Soudců 14 Samsonova svatba O. Úvod Milí Kristovi přátelé, na minulé bohoslužbě jsme mluvili o Gedeonovi. V našem cyklu o Soudcích jsme nejprve mluvili o Debóře a Bárakovi, kteří porazili Kenaance. Bůh si povolává zvláštní postavu – tzv. soudce, který uposlechne Boží slovo a zachrání Izrael před nepřítelem. Na něj navazující příběh o Gedeonovi byl v základní charakteristice stejný, v některých rysech ale odlišný. Gedeon měl námitky proti Božímu povolání. Boží posel ale nesrazil Gedeona na kolena, ale jeho námitky vyslechl a přitakal jim. Pak Gedeona v jeho síle povolal k boji. Příběh měl ilustrovat, jak lidská odvaha dokáže spolu s Boží mocí porazit nepřátele. Šlo o lidskou sílu vzdoru proti bezpráví a zlu. Nepřítelem byli Midjánci. V dnešním zamyšlení bude řeč o jiném historickém nepříteli Izraele. Tímto nepřítelem jsou Pelištejci. Nebude řeč o lidské síle, ale o Boží síle. Tato nadpřirozená síla je dána člověku, aby s ní porazil nepřítele. Už jste pochopili, že se jedná o Samsona, navíc je to všude napsáno. Samson se dokonce utká se lvem a nakonec Bohem darovanou silou zboří pohanský chrám s mnoha Pelištejci. Co je na tomto příběhu zvláštní... Bůh si připravuje svého soudce ještě před jeho narozením. Rodiče Samsona, stejně jako rodiče Ježíše nebo Jana Křtitele, dostanou na srozuměnou, že nepůjde o obyčejné dítě. Jejich dítě bude zachráncem Božího lidu. Je to úžasné starozákonní dvojče novozákonního příběhu o Ježíšovi. V obou příbězích vystupuje Boží posel, který se nejprve ukazuje ženě, mamince dítěte. Pak se ukazuje a mluví i s otcem. Rodiče v obou případech uposlechnou Božího slova. Toto dítě má zvláštní rysy. Samson je tzv. Nazír, což značí zvláštní Boží vyvolení. Stejně tak je to s Ježíšem. Ten se má stát Mesijášem, tedy zvláštního druhu králem. Proto do značné míry můžeme tento starozákonní portrét Samsona chápat jako předstupeň toho Ježíšova. Napadlo mě ještě jiné srovnání. V kinech běží v současné době krásná pohádka. Kdo jste viděli pohádku Na vlásku? Princezna byla unesena čarodějnicí. Její rodiče ji oplakávali a každý rok vypouštěly lampiony a nechaly ji hledat široko daleko, ale nemohly ji nalézt. Princezna měla krásné a zářivé dlouhé vlasy, které měly léčivé schopnosti. Nakonec své vlasy a jejich obdivuhodnou sílu ztratila. Její slzy ale probudily v život jejího přítele. Pokud jste pohádku neviděli, velmi ji doporučuji.
Náš dnešní příběh má s touto pohádkou zajímavou spojitost. Uhodnete, že to jsou vlasy. Tyto nestříhané vlasy jsou symbolem vyšší moci. Kdyby se ostříhaly, moc by zmizela. Samson i princezna nakonec o vlasy přijdou. V Samsonově případě je to porušením Nazírského slibu a za toto porušení si může sám. Z lidské stránky má Samson závažnou slabinu. Tou je jeho vášnivý sklon nebo touha po dělání si toho, co on sám vidí za správné. Toho, co se jemu zrovna zlíbí. Chybí mu sebeovládání a vnitřní disciplína. Jde o převrácenou lidskou vášeň. Je to touha po ženách. To se v textu projevuje slovní hříčkou: v jeho očích... V jeho očích byla ta pravá. Pro svou zvrácenou vášeň nebo chcete-li apetit, je schopen obětovat i vztah s Hospodinem. Boží slib či smlouvu od narození jako Nazír nosí na své hlavě. Symbolem smlouvy jsou dlouhé vlasy. Slib je vázán i na konkrétní rituální předpisy o čistotě. Nesmí se např. dotýkat mrtvých zvířat a samozřejmě ani uzavírat sňatek s cizinkou, to ale nesmí žádný Izraelec. Pro nás je tedy zajímavé na příběhu sledovat jak zvládne bojovat s pokušením. Jak ale uvidíme, na rozdíl od Ježíše na poušti, on hoví svým vášním. Nakonec podlehne a má to katastrofální následky. Všechny příběhy o soudcích začínají stejně: Izraelci se dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích, proto je Hospodin vydal... v tomto případě na nejdelší dobu, na 40 let, do rukou jejich nepřátel, Pelištejců. Tito nepřátelé jsou odvěcí rivalové Izraele. Od jejich názvu se snad dá jazykově odvodit i název Palestina. Jestli je to možné i historicky, to přenechám odborníkům. Tento středomořský národ, jak se nazývali, přišel do oblasti dnešní Palestiny ještě před Exodem Izraele, tedy někdy v 15. stol. př. Kr. Porazil Egypťany a uzavřel s nimi smlouvu. Tato smlouva jim garantovala trvalou existenci na území Izraele. Pelištejci nebo Filištíni byly svazem městských států, kteří technologicky, společensky a vojensky předčily vznikající Izraelské společenství. Pro Izrael jak v době soudců, tak později v dobách vznikajícího království, představovaly Pelištejci významnou hrozbu. Vraťme se ale od dějin Izraele zpět k příběhu: Izraelci naopak dělali to, co je dobré v jejich vlastních očích. Izraelci měli a to platí stejnou měrou pro nás, máme neustále potřebu dělat to, co je dobré v našich očích. Ale často nehledíme na to, co je dobré v Božích očích. Neustálá tendence člověka k modlářství a utíkání od Boha nás svazuje. Příběh o Samsonovi je proto varováním pro nás a zároveň z něj můžeme načerpat moudré poučení i dnes.
A. Samson chce krásnou Pelištejku 1 Samson sestoupil do Timnaty a spatřil v Timnatě ženu z pelištejských dcer. O Samsonových nezřízených choutkách jsme již mluvili dříve. Zrak je pro muže častým podnětem k pokušení. Zvláště když jde o krásnou ženu. Bible vidí krásu ženy rozhodně pozitivně. Vzpomeňme na píseň písní. Na druhou stranu si je ale velmi dobře vědoma zničující žádosti oka. To je velmi zřetelné ve slovech Ježíše v kázání na hoře. V Samsonově záznamu tento moment vidíme hned několikrát. Ruku v ruce s tímto pokušením jde i lidský hřích. Viděli jsme, jak snadno se Samson zamiloval a jak snadno pojal novou ženu. Můžeme snad tvrdit, že promiskuita a nestálost rozhodně patří k typickým rysům lidí, kteří neovládají své nezřízené touhy a Bible je zřetelně označuje za hřích, který má katastrofální následky. Zde uvidíme, jak Samsona stojí jeho čest, tuto ženu a jejího otce připraví o život a později s jinou ženou Samson ztratí svou Bohem darovanou sílu a dokonce i svůj vlastní život. 2 Když se vrátil, sdělil svému otci a matce: "V Timnatě jsem spatřil ženu z pelištejských dcer. Nuže, vezměte mi ji za ženu!" 3 Ale otec s matkou mu bránili: "Což není žádná mezi dcerami tvých bratří a všeho mého lidu, že si jdeš pro ženu mezi pelištejské neobřezance?" Rodiče jsou si samozřejmě vědomi zákazu smíšených sňatků v Písmu (Dt 7,3-4). Písmo nás varuje, že by smíšený sňatek odváděl k modloslužbě. Ze zkušenosti víme, že smíšené sňatky až na nepříliš časté výjimky nepředstavují skvělé řešení. Často dochází k ochladnutí víry člověka. Mnohokrát má velmi bolestivé konce. Co je ale nejdůležitější, Bohu se hnusí, jak o tom čteme u Mojžíše.
Skutečnost, že se běžně praktikují, není žádnou novinkou a samozřejmě ani ospravedlněním jejich praxe. Tomu bylo již za dob soudců a ještě mnohem dříve. Neblahé následky mají ale v každé době. Samsonovy rodiče varují svého syna, ten ale tvrdohlavě trvá na uskutečnění své vášně a do hříchu zatahuje své rodiče. V této době bylo samozřejmě normální, že sňatky byly domluvené rodiči. Nezvyklé zde ale je, že si Samson vybírá svou ženu sám, jak je to i dnes. Samson však svému otci odpověděl: "Vezmi pro mne tuto, protože to je v mých očích ta pravá!" Tento refrén se v textu stále opakuje. Izraelci dělali to, co viděli ve svých očích za správné. Samson si vybírá ženu, která je v jeho očích ta pravá. Jde tedy o sobeckou a do sebe zahleděnou choutku. Autor textu tuto vášeň sice zeslabuje. Zdá se, že dokonce ospravedlňuje ve čtvrtém verši. Nevěřím však tomu, že toto je cesta Božího povolání. Spíše jde o hřích člověka. Bůh se ale nedá lidským hříchem zmást a ukazuje se v celém příběhu jako naprosto svrchovaný. Je Pánem dějin a může si použít dokonce i lidskou slabost ke své oslavě. Vždyť Božím záměrem je zachránit Izraelce. Pokud si k tomu může použít nečistý svazek, je to jenom důkaz Božího milosrdenství a obrovské velkomyslnosti a dobroty. 4 Otec s matkou netušili, že je to od Hospodina, že hledá záminku proti Pelištejcům; toho času totiž vládli nad Izraelem Pelištejci. V textu je totiž patrné, že Izraelci jsou již po dlouhou dobu pod nadvládou tyrana. Tento tyran je mnohem silnější. Má v rukou mnohem vyspělejší zbraně a i když není početně tak silný, velmi využívá nejednotnosti Izraelců. Je třeba najít člověka, který s tím něco udělá. Tímto člověkem je Samson. Navzdory jeho nedokonalému charakteru si jej Bůh použije. Ještě jako větší provokaci můžu uvést, že je Samson uveden v soupisu hrdinů víry ve dvanácté kapitole listu Židům.
Je to pro nás jen povzbuzující, že si Bůh používá nedokonalé lidi a je větší než naše slabosti. Proto když slyšíme z lidských úst, že nejsem na službu Bohu připravený nebo připravená, musíme konstatovat. To žádný člověk. Dokonce ti nejslavnější bibličtí hrdinové byli lidé se vším všudy. A právě ty si Pán Bůh ve svém obrovském milosrdenství používal a dál používá. B. Samsonovo setkání se lvem Druhá scéna, na kterou se dnes zaměříme je slavné utkání Samsona se lvem. To ale kromě Samsonovy bohatýrské síly z Boží milosti ukáže jeho neuvěřitelně nenapravitelnou vášeň. Ta se neprojevuje jen sexuální touhou, ale i v oblasti jídla. 5 I sestoupil Samson s otcem a matkou do Timnaty. Když přišli k timnatským vinicím, vyskočil náhle proti němu řvoucí mladý lev. Je legrační a autor to tak snad i zamýšlel, že právě v tomto slavnostním okamžiku zasahuje jako deus ex machina, bůh ze stroje, přírodní jev. Samson a jeho rodiče si to štrádovali do Pelištejského města Timny. To leží asi 5 km od města Zora, na území pokolení Juda. Je jasné, že žena, do které se zamiloval nebyla chudá. Rozhodně tak jako její krása, její kraj byl úrodný vinnou révou. Na cestě byli ale další poutníci. V této době bylo běžné, že oblast obývali lvi. Zvláštní okolnosti zřejmě během období sucha zahnaly zvířata výše do hor. Samson si šel pravděpodobně odskočit a při vykonávání své potřeby byl zaskočen lvem. Na rozdíl od Saula, na kterého David v jeskyni počkal, až vykoná svou potřebu, lev zřejmě nečekal. 6 Tu se ho zmocnil duch Hospodinův, že jej holýma rukama roztrhl jako kůzle. Otci ani matce nepověděl, co udělal. Dokážu si představit, že Samson byl pěkně zuřivý, zvláště když jej hladový a chtivý lev nemohl ani nechat vykonat svou potřebu. Koho by to nenaštvalo, že? Ale tato zuřivost a síla nebyla jen lidská. Čteme, že sám Bůh se zmocnil Samsona. Duch Svatý naplnil Samsona obrovskou nadpřirozenou silou, že snadno lva porazil. Obraz, který je použitý je asi přehnaný, ale ilustruje, že není normální, aby člověk holýma rukama zabil rozvášněné zvíře.
Co nás ale překvapuje? Je to skutečnost, že o této historce nepověděl svým rodičům. Proč? Text o tom mlčí. Ale uvidíme, že to má v příběhu později významnou úlohu. 7 Pak sestoupil dolů, aby se domluvil s tou ženou; v Samsonových očích to byla ta pravá. V textu se opět ozývá, že v Samsonových očích to byla ta pravá. Tedy nešlo mu o Boží vůli. Člověk má neustálou tendenci se řídit tím, co sám chce. Vidíme to již na malých dětech. Ty chtějí často to, co pro ně není dobré. Maminko, kup mi zmrzlinu. Maminko, chci. Já to chci. Já chci čokoládu. Když rodič vyhoví, díte chce další. Když nevyhoví, děcko se dá do křiku. Samsonovi vůbec nešlo o Boží slávu. Nevěřím, že to vše jen dělal pro to, aby zabil co nejvíce Izraelských nepřátel, jak se nám snažil podsunout vypravěč na začátku. O Samsonových intencích máme v textu dostatek jiných signálů. 8 Když opět za čas šel, aby si ji vzal, odbočil podívat se na zabitého lva. A hle, ve lví zdechlině bylo včelstvo a med. Toto je jeden z těch signálů. Kdyby chtěl vyvýšit Boha, snad by se o epizodě dozvěděli jeho rodiče a všem by bylo jasné, že nemohl lva zabít holýma rukama jen z vlastní síly. Samsonovi ale nešlo o Boží slávu. Šlo mu o vyvýšení sebe a o vlastní choutky. Proč šel vlastně ke zdechlině lva? Možná mu to vrtalo hlavou, jak je silný... Možná přemýšlel nad svým životem a nad svým povoláním. Nevíme, co mu šlo hlavou. Z textu ale vyplývá, že moc prozíravý nebyl. Stejně jako měl hodně síly, měl i hodně vysokou hladinu testosteronu a velkou chuť k jídlu. Každopádně se stala zvláštní věc. V kostře zabitého lva se uhnízdily divoké včely. Ty obvykle sídlily ve skalních rozsedlinách, jeskyních, dutých stromech a často i v hustém podrostu. Zde se usadily na opravdu zvláštním místě. Med byl velmi důležitým artiklem k obchodu. Zároveň upečený chléb v domácnostech se mazal medem. Zajímavé také je, že med je symbolem požehnání – tedy zaslíbené země – země mlékem a medem a strdím oplývající.
Na druhou stranu je symbolem modloslužby. V té se med používal jako oběť zemřelým a božstvům smrti. Proto se nesměl používat v Izraelských obětech. Jen k jídlu. Význam je tedy dvojznačný. To nás upozorňuje také na moment pokušení Samsona. Dnes jsme četli v novém zákoně o pokušení Ježíše na poušti. Ježíš boj s pokušením vyhrál. Samson ale nikoliv. Ten mu zcela podlehl. 9 Nabral si jej do hrsti a cestou jej jedl. Zašel k otci a matce a dal i jim, aby jedli; ale nepověděl jim, že med vybral ze lví zdechliny. Jak jsme již řekli, med byl velmi vítanou komoditou. Kromě slazení se používal i v lékařství, kosmetice a konzervování. Samson nemohl odolat. Snad bychom mohli situaci přirovnat k Ezauovi, který za trochu čočky prodal své prvorozenství Jákobovi. Samson si pro svou žádost asi ani neuvědomil, že porušuje svůj nazírský slib Hospodinu, když se dotýká zdechliny. Zdá se, že takové jednání by nebylo košer ani pro jeho rodiče. Tak se o původu medu radši ani nezmínil. Přinesl pochoutku a šlo se na věc. Snad bychom mohli s nadsázkou říct, že Samson vymyslel fastfoodové stravování. Některé překlady pregnantně uvádějí, že jedl jídlo za pochodu. Se svou nenasytností ani nemohl počkat na rodiče. Nešlo sice o hamburger, ale o med v tygrburgeru, tedy ve lvím mase, mňam. C. Samsonova hádanka 10 I sestoupil jeho otec k té ženě a Samson tam uspořádal hostinu, jak to mládenci dělávali. 11 Jakmile ho uviděli, vybrali třicet družbů, aby byli s ním. Úlohou Samsona v tomto sňatku bylo uspořádat hostinu. Tohoto úkolu se zhostil výtečně. Je jen podezřelé, kolik měl družbů. Zdá se, že mu rodiče jeho nastávající příliš nedůvěřovaly a raději si chtěli sňatek pojistit. V poznámce k Jeruzalémské bibli je roztomilý komentář. Šlo o typ manželství doložený ve východních právech a u Arabů. Samson uzavírá sňatek, při kterém manžel nebydlí společně se svou ženou. Přichází ji navštěvovat a nosí ji dárky. Líbilo by se vám takové manželství dnes, milé sestry?
Zdá se, že na svatbu nepřivedli požadované mládence, ale zato opatřili klan ženy. Tedy klan jeho nastávající byl poměrně široký. Tato zvláštní praktika vytváří i zápletku děje. 12 Samson jim řekl: "Chci vám dát hádanku. Jestli mi ji dokážete za sedm dní hostiny rozluštit a uhodnete její smysl, dám vám třicet košil a třicatery sváteční šaty. 13 Jestli mi ji však nebudete moci rozluštit, dáte vy mně třicet košil a třicatery sváteční šaty." Souhlasili s ním: "Dej nám svou hádanku, ať si ji poslechneme." Velmi by mě zajímalo, co asi šlo Samsonovi hlavou, když dává tuto hádanku. Zde můžeme krásně a názorně vidět, že sázet se není dobrý nápad. Je to hodně drahý koníček a zábava a nakonec má pro všechny velmi tragické následky. Pokud bychom byli přejní, mohli bychom v tomto kousku spatřit snahu zajistit 30 družbů. Na to ale Samson neměl. Musel by košile obstarat jiným způsobem. Není dobré se sázet, zvláště, když ani nemám na splacení dluhu. Můžeme vidět, jaký je jeho charakter. Rozhodně nesvědčí o stálosti a vyrovnanosti. Člověk jen žasne, jaký že to byl soudce. 14 Řekl jim tedy: "Ze žrouta vyšel pokrm, ze siláka vyšla sladkost." Tady se navíc zdá, že je mu líto, že se o svůj neuvěřitelný příběh se lvem při vykonávání potřeby v horách chce někomu svěřit, ale neví, komu může vlastně věřit, tak jej promítne zvláštním způsobem do hádanky. 15 Po tři dny nebyli s to hádanku rozluštit. Sedmého dne navedli Samsonovu ženu: "Přemluv svého muže, ať nám hádanku prozradí! Jinak tě i s domem tvého otce upálíme. To jste nás sem pozvali, abyste nás obrali?"
Pelištejci ale nebyli příliš kreativní a na nic nepřišli. Co jim ale chybělo na představivosti v hádankách, to jim rozhodně nechybělo na kreativitě ve vyhrožování. Zvláště když šlo o hromadu drahých šatů. Je to až překvapivé, co jsou lidé schopni udělat pro výhru nebo pro peníze. To nás ale právě dnes nepřekvapí. Jde o klasický případ vyhrožování. Pelištejci to se svou hrozbou mysleli docela vážně, to uvidíme za moment. 16 I vyčítala ta žena s pláčem Samsonovi: "Chováš vůči mně jenom nenávist, nemáš mě rád! Dals hádanku synům mého lidu a neprozradil jsi mi ji." Odpověděl jí: "Ani svému otci a své matce jsem ji neprozradil, a tobě bych ji měl prozradit?" 17 Ale ona na něj s pláčem naléhala po celých sedm dní hostiny, že jí to sedmého dne prozradil. Tolik ho obtěžovala. A ona prozradila hádanku synům svého lidu. Je vidět, že lsti měla Pelištejka dost. Samson se sice nechce jen tak dát přemluvit. Je ale vidět, že ženská vynalézavost, strach ze smrti a její dotěrné otravování udělá své. Vzhledem k oblasti, kde se město Timna nachází, můžeme i pochybovat, zda byla Pelištejka skutečně čistokrevnou. Třeba měla částečně židovské kořeny. Možná že mělo vyhrožování i nějaký rasový či etnický podtext. V 16. kapitole vidíme zajímavou obdobu tohoto otravování. V textu doslova stojí – otravovala ho až ke smrti. Je vidět, že si uměl dobře vybrat ženu. Přísloví dobře radí mužům. Hádavá žena je horší než zatékající střecha v domě. Totéž platí i o mužích, abych nebyl nefér vůči ženám. Samson také nebyl ideální manžel. Právě naopak. Říkám si, kolik starostí by si ušetřil, kdyby se tak hloupě nezavázal sázkou a z hlouposti nezadal hádanku. 18 Sedmého dne, ještě před západem slunce, mu řekli mužové města: "Co je sladší než med, co je silnější než lev?" V tomto verši je použito zajímavé slovo, kterému překladatelé nerozumí, tak jej pokaždé překládají různě. Některé překlady čtou před tím, než šel do postele (myslí se s Pelištejkou), což je krásná ironie.
Byla to Samsonova sexuální touha, která jej vedla k tomuto smíšenému sňatku a byla to ženská krása a dotěrnost, které vydíráním donutily manžela vyzradit tajemství své ženě. Pelištejští družbové odpovídají na hádanku hádankou. Nejsmutnější na celé záležitosti je, že ani prozrazené tajemství nevypovídá nic o tom, co se vlastně ve skutečnosti stalo. Hádanka je nadále ukryta v náznacích. To ale stačí k tomu, aby se Samson dostal do potíží. Odpověděl jim: "Kdybyste neorali mou jalovicí, moji hádanku byste neuhodli." Hrdina sarkasticky odpovídá pošklebkem a je otráven nepoctivostí řešitelů. Není ale co naplat, musí nějak zaplatit dluh a splnit slib, ke kterému se uvázal. Teď následuje zvláštní moment, který se také v příběhu neustále objevuje. Když kulminuje lidský hřích, objevuje se Boží milost. Hospodin se nemůže již dívat na trapného soudce a rozhoduje se jednat. Zmocní Samsona k bohatýrskému úkolu. Ten má ale pro některé tragické následky. Když to holt nejde po dobrém, musí to jít po zlém... 19 Tu se ho zmocnil duch Hospodinův, sestoupil do Aškalónu a pobil tam třicet mužů. Pobral jim jejich výstroj a dal sváteční šaty těm, kdo rozluštili hádanku. Aškalón bylo Pelištejské město. Zajímavé je, že se skutečně našly ruiny města. Můžeme se setkat s názorem historiků, že je tento text ahistorický, protože k němu chybí historické podklady. Je prý spíše produktem teologického snažení pisatelů za doby Chizkijáše v 7. století. Toto město ale každopádně existovalo a text obsahuje mnoho historických výpovědí, které mě spíše vedou k opačnému závěru. Ať už je to jakkoliv, zajímavý je i motiv 30 mužů a 30 košil. Neprodal Ježíše Jidáš za 30 stříbrných? Dříve jsme mluvili o Kristologických rysech Samsonova příběhu. Toto by mohl být další z nich. Nechme ale spekulace. Zde byla vykonána pomsta nad 30 muži a třicatery šaty byly zaplaceny jako daň za dluh, který Samson svou hloupostí zavinil. Text má zdá se kromě ironie zálibu v symbolické řeči.
Co je významné je opět poukaz k Božímu jednání. Boží Duch se opět zmocnil Samsona, aby pobíjel Pelištejce. Zdá se, že toto jednání nevyvolalo žádnou přímou odezvu. Můžeme v tom snad vidět to, že když jedná Bůh ve svém spravedlivém svatém hněvu, není třeba pomsty a trest je oprávněný. Když ale jedná člověk z vlastní lidské spravedlnosti, dopadá to špatně. V patnácté kapitole po incidentu s 300 liškami či šakaly Pelištejci upálí jak Samsonovu ženu, tak jejího otce. Stane se to po té, co Samson chce ve své sexuální žádosti navštívit svou ženu a dát ji kůzle. S planoucím hněvem se pak vrátil do otcovského domu. 20 Samsonovu ženu dostal jeden z družbů, který mu byl druhem. Po vykonání Božího záměru se vrací k rodičům a nechává svou ženu svému osudu. Zde vidíme, že pojistka ve formě náhradníků se uplatnila. Samsonovu ženu dostal někdo jiný. Samson neměl zájem o skutečné manželství. To by vypadalo jinak. Za normálních okolností by šla žena bydlet s manželem do jeho domoviny. Vzhledem k tomu, že to bylo na Izraelském území, asi by to nebyl vůbec problém. Samsonovi jde ale o jinou věc. Jde mu o momentální uspokojení sexuálního apetitu. Když je mu jeho žena a uspokojení touhy odepřeno, mstí se a to má katastrofální následek. O tom je ale už jiný příběh. Závěr Na závěr si příběh o Samsonovi shrneme do několika bodů... Na Samsonově životě můžeme vidět kromě jeho zjevného sklonu ke zvrácené lidské žádosti i stopy Božího milosrdenství. Žádost a jeho lidská slabost plodí jenom problémy a smrt. Boží milosrdenství touží po spáse člověka a po obnově vztahu s ním. Hospodina už nebavilo se dívat, jak se jeho děti nemůžou poučit z výchovy a sám zasahuje. Na rozdíl od předchozích soudců, 12. soudce Samson je předpovězen a zavázán Nazírským slibem a speciálně vychováván. Přesto to nestačilo k překonání jeho přirozeného sklonu ke hříchu, který se projevil. Celé období soudců můžeme označit za neúspěch člověka a cestu k dalšímu spletitému období království. Navzdory lidskému hříchu je ale Samson mužem víry. Možná si říkáte jak to? Toto tajemství můžeme doložit v novozákonní epištole Židům ve 12. kapitole. Ta nám na rozporuplný příběh Samsona odpoví, že Bůh si navzdory lidské slabosti, hříchu a beznaději, dokáže poradit.
Nakonec přivádí na svět zachránce a krále, který změní ze samé podstaty úděl člověka. Tímto králem a zachráncem není nikdo jiný než Ježíš Kristus, kterého ze širšího kontextu, ale i v jemných rysech, příběh o soudcích a Samsonovi předpokládá. Pro nás je text povzbuzením, že nemusíme být dokonalí, abychom mohli sloužit Bohu. Ten si používá slabé bytosti, navzdory jejich pádům a omylům.
