Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Tisk č. 36 Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 36. Já prosím opět ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, aby nás seznámil s návrhem zákona. Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán: Děkuji. Vážený paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Předkládaný návrh zlepšuje vymahatelnost majetkových nároků obětí trestné činnosti, zpřesňuje a doplňuje stávající právní úpravu zajištění majetku v trestním řízení a jeho správy, odstraňuje výkladové nejasnosti a posiluje tak právní jistotu osob dotčených trestně-právními zajišťovacími instituty. Byl zpracován za účelem zpracování úkolů vyplývajících z vládou schválené strategie vlády v boji s korupcí na období let 2013 – 2014. A také mimo jiné vychází ze závěrů schválené analýzy, zefektivnění správy zajištěného majetku a prodeje zajištěného majetku, reflektuje výstupy pracovní skupiny, příslušné poznatky aplikační praxe. Aplikační praxí je naléhavě očekáván. Jeho hlavní cíle mohu shrnout následovně. Jednoznačně koncipovat správu zajištěného majetku, zefektivnit ji a snížit její finanční náročnost, dále zlepšit postavení obětí trestné činnosti při zajišťování jejich majetkověprávních nároků v trestním řízení, a konečně rozšířit možnosti efektivního zajištění a odčerpání majetku osobě, proti níž se vede trestní řízení. Za tímto účelem se navrhuje: rozšířit a zpřesnit podmínky prodeje zajištěného majetku. Majetek bude možné prodat, pokud je to u něj obvyklé, že ztrácí rychle na tržní hodnotě, to se týká zejména motorových vozidel a elektrospotřebičů. Dále bude možno prodat i majetek, jehož správa je pro stát spojena s nepřiměřenými obtížemi či náklady. To se týká zejména tedy některých živých zvířat. Dále jasně vymezit práva a povinnosti správce zajištěného majetku, přičemž rozsah těchto oprávnění a povinností se bude odvíjet od charakteru zajištěného majetku, pouze u movitých hmotných věcí se předpokládá jejich faktické převzetí do správy. Upustit od faktické správy zajištěných nemovitostí. Zde se naopak jako dostačující jeví mít administrativní zajištění prostřednictvím katastru nemovitostí, kdy vlastník nemovitosti nemůže nemovitost převést nebo zatížit. Dále upravit jednoznačně postup při správě zajištěného podílu v obchodní korporaci, neboť stávající právní úprava je v tomto směru zcela nedostatečná. Měli jsme s tím i nedávno nepříjemné zkušenosti.
Dále rozšířit podmínky pro zajištění majetkových nároků osobě poškozené trestným činem. K zajištění majetkového nároku poškozeného již nebude vyžadováno prokázání důvodné obavy, že uspokojení takového nároku bude mařeno nebo stěžováno. Dále umožnit zajištění pouze části majetku obviněného pro účely výkonu trestu propadnutí majetku, protože podle stávající úpravy je možné zajistit pouze celý majetek obviněného, a to je zase někdy zbytečně invazivní. Krom toho obdobně jako u právnických osob umožnit zajištění majetku pro účely výkonu peněžitého trestu. Jde o jedinou majetkovou sankci, u níž dosud není upraven zajišťovací institut. A konečně – po vzoru zahraničních právních úprav upravit obligatorní propadnutí majetku, který byl získán trestnou činností, nebo jako odměna za něj, a nelze jej vrátit poškozenému. Jde tu o důsledné provedení principu, že pachateli trestného činu by mělo být důsledně odčerpáváno to, o co se trestnou činností obohatil. Opakuji a znovu zdůrazňuji, je to úprava, která zlepšuje postavení poškozených, aniž podle mého názoru nepřiměřeně zasahovala do práv obviněných, jinak účastníků trestního řízení. Je to úprava, která je aplikační praxí skutečně naléhavě očekávána, a proto velmi věřím, že ji podpoříte. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Děkuji vám, pane ministře, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. OV určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 36/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého prosím, aby nás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Senátor Miroslav Antl: Určitě. Vážený paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, senátorky, vážení kolegové, senátoři. Společně s vámi jsem pečlivě sledoval vystoupení pana ministra spravedlnosti a mohu konstatovat, že on vám tady řekl vše, co je obsahem tohoto návrhu zákona, resp. novely několika zákonů, spočívající a související i s trestním řízením. Takže pouze legislativní poznámky jako obvykle. Poslanecké sněmovně vláda předložila tento návrh 3. září loňského roku, projednán ÚPV. Ve 2. čtení byl podán poslanecký pozměňovací návrh, kterým se vypouští možnost zajištění majetkových nároků poškozeného na majetku podezřelého již před zahájením trestního stíhání, pokud je zde důvodná obava, že by uspokojení nároku bylo mařeno nebo stěžováno. Tady jenom svoji poznámku. Samozřejmě, mě osobně se líbil víc ten původní návrh vládní, před vypuštěním této části, protože tady je ten rozdíl, že vlastně v tom návrhu zůstává, že až po zahájení trestního řízení, to znamená, potom usnesení podle § 160, odst. 1, trestního zákona, po faktickém sdělení obvinění; nikoli předtím na základě záznamu o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158, odst. 3, trestního řádu. Takže až tedy je obviněný stíhán.
Jinak samozřejmě ty možnosti stále jsou, trestní řád je zná. V § 79 a) až f), to znamená zajištění peněžních prostředků na účtu banky, zajištění nemovitostí atd. Ale zpátky k tomu… Byla nakonec tedy vypuštěna tato část, byl akceptován pozměňovací návrh, stejně tak, jako další. Ten návrh zákona byl dolní komorou českého parlamentu zcela jasně schválen, nám předložen 24. 2. letošního roku. Lhůta nám končí 26. 3. 2015. Takže mohu přeskočit až na samý závěr, kterým je usnesení našeho ÚPV Senátu PČR, které nese č. 22, a navrhuje nám, abychom doporučili… I. doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, II. určuje zpravodajem výboru senátora Miroslava Antla, III. určuje předsedu tohoto výboru, senátora Miroslava Antla, aby informoval o tomto usnesení předsedu Senátu. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: A já taky děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 našeho jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. Otevírám tedy obecnou rozpravu, do které se, jak vidím, nikdo nehlásí... Hlásí? Hlásí. Prosím, paní senátorka Wagnerová. Máte slovo, paní senátorko. Senátorka Eliška Wagnerová: Děkuji, paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já mám trochu odlišný názor, než ten, který zde prezentoval pan ministr a koneckonců i předseda ÚPV a zpravodaj náš, tedy senátní, k této věci. Jako východisko si třeba při posouzení toho návrhu zákona uvědomit, že zde jde o velmi, bych řekla, citelné zásahy do jednoho ze základních práv, které máme všichni, a to práva vlastnického, a sice u osob, které nejsou pravomocně odsouzeny, které jsou toliko tedy případně obviněny, nebo možná v lepším případě nepravomocně odsouzeny, tedy třeba prvoinstančním soudem. Ale to už je tedy spíš ten nejzazší případ, tady jde o ta samotná raná stádia. Já na rozdíl od senátního zpravodaje ÚPV, svého předřečníka, velmi vítám, že byla vypuštěna poslaneckým pozměňovacím návrhem ta možnost toho postupu proti majetku osoby toliko podezřelé. To znamená, jejíž postavení ještě v trestním řízení není nijak formalizováno. V každém případě máme prostě co do činění s osobami, jimž svědčí presumpce neviny, který, a platí jako ústavní princip, je povinen ctít každý státní orgán, všechny státní orgány jsou povinni tuto presumpci neviny ctít, a tudíž tedy i šetřit základní práva při všech svých úkonech, které činí ve vztahu k té osobě, šetřit veškerá základní práva této osoby, proti které se vystupuje. Mně nejvíce, řekla bych, vadí onen institut prodeje zajištěného majetku, tedy to je vlastně prodej toho majetku bez souhlasu osoby, znovu zdůrazňuji, že je to před jejím odsouzením, v době, kdy je opravdu toliko obviněna. Tady se samozřejmě namítá z druhé strany, že tedy na
místo toho majetku tady zbudou peníze, čili dojde-li ke zproštění, tak se té osobě dají prostě ty peníze jako výtěžek z toho prodeje. Ale co si budeme říkat? Jsou prostě věci, k nimž mají různé osoby může být vztah, ba citová pouta, a ta jim už nikdo tedy vlastně nevrátí. Nikdo nevrátí. Navíc tedy já jsem se jenom velmi povrchně tázala, jak je to v zahraničí. Nevím, zda ta informace, neověřovala jsem si to… Ale přesto to povím, údajně například ve Francii je možný takovýto postup jenom v případech, že jde o vyjmenované, závažné trestné činy. Rozhodně to prostě není postup, který by bylo možné používat plošně u čehokoli. Přičemž u těch dalších institutů, jakože vždy je potřeba postupovat ve vztahu k tomu majetku jen do té výše škody, případně zajištění toho, co požaduje ta oběť té trestné činnosti, to znamená, nikoli tedy zajišťovat anebo prodávat dokonce majetek, který by šel nad tuto trestně stíhatelnou a stíhanou a případně poté možná přiznanou hranici. To už jsou přece jenom jakési limity. Proč tam jsou? Proč to všechno? Zase, toto je prostě zásah do základních práv. Každý zásah do základních práv musí být proporcionální. My se u všech těch zásahů musíme tázat, jsou opravdu přiměřené? Nelze dosáhnout stejného účelu prostředky, které by byly mírnější? Dosáhli bychom téhož, ale prostě skrze prostředky mírnější. Já si zároveň hned odpovídám, pokud jde o ten prodej majetku. Já se domnívám, že tady by se měl obligatorně vyžadovat souhlas od té osoby, o jejíž majetek tedy jde, když budou splněny ty zákonné předpoklady toho, že já nevím, je zpráva nákladná, že se rychle kazí atd. Ale pokud ta osoba řekne: Ne, já si to nepřeji, já případně, budu-li odsouzena, se budu podílet třeba na té zprávě toho majetku na uhrazení. Tak už by to pro mě tedy byla docela jiná káva, než tedy v tomto případě, kde se nikoho na nic neptám, prodám atd. Potom na ÚPV zazněl takový příklad, např. vy jste tam uváděl jako barely s naftou, které jsou obtížně skladovatelné, že je to zbytečné na to vynakládat peníze atd. Tak ty prodat. Já říkám, ale to je přesně ten příklad, který dokazuje, že to není úplně dobře upravené, ten zákon, a to z toho důvodu, že nafta je věc druhově určená. To znamená, samozřejmě ten stát si může prodat tu naftu, kterou tedy někde tam zabavil a teď ji má na starosti a starat se o ni. Když změříte její kvalitu a když prostě poté, kdyby došlo ke zproštění, té osobě vydal to množství zajištěné a posléze prodané a vrátil jí to samé množství v téže kvalitě, protože, a proč to říkám, protože v době, kdy třeba stát to prodá, budou ceny nafty nesmírně nízko. Když se mu to bude mít vracet, tak ta cena nafty najednou vyletí a bude vysoko, a ten stát prostě nebude ochoten dávat tu cenu v tu dobu, kdy bude vracet, ale bude říkat: Obdrželi jsme tolik a tolik, dáme jenom tolik a tolik. Jak k tomu ta osoba přijde? Proč? To jsou všechno nuance, které je potřeba domýšlet, promýšlet. A to se v tomto případě po mém soudu tedy rozhodně nestalo. Jinými slovy, já se domnívám, že ten návrh jakkoli sleduje různé bohulibé účely, a to já nechci opravdu zpochybňovat, jistě, že tedy zajištěním postavení, pak oběti a jejího odškodnění atd., je velmi důležité, to je velmi důležité. Ale prostě rozumně proporcionálně a mít stále na paměti, že tady zajišťuji, příp. disponuji s majetkem osob, které prostě ještě odsouzeny nebyly a které mohou být, a s tím musím počítat, dokonce zproštěny. Pak je tady velký potenciál, pokud to nerespektuji, pro to, aby se taková osoba domáhala náhrady škody na státu. A potom už slyším zase ten křik, jak to, že stát vyplácí takové vysoké náhrady škody pro nesprávný postup. Děkuji vám.
Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, paní senátorko. Slovo má nyní pan senátor Jaroslav Kubera... Jaroslav Kubera, prosím! Děkuji. Máte slovo, pane senátore. Senátor Jaroslav Kubera: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já tentokrát použiji stanovisko Unie obhájců a navážu na paní senátorku Wagnerovou tím, že ho přečtu, protože ono velice čistě a právně vysvětluje ten příběh. Jen do úvodu řeknu, že je zvláštní, že školský zákon, nepamatuji si, kolik bylo diskutujících, bylo to hodně, nebo poměrové měřice, kolik vydýcháme v místnosti vzduchu, tady byla kolem toho velká diskuse. A tento zákon z hlediska Senátu je jeden z nejdůležitějších, které jsme tady vůbec kdy projednávali. Jenom bych na to chtěl upozornit, protože ne každý… Málem se do diskuse skoro nikdo nehlásil. Takže stanovisko Unie obhájců k části novely zákona o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení. V Poslanecké sněmovně PČR byl dne 11. 2. 2015 schválen sněmovní tisk č. 305, vládní návrh novely zákona č. 279/2003, o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení, dále jen novela. V § 12, odst. 2, novely se navrhuje právo soudu rozhodnout o prodeji určitého, obecně vymezeného, zajištěného majetku obviněného, a to bez souhlasu obviněného a předtím, než byl obviněný pravomocně odsouzen. Důvodová zpráva uvádí, že důvodem návrhu je snížení finanční a administrativní náročnosti správy zajištěného majetku a fixace hodnoty zajištěného majetku. Podstatou novely je rozšíření možnosti prodeje zajištěného majetku, tj. transformace zajištěného majetku na peněžní hodnotu. Návrh je veden ekonomickou stránkou věci, kdy zřejmým účelem je zabránit, aby stát musel držet a dlouhodobě vynakládat náklady na majetek a věci, které zajistí, a aby hodnota majetku byla fixována v penězích. Podle čl. 3 zákona č. 1/1993, Ústava České republiky, je součástí ústavního pořádku České republiky Listina základních práv a svobod. Podle čl. 11 této listiny usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, má každý právo vlastnit majetek. Podle čl. 40, odst. 2, téhož platí, že každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena zásada presumpce neviny, která je opakována v § 2, odst. 2, zákona č. 141/61 Sbírky o trestním řízení soudním, dále jen trestní řád. Právo vlastnit majetek a zásada presumpce neviny jsou základní ústavní práva. Návrh, aby zákon umožnil prodej majetku osoby bez jejího souhlasu po zahájení jeho trestního stíhání a předtím, než je pravomocně odsouzena, nepřípustně omezuje základní právo vlastnit majetek. V případě prodeje majetku, který bude rychle ztrácet na tržní hodnotě, ekonomický zájem státu na snížení finanční a administrativní náročnosti správy zajištěného majetku i ve spojení se zájmem na fixaci hodnoty majetku nemůže odůvodnit přivlastnění si vůle vlastníka, nakládat se svým majetkem v situaci, kterou stát sám přivodil, a která se může ukázat jako nesprávná. V případě zajištěného majetku, s jehož správou budou spojeny nepřiměřené náklady, nebo jehož výkon správy bude vyžadovat zvláštní podmínky nakládání nebo odbornou způsobilost,
kterou lze zajistit jen s nepřiměřenými obtížemi, ryze ekonomický zájem státu na snížení finanční a administrativní náročnosti správy zajištěného majetku nedosahuje takové intenzity, aby odůvodnil popření výše uvedených ústavních práv. Návrh je v této části v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a současně v rozporu s trestním řádem, tedy právní normou stejné síly. Trestní stíhání osoby jako obviněného podle § 160, odst. 1, trestního řádu, se zahajuje, nasvědčují-li tomu prověřováním zjištěné a odůvodněné skutečnosti, že byl spáchán trestný čin určitou osobou. Jde o pravděpodobnost, nikoli o prokázaný stav. Pravděpodobnost, byť podložená nějakou konkrétní skutečností, umožní státu za účelem šetření vlastních nákladů a za účelem fixace hodnoty majetku, prodat majetek obviněné osoby, a to bez jejího souhlasu. Prodej zajištěného majetku dle návrhu lze tak považovat již za trest, obrat o na samém začátku vyšetřování. Návrhem opomíjenou skutečností je, že věci mají nejen peněžní hodnotu, ale i hodnotu osobní, citovou, která bezesporu existuje, byť je subjektivní a obtížně hmotně vyjádřitelná. Nicméně citová hodnota věcí může přesáhnout její faktickou hodnotu peněžní, i v tom tak lze spatřovat trestání obviněného. Pokud návrh § 12, odst. 2, písm. a) až d), vymezuje majetek a věci, kterých se právo prodeje bez souhlasu obviněného týká, jde o zcela nedostatečné vymezení, když prodej se může týkat prakticky jakékoli věci. Je možné si představit, že v souvislosti se správou rozlehlé nemovitosti bude třeba vynaložit nepřiměřené náklady, a není tedy vyloučeno, že stát prodá takovou nemovitost obviněného, nikoli proto, že by snad ztrácela na hodnotě, ale z důvodu nákladnosti na její správě, tj. z důvodu na straně státu, nikoli obviněného. Nelze si ani nepovšimnout, že například v období realitní krize došlo k výraznému poklesu cen nemovitostí, tedy stát by prodal všechny zajištěné nemovitosti? Legislativní vymezení podmínek je vágní, široké. Důvodová zpráva uvádí, že vadou dosavadního vymezení je, že je příliš úzké a umožňuje zcela subjektivní posouzení. Bude rychle ztrácet na hodnotě, není vymezeno, což je rychle a co je ztráta, nepřiměřené náklady apod. Návrh § 12, odst. 4, novely nezaručuje 100% tržní výnosnost prodeje zajištěného majetku. Použitými metodami prodeje totiž v praxi nedosahuje trestní ceny majetku. Návrhu v tomto směru chybí odpovídající odůvodnění tak, aby bylo zřejmé, že nedojde k újmě na majetku obviněného postupem státu. Například už jen skutečnost, že se bude k prodeji nabízet majetek či věc zajištěná v trestním řízení, může způsobit razantní snížení ceny a nedostatek cenotvorné poptávky, tedy škodu pro obviněného, které se stát vyhne poukazem na návrhem vymezené způsoby prodeje. Bude-li novela v této podobě přijata, znamená to, že v rozporu se zásadou presumpce neviny majetek, který je zajišťován, popř. náhradu škody, nebo pro výkon trestu propadnutí majetku, bude fakticky prodán ještě dříve, než bude o vině rozhodnuto. V případě, kdyby bylo rozhodnuto opačně, bude zproštěnému nahrazena škoda. To ale v praxi znamená, že na místo majetku obdrží peníze, což především také může znamenat, že v důsledku posunu cen si již stejné věci nepořídí. Zejména to ale může také znamenat, že ztratí
věci, ke kterým měl citový vztah, typicky dům, zařízení bytu, včetně předmětů majících pro něj význam, nebo pojících se s určitými vzpomínkami apod. Kromě toho se také může takováto úprava stát nástrojem různého vydírání, s tím, že proto, aby někdo utrpěl zásadní újmu, vůbec není třeba, aby byl odsouzen, postačí, že bude obviněn. Extrémní nárůst trestních oznámení a s tím související náklady státu na prověřování, které ve svém důsledku mohou být vyšší, než na pár zajištěných luxusních vozidel, což je zřejmý motiv návrhu, dojde k zajištění jeho majetku k následnému prodeji a poté dostane jakési neodpovídající odškodnění. Dále návrh nestanoví úročení peněžní hodnoty získané za prodaný zajištěný majetek. Návrh také nedoprovází odpovídající změna pravidel odpovědnosti státu za škodu vzniklou nezákonným rozhodnutím, či nesprávným úředním postupem. Je velmi komplikované domoci se odpovídající náhrady škody na státu. Taková právní úprava by ale také znamenala zánik všech práv vážících se k majetku, typicky například práva zástavního, tedy poškozeny by byly i třetí osoby, věřitelé apod. Závěrem je třeba zmínit… (ztratil se v textu) Vydržte… Závěrem je třeba zmínit, že prodej majetku pouze obviněné osoby může této osobě, která může být posléze zproštěna, či její trestní stíhání zastaveno, způsobit zásadní existenční potíže majetkového charakteru. Vzhledem k uvedeným nedostatkům navrhované úpravy a k tomu, že novela již byla přijata Poslaneckou sněmovnou, Unie obhájců směřuje toto stanovisko k senátorům Senátu PČR a dovoluje si je vyzvat k zamítnutí tohoto návrhu a vrácení Poslanecké sněmovně PČR. Já, protože se s tímto stanoviskem ztotožňuji, navrhuji zamítnutí návrhu tohoto zákona. Děkuji za pozornost. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, pane senátore. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Není tomu tak, rozpravu uzavírám. Prosím pana ministra, aby zaujal stanovisko. Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán: Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Zazněly tady mnohé závažné věty směřující ke snaze chránit to, co je nám samozřejmě všem drahé, a to jsou základní lidská práva, zde jmenovitě právo vlastnit majetek a nedotknutelnost vlastnictví. Musíme si ovšem uvědomit, že v této problematice vždy jde o poměřování těch práv a koneckonců často i téhož práva u různých osob, to znamená, že zajišťováním majetku u obviněného pro případ, že se ukáže, že skutečně tedy trestný čin spáchal, a po pravdě snad většinově, čímž nepopírám princip presumpce neviny, ale snad většinově to tak bývá, tak chráním vlastnické právo toho poškozeného. Ta věc není rozhodně tak černobílá, že bych mohl říci, princip presumpce neviny je tou absolutní hodnotou, protože ve chvíli, kdybych takto absolutně chránil to domnělé vlastnické právo toho obviněného, tak tím možná ubližuji vlastnickému právu poškozeného.
Ale vraťme tu debatu možná zpět na zem. Uvědomme si, že tento zákon nezavádí vůbec ten institut zajišťování majetku, ani nic takového. Uvědomme si, že skutečně ta změna spočívá, je tam tedy ještě řada dalších změn, které jsou spíš ve prospěch těch obviněných, to se týká například těch nemovitostí, to Unie obhájců zcela přehlédla, když uvádí jako ten svůj příklad, že snad tedy tomu obviněnému bude prodán dům, ale vždyť my naopak tam zavádíme, že se opouští ten princip, že pokud se zabaví dům, tak že se také spravuje, prostě to se jenom poznamená do katastru. Tam naopak nic takového nastat nemůže. Jediné, co se tu děje, je, že skutečně nově vystavujeme obviněného nebezpečí, že tedy bude-li mu zabavena věc, kterou je velmi obtížné skladovat nebo velmi rychle ztrácí na hodnotě, tak že skutečně i bez jeho souhlasu bude prodána. Řekněme si k tomu ale několik korektivů. V první řadě si řekněme, že toto je princip, který prochází i celým soukromým právem. Protože ve valné většině případů, odhlédnu od těch případů citové hodnoty, je nakonec pro toho vlastníka. Stejné pravidlo najdeme v občanském zákoníku, například u nálezů, kde přesně takto vymezené věci také ten nálezce, resp. ta obec prodá a neschovává je in natura. Stejné pravidlo najdeme u komisionářské smlouvy a v řadě dalších případů. V podstatě všude, kde se setkáváme s podobnou situací. Druhá, velice důležitá věc je, že pochopitelně všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny nakládat s nástroji jednoduchého práva ve shodě s naším ústavním pořádkem. To znamená, že, aniž to tam bylo třeba psát, ani by nebylo rozumné to tam psát, pokud by se dostali do situace konfliktu s ústavně zaručenými právy, typicky tedy ta situace, kdy jde o věc, řekněme, hodnoty poměrně nízké, leč vysoké emocionální hodnoty pro toho postihovaného, tak oni nesmí v tu chvíli využít ten nástroj, protože předpis vyšší právní síly je nutí k ústavně konformnímu výkladu. A konečně – a to je, myslím, to nejdůležitější z hlediska těch případných obav, stát skutečně odpovídá a vlivem judikatury, která se vine naším právem již od začátku 90. let, odpovídá absolutně, objektivně, čili bez ohledu na své vlastní zavinění jakožto státu, za veškerou škodu i nemajetkovou újmu, kterou někomu způsobí jeho trestním stíháním, pokud se ukáže, že tedy byl nevinný ten člověk. To znamená, že přijmeme-li přepočet všeho na peníze, což pochopitelně nelze tak docela, ale do značné míry ano, i tu afektivní hodnotu té věci, o kterou případně ten člověk byl připraven, nakonec on bude moci si nárokovat po tom státu, pokud by se ukázalo, že byl nevinný. Poslední, co chci adresovat, jsou ty námitky, proč se ho nezeptáme, vždyť přece, když to bude výhodné, tak on nám to přece určitě odsouhlasí. Bohužel, praxe trestních řízení ukazuje, že zdaleka ne vždycky, že často se tam setkáváme se šikanózním chováním těch obviněným. To znamená, on naopak chce ztížit situaci těm orgánům činným v trestním řízení, on chce na ně vytvořit tlak, který úspěšně vytvoří tím, že naopak bude odpírat takový souhlas. A pak skutečně to vede k tomu, že my jako stát začínáme provozovat různé hřebčíny a autoparky apod., a utrácíme značné částky za takovéto uchovávání věcí či tvorů, které není nikterak racionální uchovávat. Takže ze všech těchto důvodů trvám… A chci zdůraznit, že jsme samozřejmě pečlivě zvažovali otázku ochrany vlastnického práva a neprolomení presumpce neviny. Jsem i nadále
přesvědčen o tom, že ta mez, na kterou jsme se vydali, je ta správná mez, je to mez, která není protiústavní, není proti principům dobrého práva. Takže proto znovu prosím o podpoření tohoto návrhu. Děkuji. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: Já vám děkuji, pane ministře, a prosím garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k rozpravě. Senátor Miroslav Antl: Děkuji. Jen velmi telegraficky. Pokud jde o vystoupení obou senátorů, resp. paní senátorky, pana senátora, tak pan ministr reagoval. Já bych k tomu dodal, že mám jiné smýšlení než oba diskutující senátoři. Mě v trestním řízení vždycky zajímalo zajištění práv poškozených. A tento návrh zákona jasně zlepšuje postavení poškozeného, v trestním řízení jeho postavení jako poškozeného, jemuž se skutečně má dostat nějaké, aspoň majetkové náhrady. Jinak slyšeli jsme zde stanovisko Unie obhájců, samozřejmě, kdybychom zde slyšeli stanovisko unie zmocněnců, to asi neexistuje, ale advokátů, kteří zastupují poškozené v trestním řízení, tak by jejich argumentace byla zcela opačná. Takže v tuto chvíli jenom konstatuji, že zde kromě výborového návrhu na schválení byl přednesen ještě návrh na zamítnutí. Takže v tomto pořadí navrhuji hlasovat. Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská: A tak budeme hlasovat, děkuji. Takže já si dovolím vás svolat. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 46 senátorek a senátorů, 47, aktuální kvórum pro přijetí je 24. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, ruku nahoru a tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování č. 37 se z 47 přítomných senátorek a senátorů, při kvóru 24, pro vyslovilo 25, proti bylo 11. Návrh byl přijat a já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji. Máme před sebou dnešní poslední bod
