a bra-
vura
Schusserova,
p,
vnjšek, povrch
—
,
.
,
A
To
jen forma, stále
jest
tak jdete apathicky kolem
vám do duše, vám moderní lovk, moderní
nic vás nechytí, nic nezaryje se
nikde nepromluví k
umlec, Z nejmladší generace dokázal p, Urban Zlatem, jak tžko jí ešiti psychologický problém vnjšími, akademickými prostedky. Pokus naprosto selhal
— avšak jen
tch varovn
starostlivých
se, p.
Urbane, nelekejte
hlas mladých sosák,
kteí považují vaše osvtlení za »nemožné«, protože
nemže
chápou, že
Aspo nco
jste
jejích
mozeek
se pokusil o
kontrolovati; ne-
nco
psychického.
u eského malíe tolik mnoho tolik mnoho ... Ze starších eských malí vzbudí vzpomínku svými krají166
chcete,
—
a to
jest
již
náskými
studiemi p,
Hanuš Schwaiger, Vzpome-
nete ihned na jeho pohádkové, groteskní
plné originality a plné velikého cizích
»mistr«, kteí nás
svými genry,
listy,
umní. Z tch
každoron
neapolskými nocemí
maltraitují
málo-
atd,,
které jméno stojí za pozornost, P, Ludvík von
Hoffmann má tu dv plátna, plná nálady. Obraz západu slunce je svým individuellním nazí-
Pi
ráním na italskou krajinu pekvapující.
A
tak
picházím k vzácnému umlci, jenž po nkolik již let
obesílá vytrvale naši \^stavu. Je to p.
Ma-
Jeho umlecké nazírání na krajinu je neobyejn hluboké. On je tam suverainem, kam se poštstilo jen málo umlcm. Abych aspo nkoho jmenoval, je to na píklad Boecklin ve svých Todteninsel a Still. Krajiny p. Stevensonovy jsou korreláty reálného k psychickému, jsou neobyejn delikátními odrazy reality. Nikdo dosud nedovedl vystihnouti ticha noci tak, jako on, nikdo nedovede vystihnouti nálady do mJh rozplizlé luny v její nádherné, zlatov antimonové zái jako on, nikdo nedovede namalovati oním stíbit šedým, zázraným tónem kouzelného jasnošera jako on. To je psychické šeení, psychická atmosféra, kde vznikají a rozplývají se pedstavy. Na jeho obrazech neuvidíte ani jediné ostré hrany, ani jediné prudké caulay Stevenson.
skvrny,
práv
tak jako reálná hrana, reálná
reálná absolutnost barvy není
ckém. Jeho malé krajiny jsou
linie,
vbec v psychipímo zázrané; 167
vše plove ve zvláštním, lesklém, šedavém tónu,
kterýmž tento umlec dovede vystihovati nejjemnjší nuance všech barev. Není v jeho krajinách mnoho: skupina jakýchsi strom, sotva zetelná stezka, kus podivného, nezetelného nebe a to je vše. P. M, Stevenson je vyvrcholením všeho, co se dosud v krajinném vykonalo, je na nejvyšším bod. Hluboký, tichý, ojedinlý umlec. Vystavuje letos tí obrazy: Réverii, Kra-
—
jinu a Pastorále.
VÝSTAVA Malby
TY OBRAZ MECKELOVÝCH
tohoto orientálního
malíe
*
vyzname-
se
návají tím, že v nich není pranic orientálního.
Jeho Orient zlato
nemá
je
falešná a bezduchá
íše.
Jeho
toho kovového, krví napojeného tpy-
tu jako zlata
satrap, jeho zlato
je
falešné a la-
ciné pozlátkové folio. Jeho barvy nemají té bar-
barské
síly, té
Orientu, Tento
tygí a hadí divokosti jako barvy
malí
vyšel
si asi s
veselou myslí
do pouští: pytlaiti po sensaních motivech. Ale hle zabitý, zkrvácený šejk uprosted poušt, pikvapivší zástup s vlajícími turbany, zdšení hndých tváí to je pece nové, sensaní, ale za to velmi málo orientální. Scenerie poušt, dlouhé pušky, damascenky, turbany to všecko není ješt s to vyvolati orientální náladu Nebo jiný obraz: Karavana poutník plouží se pouští ku hrobu Prorokovu zmírají však druh strašlivý zážeh barbarského slunce po druhu
—
—
—
.
—
168
—
.
.
sráží je u cest to
.
smrt u autora
.
Avšak
,
— jak
jak pokojná a parádní
tichá, klidná a divadelní,
A
bez jediného keovitého trhnutí.
autorv Orient stává
se
naprosto
tak
tento
nechutným,
posovitým. Jest jasno, že nestaí pijíti toliko
dobe v^dressovanou rukou pro linii a s dobe drcssovaným okem pro valeury to vše nestaí na vyjádení orientálního života zrovna tak, jako podobná snaha u tch mnoha set malí nelíí s
—
života Occidentu,
jeho
sn,
-
touh,
jeho kultury.
Nutno si pinésti duši, zapálenou duši, která neloví motiv, ale která v sob úkazy vnjšku synthetisuje a která jest sama sebou božskou tvoivou mocí. A duše ta musí díve prožíti celé kultury Východu, musí se díve opojiti nádherou jeho barbarských barev, musí se nechati zžehati nelítostným a mocným jeho sluncem. Musí synthctisovati všecky ty se
bhem
jevilo,
dlouhých
a v
sob
tžké
a sleželé formy, jimiž
tisíciletí
umní
Orientu pro-
spájeti veškerou tu tropickou
nádheru satrapovu a veškerou zoufalost a malomoc zbídaelého otroka v jeden pekvapující paradox, ké,
ních
A
to jest orientální
nepístupné, a proto
malí
tak málo,
A
je
umní. Je
to
tž-
pravých orientál-
toho všeho se nedostá-
valo p. Meckelo\i a proto jsme k jeho chladní a apathití.
plátnm
169
VÝSTAVA NÁVRHU NA PLAKÁTY VÝSTAVY ARCHITEKTURY A INŽENÝRSTVÍ V ROCE 1898 * Výstava banálnosti a krotkosti to byla. i se slavnou porotou. Stalo
Propadlí konkurující
se to tady zase jako jinde ve stu
pípadech: pi-
kulháme vždy za cizinou o dvacet i ticet let takhle. Persopozdji a pak to ješt dopadne nellní stylisace, jednodušení linií, ekonomie barevných ploch, ešení písma to všecko, co práto vše bylo jak velké plakát plakátem dlá
—
—
v
vtšin
—
i slavné porot španlskou vsí. Toliko na dvou, tech pracích (»nevyznamenaných« ovšem) bylo znáti, že autoi aspo chápali styl affichí. Všady však ešeno
konkurujících, tak
banáln,
suše, allegoricky, bez
smlosti ve
styli-
práv
inilo
saci jak barevné, tak lineárn; a to
vše tak nechutným. Kružidla, pravítka, krokvice, kola, páky, hlavice
— všeho toho apparátu užito
bez vtipu a bez té kreslíské pikanterie, jak to
umjí dlati za hranicemi. Nepoužito bolu, a pece architektura, zvlášt k tomu svádla,
mže
A
proto ani jeden z
nikde symstará,
tolik
návrh
u diváka vzbuditi trvalého zájmu.
K
ne-
snaz-
šímu porozumní, jako píklad k ešení symbolickému na rozdíl od allegorického, pipomínám zde známý plakát loské výstavy berlínské, kde obrovská, svaloví tá ruka jako symbol práce,
vztyeným kladivem, prorvala sozemí a vztyila se nad krajinou. Takový
ozbrojená
penou
plakát ovšem na dlouho utkví
170
každému v pamtí.
«
—
U
nás jsme krotcí a píliš >^rozumní« proli
»divoin« a na dlouho jsme proti ní chránni, nebo naši mladí malíi jsou ohromní mudrci. Hle, oni dneska v echách po tolika kritakové
tických tahanicích jsou
s to
cký« ili »jak se nyní
oblibou
s
— že ty
dva pojmy jedno práskati dtkami tam, kde
kladn p,
se o to starají?
Alfonse
sice živého
napsati, že »allegori-
íká
jsou.
.symbolický*
Je potebí ješt
mimodk
sami tak
d-
— Jediný návrh Paížana
Muchy vyhovl
jako affiche. Nevzbudí
zájmu, nepekvapí novostí,
je to jen
metamorfosa mnoha stejných prací, objednaných v Paíži, Táž pvabná, sedící ženská attituda, jež hledí na diváka en face z obrazu, ale je daleko ped všemi ostatními a ve vyjádení výstavní myšlenky je nejmén banální. Je tu p. Mucha celý. Se svým dekorativním vtipem, se svou lahodnou a peliv istou linií, s vkusným a appartním vržením hebké draperie po ploše plakátu. Je tu i s tím svým sladkým, harmonickým koloritem, s tmi nuancemi barev, jež vyjadují tiché a slavnostní oekávání. Práce ta dostala cenu druhou a byla podadna piplavému návrhu p. K. V, Maska, o nmž jako o plakátové práci nemluviti. Rovnž není sdostatek jaspro navrhla slavná porota ješt jednu druhou cenu a pikla ji práci p, K, Špilara. Pro zrovna
možno vbec
no,
té a
ne kterékoli jiné z
tch
ostatních 21,
171
VÝSTAVA KARTON Sklamání
SAŠI SCHNEIDRA
•
výstavy konstatováno na všech
z této
Tak hanebné a bezmyšlenkovité práce jako Mužský zpv, Jan Ktitel a Dokonáno jest
stranách.
nejsou hned tak nalezitelny.
njí a nevkusnji,
ím
Psobí
jsou obrovštjší. Jsou snad
pechodem z kampan do njaké nové fáse
pro
p.
tvoení
Schneidra
—
Svdila by
tím odpor-
jeho první dobré
a proto nekladu na
jeho
umleckého
n
žádné váhy.
o tom nová práce, jeho triptichon
Boj tlesnosti
s
již upoutá. ešení tžkého v moderním umní,
duchem, která
tohoto problému, tak
umlce
nevysloveno zde pro
s
definitivní sílou.
svj úkol v celé jeho hloubce a temné záhad. Zstal pouhým nezdaeným pokusem jako sta jiných. Ani tento-
P, Schneider nestail pojmouti
kráte nevysloven jednoduše, jednotn, plnou intensitou jednoho a jistého úderu.
list trip tichu
má sám
hromady však
nic pro
tu
o
sob
Každý
jistou
ze tí
cenu — do-
ešenou myšlenku. Schází
všechen ten suggestivní nexus, všechna ta ne-
viditelná atmosféra »mezi
ádkami«, kterouž
u-
mlci spájejí pojmy nejvzdálenjší, — Nco pekvapí pi tomto obraze, P, Schneider najednou kreslí luxurní scény — boue dala se u nho oekávati — avšak luxue jeho schází totiž
ta
,
dosud všechen ten vilný a plamenný, ztravující dech, ta všechna bezprostednost, jež omamuje hlavu a nedovoluje jí mysliti na akademickou komposici, ta bezprostednost, jež
172
omamuje prsty
a krví zalévá oko a nedovoluje otrocky
provádné
modelace aktu, A u p, Schneidra stále vidíme práci trplivých prstu v pevaze nad prací umlecké duše,
A
to
lovku
tomu mladému
stále
láme ruce.
VÝSTAVA LITHOGRAFlí to
H,
THOMY
výstava pro umlce, jednotná,
»
Není
je to spíše
ob-
chodní zjev a vystavují se spíše appartní rámy
vpalovanými kresbami dle návrhu umlcova. p, Thomu, neml-li by soud dopadnouti jednostrann. Ale proto pece z vys
Nelze tedy posuzovati
stavených prací ovane dech tiché snivosti, dech ze zapadlých samot durynského lesa, dech mateí-
doušky a dymiánu. Je
Thoma s liniemi barvami upímné sdíl-
to len p.
evangelické prostoty a
s
zapomenuté ballady a romance s veškerým kouzlem vcí zapadlých, Idylly a selanky oživují se vším archaistickým pelem pod dotekem jeho delikátních prst. Je lyrikem, nenosti, který kreslí
koncipuje dlouho, skládá své
pod dojmem pírody, místy.
Vane v
nm plný dech plavé
FRANTIŠEK BÍLEK není mi
pro
/
a snivé rasy,
MODLITBY
•
P, Bílek
žádným programovým katolickým uml-
cem. Katolictví to
nj
písn bezprostedn
se silnou dosí primitivismu
asylem
vbec
ani nebylo, které se stalo
— spíše evangelium. Jeho Kristus
jeví silné trhliny proti Kristu našich
ho Kristus
jest
umleckou
katolík. Je-
hallucinací, je siln in-
173
díviduellný, je to fluidum bolestné individuality
umlcovy, odražené na ploše
V
evangelií.
p. Bílkovi se
nám
mdného vyvinula
zrcadla
umlecká
povaha neobyejné passivnosti, skleslá, sražená k zemi, práskaná bolestmi a strastmi pozemského života nikde však ani zašeení krvavého svtla ve tmách, nikde ani stopy po záchvvu revolty a skepse Všecky postavy jeho nejcennjších
— .
,
.
skupin jsou jakoby vichicí k zemi smetené, po-
stem vyhublé, kleícími koleny a prsty se zemí srostlé. Bolestná souvislost našeho tla s pomíjející hroudou zem tu vyjádena s mohutnou, až brutální silou. Jen oblieje,
lem,
vzhru
ozáené vnitním svt-
se zdvihají a šeptají
verby autorovy. Je
to
u vytržení pro-
neobyejn uzouké
pole,
na kterém se p. Bílek isoloval, ale v tom, že dovede se tu vyjadovati s neobyejnou intensitou umlecké síly, v tom tkví všecko jeho umní. Je nepochybno, že každý odvážný dotek jeho prst pi práci jest jist ranou v tvá všem stejn virtuosním jako bezduchým našim Myslbekm P, Bílek jest jednou z tch passivních, do sebe cele uzavených, samotáských povah, jež zoufale .
hledají vnitní opory,
A
nebo
cítí,
že
ji
,
.
míti musí,
opora taková, jejich duševním disposicím zcela
vyhovující, najde se brzo,
vezmou sladký a
V
zamlklých chvílích
Zanou úinky. Svt
utišující lék evangelia.
dychtiv ísti a lék pone jeviti své pod nohama, apparát biblického stylu jim vyvolává pedstavy barvitjší, vonnjší a ztrácí se jim
174
intensivnjší,
zane
naprosto
všecko nabývá jiného smyslu, oby-
ejná
jiné,
djstvovati v atmosfée,
je
hlat velkých zrcaobyejných zvolání stávají se prorocké výkiky a z obyejných vt stávají se celé passáže prorockých pedpovdí. Logika pomalu vyprcháslova blýskají se jako
del, z
vá, intesita
obraz
dráždí a vysiluje, a vše ho-
voí tajemným, podloženým textem, který chápou jen vyvolení. A tak celé umlecké tvoení
mní
kde ústa se pak sama nauí hovoiti nesouvislou eí tajemného se v jednu chvíli ekstase,
smyslu.
Jedin
tak lze
si
vysvtliti
jeho kresbám a
pvod
nesroz-
doprovod p. Bílkových k sochám. Úvod Modliteb chce
umitelných textových
—
lámati kopí pro p, Bílka, ale jsou to slabé ruce, které kopí drží. Útok
vjší pi psati
té mizérii
mén
ml
našich
býti prudší a vášni-
pomr. Mlo
se na-
intimních vzpomínek a radji pevný
by nepátele p. Bílkovy odzbrojoval. A pak nemlo by se u našich umlmluviti tolik o tom mecenášství, když to vlastznamená bídnou podporu nkolika stovek ron, kterou naši bohatí buržoové jsou na rozpaa krititjší soud, jenž
c n
cích
pi novoroním rozpotu
nášství nebo na nového
kon
bud na mecedo landauru. Tro-
dáti
chu více hrdosti, sleny a pánové, proti lijakým
Lannm
jste-li dosti
tm
vše-
a Hlávkm. Však byste umlecky silni, bez tch jejich nbyli,
i
udlovaných
s veejnou pompou ve form žebrácké almužny, také
kolika mizerných stovek,
775
A
siln, umlecky, voln dokladem, dobrým toho živi!
F,
STASSEN
/
Jsme zrozeni k
P. Bílek je
živi,
OBRAZOVÝ CYKLUS »SMRT« strasti
a bíd, protloukáme se
votem, klín klínem vyrážíme, žijeme od
ži-
pípadu
k pípadu, ode dneška k zítku. A milliony žijí v hladu a jedin ten vztek, ta zášt a to zoufalství jsou vzpruhami denního života. Utápíme se Slabomyslv ohromné sociální katastrof bídy bude trochu snad zítra ní ješt volají: snad zítra,
—
.
svtla! již,
—
nikdy!
tup ped
,
.
Pevní a bezohlední volají:
—
sebe
a resignovaní, kteí civí.
již
ne,
nikdy
sútovali,
Všichni, všichni však náhle
v slabé chvilce kií: smrt, smrt! Ta jediná nás vykoupí, ta jediná, veliká dobroditelka naše!
—
Smrt však nepichází, nepichází na zavolání, však, aby pišla v nestežené chvíli s veškerou svou hrzou a tím více pekvapila všecko to, co se tese ped jejím píchodem, všechno to, co vzpírá se proti ní do posledního záchvvu vitální síly. Organismus ten je napaden! A odtud ten náhlý a bezsmyslný strach. Báze živoucího organismu ped zniením deprimuje náhle všechen duševní život, a jestliže jsme ped chvilkou volali po dobroditelce, snažíme se nyní za každou cenu uniknouti jejímu dobrodiní a celí šastní pak živoíme zase dále, znova týráni a zraováni smutkem a bídou moderního života. Tento dusný a tíživý problém chce ešiti p, Fr,
eká
176
Stassen ve svém cyklu, nazvaném Smrt. Smrt, vetelkyn v nejrozlinjších jako
vná
plížící se
maskách lidským životem, smrt, valící svj kalný a žlutavý stín celou historií lidstva a picházející náhle lámati hl nad celými periodami djin. Tedy je to v podstat zase týž problém, který již tolik míchy a krve dovedl vyssáti umldob nejrozlinjších, P, Fr, Stassen jako umlec, vystupující s allurou modernosti, vycítil
cm
aspo
že je
to,
mu
nutno obírati se zvláštními
okamžiky ekstase, nebo jedin v tch mohly assistovati jeho plouživé mátohy smrti. V tom však byl hlavní kámen úrazu pro malíe, v celém základním pojímání ekstase. Zde, na tomto míst
ml
ukázati svou tvoivost, eruptivní sílu svého
umleckého temperamentu, svou
ml
originalitu,
pinésti ten nový zlatý klí k ešení
staré záhady.
Mél po velkých umlcích podati píklad,
s
ja-
kou suverenitou dovede zde íci své nové a pekvapující slovo, jak dovede rozlamovati okovy formy, aby se mohl vyjáditi voln a nov. Toho však
p,
Stassen nedovedl, nestail na
to,
uká-
mu
dosud nepístupna ta hranice, za kterou žije tch nkolik šastných, kterým možno bez uzardní íci: umlci. A s tím zárove padá jeho práce a zvrhuje se na obyejnou kreslískou machu. Zbývá jen nkolik gloss k jednotlivým íslm cyklu. Cyklus chce míti njaké, snad historické, zaazení. Smrt není zde líena v tónin starých zal, že je
12
177
mistr,
jich
»tanc
smrti«.
Schází tu všechna
smrt se tu však také nechvje mezi atmosférou, není jí cítiti ve svtle a stínu, v gestech jednajících osob, není diváku nijakým prostedkem suggerována její
naivnost, humor,
vtip a ironie,
neviditelná pítomnost, ale skoro všady rýsuje
mátoha nebo jako
se v ovzduší jako viditelná
skelet a lebka. strace.
Všecko
Nkteré
listy,
hnání z ráje, a Ábel kresleno.
Na
rozdíl,
je
kresleno spíše jako
jako
Adam
— to bylo
illu-
a Eva, jich vy-
stejn jak skutený umlec dovede již tisíckrát
prvotního híchu a smrti, vzpomínám mimochodem rytiny p, Féliciena Ropse k Baudelairovým: Les épaves, kde vysoko nad hloží a trní z rumišt vyrostla kostra jako
vyjáditi
souvislost
strom, hnáty jsouc do
zem
vražena a
vzhru
vzpínajíc své ruce, jež rozvtvují se ve snítky,
mezi
jichž listy lesknou se
plody zapovzeného
ovoce, ovoce lásky. P. Fr. Stassen,
akoli není jedním
z nejhorších,
pece jenom je tam svým koenem, kde tkví celá ta umlecká mládež, kterou representuje mladý Mnichov a asopis Jugend. Ta mládež, která vystupuje všady se zuivým applombem moderstrašn jalová a hluchá a svou machou odporná. Celá jejich modernost scvrká se na njakou vtipnou nebo mén vtipnou manýru. Nikde ani stínu po modern založeném umlec-
nosti, je všcík
kém
charakteru. Místo smutku a bolesti všady
jen pošklebek pitomého burse, místo opravdové
178
hokosti sprostý vtip a místo tvoivé umlecké síly vypoítavá macha poseura.
VÝSTAVA SPOLKU »MANES« ROKU
1898
*
Jeden dojem hned pi prvém a bžném pohledu na ráz celé výstavy utkví každému návštvníku. Je to dojem úmrnosti, salonní odmenosti a pelivosti. Jeden formát obrazu druží se k druhému, každý obraz sám pro sebe peliv propracován, nikde vás nezarazí podezelé chytání barev nebo nedbale vržené tahy šttce, sladké palety našich profesor tu prostednictvím jich pilných a nadaných žák rozlily všechnu svou bravurnou únavu. Strohý a sukovitý Úprka se tu utápí a p, Schusserovi se pro tentokráte ne-
podailo
chytiti
do rámce kusy hoících barev
A
v bíle roztaveném slunci.
tuto monotonii zvy-
malíského umní: krajina mají pevahu;
šuje ješt chudoba v druzích
genrová malba, portrait, jeden historický obraz,
dv
allegorie a ti fanta-
A tak
dospíváte k hlavnímu úsudku, že je to vše dosti jednotvárné a že by tmto vtšinou mladým lidem nebylo na škodu býti trochu svžejší, smlejší, kapriciesnjší, A nového tu je tak málo, tak málo vše stické kresby tu zanikají.
—
jde v
tch osvdených,
starých kolejích.
Krajináství zdá se míti vrch, a také nkteré
ukázky jsou
skuten
vedle skulptury na vrcholu
výstavy, co se tkne nového
umlecké
umleckého
intensity, s jakou jsou
pojetí a
provedeny.
A119
u nás obzvlášt mizernkolik umlc, jimž na pouze odkázán ný a jest není umožnno studovati v cizin, pes to prese koli vývoj krajináství jest
vše jsou tu
dv
ti umlecké individuality, jež
jsou prosyceny odvahou a touhou po
nem svém
a novém. Je to sice pi našich pomrech dosud v prvých stopách, ale disposice pro další vývoj Zcela pronikavý krok na veejnost jsou zde.
—
Jelínek svou krajinou Po dešti. Jeprvému mu po zemelém Chittusim podailo se chytnouti mezi devný rámec vzduch na krátkou distanci, a vonný vzduch, stojící nad ernavou,
uinil
p. Jos.
smoenou
zelení, jež
dlouho byla pálena letním
sluncem. Dobrý a jistý krok. Frant.
Kaván
vysta-
vuje ti krajiny zvláštního rázu: Klekáni, Rozpo-
minku a Milosrdenstvi petrvá. Myslím, že jist každého pekvapí. Je to silný umlecký signál k pronikavému obratu ve vývoji tohoto bludného, do sebe uzaveného tuláka umlce. To již nejsou ty kouty u vod, chycené s plnou jich zádumivostí a rozespalostí, ani ta rozlehlá, zapadlá luka, jež vlnila a pestila se k obzoru, to není již ta radostn, dychtiv a chytána realita. Kaván zaíná malovati sen, duševní sensaci; realita pomalu vyprchává, virtuosita, dlouho a pracn získávaná, zvolna se obmezuje a vše pracuje k plnému vy-
lan
stižení
psychických stav... Stromy po vtru
umlkají, krajina zvedá se do lého,
nebo 180
nekonena, kus bízmateného svtla chvje se mezi mrany
tsn pi
zemi, veliké slunce stojí ve své
—
a duše se rozpovybledlé zái nad vším tím míná na cosi, dlouho rozpomíná ... A tak p. F, Kaván našel si svou cestu - hlubokou, osamlou a trnitou cestu, jež vede neznámou zemí k neznámým koncm, »Dobí a poestní« lidé tomu íkají »scestí«. Politují. Ostatn je to už tady cítiti na výstav. Všechny ti krajiny jsou zastreMany za stl nad zvýšené zábradlí barriéry, líem pohádkových krajin, plných záhadné vn, kde kupí se do výše ohromné massy vžovitých strom, malíem zašeelých nálad veerních je p, Ferd. Engelmller, Jeho krajinné
—
triptichy mají jistý lyrický pathos, jenž nikdy však na štstí nezabíhá v nevkus, Svým kolo-
—
—
Hudekovy, Emil Holárek vystavuje Upáleni spis Wikleforitem budí pozornost práce p.
vých. Obraz
má
jem
dusí.
Je
šastn
vystihnutý
nepimený
pathos do-
dosti silný a
historický reliéf, ale ten
postava husitského bo-
to obrovitá
jovníka, která z
koue dohoíva jících
knih trí
do tmavého pozadí oste íznutou konturou. Pkná je p, Homoláova studie ženského aktu, postaveného mezi okno do dvojího svtla. Z portrait upoutají jemné pérové kresby p. Švabinského, pracované známou u nho fakturou, a pak p.
Wiesnerv
Prcisslerových
Portrait
mé
ukazuje
matky.
se
V
slušný
kresbách
p.
dekorativný
talent, jenž dovede se vkusem stylisovati obálku na knihu a ozdobiti ji dekoraní výzdobou. Výstavu zavírají ti kresby p. Jar. Panušky: Yod-
—
181
nik,
Píšera, Bludiky. Jsou siln fantastické a
rozechvívají
podvdomé
city
hrzy
a strachu. P.
Panuška se tu jeví jako silný, originellní talent a opravdový umlec, nebo zavíti se do tchto konin, kde v erných vodách pohybují se lín obrovité nestvry s oima rejnoka, kde v zbsilém letu honí se adivé bludiky, zavíti se do vné tmy, obývané toliko zkroucenými, vyhlav tom je nejen velká oddovlými píšerami umní na takový svt pivaha, ale skutené
—
—
pnouti se celou svou duší,
Z vystavených skulptur prvé místo zaujímá p. Bílka Podobenství velkého západu ech. Na stupních rozvráceného trnu, kde zbyly jen nohy a ohromná, odprýsknutá ruka sedícího kolosa, leží umírající
postava ženy, uchvacující nataže-
nýma rukama rozmetené rostlá
k
schodišti,
listy bible.
keovit
stava ženského aktu,
Sražená po-
držící listy,
pi-
psobí hlubokým a vzrušujíje pracn vyezáno to neobyejnou leh-
cím dojmem. Celé sousoší do deva, psobí však pes
kostí a noblessou své techniky,
— P,
St,
Suchar-
da vládne neobyejnou virtuositou v reliéfu. Nikdo po neumí dáti tolik plastické síly reliéfu tak skromnými prostedky. Zstává to však
nm
pi
virtuosit.
To všecko v nové a
jsou, prý,
pedevším
statné práce.
J82
prvé kroky mladého spolku
mu páti nejlepšího zdaru odvahy a více umlecké, samonechtíti udlati ze všech malí
desetiletí. Jest
více
A
jeden ovinec
s
jedním pastýem.
Voln
se roz-
budovu pro umlecké výstavy, vyhovující všem moderním požadavkm, ale nech jest v nové budov co vystavovati, co by vyhovlo moderním požadavkm a co by mohlo smle konkurovati s civíjeti.
Jest chvalitebná snaha postaviti
i
zinou.
183
RZNÉ PRÁCE
PEDMLUVA KE KNIZE „POZD K RÁNU" Cítím vždy animositu proti prvé, jakž takž hotové knížce mladých autor. Obzvlášt však dnes,
souasné ási naší lyriky. Kdy postupuje proti sob nkolik nepátelských šik s rozlinými takv
tikami a methodami, kdy létají ve vzduchu nová
svdná hesla vým srážkám
a praporce,
kdy víení
na denním
bubn
poádku
k no-
kdy
z ik roztržce mezi tmi, již ped nkolika dny ješt dovedli se bíti v prsa pro jedno neomylné evangelium. Nemám rád hotového debutu, ponvadž nepodává pravého obrazu autorova, než se k nemu dopracoval. Není vidti toho vysilujícího boje o vlastní jest
a
stá jasná rozlehne se signál
i
odlišenost v nárazech cizích, silných individualit
umleckých method. Není cítiti také syrového kvasu nehotovosti a nedozrálosti, jenž prudce rozkládá a v syivém šumu vyhání a cizích
na povrch
pec
pny
—
nkdy teba
jen jalové, lehké
silujícího
smšných
bhání za bludikami,
nž
napsal
ped
tch nimiž
daleka chvatn utíká a
—a
je pec jenom kdysi a sám napsal. Není vidti toho zne-
se tolik hanbí
—
z
toho vy-
není vidti
a trapných kompromitací,
pozdji opatrný autor za
nádherné, ale
pny. Není vidti
náhlého bránní krystallu z prudce reagujících roztok, toho znenáhlého tvoení se hran a stn 185
pod novými, neznámými úhly a
dle dosud
nee-
šených rovnic ... Tato slova cítím se nucena napsati v elo této hotoknihy. Nechce býti ni v nejmenším Jde kapice. vým, njakou kalkurou; má své proti zvyku. Chce býti nedozrálým, kvasícím ví>
ním
nem oste
kyselé
vn,
chce býti
upímným
obra-
zem toho, co autor prožíval do dnešního dne. Rozliné nové umlecké problémy, jež v posledních dobách byly u nás vysoko vyzdviženy a pi-
nesly celý apparát nových umleckých poznatk, musily míti na každou tvoivou a pokrokovou,
pímý
nekonservativní jednotku
A
tato knížka
má
toho býti
tomné knížce vci, které
absolutní vliv.
dkazem. Jsou v pí-
asi
vzbudí prudký od-
por, ironický smích a laciné kavárenské
(vzbudí je ostatn u nás
i
vci, jichž
si
bonmoty
autor více
bezcenný kyz vedle dobré stíbrné rudy k píštímu tavení, jsou tu údery na inelly vedle hlubokého tremolla lesního rohu, jsou zde opuštné a znechucené trosky vedle finess, jež váží), je tu
se snažil autor propracovati do posledních kon-
sekvencí své methody, nelekaje se sebe zlomysl-
njšího
naení
— ale jedno se nesmí pi tom ba-
gatelisovati: že všecko to bylo autoru diktováno
nem novém, lepším, delinem delikátním a sub-
nezkrotnou žízní po kátním a subtilním. Po
mu záilo v zoufalých a zhnusených nocích daleko na severní obloze, jako jemné fluidum irisující zodiakální záe. Kolikrát autor tilním, co
186
!
odhodlan vydal se na neznámou, trapnou cestu, aby uprosted vyerpán klesl, zahanben svou
—
kolikrát vesloval proti proudu k damalomocí lekým behm, aby po vysílení vržen byl zpt jak na pustá pobežní bradla své Ithaky mnohdy dlouho pekopával celé lány, než pišel co energie dovedla sena kousek vzácné rudy
—
—
žehnouti hallucinace a ekstase
—
co proplýtval
asu a materiálu, aby natel njaký nový, snný a delikátní barevný odstín — kolikrát
vyne-
chal se kouzlem cizí individuality nadobro atropinovati
Nemám
rád loyalního a hotového debutu, proto
pedkládám
tento
hotový breví.
svj roztíštný, mdlý
Mapu
a ne-
svých prohraných bitev a
spálených most, seznam svých kalamit a kompromitací a hrst roztroušených
hoklé, feniklové
vn,
se skalnatých strží
v
za
ním
kvt
tžce nami urvati
jež podailo se na zoufalé a vysilující výpra-
delikátním a subtilním.
Mám
od-
vahu a jsem s dostatek upímným k tomu. Nevím, co bych na konec dodal: leda to, že písahám na aristokratické umní, jdu za volnou a všady proskribovanou družinou Moderní Revue a nenávidím u nás nkolik kritických satrap, již osobují si právo mladé lidi varovati, reformovati a protektorovati a jimž není vše, na co nestaí, dost istým a svatým, aby neanathematisovali, nepodezívali z posy, aby toho neušpinili a nezprofanisovali svými chromými a oteklými 187
prsty a aby nad tím ncohrnuli svých neomale-
ných pysk.
188
NACIONALISMUS A INTERNACIONALISMUS
189
190
191
192
13
193
.
PEDMLUVA K CYKLU OBRAZ „PROSTIBOLO DUSE''
knihu prokletou, vysmívanou, nepochopenou; knihu smutnou. Vášnivé ruce pehrály na Je ticho již, ticho Illustruji
,
.
.
klaviatue divoké, pološílené árie; vášnivé ruce nyní klesly únavou ... Je ticho již, ticho ... impromptu. sexuellné tiché hraje se jen ve tm
A
temn
Zní to pidušen,
,
.
.
zvoní to jen na do-
vzduchem poletuje erná, Duše s istotou a panenstvím biblické nevsty pi tom zprostituovala. Vše isté ztísnno, vše posvátné uplváno. A to všecko za nkolik jen okalejších
oktávách
hedvábná
mžik
.
.
.
serže, Sexuellná realita zklamala.
pochybné rozkoše. Dostavuje se kalná a poznání, a zbyl ted po všem jen
hoká píchu tžký,
dusivý
smutek,
malomocné
zoufalství,
skleslost a zlomenost s tichým voláním
po
kali-
chu bolehlavu Toto základní naladní chtjí suggerovati mé kresby, Suggerovati, nebo suggesce je dnes jedinou umleckou a z tžká dostupnou methodou, A jí obtuji všecku Moderní illustrátor pe,
.
.
stal
býti
tužkou
.
.
emeslníkem, který otrocky kopíruje
to,
co eklo
již
autorovo slovo.
Tak
illu-
mohlo jen pi autorech starých škol Ale bylo by to naprostým nepochopením moderních autor, kteí symbolisují vnitstrovati se
popisujících.
ní své psychické processy,
194
— okreslovati tužkou
,
jich slovné obrazy.
Moderní
samo-
illustrátor je
tvoivý umlecký sensitiv, který chce svou kresbou suggerovati diváku svj dojem, jaký povstal zákonem psychické resonance po v statný,
nm
psaného nebo slyšeného cizího umleckého
zažití
illustrace jeho s stojí
dv
ad
Vyjaduje tedy v prvé
díla.
pak vedle
pvodním
sama
illustrovaným dílem
samostatn jako
sebe, obojí zcela
rozliné umlecké nuance, jako
né umlecké kvality. Jest dílem psaným
sebe, a
jistý
dv
rozli-
nepomr
mezi
románem) a posloucha-
(básní,
ným
(hudební skladbou) a mezi kresbou je illustrující. Kdežto básník mže urit lennou
adou
obraz
silných suggestivních slovních
gerovati
tenái svému urit
tak jako hudebník
mže
sug-
nuan<;ovaný dojem,
celou
adou hudebních urit tem-
skupin suggerovati svému posluchai
perovanou náladu
—
musí
illustrátor všecko to
synthetisovati v jeden jediný obraz, jenž
psobí
na diváka finitivn, nebo první pohled, první okamžik má pro diváka nejvtší dojmovou intensitu; všecky ostatní jdou pak s prvním konvergentn a svými slabšími složkami jeho intensitu zvyšují. To jest dosti namáhavý umlecký problém, A ten se zdarem ešiti v tom je po-
—
žitek a
umlecká rozkoš
,
,
Podle tohoto plánu jsem illustroval
—a
tak po-
tchto nkolik kreseb, jež nehodí se nikterak na rodinný stl, do rodinných map a do spo-
vstalo
ádaných
bibliothék
a
jež
nepoítají
na
nej-
195
menší applaus. Poítají však na posmch z pravá z leva a v tom jest jejich cena. Jdu sám, úpln sám, a v íom je má hrdost. Nemám etného publika a možná, že i dost z tch, kteí se
—
i
pedem
interessovali o toto dílo,
Vím, že vždy budu deset
196
lidí.
Avšak
to
bude zklamáno, pro pt nebo
kresliti toliko
mi dostaí; a zúplna.
REFERÁTY O KNIHÁCH G.
HAUPTMANN
CKE
•
/
rární profétové se
mann vydal
totiž
VERSUNKENE GLO-
DIE
Za hranicemi
i
u nás plno rámusu. Lite-
mohou nové
uprorokovati, P. Haupt-
dílo:
Die versunkene Glo-
Práce sama nezdá se mí ani hauptmannovským leptáním na skle,
zamlžení vonného dechu na šedé,
jemným
již
cke.
je to již jen
citlivé
ploše
antimonového zrcadla. Nekonená pohádkovitá harmonie a lahoda je mottem k celé práci. Má to božskou naivitu starých švábských a hornoslezských legend, Scéna za scénou jest o málo jen vždy supponovanou kadencí jednoho základ-
—
ního motivu: Naivity.
—
Lidé tu nemluví, ale
zpívají jako ptáci, nebo chcete-li, ptáci nezpívají,
eí, A jaký div, že tu a tam bude se vám zdáti ten neb onen motiv banálním a otelým, nebo že zhusta stihnete filosofické perly pro slabikáe. Nedovedete se emancipovati ale mluví lidskou
jako autor. Nejste z tohoto království.
VIKTOR DYK lika
jalových
/
a
A PORTA
INFERI • Po nkozbytených debutech poslední
doby konen výjimka. Na dn kalného a zmateného roztoku hráni tentokráte nkolik krystallu nového tvaru a jiskení. Autor pináší v nkolika
íslech svj originellní tón. Je
to
jemná sen-
timentální ironie, hnaná až na ostí
uštpané,
poctisující
anekdoty,
V
tom úzkém
intervallu
197
komponuje autor své nejšastnjší duje
si
je
árie a pohviz-
se zlomyslnou nonchalancí,
a
je to,
ped samými branami pekelnými. Zdá nkde se pokusil autor zcela seriosn za-
prý, už
že
se,
mdné
veeje jejich; scházela tu však ta grandiosní síla a daemonická váše velkých »rouha«. Celá sbírka není sestedna k tomuto
bušiti
na
význanému výhradn na
centru, ani zase není lokalisována
ironický tón
— musila by býti v obou
pípadech sevenjší, málomluvnjší a skoupjší to je však už osud lyrických debut: že jsou obyejn mnohomluvnými.
—
JOSEF MAREK
/
PÍTŽ
* Fossilní
drama
lá-
Chce mermomocí ešiti a druhou polovinou již v každé scén plnými plachtami pracuje k pístavu odporné mšanské morálky. Nkolik svžejších scén a detail vás podvedlo. Postavy nesky.
žijí tu
svého života, tušíte za nimi stálou dunivou autorovu. Donjuanismus tu líen bez
rétoriku
psychologické znalosti to
práv
198
— sprost a hrub,
autorovi hodilo do krámu.
jak se
DOPIS P. S TANISLAVU PRZ YB YSZE WSKÉMU Napsal jste mi již tolik laskavých a krásných slov, jakých lovk dnes tak málo slyší: dkuji Vám z hloubi duše za n. Cítím se rozpáit, mámli
z
Vám
psáti,
—
Vám
se líbí
nkteré mé
cyklu »Prostibolo« — ach, ano,
ponvadž
listy
jsem na to hrd, Przybyszewski,
Vám, Vám, p, vci tak hluboce chápati, Hledte,
se líbí
který dovedete
všichni moji pátelé mi to dnes závidí. Chcete o
mém
zárove
»Prostibolu« psáti
»Diaboliques'<
—
s
Ropsovými
nevím, nebude-li to pro
A chcete
mne
Vám o knize samé a o svých listech napsal nco aspo ve vzdálených obrysech. Knihu samu Vám prý již trochu vražedné,
p,
také,
abych
Procházka poslal a Vy jist ihned posteh-
nete ten vnitní, smutný duševní process, který já illustroval. Pocit
a obludného
eho, co
je
—
to
neho
brutálného, strašného
jsem chtl suggerovati
nad námi,
emu
se stále
— n-
vymykáme
emu
jsme nuceni stále otroiti. Ano, máte pravdu; vidím všecko »effrayant«, vidím ve všem obludu. Je to ve fysiologické, protože miluji a
mn
Strach
— vlastn
vše, z
eho
jde Strach, Miluji
Strach pro Strach. Zpozdívám se asto v Praze
schváln, abych mohl v temné noci konati dvouhodinnou cestu k svému domovu skrz dlouhé,
opuštné pedmstské jichž pece
slouží za
aleje a
noní
kolem
útulek
cihelen, je-
vagabundm 199
celé Prahy,
rozkoší
Jsem mi
jest
stižen
srdení vadou a nejvtší
pocit
strašného,
orgiastickcho
tese celým ubohým organismem, když náhle nastarou bolestné perturbace s šíleným oekáváním onoho okamžiku, kdy to snad Tento základní rys, tuším, je podpraskne statným celé mé povaze a je ve všem, co mi vyve z duše. Strachem umrtvuji tlo a probouzím strachu, který
.
,
svou duši.
.
Vy
Vám zde své mám-li promluviti o svých
odpustíte, vnucuji-li
intimity, jest to nutno,
kresbách.
Tak jsem
Vyhnance jako psance ze sexuellného ráje, Hle, strašlivá žíze po bývalé rajské »istot«. Pohlaví promnilo mu již ústa v sliznatou ženskou genitálii, keovit rozevenou, Ah, p, Przybyszewski, provedl jsem celou pojal
kresbu jedním dechem, zcela realisticky kreslenou ale pak otásl mnou takový hnus a ds
—
—
ped mou
vlastní prací že musilo jsem vše, už jenom k vli návladnímu. stylisoval
Podobn pi Poprav
duše.
dol.
to p.
A
státnímu
Chtl jsem zde vyk psy-
jáditi strašnou nenávist všeho reálného
—
chickému, Brutálná realita škrtí pohlavní realita hrubých, zarostlých rukou. Ohyzdné prsty se tu
rovnž metamorfosovaly v hnusné, nehetrovnž stylísovati.
naté pyje, jež byl jsem nucen
Ovšem, mojim pátelm jsou podivný »ty tlusté prsty« a ten rozšklebený Vyhnanec, který »má tak
200
njak podivná
ústa«,
í
portrait autora
verš
Prosíibolo, »ktcrý by
dobu«
A
se
proto,
skuteným když
lovk
mohl p,
míli trochu vetší po-
Procházkou.
kolem sebe
vidí tu nechá-
pavost, ty fossilní mozky, jak váží
dého Vašeho
lovk se
pak kaž-
slova,
myslí, že je
do oí bratry
kolem
býti, a
dosti bratí,
stisknouti ruku.
kteí staví
pak, když zavolá: venite
fratres! vidí jen dva, ti vzácné,
dou
si
kteí
mu
Brati krve, brati
dove-
bolesti,
brati bídy.
201
POZNÁMKA PO.\DATELOVA
,
Jaká mcianchulická práce, jako pedurená pro zšccié dny zmírajícího léta, kdy tucha podzimu na vše se klade: probírati se zanechanými papíry zesnulého básníka, chystati
Man
publikaci
jeho prací
.
.
.
probouzí truchlá vzpomínka na ony zapadlé dlouhé veery, trávené kdesi v zákoutí restauraní zahrady. Oi plály mladému conquistadorovi temným, sálavým ohnm, slova jeho znla horce a rozvášnn, všecka bytost jeho se vzpínala a vzncovala, co kolem šumly hlasy bonhomních filistr: tch imaginárních výprav! Kde se
vítzství a koist? šlehaly poadateli opt vstíc, plné jarého praskotu a oslnivého plápolu, z tchto trosek budoucího díla, z jediné definitivní knihy Mstivé kantilény již Hlaváek podal. Vše mluvilo mu pln a syt, živé a svže, jak mluviti jen básnické dílo, irá umlecká práce. A chtl by, jako všecka jeho scnsibilita se rozechvívala za slok tohoto mladého mrtvého, tak mladého a tak nezapomenutelného mrtvého, aby sborník jeho spis stejn psobil na ty, kdož je vezmou do rukou. jejich
Ty mladé ohn
—
—
mže
Aby
se jimi rozncovala jejich nitra, aby se jimi dojímala a rozrušovala jejich citovost... aby prožívali s nimi
nezchladlou a nerozvátou, z které vytryskly. Nechtl proto zatížiti této své edice niím, co by mohlo píliš pipomínati studené práce cizích rukou. Vzdal se dvodu toho též píležitosti, tak svdné a krásné, narvou lásku k lovku, svou vážnost psati v pedmluv k nedobudovanému dílu. Ty, kdož by chtli mimo práci také soud o ní, odkazuje ke studii Jiího Karáska ze Lvovic (v knize Impressionisté a ironikové a v Morlern: na píslušnou skromností Revui VIII), jakož i s nkolik svých poznámek (v Moderní Revui VIII a v knize
všecku horoucnost,
7.
i
i
—
—
kritiky). Ale pes to nebylo mu možno vyhnouti poznámce, by zdvodnil své uspoádání. Tedy: tato jeho publikace neiní nároku na titul ^-sebrané spisy«. Soudíf poadatel pevn, že nemá rozumného smyslu, uveejují-li se po smrti autor vci, které spadají bud do jejich nejprvnéjšího mládí, nebo o nichž sami urili, že nemají býti uveejnny, nebo takové, jež zstaly píliš nepatrnými, nedokonenými zlomky. Každý
eské se
autor asi má první dobu, kdy píše verše i prosy, úplné prosáklé cizími vzory, tím, co na nj z jeho methodických nahodilých eteb nejintcnsivnji psobí; to nejsou první i kroky, to nejsou ona hledání a tápání, o nichž se zmiuje
203
.
—
pedmluv snad pro nové vydání í odložené prvého? ke knize Pozd k ránu Hlaváek sám jsou to plané a hluché ohlasy cizích výtvor, kde osobního není nic. Aby podle tohoto hlediska vypustil ze svého souboru prací Hlavákových, co do této kategorie spadá, ml nad to ješt souhlasný názor Hlavákv za oporu. Básník sám zamítal absolutn ze svého díla ást nejmladších pokusv a plod, nejen Sokolské sonety, ale adu piéíj, roztroušených po asopisech a zbylých v rukopise. Chystal se pozdji vydati nkteré své práce, nepojaté do prvé edice sbírky Pozd k ránu: jeho sdlení ve smru tom, vedle rázu pozstalých rukopis, kde ada vcí je škrtnuta per exíensum, byla vodítkem poadateli, co pojmouti do oddílu, který z jakési neurité náklonnosti k našim prvním básníkm devatenáctého století a z nedostatku lepšího nazval Smíšené básn, a eho opomenouti. Není tu tedy libovolného rozhodování poadatelova, nepodává njakého výbru dle svých zálib a ve své
—
z
.
.
i
nechutí, ale ídil se pesn a peliv dle intencí a indikací básníka samého, dbal pouze jeho vle, úmyslv a názor, které jenom blahou náhodou se kryly s jeho vlastními principy.
ostatn mnoho vynecháno. Mimo Sokolské sopadly celé *, nepatrn básní z první periody, oznaených samým Hlavákem pro zánik. Pak zstalo v rukopisech nco nártv a fragment, píliš nehotových Nebylo
nety,
jež
Poadatel
nemže
nicmén odepíti
si
—
nebot jakou zásluhu
mla by asem
pravidla, jakou honosily by se zásady, nc-li tou, že se jim stáváme opsati aspo sem pod áru jeden z tchto sonet, nevrnými? ozývá, jak mu pipadá, z daleka již »budoucí« Hlaváek:
—
VÝLETU
Z
—
zticha pršelo. Do kroku našich et bil jednotvárný rythraus kapek na listech a žita zhokle vonla ... v tmy tichý vzdech se chvilkou zachvl polhlasem náš zmlklý ret.
To
Tón
mode
sepiový na vše, na vše sed:
na tesknost zelení, na eky chladný plech, na vesnic zemdlenost, na ticha jejich stech vše zvolna zatopil ...
Už
obrys našich
i
slabé mžilo jen (to z
et
.
.
.
.
.
.
podveerních mlh,
jež po všem zstaly) Hlas trubky chvílí stik' v to zplihlé ovzduší, by oživil náš chod ... .
A
.
,
ticho jen kdes v trávách znly strachy vlh, vlh poplašených hlasným pleskem našich bot, však v tichu velikém mdle vrávoral jich kik.
204
.
.
.
kde se
A
a roztíštných, aby z nich bylo možno co vybrati. novelka, jíž Hlaváek rovnž neuznal (a zdá mi se, že plným právem) za hodnu publikace. Ježto pro nové, rozšíené vydání Pozd k ránu se neuchovaly písemné poznámky básníkovy co do uspoádání a seazení látky, nezbylo poadateli, než otisknouti tento svazek, jak byl prvn vydán, a básn, jak dobou vzniku, tak fakturou svou vnjší i vnitní tam spadající, zaaditi do oddílu básní smíšených. Stalo se tak dle možnosti v poadu chronologickém, jak byly vtšinou s daty v rukopise nalezeny (od druhé poloviny roku 1894). Práce tištné byly znova dle rukopis, pokud se uchovaly, bedlivé zrevidovány. Kdo by pirovnával první otisky k nynjším, nalezl by nepatrn menších zmn. Hlaváek se vracel dlouho ke svým plodm, opravoval, mnil, stále hledal, dlouho vybíral, než nalezl definitivní výraz (odtud nkteré odchylky zde proti dívjším): ale ten je pak nemnný, pln vystižný, kámen v stavb, jehož nelze bez škody pro celou architekturu vyjmouti a jiným nahraditi. Proto je však celkem rzností tch jenom ne-
patrn. Mél-li poadatel dosti poukazv a pokynuv ústních i rukopisných pro oddíl básní, pro oddíl studií a jich vbec nebylo. Poadatel ani se neosmlil, ani nechtl tu vybírati, autor sám by byl bezpochyby lecco vypustil nebo pepracoval pro knižní publikaci. Neosmlil:
—
lánk
a
nebof
jakým právem
by
rozhodoval
jako
svrchovaný,
o osudu cizí práce? Nechtl ani: nebo pokládá studie ty, totiž ony o výtvarném umní (i s referáty), za dokument velice významný pro vývoj moderní kritiky výtvarnictví v echách, za jedny z prvních rozhodných a cílevdomých signál, by se nastoupily nové dráhy, byt i nkterá hlediska a hodnocení byla sporná. Skrupulésnost poadatelova šla zde tak daleko snad píliš? že nepehlédl ani tí drobných noticek o knihách a pipojil je na konci, jakož i dopis Hlavákv, jediný, jehož mohl na ten as se dopátrati, o umleckých otázkách. Možná, že bude mnohý vidti v tom nedslednost, srovná-li tento fakt s názorem, vysloveným o redakci ásti veršové. Ale nechf si povšimne: poadatel ku pomoci shodné nazírání, tož v tam podstat schválení autora samého, a šlo o vci nejmladší, zde pak jde o práce, byf drobné, z doby pokonen: jedinou moudrou dsledností jest slední.
konený soudce
—
—
,
ml
A
úelná nedslednost.
205
.
.
v tomto a v dalším oddílu bylo vše seskupeno vždy dle Costenoblové byl V lánku o >:líí se z zabaven šestý odstavec, ježto v veejné mravopoesínosti nevystavený obraz Poetí zpsobem takovým, že se tím veejná mravopoestnost porušuje a veejné pohoršení dává«, jak tvrdil koníiskaní nález. Bylo nutno tedy i zde jej vypustiti a je naznaen pomlkami.* Studie o Félicienu Ropsovi je nedokonena. Pro úplnost, když už je zabrán v mrtvé kommentování, dodává poadatel, že básn Hlavákovy, zde uveejnné, byly z ásti tištny ve Vesn, Niv, Moderní Revui a v Almanachu secesse, studie a referáty pak v Moderní Revui a v Rozhledech (v letech 1894 až 1898, vlastn 1900). A zamluje zúmysln list, který s nkterými z prvních jeho verš šastn zapadl v nepamt. Samostatn vyšly za života Hlavákova Sokolské sonety (Praha, J. Stola, 1895), Pozd k ránu (Praha, Moderní Revue, 1896) v potu 200 výtisk. Mstivá kantiléna (Praha, Moderní Revue, 1898) v potu 114 výtisk s pvodní mdirytinou autorovou, a cyklus obraz (s pedmluvou) Prostiholo Duše (Praha, Moderní Revue, 1897) v potu 35 výtisk. Druhé vydání Mstivé kantilény vyšlo po jeho smrti (Praha, Moderní Revue, 1900) v potu 300 I
Ann
doby svého vzniku.
výtisk. Po prvé
nm
dvod
jsou v této knize uveejnny básn: Sloky, Smrti, Poheb slunce. Modlitba, Já estné uzavel bych pímí, Podmoská krajina, Svatveer, Bolestná, O smutná písni má, Introitus, Pátelství a Pedmluva ke knize Pozd k ránu. Poadatel nechtl poskvrniti této své edice niím, co by asové distance mohlo silnji pipomínati cizí práce smrti. Ale nebylo vyhnutí. Nechf tedy laskav odpustí a nedbají, kdož s láskou budou se opájeti kouzlem básníkových rythmv a visí, této marné poznámky: jest urena pouze písné zvdavosti literárních historik (nebylo by mnohdy lépe; literárních hroba?)
vbec
Pedtucha
.
,
.
.
,
Nadchází podzim. žije
vn
svým
Blíží
dílem.
se
.
.
doba zemelých. Ale básník
Umní
nezaniká.
Nemže
býti
pochyby, že nalezne vždy poesie tohoto píliš, pespíliš záhy ztraceného duše, v nichž by ve veškeré své ryzosti ozvuovala. Poadatel nemže se ubrániti vzpomínce, stále mu se vracející, na jméno ze zaátk nového básnictví eského:
206
Karla Hynka Máchy. Není-liž v jeho sudbé nco píbuzného s losem Karla Hlaváka, jenž je takmé na poátcích moderní eské poesie? Dva krásné stromy, kterým nebylo dáno pinésti všechno ovoce, kterého by asi byly mohly
V
štde
skytnouti
.
.
,
Praze, v záí 1905.
A. P.
OBSAH
Pozd k
ránu
.
Je mrtvo vše
61
Smíšené básn Sloky
Praeludium
62 63 64 65 66 67 70
V
71
Pedtucha
smrti
Sensace v polosnu
Malí iniciál Návštva rakvi
Poheb
slunce
Modlitba Já estné uzavel bych
Podmoská
.,
pímí ....
krajina
81
Svatveer
82 83 84 86
Bolestná Na blízkých pohoích
O
smutná
písni
má
87
Introitus
Pátelství Chevalier Lauda-Laudamus
Rckonvalescence
Mdlý veer Hrál kdosi na hoboj Veer teskné nálady Kuplet Studie a referáty o výtvarném
89 92 93 94 95 97 98 99 .101 102 109 119 122
......
Kousavý rozhovor
umni
.
.
.
Tragedie ženy
Joscph Sattler Charles Doudelet Paížská nároží Alfons
.
.
Mucha
Félicien
76 78 80
135 140 154
Rops
Referáty Výstava eských akvarellist roku Výstava Viktora Olivy
18%
.
154 156
lUustrace Alfonse Much* k »Adamitm« Vánoní výstava »Umlccké Besedy* roku 1896 Souborná výstava Vítzslava Maska Souborná výstava p. Joži Úprky Výroní výstava v Rudolíiné roku 1897
159
.
159 160 163 165 168
.
ty
obraz Meckelových Výstava Výstava návrh na plakát výstavy archi.
.
tektury a inženýrství v roce 1898
.
170 172 173 173 176 179
.
....
Výstava karton Saši Schneidra Výstava lithografií H. Thomy František Bílek, Modlitby Fr. Stassen, Obrazový cyklus »Smrt< Výstava spolku »Manes« roku 1898
...
Rzné
.
184 .185 knize »Pozd k ránu« 189 Nacionalismus a internacionalismus Pedmluva k cyklu obraz >Prostibolo 194 Duše« 197 Referáty o knihách
práce
Pedmluva ke
.
.
G. Hauptmann, Die vcrsunkene Glocke porta inferi V. Dyk,
.
A
J.
Dopis
Marek,
p,
Pítž
Stanislavu
Przybyszewskému
Poznámka poadatelova Jaká melancholická práce Z výletu
.
197 197 198
199
202 203 204
NÁKLADEM KAMILLY NEUMANNOVÉ PRAHA-ŽIŽKOV *
TISKEM J.
SKALÁKA A V PRAZE
SPOL.
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
PG 5038 H53 1915
DO NOT REMOVE FROM
OF TORONTO
Hlaváek, Karel Spisy
Tta
THIS
POCKET
LIBRARY
