Soumrak nebo renesance okrašlovacích spolků? Eva Heřmanová, Věra Kokošková
Příspěvek přibližuje otázku historie, existence a renesance okrašlovacích spolků v Česku a na jižním Plzeňsku. Vedle zamyšlení se nad rozdíly mezi tradičními a současnými okrašlovacími spolky (které lze vnímat jako jednu z forem rozvoje občanské společnosti po roce 1989), připomíná i existující databázi, v níž lze okrašlovací či podobně zaměřené spolky (pozemkové, vlastivědné, rodáků, za záchranu či obnovu určité památky, přátel města či obce aj.) dohledat. V kontextu jižního Plzeňska prezentuje historii tří nejstarších okrašlovacích spolků a pokouší se i o přehled aktuálně aktivních občanských sdružení s daným zaměřením. Závěrem se zamýšlí nad tradicí, historickým, sociálním a environmentálním přínosem a odkazem spolků pro okrašlování a ochranu domoviny. Počátky existence spolků, jejichž činnost byla motivována ideou okrašlování, lze v českých zemích spojovat zhruba s počátkem 60. let 19. století. Příčiny vzniku takovýchto spolků lze spatřovat jednak ve vlasteneckém cítění, ve spojitosti s národním obrozením, ale i s romantismem jakožto převládajícím životním stylem či - v legislativní rovině - s přijetím liberálního zákona v roce 1867 o právu spolčovacím (č. 134 ř. z.). V neposlední řadě lze jako příčinu uvažovat i určitou módnost, masovost a prestižnost účasti na spolkovém životě, neboť v daném období se v okrašlovacích spolcích zpravidla angažovala městská a obecní honorace. Smyslem činnosti vznikajících okrašlovacích spolků byla čistota, ozelenění a upravenost životního prostředí obcí, zvelebování krajiny, ochrana přírody a péče o kulturní a historické památky, inventarizace přírodních památek apod. Praktická činnost okrašlovacích spolků ale zahrnovala i účast na širším kulturním životě (např. organizaci výstav, přednášek, koncertů, odhalování pomníků, podporu turismu formou výstavby odpočinkových míst, laviček, naučných stezek či rozhleden, organizaci soutěží o nejkrásnější předzahrádky, okenní truhlíky apod.). (Librová, 1987) První okrašlovací spolky vznikly v Kutné Hoře (1861), v Červených Pečkách (1864), v Domažlicích (1867), v Kosmonosích (1869), v Jičíně (1870) a jinde. Významným mezníkem celého okrašlovacího hnutí pak bylo ustavení Svazu českých spolků okrašlovacích v Království českém (30. října 1904), později byl tento svaz, v roce 1909, přejmenován na Svaz českých spolků pro okrašlování a ochranu domoviny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Librová, 1987). Podle časopisu Krása našeho domova (č. 6, 1914) působilo v roce založení
Svazu na našem území 237 českých okrašlovacích spolků, v roce 1914 již dokonce 402 takovýchto subjektů. Význam a počty okrašlovacích spolků v Československu pak klesaly během válečných a poválečných let, kdy byla spolková aktivita podkopávána i ideologicky (po nástupu komunistického režimu v únoru 1948 byla činnost okrašlovacích spolků postupně degradována, např. i doporučeními k jejich včleňování do masových organizací, Osvětových besed apod.) a tím nepřímo utlumována, což vedlo v roce 1951 k rozpuštění výše zmíněné zaštiťující svazové organizace. (Blažek, 2010) Při neexistenci jasné definice lze dnes za okrašlovací spolek považovat jak sdružení, která se ve svém pojmenování drží tradičního názvu „okrašlovací spolek“ a která navazují na určitého konkrétního předchůdce v daném území (takových je však minimum), tak i občanská sdružení, spolky a obecně prospěšné společnosti, které se charakterem své činnosti nebo volně i názvem historickým okrašlovacím spolkům podobají. V Evidenci nestátních neziskových organizací Portálu veřejné správy Ministerstva vnitra ČR lze dnes dohledat přibližně sto zaregistrovaných subjektů, které lze řadit k „okrašlovacím spolkům“; dohledat lze i informaci, že většina z nich svoji činnost zahájila až po roce 2000. Pro úplnost je třeba zmínit i hnutí tzv. pozemkových spolků (v Česku od roku 1998, pod garancí Českého svazu ochránců přírody), které se zabývá ochranou půdy, flóry a fauny na lokální úrovni, a to na principu dobrovolného zapojení osob do praktické péče o pozemky, k nimž má daný akreditovaný pozemkový spolek dlouhodobý právní vztah (vlastnictví, pronájem, smlouva). České pozemkové spolky, jichž je celkem asi šedesát, se hlásí k tradici okrašlovacích spolků a zároveň se inspirují i v zahraničí (tzv. land trusty, např. největší britský pozemkový spolek National Trust, který se zaměřuje vedle přírodních hodnot i na krajinné celky, parky, zahrady a historické objekty). Blíže viz Müllerová (2012). Na jižním Plzeňsku byl roku 1875 založen Spolek pro okrašlování města Přeštic přeštickým řídícím učitelem Josefem Rebcem, který byl až do své smrti (1906) duší tohoto spolku. Mezi první počiny tohoto spolku patřilo vysázení lipové aleje (1881), lemující cestu od nádraží. Její původní název „Rudolfovy sady“ se po roce 1918 změnil na „Masarykovy sady“. Po roce 1886 založil Okrašlovací spolek v těsném sousedství nově postavené školy první městský park, na jehož území byla později postavena sokolovna. Stromový porost musel ustoupit sokolskému letnímu cvičišti. Spolek se také zasloužil o vysázení další lipové aleje před radnicí, o ozelenění okolí barokních soch na náměstí a o olemování celého čtyřhranu náměstí hlohovými stromky. V nevzhledné rokli, bývalém hliništi při silnici na Plzeň, byl od roku 1890 postupně budován velký park - Sad Palackého -, který se stal skutečnou ozdobou města. Stal se doslova „zeleným pomníkem“ učitele Rebce, kterému zde byl postaven jednoduchý
památník. Park sloužil svému účelu plné půlstoletí, poté zanedbáním údržby zpustl a v 70. letech 20. století byl zavezen. Patrně poslední významnější akcí přeštického Okrašlovacího spolku bylo provedení parkové úpravy pod kostelem v místech, kde stávala stará škola. V tomto parčíku byla v roce 1935 odhalena kamenná mohyla s bronzovou deskou, jako pocta přeštickému rodákovi Jakubu Janu Rybovi. Veškerá svá vydání hradil Okrašlovací spolek z členských příspěvků a ve svých počátcích i z výtěžků dětských divadelních představení, pořádaných Josefem Rebcem. Ve 30. letech minulého století spolek dotovalo město Přeštice 5 tis. Kč ročně a občasnými dary i Spořitelna města Přeštic. (Sedláček, Václav: Kronika města Přeštic, s. 222 - 224). Nepomucký okrašlovací spolek byl založen roku 1882. Mezi jeho zakládající členy patřil např. Čtenářský spolek, dále významné nepomucké osobnosti jako Karel Berndorf, Marie Dannerová či děkan Matěj Veselý. V roce 1942 jsou mezi členy uváděny: Řemeslnická beseda, Spořitelna města Nepomuku, Okresní záložna hospodářská v Nepomuku a dalších více než osmdesát individuálních členů. Deník Okrašlovacího spolku (uložený v Městském muzeu a galerii Nepomuk pod č. H 2046). Ještě v roce 1946 spolek svolal na 29. březen schůzi, kde byly provedeny volby a projednán pracovní program na dotčený rok. Zásluhou Okrašlovacího spolku získalo město Nepomuk sochu Františka Palackého, dnes umístěnou v parčíku na Zeleném dole. Jedním z dalších počinů bylo osázení vrchu Šibenice parkovým lesem a lipami. Místo se tak proměnilo z původního popraviště ve výletní cíl mnoha nepomuckých obyvatel. V souvislosti s touto přeměnou bylo od občanů vynucováno nové pojmenování vrchu - Lipový vrch -, které se příliš neujalo, navzdory tomu, že za použití starého názvu Šibenice hrozila i pokuta. Kdy přesně tento spolek ukončil svoji činnost, není známo. (Mgr. Jana Benediktová, Městské muzeum a galerie Nepomuk) V Blovicích vzniká první okrašlovací spolek - „Spolek pro okrašlování města Blovic s okolím“ - na ustavující schůzi, konané dne 21. června 1903. Účastnilo se jí 13 lidí, předsedou byl zvolen František Raušar, který vznik spolku inicioval. Pro zajímavost lze uvést, že členy výboru se pak stali Václav Šediva (notář), Bedřich Putterlík (lékárník), JUDr. Josef Březina (advokát a starosta města), František Neidl (hraběcí zahradník), MUDr. Štěpán Pučálka (lékař), Václav Lindauer (vrchní berní v.v.), Antonín Hatina (učitel), Alois Vlnař (obchodník a majitel hospodářství) a Josef Sladký (povozník). Revizory účtů pak byli zvoleni Josef Kleisner (berní) a Václav Vlach (správce mlýnů). Během prvního roku existence spolku dosáhl počet jeho členů 110 a v roce 1905 se spolek stal jedním ze zakládajících členů výše zmiňovaného Svazu českých okrašlovacích spolků v Království českém. V tomtéž roce se ke spolku připojily i Jednota tělocvičná Sokol,
Literární spolek, Občanská beseda a Sbor dobrovolných hasičů, které jej podporovaly především finančně. Za první dekádu své existence spolek vysadil ve městě Blovice na 3 000 stromů, 1 800 keřů, upravil jeden z místních toků a vybudoval řadu chodníků a cest lemovaných alejemi (Koželuh, 2007; Jakubík, 2008). Blovický okrašlovací spolek se výrazně zasloužil i o záchranu zříceniny hradu Vlčtejna a o ochranu sousoší sv. Kříže v Bohušově (jedné z městských částí Blovic). Mezi další činnosti spolku patřilo organizování přednášek, publikování v regionálním tisku, působení na veřejné mínění (např. v oblasti nevhodnosti odchytu zpěvných ptáků za účelem jejich prodeje) apod. Blovický okrašlovací spolek existoval až do roku 1952, kdy došlo k jeho rozpuštění na základě výzvy Okresního národního výboru Blovice. (Jakubík, 2008) Dokladem toho, že pražský Svaz okrašlovací poskytoval okrašlovacím spolkům sazenice darem, je výkaz z roku 1910, uveřejněný ve Zprávách z Českého okrašlovacího svazu (Krása našeho domova VII. Praha: Politika, 1911, s. 16 - 17). Podle údajů zde uvedených dostaly Blovice 100 okrasných stromů a 260 lesních stromů v nákupní ceně 2 K 60 h a Nepomuk 200 okrasných stromů a 600 lesních stromů v nákupní ceně 4 K. Mezi „okrašlovací spolky“ aktuálně působící na jižním Plzeňsku - s ohledem na jejich činnost a bez ohledu na stávající pojmenování - lze řadit např.: Společnost přátel starého Nepomuka; Myslivecké sdružení Měčín; Sdružení sv. Prokopa, Letiny; Sdružení Oujezd, Letiny; Všeobecný spolek Buková hora, Chocenice; Nepal, Nepomuk; Sdružení občanů Kloušova, Merklín; Sdružení občanů Skočic, Přeštice; Občanské sdružení Klášterní zahrada, Chotěšov; Obecně prospěšná společnost Klášter Chotěšov - Lesovna; Občanské sdružení Aktivios, Nezdice; Zkrášlovací spolek Ptenín, aj. Řadu dalších zde nelze vyjmenovat, protože se „tradiční okrašlovací činností“ zabývají jen částečně nebo okrajově (myslivecká sdružení, zahrádkáři, základní organizace ČSOP, organizace Junáka – svazu skautů a skautek ČR, ornitologické kluby) nebo nejde o klasická sdružení a spolky občanů, ale sdružení jiných subjektů (mikroregiony jako dobrovolná sdružení obcí, místní akční skupiny, pozemkové spolky apod.). Závěrem lze snad poznamenat, že v řadě obcí ČR jsou výsledky činnosti historických okrašlovacích spolků dodnes patrné a jsou vesměs pozitivně hodnoceny z environmentálního hlediska (zalesňovací aktivity, vznik lesoparků a lesoparkových úprav, podpora sadaření, vznik městských a příměstských parků, výsadba alejí, péče o staré stromy v krajině apod.). Nehmotným odkazem okrašlovacích spolků pro naši současnost je možnost vzbuzení zájmu občanů o vzhled vlastní obce, přírodu, krajinu a životní prostředí. Stejně tak se ale idea
okrašlování může stát užitečná v souvislosti s kulturně historickým dědictvím, které se na mnoha místech Česka dostává do péče místních komunit.
Literatura a odkazy: BLAŽEK, Jan. Ideová východiska a praxe současných (vybraných) okrašlovacích spolků v České republice v environmentálních souvislostech. Diplomová práce, Fakulta sociálních studií, Masarykova universita v Brně, 2010, 72 s. Časopis Krása našeho domova (1905-1951) FALTA, Jan. Okrašlovací hnutí v Hradci Králové v 1. polovině 20. století. Sborník z konference Proměny městské zeleně – minulost, současnost, vize, s. 2-17, Hradec Králové 2.-3. října 2014. Dostupné z: http://www.vsrr.cz/sites/default/files/imce/sbornik_promeny_zelene.pdf JAKUBÍK, Ivan. František Raušar – zakladatel muzea jižního Plzeňska v Blovicích. Bakalářská práce, Filosofická fakulta, Masarykova universita, Brno, 2008, 35 s. Jednatelská kniha Spolku pro okrašlování města Blovic s okolím vedená od 21. 6. 1903 do 7. 3. 1931. KOŽELUH, Josef. František Raušar 150. výročí narození. In. Jižní Plzeňsko V/2007 : Historickovlastivědný sborník Muzea jižního Plzeňska v Blovicích. s. 9. LIBROVÁ, Hana. Sociální potřeba a hodnota krajiny. Brno: Spisy FF UJEP, 1987, s. 61-64, 135 s. MÜLLEROVÁ, Hana. Pozemkové spolky – alternativní způsob ochrany půdy, flóry a fauny. Ústav státu a práva Akademie věd ČR. Sborník z mezinárodní konference „Dny práva 2012“ pořádané Právnickou fakultou Masarykovy univerzity v Brně, s. 2375-2382. [online] Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2012/files/sbornik.pdf OVČÁČKOVÁ, Lenka. Okrašlovací spolky včera a dnes. Diplomová práce, Fakulta sociálních studií, Masarykova universita, Brno, 2004, 67 s. Portál veřejné správy. Evidence NNO. [online] Dostupné z: http://www.isnno.cz/EvidenceNNOV10001/DesignPages/SeznamNNO.aspx Firmy.cz. Svazy, spolky, sdružení. Dostupné z: http://www.firmy.cz/Instituce-aurady/Sdruzeni-a-spolky/kraj-plzensky?page=14
