PORUCHY VÝVOJE PLODU
Z. Kolář
2/3 – získané chromozomální poruchy 1/3 – mateřské vlivy (abnormální děloha, metabolické nemoci matky, intoxikace a infekce matky). TERATOLOGIE = věda o příčinách vývojových poruch
a nauka o zrůdnostech. Faktor způsobující poruchu vývoje se označuje jako teratogen.
O typu vrozené vady rozhoduje několik faktorů: - období vývoje, ve kterém teratogen působí
- intenzita působení teratogenu - délka doby působení teratogenu S postupujícím vývojem ubývá rozsahu a závažnosti poškození zárodku nebo plodu a snižuje se četnost
výskytu vrozených vad.
Teratogenetická perioda – kritické období, ve kterém vlivem působení teratogenu může dojít k zástavě vývoje určitého
orgánového systému. Nejkritičtější je období prvních 3 měsíců intrauterinního života. Každý teratogen má určitý biologický nebo farmakologický mechanismus, kterým vývojovou poruchu způsobí. Některé teratogeny působí převážně na jeden orgánový systém (hovoříme o neurotropismu, kardiotropismu apod.). Výsledkem působení teratogenu může být smrt, zpomalení růstu, malformace, funkční porucha.
Prokázané lidské teratogeny: virus rubeoly, listérie, toxoplasmy, Treponema palidum, cytostatika, některá antiepileptika, thalidamid, těžké kovy, alkohol, záření, podezřelé jsou retinoidy.
Obecná terminologie poruch vývoje varieta = většinou fyziologická malá odchylka od normálu anomálie = malá, poměrně častá odchylka, která může způsobit funkční poruchu malformace = závažnější porucha morfologického uspořádání tkáně nebo orgánu monstrum = zrůda – hrubá deformace tvaru těla plodu.
RŮZNÉ VROZENÉ VADY MOHOU BÝT DŮSLEDKEM PŮSOBENÍ JEDINÉHO TERATOGENNÍHO AGENS A NAOPAK.
Formální dělení poruch vývoje plodu: 1) poruchy v období blastogeneze (blastopatie) 2) poruchy v období embryogeneze 3) poruchy v období fetogeneze (2.-3. trimestr)
PORUCHY V OBDOBÍ BLASTOGENEZE (BLASTOPATIE)
Všechny buňky 2 až 4 buněčné blastomery jsou rovnocenné. Mohou dát vzniknout identickým jednovaječným dvojčatům až čtyřčatům. Podle toho, kdy došlo k oddělení buněk vznikají: gemini bichoriati biamniati (2 placenty, 2 amniální dutiny) gemini monochoriati biamniati gemini monochoriati monoamniati Dvojčata mohou mít společný placentární oběh. Pokud je oběh u jednoho vyvinut lépe, jeho růst je rychlejší. Může rovněž nastat situace, kdy se u jednoho cévní systém a srdce nevyvine vůbec Vzniká tzv. acardius.
Zásahem teratogenu během tvorby blastocysty dojde k neúplné separaci, a tím ke vzniku podvojné zrůdy – monstrum duplex (laicky siamská dvojčata). Tyto mohou být a) stejné – symetrické, b) jedna menší – asymetrické. Roviny symetrie obou stejných jedinců mohou být 2 (disymetrické) nebo 1 (monosymetrické). Příklady symetrických zrůd: thoracopagus, sternopagus, xiphopagus, pygopagus, ischiopagus, craniopagus, prosopocephalothoracopagus = Janus (římský bůžek na rozcestích se dvěma obličeji) – splynutí hlav a hrudníků s obličeji obrácenými k ramenům, dicephalus atd.
Příklady asymetrických zrůd: (větší se označuje jako autosit, menší jako parazit) epignathus (parazit zakotvený na spodině lební a vyčnívající ústy autosita), parazitický thoracopagus, parazitický pygopagus, fetus in feto (vnitřní parazit, např. v břišní dutině). Pozn.: Hrubě zevně deformovaní jedinci (monstrum simplex), jako jsou např. anencephalus, situs viscerum inversus apod., vznikají až během embryogeneze, resp. fetogeneze.
PORUCHY V OBDOBÍ EMBRYOGENEZE
Týkají se zpravidla jednoho orgánu nebo několika tkáňových systémů. Teratogen poškodí diferenciaci v určitém “uzlovém bodě”, který řídí formování a vývoj orgánu. Rozlišujeme následující stupně poruch: ageneze – nepřítomnost orgánu i jeho základu, aplasie – nepřítomnost orgánu se zachováním jeho základu, hypoplasie – neúplné vyvinutí orgánu projevující se menší velikostí, dysrafie – neúplné uzavření (např. spina bifida), poruchy involuce – perzistence embryonálních struktur, poruchy rozdělení – blok apoptózy (např. syndaktylis), atresie – vrozená neprůchodnost dutých orgánů (např. jícen, ureter), ektopie – umístění mimo normální polohu, heterotopie – umístění v diferencované tkáni jiného typu, dystopie – retence v průběhu vývojové cesty (testes v dutině břišní).
PORUCHY FETOGENEZE (2. až 3. trimestr)
Orgány jsou již vytvořeny, probíhá jejich zrání (s výjimkou mozku). V tomto období vznikají deformace – poruchy
tvaru a přemístění orgánů tlakem nebo tahem.
VROZENÉ CHROMOZOMÁLNÍ PORUCHY
Frekvence 0,59 % živě narozených dětí. Downův syndrom – trisomie 21. chromozomu Mongoloidní vzhled, brachycefalie, rozštěpy rtů a páteře, u 40 % vrozené vady srdce, krátké prsty, hypoplasie a malformace genitálií, malý vzrůst, IQ 25-50. Edwardsův syndrom – trisomie 18. Chromozomu Protažená okcipiální část hlavy, mikrostomie, mikrognatie, malformované uši, malformace ledvin, u chlapců hypostadie, hernie, u 15 % rozštěpy rtů a patra, u 85 % vrozené vady srdce, u 15 % dextropozice srdce, psychomotorická retardace, jen 10 % dětí přežívá 1. rok života. Patauův syndrom – trisomie 13. chromozomu Mikrocefalie, u 80 % malformace CNS, u 70 % rozštěpy rtů a patra, malformované uši, u 80 % vrozené srdeční vady, mnohočetné hemangiomy, polydaktylie, anomalie urogenitálu. Syndrom kočičího křiku – delece p raménka 5. chromozomu Anomálie hrtanu způsobující mňoukavý pláč, mongoloidní oči, měsíčkový obličej, psychomotorická retardace. DiGeorgeův syndrom – delece q raménka 22. chromozomu Truncus arteriosus communis, aplasie thymu, hypoplasie až úplná aplasie příštitných tělísek, funkční abnormity T lymfocytů. de Grouchyho syndrom – částečná monosomie p 18. chromozomu
CELKOVÉ PORUCHY RŮSTU
Nanosomie – méně než 130 cm Gigantismus – více než 200 cm Obě odchylky mohou být: proporcionální a dysproporcionální A. Proporcionální primordiální – rodový znak, liliputánství, afričtí Pygmejové hypofyzární – Paltaufův trpaslík infantilní nebo hypogenitální – nanosomní trpaslík, eunuch = hypogenitální gigant sekundární – nanosomie kardiální, renální apod. B. Dysproporcionální chondrodystrofický trpaslík – achondeoplasie hypothyreotický trpaslík rachitický trpaslík akromegalie versus gigantismus
