CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Souhrn způsobů realizace komunitní práce na území Moravskoslezského kraje
Markéta Lokočová Vedoucí práce: Mgr. Daniel Vrána
Olomouc 2015
„Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě použitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu.“
V Olomouci dne 30. dubna 2015 …………………………
Poděkování Chtěla bych poděkovat Mgr. Danielu Vránovi za odborné vedení absolventské práce, za cenné rady, připomínky a vstřícný přístup při vzniku této práce. Také bych chtěla poděkovat Mgr. Lucii Mastné ze Vzájemného soužití o.p.s. a Růženě Dunkové z Diecézní charity ostravsko-opavské za vstřícnost a ochotu při poskytnutí informací. Poděkování patří i mé rodině a blízkým, kteří mě po dobu mého studia a psaní této práce podporovali.
Obsah Úvod.................................................................................................................................. 9 1.
Vymezení Komunity ............................................................................................... 10
2.
Komunitní práce ..................................................................................................... 12 2.1
Teoretické vymezení ........................................................................................ 12
2.2
Historické ukotvení komunitní práce ............................................................... 13
2.2.1
Vznik komunitní práce v zahraničí............................................................... 13
2.2.2
Historie komunitní práce v českých zemích ................................................. 14
2.3
Východiska komunitní práce............................................................................ 15
2.4
Cíle komunitní práce ........................................................................................ 16
2.5
Funkce komunitní práce ................................................................................... 16
2.6
Hodnoty a znaky komunitní práce ................................................................... 17
2.7
Modely komunitní práce .................................................................................. 18
2.8
Typy organizací využívající komunitní práci .................................................. 20
3.
Komunitní pracovník .............................................................................................. 23
3.1.
Komunitní pracovník jako profesionál ................................................................ 23
3.2.
Profesionalita komunitního pracovníka ............................................................... 23
3.3.
Poslání a úkoly komunitního pracovníka............................................................. 24
3.4.
Dovednosti, znalosti a činnosti komunitního pracovníka .................................... 24
3.5.
Postavení pracovníka v komunitě ........................................................................ 25
3.6.
Role komunitního pracovníka .............................................................................. 25
4.
Fáze komunitní práce .............................................................................................. 26
4.1.
Dle Navrátila: ....................................................................................................... 26
4.2.
Dle Matouška a Krause: ....................................................................................... 27
5.
Možnosti financování komunitní práce .................................................................. 29
6.
Objekty komunitní práce ........................................................................................ 31
7.
Komunitní práce neziskových organizací v Moravskoslezském kraji.................... 32
7.1.
Vnímání komunity a komunitní práce ................................................................. 32
7.2.
Nejvíce používané modely komunitní práce ....................................................... 34
7.3.
Financování komunitní práce............................................................................... 35
7.4.
Vnímání komunitního pracovníka ....................................................................... 36
Závěr ............................................................................................................................... 37 Bibliografie ..................................................................................................................... 38 Anotace/ Abstract............................................................................................................ 41 Seznam příloh ................................................................................................................. 42 Příloha č. 1 – Dotazník pro organizace: ...................................................................... 42 Příloha č. 2 – Otázky cíleného rozhovoru ................................................................... 42
Úvod V dnešní společnosti žije mnoho lidí v nevhodných životních podmínkách, které nedokážou sami změnit. Brzy rezignují a se svou životní situací se smíří. Mnoho těchto lidí se z tohoto důvodu mohou dostat na okraj společnosti a jsou závislí na pomoci státního sociálního systému a neziskových organizací. Ve své práci bych se ráda zaměřila na metodu sociální práce – komunitní práci, která se v poslední době dostává do podvědomí státního i neziskového sektoru a následně i klientů. Díky komunitní práci mohou být tito lidé motivování ke změně své životní situace, na které se poté sami podílejí. Toto téma jsem si vybrala z důvodu důležitosti této metody sociální práce, které je dle mého názoru důležitým nástrojem k zapojení sociálně vyloučených lokalit a jejich obyvatel do společnosti. Má široké využití v sociální práci, protože se dotýká mnoha sociálních oblastí a cílových skupin. Z důvodu obsáhlosti tohoto tématu se zaměřím konkrétně na způsoby komunitní práce vykonávanými vybranými neziskovými organizacemi v regionu Moravskoslezského kraje. Tento region je mi velmi blízký, protože jsem zde vyrůstala a stále v něm žiji. Svou absolventskou prací bych ráda zjistila, jaké zkušenosti mají neziskové organizace v daném regionu s komunitní prací, které její metody nejčastěji využívají a s jakou cílovou skupinou nejčastěji pracují.
9
1. Vymezení Komunity V úvodu teoretické části jsem se zaměřila na pojem komunita, která je jak objektem, tak i zároveň subjektem komunitní práce. Nejprve jsem se věnovala teoretickému vymezení komunity, abych více přiblížila tuto problematiku. Neexistuje pouze jedna jediná správná definice komunity, je to především z toho důvodu, protože se na ni autoři dívají z různých úhlů pohledů. Proto jsem vybrala několik rozlišných definic, které dle mého názoru souvisí s danou problematikou. Pojem komunita vychází z latinského slova „communitas“, které v překladu znamená společenství nebo pospolitost. Je sociálním útvarem charakterizovaným zvláštním typem sociálních vazeb uvnitř, mezi členy, ale i osobitým postavením navenek v oblasti širšího sociálního prostředí. (Vodáková, 1996, s. 512-513) Matoušek ve Slovníku sociální práce definuje komunitu jako „společenství lidí žijících či kooperujících v jedné instituci nebo v jedné lokalitě. (…); Komunita má svou atmosféru, své způsoby komunikace, svou hranici, která je více nebo méně propustná vůči okolí. Místní komunita uspokojuje potřebu blízkosti, intimity, rozšířeného domova.“ (Matoušek, 2003, s. 92-93) Srozumitelně a stručně Hartl definuje komunitu jako: „místo, kde člověk může získávat emocionální podporu, ocenění a praktickou pomoc v každodenním životě.“ (Hartl, 1997, s. 35) Pavelová a Tvrdoň (2006, s. 9-10) uvádí ve své publikaci, sedm definic komunity, které definuje Illustrated Oxford Dictionary: -
všichni lidé žijící v určité lokalitě,
-
skupina lidí určitého náboženského vyznání, profese atd., mající společný znak,
-
společenství, podobnost.
-
mající spojené vlastnictví nebo závazky,
-
společný majetek nebo zodpovědnost,
-
veřejnost,
-
ekologická skupina zvířat nebo rostlin, žijící nebo rostoucí společně ve stejné oblasti.
10
Dle Klimentové je možné pojem komunita chápat dvěma způsoby, a to jako komunitu územní neboli teritoriální, kdy se jedná o souhrn lidí žijících na jednom území nebo jako komunitu zájmovou, která spojuje lidi společných zájmů. (Klimentová, 2001, s. 69) Také v zahraniční literatuře můžeme nalézt mnoho definic pojmu komunita. Pro příklad uvádím definici amerických autorů. Ti definují komunitu jako osoby, žijící v geograficky vymezeném území, mezi nimiž existují vzájemné sociální vazby jako je příbuzenství, přátelství a mají k sobě navzájem a k místu kde žijí, citovou vazbu. (Mattessich, Monsey, Roy, s. 1997) Smyslem pro komunitu je označován pocit solidarity a sounáležitost mezi lidmi v komunitě. Dle některých významných sociologů je považován za jeden z hlavních znaků komunity. Také Bauman se tímto tématem zabývá v jedné ze svých knih. „… pocit komunity, vlastní skupiny, kde je člověk rád, která je jeho pravým domovem a jejíž hranice jej třeba uhájit za každou cenu – zrovna jako svůj domov. Zde, uvnitř, mohou být sice věci někdy složité, nakonec se ale vždy najde řešení. Lidé mi mohou připadat hrubí a sobečtí, v případě nouze však mohu počítat s jejich pomocí. A co je hlavní, člověk jim rozumí a může si být jist, že i oni rozumějí jemu. Zkrátka a dobře, člověk má uklidňující pocit bezpečí, a kdyby se mělo objevit nějaké ohrožení, bude dozajista včas rozpoznáno. ,My‘ pak spojíme svoje síly a vypořádáme se s ním.“ (Bauman 1996, s. 48) Jako poslední přikládám definici autorů Holubce a Kořínka, kteří za komunitu pokládají skupinu lidí, kteří se dělí o společný prostor a spojují je společné témata problém. Zároveň mají mezi sebou vztah. Členové komunity nemusí vždy vystupovat stejně. Pokud však chtějí její členové dosáhnout určitých společných zájmů, je nutné, aby ostatní členové do jisté míry spolupracovali. (Holubec, 2013, s. 5) Po definování pojmu komunita jsem se v další kapitole soustředila na představení komunitní práce jako takové.
11
2. Komunitní práce V této kapitole jsem se pokusila blíže představit komunitní práci jako jeden ze způsobů realizace sociální práce. Nejprve jsem se zaměřila na její teoretické vymezení prostřednictvím definic několika významných autorů, jako je například Matoušek či Baumruková, věnující se této problematice. 2.1 Teoretické vymezení Matoušek vymezuje komunitní práci jako proces pomoci lidem, vyřešit společnou aktivitou problém v komunitě a popřípadě společně zlepšit podmínky života v komunitě, ve které žijí. V průběhu procesu je důležitá účast profesionálního sociálního pracovníka. Mezi skupiny zapojující se do této činnosti patří lidé patřící k místnímu společenství, skupina hendikepovaných lidí nebo osoby mající stejný zájem. (2003, s. 94-95) Komunitní
prací
můžeme
rozumět
určitý
přístup
k lidem
nebo
proces,
který je aktivizuje k samotnému řešení problému. Dále jako projekt neboli postup, směřující k řešení konkrétního problému. (Matoušek a kol., 2003, s. 254) Oproti ostatním metodám má široké využití při řešení komunitních problémů. Oblasti, kterých se týká, jsou například sociální služby, zdravotní péče, etnické napětí, vzdělávání, životní prostředí a jiné. Kromě univerzálního využití je také variabilní. Jakákoli situace musí být řešena samostatně, z tohoto důvodu je důležité využít kreativity všech zúčastněných, jak komunitního pracovníka, tak i realizačního týmu a členů komunity. (Matoušek a kol. 2003, s. 254-255) Stručně je komunitní práce popsána v knize Obce, města, regiony a sociální služby. Zde ji autoři popisují jako metodu, která směřuje k vyvolání a podpoře změny v rozsahu místního společenství. (Baumruková a kol., 1997, s. 173) Komunitní změna funguje v tom případě, když je respektována místní situace a potřeby lidí komunitním pracovníkem a jestliže se obecná potřeba řešit problém dotýká touhy jednotlivce upravit nevítanou situaci. Z toho důvodu je důležité začít se změnou tam, kde je většina lidí zapojena do řešení problému, kterých se jich přímo týká, proto se do řešení více zapojí. Podstata komunitní práce spočívá v podpoře lidí a lidského společenství takovým způsobem, aby se zvětšily jejich dovednosti a možnosti a byli uschopněni řešit své problémy sami. (Baumruková a kol., 1997, s. 174-175) Komunitní práce může být dále chápana jako určitý přístup k lidem nebo proces, jak lidi v komunitě motivovat k řešení problému vlastními silami. Východiskem je 12
mínění, že problém není jen můj, ale existuje u více lidí a pokud se spojíme, je jednodušší jej vyřešit. Problémy jsou komunitní prací vnímány spíše ve společenském kontextu než individuálně. Dalším způsobem jak může být komunitní práce vnímána, je projekt řešení určitého problému. Ne všechny problémy se dají tímto způsobem vyřešit. Problém musí postihnout určitou skupinu lidí, kteří chtějí situaci změnit a zároveň je tato změna možná. Úkolem komunitního pracovníka je identifikace problému a následné kontaktování skupiny lidí, které chtějí s řešením problému pomoci. (Baumruková a kol., 1997, s. 175) Mačáková (2008, s. 6) komunitní práci popisuje jako „specifickou sociální práci zaměřenou na komunitu, s komunitou a pro její užitek. Jako komunita je nejčastěji chápaná vyčleněná část obce nebo města, v některých případech i celá obec. Pokud se jedná o vyčleněnou část obce, za komunitu je považována skupina lidí se svými rodinnými příbytky, životním prostorem a sociálními vazbami, které jsou v životní nevýhodě oproti ostatním obyvatelům obce. Nevýhoda je pro členy komunity sociální znevýhodnění, které je příčinou dalších obtíží. Nejhorším důsledkem tohoto znevýhodnění je sociální vyloučení členů komunity z celé společnosti. Existují také komunity, které nemají vážné sociální těžkosti a jejichž členové nepociťují problémy se svým sociálním postavením. Proto tyto komunity nejsou předmětem komunitní práce.“ Síť neformálních vztahů je další bod, na kterém se může budovat komunitní práce. Veškeré takto vytvořené známosti mohou být prospěšné k dosažení cíle. Pokud je již tento základ hotový, můžeme si určit samotné kroky k plnění našich dílčích cílů. (Baumruková a kol., 1997, s. 175) Po představení jednotlivých definic komunitní práce jsem se v další kapitole věnovala historickému kontextu vzniku samotné komunitní práce. 2.2 Historické ukotvení komunitní práce Dříve než jsem se věnovala východiskům komunitní práce, zabývala jsem se historickým kontextem jejího vzniku datujícího se do 2. poloviny 19. století v Anglii. Následně jsem se zaměřila na historii komunitní práce v českých zemích. 2.2.1 Vznik komunitní práce v zahraničí Vznik komunitní práce se datuje do 2. poloviny 19. století, jehož průkopníkem byl Samuel A. Barnett, který s cílem sblížit jednotlivé sociální vrstvy začal pořádat vzájemnou pomoc farníků. Hlavní Barnettovou ideou, ze které vycházel, bylo právo osobního růstu pro každého člověka a myšlenka, že osobní komunikace je předpokladem pozitivní změny v komunitě. První organizace, které pracovaly na principu komunit, 13
vznikaly koncem 19. století. Tyto organizace zakládaly na dlouhodobém dojmu oboustrannosti, lidé z rozdílných společenských prostředí spolu nejen pracovali ale také i žili. Velkou roli již v tomto období zastupovali dobrovolníci, ti navštěvovali sociálně vyloučené rodiny a podporovali jejich soběstačnost. Další rozvoj komunitní hnutí zažilo ve 20. století, v tomto období řešilo mnoho sociální problémů, jako byly například nezaměstnanost, delikvence, sociální nerovnosti, nedostatečné vzdělání, duševní zaostalost. Důvodem rozvoje byla také ve 20. a 30. letech velký přísun imigrantů. Cílem této doby bylo vytvoření prostoru se vzájemnou podporou při řešení sociálních otázek. V 60. letech 20. století došlo ke krajním změnám v komunitním hnutí. Vznikaly problémy z důvodu stoupajícímu blahobytu na jedné a chudoby a diskriminace na straně druhé. Z těchto důvodů byl kladen důraz na činnosti multikulturního charakteru, také byly vytvořeny chráněné bydlení, stacionáře a jiné zařízení pro lidi v ústavní péči. V dnešní době je hlavním cílem komunitní práce podpora obyvatel k podílení se na řešení problémů v oblastech kulturních, osvětových nebo trávení volného času a dalšího vzdělávání. (Kraus, 2008, s. 191-192) 2.2.2 Historie komunitní práce v českých zemích Šíření komunitní práce v naší zemi počalo od devadesátých let minulého století. Většinu programů, používající některý z postupů komunitní práce, začaly u nás rozvíjet nestátní neziskové organizace. V komunitě instituce veřejné správy se staly iniciátory změn. Iniciátoři i realizátoři se ovšem při svých pokusech o uskutečnění komunitních projektů setkávají s limitujícími podmínkami. Jsou jimi především malá připravenost komunity spolu řešit společné zájmy, předpoklad členů komunity, že problémy budou řešeny jinou osobou, nastavení úřadů řídit lidi než je zapojit do řešení problémů, omezené finanční zdroje omezující činnost projektů a absence podmínek pro systémové opatření. (Matoušek a kol., 2003, s. 257-258) V současné době je snaha o sdružování subjektů a finančních prostředků se snahou kultivovat komunitní procesy a některé postupy komunitní práce propojit, společnou myšlenkou. V roce 1998 vznikla iniciativa CPSI – Podpora partnerství v komunitách, poskytující základnu některým NNO, které působí v oblasti komunitního rozvoje. Zde sdílejí své myšlenky, názory i zkušenosti, které jsou důležité pro rozvoj spolupráce v komunitě. Kromě této iniciativy vzniklo sdružení KOPRA – Komunitní práce, realizující komunitně orientované projekty a jsou zároveň metodický centrem. Ke změnám nedochází jen v soukromé sféře, ale také v oblasti veřejné správy. Veřejná
14
správa vytváří pravidla pro činnost komunitních center a dalších organizací (například standardy kvality poskytovaných služeb), ale zároveň jsou také financovány z veřejných zdrojů. Kromě této podpory komunitních center jsou na popud veřejné správy vytvořeny komunitní plány péče, v nichž jsou propojeny ideje komunitní péče a plánování sociálních a zdravotních služeb. (Matoušek a kol., 2003, s. 260) Po této kapitole, která nám objasnila vznik komunitní práce, jsem se dále zabývala jejími východisky, které mohou usnadnit její následnou realizaci. 2.3 Východiska komunitní práce Aby byla komunitní práce efektivní, měla by splňovat těchto několik východisek: -
lidé mají předpoklady pro řešení svých problému i tendenci změnit sami sebe;
-
zásadním procesem komunitní práce je vedení a vzdělávání lidí;
-
ke zlepšení života v komunitě mohou pomoci kolektivní akce a spolupracující vztahy;
-
ocenění hodnoty, schopností a práv každého člověka;
-
společnost respektuje a uznává různé kultury. (Baumruková a kol., 1997, s. 178)
Naopak Henderson s Thomasem tvrdí, že komunitní práce vychází z těchto čtyř současných konceptů: -
Sociální kapitál, tedy idea, že rozvoj sociální a komunitní infrastruktury poskytuje důležitý zdroj dnešní společnosti.
-
Občanská společnost, seskupení obyčejných lidí k vytvoření neformálních organizací poskytující alternativní odvětví k vládě a podnikání.
-
Budování kapacit, představa vytváření lidských zdrojů v komunitách.
-
Sociální inkluze zahrnuje myšlenku pomoci skupinám na okraji společnosti a komunitám hrát větší roli ve společnosti. (Payne, 2005, s. 223 podle Henderson & Thomas, 2002)
Nejen splnění samotných východisek, které jsem již definovala, jsou potřebné ke správnému provedení komunitní práce. Aby byla adekvátně vykonána, měl by si komunitní pracovník nejprve uvědomit, jaké jsou její cíle. Z tohoto důvodu jsem se v další kapitole zabývala cíly komunitní práce.
15
2.4 Cíle komunitní práce V této kapitole jsem se soustředila na charakterizování a definování cílů komunitní práce, které vedou k jejímu správnému vnímání a realizování. Hartl definuje cíl komunitní práce jako „usilování o sociální změnu, která se uskutečňuje prostřednictvím dvou procesů. Prvním je analýza sociální situace, druhým procesem je utváření vztahů sociálního pracovníka a komunity a vzájemných vztahů mezi skupinami uvnitř komunity.“ Dále charakterizuje cíle komunitní práce jako ovlivňování sociálních změn v dané lokalitě nebo vytváření potřebných vztahů mezi jednotlivými skupinami vyskytující se v určité komunitě. Účelem je také participace členů komunity na těchto změnách. (1997, s. 68) Klimentová naopak píše o cílech komunitní práce jako o procesu ovlivňování sociálních změn analýzou sociálních situací a formováním vztahů mezi
odlišnými
skupinami
daného
společenství,
za účelem
dosažení
změn
prostřednictvím vlastních sil skupiny. (2013, s. 70) Dle knihy Sociálna práca, Prešovské univerzity, obsahují cíle komunitní práce proces zabraňování vzniku sociálních problémů, pomoc při řešení již vzniklých problémů nebo hledání kompromisů. (Tokárová a kol., 2003, s. 43) Vedle brání zřetele na dodržování východisek a cílů, kterým jsem se věnovala v předchozích kapitolách, je nezbytné při uskutečňování komunitní práce znát její funkce. 2.5 Funkce komunitní práce Musil ve svých studijních materiálech vychází z tvrzení britských sociálních pracovníků, kteří odvodili 2 hlavní funkce komunitní práce: funkce podpory obcím při řešení problémů, změně životních podmínek a uspokojování potřeb obyvatel, dále funkce zaměřena na asimilaci sociálních organizací potřebám a zájmům obyvatel obcí. (Musil, 1999) První funkce je zaměřena na ovládání dysfunkcí organizace společnosti a též v sektoru sociálních služeb a sociální politiky; lidem ze znevýhodněných skupin a komunit zlepšit jejich deprivovanou situaci; poskytování služeb i při omezeném rozpočtu. (Musil, 1999) V druhé funkci se vyskytují funkce zabývající se vztahem ke zdrojům rozporu, jako je podporování integrace a sociální kontroly zdrojů nesouhlasu; a posilnění sociální změny, sebe-aktualizace a účasti při změně. (Musil, 1999)
16
Mezi dalšími důležitými aspekty pro vykonávání komunitní práce jsou kromě funkcí také hodnoty a znaky, kterými může být dále ovlivňována. 2.6 Hodnoty a znaky komunitní práce Aby byla dobře vykonávaná komunitní práce, je důležité, aby byly rozvíjeny tyto hodnoty: úcta, naděje, důvěra, komunikace, vztah, trpělivost, know-how. Jedna z hlavních hodnot je úcta, která je založena na uznání a přijetí osoby každého jednotlivce v komunitě a jeho současných i případných možností a kvalit. Úsilí pochopit důvody a způsoby řešení problémů komunity. Naděje je další nedílnou součástí činnosti v komunitní práce. Díky ní může být rozvoj stimulován a povzbuzován. Vytvořená důvěra a atmosféra spolupráce pomáhá při další spolupráci. Prostřednictvím komunikace můžeme získat informace o potřebách, schopnostech ale i obtížích dané komunity. Dále můžeme o nich mluvit a hledat řešení. Aby vznikla mezi pracovníkem a členy komunity důvěra, odvaha a spolupráce, je důležité vytvořit dobrý vztah. Trpělivosti je k zapotřebí při sjednocování a aktivizaci lidí. Lepší výsledky vytváří zlepšený know-how. (Havrdová a kol., 2013, s. 13) Kromě hodnot, které vedou ke správně uskutečňované komunitní práci, je potřebné vnímat znaky, jež ji nám pomáhají identifikovat. Znaky, podle kterých můžeme zjistit, zda se jedná o komunitní práci: -
řešení a změna – komunitní práce je využita především pro vyvolání změny a řešení problémů v místním společenství;
-
problémy skupin a jedinců aplikuje na zdroje a možnosti místní komunity;
-
zapojení – jak občané komunity, tak i místní organizace a instituce jsou zapojeny do rozhodování o životě a řešení problému komunity;
-
přerozdělení – prostřednictvím komunitní práce dochází k přerozdělení a sdílení zdrojů, odpovědnosti a kompetence všech zúčastněných;
-
občané mají větší možnost ovlivňovat dění v komunitě. (Matoušek a kol., 2003, s. 254)
Následující kapitola pojednává o modelech komunitní práce, které používají komunitní pracovníci v praxi.
17
2.7 Modely komunitní práce Komunitní práce může být vykonávaná různými způsoby, které můžeme nazývat jako modely komunitní práce. V této kapitole jsem tento pojem vymezila, následně jednotlivé modely vyjmenovala a charakterizovala. Pojmy „přístupy v komunitní práci“ nebo „modely komunitní práce“ začali používat světový autoři z důvodu heterogennosti pojmu komunitní práce zahrnující mnoho různých aktivit. (Gojová, 2006, s. 69) Dle Payna je model zobecněním toho, „co se děje v praxi“, využitelnou na širší pole situací a zpracovanou do strukturované formy. Dále tvrdí, že soudržnost aktivit sociálních pracovníků je dána díky popisu určitých principů a vzorců. (1997, s. 41) Z historického hlediska byly modely nebo přístupy v komunitní práci definovány na konci 60. let. Roku 1968 byly ve studii Community Work and Social Change, jehož vedení se ujala Eileen Younghusband, rozlišeny rozvoj komunity a komunitní organizace jako dva přístupy v komunitní práci. (Gojová, 2006, s. 69) Modely komunitní práce byly vyvíjeny postupně a nekoordinovaně podle situací, ke kterým se muselo přistupovat nebo jak se využívaly teoretické přístupy. Jednotlivé modely nemají dané konkrétní hranice a nejsou odděleny naopak, mohou se navzájem překrývat. V publikaci Teorie a modely komunitní práce jsou popsány autorkou Alicí Gojovou metody komunitní práce podle Popple. Popple rozlišuje 8 modelů komunitní práce, které jsou komunitní péče, komunitní organizace, komunitní rozvoj, sociální/komunitní plánování, komunitní vzdělávání, komunitní akce, feministická komunitní práce, antirasistická komunitní práce. (Gojová, 2006, s. 74) Tyto modely jsou charakterizované níže: a) Komunitní péče Komunitní péče může být poskytována dvěma způsoby. První způsob je zaměřen na péči poskytovanou v rámci komunity, která je poskytovaná všem členům komunity státními a nestátními organizacemi. V druhém způsobu péči poskytují samotní členové komunity. Tato péče je založena na svépomocném charakteru poskytovaná například mezi sousedy, rodinou nebo neformálním společenstvím. (Matoušek, 2008, s. 87) b) Komunitní organizace V Encyklopedii sociální práce je komunitní organizace popsána jako soubor aktivit, usilující o vytváření a posilování skupin, způsobilých k rozhodování a k vymezování svých potřeb. (Matoušek, 2013, s. 310)
18
c) Komunitní rozvoj Tento model je zaměřen na ovlivňování místní komunity s cílem zvýšit zapojení občanů na místních problémech a zdokonalit kompetence nezbytné k řešení problémů. Facilitátorem komunitního rozvoje může být nejen profesionální komunitní pracovník, ale také politik, místní podnikatel nebo zájmová skupina. (Matoušek, 2008, s. 87) d) Sociální/komunitní plánování Ve slovníku sociální práce je komunitní plánování definováno jako „přímé vyjednávání mezi zřizovateli, poskytovateli a uživateli služeb, jehož cílem je zlepšit místní sociální politiku či charakter sociálních, případně dalších souvisejících služeb.“ Zřizovatelé služby financují, mohou jmenovat vedoucí a kontrolovat činnost poskytovatelů. Služby mohou být založeny úřady státní správy a samosprávy, neziskovými organizacemi a jinými subjekty. Za poskytovatele služeb je chápán subjekt provozující sociální služby státní i nestátní. Uživatelem služeb mohou být jak fyzické, tak i právnické osoby mající specifické potřeby, na které poskytovatelé odpovídají službami. Komunitní plánování může probíhat jak v menších skupinách, tak na veřejných shromážděních, konferencích a nebo různými dalšími způsoby. Výsledkem těchto jednání je zveřejněný komunitní plán. (Matoušek, 2008, s. 87) e) Komunitní vzdělávání Záměrem komunitního vzdělávání, jako strategie zajišťující rozvoj komunity, je zlepšení života lidí. Zahrnuje formální i neformální vzdělávání lidí, které může u dětí poskytovat škola a u dospělých komunitní centrum. Tento typ komunitní práce se vyskytuje i v rozvojových zemích, například v rámci projektů zajišťování soběstačnosti v produkci potravin nebo při stavbě kvalitních obydlí. (Matoušek, 2008, s. 88) Prostřednictvím vzdělávání členů systému komunitní vzdělávání usiluje o změnu ve struktuře mezilidských vztahů. (Hartl, 1997, s. 110) f) Komunitní akce Cílem komunitní akce je pomoc při projevování potřeb znevýhodněné skupiny, jako jsou nezaměstnaní nebo etnické menšiny, často konfrontační povahy. (Matoušek, 2008, s. 86) g) Feministická komunitní práce Feministická sociální práce se vyvinula v 60. letech s rozvojem feministické teorie. Zaměřuje se na ovlivňování sociálních determinantů nerovnosti a zlepšením sociálního
19
postavení žen. Tento model se zabývá širšími feministickými tématy, která jsou prezentována na lokální úrovni. Příkladem mohou být feministické kampaně podporující přerušení těhotenství nebo poukazující na pornografii a násilí. Zahrnuje ženská terapeutická centra a skupiny pro zvyšování sebeuvědomění. Jejich cílem je snížit pocit izolace, participovat je a zvýšit solidaritu. (Gojová, 2006, s. 79-80, podle Popple, 1995) h) Antirasistická komunitní práce Tento model je reakcí na nefunkčnost ostatních forem komunitní práce v oblasti uspokojování potřeb příslušníků etnických menšin. Vznikl v Británii prostřednictvím svépomocných aktivit migrantů a menšin jako odezva na diskriminaci a rasismus. (Gojová, 2006, s. 81, podle Popple, 1995) Komunitní práce je vykonávaná organizacemi, které se většinou věnují sociální práci samotné. Následná kapitola se zaměřuje na různé typy organizací, které se touto prací zabývají. 2.8 Typy organizací využívající komunitní práci V České republice je podle Baumrukové (1997, s. 176) několik typů organizací, které využívají a rozvíjejí postupy komunitní práce. Tyto organizace jsou: Komunitní nadace, které rozdělují výnosy z majetku - nadačního jmění - subjektům (organizacím nebo jednotlivcům) podílejícím se na rozvoji komunity. Hlavní myšlenkou je dobročinnost a darování. V České republice je tento typ organizace zastoupen například nadací Euronisa nebo Komunitní nadací Ústí nad Labem. Komunitní koalice, sdružující neziskové organizace, jejichž cílem je zmapování neziskových organizací v dané lokalitě a následné vytvoření podmínek nejen pro partnerské vztahy v koalici ale také vůči vnějším vztahům (například se státem, místní správě a jiné). Hlavním významem koalice je především zastupování nestátních neziskových organizací, které sdružuje, hájit jejich zájmy a posílit jejich postavení před ostatními sektory. Organizace zaměřené na komunitní práci v sociální a zdravotní sféře, jsou více zaměřeny na respektování potřeb klienta. Usilují o zařizování zdravotní nebo sociální služby v dané komunitě nebo také vzdělávat poskytovatele služeb. Nejen že se podílejí při zakládání chybějících center v komunitách, snaží se také zapojit místní veřejnou samosprávu, odborníky a občany do procesu změn v lokalitě. Činností tohoto typu organizace je zejména poskytování služeb svým klientům například prostřednictvím
20
komunitních center, nebo napomáhat koncepčně a metodicky během procesu přeměny těchto služeb. Organizace zaměřené na účast veřejnosti v přípravě rozvojových plánů apelují na odpovědnost členů komunity za svou budoucnost a snaží se zvýšit zájem o komunitu. Hlavním úkolem je vzbudit zájem veřejnosti o okolnosti, které se jich týkají. Jde předně o participaci občanů na veřejném dění, která v rámci republiky není plně využita. Organizace zaměřené na ochranu životního prostředí byly původně ekologickými organizacemi, jejichž činnosti přesáhly své původní poslání. Nyní se zabývají principy, zásady a přístupy zabezpečující udržitelnost života v praxi. Úzce spolupracují se skupinou dobrovolníků především z řad mládeže. Informační a kulturní centra mnohdy mívají roli prostředníka v průběhu komunitního
organizování.
Jejich
činnost
spočívá
v práci
s informacemi
a s kulturními hodnotami, kterým chtějí dát komunitní rozměr tím způsobem, aby například zapojili místní občany a posílili jejich místo v komunitě. Organizace přímo zaměřené na rozvoj dané komunity. Poslání samotné organizace je zaměřeno na rozvoj komunity. Zdokonaluje vztahy ke komunitě, historické vazby a následné obnovení vazeb nebo vytvoření nových. Mnohdy jsou dobře propojeny s místní správou. Komunitní školy jsou prozatím v naší společnosti neobvyklé. Jsou specifické tím, že
plní
několik
funkcí.
Dopoledne
jsou
v ní
vyučování
žáci,
odpoledne
a večer plní komunitní školy funkci místa setkávání různých zájmových skupin, vzdělávacích kurzů pro své obyvatele. Má však využití i k mnoha dalším aktivitám. Hlavní myšlenkou je propojení školy s místní komunitou. Komunitní akce (rituály). Nejedná se o typ organizace ale o akce, realizované více organizacemi najednou. Bývají jednodenní nebo vícedenní. Jednotlivé akce chtějí vyvýšit přednost, která pomáhá při identifikaci členů ke své komunitě. Napomáhají k rozvíjení vztahů
mezi
všemi
sektory
na
místní
úrovni
a
zapojení
obyvatel
do přípravy i průběhu samotné akce. Úspěšnost akce vytváří vizitku města navenek. (Matoušek a kol., 2003, s. 258-260) Tato kapitola měla nejen vysvětlit pojem komunitní práce ale dále jej popsat, vydefinovat její cíle, východiska či hodnoty a její znaky. Dále se zaměřila na typy organizací věnující se této práci a na modely, které jí umožňují realizovat. Komunitní 21
práce je uskutečňována samotnou komunitou spolu s profesionálním sociálním pracovníkem, kterého nazýváme komunitním pracovníkem. Následující kapitola je proto věnována komunitnímu pracovníkovi jako subjektu komunitní práce, který společně s komunitou komunitní práci vytváří a realizuje.
22
3. Komunitní pracovník Aby komunitní práce byla dobře realizovaná, je nutné, aby byla komunita vedena a motivována ke změně. Pro tento účel může komunita spolupracovat s komunitním pracovníkem, který se stává jejím partnerem pro uskutečnění společného cíle komunity. V této kapitole jsem se věnovala nejprve charakterizováním komunitního pracovníka, jeho profesionalitě, následně posláním, jeho dovednostmi a postavením v komunitě. Na konci kapitoly jsou popsány role, které může komunitní pracovník v komunitě zastávat.
3.1. Komunitní pracovník jako profesionál Komunitním pracovníkem nazýváme profesionálního sociálního pracovníka, jehož práce je zaměřena na společné problémy a samosprávu. Hlavní náplní jeho práce je motivování, stimulování, aktivizace a učení lidí k nalezení řešení svých problémů. Dále zde patří organizování různých vzdělávacích nebo rekreačních aktivit pro děti, mládež, ženy a ostatní členy komunity. (Schuringa, 2007, s. 33) V důsledku rozvoje komunitní práce, jsou na komunitního pracovníka kladeny stále větší nároky jak na znalostní, tak i profesionální dovednosti. Cení se především znalosti z filozofie, sociologie, psychologie, sociální práce, sociální politiky a ekonomie. (Matoušek a kol., 2003, s. 266)
3.2. Profesionalita komunitního pracovníka Profesionalita komunitního pracovníka lze zjistit dle zvládání určitých situací: -
žití uprostřed rozporů a napětí;
-
naslouchání potřebám jednotlivých skupin v komunitě;
-
zjednodušení a podpora jednání rozdílných zájmových skupin;
-
pomoc se zapojením obyvatelů komunity do procesu;
-
napsání projektu;
-
nalezení správné doby kdy ukončit svou práci a předání kompetence obyvatelům komunity. (Matoušek a kol., 2003, s. 266)
23
Úspěšnost komunitního pracovníka ovlivňuje nejen jeho znalosti a profesionalita, ale také hodnoty, které vyznává a které uznává komunita. Výhodou je pokud do spolupráce s komunitou přichází se svými nápady a vizemi, ovšem nesmí přestat naslouchat jejím obyvatelům. Z tohoto důvodu je důležité mít dobrou sebereflexi, dostávat zpětnou vazbu a možnost účastnit se konzultací nebo supervizí. (Matoušek a kol., 2003, s. 266)
3.3. Poslání a úkoly komunitního pracovníka Jako každé sociální zařízení, tak i komunitní pracovník má své poslání, které lze shrnout do těchto pád bodů: -
nalezení sociálních priorit a důležitých potřeb komunity;
-
podporování obyvatel k rozpoznání svých problémů, které by se následně pokusili zvládnout s nápomocí možných služeb;
-
poskytování informací skupinám obyvatelstva o možných řešeních;
-
pořádání akcí zaměřených na odstranění problému nebo diskuzí. (Matoušek a kol., 2003, s. 267)
Schuringa (2007) rozlišuje dva hlavní úkoly komunitního pracovníka, které jsou: Podpora místních komunit, skupin a výborů, která je zaměřena na 4 části organizační, strategickou, vzdělávací podporu a facilitaci. Organizační podpora obsahuje pomoc při organizaci schůzek, formování pracovní skupiny, vymýšlení způsobů práce iniciační skupiny nebo asociace. Náplní strategické podpory je vymýšlení způsobů k dosažení cílů, nalezení informací, kontaktování úřadů a jiné. Vzdělávací podporou se myslí pomoc členům komunity zvládat jejich úkoly. Facilitace zahrnuje vytvoření podmínek skupiny. Inovace. Tímto úkolem se rozumí identifikace nových problémů komunity, nalezení nových způsobů řešení problémů, stimulace a zahájení nových projektů a spolupráce místní organizace s místními a regionálními či národními organizacemi. (Schuringa, 2007, s. 33-34)
3.4. Dovednosti, znalosti a činnosti komunitního pracovníka Komunitní pracovník rozumí svému vlivu na lidi v komunitě a také si je vědom sebe samého jako měnící se bytosti. Uvědomuje si existující rozpor mezi zplnomocňováním a kontrolováním lidí v komunitě. Bojuje s nerovností a diskriminací, chápe napětí, které
24
často vznikají z důvodů odlišností mezi lidmi na základě pohlaví, věku, rasy, víry a podobně, a dokáže je objasnit. Má znalosti v základních sociálních problémech jako je sociální právo, nezaměstnanost, vztah generací a další a dokáže je objasnit. Zná vývoj sociální politiky a významných organizací komunitní práce. (Baumruková a kol., 1997, s. 178)
3.5. Postavení pracovníka v komunitě Matoušek a kolektiv rozlišují 2 různá postavení komunitního pracovníka v komunitě: Dominantní postavení, kdy se komunitní pracovník vnímá jako expert. Komunita od něj dostává návody řešení, pracovník preferuje cíl nad procesem. Z těchto důvodů bývá často komunitou odmítán. Partnerské postavení vychází z předpokladů komunity a z hodnot sdílených komunitou. Komunitní pracovník pouze předkládá své návrhy, podporuje v tom i ostatní. (2003, s. 267)
3.6. Role komunitního pracovníka Působnost komunitního pracovníka je v rámci jeho náplně práce rozmanitá. Z tohoto důvodu lze jeho činnost rozdělit do několika zřejmých rolí. Kraus ve své knize těchto 7 rolí: animátor, konzultant, mediátor, trenér, facilitátor, katalyzátor a koordinátor. Jednotlivé role ve zkratce charakterizujeme. Komunitní pracovník jako animátor v komunitě povzbuzuje kritické myšlení, schopnost hledat nová řešení, dále oživuje kreativitu a aktivitu lidí. Další rolí je role konzultanta, která obsahuje zejména navrhování a konzultování řešení se členy komunity. Při řešení problémů a konfliktů využívá roli mediátora, který usiluje o konsenzus mezi účastníky konfliktu. V mnoha případech může jako trenér učit členy komunity jak vést jednání a řešit problémy nebo konflikty. Facilitátor je zprostředkovatelem důležitých témat, zároveň zastává neutrální názor a řídí průběh diskuze. Usměrňování diskuzí, volbu nejvhodnějšího názoru nebo návrhu řešení, má na starost katalyzátor. Poslední rolí komunitního pracovníka je koordinátor, jehož náplní práce je koordinace slaďování práce jednotlivých skupin a podpora spolupráce mezi lidmi. (Kraus, 2008, s. 196)
25
Práce komunitního pracovníka je různorodá, proto musí mít dostatečné znalosti a schopnosti komunitní práci vykonávat. Komunitní práce je dlouhodobý proces, který můžeme rozdělit do několika fází. V následující kapitole jsem tyto fáze popsala.
4. Fáze komunitní práce Komunitní práci lze uskutečňovat jak náhodně, tedy bez předchozího plánování nebo se její realizace může řídit jednotlivými fázemi. V literatuře je možno najít od různých autorů
odlišné
fáze.
V této
kapitole
se
nachází
fáze
komunitní
práce
dle Navrátila a dalších významných autorů jako je například Kraus a Matoušek.
4.1. Dle Navrátila: Navrátil (2001) ve své knize rozděluje realizaci komunitní práce do těchto pěti fází: Monitoring – Cílem této fáze je prostřednictvím kontinuálního pozorování včas odhalit možné problémy. Pozorování lze provádět prostřednictvím sběru a vyhodnocení informací, které získávají instituce v lokalitě. Komunitní střediska také mají možnost realizovat jednotlivá šetření napomáhající k analýze problémového jevu. Výzkum a analýza – V případě že se již během monitoringu vyskytne nesrovnalost, můžeme využít výzkumu k jejímu naprostému pochopení. Výzkumné metody se vybírají dle typu problému. Je možno si vybrat například jednu ze sociologických a psychologických výzkumných technik nebo takzvané „expertní rozhovory“. Tyto rozhovory jsou specifické svými respondenty, které tvoří nejen profesionální pracovníci, ale také lidé, kterých se problémová situace týká. Cílem rozhovorů je s pomocí respondentů nalézt vhodné řešení. Projektování – Komunitní pracovník dle získaných informací o problémovém jevu, stavu komunity, legislativním a sociálně-ekonomickým rámci plánuje projekt. Cíl je zaměřen na odstranění nebo zmenšení problémového jevu. Projekt zahrnuje identifikované problémy lokality, cíl projektu, zdroje využívané při realizaci, následně komunitní pracovník prováděcí plán realizuje. Implementace – Ve fázi implementace, neboli uskutečnění, je podporována spolupráce všech subjektů komunitním pracovníkem.
26
Hodnocení – Zda byl program dostatečně efektivní, zjistíme prostřednictvím hodnotícího výzkumu. Během hodnocení je možnost využít metody použité ve výzkumné fázi. Střediska komunitní práce se v současnosti budují především v komunitách, kde již sociální pracovník pracuje. Důvodem je očekávání, že se sociální pracovník dokáže lépe orientovat v potřebách komunity, získávat a podporovat místní dobrovolníky, pobízet k místním iniciativám a zakládat síť spolupracujících organizací. (Navrátil, 200, s. 137)
4.2. Dle Matouška a Krause: Tito autoři rozdělují proces komunitní práce do čtyř fází. Dle Matouška (2003, s. 262) tyto fáze zahrnují: zjišťování a analýza potřeb, plánování, realizace a vyhodnocení. Zjišťováním potřeb v komunitě by se měla odvíjet veškerá komunitní práce. Díky tomuto procesu můžeme zjistit konkrétní potřeby a problémy členů komunity. Mezi prostředky zjišťování potřeb patří SWOT analýza, která je převážně používána jako úvodní fáze strategického plánování. Zabývá se popisem daného území dle čtyř výchozích charakteristik, jako jsou přednosti, nedostatky, hrozby a příležitosti. Dalšími metodami je kupříkladu tvorba mapy problémů, metoda expertní revize problémového pole nebo finančně méně náročné metody, které jsou oslovování členů komunity prostřednictvím ankety, zjišťování potřeb dle telefonického dotazování či přímé osobní dotazování respondentů na ulici. Tato fáze je důležitou složkou jakéhokoli komunitního projektů. (Matoušek a kol., 2003, s. 262-266) Ve fázi plánování je realizátory formulován cíl procesu, prostředky vedoucí ke změně, odhadnuta časová, finanční a personální náročnost a zajištěny další podmínky vedoucí k úspěšnosti procesu. Veškerá tato činnost je obsažena v projektu, jehož obsahem je informace o realizátorech projektu, definování problému a potřeb, cíl projektu, cílová skupina,
popis
projektu,
spolupracující
organizace,
způsob
vyhodnocení
a dokumentování, rozpočet. Rozlišují se dva typy plánování: akční plánování vyskytující se v případě plánování daných akcí zabývající se zlepšením místního a životního prostředí. Druhým typem je kooperativní plánování charakterizující společný postup zapojených obyvatel či institucí s cílem vzájemného souhlasu. (Matoušek a kol., 2003, s. 262-266) Správná realizace plánu se opírá především o komunikaci uvnitř realizačního týmu, jejíž hlavním náplní je krátkodobé i střednědobé plánování činností a jejich 27
průběžné hodnocení. V průběhu této fáze se využívají metody skupinového vyjednávání, usnadnění procesů veřejných akcí a různé formy zapojování veřejnosti. Velký důraz je kladen na dobré vztahy s veřejností, které ovlivňují úspěšnost akce. Během této fáze je důležité se soustředit na financování projektu, propagaci a dobrovolnictví. Důležitou roli v tomto případě hraje realizační tým. (Matoušek a kol., 2003, s. 262-266) Vyhodnocení zahrnuje zhodnocení všech zájmových skupin v komunitě. Tedy cílovou skupinu, místní správu, místní občany, dárce a jiné, kteří jsou nezbytným předpokladem v trvání projektu. Existují tři přístupy k vyhodnocování: vědecký přístup (práce s hypotézami), přístup zaměřený na uživatele (zjišťování spokojenosti uživatelů) a přístup orientovaný na rozvoj organizace (vytvářet podmínky pro rozvoj samotné organizace). K metodám hodnocení se používají dotazníky a průzkum mínění, kontrola záznamů organizace, navštěvování míst realizace projektu a diskuze. (Matoušek a kol., 2003, s. 262-266) Dříve než se mohou tyto fáze komunitní práce skutečně realizovat, je nezbytné zajistit finanční zdroje, ze kterých mohou být jednotlivé komunitní projekty podporovány. V nadcházející kapitole jsem se této oblasti věnovala spolu s konkrétními způsoby financování.
28
5. Možnosti financování komunitní práce V dnešní době lze činnost komunitní práce financovat z několika zdrojů, kterými jsou nejčastěji dotační programy1 zaměřené na rozvoj či podporu komunitní práce, granty z nadačních fondů nebo dary od soukromých donátorů. Protože se v práci zaměřuji na region Moravskoslezského kraje, zaměřím se na možné konkrétní zdroje, které mohou organizace využívat. Jedním z hlavních zdrojů financování komunitní práce jsou dotační programy vyhlašované Krajským úřadem Moravskoslezského kraje. Získání peněžních prostředků na komunitní činnost předchází podání žádosti a splnění podmínek pro udělení dotace. Jednotlivé vyhlášené dotační programy definují pojem komunitní práce, její znaky, cíle programu, indikátor naplnění účelu projektu. Dále je zde vymezen okruh příjemců, kteří mohou žádat o dotaci, lokalizace programu, podmínky pro poskytování dotací. Obsahují též konkrétní výši dotace, uznatelné náklady projektu, podmínky použití dotace a další informace nutné znát před podáním žádosti. Konkrétním příkladem dotačního programu Krajského úřadu Moravskoslezského kraje pro rok 2015, uvádím „Program na podporu komunitní práce a na zmírňování následků sociálního vyloučení v sociálně vyloučených lokalitách Moravskoslezského kraje.“ Veškeré podmínky a pokyny jsou k dispozici na webových stránkách Krajského úřadu. 2 Dotace lze získat nejen z krajských subjektů ale také z tuzemských dotačních programů. Obzvláště organizace pracující s romskou komunitou mohou například využívat zdrojů dotačního programu „Prevence sociálního vyloučení a komunitní práce“ 3, kterou poskytuje Rada vlády ČR pro záležitosti romské menšiny ve spolupráci s Úřadem vlády ČR. Tento program finančně napomáhá k zajištění a realizaci projektů 1
Veřejná správa Moravskoslezského kraje [on-line]. „Vyhlášené dotační programy v roce 2015“. [posl. akt. neuvedeno]. Dostupné z: http://verejna-sprava.kr-moravskoslezsky.cz/granty_vyhlasene.html [cit. 25.4.2015]. 2
Veřejná správa Moravskoslezského kraje [on-line]. „Podmínky Programu na podporu komunitní práce a na zmírňování následků sociálního vyloučení v sociálně vyloučených lokalitách MSK na rok 2015“. [posl. akt. neuvedeno]. Dostupné z: http://verejna-sprava.krmoravskoslezsky.cz/cz/uredni_deska/podminky-dotacniho-programu-podpory-aktivit-prislusnikunarodnostnich-mensin-zijicich-na-uzemi-moravskoslezskeho-kraje-na-rok-2015-45284/ [cit. 25. 4. 2015]. 3
Vláda České republiky [on-line]. „Vyhlášení dotačního řízení na rok 2015 k dotačnímu programu Prevence sociálního vyloučení a komunitní práce“. [22.9.2014]. Dostupné z: http:// http://www.vlada.cz/cz/ppov/zalezitosti-romske-komunity/dotace/prevence/vyhlaseni-dotacniho-rizeni-narok-2015-k-dotacnimu-programu-prevence-socialniho-vylouceni-a-komunitni-prace-122841/ [cit. 25. 4. 2015].
29
poskytující podporu a pomoc Romům s cílem předcházet sociálnímu vyloučení a odstraňovat jeho důsledky. Především se z tohoto zdroje mohou podporovat projekty komunitní práce s romskou komunitou. Kromě prostředků ze státní správy lze získat granty z nadací a nadačních fondů nestátních subjektů a firem, které se tímto způsobem stávají veřejnosti prospěšnými. Nadační fondy poskytují granty na různé oblasti společenského života od vzdělávání přes sport po oblast sociální. Grantová pravidla nadačního fondu, má uveřejněn každý fond na svých webových stránkách. Každá nadace má stanové grantové pravidla, která se mohou od ostatních nadací lišit. Za příklad uvádím grantová pravidla Nadace OKD4 zahrnující základní ustanovení, žádost o nadační příspěvek, schvalování nadačních příspěvků, smluvní zajištění nadačního příspěvku, kontrola použití nadačního příspěvku a závěrečná ustanovení. V Moravskoslezském kraji je mnoho nadačních fondů, které podporují organizace věnující se sociální práci. Mezi nadační fondy, které poskytují granty k rozvoji komunitní práce, patří například již zmiňovaná Nadace OKD, Nadační fond Hyundai nebo Nadační fond VÍTKOVICE STEEL. Jak jsem již psala v této kapitole, finanční zdroje pro realizaci komunitní práce mohou být využívány také z dotačních programů, které poskytuje Rada vlády ČR pro záležitosti romské menšiny a to organizacemi, které pracují s romskou menšinou. Tato skupina je jednou z nejčastějších cílových skupin komunitní práce. V příští kapitole jsou shrnuty nejčastější objekty komunitní práce.
4
Nadace OKD [on-line]. „Grantová pravidla Nadace OKD“. [posl. akt. neuvedeno]. Dostupné z: http://www.nadaceokd.cz/files/2015/NOKD-grantova-pravidla-1-1-2015_1.pdf [cit. 25.4.2015].
30
6. Objekty komunitní práce Jak píše Havrdová, objektem sociální práce bývají především sociálně vyloučené komunity, které jsou často kombinací etnicity a životní situace. Sociálním vyloučením se rozumí stav, výrazného znevýhodnění jedince nebo skupiny zapojit se do sociální, ekonomické a politické aktivity většinové společnosti. (Havrdová a kol., 2013, s. 15) Matoušek tento pojem vymezuje nedostačující participací jedince, skupiny či společenství na životě společnosti. Dále jej charakterizuje slovním spojením „život v chudobě“. To znamená, že členové sociálně vyloučených skupin nejsou aktivními účastníky trhu práce, mají nevyhovující podmínky k bydlení, nedostatečný příjem a mohou být v izolaci či na samotném pokraji společnosti. (Matoušek, 2003, s. 217) V první části jsem teoreticky vymezila a charakterizovala komunitní práci a její objekty a subjekty, kterými jsou komunita a komunitní pracovník. Dále jsem definovala jednotlivé modely komunitní práce a její fáze. V následující části jsem se orientovala na komunitní práci vybraných neziskových organizací v Moravskoslezském kraji. Popsala jsem vnímání komunity a komunitní práce jednotlivými pracovníky, cíle, nejčastěji používané modely komunitní práce v organizacích a její financování.
31
7. Komunitní práce neziskových organizací v Moravskoslezském kraji V této kapitole jsem se zaměřila na vnímání a způsoby uskutečňování komunitní práce nestátními neziskovými organizacemi na území Moravskoslezského kraje a následně jsem je porovnala s teoretickým rámcem této práce. K porovnávání mi posloužily informace získané informačním dotazníkem (viz. Příloha č. 1), které jsem následně rozšířila cíleným rozhovorem (viz. Příloha č. 2) s vybranými pracovníky daných organizací. Dotazníkové šetření probíhalo v průběhu jednoho měsíce, během kterého jsem oslovila neziskové organizace, věnující se komunitní práci na území Moravskoslezského kraje s prosbou o vyplnění dotazníků reflektující komunitní práci v jejich organizaci. Následně jsem si na základě vyplněného dotazníků zvolila 2 organizace, jejíž komunitní pracovníci mi poskytli rozhovor, jehož výsledky jsem zpracovala do této práce. Získané informace nejsou zcela objektivní nýbrž ilustrativní z důvodu nedostatečného vzorku respondentů. Organizace, se kterými jsem spolupracovala při psaní této práce, jsou zaměřené na komunitní práci v sociální sféře. Poskytují sociální služby, kde dbají na respektování potřeb klienta. Vytvářejí nové sociální služby v místech, kde jsou potřebné. Respondenty tvořili pracovníci organizací věnující se komunitní práci minimálně 24 měsíců, kteří pracují především s romskou menšinou. Konkrétně se jednalo o Vzájemné soužití o.p.s. a Diecézní charitu ostravsko-opavskou. Komunitní práce, kterou v daných lokalitách organizace vykonávají, netvoří hlavní pracovní náplň, jenž je poskytování sociálních služeb, ale je jednou z jejich činností. Protože každá pracovnice těchto organizací pracuje s komunitou v jiné lokalitě, je pravděpodobné, že se jednotlivé názory na vnímání komunity a komunitní práce budou odlišovat. Následující kapitola reflektuje jejich postřehy k danému tématu.
7.1. Vnímání komunity a komunitní práce Pojem „komunita“ který je definován v odborné literatuře se liší od pojetí komunity, kterou vnímají komunitní pracovníci oslovených organizací. Z pohledu komunitních pracovníků, jako praktiků, komunitu tvoří obyvatelé určitého území či lokality, mající specifické potřeby, kterých chtějí dosáhnout. Další dotázaný pracovník popisoval komunitu jako skupinu lidí, kterou spojuje určitá nepříznivá situace, kterou chtějí následně společně vyřešit. Z tohoto tvrzení se můžeme domnívat, že se komunita pro
32
potřeby komunitní práce tvoří na základě určité potřeby skupiny lidí, kteří se v danou situaci sjednotí za účelem společného užitku. Oslovené organizace se komunitní práci věnují minimálně 36 měsíců, některé i více. Proto se oslovení pracovníci domnívali, že dostatečně chápou pojem komunitní práce i její cíle. Každý z pracovníků si tento pojem definuje dle svých vlastních zkušeností, které během praxe mohli prožít. Jedna z pracovnic popisovala komunitní práci jako „proces, který je měnný a lze s ním ovlivňovat komunitu k řešení jejich situace“. Jako příklad uvedla konkrétní případ z komunity, která měla problémy s majitelem domu, kde bydleli. Díky této nepříznivé situace se obyvatelé domu sjednotili a začali situaci řešit. Tímto způsobem se i samotná komunita mění a více se zapojuje do dění v jejím okolí. Pracovnice také podotkla, že by komunitní práce neměla vycházet ze strany organizací, ale vždy z iniciativy komunity a jejich potřeb. Proto by měl být kladen velký důraz na spolupráci mezi členy komunity s komunitním pracovníkem, která je založena na aktivní účasti členů komunity. Toto tvrzení a celkové praktické vnímání komunitní práce oslovenými organizacemi je shodné s teoretickým chápáním odborníky. Každá organizace má pro každou svou činnost předem stanovené cíle, kterými se pracovníci řídí při jejím vykonávání. Stejně je tomu i u komunitní práce. Dle respondentů by komunitní práce měla směřovat k podpoře a motivaci aktivních obyvatel za účelem učit je, jak najít cesty k řešení svých problémů. Dále aktivizování členů komunity na místní úrovni, jejich zplnomocňování, podporování a doprovázení k žádoucí změně. Nikoli komunitní pracovník, ale samotná komunita musí sama vyžadovat potřebu či změnu, kterou poté sama iniciuje s podporou a doprovázením komunitního pracovníka. Ten jednotlivé členy motivuje a zplnomocňuje řešit danou situaci. Komunitní práce v Moravskoslezském kraji není v současnosti uskutečňována pouze v neziskových organizacích. Krajský úřad Moravskoslezského kraje vytváří pozice komunitních pracovníků v rámci realizace projektu Podpora sociálních služeb v sociálně vyloučených lokalitách Moravskoslezského kraje III. Součástí tohoto projektu je program aktivizačních činností s komunitními prvky, v rámci kterého jsou vytvořeny tyto pozice komunitních pracovníků působící ve vybraných lokalitách kraje. Hlavním cílem projektu je pokračování podpory integrace osob žijících v sociálně vyloučených lokalitách, se
zaměřením
na
příslušníky
sociálně
vyloučených
romských
komunit
Moravskoslezského kraje. Tento projekt je financován z prostředků Evropského
33
sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu České republiky. 5 Protože komunitní práce není doposud nijak legislativně zakotvena a omezena v činnostech, komunitní pracovnice ocenila volnější přístup k této práci oproti sociální práci. Pracovník však musí dodržovat hranice mezi komunitní a vlastní sociální prací. Objekty, neboli cílové skupiny komunitní práce mohou být různorodé skupiny obyvatel, od mládeže po seniory. V Moravskoslezském kraji jsou těmito objekty především osoby žijící v sociálně vyloučených komunitách, které nejčastěji tvoří romská menšina. Každá komunita má rozdílné potřeby, kterých lze dosáhnout prostřednictvím modelů komunitní práce. V nadcházející kapitole jsem shrnula nejvyužívanější modely komunitní práce z pohledu samotných komunitních pracovníků.
7.2. Nejvíce používané modely komunitní práce Jak je již psáno výše, Popple popisuje 8 modelů komunitní práce, kterými jsou komunitní péče, komunitní organizace, komunitní rozvoj, sociální/komunitní plánování, komunitní vzdělávání, komunitní akce, feministická komunitní práce, antirasistická komunitní práce. (Gojová, 2006, s. 74) Neziskové organizace v regionu Moravskoslezského kraje nejčastěji využívají model komunitní akce, jehož cílem je pomoc při prosazování potřeb znevýhodněné skupiny, jako jsou nezaměstnaní nebo etnické menšiny, často konfrontační povahy. (Matoušek, 2008, s. 86) Jako praktický příklad uvedu komunitní akci, pořádanou u příležitosti Dne Romů jednou z ostravských komunit za podpory komunitního pracovníka. Komunita připravila program, kde byli pozváni nejen její členové, ale i majoritní společnost, jako například
spolužáci
dětí
z komunity.
Tímto
způsobem
se
snaží
o propojení romské a neromské společnosti. Dalším využívaným modelem je komunitní rozvoj zaměřený na ovlivňování místní komunity s cílem zvýšit její zapojení na místních problémech a podílet se na jejich řešení. Komunitní pracovnice mi uvedla příklad jedné z komunit v Ostravě, která se nyní plně zapojuje do dění v lokalitě a pokouší se do řešení společného problému zapojit sama. 5 Veřejná správa Moravskoslezského kraje [on-line]. „Projekt Podpora sociálních služeb v sociálně vyloučených lokalitách Moravskoslezského kraje III“. [posl. akt. neuvedeno]. Dostupné z: http://verejnasprava.kr-moravskoslezsky.cz/cz/projekt-podpora-socialnich-sluzeb-v-socialne-vyloucenych-lokalitachmoravskoslezskeho-kraje-iii-36548/. [cit. 21. 4. 2015].
34
Komunitní pracovník je v tomto případě facilitátorem, který je zprostředkovatelem informací. Modelem, ve kterém se organizace v kontextu komunitní práce mohou zapojit i do dění v městě kde působí je komunitní plánování. Zapojeny jsou místní neziskové organizace, kde jsou členy pracovní skupiny, které se snaží o zlepšení místní sociální politiky a služeb. Například obecně prospěšná společnost Vzájemné soužití je členem několika pracovních skupin v Ostravě, jejíž cílem je zlepšení charakteru sociálních služeb a místní sociální politiky. Výsledkem činnosti pracovních skupin je vytvořený komunitní plán. Během komunitní práce komunitní pracovníci poskytují také komunitní vzdělávání, které mají různé podoby workshopů. Komunitní pracovnice při zplnomocňování komunity zároveň učí její členy, jak mají komunikovat s organizacemi a požádat je o finance na jejich projekt. Často to jsou přednášky, zabývající se finanční gramotností. S finanční gramotností je spojen samotný proces získávání prostředků k financování činnosti komunitní práce. K tomuto tématu jsem se věnovala v následujících odstavcích.
7.3. Financování komunitní práce Komunitní práce jako samotná, není doposud legislativně ukotvena. Z tohoto důvodu není stanoven jednotný seznam zdrojů, ze kterých se může tato činnost financovat. Organizace proto musí využívat různorodých zdrojů, které jsou jak ze státní tak i soukromé sféry. Mezi nejvýznamnější zdroje organizace jmenuji Krajské úřady, které mohou komunitní práci podporovat prostřednictvím dotačních programů, zaměřených na komunitní práci. Získání finanční podpory předchází splnění podmínek, které jsou k dispozici na webových stránkách místního krajského úřadu. Poté může podat žádost o dotaci, která je časově omezena. Kromě krajského úřadu je možnost jednotlivé komunitní projekty podporovat z dotačních programů Rady vlády pro záležitosti romské menšiny nebo z grantů nadačních fondů zaměřených na práci s komunitou. Dotazované pracovnice se neshodly na způsobu získávání finančních prostředků pro jednotlivé projekty komunit. Jedna z pracovnic se domnívá, že je důležité zmocnit klienty komunity k tomu, aby si sami dokázali zajistit finanční prostředky pro jejich komunitní činnost. Klienti jsou motivováni k oslovování subjektů místní lokality a k podávání žádostí o grant či dotaci. Tímto způsobem se stávají více samostatní a nezávislí na pomoci druhých.
35
Naopak druhá pracovnice se domnívá, že stačí zapojení komunity do realizace projektu. Finanční prostředky zajistí samotná organizace, která sama napíše projekty a žádosti o grant či dotaci. V tomto případě můžeme vidět stále odlišné pojetí komunitní práce, která se stále více rozvíjí.
7.4. Vnímání komunitního pracovníka Komunitní pracovník je jedním ze subjektů komunitní práce. Samotní komunitní pracovníci tvrdí, že by členové komunity neměli být nazývání a bráni jako klienti, ale jako partneři spolupracující na změně. Pracovní pozice komunitního pracovníka v neziskových organizacích je v dnešní době omezena. Většina komunitních pracovníků má pouze částečný pracovní úvazek pro vykonávání komunitní práce. Zbylou část úvazku tvoří většinou lidé zaměstnání jako sociální pracovníci jedné ze sociálních služeb, které organizace dále poskytuje. Mnohdy jsou terénními sociálními pracovníky v místech, kde pracují jako komunitní pracovníci. V těchto případech je těžké si udržovat profesionální hranici mezi komunitní a sociální prací realizovanou v rámci poskytování sociálních služeb dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Jedna z komunitních pracovnic identifikovala role, které nejčastěji během své praxe střídá. Pracovnice jako trenér nacvičuje s jednotlivými členy komunity, jak mají jednat na úřadech. Dále poskytuje zpětnou vazbu během řešení konfliktu v komunitě. Jako facilitátor zprostředkovala schůzku mezi novými poskytovateli komunitní práce a komunitou. Protože pracuje s velkou skupinou lidí, stává se i koordinátorem, který podporuje jednotlivé komunity. Tato kapitola pojednává o celkovém vnímání komunitní práce z pohledu komunitních pracovnic. Samotnou komunitní práci oslovené pracovnice vnímají pozitivně. Dle jejich názorů, vyplývajících z vlastních zkušeností, komunitní práce pozitivně ovlivňuje komunitu. Hlavním přínosem vyjmenovali kromě zlepšení sociální situace členů komunity také zvelebení prostředí v okolí komunity nebo snížená kriminalita v lokalitách.
36
Závěr Absolventská práce je rozdělena do sedmi kapitol. V úvodu jsem se zabývala teoretickým vymezením pojmu komunita. Dále jsem definovala a popisovala komunitní práci, konkrétně její východiska, cíle, hodnoty, znaky, funkce a modely. V další části jsem se věnovala jednotlivým fázím komunitní práce z pohledu Navrátila, Matouška a Krause. Svoji pozornost jsem také zaměřila na možnosti financování a objekty komunitní práce. Tato práce dále zahrnuje definování komunitního pracovníka, jeho poslání, úkoly, dovednosti, znalosti, postavení v komunitě a role, které v komunitě může zastávat. V poslední kapitole jsem shrnula výsledky týkající se komunitní práce v Moravskoslezském kraji, které jsem získala na základě dotazníků a následných rozhovorů s pracovníky neziskových organizací. Prostřednictvím této práce jsem získala náhled jak je komunitní práce realizována v ostravských organizacích Vzájemné soužití o.p.s. a Diecézní charity ostravsko-opavské, které částečně podávají informace o stavu komunitní práce v Moravskoslezském kraji. Dále jsem se mohla více dozvědět o financování tohoto modelu sociální práce, konkrétně o možnostech získávání finančních prostředků jak ze státních tak i nestátních zdrojů. Absolventská práce byla pro mne přínosná. Rozšířila jsem si znalosti o modelech komunitní práce a o cílových skupinách, na které se zmíněný model sociální práce zaměřuje. Má převážně informativní charakter a nabízí nám stručný vhled do komunitní práce, která je poskytována neziskovými organizacemi v Moravskoslezském kraji. Na základě zmíněných informací ji považuji za podnět k hlubšímu bádání.
37
Bibliografie Klimentová, E. (2001). Teorie a metody sociální práce II. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci Matoušek, O. (2003). Slovník sociální práce. Praha: Portál Vodáková, A., Petrusek, M., Maříková, H. (1996). Velký sociologický slovník. I, A-O. Praha: Karolinum Hartl, P. (1997). Komunita občanská a komunita terapeutická. Praha: SLON Mattessich, P., Monsey, B., Roy, C. (1997) Community Building: What Makes It Work. Saint Paul: Amherst H. Wilder Foundation Holubec, M., Kořínek, R. (2013). Komunitní práce v sociálně vyloučených lokalitách – praktické návody. Praha: Člověk v tísni, o. p. s. Matoušek, O., a kol. (2003). Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál Havrdová, Z., a kol. (2013). Mít život ve svých rukou. Praha: Český západ Bauman, Z., (1995). Myslet sociologicky. Praha: SLON Schuringa, L., (2007). Komunitní práce a inkluze Romů. Ostrava: Radovan Goj. Baumruková, P. a kolektiv, (1997). Obce, města, regiony a sociální služby. Praha: Sociopress Mačáková S., Pollák, M. a kolektiv, (2008). Komunitné centrá – oáza pre ľudí zo znevýhodnených komunít. Košice: ETP SLOVENSKO Kraus, B. (2008). Základy sociální pedagogiky. Praha: Portál Musil, L., (1999). Studijní texty z komunitní práce: Definice, smysl termínu a funkce „komunitní sociální práce.“ Brno: Masarykova univerzita Gojová, A., (2006). Teorie a modely komunitní práce. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta 38
Payne, M., (1997). Modern social work theory.2nd ed. London: Macmillan Payne, M., (2005). Modern social work theory. 3nd Basingstoke: Palgrave Macmillan Matoušek, O., a kolektiv. (2013). Encyklopedie sociální práce. Praha: Portál Navrátil, P., (2001). Teorie a metody sociální práce. Brno: Marek Zeman Pavelová, Ľ., Tvrdoň, M., (2006). Komunitná sociálna práca.
Nitra: Univerzita
Konštanštína filozofa v Nitre, Fakulta sociálnych vied a zdravotnictva Klimentová, E. (2013). Sociální práce: teorie a metody II. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci Tokárová, A., a kolektiv. (2003). Sociálna práca: kapitoly z dejín, teorie a metodiky sociálnej práce. Prešov: Filozofická fakulta Prešovskej univerzity Bajer, P. (2004). Komunitní práce umožňuje účast na řešení vlastních problémů. Sociální práce/Sociálna práca. č. 3, s. 5 Elektronické zdroje Veřejná správa Moravskoslezského kraje [on-line]. „Vyhlášené dotační programy v roce 2015“.
[posl.
akt.
neuvedeno].
Dostupné
z:
http://verejna-sprava.kr-
moravskoslezsky.cz/granty_vyhlasene.html [cit. 25.4.2015]. Veřejná správa Moravskoslezského kraje [on-line]. „Podmínky Programu na podporu komunitní práce a na zmírňování následků sociálního vyloučení v sociálně vyloučených lokalitách MSK na rok 2015“. [posl. akt. neuvedeno]. Dostupné z: http://verejnasprava.kr-moravskoslezsky.cz/cz/uredni_deska/podminky-dotacniho-programu-podporyaktivit-prislusniku-narodnostnich-mensin-zijicich-na-uzemi-moravskoslezskeho-kraje-narok-2015-45284/ [cit. 25. 4. 2015]. Vláda České republiky [on-line]. „Vyhlášení dotačního řízení na rok 2015 k dotačnímu programu Dostupné
Prevence z:
sociálního http://
vyloučení
a
komunitní
práce“.
[22.9.2014].
http://www.vlada.cz/cz/ppov/zalezitosti-romske-
komunity/dotace/prevence/vyhlaseni-dotacniho-rizeni-na-rok-2015-k-dotacnimuprogramu-prevence-socialniho-vylouceni-a-komunitni-prace-122841/ [cit. 25. 4. 2015].
39
Nadace OKD [on-line]. „Grantová pravidla Nadace OKD“. [posl. akt. neuvedeno]. Dostupné
z:
http://www.nadaceokd.cz/files/2015/NOKD-grantova-pravidla-1-1-
2015_1.pdf [cit. 25.4.2015]. Veřejná správa Moravskoslezského kraje [on-line]. „Projekt Podpora sociálních služeb v sociálně vyloučených lokalitách Moravskoslezského kraje III“. [posl. akt. neuvedeno]. Dostupné z: http://verejna-sprava.kr-moravskoslezsky.cz/cz/projekt-podpora-socialnichsluzeb-v-socialne-vyloucenych-lokalitach-moravskoslezskeho-kraje-iii-36548/. [cit. 21. 4. 2015].
40
Anotace/ Abstract Absolventská práce se zabývá popisem způsobů realizace komunitní práce ze strany nestátních neziskových organizací na území Moravskoslezského kraje. Nejprve je zaměřena na teoretické ukotvení komunitní práce a komunitního pracovníka. Následně popisuje jakými způsoby je komunitní práce vykonávaná na území Moravskoslezského kraje. The thesis is described methods of implementation of community social work to non-governmental organizations in the Moravian-Silesian region. The first part is focused on the theoretical point of community work and community worker. The other part is described the ways in which the community social work is carried out in the Moravian Silesian region.
41
Seznam příloh Příloha č. 1 – Dotazník pro organizace: Příloha č. 2 – Otázky cíleného rozhovoru
42
Příloha č. 1 – Dotazník pro organizace: Dobrý den, jsem studentkou 3. ročníku oboru Charitativní a sociální práce, CARITAS-VOŠs Olomouc. Ve své absolventské práci se zaměřuji na souhrn způsobů komunitní práce v Moravskoslezském kraji. Ráda bych Vás touto cestou požádala o vyplnění krátkého dotazníku, jehož vyplnění Vám zabere maximálně 5 minut. Předem Vám děkuji za Váš čas, který jste věnovali k vyplnění dotazníku S pozdravem Markéta Lokočová
1. Máte vědomí o tom, co je komunitní práce? Pokud odpovíte ANO doplňte, co je jejím hlavním cílem? a) ANO - ………………………………………… b) NE 2. Využíváte ve své organizaci nějaký z modelů komunitní práce? V případě kladné odpovědi napište který. a) ANO - ………………………………………… b) NE 3. Jak dlouho KP realizujete? Prosím uveďte v počtu měsíců.
4. S jakou cílovou skupinou v rámci komunitní práce spolupracujete?
5. Máte pro realizaci vyhrazené pracovníky? Pokud ano, v jakých úvazcích? a) ANO - ………………………………………… b) NE 6. Název Vaší organizace:
43
Příloha č. 2 – Otázky cíleného rozhovoru Během cíleného rozhovoru jsem použila otázky z dotazníku pro organizace (viz. Příloha 1), které jsem rozšířila o další otázky. 1. Máte vědomí o tom, co je komunitní práce a co je jejím hlavním cílem? 2. Využíváte ve své organizaci nějaký z modelů komunitní práce, a jaké? 3. Jak dlouho KP realizujete? 4. S jakou cílovou skupinou v rámci komunitní práce spolupracujete? 5. Máte pro realizaci vyhrazené pracovníky a v jakých úvazcích?
44
6.
Máte metodiku nebo standardy kvality KP?
7.
Z jakých zdrojů je Vaše činnost komunitní práce financována?
