Spiknutí - zlom
1.2.2012
22.04
Stránka 7
Spiknutí
Ježíšovo srdce
Osmnáctilet˘ Bill Wallace pomalu projíÏdûl se sv˘m po‰tovním autem ulicemi Revere, severního pfiedmûstí Bostonu. Do auta pronikaly poryvy ledového vûtru. Úter˘, 15. února 1955: to bylo datum na novinách, co Bill vyhazoval otevfien˘mi dvífiky vozu a které pfiistávaly na trávnících pfied domy. Po hodinû si Wallace dopfiál zaslouÏenou pfiestávku. Vytáhl z pfiihrádky na rukavice termosku a nalil si kávu. Ulice byly prázdné. Nikde Ïivá du‰e. Po‰ÈákÛv pohled se na okamÏik zastavil na fasádû kostela, budovy z ãerven˘ch cihel, biãované vûtrem. Na prostranství pfied kostelem trÛnila v‰em na oãích velká krabice. Co to jen mÛÏe b˘t? V Billovi se probudila zvûdavost, ale nechtûlo se mu opustit relativní pohodlí svého auta a jít se podívat, co obsahuje. Nejspí‰ pouÏité zboÏí, staré obleãení darované farnosti, fiíkal si. Tepl˘ nápoj mladíka povzbudil. Seskoãil na zem a zamífiil ke kostelu. Krabice byla peãlivû zalepená lepicí páskou. Nebyla na ní Ïádná adresa. Bill se rozhlédl ko7
Spiknutí - zlom
1.2.2012
22.04
Stránka 8
lem sebe, jako by se chystal dopustit vloupání. Nikdo. A tak vytáhl z kapsy noÏík a rozfiízl lepicí pásku. Vykfiikl hrÛzou, pak se rozkfiiãeli racci a rozlétli se po temné obloze. Krabice obsahovala dítû. Mrtvé dítû. Nahého chlapce s holou hlavou, skrãeného ve fetální poloze. Policisté pfiivolaní Wallacem ho pfievezli do márnice a zahájili vy‰etfiování. Na tûle dítûte nena‰li Ïádné stopy násilí. Nic, co by vedlo k domnûnce, Ïe jde o vraÏdu. Navíc krabice neobsahovala kromû mrtvoly Ïádné indicie. Vy‰etfiovatelé shromáÏdili hlá‰ení o pohfie‰ovan˘ch ze v‰ech policejních stanic ve státu Massachusetts. ProtoÏe Ïádné z nich neodpovídalo nalezen˘m ostatkÛm, roz‰ífiili pátrání na sousední státy. RovnûÏ bez úspûchu. NaaranÏovali tedy stra‰nou scénu. Chlapce oblékli, posadili na Ïidli a vyfotografovali z anfasu i z profilu. Potom fotografie uvefiejnili v místním tisku v nadûji, Ïe snad dítû pozná nûkdo z ãtenáfiÛ. Opût nic. Nikdo se nepfiihlásil a nepomohlo ani celostátní pátrání FBI. Po roce bylo vy‰etfiování pro nedostatek nov˘ch stop zastaveno a spis roz‰ífiil fiady nevyfie‰en˘ch pfiípadÛ. Mrtvola neznámého dítûte byla odvezena z márnice a pohfibena v ãásti hfibitova vyhrazené chud˘m. V nedûli 7. ãervence 1980 vyru‰ila dozorãí na policejní stanici v Revere poruãíka Jamese Thorsena z práce. „Jime, je tady nûjaká dáma a chce mluvit s dÛstojníkem. ¤íká, Ïe na‰la nûco na ulici.“ „Postarej se o to sama!“ Dozorãí protoãila panenky jako postaviãka z kreslen˘ch seriálÛ. „Zkusila jsem to, ale bohuÏel, ta Ïenská chce mluvit jenom s dÛstojníkem.“ Dûlala, Ïe se rozhlíÏí po místnosti. „A kromû tebe tu nikoho nevidím.“ 8
Spiknutí - zlom
1.2.2012
22.04
Stránka 9
Thorsen zaklel a vstal. U pultu dozorãího ãekala stará paní s kvûtovan˘m kloboukem se ‰irokou krempou na hlavû. „No koneãnû! KvÛli vám pfiijdu pozdû na m‰i v osm hodin.“ „Co pro vás mÛÏu udûlat?“ Farnice zvedla kuffiík a poloÏila ho na pult. „Na‰la jsem tohle zavazadlo pfied kostelem poblíÏ pláÏe. Pfiinesla jsem vám ho osobnû. ¤eknûte mi, kde se mám podepsat, a já pÛjdu.“ Zatímco Ïena uÏ cupitala k v˘chodu, rozzufien˘ poruãík otevfiel zavazadlo. Byla v nûm pfiehr‰el nesourod˘ch pfiedmûtÛ. Vlnûn˘ baret malé velikosti, prastar˘ ply‰ov˘ pes, pozlacen˘ medailonek s Pannou Marií a zaÏloutlá fotografie. Thorsen mrzutû zaklapl víko. „Barbaro, strã ten krám mezi nalezené pfiedmûty. A uÏ si nepfieju b˘t celé dopoledne vyru‰ován, jasné?“ Odpoledne bylo naprosto klidné a poruãík Thorsen vyfiídil v‰echny bûÏné záleÏitosti. Aby zahnal nudu, vzal si kuffiík, kter˘ pfiinesla stafienka, a rozloÏil pfied sebou pfiedmûty, které obsahoval. Hraãka a baret patfiily kdysi nûjakému dítûti, to bylo jasné. Z nedostatku jiné ãinnosti se Jim zahledûl na fotografii. Zachycovala skupinu sedmi chlapcÛ v uniformû z dávn˘ch dob. Na rubu fotografie bylo napsáno: Jmenoval se Oliver. Náhle upoutal jeho pozornost jin˘ detail. Za dûtmi stál autobus, na jehoÏ boku byla namalovaná nûjaká písmena. Thorsen si vzal lupu a zapisoval si písmena, která se mu postupnû podafiilo rozlu‰tit: … pha… ge… o… the… art… of… sus. Potom se pokusil doplnit písmena zakrytá drobn˘mi postaviãkami. Zkusil nûkolik kombinací a nakonec se mu povedlo sloÏit poslední slova: the Heart of Jesus, „JeÏí‰ovo srdce“. Logickou dedukcí dospûl poruãík k závûru, Ïe první slovo by mohlo b˘t orphanage, „sirotãinec“. TakÏe: „Sirotãinec JeÏí‰ova srd9
Spiknutí - zlom
1.2.2012
22.04
Stránka 10
ce“. James Thorsen, spokojen˘ se svou dedukcí, vrátil pfiedmûty do kuffiíku a chystal se ho zavfiít. Ale rozmyslel si to. „Co kdyÏ ten kuffiík nebyl ve skuteãnosti zapomenut˘, ale nûkdo ho pfied kostelem nechal zámûrnû? Co jsme mûli uvnitfi najít?“ Poruãík si znovu lupou prohlédl váÏné a odevzdané tváfie dûtí. „Chudáci dûti! Ubozí sirotci! Na tom není nic zvlá‰tního.“ Je‰tû jednou otoãil fotografii. Jmenoval se Oliver. PouÏití minulého ãasu bezpochyby znamenalo, Ïe jedno z dûtí od té doby, kdy byl snímek pofiízen, zemfielo. Ostatnû inkoust, kter˘m byla vûta napsána, byl zfiejmû mlad‰ího data neÏ sama fotografie. Je to vzkaz, kter˘ nám chtûl nûkdo pfiedat? Jak to zjistit? ProtoÏe Thorsen nemûl nic lep‰ího na práci, podíval se do místního telefonního seznamu. Îádn˘ sirotãinec, kter˘ by mûl v názvu JeÏí‰ovo srdce, v nûm nebyl. Mlad˘ policista se zeptal dozorãí, která se ve mûstû narodila. „Samozfiejmû Ïe ten sirotãinec existoval,“ zasmála se Barbara. „To jsi byl je‰tû v New Yorku na policejní ‰kole, vedly ho jepti‰ky a vûfi mi, kdysi fungoval.“ „Co se s ním stalo?“ Îena mávla rukou, jako by chtûla rozehnat koufi z imaginární cigarety. „Zavfieli ho pfied osmi nebo deseti lety. Udûlali z nûj prázdninov˘ tábor pro dûti z chudinsk˘ch ãtvrtí Bostonu.“ O pár dnÛ pozdûji vyuÏil James Thorsen polední pauzy a vydal se na adresu b˘valého sirotãince. Byla to nevzhledná a zchátralá budova. Spí‰ vûzení neÏ prázdninov˘ tábor. Policista prohlásil, Ïe provádí rutinní vy‰etfiování, a poÏádal o setkání s fieditelkou. 10
Spiknutí - zlom
1.2.2012
22.04
Stránka 11
„Je mi líto, Ïe vám nemÛÏu pomoct,“ omlouvala se fieditelka. „Myslím, Ïe archiv JeÏí‰ova srdce byl pfievezen na biskupství.“ Thorsen uÏ byl na odchodu, ale Ïena ho zadrÏela. „Poãkejte okamÏik. V jednom kfiídle budovy Ïije sestra Christina.“ „Sestra Christina?“ „Zakladatelka sirotãince. Je to stará Ïena, ale má obdivuhodnou pamûÈ. MoÏná by vám ona mohla pomoct.“ Jim pro‰el nekoneãnou chodbou a zaklepal na jedny dvefie. Ponûkud tfiaslav˘ hlas ho pozval dál. Stará Ïena sedûla v houpacím kfiesle a ãetla knihu. „Nerad vás ru‰ím, sestro. Jsem od policie. MÛÏete mi fiíct nûco o téhle fotografii?“ Jepti‰ka nedÛvûfiivû pohlédla na vybledl˘ snímek. „No ov‰em. To je autobus sirotãince. Kdo vám dal tu fotografii?“ Thorsen se vyhnul odpovûdi. „Poznáváte ty dûti?“ Sestra Christina dlouho váhala s odpovûdí. „To jsou pravdûpodobnû ãlenové Objevitelského klubu.“ „Povûzte mi nûco o tom klubu.“ „Bylo to takové malé bratrstvo. Chlapci ze sirotãince, ktefií se zajímali o vûdu a techniku.“ „V ãem spoãívala ãinnost toho spolku?“ „Dûti chodily jednou nebo dvakrát mûsíãnû do místní nemocnice.“ „Proã?“ „Lékafii s nimi dûlali jisté… jisté fyzikální a chemické pokusy,“ zamumlala jepti‰ka. „Aha. Kdy to bylo fotografováno?“ Sestra se zahledûla na snímek pozornûji. „Nejspí‰ v padesát˘ch letech.“ „MÛÏete mi k tûm tváfiím pfiifiadit jména?“ 11
Spiknutí - zlom
1.2.2012
22.04
Stránka 12
„Jak bych mohla? Za tûch patnáct let se v JeÏí‰ovû srdci vystfiídaly stovky dûtí.“ Thorsen neskr˘val rozmrzelost. „Dûkuji vám za pomoc, sestro. ¤íkali mi, Ïe archiv pr˘ byl pfievezen na biskupství, pÛjdu se tam podívat.“ Stará Ïena se náhle stala vlídnûj‰í. Pfieru‰ila ho. „Ne, myslím, Ïe je to zbyteãné. MÛÏu to zjistit. Po pfiíchodu do sirotãince bylo kaÏdé dítû vyfotografováno a fiádnû zapsáno. Záznamy o nich mám ve vedlej‰í místnosti. MoÏná se mi podafií identifikovat ty chlapce na fotografii, jestli chcete.“ „To bych si opravdu pfiál, sestro,“ odpovûdûl Thorsen nepfiíjemn˘m tónem. Ledabyle otoãil snímek. „Tady na rubu se pí‰e o nûjakém Oliverovi. Kter˘ z nich to je?“ Stafiena pfiejíÏdûla prstem po drobn˘ch tváfiiãkách. Zdálo se, Ïe intenzivnû pfiem˘‰lí, pak ukázala na chlapce uprostfied skupiny. „Myslím, Ïe je to tenhle.“ „Zemfiel v sirotãinci?“ zeptal se Thorsen. „Ne. Samozfiejmû Ïe ne. Pokud si dobfie pamatuji, byl adoptován v ‰esti nebo sedmi letech.“ „Máte jméno a adresu adoptivní rodiny?“ „Musím se podívat do sv˘ch záznamÛ.“ „Fajn, tak to udûlejte, ale rychle, sestro.“ O nûkolik dnÛ pozdûji nav‰tívil James Thorsen jepti‰ku znovu. Povadlou tváfi sestry Christiny rozzáfiil lehk˘ úsmûv. „MÛj systém archivace je dokonal˘. Na‰la jsem informace, které jste chtûl.“ Sestra podala policistovi svazek kartonov˘ch desek. „Tady je v‰e, co se t˘ká Objevitelského klubu.“ „Gratuluju.“ Jim ihned vytáhl jedny desky a horeãnû jimi listoval: 12
Spiknutí - zlom
1.2.2012
22.04
Stránka 13
Oliver, narozen˘ 15. ãervna 1949 v Concordu, Massachusetts, syn Petera a Jacqueline MacMartyov˘ch, ktefií zemfieli pfii nehodû. Pfiijat spolu se svou sestrou Alexandrou 23. ledna 1954. Adoptován 15. února 1955 Johnem a Victorií Rossiov˘mi, 11. ulice 49W, New York. Po návratu na policejní stanici se Thorsen pustil do pátrání. Zaãal tím, Ïe se podíval do newyorského telefonního seznamu, ale údaje, které mûl k dispozici, byly ãtvrt století staré a rodina Rossiov˘ch se mohla nûkolikrát pfiestûhovat. Spojil se proto s FBI, ministerstvem zdravotnictví a ministerstvem financí, aby je znovu vypátral. O ãtrnáct dnÛ pozdûji obdrÏel koneãnû netrpûlivû oãekávané informace. A ty byly úplnû jiné, neÏ se domníval: John a Victoria Rossiovi zemfieli. Zniãil je krach na burze a oni spáchali spoleãnû sebevraÏdu v hotelovém pokoji 31. prosince… 1929! „Nedostanete se do ráje, sestro!“ vyhroÏoval rozzufien˘ Thorsen a mával sestfie Christinû pod nosem zaÏloutlou kartou. „Buì je vበsystém archivace podfuk, nebo si ze mû dûláte legraci.“ Jepti‰ãina tváfi ze‰edla. Poruãík pokraãoval stejnû rozzloben˘m tónem. „Rossiovi umfieli ãtyfiiadvacet let pfiedtím, neÏ údajnû adoptovali Olivera MacMartyho. Tomu nerozumím. Vysvûtlete mi to! Je to ãin Ducha svatého?“ Sestra Christina sepjala prosebnû kostnaté ruce nad hlavou. „Prosím, nerouhejte se!“ „Víte, Ïe neoprávnûné uÏívání cizí identity je federální zloãin?“ hfiímal Thorsen. „A teì mi povûzte pravdu.“ Jepti‰ka se rozvzlykala: „Já nevím… Já nemÛÏu… UÏ si nepamatuju…“ Poruãíkovi se jí zÏelelo a pfiestal naléhat. „Dávám vám osmaãtyfiicet hodin. Ani o jednu víc. Já se vrátím.“ 13
