Souhrnná teritoriální informace Maroko

SOUHRNNÁ TERITORIÁLNÍ INFORMACE

Maroko

Souhrnná teritoriální informace Maroko Zpracováno a aktualizováno zastupitelským úřadem ČR v Rabatu ke dni 02.01.2012

Seznam kapitol souhrnné teritoriálné informace: 1. Základní informace o teritoriu 2. Vnitropolitická charakteristika 3. Zahraničně-politická orientace 4. Ekonomická charakteristika země 5. Finanční a daňový sektor 6. Zahraniční obchod země 7. Obchodní a ekonomická spolupráce s ČR 8. Základní podmínky pro uplatnění českého zboží na trhu 9. Investiční klima 10. Očekávaný vývoj v teritoriu

1/60

© Zastupitelský úřad Rabat (Maroko)


Maroko

1. Základní informace o teritoriu 1.1. Oficiální název státu •

Marocké království

•

Al-Mamlaka al-Maghribíja

•

Royaume du Maroc

1.2. Rozloha 2

•

446 550 km bez území Západní Sahary

•

710 850 km oficiálně udávaná rozloha s územím Západní Sahary

2

1.3. Počet obyvatel, hustota na km², podíl ekonomicky činného obyvatelstva Počet obyvatel (2011): 31,968 mil. (58 % obyvatel žije ve městech - roční nárůst míry urbanizace = cca 2,1 %), 2

2

Hustota zalidnění: 66,9 obyvatel/km (bez oblasti Západní Sahary), 42 obyvatel/km (včetně oblasti Západní Sahary) Ekonomický aktivní obyvatelstvo (2011): 11,6 mil. Míra ekonomické aktivity (2011): 49,6 % Míra nezaměstnanosti (2011): 8,65 %

1.4. Průměrný roční přírůstek obyvatelstva a jeho demografické složení Průměrný roční přírůstek (2011): 1,067 % Demografické složení obyvatelstva (2011) – populace ve věku: 0-14

= 27,0 %

15-59

= 64,4 %

60+

= 8,6 %

1.5. Národnostní složení •

Maročané (99,5 %)

•

Mauretánci

•

Senegalci

•

Evropané

1.6. Náboženské složení Islám je státním náboženstvím (cca 98,7 % obyv.).

2/60



Maroko

Křesťanství (1 % obyv.) Judaismus (0,2 %) – většina z dříve početné židovské komunity (v pol. 40.let 20. stol. čítající až 300 000 osob) odešla ze země po Druhé světové válce a zejména v 60. letech, nynější odhad židovské komunity v Maroku je kolem 5 000 osob

1.7. Úřední jazyk a ostatní nejčastěji používané jazyky Arabština, nově od června 2011 i berberština. V úředním styku je též běžně používáná francouzština.

1.8. Administrativně správní členění země, hlavní město a další velká města Země se oficiálně administrativně člení na 16 regionů, které zahrnují 42 provincií a 26 městských prefektur. Navzdory fungujícímu systému nepřímých voleb do komunálních rad je reálná moc orgánů místní správy v rukou wali/ů (představitelé regionů) a guvernérů (představitelé provincií a prefektur) jmenovaných ministrem vnitra. V březnu 2011 byl zveřejněn návrh nového regionálního uspořádání, které počítá již jen s 12 regiony a posílením pravomocí místních samospráv. 1. Rabat - Salé - Zemmour - Zaer : 1 provincie + 3 prefektury 2. Grand Casablanca : 8 prefektur 3. Guelmim - Es-Semara : 5 provincií 4. Souss - Massa - Draa : 5 provincií + 2 prefektury 5. Gharb - Cherarda - Béni Hssen: 2 provincie 6. Chaouia - Ouerdigha: 3 provincie 7. LÓriental (východní region) : 6 provincií 8. Laâyoune - Boujdour – Sakia el Hamra: 9. Doukkala - Abda :

1 provincie + 1 prefektura

2 provincie

10. Tadla - Azilal : 2 provincie 11. Meknes - Tafilalet : 12. Fes-Boulemane :

3 provincie + 2 prefektury

2 provincie + 3 prefektury

13. Taza - Al Hoceima - Taounate : 3 provincie 14. Tanger - Tétouan : 2 provincie + 3 prefektury 15. Marrakech - Tensift - Al Haouz: 4 provincie + 3 prefektury 16. Oued Ed-Dahab - Lagouira : 1 provincie (pozn.: Provincie Oued Ed-Dahab-Lagouira je Marokem proklamována za součást území – jedná se však o region Západní Sahary, o jehož administrativní statut se vedou spory. Součástí sporného západosaharského území jsou i části regionů Guelmim-Es Smara a Laâyoune - Boujdour– Sakia el Hamra)

3/60



Maroko

Hlavní město: Rabat, souměstí Rabat-Salé (2010) - 1 732 580 obyv., 2,5 mil. aglomerace

Další významná města a jejich počet obyvatel (2010): Casablanca 3 958 000 Fes 1 520 000 Marakéš 975 000 Tanger

739 000

Agadir

621 000

Kenitra

593 000

Meknes 578 000 Tetuán Oujda

468 000 414 000

1.9. Peněžní jednotka a její členění, používání jiných měn •

1 dirham (MAD) = 100 centimů, v některých mezinárodních hotelech jsou akceptovány volně směnitelné měny, především euro a USD

1.10. Státní svátky, obvyklá pracovní a prodejní doba Svátky v letech 2011 a 2012 Datum 2011* 1. ledna 11. ledna

Datum 2012* 1. ledna 11. ledna

16. února

5. února

1. května 30. července

1. května 30. července

14. srpna

14. srpna

20. srpna 21. srpna cca 1. srpna

20. srpna 21. srpna cca 20. července

cca 31. srpna 6. listopadu 18. listopadu

cca 20. srpna 6. listopadu 18. listopadu

4/60

Název svátku Nový rok Státní svátek (vydání Manifestu nezávislosti roku 1944) Aid Al Mouloud (narození Proroka Mohammeda) Svátek práce Svátek trůnu (nástup krále Mohammeda VI na trůn v r. 1999) Oued Eddahab (Svátek provincie Sahara) Svátek revoluce, krále a lidu Svátek mládeže Počátek postního měsíce Ramadánu Aid Al Fitr (ukončení ramadánu) Svátek Zeleného pochodu Svátek nezávislosti



Maroko

cca 7 listopadu

cca 26. října

27. listopadu

15. listopadu

Aid Al Adha (svátek přinášení obětí, 70 dnů po ukončení ramadánu) 1er Moharrem(Nový rok 1433 začíná v listopadu 2011)

* kurzívou vyznačeno u pohyblivých svátků, které se řídí podle islámského kalendáře. Pracovní a prodejní doba Pracovní týden začíná v pondělí a končí v pátek, sobota a neděle jsou dny volna. Většina obchodů je však v sobotu otevřena. V pátek, který je dnem velké modlitby (kolem 13:00 hodin), mohou být některé obchody odpoledne uzavřeny. Obvyklá pracovní doba je od 9:00 do 12:30 hod. a od 14:30 do 18:30 hod. Státní správa přešla v roce 2005 na souvislou pracovní dobu od 8:30 hod. do 15:30 hod. Práce bývá upravována v měsíci Ramadánu, kdy je krácena na dobu od 9:30 do 14:00 hodin. Rovněž banky mají v době Ramadánu pracovní dobu o 1 až 2 hodiny kratší. Úřední hodiny Velvyslanectví ČR v Rabatu: pondělí až pátek - 8,00 až 16,15 hod Úřední hodiny Velvyslanectví Marockého království v Praze: pondělí až pátek - 9,00 až 15,00 hod

1.11. Místní zvyklosti důležité pro obchodní kontakty Místní zvyklosti Maroko je islámská země, v níž je třeba ctít místní zvyky a respektovat určité zákazy vyplývající z tohoto náboženství. Není vhodné organizovat obchodní schůzky na pátek, který je hlavním modlitebním dnem. V období měsíce Ramadánu je třeba respektovat půst věřících, nekouřit, nejíst a nepít na veřejnosti. Jídlo nebo kouření na ulici je v tomto období trestné. Tato omezení se nevztahují na provoz a prostory vybraných hotelů a restaurací, kde jsou ubytováni a stravují se cizinci.

Jazyk Ačkoliv je úředním jazykem arabština a nově též berberština, zůstává francouzština nejfrekventovanějším obchodním jazykem. V severních pobřežních oblastech je též rozšířená znalost španělštiny. Komunikace v anglickém jazyce nepatří k základní výbavě marockých obchodníků, avšak i to se mění u mladé generace. Jednání v arabském jazyce, nebo jeho alespoň částečná znalost, jsou velice ceněny, je však třeba mít na paměti, že marocká arabština není zdaleka blízká klasické arabštině. Prostý Maročan často není schopen přesně porozumět textu v klasické arabštině.

Charakteristika jednání Schůzky ve firmě u marockého partnera bývají sjednávány obvykle na 10:00 hod. dopoledne. Společenská setkání jsou pak orientována na večerní dobu. Marocké soukromé firmy vysílají na jednání jednoho nebo dva zástupce, kteří mívají rozsáhlé pravomoci. Je možné očekávat spíše dlouhá jednání s rozvláčnými úvodními proslovy. Přestávky v jednání jim nevadí, s lehkostí je přijímají a často také navrhují. Někteří bývají emotivní, sebevědomí, dokáží dát najevo i zlost, ale zpravidla jde o součást taktiky. Pokud je sjednána dohoda, drží se marocká strana spíše jejího doslovného znění (zejména v arabském jazyce) a myšlenky, s níž byla dohoda sepisována, nehrají pro její pozdější výklad velkou roli. Maročtí obchodníci neradi zacházejí do podrobností, dávají přednost řešení jako celku. Neradi se baví o konkrétní ceně zboží. Při jednání jen zřídka a velice pomalu ustupují.

5/60



Maroko

Problémem bývá dodržování časových harmonogramů sjednaných obchodů. V případě vyskytnutí se obtíží při realizaci obchodu byly zaznamenány případy, kdy daný subjekt volil vyčkávací taktiku a nehlásil se k odpovědnosti. Uvedenou charakteristiku je třeba přijímat s rezervou, neboť se může měnit prostředím i dobou.

Kultura Rozdílnost kultur by se v ojedinělých případech mohla stát příčinou nedorozumění nebo faux pas. Jednotný návod pro jednání s marockým partnerem však neexistuje. Obecně platí dvě zásady: a) při jednání dbát zvýšenou měrou na zásady lidského taktu, zejména u citlivých otázek, k nimž patří víra, manželka a rodina, b) dodržovat základní pravidla společenského chování.

1.12. Podmínky využívání místní zdravotní péče českými občany a občany EU Lékařská péče Vybavení a úroveň státních zdravotnických zařízení (cca 80 státních nemocnic) vyhovuje pouze základnímu ošetření. Ve vážnějších případech je vhodnější vyhledat lékařskou pomoc na specializované soukromé klinice, kde je však třeba počítat s vysokými finančními náklady, často je nutné platit za ošetření v hotovosti. V zemi je kolem 50 soukromých klinik, většina na relativně dobré úrovni. V Casablance a Rabatu je řada anglicky hovořících lékařů. Zubní lékařství je na poměrně dobré úrovni.

Zdravotní pojištění Platnost mezistátní dohody, uzavřené mezi Českou republikou a Marokem a zaručující poskytnutí nezbytné první pomoci českým občanům v Maroku zdarma, bude ukončena k 22. lednu 2012. Pro všechny cesty do Maroka proto doporučujeme uzavřít plné zdravotní pojištění, zahrnující případnou leteckou repatriaci do ČR. Mezi Marokem a EU neexistuje jednotná dohoda týkající se poskytování lékařské péče občanům. Využívání lékařské péče občany EU tedy závisí na konkrétních bilaterálních dohodách mezi zeměmi EU a Marokem.

1.13. Víza, poplatky, specifické podmínky cestování do teritoria Vízové formality Držitelé cestovních pasů České republiky nepotřebují ke vstupu do Maroka vízum pro pobyt nepřesahující 90 dnů. Zrušení vízové povinnosti pro občany ČR je v platnosti od 1.1.2005 bez rozlišení účelu pobytu. Občané ČR musí být pro pobyt vybaveni přiměřenou částkou finančních prostředků s ohledem na předpokládanou délku a účel pobytu. V případě, že občan ČR hodlá v rámci pobytu do 90 dnů vykonávat na marockém území výdělečnou činnost, je povinen si předem obstarat od marockého ministerstva práce pracovní povolení. Přihlašovací povinnost v Maroku plní hotely, kempy a ostatní ubytovací zařízení. Pro dlouhodobý pobyt v Maroku je nutné zažádat o vystavení osobního identifikačního dokladu na úřadovně "Sûreté nationale" v místě bydliště v Maroku, po výjezdu a návratu do Maroka je nezbytné požádat o reentry víza. Před cestou se doporučuje ověřit u marockého velvyslanectví v Praze, zda se podmínky pro přicestování nezměnily.

Celní formality, očkování Marocké celní předpisy dovolují bezcelní dovoz oblečení, předmětů osobní potřeby, filmů, tabáku (200 gramů) a potravin (včetně alkoholu – limitem je 1 láhev na osobu). Všechno ostatní zboží by mělo být nahlášeno na celnici, přičemž na zboží, které nemá obchodní charakter, clo uvaleno nebude.

6/60



Maroko

Dovoz deviz není omezen, nicméně dovoz deviz ve formě bankovek, jejichž hodnota by při výměně přesahovala 100.000 marockých dirhamů (MAD) – tj. cca 220 000 CZK, je třeba nahlásit na celní správě při vstupu do země. Dovoz marockých dirhamů je povolen jen do výše 1.000 MAD. Při cestě do Maroka motorovým vozidlem předkládá řidič při vstupu do země platné doklady k vozidlu, tj. technický průkaz a doklad o zaplacení povinného ručení, tzn. zelenou kartu vystavenou pro vozidlo Českou pojišťovnou nebo jinou autorizovanou institucí, s platností i na území Maroka (pojištění je možné uzavřít na hranicích). Povolení k užívání vozidla na marockém území je udělováno na dobu maximálně 6 měsíců, přičemž při překročení dané doby může být vlastníkovi vozu udělena vysoká pokuta. Po uplynutí této lhůty musí být vozidlo zaregistrováno na Ministerstvu dopravy Maroka. Pro konkrétní podmínky doporučujeme navštívit stránky marocké celní správy www.douane.gov.ma. Pro cestu do Maroka není třeba speciální očkování a není vyžadován mezinárodní očkovací průkaz. Je však doporučováno očkování proti žloutence A, B a břišnímu tyfu.

1.14. Oblasti se zvýšeným rizikem pro cizince – vhodnost návštěvy s ohledem na politickou či jinou situaci v zemi Bezpečnostní situace na hlavních turistických trasách je dobrá, přesto je žádoucí sledovat aktuální dění a případně konzultovat Velvyslanectví ČR v Rabatu. V Maroku se od počátku roku 2011 uskutečnila řada demonstrací, požadujících reformu politického systému a změny zejména v sociální oblasti. Některé z manifestací byly provázeny nepokoji a střety s policejními složkami. Sociální napětí v zemi přetrvávalo i po přijetí nové ústavy v referendu 1. 7. 2011. Na konec listopadu 2011 byly vypsány předčasné volby, v nichž zvítězila umírněná islamistická strana PJD, jež byla vzápětí pověřena úkolem sestavit koaliční vládu. Ačkoli obecně vzato není marocká společnost nakloněna extremismu, v posledních letech se zde odehrálo několik bombových atentátů – v Casablance v roce 2003 a 2007 a naposledy v dubnu 2011 odpálil extremistický atentátník nálož v turisty vyhledávané kavárně Argana na hlavním marrákéšském náměstí Džamá al-Fna (17 obětí). V marockých městech je třeba si dávat pozor na pouliční kriminalitu, zvláště na kapesní krádeže, strhávání kabelek nebo batohů z jedoucího motocyklu a vykrádání aut. Rovněž nedoporučujeme nošení nápadné bižuterie či jiných cenností zejména ve večerních hodinách v centrech měst či okrajových čtvrtích velkých aglomerací. Zvýšenou opatrnost je třeba zachovávat při cestování po severomarockém Rifu - tato oblast, kde se ve velké míře pěstuje konopí k výrobě drogy, je do značné míry kontrolována místními mafiemi, které se mohou pokusit využít vozidlo cizince k nevědomému či vědomému transportu drog do Evropy. Držení a přeprava jakéhokoliv množství drog je v Maroku trestná. Tresty jsou vysoké a odvíjí se od množství držené či pašované drogy. Trest se kromě odnětí svobody v marocké věznici (minimálně na 18 měsíců) skládá také z velmi vysoké pokuty, jejíž nezaplacení bývá dále trestáno prodloužením původní délky odnětí svobody o další měsíce či roky. Hůře přístupná je oblast Západní Sahary, lze se zde setkat s problémy na hranicích při vstupu do tohoto regionu. Rovněž je třeba upozornit, že zejména odlehlé oblasti Západní Sahary jsou zatíženy výskytem pozemních min. Cestování do tohoto regionu se nedoporučuje. Všem občanům ČR cestujícím do Maroka doporučujeme se registrovat do aplikace Ministerstva zahraničních věcí DROZD (http://drozd.mzv.cz/), která slouží k poskytování rychlé pomoci občanům v nouzi a účinné organizaci pomoci v případě přírodních katastrof i sociálních nepokojů.

7/60



Maroko

1.15. Kontakty na zastupitelské úřady ČR v teritoriu (včetně generálních či honorárních konzulátů) – popis spojení z letiště a z centra města Adresa zastupitelského úřadu AMBASSADE DE LA REPUBLIQUE TCHEQUE Villa Merzaa km 4,5 , Avenue Mohammed VI (starší název Route des Zaërs) Zankat Ait Melloul, Souissi B.P. 410 102 00 Rabat 1 Royaume du Maroc Tel.: 00212/537/75.54.21 Fax: 00221/537/75.43.93 e-mail: [email protected] web: www.mzv.cz/rabat

Adresa honorárních konzulátů v Csablance a ve Fesu CONSULAT HONORAIRE DE LA REPUBLIQUE TCHEQUE 10, Rue Oued Zem 20 000 Casablanca Royaume du Maroc Tel.: 00212/522/27.59.25 Fax: 00212/522/26.01.95 e-mail: [email protected] Honorární konzul: Monsieur Ahmed Lemzah CONSULAT HONORAIRE DE LA REPUBLIQUE TCHEQUE 13, Rue Houssine Résidence Moriane Fes - Al Khaddar Royaume du Maroc Tel.: 00212/535/65.00.87 Fax.: 00212/535.65.00.97 e-mail.: [email protected] Honorární konzul: Monsieur Mostapha Meskini

Popis cesty z letiště na zastupitelský úřad ČR (z Casablanky) Přímo na letišti je vlaková stanice. Z této stanice vlak odjíždí 1 x za 60 minut. Je třeba jet do stanice Ain Sebaa (Casablanca) a zde přestoupit na vlak do stanice Rabat-Agdal nebo Rabat-ville. U obou těchto stanic je stanoviště taxi. Cena dopravy taxislužbou z nádraží na ZÚ činí cca 25 MAD. V případě cesty autem se doporučuje jet nejdříve po dálnici na Casablanku a následně odbočit doprava na dálnici na Rabat. Před vjezdem do Rabatu je třeba odbočit z dálnice na Tanger a stále sledovat cestu na Tanger. Po přejetí 4. světelné křižovatky se řídit plánkem zveřejněným na webových stránkách velvyslanectví (http://www.mzv.cz/rabat/cz/o_velvyslanectvi/index.html). Dálnice z letiště do Rabatu je zpoplatněna mýtem – celkové mýtné činí 33 MAD..

Popis cesty z letiště na zastupitelský úřad ČR (z Rabatu) Po vyjetí z letištního parkoviště je třeba odbočit ze spojky na letiště doleva ve směru na Meknes/Fes. Na 1. dálniční křižovatce (cca po 2 km) odbočit doprava na dálnici na Casablanku. Držet se stále dálnice na Casablanku a po přejetí řeky, vystoupání do svahu a podjetí 2 dálničních mostů (které jsou blízko u

8/60



Maroko

sebe – cca 150 m) odbočit doprava („nedálniční“ odbočka v úhlu 90 stupňů, po cca 200 m od druhého dálničního mostu) a dále se řídit plánkem (viz výše).

1.16. Kontakty na zastoupení ostatních českých institucí (Česká centra, CzechTrade, CzechInvest, CzechTourism) Žádná z uvedených institucí nemá v Maroku své zastoupení.

1.17. Praktická telefonní čísla v teritoriu (záchranka, dopravní policie, požárníci, infolinky apod.) - telefonní předvolba pro volání do Maroka: 00 212 Nouzová telefonní linka Zastupitelského úřadu v Rabatu: 00 212 6 61 18 71 74 (v případě volání z marocké sítě - 06 61 18 71 74) Policie (ve městech) 19 královské četnictvo – Gendarmerie royale (mimo aglomerace) 177 S.O .S. nehody (ambulance) 150 hasiči a rychlá lékařská pomoc 15 Pozn.: Uvedená „krátká“ čísla dle zkušenosti velvyslanectví nefungují vždy zcela spolehlivě. V takovém případě je nezbytné telefonovat na číslo 160 – Informace o telefonních číslech, jenž funguje spolehlivě. Rabat - záchranná služba: Samu (Service Privé dÀssistance Médicale Urgente) - 05 37 73 73 73 S.o.s. Médecins Rabat /Salé - 05 37 20 20 20 Casablanca - záchranná služba: Samu - 05 22 25 25 25 S.o.s. Médecins Casablanca - 05 22 98 98 98

Opravy a odtahy motorových vozidel

0522 272727

Mezinárodní pojišťovny •

Maroc Assistance

0522 303030

•

Mondial Assistance

0522 313150

Rychlé převody peněz ze zahraničí – Western Union

0522 208080

1.18. Internetové informační zdroje Pravidelné zprávy o vývoji a trendech marockého hospodářství publikuje Ministerstvo hospodářství a financí (mj. měsíční „Note de conjoncture“ - www.finances.gov.ma/depf) a Vysoký úřad pro plánování, jenž provádí hlavní statistická šetření (souhrnné studie o stavu ekonomiky jsou zveřejňovány čtvrtletně www.hcp.ma). Další zdroje: •

http://www.oc.gov.ma/portal/ - Office des changes (informace k zahraničnímu obchodu)

•

www.maroc.ma/PortailInst/fr/ – národní informační portál

9/60



Maroko

•

http://www.marocexport.ma/ - Marocké centrum pro podporu exportu

•

www.service-public.ma – informační portál o administrativních procedurách

•

http://www.invest.gov.ma - Agence Marocaine de Développement des Investissements (informace pro investory v Maroku)

•

www.ofec.ma - Office des foires et expositions de Casablanca (informace o veletrzích)

•

www.emergence.gov.ma/ - strategický plán rozvoje průmyslu, informace k prioritním odvětvím a podpoře podnikání v těchto oborech

•

www.sodipress.com – tendry, soutěže

1.19. Adresy významných institucí Ministère de lÉconomie et des Finances (Ministerstvo hospodářství a financí) Av. Mohammed V Rabat - Chellah Tel: 05 37 67 75/01 až 08 Fax: 05 37 67 75 26 E-mail: [email protected] http://www.finances.gov.ma

Ministère de lÉquipement et des Transports (Ministerstvo vybavení a dopravy) Quartier Administratif Rabat – Chellah Tel: 00212 537 6841 51 Fax: 00212 537 766633 http://www.mtpnet.gov.ma

Ministère de lÈnergie, des mines, de lèau et de lènvironment(Ministerstvo energetiky, dolů, vody a životního prostředí) Rue Marouane Saadi Lot Agdal Rabat Tel: 00212 537 688400 Fax: 00212 537 688875 http://www.mem.gov.ma/

Ministère de lÀgriculture et de la pêche maritime(Ministerstvo zemědělství a mořského rybolovu) Place Abdellah Chefchaouini

10/60



Maroko

B.P. 607 Rabat Chellah Tel: 00212 537 765530 Fax: 00212 537 765081 http://www.agriculture.gov.ma/

Ministère de lÌndustrie, du Commerce et des nouvelles technologies(Ministerstvo průmyslu, obchodu a nových technologií) B.P.609 Quartier Administratif Rabat Chellah Tel: 00212 537 766698 Fax: 00212 537 768933 http://www.mcinet.gov.ma/

Ministère du Commerce extérieur(Ministerstvo zahraničního obchodu) 63, Av. Moulay Youssef Rabat Tel: 00212 537 706389 Fax: 00212 537 735143 http://www.maroc-trade.gov.ma

Ministère du Tourisme et de làrtisanat(Ministerstvo turistiky a řemesel) Av. Ennakhil Hay riad Rabat Tel: 00212 537577800 Fax: 00212 537 577901 http://www.tourisme.gov.ma/

Ministère des Affaires étrangères et de la coopération (Ministerstvo zahraničních věcí a spolupráce)

11/60



Maroko

Av. Roosvelt Rabat Tél: 00212 537 76 11 23 Fax: 00212 537 76 46 79 http://www.diplomatie.ma/

Fédération des Chambres Marocaines de Commerce, dÍndustrie et de Services (FCMCIS) 6, Rue Erfoud Hassan – Rabat Tel.: 00212/537/767 051, /767 078 Fax: 00212/537/767896 E-mail: [email protected]

Confédération Générale des Entreprises du Maroc (CGEM) 23, Bd Mohamed Abdou Quartier Palmiers – Casablanca Tel.: 00 212 5 22 99 70 00 Fax: 00 212 5 22 98 39 71 E-mail: [email protected] www.cgem.ma

Direction Générale de lÓffice des Foires et Expositions de Casablanca Rue Tiznit Casablanca Tel.: 00 212 522 201 157 Fax: 00 212 522 26 49 49 E-mail: [email protected]

12/60



Maroko

2. Vnitropolitická charakteristika 2.1. Stručná charakteristika politického systému Státní zřízení Maroko je od 3.3.1962 konstituční monarchií se silnou rolí panovníka, jenž v nové ústavě z roku 2011 některé ze svých pravomocí delegoval na předsedu vlády.

Král Král Mohamed VI. (* 21 .8. 1963 v Rabatu) náleží k dynastii Alavitů. Na trůn nastoupil 30. 7. 1999, krátce po smrti svého otce, krále Hasana II. Král je největší světskou i náboženskou autoritou v zemi, je nejen králem (malik), ale současně i knížetem věřících (Amír al-Muminín) se statutem nedotknutelnosti. Disponuje rozsáhlými pravomocemi, je nositelem výkonné moci v zemi, vyhlašuje výjimečný stav, válku, referendum, schvaluje složení parlamentu, jmenuje premiéra, který sestavuje vládu schvalovanou poté hlavou státu, rozhoduje o vnitřní i zahraniční politice, obraně, ekonomice, stanoví zásady kulturní politiky apod. I přes ústavní reformu, přijatou v referendu v červenci 2011, si král ponechal klíčovou roli v rámci politického systému.

Parlament Parlament je od roku 1997 dvoukomorový. Dolní komora se nazývá Sněmovna reprezentantů (Chambre des Représentants) a má 395 křesel. Poslanci jsou voleni všeobecnými volbami na 5 let. Poslední parlamentní volby se uskutečnily 25. 11. 2011. Zvítězila v nich strana PJD (umírnění islamisté, zisk 107 křesel), následována konzervativní středopravicovou stranou Istiqlal (60 křesel), liberální RNI (52 křesel), PAM (47), levicovou UFSP (39) či MP (32) a PPS (18). Do parlamentu byli zvoleni zástupci celkem za 18 stran a hnutí. Panovník jmenoval předsedou vlády generálního sekretáře PJD A. Benkiraneho, jenž začátkem ledna 2012 sestavil koaliční vládu ze zástupců PJD, konzervativní strany Istiqlal, liberální Mouvement Populaire a levicové PPS. Horní komora se nazývá Sněmovna radů (Chambre des Conseillers) a má 270 členů, z nichž je každé 3 roky obměněno 90 míst. 60% členů horní komory je voleno představiteli samospráv a 40% je voleno sborem složeným ze zástupců zaměstnavatelských organizací, odborových svazů a profesních svazů. Prozatím poslední obměna Sněmovny radů se uskutečnila 2. 10.2009 anijak výrazně nezměnila složení horní komory. Příští volby jsou plánovány na rok 2012. Parlament může být králem rozpuštěn, ale následující parlament nesmí být rozpuštěn během prvního roku své činnosti. Ústava zaručuje, že horní komora parlamentu bude moci prosadit hlasování o vyslovení nedůvěry vládě, a předpokládá i vytvoření ústavního soudu.

Vláda Ministerského předsedu jmenuje a odvolává král, který zároveň předsedá zásadním zasedáním vlády. Členy vlády jmenuje král na návrh předsedy vlády. Vláda jako výkonný orgán, zajišťující provádění zákonů, je ze své činnosti odpovědna králi a parlamentu, jenž schvaluje její programové prohlášení, a tím ji i vyslovuje důvěru. Hlavní politické strany Politická strana

Vznik strany

Jméno předsedy k listopadu 2011

Počet křesel v dolní komoře parlamentu (po volbách 2011)

13/60



Maroko

Union socialiste des 1975 forces populaires (USFP) – Socialistický svaz lidových sil - socialisté

Abdelwahad Radi

39

Parti de lÌstiqlal (PI) – Strana nezávislosti

1944

Abbás El Fassi

60

Parti de la justice et du développement (PJD) – Strana spravedlnosti a rozvoje (umírnění islamisté)

1998

Abdelilah Benkirane

107

Rassemblement national 1978 des indépendants (RNI) – Národní shromáždění nezávislých

Salaheddine Mezouar

52

Parti Authenticité et Modernité (PAM) Strana původnosti a modernity

2008

Mohamed Cheikh Biadillah 47

Mouvement populaire (MP) – Lidové hnutí (berberská strana)

1957

Mohamed Laensar

32

Union constitutionelle (UC) – Konstituční unie

1983

Mohamed Abied

23

Parti du progres et du 1974 socialisme (PPS) – Strana pokroku a socialismu

Mohamed Nabil Benabdallah

18

Marocká politická scéna čítá řadu menších politických stran. V parlamentních volbách roku 2007 alespoň jeden mandát získalo dvacet stran a volebních uskupení, přičemž poměrně obvyklým jevem bylo střídání politické příslušnosti, slučování stran a vytváření nových uskupení. Dle ústavy z roku 2011 již nicméně nebude možné střídat politickou příslušnost po zvolení do Parlamentu – poslanec by v takovém případě automaticky ztratil svůj mandát. Všechny strany respektují parlamentní systém a uznávají krále jako hlavu státu a současně náboženského vůdce (Amír al-Muminín) Marockého království. Kritika alavitského trůnu a panovníkovy rodiny je nepřípustná. V Maroku rovněž působí zakázané, leč tolerované islamistické hnutí Al Adl Wal Ihsane.

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence) Král Mohammed VI (Sidi Mohammed ben Hassan) - je 22. panovníkem dynastie Alavitů, která vládne v Maroku od roku 1666 - je nejvyšší autoritou v otázkách víry, svůj původ odvozuje od proroka Mohameda - na trůn nastoupil 30. července 1999 po smrti svého otce Hassana II. (1961-1999)

14/60



Maroko

2.3. Složení vlády Vláda vzešlá z voleb do Sněmovny reprezentantů, jež se konaly v listopadu 2011, byla oficiálně jmenována králem Mohammedem VI. dne 3.1.2012 v následujícím složení:

Předseda vlády: Abdelillah Benkirane (PJD)

Státní ministr: Abdellah Baha (PJD) Ministr vnitra: Mohand Laenser (MP) Ministr zahraničních věcí a spolupráce: Saad-Eddine El Othmani (PJD) Ministr spravedlnosti a svobod: Mustafa Ramid (PJD) Ministr islámských záležitostí: Ahmed Toufiq (bez politické příslušnosti) Ministr hospodářství a financí: Nizar Baraka (Istiqlal) Ministr bydlení, urbanismu a rozvoje měst: Nabil Benabdellah (PPS) Ministr zemědělství a mořského rybolovu: Aziz Akhannouch (bez pol. příslušnosti) Ministr národního vzdělávání: Mohamed El Ouafa (Istiqlal) Ministr vysokého školství, vědeckého výzkumu a vzdělávání pracovníků: Lahcen Daoudi (PJD) Ministr mládeže a sportu: Mohamed Ouzzine (MP) Ministr vybavení a dopravy: Aziz Rabbah (PJD) Ministr zdravotnictví: El Hossein El Ouardi (PPS) Ministr komunikace, mluvčí vlády: Mustapha El Khalfi (PJD) Ministr energetiky, dolů, vod a životního prostředí: Fouad Douiri (Istiqlal) Ministr práce a odborného vzdělávání: Abdelouahed Souhail (PPS) Ministr průmyslu, obchodu a nových technologií: Abdelkader Aâmara (PJD) Ministr turistického ruchu: Lahcen Haddad (MP) Ministryně solidarity, ženských a rodinných záležitostí a sociálního rozvoje: Bassima Hakkoui (PJD) Ministr kultury: Mohamed Amine Sbihi (PPS) Ministr řemeslné výroby: Abdessamad Qaiouh (Istiqlal) Ministr zodpovědný za vztahy s Parlamentem a občanskou společností: Lahbib Choubani (PJD)

Při úřadu předsedy vlády působí:

15/60



Maroko

Ministr pověřený správou národní obrany: Abdellatif Loudiyi (bez pol. příslušnosti) Ministr pověřený krajanskou agendou: Abdellatif Maâzouz (Istiqlal) Ministr pověřený všeobecnými záležitostmi a vládnutím: Mohamed Najib Boulif (PJD) Ministr pověřený státní správou a modernizací veřejného sektoru: Abdelâdim El Guerrouj (MP)

V rámci jednotlivých resortů působí: Ministr delegovaný při ministrovi vnitra: Charki Draiss (bez pol. příslušnosti) Ministr delegovaný při ministrovi zahraničních věcí a spolupráce: Youssef Amrani (Istiqlal) Ministr delegovaný při ministru hospodářství a financí, pověřený státním rozpočtem: Idriss Azami Al Idrissi (PJD)

16/60



Maroko

3. Zahraničně-politická orientace V zahraniční politice sleduje Maroko několik priorit, vyplývajících ze snahy udržet stabilitu království pod světským i náboženským vedením vládnoucí dynastie. Tyto priority jsou spojeny se skutečností, že Maroko je arabským státem s islámským náboženstvím ležícím na africkém kontinentu, který má silné vazby na integrující se středomořskou oblast a západní Evropu.

Vztahy s arabskými a islámskými státy Maroko úzce spolupracuje se zeměmi Ligy arabských států (LAS). V 80. letech vystoupilo z Organizace africké jednoty (OAJ) na protest proti jejímu uznání Saharské arabské demokratické republiky a hnutí Polisario (Západní Sahara). Od 90. let však s touto organizací (dnes Africkou unií) v řadě otázek opět navázalo spolupráci. Trvalý zájem má o spolupráci zejména s islámskými frankofonními státy v západní Africe a s Alžírskem soutěží o roli mluvčího těchto států na mezinárodním poli. Spolupráce se zeměmi Ligy arabských států (LAS) je zaměřena na rozvoj vzájemných ekonomických, politických a kulturních vztahů. Maroko aktivně přispívá k hledání míru na Blízkém východě. Marocký král je předsedou výboru Al-Qods pro záchranu a obnovu Jeruzaléma jako jednoho z nejdůležitějších islámských měst. Maroko byla jedna z prvních arabských zemí, která zahájila neoficiální jednání s Izraelem a v září 1994 se obě strany dohodly na brzkém navázání vzájemných styků formou zájmových sekcí. Izraelská sekce v Maroku však byla později na nátlak obyvatel zrušena. Maroko pojí s Izraelem 600 tisíc izraelských Židů marockého původu, jejich majetky v Maroku a hroby předků. Oboje je respektováno. Rozvoj spolupráce v rámci Svazu arabského Maghrebu (SAM: Alžírsko, Maroko, Mauretánie, Libye, Tunisko) zůstává do značné míry blokován především spornými otázkami vzájemných vztahů se sousedním Alžírskem, které v otázce Západní Sahary podporuje hnutí Polisario. Maroko se aktivně podílí na jednáních Rad ministrů SAM o ekonomické a obchodní spolupráci a napomáhá uvést do života Deklaraci o vytvoření zóny volného obchodu. V roce 2011 se Maroko se významně angažovalo v aktivitách na ukončení konfliktu v Libyi v rámci ad hoc spojenecké skupiny, ale bylo aktivní i ve vztahu k dalším událostem v regionu. Na rabatském zasedání Ligy arabských států bylo na podzim 2011 rozhodnuto o ekonomických sankcích proti syrskému režimu. Probíhaly rovněž intenzivní jednání o povýšení vztahů mezi Marokem a Radou pro spolupráci zemí v oblasti Perského zálivu (GCC).

Vztahy v rámci Afriky Na africkém kontinentu usiluje Maroko o rozvoj spolupráce s ostatními zeměmi na bilaterálním základu navzdory skutečnosti, že v 80. letech vystoupilo z Organizace africké jednoty (OAJ) na protest proti jejímu uznání Saharské arabské demokratické republiky a hnutí Polisario (Západní Sahara). Živý zájem projevuje Maroko o spolupráci s islámskými frankofonními státy. Snaží se rovněž vystupovat jako zprostředkovatel jednání při subsaharských konfliktech. Nadstandardní vztahy udržuje s Mauritánií a Senegalem – příkladem bylo uspořádání prvního summitu Maroko-UEMOA (Ekonomická a monetární unie západní Afriky) v Dakaru v lednu 2007, kde bylo Maroko zastoupeno početnou delegací v čele s premiérem. Ve střednědobé a dlouhodobé perspektivě Maroko aspiruje z politického, ekonomického a bezpečnostního hlediska na roli spojujícího článku a mluvčího západního břehu Atlantiku na africkém kontinentě.

Vztahy s Evropou Evropská politika je nejvýznamnější součástí zahraničních vztahů Maroka. V oblasti bilaterálních vztahů je zahraniční politika zaměřena především na Francii, Španělsko a Itálii, tedy státy představující středomořskou obchodní sféru. Maroko aktivně pracuje na posílení Středomořské skupiny 5+5. Stále aktivněji se snaží vystupovat i při spolupráci se zeměmi NATO v rámci Středomořského dialogu. Maroko se však nesoustředí pouze na „původní“ EU. Stále výrazněji si všímá kandidátských a nových členských zemí, především Polska a Rumunska, a snaží se o navázání pevných a dlouhodobých vztahů s Ruskem, které marocký král navštívil v roce 2002. Došlo i k cestám ekonomických ministrů

17/60



Maroko

s delegacemi podnikatelů do střední a východní Evropy (v letech 2008 a 2009 zejména Polsko, Maďarsko, Chorvatsko) a následně k ustavení smíšených obchodních komisí (např. s Maďarskem).

Vztahy s EU Dne 1. března 2000 byl ukončen proces ratifikace asociační dohody Maroka s EU. Asociační dohoda, uzavřená na dobu neurčitou, předpokládá mimo jiné vytvoření zóny volného obchodu. Dohoda stanovila již v prvním roce své platnosti zrušení cel a dovozních poplatků na vybavení a zařízení výrobních jednotek. Další snížení cel, o 25 % ročně po dobu 4 let, probíhá u výrobků, které se v zemi dosud nevyrábějí, dále u náhradních dílů a u surovin. Po 3 letech platnosti dohody jsou cla a dovozní poplatky každoročně snižovány o 10 % u výrobků, jejichž výroba už v zemi existuje, přičemž Maroko může své průmyslové výrobky bezcelně vyvážet již nyní. Mezi významné části dohody patří rovněž ustanovení o volném pohybu plateb vztahujících se na běžné transakce, ustanovení o volném pohybu kapitálu v souvislosti s přímými investicemi v Maroku, ale i udržení úrovně ochrany práva duševního vlastnictví, boj proti drogám a praní špinavých peněz. Dohoda otevírá evropský trh pro marocké zboží, na druhé straně však může otevření způsobit určité problémy marockému zemědělství vzhledem k jeho nízkým výnosům. Tato oblast byla proto řešena separátní, tzv. zemědělskou dohodou, která byla podepsána na počátku roku 2004 a platila 2 roky. Obecně platí, že existuje oboustranný zájem na ukotvení Maroka k EU a proto nadále probíhají (ve všech oblastech) intenzívní rozhovory mezi Marokem a EU o dalším prohlubování politických, ekonomických, kulturních ad. styků. Maroko by se mělo stát (vedle Tuniska) „výkladní skříní úspěšné spolupráce ve Středomoří“. Dne 24. ledna 2002 byl v Rabatu podepsán Program spolupráce mezi Marokem a EU na léta 2002– 2004 (MEDA II). Jednalo se o všeobecný program, který zahrnoval i finanční pomoc ve výši 426 mil. EUR na podporu ekonomických reforem a rozvojových projektů. Na roky 2005–2006 vyčlenila EU pro program rozvoje Maroka 275 mil. euro (MEDA III). Maroko je jednou z mála středomořských zemí, která stoprocentně využívá nabízenou pomoc v rámci výše uvedeného programu MEDA. Na léta 2007–2010 je rozložen projekt na rozvoj státního sektoru, v rámci nějž EU v roce 2007 vyčlenila dalších 180 mil. euro jako dar Maroku na podporu reforem veřejné správy. Celková částka věnovaná tomuto projektu by měla dosahovat cca 73 mld. euro. Maroko se staví pozitivně k „Programu dobrého sousedství“ i k tzv. „Akčnímu programu“, zdůrazňuje však, že je třeba přistupovat k jednotlivým zemím individuálně. V rámci své snahy dosáhlo toho, že mu byl dne 13. 10. 2008 na zasedání Asociační rady v Lucemburku přiznán tzv. „statut avancé“ („přidružené členství“), čímž je myšleno, že bude mít s EU společné vše kromě institucí. Maroko očekává od EU pomoc především v oblasti modernizace řízení země, prosazování ekologických požadavků a budování infrastruktury (dopravní i energetické). Naopak EU požaduje od Maroka zlepšení všech druhů soudnictví, především pak obchodního. Akční program postupně nahrazuje programy MEDA po jejich ukončení v roce 2006. V pořadí sedmé kolo Asociační rady EU – Maroko, které se konalo v Rabatu dne 19. 5. 2009, přineslo další přiblížení v oblastech obchodu, politické a kulturní spolupráce. V průběhu roku 2009 se také aktivizovala činnost Podvýboru pro lidská práva a good governance EU – Maroko. Vzájemné posilování vztahů vyvrcholilo historicky prvním Summitem EU – Maroko, který se konal ve dnech 6.–7. 3. 2010 v Granadě. Budování zóny volného obchodu (odbourávání celních překážek) probíhá v souladu s asociační dohodou. Jednotlivé oblasti spolupráce (včetně neekonomických – například oblast lidských práv, reforma státní správy, …) jsou projednávány a řešeny průběžně v rámci tzv. podvýborů, které se scházejí několikrát do roka. V roce 2004 zahájil činnost podvýbor pro řešení spolupráce v oblasti služeb. V roce 2005 se po čtyřletém úsilí podařilo sjednat novou Dohodu o námořním rybolovu mezi Marokem a Evropskou unií, která zaplnila „prázdné místo“, jež zůstalo po vypršení původní dohody, jež platila v letech 1995–1999. Dohoda byla sjednána na 4 roky a definitivně ratifikována a uvedena v platnost v listopadu 2006. Stanoví, že v marockých vodách bude moci lovit 137 evropských lodí. Evropa za to na oplátku přispěje Maroku částkou 36 milionů euro ročně. Kromě této částky budou evropští rybáři platit poplatek za licenci a budou motivováni k tomu, aby do posádek přibírali Maročany a aby alespoň část vylovených ryb vykládali v marockých přístavech. Smlouva může být prodlužována nebo modifikována v závislosti na vývoji stavu ryb v marockých vodách. Ze Smlouvy jsou vyloučeny vody ve Středozemním moři. Z hlediska mořských produktů jsou z dohody vyloučeni hlavonožci a korýši – Evropané je tedy nebudou smět lovit. Smlouvu budou využívat především španělští rybáři, částečně také francouzské a portugalské lodě. Smlouva měla začít platit

18/60



Maroko

od poloviny března 2006. Tento termín nebyl dodržen, protože některé evropské státy namítají, že by neměla zahrnovat pobřeží Západní Sahary. Po několika jednáních smlouva začala platit na počátku roku 2007. Platnost dohody byla ukončena poté, kdy v prosinci 2011 Evropský parlament zamítl její prodloužení formou dodatkového protokolu. V roce 2012 se předpokládá zahájení jednání o novém ujednání v oblasti rybolovu.

Vztahy s ostatním světem Mezinárodní postavení aktivního hráče Maroko prokázalo i v roce 2011, kdy bylo mj. zvoleno pro období 2012-2014 na místo nestálého člena Rady bezpečnosti OSN. Stále aktivněji se zapojuje do dialogu na téma migrace, počátkem 2008 uspořádalo euro-africkou konferenci na téma legální migrace, jež do jisté míry navazovala na první euro-africkou konferenci o migraci, uspořádanou v Rabatu v červenci 2006. V minulosti se Maroko angažovalo např. v zasedáních GATT/WTO, Konference o hospodářské spolupráci na Blízkém východě v severní Africe, summit Organizace islámské konference a další. V tomto duchu vstoupilo Maroko v posledních desetiletích i do řady zprostředkovatelských rolí (Angola, Izrael, Palestina, JAR a další), v nichž otec současného krále Hassan II. sehrál významnou úlohu. Současný král se snaží dané postavení udržet a posílit roli Maroka na poli mezinárodních organizací. Vysloužil si pozitivní hodnocení OSN za zvládnutí zprostředkovatelské role při urovnání sporů v údolí řeky Mano (hraniční spor mezi Nigérií a Kamerunem). Na americkém kontinentu upevňuje země spolupráci s USA, Kanadou a státy Latinské Ameriky. Výraznější zlepšení vztahů s USA v roce 1995 se projevilo zejména v hospodářské oblasti a v porozumění v otázkách možného řešení problému Západní Sahary. Smlouva o volném obchodu s USA vstoupila v platnost 1. ledna 2006 a Maroko se tak stalo první arabskou zemí, která má takovou smlouvu uzavřenu. Pokud jde o Kanadu, její frankofonní část ročně absorbuje značné množství marockých legálních imigrantů. Maroko se stále více profiluje jako mluvčí afrického břehu ve vztahů „jih–jih“, tj. Afrika/Blízký Východ – Latinská Amerika. Aktivně se účastní konferencí tohoto křídla, v srpnu 2009 uspořádalo v Assilahu mezinárodní kolokvium na téma Dialog jih–jih, během roku 2010 podnikl ministr zahraniční a jeho náměstek pracovní cesty do Guatemaly, Peru a Kostariky. Maroko rovněž cílevědomě buduje své vztahy s Asií. Mezi nejdůležitější akce posledních 5 let patřila návštěva marockého krále v Rusku a v Číně či oficiální návštěva prezidenta Putina v Maroku v srpnu 2006. Během roku 2010 Maroko dále prohloubilo své obchodní vztahy s Čínou, která mu otevřela některé oblasti svého trhu (zejména zemědělské), a taktéž politické a obchodní vztahy s Ruskem, mimo jiné návštěvou ministra zahraniční v Moskvě v červenci 2010. Významné vztahy jsou rovněž udržovány s Japonskem a Jižní Koreou.

3.1. Členství v mezinárodních organizacích a regionálních uskupeních Od roku 1956 je Maroko členem OSN a členem většiny institucí této organizace. Je rovněž členem několika regionálních organizací.

Členství v mezinárodních organizacích: •

Dětský fond OSN

•

Konference OSN pro obchod a rozvoj

•

Mezinárodní agentura pro atomovou energii

•

Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (Světová banka)

•

Mezinárodní finanční korporace

•

Mezinárodní měnový fond

•

Mezinárodní organizace práce

•

Mezinárodní organizace pro civilní letectví

•

Mezinárodní rozvojové sdružení

•

Mezinárodní soudní dvůr

19/60



Maroko

•

Mezinárodní telekomunikační unie

•

Organizace OSN pro průmyslový rozvoj

•

Organizace OSN pro vědu, výchovu a kulturu

•

Organizace OSN pro výživu a zemědělství

•

Světová obchodní organizace

•

Světová meteorologická organizace

•

Světová organizace duševního vlastnictví

•

Světová poštovní unie

•

Světová zdravotnická organizace

Členství v regionálních organizacích: •

Liga arabských států

•

Svaz arabského Maghrebu

•

Organizace islámské konference

•

Africká rozvojová banka

•

Islámská rozvojová banka

3.2. Účast země na mnohostranných smlouvách a dohodách Evropská politika je pro Maroko nejvýznamnější součástí jeho zahraničních vztahů. Marocká vláda usiluje o co nejširší spolupráci s Evropskou unií jako politickým a hospodářsky nejdůležitějším partnerem. Dne 1. března 2000 vstoupila v platnost Asociační dohoda, kterou Maroko v roce 1996 podepsalo s Evropskou unií, a roku 2008 byl Maroku udělen, jako první zemi v sousedství EU, „statut avancé“. Maroko usiluje rovněž o přidružení, partnerství či statut pozorovatele v celoevropských institucích, v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), spolupracuje s NATO v rámci Středomořského dialogu a snaží se o posílení skupiny „5+5" (státy Maghrebské unie + Portugalsko, Španělsko, Francie, Itálie a Malta) – budoucí 6+6 (rozšířené o Albánii a Egypt). V roce 2011 byl Maroku udělen statut „partnera pro demokracii“ při Radě Evropy.

3.3. Přehled bilaterálních smluv s ČR (včetně data vstupu) – mimo smluv dle kap.7.1. •

Dohoda o leteckých službách (1961)

•

Dohoda o spolupráci v oblasti radiokomunikací a televize (1968)

•

Dohoda o kulturní spolupráci (1979)

•

Ujednání v oblasti profesního vzdělávání (1987)

•

Dohoda o hospodářské, vědecké a technické spolupráci (1988)

•

Protokol k rámcové dohodě o výměně v oblasti sportu (1989)

•

Dohoda o spolupráci v oblasti zdravotnictví a lékařských věd (1992, platnost bude ukončena k 22. lednu 2012)

•

Dohoda o spolupráci mezi centrálními bankami (1992)

•

Ujednání o zrušení vízové povinnosti pro držitele diplomatických, služebních a zvláštních pasů sjednaná výměnou nót (1992)

•

Obchodní dohoda (1994) – platnost ukončena k 30. 4. 2004

•

Dohoda o provádění výměny poštovních mandátů mezi Ředitelstvím pošt ČR a Národním ředitelstvím pošt a telekomunikací Maroka (1997)

•

Protokol o spolupráci ministerstev zahraničních věcí (1999)

•

Smlouva o podpoře a ochraně investic (2001) – v platnosti od 30. 1. 2003, 19. 3. 2010 byl podepsán Dodatkový protokol

20/60



Maroko

•

Smlouva o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu (2001) – vstoupila v platnost dne 18. 7. 2006

•

Smlouva o předávání odsouzených osob k dalšímu výkonu trestu – v jednání

•

Smlouva o spolupráci v oblasti turistiky – před podpisem

21/60



Maroko

4. Ekonomická charakteristika země 4.1. Zhodnocení hospodářského vývoje za minulý rok, předpověď dalšího vývoje Marocká ekonomika rostla v letech 2000 – 2009 v průměru o 4,6 %, čímž se řadí na první místo v regionálním srovnání v rámci severní Afriky (druhý Egypt dosáhl pouze růstu 4,4 %). Marocký růst byl tažen především domácí poptávkou, zahraniční obchod přispíval negativně. Zatímco v letech 2008 a 2009 vykazovala marocká ekonomika navzdory světové hospodářské krizi ve svém celku příznivé výsledky, rok 2010 přinesl určité zpomalení. Nižší výkon národního hospodářství má na svědomí především pokles zemědělské výroby a útlum aktivit v sektorech stavebnictví, některých odvětvích zpracovatelského průmyslu a obchodu. Naopak ke zlepšení po letech ovlivněných krizí došlo v těžebním průmyslu, dopravě či turistickém ruchu. Vývoj mezinárodního prostředí přinesl marocké ekonomice v roce 2010 negativní dopad nárůstu cen základních potravin, zároveň ji však nabídl nové exportní příležitosti. Marocká vláda byla přinucena uvolnit dodatečné prostředky na podporu udržení spotřebitelských cen (z plánových 14 miliard dirhamů na celkových 25 miliard, tj. cca 2,2 mld eur) a zároveň reagovat opatřeními v monetární oblasti, aby udržela kupní sílu domácností a podpořila konkurenceschopnost domácí ekonomiky. Marocká ekonomika dosáhla dle posledních údajů v roce 2010 růstu 3,7 %, který sice nedosahuje hodnot předchozích let (4,9 % v roce 2009, resp. 5,6 % r. 2008), ale svou skladbou vykazuje pozitivní tendenci v oblasti průmyslu a služeb. Růst byl tažen především nezemědělskými sektory, které zaznamenaly pozitivní vývoj + 5 %, zatímco k propadu (- 7,1 %) došlo v primárním sektoru. Průmyslová odvětví, jež byla citelně zasažena dopadem světové hospodářské krize, v roce 2010 vykázala růst 6,6 %, zejména díky rozšíření odbytišť pro fosfáty a jiné suroviny (těžba fosfátů meziročně vzrostla o 45 % na 26, 6 milionů tun). V oblasti služeb zaznamenaly nejlepší výkonnost telekomunikace, finanční služby a turistický ruch. Pozitivní vliv na růst marocké ekonomiky měla konsolidace domácí poptávky, ale i nová dynamika v zahraniční poptávce– vývoz zboží a služeb se zvýšil o 14,4 % a poprvé od roku 2007 přispěl kladně k vývoji HDP. Fosfáty a jejich deriváty tvořily i v roce 2010 dominantní položku marockého exportu (cca 24 %) a jejich vývoz dosáhl hodnoty 35,6 miliard dirhamů (cca 3,2 mld eur), což v meziročním srovnání představuje nárůst o 96 %. Navzdory tomu se saldo zahraničního obchodu udrželo zhruba na stejné záporné hodnotě jako v roce 2009 - 87 mld dirhamů (cca 7,7 mld eur), tj. 10, 3 % HDP. Počet ekonomicky aktivních obyvatel dosáhl v roce 2010 hodnoty cca 11, 5 milionu, přičemž míru nezaměstnanosti se podařilo udržet pod desetiprocentní hranicí (9,1 %). Alarmující je však stále vysoký podíl nezaměstnaných mladých Maročanů: pro skupinu ve věku 15 – 24 let dosahuje míra nezaměstnanosti v celostátním průměru 17,6 % a dokonce 31,3 % v populaci žijící v městském prostředí. Míra inflace dosáhla v roce 2010 meziročně nárůstu + 0,9 %, přičemž ceny vzrostly nejvíce ve vzdělávání (+ 4,1 %) a stravovacích a ubytovacích službách (+ 2,4 %), zatímco k jejich poklesu došlo v telekomunikacích (-1,1 %) a kultuře a rekreaci. V roce 2011 se předpokládalo potvrzení stability domácí poptávky a růst spotřeby domácností a veřejných i soukromých investic. Státní rozpočet pro rok 2011 vycházel z předpokládaného růstu HDP ve výši 4, 6 %, přičemž na jeho dynamice měly mít podíl především nezemědělské sektory. Očekával se rovněž cca 11 % nárůst příjmů z turistiky a objemu zasílaných remitencí Maročany žijícími v zahraničí. V oblasti zahraničního obchodu se předpokládalo záporné saldo na úrovni kolem 11 % HDP, přičemž očekávaný nárůst exportu, zejména v poskytování turistických služeb, měl být kompenzován tlakem domácí poptávky a snižováním tarifních překážek na dovážené zboží v rámci liberalizačních dohod. Na základě výsledků za první pololetí 2011 byl upraven odhad ročního růstu ekonomiky na 4,8 %. Příznivou tendenci vykázalo díky dobrým povětrnostním podmínkám zemědělství a slibných výsledků dosáhly i nezemědělské sektory - těžební průmysl (meziroční nárůst těžby fosfátů o 15 %), stavebnictví a některá odvětví zpracovatelského průmyslu. Sektor cestovního ruchu se – zdá se - rychle

22/60



Maroko

vyrovnal s negativními následky dubnového atentátu v Marrákeši a za první polovinu roku 2011 dosáhl v meziročním srovnání růstu o 6,3 %. Na výdajové straně státního rozpočtu došlo v první polovině 2011 ke dvěma neplánovaným navýšením. V reakci na růst cen na světových trzích byl téměř zdvojnásoben objem dotací spotřebitelských cen (na prozatím 32 miliard dirhamů, tj. 2,8 mld eur). A v rámci sociálního dialogu vláda souhlasila s navýšením platů státních zaměstnanců v souhrnné výši o 8 miliard dirhamů. Pro rok 2012 počítá marocký statistický úřad s růstem HDP ve výši 4,5 %, přičemž se předpokládá zachování zásadní role domácí poptávky, jejíž růst bude mít i nadále dopad na záporné hodnoty zahraniční výměny se schodkem okolo 12,6 % HDP. Jak spotřeba domácností, tak potřeba investic by měla podpořit dovoz zboží a služeb. Lze tak očekávat prohloubení deficitu zahraničního obchodu, což přispěje, spolu s očekávaným zpomalením přílivu čistých příjmů, k úbytku devizových rezerv s možným dopadem na financování hospodářství. Dle závěrů Úřadu vysokého komisaře pro plánování je na čase přehodnotit marocký ekonomický model, kdy je domácí poptávka uspokojována především dovozem, a podpořit diverzifikaci domácí produkce a konkurenceschopnost podniků.

Vývoj státních investic Pilířem vládních investic je celkově již po několik let posílení a podpora domácí poptávky a spotřeby, ale také zatraktivnění Maroka pro zahraniční investory, mj. zkvalitněním infrastruktury. V roce 2011 patří mezi hlavní prioritní oblasti justiční a správní reforma, pokračování v procesu decentralizace a investice do oblasti e-government. V rámci státního rozpočtu je podpora směřována rozvoji zemědělství prostřednictvím plánu Zelené Maroko, průmyslové výrobě a realizaci strategie v oblasti vodních zdrojů a energetiky. V sociální oblasti mají státní finance podpořit primárně výstavbu sociálního bydlení a program „města bez chudinských předměstí“ („villes sans bidonvilles“¨). Rozpočet pro rok 2011 počítá s navýšením objemu veřejných investic na 167, 3 mld dirhamů (cca 15 mld eur), což představuje nárůst o 3,1 % oproti roku 2010. Největší částky směřují do oblasti vzdělávání (48 mld dirhamů), výstavby infrastruktury (21, 4 mld dirhamů, z nichž 7,1 mld na železniční síť a 6,5 mld na silniční tahy), zlepšení životních podmínek venkovského obyvatelstva (20,5 mld dirhamů), zdravotnictví (11 mld dirhamů) či programu Zelené Maroko (8,5 mld dirhamů).

Rozpočet státních investic

Rozpočet státních investic (v miliardách dirhamů) 2008 2009 2010 107 135 162,3

2011 167,3

Zdroj: Ministerstvo financí a hospodářství, květen 2011

4.2. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (HDP/ obyv., vývoj objemu HDP, podíl odvětví na tvorbě HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti) Základní makroekonomické ukazatele (2008-2012) 2008 Růst HDP (ve 5,6 stálých cenách) v% HDP (PPP, 137,3 mil. v mezinár. USD) HDP per 4 276 capita PPP (v

23/60

2009 4,9

2010 3,2

2011 3,9*

2012 4,6*

145,1 mil.

151,6 mil.

-

-

-

-

4 473

4 607



Maroko

mezinárodních USD)

Vývoj spotřebitelských cen v % Saldo běžného účtu platební bilance (jako procento HDP) Nezaměstnanost – celostátní průměr v % Nezaměstnanost – věková skupina 25 – 34 let v % Kurz 1 MAD/USD

(113. místo ve světovém srovnání) 3,9

1,0

1,0

2,9*

2,9*

-5,2

-4,9

-4,2

-5,7*

-4,1*

9,6

9,1

9,1

8,9*

8,7*

-

19,2 (město), 3,9 (venkov)

19,1 (město), 4,4 (venkov)

-

-

7,53

8,06

8,36

3,5%

3,25%

3,25%

(k prosinci daného roku) Hlavní úroková míra centrální banky Bank alMaghrib * Odhad MMF al-Magrhib

3,25%

Zdroje: Mezinárodní měnový fond, Světová banka, Bank

Podíl ekonomických odvětví na tvorbě HDP (v běžných cenách, v milionech dirhamů, vybraná odvětví)

Primární sektor Zemědělství Rybolov Sekundární sektor Těžba Zpracovatelský průmysl Stavebnictví Terciární sektor Obchod Hotely a stravovací zařízení Doprava Ostatní služby (mj. finanční a pojišťovnictví, poradenství atd.) Daně z produktů dotace HDP

2008 90 690 82 969 7 721 187 866 45 121 86 996 38 663 341 076 70 597 16 278

2009 107 050 100 757 6 293 186 742 16 925 104 004 45 776 359 365 72 054 16 775

2010 105 805 99 262 6 543 204 075 29 579 105 250 47 085 378 113 72 815 19 446

23 897 154 939

25 795 162 769

27 480 172 707

69 211

79 292

76 309

688 843

732 449

764 302

Zdroj: Vysoký úřad pro plánování

24/60



Maroko

Podíl ekonomických odvětví na tvorbě HDP (v procentech) Sektor Primární Sekundární Terciární Celkem *Odhad

2008 13,4 23,7 62,8 100

2009 16,2 24,8 59,0 100

2010 13,1 26,2 60,7 100

2011* 13,2 26,3 60,4 100

Zdroj: Vysoký úřad pro plánování

4.3. Průmysl – struktura, tempo růstu, nosné obory Liberalizace zahraničního obchodu, zahájená v 80. letech, vystavila marocké průmyslové podniky těžké mezinárodní konkurenci, současně však usnadnila příliv zahraničního kapitálu a dovoz investičních zařízení a polotovarů potřebných pro jeho rozvoj. Podmínkám světového trhu se snaží přizpůsobovat odvětví marockého průmyslu, která jsou zaměřena na export, především produkce oděvů, textilu, zemědělských výrobků a fosfátových derivátů. Dnes se k těmto odvětvím připojuje postupně lehké strojírenství. Hlavním cílem průmyslové politiky marocké vlády je zvyšování vývozních kapacit, vytváření nových pracovních příležitostí a zabezpečení potřeb domácího trhu. Současná marocká hospodářská politika preferuje zpracování kovů a umělých hmot, výrobu a montáž motorových vozidel, elektrotechnických zařízení, výrobu potravin a textilu. Důraz je kladen na nové technologie. Největší průmyslové oblasti se nacházejí mezi Casablankou a Mohamedií, mezi Casablankou a El Jadidou a mezi Rabatem a Kenitrou. Jsou však zakládány i nové průmyslové zóny, především v severních oblastech (Oujda, Tanger) a na jihu. Průmyslová výroba je podporována v rámci tzv. „Národního paktu pro průmyslový rozvoj“ (vyhlášen v únoru 2009). Program disponuje rozpočtem 12,4 miliard dirhamů (cca 1,24 miliard euro), z čehož 34% má být věnováno na vytváření kvalifikovaných pracovních sil a 24% na pobídkovou politiku pro investory. Cílem je pomoci průmyslu, aby v horizontu 2015 byl schopen pro HDP vydělat minimálně 50 miliard dirhamů. Program také vytyčil šest prioritních oborů: off shoring, aeronautika, elektronika, automobilový, textilní a potravinářský průmysl. Průmysl a stavebnictví zaměstnává cca 21 % ekonomicky aktivního obyvatelstva. Na cca 26 procentech, jimiž se sekundární sektor v posledních letech podílí na tvorbě HDP, má největší podíl zpracovatelský průmysl (zhruba 14%), stavebnictví (6%) a těžba nerostů (3%). S výjimkou stavebnictví však žádná z oblastí marockého průmyslu nevykázala v letech 2000-9 výrazně prorůstovou dynamiku a jejich růst se za dané období zpomaloval. Rok 2010 představoval pro řadu průmyslových odvětví oživení – těžební a zpracovatelský průmysl, energetika, stavebnictví a veřejné stavby zaznamenaly souhrnně meziroční růst ve výši 6,6 %, oproti zápornému výsledku z roku 2009 – 4,7 %. Hlavní podíl na obnovení růstu mají zejména těžební sektor, energetika a chemický průmysl. Marocký průmysl těžil v roce 2010 zejména z obnovy zahraniční poptávky po fosfátech a jejich derivátech. Produkce fosfátů tak vzrostla o 86 % a obrat státního monopolu pro těžbu a zpracování fosfátů OCP se meziročně zdvojnásobil na 35,6 miliard dirhamů (cca 3,1 mld eur), přičemž svou roli sehrálo i zdražení světových cen hnojiv a kyseliny fosforečné. Sektor energetiky zaznamenal v roce 2010 růst 11 %, jenž je připisován zejména oživení v odvětví zpracování ropy (+ 25 %) a výroby elektřiny, za nímž stojí nárůst domácí poptávky (zpracovatelský průmysl a spotřeba domácností). Zpracovatelský průmysl se i v roce 2010 potýkal se slabou poptávkou ze zemí EU, a až na výjimky se mu příliš nedařilo orientovat svou produkci na export. Z loňské analýzy Světové banky (březen 2010) zachycující současnou situaci a výhledy rozvoje průmyslu v Maroku vyplývá, že především zpracovatelský průmysl bude v nejbližších letech postižen přesunem investic do služeb a stavebnictví. V roce 2009 byl podíl investic do zpracovatelského průmyslu 6%, oproti více než 10% na konci 90. let. Slabými články průmyslové výroby zůstává malá produktivita a nízká kvalifikace pracovních sil. Zpráva dále uvádí, že sektor zpracovatelského průmyslu se nepodílí na

25/60



Maroko

nezemědělském růstu země nijak výrazně, oproti službám a stavebnictví. Marockému průmyslu se nedaří vytvářet pracovní místa ani zvyšovat konkurenceschopnost svých výrobků.

Index průmyslové výroby (1998 = 100, vybrané kategorie) 2007

Těžba 140 nerostných surovin Zpracovatelský 152 průmysl Výroba 137 potravinářských výrobků Výroba textilií 120 Výroba oděvů 140 Výroba koksu a 128 rafinérie ropy Výroba 134 chemických látek Výroba strojů a 158 zařízení Výroba 223 rádiových, televizních a spojových zařízení a přístrojů Výroba motor. 217 vozidel a zařízení Výroba 163 elektřiny

2008

2009

2010

137

119,5

138,4

Meziroční změna 2009-2010 15,8 %

155

156

159,1

2,0 %

139

141,8

143,7

1,3 %

117 141 129

115,5 141 103,8

115,5 148,2 112,5

0% 5,1 % 8,4 %

139

142,3

149,6

5,1 %

170

160,3

165,7

3,4 %

224

224,2

220,6

-1,6 %

221

219

239,8

9,5 %

168

173,2

192

10,8 %

Zdroj: Vysoký úřad pro plánování Zpracovatelský průmysl se v roce 2010 podílel na celkovém HDP částkou přesahující 100 miliard dirhamů. Mezi tradiční odvětví patří potravinářství, zpracování textilu a kůže, ale i chemický průmysl (navázaný na těžbu fosfátů) a rozšiřující se automobilová výroba (včetně produkce součástek a zařízení). Navyšování cen surovin na mezinárodních trzích a především sílící zahraniční konkurence jsou pro bezprostřední vývoj řady marockých průmyslových odvětví závažnými hrozbami. Jedná se především o konzervárenství, výrobu plastů (čínská konkurence), tkalcovství a textilní průmysl obecně. Marocké výrobky se potýkají s konkurencí zboží z Asie či Egypta, SAE nebo Turecka. Příkladem obtíží s udržením konkurenceschopnosti může být výroba nerezových kuchyňských potřeb, která během roku 2007 prakticky zmizela. Sektor zpracovatelského průmyslu se ocitl v krizi na počátku roku 2008, stagnaci zaznamenal v roce 2009 (meziročně + 0,2%) i v první polovině 2010 (meziročně + 0,6%). Ve druhém pololetí roku 2010 se zdálo, že opět začal opět nabírat dech. Tato příznivá tendence se nicméně v roce 2011 nepotvrdila a ve zpracovatelských odvětvích se k polovině roku předpokládal mírný pokles přidané hodnoty (-0,6%), zejména vlivem výkyvu v potravinářství (po slibném prvním čtvrtletí 2011, kdy vzrostla produkce zejména konzervovaného ovoce a zeleniny, ale i mléka) a strojírenství. Díky domácí poptávce by se naopak měl pozitivní vývoj potvrdit v produkci stavebních materiálů. Růst přidané hodnoty v průmyslových odvětvích (čtvrtletně, v %)

26/60



Maroko

Odvětví Potravinářský průmysl Textilní průmysl Hutnictví a strojírenství Chemický průmysl Ostatní Zpracovatelský průmysl celkem

2010 II 1,8

III 1,3

IV 0,4

2011 I 1,8

II -1,0

0,4

7,4

-2,7

-4,8

1,0

2,5

1,5

1,3

-0,1

-0,8

0,0

-0,7

1,6

0,8

1,0

-0,5 0,0

0,9 1,2

1,1 1,4

2,5 0,6

2,0 -0,6

Zdroj: Vysoký úřad pro plánování, červenec 2011 Jednáním ze sektorů zpracovatelského průmyslu, jejichž rozvoj pokládá marocká vláda za prioritní, je automobilový průmysl. Maroko zde těží ze své geografické pozice v blízkosti Evropy a Středomoří, kam již směřují v Maroku montovaná vozidla (zejména do Egypta či Tuniska). Za účelem vytvoření kvalifikované pracovní síly byla v roce 2011 zahájena výstavba Vzdělávacího institutu pro potřeby automobilového průmyslu (IFMIA). Toto první ze čtyř vzdělávacích center by mělo zahájit svou činnost v Tit-Mellil, ležícím v blízkosti Casablanky, v únoru 2012 a sloužit především pro potřeby společnosti SOMACA, kterou od roku 2005 vlastní Renault a v jejíchž prostorách se montují vozy Renault Kangoo a Dacie Logan a Sandero. Společnost Renault za výrazné finanční spoluúčasti marocké vlády zároveň realizuje v Tangeru investici ve výši až 1 miliardy eur, jejímž cílem je výstavba produkčního komplexu s výrobní kapacitou 400 000 vozů/rok a vytvoření 36 000 přímých i nepřímých pracovních příležitostí. Ve volné zóně v Tangeru již působí 36 subdodavatelských podniků a počítá se s usazením 20 dalších. Zahájení výroby v továrně Renault Tanger Méditerranée, jež by mj. měla patřit mezi světovou špičku v energetické úspornosti a šetrnosti k životnímu prostředí, se očekává na počátku roku 2012 – v první fázi s produkcí vozidel na podvozku Dacie Logan v počtu 170 000/rok. Produkce by měla být z 95 % určena na export. Skupina Renault rovněž vládne marockému trhu s novými automobily (cca 40 % trhu), přičemž výsadní postavení v rámci skupiny má značka Dacia, která ovládá největší část trhu přesahující 20 %, následovaná značkou Renault (15 % trhu). Další pozice zaujímá Peugeot (cca 10 %), Volkswagen, Huyndai a Ford. Dovoz neevropských automobilů nicméně podléhá odlišnému celnímu zatížení (25 % oproti rozmezí 2,5 – 3,6 %) a prodejci těchto vozů rovněž poukazují na diskriminaci zavedenou novými homologizačními požadavky, které jsou harmonizovány se standardy EU. Pomalu se rozvíjejícím odvětvím marockého zpracovatelského průmyslu s jistým proexportním potenciálem je potravinářství, jež představuje 30 % produkce průmyslových výrobků Maroka a 1/5 se podílí na celkovém vývozu průmyslových produktů. Navzdory možnostem plynoucím z vazby na domácí zemědělskou produkci je potravinářství stále málo rozvinutým sektorem, s potřebou modernizace a restrukturalizace. V sektoru působí řada nadnárodních společností (např. Coca Cola, Nestlé, Danone, Unilever, ad.). Marocký textilní a kožedělný průmysl představuje jednu z hlavních a tradičních os průmyslové výroby – má až 40% podíl na zaměstnanosti v průmyslu a podílí se 13 % na tvorbě HDP a vláda jej v roce 2009 zařadila mezi šest prioritních odvětví „Národního paktu pro průmyslový rozvoj“. Většina výroby je směřována na export, neboť vlastní marocký trh se vyznačuje jednak nízkou kupní silou, jednak je saturován dovozem (často padělaného zboží). Textilní a kožedělný průmysl se musel v posledních letech vyrovnat nejen s čínskou a nověji též tuniskou či egyptskou konkurencí,[16] ale byl také v letech 2008 až 2010 postižen dopady globální hospodářské krize (uzavření více než stovky podniků, odchod zahraničních vlastníků). Teprve během roku 2011 došlo k oživení výroby i vývozu (během prvních 5 měsíců roku 2011 nárůst o 13% ve vývozu textilního a oděvního zboží). Svaz textilního a oděvního průmyslu připravil v roce 2011 novou strategii na oživení odvětví skrze lobbying u zahraničních partnerů, kteří z Maroka během posledních let odešli, za jejich návrat a též skrze zvýšení konkurenceschopnosti zkvalitněním pracovní

27/60



Maroko

síly. Do roku 2012 tak má být vyškoleno a v sektoru zaměstnáno až 20 000 nových pracovníků. Hlavními centry textilního a oděvního průmyslu jsou Casablanca, Fes, Rabat, Marakes a Tanger. Nepřehlédnutelnou součástí marockého průmyslu je těžba a zpracování nerostných surovin. Hlavní těženou a exportovanou surovinou jsou fosfáty, které jsou využívány především pro výrobu hnojiv, krmiv a pesticidů, nověji je jejich využití možné v high-tech oborech. K dalším marockým nerostným zdrojům patří zejména měď, fluorid, olovo, baryt, železo, kobalt či sůl. Na území Maroka jsou i menší naleziště zlata a stříbra. Role fosfátů v marockém těžařském průmyslu je nezastupitelná - Maroko patří dlouhodobě mezi tři hlavní světové producenty fosfátů (spolu s Čínou a USA) a zároveň je považováno za největšího světového exportéra této komodity. Vývoz fosfátů je pro Maroko spolu s příjmy z turistického ruchu a remitencemi Maročanů žijících v zahraničí jedním z největších zdrojů deviz. Z hlediska budoucích perspektiv je důležité, že dle odhadů se na marockém území nachází kolem (prozatím nevyužitých) 50 % světových zásob fosfátů. Kromě surového fosfátu je produkce a export orientován také na fosforečná hnojiva a kyselinu fosforečnou. Hlavními cílovými zeměmi marockého fosforu a jeho derivátů jsou v posledních letech USA, země Latinské Ameriky a Indie. „Fosfátový průmysl“, ale i těžba obecně zaznamenaly během světové hospodářské krize vážný propad – v roce 2008 se těžba podílela 6,5 % na tvorbě HDP, zatímco o rok později již jen 2,3 %. Oživení pro marocké těžařství přinesl až rok 2010 (3,87 % na tvorbě HDP), kdy byl tento růstový tend tažen zejména obnovením světové poptávky po hnojivech – tj. fosfátech a jeho derivátech (např. těžba fosfátu v roce 2010 vzrostla oproti předchozímu období o 45 % na cca 27 mil. tun). Obecnou charakteristikou marockého těžebního sektoru je jeho velká uzavřenost vůči zahraničním společnostem. Dominantním hráčem celého sektoru je státem vlastněná společnost OCP (Office Chérifien des Phosphates), která má monopol na těžbu a zpracování fosfátů a zaměstnává kolem 19 000 pracovníků. OCP se v posledních letech snaží aktivně posilovat svou roli na mezinárodním trhu v rámci ambiciózního strategického projektu (Leadership 2009), který na roky 2008-2020 plánuje investice ve výši až 3 mld USD, včetně zapojení přímých zahraničních investic, směřující ke zdvojnásobení produkce fosfátů na 50 mil. tun ročně, k lepšímu zhodnocení surového fosfátu či k transformaci přístavu Jorf Lasfar v mezinárodní průmyslové centrum fosfátových hnojiv (blíže viz Rapport annuel 2007). Společnost OCP se, i pro svou dominantní pozici jednoho z největších marockých zaměstnavatelů a též i v souvislosti s „arabským jarem“, stala v roce 2011 terčem sociálních nepokojů (stávek, aktů vandalismu, blokád produkčních míst a dopravních sítí) především ze strany nezaměstnaných obyvatel v regionu Khouribga (hlavní místo těžby), které ji přiměly k příslibu navýšení počtu pracovních míst o cca 6000 osob a zavedení vzdělávacího programu pro dalších 15 000 osob. Kromě OCP jsou v těžbě hlavními hráči ještě marocké společnosti ResidInvest a Managem. Chemický průmysl patří mezi důležitá odvětví marocké ekonomiky a podílí se 40% na celkové průmyslové výrobě.Je zastoupen především komplexy Maroc-Chimie I a II, (zpracovávající suroviny z Júsúfije) o kapacitě 360 tis. t kyseliny sírové a fosforečné ročně. V přístavu Džofr Lasfar byl vybudován komplex Maroc Phosphore III a IV o výkonu 1,3 mil. t ročně, se záměrem vytvořit z něj první chemickou platformu na světě, s kompletním zázemím včetně laboratoří, infrastruktury či vlastní elektrárny. Tradiční součástí průmyslu – významnou především s ohledem na zaměstnanost v odlehlých regionech a zapojení žen do ekonomického života - jsou rovněž umělecká řemesla. Vysoká úroveň produkce těchto oborů je důležitým artiklem zahraničního obchodu a součástí turistického ruchu. V zemi pracuje více než 500 výrobních družstev s 21 tis. řemeslníků. Hlavním vývozním artiklem zůstávají koberce, i když jejich vývoz rok od roku klesá (pravděpodobně i v souvislosti s hospodářskou stagnací u hlavních odběratelů). Stát ( v čele s králem) se aktivně snaží vytvořit co nejpříznivější podmínky pro řemeslníky – mnohé projekty veřejných institucí zaměstnávají celé skupiny řezbářů, dřevorytců apod. Řemeslná výroba bude v dalších letech využívat také rozvoje turistiky.

[16] Mzdové náklady jsou v marockém textilním a oděvním průmyslu až 1,5krát vyšší než v Tunisku a dokonce 4krát vyšší než v Egyptě, což představuje významnou cenovou konkurenci pro marocké zboží na evropských a amerických trzích.

28/60



Maroko

4.4. Stavebnictví Sektor stavebnictví zaměstnává kolem 10 % aktivního obyvatelstva a podílí se 6 % na tvrobě HDP. Odvětví zaznamenalo rozvoj mezi lety 2007 a 2008 - hlavní rozvojovou položku představuje zejména výstavba turistických komplexů a díky státnímu programu i sociálního bydlení. Rok 2009 byl ve stavebnictví negativně ovlivěn světovou krizí, která snížila poptávku (zahraniční investice) po výstavbě jak luxusního bydlení, tak především budov využívaných v cestovním ruchu. Rok 2010 však přinesl mírné zvýšení této poptávky spolu s nárůstem aktivity v rámci programu výstavby sociálního bydlení (dokončeno 98 800 bytových jednotek tohoto typu versus 90 000 jednotek v roce 2009) a pozitivní vývoj je očekáván i v roce 2011. Právě výstavba sociálního bydlení představuje v Maroku citlivou oblast, neboť v roce 2011 bylo odhadnuto, že, i přes rozsáhlé státní intervence, bydlí stále kolem 380 000 domácností[3] v nevyhovujících podmínkách – tzv. bidonville. Stát s tímto fenoménem aktivně bojuje od roku 2004, kdy spustil program na odstranění bidonville v 85 městech království a přestěhování jejich obyvatel do nově vystavených bytů v horizontu roku 2014. Do roku 2011 bylo dle příslušného rezortního ministerstva naplněno 70 % programu a přestěhováno bylo 167 000 rodin. Jedním z indikátorů stavební činnosti je spotřeba cementu - mezi roky 2007 a 2008 se spotřeba cementu navýšila až o 10 % na 14 mil. tun. Na této hodnotě se pak spotřeba zachovala i v letech 2009 a 2010. Produkce cementu byla tradičně rozdělen mezi 4 zahraniční firmy – francouzskou Lafarge Ciments, italskou Ciments du Maroc, švýcarskou Holcim Maroc a portugalskou Asment Temara. V roce 2010 na trh vstoupila první marocká firma Ciments de lÁtlas, která způsobila nadprodukci této stavební hmoty a očekává se pokles cen v odvětví.

[3] Paradoxem je, že v roce 2004 bylo odhadován rozsah postižených domácností „jen“ na 270 000. V souvislosti s nárůstem tohoto počtu v roce 2011 se předpokládá, že část tohoto nárůstu je způsobena umělě spekulacemi se sociálním bydlením (umělé přihlášování domácností do bidonville za účelem získání levného bydlení).

4.5. Zemědělství – vývoj, struktura Zemědělství patří k tradičním pilířům marocké ekonomiky, avšak jeho produktivita je relativně nízká. Zemědělský sektor (včetně rybolovu) dlouhodobě zaměstnává přes 40 % pracovní síly (na venkově až 80 % pracujících), ale jeho podíl na tvorbě HDP se pohybuje mezi 12 a 20 %. Hlavními produkty marockého zemědělství jsou obilí (zejména pšenice), zelenina, cukrová řepa, luštěniny, citrusy a olivy. Živočišné výrobě dominuje chov drůbeže a ovcí. Marocký rybolov je zaměřen na lov hlubinných mořských ryb. Významné místo mají zemědělské a potravinářské produkty v marockém vývozu, kde představují cca 20 % hodnoty zboží (zejména ryby, citrusy, zelenina v čele s rajčaty), přesto je hodnota dovozu zemědělských a potravinářských produktů vyšší než jejich vývoz. Zemědělsky využívaná půda zabírá kolem 9 mil. ha (12 % rozlohy státu), z čehož je pouze 13 % zavlažováno. Zemědělská produkce je tak stále velmi ovlivěna klimatickými podmínkami (srážkami) v daném roce. Více jak 65 % zemědělské půdy je využito k pěstování obilovin – tato relativně malá diverzifikace dále zvyšuje zranitelnost sektoru. Marocké zemědělství je z hlediska velikosti produkčních jednotek tvořeno malými jednotkami – kolem 70 % produkčních jednotek obdělává méně než 5 ha půdy. Kromě výše uvedených problematických aspektů se marocký zemědělský sektor potýká také s nízkou mírou mechanizace, nízkým použitím hnojiv, malými investicemi do sektoru či špatným přístupem zemědělců k finančním půjčkám. Vývoj marockého zemědělství byl v posledních letech relativně stabilní – primární sektor se podílel kolem 13 % na tvorbě HDP (viz tab Podíl ekonomických odvětví na HDP). Nejlepších výsledků dosáhlo zemědělství v roce 2009 – jednak v absolutním pohledu díky rekordní úrodě obilí (102 mil. metrických centů), ale též i relativně kvůli krizi v některých ekonomických odvětvích (zejména těžebním sektoru). V roce 2010 pak byla úroda obilovin o čtvrtinu nižší (75 mil. metrických centů), což zbrzdilo růst zemědělského sektoru. V roce 2011 se očekává zvýšení úrody obilí na cca 88 mil. metrických centů, což by mohlo mírně napomoci snížení cen obilí, které rostou od poloviny roku 2010 v souvislosti s vývojem cen na světových trzích.

29/60



Maroko

V roce 2008 byl králem spuštěn program „Plan Maroc Vert“ s cílem přeměnit zemědělství na jeden z hlavních sektorů růstu HDP během 10 až 15 let. Počítá se se zvýšením přidané hodnoty zemědělství až o 100 mld. MAD k roku 2020, k vytvoření až 1,5 mil. pracovních míst či s 5násobným zvýšením objemu vývozu zemědělských komodit, ve kterých je Maroko konkurenceschopné (tj. zejména citrusy, olivy, ovoce a zelenina). Jedním z cílů je také posílení sektoru v zemědělsky nepříznivých regionech jako forma boje s chudobou. Hlavními nástroji jsou investice do zemědělství ve výši kolem 10 mld. MAD ročně určených na realizaci celkem 1506 projektů dle prioritních charakteristik (viz le Plan Maroc Vert). Investice mají pocházet především ze zdrojů soukromých (včetně zahraničních), ale i státních (z rozpočtu plánováno 20 mld. MAD mezi roky 2009-2013), nevládních (nadační fond Hassana II) či mezinárodních (Světová banka). Řízením programu je pověřena Agence pour le developpement agricole (http://www.ada.gov.ma). Tři roky po zahájení programu bylo naplněno cca 20 % plánu – tj. přidaná hodnota zemědělství stoupla o 20 mld. MAD a investice do zemědělství vzrostly o 20 procentních bodů (oproti referenčnímu období 2005-2007), největší rozvoj byl zaznamenán v produkci oliv, citrusů a masa. Rostlinná výroba Hlavní marockou plodinou jsou obiloviny, které se pěstují na 65 % zemědělské půdy, avšak jejich podíl na tvrobě HDP zemědělského sektoru je jen 19 %. Kolem 70 % produkce zaujímá pšenice, zbytek pak ječmen. Obiloviny mají v Maroku relativně malou výnosnost – v roce 2010 byla úroda obilovin 75 mil. metrických centů (s výnosem cca 15 metrických centů na hektar), v roce 2011 se očekává sklizeň ve výši 88 mil. metrických centů (s výnosem 19 metrických centů na hektar). Jen na 3 % zemědělské půdy se pěstuje zelenina, která se však na tvorbě zemědělského HDP podílí 13 % a je významným vývozním artiklem. Jedná se především o rajčata, jejichž vývoz (mezi 300 – 400 tis. tun ročně) z 90 % směřuje na trhy EU, včetně českého. Marocké citrusy představují další významný typ rostlinné produkce (cca 11 % zemědělské půdy zabírá pěstování ovoce) a zemědělského vývozu (ročně mezi 1,2-1,5 mil. tun). Na 4 % zemědělské půdy se pěstují pro Maroko tradiční luštěniny (zejména boby a cizrna). Velký rozvoj v posledních letech zaznamenalo pěstování oliv, i v souvislosti s podporou programu Plan Maroc Vert. Produkce oliv v roce 2010 dosáhla 1,5 mil. tun, což znamená zdvojnásobení produkce oproti roku 2006. Kolem 65 % úrody je určeno na výrobu olivového oleje, který je však i přes podporu exportu prozatím konzumován zejména na domácím trhu. Živočišná výroba Základem živočišné výroby je chov drůbeže – produkce drůbežího masa je v Maroku dlouhodobě na vzestupu. Od roku 2008 se pohybuje kolem 500 000 tun ročně. Naproti tomu produkce červeného masa stagnuje (mezi 170 – 200 000 tun ročně - zejména hovězí maso) - chovají se zejména ovce (17 mil. kusů v roce 2010) a krávy (3 mil. kusů v roce 2010). Na vzestupu je také produkce mléka, která se od roku 2000 více než zdvojnásobila na cca 2 mld. litrů v roce 2010. V současnosti domácí produkce pokrývá asi 80 % spotřeby a její slabou stránkou je značná rozdrobenost v malých zemědělských podnicích. Zemědělská politika ve vztahu k EU Pro marocké zemědělství představuje obchod se zeměmi EU významnou vývozní položku. Pro budoucnost tohoto odvětví, pro jeho rozvoj nebo naopak útlum, jsou tedy rozhodující podmínky vyjednané v rámci asociační dohody s EU. V roce 2003 došlo k dohodě v zemědělské oblasti. Od 1. ledna 2004 byly stanoveny pro Maroko relativně výhodné kvóty na vývoz zeleniny, především rajčat. Obilniny budou do Maroka vyváženy dle stanovených kvót, přičemž tyto kvóty se mění podle množství obilí vypěstovaného v Maroku v dané sezóně. V roce 2005 byla otevřena nová jednání o obchodu se zemědělskými výrobky, která by měla vést k úplnému odstranění celních a jiných bariér v této komoditě. Bylo by vyjmenováno pouze několik citlivých druhů zboží, které by nadále zůstaly chráněny. Nová zemědělská dohoda EU – Maroko, která byla dohodnuta koncem roku 2009 a nyní čeká na schválení Evropského parlamentu, znamená v mnoha ohledech pro Maroko dobré výhledy pro další roky: dohoda je generalizovaná na všechny produkty, čerstvé, zpracované apod. (s výjimkou těch, jež jsou klasifikovány jako citlivé – např. olivový olej, jablka, mléko v prášku apod.). Přístup marockých zemědělských produktů na evropský trh bude liberalizován ve třech etapách: v první skupině jsou výrobky, jejich liberalizace nabývá účinnosti dnem ratifikace dohody: patří sem například živá zvířata, semena apod. Ve druhé kategorii jsou produkty liberalizované po pěti letech: patří sem například zelenina, ovoce, potravinoví konzervy, některé mléčné výrobky apod. Konečně třetí skupina bude liberalizována po deseti letech a

30/60



Maroko

zahrnuje vejce, další mléčné výrobky, sušenky, čokoládové a cukrářské výrobky apod. Obdobné schéma tří skupin bylo použito i v oblasti rybích výrobků. Rybolov Maroko disponuje kolem 3 500 km atlantického a středomořského pobřeží. Pobřežní vody pod 2 marockou správou se rozkládají na 1 mil. km . Rybolov tak má značný potenciál, který však prozatím není využíván (nutná modernizace flotily a zařízení ke zpracování ryb).Hlavní přístavy pro rybolov leží na atlantickém pobřeží jižního Maroka – jedná se o města Laayoune, Dakhla, Tan-Tan či Agadir. Výnosy mořského rybolovu se postupně zvyšují – v roce 2008 bylo vyloveno kolem 940 000 tun ryb a mořských plodů, v roce 2010 již 1,086 mil. tun. Přes 80 % výlovu tvoří mořské hlubinné ryby (dominantním druhem jsou sardinky - 767 000 tun v roce 2010). Více než třetina z celkové produkce ryb a mořských plodů je určena k přímé spotřebě, ze čtvrtiny se zpracovává rybí moučka a olej. Kolem 20 % produkce je mraženo. Z hlediska tvorby marockého HDP nepředstavuje rybolov významné odvětví (cca 1 % na HDP), avšak vývoz ryb a rybích prodkutů se podílí více než 7 % na celkovém marockém exportu (cca 11,5 mld. MAD v roce 2010). Vyváží se zejména ryby v konzervách a mořské plody (korýši, měkkýši a mlži). V roce 2009 byl představen vládní program tzv. plán Halieutis mezi jehož ambiciózní cíle do roku 2020 patří např. zvýšení rybolovu na 1,66 mil. tun, růst produkce tohoto odvětví z 8,3 mld. MAD na 22 mld. MAD, více než zdvojnásobení hodnoty vývozu ryb a rybích prodkutů či navýšení počtu přímých pracovních míst v sektoru z 61 000 osob na 115 000. Strategie má zvýšit konkurenceschopnost Maroka skrze modernizaci stvávající infrastruktury či vybudování nových přístavů, a rovněž zajistit udržitelnost rybolovu skrze zlepšení umělého chovu a zavední kvót na výlov (velmi ohroženým druhem jsou např. chobotnice). V prvním období (do roku 2012) je výše investic do sektoru odhadována na 5 mld. MAD, z čehož 1 mld. by měla být investována ze státního rozpočtu.Úspěšnost realizace programu však prozatím není známa.

4.6. Služby Terciérní sektor produkuje kolem 60 % marockého HDP - kromě dopravy a telekomunikací jsou nosnými odvětvími také obchod a cestovní ruch. Dynamicky se rozvíji i sektor finančních a bankovních služeb – marocké banky (BMCE, Attijariwafa bank či Banque Populaire) expandují i do států subsaharské Afriky. Casablanca představuje jedno z finančních center Afriky, i díky své významné burze cenných papírů. Sektor služeb si i přes krizi ekonomiky v roce 2009 zachoval pozitivní vývoj (pokles zaznamenal jen cestovní ruch), který pokračoval v roce 2010 (5% růst) a i pro rok 2011 je očekáván růst v podobné výši. Obecně je nutné zdůraznit, že sektor služeb je z části realizován prostřednictvím šedé ekonomiky – odhaduje se, že v marocé šedé ekonomice pracuje třetina pracovníků pracujících v sekundérních či terciérních odvětvích a objem je kolem 40 % HDP. Vlajkovou lodí marockého terciéru je cestovní ruch. Země disponuje pro turisty pestrou nabídkou – středomořské i oceánské pobřeží, horské masivy, pouštní oblasti, královská města i římské památky. Po nepříznivém vývoji cestovního ruchu v 90. letech došlo v novém století k aktivaci státní podpory (i skrze nově zřízenou Marockou národní turistickou kancelář – ONMT a strategii „Vision 2010“ předně zaměřenou na rozvoj přímořského turismu a dosažení 10 mil. turistů v roce 2010) a přiřazení prioritního významu tomuto odvětví. Výsledkem bylo více než zdvojnásobení počtu turistů z počtu 4,4 mil. v roce 2001 na 9,3 mil. v roce 2010[4]. „Turistický průmysl“ celkově v roce 2010 zaměstnával 450 000 pracovníků a podílel se 7,7 % na tvrobě HDP. Cestovní ruch má také pro Maroko význam jakožto hlavní zdroj deviz (vedle remitencí zasílaných Maročany žijícími v zahraničí, příjmů fosfátového či textilního průmyslu). Cestovní ruch zaznamenal v letech 2008 a 2009 útlum v souvislosti s globální ekonomickou krizí. V roce 2010 došlo k obnovení růstové tendence (8% meziroční růst přidané hodnoty sektoru, 11% zvýšení počtu turistů). Poslední období (leden-červenec 2011) však do marockého cestovního ruchu opět přineslo stagnaci v souvislosti s dopady arabského jara a bombového atentátu v marakéšské kavárně (rovněž pohyblivý postní měsíc ramadán připadl v roce 2011 na měsíc srpen a lze očekávat jeho negativní dopad na vývoj sektoru). Byť oficiální statistické údaje nejsou nijak dramatické (oproti prvním 7 měsícům roku 2010 došlo ke zvýšení

31/60



Maroko

počtu turistů o 3,4 % i příjmů z cestovního ruchu o 9,6 %, avšak poklesu počtu nocí o 2,4 % zejména kvůli poklesu u zahraničních turistů), maročtí turističtí operátoři rok 2011 vnímají značně negativně. Marocký incomingový cestovní ruch je dominantně koncentrován do dvou hlavních středisek – Marakéše (cca třetina z celkového počtu strávených nocí) a Agadiru (čtvrtina z téhož počtu). Dále jsou turisti ve větší míře ubytováváni i v Casablance, Fezu, Tangeru a Rabatu. Nově se rozvíjí severomarocká oblast Oujda-Saidia. Hlavní klientelu marockého cestovního ruchu tvoří Maročané žijící v zahraničí (cca 40 % turistů v roce 2010), kteří tradičně přijíždí zejména v letních měsících, následovaní francouzskými turisty (36 %). Vysoký počet turistů přijíždí do Maroka též ze Španělska (20 %), Belgie, Německa, Velké Británie a Nizozemska. V posledních letech roste také počet ruských a polských turistů. V roce 2011 představilo ministerstvo turistiky pro další dekádu novou strategii incomingového cestovního ruchu „Vision 2020“ s cílem zařadit Maroko mezi prvních 20 světových turistických destinací. Hlavními cíly je navýšit ubytovací kapacity o 200 000 lůžek, zdvojnásobit počet turistů a vytvořit až 470 000 pracovních míst v odvětví. Pro realizaci stanovených cílů byl vytvořen Marocký fond pro turistický rozvoj (Fonds Marocain pour le Developpement Touristique), jenž má s ropočtem 15 mld. MAD podporovat investice do sektoru. Rovněž byly k realizaci strategie podepsány smlouvy o investicích s bahrajnskými, katarskými, kuvajtskými a emirátskými společnostmi.

[4] Jedná se o počet turistů vstupujících do země, a to včetně Maročanů bydlících v zahraničí. AFP_29/8/2011 – Tourisme-Maroc-arabes-maghreb

4.7. Infrastruktura (doprava, telekomunikace, energetika – z toho jaderná) Zaměstnanost v sektoru dopravy, skladování a komunikací se v posledních letech pohybuje okolo 4,5 %, při čemž tento sektor se podílí kolem 3,5 % na tvrobě HDP. Sektor zaznamenal v roce 2009 v souvislosti s ekonomickou krizí útlum, avšak v roce 2010 došlo s obnovením světové poptávky k jeho opětnému oživení (5,5% růst). I v roce 2011 je vývoj příznivý – nadále roste objem přepraveného zboží v námořní dopravě, počet cestujících přepravených leteckou dopravou či objem automobilové dopravy. Maroko přikládá rozvoji dopravních sítí velký význam. Za posledních 10 let došlo ke čtyřnásobnému navýšení investic do dopravní infrastruktury – pro současné období 2008-2012 je počítáno s investicemi 11 mld. EUR. Hlavními realizovanými či plánovanými investičními projekty jsou rozšíření dálniční sítě (oblasti Fes-Oujda, Berrechid-Beni Mellal, El Jadida-Safi), výstavba železniční tratě TGV mezi Casablankou a Tangerem, zavedení tramvajové linky v Rabatu a Casablance či rozšíření přístavu Tanger Med. Silniční síť V Maroku je kolem 60.000 km silnic, z čehož více než polovina má zpevněný povrch. Touto charakteristikou se řadí Maroko na čelní příčky v rámci afrických států. Silnice s nezpevněným povrchem se nalézají ve venkovských oblastech – jejich modernizace a obecné zvýšení dostupnosti silniční sítě venkovskému obyvatelstvu jsou hlavními cíli tzv. Národního programu venkovských silnic realizovaného od roku 2005 s rozpočtem cca 10 mld. MAD. Rozsáhlejší investice pak vyžaduje výstavba dálniční sítě, která je v gesci státem vlastněné společnosti Autoroutes du Maroc (ADM), jež je také pověřena správou dálnic (v Maroku funguje mýtný systém). V roce 2002 byla dálniční síť tvořena pouze 417 km dálnic, zatímco v polovině roku 2011 již bylo používáno 1 420 km. V roce 2010 byl k hlavní severo-jižní dálniční tepně spojující Tanger – Rabat – Casablanku – Marakeš dobudován úsek do Agadiru, v polovině roku 2011 pak bylo otevřeno prodloužení západo-severovýchodního dálničního tahu mezi Fésem a Oujdou v délce 320 km (investice v hodnotě 11 mld. MAD). Další výstavba dálničních tahů je plánována zejména mezi městy Berrechid a Beni Mellal (jedná se o strategickou dálnici v délce 173 km napojující významnou oblast těžby fosfátů s plánem otevření koncem roku 2012) a mezi pobřežními městy El Jadida a Safi (140km úsek s plánem dokončení začátkem roku 2015). V současnosti se také buduje rozšíření hlavního dálničního úseku mezi Rabatem a Casablankou, které by mělo být otevřeno v polovině roku 2012 za cenu 1 mld. MAD.

32/60



Maroko

Železniční síť Železniční síť v délce přes 2200 km je spravována státní společností Office National des Chemins de Fer (ONCF). Železnice představuje v Maroku relativně spolehlivý typ přepravy. Průběžně se tak zvyšuje počet přepravených osob (v roce 2005 21 mil. osob, v roce 2010 31 mil. pasažérů), stejně jako i objem přepraveného zboží – zejména fosfátů, hnojiv a ostatních chemických produktů. Hlavním rozvojovým projektem marocké železnice je ve spolupráci s francouzskými společnostmi výstavba trati pro vlaky vysoké rychlosti (TGV) mezi Casablankou a Tangerem, která má zkrátit cestovní dobu ze stávajícíh 4h 45min na 2h 10min. Projekt byl oficiálně zahájen za přítomnosti francouzského prezidenta v září 2011. Jedná se o investici ve výši 20 mld. MAD, která má být dokončena koncem roku 2014 a pro užívání otevřena o rok později. ONCF dále uvažuje o prodloužení této trati do Marakéše, eventuelně i napojením turistického letoviska Agadiru. V květnu 2011 byla po 3,5 letech výstavby otevřena dlouho očekávaná první marocká tramvajová trať o dvou linkách v délce 19,5 km spojující města Rabat a Salé. Jedná se o významnou dopravní investici, která, včetně stavby nového multifunkčního mostu přes řeku Bouregreg, byla vyčíslena na 4,7 mld. MAD. Zároveň probíhá výstavba tramvajových linek i v Casablance, jejich otevření je plánováno na konec roku 2012. Tramvajové vozy na obě uvedené tratě dodává francouzská firma Alstom. Námořní doprava Sektor námořní dopravy je pro Maroko strategicky významný zejména ve své nezastupitelné roli v transferu zboží zahraničního obchodu a dovozu energetických zdrojů (ropy, uhlí). Maroko využívá přes 30 přístavů, z nichž největší jsou přístavy Casablanca, nově zbudovaný Tanger Med či fosfátovým a energetickým průmyslem hojně využívaný Jorf Lasfar a Mohammedia. Významným z hlediska přepravy osob je také severomarocký Nador, který je podobně jako Tanger-Med využíván pro kyvadlovou dopravu (nejen) turistů mezi Marokem a Španělskem či Francií. Většina přístavů je řízena státní společností Agence nationale ds ports (ANP). Obchodní rozvoj některých z nich pak přímo spravuje státní společnost Societé déxploitation des ports – Marsa Maroc. Rok 2009 nebyl pro námořní dopravu (především zboží) příznivý v souvislosti s krizí některých odvětví, ale též i s nebývale dobrou úrodou obilí, která omezila dovoz. Marockými přístavy tak prošlo jen cca 71 mil. tun nákladu. V roce 2010 však došlo, zejména díky oživení fosfátového průmyslu, k nárůstu objemu přepraveného zboží o 30 % (92,2 mil. tun). Chloubou marocké námořní dopravy posledních let je přístav Tanger Méditerranée (tzv. Tanger Med), strategicky položený při Gibraltarském průlivu asi 35 km od města Tangeru. Tento přístav (resp. první z jeho segmentů) byl otevřen v roce 2007 a rychle se stal významným regionálním centrem pro přepravu kontejnerů (kapacita až 3 mil. kontejnerů). V roce 2010 byl otevřen i terminál pro přepravu cestujících a vozidel (Tanger Med Passagers), který za cca půl rok své funkčnosti přepravil téměř 1,2 mil. pasažérů a došlo tak k téměř totální delokalizaci námořní dopravy ze samotného města Tangeru. V roce 2010 prošlo celým přístavním komplexem Tanger Med, řízeným společností Agence spéciale Tanger Méditerranée, kolem 23 mil.tun zboží. Specifikem tohoto přístavu je jeho komplexní zapojení do rozvoje regionu společně s ním jsou v okolí budovány turistické, obchodní, logistické a průmyslové zóny (tzv. volné zóny se speciálními investičními pobídkovými režimy) a celá oblast je dobře napojena na marockou silniční a železniční síť. Jednou z největších investic v těchto průmyslových zónách je stavba automobilového produkčního komplexu Renault Tanger Méditerranée (viz automobilový průmysl), jenž by měl své brány otevřít již v lednu 2012. V roce 2009 byla již také zahájena výstavba rozšíření přístavu tzv. Tanger Med II, který má zvýšit kapacitní možnosti přístavu o dalších více než 5 mil. kontejnerů. Otevření jeho prvního terminálu je plánováno na polovinu roku 2014. V současnosti také vrcholí příprava plánu výstavby přístavu Nador West Med, jenž má být zaměřen na převoz a skladování kapalin, zejména ropy a ropných produktů. Letecká doprava Maroko v současné době disponuje 19 mezinárodními letišti, z nichž největší objem přepravy osob zaznamenávají letiště Mohameda V. v Casablance (7,2 mil. pasažérů za rok 2010), letiště Marakéš-

33/60



Maroko

Ménara (3,5 mil. přepravených) a Agadir (1,6 mil. pasažérů). Letištní síť a navigační systém je řízen státní společností Office national des aéroports (ONDA). Letecká přeprava zažila v Maroku za posledních několik let obrovský rozvoj – zatímco v roce 2005 bylo přepraveno 6,7 mil osob, za rok 2010 se počet pasažerů vyhoupl na 15,5 mil. Tento trend souvisí nejen s globálním zvýšením objemu letecké dopravy, ale také s liberalizací tohoto sektoru v roce 2004 a podpisem dohody Open Sky s EU v roce 2006, která mj. umožnila vstup evropských (nízkonákladových) společností na marocký trh. Hlavním marockým hráčem v letecké přepravě je dominantně státem vlastněná společnost Royal Air Maroc (RAM), která je druhou největší africkou leteckou společností. Kromě řady evropských, afrických a blízkovýchodních destinací RAM provozuje také vnitrostátní lety. Během posledních několika let se však společnost potýká s významnými finančími ztrátami (např. za rok 2009 byla ztráta 851 mil. MAD), které otevřely i otázku možné částečné privatizace některou zahraniční leteckou společností. Nakonec podala záchrannou ruku marocká vláda, která v září 2011 odsouhlasila společnosti RAM investici ve výši 9,3 mld.MAD na roky 2011-2016. Maroko je od roku 2008 pořadatelem mezinárodního leteckého veletrhu Aeroexpo v Marakéši (viz kapitola 8.10.). Telekomunikace Telekomunikační sektor byl liberalizován v roce 1996 a jeho hlavní rozvoj nastal od roku 2006. Oblast mobilních sítí se oživila příchodem třetího operátora, Wana Corporate, který vstoupil na trh v lednu 2007 a během roku 2008 upevnil svou pozici výhodnými nabídkami. Nyní tedy v Maroku existují tři operátoři mobilních sítí - Maroc Telecom (vlastněný dominantně francouzskou skupinou Vivendi a minoritně marockým státem), Méditel a Wana, přičemž v segmentu pevných linek dominuje Wana, následována Maroc Télécom. Historický operátor Maroc Télécom si uchovává výsadní postavení v mobilním segmentu, avšak trendem poslední doby je nárůst podílu společnosti Wana (pod značkou Inwi) i na tomto trhu. Maroc Télécom[29] je zároveň i významným regionálním telekomunikačním hráčem s podíly v mauretánském Mauritelu, malijské společnosti Sotelma, společnosti Onatel v Burkina-Faso a též majoritním vlastníkem gabonského Gabon Telecomu. Funkci regulátora v oblasti telekomunikací plní od roku 1998 Agence Nationale de Réglementation des télécommunications (ANRT), která rovněž vydává pravidelné statistiky a studie o trhu (www.anrt.net.ma/ fr/). Podle jejích údajů došlo za poslední období (první trimestr 2011) poprvé k poklesu podílu Maroc Télécom v mobilním segmentu ve prospěch Wana, ale zároveň k posílení přítomnosti Maroc Télécom v oblasti internetu, zejména 3G. V komplexnějším pohledu přinesl rok 2010 další rozvoj v oblasti telekomunikací. Z hlediska počtu předplatitelů se nejdynamičtěji se rozvíjela oblast interentového připojení (vzrůst o 57 % oproti roku 2009). Trend byl zachován i v průběhu roku 2011 a ke konci srpna 2011 bylo evidováno 2,35 mil. předplatitelů. Dominantně je využíváno připojení 3G (cca 75 % internetového trhu), jehož rozvoj v roce 2010 zaznamenal dokonce 93 % meziroční nárůst.Dynamický rozvoj internetového sektoru v Maroku dobře ilustrují údaje o odhadováném počtu internetových uživatelů (kteří se alespoň 1x v měsíci připojili k internetu), které v roce 2010 dosáhli 13,6 mil., zatímco v roce 2007 byl tento ukazatel na hodnotě 6,6 mil. osob. V posledních letech se zvyšuje také počet předplatitelů mobilních služeb (meziroční růst o 27 % mezi roky 2009 a 2010, k srpnu 2011 cca 35 mil. uživatelů, což představuje téměř 110 % odhadovaného celkového počtu obyvatel Maroka (ještě v březnu 2010 dosahoval tento údaj pouze 85 %). Navzdory mírnému odlivu zákazníků si dominantní postavení uchovává Maroc Télécom s cca 17 mil. předplatitelů, následovaný Méditel/em s cca 30 % trhu a Wana se 17 %. Vývoj u uživatelů pevných telefonních linek je z dlouhodobějšího pohledu spíše stagnující, byť mezi roky 2009/2010 došlo k mírnému 7% růstu. V srpnu 2011 bylo evidováno 3,65 mil. uživatelů. Tomuto telekomunikačnímu trhu vévodí naopak firma Wana (s cca 65 % trhu) před Maroc Télécomem. V souvislosti s růstem objemu marockého telekomunikačního trhu dochází zároveň k podstatnému snižování cen poskytovaných služeb – u cen služeb mobilních operátorů došlo v loňském roce k meziročnímu poklesu až o 40 %.

34/60



Maroko

Trendem posledních let je především v oblasti telekomunikací offshoring – konkrétně přesun call-center významných světových firem do Maroka – země tak aspiruje na primární destinaci pro frankofonní společnosti. Tisk, rozhlas a televize Do roku 1965 platil v oblasti telekomunikací a rozhlasového a televizního vysílání zákon z roku 1924, který mimo jiné v tomto případě uzákoňoval monopol státu. V roce 1996 byl vydán nový zákon, který uvolnil oblast telekomunikací, avšak zachoval monopol státu v rozhlasovém a televizním vysílání. Již v té době však existovaly 2 výjimky – z Tangeru vysílalo již od roku 1980 soukromé marocko-francouzské rádio „Radio Méditérranée Internationale“ a v roce 1990 byla udělena výjimka pro vysílání soukromé televizní stanice „2 M International“, která sídlí v Casablance (tu však po určité době odkoupil stát a tak ji nacionalizoval). Později v roce 1997 zahájilo své soukromé vysílání „Radio Foire Nationale“ a v roce 2002 „Radio 2M“. Byly podniknuty kroky, aby veřejnoprávní RTM (Radio et Télévision du Maroc) a 2M byly vysílány přes satelit. 10. září 2003 byl vydán zákon, který do značné míry omezuje monopol státu v rozhlasovém a televizním vysílání. Zákon je postaven na 3 strategických osách: liberalizovat obor v rámci omezené regulace (byl zřízen Vysoký úřad pro audiovizuální komunikaci, který rozhoduje o přidělování licencí, zatím na dobu maximálně 5 let), -

rozvíjet konkurenceschopný veřejnoprávní audiovizuální sektor,

posilovat vzdělávací kapacity v audiovizuální oblasti a v oblasti filmu (dnes existuje Národní institut pošt a telekomunikací, Vyšší institut informatiky a telekomunikací, nově bude zřízen Národní institut ve filmové a audiovizuální oblasti). Oficiální státní tiskovou agenturou je Wikálat al-Maghrib al-Arabí /Maghreb Arab Press (WMA/ MAP) se sídlem v Rabatu. Zprávy jsou vydávány v arabštině, francouzštině, angličtině a španělštině. Podle statistik ke konci roku 2006 v zemi vycházelo 438 periodik. 280 z nich je v arabském jazyce, 151 ve francouzském jazyce, 6 v berberském jazyce a 1 periodikum ve španělštině. Soukromí editoři vydávají 376 periodických titulů, 17 titulů vydávají politické strany. Měsíčníků je 204, týdeníků 97, čtrnáctideníků je 47 a 40 je občasníků. Zbytek jsou deníky. V Casablance jsou vydávány ve francouzštině deníky L Ópinion (Názor) nákladem kolem 60 tisíc výtisků, dále Le Matin du Sahara (100 tisíc výtisků), večerník Maroc Soir (50 tisíc výtisků) a další. V květnu 2005 byla státní rozhlasová a televizní stanice RTM, založená v roce 1928, přejmenována na Société Nationale de la Radio-Télévision (SNRT). Do jejího čela byl jmenován dosavadní ředitel druhé celoplošné televize SOREAD-2M, došlo tak k personálnímu sloučení obou hlavních televizních institucí. Na televizní mediální scéně v zemi dále působí „filiálky“ uvedených společností, kterými jsou Televize Mohameda VI. (televize s náboženským zaměřením), Čtvrtý kanál (vzdělávací), Oblastní vysílání Laayoune a Al Maghribia. Do země však začaly pronikat i zahraniční televize (nebereme-li v úvahu zahraniční satelitní vysílání, které je hojně sledováno), například Radio France International. Rozhlas a televize vysílá domácí rozhlasové programy v arabštině, francouzštině, španělštině a berberském jazyce. Zahraniční vysílání je v arabštině, francouzštině a angličtině. Energetika Maroko se nalézá ve stavu velmi silné externí energetické závislosti – kolem 95 % energetických zdrojů pochází z dovozu. Roční energetická spotřeba trvale roste – mezi roky 2009 a 2010 vzrostla o 5,6 %, přičemž je odhadováno, že do roku 2020 bude objem spotřeby až dvojnásobný. V roce 2010 dosáhla energetická spotřeba 16 150 kTOE, z čehož více než 61 % bylo kryto z ropných zdrojů. Energetické zdroje jsou jednou z hlavních dovozových komodit - představují více než 20 % hodnoty celkového dovozu. V roce 2010 byly hlavními dovozními partnery Maroka pro import uhlí a koksu USA, Rusko a JAR, ropa je dovážena zejména ze Saudské Arábie, Iráku a Ruska, naftová paliva pocházející převážně z USA, Ruska a Indie a zkapalnělý ropný plyn se dováží hlavně ze sousedního Alžírska. Díky napojení na elektrické sítě Španělska (2 podmořské kabely o výkonu 1400 MW, již je plánováno položení třetího kabelu) a Alžírska (přenos o výkonu 1200 MW) dováží Maroko přímo i elektrickou energii.

35/60



Maroko

Z vlastních neobnovitelných zdrojů disponuje Maroko rozsáhlými zásobami ropných břidlic a ropných písků (6. největší zásoby na světě v řádu 50 mld. barelů), jejichž těžba prozatím nebyla zahájena – hlavní nalezišti se nalézají na území Západní Sahary, okolo Tangeru a ve středním Atlase. Probíhá též aktivní průzkum zdrojů ropy a zemního plynu - nyní je realizováno kolem 300 zkušebních vrtů v regionu Gharb, v předhůří Rífu, kolem Essaouiry a na Západní Sahaře. Těžba samotného zemního plynu (státní společností ONHYM - Office national des hydrocarbures et des mines) již několik desítek let probíhá v oblasti kolem města Essaouira a v pánvi Gharb (zde byla v roce 2010 produkce mezi 50 a 3 60 000 m /den a v plánu je i výstavba nového plynovodu). Maroko naproti tomu disponuje značným objemem obnovitelných zdrojů, byť prozatím je není schopno aktivněji využívat. Nicméně vláda jim v současnosti věnuje velkou pozornost. Jedná se zejména o větrnou energii (její potenciál je odhadován na cca 25 000 MW, z nichž 6 000 MW již výzkum potvrdil jako 2 využitelné) a solární energii (využitelnost až 3000 slunečních hodin ročně, 5,5 kWh/m /den). Spotřeba elektrické energie je v MA trvale na vzestupu - v roce 2010 bylo spotřebováno 26,5 TWh, z čehož kolem 40 % elektrické energie pocházelo z uhlí, 17 % se vyrobilo z tekutých paliv, 15 % bylo přímo importováno ze Španělska a Alžírska, 14 % pocházelo z vodních zdrojů, 11 % bylo vyrobeno ze zemního plynu a 2 % pocházela z větrných elektráren. MA prozatím nevyužívá jadernou energetiku. Dle údajů z května 2011 byly pro výrobu elektrické energie k dispozici produkční jednotky o celkovém výkonu 6 405 MW. Největší z nich je uhelná elektrárna Jorf Lasfar (1320 MW). Druhou největší elektrárnou je s výkonem 472 MW Ain Beni Mathar s kombinovanou technologií produkce (sluneční energie + zemní plyn). Významná je též elektrárna Tahaddart (380 MW) využívající zemní plyn. Produkční jednotky využívající vodní zdroje mají výkon cca 1770 MW a instalované větrné elektrárny mají celkový výkon 280 MW (největší z nich je větrný park Tanger I s výkonem 140 MW postavený v rámci nové energetické politiky v polovině roku 2010). Kolem 50 % vyprodukované elektrické energie pochází z elektráren státní společnosti ONE (Office national d’électricité). Zbývající část je zajišťováno soukromými společnostmi s udělenou koncesí (např. největší elektrárna Jorf Lasfar patří společnosti Abu Dhabi National Energy Company TAQA). Veškerá vyprodukovaná i dovezená elektrická energie je nakupována pouze státním podnikem ONE, který ji nabízí k prodeji dalším klientům, či přímo rozvádí do své sítě. Přes severovýchodní část marockého území prochází v délce 522 km plynovod Maghreb-Europe směřující z alžírského naleziště zemního plynu Hassi R´Mel do španělské Cordóby. Začátkem roku 2011 bylo oznámeno zahájení jednání o výstavbě nového plynovodu a dovozu zemního plynu mezi Alžírskem a Marokem. Marocká vládní strategie v oblasti energetiky, motivovaná jak rostoucí domácí poptávku po energii, vysokou energetickou náročností marockého průmyslu, tak vysokou energetickou závislostí země, je definována ve strategickém dokumentu „Národní energetická strategie – horizont 2030“. Energetická strategie si vytyčila 7 hlavních prioritních os: I) výroba elektrické energie na bázi různých spolehlivých a konkurenceschopných technologií, II) zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie, III) energetická efektivita jako národní priorita, IV) mobilizace domácích zdrojů, V) regionální integrace, VI) rovnováha mezi národní produkcí a dovozem energie, VII) vytvoření národního plánu trvale udržitelného rozvoje. Hlavní opatření směřují k navýšení produkce elektrické energie z čistého uhlí (výstavba dalších 2 bloků v elektrárně Jorf Lasfar a nové elektrárny a uhelného přístavu v Safi) a z obnovitelných zdrojů. Alternativní zdroje by se v roce 2020 měly podílet až na 42 % produkce elektrické energie. Do roku 2030 má být výkonnost větrných elektráren navýšena až na 5 520 MW i s pomocí programu větrné energie (s rozpočtem 3,5 mld. USD), jenž má podporovat výstavbu větrných parků formou partnerství veřejných a soukromých institucí - 1. projektem větrného programu je elektrárna v Taza, na kterou je aktuálně (říjen 2011) vypsán tendr. Výkonnost slunečních elektráren má být zvýšena až na 1 140 MW - program solární energie (plánovaná výše investic 9 mld. USD) počítá s výstavbou 5 solárních elektráren. První z nich (o 500 MW) má být realizována ve městě Ouarzazate a na podzim 2011 by měla státní agentura MASEN (Moroccan Agency For Solar Energy) na její výstavbu vypsat finální tendr. Na tomto projektu se má finančně podílet také Evropská komise a v rámci Unie pro Středomoří také Francouzská rozvojová agentura (Agence française de développement). Maroko se v oblasti solární energie také výrazně angažuje v rámci světového programu Desertec (cílem je v regionu Blízkého východu a severní Afriky produkovat elektrickou energii z obnovitelných/solárních zdrojů a převážně ji vyvážet do evropských států - mělo by tak dojít k pokrytí až 15 % spotřeby elektrické energie Evropy v roce 2050). V červnu 2011 uzavřel MASEN smlouvu s konsorciem Dii (Desertec industrial initiative – členy jsou mj. ABB, Siemens,

36/60



Maroko

Deutsche Bank, E.ON, RWE) o spolupráci na pilotním solárním projektu prokazujícím možnosti exportu elektrické energie vyrobené na solární bázi do Evropy, jenž by měl být realizován do roku 2016. Vládní strategie též počítá s výstavbou jaderné elektrárny o výkonu 1 000 MW v horizontu let 2020/2030 s možným zapojením francouzských a korejských firem. Dílčím cílem vládní energetické politiky je zvětšením rovnováhy mezi domácí produkcí energie a jejím dovozem – např. zvýšením produkce domácích rafinérií, zvětšením objemu zásobníků (např. výstavba nového ropného zásobníku v přístavu Tanger Med do konce roku 2011) či zlepšením dostupnosti hlavních energetických přístavů Jorf Lasfar a Mohammedia.

[29] Maroc Telecom vlastní také více než třetinový podíl v satelitním kanálu Médi1 Sat.

4.8. Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc Maroko je rozvojová země – řazená mezi státy s nižším středním příjmem (HDP/obyv/PPP bylo v roce 2010 4607 USD). Jednou z negativních charakteristik země je vysoká míra negramotnosti – v roce 2009 bylo odhadováno, že 44 % populace starší 15ti let je negramotných. Maroko je i přes svůj rozvoj v posledních cca 20ti letech stále příjemcem rozsáhlé zahraniční pomoci (viz níže), která se nyní zaměřuje zejména na oblasti veřejné administrativy, vzdělávání, dopravy a lidského rozvoje. Rozvojová pomoc Maroku v letech 2004 - 2009 v mil. USD 2004 Rozvojová 705 pomoc celkem

2005 691

2006 1 044

2007 1 073

2008 1 063

2009 912

Zdroj dat: Perspectives économique en Afrique 2011 Základní multilaterální pomoc je přijímána od jednotlivých složek OSN (UNESCO, UNICEF, FAO). Hlavním bilaterálním donorem je Světová banka (WB). Pro roky 2010 – 2013 byla sjednána nová Partnerská strategie mezi WB a Marokem, která si vytyčila 3 hlavní pilíře aktivity – rozvoj ekonomiky, služby občanům a udržitelný rozvoj při měnícím se klimatu. Dalšími významnými bilaterálními donory jsou AFDB (Africká rozvojová banka), AFD (Francouzská rozvojová agentura) a EU. Rozvojovou pomoc také Maroku poskytuje Islámská banka pro rozvoj, Arabský fond či Čína. OECD odhadla, že v roce 2010 Maroko přijalo rozvojvou pomoc ve výši 2 mld. USD. ČR má své hlavní zastoupení v rozvojové pomoci Maroku skrze prostředky EU. Maroko bylo tradičním středomořským partnerem EU v rámci Barcelonského procesu. Od roku 2007 je rozvoj Maroka podporován EU v rámci politiky sousedství a Maroko je hlavním příjemcem z fondů sousedství Na období 2007-2010 Maroko vyčerpalo 654 mil. EUR převážně v sektoru vzdělávání, zdravotnictví, energetiky a zemědělství. V červenci 2010 byl podepsán nový Národní indikativní plán pro Maroko na období 2011 – 2013, který definuje spolupráci EU a Maroka v rámci politiky sousedství. Na toto období je ze strany EU plánováno 580,5 mil. EUR, jež má být rozděleno následovně: 40 % na institucionální podporu (rozvoj „statut avancé“ a reforma veřejné administrativy), 20% na sociální politiky (výstavba sociálního bydlení, rozvoj severních regionů země a přístup k základním zdravotnickým službám), 15 % na rozvoj principu dobrého vládnutí a lidských práv (podpora reformy justice a podpora rovnosti mužů a žen), 15 % na ochranu životního prostředí (podpora lesní politiky a implementace mezinárodních ekologických standardů pro ekonomickou výrobu) a 10 % na podporu modernizace ekonomiky (mj. podpora zemědělé strategii Plan Maroc Vert). Nadto může také Maroko čerpat pomoc ze sektorových programů EU (Migrace a azyl, Životní prostředí, Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva, Nestátní a lokální aktéři v rozvoji, Investice do lidských zdrojů).

37/60



Maroko

5. Finanční a daňový sektor 5.1. Státní rozpočet – příjmy, výdaje, saldo za posledních 5 let Státní rozpočet zahrnuje jednak tzv. všeobecný rozpočet (budget général), jednak zvláštní rozpočty vztahující se ke státním, resp. polostátním podnikům se státní kapitálovou účastí. Vývoj rozpočtových příjmů a výdajů má spíše vzestupnou tendenci, rozpočty jsou převážně deficitní. Rok 2010 přinesl snížení státních příjmů (předně v důsledku snížení daně z příjmu a revalorizace platů), tento trend by se však v druhé polovině roku měl snížit. Přesto však lze očekávat další prohloubení schodku státního rozpočtu, neboť státní výdaje se v prvních dvou měsících 2010 meziročně snížily pouze o cca 2 %, zatímco rozpočtové příjmy budou sníženy o cca 2,7 % (z toho fiskální příjmy se meziročně sníží o 2,3 % a nefiskální příjmy o 5,3 %). Míra rozpočtového deficitu se tak zřejmě přiblíží 4 % HDP. V polovině 2010 stát realizoval 53 % fiskálních příjmů očekávaných pro tento rok (bylo vybráno 49,4 % celkově očekávané částky z přímých daní a 55,1 % z daní nepřímých) a 51,1 % příjmů nefiskálních. Ke stejnému období roku stát realizoval 55,5 % očekávaných ročních výdajů. Z výdajů plánovaný vývoj vysoce překročily výdaje na kompenzaci cen, jež byly k červenci vyčerpány již z 91,8 %, předně kvůli navýšení cen ropných produktů na světovém trhu. Všechny další typy výdajů byly vyčerpány v souladu s ročním plánem (investice, pokrytí státního dluhu apod.). V průběhu první poloviny roku 2009 zaznamenaly meziroční snížení o 8 % příjmy z dovozního cla a dosáhly cca 3,2 miliardy euro. Důvodem byl kromě reformy celního systému (včetně krátkodobého zrušení cla na dovoz obilí během první poloviny 2009) i pokles dovozu. Dovozní daň přinesla daném období meziročně o 11,7 % méně do státní pokladny. Naopak navýšení o 3,4 % zaznamenaly příjmy ze spotřební daně. Běžné příjmy státu v roce 2009 meziročně klesly o 6,8 % (tj. cca 16,2 miliard dirhamů), přičemž fiskální příjmy klesly meziročně o 9,1 % (15 miliard dirhamů). Tento vývoj je dán dopadem krize. Z tohoto důvodu Maroko po dlouhé době zažilo prohloubení rozpočtového deficitu (-2,2 %), státní dluh dospěl k 345 miliardám dirhamů (oproti 320 miliardám v roce 2008). V roce 2008 se příjmy naopak navýšily vcelku významně, a to o 18,4 % oproti roku 2007 (oproti nárůstu o 14,2 % v roce 2007). Zásluhu na tomto vývoji mají zejména fiskální příjmy (+24,3 %). Naopak nefiskální příjmy poklesly v daném období o 18,9 %, předně kvůli nedostatku privatizačních procesů v roce 2008. Přímé daně zaznamenaly výrazný nárůst o 37,8 % (z čehož nárůst příjmu z daně společností +60 % a daně z příjmu +19 %), nepřímé o 16,9 % ( z čehož zejména +23,9 % navýšení příjmu z DPH). Příjmy z dovozní daně narostly mírně, a to o 2,5 %, zejména díky objemu dovezeného zboží. Státní výdaje se v roce 2008 navýšily o 17,8 %, předně v důsledku kompenzačních programů na vyrovnání cen potravin (12,6 % ze zmíněných 17,8 %), které se meziročně téměř zdvojnásobily. Naopak snížení o 4,6 % zaznamenaly výdaje na vyrovnaní státního dluhu. Rok 2008 zaznamenal rozpočtový deficit ve výši 3,6 % DPH, oproti původním, optimističtějším, očekáváním (3 %). Na rok 2009 se zatím deficit předpokládá min. 3,3 % DPH, na rok 2010 bude cílem rozpočtové politiky vlády maximum 3 % DPH. V roce 2009 zřejmě poklesnou fiskální příjmy státu o cca 1,8 % (předně kvůli snížení zdrojů z daně z příjmu). Naopak se však očekává výrazné navýšení nefiskálních příjmů (až o 20,2 %), pokud se podaří realizovat privatizační plány na rok 2009. Rozpočtové výdaje by se v daném roce měly navýšit o cca 7,3 %, přičemž hlavní část této položky by měly představovat státní investice do sociálních sektorů (zdravotnictví, školství) a naopak se počítá se snížením výdajů na kompenzaci cen až o 11 %, a to díky snížení cen ropy.

Příjmy Výdaje Deficit

Vývoj státního rozpočtu (realizace) (v mld. dirhamů) 2005 2006 2007 2008 2009 122 441 135 251 160 949 174 600 174 583 127 229 125 483 132 603 158 017 165 785 -20 710 -8 868 -9 518 -13 578 -21.600

2010e 168 913 156 435 -31 468

e – údaje odhadované státní Plánovací komisí

38/60



Maroko

5.2. Platební bilance (běžný, kapitálový, finanční účet), devizové rezervy (za posledních 5 let) Platební bilance za posledních 5 let (v mil. USD) 2006 2007 2008 2009 1 200 -1 077 -1 587 -2,400

Bilance běžného účtu Bilance kapitálového účtu Bilance finančního účtu

2010* -1,979

0

2,4

-2,9

2,3

2,6

-867

-453

2 448

1 821

-1 020

* Údaje za první čtvrtletí 2010 Deficit běžného účtu se prohlubuje od roku 2007, v roce 2008 se prohloubil o cca 5,2 % a na konci roku 2009 se pohyboval v řádu 5,7 % HDP. Pro rok 2010 se předpokládá jeho zmírnění, neměl by překročit 5,2 % HDP (za předpokladu, že rozpočet se v průběhu roku 2010 podaří plnit dle rozpočtového zákona). Deficit běžného účtu narůstá i přes dlouhodobě pozitivní výsledky v oblasti bilance služeb, běžných transferů a rostoucího zemědělství a těžby. Jedním z důvodů jeho vývoje je oslabení přímých zahraničních investic v letech 2009–2010. Marocké devizové rezervy se k červnu 2010 meziročně snížily o 2,8 % na cca 23,159 miliard dolarů, zatímco v předchozích letech (zejména 2003–2007) měly výrazně vzestupnou tendenci, což souviselo s kladnou platební bilancí – na konci roku 2007 dosáhly devizové rezervy cca 24,6 mld. USD, navýšily se tudíž oproti roku 2006 o cca 6,1 %. V roce 2008 však jejich objem meziročně stagnoval a výše pokrytí dovozu se zkrátila na 8 měsíců (oproti 10 měsícům v roce 2007). Tento negativní vývoj se potvrdil i v roce 2009, kdy se objem devizových rezerv meziročně snížil o 3,6 % a dosáhl výše cca 22,8 miliard USD, oproti 23,6 v roce 2008. Pokrytí dovozu vývozem se na konci roku 2009 ustálilo na 7 měsících. V letech 2008 a 2009 k negativně ovlivnil míru devizových rezerv země i pokles zasílaných financí od Maročanů žijících v zahraničí (meziročně o cca 5,8 %) – v roce 2009 se jednalo o částku cca 4,6 miliard euro, oproti cca 5,1 miliard v roce 2008 .

5.3. Zahraniční zadluženost, dluhová služba Konec 90. let a začátek nového milénia znamenal pro Maroko pozitivní období trvalého snižování zahraničního dluhu až na hladinu 12,5 mld. USD v roce 2005 (22 % HDP). V posledních letech došlo naopak k progresi zahraniční zadluženosti, která se však stále drží 20 % HDP. Vývoj zahraniční zadluženosti (2006-2010)

Zahraniční dluh – bez dluhové služby (mld. USD) % na HDP Dluhová služba

2006 13,7

2007 15,8

2008 16,5

2009 19,4

2010 20,7

20,1 2,1

19,8 2,5

19,4 2,3

20,7 1,8

22,7 1,8

Zdroj dat:Ministerstvo financí Hlavními věřiteli jsou multilaterální organizace (49 % dluhu), z bilaterálních věřitelů pak dominují země EU (40 % dluhu – zejména Francie a Španělsko). Přes 10 % dluhu pak drží privátní subjekty (obchodní banky).

39/60



Maroko

5.4. Bankovní systém (hlavní banky a pojišťovny) Marocký bankovní systém byl až do 90. let zcela v rukou státu. Teprve po provedení hospodářských reforem došlo v tomto sektoru ke změnám. V roce 1993 byl schválen nový zákon o bankách a v roce 1995 byl zahájen privatizační proces v oblasti bankovnictví. První privatizovanou bankou byla Banque Marocaine du Commerce Extérieur (BMCE). V zemi rovněž působí řada zahraničních bank. Marocký bankovní systém se v průběhu posledního desetiletí značně změnil. Vláda nahradila kvantitativní kontrolu bankovního sektoru kontrolou nepřímou, především regulací rezerv. V mnoha ohledech se jej podařilo stabilizovat, učinit flexibilnějším a transparentnějším. Bankovní systém je modelován podle francouzského vzoru. Nejvyšším orgánem bankovního systému je národní banka Bank Al-Maghrib založená v roce 1959. Vykonává funkci centrální emisní banky a je pověřena správou státních účtů. Marocký bankovní systém doplňují další komerční a specializované banky - některé jsou filiálkami evropských bank (např. vlastníkem BMCI je BNP Paribas, Crédit du Maroc vlastní francouzská Crédit Agricole, svou filiálku v Maroku má i francouzská Société Générale), jiné jsou přímo marocké (např. největší bankou je Attijariwafa Bank, následována bankou BMCE; rozsáhlou regionální síť má Groupe Banque Populaire). Již několik let některé marocké banky expandují i do jiných států, zejména afrických - Attijariwafa je kupříkladu třetí největší africkou bankou, pobočky v afrických státech má i BMCE. Marocký bankovní systém prozatím dobře odolává stávající (evropské) finanční krizi, i díky relativně malému navázání na globální finanční trhy. Marocký finanční sektor staví více na vlastních lokálních zdrojích. Hlavní banky Bank Al-Maghrib (Centrální emisní banka) 277, Av. Mohammed V, B.P. 445 - Rabat Tel.: 00212/537818181 http://www.bkam.ma/

Attijariwafa bank 2, bld. Moulay Youssef – Casablanca Tel: 00212/522 29 88 88 http://www.attijariwafabank.com

Banque Marocaine du Commerce Extérieur (BMCE) 140, Av. Hassan II - Casablanca Tel.: 00212/522 200 325 http://www.bmcebank.ma/

Banque populaire du Maroc

40/60



Maroko

101, bld. Zertouni, Casablanca Tel: 00212/522 202 533 http://www.gbp.ma

Société Générale 55, bd Abdelmoumen – Casablanca Tel.: 00212/522 222 034 http://www.sgmaroc.com

Banque Marocaine pour le Commerce et lÍndustrie (BMCI) 26, Place des Nations Unies - Casablanca Tel.: 00212/522 953 800 http://www.bmci.ma

Crédit du Maroc 48-58, bd Mohammed V – Casablanca Tel.: 00212/522 477 000 http://www.creditdumaroc.co.ma

Citibank Maghreb Zénith Millenium, Lotissement Attaoufik, Immeuble 1, Sidi Maarouf - Casablanca Tel.: 00212/522 489 600

Crédit Agricole 28, rue Abou Faris Al Marini – Rabat Tel: 00212/537 208 219 http://www.creditagricole.ma

CFG Group 5-7, rue Ibnou Toufail – Casablanca

41/60



Maroko

Tel: 00212/522 250 101 http://www.cfgmorocco.com

Hlavní pojišťovny Axa assurance Maroc 120-122, Avenue Hassan II –Casablanca Tel: 00212/522 889 292 http://www.axa-assurance.co.ma

ISAAF Assistance Lotiss. de la CIVIM, n° 131, route de làéroport - Sidi Maârouf – CASABLANCA Tel: 00212/522 959 300 http://www.isaaf.ma

Maroc assistance internationale 25, bd. Rachidi – Casablanca Tel: 00212/522 543 030 http://www.mai.co.ma/

Wafa Assurance 1, bd. Abdelmoumen – Casablanca Tel: 00212/522 545 555 http://www.wafaassurance.ma

5.5. Daňový systém Marocký daňový systém prodělal za posledních několik let řadu modernizačních změn, i díky spolupráci s Evropskou komisí. Systém se opírá přeedevším o tři kategorie daní: daň z přidané hodnoty (taxe sur la Valeur Ajoutée - TVA), podniková daň (impôt sur les sociétés - IS) a daň z příjmu (impôt sur le Revenu IR). TVA se vztahuje na aktivity průmyslové, řemeslné, obchodní, stavební na svobodné profese stejně jako na dovoz či obchod s nemovitostmi. Drobní podnikatelé mají povinnost tuto daň odvádět, pokud jejich obrat v daném roce přesáhl 2 000 000 MAD. Základní sazba je 20 %, avšak jsou uplatňovány snížené sazby: 14 % např. na čaj, máslo, dopravu, elektřinu; 10 % např. na vybavení hotelů, rýži, olej, zemní

42/60



Maroko

plyn; 7 % např. na vodné, farmaceutické výrobky, cukr či nákladní vozidla; osvobozeny jsou např. materiál pro zemědělství, mezinárodní doprava. Podniková daň (IS) se vztahuje na příjmy obchodních společností, veřejných institucí a jiných právnických osob. Je standarndě vyměřena na 30 %. Některé finanční instituce (např. pojišťovny) pak jsou daněny 37 %. Existuje však celá řada výjímek (např. jen 8% daň na aktivity zahraničních stavebních firem či celkové osvobození u zemědělských podniků až do roku 2013 aj.). Daň z příjmu (IR) je hlavní daní pro příjem fyzických osob. Zdanění má progresivní charakter a je definováno 6 základních typů daně – 0 % pro příjem pod 30 000 MAD; 10 %; 20 %; 30 %; 34 % až po 38 % pro příjem nad 180 000 MAD. Daňové zvýhodnění se vztahují např. na podniky ve speciálních ekonomických zónách či na hotelová zařízení. Bližší informace k marockému daňovému systému lze nalézt na webových stránkách Marocké agentury pro rozvoj investic (www.invest.gov.ma – Climat des affaires – Fiscalité) či Ministerstva hospodářství a financí (www.finances.gov.ma - v sekci Infos pratiques - Fiscalité et impôts).

43/60



Maroko

6. Zahraniční obchod země 6.1. Obchodní bilance za posledních 5 let – vývoz, dovoz, saldo – tabulka Maroko se během posledních let otevírá zahraničnímu obchodu, avšak dlouhodobě má výrazně negativní obchodní bilanci – import zboží je v zásadě dvojnásobný než vývoz. Marocký vývoz se výrazně propadl v roce 2009 v souvislosti s poklesem zahraniční poptávky, zejména ze států EU, a poklesem cen fosfátů a jiných surovin. V tomto roce se také marocká vláda rozhodla vytvořit program na podporu exportu „Maroc Export Plus“, jehož cílem je do roku 2015 zdvojnásobit a do roku 2018 ztrojnásobit objem exportu (mimo sektor fosfátů) a dosáhnout tak hodnot 229 mld. MAD, resp. 327 mld. MAD. Program je zaměřen na podporu vývozu firem v prioritních odvětvích (potravinářství, rybolovu a zpracování ryb, textilním a kožedělném průmyslu, automobilovém průymslu, IT sektoru, výrobě elektrických zařízení a farmaceutickém průmyslu). Rok 2010 představoval pro zahraniční obchod oživení (vzrostl o 19 %) – marocký vývoz se zvedl dynamičtěji než dovoz. Tento trend pokračoval i během prvních 9 měsíců roku 2011 – růst vývozu je způsoben především zvýšeným exportem chemických produktů, metalurgických a elektrických produktů a nerostů. Zahraniční obchod Maroka v letech 2006 - 2010 (v mil. MAD) v mil. MAD Vývoz Dovoz Saldo

2006 111 979,3 210 553,6 -98 574,3

2007 125 516,9 261 287,5 -135 770,6

2008 155 739,9 326 042,2 -170 302,3

2009 113 020,0 263 981,7 -150 961,7

2010 147 947,9 297 089,0 -149 141,1

2011* 126 524,3 265 395,9 -138 871,6

Poznámky: * Údaje za období leden – září 2011 Zahraniční obchod Maroka v letech 2006 – 2010 ( v mil. USD – data Světové obchodní organizace) V mil. USD Vývoz Dovoz Saldo

2006 12 744 23 980 -11 236

2007 15 340 32 010 -16 670

2008 20 345 42 366 -22 021

2009 14 054 32 881 -18 827

2010 17 560 35 522 -17 962

6.2. Teritoriální struktura – postavení v (k) EU Teritoriální struktuře zahraničního obchodu Maroka dlouhodobě vévodí obchod s evropskými zeměmi (cca 60 % obratu v roce 2010), v čele s Francií (18 % obratu) a Španělskem (13 % obratu). Maroko zásobuje evropské trhy zejména textilními výrobky, elektrickými kabely či mořskými plody. Evropské státy pak dováží hlavně uhlovodíky, stroje a zařízení, chemické produkty či obilí. Druhým nejvýznamnějším regionem pak je Asie s 22 % obratu (zejména Čína, Saudská Arábie či Indie). Struktura vývozu je za poslední 3 roky stálá – dominuje jí Francie a Španělsko, následovány Indií, Itálií, USA, Brazílií a Nizozemskem. Posiluje se vývoz do Turecka (2006 podepsána dohoda o volném obchodu, která otevřela turecký trh pro marocké průmyslové produkty). Vývoz z Maroka – 5 hlavních destinací (2010)

Francie Španělsko Indie

44/60

Podíl na celkovém vývozu (%) 22,5 16,9 6,1



Maroko

Itálie USA

4,5 3,6

Zdroj: Office des changes V rámci dovozu zboží do Maroka jsou opět tradičními partnery evropské země (Francie, Španělsko, Itálie či Německo). V posledních letech se významně posílila pozice Číny (dovoz strojů a zařízení, rádií a televizí, čaje a osobních automobilů), USA (naftová paliva, uhlí) a Saudské Arábie (ropa). Dovoz do Maroka – 5 hlavních destinací (2010)

Francie Španělsko Čína USA Itálie

Podíl na celkovém vývozu (%) 15,5 10,6 8,4 7,0 6,0

Zdroj: Office des changes

6.3. Komoditní struktura Na marockém vývozu se stále větší měrou podílí rozvíjející se domácí průmyslová výroba. Skladba vývozu je z hlediska hlavních produktů po několik let stejná (viz tabulka níže). Dramatický vývoj byl zaznamenán u fosfátů a produktů z nich vyráběných (tj. kyseliny fosforečné, hnojiv), které v roce 2008 zaznamenaly obrovský nárůst - proti předchozímu stablizovanému vývoji se hodnota jejich vývozu zvětšila téměř 3x u kyseliny fosforečné (cca 15 % na celkovém vývozu) a hrubých fosfátů (cca 11,5 % na vvýozu) a 1,5x u hnojiv. Poté v roce 2009 opět došlo ke snížení vývozu na hodnoty srovnatelné s předchozími roky – v roce 2010 pak byl u zmíněných komodit opět vykázán 96 % nárůst. Hlavní produkty marockého vývozu (2010 – podíl na celkovém vývozu)

Oděvy Elektrické dráty a kabely Kyselina fosforečná Hnojiva Fosfáty Pletené zboží Ryby v konzervách

2010 12 % 9,3 % 9,2 % 8,8 % 6,1 % 4,7 % 3,3 %

Zdroj: Office des changes Komoditní struktura dovozu má v čase stabilní charakter a dominují ji energetické zdroje, následované stroji a zařízeními pro průmysl, polotovary (chemické výrobky a plastové materiály) či spotřebním zbožím (osobní automobily). Hlavní produkty marockého dovozu (2010 – podíl na celkovém dovozu)

Surová ropa Naftová paliva Zemní plyn a ostaní uhlovodíky Stroje a zařízení různé Osobní automobily Chemické produkty Plasty 45/60

2010 8,4 % 6,5 % 4,7 % 3,7 % 3,2 % 3,0 % 2,7 % © Zastupitelský úřad Rabat (Maroko)


Maroko

Obilí

2,5 % Zdroj: Office des changes

6.4. Dovozní podmínky a dokumenty (po vstupu do EU), celní systém, kontrola vývozu V Maroku neexistuje zvláštní ochranářská politika domácí výroby proti zahraniční konkurenci. Maroko je členem GATT od roku 1987 a WTO od roku 1995. Maroko v souladu s podmínkami GATT/WTO postupně odstranilo omezení na dovozy. Dovozní zákazy jsou aplikovány na několik úzce definovaných produktů např. střelných zbraní, výbušnin, ojetých pneumatik (seznam je dostupný na strákách Marocké celní správy -http://www.douane.gov.ma/web/guest). Při korespondenci (nejen) s celní správou je třeba používat francouzštinu nebo arabštinu. Zvolna začíná být akceptována rovněž angličtina. Postup pro dovoz zboží přehledně uvádí na svých webových stránkách Marocká celní správa. Pro dovoz je nutné, aby byl dovozce zaregistrován v marockém obchodním rejstříku (registre de commerce). Číslo a místo registrace se uvádí při proclení zboží. Současně je třeba uvést marockou banku, u které bude dovozce operace spojené se zahraničním obchodem. Před deklarací na celnici je nutné znát celní tarif (klasifikace) zboží, zemi původu zboží, místo vývozu, jeho hodnotu a váhu. Při odevzdání zboží na celnici je třeba předložit nejprve souhrnnou deklaraci (vyplňuje přepravce) a poté detailní celní deklaraci na formuláři Marocké celní správy (tzv. „Déclaration unique des Marchandises“ – D.U.M.) - detailní celní deklarace musí být před tím ještě zaregistrována do počítačového celního systému BADR. Detailní celní deklarace musí být doprovázena obchodní fakturou (ve francouzském jazyce s hlavičkou firmy, opatřené razítkem a podpisem), příslušným bankovním potvrzením z marocké banky, detailními informacemi o hodnotě jednotlivého zboží, certifikátem o zemi původu (tzv. Certificat de circulation des marchandises EUR.1 a deklarací o původu na faktuře), dokladem o převozu zboží, obalovou soupiskou, potvrzením o zápisu do obchodního rejstříku a eventuelně dalšími dokumenty (např. veterinárními certifikáty). Převážná část dovozů ze států mimo EU podléhá clu, které se pohybuje od 0 % do 50 % ad valorem. Aktuální sazebník cel je dostupný on-line skrze program ADIL Marocké celní správy. Nadto je třeba uhradit daň z přidané hodnoty (tzv. TVA) , která se pohybuje se od 7 % do 20 %. Zboží dovážené z EU však má speciální celní tarify na základě Asociační dohody (AD) mezi EU a Marokem podepsané v roce 1996 a platné od roku 2000, jejímž cílem je vytvoření zóny volného obchodu mezi oběma partnery dohody. Úprava cel je přímo uvedena v AD. Část průmyslového zboží (příloha 3 AD) je od 2003 zcela osvobozena. U zboží v příloze 4 AD (zboží citlivé pro marockou stranu) docházelo postupně ke snižování cla - v roce 2011 se aktuálně pohybovalo na 10 % hodnoty. Clo na automobily mělo definovanou vlastní dynamiku snižování – v březnu 2011 se rovnalo 13 %. Některé další produkty (např. textilní výrobky, nábytek) jsou od cla osvobozeny. Na zemědělské produky, potravinářské výrobky a produkty rybolovu byly sjednány zvláštní podmínky v rámci třetího protokolu AD. V roce 2010 byla sjednána nová dohoda o liberalizaci i v této oblasti (avšak prozatím ještě nevstoupila v platnost), která by u 45 % hodnoty zboží odstranila cla okamžitě, do 5 let by to bylo u 61 % a do 10 let u 70 % hodnoty zboží. Do 10ti let by měly ovoce a zelenina, konzervované výrobky, mléčné výrobky, obiloviny a olejniny být zcela zbaveny cla (s určitými výjimkami např. na jablka, mléko, pšenici, maso).

6.5. Ochrana domácího trhu Maroko v posledních deseti letech omezilo bariéry zahraničnímu obchodu. V polovině 90. let marocká vláda postupně nahradila kvantitativní omezení dovozu zavedením celních tarifů na většinu zboží. S řadou zemí má Maroko návazné speciální obchodní vztahy, které ještě více liberalizují vzájemnou obchodní výměnu – kromě Asociační dohody s EU byla podepsána dohoda např. s USA či Tureckem, osovbození od cla má také zboží ze zemí Ligy arabských států. V čase dochází i k redukci seznamu zboží a služeb, jejichž cena je ovlivňována státem. V současnosti je kontrolována cena marocké pšeničné mouky, cukru, energetických prodůktů, základních služeb,

46/60



Maroko

zdravotního zboží a služeb, produktů a služeb řízených monopoly (pošta), vyráběného tabáku a některách právních úkonů.

6.6. Zóny volného obchodu Existence zón volného obchodu (tzv. zones franches) vychází ze zákona z roku 1995. Každá zóna je vymezena vlastním dekretem, který upravuje činnosti v ní vykonávané. Jedná se o pro-exportně orientované zóny (s průmyslovou či obchodní činností, nebo s exportem služeb). Zóna je spravována jednou koncesní společností, která zajišťuje její chod. V současnosti jsou v Maroku vymezeny tyto zóny volného obchodu: Zone Franche d’Exportation de Tanger, Zones franches dans Tanger Med Ksar el Majaz Mellousa 1 a 2, Zone franche de Dakhla et de Laayoune, Zone franche de stockage des hydrocarbures - Kebdana et Nador (oblasti na uskladnění uhlovodíků) a Zone franche d’exportation de Kénitra. Nejvýznamnější a nejdéle fungující je tangerská zóna volného obchodu tzv. Tanger Free Zone, která byla zřízena v roce 1999. Ke konci roku 2010 čítala na 570 firem z oblasti informatiky, automobilového průmyslu, aeronautiky, textilního průmyslu aj. - z toho 215 francouzských, 130 španělských a zbytek představují firmy marocké, japonské či americké. Zóna nabízí kromě výhodné polohy či napojení na dálnici zejména zjednodušené administrativní řízení, bezcelní obchod se zbožím, daňové osovobození (např. od daně z podnikání, od daně z přidané hodnoty na obchodované zboží) či investiční pobídky marockého státu (např. na nákup pozemku či výstavbu produkční jednotky). V regionu by měla být také v roce 2012 otevřena továrna Renault Tanger Méditerranée s roční produkcí osobních automobilů ve výši kolem 170 000. V neposlední řadě se v blízkosti zóny nachází dynamicky se rozvíjející obchodní přístav Tanger Med.

47/60



Maroko

7. Obchodní a ekonomická spolupráce s ČR 7.1. Smluvní základna Platnost obchodní dohody z roku 1994 byla ukončena ke dni vstupu ČR do EU (1.5.2004). V roce 2001 byly podepsány Dohoda o vzájemné podpoře a ochraně investic (vstoupila v platnost v lednu 2003) a Dohoda o zamezení dvojímu zdanění (v platnost vstoupila dnem 8.7.2008).

7.2. Bilance vzájemné obchodní výměny za posledních 5 let – tabulka Vzájemná obchodní výměna mezi ČR a Marokem, 2006-2011 (v tis. USD)[1]

Vývoz z ČR Dovoz do ČR Obrat Bilance

2006 40 622 43 380 84 001 - 2 758

2007 153 822 61 671 215 493 92 151

* Údaje za období leden – září

2008 86 072 73 099 159 171 12 972

2009 96 354 61 977 158 331 34 377

2010 118 991 61 642 180 633 57 349

2011* 116 292 46 536 162 828 69 756

Zdroj: Databáze zahraničního obchodu – ČSÚ

Obrat vzájemného obchodu se zbožím mezi ČR a Marokem má v posledních letech vzestupnou tendenci. Postupně došlo k otočení vzájemné bilance a dnes dominuje český vývoz nad marockým dovozem. Důvodem je relativně progresivní vývoj českého exportu (zejména v oblasti plastů, kaučuku, papíru, zařízení pro automatické zpracování dat, elektrických kabelů či vozidel), doprovázený stagnací marockého dovozu do ČR tradičně tvořeného zeleninou, ovocem, oděvy, motory či polovodiči. Zcela se vymykající byl rok 2007, kdy se české straně podařil jednorázový vývoz letounů do Maroka (kolem 85 mil. USD).

[1] Kapitola je založena na údajích z ČSÚ, avšak je nutné upozornit, že čísla udávaná marockou stranou se od těchto údajů značně liší.

7.3. Komoditní struktura českého vývozu/dovozu Komoditní struktura českého vývozu do Maroka je během posledních let relativně stabilní, s výjimkou exportu letounů v roce 2007. Hlavním typem vyváženého zboží jsou přístroje, vozidla, kaučukové a plastové výrobky. Vývoz z ČR do Maroka v roce 2010 – nejvýznamnější položky (SITC – 5) v tis. USD Ostatní zařízení k autom.zprac.dat 31 315 Motorová vozidla k dopravě osob 15 743 Izolační průchodky pro el.stroje,spotřebiče,zařízení z 8 919 plastu Ost.el.přístroje ke spínání,vypínání, ochraně 7 354 el.obvodů do 1000V Ostatní díly 5 659 Pneumatiky pro autobusy a nákladní automobily 4 049 Vývoz celkem 118 991 Zdroj: Databáze zahraničního obchodu – ČSÚ

48/60



Maroko

Marocký dovoz do ČR je relativně málo diverzifikovaný – stabilně hlavními typy zboží jsou zelenina (rajčata především), oděvy, stroje a elektrické součástky. Dovoz do ČR z Maroka v roce 2010 – nejvýznamnější položky (SITC – 5)

Rajská jablíčka Zelenina ostatní Elektrické stroje s výkonem do 37,5 W Obuv Sledi, sardinky Pánské kalhoty Dámské kalhoty Vývoz celkem

v tis. USD 19 781 4 532 2 797 2 408 2 405 2 129 2 028 61 642

Zdroj: Databáze zahraničního obchodu – ČSÚ

7.4. Perspektivní položky českého exportu (velikost trhu, podíl domácí výroby a dovozu) Marocký trh by mohl nabízet pro české firmy příležitosti zejména ve čtyřech oblastech. První oblastí jsou chemické produkty (hnojiva), plasty a papír. Druhou oblast tvoří stroje, zařízení a vozidla, jak osobní, tak i nákladní či zemědělská. Perspektivní jsou i dodávky zboží a spolupráce při výstavbě turistických komplexů či dopravní infrastruktury. Konečně lze jmenovat i zařízení pro výrobu a rozvod elekterické energie s důrazem na fotovoltaiku. České zboží je vhodné spojovat jednak s vysokou evropskou kvalitou, jednak s konkurenčně nižšími cenami vůči zboží z Francie či Německa.

7.5. Firmy a joint-ventures ve vzájemném obchodu a v ostatních oblastech ekonomické spolupráce V polovině 90. let v Maroku ukončily své aktivity dříve nosné obchodní společnosti Bijoux de Bohême (zastoupení a.s Jablonex) a SIMA (zastoupení Strojimportu, Skloexportu a dalších firem). Bijoux de Bohême ukončila svou činnost v Casablance v důsledku nízkého obratu, smíšená společnost SIMA v důsledku úpadku mateřské firmy v Československu. V současné době nepůsobí v Maroku dle údajů dostupných ZÚ žádná česko-marocká joint-venture.

7.6. Vyhodnocení poptávek v teritoriu po českém zboží, výrobní kooperaci ZÚ zpracoval v období leden–srpen 2010 celkem 12 písemných poptávek marockých firem po českém zboží. Tyto poptávky se týkaly několika komodit, zejména strojírenských výrobků a spotřebního zboží. Za stejné období ZÚ Rabat zpracoval 9 písemných poptávek českých firem po zboží marockém, jednalo se jednak o pracovní sílu a rukodělné výrobky, dále pak o produkty elektroprůmyslu. ZÚ v roce 2009 zpracoval celkem 34 písemných poptávek marockých firem po českém zboží. Poptávky nemají společného jmenovatele, častěji se v poslední době objevovaly žádosti o kontakty na dodavatele strojírenského a potravinářského zboží, okrajově na výrobce v oblasti potravinářských výrobků, elektrozboží či farmaceutiky. Pravidelně ZÚ dostává informace o vypsaných tendrech, především v oblasti stavby dálnic, infrastruktury a elektráren. Během roku 2009 ZÚ vyhodnotil celkem 15 poptávek marockých firem po českých službách. Jednalo se o různé sektory, předně turistické služby, výrobu strojních zařízení, sklo a elektrozboží.

49/60



Maroko

Stále častěji se objevují poptávky po poradenských firmách, které by marockému zájemci pomohly založit v ČR firmu. Bohužel však zatím tato iniciativa nevede zpravidla k posílení vzájemné obchodní výměny, ale je pouze zástěrkou k získání víza do Evropy.

7.7. Zahraniční rozvojová spolupráce V roce 2011 je v Maroku realizován malý rozvojový lokální projekt na vybudování zdravotního střediska ve venkovské obci středního Atlasu. V dřívějších letech byl realizován rozvojový projekt ochrany a ekologického využívání lesů v Maroku (1997-2000), jenž následně (do r. 2008) pokračoval na základě iniciativy marocké strany. Částečně byl v letech 2000-2001 realizován i projekt OECD, v jehož rámci pracovali v Maroku 4 odborníci z firmy Biocont-Laboratory, Brno na zavádění systému biologické ochrany rychlené zeleniny (rajčata, papriky, okurky). V roce 2009 byl také realizován malý lokální projekt Multifunkčního centra pro podporu žen v regionu Sefrou, který umožnil místním ženám zabývat se výrobou a následnou komercializací tradičních výrobků a zároveň poskytoval podporu předškolního vzdělávání jejich dětí. Některé české NGO také podporují rozvoj Maroka formou donorských darů či dobrovolnických služeb.

7.8. Vzájemná výměna v oblasti služeb ZÚ nedisponuje přímými informacemi o výměně služeb mezi Marokem a ČR. Hlavní bariéru představuje jazyková nekompatibilita (Maroko stále funguje na bázi francouzštiny a arabštiny) a silná pozice Francie, Španělska a Itálie v této oblasti.

7.9. Podmínky pro zaměstnávání občanů z ČR Viz kapitola 8.2.

50/60



Maroko

8. Základní podmínky pro uplatnění českého zboží na trhu 8.1. Distribuční a prodejní kanály, využívání místních zástupců, další faktory ovlivňující prodej Zahraniční zboží je dováženo do Maroka především přes Casablanku či Tanger společnostmi, jež často zajišťují jeho další distribuci ke státním nebo soukromým velkoprodejcům a distributorům. Velkoobchody a distribuční společnosti jsou v Maroku často rodinnými firmami, které reprezentují nejrůznější obchodní zájmy. Provize zástupců představuje často 5 až 10 % z ceny zboží, může však být i daleko vyšší. Obchodní marže distributorů se pohybují zpravidla mezi 10 % až 40 % z ceny zboží. Marocký trh je relativně velmi dobře zásoben – velice těžko se vyhledává zboží, které by zde chybělo. Z tohoto důvodu se jedná o trh ceny. U srovnatelných výrobků vyhrává lacinější. Průměrný marocký zákazník se řídí hlavně cenou. Marocký trh je však také zaplaven nejrůznějšími padělky značkového zboží, zejména v oblasti textilu, módních doplňků a elektroniky. Při vyhledávání partnerů lze využít stále úplnějšího katalogu firmy Kompass, který je umístěn i na internetových stránkách. Před realizací spolupráce je však v marockých podmínkách obvyklý osobní kontakt v rámci návštěvy, nejlépe reciproční. Maročtí zástupci a distributoři vždy usilují o sepsání dohody o exkluzivním zastoupení, doporučuje se však posečkat s touto dohodou až po vyzkoušení partnera, případně podepsat ji na omezenou (zkušební) dobu.

8.2. Podmínky zaměstnávání cizinců a místních sil Podmínky pro zaměstnávání cizinců a místních sil byly v minulých letech zjednodušeny. Jistá omezení však existují nadále pro činnost ve specializovaných oborech jako je např. zdravotnictví, lékárenství a advokacie. Zaměstnávaný cizinec musí získat pracovní povolení a povolení k dlouhodobému pobytu (carte de résidence) v Maroku. Pro jejich získání musí kromě jiného předložit doklad potvrzující účel pobytu na území Maroka, adresu přechodného bydliště v Maroku a pro některá odvětví bývá vyžadován i výpis z trestního rejstříku. Pracovní povolení zpravidla vyřizuje firma, u které bude cizinec zaměstnán. Má-li marocký zaměstnavatel zájem zaměstnat cizince, musí v těchto případech nejprve prokázat, že na dané místo nenalezl vhodného marockého kandidáta, a poté požádat o povolení k zaměstnávání cizince marocké Ministerstvo práce a profesního vzdělávání. V případě udělení povolení může uzavřít s cizincem smlouvu, kterou zkontroluje ANAPEC (Agence nationale de promotion de lémploi et des compétences – Národní kancelář pro propagaci zaměstnanosti a kompetence) a vydá souhlas s vylepením pracovního víza. Je-li zaměstnavatelem zahraniční firma, působící v Maroku, je povolený poměr marockých a zahraničních pracovníků dán oblastmi činnosti – existují některé profese, které marocká vládá více „chrání“ před konkurencí ze zahraničí – tj. oblasti, kde existuje velká marocká nabídka pracovních sil (zemědělství, stavebnictví apod.). Informace o formalitách pro zaměstnávání cizinců na území Maroka lze nalézt na www.emploi.gov.ma či www.service-public.ma.

51/60



Maroko

8.3. Podmínky pro zřízení kanceláře, reprezentace, společného podniku Od roku 1992 může být 100% majitelem S.A. či S.A.R.L. v Maroku zahraniční firma či cizinec. V praxi však platí, že je lepší mít marockého společníka, protože marocké úřady mají ke smíšeným firmám zpravidla lepší přístup. Pro běžné typy podnikání marocké úřady vyžadují živnostenský list, zápis do obchodního rejstříku a prohlášení pro finanční správu. Obchodní činnost může samostatně provozovat i fyzická osoba. Nejčastější formy obchodních společností pak jsou S.A.R.L. (Société à responsabilité limitée - společnost s ručením omezeným) a S.A. (Société anonyme - akciová společnost). Při zakládání S.A.R.L. je třeba složit v bance minimální kapitál 100 000 MAD, v případě S.A 300 000 MAD. Nově založené obchodní společnosti svůj kapitál postupně zvyšují, v hlavičce svých dopisů uvádějí jeho výši a zvyšují tím důvěryhodnost firmy. Některé S.A. se v poslední době přeměňují na S.A.R.L., aby nemusely každoročně zveřejňovat svoji bilanci. Při zakládání nové firmy se doporučuje využít služeb některé z poradenských firem. Kompletní seznam registrovaných poradenských společností je možné získat u některé z marockých obchodních komor. Administrativní pomoc se založením podniku by měla poskytovat také regionální investiční centra (CRI) formou „one-stop-shop“ – kvalita jejich činnosti se však regionálně různí. Obchodní zákon povoluje zahraničním investorům zakládání, rozšiřování či fúzi společností. Pro zřízení kanceláře, resp. založení obchodní společnosti v Maroku je třeba splnit následující hlavní podmínky (pro více informací je možnosi stáhnout informační leták z webu AMDI - http://www.invest.gov.ma/upload/ documents/fr_Doc_87.pdf): 1) Registrace názvu firmy - vystavení certifikátu, že firma stejného jména v Maroku dosud neexistuje 2)

Přijetí stanov firmy - obsahující podmínky podnikání, na nichž se společníci dohodli

3)

Složení vkladů do banky

4)

Předání dokumentů o vzniku firmy na CRI či regionální ředitelství daňové správy

5)

Zapsání k platbě daní - na CRI či regionální ředitelství daňové správy

6)

Zápis do obchodního rejstříku - na CRI či na obchodním soudu

7)

Nahlášení firmy na správu sociálního zabezpečení

8)

Publikace v obchodním věstníku

Základní poplatky spojené se založením společnosti se pohybují min. kolem 3 000 MAD, bez započtení právních a notářských služeb. Celkově se můžou poplatky vyšplhat až na 15 000 MAD.

8.4. Požadavky na propagaci, marketing, reklamu (využití HSP) Propagační materiály a technická dokumentace k nabízeným produktům by měla být zpracována ve francouzštině - angličtina je již méně přijatelná. Jednoduché instrukce ve francouzském jazyce, předvedení výrobku, poskytnutí vzorků a osobní návštěvy u distributora jsou k úspěšnému prodeji v Maroku nezbytné. Vhodné je zajištění servisu prostřednictvím zaškolených místních techniků, zejména u spotřebního zboží. Nejvhodnější formou prezentace zboží v Maroku je důkladně připravená účast na specializovaném veletrhu nejlépe v hospodářském a obchodním centru země - Casablance. Veletrhy jsou zde pořádány Office des foires et expositions de Casablanca (www.ofec.ma) a k dispozici je online kalendář

52/60



Maroko

připravovaných akcí (viz též kapitola 8.10.). ZÚ je schopen pomoci se speciální prezentací české firmy v Maroku. I když v Maroku existuje mnoho reklamních agentur, jen málo z nich poskytuje služby, které by odpovídaly požadavkům českých obchodních firem. Poměrně dobře je rozvinuta mediální reklama, zejména v novinách a časopisech. Mezi hlavní deníky, vydávané v Maroku ve francouzštině, patří Le Matin, LÓpinion, Le Soir a Al Bayane. Nejčtenějšími hospodářskými týdeníky jsou La Vie Eco a L Économiste. Využít je možné i reklamních časů v televizních kanálech či v řadě soukromých rádiových stanic. V Maroku jsou rozšířeny také internetové servery, na kterých je rovněž možno firmu představit.

8.5. Způsoby řešení obchodních sporů Od roku 1970 nedošlo v Maroku k vyvlastňování majetku zahraničního subjektu. Není znám ani případ vyvlastnění soukromého vlastnictví za jiným než státním účelem, v rozporu se základními principy mezinárodního práva. V minulých letech došlo k několika menším právním sporům týkajícím se zahraničních firem. Přesný vzor pro řešení sporů však nelze zpracovat, neboť do sporů jsou vždy zainteresovány různé strany. Drobné spory jsou obvykle řešeny s příslušným odborem ministerstva. Spory mohou být postoupeny i soudu, ale stává se tak velmi zřídka, především kvůli nedostatečnému fungování marockého právního systému. Maroko je členem Mezinárodního střediska pro řešení kapitálových sporů (International Center for the Settlement of Investment Disputes - ICSID) a účastníkem konvence z roku 1958 o uznávání a vymáhání rozhodnutí zahraničních rozhodčích soudů (s výhradami) a také konvence z roku 1965 o urovnávání sporů mezi státy a státními příslušníky jiných států. Při oblastních obchodních a průmyslových komorách postupně vznikají arbitráže, které přebírají řešení sporů mezi účastníky trhu. Faktem však zůstává, že právě slabá efektivita obchodní justice je jedním z nejslabších článků marocké snahy zatraktivnit Maroko pro zahraniční investory a je zemi vytýkána mnoha mezinárodními organizacemi a ratingovými společnostmi. EU princip zlepšení podmínek k řešení obchodních sporů zařadila mezi hlavní témata jednání s Marokem na úrovni pracovních skupin pro obchod.

8.6. Režim zadávání veřejných zakázek Zatímco v minulosti byla oblast veřejných zakázek téměř úplně vyhrazena bezpečnosti státu, údržbě komunikací a dopravního systému, dnes do této sféry vstupují i další oblasti v rámci sociálního a hospodářského programu rozvoje Maroka. Jako příklad lze uvést školství, výpočetní techniku, zdravotnictví, ekologii a další. Veřejné soutěže bývají zpravidla zaměřeny na: •

dodávky zboží

•

stavební a jiné práce

•

konzultační a projektantské služby

Základní právní podmínky upravuje výnos Ministerstva veřejných prací a komunikací ze 14. 10. 1976 (č. 2.76.419). Výběrová řízení na veřejné práce vypisují zpravidla ministerstva a správní instituce, případně organizace podléhající státní správě, které také nesou za uzavřený kontrakt odpovědnost.

Základní podmínky pro účast v tendrovém řízení na veřejné zakázky Lhůta mezi vyhlášením veřejné soutěže a uzávěrkou bývá stanovena takto: •

Veřejné soutěže jsou vždy publikovány minimálně ve dvou denících, v jednom oficiálním bulletinu a v jednom specializovaném časopise

•

Minimální doba pro získání tendrových dokumentů a předložení nabídky je 15 dnů v případě kontraktů bez dotací

•

Minimální lhůta pro přípravu nabídky do veřejné soutěže je 30 dnů

53/60



Maroko

•

Lhůty jsou stanoveny podle dohodnutého protokolu, zejména u velkých kontraktů se zajištěným zahraničním finančním krytím.

•

Obecně platí, že lhůty, které byly shledány jako velice krátké, mohou být prodlouženy odpovědným zástupcem kontraktu

Zájemci o účast na veřejné soutěži musejí podle požadavků marockého trhu splňovat základní kritéria, která se stávají součástí správní složky kontraktu: •

působit několik let v oboru nebo obchodě, který je předmětem tendrového řízení

•

být pojištěni proti rizikům plynoucím ze zkoušky jejich činnosti

•

prokázat odbornou a technickou způsobilost

•

doložit, že firma není v konkurzním či soudním řízení

•

doložit, že mají uspořádané daňové a účetní poměry

Zájemci o účast v řízení nemusejí být registrováni v registru dodavatelů a nejsou povinni využívat služeb místního zástupce. Poplatky za nákup specifikací veřejné soutěže a záruky: Jen zřídkakdy bývají specifikace tendrových podmínek bezplatné. Zpravidla se jejich cena pohybuje do 500,- USD. Součástí platebních podmínek pro veřejné práce jsou záruky a platby, jež vystavují marocké banky na základě protizáruk vystavených bankou v zemi dodavatele. Částka může být stanovena buď absolutně, nebo procentem z nabídkové ceny (až 10 %). Záruky a dokumenty předkládané účastníkem tendrového řízení: •

záruka (viz výše)

•

certifikát daňového úřadu (od účastníka z firmy založené v Maroku)

•

popis charakteru zboží

•

reference o technické způsobilosti, lidských zdrojích a materiální základně

Některým nabídkám předchází předkvalifikační řízení, které je rovněž publikováno ve sdělovacích prostředcích současně s uvedením požadovaných dokumentů. Pouze vybrané firmy jsou poté vyzvány k předložení nabídek. Účelem předkvalifikačního řízení je vyloučit firmy, které nemají dostatečné technické, odborné a ekonomické předpoklady. Plat předem je poskytován ve výši 4 až 15 % a je srážen z fakturovaných plateb za práce. Zádržné činí obvykle 10 % a slouží jako zástava pro řádné provedení kontrahovaných prací a zaplacení daní.

8.7. Problémy a rizika místního trhu Viz kapitoly 9.1 a 9.5.

8.8. Problematika ochrany duševního vlastnictví Maroko je signatářem bernské úmluvy o ochraně duševního vlastnictví z roku 1917 a řady dalších mezinárodních dokumentů týkajících se ochranných známek, autorských práv apod. Problematice se věnuje marocký zákon č. 31-05 z roku 2005. Marocký trh má značný problém s dodržováním pravidel duševního vlastnictví, ochranných a registračních známek apod. Je totiž zaplaven nejrůznějšími místními a čínskými padělky značkového zboží zejména v oblasti textilu, módních doplňků a elektroniky. V Maroku funguje Národní kancelář pro ochranu průmyslového a obchodního vlastnictví (Office marocain de propriété industrielle et commerciale - OMPIC), jejímž úkolem je registrace a vedení databáze ochranných známek, patentů, návrhů a značek a dále osvěta v této doméně. Kancelář zároveň na 54/60



Maroko

požádání poskytuje právní informace o obchodnících a firmách, právní pomoc firmám v otázkách duševního vlastnictví. Na webových stránkách kanceláře (www.ompic.org.ma) lze kromě dalších informací také nalézt statistiku a databázi v Maroku registrovaných známek. Na webu lze také vyplnit formulář se stížností ohledně neoprávněné kopie či falšování značky. V případě podezření na jakékoli neoprávněné použití registrované značky je také možno prostřednictvím OMPIC požádat celní úřady, aby zkontrolovaly dovoz konkrétního výrobku a jeho původ.

8.9. Obvyklé platební podmínky, platební morálka Obvyklou platební podmínkou na vnitřním marockém trhu je platba proti dodávce zboží. Maroko patřilo ještě na počátku tohoto století k zemím, kde nebyly zásadní problémy s platební morálkou, v roce 2002 však bylo zaznamenáno v této oblasti určité zhoršení. Začaly se prodlužovat odklady plateb, a to nejdříve u velkých podniků. Tyto pak dostávají do platebních problémů i své menší dodavatele. Tento trend se v následujících 3 letech lepší jen postupně. Pro svou dobrou platební morálku jsou však u evropských investorů známy některé marocké státní podniky, především ONCF (Národní železniční podnik). Dle údajů z průzkumu platební morálky pohledávky do 6ti měsíců, které v roce 2000 tvořily 10 % všech pohledávek, dnes tvoří téměř 1/3. Hlavními dlužníky, kteří v tomto směru zneužívají své postavení na trhu, jsou velké národní i mezinárodní společnosti. Řadí se k nim však i státní správa, která rovněž s platbami nijak nespěchá. Rovněž dolní hranice opožděných plateb, která se dříve pohybovala na částce 2 000,- USD, dnes klesla na 500,- USD. Samofinancování se ze závazků vůči dodavatelům se tedy stává v Maroku běžným jevem. Statistikové odhadují, že 20 % úvěrů v současné marocké ekonomice jsou ve skutečnosti pohledávky po splatnosti. V zahraničním obchodě se proto uplatňuje potvrzený a neodvolatelný akreditiv. Platba předem je výjimečná – systém devizových předpisů velmi omezuje možnost marockého odběratele zaplatit do zahraničí před dodávkou zboží.

8.10. Významné veletrhy a výstavy v teritoriu AEROEXPO – Salon International des Industries et Services Aéronautiques au Maroc – Mezinárodní veleterhnový leteckého průmyslu a služeb, Marakéš, 4.-7.4.2012, http://www.fr.aeroexpo-morocco.com/ LOGISTRA – Salon international du Transport, de la Mobilité et de la Logistique – Mezinárodní veletrh dopravy, mobility a logistiky, Casablanca, 5.-9.12.2012, http://salonlogistra.ma/index.php MAROCOTEL – Salon International de lÉquipement Professionel pour l´Hôtellerie, la Restauration, les Métiers de bouche, le Bien-être et les Loisirs - Mezinárodní veletrh profesionálního vybavení hotelů a restaurací, gastronomie, well-being a volného času, Casablanca, 7.-10.3.2012, http:// www.marocotel.org/ MEDICAL EXPO – Salon International de la Santé - Mezinárodní veletrh zdraví, Casablanca, 12. – 15.1.2012, www.medicalexpo-maroc.com PLAST EXPO – Salon International du Plastique, Caoutchouc, Composites, Emballage et Conditionnnement pour le Maroc et le Nord Afrique - Mezinárodní veletrh plastů, kaučuku, směsí a obalových hmot pro Maroko a severní Afriku, Casablanca, duben 2013, http://www.plast-expo.com/ POLLUTEC MAROC – Salon international des équipement, des téchnologies et des services de l énvironement - Mezinárodní veletrh techniky, služeb a technologií životního prostředí, Casablanca, 17.-20.10.2012, http://www.pollutec-maroc.com/ PROTEXPO – EXPOPROTECTION – Salon International de la Prévention et de la Maîtrise des Risques – Mezinárodní veletrh prevence a nakládání s riziky, Casablanca, 19.-22.9.2012, http://www.protexpoexpoprotection.ma

55/60



Maroko

SALON HALIEUTIS – Veletrh mořského rybolovu a zpracování ryb, Agadir, 1.-5.2.2012 SIAM – Salon International de lÁgriculture au Maroc – Mezinárodní zemědělský veletrh, Meknes, 25.-29.4.2012, http://www.salon-agriculture.ma/ SIB – Salon International du Batiment et des Travaux Publics – Mezinárodní stavební veletrh, Casablanca, 21.-25.11.2012, http://www.sib.ma/ SIEL – Salon International de lÉdition et du Livre - Mezinárodní vydavatelský a knižní salon, Casablanca, 10.-19.2.2012 SIFEL – Salon International Professionnel de la Filière Fruits & Légumes - Mezinárodní veletrh ovoce a zeleniny, Agadir, http://www.fr.sifelmorocco.com/ SIMAR – Salon International de lÍmmobilier du Maroc - Mezinárodní veletrh marockých nemovistostí, Casablanca, 28.6.-1.7.2012, http://www.simar.ma/ SISTEP MIDEST – všeobecný průmyslový veletrh zaměřený na subdodávky do různých druhů průmyslu, Casablanca, 13.-16.6.2012, http://www.sistep-midest.com/

56/60



Maroko

9. Investiční klima 9.1. Podmínky vstupu zahraničního kapitálu (omezení, pobídky pro investory) Zahraniční investice jsou nyní jednou z hlavních priorit marocké vlády. Zahraniční investoři mohou vstoupit na marocký trh i bez nutosti marockého spolumajitele. Výjimkou jsou některé sektory, které jsou vyhrazeny pouze marockým občanům či státu – např. výzkum a produkce fosfátů, vlastnictví zemědělské půdy či železniční doprava. Hlavní zákonnou úpravou pro investice je Investiční charta[1] (Charte des investissements) z roku 1995, která otevřela investiční pobídky pro všechny sektory (s výjimkou zemědělství – blíže viz http://www.agriculture.gov.ma, a speciálních ekonomických zón – viz kap. 6.6.). Hlavní pobídky jsou trojího druhu – příspěvek státu ke snížení některých investičních výdajů (skrze Fond na podporu investování – Fonds de Promotion de lÍnvestissement a Fond Hassana II. pro ekonomický a sociální rozvoj), celní osvobození či snížení, a daňové osvobození či snížení – např. u daně z podnikání, DPH. Hlavním informačním a asistenčním orgánem pro podporu investic je Marocká agentura pro rozvoj investic (Agence marocaine de Développement des Investissements – AMDI), která vznikla v roce 2008. Na jejích webových stránkách lze nalézt podrobnější informace o investování v Maroku (http:// www.invest.gov.ma). Kromě AMDI v Maroku působí také 16 regionálních investičních center zaměřených na administrativní podporu investic (tzv. CRI). Na zkvalitnění podnikatelského klimatu v Maroku také pracuje speciální národní komise (Comité National de lÉnvironment des Affaires – CNEA) pod vedením předsedy vlády za účasti zástupců státní správy i soukromého sektoru. Prestože podnikatelské prostředí v Maroku zaznamenalo za poslední roky řadu pozitivních změn v zákonné sféře[2] – byly přijaty zákonné normy týkající se konkurence, duševního vlastnictví, transparentnosti trhu, realizace těchto opatření v praxi je však stále nedostatečná. Dle aktuálního hodnocení WB „Doing Business 2012“ si Maroko oproti loňskému hodnocení polepšilo o 21 příček a nyní bylo mezi 183 státy hodnoceno jako 94, čímž předstihlo i Egypt, Libanon či Jordánsko, avšak bylo hodnoceno až za svým tuniským rivalem. Pozitivní změny byly zaznamenány zejména v ochraně investic (díky reformě justice), v oblasti získání stavebního povolení či zahraničního obchodu (zavedení on-line celního systému).

[1] V roce 2011 probíhala příprava její novelizace. [2] I díky tomu došlo v březnu 2010 ke zlepšením hodnocení Maroka ratingem Standard & Poor`s do kategorie „Investment grade“.

9.2. Přímé zahraniční investice v teritoriu (odvětvová a teritoriální struktura) Maroko v posledních cca deseti letech zaznamenalo vysoký příliv přímých zahraničních investic (PZI) vysoké dynamiky dosáhl zejména od roku 2005. V letech 2008 a zejména 2009 pak došlo v důsledku světové krize ke snížení přílivu, avšak meziroční vývoj 2009/2010 opět naznačuje pozitivní nárůsty. Přímé zahraniční investice do Maroka v letech 2006 – 2010, v mil. MAD

PZI

2006 29 954,4

2007 41 379,1

2008 35 290,6

2009 25 249,7

2010 32 326,8

Zdroj: Office des changes

57/60



Maroko

Odvětvovou a teritoriální strukturu PZI, které do Maroka směřovaly mezi roky 2000-2010 přináší níže uvedená tabulka. Odvětvová a teritoriální struktura PZI v Maroku (kumulativně za období 2000-2010)

Hlavní odvětví PZI

Hlavní zdrojové země PZI

Telekomunikace Průmysl Nemovitosti Cestovní ruch Bankovnictví Francie Španělsko Spojené arabské emiráty Švýcarsko VB

25,2 % 18,9 % 17,1 % 15,0 % 8,5 % 49,4 % 16,7 % 5,6 % 3,4 % 3,4 %

Zdroj: AMDI V roce 2010 pocházela většina PZI z Francie (60 %), s velkým odstupem pak byly zaregistrovány PZI ze Španělska (8,4 %), Spojených Arabských emirátů (6,4 %), Švýcarska (4,4 %), Kuvajtu (2,8 %) či Belgie (2,8 %). Téměř třetina PZI směřovala do sektoru telekomunikací (navýšení o téměř 100 % proti roku 2009), necelá čtvrtina byla určena pro investování do nemovitostí. Významnými příjemci byly také sektory bankovnictví, průmyslu a cestovního ruchu. Hlavní zahraniční investoři působící v Maroku S.G.S. Thomson, Francie - výroba elektrosoučástek a polovodičů Pechiney-MMA, Francie - výroba aluminiového nádobí Bymaro s.a.(Bouygues s.a.), Francie - stavebnictví Groupe François Lucien Barriere (GFLB), Francie - stavebnictví Renault s.a., Francie - motorová vozidla S.G.E., Francie - výroba elektrických kabelů a transformátorů Goodyear, USA - výroba pneumatik Procter and Gamble, USA - mýdla, detergenty, toaletní potřeby Hoechst, Německo - farmaceutická výroba Coca-Cola Corporation, USA - výroba nápojů Accor, Francie - síť hotelů Vivendi Universal, Francie - telekomunikace Maersk, Dánsko – přístavy France Telecom, Francie - telekomunikace Danone, Francie - potravinářství Nestlé, Švýcarsko - potravinářství

58/60



Maroko

Unilever, VB, Nizozemsko - potravinářství DELL, USA - počítače Yazaki, Japonsko – elektrické kabely EMAAR, Spojené arabské emiráty – stavebnictví Dubai Holding, Spojené arabské emiráty – stavebnictví Capgemini, Francie – informační technologie

9.3. České investice v teritoriu České PZI nejsou ve statistických zdrojích za rok 2010 uváděny. Zastupitelský úřad rovněž nemá informace o českých investicích v Maroku za poslední cca 3 roky.

9.4. Nejperspektivnější odvětví pro investice, privatizační a rozvojové projekty Maroko si v rámci svého ekonomického programu rozvoje (Pacte national pour lémergence industrielle 2009-2015 – www.emrgence.gov.ma) definovalo 6 prioritních odvětví, jež mají vysoký potenciál konkurenceschopnosti a jejichž rozvoj je státem podporován. Jedná se o sektor offshoringových (delokalizovaných) služeb, který zaznamenal v posledních letech boom (zejména v Casablance – centrum Casanearshore a Rabatu – Rabat Technopolis). Jedná se především o outsourcingové služby v informačních technologiích a administrativě podniků a o call-centra. Pozitivně se vyvíjí také marocký automobilový průmysl – stát plánuje kromě Renaultu přilákat dalšího výrobce aut. Letecký průmysl a kosmonautika, podobně jako výroba elektroniky, zejména součástek představují velmi mladá odvětví marocké ekonomiky. Naproti tomu textilní, oděvní a kožedělný průmysl patří k tradičními marockým hospodářským pilířům. Jako prioritní je chápána produkce (zejména zaměřená na evropské trhy) konfekční módy, džínů, sportovních oděvů a nověji též spodního prádla, bytového textilu a obuvi. Státní podpora je také určena potravinářství – největší proexportní potenciál mají produkty z ovoce a zeleniny, oliv, arganovníku, též koření a bylinné produkty k lékařským či kosmetickým účelům. Nadto je možné také zmínit energetický sektor především v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Maroko jednak disponuje bohatým potenciálem solárních a větrných zdrojů, jednak výroba elektrické energie z alternativních zdrojů tvoří jeden z pilířů státní energetické politiky na další léta. Cestovní ruch má rovněž rozvojový potenciál a vysokou podporu ze strany státu. V posledních letech byl pozitivní vývoj zaznamenán i v oblasti dopravy/logistiky – zejména v námořní nákladní dopravě.

9.5. Rizika investování v teritoriu Maroko je stále rozvojovou zemí, nelze tedy očekávat investiční prostředí jako ve vyspělých kapitalistických zemích.[1] Obecnými problémy zůstávají rozsáhlá administrativní zátěž, zkorumpovaná justice a státní správa, lišící se interpretace a aplikace zákonů mezi regiony, nestejná aplikace daňových povinností či nedostatečně vzdělaná pracovní síla (především v severních oblastech země). Je nutné též počítat se značnou časovou nákladností administrativních úkonů. Z praktického hlediska je doporučováno dbát na řádné prověření potenciálních marockých obchodních partnerů a rovněž i prověřovat jimi uváděné ceny. V Maroku se lze totiž setkat s běžnou neoficiální praxí „dvojích cen“ – základní ceny pro místní a nadhodnocené ceny pro Evropany. U nákupu nemovitostí se lze často setkat s udáváním neodpovídajících informací o kvalitě a stavu stavby – je více než doporučováno provést kontrolu nemovitosti přímo na místě.

[1] Podle ratingu firmy COFACE je marocké investiční klima hodnocené jako A4.

59/60



Maroko

10. Očekávaný vývoj v teritoriu 10.1. Významné události v následujícím roce a jejich dopady na ekonomickou sféru země Konec roku 2011 se odehrává ve znamení předčasných parlamentních voleb a vytváření nové koaliční vlády vzešlé z vítězných stran. Lze očekávat, že nová vláda bude udržovat dříve nastavený základní kurs ekonomického i mezinárodně-politického směřování země.

10.2. Trendy, vstup země do mezinárodních uskupení, přijetí nových zákonů, daní apod. Současné trendy v hospodářství lze charakterizovat: -

modernizace energetiky a diverzifikace energetických zdrojů,

-

priorita podpory zahraničních investic,

-

důraz na rozvoj turistiky,

-

modernizace rybolovu,

-

modernizace dopravní infrastruktury,

-

komplexní přestavba zemědělství.

Na mezinárodním poli jsou důležitými událostmi tohoto období: -

postupné naplňování asociační dohody s EU,

-

sjednání a přijetí rybolovné dohody s EU,

-

budování vůdčí pozice v rámci afrických zemí,

-

zvýšení tlaku na řešení otázky Západní Sahary v kontextu politických změn v regionu.

10.3. Nové možnosti pro český export či jinou ekonomickou spolupráci s ČR Z hlediska ekonomické spolupráce mezi ČR a Marokem se kromě obchodní výměny nabízí řada příležitostí pro české podniky v účasti ve veřejných soutěžích, které jsou pravidelně publikovány v marockých denících a odborných periodikách. ZÚ Rabat zajímavější tendrové podmínky zasílá příslušným komorám, agenturám a svazům v ČR. Další příležitostí je účast českých podniků na mezinárodních veletrzích konaných v Maroku.

60/60


Souhrnná teritoriální informace Maroko

Recommend Documents