Waldorfský seminář Praha Skupina Karla Königa

Waldorfský seminář Praha Skupina Karla Königa

Závěrečná práce:

Pozorování a malování javoru babyka a pozorování přírody v souvislosti s „Kalendářem duše“ Rudolfa Steinera

Vypracovala Markéta Carhounová květen 2011-duben 2012

Když jsem se na samém počátku zamýšlela nad tématem své závěrečné práce, měla jsem jasnou představu v tom, že bych chtěla hlouběji pracovat s textem Duševního kalendáře Rudolfa Steinera 1. Zabývala jsem se jím tenkrát déle než rok a měla jsem velikou chuť v tom pokračovat. Zároveň jsem však cítila touhu věnovat se práci umělecké. Zvažovala jsem možnost tvořit obrazy k jednotlivým průpovědím. Brzy jsem přešla k nápadu provázet období roku malováním javoru babyka. Poznala jsem, že malování a pozorování jednoho stromu, který mám ráda, mi pomáhá vnitřně se spojit s procesy, které se v přírodě během roku odehrávají . První fáze pozorování babyky byla pro mne velmi intenzivní. Začalo mi přicházet mnoho a mnoho otázek. K tomu, abych mohla najít uspokojující odpovědi, potřebovala jsem stále pozorovat a zkoumat okolní přírodu. To, co jsem objevovala, mě naplňovalo údivem a pokorou. Sama sebe jsem se ptala, co že jsem to dosud v životě dělala, že jsem tolik věcí neviděla. Bylo pro mě radostí, když jsem zjistila, jak můj zájem o poznávání rostlin prožívaly se mnou i moje děti. Nosily mi rostliny a společně jsme zkoumali odkud rostou listy, odkud květy a mnohá další tajemství. Po večerech jsem četla knihy. Imaginace ročních dob 2 a Zahrada jako mikrokosmos 3 mne oslovily nejvíce. Zde jsem nacházela jak odpovědi na některé mé otázky, tak zároveň nacházela otázky nové. V druhé polovině léta tato euforie poněkud opadla. Co jsem ale měla možnost pocítit, byla veliká sympatie k „mojí“ babyce. V její přítomnosti jsem měla pocit, jako bych neměla zájem jen já o ni, ale i ona o mě. Jako by mezi námi bylo něco živého. Také jsem se změnou období vnímala změny ve svém vlastním nitru. Kalendář duše mi zde byl velkým pomocníkem, aby se mi tyto změny ozřejmily a vstoupily do vědomí. Hned od počátku jsem se také věnovala samotnému malování stromu. Protože jsem v té době měla dostatek času, chodila jsem ho malovat asi jednou za tři týdny. Vybírala jsem si k tomu dny svátků. Například Nanebevstoupení (uvedeno v názvu obrázku) a snažila jsem se vyciťovat kvality těchto svátků. Musím říci, že v té chvíli mi nic určitého nepřicházelo. Až mnohem později, v době adventní, když jsem v myšlenkách zpětně procházela své nasbírané zážitky, vytanulo mi před vnitřním zrakem něco, co bych pojmenovala jako „živý obraz“ nebo „ bytost ročního koloběhu Země“. Tento subtilní obraz, který nedokážu slovy popsat, je tím, co v mém nitru rezonuje vždy, když na tyto zážitky pomyslím. Průběžně jsem se také věnovala zápisu svých pozorování, ke kterým jsem připojovala i vlastní úvahy. Tyto texty jsem později doplnila kresbami. Série malovaných obrázků stojí zvlášť jako samostatná část a je doplněna průpověďmi, které se k nim vztahují. 3.

Jsem velmi vděčná všem lidem i okolnostem, které mi umožnily navštěvovat seminář a jsem šťastná, že jsem v sobě objevila sílu a chuť pustit se do díla. A to nejen do této závěrečné práce, neboť jsem pochopila , že celý můj život je v jistém smyslu mým dílem.

A. Písemná část Javor babyka Strom, který jsem si vybrala k pozorování, je letitý a silný. Je v něm ale také určitá křehkost, jemnost a září z něj klid a přátelskost. Je to strom, v jehož koruně jsem si hrála jako malá holčička. A během svého života se k němu stále vracím. Nyní kolem mě poskakují tři divoké, nezbedné děti. I je strom vábí ke hře, v jeho větvoví se hned stávají veverkami či skřítky. I ony se v jeho koruně zklidní a zpomalí. Strom je jejich úkrytem před okolním světem. Je jim spojencem a podněcovatelem jejich fantazie.

Pozorování stromu: 25.května 2011 Praha Kmen: Tento javor babyka má u země velmi silný kmen, který se již ve výšce 20 cm nad zemí rozděluje do několika hlavních kmenů. Je pravděpodobné, že spodní silný kmen vznikl jejich srůstem. Možná byl mladý stromek useknut, či okousán zvěří. Tím mohlo dojít k jeho rozvětvení tak nízko nad zemí. Na kůře kmenu jsou patrny známky srůstu, který tuto domněnku potvrzuje. Hlavních silných kmenů je pět, další dva poměrně silné kmeny se připojují ke kmenu o něco výše.

4.

Obrázek 1. Dva velké kmeny na jižní straně a tři kmeny na severní straně svírají mezi sebou štěrbinu asi 20 cm širokou. Tato štěrbina se směrem nahoru rozšiřuje a zároveň od středu do stran rozestupuje. Tento rozestup je plynule pozvolný. Na povrchu štěrbiny je nános hlíny, zetlelé listí a množství nedozrálých okřídlených nažek. Větve: Poměrně nízko nad zemí (1,2 m) vyráží z hlavních kmenů do stran několik silných větví. Tyto větve svírají s kmeny úhel přibližně 90°, táhnou se do dálky až 8 metrů a zde se téměř dotýkají země. Během svého růstu se větve zužují rovnoměrně. Až přibližně v poslední třetině větví vyráží tenké větvičky s listy a nažkami skrývajícími semena stromu. Barva: Uvnitř mezi silnými větvemi je tedy poměrně dost prostoru. Nyní, brzy po růstu prvních listů, zde převládá tmavohnědá barva kůry. Oproti tomu ve vzdálenějších místech od středu převládá středně zelená barva listí, která při intenzivním dopadu slunečního světla zezlátne a propouští ke kmeni zářivě žlutozelené paprsky světla. 5.

Koruna: Větve rostoucí ve vyšších patrech stromu vyrůstají pod menším úhlem, směřují více vzhůru. Oproti tomu ve spodní části koruny mnoho starších větví svírá s mateřskou větví úhel 9O° i více. Tento velký úhel dává dojem, jako by se větve klaněly. Při vzdálenějším pohledu na strom není znát, že je složen z několika hlavních kmenů, jeho koruna je téměř úplně symetrická. Výšku stromu odhaduji na 18 až 20 metrů, šířku jsem pomocí kroků odhadla na 16 až 18 metrů. Kořeny: Kolem stromu je možné pozorovat částečně obnažené kořeny, směřující paprskovitě do stran. Mohutná koruna dává tušit pevné a silné kořeny. Kůra: Kůra stromu je momentálně tmavě hnědá, bez lesku. U země je tmavá barva kůry ztlumena zeleným mechem, který ji v jemné vrstvě porůstá. Kůra je pravidelně rozbrázděna. Čím jsou větve jemnější, tím jemnější je i rozbrázdění kůry. Okolí stromu: V okruhu přibližně 4 metry od kmene nerostou žádné rostliny ani tráva . Ve větší vzdálenosti pak rostou: na východní stráně převážně lopuchové listy, na západní převážně kopřivy, ze severní strany se rozprostírá divoká louka, kde roste tráva a v létě hojně kvete řebříček. Z jižní strany vede cesta, mezi ní a stromem je jen trochu trávy. Z této strany má strom největší stín, protože za cestou stojí další vzrostlé stromy. Listy: Mají teď v květnu jasnou, středně zelenou barvu. Horní část listu je hladká a lesklá. Žilkování je viditelné, ale výrazné jsou pouze hlavní žíly, kterých je pět a směřují z jednoho středu na konci řapíku paprskovitě do všech hlavních vrcholů. Z těchto vrcholů jsou první dva nejméně vyvinuté. Mají obloučkovitý tvar. Druhé dva jsou nejširším místem listu a stejně jako poslední, středový vrchol, mají výraznou tendenci rozdělit se do tří dalších vrcholů, z nichž střední je vždy nejvýraznější. Přesto však nikde nedochází k zašpičatění listu. Při pozorování listu babyky se nabízí, že oproti všem ostatním druhům javorů, zůstal tento strom nejméně výrazný v možnosti růstu do špiček. Ze spodní strany je list pokryt jemnými chloupky, které dávají zelené barvě bělavý nádech. Žilkování je ze spodní strany zřetelnější a vystouplejší. Listy jsou většinou symetrické. Některé velké listy mají náznak dalších dvou vrcholů (šestého a sedmého; obrázek 7.). Některé malé listy mají naopak dva nejmenší vrcholy zakrnělé. Velikost listů i na jedné větvi je různá. Často je první pár listů menší, druhý pár největší a třetí nejmenší. Listy rostou vždy tak, že jsou dva naproti sobě a další pár je oproti prvnímu pootočen o 90°. Úhel řapíku listu s větvičkou, ze které vyrůstá, je často také 90° (listy se pak naklání za světlem a úhly už nelze pozorovat).

Obrázek 2. Plody: Plody stromu vyrůstají ze stopek, vždy jim předchází nejméně 1 pár listů. ( U javoru mléče jsem to také pozorovala. Naopak javor klen a javor stříbrný nejprve kvetou.) Plody javoru jsou osově souměrné dvounažky. Křidélka dvounažek svírají spolu přímý úhel. Momentálně ( 25.května ), jsou nažky téměř ploché. Křidélka jsou světleji zelená, než listy a průsvitná. Nažky jsou naproti tomu tmavěji zelené než listy a neprůhledné. Uvnitř nažky, kterou je možné násilím otevřít, nejsou dosud patrná žádná semena. Nažky, které jsem pozorovala, často vyrůstají tři z jedné stopky. Prostřední ze stopek je na konci roztrojena a boční dvě rozdvojeny. Stopky jsou velmi křehké a snadno se lámou.

Obrázek 3. Pozorování stromu: 16.června 2011 Praha Plody: Za tento měsíc se nejvíce z celého stromu změnily plody. Nažky jsou větší, širší, tvrdší a uvnitř jsou již malá semínka fazolkovitého tvaru. Listy: Od posledního pozorování má strom tmavěji zelenou barvu než byla minulý měsíc. Také jsem sledovala a zkoumala další javory babyky. Zjistila jsem, že všechny nalezené javory babyky měly mnohem výrazněji vykrojené listy oproti „mojí“ babyce.

8.

ostatní babyky

„moje“ babyka

Obrázek 4. Sledovala jsem podmínky ostatních stromů. Pozorovala jsem, zda nemůže mít tvar listu souvislost s množstvím světla. Jak stromy zastíněné tak i stromy na přímém slunci však měly oproti „mé“ babyce vykrojení listů výraznější.

9.

Obrázek 5. 10.

Pozorování přírody: květen,červen 2011 Praha Pozorovala jsem tvary listů ostatních stromů či keřů a snažila se pochopit síly, které listům dávají jejich tvar.

lípa srdčitá

javor jasanolistý

jasan ztepilý

Obrázek 6.

11.

Na některých velikých listech babyky, jsou patrné náznaky růstu dalších dvou vrcholů. U listu jírovce maďalu, se tyto další vrcholy plně realizovaly.

Obrázek 7.

12.

Tvarující síly bych u listu lípy popsala jako síly působící výrazněji jen do jedné středové špičky. Dále pak rovnoměrně do všech stran. Jen okraje listu jsou jemně vroubkované. Oproti tomu u javoru babyky působily síly růstu výrazně do pěti vrcholů, plocha mezi jednotlivými vrcholy zůstává naopak v růstu potlačena. V každém z vrcholů opět síly růstu působily do tří stran. Tyto síly bych pomocí forem zachytila takto.

formující síly v listu lípy

formující síly v listu babyky

Obrázek 8. 13.

Obrázek 9.

Síly, které působí na růst lidské ruky, jsou podobné, jako síly působící na růst listu javoru. Podle chiromantie náleží každý z prstů a vrcholů na ruce určité planetě.4

14.

Pozorování přírody: červenec 2011 Orlické hory, Šediviny Celý červenec trávíme v Orlických horách, na polosamotě, obklopeni přírodou. Mezi kopci porostlými voňavými horskými loukami, na nichž se popásají ve svém nerušeném klidu stáda krav či oveček. Je tu dokonce louka plná mladých divokých hřebců. Pro mě i pro děti je vždy velkým zážitkem je pozorovat. Nenašla jsem tu sice žádnou babyku (rostou pouze v oblastech s nižší nadmořskou výškou), přesto stále pozoruji stromy a rostliny. V mysli vyvstává mnoho otázek, na které mi přicházejí vstříc odpovědi, které jsou plně v souladu s Duševním kalendářem. Mohu vnímat, jak je moje duše přitahována tím, co se v přírodě odehrává. Jak je vábena spoluprožívat tance motýlů, jejichž krása mi přináší radost. Vůně všelijakých květů zas vdechuji plnými doušky. Jako bych nebyla tak pevně ohraničena fyzickým tělem, ale spíše byla součástí toho, co mě obklopuje. Tak jako v této roční době pobývám méně často doma, stejně tak nejsem plně ve svém těle s vědomím vlastního já. O to více si v slunečním lesku, bzukotu hmyzu, šumění potůčků, šustotu větru ve větvích stromů, jakoby ve snu uvědomuji velké Já. Všeprostupující, inteligentní velké Já, megantropa a zažívám se nyní jako jeho součást. Je to úžasný pocit naplňující mne vděčností a pokorou. Rostlina je vlastně stále v tomto snivém stavu, plně obrácena do kosmu, snaží se ze země růst slunci vstříc. Rostlina je v kosmu také svými orgány, těmito orgány jsou jí samy planety. „Nikde nenajdete k sobě samému vedoucí vnitřní život, vnitřní orgány, smysly nebo pocity, z nichž by se dalo usuzovat na reflexi, na – jakkoli mlhavý nebo slabounký – střed vědomí...toto centrum vědomí spočívá vně rostliny: nalézá se v makrokosmu. Slunce, Měsíc a planety jsou orgány rostlin...“ 5 To, co se u člověka odehrává uvnitř, děje se u rostlin zvenku. Člověk zažívá podobný stav každou noc ve spánku, a také každé léto. Kalendář duše říká, že to, co k člověku v této době díky snivému vědomí může přijít, jsou síly, které ho posilují. 6 Když se narodí dítě je také zcela oddáno svému okolí a to, co v něm zažije si pak zvnitřňuje do sebe. Je proto velmi důležité jak kvalitní zážitky to byly. Dětství je zároveň připomenutím vývojového stádia, kterým již lidstvo prošlo.

15.

Stejně tak je i léto takovým malým, každoročním připomenutím tohoto stavu lidského vědomí. A proto je zřejmě důležité, co člověka v této době obklopuje, z čeho může čerpat své prožitky, co si bude moci zvnitřnit a jaké budou síly, které k člověku budou moci přijít. Zřejmě to bude jiné u člověka, který má možnost strávit tento čas v přírodě, obklopen její krásou a jiné u člověka pracujícího u hlučných strojů, či v uměle osvětleném, klimatizovaném hypermarketu. A je zajímavé uvědomit si, jak se této zdravé touhy člověka po krásných zážitcích chtějí chopit odpůrčí bytosti a snaží se jí nahradit touhou po komfortním hotelovém apartmánu, bazénu s lehátkem a chlazenými nápoji... Pozorování stromu: červenec 2011 Praha Abych mohla pozorovat babyku i z dalších hledisek, zabývala jsem se pozorováním tří procesů, které se odehrávají jak během roku v bytosti Země, tak v rostlinách i člověku. 7 Jde o proces solný, proces merkuriální a proces sirný. U rostlin převládá proces soli v kořenech, merkuriální proces v listech a sulfurický proces je u rostlin nejvýraznější v tvorbě květů a semen. U člověka je naproti tomu solný, stahující proces nejsilnější v hlavě. Proces merkurielní, vyrovnávající, v plicích a srdci a sulfurický proces je zde v pohlavních orgánech a trávicích procesech. Člověk je tu popsán jako obrácená rostlina. 8 U planety Země je sirný proces nejsilnější v létě, kdy člověk je „zjevení smyslů odevzdán“ 9 Merkurielní procesy převládají na jaře a na podzim. A v zimě, kdy je člověk „zjevení Ducha odevzdán“ 10, převládá proces solný. Proces merkurielní je na mojí babyce momentálně nejlépe pozorovatelný proces. Listy jsou v této době na babyce dominantní. Solný proces je pro mne obtížně pozorovatelný. Jeho přítomnost jsem nejlépe vnímala na podzim a v zimě, kdy se míza stahovala do země a listí postupně opadalo. Sulfurický proces není u babyky příliš výrazný. Nemá aromatické květy, ani její kůra a listy nemají žádnou vůni či chuť. Je ale patrné vysychání listů, které je s blížícím se podzimem stále výraznější. Také plody během dozrávání viditelně vysychají. Před zimou je plod naprosto suchý , jakoby mrtvý.

Všechny tyto procesy vnímám jako od sebe neoddělitelné, vzájemně se prostupující a ve svém dokonalém souladu umožňující život. Dále jsem se snažila babyku pozorovat z hlediska čtyř živlů, které spolupůsobí v každém živém organismu. Voda Javor babyka nemá příliš dužnaté listy, jsou spíše suché, ve vzduchu dobře pohyblivé. I kůra stromu působí spíše suše, i když na podzim byla kůra podstatně vlhčí než v létě. Plody jsou také spíše suššího charakteru. Od jara do konce léta jsou mírně dužnaté, poté již vyloženě suché. Prvek vody je zde přesto cítit, kolem rostliny je vždy vlhký stín. Ten vábí hmyz, například komáry, kteří mi dělají společnost při malování. Oheň Vůně, která se připisuje prvku ohně, není u babyky nijak výrazná. Je jen velmi jemně chlorofylová, bez jakéhokoliv překvapivého aroma. Babyka sama působí skromným dojmem, nepotřebuje se nijak zviditelňovat. Některým babykám dokonce postačí být keřem. Babyka má ale ráda slunce a teplo, ve vyšší nadmořské výšce neroste. Její vztah ke slunci je tedy zřejmý. Země Strom je spojen se zemí pevně a stabilně. Z estetického hlediska by možná mohl někdo říci, že mohutnost kmenů je až přehnaná. Právě svou zemitostí mi však dává pocit bezpečí a klidu. Větve babyk bývají někdy prazvláštně, skoro bych řekla strašidelně pokroucené. Vnímám to také jako něco velmi zemského. Když pozoruji jak se spodní větve přiklánějí k zemi, připadá mi, jako by se jí chtěly přiblížit, nebo je k ní přitahovala jakási tíže. Vzduch Jak jsem již zmínila výše, jsou listy babyky dobře pohyblivé ve větru. Prvek vzduchu je zde vždy dobře vnímatelný právě díky zvuku větru ševelícího v ohromné koruně.

17.

Obrázek 10. Pozorování stromu: 26. července (sv. Anna) 2011 Praha Když jsem se dnes po delší době blížila ke stromu, cítila jsem velkou radost, až jsem se tomu pocitu podivila. Šla jsem se se stromem přivítat, obejmout kmen, přivonět ke kůře i listům, zkrátka ochutnat ho všemi smysly. Barva stromu se opět proměnila, některé listy jsou jemně žluté barvy, spíše citronového odstínu. Celkově je zelená barva světlejší. Není to ale stejná šťavnatá zeleň jako na jaře. Ale naopak jsou listy sušší a méně lesklé. Žilnatina je viditelnější než na jaře. Některé listy (větvičky) jsou seschlé (hnědé), na mnoha listech je patrná přítomnost hmyzu. Pozorovala jsem dvě odlišně se projevující napadení listů. První typ – na listu je mnoho drobných kuliček zelenočervené barvy, jsou lesklé, velké 0,5 – 1 mm v průměru. Vyskytují se spíše při dolním okraji vrchní strany listu a těsně vedle sebe. Viz obrázek 11 a. Druhý typ – kuličky jsou zelenožluté s načervenalými chloupky na povrchu. Tyto kuličky jsou o něco větší, vždy na střední žíle listu z jeho vrchní strany. Na listu je často jen jedna kulička. Nejvíce jsem našla čtyři kuličky na jednom listu. Všechny v přibližně stejné vzdálenosti 1 cm od sebe. Viz obrázek 11 b.

Obrázek 11 a.

Obrázek 11 b.

Semena výrazně povyrostla. Mají teď kolem 8 mm, jsou plochá. Nažky, které semena chrání, jsou mnohem pevnější. Některé nažky jsou hnědé, suché a místo semínek je v nich jen troška černého prášku. Stromu byly v nedávné době odříznuty dvě větve. Jedna nízko, asi jeden metr nad zemí. Druhá přibližně 2,5 metrů vysoko. Obě směřovaly na jih, směrem k cestě. Obnažené dřevo stromu je načervenalé, léta jsou velmi hustá, míza nevytéká. Po tomto zjištění jsem pozorovala kůru a došla jsem k závěru, že jsou patrná ještě dvě další místa, kde mohlo dojít dříve k podobnému zásahu. Také lze vnímat, jak díky ztrátě dvou větví, koruna stromu ztratila svou harmonickou symetrii. Některé menší větve na stromě jsou proschlé. Nové listy již nerostou. Na větvičkách tento rok vyrostly 2 až 4 páry listů. Poslední z párů je vždy nejmenší, předchozí pár naopak největší z listů na větvičce. 19.

Pozorování stromu: neděle 4.září 2011 Praha Je začátek září a na babyce lze dobře vidět známky odumírání. Kolem stromu na zemi je menší množství hnědých i zelených listů. Mnohé listy na stromě jsou napadeny hmyzem či plísní, ale je stále hodně zdravých, zelených listů. Listy, které jsou na koncích větví a nejsou nijak zastíněny, mají barvu světle zelenou až žlutou. Nejžlutější jsou okraje listu, nejzelenější a nejtmavší je naopak žilnatina a těsně kolem ní. Okolo jemnějších žilek je už jen světleji zelená, plošky mezi žilnatinou jsou u některých listů žluté. Některé žluté listy mají na sobě malé hnědé plošky. Zespodu listu je žilnatina méně výrazná než z vrchní strany (na jaře tomu bylo přesně naopak). List má ze spodní strany jemné, jakoby sametové chloupky. Chloupky jsou nejvíce patrné v úžlabí žilnatiny, která ze spodku listu plasticky vystupuje. Plody

Obrázek 12. U některých plodů je křidélko načervenalé barvy. Červená barva je pouze ze strany obrácené ke slunci. Z druhé stany tato barva jen jemně prosvítá. Semínka jsou červenohnědé nebo zelené barvy. Některé plody jsou hnědé a zaschlé. Celkově na stromě působí kontrastněji světlejší barva listů a tmavší barva kůry. Na nejvyšších větvích stromu jsou u listů, které jsou vystaveny největšímu slunečnímu světlu, okraje listů zakrouceny. 20.

Pozorování přírody: 20.září 2011 Praha Při dnešním pozorování jsem vnímala velikou tmavost a tuhost listů. Některé jsou napadeny plísněmi a škůdci. Stromy působí unaveně. Po několik dní teď bylo méně světla, také se výrazně ochladilo. Tmavost listů spolu s úbytkem slunečního světla působí až dramaticky. Změnilo se gesto stromů. Vše, co v létě směřovalo k nebi, se nyní sklání k zemi. (obrázek 13.)

Obrázek 13. Listy na některých stromech už nejsou to nejvýraznější. Síla je soustředěna na dozrávání plodů, semen. Ty mají také často výrazně jinou barvu než listy. Stromy, které již opadávají, jsou jírovce.

21.

Pozorování stromu: 20.září 2011 Praha Barva listů je stále světlejšího odstínu, listy jsou průsvitnější a sušší. Jsou na nich patrny stopy napadení hmyzem. Strom tito obyvatelé ale očividně nijak neohrožují. Naopak, když pozoruji vystouplou žilnatinu zespodu listu a navíc pokrytou drobnými chloupky, napadá mne, že babyka sama hmyzu vlastně ubytování nabízí. Vlastnostmi svých listů umožňuje hmyzu zachytit se pod nimi. Hmyz je zde také lépe chráněn před ptáky, deštěm a větrem. Některé listy jsou seschlé a hnědé, i když drží na stromě. Jedná se spíše o lokální místa na stromě. Listy, které jsou vystaveny největšímu slunečnímu záření, mají na okrajích žlutou barvu. Nejtmavším místem na listě je žilnatina. Plody - okřídlené nažky mají ze strany přivrácené ke slunci krásně karmínově červenou barvu, která je jemné intenzity. Křidélka jsou spíše poloprůsvitná. Tam, kde je semínko, je nažka tuhá, neprůsvitná, nejvíce zelená . Kůra stromu je momentálně velice vlhká, je pokryta zeleným lišejníkem. Nejvíce na soukmeni, ale i na silnějších, starších větvích stromu. Na zemi v okolí stromu je již poměrně dost seschlých i zelených spadaných listů. Pozorování přírody: 2.října 2011 Praha Za poslední týden, kdy bylo teplé (až 27°C na slunci) a suché počasí, jsem pozorovala na některých stromech již výrazné projevy změny barev listů. Temnost minulého týdne vystřídala barevnost. Některé listy mění barvu spíše od špičky listu a vnějších okrajů symetricky směrem ke střední žíle listu (pozorovala jsem to například u jírovce, lípy, javoru klenu, babyky). Jiné pozorované listy mění barvu nesymetricky, z jednoho okraje přes střed až k druhému okraji (dub, javor mléč, hrušeň). Viděla jsem však také u dvou stromů téhož druhu oba popsané způsoby změny barev. Semena stromů dozrávají. Jasany mají hnědé nažky, které na větvích výrazně vystupují. Padají kaštany, vlašské ořechy, pokračuje padání žaludů. Lískové ořechy už opadaly.

Pozorování stromu: 6.října 2011 Praha Okolí stromu. Kolem babyky přibývá opadaných listů, většinou žluté barvy. Na zemi je také větší množství drobných větviček. Kůra, která byla při posledním pozorování provlhlá a sytě zelená, vyschla a zelená barva není již tak výrazná. Největší proměna je však patrná u semen. Téměř všechna semena během jednoho týdne změnila barvu z karmínovozelené na okrově hnědou. Nažky, které byly dužnaté, jejich povrch byl napnutý a hladký, jsou nyní scvrklé, splasklé, hrubé a šustí. Některé nažky uprostřed praskají, ale drží za stopku stále pevně na stromě. Křidélka ztratila průsvitnost, jsou také scvrklá a okrově hnědá. Listy se oproti minulému týdnu nijak výrazně nezměnily. Pozorovala jsem také jiné babyky, všechny byly menšího vzrůstu a pravděpodobně mladší než „moje“ babyka. Všimla jsem si, že u těchto menších stromů, z nichž některé působí spíše dojmem keře, je výrazně tmavější barva listů. Semena naopak vykazují stejné známky dozrávání. Usuzuji, že jedna z možností rychlejší ztráty barvy listů je slunné stanoviště „mojí“ babyky. Listy, které byly vystaveny slunečnímu světlu, se stále výrazněji zakrucují. Zatímco v létě mi svým gestem připomínaly eurytmickou hlásku A, připomínají nyní gesto O.

Obrázek 14.

23.

Letní rozechvění a lehkost, střídá křehkost a skleslost. Dále jsem pozorovala místa, kde byly před časem (v červenci) uříznuty stromu větve. Z prostoru mezi dřevem a kůrou vyrůstá dřevnatá hmota. Tato hmota zakrývá, přerůstá místa poranění stromu.

stav po odříznutí

momentální stav

Obrázek 15. Pozorování přírody: 24.října 2011 Praha V posledních dnech je opravdu cítit přicházející podzim. Venku je chladno a vlhko. Často se tvoří mlhy ráno i večer. Pokud ráno není mlha, je země pokrytá jinovatkou. Některé stromy už úplně změnily barvu. Je možné pozorovat zářivě žluté javory, červené nebo zlaté duby. Břízy, jejichž drobné zlaté lístky působí dojmem tryskajícího vodopádu. V krajině je cítit zklidnění. Až na výjimky už není vidět hmyz, jen pokud slunce za poledne ještě zvládne trochu ohřát zemi, je možné nějaký hmyz spatřit. V Praze je ještě hodně zelených stromů, zelená barva je ale temná, často s nádechem fialové. Stromy působí unaveným, těžkým dojmem, a i když nejsou na listech jiné barvy, přesto jsou patrné stopy odumírání – hnědé fleky, kroucení listů.

Příroda nám při pohledu kolem jasně ukazuje, že letní nádhera je nadobro pryč. To, co bylo nejblíže slunci, odumírá. Poté, co bylo prosyceno slunečním jasem, opět se vrací k zemi. Ve vzduchu je cítit tlející listí – známka to další proměny. To, co ze země vyšlo, mohlo být prostoupeno novými silami. Nyní se navrací a přináší ony nové síly Zemi. Tento přírodní proces se odehrává i v nitru člověka. Proti procesu odumírání, rozkladu, působí, jak v přírodě, tak v nitru člověka, další proces. Tento proces, který jsem měla možnost od jara pozorovat, je příslibem nového začátku, nového zrození, nového života. Vrcholí dozráváním plodů a semen. Tak jako je kvalita některých plodů závislá na množství v létě přijatého slunečního světla, je pro člověka důležitá sluneční kvalita. Podle Kalendáře duše se člověk v letních dnech má odevzdat zjevení smyslů. Člověk má sám sebe opustit, ztratit se, aby mohl znovu naleznout sám sebe 11 V michaelské době je právě ten čas, kdy se člověk začíná znovu nalézat. 12 V tomto období také procitá sama bytost Země po letním spánku. 13 Pozorování stromu: 28.října 2011 Praha Na javoru babyka je patrná další změna barev. Při pohledu na strom je sice ještě vidět zelené tóny, ale okrově žlutá až hnědá barva již převládají. Listí zatím příliš neopadává. Semena se od posledního pozorování nijak výrazně neproměnila. Kmen je dosti vlhký i na omak. Mokrá místa jsou hodně tmavohnědá. Okolní rostliny slábnou a blednou, jen podzimní generace kopřiv má dosud svěže zelenou barvu. Štěbetání ptáčků ani bzučení hmyzu už není slyšet. Nahradilo je skřehotání hejna havranů a kavek, které si zde s pomocí svých mohutných zobanů hledají potravu. Pozorování přírody: 12.listopadu 2011 Praha Je krásný, poměrně teplý podzim. Šedé a vlhké dny střídají sem tam dny slunečné. Vítr téměř nefouká. Stromy se velmi proměnily. Mají zářivé barvy, některé velmi intenzivní. Některé habry, javory, lípy, září opravdu zlatě, jsou jako živé pochodně. Stromy působí jemně a křehce, jakoby šťastně. Většina listů se už snáší na zem. Mám pocity až posvátné úcty, když pozoruji, jak listy s ladností opouštějí strom. Jakoby je nějaké neviditelné dlaně jemným, kolébavým pohybem k zemi doprovázely. 25.

Obrázek 16.

Po svátku svatého Martina se ochladilo. Stačilo jen pár mrazivých nocí a téměř všechno listí ze stromů opadalo. Na pár dní se rozzářila země pod stromy. Zanedlouho listy na na zemi zhnědly, jejich světlo se proměnilo v něco nezměřitelného, nezvážitelného a bylo odevzdáno Zemi.

Pozorování stromu: 12.listopadu 2011 Praha Během pouhých dvou dnů opadaly všechny listy. Na stromě zůstalo jen pár posledních zkroucených lístků a plody. Gesto stromu mi připomíná eurytmické gesto pro M. Je to moment, kdy na jedné straně to co bylo už opouštíme a daleko před námi se snažíme zachytit něco, co se k nám pomalu přibližuje. Pozorování stromu: 28.listopadu 2011 (první adventní neděle) Praha Při malování stromu jsem si mohla uvědomit nádhernou ladnost větví, které se tak harmonicky proplétají a klikatí, až mě to lákalo k představě, jaké by to bylo, kdybych mohla strom pozorovat v jiném čase. Mnohem pomalejším, než je ten náš lidský. Potom bych mohla vidět, jak větve rostou a jejich pohyb by připomínal tanec krásné vznešené tanečnice. Listí na zemi potemnělo, ale představuji si, že jeho zář pronikla dále do Země a na nějaké úrovni tam působí dál. Většina semen je stále na stromě. Pozorování přírody: 21. prosince 2011 Praha Obloha, pokud není zataženo, má těsně před východem slunce růžovofialovou barvu. Je to hra růžových, meruňkových, fialových i šedých tónů. Podle toho, jak husté mraky jsou a v jaké výšce se nacházejí, je jejich barva tmavá či světlá. Intenzivní, či téměř průsvitná. Pokud je zataženo, barvy chybí, mraky jsou pak šedé, těžké a rozprostírají se po obloze v dlouhých pásech. Na mnoha stromech jsou ještě nějaká seschlá semena, ale tím nejnovějším a nejvýraznějším, co je možné vidět, jsou pupeny. 27.

Obrázek 17. 28.

Některé pupeny jsou obaleny mnoha tenkými, na sebe těsně nalepenými šupinkami (u buku), jiné jsou potaženy tlustou vrstvou dřevnaté hmoty připomínající kůru (u hrušně). U třešně je na povrchu pupenu hladká, lesklá, pevná hmota připomínající slupku. Strategie stromů, jak pupeny ochránit, jsou tedy různé. Co je společné, že v nitru pupenu se skrývá měkká, nazelenalá hmota, jež dává tušit nový život. Pupen sám vlastně připomíná takový úplně zmenšený strom, který sám je také pokryt kůrou. Něčím tvrdým, neživým, jakoby vyloučeným na povrch. Ale uvnitř se skrývá život, který se teprve projeví. Tak jako strom je pokryt mnoha a mnoha pupeny, tak je Země pokryta mnoha a mnoha stromy. Pod jejím tvrdým povrchem můžeme vytušit zárodek života, který se projeví, až přijde čas. V této souvislosti mě napadá : jak asi velmi duchovní zážitek musel být pro naše předky okamžik vykvetení „barborky“ , přinesené větvičky, která už před Vánoci v sobě chová síly, které jí umožní, v teple domova, vykvést.

Obrázek 18. 29.

Pozorování stromu: 14. ledna 2012 Praha Při dnešní návštěvě jsem pozorovala, že většina semen z babyky opadala. Malé množství sněhu, který pokrývá zemi nyní, výrazně kontrastuje s tmavou barvou kůry. Když jsou teď větve úplně holé, je možné také pozorovat, co strom dosud skrýval pod listy. A to, že nejtenčí větve stromu jsou viditelně nakloněny k západu. Toto naklonění je vidět, pokud se díváte na strom od východu. Odtud tedy strom nevypadá tak symetricky jako z jiných stran. V okolí stromu je ticho a klid. Pozorování přírody: 2. února (Hromnice) 2012 Praha Venku je mráz, tento rok poprvé v Praze klesly teploty i pod – 10 °C. Obloha je většinou jasná, vzduch je čerstvý a mrazivý. Také vítr je dosti silný. Když vidím lidi kolem sebe schoulené do svých kabátů, s pohledem mířícím většinou k zemi, vnímám kontrast k opačnému, letnímu vrcholu. Tento protiklad je také popsán v průpovědích Duševního kalendáře. 14 S tímto pozorováním mě napadá otázka, zda je toto zvnitřnění člověka následek okolního chladu. Člověk se opravdu choulí, krčí, balí do šál a kabátů. Jeho oddělení od světa je maximální. Je jeho vnímání důsledek tohoto fyzického strádání? Když se podíváme na temperament lidí žijících na chladném severu a na temperament lidí žijících v teplých oblastech, je opravdu možné vidět rozdíly. Jakoby chlad či teplo nebyly jen zvenku kolem lidí, ale byly i jejich vlastní součástí. Průpověď však také poukazuje na to, že tato vnější akce způsobuje uvnitř protireakci. Svět je opravdu plný polarit. Tam, kde je zvenku smrt = chlad, tam se probouzí uvnitř život = teplo. Platí to u člověka stejně jako u rostlin. Zvenku je na stromech sníh a led, ale uvnitř už se probouzí nový život, čehož jsou pupeny jasným důkazem.

30.

Průpověď 43. 15 V hlubinách zimních se pravé bytí ducha zahřívá a dává světovému zdání silami srdce mocnost života, vzdor chladu světa sílí duševní oheň v nitru člověka. Pozorování přírody: 12. a 14. února 2012 Praha Venku panují mrazy. Teploměr klesá i pod -10° C. Vzduch je mrazivý, ostrý. Vítr nefouká. Všechna voda je zmrzlá. Sníh je dokonce i v Praze. Načepýření kosi sedí nehybně na keřích, hýbou se minimálně. O dva dny později mrazy trochu polevily. Pozoruji pupeny stromů a obdivuji tu úžasnou sílu stromů, která jim umožní nezmrznout, uchovat v sobě život. Odkud se bere ten oheň, který je hřeje zevnitř? Ulomená větvička je sice křehká, ale zelená barva pod kůrou prozrazuje, že míza se pomalu vrací i do tenkých větví. A přesto, že je mráz, malá statečná sýkorka se usazuje na nejvyšší větévku stromu, zvedá hlavičku k obloze a zpívá. Odpovídá snad na nějaké pro mě neslyšitelné volání?

Obrázek 19. 31.

Pozorování stromu: 14. února 2012 Praha Tentokrát jsem se kvůli mrazu rozhodla, že si strom vyfotím a namaluji doma. Alespoň budu moci pozorovat rozdíl v malování živého stromu a neživého záznamu fotoaparátu. Při pozorování jsem vnímala veliký klid, který strom vyzařuje. Po chvíli v jeho přítomnosti jsem cítila, jak se klid rozlévá i ve mně. Uvědomila jsem si, že větve, které v létě sahaly téměř k zemi, jsou nyní kratší. Některé části větviček opadaly. Toho jsem si všimla již během podzimu, kdy strom ztrácel listí. Také mne upoutalo, jak malá část z celého stromu slouží k nesení listů. Když byl strom zelený, nebylo to tak výrazné, nyní ale vidím, že opravdu jen konečky větví stromu nesou pupeny. A to ty nejkřehčí, nejdrobnější. Ostatní zbytek stromu působí jako obrovská, neživá kostra. Minulost výrazně převládá nad tím, co má přijít v budoucnu. Při tomto pozorování se mne zmocňuje melancholie, ale možná, že je to naopak veliká důvěra, kterou v sobě strom chová. Tak malá olistěná část, a přesto zvládne vytvořit dost energie pro celý veliký strom. Pozorování přírody: 3. března 2012 Praha Celý uplynulý týden jsem s radostí v srdci sledovala změny, ke kterým v přírodě dochází : přibývá světla. Vnímám, jaký má tato změna pozitivní vliv na mé duševní rozpoložení. Mraky jsou mnohem lehčí a mnohem výše na obloze. Mám pocit, jako bych se mohla po dlouhé době vzpřímit a volně nadechnout. Zároveň se cítím lehčí, jako by na mě zemská tíže působila méně než v zimě. Ve vzduchu je cítit vlhkost. Rozmrzlá země voní, jak se z ní díky teplu slunečních paprsků opět vypařuje voda. Je to vůně, kterou si už od dětství spojuji s jarem. Kosi ožili a rejdí v listí pod stromy a keři a hledají potravu. Hmyz se také pomalu probouzí, viděla jsem mouchu a několik berušek. Některé stromy vypadají, jako by měly ještě půlnoc, na vrbě jívě ale už vykvetly kočičky.

32.

Obrázek 20. S přicházejícím jarem vždy pociťuji úlevu, jako bych přestála něco těžkého. Brzy se však dostavují jakési pocity tísně, nejistoty. Bývají provázeny únavou, či nemocemi. Rudolf Steiner ve své velikonoční imaginaci 16 hovoří o dvojím nebezpečí, se kterým se člověk v jarním období musí vypořádat. Přistupují k nám (v jarním období více než kdy jindy) z jedné strany ahrimanské mocnosti, které by si přály člověka zbavit individuality. Chtěly by, aby jeho potřeby i myšlení byly pouze materiální. Člověk by se stával postupně tuhým, minerálním. Ztrácel by kontakt se světlem a s rostoucí temnotou by vzrůstal i jeho strach. Na druhé straně luciferské bytosti vábí člověka opustit Zemi, osvobodit se od závislostí hmoty a prosvětlit se, ale pouze pro své vlastní uspokojení, které nevede k vyšší vědomé jednotě, ale k oddělenosti. V člověku způsobuje těkavost až roztříštěnost a lidskému srdci přináší pýchu. Mezi těmito dvěma silami se nachází obraz Krista stojícího svýma nohama pevně na zemi a s hlavou mířící k nebi. Právě tento obraz může člověku pomoci

překonat hrozící nebezpečí. Tím, jak strom roste, chová v sobě také něco z tohoto obrazu Krista. Svými kořeny se drží pevně země, stojí vzpřímeně a svou korunou se napíná k nebi. Možná proto cítím téměř v každém stromu něco výrazně duchovního. Také Grál mi připomíná toto gesto. Symbol rovnováhy je z lidského pohledu středem mezi zemí a nebem. Zároveň tím, co je v člověku jeho nejvlastnějším středem je jeho srdce. Právě lidské srdce je místem, ze kterého vychází působení Kristových sil ve světě. Další probouzející se stromy: vrba a kvetoucí javor

Obrázek 21. 34.

Pozorování stromu: 10. března 2012 Praha Javor babyka patří mezi stromy, které ještě příliš nejeví známky probuzení. Na zemi kolem stromu je velké množství loňských listů a semen. Pozorovala jsem, že na stromě stále ještě drží mnoho větviček, na nichž v minulém roce vyrostly plody stromu. Jsou nyní sice holé, ale při pohledu na ně jsem si uvědomila, jak moc se proměnily. Na jaře směřovaly jednoznačně vzhůru k obloze. Byly křehké, šťavnatě zelené. Nyní jsou ohnuté směrem k zemi, dřevnaté hnědé a suché. Pupeny jsou na stromě tím, co opět směřuje vzhůru k nebi. U babyky jsou pupeny drobné, ale například u kaštanu, který má veliké pupeny, je to velmi dobře patrné. Ano, nyní nastává obrat oproti podzimnímu gestu, kdy se vše přiklánělo k zemi. Nyní nám rostliny ukazují a jakoby zviditelňují síly, které na ně (a zřejmě i na nás) působí od země k nebi. Vybavil se mi můj, asi 12 let starý zážitek, kdy mě velmi rozesmál tvar starých hrušní na Petříně. Všechny silnější větve byly ohnuty výrazně směrem k zemi, ale z těchto větví vyráželo mnoho tenkých větviček kolmo vzhůru. Stromy vypadaly, jako by měly antény. Tenkrát mi to připadalo jako něco náhodného, v novém světle svého pozorování však stejnou věc vnímám jako něco logického.

Obrázek 22.

35.

Jsou ale také stromy u nichž převažuje jedna z těchto dvou sil. Například topol tvarem své koruny i růstem starších i mladších větví, zkrátka celým svým výrazem, ukazuje světu svou touhu pnout se k nebi. Naproti tomu vrby a starší břízy se sklánějí k zemi. Nepřipadá mi však, že by pro tuto svou náklonnost k zemi působily méně duchovním dojmem. Je asi více možností a cest k témuž cíli. Navíc mám pocit, že existují i mezi stromy individuality. Moje babyka je toho pro mě důkazem. Tato individuálnost stromů je však dána spíše vnějšími okolnostmi a působením. Já stromu bych asi těžko mohla hledat uvnitř, když všemi svými částmi je plně propojen s okolím. Je to spíš jakési Já prostoru, či éteru, který strom zaplňuje. Znám místa, kde se cítím velmi dobře a stromy zde jsou krásně rostlé a daří se jim. A znám ponurá místa, kde se cítím nepříjemně a stromy zde rostou zkroucené a spíše menšího vzrůstu.

Pozorování přírody: 26. března 2012 Praha Poslední týden byl týdnem velkých změn. Slunce svítí intenzivně, pupeny stromů se zvětšují téměř před očima. Na mnoha stromech už pupeny praskly a vyrašily první lístky i květy. S dcerkou jsme dnes pozorovaly kočičky, byly úplně jiné než na začátku března. Květ je velikostí až čtyřnásobný. Pylové tyčinky se žlutým pylem jsou rozježené a nabízejí svůj dar mnoha včelkám a jinému hmyzu. Některé větve se pod jejich tíhou ohýbají až k zemi. I jiné stromy kvetou. Na obrázku 22. jsou květy a právě rašící lístky břízy. Vedle je již téměř odkvétající špendlík. Jeho křehké jemné kvítky na mě působí, jako by se chtěly téměř rozplynout (možná by to lépe vystihlo slovo rozprsknout) do prostoru.

36.

Obrázek 23. Pozorování přírody: 1. dubna 2012 Praha Přestože bylo v uplynulém týdnu výrazně chladněji, pokračovalo rašení nových listů, případně i květů, na mnoha stromech. Celý týden jsem se ve volných chvilkách zaobírala myšlenkou střídání světla a temnoty, či tmy a koloběhem světla v životě člověka i stromu. 37.

Obrázek 24. 38.

Přemýšlela jsem nad tím, jakého původu jsou vlastně u stromu jeho listy. Protože, jak pozoruji, to že se listy stromů derou ven z pupenů, je odpovědí na volání slunce. V listech se pak setkávají síly země a slunce. To co je na stromu zemské podstaty, je jeho kostra, ale listy a květy nepatří jen zemi, ty jsou částečně sluneční podstaty. A jak je tomu u člověka? Na člověku je nejvíce zemská také jeho minerální kostra. Duch je něčím, co je člověku dáno z nebe. Duše je pak pak zde tím prostředním, spojovacím článkem. Právě tím článkem, ve kterém se tvoří něco nového propojením nebe a země. Tento týden jsem se kromě průpovědi Duševního kalendáře17 věnovala průpovědi znamení berana18, která také hovoří o světle, respektive o záři, a proto mě velmi zaujala. Beran povstaň, ó světelná záři a uchop se vznikání zachycuj sil spřádání vyzářením probouzej bytí odporem získávej v proudu času se rozplývej ó světelná záři, setrvej! Velmi mě upoutala především věta: odporem získávej. Mohu tedy dosáhnout něčeho nového jen pokud budu překonávat překážky? Pokud ano, je zde, v tomto období, tím zásadním vůle. Bez ní k ničemu novému nedojde, nedojde k vývoji. Vše by pak bylo řízeno jen přírodním řádem. Odpor je zde ale svobodný akt vůle, jimž se z tohoto přírodního řádu vymaňujeme. Následující věta: v proudu času se rozplývej, pak podle mého poukazuje na blížící se letní rozplývání vlastního malého já. A možná poukazuje i na další, vzdálenější rozplynutí, ke kterému by mělo dojít, až bude jednou vývoj ukončen.

39.

Pozorování stromu: 3. dubna 2012 Praha Babyka je opatrná a na rozdíl od jiných javorů ještě nekvete. Pouze na některých větvích jsou pupeny větší a zelené.

Obrázek 25. Pozorování přírody: 14. dubna 2012 Praha Obdivovala jsem skromnou nádheru javorových květů. Jde o javor mléč, který na rozdíl od babyky už vykvetl. Opět jsem si uvědomila, jak málo jsem dosud vnímala ze světa kolem sebe. Na obrázcích je zvětšený detail kvítku a větvička javoru mléče s květy a rašícími listy. Lístky jsou v pupenu poskládány jako Popelčiny šaty v oříšku. Tři patra nových listů s

větvičkou a květy. To vše raší z každého jednotlivého pupene. Poslední obrázek je rozložený pupen. Je zajímavé, že nejvrchnější a zároveň největší lístky pupene, mají na svém povrchu chloupky. Mají hnědou barvu a jsou velmi jemné. Připomínají zvířecí srst.

Obrázek 26.

41.

Obrázek 28. Obrázek 26.

Obrázek 27.

42.

Pozorování přírody: 22. dubna 2012 Praha Ještě jedno pozorování javorových květů. Útvar ve středu květu vyrostl během uplynulého týdne.

Obrázek 28.

Obrázek 30. Detail středu květu, pohled zboku

0brázek 29.

43.

A takhle za týden povyrostly listy.

Obrázek 31. 44.

Pozorování stromu: 22.dubna 2012 Praha Už i babyka se probouzí a protahuje. Její kvítky jsou ještě o něco skromnější, než u javoru mléče. Pupeny mají zelenokarmínovou barvu. Zrovna takovou, jako měly okřídlené nažky na podzim. Žádné chloupky tu nepozoruji.

Obrázek 32. 45.

Pozorování stromu: 26.dubna 2012 Praha Je to čtyři dny od posledního pozorování. Listy rostou, jsou lesklé a nádherně šťavnatě zelené. Květy jsou plně rozvité.

Obrázek 33. 46.

Pozorování stromu: 29.dubna 2012 Praha Je to úžasné, za pouhé tři dny jsou na květech javoru vidět nažky, mají různou velikost, nejsou však větší než jeden centimetr. Zelenokarmínové šlupičky, které zbyly z pupenů, již z mnoha větviček opadaly. Je možné vnímat velké množství tekutin proudících stromem. Na některých místech vytéká ze stromu míza. Je sladké chuti. Listy rostou téměř před očima. Jejich výrazný lesk je po bližším prozkoumání způsoben sladkou šťávou. Listy jsou jí jakoby postříkané. To je zřejmě také jeden z důvodů, proč je kolem mladých listů možné vidět velké množství mšic i jiného hmyzu.

Obrázek 34. 47.

Pozorování stromu: 1.května 2012 Praha Dnes jsem naposledy malovala babyku, a přitom jsem přemýšlela o tom, jak jsem strom vnímala, když jsem ho malovala poprvé. Když jsem tehdy pozorovala listy, plody, byl ten obraz pro mě celou realitou. Když se na babyku dívám nyní, vidím sice fyzickýma očima totéž, vždyť se právě nachází v podobné fázi jako před rokem, uvnitř, v mém nitru, však je ještě jeden obraz a ten je živý. Vidím nejen listy a rostoucí plody. Vidím i to, čím byly tyto listy a plody předtím. Svým vnitřním zrakem vidím, jak vyrostly z pupenů, a jak tyto pupeny byly nejprve docela malé. Vidím podzimní zlaté listí, stejně jako to svěže zelené jarní. Samozřejmě, že ty stejné informace, bych mohla opsat z učebnice botaniky. To, co informacím dává život je, že jsem u toho byla přítomna. Že se stejné procesy odehrávaly synchronně i v mém nitru, což jsem si uvědomila díky práci s Kalendářem duše. A uvědomuji si, že i přesto, že jsem babyku pozorovala celý rok, k poznání čím babyka je reálně, se teprve lehce blížím. Čím více pozoruji, tím více otázek i odpovědí mi přichází....

Obrázek 35. 48.

Závěr: Mám-li nyní ještě shrnout, co pro mě znamenala moje seminární práce, musím nejprve napsat, že jsem velmi ráda, jaké jsem si vybrala téma. Chvíle trávené pozorováním přírody a přemýšlením nad texty Kalendáře duše, staly se pro mě něčím posvátným. Všední starosti ke mně na tu dobu neměly přístup. Čas jakoby plynul pomaleji. To, že jsem se naučila si tyto chvíle vytvořit denně po celý rok, vnímám jako to nejcennější, čeho jsem dosáhla. Při pohledu na práci samotnou vidím dílo nedokonalé, které bych po zkušenostech, co jsem získala, dnes tvořila poněkud jinak. Je ale pro mne základem, na kterém chci a budu dále stavět. Co se týče míry mého poznání, myslím, že jsem teprve na začátku. Tolik jsem toho ještě neprozkoumala! Rozhlížet se, pozorovat, divit se, obdivovat, to jsou schopnosti, které jsem u sebe objevila, a které chci dále rozvíjet. Pro děti jsou tyto schopnosti přirozené, já musela k jejich uskutečnění použít svou vůli. Nakonec chci napsat, že cítím velikou úctu a obdiv k duchu Rudolfa Steinera. Jeho poznání a moudrost ovlivnily můj život a učinily mě šťastnější bytostí.

49.

LITERATURA: 1. Kalendář duše. Rudolf Steiner, přeložil Zdeněk Váňa (upraveno pro potřebu waldorfského semináře uveden). 2. Imaginace ročních dob. Rudolf Steiner, 2004, Opherus. 3. Zahrada jako mikrokosmos. Wolf-Dieter Storl, 2001, Eminent. 4. Čtení osudu z rukou. Jean des Vignes Rouges, 2004, Centa, strana 22. 5. Zahrada jako mikrokosmos. Wolf-Dieter Storl, 2001, Eminent, strana 126, 127. 6. Kalendář duše. Rudolf Steiner, přeložil Zdeněk Váňa (upraveno pro potřebu waldorfského semináře uveden). Průpověď 15. 7. Zahrada jako mikrokosmos. Wolf-Dieter Storl, 2001, Eminent, strana 66. Imaginace ročních dob. Rudolf Steiner, 2004, Opherus, vánoční imaginace, strana 23-42. 8. Zahrada jako mikrokosmos. Wolf-Dieter Storl, 2001, Eminent, strana 133. 9. Kalendář duše. Rudolf Steiner, přeložil Zdeněk Váňa (upraveno pro potřebu waldorfského semináře uveden). Průpověď 14. 10. Kalendář duše. Rudolf Steiner, přeložil Zdeněk Váňa (upraveno pro potřebu waldorfského semináře uveden). Průpověď 39. 11. Kalendář duše. Rudolf Steiner, přeložil Zdeněk Váňa (upraveno pro potřebu waldorfského semináře uveden). Průpověď 9. 12. Kalendář duše. Rudolf Steiner, přeložil Zdeněk Váňa (upraveno pro potřebu waldorfského semináře uveden). Průpověď 26. 13. Imaginace ročních dob. Rudolf Steiner, 2004, Opherus, vánoční imaginace, strana 23-42. 14. Kalendář duše. Rudolf Steiner, přeložil Zdeněk Váňa (upraveno pro potřebu waldorfského semináře uveden). Průpovědi 10/43. 15. Kalendář duše. Rudolf Steiner, přeložil Zdeněk Váňa (upraveno pro potřebu waldorfského semináře uveden). Průpověď 43. 16. Imaginace ročních dob. Rudolf Steiner, 2004, Opherus, velikonoční imaginace, strana 43-60. 17. Kalendář duše. Rudolf Steiner, přeložil Zdeněk Váňa (upraveno pro potřebu waldorfského semináře uveden). Průpověď 52.

Praha, rok není

Praha, rok není

Praha, rok není Praha, rok není Praha, rok není Praha, rok není

Praha, rok není Praha, rok není

Praha, rok není

18. Člověk a hvězdy. Rudolf Steiner, 2011, Hranice, strana 167. V obrazové části jsou použity průpovědi z Kalendáře duše. Rudolf Steiner, přeložil Zdeněk Váňa (upraveno pro potřebu waldorfského semináře Praha, rok není uveden).

51.

B. Obrazová část

53.

25. května 2011 Průpověď 5.

Ve světle, které z hlubin duchovních tká plodně v prostoru a tvorbu bohů zvěstuje, v něm zjevuje se bytost duše, jež rozvila se v bytí světové a z vnitřní moci povstala úzkého bytí vlastního.

54.

26. května 2011 Průpověď 6.

Ze svébytnosti povstalo mé já a nalézá se v silách prostoru a času co světa zjevení; svět ukazuje všude, jak božský praobraz, vlastního obrazu mi pravdu.

56.

Nanebevstoupení 2. června 2011 Průpověď 7.

Mé já mi hrozí uniknout, vábeno mocně světlem světovým. Teď ty, mé tušení, se ujmi pevně svého práva, moc myšlení mi nahraď, jež ve smyslovém zdání chce ztratit samo sebe.

58.

Letnice 12. června 2011 Průpověď 8.

Moc smyslů vzrůstá spolu s bohů tvořením a sílu myšlení mi tlumí v matné snění. Když božská bytost se s mojí duší spojit chce, myšlení lidské musí se v bytí snovém tiše uskrovnit.

60.

.

Slunovrat, svatý Jan 21. června 2011 Průpověď 10.

K výšinám letním se zářná bytost slunce pozvedá a unáší mé lidské cítění do dálav prostoru svých s sebou. V mém nitru vzniká tušení a pocit matně zvěstující: Poznávat budeš jednou, teď cítila tě božská bytost.

62.

.

Svatá Anna 26. července 2011 Průpověď 15.

Jak očarován cítím ve zdání světa tkaní Ducha, jež do matnosti smyslů mou vlastní bytost zahalilo, by darovalo sílu mně, již dát si samo bezmocno mé já je ve svých mezích.

64.

4. září 2011 Průpověď 20.

Cítím cizí moc jak zraje v plod a sílíc mně samému mne dává. Že zraje zárodek, mám pocit a tucha světle obetkává moc jáství v nitru mém.

66.

Michaelská nálada 20. září Průpověď 25.

Teď sobě patřit smím a vnitřní světlo šířit do temna prostoru a času. Ke spánku nutí přirozenost: bdít musí duše hlubiny a bděle vnášet slunce sálavu ve chladnou zimy záplavu.

68.

Podzim 6. října 2011 Průpověď 27.

Do hlubin bytosti své vnikat, to budí touhu plnou tušení, abych se nalezl, když sebe pozoruji, co sluneční dar léta, jež jak sémě v náladě podzimu mi žije hřejivě co sil mé duše výhonek.

70.

28. října 2011 Průpověď 30.

V slunečním světle duše klíčí mi zralé plody myšlení a v jistotě sebevědomí se mění všechen cit. Pln radosti smím pocítit, jak s podzimem duch procitá a zima v nitru mém mi léto duše probudí.

72.

Martinská nálada 12. listopadu Průpověď 32.

Svou sílu cítím v plody zrát a vzrůstat, vydávat mě světu. Jak vlastní bytost síly nabývá a zjasňuje se,cítím ve tkaní sudby životní.

74.

První adventní neděle 27. listopadu 2011 Průpověď 34.

Tak tajemně, co z dávna uchováno, s mým nově vzniklým svébytím mi v nitru ožívá, když cítím: To probudit má síly světové, ve vnější dílo mého života je vlévat a v růstu v bytí přítomné mě vtisknout.

76.

26. prosince 2011 Průpověď 38.

Jak kouzla zbaven cítím duchovní dítě v lůně duše. Do jasu srdce zplodilo světové svaté Slovo naděje nebes plod, jenž roste s jásotem do dálav světů z božského základu mé bytosti.

78.

14. ledna 2012 Průpověď 41.

Moc duše tvořivá se snaží z hloubi srdce roznítit božské síly v životě lidském v pravou působnost a sama utvářet se v lidské lásce, v lidském díle.

80.

14. února 2012 Průpověď 45.

Moc myšlenek se zpevňuje ve svazku se zrozením duchovním a matné smyslů podněty zjasňuje v plnou zřetelnost. Když plnost duševní se s děním světovým chce spojit, pak musí smyslů zjevení myšlení světlo přijmout.

82.

10. března 2012 Průpověď 49.

Moc světového bytí cítím: tak praví jasné myšlení, jež růstu svého ducha vzpomíná za temných nocí světových a k blízkému dni světa sklání paprsky vnitřní naděje.

84.

Velikonoce 3. dubna 2012 Průpověď 52.

Když z hlubin duševních duch obrací se k světovému bytí a krása prýští z širých prostor, pak z dálav nebes proudí životní síla v lidská těla a s velkou mocí sjednocuje podstatu ducha s bytím člověka.

86.

22. dubna 2012 Průpověď 3.

K vesmíru hovoří, na sebe zapomínajíc a pamětlivo svého původu, rostoucí lidské já: Jen v tobě, když se zbavím všech pout svých výlučností, svou pravou bytost zbadám.

88.

1. května 2012 Průpověď 4.

Já bytost bytosti své cítím, tak praví pocit, jenž v prosluněném světě se s proudy světla pojí, chce k jasu myšlení též teplo darovat a člověka i svět v jednotu pevně spojit.

90