SPECIFICKÉ PORUCHY UČENÍ A C H O V Á N Í Z P O H L E D U METODIKY HUDBA TĚLA
(2. díl) Marie Beníčková' Anotace: V prvním díle nazvaném Hudba těla - česká muzikoterapeutická metodika byly popsány základní principy metodiky Hudba těla v rovině teoretické i praktické. Cílem druhého dílu je popis aplikace metodiky Hudba těla v rámci problematiky specifických poruch učení, seznámeni s výzkumy řešícími danou problematiku a s možnostmi jejího využití v pedagogické praxi. Článek je doplněn o ukázky konkrétních muzikoterapeutických cvičení. Klíčová slova: muzikoterapie, metodika, specifické poruchy učeni, sluchová percepce, diagnostika, auditívni diferenciace, sluchová analýza a syntéza, audiomotorická koordinace, reedukační techniky, výzkum, praktická muzikoterapeutická cvičení.
Teoretické vymezení specifických poruch učení Problematika sluchové percepce a stejné tak i diagnostika a terapie specifických poruch učení (dále jen SPU) jsou jedním z aktuálních témat současného školství. Hledání nových reedukačních postupů se stalo úkolem zejména speciální pedagogiky, neboť důsledky narušení auditivního vnímání jsou v praxi spojovány nejvíce se specifickými poruchami učení. Při podrobnějším sledování dané problematiky se nelze vyhnout exkurzům do dalších disciplín, mezi néž patří muzikologie, psychologie, psychoterapie, muzikoterapie, hudební psychologie, didaktika hudební výchovy i českého jazyka. Nejčastéjšími poruchami jsou dyslexie, dysgrafie, dysor-
* Dříve Marie Břicháčková.
tografie, dyskalkulie. Specifické poruchy učení (dále jen SPU) se neobjevují izolovaně, ale často ve vzájemné kombinaci. Jako následek poruch učení je u dětí možné vysledovat i poruchy chování. Obtíže se projevují v oblastech soustředění, pravolevé a prostorové orientace, sluchové a zrakové percepce, řeči, jemné a hrubé motoriky. Komplikace v některé ze jmenovaných oblastí způsobují potíže při čtení, psaní, v diktátech atd.
SPU a sluchová percepce Termín sluchová percepce je používán v hudební psychologii i ve speciální pedagogice. V hudební terminologii se ekvivalentně k výrazu hudební vnímání nabízí několik významové ne právě rov-
nocenných výrazů: recepce, percepce, v n í m á n í hudby, a p e r c e p c e , h u d e b n í slyšení, v hudební pedagogice pak konzumace nebo poslech hudby. Z pozice hudební psychologie zahrnuje percepce i následné zpracování a působení hudby v psychice vnímatele. Z pohledu speciální pedagogiky je sluchová percepce psychofyziologickým procesem, při jehož narušeni dochází k problémům promítajícím se v SPU. Problémy v oblasti sluchové percepce nejsou ekvivalentní k sluchovým vadám ve smyslu nedoslýchavosti. „Téžišté obtíží není ve funkci samotného smyslového orgánu, nýbrž v mozkových procesech, které sluchové vnímání ovládají 1 ." Auditivní percepce se vyvíjí již v raném stadiu prenatálního období. Její vývoj sméřuje ke stále vétši ostrosti a diferenciaci. Je nezbytná nejprve k vnímání řeči, pozdéji k rozlišování jejích elementů. Souvislost mezi sluchovou percepcí a SPU je zřejmá: • „Podkladem dyslexie nejsou béžné vady sluchu, ale spíše jakási percepční neobratnost, nevyspélost, či nezralost, která pak přispívá svým dílem k tomu, že základní vzorec schopnosti pro čtení je u postiženého dítěte nevyrovnaný a funkčně nepřipravený pro soustavné
.
rozvíjení běžnými školními metodami 2 . „Musilová (1974) a Jeřábková (1978) prokázaly vztah specifického logopedického nálezu k obtížím ve sluchovém rozlišování hlásek a ve sluchové analýze a syntéze. To tedy jen znovu potvrzuje velmi úzký vztah k dyslexii a dysgrafii\"
• „V jedné starší práci (Matějček; Zlab 1961) jsme ukázali, že specifická asimilace a artikulačni neobratnost jsou v běžném vztahu k poruše schopnosti reprodukovat rytmizované struktury, zvláště zvukové. Odráží se to v nejisté výslovnosti dlouhých hlásek 4 ." • „Sluchové vnímáni je složitá funkce, jejíž vývoj probíhá již od pátého měsíce intrauterinního vývoje. Vzhledem k převážné fonetickému pravopisu českého jazyka se poruchy sluchového vnímání odrážejí ve výuce čtení a psaní 5 ." • „Dyslexie se považuje za vývojovou poruchu čtení, nicméně její klinické projevy jsou rozmanité. Součástí syndromu mohou být poruchy rozlišování hlásek, poruchy psaní (dysgrafie), poruchy slovní pracovní paměti i zpracování zrakových informací, jakož i rozlišování sluchových informací'.
MATĚJČEK, Z. Dyslexie - specifické poruchy učení. Jinočany: H-H, 1995, s. 120. MATĚJČEK, Z. Dyslexie - specifické poruchy učení. Jinočany : H-H. 1995, s. 120-121. 5 Tamtéž pozn. 2, s. 115. 4 Tamtéž pozn. 2, s. 203. 5 ČERNÁ, M. Lehké mozkové dysfunkce Praha : Karolinum, 2002, s. 163. ' KOUKOLlK, F. Lidský mouk. Praha : Portál, 2000, s. 138. 1
J
OS
Diagnostika úrovné sluchové percepce Úroveň sluchové percepce lze diagnostikovat několika způsoby. Rozhodujícím kritériem je účel prováděného šetření. Důsledky SPU se promítají ve školních dovednostech dětí, proto nejčastěji na potíže upozorní učitelé ve škole. Existuje několik kritérií, na jejichž podkladě může pedagog doporučit dítě k specializovanému vyšetření do PPP 7 . Diagnostiku na specializovaných pracovištích provádí pracovníci pedagogicko-psychologických poraden. Dítě je podrobeno komplexnímu vyšetření, jehož součástí je i zjištění úrovně sluchového vnímáni. K tomuto účelu slouží standardizované diagnostické testy. Dítě prochází zkouškou sluchové diferenciace (např. Wepmann - Matějček), zkouškou sluchové analýzy a syntézy (např. Matějček), u dětí předškolního věku je zjišťována úroveň fonematického sluchu (sluchová diferenciace hlásek zvukové podobných a slov zvukové podobných, ale významově odlišných). Sluchová percepce se promítá i do testu audiomotorické koordinace. Ten je složen ze dvou částí: testu percepce rytmické sestavy a testu reprodukce rytmické sestavy. Zkouška audiomotorické koordinace zjišťuje kvalitu „rozvoje jednoduché jemné motoriky závislé na auditivním aferentnim systému'". I v pří-
padě diagnostiky platí, že problematika SPU je komplexní záležitostí. Problémy sluchové percepce a reprodukce rytmu se izolovaně téměř nevyskytují. Často jde o kombinaci několika domén, v nichž se prokáží u dítěte s SPU nedostatky. V PPP by měl žák podstoupit vyšetření nejen v oblastech, ve kterých lze dle předběžného pozorování předpokládat obtíže, ale vzhledem k různým faktorům podílejícím se na projevech SPU je nutné provést vyšetření komplexní, které je schopno zdiagnostikovat problematiku SPU v celé její šíři. Pro stanovení úrovné sluchové percepce je nutné vyšetření auditivné-percepčních funkcí. K zmapování rozvoje auditivné-percepčních funkcí náleží zhodnocení stupně vyspělosti tzv. sériové organizace řečové artikulačních procesů - auditivní diferenciace, sluchové analýzy a syntézy. Zjišťována je také úroveň vyspělosti tzv. sériové organizace mnesticko-auditivních podnětů v rámci auditivní koordinace. Auditivní diferenciace je duševní aktivitou, která se rozvíjí u jedince dříve než např. sluchová analýza nebo syntéza. Již s nástupem do první třídy základní školy by mělo být dítě schopno bezpečně rozlišit fonémy. „Poruchy auditivní diferenciace se manifestují narušením simultánních percepčné paměťových syntéz, kdy vnímané fonémy v konečné fázi
NávTh záznamového listu pro diagnostiku v běžné třídě základní školy. In ZELINKOVÁ, O. Poruchy učeni. Praha : Portál, 2000, s. 27-28. ' In NOVÁK, J. Diagnostika specifických poruch učeni. Brno : Psychodiagnostika, 1994, s. 56. 7
vytváří deformovanou představu o celku slova. Není tím vytvářen potřebný základ pro činnost dalších, zejména auditivních analyticko-syntetických procesů s nepříznivými důsledky především v ortografické složce jazyka v podobé chybného zápisu tvrdých, mékkých nebo znélostné odlišných hlásek, je snížena i bezprostřední ,autó kontrola čteného, ale i mluveného, tolik významná v počátcích formování čtenářských návyků*.'' Poruchy auditivní diferenciace vytváří symptomatologii SPU. Disharmonie se projevuje v činnostech, které jsou založeny na pevném zachování řečových akustických stop. Důsledkem špatné auditivní diferenciace jsou např. problémy v rozlišování znélosti hlásek zvukové podobných, popř. dochází k jejich záměně. Negativní dopad se odráží i ve vysokém počtu chyb v diktátech. Děti, u kterých byla zaznamenána porucha auditivní diferenciace, se dopouštějí i vysokého počtu čtenářských chyb. K základní diagnostice SPU patří zkouška sluchové analýzy a syntézy. U tohoto vyšetření se zjišťuje tzv. sériová organizace řečových procesů. „Význam schopnosti bezpečného sluchového členění artikulovaných slov na sérii přesné uspořádaných fonémů je předpokladem pro jejich adekvátní vyjádření především v ortografické složce jazyka za využití syntézy do podoby tzv. kinestetické melodie 10 ." Pokud dojde k narušení analyticko-syntetických ' Tamtéž pozn. 8, s. 56. 10 Tamtéž pozn. 8, s. 57.
procesů, vzniká negativní odraz v rozvoji schopností oblasti auditivní i vizuální. Poruchy nebo narušení auditivní analýzy i syntézy vytváří symptomatologii SPU. V případě sluchové analýzy se disharmonie ve většině případů projevuje vysokou frekvencí chyb v diktátech a také četným výskytem chyb čtenářských. Velmi obvyklé jsou i poruchy ve vizuální orientaci v prostoru a snížená schopnost vyjadřování. Problémy v oblasti auditivní analýzy jsou nezřídka provázeny nedostatečnou úrovní rozvoje jemné motoriky, obtížemi v procesech auditivní syntézy, popř. poruchami výslovnosti, významné je ovlivněna míra vizuální orientace v prostoru, ale i úroveň překreslování a přepisování (TFK-kopie). Problémy na poli auditivní syntézy jsou často provázeny obtížemi v oblasti vizuální a motorické. Narušení fonematického sluchu ovlivňuje pravohemisférové aktivity. Potíže v oblasti auditivní syntézy provázejí četné poruchy písma. Ojedinělou nezůstává ani snížená úroveň vyjadřovacích schopností. Přetrvává vysoká frekvence čtenářských chyb. Další zkouškou, která se podílí na diagnostice SPU, je vyšetření audiomotorické koordinace. Hodnoceny jsou kvalitativní složky rozvoje jemné motoriky, mezi něž řadíme pohyby s přesným frekvenčním uspořádáním vytvářejícím kinestetickou melodii. Vzájemná harmonie
a soulad se opírají o časové vztahy. Podněty jsou neřečové povahy a sledována je schopnost identifikace jednoduchých schémat, která obsahují dlouhé i krátké tóny. Při této zkoušce je zjišťována úroveň krátkodobé auditivní paměti pro neverbální podněty. Vyšetření je složeno z části percepční a reprodukční. „Relativně nejvyšši stupeň vyspělosti v percepci i reprodukci prokazují žáci s dysgrafií, naopak největší obtíže zaznamenáváme u žáků dysortografických"."
Slyšení a naslouchání v muzikoterapii Sluchová percepce úzce souvisí s procesem slyšení i naslouchání. Slyšení je proces, na némž se podílejí všechny části sluchového ústroji a zvuk je v mozku zpracován. Pro naslouchání je podkladem teorie multisenzoriálniho vnímání. Informace jsou zpracovávány mnoholokálně a naslouchání je zprostředkováno buňkami kostry, lebky, povrchu těla, kdy zůstává v činnosti sluchové ústrojí i mozek, který podněty vyhodnocuje. Vědomě je vnímáno spíše to, co je viděno, než to, co je organismu zprostředkováno ve formě zvuků. Z tohoto pohledu v muzikoterapii mluvíme o pojmu naslouchání. Při procesu naslouchání je vnímání zvuků zprostředkováno celým tělem. Je dobře znám fakt, že neslyšící lidé se dokáží pohybovat v rytmu hudby, ačkoli sluchové ústrojí nevykonává svou funkci správně. U takto " Tamtéž pozn. 8, s. 59.
postižených jedinců bývá často nadmérné rozvinuto nejen naslouchání, ale i další smysly, zejména hmat. Vytěsňování zvuků je přirozenou obranou organismu proti nadměrnému počtu zvukových podnětů. Pokud zvuk přesáhne určitou intenzitu, mluvíme o hluku, který je pro člověka škodlivým. Akustické zatížení organismu se za poslední desetiletí mnohonásobně zvýšilo a člověk je nucen zvuky vytěsňovat ve stále větší míře. Skutečnost, že většinu zvuků v n í m á m e podvédomé, zvyšuje zákeřnost a nebezpečí negativního působení tzv. akustického smogu. Mozek má tendence vědomě hluk vytěsňovat, presto na organismus škodlivé účinky působí. Neúměrná zvuková zátěž může mít za následek např. deprese, stresy, poruchy a civilizační nemoci. Ve výzkumu negativních účinků hluku došli vědci k závěrům, že hluk neohrožuje pouze nervovou soustavu, ale postihuje celý organismus (cévní systém, hormonální systém, látkovou výměnu, činnost, funkce orgánů apod.). Nadměrné vytěsňování zvuků může vést i k poruchám koncentrace, které jsou často spojovány se specifickými poruchami učení a chováni. Ve školách se mnohdy setkáváme se žáky, kteří nevnímají učitele, neustále jsou „mimo", nevědí, co pedagog říká. Jakoby si daný zvuk v podobě učitelova hlasu vypnuli. Stejně tak jsou „uzavřeni" zvukům, které na né útočí z mnoha stran. Jako obranu - zvukovou kulisu - často volí hlasitou hudbu.
která přehluší zvuky z okolního prostředí. Zavírají se do „svého svéta zvuků" a tato obrana může vést až k naprosté snaze o izolaci od okolí v podobé používání walkmanů a discmanů, které jsou nošeny při každé volné chvíli. Nadměrným používáním těchto přístrojů - zejména předimenzované hlasitou hudbou - je dáván organismu podnět k dalším obranným mechanismům. „Dobrovolni autisté", jak jsou tito lidé někdy v muzikoterapii nazýváni, se dostávají do uzavřeného koloběhu, který má za následek neustále se zhoršující dopad na zdraví. Člověk má schopnost si na určitou intenzitu zvuku (pokud nemluvíme o prahu bolestivosti) zvyknout a této hladině se přizpůsobit jakoby otupět. I. Poledňák v přednášce Hudba jako rizikový faktor řekl: „Často hudba lidem vytváří cosi jako únikový prostor, náhradní životní program. Lidé pak nežijí svým vnitřním životem, ale nechávají si své nálady, představy, životní obsah diktovat zvenčí, mnohdy právě hudbou. Hudba se jim stává jakousi drogou, bez níž nemohou být, ale která je přikovává k pocitovému a myšlenkovému stereotypu."
11
Reedukační techniky a muzikoterapie Reedukační techniky v oblasti sluchové percepce vycházejí z některých oblastí hudební pedagogiky Reč (paralingvistické aspekty řeči - melodie, artikulace, rytmus, tempo...) úzce souvisí s hudbou (hudební výrazové prostředky - melodie, rytmus, tempo...) Lze tedy usuzovat, že některé komplikace, projevující se v rovině jazykové (sluchová paměť, sluchová diferenciace, sluchová analýza a syntéza, vnímání a reprodukce rytmu...), je možné předpokládat i v oblasti hudebních schopností a dovedností (hudební paměť, rytmické cítění, sluchová cidivost a orientace v tónovém prostoru, sluchová cidivost k rozlišování jednotlivých vlastností tónů, sluchová komparace) 12 . Reedukační techniky sluchové percepce jsou zaměřeny na oblast naslouchání, sluchové p a m ě t i , cvičení auditivní diferenciace, sluchové analýzy a syntézy Do reedukačnich technik problémů sluchové percepce je nutno zařadit i cvičení na rozvoj obou mozkových hemisfér. „Levá hemisféra zpracovává přednostně řeč a melodii. Pravá hemisféra se prednostné zabývá
Práce zabývající se hudebními schopnostmi: SCHUTTEROVÁ, R. The Psycholology of Musical Ability. London, 1968. (Psychologie hudebních schopností). BENTLEY, A. Musical Ability in Childem and its Measurement. London, 1996. (Hudební schopnosti dětí a jejich měření), překlad Těplovova dfla Psychologie hudebních schopností (1965), Michelova práce O hudebních schopnostech a dovednostech (1966), publikace C.E. Seashora (1919, 1938) a M. Schoena (1940), Hargreavese, D.J.: The Developmental Psychology of Music. Práce Františka Sedláka (1974, 1978, 1989. 1990). Milana Holase (1980, 1982. 1983. 1990. 1994) a Ivana Poledňáka (1980).
zpracováním přírodních zvuků, rytmu izolovaných hlásek, které se též chovají jako přírodní zvuky"." Dětem s SPU může činit potíže porozumění mluvené řeči. Přestože poslouchají, dochází k snížené schopnosti soustředěného vnímání mluvené řeči a následného porozumění jejímu obsahu. Slovní pokyny při reedukaci musí být zcela srozumitelné, lehce pochopitelné, krátké a jasné. Problémy v oblasti sluchové paměti se mohou odrážet v nedostatečné zvládnutých procesech sluchové analýzy, syntézy či diferenciace. Obtíže v oblasti sluchové diferenciace se často projevují v písemném projevu. Pokud jsou hlásky nesprávně vnímány, mohou měnit význam slova, čímž negativně ovlivňují pravopis.
Výsledky výzkumu v oblasti sluchové percepce Metodika Hudba těla řeší problematiku SPU zejména z pohledu sluchové percepce. Metodika koncepčně navazuje na výsledky dlouhodobého výzkumu, který jsem zpracovala v rámci doktorandského studia na PdF MU v Brné. Tento výzkum ověřoval cyklus muzikoterapeutických cvičení, sestavených s cílem zlepšit sluchové percepce respondentů. Výzkum probíhal na devíti základních školách České republiky. Základní soubor tvořilo 280 respondentů ze 3.-9. třídy ZŠ, u kterých byly diagnostikovány pedagogicko-psychologickou poradnou problémy sluchové percepce. Úroveň sluchového vnímání byla hodnoce15
na na podkladě testů běžné užívaných v pedagogicko- psychologických poradnách. Testová baterie byla složena z diktátů, testů audiomotorické koordinace - sluchové percepce a reprodukce a z testů sluchové analýzy a syntézy. Respondenti byli rozděleni do čtyř skupin podle věku a obsahové náplně výzkumu. V experimentálních skupinách probíhal cyklus muzikoterapeutických cvičení; ve skupinách kontrolních to byl obvyklý edukační postup, sestavený podle metodických zásad pro výuku českého jazyka. S využitím statistických metod a počítačové techniky byl výzkum vyhodnocen. Potvrdil, že sestavený cyklus muzikoterapeutických cvičení vede ke zlepšení úrovně sluchové percepce Terapie potvrdila pozitivní vliv na mladší i starší respondenty. Klasické edukační metody používané běžné v hodinách českého jazyka pracují pouze s opakováním a procvičováním, popř. výkladem a zdůvodněním pravidel pravopisu, fonetiky a dalších jevů z oblasti lingvistiky. Ve cvičeních je pracováno s principem opakování; volba technik v oblasti rytmu a slyšení je zúžena na práci podle obvyklých metodických postupů. Základním rozdílem mezi cyklem cvičení formou terapie a formou edukace jsou metody volené v obou případech. Terapie - zejména v procesu naslouchání - používá uplatnění práce s tichem, se specifickými vokály a tóny a v neposlední řadě i se speciálními hudebními nástroji, podporujícími naslouchání. Vše je podepřeno
ZELINKOVÁ, O. Poruchy učení. Praha : Portál, 2000, s. 112.
cvičeními, která podporují koncentraci, paměť, spolupráci mozkových hemisfér. Nejprve je tělo uvolněno, roznasloucháno, a teprve pak dochází k cvičením s použitím jevů z oblasti lingvistiky. Terapie pro zlepšení úrovně sluchové percepce je pojata jako komplexní model, propojující všechny zmiňované okruhy na pozadí jevů českého jazyka, které jsou ovlivněny problémy v oblasti sluchového vnímání. Tento model je vložen do několika cvičení na podkladě prožitku. Jednotlivá cvičení nestojí izolované a nejsou zaměřena pouze na jeden okruh, ale splňují požadavky integrace zmiňovaných oblastí. Tento fakt je i jedním z důvodů, proč terapie trvá přiměřenou dobu pro optimální zlepšení sluchové percepce a žák není unaven a neztrácí koncentraci.
Výzkum a metodika Hudba téla Metodika Hudba těla navazuje na zkušenosti získané výše uvedeným výzkumem a dlouholetou muzikoterapeutickou praxí. Již v rámci popsaného cyklu muzikoterapeutických cvičení je možné pozorovat základní linii charakteristickou pro metodiku Hudba těla -způsoby muzikoterapeutické intervence 3S a posléze i muzikoterapeutické fáze 3 K ' \ Muzikoterapeutická cvičení - zejména v procesu naslouchání - používají uplatnění práce s tichem, se specifickými vokály a tóny 14 15
a v neposlední řadě i se speciálními hudebními nástroji, podporujícími naslouchání. Vše je podepřeno cvičeními, která podporují koncentraci, paméť, spolupráci mozkových hemisfér. Télo je uvolněno, roznasloucháno. Metodika Hudba těla nabídla možnost spojeni poznatků a zkušeností z předcházejících let z oblasti sluchové percepce i z muzikoterapeutické praxe u lidí s mentálním postižením a dovolila rozpracované poznatky zobecnit v uvedený metodický rámec. Tento rámec je pak podkladem pro možnost aplikace metodiky v rámci různých cílových skupin klientů napřič věkem i postižením". Terapeut vstupuje do terapeutického procesu v rámci metodické fáze 3K (koordinace, komunikace, kreativita) a intervenuje způsobem muzikoterapeutické intervence 3S (stimulace, spolupráce a seberealizace). Metodika Hudba těla zahrnuje nejen cvičení, která pomáhají rozrezonovat celý organismus, ale i techniky, podporující další oblasti ovlivňující úroveň sluchové percepce (koncentrace, paméť, spolupráce mozkových hemisfér atd.). V metodice jsou cvičení, která mají za primární cíl zvýšení úrovně sluchové percepce, ale zapomenuto není ani na motivaci klientů přímo při samotné realizaci cvičení. Děti a terapeut pracují s hudebními nástroji, jako jsou např. kantely. Výhodou těchto hudebních nástrojů je jejich jednoduchá
Srov. HUDBA TÉLA - česká muzikoterapeutická metodika (1. dfl). S důrazem na zachování specifiky práce s rozdílnými cílovými skupinami klientů (věk, druh a stupeň postižení, kontraindikace atd.).
ovladatelnost a „neokoukanost". Žáci takový hudebni nástroj většinou neznají a nový zvuk přiláká jejich pozornost. Zkušenosti s kantelami jsou pozitivní z několika pohledů. Žáci se na nástroj rychle naučí vybrnkávat jednoduché písničky, nebo je používán k harmonickému doprovodu písní. Kantely mohou být laděny i do pentatoniky, která klientům umožňuje snadnou kolektivní improvizaci. Obr. č. 1: Kantela:
Muzikoterapeutická cvičení 1. H A R M O N I C K Á Z R C A D L E N Í Cíl: rozvoj psychomotorické koordinace, naslouchání, záměrná pozornost, myšlení. Pomůcky: kantela (každý žák ve dvojicích má svou kantelu). Postup Technika Harmonického zrcadlení vychází z univerzálních komunikačních a terapeuticky cílených postupů, které využívají řeč těla (prostorová vzdálenost, gestika, mimika apod.) a neverbální párové interakce - v našem případě hru s hudebním nástrojem (kantela). Žáky rozdělíme do dvojic podle podobných tělesných i psychických dispozicí (specifik) a každému žákovi rozdáme jednu kantela Komunikace začíná vysláním signálu A- „dávání" (hra prsty přes struny kantely směrem od těla) prvního žáka (viz obr. č. 2 a 3) k druhému, naproti stojícímu žákovi, který harmonický souzvuk tónů kantely přijímá hrou na svou kantelu směrem k tělu - signál B - „přijímání" (obrázek č. 4 a 5).
Obr. č. 2: Signál dávání
- detail držení
Obr. č. 3: Signál přijímání
- detail držení
Obr. i. 4: Signál A - „dávání" a „přijímaní"
I i
Žákům prováděnou techniku slovné nepopisujeme (pouze předvedeme - terapeut a asistent), neboť cíleně pracujeme neverbálné a rozvíjíme tak vedle psychomotorické koordinace také záměrnou pozornost,
naslouchání, myšlení, neverbální komunikaci a spolupráci (viz cíle). Harmonické zrcadlení podporuje také empatii, která vychází z chápání vzájemné interakce mezi dvěma žáky nebo žákem a terapeutem
m
(asistentem). Při provádéní uvedené techniky je důležité bezpečné a klidné prostředí i důvěra mezi členy skupiny. Variace: Kantelu můžeme využít i při individuální práci s žákem, který má obtíže v oblasti hrubé (rozvíjíme fázovaný pohyb rukou) i jemné motoriky (uvolňujeme spasmus jemnou a plynulou „prstovou" hrou na kantelu). 2. KRUHOVÁ PULSACE Cíl: rozvoj koordinačních a komunikačních dovedností, záměrné pozornosti a myšlení Postup: Žák si vybere jednoduchý hudební nástroj, který je mu blízký, a chvíli si zkouší pohrát s jeho zvukem. Terapeut začíná (bez jakýchkoliv verbálních instrukcí) kruhovou pulsaci tak, že nechá „putovat" zvuk svého nástroje na jednu stranu po obvodu kruhu. Žák vedle něj zvuk přijímá, zahraje na svůj nástroj a posílá jeho zvuk dál sousedovi. Tak to pokračuje po kruhu, než se vystřídají všichni žáci. Tato technika je náročná nejen na pozornost, ale také na pohybovou koordinaci, komunikaci a skupinovou synchronizaci (náměty na pozorování). V dalších kolech připojujeme oční kontakt, čímž zvyšujeme účinek neverbální k o m u n i k a c e . Pohled mezi dvojicemi, které si mezitím vyměňují zvuk svých
hudebních nástrojů, může být obohacen o různé vokály, slabiky, slova, jména či nápévky (cílem je koordinace pohybová, sluchová, zraková a hlasová). Během rytmického putování pracujeme dále se změnou směru pohybu, tempa i dynamiky zvuku, přičemž sledujeme reakce a naladění skupiny. Variace: Žáci se otočí zády do kruhu, přičemž výše uvedený postup je totožný. Vzhledem k tomu, že nedochází k očnímu kontaktu členů skupiny, zvyšujeme intenzitu naslouchání. Žáci sedí čelem do kruhu, na hudební nástroj hrají za svými zády. Žáky rozdělíme do skupinek podle úrovně zvládání požadovaných úkolů. Kontraindikace: U postupů a technik, kde dochází k cyklickému opakování kruhových pohybů s nadměrnou tempovou a dynamickou gradací, je nutné dbát zvýšené opatrnosti (např. u žáků s epilepsií). 3. R E L A X A Č N Í PlSEŇ S EURYTMICKÝM POHYBEM C í l : rozvoj p s y c h o m o t o r i c k é koordinace, rytmického a tonálního cítění, relaxace Postup: Relaxační písně s eurytmickým" pohybem jsou inspirovány základními
" Eurytmie je postup (původem z antroposofie) při němž dochází k pohybovému „zviditelněni™ řeči a hudby.
jógovými postupy pro déti. Píseň nabízí variabilnost využití po stránce pohybové.
textové i hudební a lze ji zařadit do různých výchovné-vzdélávacích činností.
Motýl
Hudba a text M a n * B h c h i t k o v i A'
Text: Motýl tiše na svůj květ si usedá, byl to pro něj náročný den. Na kopretinu rád s pozdravem zamává a pak přijde po celém dni sen. Zavři si oči a s motýlkem poslouchej, bublá potok a šumí les. Cvrčci dohráli dlouhou píseň o jaru a do ticha si voní jenom vřes. Obr. č. 5: Motýl - pohybový doprovod:
D
Pohybový doprovod Stůj klidné. Ze stoje zvolna sedni na zem, srovnej nohy, napřim záda, v této poloze vydrž a vydechni. Takto seď, koleny mávej vzhůru a dolů, mávej koleny jako motýl křídly, přestaň mávat koleny a uvolni se.
Hudba těla - výstupy pro praxi Cílem metodiky Hudba téla není jen podrobný popis problematiky, ale na podklade teoretických a praktických zkušeností chce nabídnout pedagogům, psychologům, terapeutům, pracovníkům pedagogicko-psychologických poraden a dalším odborníkům muzikoterapeutická cvičení pro konkrétní praxi. Metodika Hudba téla a výše zmiňovaný výzkum se staly inspirativními zdroji pro Metodiku muzikoterapeutické intervence u klientů s SPU, která je podrobné popsána v knize „Muzikoterapie a specifické poruchy učeni" (Beníčková 2009). Kniha z nakladatelství Portál je zaméřena na cílovou skupinu klientů s SPU, metodika je doplnéna příklady z praxe, bohatý instrumentář muzikoterapeutických cvičení a technik je podkladem pro práci muzikoterapeutů i pedagogů.
Možnosti vzdělávání. Muzikoterapeutické metodiky. Akademie Alternativa Metodika Hudba téla, Metodika muzikoterapeutické intervence u klientů s SPU a MOST - metodika muzikoterapeutické intervence v logopedické péči jsou v současné době společné s dalšími metodickými přístupy, modely a metodami ( F M T - metoda, Werbeck metoda - škola odhalení hlasu atd.) přednášeny na Akademii Alternativa 1 7 - instituci, 17
která zajišťuje vzdělávání v oblasti terapií a je akreditovaná Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Kromě tříletého víkendového studia muzikoterapie, které je lektorsky zastoupeno odborníky z tuzemska i zahraničí, je nabízeno studium arteterapie, dramaterapie, psychologické biografie, emoční a kognitivní terapie a terapie hlasem. Lektorský tým tvoří vysokoškolští učitelé, terapeuté z praxe, lékaři, psychologové a další odborníci z tuzemska i zahraničí. Akademie Alternativa úzce spolupracuje se zahraničím (garance Chorvatsko, praxe studentů Itálie atd.) a také s institucemi v tuzemsku. Primárním cílem této instituce je vzdělávací činnost, sekundárné se pak věnuje činnosti osvětové a výzkumné". Metodiky jsou přednášeny v rámci tříletého studia muzikoterapie v bloku, který je zaméřen na speciální pedagogiku. Důraz je kladen na prožitkovou formu výuky s akcentem na individuální přístup ke každému studentovi. Součástí výuky jsou sebezkušenostní výcvik, tvořivé dílny, teoretické přednášky, supervize.
Závěr Druhý díl třídílného cyklu článků měl za cfl přiblížit čtenáři nejen problematiku sluchové percepce a muzikoterapie, ale nastínit možnosti širšího uplatnění metodiky Hudba téla u dalších možných cílových skupin. Cyklus článků o možnostech uplatnění muzikoterapie v rámci
www.akademiealternativa.cz Spolupráce s MAUT - Moravskou asociací uměleckých terapií, www.maut.cz
metodiky Hudba téla uzavře 3. díl s názvem Mentálni a kombinovaná postižení z pohledu metodiky Hudba téla. Literatura: BŘICHÁČKOVÁ (Beníčková), M. K problematice sluchové percepce v hudební pedagogice. In Musica viva in schola. Brno : Ped F MU v Brně, katedra hudební výchovy, 2002. BŘICHÁČKOVÁ (Beníčková), M. Lze cílenými hudebními aktivitami zefektivnit výuku českého jazyka a literatury? In Díváme se na hudbu. České Budějovice : JU v Českých Budějovicích, PdF, katedra hudební výchovy, 2002. BŘICHÁČKOVÁ (Beníčková), M. Problémy sluchové percepce z pohledu muzikoterapie Brno, 2005. Disertační práce. Masarykova univerzita v Brně. Pedagogická fakulta. Katedra hudební výchovy. BŘICHÁČKOVÁ (Beníčková), M. Vyu-
žití prvků muzikoterapie v hodinách hudební výchovy. In Psychologické aspekty hudební výchovy (ontogeneze. diagnostika, muzikoterapie. Olomouc: UP v Olomouci PdF. 2001. BŘICHÁČKOVÁ (Beníčková), M.; Vilímek, Z. Možnosti využití muzikoterapie při práci s žáky v základní škole speciální. Praha : IPPP ČR, 2008. ČERNÁ, M., a kol. Lehké mozkové dysfunkce. Praha: Karolinum, 2002. KOUKOLlK, F. Lidský mozek. Praha : Portál, 2000. MATÉJČEK, Z. Dyslexie - specifické poruchy učení. Jinočany: H-H, 1995. NOVÁK, J. Diagnostika vývojových poruch učení v českém jazyce Bratislava: Psychodiagnostika, 1994. ZELINKOVÁ, O. Poruchy učení. Praha : Portál, 2000. ZELINKOVÁ, O. Příspěvek k rozvoji sluchového vnímání. In Interpersonálna komunikácia a jej poruchy.
FRASER, J. (ed.). Účinné poradenství při terapii koktavosti. Praha : Portál, 2010. 112 s. ISBN 978-80-7367-689-6. Souhrn nejnovějších poznatků z oblasti terapie koktavosti. Pozornost je věnována rodičům koktajících dětí a dětem, dospívajícím i dospělým, kteří koktavostí trpí. Vedle popisu aplikací základních strategií autoři představují nedirektivní logopedickou intervenci. Kapitola, která je věnovaná problematice skupinové terapie dětí školního věku, nabízí v českém prostředí nové metody; důležitý faktor emocionálního zvládání projevů koktavosti reflektuje kapitola zaměřená na dospívající.
