Soudobé trendy v oblasti prostředků mobilních informačních a komunikačních technologií

Soudobé trendy v oblasti prostředků mobilních informačních a komunikačních technologií Narek Oganesjan [email protected] Abstrakt: Cílem tohoto textu je zprostředkovat pohled na oblast soudobých prostředků mobilních informačních a komunikačních technologií (mICT) spolu s trendy s nimi souvisejícími. Text se zabývá definicí, charakteristickými znaky a současným stavem prostředků mICT (typy zařízení, operační systémy). Následně jsou analyzovány klíčové soudobé trendy související s předmětnou oblastí, jako jsou Post-PC resp. PC+ éra, koncept BYOD, virtualizace (VDI), cloud computing a rozvoj broadband konektivity. Klíčová slova: mobilní zařízení, chytrý telefon, tablet, Post-PC éra, BYOD, virtualizace, VDI, cloud computing, broadband, LTE, iOS, Android, Windows Phone. Abstract: The aim of this text is to provide a view on contemporary means of mobile information and communication technologies (mICT) along with the trends associated with them. The text deals with the definition, characteristics and current situation of mICT devices (device types, operating systems). Subsequently, key contemporary trends related to the subject area, such as Post-PC or PC+ era, BYOD concept, virtualization, cloud computing and the development of broadband connectivity are analyzed. Key words: mobile device, smartphone, tablet, Post-PC era, BYOD, virtualization, VDI, cloud computing, broadband, LTE, iOS, Android, Windows Phone

1. Úvod V současném ekonomickém prostředí, zmítaném recesí, kdy je třeba provádět veškerá manažerská rozhodnutí s maximálním množstvím relevantních informací, v co nejkratším čase, je pro organizace rychlý přístup k informacím kdykoli a odkudkoli, důležitější než kdy předtím. Aktuální informace, navíc získané včas, již nepředstavují pouhou konkurenční výhodu, nýbrž se staly doslova nutností. Ať se již jedná o sofistikované exekutivní činnosti manažerů či zcela „běžné“ rutinní činnosti např. obchodních zástupců nebo pracovníků ve skladu, všechny dnes vyžadují permanentní přístup k podnikovému informačnímu systému, čemuž nahrává i skutečnost, že k tomu nezbytné mobilní technologie doznaly za posledních několik málo let značného rozvoje, a to jak ve světovém, tak i tuzemském měřítku. Jedná se zejména o oblast mobilní datové konektivity a samotná koncová zařízení. Jako příklad lze uvést dnes běžně dostupnou technologii širokopásmového přístupu k Internetu prostřednictvím mobilní sítě HSPA+ či nastupující technologii LTE, poskytující, na rozdíl od předchozích generací, ještě vyšší přenosové rychlosti a v případě LTE Advanced (4G) i přenos hlasu plně po IP a samozřejmě nelze opomenou ani čím dál vyšší dostupnost těchto technologií, z hlediska na ně vynaložených nákladů.

SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 2/2013

51

Narek Oganesjan

2. Prostředky mobilních ICT Encyklopedický slovník popisuje termín mobilní jako přenosný, schopný přemístění. Prostředky mICT tedy nazveme takové prostředky, které „jsou přenosné“. Tato, na první pohled vágní, definice má své opodstatnění, neboť význam slova mobilní je v čase relativně proměnlivý. Tak např. laptop používaný před bezmála pětadvaceti lety bychom dnes za mobilní zcela jistě neoznačili. Definujme si tedy nyní pro potřeby tohoto textu jednotlivé komponenty mICT – mobilní technické prostředky (zařízení), mobilní komunikační technologie a služby a mobilní aplikace.

2.1 Mobilní technické prostředky (zařízení) Jako mobilní si pro potřeby tohoto textu označíme technický prostředek, který: má ideálně kapesní rozměry, případně o něco větší a hmotnost ideálně nepřesahující 500g, lze jej při obsluze držet nejlépe v jedné ruce (tj. technický prostředek není třeba kvůli obsluze pokládat na stůl apod.), k obsluze je využíváno dotykové ovládání prostřednictvím dotykového displeje, disponuje bezdrátovou konektivitou WWAN, WLAN, WPAN. Z výše uvedeného výčtu vlastností plyne, že pro naše potřeby jako mobilní označíme pouze některé technické prostředky (např. chytrý telefon nebo tablet). Notebook či ultrabook už v tomto kontextu uvažovat nebudeme.

2.2 Mobilní komunikační technologie a služby Mobilní komunikační technologie a služby musí umožnit komunikaci (tj. výměnu dat) mezi jednotlivými technickými prostředky (mobilními zařízeními, servery): kdykoli při požadavku na komunikaci, navíc v režimu on-line, při maximální rychlosti a minimální latenci, ve vymezeném prostoru (místnost, budova, stát, jiný region apod.), tj. nesmí omezovat fyzický pohyb mobilního technického prostředku. Příkladem mobilních komunikačních technologií a služeb je bezdrátové připojení k síti Internet prostřednictvím WWAN (HSPA+, LTE) nebo WLAN (WiFi).

2.3 Mobilní aplikace Za mobilní označíme aplikační programové vybavení, které je možné provozovat na mobilním technickém prostředku. Pokud aplikace vyžaduje komunikaci s jinými technickými prostředky, zařízení pak musí využít mobilní komunikační technologie a služby. Příkladem mobilních aplikací jsou např.: produkty mobilní kanceláře, specializované bankovní, ekonomické či OCR/OBR aplikace apod.

2.4 Charakteristické znaky prostředků mICT Výhody oproti „klasickým“ prostředkům ICT: fyzická mobilita – umožňují fyzický pohyb s technickým prostředkem (zařízením), práci v terénu; uživatel nemusí být přítomen u technického prostředku, technický prostředek „cestuje“ s ním,

52


Soudobé trendy v oblasti prostředků mobilních informačních a komunikačních technologií

komunikační mobilita – přenos dat se může uskutečňovat při fyzickém pohybu mobilního zařízení, nové, specifické způsoby ovládání akcentující mobilitu při jejich používání, dokonalá portabilita, tj. malé rozměry a nízká hmotnost. Mobilní prostředky mají pochopitelně proti těm „klasickým“ také jisté nevýhody: z malých rozměrů plynoucí horší ovladatelnost ve smyslu vytváření obsahu, což je předurčuje zejména pro jeho konzumaci, nižší výpočetní výkon technického prostředku plynoucí z malých rozměrů, nízké hmotnosti zařízení a omezeného zdroje energie, tento nedostatek však lze jistým způsobem kompenzovat prostřednictvím VDI, potřeba mobilního zdroje energie, který je kapacitně omezen a po určitém čase je třeba jej dobít, popřípadě vyměnit, o něco nižší přenosové rychlosti v rámci bezdrátové konektivity, což opět lze prostřednictvím VDI jistým způsobem eliminovat, vyšší bezpečnostní riziko spojené s jejich používáním (možnost ztráty, odcizení, poškození, zneužití apod.).

3. Současný stav prostředků mICT Svět mobilních technologií je jedním z nejdynamičtěji se vyvíjejících odvětví vůbec, čemuž odpovídá i současná situace v této oblasti, a to ať už se jedná o operátory implementované infrastrukturní technologie a na nich postavené služby, tak zejména i o samotná koncová zařízení. Tato zařízení v současnosti disponují výkonnými hardwarovými prostředky, konkrétně čtyřjádrovými, resp. osmijádrovými procesory, velkým množstvím operační paměti (kolem 2GB), značným množstvím úložné kapacity (64GB i více) a především displeji s vysokým rozlišením (Full HD). Tyto, na své rozměry výkonné hardwarové prostředky, však vyžadují stále větší množství energie, přičemž růst kapacity akumulátorů je za použití současných technologií výroby značně limitován. I když výzkum v oblasti vývoje nových, alternativních technologií probíhá již delší dobu, jejich reálné nasazení je zatím relativně v nedohlednu. Například o technologii tzv. palivových článků, která se jeví jako perspektivní, se hovoří již více než deset let (Zadražil, 2001), ovšem reálné produkty zatím byly prezentovány pouze na veletrzích či výstavách, a to pouze ve formě přídavných zařízení nikoli však jako nativní součást prostředků mICT (ENDERLE, 2013). Osobně se domnívám, že se vývoj bude ubírat o něco jiným směrem neboť rozšíření palivových článků v podobě, v jaké byly dosud prezentovány, brání jejich velké rozměry, relativně vysoká cena a fakt, že stále netvoří nativní součást prostředků mICT. Co se mobilních zařízení týče, současnost na jejich trhu, patří právě tzv. chytrým telefonům a zařízením jim příbuzným, jako jsou např. tablety. Zde není ovšem bez zajímavosti, že současnou konstrukcí (rozměry, ergonomie ovládání, velikost displeje, přítomnost operačního systému s možností snadné instalace aplikací) tato zařízení spíše připomínají dnes již takřka zapomenutá PDA resp. MDA (PDA s telefonními funkcemi) než jejich logické předchůdce, tzv. chytré telefony první generace, založené na operačním systému Symbian, které se začaly objevovat v produkčním nasazení již před, více jak deseti lety.


53

Narek Oganesjan

Obrázek 1: Srovnání konstrukce MDA, soudobého chytrého telefonu a tzv. chytrého telefonu první generace. Zdroj: http://www.pdamobile.cz/index.php?ind=catalog&id=91 http://prices.itreviews.com/productinfo/164562/samsung-ativ-s-i8750-silver http://pdadb.net/index.php?m=specs&id=894&c=nokia_9500_communicator Co se operačních systémů těchto zařízení týče, je třeba podotknout, že se vývoj v této oblasti ubíral zcela mimo původní predikce. Zatímco chytré telefony první generace s OS Symbian, kterým byl původně dáván velký potenciál dnes pomalu, ale jistě „dožívají“ a pokus o jejich symbianovou renesanci se nezdařil, ovládly tento trh zcela nové chytré telefony, vybavené operačními systémy Android (současná nejrozšířenější verze 4.0 Ice Cream Sandwich a 4.1/4.2 Jelly Bean) od společnosti Google a iOS (současná verze 6) od společnosti Apple. Operační systém Windows Phone (současná verze 8) od společnosti Microsoft a BlackBerry (současná verze 10) od společnosti Research In Motion (RIM) dnes obdobně jako i v minulosti zaujímají spíše marginální roli. Zde je nutno poznamenat, že to byla právě společnost Apple, která prostřednictvím inovací zhmotněných v podobě chytrého telefonu iPhone a později též tabletu iPad, nastartovala dnešní boom a de facto i standard ve výrobě chytrých mobilních zařízení. (HOLZMAN, 2013) Jak už bylo zmíněno, na trhu mobilních zařízení jsou v současnosti nejrozšířenější přístroje s operačním systémem Android, který představuje otevřenou platformu, tj. je implementován do zařízení různých výrobců, z nichž mezi nejvýznamnější patří společnost Samsung, mezi další pak např. společnosti: HTC, Sony, Motorola, LG a Google. Druhým nejrozšířenějším mobilním operačním systémem je v současnosti iOS, (poslední verze iOS6) společnosti Apple, který tvoří naopak platformu uzavřenou, tj. je implementován výhradně v produktech společnosti Apple, iPhone (poslední model iPhone 5) a iPad, (poslední model iPad Mini). Okrajovým pak zůstává operační systém Windows Phone společnosti Microsoft, která se v současnosti snaží zvětšit svůj tržní podíl strategickou alianci se společností Nokia, jejíž v minulosti úspěšný a dlouho používaný OS Symbian dnes již „dožívá“. Je též třeba zmínit, že krom určitého katalyzátoru v podobě přístroje iPhone, sehrály v procesu masového rozšíření soudobých chytrých mobilních zařízení jistou, neméně významnou roli i další faktory,

54



jako jsou dostupnost levné a rychlé datové konektivity, dostatek aplikací a služeb nabízených třetími stranami a v nepolední řadě i jistá vlna módních trendů.

Obrázek 2: Podíl mobilních operačních systémů na trhu celosvětově za posledních 10 měsíců Zdroj: http://gs.statcounter.com/#mobile_os-ww-monthly-201205-201302

3.1 Typy zařízení V rámci celého portfolia mobilních zařízení lze identifikovat dvě základní kritéria jejich členění, a to podle velikosti (úhlopříčka a rozlišení displeje) a podle v nich implementovaného operačního systému. Z hlediska velikosti můžeme rozlišit dva základní typy zařízení, a to chytrý telefon a tablet. Co se chytrého telefonu týče, velikost úhlopříčky jeho displeje se pohybuje v rozmezí od 3 do 5 palců, u tabletů pak v rozpětí od 7 do 13 palců. Hmotnosti jednotlivých přístrojů jsou závislé především na jejích rozměrech a použitých materiálech. Co se výkonových parametrů týče, jsou na tom, až na rozlišení displeje oba typy zařízení velmi podobně. Odlišnost obou zařízení lze též spatřovat v přítomnosti či absencí telefonních funkcí, přičemž chytré telefony telefonními funkcemi disponují vždy. V poslední době se však začínají objevovat i zařízení, která se rozměry svých displejů nacházení právě na pomezí mezi chytrými telefony a tablety, ale zůstává otázkou, zdali se takováto zařízení na trhu uchytí a případně tak dají tak vznik celé nové kategorii zařízení nebo po neúspěšném pokusu za nedlouho z trhu zmizí. Co se instalovaného operačního systému týče, můžeme rozlišit tři nejrozšířenější skupiny zařízení, a to zařízení s OS Android, iOS, a OS Windows Phone. Krom těchto tří jsou na trhu ještě další operační systémy, které buď již jen „dožívají“ nebo zaujímají zcela nevýznamný tržní podíl. Např. Symbian Belle, BlackBerry či MeeGo.


55

Narek Oganesjan

Obrázek 3: Porovnání velikosti chytrého telefonu a tabletu. Zdroj: http://sunsentinelb2b.wordpress.com/

4. Soudobé trendy 4.1 Post-PC éra S masovým rozvojem používání mobilních zařízení se v poslední době velmi často začíná hovořit o nástupu tzv. post-PC éry, kterou poprvé definovala společnost Apple, konkrétně její CEO Tim Cook. Jednoduše řečeno, post-PC éra spočívá v trendu postupného vytlačování PC (desktopů a notebooků) novými, mobilními zařízeními jakými jsou dnes tablety či chytré telefony a předpoklad je takový, že by PC, v podobě jak je známe dnes, měla v dohledné době nahradit zcela. Tato na první pohled zajímavá a revoluční myšlenka má však několik podstatných nedostatků, z nichž nejmarkantnějším je zejména problematika vytváření obsahu na těchto nových zařízeních, která jsou v současné době určena prakticky výhradně právě k jeho konzumaci, a to jak svou ergonomií ovládání či výkonem, tak i funkční výbavou. V jistém ohledu by se sice mohlo zdát, že tento fakt není až takovou překážkou, jelikož, v závislosti na používaných službách a aplikacích, dle (Fáborský, 2012) okolo 1% domácích uživatelů digitální obsah aktivně vytváří, 9% obsah šíří nebo s ním interaguje a zbylých 90% ho pouze pasivně konzumuje. Zcela odlišná situace ovšem panuje ve sféře korporátních uživatelů, kde je produkce nejrůznějšího digitálního obsahu každodenní rutinní činností. A právě zde má PC, ať už v podobě desktopu či notebooku, stále nezastupitelnou roli, přičemž se zde nejedná pouze samotnou ergonomii ovládání, ale též o mnohem vyšší výkon, velmi rychlou 56



konektivitu a obrovské množství robustních ekonomických aplikací s leta vyvíjenou a customizovanou funkcionalitou, které jsou pro podniky nepostradatelné. Navíc omezené rozpočty dnes znatelně prodlužují životní cykly nakoupených informačních technologií, takže i více jak pět let staré aplikace nebývají ve firmách žádnou výjimkou.

Obrázek 4: Porovnání počtu dodaných zařízení (Desktop / Notebook / Smartphone / Tablet) v období 2005-2015 Zdroj: KPCB (http://blog.mainstreet-apps.com/2013/03/11/what-is-a-mobile-app-andwhy-all-the-hype/) Vezmeme-li v úvahu i tento úhel pohledu, začíná se post-PC éra dle (Zugec, 2011) spíš než jakýsi dlouhodobý trend, jevit jako jakási módní vlna, na které se pak nejvíce „vezou“ zejména domácí uživatelé podléhající módním trendům (tzv. early adopters), kteří stejně tak rychle, jak nové technologie přijímají, tak je i opět opouštějí, aniž by jim skutečně porozuměli. Paradoxem pak zůstává, že právě tito uživatelé, kteří často přijímají a odkládají nové technologie, tak jak jim to módní „slapové jevy“ diktují, potřebují mít svá data bezpečně a z hlediska kompatibility pro potřeby následné migrace dostupně uložena. To v konečném důsledku vede k tomu, že tato jejich módní „oscilace“ probíhá kolem pevného středobodu, kterým není nic jiného než právě PC. Samozřejmě, že relativně rychlá penetrace těchto nových mobilních zařízení do korporátní sféry, a to ať už klasickou formou, tj. plánovaným nákupem IT útvaru nebo formou BYOD, je faktem, který nelze popřít, ani přehlížet. Zcela jistě však v tomto směru nelze hovořit o jednoznačně nastupující post-PC éře v korporátním prostředí. Mnohem vhodnější by zřejmě bylo tuto vývojovou etapu nazvat dle (Zugec, 2011) tzv. PC-plus érou, pro kterou je charakteristické právě používání více různých zařízení uživatelem s ohledem na vhodnost jejich užití, přičemž tato zařízení disponují SYSTÉMOVÁ INTEGRACE 2/2013

57

Narek Oganesjan

společným přístupem k datům (např. pomocí cloudových služeb, resp. osobního cloudu) a velmi snadnou správou. Tento pohled se jeví jako zcela logický, jelikož např. chytrý telefon, který vyniká svou ultra mobilitou, díky níž umožňuje svému uživateli přístup k firemnímu obsahu prakticky kdykoli a odkudkoli, však ani zdaleka nedisponuje výkonem desktopu nebo notebooku, a to už ani nemluvě o ergonomii ovládání v souvislosti se zadáváním dat či jinými způsoby vytváření obsahu. Zde je nutno poznamenat, že právě výše zmíněná problematika nedostatečného výkonu mobilních zařízení dala nový rozměr nástrojům virtualizace, konkrétně pak oblasti VDI (Virtual Dektop Infrastrukture) a v obecné rovině pak podpořila trend přesunu výkonu z koncových zařízení do datacenter (privátních či veřejných), což právě představuje jeden z hlavních hnacích motorů rozvoje cloudových služeb.

4.2 BYOD Bring Your Own Device, je novým trendem v oblasti penetrace mobilních zařízení do korporátního prostředí. Jednoduše řečeno, spočívá v integraci privátních mobilních zařízení, přinesených zaměstnanci do informačního systému zaměstnavatele. Je třeba poznamenat, že na rozdíl od klasického schématu zavádění nových technologií v rámci podnikového informačního systému, kdy o tomto kroku cíleně a plánovaně rozhodne vnitropodnikový IT útvar v součinnosti s vedením a ostatním dotčenými útvary organizace, v tomto případě je tomu jinak. Je to právě tlak vyvíjený ze strany zaměstnanců, který vedení organizace a příslušný IT útvar k tomuto kroku přiměje. Samotný BYOD není dle (Onisick, 2011) až zase tak nový koncept, jak by se mohlo na první pohled zdát, například společnost Cisco již v minulosti umožňovala svým zaměstnancům přinést si svůj notebook a používat ho k práci v rámci firemního prostředí, ovšem nebyla jim v kontextu tohoto modelu poskytována prakticky žádná nebo jen minimální podpora IT útvarem, což se pozitivně odráželo v tom, že tento útvar nebyl zbytečně přetěžován. A právě jedním z negativ dnešního BYOD trendu je dle (Messmer, 2012) přetěžování vnitropodnikových IT útvarů ve smyslu nadužívání technické podpory k privátním mobilním zařízením zaměstnanců. Nemalou roli v tom též sehrává značná diverzita platforem, kterou se tato zařízení vyznačují. V konečném důsledku to pak vede ke zvyšování nákladů spojených se službami vnitropodnikového IT. Výše zmíněná problematika správy těchto zařízení však nepředstavuje zdaleka jediné negativum BYOD trendu. Dalším, neméně závažným je pak dle (Polák, 2012) otázka bezpečnosti, a to nejen z hlediska komplikovanějšího nastavení a správy bezpečnostních politik v organizaci, ale též ve smyslu možného, snadného úniku firemních dat ze zařízení, chráněných vlastnickými právy uživatelů, což v konečném důsledku obnáší další nákladové položky vynaložené v oblasti hospodaření organizace. Zde je též třeba poznamenat, že nákladovou stránku zavedení BYOD zvyšuje i iniciativa zaměstnanců nechat si hradit náklady spojené s užíváním svých privátních zařízení, jako jsou poplatky za telefonické a datové služby, pozáruční servis těchto zařízení apod. Krom již zmíněných negativ je též třeba zmínit jistá pozitiva, která (Klaška, 2012) s sebou tento trend pro organizaci přináší. Jedná se především o úspory spojené s pořízením těchto zařízení a jejich následném vykazování v majetku společnosti, případně i jejich pozdější likvidací. Dalším, jistě nezanedbatelný přínosem BYOD je vyšší flexibilita a mobilita zaměstnanců, což se následně odráží i v celkové efektivitě jimi odváděné práce. Jistým způsobem pak BYOD může zvedat atraktivitu společnosti v očích nově příchozích zaměstnanců. 58



V rámci soudobého BYOD lze též spatřovat jistou nespojitost v nástupu tohoto trendu, který přichází v určitých vlnách, iniciovaných vždy existencí určitého katalyzátoru. Tak např. u první vlny, proběhnuvší před zhruba více než rokem byl jako tento katalyzátor identifikován právě chytrý telefon iPhone společnosti Apple a zajímavé je, že ti, kdo BYOD šíření v rámci tzv. první vlny zejména napomáhali, byli samotní firemní manažeři, jelikož právě iPhone pro ně představoval, přiměřeně sofistikovaný, navíc snadno ovladatelný a dostatečně elegantní nástroj. Další vlna BYOD pak, přichází nyní, a to především s masovějším užíváním tabletů a chytrých telefonů, zejména s implementovaným operačním systémem Android, který se ve verzi 2.3 resp. 4.0 a 4.1/4.2 stal již plně použitelný pro korporátní prostředí. Zajímavé též je, že zde se již, na rozdíl od první vlny, šiřiteli tohoto trendu stávají i samotní řadoví zaměstnanci. Z hlediska predikce budoucího vývoje je v této oblasti velmi složité stanovit nějaký závěr. Zřejmé je, že tento trend bude ještě nějakou dobu pokračovat, ovšem v jaké podobě se s ním za pár let setkáme a pokud vůbec, není v tuto chvíli zcela jasné. Je totiž velmi pravděpodobné, že se může obdobně jako u post-PC jednat jen o určitou módní vlnu na které se více či méně „povezeme“ až do doby než ji přebije vlna jiná.

Obrázek 5: BYOD na vrcholu očekávání Hype křivky společnosti Gartner v horizontu 2 - 5 let. Zdroj: Gartner ( http://www.gartner.com )


59

Narek Oganesjan

4.3 Virtualizace V souvislosti se sílícím trendem penetrace mobilních zařízení do korporátního prostředí a rozšiřováním účelu jejich použití, narážejí jejich uživatelé často na výkonová omezení, kterými jsou tato zařízení limitována. A právě cesta virtualizace, konkrétně formou VDI je jedním ze způsobů jak, relativně elegantně „obejít“ tento určitý nedostatek dnešních mobilních zařízení, navíc za současného rozšíření jejich funkcionality o de facto klasické desktopové prostředí i aplikace. V obecné rovině virtualizace umožňuje, aby na jednom fyzickém serveru či pracovní stanici, tj. na jednom hardware běželo více oddělených serverů či pracovních stanic s vlastním operačním systémem. Fyzický server či pracovní stanice pak každému takovému virtuálnímu serveru zprostředkovává fyzický hardware ve formě virtuálního hardware (procesor, paměť, pevný disk, síťová karta, mechaniky, periferní zařízení apod.). To, že je server či stanice virtualizovaný, však uživatel na první pohled nepozná. Má svůj server či pracovní stanici s hardwarovými prostředky (procesory, paměť a další komponenty), na kterém běží operační systém dle jeho volby, má k němu plný přístup a pracuje s ním tak, jako kdyby tento operační systém běžel na vlastním fyzickém hardware. Virtualizace pak oproti klasickému řešení přináší určité výhody, které se odrážejí zejména ve finančních úsporách, a to jak ve smyslu pořizovacích, tak i provozních nákladů. Tj. cílem v rámci procesu virtualizace je, aby více virtuálních serverů či pracovních stanic společně sdílelo dané fyzické prostředky. V některých případech pak hovoříme o celých virtuálních infrastrukturách, konkrétně např. VDI. A právě v oblasti využití mobilních zařízení v korporátním prostředí ať už v pojetí klasickém či BYOD sehrává VDI zajímavou úlohu, kdy na malém, dokonale mobilním zařízení s omezeným výkonem může být soustředěn výkon a aplikační funkcionalita i několika běžných pracovních stanic. Vše ovšem není až tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je třeba uvědomit si dle (Group, 2011) jaké jsou CSF (Critical Success Factors) pro správné fungování a provozování např. takové VDI. Tím prvním je kvalita síťové infrastruktury (šířka pásma, stabilita, dostupnost), tj. její dimenzování z hlediska rozložení zátěže v čase a rovněž uvědomění si rozdílu v přístupu přes LAN, WAN a VPN a v souvislosti s tím i potřeby optimalizace přenášených dat směrem k uživateli, tak, aby byla zajištěna co nejrychlejší doba odezvy. Dalším je pak doba odezvy datového úložiště, tj. latence při provádění zápisu a čtení dat a samozřejmě též jeho spolehlivost, což je podmíněno jeho správně navrženou a implementovanou architekturou. V neposlední řadě také dostatečné dimenzování výpočetního výkonu, tj. dostupnosti procesorového času a s tím též související nastavení celého prostředí a načasování servisních úloh, které by jej ve směru k uživatelům mohly krátit. Tyto servisní úlohy jako jsou nejrůznější diagnostické testy, jsou důležité pro provádění analýz v reálném čase, na jejichž základě je pak optimalizováno fungování VDI ve směru k uživatelům. Krom profylaktických diagnostických nástrojů iniciovaných událostí automaticky, či periodicky na straně poskytované služby jsou zde i nástroje, které může iniciovat samotný uživatel například přímo ze svého mobilního zařízení, a to v případě vyskytnuvších se problémů. Tyto nástroje pak provedou záznam fungování VDI v daném období ve směru k uživateli a správce VDI má následně možnost tento záznam analyzovat a odhalit zdroj potenciálního problému ve fungování a v případě potřeby pak zjednat nápravu. 60



V souvislosti s využitím VDI v kontextu mobilních zařízení je též třeba poznamenat, že tato nová mobilní zařízení přinášejí nové, specifické způsoby ovládání a používání, které ovšem nejsou vždy, zcela ideální pro ovládání právě virtuálních desktopů. V těchto případech pak stojí za zvážení, zda raději nejít cestou nativních cloudových aplikací, speciálně navržených právě pro provoz na těchto mobilních zařízeních. Cloud (cloud computing) S již zmíněnou penetrací mobilních zařízení do korporátního prostředí, vyvstává stále větší potřeba nativních cloudových aplikací a služeb, které akcentují nové, specifické způsoby ovládání a používání, jenž tato nová zařízení přinášejí. V obecné rovině pak na oblast cloud computingu nepanuje zcela jednotný názor, neboť se jedná o relativně nový trend a tedy neexistuje mnoho dlouhodobých a spolehlivých doporučení ohledně jeho používání. Nezanedbatelnou roli zde samozřejmě sehrává i samotný fakt, že často citlivá data jsou uložena neznámo kde, navíc zpřístupněná přes Internet (SKÁLA, 2012). Mezi jeden ze základních motivů používání cloudu, by mělo patřit snižování nákladů na rutinní IT operace a umožnění firmám investovat více peněz do samotného core byznysu, což ovšem nemusí platit zcela absolutně. Pro některé organizace může přesun do cloudu znamenat přeprogramování podnikových aplikací tak, aby dobře spolupracovaly s cloudovým řešením, s tím dále souvisejí i náklady vynaložené na školení a změny bezpečnostních politik. Zde pak hovoříme o tzv. migračních nákladech. Je třeba též zmínit, že cloudová (SaaS) řešení nabízí zatím jen znatelně menší funkcionalitu v porovnání s klasickými desktopovými aplikacemi, navíc stabilita těchto online aplikací je pak krom jiného velmi závislá na kvalitě internetové konektivity. V některých případech může nastat i situace, kdy je poskytovatel cloud computingu podřízen jiné jurisdikci než jeho uživatel, z čehož pak mohou plynout další problémy (DONÁT, 2011). Stále rostoucí poptávka po cloudových službách spolu s příchodem trendu BYOD, se dle (M2, 2012) začíná v poslední době odrážet v podobě vzniku tzv. osobních cloudů, tj. cloudů, které si zaměstnanci do organizace „přinášejí“ spolu se svým mobilním zařízením. V této souvislosti se též začíná hovořit o tzv. BYOC (Bring Your Own Cloud). To zcela logicky vede i ke vzniku tzv. osobního cloudu, tj. cloudu, který obsahuje veškerá data a aplikace, tak, aby tím byla v rámci BYOD/C poskytnuta co největší podpora danému uživateli, samozřejmě při zachování uživatelské jednoduchosti a flexibility. S podporou osobního cloudu úzce souvisí právě zaměření komunikačních služeb, aplikací a síťové infrastruktury především na potřeby zaměstnanců, a ne jen na jejich samotná mobilní zařízení. Samozřejmě, na druhé straně by i konkrétní cloudové aplikace měly být dostupné pro všechny typy v organizaci používaných mobilních zařízení, tak aby uživatel mezi těmito zařízeními nemusel neustále „přepínat“. Co se bezpečnosti osobního cloudu týče je tomu do jisté míry obdobně jako u cloudových služeb obecně, nicméně se zde navíc též prolínají rizika spojená s BYOD. Co se infrastrukturních požadavků týče, osobní cloud vyžaduje v organizaci implementaci tzv. inteligentních sítí (AFN), které pak dokáží rozpoznat různé typy přenosů, zařízení a uživatelů a na základě toho následně řídit priority v síťovém provozu. Na druhé straně pak příchod osobního cloudu znamená, že každý uživatel může mít nyní neustále dostupnou, plně škálovatelnou a v podstatě téměř neomezenou sadu prostředků pro své pracovní činnosti. Uživatelé pak mohou i do jisté míry sami rozhodovat o službách, aplikacích a obsahu, který budou mít


61

Narek Oganesjan

k dispozici, což v ideálním případě vede k posílení jejich samostatnosti i pracovních schopností a tím i potažmo k větší flexibilitě a výkonnosti organizace jako celku.

Obrázek 6: Mobile Cloud Cube. Zdroj: http://www.purposefulclouds.com/home/Cloud-Resources/cube

4.4 Rozvoj broadband konektivity Zatím, co první, zcela analogové generace mobilních sítí, vznikající od poloviny 80. let jako například NMT (Nordic Mobile Telephony), nebo americká AMPS (Advanced Mobile Phone System) si o datových přenosech mohly v podstatě jen nechat zdát, tak již s příchodem druhé generace tzv. celulárních mobilních sítí v první polovině 90. let, jako např. GSM (Global System for Mobile Communications), D-AMPS nebo Digital TDM začaly mobilní datové přenosy nabývat na reálné podobě. Samozřejmě se tehdy nejednalo ani na tu dobu o závratné rychlosti, běžná šířka pásma přenosu dat, se 62



tehdy pohybovala okolo dnes úsměvné rychlostí 9,6 kb/s. Nicméně běžně komerčně dostupné a v korporátním prostředí poměrně hojně využívané datové přenosy tu byly. O poznání zajímavější situace nastala dle [MMINET] s příchodem generace 2.5 a 2.75, kdy hlavním rozdílem oproti sítím 2G bylo přidání bloků pro paketový přenos dat, což představovalo rozšíření o technologii GPRS (General Packet Radio Services), která tak přinesla do prostředí mobilních systémů IP protokol s přímým standardizovaným připojením k Internetu, s teoretickou rychlostí až 192 kb/s. Ještě o krok dál pak byla technologie EDGE (Enhanced Data For GSM Evolution), označovaná také jako generace 2.75, která představovala konečný vývojový stupeň datových komunikací v rámci standardu GSM. Rychlosti datových přenosů se u této technologie pohybovaly okolo 384 kb/s a na jistý čas se staly určitou „záplatou“ pro provozovatele GSM sítí bez licence na sítě třetí generace. Nutno též podotknout, že technologie GPRS a EDGE slouží v sítích současných operátorů dodnes, především jako alternativa v lokalitách s absencí pokrytí sítěmi 3G nebo pokročilejšími. S nástupem mobilních sítí třetí generace pak již hovoříme o vysokorychlostním přenosu dat okolo 2Mb/s, např. založeném na UMTS (Universal Mobile Telecommunications System). Mnohem zajímavější rychlosti přenosu dat však přinesly vylepšení v podobě implementovaných technologií HSDPA (High-Speed Downlink Packet Access) a HSUPA (High-Speed Uplink Packet Access), někdy též označované jako generace 3.5 a 3.75, které pak přinesly rychlosti okolo 14,4 Mb/s (downlink), resp. 1,4Mb/ (uplink), což v podstatě i odráží aktuální stav, především v ČR. Samozřejmě to, ale ani zdaleka neznamená, že je těmito rychlostmi možno přenášet data v rámci celé sítě daného operátora neboť procentuální pokrytí technologiemi HSDPA resp. HSUPA bývá relativně malé. V současné době probíhá v sítích mnoha mobilních operátorů implementace LTE (3GPP Long Term Evolution), tj. technologie určené pro vysokorychlostní přístup k Internetu v mobilních sítích. Formálně jde však stále o technologii spadající do standardu 3G, přičemž teprve její následovník LTE Advanced by měl představovat již plnohodnotné 4G řešení, tj. i hlasové služby by zde měly být kompletně realizovány po IP. Teoretická rychlost v těchto sítích by pak měla být až 172,8 (downlink) Mb/s resp. odesílání 57,6 Mb/s (uplink). LTE se v komerčním provozu nyní nacházejí např. v severských zemích či Estonsku, přičemž pokryty jsou zatím jen hustě osídlené oblasti. V USA je pak používání LTE předmětem zkoumání úřadů, neboť dle americké armády mohou vysílače firmy LightSquared rušit GPS navigaci, která pracuje v sousedícím pásmu. Zde je vhodné zmínit, že 12. června 2012 spustila společnost Telefónica Czech Republic komerční provoz LTE i v ČR, a to konkrétně v obci Jesenice u Prahy a za nedlouho po něm i společnost T-mobile v Mladé Boleslavi.


63

Narek Oganesjan

Obrázek 7: Mapa pokrytí LTE Telefónica O2 Zdroj: http://www.o2.cz

Obrázek 8: Mapa pokrytí LTE T-Mobile Zdroj: http://www.t-mobile.cz 64



Jistou překážku v masovějším nasazování LTE v České republice pak může představovat zrušení aukce mobilních kmitočtů národním regulátorem (ČTÚ). Tento krok byl poněkud diskutabilně zdůvodněn předsedou ČTÚ Pavlem Dvořákem tím, že příliš vysoká cena, na kterou se aukce vyšplhala, by se následně negativně promítla do koncových cen služeb mobilních operátorů. (PETERKA, 2013) Ať tak či tak, tento fakt s největší pravděpodobností oddálí plošné spuštění sítí LTE v řádu měsíců. Na tomto místě je též vhodné zmínit, že dle (ZANDL, 2012) ne vždy uživatelé mobilních datových služeb touží jen po stále větších rychlostech přístupu k Internetu od daného operátora, tak, jak by se na první pohled mohlo zdát. Velká většina uživatelů naopak, s dnešními způsoby přístupu k mobilnímu Internetu v podobě 3G a HSPA+, alespoň co se rychlosti týče, bohatě vystačí. To co je však trápí je uplatňování FUP mobilními operátory a také nedostatečná geografická dostupnost současných mobilních broadbandových technologií, tj. jejich pokrytí. Důvod lze spatřovat právě v neochotě mobilních operátorů investovat do rozšíření infrastruktury stávající mobilní sítě v rámci dané technologie. Naproti tomu spuštění technologie nové, umožňující rychlejší přístup k Internetu, byť pouze pár tisícům uživatelů a často spočívající jen v upgradu firmware BTS, avšak přitahující značnou mediální pozornost, je pro ně alternativou daleko zajímavější než investovat značné prostředky do něčeho, co už je považováno za samozřejmé, a to jak z pohledu zákazníka, tak i ze strany konkurence.

5. Závěrem Mobilní informační a komunikační technologie prošly již relativně dlouhou etapou vývoje, který byl v mnoha ohledech často jen velmi obtížně predikovatelný. S příchodem zcela nových prostředků mobilních informačních a komunikačních technologií, zejména pak koncových zařízení, která s sebou přinesla pro tuto oblast nové vlastnosti, jako jsou způsob jejich ovládání, zobrazovací možnosti, výkon, široké spektrum konektivity a s tím související, nebývalý rozsah jejich funkcionality došlo k jejich masovému rozšíření a nasazovaní v nejrůznějších oblastech lidského konání. A právě penetrace těchto technologií do nejrůznějších oblastí lidské činnosti, zejména pak v kontextu podnikového prostředí, dává nový rozměr i technologiím jiným, s nimi souvisejících, což s sebou v konečném důsledku přináší jistý posunu paradigmatu ve smyslu nahlíženi na tyto technologie a možnosti i způsoby jejich dalšího využití.

Použitá literatura Burns, C., 2012: Everything in the Cloud. Network World [online]. [cit. 2012-12-20]. ISSN 08877661 Donát, J., 2011: Právní aspekty cloud computingu. 7/8 2011, Systemonline.cz [cit. 2013-04-30]. Dostupné z: http://www.systemonline.cz/virtualizace/pravni-aspektycloud-computingu.htm Enderle, P., 2013: Nectar Mobile Power: Palivové články přicházejí [CES]: [online]. 12.1.2013, Mobilmania.cz [cit. 2013-04-25]. Dostupné z: http://www.mobilmania.cz/clanky/nectar-mobile-power-palivove-clanky-prichazejices/sc-3-a-1322621/default.aspx


65

Narek Oganesjan

Fáborský, J., 2012: Internet Marketing Manager: Workshop o Twitteru a Facebooku [online]. [cit. 2012-12-20]. Dostupné z: http://www.michaljanik.cz/workshop-facebooktwitter Gála, L., Pour, J., Toman, P., 2006: Podniková informatika, Grada Publishing, Praha. ISBN 80-247-1278-4 Group of Authors, 2011: Best Practices for Maximizing VDI Success. Network World [online]. [cit. 2012-12-20]. ISSN 08877661 Hammer, M., Champy, J., 1995: Reengineering – radikální proměna firmy, Manifest revoluce v podnikání. Management Press, Praha. ISBN 80-85603-73-X Holzman, O., 2013. Těšíme se na české LTE [online]. 28.3.2013, Jablickar.cz [cit. 2013-04-25]. Dostupné z: http://jablickar.cz/apple-a-revoluce-ne-staci-inovovat/ Klaška, L., 2012: BYOD mění způsob, jak pracujeme. Svět sítí [online]. 25. června 2012 [cit. 2012-12-20]. Dostupné z: http://www.svetsiti.cz/clanek.asp?cid=BYOD-menizpusob-jak-pracujeme-2562012 M2 Presswire, 2012: The Rise of the Personal Cloud BYOD Accelerates Consumers' Appetite for Bring Your Own Cloud (BYOC) Messmer, E., 2012: BYOD Early Adopters Cite Sticker Shock. Network World [online], 17. července 2012 [cit. 2012-12-20]. ISSN 08877661 Peterka, J., 2013: ČTÚ zrušil aukci na mobilní kmitočty. 8. března 2013, Lupa.cz [cit. 2013-3-23]. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/ctu-zrusil-aukci-na-mobilnikmitocty/ ISSN 1213-0702 Onisick, J., 2011: BYOD - Bring Your Own Disaster. Network Computing [online]. [cit: 2012-12-20] Polák, P., 2012: Bezpečnost tabletů a smartphonů v podnikovém prostředí. Softec. Skála, D., 2012: Bezpečnost dat v cloudu. 26.7.2012, Workline.cz [cit. 2013-04-30]. Dostupné z: http://www.workline.cz/clanky/bezpecnost-dat-v-cloudu.aspx WIKI. Wikipedia, The Free Encyclopedia. Wikimedia Foundation, Inc. [online]. [cit: 2012-12-20]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/ Zadražil, L., 2001: Motorola: Palivové články pro mobily jsou na dosah [online]. 8.10.2001, Mobil.cz [cit. 2013-04-25]. Dostupné z: http://mobil.idnes.cz/motorolapalivove-clanky-pro-mobily-jsou-na-dosah-fv6/mob_tech.aspx?c=A011007_0042025_mob_ceny Zandl, P., 2012: Těšíme se na české LTE [online]. 19.6.2012, Lupa.cz [cit. 2012-1220]. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/tesime-se-na-ceske-lte/ ISSN 1213-0702 Zugec, M., 2012: Blíží se konec éry PC? [online]. [cit. 2012-12-20]. Dostupné z: http://www.systemonline.cz/virtualizace/blizi-se-konec-ery-pc.htm

JEL: L86, O33

66


Soudobé trendy v oblasti prostředků mobilních informačních a komunikačních technologií

Recommend Documents