SOUTĚŽE A OLYMPIÁDY ZEMĚPISNÁ OLYMPIÁDA Školního kola se zúčastnilo 10 studentů z tercie, kvarty, sexty a oktávy. Obvodní kolo pro Prahu 10 a 11 již tradičně organizovala naše škola. Předsedkyní komise byla Mgr. Anna Plimlová.
Do obvodního kola postoupili a umístili se: Kategorie C 7. místo David Blažek, tercie 17. místo Eliška Borecká, kvarta Kategorie D 1. místo Jakub Semecký, sexta 2. místo Šimon Kolář, sexta
Výsledky krajského kola: Kategorie D 18. místo Jakub Semecký, sexta 20. místo Šimon Kolář, sexta
PRAŽSKÝ GLOBUS Školního kola se zúčastnilo 5 studentů sexty až oktávy.
Výsledky celoměstského kola: Kategorie C 29. místo Jakub Semecký, sexta
PYTHAGORIÁDA Školního kola se zúčastnilo 6 studentů tercie. 1. místo David Blažek 2. místo Barbora Daňková 3. místo Tomáš Přidal
- 40 -
- 41 -
DĚJEPISNÁ OLYMPIÁDA Výsledky školního kola: 1. místo Jan Kelin, kvarta 2. místo Tomáš Přidal, tercie 3.- 4. místo Eva Hrubá, Vojtěch Bém, kvarta Školního kola se zúčastnilo 12 studentů tercie a kvarty Do literární soutěže „Máme rádi přírodu“, vyhlášené Hnutím Brontosaurus, byly odeslány práce R. Boudové a Evy Hrubé z kvarty. Do soutěže na téma „Spořit nebo utrácet – co je lepší“, vyhlášené Slezskou univerzitou v Opavě, byla odeslána práce M. Sazkové ze sexty
KONVERZAČNÍ SOUTĚŽ V RUSKÉM JAZYCE Krajské kolo pro Prahu organizovala opět naše škola. Předsedou komise byl PaedDr Antonín Hlaváček. Výsledky: II. kategorie 2. místo Magdalena Šedivá, kvarta
KONVERZAČNÍ SOUTĚŽ V ANGLICKÉM JAZYCE Kategorie II B 4. místo David Blažek, tercie Kategorie III 4. místo Petr Válek, oktáva
- 42 -
- 43 -
S velkou radostí jsem se zúčastnila vernisáže výstavy „Památné stromy Prahy se představují“, jejímž autorem je Ing. Aleš Rudl, absolvent našeho EKO GYMNÁZIA Praha o.p.s. a spoluautor knihy Památné stromy Prahy. Z jeho úspěchu mám radost a věřím, že je dobrým příkladem pro naše dnešní studenty. RNDr. Hana Pokorná ředitelka školy
- 44 -
Škola mých snů Pro všechny žáky by to jistě bylo volno a žádná škola. Ovšem, ale je tu také věc, které se říká vzdělání. A to musí nějak být zákonitě podáváno. A když by ještě škola měla být dílna lidskosti, o to více důvodů se zamyslet nad tímto tématem. Je to téma velmi pěkné, o kterém se dá říci mnohé. Učení musí být žákům prostě nějakou formou podáváno. Ovšem některým se nelíbí současný postup učitelů, to, jakou formu volí k tomu, aby připravili žáky k postupu v učení a také na střední školy. Mnoho učitelů je stále nedoceňováno pro formu, jakou ho podávají. Žáci si stěžují, nadávají, že je to na ně moc. Ale co by potom chtěli dělat v budoucnu ? Toto jednání vystihuje přísloví: „Mladí ležáci, staří žebráci.“ Některý učitel je přísný, má třeba nějaké trpké zkušenosti z mládí. Tehdy se snažil vyhovovat žákům a byl na ně mírný. Jenže posléze zjistil, že mírnost nevede nikam a holt už bude muset přitvrdit. Ale jaký to má být učitel, aby vzdělal žáky v tom, co je třeba? Učitel by měl podávat vzdělání formou pro žáky zábavné hry. Žáci mají rádi soutěže. Taková vědomostní soutěž o jedničky nikdy není na škodu. Ale jak potom řešit získání nových poznatků? Každý učitel, který je už nějaký čas ve své branži, má určité zkušenosti a začínající učitelé by si měli vybudovat u žáků respekt a čas od času si nechat poradit od starších učitelů. To by pro mě byla škola snů. Dílna lidskosti. Na školách základních a středních jsou žáci vychováváni k lidskosti. Předmět občanská nauka k tomu přispívá. A nejen on, samozřejmě i nějaká doporučení učitelů. Všichni určitě známe ty doby, kdy jsme si do tohohle předmětu pečlivě připravovali úkoly. Být ohleduplný k lidem. Základy společenského chování. A co si celkově představit pod slovem lidskost? Být lidský? Podle mého názoru být lidský patří ke vzdělání. Mít soucit s jinými lidmi. Pomáhat jiným lidem pokud je to možné. K tomu by učitelé měli žáky vést také. Jak se zachovat v daných situacích a jak je řešit. Uvedu příklad. Člověk, kterého vůbec neznám, se válí na zemi. Co dělat? Mnozí ho přehlédnou, jiní dělají, že ho nevidí, ale někteří prostě jdou a zeptají se, jestli mu něco je. V takovém případě je lidskost na místě. Mít soucit s člověkem. Sice je úplně cizí, ale vykonání dobrého skutku nás může hřát. Právě tyto situace bych zařadila do výuky. Aby to byla opravdová dílna lidskosti. Ovšem vždy se najdou tací, které to prostě nezajímá. A co s těmi žáky? Jednou snad zmoudříme natolik, abychom dovedli naši lidskost na vyšší úroveň. Podle mého názoru je zavést tuto školu snů v dnešní době nemožné, ačkoliv by se mnoho dalo udělat už teď. Ale máme tu školní osnovy, kterých se musí učitelé držet. Ale zřejmě i mnoho dalšího by zabraňovalo, aby se škola snů – dílna lidskosti, stala skutečností a obohatila tak žáky nejen o středoškolské znalosti, ale o vše potřebné pro život. Viktoria Bondar, sexta
- 45 -
