SPÁLENOPOŘÍČSKÝ ZPRAVODAJ
15. ročník
6.
Červen 2005
O Největších Češích Zajímavou českou vlastností, které si všímají i mnozí cizinci, je stálý sklon ke stěžování si. Je za tím snad trochu pověrčivosti – „abychom to nezakřikli“ i po generace tradované opatrnosti – „nechval dne před večerem.“ A média nám každodenní porcí „špatných zpráv“ dávají mnoho podnětů k tomuto postoji. Ono stálé stěžování bychom určitě neměli brát příliš vážně, spíše jako náš folklór či námět k začátku konverzace. Když si totiž začneme každé negativum připouštět, bude to škodit našemu zdraví. A možná bychom si mohli občas začít všímat si i dobrých zpráv. Pro mě byla takovou dobrou zprávou soutěž NEJVĚTŠÍ ČECH. O lidech a náladě v Čechách řekla určitě více než mnohé volby a průzkumy veřejného mínění. K soutěži, která předtím proběhla v mnoha zemích, jsme se postavili opravdu po česku, s dávkou humoru. Málem se Největším Čechem stal Čech neexistující. Milovaný Jára Cimrman, opředený nostalgií po starých časech donkichotstvím, vlastenčením, provinciálností i pokrokářstvím - a mnoha jinými vlastnostmi, Jára – symbol české sebeironie. Poté, co bylo nutné nominovat pouze postavy skutečné, vzali lidé soutěž opravdu vážně. Když dnes někdo v Čechách prohlásí, že je vlastenec, dočká se jistě nálepky Járy Cimrmana a uvidí kolem sebe výrazné ťukání na čelo. A tak přestože se o vlastenectví mluvit nesluší, je přítomno hluboko v nás. Soutěž Největší Čech to plně prokázala. Už výběr osobností na prvních deseti místech byl unikátní. Umím si představit, že by soutěžní výsledky rádi popsali i někteří z nejvýše nominovaných. Božena Němcová by snad napsala citově zaujatou esej, Werich by vysypal z rukávu -1-
text ironické písně a Karel Čapek by možná v několika fejetonech popsal, jak osobnosti vidí človíček z Vinohrad, Jinonic, či z „Jetelové Lhoty.“ Karel IV. – Největší Čech. (Byl i mým favoritem). Čím to, že nás tolik oslovuje po více než 600 letech? Je to dochovanými památkami? Karlův most, část katedrály, univerzita, hrady? Císařský titul? Karel IV. – Lucemburk a Přemyslovec, byl fascinující osobností. Měl výlučné, ale rozhodně ne ideální dětství. Jako dítě byl otcem vězněn a pak natrvalo odloučen od matky. V mládí získal vzdělání, které měla jen hrstka lidí v Evropě, stal se zdatným rytířem a bojovníkem a brzy pocítil velkou odpovědnost za neznámou zemi, z níž pocházel. I svůj zájem a péči o rozvoj Čech a Moravy si musel na otci vynutit. V českých zemích se nejprve tvrdě zaměřil na „bezpečnostní situaci“. Poté vyřešil „obchodní bilanci a schodek královského rozpočtu“, vytvořil tržní prostředí a zajistil dopravní propojení zemských cest, zajištěných královskými hrady. Současně vytvořil pevný „legislativní rámec“ a pro rozvoj ekonomiky zajistil investiční pobídky (cizinci, Židé) a stabilizoval peněžní trh (měšťanstvo). Pro velká města vytvořil územní plány a vrhl se do rozsáhlých státních investic, jimiž podpořil ekonomický růst. Uvolnil imigrační politiku, tím pomohl „přílivu mozků“ a upřednostnil investice do školství založením univerzity. V zahraničně politické oblasti dokázal vytvořit z „bezpečnostně nestabilní“ střední Evropy prosperující klidnou oblast a sám se stal římským císařem – nejvýše postaveným vládcem Evropy. Na jednu vládu je toho opravdu hodně, a to v době středověku, kdy se vše dělo „energeticky nenáročně“ a každá zpráva se šířila maximálně rychlostí koňské jízdy. Trochu nepatřičně používám termíny dnešní politiky. Ale je tak zřejmé, že ve správě státu není ani dnes „nic nového pod sluncem“. Ale Karel nebyl jen jedním z vládců v historii Evropy. Byl tím, který vytvořil vizi českých zemí a dokázal ji z velké části naplnit. Byl hluboce věřícím křesťanem. Každé těžké a „pragmatické“ rozhodnutí zvažoval v modlitbě. A svůj život stále poměřoval z hlediska věčnosti. Dokázal si najít čas na rozjímání, rozmýšlení, na uvědomění si svých činů a provinění. Chtěl, aby České země byly centrem křesťanské Evropy. Podpořil dávnou úctu a stanovil, že pravým vládcem Čech je svatý kníže Václav a královskou moc vždy jen propůjčuje panovníkovi. Proto nová královská koruna spočívala u ostatků svatého Václava a panovník ji získával pouze na dobu korunovace. Karel se snažil získat pro Čechy přízeň a přímluvu i jiných světců, a tak podle dobového cítění shromáždil v zemi – zejména na Karlštejně řadu ostatků a relikvií. Čechy měly arcibiskupství, přešlo k nám několik řádů a snad každá vesnička měla gotický kostel, typický svým směřováním vzhůru. Gotika u nás zapustila kořeny tak, že se na venkově (Sedlčansko) stavěly gotické stodoly ještě v 19. století. Jsem přesvědčen o tom, že právě pevná vláda, smysl pro hospodaření a potřeby lidí, to vše spojené s duchovním nadhledem, pokorou, se vztahem ke své zemi a s jasnou vizí do budoucna způsobila, že odkaz Karla IV. je tak patrný i dnes, po mnoha staletích. Titul otce vlasti z 19. století je jistě na místě. Tomáš Garigue Masaryk je reprezentantem jiné tradice. Svým jednáním vždy naplňoval Husovu úctu k pravdě tak, jak stanovilo jeho prezidentské heslo -2-
„Pravda vítězí …..“. Dokázal to již v 19. století, kdy se jasně postavil proti národním mýtům – rukopisům (staré rukopisy nalezené v 19. století měly dokládat dávnou historii českého písemnictví a byly s největší pravděpodobností vytvořeny na začátku 19. století). Masaryk v boji o rukopisy obhajoval proti většině, že zdravý národ musí stát pouze na pravdě o sobě a své historii a nemůže historii nijak přikrašlovat a upravovat. Otevřeně se také postavil proti skrytému rasismu mnoha Čechů i v rakouské justici, kdy se postavil za neprávem odsouzeného Žida, pana Hilsnera (byl odsouzen za údajnou rituální vraždu mladé dívky). Svým zásadným postojem a důrazem pouze na pravdu a důkazy si vysloužil nejen uznání, ale i mnoho nenávisti „potrefených“. Těmito postoji a svým křesťanským přesvědčením naplňoval odkaz Mistra Jana Husa a celé Českobratrské a evangelické tradice. V době 1. světové války prokázal rozhodnost a schopnost diplomacie a stal se tak zakladatelem samostatného Československého státu. Stát postavil na zdravé základy požadavku pravdivosti, svobody a demokracie – (rozhodně odsoudil komunismus) a požadavku mravního jednání. Jeho odkaz byl velmi živý i v těžkých dobách 2. světové války i dlouhého období poválečného komunismu a je živý dodnes. Jeho požadavek na lidi veřejně činné „Nebát se a nekrást“ je stejně platný dnes i v budoucnosti. Třetím Největším Čechem se stal Václav Havel. I ve světě je unikátní takto vysoká nominace žijící osobnosti. Václav Havel byl také po celý život věrný svým názorům a nikdy se je nebál prezentovat i přes stálé sankce a perzekuce v období „normalizace“ 70. a 80. let. I on prokázal státnickou schopnost jak v revoluční době roku 1989, tak v době své prezidentské funkce. Vždy pevně vycházel z přesvědčení, že práva každého jednotlivce musí být nejen veřejně vyhlášena, ale také dodržována. Ve svých dílech velmi oslovil a ovlivnil světovou veřejnost. Dokázal, že nově vzniklá Česká republika získala ve světě respekt a dnes již samozřejmé přijetí. Václav Havel přesně pojmenoval problémy dnešního globalizujícího se světa se všemi jeho problémy a riziky a vždy se zasazoval o to, aby ten nový „nadnárodní“ a zmechanizovaný svět s velkými ekonomicko politickými vazbami neničil lidská práva a svobodu každého z nás. Jeho varování, názory a postoje budou stále aktuálnější. Co říci závěrem? Anketa byla velmi přínosná, byla nejen pobavením, ale dala nám mnohé náměty k přemýšlení. A na prvních třech místech se objevili představitelé všech základních proudů našeho myšlení. Všichni státníci také dokázali prosadit své myšlenky i v politické praxi. A tyto tři proudy myšlení se často dohadují i doplňují v každém z nás. Možná bychom si měli dát předsevzetí dozvědět se o „Největších Češích“ ještě něco dalšího. Velikou inspirací mohou být knihy snad největšího českého myslitele – také nominovaného Jana Amose Komenského. Č.P.
A hořel snad i kámen … -3-
V letošním roce jsme vzpomínali významného 60. výročí ukončení 2. světové války a vítězství nad fašismem, které se tak výrazně zapsalo do novodobé historie našeho národa; těžké boje, strádání, bída a hlad, utrpení, žaláře a koncentrační tábory, ranění a mrtví … Byly úspěchy, ale byly i prohry. Snad největší z nich byla tragedie z června 1942, která nese jméno Lidice. V archivu nacistického protektora v Praze byl po válce nalezen svazek spisů, které se vztahují k heydrichiádě. Byl tam i originál návrhu zprávy o zločinu v Lidicích od pracovníka gestapa Wolfa, který 10. června 1942 podával žádost nacistické policii v Berlíně, aby tato zpráva, vypracovaná z příkazu K. H. Franka a za souhlasu Kurta Daluega, mohla být uveřejněna. Německý tisk přinesl pak 11. června tuto zprávu : „… Za pátrání po vrazích SS Obergruppenführera Heydricha byly zjištěny nezvratné důkazy, že obyvatelstvo obce Lidice u Kladna poskytovalo podporu a pomoc okruhu pachatelů. Příslušné důkazy byly zjištěny bez pomoci místního obyvatelstva …. Jsou zde i nálezy protistátních tiskovin, skladišť zbraní a munice, ilegální vysílačky …. Obyvatelé obce jsou v aktivních službách nepřátelských v zahraničí …. Protože se obyvatelé svou činností a podporou vrahů R. Heydricha co nejhrubším způsobem provinili proti vydaným zákonům, byli dospělí muži zastřeleni, ženy dopraveny do koncentračního tábora a děti dány na náležité vychování. Budovy v obci byly srovnány se zemí a jméno obce vymazáno…. „ Poválečné soudní procesy s K.H.Frankem dokázaly, že všechna obvinění byla zcela vymyšlena! Jak to tedy opravdu bylo? Záminkou k celé tragedii byl dopis, který 3. června, šest dní po atentátu, došel do slánské továrny na baterie pro dělnici Annu Maruszákovou. Psal jej Václav Říha, který jako ženatý chtěl ukončit svou utajovanou známost. Adresátka pro nemoc nebyla v práci a dopis dostal továrník Pála. Neoprávněně ho otevřel a četl : „Drahá Aničko, promiň, že Ti píši tak pozdě a snad mne pochopíš, neboť víš, že mám mnoho práce a starostí. Onoho osudného dne jsem spal někde na Čabárně. Jsem zdráv. Na shledanou tento týden a pak už se neuvidíme. Milan.“ Továrník Pála je udavač, chápe se příležitosti a zvedá telefon – četnictvo a pak i gestapo se rozjíždí naplno … Maruszáková při výslechu udává, že pisatele dopisu nezná jménem; měla prý jen od něho vyřídit pozdrav v Lidicích u Horáků, že Pepík je zdráv, aby neměli žádné obavy …. Gestapák Felkl hned kombinuje : Maruszáková se stýká s Horákem, ten byl v zahraniční armádě, teď byl shozen do Čech – a provedl atentát! A ještě v noci přijíždí do Buštěhradu zástupce kladenského gestapa Thompsen. Telefony zvučí na všech stranách a svolávají nacistické četnictvo a gestapáky z Kladna i z Prahy. Prohledávají, vyslýchají, zatýkají. Je zatčena Maruszáková i Říha – jde sice jen o milostný vztah, ale rozjetá policejní mašinerie se nezastavuje a K.H.Frank píše do Völkischer Beobachtu : „ … Zločinecké, říši nepřátelské živly budou v českém národě vymýceny. Když Reinhard Heydrich vydechl v ranních hodinách dne 4. června 1942 svůj mladý, vřelý život a já s Oberstgruppenführerem Daluegem jsme dleli u něho, přísahali jsme si, že splníme odkaz svého kamaráda. Jeho směrnice bude dodržena!“ A jaká to byla směrnice? „Dne 9. června 1942 v 19,45 hodin mi sdělil (říká zpráva policejního velitele Horsta Böhma) gruppenführer K.H. Frank telefonicky po rozmluvě s Hitlerem, že s obcí Lidice má být naloženo takto : 1) Všichni muži mají být zastřeleni, 2) všechny ženy mají být poslány do koncentračního tábora, 3) děti mají být shromážděny a pokud jsou schopny poněmčení, dodány do SS rodin v Německu; ostatní do jiné výchovy, 4) obec má být vypálena a srovnána se zemí!“ Tuto zprávu pak Frank vlastnoručně signoval 12. června 1942. Na prahu dne 10. června 1942, brzy po půlnoci, začala zlá zločinná nespravedlivá akce (šéf kladenského gestapa Harald Wiesmann při svém procesu po válce přiznal, že ony lovecké pušky a munice „nalezené“ ve mlýně, přivezlo do Lidic gestapo z Prahy. Stejně tak nebylo prokázáno, že „nalezená černá skříňka byla ilegální vysílačka!). Ráno pak shromáždili gestapáci na Horákově -4-
statku 173 lidických mužů a hned je také na zahradě u statku popravili. Lidické ženy byly i s rozespalými dětmi nahnány do školy; pak je přemístili do připravených nákladních aut do Kladna a pak na nádraží a vlakem do koncentračního tábora Ravensbrück – děti ovšem matkám odebrali s tím, že pojedou za nimi autobusem. Odvezli je ovšem docela jinam a matky se už s nimi (až na několik málo výjimek) nikdy nesetkaly. Lidice byly vypáleny, trosky zdí srovnány buldozery se zemí a celá plocha přeměněna na obilné pole. A jméno Lidice vymazáno. Lidice nebyly bohužel zdaleka jediné. Byly i Ležáky, Javoříčko, Třešť, byla i Ploština …. Václav Karásek
____________________________________________________ „Životem vedla je láska“ Zásluhou paní Marie Pelikánové, emeritní vedoucí spálenopoříčského kina, jsme mohli uspořádat o loňských Dnech památek jedinečnou výstavu filmových plakátů a zároveň tak oslavit 75 let od zahájení promítání kina v nové sokolovně ve Spáleném Poříčí. Dodatečně připojujeme drobnou vzpomínku k zahajovacímu datu a to 1. listopadu 1929. Zachoval se totiž plakát na toto představení, který je jedinečným dokladem k relativně nedávné historii našeho města. Nadpis této vzpomínky je zároveň názvem prvního filmu, který u nás promítala Deglova filmová společnost. V její produkci film vznikl v roce 1928. Podtitul filmu zní doslova : „Román lásky o sedmi dílech. Jeden z nejlepších českých filmů, v hlavních úlohách Suzanne Marwille a J.W. Speerger.“ K těmto stručným údajům z plakátu mohu připojit několik vysvětlení, která mapují zlatý věk němého filmu v ČSR. Deglova produkční filmová společnost vznikla v roce 1919, kdy byly v Praze povoleny celkem 22 společnosti. Deglova patřila k těm lepším a trvalejším, protože jejím režisérem byl Josef Rovenský. Ten byl sice lepším hercem než režisérem, ale tento film náležel k jeho dobrým, hlavně zásluhou obou hlavních hvězd. Ty patřily skutečně k nejlepším v závěru éry němého filmu. Ženská představitelka s uměleckým jménem S.Marwille byla Češkou Martou Schölerovou, ženou krásnou, elegantní a inteligentní, která se stala později manželkou režiséra Martina Friče. Podílela se dokonce na tvorbě jeho filmových scénářů. Mužský hrdina byl rovněž Čech, vyučený sice kamnářem, ale velmi zdatný divadelní amatér a mim. Za němé éry účinkoval v 80 filmech, ale nezvládl film zvukový. V něm hrál pouze epizodní drobné role. Poslední poznámku uvádím k autorovi předlohy, kterým byl Bohumil Zahradník – Brodský, autor stovky příběhů ze společnosti ve stylu červené knihovny. Podle čtyř vznikly němé filmy a mezi nimi byl i ten první spálenopoříčský. Autor byl ministerským radou na ministerstvu školství. Zpracováno ve stručnosti podle knihy Luboše Bartoška, Náš film. Škoda, že předloha k filmu z pera pana ministerského rady bude asi dnes nedostupná. Mohli bychom porovnat úroveň literárních výplodů pracovníků ministerstva školství kdysi a dnes. PS. : Slovo „emeritní“ vysvětluje slovník cizích slov jako ve výslužbě, ale také zasloužilý, což v případě paní Marie Pelikánové je ten správný výraz. Ing.M.Tupý
NEZAPOMEŇTE, -5-
LETNÍ KINO PROMÍTÁ JIŽ ZA NĚKOLIK DNÍ Letní kino ve Spáleném Poříčí si získává stále více příznivců. A není divu, dojem z napínavého děje filmu umocňuje podmanivá atmosféra zámku. A že občas prší a je zima? Věřte nebo ne, i nepohoda zintenzivňuje prožití filmového příběhu. Začátky všech představení od 21:30 hod. Nezapomeňte a přijďte na : 27. 7. Úžasňákovy 28. 7. Snowboarďáky 29. 7. Letce 30. 7. Horem pádem 31. 7. Román pro ženy 1. 8. Příběhy obyčejného šílenství 2. 8. Řadu nešťastných příhod 3. 8. Krev zmizelého _________________________________________________________________
VYHODNOCENÍ SOUTĚŽ O VOLNÉ VSTUPENKY 1. kategorie : 1. - 3. třída 1. David HULEC 2. Anna KRAMLOVÁ Marie MUCHOVÁ Jiří JANEŠ 3. Kateřina MOŠNOVÁ
3.A 1.A 2.A 2.A 3.A
1. Martin PELIKÁN 2.Veronika ŠMOLÍKOVÁ 3. Andrea KARÁSKOVÁ 4. Josef HOUŠKA 5. Lenka VYLETOVÁ
5.B 5.B 4.A 6.A 5.B
2. kategorie : 4. - 6. třída
3. kategorie : 7. - 9. třída 1. Ivana ŠULCOVÁ 9.A ______________________________________________________________________________
Všichni výherci získali volnou vstupenku na film podle vlastního výběru na letním filmovém festivalu ve dnech 27.7. - 3.8.2005. Soutěže se zúčastnilo celkem 33 dětí, počet vstupenek rozdělených v jednotlivých kategoriích závisel na počtu účastníků v každé kategorii.
Všem soutěžícím děkujeme za účast, vítězům blahopřejeme a se všemi se těšíme nashledanou v kině nebo příští rok opět při soutěži ! Podle slibu z minulého čísla upřesňujeme program letního kina : -6-
2. srpna uvedeme americký film Řada nešťastných příhod. Přestože název tomu vůbec nenapovídá, jedná se o komedii pro děti ! Tento film byl natočený podle velmi úspěšné stejnojmenné série knih, kterou v ČR vydává nakladatelství Egmont, na jehož prodejní výstavu v Informačním centru
Vás také srdečně zveme ! _____________________________________________
Největší Čech ! Tato široce založená a dobře propagovaná anketa skončila 10. června finálovým televizním večerem. Určila nejen Největšího Čecha, ale také nejlepšího advokáta desítky finalistů. Mám zato, že finálový večer potvrdil také nejlepšího českého moderátora Marka Ebena. Protože hlasovalo víc než čtvrt milionu Čechů, myslím, že to byla anketa dostatečně reprezentativní i statisticky významná. Vítěz Karel IV. a advokát druhého v pořadí T. G.Masaryka Zdeněk Mahler byli i moji favorité. Pár slov si dovolím i k celkovému zhodnocení ankety. V první stovce se vyskytly fantastické výstřelky, avšak finálová desítka dokázala vysokou úroveň jak znalostí respondentů ankety, tak i jejich střízlivostí a uvědomělým zvažováním „velikosti největšího Čecha.“ Jistě k tomu přispělo televizní představování finalistů i advokáti jednotlivých vyhodnocených. Bylo to jedinečné vyučování české historie, literatury a hudby. Teď k samému vlastnímu hodnocení. Pominu – li Karlovo císařství, vliv na rozmach Prahy i českých hradů, jeho univerzitu, což všichni Čechové znají, dostávám se jako obvykle k mému Spálenému Poříčí. Karel IV. se narodil roku 1316. Byl sice Čech jen po matce, Elišce Přemyslovně, protože otec Jan byl Lucemburčan. Ale o naši zemi se staral dobře, česky znal rovněž dobře, přestože znal také latinsky, německy, italsky a francouzsky. V době jeho vlády bylo naše Poříčí zbožím pánů ze Švamberka nebo Krasíkova u Konstantinových Lázní. Jeden ze Švamberků byl komořím na Karlově císařském dvoře, další byl krajským hejtmanem a sudím a celkově byli Švamberkové nejbohatším rodem v západních Čechách. Koupili Poříčí asi v roce 1360 a prodali je v roce 1391. V kupní smlouvě, kterou sepsali s budoucím novým vlastníkem Jindřichem z Elstrberka je doslova psáno : „Městečko ze vsi vyrostlé podle cesty“ (uvádí Davídek ze zdroje Šimák, Středověká kolonizace, strana 1011). Je tedy jasné, že za blahodárné vlády Karla IV. a dobrého spravování Švamberky, milci Karlovými, se stalo naše Poříčí městečkem a mezi městečky je uvádí také autor knihy České město ve středověku na mapce mezi asi třemi sty dalšími v Českém království kolem roku 1400. Proto jsme s mojí manželkou hlasovali pro Karla IV., císaře svaté říše římské, kurfiřta, krále českého, německého, lombardského a arelatského, markrabího moravského a lužického, markrabího braniborského, vévodu slezského a falckého (Karlův plný titul podle knihy Čeští králové, život a vláda) a pro mne Největšího Čecha. Nejen rodem, ale činy. Ing.M.Tupý
-7-
Vzpomínání Jen v mlhavém oparu vzpomínek se mi při poslechu vyprávění jednoho lékaře o mládí v rozhlase, mihnul místní poříčský obecní bubeník, který chodíval po městě, na určitých místech zastavil, zabubnoval na malý bubínek a pak přečetl hlášení. Poté pokračoval na další obvyklá místa po městě. Bubínek nosíval na koženém řemeni přes rameno. Co je však zajímavé, pamatuji si, že se jmenoval Vašíček. My děti jsme za ním často běhaly od „štace ke štaci“ a sledovaly jeho bubnování. Zprávám jsme ani mnoho pozornosti nevěnovaly. Stejnou mlhou mám zahalenu postavu dalšího bubeníka, starého pana Motyky. Zda byl dřív, nebo později než Vašíček, nevím. Kupodivu jsem shledal, že i moje o tři roky mladší manželka si bubeníka Vašíčka pamatuje. Chodívala poslouchat jeho zprávy spolu s učnicemi své matky, švadleny. Asi to byla jedna z mála tehdejších atrakcí v našem poklidném městečku. Takto vypadalo tehdy, (ale nevím kdy), informování veřejnosti vedením obce. Když jsem však prošel pamětní knihu města, našel jsem v ní historii místního rozhlasu – tenkrát obrovské vymoženosti, kterou bylo možno nazvat přímo informační explozí. O rozhlasu až někdy příště.
*
*
*
Jsem zklamán ! Jsem zklamán knihou Jana Kumpery Dějiny západních Čech s podtitulem Od pravěku do poloviny 18. století. Kniha vyšla na podzim loňského roku. Jsem zklamán tím, že v knize o více než 360 stranách jsou pouhé tři zmínky o našem Spáleném Poříčí a to ještě dost nepodstatné. Proto je náš regionální historik Václav Davídek zmíněn v úvodu ke knize pouze obecně a v soupisu použité literatury vůbec není uvedeno použití jeho děl. A mimo to mám dojem, že se musel v hrobě obracet, protože o jeho rodné Lipnici je v knize uvedeno, že po třicetileté válce získal Lipnici Jan Hertvík Nostic. V rejstříku, kterým je kniha vybavena, je uvedena v místních jménech Lipnice (P-J). Ale uvedené jméno majitele se u naší Lipnice nevyskytuje ani u Davídka, ani u Augusta Sedláčka v jeho geniálním díle Hrady, zámky a tvrze české, díl 13. Nosticové podle Sedláčka seděli na Sokolovsku, Loketsku a Kašperku mezi roky 1600 – 1850. A právě v Sedláčkovi na straně 29 je uvedena v jejich majetku Lipnice, německy Limnic. Jde tedy jednoznačně o omyl v rejstříku, kde má být Lipnice (SO), to je okres Sokolov. Začal jsem svoji recenzi amatéra – historika trochu zhurta, ale musím připustit, že Kumperova kniha podává celkový obraz na obrovský úsek historie našeho kraje vcelku přehledně a podrobně a je to jejím hlavním kladem. Zejména obdivuji doplnění jednotlivých historických epoch zhodnocením uměleckého vývoje příslušné doby. Zkrátka doporučuji k přečtení. A Kumperovo opomenutí „malé Davídkovské metropole – Spáleného Poříčí“ uznávám. Nejsme pupkem Čech, ba ani západních. O to víc se musíme snažit zviditelnit naše městečko v památkové péči, po kulturní a společenské, ale i po sportovní stránce. Snad do příštích dějin západních Čech moderní doby pronikneme výrazněji. Ing.M.Tupý
Sportovní příloha Kopaná : -8-
Vážení sportovní přátelé, s příchodem léta se zavírají pomyslná dvířka za všemi fotbalovými soutěžemi a nastal čas bilancování. Náš FO má v soutěžích tři týmy a tak se v krátkosti podívejme, jak se jim v právě uplynulé sezóně vedlo : Začněme žáky, kteří hráli Krajskou soutěž ( KS ), skupinu B : Po podzimu, kdy získali 10 bodů přezimovali na 11.místě tabulky a čekal je boj o záchranu. V jarní části sezóny ale podávali velmi dobré výkony a bez problému se v KS udrželi, když s 31 body obsadili pěkné 10. místo za 9 výher, 4 remízy a 13 proher, skóre 27:43 . Výkony žáků jsou příslibem do budoucna pro náš fotbal. Jarní výsledky žáků : S.P. - Švihov 0:1, Blovice 1:2 (M.Fiala), - Staňkov 1:0 (Albrecht), - Svatobor Hrádek 3:2 (Mošna 2,Mencl), - Chotěšov 0:0, - Kdyně 3:1 (Zoubek 2, M.Fiala), - Horšovský Týn 1:0 (Laštovka), - Mrákov 1:0 (Laštovka), - Luby 2:1(Zoubek, Radda), - Nýrsko 0:1, Nepomuk 1:2 (Mošna), - Klatovy B 1:1 (Fiala), Holýšov 2:2 (Zoubek, Mošna). Dorost: družstvo dorostu, hrající také KS, sk. B, po vynikajícím 2.místě v uplynulé sezóně prodělalo generační otřes , kdy odešli 3 hráči do družstva mužů, F.Brudna byl uvolněn na hostování do Senca Doubravka, do mužstva přišli čtyři hráči z družstva žáků (V.Fiala,Čermák,Kropík,Krieg), naopak Havránek skončil s aktivní činnností. Rozpadla se osa týmu , hledala se nová sestava.Po podzimu skončili dorostenci na 12.místě se ziskem 15 bodů a jako žáky i je v jarní části čekal těžký boj o záchranu. V jarní části podávali nevyrovnané výkony, vítězství střídala porážka, ale hlavním problémem u dorostenců byla disciplina a jejich přístup k fotbalu samotnému .Jarní část sezóny začínali s kádrem 12 hráčů!!! Pravidelně trénovali 3-4 hráči společně s mužstvem mužů, ostatní se dostavovali pouze k zápasům a to ještě někdy těžko. Dvakrát odehráli zápas v deseti lidech. I přes tyto nesnáze se nakonec dorostencům podařilo KS zachránit, když v posledním utkání porazili D. Bělou a díky prohře Chlumčan v Plzni-Letné skončili na 11. místě (11 2 13 51:68 35 b). Jarní výsledky dorostu : S. P. - Strašice 3:2 (O.Homolka 2,Zloch), -1.FC PLzeň B 1:2 (Homolka), Chlumčany 2:1 (Homolka 2), - Nýřany 0:3, - Starý Smolivec 1:2 (Homolka), - Plzeň-Letná 3:1 (V.Fiala, Homolka, Novotný), - Úněšov 1:5 (Krieg), - Raková 5:2 (Fiala 2,A.Skála 2,Louda), - Plasy 0:3, Radnice 1:0 (Louda), - Nepomuk 4:4 (Homolka 2,Veselý,Fiala), - Sparta Plzeň 1:1(Jirka), - Dolní Bělá 3:1 (Louda, Kotěšovec, Homolka). Muži: muži jako nováček I.B.třídy splnili cíl daný před sezónou, který zněl vyhnout se sestupovým starostem a hrát klidný střed tabulky. Téměř po celou sezónu se družstvo mužů pohybovalo kolem 8. příčky a nakonec obsadilo pěkné 7. místo.( bilance 10 5 11 36:48 35 b. ) Jarní výsledky mužů : S.P. - Kaznějov 1:6(Tomášek), - Chrást 0:1, - Radnice 0:0, - Zruč 2:1(Šesták,Hofman), - Vodní stavby Plzeň 0:4, - Hrádek 1:0 (Davídek), - Strašice 0:1, - Žákava 2:0 (Šesták,Vetrák), - Mladotice 2:4(Šimeček 2), - Druztová 1:2(Vaidiš), - Černice 2:1 (Šesták,Vaidiš), Zbiroh 0:2, - Příkosice 2:1 (Šimeček, Vetrák). Závěr sezóny obstarají tradiční memoriály, v úterý 5.7. se od 13:00 hod na hřišti utkají staré gardy při Memoriálu M. Procházky a M. Karase, ve středu 6.7. od 9:30 hod změří své síly při Memoriálu V. Soukupa žáci. Na obě akce samozřejmě zveme všechny fotbalové příznivce. FO chce na tomto místě poděkovat všem fanouškům za přízeň, kterou nám po celou sezónu projevovali a díky které měl náš tým největší návštěvnost v 1. B třídě sk. C. Děkujeme obsluze bufetu U Hubeňourů za perfektní provoz občerstvení při naších utkáních, pánům V. Šimanovi a J. Pánkovi za pomoc při vybírání vstupného a všem rodičům, kteří nám pomáhali zajišťovat dopravu při mládežnických utkáních. Zvláštní poděkování patří i našemu již bývalému trenérovi mužů Vladislavu Šimečkovi, který na vlastní žádost skončil s trénováním. Dovedl náš tým do 1. B třídy a za všechny ty roky, které nás vedl ještě jednou - Vláďo DĚKUJEME !!! Více informací o našem fotbale se dozvíte na : www.fotbalsp.cz !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! -9-
FO zve širokou spálenopoříčskou veřejnost na Zámecké diskohrátky, které se uskuteční v sobotu 9.7. od 20:00 hod na zámeckém nádvoří.
!!! FO oddíl hledá nástupce na uvolněný post trenéra družstva mužů. Znáte-li někoho, kdo by byl !!! schopen a ochoten tuto funkci vykonávat, nebo máte-li sami zájem ozvěte se ! Případné dotazy, či informace u předsedy oddílu R. Boříka (tel: 728263217 ) Fotbalový oddíl T.J. Sokol Spálené Poříčí děkuje všem obchodním partnerům, bez nichž bychom nemohli tento krásný sport provozovat : Hostinec „U Vötterů“ – svatby, hostiny, teplá jídla po celý den – Spálené Poříčí – tel: 371594491 Karel Čelikovský – CECOMP : obchodní činnost, finanční a ekonomické poradenství–Hořehledy 69, Spálené Poříčí tel : 371594021 / E-mail:
[email protected] Herma s.r.o.–Starý Plzenec – velkoobchod se stavebními materiály – Rašínova 228 – tel: 377966649 ORI s.r.o. – Blovice – obchodní činnost a poradenství, pekárna – tel : 371522511 Pavel Štucaur – zemní práce, autodoprava – Hořehledy 64, tel : 602473508 Jaromír Roj – voda, topení – tel: 777088836 AUTORADO-Radek Šlejska – dovoz automobilů ze zahraničí, prodej nových i použitých náhradních dílů Mítov 3, Nové Mitrovice – tel : 602414357 KRAFT AUTO – prodej, výkup, protiúčet,100% právní garance, výhodné ceny – Rodáků 407, Spálené Poříčí – tel:606468958 Žmiják Karel – kopání, vrtání a čištění studní, zemní práce minibagrem, podvrty komunikací – Hořehledy 94 – tel: 604826483 Alimex o.d. Nezvěstice – protipožární dveře, bočnice nákl. automobilů, výroba osiv pod plombou,sady Těnovice – tel: 377891312 Pneuservis-autoopravna Žákavá – Žákavá 131 – tel: 602452683 E-mail:
[email protected] Stavmonta s.r.o. – zemní práce – Slovanská alej 24, Plzeň 326 00 – tel: 377444216 Marie Tolarová – obchodní činnost – Zámecká 400, Sp. Poříčí 335 61 Milan Šiman – montáž sádrokartonu – Karlov 2, Sp. Poříčí, tel: 606 925 100 Josef Novák – zemní práce – Nové Mitrovice 10 – tel : 723214978 JOACHIM LEWIDT – restaurace, penzion - Leoš Duchek – Spálené Poříčí 161, tel : 776701199, 371594429 E-mail:
[email protected] TENZING a.s. - zahraniční obchod s vojenskou a specielní technikou
Partnerská smlouva s Ralbitz podepsána ! Během návštěvy spálenopoříčské delegace v Ralbitz od 24.6. do 26.6.2005 byla podepsána starosty obou obcí oficiální Partnerská smlouva (text k nahlédnutí na MěÚ). Starosta Sp.Poříčí Ing.Pavel Čížek a vedoucí fotbalistů Václav Eisman si pak se starostou obce Ralbitz-Rosenthal panem Hubertusem Rietscherem a organizátorem Jurijem Frenzelem vyměnili věcné dary u příležitosti 40 let trvání spolupráce. V neoficiální části si naši zástupci prohlédli Ralbitz a okolí, místní lužickosrbskou základní školu (Mgr.Jiří Šeffl), hasičské cvičení v Šunově a mnoho dalších zajímavostí. Je to během krátké doby (po návštěvě našich dětí v Aal v Norsku) již druhý konkrétní krok na cestě Spáleného Poříčí zpět do spolupracující rodiny evropských států. Ve sportovní části se stará garda fotbalistů Sp.Poříčí zúčastnila turnaje za účasti Ralbitz A+B, Ralbitz dorost a Ralbitz stará garda. V systému „každý s každým“ na 2x15 min. jsme 2x vyhráli a jednou odešli poraženi a obsadili celkově II.místo (branky J.Sklenář ml. a S.Šlajs). L.Toman
IV. ročník letního TRIATLONU - 10 -
Již tradičním doplňkem BTF byl 3.června 2005 IV. ročník letního triatlonu. Celkem se letos zúčastnilo rekordních 21 závodníků z celé ČR, mezi nimiž bylo i duo odvážných žen.
Ženy: 1. Helena Duníková (Rokycany) 2. Gabriela Rajšlová (Plzeň)
1:25:10 hod. 1:57:20 hod.
Muži+absolutně: 1. Lukáš Mencl (Blovice) 2. Petr Burget (Břeclav) 3. Petr Veselý (Sp.Poříčí) 4. Petr Čapek (Sp.Poříčí) 5. Jan Drahorád (Neratovice)
0:53:05 hod. 1:03:00 hod. 1:04:32 hod 1:05:01 hod. 1:05:20 hod.
6. Ondřej Rédl (Rokycany) 7. Pavel Rédl (Rokycany) 8. Jaroslav Prantner (Sp.Poříčí) 9. David Zeman (Sp.Poříčí) 10. Josef Chalupný (Sp.Poříčí) 11. Miloš Duník (Rokycany) 12. Libor Toman (Sp.Poříčí) 13. Miloš Duník ml. (Rokycany) 14. Jan Bláha (Sp.Poříčí) 15. Helena Duníková (Rokycany) 16. Jaromír Roj (Sp.Poříčí) 17. Matěj Linhart (Sp.Poříčí) 18. Zbyšek Linhart (Sp.Poříčí) 19. Milan Sobota (Plzeň) 20. Gabriela Rajšlová (Plzeň) 21. Václav Pechman (Praha)
1:07:46 1:08:39 1:11:45 1:12:54 1:13:05 1:14:35 1:14:45 1:17:15 1:17:49 1:25:10 1:32:20 1:36:10 1:36:10 1:40:30 1:57:20 1:57:25
L.Toman
VOLEJBAL Krajský přebor II.třídy mužů Vejprnice - Spálené Poříčí Spálené Poříčí - Kladruby Stod - Spálené Poříčí
0:3 3:0 3:0
0:3 3:0 3:1
Tabulka: p. družstvo
utkání V2 P1 P0 K-1 Sety míče
Body
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.
22 22 24 22 22 22 22
37 35 32 24 21 19 6
Kladruby Stod Vejprnice Klatovy B Tachov Dynamo ZČE Spálené Poříčí B
18 17 15 10 8 8 2
1 1 2 4 5 3 2
3 4 7 8 9 11 18
Okresní přebor mužů Přeštice – Spálené Poříčí Spálené Poříčí - Nepomuk
0 0 0 0 0 0 0
58:21 55:23 51:35 38:46 36:48 36:52 14:63
1480:1322 1629:1451 1691:1496 1585:1625 1628:1690 1639:1757 1320:1631
0:3 3:0
To se často nestává ! - 11 -
Představte si : televizní kamery žhnou a před nimi se ti tři soutěžící u svých stolečků potí a jsou jako natažení na skřipci. A pan Jan Rosák jim nedá ani minutku vydechnout. A tak tam stojí David, Václav a Eva. Jde o soutěž Riskuj, kterou vysílá Nova každý den vždy odpoledne od pondělí do pátku. Kalendář ukazuje 18. dubna. Už se rozbíhá první kolo. Kterých oborů se otázky týkají? Hudba, rebusy, náboženství, Rusalka, Bartolomějská noc, Yoko Ono. První kolo suverenně vyhrál David, pan Václav jen jak se říká „s odřenými zády,“ paní Eva odpadla. Ale pozor ! Zbytečně se neříká : první vyhrání, z kapsy vyhání ! Otázky? Tak například : Jak se nazývá náboženský průvod ? (procesí). Sibiřská řeka + část obličeje = sumička peněz? (Ob, nos, obnos). Jak se nazývá ohrazený les? (obora). Rakouský hudební skladatel, který měl dobré styky s naší Prahou? (Wolfgang Amadeus Mozart). Český název pro bavorské město Regensburg? (Rezno). Kolik jednání má opera Rusalka? (tři); jaký druh hlasu má hlavní představitelka Rusalky? (soprán), kdo napsal libreto Rusalky? (Jaroslav Kvapil), kterou známou píseň zpívá ve druhém jednání sbor? (Květiny bílé po cestě), jméno prince z Rusalky? (žádný Slavomil nebo třeba Jaromír, ale prostě jen princ). Který císařský pár se „léčil“ v Karlových Varech s tím, aby se jim narodil syn a tím tedy i dědic trůnu (malá čtyřletá roztomilá princeznička už tady byla, ale oni potřebovali prince. Jak to všechno dopadlo a jak se ta princeznička jmenovala? Z těch tří soutěžících to nevěděl nikdo, až jim (a taky nám u obrazovky), to pověděl pan Rosák (možná, že napřed také někam nakoukl – žádný člověk přece nemůže znát všechno) – byl to Karel VI. s chotí (1711 – 1740); princ se jim nenarodil, a tak na trůn dosedla ta princeznička (to už mezitím zřejmě trochu dorostla). Nebyl to nikdo jiný, než Marie Terezie (1740 – 1780), dobrá a moudrá vladařka. A jen tak mimochodem : aby se neopakovalo to nepříjemné a nedůstojné „shánění“ prince jako dědice trůnu – měla hned 16 dětí (samozřejmě ne najednou) – račte si vybrat ! Pak se už snadno hledal dědic trůnu – v tomto případě to byl Josef II., jak o něm tak hezky mluví babička Boženy Němcové. Jedna princeznička se pak vdala až do vzdálené Francie; jako Marie Antoinetta si vzala Ludvíka XVI. a měla chudák smůlu – za Velké francouzské revoluce spolu se svým manželem skončila pod gilotinou … Nebo ta Bartolomějská noc, to také nikdo ze soutěžících nevěděl; bylo 26. srpna (právě na svátek sv. Bartoloměje), kdy z popudu Kateřiny Medicejské v Paříži (a ne tedy v Berlíně nebo dokonce v Praze, jak někteří hádali), došlo k vyvraždění hugenotů (nekatolíků). Francie byla tenkrát přísně katolická země a nějaké protestantství tam prostě nepřicházelo v úvahu. No, uměli – neuměli, a tak musela paní Eva z kola ven ! Po prvním kole to s panem Václavem nevypadalo moc dobře, ale pak se do toho opřel s plnou vervou a suverénně vyhrál! Otázky? V kterém městě Rakouska byly dvakrát zimní OH? (Innsbruck); co znamená značka TK 140/80 (krevní tlak – u dospělých lidí docela dobrý); kolik metrických centů má 1 tuna? (deset); dvousetkorunová bankovka – na přední straně je Komenský – co je na rubu bankovky? (dvě ruce, které se spojují – dětská a dospělého). Co je ta sguadra azura? (italské fotbalové mužstvo); kde byl (roku 1877) v Anglii 1. tenisový turnaj? (Wimbledon); z „roláku“ vznikne přesmyčkou mořský živočich, který? (korál); kolik vody se vejde do 1 dm3? (1 litr); kolikrát zazní zvonek před začátkem divadelního představení? (třikrát) … No, tady to šlo jako po másle a pan Václav postoupil bez problémů do finiše. A tady tomu dal korunu! Věděl i jak se jmenuje venkovní část okna (parapet) a – to se podržte! – uhádl i jméno slepice legendárního Járy Cimrmana (Zora) …. Tajemství svého úspěchu pak - 12 -
diskrétně prozradil i moderátorovi : narodil se 14.9. a proto (vidíte, být pověrčivý se někdy vyplatí!) vsadil na čísla 1, 4, 9 – a světe div se, ono to vyšlo! Pan Václav Homolka ze Spáleného Poříčí vyhrál 55 tisíc Kč (samozřejmě hrubých) a na všetečnou otázku Jana Rosáka prohlásil, že za pět let (dřív to nejde, to pravidla nedovolují), přijde znovu! Moc se nám to líbilo, i když nás někdy trošku zamrazilo v zádech; drželi jsme palečky a docela nahlas jsme fandili. Teď všichni srdečně a upřímně blahopřejeme ! Václav Karásek
Z HOŘEHLEDSKÉ MATEŘÍDOUŠKY Uběhl školní rok a děti z MŠ Hořehledy si odnáší svoje zážitky, ale také návyky a dovednosti, které se naučily. Na VYSVĚDČENÍ PŘEDŠKOLÁČKA každý najde svoji pochvalu za kreslení, zpívání, za mlíčko, za spinkání, za uklízení hraček nebo za kytičky. Děti se rozloučí se skřítkem, který je provázel všemi úkoly a hrami během roku a dostanou od něj DIPLOM MATEŘÍNKA s udělenou obrázkovou cenou za úspěchy a hlavně za dobrou náladu v mateřské škole. Jsme rádi, že jí bylo v naší MATEŘÍDOUŠCE po celý rok hodně. Přejeme dětem pěkné prázdninové odpočívání, dovádění a hraní venku a aby se opět zdravé a veselé sešly do nového školního roku. Budou na ně čekat nová překvapení s připravenou motivační náplní celoroční činnosti v naší MŠ. Za MŠ Hořehledy Marta Hýblová *
*
- 13 -
*
Do Penziónu P. Ferdy se po 150 letech znovu vrátila Babička B. Němcové Ve středu 8. června se v Penzionu P. Ferdy uskutečnila ojedinělá akce naší městské knihovny. Babička Boženy Němcové slavila totiž v těchto dnech 150. výročí svého prvního vydání, a tak nám o životě a práci této spisovatelky a básnířky zasvěceně vyprávěla knihovnice Milena Věšínová. Němcová to neměla v životě lehké. V 17 letech se provdala bez lásky za muže o 15 let staršího, osvíceného sice, energického a vlasteneckého, ale také člověka nestálého, prudkého, který neměl smysl a pochopení pro duševní život své ženy. Střídala s ním často své bydliště a také dojmy – Červený Kostelec, Josefov, Litomyšl, Polné; pak Domažlice, německé Všeruby a pak zase Nymburk a Liberec a konečně Uhry – Jager a Miškovce. Pro vlastenecké smýšlení své a své manželky byl finanční respicient Němec z trestu překládán, až nakonec byl bez práce. To už měla Němcová čtyři děti – mladá, krásná (o tom svědčí nejlépe Hellichův portrét z r. 1845) a duchaplná paní, obklopená v Praze našimi vynikajícími lidmi a velkými vlastenci, jakými byli například lékař a překladatel J. R. Čejka, pedagog K. S. Amerling a básník V. B. Nebeský – a řada dalších. Ale to už ji stihla těžká choroba, a pak těžká rána, když jí na podzim 1853 zemřel její milovaný syn Hynek. Zklamána nadějemi, které si kladla do revolučního roku 1848, žila pak řadu let v Praze. V dobách svého nejtěžšího hmotného i duševního strádání, vlastní choroby a trpkého zklamání v lidech si Němcová křísila utěšené obrazy svého dětství a mládí a rodného kraje s osobou své babičky. A tak tedy vznikla Babička, „obrazy venkovského života,“ kterou v červnu 1855 vydal Jar. Pospíšil. Dílo vzniklo z idealizující nálady vzpomínkové a básnicky obměňuje a také zkrášluje osudy rodiny Panklovy (Proškovy) v Ratibořicích, zejména osudy autorčiny babičky Magdaleny Novotné, a dále osudy lidového a zámeckého jejich okolí. A ovšem poměr Barunky, v níž se básnířka sama zpodobnila, ke své babičce. To všechno v rámci koloběhu ročního a lidových zvyků a obyčejů s ním pojených. Několika ukázkami z knihy si přítomní znovu ověřili děj a obsah nesmrtelného díla. Kniha měla veliký úspěch doma i ve světové literatuře a kromě nesčetných vydání (často i s uměleckým doprovodem výtvarným – například s kresbami Adolfa Kašpara), byla přeložena do všech jazyků slovanských a také do němčiny, angličtiny, francouzštiny, italštiny a rumunštiny. Němcovou oslavili i naši přední básníci : Jaroslav Seifert (Vějíř Boženy Němcové) a František Halas (Naše paní Božena Němcová) a stejně tak i naši spisovatelé : Vladimír Drnák (Manžel slavné ženy) a náš Jindřich Šimon Baar (Paní komisarka). Besedu velmi zajímavě a poutavě doplnila i výstavka „Babiček,“ na které se podíleli kromě knihovny i mnozí naši občané. V úzkém kruhu účastníků se rozpředla i pěkná diskuse nejen o Babičce, ale i o literatuře, lásce ke knize a o četbě vůbec, do které se zapojili i hosté z Blovic. Bohužel, právě že jen „v úzkém kruhu“ – účast nebyla velká a mládež chyběla prakticky vůbec. Škoda, bylo to opravdu pěkné; všechna ta práce s akcí spojená (a rozhodně jí nebylo málo!) si zasloužila více pozornosti celé naší čtenářské veřejnosti. Už také proto, že Božena Němcová, jako jediná naše žena, se umístila v celostátní anketě Největší Čech v první desítce. Václav Karásek
Po dvou letech opět na Mistrovství České republiky - 14 -
Po loňském třetím místě v oblastním kole hry Plamen, se letos mladí hasiči ze Spáleného Poříčí opět probojovali do celostátního finále. Od roku 1993 je to již jedenáctý postup a pro letošní rok jistě postup velmi cenný. Od založení hry Plamen v roce 1974 se nikdy celostátní finále nekonalo tak blízko, jako letos. Po Ostravě, Zlínu, Kopřivnici, Třebíči a dalších pro nás vzdálených městech, se letošní ročník odehraje téměř v domácím prostředí, a to v Plzni! Dovolte mi proto Vás pozvat na stadion ve Štruncových sadech, kde se od 7. do 9. července představí patnáct nejúspěšnějších týmů České republiky. Přijďte podpořit reprezentanta za Plzeňský kraj, družstvo mladých hasičů ze Spál. Poříčí! Jak to již v životě bývá, něco končí a něco nového začíná. A stejně je to i s naší kronikou. Je to již několikátá, kterou právě začínáme psát. Stovky popsaných stránek papíru, desítky fotografií a tisíce slov, vypovídají o spoustě dětí, které již od prvního ročníku hry Plamen, která vznikla v roce 1972, prošly kroužkem mladých hasičů, tehdy ještě požárníků ve Spáleném Poříčí. Staré kroniky jsou uloženy ve skříních a čekají na ruce, které je opět otevřou a ony vypoví příběh o časech minulých, jenž přinesly někdy vítězství a jindy zas trochu zklamání. Na úvod této kroniky chceme zavzpomínat na předešlá léta a trochu se snad i ,,pochlubit“ úspěchy, které se podařily za více než třicet let. Jak již bylo v úvodu napsáno, kroužek mladých požárníků vznikl ihned po založení celostátní soutěže Plamen. Prvním vedoucím se stal Václav Chalupný starší. Již druhý ročník znamenal pro naše družstvo obrovský úspěch a po vítězství v krajském kole se náš kolektiv zúčastnil celostátního srazu mladých požárníků, který se konal v Popradu. Rok nato se historie opakovala a děti se pod vedením Milana Mošny zúčastnily celostátního srazu mladých požárníků v Praze. Po těchto dvou úspěšných ročnících přebral vedení kolektivů na dlouhých 15 let Karel Kovářík, jemuž po celou tuto dobu pomáhal Jaroslav Toman. Pod jejich vedením se kolektivy vždy dobře umísťovaly na okrskových, okresních a krajských soutěžích, ale na postup do celostátního finále si musely děti počkat až do roku 1985. Celostátní kolo se tehdy konalo ve Slavičíně a naše družstvo skončilo na celkovém 6. místě. V roce 1989 přicházejí do vedení kolektivů další dva vedoucí – Václav Chalupný, jenž obnovil kolektiv mladších a Václav Šašek. Oba vedou své kolektivy dodnes. Rok 1990 znamenal další postup do celostátního finále, které se konalo v Havlíčkově Brodě. Zde naši žáci obsadili opět 6. místo. Na podzim tohoto roku odchází z postu vedoucího družstva starších Karel Kovářík a štafetu od něj přebírá Václav Šašek. Devadesátá léta znamenala pro mladé hasiče velkou řadu po sobě jdoucích úspěchů, jenž vlastně trvají dodnes. Zde je přehled umístnění na republikových kolech za celých dlouhých třicet let. 1985 – Slavičín – 6. místo 1990 – Havlíčkův Brod – 6. místo 1993 – Vlašim – 7. místo 1994 – Kladno – 2. místo 1995 – Kopřivnice – 2. místo 1996 – Strakonice – MISTŘI ČESKÉ REPUBLIKY - Dana Eismanová ml. – Mistr ČR v běhu na 60 m s překážkami 1997 – Zlín – 5. místo 1999 – Vlašim – 3. místo 2000 – Vsetín – 2. místo 2001 – Choceň – 6. místo 2002 – Třebíč – 3. místo - Filip Brudna - Mistr ČR v běhu na 60 m s překážkami 2003 – Ostrava – 3. místo
OZNÁMENÍ - 15 -
DOVOLENÁ 2005 Ordinace praktického lékaře pro dospělé ve Spáleném Poříčí bude uzavřena od 4.7.2005 do 15.7.2005 a od 3.8.2005 do 16.8.2005. Zastupuje MUDr. Procházková v Nezvěsticích, tel. : 377 891 222.
________________________________________________________ SOKOL BLOVICE, odbor sokolské všestrannosti, připravuje od září 2005 o sobotách v blovické sokolovně
KURZ TANCE A SPOLEČENSKÉ VÝCHOVY pod vedením manželů Kozelkových. Přihlášky u paní Krosnařové (“LEVNÁ MÓDA“ v Husově ulici naproti samoobsluze u náměstí), tel. 607 115 703. ____________________________________________________________________
Spálenopoříčské léto 2005 - 16 -
-
5. 7. 6. 7. 9. 7. 30. 7.
* Fotbalový turnaj veteránů * Memoriál V. Soukupa - fotbalový turnaj žáků * Zámecké fotbalové diskohrátky * Koncert skupiny MILVUS – zámek 19 hod.
-
27.7. – 3.8.
* Letní kino
-
13. 8. 27. 8.
-
30. 8. 18. 9.
* ČSCH – Folkový koncert - KVINTA - od 19 hod. * SALOMENA – Lubomír Nohavica a Ester Kočičková se svým pořadem Šansony – od 19 hod. * Dětská diskotéka Nashledanou prázdniny! – od 17 hod. * DEN EHD – Den otevřených dveří památek – od 14 hod.
27. 7. od 21:30 h. 28. 7. 29. 7. 30. 7. 31. 7. 1. 8. 2. 8. 3. 8.
Úžasňákovi Snowboarďáci Letec Horem pádem Román pro ženy Příběhy obyčejného šílenství Řada nešťastných příhod Krev zmizelého
__________________________________________________________________
BLAHOPŘEJEME 70 LET
75 LET
FAIMAN Jindřich FIALOVÁ Jarmila KASLOVÁ Jaroslava BYSTŘICKÁ Jaroslava HODEK Miloslav MARKVARTOVÁ Blažena ROUS Dobroslav
80 LET 81 LET 84 LET 87 LET 90 LET 94 LET
ŠMOLÍKOVÁ Božena WAIS Josef ŠULCOVÁ Vlasta MOŠNA Jaroslav VOJÁČKOVÁ Bohumila NOVÁK Jaroslav ŠILHÁNKOVÁ Růžena ŠEFČÍK Václav VARNUŠKOVÁ Růžena
_______________________________________________
M.Sedláčková
Spálenopoříčský zpravodaj - měsíčník - vydává Město Spálené Poříčí, Náměstí Svobody 132, 335 61 Spálené Poříčí, okr. Plzeň-jih, IČO 00257249, tel. / fax 371 594 654, tel. 371 594 636, 371 594 640. E-mail :
[email protected] www.spaleneporici.cz Cena 6,- Kč. Zpravodaj zpracovává Jana Böhmová. Povoleno MK ČR E 12328. Redakce si vyhrazuje právo příspěvky podle potřeby zkrátit, případně stylisticky upravit. Za věcnou správnost odpovídá autor. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Uzávěrka je vždy k 15. dni v měsíci. Do červnového vydání přispěli : Ing. Pavel Čížek, Ing. Libor Toman, Václav Karásek, Ing. Miroslav Tupý, Mgr. Ivana Paseková, Miroslav Krejdl, Lukáš Vötter, Marta Hýblová – MŠ Hořehledy, Milena Věšínová, Václav Šašek, Marcela Sedláčková a další. Vychází v nákladu 450 výtisků.
- 17 -
