Soubor renesančního nábytku v instalaci zámku v Bučovicích. The collection of Renaissance furniture in the castle of Bučovice (Moravia)

FILOZOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY PALACKÉHO V OLOMOUCI KATEDRA DĚJIN VÝTVARNÉHO UMĚNÍ OBOR: TEORIE A DĚJINY VÝTVARNÝCH UMĚNÍ

Soubor renesančního nábytku v instalaci zámku v Bučovicích The collection of Renaissance furniture in the castle of Bučovice (Moravia) Bakalářská práce

Kamil Lukeš, DiS

Vedoucí diplomové práce: Prof. PhDr. Milan Togner OLOMOUC 2008 1

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracoval samostatně na základě uvedené pramenů a literatury.

V Olomouci dne: 20.3.2008

Jméno: Kamil Lukeš, Dis

2

Obsah:

1.

Úvod:

5

2.

Stav bádání:

7

3.

Zámek v Bučovicích 3.1.

Popis zámku v Bučovicích a jeho inspirační zdroje

9

3.2.

Interiéry zámku v Bučovicích

10

3.3.

Historie zámku v Bučovicích

11

3.4.

Historie sbírek zámku v Bučovicích

14

4.

Technologie, materiály a výroba renesančního nábytku

5.

Zdobné techniky nábytku

15

5.1.

Inkrustace

17

5.2.

Intarzie

17

5.3.

Lupenková technika

19

5.4. Chebská reliéfní intarzie

19

5.5.

Nábytek zdobený řezbou

20

5.6.

Malba – Polychromie

21

5.7.

Gesso

21

5.8.

Pastiglia

22

6.

Závěr

23

7.

Poznámky

24

8.

Literatura

9.

8.1.

Prameny

27

8.2.

Použitá literatura

27

Katalog nábytku na zámku v Bučovicích 9.1.

Katalog renesančního nábytku na zámku v Bučovicích

9.2.

Katalog pseudorenesančního nábytku na zámku v Bučovicích

10.

32 50

Seznam vyobrazení 10.1.

Katalog renesančního nábytku na zámku v Bučovicích

10.2.

55

Katalog pseudorenesančního nábytku na zámku v Bučovicích

58

3

11.

Katalog 11.1.

Katalog renesančního nábytku na zámku v Bučovicích

11.2.

59

Katalog pseudorenesančního nábytku na zámku v Bučovicích

71

12.

Summary

75

13.

Anotace

76

4

1. Úvod Soubor

renesančního

v Bučovicích

je

ve

výjimečný

na

našem

a

své

nábytku

ve

sbírce

kompletnosti území

i

státního

počtem

ojedinělý.

Přesto

zámku

kusů

zcela

nebyl

nikdy

katalogizován ani zpracován. Tato situace mohla být zapříčiněna jak

množstvím

majitelů

předmětů 1

sbírkových

a

stejně

tak

obtížností dohledat původ jednotlivých kusů. Tato práce si vytyčuje za cíl podat přehled o nábytkové tvorbě v období pozdní renesance, tj. konce 16. a v průběhu 17. století

v Evropě,

dále

pak zpracovat

kritický

katalog

souboru

renesančního nábytku na státním zámku v Bučovicích včetně dveří a pseudorenesančních kusů s důrazem na úložný nábytek. Úvod práce obsahuje přehled dosavadního bádání s odkazem na základní a terminologickou literaturu, následuje krátká historie zámku

v Bučovicích,

se

zaměřením

na

období

stavebníka

Jana

Šembery Černohorského z Boskovic, a lokace zámků, které patřily pod

svozovou

oblast

Bučovic.

Dále

je

zde

nastíněna

složitá

historie sbírkových předmětů, jejich původní majetkové a lokační umístění jako souboru. V další nábytku, řezba,

části

zdobným

malba,

práce

věnuji

technikám,

pastiglia

pozornost

vývoji

renesančního

jako

jsou

intarzie,

marketerie,

a

další.

V oddílu

věnovaném

dorata

technologii se zabývám výrobními postupy a použitými materiály ve

sledovaném

období,

stejně

jako

pozdějším

doplňkům,

konzervačním a restaurátorským zásahům. Hlavní

částí

práce

jsou

kritické

katalogy.

V prvním

představuji nábytkové kusy, které považuji za původní renesanční práce, a ve druhém jsou to díla zařazená do pozdějšího slohového vývoje. Součástí je i obrazová příloha, která dokumentuje hesla katalogu.

5

Na závěr tohoto úvodu bych rád poděkoval především Prof. PhDr. Milanu Tognerovi za vedení této bakalářské práce, Ing. Pavlu Eclerovi, kastelánovi zámku v Bučovicích, dále pak všem institucím a vědeckým pracovníkům, kteří mi umožnili přístup do depozitářů, archivů a za cenné informace, bez kterých by tato práce nemohla vzniknout.

6

2.1. Stav bádání Pokud bychom měli zhodnotit bádání týkajícího se přímo zámku

Bučovice,

nalezneme

množství

literatury

od

základní

přehledové až po kvalitní průvodce známých historiků umění 2 nebo jednotlivé však

články

nastává,

periodikách. 3

v odborných

pokud

bychom

se

chtěli

Složitější

zaměřit

přímo

situace na

jeho

sbírky. V této oblasti literaturu nenajdeme. Výjimkou je zmínka o nálezu

renesančních

dveří

v časopise

Zprávy

památkové

péče

z roku 1954, 4 kde je nálezová situace popsána. Jinak

tomu

je

renesance

a

množství

kvalitní

především v knize

v uměleckohistorické

nábytku

literatury.

badatelé

Dějiny

všeobecně.

českém

Zásluhu

František

nábytkového

V

literatuře na

Cimburek

umění

I.

prostředí tomto

a

až

týkající

IV.,

najdeme

faktu

Daniela která

se

mají

Karasová již

prošla

četnými reedicemi. Renesance je zde zastoupena v prvním a třetím díle. 5 Cimburek knihu dělí podle území a postupuje chronologicky podle historického vývoje. Z českých prací bych dále upozornil na skripta Pera Bruneckého Historický vývoj nábytku,6 Dále pak na množství

přehledové

literatury,

zde

se

jedná

z větší

části

o

překlady zahraničních autorů jako nedávno vydaná kniha Judith Miller7 nebo

kniha

Poznáváme

starožitnosti. 8 Z terminologické

literatury je to pak Historický nábytek od Milana Tognera,9 v technologické oblasti bych upozornil na knihu Starožitný nábytek, údržba

a

opravy

od

Evy

M e d k o v é 10

a

také

Konstruktion alte Möbel od autora Ericha Klatt

11

na

knihu

Die

.

Dále bych uvedl článek v časopise Umění a řemesla z roku 1980 o d J a n a K r a p l a , 12 k t e r ý p o p i s u j e s b í r k u r e n e s a n č n í h o n á b y t k u n a hradě

Červený

Kameň,

sleduje

také

genezi

tamní

sbírky

a

jednotlivé kusy nábytku zařazuje do stylového vývoje italského nábytkářství. Mezi Mžykové

úzkoprofilově Chebská

reliéfní

zaměřené

knihy

i n t a r z i e , 13

která

patří

kniha

podává

Marie

přehled

o 7

inspiračních

zdrojích

a

grafických

předlohách

tvůrců

tohoto

nábytku. Rovněž obsahuje vyčerpávajícím způsobem zpracovaný katalog.

Jako

poslední

zmíním

magisterskou

práci,

obhájenou

v Olomouci v roce 1999, od Markéty Krmenčíkové, která se zabývá p r o b l é m e m i t a l s k ý c h C a s s o n e v č e s k ý c h s b í r k á c h . 14 V cizojazyčné literatuře najdeme množství knih zaměřených na renesanční nábytek. Jako první bych jmenoval knihu od autorky S c h o t t m ü l l e r o v é 15 z r o k u

Fridy

1921,

která

se

zabývá

bytovou

kulturou a nábytkem italské renesance, jednotlivé kapitoly jsou zde členěny podle klasického typologického dělení nábytku. Otto v o n F a l k e 16 v e s v é k n i z e N ě m e c k ý n á b y t e k s t ř e d o v ě k u a r e n e s a n c e , která byla vydaná o tři roky později, upřednostňuje dělení na oblasti

Německa.

Obě

tyto

knihy

doprovází

rozsáhlý

katalog

černobílých reprodukcí. Z pozdější literatury bych zmínil knihu od autora Güntra Schade Německý nábytek v sedmi stoletích z roku 1 9 6 6 . 17 I

když

se

tato

publikace

nemůže

řadit

mezi

vědeckou

literaturu, podává ucelený přehled o nábytkové tvorbě v Německu. Monumentální je dílo Heinricha Kreisel Umění německého n á b y t k u , 18 r o z d ě l e n é d o d v o u s v a z k ů , z l e t 1 9 6 8 - 1 9 7 0 . V p r v n í m díle

Od

počátku

k vrcholnému

baroku

je

velká

část

věnována

renesanci. Kreisel zde podává ucelený, a přesto podrobný pohled na

nábytkovou

monumentální

tvorbu katalog

v Německu.

Na

černobílých

závěr

knihy

reprodukcí

s

je

umístěn

popisem

a

odkazem na příslušnou část v textu. Na závěr bych se zmínil o d v o u s v a z k o v é m d í l e F r a n z e W i n d i s c h - G r a e t z e E v r o p s k ý n á b y t e k , 19 kde druhý svazek z roku 1983 je věnovaný renesanci a manýrismu. Literatura, která je zde uvedena je pouze výběrová zaměřená hlavně na německou a českou produkci.

8

3.

Zámek v Bučovicích

3.1. Popis zámku v Bučovicích a jeho inspirační zdroje Zahrada zámku Bučovice byla původně obehnána zdí ve tvaru pravoúhlého obdélníku prolomenou čtveřicí věžovitých bran, na nároží vybíhala do oreillonů. Tuto zeď navíc lemoval vyzděný příkop. Toto schéma se vyskytovalo ve Francii, kde se symetricky na osu umisťoval zámek. Ojedinělou variantou ve střední Evropě byla i vídeňská Neugebäude, tzv. Nové stavení, jež si nechal vystavět Maxmilián II. jako své letní sídlo. Bučovice jsou jakoby redukovanou

variantou

vídeňské

Neugebäude.

Zámek

měl

vzbuzovat dojem pevnostní architektury budované v 16. století v Uhrách

jako

obrana

proti

nájezdům

Turků.

Tato

předstíraná

obranná funkce patřila k invencím manýrismu. Zámek tudíž zvenku působí robustním dojmem čistého zdiva s bosovanými nárožími a symetricky rozloženými sdruženými okny. Průčelí zámku s osově umístěným hlavním vchodem je o jedno patro nižší než zbývající tři křídla. Nároží dosahuje třetího patra, a

tvoří

tak

nárožní

věže,

mezi

kterými

je

sevřeno

vchodové

průčelí. Toto řešení, podle Jarmily Krčálové, připomíná zahradní fasádu

Sansovinovy

vily

v Garzoni

v Potecasale

a

také

m a n ý r i s t i c k é v i l y v L a c i u , k d e t o t o ř e š e n í b y l o č a s t é . 20 S t r o h o s t exteriéru zámku je vyvážena manýristickou hrou a přepychovostí vnitřního

arkádového

nádvoří

s devadesáti sloupy,

bohatě vyzdobeny celkem pěti sty čtyřiceti

které

jsou

reliéfy zobrazujícími

válečné motivy, erby, fantastická zvířata a bytosti, maskarony a hudební nástroje. Arkádové lodžie jsou rozložené podle klasických antických řádů, avšak architekt zavrhl v přízemí těžký řád dórský a zvolil řád jónský, v patrech jsou obměny kompozitních řádů. Ochozy byly zakončeny sledem křížových kleneb vytažených do hřebínků.

21

9

3.2. Interiéry zámku v Bučovicích „Panský lesní úřad“ „Sříbrokomora“sousedí

s

jídelnou

a

se Zaječím

sálem.

V

této

místnostní bylo v truhlách uloženo stříbrné nádobí. „Zaječí

pokoj“

je

vyzdoben

v Evropě

ojedinělou

freskou

obráceného světa. Jsou zde výjevy ze světa zajíců, kteří přebrali vládu

nad světem

po

lidech:

Útok

zaječí

jízdy

proti lidské

pěchotě, Bitva zajíců se psy, Oslavy zaječího vítězství, Lov lidí a Hostina královského zaječího páru. „Venušin sál“: v této místnosti jsou výjevy z antické mytologie. Na ústřední fresce Venuše a Adonise jsou na stropě zachyceny protiklady lidských vlastností. „Císařský pokoj“ je nejreprezentativnější místností bučovického zámku. Název je odvozen od bust čtyř římských císařů. V lunetách kleneb

je

plně

plastická

štuková

výzdoba

připisovaná

rudolfínskému dvornímu sochaři Hansi Montovi. Malby na stropě všechny čerpají námět z Homérovy Odyssey. „Vstupní

místnost“

byla

záměrně

stroze

zařízena,

aby

vynikl

kontrast s bohatě zdobeným Císařským pokojem. „Ptačí sál“, někdy zvaný „Černý sál“: tento pokoj získal název podle ptáků vymalovaných v klenebních zrcadlech. Plastiky Dia na orlu

a

Dia

s Lédou

jsou

připisované

Hansi

Montovi.

Na manýristických obrazech jsou opět náměty z antické mytologie, múzy a bůh Merkur. „Sál

smyslů“:

smysly

jsou

zde

personifikovány

pěti

ženskými

postavami a zvířaty. Výmalba je inspirována rytinami Raffaela Sadelera. Barokní kaple byla postavena z popudu Kateřiny z Lichtensteina, rozené z Boskovic, dokončena byla v roce 1637 a je zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie. Autorem bohaté štukové výzdoby je B e r n a r d o B i a n k i . 22

10

3.3. Historie zámku v Bučovicích Stavebníkem renesančního zámku v Bučovicích byl vzdělaný kavalír Jan Šembera Černohorský z Boskovic. Narodil se podle Pilnáčka 1543 a roku 1557 byl zapsán na univerzitu ve Vídni, kterou dokončil kavalírskou cestou po Evropě. Podle některých p r a m e n ů n a v š t í v i l t a k é I t á l i i , k t e r o u b y l o k o u z l e n . 23 Z a j e h o ž i v o t a mu

bylo

uděleno

Černohorský

množství

z Boskovic

dvorských

získal

po

titulů.

smrti

Jan

Šembera

Jiříka

Kryštofa

z Boskovic pána na Lávě (Laa) panství v Bučovicích, dále pak Střílky, Ždánice, Arklebov a Násedlovice. Další finanční možnosti pro stavbu nového rodového sídla získal v důsledku náhlých úmrtí v e s v é r o d i n ě . 24 Vznik

stavby

není

přesně

doložen.

Podle

pramenů

se

datuje

z a p o č e t í s t a v b y d o d o b y k o l e m r o k u 1 5 6 7 . 25 Z t é t o d o b y s e d o d n e s dochoval

i

bosovaný

portál,

který

byl

pravděpodobně

součástí

ohradní zdi kolem zámeckého areálu u jihovýchodního bastionu. Byl součástí jedné ze čtyř věžových bran, kterými byl původně c e l ý a r e á l p ř í s t u p n ý . 26 V l a s t n í z á m e k b y l v š a k s t a v ě n a ž v d r u h é e t a p ě z a h á j e n é r o k e m 1 5 7 5 . 27 Jan Šembera Černohorský z Boskovic se však nepustil, jako mnozí jeho vrstevníci, do přestavby středověkého hradu v zámek v duchu renesance, nýbrž zvolil cestu zcela odlišné koncepce stavbu

na zelené louce. Na místě nechal zbořit všechny staré

budovy a na vzešlém prostranství postavil nový zámek v duchu italské renesance. Nejen způsobem novostavby, ale i místem, které si zvolil, se Jan Šembera odlišoval od svých příbuzných. Zvolil pro stavbu místo nikoliv na návrší, ale v nížině, která mu dovolovala vytýčit přesný

geometrický

útvar

zámku

a

jeho

zahrad.

Už

z těchto

stavebních počátků lze odvodit smělost a neobvyklost stavebního záměru. Jan Šembera, zjevně inspirovaný kavalírskou cestou po Itálii,

si

jako

první

u

nás

nechal

postavit

své

sídlo

podle 11

jednotného

projektu,

který

odpovídal

vyspělému

renesančnímu

cítění. Roku

1575

uzavřel

Jan

Šembera

smlouvu

s

italským

stavitelem usazeným v Brně, Pietrem Gabrim, na „ budovy na tvrzi “ t z v . k u c h y ň s k o u b u d o v u . 28 P i e t r o G a b r i p r a c o v a l n a z á m k u a ž d o jeho dokončení a je zmiňován i v další smlouvě z 29. května 1579 a v závěti ze 17. února 1585. Smlouva z roku 1579 zmiňuje i změnu koncepce vnitřního nádvoří. nádvoří.

Rozhodl

se

Jan Šembera si přál prodloužit

nevybudovat

v severním

křídle

zamýšlené

místnosti, ale protáhnout arkády až k severní zdi. Stavitel Pietro Gabri

se

ale

s tímto

požadavkem

nedokázal

tvůrčím

způsobem

vyrovnat, a tak zmíněné místnosti z projektu jen vypustil. Tímto zásahem ztratil zámek osovost, střed nádvoří nesouhlasí s hlavním vchodem do zámecké budovy, který je umístěn ve středu venkovní fasády. Podstatnou které

součástí

dotvářejí

architektury

dojem

jsou

vznosné

i

kamenné

články,

architektury.

Arkády

zdobené reliéfy s bájnými gryfy, sfingami, kraby a hlavy jelenů se tu střídají s dekoračními vázami, ovocnými festony, rohy hojnosti a hudebními nástroji. Dalšími zdobnými prvky jsou součásti zbroje zakomponované do zátiší, maskarony, hlavičky andílků nebo lidské polopostavy.

Na

arkádách

a

portálech

jsou

rodové

znaky.

Za

autory kamenických prácí jsou považováni u nás zdomácnělí italští kameníci Antonio da Silva a Elia Canevale. Malířská výzdobu provedli Marcus van Kaytzen, Vavřinec Puklplucar a Jan Panáček, kteří pracovali podle grafických předloh. Hrubá doložených

stavba zpráv

byla o

dokončená

sklenářích

na

29

roku

1583,

Bučovicích

Šembery v Brně o dubová prkna na podlahy.

podle a

archivně

žádosti

Jana

30

Zámek byl dokončen před rokem 1597 a po smrti Jana Šembery téhož

roku

Maxmilián

připadl

sňatkem

Lichtenštejn

nechal

s

K a t e ř i n o u 31 dostavět

Lichtenštejnům.

čtyři rohové

věže

12

s kovovými lucernami, které ale brzy po vzniku musely být pro velkou tíhu sneseny. Lichtenštejnové přestali na zámku sídlit v roce 1685, od té doby zde sídlila jen panská správa a od roku 1720 ústřední účtárna všech

Lichtenštejnských

statků,

která

byla

na

krátkou

dobu

několikrát přenesena do Vídně a Olomouce, ale vždy se vrátila z p ě t d o B u č o v i c . V y b a v e n í b y l o o d v e z e n o d o V a l t i c a L e d n i c e . 32 V reprezentačních

prostorách

sídlil

až

do

roku

1957

lichtenštějnský archiv. Od roku 1939 v prvním patře jižního křídla bydlí Alois z Lichtenštejna, který je zde až do roku 1945 správcem panství. Celkové obnovy se zámek dočkal až v 50. letech, kdy byly i n t e r i é r y r e s t a u r o v á n y a o b n o v e n a z a h r a d a . 33 Za

architekta

celého

stavebního

podniku

byl

považován

Pietro Ferrarbosco z Laina ve Val d´Intelvi na italsko-švýcarském pomezí. Pietro Ferrarbosco působil jako vídeňský dvorní malíř a kolem poloviny století jako fortifikační stavitel v Uhrách. Jeho jméno

se

poprvé

v souvislosti

s Bučovicemi

vyskytuje

v roce

1870, ale bohužel bez udání pramene. Stejně tak přesně neznáme podobu jeho práce. Po připsání Vídeňské Neugebäde Jacopu Stradovi, Jarmila Krčálová a později po nálezu archiválií i Hilda Leittzmannová p ř e s v ě d č i v ě p ř i p s a l y t o m u t o a r c h i t e k t u i B u č o v i c k ý p r o j e k t . 34 Otazníkem zůstává autorství jihovýchodní brány do zámku. Portál je na první pohled dílem jiného tvůrce než budova a lze zde uvažovat i o díle Pietra Ferrarbosco.

13

3.4. Historie sbírek zámku v Bučovicích Historie k množství v majetku které

byly

sbírkových

majitelů

v expozici

komplikovaná.

Moravské do

předmětů

galerie

Bučovic

Pokud

v Brně,

svezeny,

a

vzhledem

vynecháme

zůstanou to

je

ze

předměty

nábytkové zámků

kusy,

Koryčany,

Všechovice a hlavně Višňové. Největší množství nábytkových kusů do dnešní expozice však přinesl majetek posledního Lichtenštejna, Aloise Lichtenštejna, který zde sídlil až do roku 1945. V místech, kde Alois Lichtenštejn bydlel, byla v 50. letech minulého století, v prvním patře jižního křídla, instalována první prohlídková trasa, tzv. „ princovy pokoje.“ Nábytek v této expozici se skládal hlavně ze zestátněného majetku Aloise z Lichtenštejna. Tento inventář dnes patří zámku Bučovice. V reprezentativních pokojích zámku Bučovice sídlil až do roku

1957

archiv

rodu

Lichtenštejnů.

Po

tomto

roce

došlo

k restaurování prostor. Přenesení expozice do nově opravených míst

pak

proběhlo

v 80.

letech.

Bučovice

byly

zvoleny

za

reprezentativní zámek renesanční doby. Dnešní expozice vznikla v letech 2003 – 2004. Pokud bychom chtěli spojit konkrétní exponáty s majetkem Jana

Šembery

Černohorského

z Boskovic,

šlo

by

o

pouhou

domněnku, kterou lze jen těžko doložit, i když časově doba vzniku inventáře z větší části koresponduje s dobou Jana Šembery a jeho následovníků. sepsaného roku

Určení

původních

1 6 3 7 , 35 t e d y

nedlouho

kusů, po

podle

dokončení

inventáře stavby,

je

velmi obtížné. Strohost tehdejších popisů nám nedovoluje spojit konkrétní existující nábytkové kusy s písemnými zprávami. Dalším důvodem je fakt, že expozici tvoří z velké části truhly, které se v této době považovaly za osobní vlastnictví, a tudíž nespadají pod inventář, stejně jako dveře, které byly pevnou součástí stavby.

14

4. Technologie, materiály a výroba renesančního nábytku Umělecké řemesla stejně jako architektura přejímala zdobné prvky z řeckých vzorů. Jednotné provedení nábytkového kusu jako uměleckého

díla

bylo

pro období

renesance

typické.

Již

zde

nebylo místo pro tesařské spoje jednotlivých částí nebo hrubé kování plnící funkci bezpečnostní, ale jemné zpracování nejen výzdoby, ale i samotné konstrukce. Výstavba z profilů v přesném pořadí, citlivě provedené řezby a intarzie byly jen vyvrcholením s n a h y o e s t e t i z a c i ú č e l o v é h o n á b y t k u . 36 Viditelné

konstrukční

spoje

jako

ozuby

se

stávají

nežádoucími, a proto se je řemeslníci snaží zakrýt profilovanými lištami, pilastry nebo řezbou. Zušlechťování povrchu dýhou se stalo typickým pro střední Evropu. Konzervativní Evropa nikdy v plné

míře

nepřevzala

plně

italské

renesanční

tvarosloví,

konstrukce a tektonika stejně jako účelnost zde zůstala důležitým prvkem často převyšujícím estetickou stránku věci. Použití materiálu v období renesance ovlivňovala tradice i dostupnost

materiálu.

Nejčastěji

byl

v tomto

období

používán

materiál dostupný v blízkém okolí, vzácnější dovážená dřeva jako eben byla jen doplňková, stejně jako kost, slonovina a želvovina. Nejpoužívanějším

materiálem

v italské

renesanci

pro

výrobu

nábytku bylo dřevo cypřišové, jedlové, ale především ořechové, které bylo ceněno jak po stránce estetické, tak i pro své snadné zpracování. Pro oblast Porýní je typické dřevo dubové, řezané do vysokého reliéfu. Dubové dřevo je stejně tak tradiční materiál i pro oblast Flámska. Ve střední Evropě byla nejpoužívanější dřeva měkká,

hlavně

jedlové

a

borovicové,

zdobené

intarzií

malbou. Počátkem 17. století bývá dub obkládán ořechem.

nebo

37

Materiál používaný v renesanci k lepení byl klíh, a to kožní i kostní, který se používal za tepla. Dalším možným prostředkem k lepení byla kaseinová lepidla u renesančního nábytku, zřídka k d y p o u ž í v a n á . V 1 6 . a 1 7 . s t o l e t í s e d ý h a v y r á b ě l a ř e z á n í m 38 a 15

oproti dýze, vyráběné v období historismu, byla také tlustší, její tloušťka se pohybuje mezi 2 – 5 milimetry. Dýhování levnějších dřev

dražší

dýhou

V průběhu

16.

přišlo

století

do

střední

byl

Evropy

nábytek

již

v 15.

intarzován

století.

složitými

sesazenkami. Konstrukce nábytku ve sledovaném období je prostá. Hlavní korpus tvoří

úložného plná

nábytku

deska

spojují

členěná

otevřené

ozuby.

profilovanými

Křídla

lištami.

dveří

Vrcholná

renesance se projevuje v tvorbě nábytku nejen zdobením, ale i konstrukcí.

Dveře

již

netvoří

deska,

ale

rámová

konstrukce

spojená na čep a rozpor. V používaném nářadí nebyl zaznamenán výrazný pokrok, snad jen usnadnění výroby pomocí vodní pily. Zbylá

část

produkce

nábytku

byla

stále

v rukou

byl

často

řemeslníků

organizovaných do cechů. Nábytek

v období

tmavohnědého zdobeného

tónu.

řezbou

renesance

Závěrečná

byla

úprava

prováděna

u

mořený

italského

napouštěním

do

nábytku

povrchu

teplou

fermeží a závěrečné doleštění. V 19. století, v období historismu, docházelo k restaurování renesančních kusů, a to dost často nešetrným způsobem. Nebylo výjimkou spojení několika původních renesančních částí v nový, někdy nesourodý celek, ale také doplnění a „dozdobení“ starších kusů.

Dnešní

tmavohnědé

dojem,

barvy,

je

že také

většina mylný,

renesančního jde

o

nábytku

úpravu

19.

byla

století.

Původní záměr řemeslníků byl světlehnědý tón barev. Z původní povrchovou

úpravou

se

lze

jen

stěží

setkat,

velmi

často

jsou

použity šelakové politury, které v období renesance 16. století nebyly známy.

16

5. Zdobné techniky nábytku 5.1. Inkrustace Jedna z nejstarších technik zdobení je inkrustace, známá již od

dob

starého

Egypta.

Touto

technikou

se

rozumí

vykládání

povrchu tlustějšími kousky dřev do okolního masivu dřeva. To znamená, že se do masivní plochy dřeva vydlabe a vyseká lůžko požadovaného tvaru, do kterého se vkládá odlišný materiál nebo tentýž s odlišným směrem vláken. Nejčastěji používané materiály pro

inkrustaci

Vzácněji

jsou

jsou to

ořech,

materiály

jilm, jako

lípa,

javor,

slonovina,

hruška,

švestka.

želvovina,

perleť,

mramor nebo kost. Jako nosný materiál se používal dub nebo ořech. Motivy inkrustace byly obdobné jako u intarzie. Z počátku to byly geometrické obrazce jako jsou hvězdy, linky, čtverce nebo obdélníky. figurální, technikou

Později vzácně

se se

vyskytují

začínají na

vyskytovat

nábytkových

žánrové

nebo

motivy

kusech biblické

rostlinné

zdobených příběhy,

a

touto včetně

a r c h i t e k t u r . 39 Inkrustace byla hlavní technika ve zdobení pažeb palných zbraní,

kde

mohla

nejlépe

vyniknout

její

preciznost.

Spolu

s p o u ž i t í m d r a h ý c h m a t e r i á l ů t a k v y t v á ř e l a d o j e m m i n i a t u r y . 40 Z inkrustace vychází i další zdobné techniky jako jsou tauzování nebo pietra dura.

5.2. Intarzie Jednou s nejrozšířenější technik zdobení nábytku v období renesance byla intarzie. Tato technika byla známa už ve 13. století v Sieně, odkud se šířila do celé Evropy. Termín intarzie vychází z latinského slova interserere (francouzsky – marquetterie), což v p ř e k l a d u z n a m e n á v k l á d a t 41 . I n t a r z i e b y l a p r o s v o u n á r o č n o s t 17

ceněna

velmi

vysoko,

a

proto

se

nábytek

s tímto

zdobením

objevuje u všech významných rodů a v humanistických studiolech. Tato

technika

využívá

přirozených

barevných

vlastností

dřeva. Na podložku většinou z méně kvalitního dřeva, jako je jedle n e b o s m r k , s e p ř í r o d n í m k l i h e m l e p i l y t e n k é p l á t k y 42 d r a ž š í c h d ř e v kontrastních barev, jako jsou ořech, javor, švestka, třešeň a další druhy, které nebyly tak často užity, jako jsou akát, jeřáb, dub nebo cypřiš. Také intarzie prošla stylovým vývojem. Technologie zůstala po staletí stejná, ale námětová stránka se měnila. Na počátku vývoje ve 14. století se intarzie užívalo jen výjimečně. Byla to t z v . t a r s i a a s e c c o , k t e r á t v o ř i l a p á s k o v é r á m y . 43 D a l š í m s t u p n ě m vývoje byly geometrické a složité perspektivní útvary, které byly inspirovány raně renesanční malbou. Následuje období 15. století, kde se ve zdobení objevují prvky vegetabilní,

jako

jsou

akantové

listy,

rozviliny,

květinové

a

ovocné girlandy nebo motivy živočišné, ptáci, zvířata. Vrcholem byla tzv. tarsia pittorica vyvolávající dojem jakoby chiaroscurem malovaných obrazů. Složitá kompoziční řešení vycházela z návrhů významných umělců. Velkou oblibu si získaly složité perspektivní p o h l e d y n a n á m ě s t í , d o z ř í c e n i n b u d o v n e b o n a v e d u t y m ě s t , 44 které

dodnes

trojrozměrnosti v přiblížení

udivují v

svou

efektu

k malířství

precizností

zvaném

bylo,

když

a

vzbuzují

tromple-lóeil. bratři

Další

Lenardínové

dojem stupeň začali

v Benátkách stínovat jednotlivé dřeva máčením v horkém oleji nebo

žhavým

p í s k e m . 45

Tato

technika

se

někdy

též

nazývá

připalovaná intarzie. Variantou intarzie byla tzv. intarsia certosina označovaná někdy také opere di damasco nebo také tarsia geometrica, která vycházela se ze starších orientálních technik, hlavně arabských. Název certosina vychází z italského alla certosina podle názvu k a r t u z i á n s k ý c h k l á š t e r ů v L o m b a r d i i ( O r d i n e d e i C e r t o s i n y ) . 46 T a t o velmi precizní technika spočívá ve slepování dlouhých trojbokých 18

hranolků z různých materiálů, jako jsou eben, slonovina, rohovina nebo kost, které jsou následně rozřezány na tenké plátky a lepeny do pravidelných ornamentů na plochu. Další

možnou

variantou

je

intarzie

kombinovaná

složená

nejen z dýh, ale i z kosti, slonoviny nebo kovu, tedy materiálů n e s o u r o d ý c h . 47 T a t o t e c h n i k a s e p o u ž í v a l a h l a v n ě v o b d o b í b a r o k a , ale lze ji nalézt i ve starším období. Cesty intarzie z místa svého zrodu Itálie, do dalších zemí, byly zpočátku formou přímých zakázek a teprve v průběhu 16. století se intarzie dostávala do střední Evropy přes Švýcarsko, Rakousko,

do

jižního

západního Německa.

Německa

a

pak

dále

do

severního

a

Další směr šíření intarzie do Evropy vedl

p ř e s U h r y . 48

5.3. Lupenková technika Někde

zvaná

slepá

intarzie.

Tato

technika

spočívá

ve

vyřezání ornamentu tenkou tzv. lupenkovou pilkou a naklížení na povrch,

kde

tvoří

používá

kontrastní

mírně

reliéfní

rozdíl

mezi

povrch.

Tento

podkladovou

druh

plochou,

zdobení většinou

tmavé barvy, a lepeným reliéfem ze světlého dřeva, nejčastěji javoru. Tloušťka aplikovaného ornamentu se pohybuje mezi 2 až 4 milimetry. Tato

technika

středoevropskou

je

renesanci

charakteristická od

poloviny

16.

pro až

severskou do

konce

a 17.

s t o l e t í . 49

5.4. Chebská reliéfní intarzie Název této techniky je odvozen od místa jejího vzniku – Chebu, za jejího objevitele je považován příslušník truhlářského 19

rodu

Adam

Eck,

kombinovanou,

ve

která

30

letech

spočívá

v

17.

století.

reliéfně

Jde

o

zpracované

techniku inkrustaci

různobarevných dřev. Do masivního dřeva se vkládají kousky dřev, které

jsou

již

vyřezány

do

tvaru,

který

mají

představovat,

a

dostatečně převyšují okolní plochu. Po slepení celého ornamentu je povrch reliéfně pojednán. Jednotlivé kousky dřev jsou před l e p e n í m p r o b a r v e n y m o ř e n í m , v o d s t í n e c h z e l e n é a č e r v e n é . 50 Nejčastější motivy prováděné touto technikou jsou krajina s architekturou, mytologické, lovecké a žánrové výjevy. Označení pro tuto techniku vzniklo až v průběhu 19. století, zpočátku nesprávně byla označovaná jako pražská práce a později j i ž p o p r á v u j a k o c h e b s k á p r á c e n e b o C h e b s k á i n t a r z i e . 51

5.5. Nábytek zdobený řezbou Zdobení nábytku řezbou najdeme již u nejstarších kultur před naším letopočtem. Technika ani nástroje se během staletí téměř nezměnily, proměny se dočkal jen materiál, ze kterého se řezalo. V nábytkářství se rozlišují tři druhy řezeb: a) Vrubořez, jde o ornamentální výzdobu, kdy jsou do plochy nábytku ryty, nejčastěji půlkulatým dlátem, linky. Nejvyšší dokonalosti dosáhl vrubořez v období pozdní gotiky. b) Plochý, měkký reliéf je poloplastická řezba vystupující mírně z plochy určená jen pro čelní pohled, má tedy pouze dva rozměry, výšku a šířku. c) Plastický reliéf – basreliéf je plastická řezba vystupující z plochy,

má

tedy

rozměry.

Tento

v období

italské

oproti

druh

plochému

zdobení

renesance

a

byl

reliéfu

všechny

nejrozšířenější

raného

baroka

při

tři

hlavně výzdobě

výplní nábytku. d) Prostorová

plastická

plnoplastické,

řezba-

sochařské

jde

dílo

vlastně provedené

o

samostatné ve

dřevě. 20

V nábytkářské samostatného

tvorbě dílu

se

nejčastěji

nábytku,

jako

vyskytuje

jsou

nohy,

v podobě sloupky

a

podobně. e) Prolamovaná řezba- jde o techniku, kdy se materiál prořeže průzorově jako mříž, tvoří tak zdobnou mřížku, nejčastěji výplně.

5.6. Malba – polychromie Polychromii

tj.

mnohobarevnost

můžeme

najít

již

v samotných počátcích nábytkové tvorby. Nábytek zdobený malbou byl značně rozšířen v období renesance, a to hlavně v Itálii, kde čela svatebních truhlic zdobili význační umělci, jako byl Paulo Uccello, Andrea Mantegna, Filippino Lippi a další. výzdobu

truhel

byly

nejčastěji

mytologie,

Náměty pro

historické

náměty,

milostné scény nebo lov. Technika malby na dřevo, stejně jako pravé zlacení, vyžadovala kvalitní přípravu plochy určenou pro zdobení.

Plocha

základem,

který

musela se

být

následně

nejprve dokonale

opatřena vyhladil,

polimentovým a

teprve

po

zaschnutí mohla být provedena malba. U méně honosných kusů se poliment nepoužíval a malba se prováděla přímo na dřevěný podklad. Jde hlavně o lidový nábytek nebo jednobarevné pojednání ploch.

5.7. Gesso Technika plastického zdobení nábytku, někdy zvaná pastiglia dorata

nebo

stucco.

Nejrozšířenější

byla

v období

italské

renesance, kdy se touto technikou zdobily cassoni, a v 17. století v Anglii.

Technika

spočívá

v nanášení

hmoty

tvořené

sádrou,

mramorovou moučkou pojené klihovou vodou nebo želatinou na 21

zdrsněný povrch dřeva. První vrstva tzv. gesso grosso tvoří hrubší směs,

další

vrstva

tzv.

gesso

sottile

z jemněji

drcených

komponentů. Tato vrstva se mohla ještě měkká domodelovávat nebo po vytvrdnutí řezat dláty. Části ve vysokém reliéfu byly modelovány Následně

samostatně byl

povrch

a

následně

dále

připevněny

zušlechťován

k

podkladu.

zlacením

nebo

p o l y c h r o m i í . 52

5.8. Pastiglia Tato technika zdobení nábytku byla známá již v době antiky, největšího rozkvětu však dosáhla v období trecenta a quattrocenta v I t á l i i , n e j č a s t ě j i s e t o u t o t e c h n i k o u z d o b i l y t r u h l y . 53 N e j p r v e s e do

plochy

dřeva

vyryje

ornament,

jako

u

vrubořezu,

který

se

následně zaplní směsí sádry, mramorové moučky, drcených cihel s klihovou vodou, škrobem nebo želatinou. Pro docílení barevného efektu se do směsi přidávala barevná hlinka. Po vytvrdnutí pasty se ornament přebrousí. Výsledný efekt je podobný intarzii.

22

6.

Závěr V renesanci patřila řemesla a umění k sobě. Každý užitkový

předmět se zároveň stával uměleckým dílem. Nábytek tvořil hlavní náplň renesančního domu, a proto mu řemeslníci i umělci věnovali velkou pozornost. Nábytek převzal z architektury všechny hlavní prvky, které tehdejší

umělci

označili

za

zásadní:

klid,

vyváženost

a

jednoduchou konstrukci. Všechny výzdobné motivy pak vycházely z antických předloh. Na všem bytovém zařízení je patrná rovná linie

s bohatým

profilováním

a

rámováním.

Dřevo

pod

rukama

umělců našlo sama sebe. Vynikly všechny jeho přednosti, odhalilo všechny své možnosti, a přitom tvůrci si byli vědomi, že jeho předností

musí

využívat,

nikoliv

zneužívat.

Vynikající

byly

zejména řezbářské práce, které povýšily některé kusy nábytku na skvělá umělecká díla, aniž je přitom zbavily účelnosti. Tato práce ve dvou kritických katalozích zpracovává fundus doposud

nezpracovaného

renesančního

nábytku

v

expozici

a

doplňkově v depozitáři státního zámku v Bučovicích. Zaměřuje se především

na

nábytek

úložný.

První

katalog

obsahuje

dvanáct

původních renesančních kusů včetně jejich doplňků v 19. století, druhý

popisuje

tři

pseudorenesanční

kusy

z 19.

století.

Bylo

vybádáno, že stůl původně považovaný za francouzskou práci 16. století je variace z druhé poloviny 19. století, dále byly přiřazeny troje dveře ze zámku Moravský Štemberk do původního majetku Bučovic. Práce obsahuje četné analogie, podle kterých jde alespoň rámcově určit doba a místo vzniku. Pro další bádání, respektive upřesnění datování a lokace, je třeba množství návštěv evropských sbírek užitého umění a poznání doposud četných nepublikovaných exponátů, které nebylo možno v této práci zohlednit.

23

8.

Literatura

8.1. Prameny Petr Fedor, Jan Šembera Černohorský z Boskovic – Několik kapitol ze života renesančního kavalíra, Brno 2001. Petr Fedor, Jan Šembera Černohorský z Boskovic – Stavitel zámku Bučovice, Brno 2004. Markéta

Krmenčíková,

Italské

truhly

–

Cassoni

v

českých

sbírkách, Olomouc 1999. http://www.pruvodce.com/bucovice/, 13. 1. 2008. Inventář z 1. 2. 1637, č. 1893 HALW, Vaduz.

8.1.

Použitá literatura

Petr Brunecký, Historický vývoj nábytku, Brno 1997. E. Callmann

– J. W. Tayor, Cassone, in: J. Turner (ed.), The

Dictionare of Art VI, 1966, s. 1-7. František Cimburek, J. Halák, K. Herin, Z. Wirth, Dějiny nábytkového umění I., Praha 1995, s. 137 – 328. František Cimburek, J. Halák, K. Herin, Z. Wirth, Dějiny nábytkového umění II., Prah 1996. František Cimburek, J. Halák, K. Herin, Z. Wirth, Dějiny nábytkového umění III., Prah 1996, s. 997 – 1094.

24

Stanislav Dalbal, Nábytkové umění. Vybrané kapitoly z historie. Praha2000, s. 63-82. Otto von Falke, Deutsche Möbel des Mittelalters und Renaissance Sttugart 1924. L. Faenson, Italian cassoni from the art collectionons of Soviet Museum, 1983. Tim Forrest, Poznáváme starožitnosti, Bratislava 1997. Gerhard Hoger und Hans Ottomayer, Die Möbel der Residenz München., Die deutschen Möbel de 16 bis 18. Jahrhunderts, München 1996. Erich Klatt, Die konstruktion alte Möbel, Stuttgart 1990. Julia Kovalovszki, Möbel der Gotik und Renaissance, Budapest 1981. Heinrich Kreisel, Die Kunst des deutschen Möbels – Von den Anfängen bis zum Hochbarock, München 1968. Jan Krampl, Hrad Červený Kameň, Červený Kameň 1975. Jan Krampl, Italský renesanční nábytek na Červeném kameni, Umění a řemesla 1, 1980, s. 33-39. Jarmila Krčálová, Zámek v Bučovicích, Praha 1975. Jarmila Krčálová, Renesanční architektura v Čechách a na Moravě, in: Jiří Dvorský (ed.), Dějiny českého výtvarného umění, od

25

počátků renesance do závěru baroka, díl 2/1, Praha 1984, s. 543566. Eva Medková, Andrea Bohmannová,Starožitný nábytek, údržba a opravy, Praha 1985. Jiřina Medková, Expozice užitého umění Moravské galerie Brně, Brno 1975. Jiřina Medková, Renesanční umělecké řemeslo na Moravě, in: Jiří Dvorský (ed.), Dějiny českého výtvarného umění, od počátků renesance do závěru baroka, díl 2/1, Praha 1984, s. 150-159. Judith Miller, Nábytek - světové slohy od antiky až po současnost, Praha 2006. Henry de Morant, Dějiny užitého umění, Praha 1983, s. 323-326. Marie Mžyková, Chebská reliéfní intarzie a grafika, Praha 1986. Gert K. Nagel, Möbel von der Renaissance bis zum Jugendstill, Augsburg 1994. Olga Pechová, Nález renesančních dveří, Zprávy památkové péče XIV, 1954, s. 96. Otto Pelka, Deutsche hausmöbel, bis zum afang des 19. Jahrhundets, Leipzig 1912. Emanuel Poche, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze. K 70. výročí založení ústavu, Praha 1955.

26

Emanuel Poche, Renesanční umělecké řemeslo v Čechách, in: Jiří Dvorský (ed.), Dějiny českého výtvarného umění, od počátků renesance do závěru baroka, díl 2/1, Praha 1984, s. 136-149. Miloslav K. Procházka, Umělecká řemesla, Praha 1977. Bohumil Samek, Ivan Řeholka, Jarmila Vacková, Zdeněk Novák, Zámek Bučovice, Brno 2003. Bohumil Samek, Umělecké památky Moravy a Slezska A/I, Praha 1994, s. 284-299. Günter Schade, Deutsche Möbel aus sieben Jahrhunderten, Leipzig 1966. Christian Schatt, Barock – und Rokoko – Möbel: Mobiliar aus Bürgerhäusern und Herrensitzen des 17. und 18. Jhrhuderts, Augsburg 2000. Frida Schottmüler, Wohnungskultur und Möbel der italienischen Renaissance, Stuttgart 1921. Ed. Noël Rileyová, Dějiy užitého umění. Vývoj užitého umění a stylistických prvků od renesance do postmoderní doby, Praha 2003, s. 10-19. Milan Togner, Historický nábytek, Brno 1993. Rudi Wagenführ, Dřevo - Obrazový lexikon, Praha 2002. Franz Windisch-Graetz, Möbel Europas – Renaissance und Manierismus. Vom 15. Jh. bis die erste Hälfte des 17. Jh., München 1983. 27

An encyklopedia of furniture, Lonodon 1997, s. 28- 63. Wiliem von Bode, Italienische Hausmöbel der Renaissance, Lepzig 1921.

28

9.

Katalog nábytku na zámku v Bučovicích

9.1. Katalog renesančního nábytku na zámku v Bučovicích

1. Truhla zdobená řezbou Ořechové dřevo, řezba, leštění. v. 68, š. 175, h. 67 Severní Itálie, kolem roku 1600. Zámek Bučovice – Zaječí sál, dnes depozitář zámku. Inv. č. 954/870, nové inv. č. BO-58. Původní lokace: zámek Višňové. Vlastník: Národní památkový ústav v Brně. Restaurátorské v pozdějším

období,

zásahy

a

stejně

doplňky: jako

všechny

zubořezová

nohy lišta

doplněny na

bocích

nahrazena prostou. Stav: napadena červotočem. Literatura: dosud nepublikováno. Truhla

na

obdélném

půdorysu,

na

čtyřech

nízkých

kvadratických nožkách, přední nohy jsou vodorovně profilovány. Hladké víko truhly, které mírně přesahuje korpus truhly, nasedá na zubořezem

zdobenou

lištu.

Čelo

truhly

zdobí

vpadlá

výplň

ohraničená profilovanou lištou. Obdélníková výplň je dekorována nízkým reliéfem. Uprostřed výplně je erb v podobě renesanční kartuše. Dále se zde nachází čtvrcený erb se srdečním štítkem, ve kterém

jsou

znázorněny

dvě

abstrahované

věže.

V prvním

a

čtvrtém poli erbu jsou dvě šikmé břevna, v druhém a třetím poli je znázorněn trojúhelník s pěti geometrickými útvary. Na erbu leží tři

helmice

s klenoty.

Prvním

klenotem

jsou

rohy,

druhým

královská koruna s rozkřídleným orlem a třetí klenot je lev ve skoku s korunou na hlavě hledící vpřed.

S bočních

helmic

vyrůstají fafrnochy v podobě akantových listů. Erb je flankován dvěma

stojícími

lvy

ve

skoku,

kteří

jsou

obklopeni

listovím 29

akantu. Po stranách výplně jsou lví maskaróny se stylizovanými listy a ovocem svázaným stuhou. Báze je zdobená vejcovcem, který přechází na bocích do prosté profilové lišty. Boční stěny jsou orámovány profilovou lištou bez zdobení. Zadní strana má formu prosté konstrukce. Truhla je vyrobena z ořechového dřeva a spojena na ozubové spoje,

které

jsou

překryty

v přední

části

vlysem

s lvími

maskaróny, na bocích spoje zakrývá profilová lišta. Povrchová úprava: leštěno směsí vosků a politur. Typický vertikálně

jednoduchý

a

kvádrový

horizontálně

a výzdobnými

motivy

tvar

členěnými

ukazují

na

truhly

spolu

profilovanými

produkci

s jasně lištami

severoitalské

dílny,

podle analogie s truhlou z hradu Červený Kameň (Jan Krampl, 1980, č. kat. 7, inv. č. N- 703), patrně Sienské z období konce druhé poloviny 16. století.

2. Truhla zdobená řezbou Ořechové dřevo, řezba, moření, leštění. v. 43, š. 141, h. 53 Florencie, počátek 17. století. Zámek Bučovice – Zaječí sál, dnes ptačí sál. Inv. č. 955/872, nové inv. č. BO-59. Původní lokace: zámek Višňové. Vlastník: Národní památkový ústav v Brně. Restaurátorské zásahy a doplňky nejsou patrné. Literatura: Markéta Krmenčíková, Italské renesanční truhly – cassoni v českých sbírkách, Olomouc 1999. Truhla tlapami,

na

zadní

obdélném v podobě

půdorysu,

vpředu

neupravených

nesená

hranolů.

zvířecími

Hladké

víko

truhly, které mírně přesahuje korpus truhly, nasedá na zubořezem zdobenou lištu. Čelo zdobí vpadlá výplň ohraničená profilovanou 30

lištou. Výplň zdobí reliéf s hladkým oválným znakem fantaskních zvířat s hlavou draka a dravčími spáry, kteří plynule přecházejí do stylizovaného

rozvilinového

akantu.

Po

stranách

výplně

stojí

pilastry provedené ve vysokém reliéfu, zdobeny hermou. Mužská polopostava,

vlevo

s turbanem

a

bezvousou

tváří,

pravá

prostovlasá s plnovousem. Báze je zdobená dvojitým žlábkováním a akantovými listy po stranách a uprostřed. Boční stěny jsou orámovány profilovou lištou bez zdobení. Zadní strana má formu prosté desky. Truhla je vyrobena z ořechového dřeva a spojena klihem na ozuby. Povrchová úprava: leštěno směsí vosků a politur. Na

základě

florentského

stylové

původu.

příbuznosti

Konkrétně

čelního

jak

panelu

poukázala

s pracemi

Krmenčíková

s čelem postele (L. Faenson, 1983, č. kat. 44-46). Datováno do počátku 17. století.

3. Truhla zdobená řezbou Ořechové dřevo, řezba, leštění. v. 57, š. 164, h. 64 Střední Evropa, první polovina 17. století. Zámek Bučovice – Zaječí sál, dnes depozitář zámku. Inv. č. 14/875, nové inv. č. BO-63. Původní lokace: zámek Višňové. Vlastník: Národní památkový ústav v Brně. Restaurátorské

zásahy

a

doplňky:

všechny

nohy

doplněny

v pozdějším období, stejně jako lišta lemující víko truhly. Stav: napadena červotočem. Literatura: dosud nepublikováno. Truhla

na

obdélném

půdorysu,

na

čtyřech

kvadratických

nožkách, přední nohy jsou horizontálně profilované. Hladké víko truhly, které mírně přesahuje korpus truhly, nasedá na hladkou 31

lištu.

Čelo

zdobí

vpadlá

reliéfně

zdobená

výplň

ohraničená

profilovanou lištou. Výplň je symetricky členěna stylizovanými rozvilinami, umístěného

rozprostírajícími ve

středu

výplně,

se kde

kolem je

obdélného

obdobný

rámu,

rozvilinový

pás

kolem zámku. Boční pilastry jsou dekorovány esovitě prohnutým palmetovým motivem listovce a rostlinným ornamentem na hlavici. Báze je reliéfně zdobená, i na bocích, oválnými výžlabky. Boční stěny jsou orámovány profilovou lištou, výplně bez zdobení. Zadní strana má formu prosté desky. Truhla je vyrobena z ořechového dřeva a spojena klihem na ozuby. Povrchová úprava: leštěno směsí vosků a politur. Specifická

výzdoba

truhly

nemá

analogie

v italském

nábytkářství, snaží se variovat italské výzdobné prvky ve velmi zjednodušené formě. Pravděpodobně jde o středoevropskou práci první poloviny 17. století.

4. Truhla zdobená řezbou Ořechové dřevo, řezba, leštění. v. 61, š. 162, h. 61 Tyrolsko, 17. století. Zámek Bučovice – Zaječí sál, dnes depozitář zámku. Inv. č. 1052/871, nové inv. č. BO-64. Původní lokace: zámek Višňové. Vlastník: Národní památkový ústav v Brně. Restaurátorské zásahy a doplňky: všechny nohy doplněny v pozdějším období, stejně jako levý bok truhly. Stav: napadena červotočem. Literatura: dosud nepublikováno. Truhla

na

obdélném

půdorysu,

na

čtyřech

kvadratických

nožkách, přední nohy jsou horizontálně profilovány. Hladké víko truhly, které mírně přesahuje korpus truhly, nasedá na profilovou 32

lištu.

Čelo

zdobí

výplň

ohraničená

profilovou

lištou.

Vnitřní

plocha výplně je členěna řezbou s motivy vlnovek s květy, které obpínají vnitřní rám. V něm se opakuje motiv vlnovek, které se nyní zavíjí symetricky z centrálního motivu palmety, v jejíž horní části je klíčová dírka bez kování. Boční

pilastry

jsou

dekorovány

esovitě

prohnutým

palmetovým listovcem a rostlinnou hlavicí. Báze je zdobená, i na bocích, stylizovaným pasem listovce. Boční stěny jsou orámovány profilovou

lištou,

výplně

bez

zdobení,

uprostřed

jsou

kovové

úchyty k nesení. Zadní strana má formu prosté desky. Truhla je vyrobena z ořechového dřeva a spojena klihem na ozuby. Povrchová úprava: leštěno směsí vosků a politur. Způsob zdobení, materiál, technika i motivy této truhly mají přímé analogie v oblasti Tyrolska. Jmenovitě bych poukázal na dvě truhly v majetku Uměleckoprůmyslového muzea v Praze: první, umístěnou na zámku Duchcov, inv. č. 32.492., a na druhou, pocházející z jižních Tyrol, umístěnou na zámku Doudleby, inv. č. 50.821.

5. Truhla zdobená intarzií a řezbou Borovice, dub, ořech, javor, řezba, leštění. v. 68, š. 175, h. 67 Jižní Německo, kolem roku 1600. Zámek Bučovice – Sál smyslů. Inv. č. 103/876, nové inv. č. BO-71 Původní lokace: zámek Višňové. Vlastník: Národní památkový ústav v Brně. Restaurátorské zásahy a doplňky: všechny nohy doplněny v pozdějším období. Literatura: dosud nepublikováno.

33

Truhla na obdélném půdorysu, na osmi kvadratických nožkách, přední nohy jsou vodorovně profilovány. Víko mírně přesahuje korpus truhly, nasedá na zubořezem zdobenou lištu. Na víku jsou dvě vpadlé výplně, ohraničené profilovou lištou. Čelní strana je architektonicky členěna čtyřmi pilastry s kanelovanými dříky a hlavicemi s rostlinnými motivy. Střední kazeta ohraničená profilovou lištou znázorňuje perspektivně pojatou architekturu. Symetricky umístěné intarzované výplně po stranách zobrazují bosované arkády, pod kterými jsou vázy v perspektivním průzoru flankovány tulipány. Báze je pojata jako zalamovaná římsa. Vpadlé výplně na bočních stěnách truhly jsou orámovány profilovou lištou, výplně jsou zdobeny prostou páskovou intarzií v podobě kosočtverců s kovovými úchyty k nesení. Zadní strana má formu prosté nezdobené desky. Truhla je spojena na ozuby a slepena klihem, konstrukce vyrobena z jehličnatého dřeva, pravděpodobně borovice, pilastry jsou z ořechového dřeva. Je intarzována javorem a připalovaným dubem. Povrchová úprava: leštěno směsí vosků a politur. Rozdělení čelní stěny, použitý materiál i způsob provedení pilastrů a profilových lišt připouští dobou vzniku kolem roku 1600 v oblasti jižního Německa. Konkrétně bych upozornil na truhlu datovanou rokem 1581, vzniklou ve Falci (Heinrich Kreisel, 1968, č. kat. 198).

6. Truhla zdobená intarzií a řezbou Modřín?, dub, ořech, javor, intarzie, řezba, leštění. v. 61, š. 175, h. 67 Střední Evropa (Tyrolsko?), první polovina 17. století. Zámek Bučovice – Ptačí sál. Inv. č. 15/634, nové inv. č. BO-67 Původní lokace: zámek Višňové. 34

Vlastník: Národní památkový ústav v Brně. Restaurátorské

zásahy

a

doplňky:

všechny

nohy

doplněny

v pozdějším období stejně jako profilová lišta pod víkem. Stav: u krajních pilastrů chybí volutové hlavice. Literatura: dosud nepublikováno. Truhla nožkách.

na

Víko

profilovou

obdélném mírně

lištu.

tvarovou

Na

lištou

půdorysu,

přesahuje

víku

jsou

osmi

korpus

dvě

s geometrickou

na

kvadratických

truhly,

vpadlé

intarzií.

nasedá

na

výplně

ohraničené

Čelní

strana

je

architektonicky členěna čtyřmi pilastry s intarzovanými dříky a volutovými řezbovanými pilastru.

hlavicemi. klenáky

Krajní

Mezi a

arkády

pilastry

jsou

přečnívajícími jsou

zdobeny

slepé

arkády

římsovými

s

hlavicemi

intarzovanou

bosáží

a

rostlinným intarzovaným dekorem v podobě grotesky. Prostřední výplň je vykládána motivem rollwerku a je zde vsazeno klíčové kování. Vpadlé výplně na bočních stěnách truhly jsou orámovány profilovanou lištou, uprostřed s intarzií stylizovaného rostlinného zavíjeného ornamentu, do kterého jsou zasazeny kovové úchyty k nesení. Zadní strana má formu prosté nezdobené desky. Truhla je spojena na ozuby a slepena klihem, konstrukce vyrobena z jehličnatého dřeva, pravděpodobně modřínu. Pilastry jsou

intarzovány ořechovým

mořeným

javorem

a

a

javorovým

připalovaným

dřevem,

ořechem.

výplně

Povrchová

pak

úprava:

leštěno směsí vosků a politur. Rozdělení čelní stěny, materiál i použité zdobení odpovídají době vzniku v první polovině 17. století v Tyrolsku (Franz Windisch-Graetz, 1983. č. kat. 440). Provedení pilastrů a volutových hlavic však připouští možnost vzniku v okolí Salcburku kolem roku 1640 (Heinrich Kreisel, 1968, č. kat. 432). 7. Truhla zdobená intarzií a řezbou Borovice, ořech, javor, intarzie, řezba, moření, leštění. v. 69, š. 168, h. 65 35

Střední Evropa, druhá polovina 17. století. Zámek Bučovice – Ptačí sál původně Zaječí sál. Inv. č. 13/633, nové inv. č. BO-62 Původní lokace: zámek Višňové - Vranov nad Dyjí. Vlastník: Národní památkový ústav v Brně. Restaurátorské

zásahy

a

doplňky:

všechny

nohy

doplněny

v pozdějším období stejně jako spodní profilová lišta. Literatura: dosud nepublikováno. Truhla nožkách.

na

obdélném

Víko

profilovou

mírně

lištu.

Na

půdorysu,

přesahuje

víku

jsou

na

čtyřech

korpus

dvě

kvadratických

truhly,

vpadlé

nasedá

výplně

na

ohraničené

tvarovou lištou. Čelní strana je architektonicky členěna čtyřmi pilastry

s římsovými

hlavicemi

se

zubořezem,

intarzovanými

groteskou. Mezi pilastry jsou slepé arkády, na bocích dvě shodné, s plasticky

bosovanými

arkádovými

oblouky

a

střední,

širší,

s dvěma nižšími arkádami na bocích. Vnitřní plochy arkád jsou vyloženy

intarzií,

ornamentem,

krajní

střední

výplně

se

s abstrahovaným

stylizovaným

květinovým

květinovým

motivem

vyrůstajícím z vázy. Kováním zámku je uprostřed střední výplně. V průhledu

nižších

arkád

je

znázorněna

perspektivně

pojatá

architektura. Cvikly střední části průčelí jsou zdobeny zavíjeným květinovým ornamentem. Báze

v

podobě

pravděpodobně

prosté

v pozdějším

profilované

období.

Vpadlé

římsy výplně

doplněná na

bočních

stěnách truhly jsou orámovány profilovou lištou, uprostřed jsou kované úchyty k nesení. Zadní strana má formu prosté nezdobené desky. Truhla je spojena na ozuby a slepena klihem, konstrukce vyrobena z jehličnatého dřeva pravděpodobně borovice. Pilastry a výplně

jsou

intarzovány ořechovým

a

javorovým

dřevem,

listy

rostlin pak mořeným javorem. Povrchová úprava: leštěno směsí vosků a politur. 36

Podobnost

dělení

čelní

plochy,

stejně

jako

zdobení

ve

cviklech a profilace lišt, s truhlou datovanou do roku 1669, ze soukromého majetku signovanou SIMON PRAUN, nám umožňuje zařadit truhlu z expozice zámku v Bučovicích do druhé poloviny 17. století v oblasti střední Evropy. Použitý materiál i precizně provedené perspektivní intarzie na truhle ze soukromého majetku poukazují

na

popisovanou

vznik

v oblasti

truhlu

nelze

města

do

Spiš

této

na

oblasti

Slovensku. zařadit

Avšak

vzhledem

k rozdílnosti použití motivu zdobení.

8. Truhla zdobená intarzií a řezbou Ořechové a jehličnaté dřevo, intarzie, moření, leštění. v. 72, š. 75, h. 62 Střední Evropa, druhá polovina 17. století doplněna v 19. století. Zámek Bučovice – Venušin sál původně místnost č. 10 - sklad. Inv. č. 39/180, nové inv. č. BO-66 Původní lokace: Bučovice. Vlastník: Národní památkový ústav v Brně. Restaurátorské

zásahy

a

doplňky:

obvod

truhly

je

patrně

původní renesanční práce, nad arkádou chybí zdobený prvek, jeho původní lůžko je vyplněno podobným materiálem jako okolí. O původnosti s nejvyšší

výplní

arkád

spolu

pravděpodobností

jde

se o

soklem úpravu

lze

z 19.

pochybovat, století.

Víko

vzhledem k použitému materiálu je novodobý restaurátorský zásah. Literatura: dosud nepublikováno. Truhla

na

obdélném

půdorysu,

na

nízkých

deskových

nožkách. Víko mírně předsunuté, nasedá na profilovou lištu. Víko je

tvořeno

doplněk,

rámem

které

architektonicky

s

velkou

mírně členěna

vpadlou

přesahuje třemi

na

výplní,

korpus výšku

truhly.

patrně

pozdější

Čelní

situovanými

strana

vpadlými

výplněmi v profilovaném rámu s dvěma řadami drobných, nakoso 37

postavených bos, střední s kovovým klíčovým štítkem. Mezi těmito rámy jsou slepé arkády zdobené v rozích stylizovaným rostlinným ornamentem.

Výplně

tvoří

intarsie

se

symetricky

zavíjených

ornamentů. Profilová

báze

orámován

lištou

přímo

nasedá

na

s výžlabkem.

deskový

Zadní

sokl.

strana

Bok

má

truhly

formu

je

prosté

nezdobené desky. Truhla je spojena na ozuby a slepena klihem, konstrukce vyrobena z jehličnatého dřeva. Výplně jsou intarzovány javorovým a ořechovým dřevem.

Povrchová úprava: leštěno směsí vosků a

politur. Jedno

osé

vertikálních poukazuje

rozdělení

rámů na

kunstgewerbe

ve

čelní

funkci

analogie datovanou

stěny, pilastru

s truhlou do

stejně a

provedení

celková

uloženou

roku1669,

jako

(Franz

dispozice,

v Museum

für

Windisch-Graetz,

1983, č. kat. 469) a připouští možnost vzniku v druhé polovině 17. století

v

v majetku

Uhrách.

Podobné

dispoziční

Uměleckoprůmyslového

řešení

muzea

má

v Praze,

také

truhla

uložená

na

zámku Duchcov inv. č. 61.444 datovanou do čtvrté čtvrtiny 16. století.

9. Fasádová kredenc zdobená intarzií Ořechové

a

javorové

dřevo,

konstrukce

z jehličnatého

dřeva,

intarzie, moření, leštění. v. 102, š. 172, h. 62 Střední Evropa (Holandsko?), druhá polovina 17. století, doplněna v 19. století. Zámek Bučovice – Venušin sál původně místnost č. 10b. Inv. č. 76/181, nové inv. č. BO-69 Původní lokace: Bučovice Vlastník: Národní památkový ústav v Brně.

38

Restaurátorské zásahy a doplňky: kredenc je složena ze dvou rozdílných částí, první část vyrobenou v 17. století tvoří soklová část, dveře a pilastr krycí spáru mezi dveřmi. Druhou částí jsou boky kredence spolu s pilastry, které jsou výškově totožné, avšak boky nelogicky umístěné do rámů, které porušují běh horizontál. Tyto dva různorodé prvky byly pravděpodobně v druhé polovině 19. století složeny v jeden celek a doplněny reliéfním pásem nad pilastry spolu s intarzií v podobě nik. Tomuto závěru odpovídá i fakt, že u renesančního skříňového nábytku vrchní římsa vždy obíhala korpus, alespoň ve zjednodušené formě. Stav: u lišty krycí střední spáru mezi dveřmi chybí pilastrová hlavice. Literatura: dosud nepublikováno. Dvoudveřová

kredenc

na

obdélném

půdorysu,

na

čtyřech

deskových nožkách s vysokým soklem a odstupňovanou římsou. Sokl má dvě zásuvky zdobené kováním a profilovanou lištou po obvodě. Po stranách zásuvek dekorují kredenc bosy diamantového řezu.

Vrchní

nasedá

na

neobíhá,

deska

rovná,

v pozdějším ale

je

mírně

období

zakončena

přesahující

doplněnou v rovině

korpus

římsu,

boků.

kredence,

která

Čelní

kredenc

strana

je

architektonicky členěna dvojicí slepých arkád a čtyřmi pilastry, které jsou vyloženy intarzií s arabeskami a zakončeny římsovými hlavicemi. intarzie.

Mezi

Dvířka

architekturou překryta

dvojicemi zdobí

ve

slepé

spodní

intarzovaným

pilastrů arkády

části.

jsou

s groteskami

Střední

pilastrem

vloženy spára

s motivem

geometrické se

mezi

penízků

zvířaty dvířky a

lva.

a je Na

římsové hlavice pilastrů nasedá reliéfní pás geometrických prvků. Vpadlé

výplně

profilovou pilastry.

na

lištou Soklová

bočních a

stěnách

zdobeny část

boku

intarzií má

kredence se

jsou

stejným

prostou

orámovány

motivem

intarzii

ve

jako tvaru

kosočtverce. Zadní strana má formu prosté nezdobené desky.

39

Kredenc je spojena na ozuby a slepena klihem, konstrukce vyrobena z jehličnatého dřeva pravděpodobně borovice. Pilastry a výplně

jsou

intarzovány ořechovým

a

javorovým

dřevem,

listy

rostlin pak mořeným javorem. Povrchová úprava: leštěno směsí vosků a politur. Použití zoomorfních a vegetabilních motivů na původních částech

jako

jsou

výplně

dveří,

odpovídá

nábytkové

tvorbě

v

oblasti Holandska v 17. Století. Jelikož se však jedná o nábytkový kus sestavený z různých částí, nelze blíže určit oblast a dobu vzniku.

10. Fasádová kredenc zdobená intarzií Dub,

ořech,

javor,

konstrukce

z jehličnatého

dřeva,

intarzie,

řezba, moření, leštění. v. 115, š. 163, h. 43 Střední Evropa, druhá polovina 17. století. Zámek Bučovice – Venušin sál původně zámecká kaple. Inv. č. 1/159, nové inv. č. BO – 65. Původní lokace: Bučovice. Vlastník: Národní památkový ústav v Brně. Restaurátorské

zásahy

a

doplňky:

doplnění

vrchní

římsy

v nedávně době, o čemž vypovídají stopy po strojním obrábění. Lze předpokládat, podle všech analogií, že původní vrchní římsa byla

dvakrát

odstupňovaná

se

zdobením

mezi

profilovanými

lištami. Stav: boky napadeny červotočem. Literatura: dosud nepublikováno. Dvoudveřová čtyřech

fasádová

soustružených

s odstupňovanou

kredenc

čočkovitých

kordonovou

na

obdélném

nožkách

římsou.

Sokl

a

půdorysu,

vysokém má dvě

na

soklu

zásuvky

dekorované intarzovanou arabeskou, kováním a profilovou lištou 40

po obvodě. Po stranách a mezi zásuvkami jsou předsazené vlysy s motivem pletence. Vrchní deska rovná s masivní profilovanou římsou, opakující tvar římsy oddělující sokl od nadstavby. Báze i kordonová

římsa

jsou,

zalamované,

což

svědčí,

stejně

jako

materiál, o pozdějším doplňku vrchní římsy. Čelní

strana

vyloženými

je

architektonicky

intarzovanou

arabeskou,

členěna pod

třemi

kterými

pilastry je

vlys

s geometrickou intarzií a po krajích s motivy stylizovaných květin a ptáčků. Na dveřních křídlech mezi pilastry jsou vpadlé kazety orámované tvoří

zdvojenou

v horní

části

profilovou

uši.

Výplň

lištou, je

krajní

zdobena

obvodová

intarzií

s

lišta

motivem

grotesky. Výtvarný dojem je znásoben rozeklaným štítem a slepou intarzií

po

stejně

jako

obvodu její

rámů bok,

výplně.

Soklová

dotváří

část

vpadlá

boku

výplň

kredence, ohraničená

profilovanými lištami. Zadní strana má formu prosté nezdobené desky. Truhla je spojena na kolíky a slepena klihem, konstrukce vyrobena

z jehličnatého

dřeva,

pravděpodobně

borovice,

rámy

dveří jsou vyrobeny z masivního dubu. Pilastry a výplně jsou intarzovány ořechovým

a

javorovým

dřevem,

listy

rostlin

pak

mořeným javorem. Povrchová úprava: leštěno – směsí politur. Podobnost dělení čelní plochy, zdobení výplní a pod pilastry, dále užití motivu rozeklaného štítu, nám umožňuje srovnávat popisovanou kredenc s kredencí ze švábska – zámku Sigmaringen, datovanou do roku 1619 (Heinrich Kreisel, 1968, č. kat. 401). Avšak použití techniky slepé intarzie spolu s užitím nedýhovné plochy dveří z dubového masivu posunuje dobu vzniku do druhé poloviny 17. století v oblasti střední Evropy.

41

11. Kabinet zdobený chebskou reliéfní intarzií Ořech,

javor,

konstrukce

z jehličnatého

dřeva,

chebská

práce,

moření, leštění. v. 158, š. 58, h. 34 Čechy, kolem roku 1650, stůl doplněn v 19. století. Zámek Bučovice – Venušin sál. Inv. č. 239/259, nové inv. č. BO – 55. Původní lokace: Čechy pod Kosířem. Sbírka Sylva Tarrouků. Vlastník: Národní památkový ústav v Brně. Restaurátorské zásahy a doplňky: nejsou patrné. Stav: holandská lišta v horní části kabinetu je vylomená. Literatura:

Marie

Mžyková,

Chebská

reliéfní

intarzie

a

grafika, Praha 1986, č. kat. 4. Kabinetní

je

skříňka

nesená

černě

mořeným

stolkem

s křížovou trnoží, nohy stolku jsou soustružené a směrem vzhůru se rozšiřují do zploštělého cibulovitého tvaru, zakončeny jsou soustruženým prvkem v podobě zploštělé koule. Luby stejně jako okraj stolové desky zdobí holandská lišta. Skříň

je

dvojnásobně zdobenými

tvořena

nízkým

stupňovanou křídly

se

profilovaným

korunní

nachází

římsou.

zdobený

podstavcem

Pod

a

oboustranně

tabernákl

na

čtyřech

sloupcích se zlacenými hlavicemi. Po stranách tabernáklu je osm zásuvek, které zdobí veduty s jezdci a důstojníky. Jednotlivá pole, zdobená reliéfní chebskou intarzií, jsou ohraničena holandskou lištou. Na vnější straně křídel je alegorie míru a války v podobě ženské postavy – bohyně Fortuny a mužské postavy – boha Marta. Vnitřní

stranu

podepíranými polopostavy

křídel

dekorují

andílky, šlechticů

M.R.V.B.H.S a W.P.V.L

ve a

kartuše, střední

v horní

ve časti

části

spodní

časti

jsou

monogramy

s erby

znázorněny I.V.L.R.K

C.B.C. Kartuše uzavírá hlavička andílka.

42

Korpus

i

profilované

lišty

jsou

pravděpodobně

vyrobeny

z hruškového dřeva a černě mořeny. Povrchová úprava: leštěno – směsí politur. Podrobný

ikonografický

popis

včetně

všech

analogií

a

grafických předloh lze nalézt v knize Marie Mžyková, 1986, č. kat. 4.

12. Fasádová skříň zdobená intarzií Ořech,

javor,

konstrukce

z jehličnatého

dřeva,

intarzie,

soustružení, moření, leštění. v. 211, š. 151, h. 62 Střední Evropa, datována 1667. Zámek Bučovice – Místnost 10a, původně Ptačí sál. Inv. č. 202/146, nové inv. č. BO – 70. Původní lokace: Bučovice. Vlastník: Národní památkový ústav v Brně. Restaurátorské zásahy a doplňky: nejsou patrné. Stav: uložená v depozitáři v rozloženém stavu, některé části odlepeny od podkladu. Literatura: dosud nepublikováno. Dvoudveřová

fasádová

skříň

na

šesti

soustružených

čočkovitých nohách, horizontálně dělená na tři části. Čelní strana architektonicky členěna třemi pilastry zužující mi se směrem dolů s hlavicemi zdobenými volutou a intarzií. Dveře s dvojicí výplní nad sebou, ohraničenými profilovanou lištou

a

dekorovaných

slepou

intarzií

zdobí arabeska s motivem jelenů. zalamovaná římsa.

v podobě

volut.

Výplně

Nad i pod dveřmi je dvojitá

V soklové části jsou vloženy dvě zásuvky a

v nadstavci skříně intarzované dekorativní výplně. Vysunutá horní římsa je podložena vejcovcem. Vpadlé výplně na bočních stěnách šatní

skříně

jsou

orámovány

profilovanou

lištou

a

zdobeny 43

obdobou intarzií jako výplně dveří. Soklová i nástavcová část boku je zdobena stejně jako čelní část. Zadní strana má formu prosté nezdobené desky, která je natupo připevněna kolíky ke korpusu skříně. Korpus

skříně

je

spojen

na

kolíky

a

slepen

klihem,

nástavcová část i podnož jsou od korpusu dělitelné. Konstrukce vyrobena z jehličnatého dřeva, pravděpodobně jedle. Pilastry a výplně

jsou

intarzovány ořechovým

a

javorovým.

Povrchová

úprava: leštěno směsí politur. Slohové tvarosloví této skříně odpovídá nábytkové tvorbě ve střední Evropě v období druhé poloviny 17. století, tomuto faktu odpovídá i zdobení slepou intarzií a použití motivu voluty na hlavici

pilastru.

Datování

je

podloženo

inventární

kartou

bez

uvedení zdroje.

13. Fasádová skříň zdobená intarzií a řezbou Jilm, dub, ořech, javor, konstrukce z jehličnatého dřeva, intarzie, soustružení, moření, leštění. v. 211, š. 151, h. 62 Ulm, druhá polovina 17. století. Zámek Bučovice – Ptačí sál. Inv. č. 13.470. Původní lokace: Bučovice. Vlastník: Národní památkový ústav v Brně. Restaurátorské zásahy a doplňky: restaurováno v roce 2003, patrné doplňky a opravy v průběhu 19. století. Literatura: dosud nepublikováno. Dvoukřídlová

skříň

na

šesti

soustružených

nohách

tvaru

stlačené koule, horizontálně členěna na tři části. Korpus skříně je vertikálně rozdělen třemi polosloupy, které stojí na vyřezávaných konzolách

s

motivem

akantu.

Polosloupy

jsou

tvořeny

dvěma 44

tvarově odlišnými částmi zakončenými patkou. Na polosloupech je uplatněna zdoben

slepá

intarzie.

geometrickou

Korpus

intarzií,

skříně

která

se

je

z čelního

opakuje

i

pohledu v partiích

podnože a římsy. Bok je dýhován prostou sesazenkou. Po obvodu celého

základního

korpusu

jsou

profilové

lišty

jednoduchých

tvarů. Dveře jsou tvořeny rámem se dvěma výplněmi nad sebou, které jsou zalištovány jednoduše profilovanými lištami. Výplně jsou zdobeny jednoduchou páskovou intarzií. Římsa je složena z profilovaných lišt silně vystupujících z podkladu, který je opět tvořen intarzovanou geometrickou plochou. Podnož je po obvodu ohraničena profilovými lištami a zdobena geometrickou intarzií. Zásuvky v podnoži jsou po obvodu opatřeny profilovými lištami a dýhovány geometrickou intarzií. Korpus

skříně

je

spojen

na

kolíky

a

slepen

klihem,

nástavcová a soklová část jsou oddělitelné. Konstrukce vyrobena z jehličnatého dřeva.

dřeva.

Intarzie

dubového

dřeva.

Polosloupy

jsou

provedeny

Kování

je

a

výplně

jsou

z ořechového,

upraveno

ryteckou

z javorového jilmového prací,

a

vytváří

stylizované rostlinné motivy. Povrchová úprava: leštěno – směs politur na mat. Slohové tvarosloví této skříně odpovídá nábytkové tvorbě ve střední Evropě v období 1650 -1680. Jednou z analogií, kterou lze uvést je Fasádová skříň z Ulmu, datovaná do roku 1662 (Gert K. Nagel, 1994, č. kat. 39).

14. Intarzované dveře Jilm, dub, ořech, javor, konstrukce z jehličnatého dřeva, intarzie, moření, leštění. v. 195, š. 98, t. 6 Střední Evropa, datováno 1582. Zámek Bučovice – Císařský sál. Původní lokace: Bučovice. 45

Vlastník: Národní památkový ústav v Brně. Restaurátorské

zásahy

a

doplňky:

restaurovány

v roce

renesančních

dveří,

1954

v

Praze. Literatura:

Olga

Pechová,

Nález

Zprávy

památkové péče XIV, 1954, s. 96. Levé dveře rámové konstrukce, horizontálně rozdělené jednou příčkou. Rám dveří zdobí z obou stran stejná geometrická intarzie v podobě obdélníku a čtverců v podobě bos rámovaných tmavou a světlou linkou. Výplně jsou z rubové strany nezdobeny, lícová strana je pak dekorována plasticky sestavenými architektonickými články tvořící portál s trojicemi pilastrů a štítem. U horní výplně je

štít

výplni

bohatěji

dekorován,

stylizovaná

uvnitř

groteska,

oblouků

horní

se

oblouk

nachází zdobí

v dolní váza

se

stylizovanými květy a plody. Okolí portálu je odlišeno bosováním. Kování je upraveno ryteckou prací, vytváří stylizované rostlinné motivy. Dveře jsou vyrobeny z Jilmu, dubu, ořechu a javoru, ze kterého

jsou

zhotoveny

profilové

lišty,

konstrukce

je

z jehličnatého dřeva. Rámovou konstrukci spoje čep a dlab slepený teplým klihem. V roce

Povrchová úprava: leštěno směsí politur.

1954

byly

tyto

dveře

nalezeny

na

půdě

zámku

v Bučovicích včetně původního kováni, následně byly odvezeny k restaurování nalezených

do

dveří

pražských se

dnes

dílen.

Z celkového

zámku

v Bučovicích

na

počtu

sedmi

nachází

jen

jedny. Další troje dveře pak na zámku Moravský Šternberk, nejen formální

analýzou,

rozměry,

orientací

otevírání,

ale

i

Boskovickým erbem se tyto dveře hlásí do původního majetku Bučovic. O dalších třech dveřích nemáme žádné zprávy z důvodu nedostatečné

dokumentace

v 50.

letech,

ale

z největší

pravděpodobnosti se nachází na některém z renesančních zámků.

46

Další analogií jsou dveře ze zámku Eyrichshofen, horní franky, datovány do roku 1582, (Heinrich Kreisel, 1968, č. kat. 238). 9.2. Katalog pseudorenesančního nábytku na zámku v Bučovicích

1. Kabinet zdobený intarzií Ořech a javor, konstrukce z jehličnatého dřeva, intarzie, řezba, moření, leštění. v. 126, š. 86, h. 48 Střední Evropa druhá polovina 19. století. Zámek Bučovice – Venušin sál původně zámecká kaple. Inv. č. 46/90, nové inv. č. BO – 14. Původní lokace: Bučovice Vlastník: Národní památkový ústav v Brně. Restaurátorské zásahy a doplňky: nejsou patrné. Literatura: dosud nepublikováno. Kabinet obdélného půdorysu, na nízké podnoži s výžlabkem. Horizontálně dělený ve dvou třetinách na dvě části. Čtyři křídla dveří

jsou

rámové

profilovanými

konstrukce

lištami.

Výplň

s

vpadlou

zdobí

výplní

intarzovaná

ohraničenou groteska

ze

světlého dřeva na tmavém podkladě. Střední a vrchní římsu tvoří prostě profilované lišty.

Kabinet výrazně dekoruje kování, které

je upraveno ryteckou prací, vytváří stylizované rostlinné motivy na tmavém korpusu a také profilová lišta krycí střední spáru mezi dveřmi.

Bok

kabinetu

je

prostý,

nezdobený,

mořený

na

tmavohnědou barvu stejně jako všechny profilové lišty kabinetu. Zadní strana má formu prosté nezdobené desky. Za

spodními

dveřmi

kabinetu

je

osm

zásuvek

zdobených

intarzii v podobě grotesky, rámované profilovou lištou.

47

Kabinet je spojen na kolíky a slepen klihem, konstrukce vyrobena

z jehličnatého

dřeva,

rámy

dveří

jsou

vyrobeny

z masivního ořechového dřeva. Výplně zdobí ořechová a javorová intarzie. Povrchová úprava: leštěno směsí vosků a politur. Kabinet renesance,

nemá

způsob

srovnatelné a

motivy

paralely

dekorovaní

v nábytkové i

celkové

tvorbě

rozvržení

odpovídají tvorbě druhé poloviny 19. století ve střední Evropě.

2. Příborník zdobený intarzií a řezbou Dub,

ořech,

javor,

konstrukce

ze smrkového

dřeva,

intarzie,

soustružení, leštění. v. 233, š. 181, h. 61 Střední Evropa, druhá polovina 19. století. Zámek Bučovice – Ptačí sál. Inv. č. 3/ -T10., 0535 ÚSKP. Původní lokace: Zámek Lysice - Prštice. Vlastník: Národní památkový ústav v Brně. Restaurátorské zásahy a doplňky: restaurováno v roce 1999, patrné doplňky a opravy v průběhu 19. století. Literatura: dosud nepublikováno. Příborník na obdélném půdorysu, nesen šesti soustruženými nožkami tvaru stlačené koule, je horizontálně členěn na tři části, bohatě dekorovaný intarzií a řezbou. Spodní sokl opatřen dvěma zásuvkami, intarzovanými páskou a arabeskovým motivem. Mezi zásuvkami a na rozích se nachází řezbované maskarony. Spodní dvoudveřová skříňka je členěna trojicí plastických karyatid na sloupcích s penízkovým dekorem. Kazetové výplně jsou na obou křídlech s korunou

intarzovány v podobě

stylizovaným rozvilin.

motivem

Výplně

dvouhlavé

lemuje

slepá

orlice intarzie

zakončená na vrcholu rozeklaným tympanonem.

48

Horní nadstavbová skříň tvarově i dekorem kopíruje výzdobu spodní skříňky, je rovněž opatřena kovovými madly a zámkem jako spodní skříně. Před nadstavcem jsou po bocích umístěny tordované sloupy,

které

spojují

plát

spodní

skříňky

s horním

římsovým

nadstavcem, ten je shodný výzdobou se spodní podnoží. Korpus

skříně

nástavcová vyrobena

a

je

soklová

spojen část

z jehličnatého

na

jsou

dřeva,

kolíky

a

slepen

oddělitelné. polosloupy

klihem,

Konstrukce a

výplně

je jsou

z javorového dřeva. Intarzie je provedena z ořechové, jilmové a dubové dýhy. Kování upravuje rytecká prácí, vytváří stylizované rostlinné motivy. Povrchová úprava: leštěno – směsí politur na mat. Příborník renesance,

nemá

způsob

srovnatelné a

motivy

analogie

dekorovaní

v nábytkářské i

celkové

tvorbě

rozvržení

odpovídají tvorbě druhé poloviny 19. století ve střední Evropě v duchu pozdní renesance. Jako příklad inspirace a pro srovnání lze uvést renesanční skříň ze Štýrska datovanou do roku 1641, soukromá sbírka. Reprodukováno z: Franz Windisch-Graetz, 1983, č. kat. 429. Dále pak skříň ze zámku Ambras v Tyrolsku z roku 1636 (Otto von Falke, 1924 s. 194.)

3. Rozkládací stůl zdobený řezbou Ořechové dřevo, řezba, soustružení, moření, leštění. v. 87, d. 150, š. 88 Střední Evropa druhá polovina 19. století. Zámek Bučovice – Venušin sál původně expozice Moravská galerie v Brně. Inv. č. 5479. Vlastník: Moravská galerie v Brně. Restaurátorské zásahy a doplňky: nejsou patrné. Literatura: Jiřina Medková, Expozice užitého umění Moravské galeri Brně, č. kat. 24, Brno 1975. 49

Nezdobená

stolová

deska

s luby

je

nesena

čtyřmi

sloupy

zdobenými révovými úponky, v jejichž horní části je obrácená konzola s motivem akantu podložená zdobenou římsou. Dvojice sloupů navzájem spojuje ve vysokém reliéfu provedená rozkročná postava a nad kterou obíhá profilovaná a řezbou zdobená římsa, nad

ní

se

soustružené

nahází

maskaron.

věžky.

Na vnější

V rozích straně

pak

čtyři

sloupků

jsou

obrácené

stylizované

hermy. Stůl stojí na zdobené podnoži ve tvaru písmene H, každý konec podnože je zakončen realisticky zpodobněnými lvy. Místo dosedání

sloupů

s podnoží

je

zvýrazněno

opakovaným motivem

akantové konzoly, nad kterou je mohutná, zalamovaná, profilová římsa, která přechází i na trnož. Trnož je zdobená stylizovaným rostlinným motivem, ze spodní části desky ji spojují tři balustrové kuželky.

Rozkládání

stolu

je

zajištěno

pojezdovými

lištami

umístěnými pod stolovou deskou, a umožňují tak zvětšit stolovou desku

dvojnásobně.

Podle poloviny z muzea

Povrchová

Medkové

16.

pochází

století,

užitého

umění

ale ve

úprava:

leštěno

popisovaný

stůl

pokud Vídni,

si

pozorně

taktéž

z

nebo

kresbu

stolu

z konce

16.

politur.

Francie

druhé

prohlédneme

z druhé

století (Inv. č. H1750, Franz Windisch-Graetz, 142.),

směsí

století

stůl

poloviny

16.

1983, č. kat. od

Leo

Ludvíka

(František Cimburek, 1995, s. 197), zjistíme, že celková forma odpovídá 16. století, ale detaily zdobení, jako jsou voluty na zakončení karyatid nebo úponky vinné révy i tvar balustrových kuželek, odpovídá spíše 19. století. Podle mého názoru a zjištění jde

o

kvalitní

napodobeninu

francouzského

renesančního

stolu

v druhé polovině 19. století, pravděpodobně ze střední Evropy.

50

10.

Seznam vyobrazení

10.1. Katalog renesančního nábytku na zámku v Bučovicích

1. Truhla zdobená řezbou, severní Itálie, kolem 1600. Zámek Bučovice, inv. č. BO-58. 2. Truhla zdobená řezbou, Siena 2. Polovina 16. století, hrad

Červený

kameň,

inv.

č.

N-

703.

Reprodukováno

z:

Jan

Krampl, 1980, č. kat. 7. 3. Truhla zdobená řezbou, Florencie počátek 17. století. Zámek Bučovice – Ptačí sál, inv. č. BO-59. Majetek Moravské galerie v Brně. 4. Truhla zdobená řezbou, střední Evropa první polovina 17. století. Zámek Bučovice, inv. č. BO-63. 5. Truhla zdobená řezbou, Tyrolsko, 17. století. Zámek Bučovice, inv. č. BO-64. 6. Truhla zdobená řezbou, Tyrolsko 17. století, zámek Duchcov, inv. č. 32.492. Majetek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Foto archiv muzea. 7. Truhla zdobená intarzií a řezbou, Jižní Německo, kolem roku 1600. Zámek Bučovice, inv. č. BO-71. 8. Truhla zdobená intarzií a řezbou, Falc datováno 1581, Speyer

–

Historiches

Museum

der

Pfalz.

Reprodukováno

z:

Heinrich Kreisel, 1968, č. kat. 198.

51

9. Truhla zdobená intarzií a řezbou, Střední Evropa (Tyrolsko?) první polovina 17. století. Zámek Bučovice, inv. č. BO-67. 10. Truhla zdobená intarzií, Tyrolsko počátek 17. století. Innsbruck, Tiroler Volkskunstmuseum, inv. č. 5873. Reprodukováno z: Franz Windisch-Graetz, Möbel, 1983, č. kat. 440. 10. Truhla zdobená intarzií a řezbou, střední Evropa, druhá polovina 17. století. Zámek Bučovice, inv. č. BO-62. 11. Truhla zdobená intarzií, Střední Evropa datována 1669 Zámek Bučovice, soukromí majetek. 11. Truhla zdobená intarzií a řezbou, střední Evropa, druhá polovina 17. století doplněna v 19. století. Zámek Bučovice, inv. č. BO-66. 12. Truhla zdobená intarzií, Uhry datována 1669 Budapešť – Muzeum pro umělecká řemesla, inv. č. 58.1312.1. Reprodukováno z: Franz Windisch-Graetz, 1983, č. kat. 469. 13.

Fasádová

kredenc

zdobená

intarzií,

střední

Evropa

(Holandsko?), druhá polovina 17. století doplněna v 19. století. Zámek Bučovice, inv. č. BO-69. 14. Fasádová kredenc zdobená intarzií, střední Evropa, druhá polovina 17. století. Zámek Bučovice, inv. č. BO – 65. 15. Fasádová skříň zdobená intarzií a řezbou, střední Evropa, druhá polovina 17. století. Zámek Bučovice, inv. č. 13.470.

52

16.Fasádová skříň zdobená řezbou s intarzií, Ulm datována do roku 1662. Reprodukováno z: Gert K. Nagel, 1994, č. kat. 39. 17. Fasádová skříň zdobená intarzií, střední Evropa, datována 1667, Zámek Bučovice, inv. č. BO-70. 18. Intarzované dveře, střední Evropa, Datováno 1582. Zámek Bučovice.

53

10.2.

Katalog

pseudorenesančního

nábytku

na

zámku

v

Bučovicích

1. Kabinet zdobený intarzií a kováním – pohled na zavřená dvířka, střední Evropa druhá polovina 19 století. Zámek Bučovice, inv. č. BO-14. 2. Kabinet zdobený intarzií a kováním – pohled na otevřená dvířka, střední Evropa druhá polovina 19 století. Zámek Bučovice, inv. č. BO-14. 3. Příborník zdobený intarzií a řezbou, střední Evropa, druhá polovina 19. století. Zámek Bučovice inv. č, 0535. 4. Fasádová skříň zdobená řezbou a intarzií. Štýrsko datováno 1641. Soukromá sbírka. Reprodukováno z: Franz Windisch-Graetz, 1983, č. kat. 429. 5.

Rozkládací

polovina

19.

stůl

zdobený

Století.

Majetek

řezbou,

střední

Evropa

Uměleckoprůmyslového

druhá muzea

v Brně. Zámek Bučovice. 6. Rozkládací stůl, Francie druhá polovina 16. století. Vídeň, Muzeum užitého umění. Inv. č. H1750. 1641. Soukromá sbírka. Reprodukováno z: Franz Windisch-Graetz, 1983, č.

kat. 142.

7. Rozkládací stůl zdobený řezbou – detail nohou, střední Evropa druhá polovina 19. Století. Majetek Uměleckoprůmyslového muzea v Brně. Zámek Bučovice.

54

11.1. Katalog renesančního nábytku na zámku v Bučovicích

55

1. Truhla zdobená řezbou, severní Itálie, kolem 1600. Zámek Bučovice, inv. č. BO-58.

2. Truhla zdobená řezbou, Siena 2. Polovina 16. století, hrad Červený kameň, inv. č. N- 703. Reprodukováno z: Jan Krampl, 1980, č. kat. 7. 56

3. Truhla zdobená řezbou, Florencie počátek 17. století. Zámek Bučovice – Ptačí sál, inv. č. BO-59. Majetek Moravské galerie v Brně.

4. Truhla zdobená řezbou, střední Evropa první polovina 17. století. Zámek Bučovice, inv. č. BO-63.

57

5. Truhla zdobená řezbou, Tyrolsko, 17. století. Zámek Bučovice, inv. č. BO-64.

6. Truhla zdobená řezbou, Tyrolsko 17. století, zámek Duchcov, inv. č. 32.492. Majetek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Foto archiv muzea. 58

7. Truhla zdobená intarzií a řezbou, Jižní Německo, kolem roku 1600. Zámek Bučovice, inv. č. BO-71.

8. Truhla zdobená intarzií a řezbou, Falc datováno 1581, Speyer – Historiches Museum der Pfalz. Reprodukováno z: Heinrich Kreisel, 1968, č. kat. 198. 59

9. Truhla zdobená intarzií a řezbou, Střední Evropa (Tyrolsko?) první polovina 17. století. Zámek Bučovice, inv. č. BO-67.

10. Truhla zdobená intarzií, Tyrolsko počátek 17. století. Innsbruck, Tiroler Volkskunstmuseum, inv. č. 5873. Reprodukováno z: Franz Windisch-Graetz, 1983, č. kat. 440. 60

10. Truhla zdobená intarzií a řezbou, střední Evropa, druhá polovina 17. století. Zámek Bučovice, inv. č. BO-62.

11. Truhla zdobená intarzií, Střední Evropa datována 1669 Zámek Bučovice, soukromí majetek.

61

11. Truhla zdobená intarzií a řezbou, střední Evropa, druhá polovina 17. století doplněna v 19. století. Zámek Bučovice, inv. č. BO-66.

12. Truhla zdobená intarzií, Uhry datována 1669 Budapešť – Muzeum pro umělecká řemesla, inv. č. 58.1312.1. Reprodukováno z: Franz Windisch-Graetz, 1983, č. kat. 469. 62

13. Fasádová kredenc zdobená intarzií, střední Evropa (Holandsko?), druhá polovina 17. století doplněna v 19. století. Zámek Bučovice, inv. č. BO-69.

14. Fasádová kredenc zdobená intarzií, střední Evropa, druhá polovina 17. století. Zámek Bučovice, inv. č. BO – 65.

63

15. Fasádová skříň zdobená intarzií a řezbou, střední Evropa, druhá polovina 17. století. Zámek Bučovice, inv. č. 13.470.

16.Fasádová skříň zdobená řezbou s intarzií, Ulm datována do roku 1662. Reprodukováno z: Gert K. Nagel, 1994, č. kat. 39.

64

17. Fasádová skříň zdobená intarzií, střední Evropa, datována 1667, Zámek Bučovice, inv. č. BO-70.

18. Intarzované dveře, střední Evropa, Datováno 1582. Zámek Bučovice.

65

11.2. Katalog pseudorenesančního nábytku na zámku v Bučovicích

66

1. Kabinet zdobený intarzií a kováním – pohled na zavřená dvířka, střední Evropa druhá polovina 19 století. Zámek Bučovice, inv. č. BO-14.

2. Kabinet zdobený intarzií a kováním – pohled na otevřená dvířka, střední Evropa druhá polovina 19 století. Zámek Bučovice, inv. č. BO-14.

67

3. Příborník zdobený intarzií a řezbou, střední Evropa, druhá polovina 19. století. Zámek Bučovice inv. č, 0535.

4. Fasádová skříň zdobená řezbou a intarzií. Štýrsko datováno 1641. Soukromá sbírka. Reprodukováno z: Franz Windisch-Graetz, 1983, č. kat. 429.

68

5. Rozkládací stůl zdobený řezbou, střední Evropa druhá polovina 19. Století. Majetek Uměleckoprůmyslového muzea v Brně. Zámek Bučovice.

6. Rozkládací stůl, Francie druhá polovina 16. století. Vídeň, Muzeum užitého umění. Inv. č. H1750. 1641. Soukromá sbírka. Reprodukováno z: Franz WindischGraetz, 1983, č. kat. 142.

69

7. Rozkládací stůl zdobený řezbou – detail nohou, střední Evropa druhá polovina 19. Století. Majetek Uměleckoprůmyslového muzea v Brně. Zámek Bučovice.

70

12. Summary The collection of the Renaissance furniture in the castle of Bučovice is in its entirety and quantity utterly exceptional and in our country unique. In spite of this the collection has never been catalogued or otherwise processed. This thesis gives a view about the furniture production during the period of late Renaissance at the end of 16th and 17th century in Europe. It also includes a critical catalogue of the collection of the Renaissance furniture and doors in the castle of Bučovice, including the pseudoRenaissance pieces. The beginning of the thesis contains a brief summary of existing research with the reference to the basic and terminological literature. It continues with a short history of the castle Bučovice aimed on the period of the Jan Šembera of Boskovice submitter. The work also contains locations of the castles under the Bučovice region. Sketch of complicated history of the collection and its original property as well as local deposition as a collection are included. The next part of the thesis is focused on the evolution of the Renaissance furniture, its decorated techniques like intarsia, marquetterie, carving, painting, pastiglia dorata etc. The chapter devoted to technology engaged in the manufacturing process and used materials exerting in the last Renaissance is incorporated afterwards. The main part of the thesis represents the critical catalogues. The first one contains pieces of the furniture the author considers to be the original Renaissance works. The second one includes the pieces from the later style. Both catalogues are supplemented with the picture appendices.

71

13. Anotace Jméno a příjmení:

Kamil Lukeš

Katedra:

dějin umění

Vedoucí práce:

Prof. PhDr. Milan Togner

Rok obhajoby:

2007

Název práce:

Soubor renesančního nábytku v instalaci zámku v Bučovicích.

Název v angličtině:

The collection of Renaissance furniture in the castle of Bučovice (Moravia).

Anotace práce:

Práce mapuje renesanční nábytek v expozici státního zámku v Bučovicích a jeho paralely.

Uceleně se zabývá historií

zámku jeho sbírek, původem exponátů. materiálovým,

technologickým

a

Stejně tak i

výzdobným

aspektům

renesančního nábytku. Klíčová slova:

Nábytek, renesance, zámek Bučovice.

Anotace v angličtině:

The work engages in the Renaissance furniture in the caste of Bučovice and its parallels. My work is focused on the history of the castle and its collections, the origin of the exhibits as well as material, technological and decorative aspects of the Renaissance furniture.

Klíčová slova v angličtině:

Furniture, Renaissance, castle of Bučovice (Moravia).

Přílohy vázané v práci:

Katalog renesančního a pseudorenesančního nábytku na zámku v Bučovicích. Seznam vyobrazení

renesančního

a

pseudorenesančního

nábytku na zámku v Bučovicích. Rozsah práce:

75 stran

Jazyk práce:

čeština

72

7. 1

Poznámky

Moravská galerie, Státní památkový ústav v Brně, soukromí

majetek. 2

Bohumil Samek, Ivan Řeholka, Jarmila Vacková, Zdeněk Novák,

Zámek Bučovice, Brno 2003, nebo starší průvodce od Jarmily Krčálové, Zámek v Bučovicích, Praha 1975. 3

Fabián Slabí, K stavebním dějinám bučovického zámku,

Vlastivědný věstník moravský 2, 1947, s. 310-314. 4

Olga Pechová, Nález renesančních dveří, Zprávy památkové péče

XIV, 1954, s. 96. 5

František Cimburek a kol., Dějiny nábytkového umění I, Praha

1948. 6

Petr Brunecký, Historický vývoj nábytku, Brno 1997.

7

Miller Judith, Nábytek - světové slohy od antiky až po

současnost, Praha 2006. 8

Tim Forrest, Poznáváme starožitnosti, Bratislava 1997.

9

Milan Togner, Historický nábytek, Brno 1993.

10

Eva Medková, Starožitný nábytek, údržba a opravy, Praha 1985.

11

Erich Klatt, Die konstruktion alte Möbel, Stuttgart 1990.

12

Jan Krampl, Italský renesanční nábytek na Červeném kameni,

Umění a řemesla 1, 1980, s. 33-39. 13

Marie Mžyková, Chebská reliéfní intarzie a grafika, Praha 1986.

14

Markéta Krmenčíková, Italské renesanční truhly – cassoni

v českých sbírkách, Olomouc 1999. 15

Frida Schottmüler, Wohnungskultur und Möbel der italienischen

Renaissance, Stuttgart 1921. 16

Otto von Falke, Deutsche Möbel des Mittelalters und der

Renaissance, Stuttgart 1924. 17

Günter Schade, Deutsche Möbel aus sieben Jahrhunderten,

Leipzig 1966. 18

Heinrich Kreisel, Die Kunst des deutschen Möbels – Von den

Anfängen bis zum Hochbarock, München 1968. 73

19

Franz Windisch-Graetz, Möbel Europas – Renaissance und

Manierismus. Vom 15. Jh. bis die erste Hälfte des 17. Jh., München 1983. 20

Jarmila Krčálová, Zámek v Bučovicích, Praha 1975.

21

Bohumil Samek, Ivan Řeholka, Jarmila Vacková, Zdeněk Novák,

Zámek Bučovice, Brno 2003, nebo starší průvodce od Jarmily Krčálové, Zámek v Bučovicích, Praha 1975, s. 14. 22

http://www.turistika.wz.cz/bucovice.htm, 16. 2. 2008.

23

Petr Fedor, Jan Šembera Černohorský z Boskovic – Několik

kapitol ze života renesančního kavalíra, Brno 2001. 24

7. Srpna 1572 zemřel jeho poručník a nevlastní bratr Albrecht

Černohorský z Boskovic 25

Zmínka o rozpočtu na stavbu z roku 1567 zmiňovaná ještě v roce

1826, dnes nedochovaná. 26

Petr Fedor, Jan Šembera Černohorský z Boskovic – Stavitel

zámku Bučovice, Brno 2004. 27

Viz. Samek (pozn. 20), s. 14.

28

Viz. Krčálová (pozn. 20).

29

Bohumil Samek, Umělecké památky Moravy a Slezska A/I, Praha

1994, s. 295. 30

Městský archiv Brno, Rkp/187, Podlí žádosti va sme vyslanýmu

vašími ty prkna vydali. S tím dato v m. Brně v sobotu před sv. Jakubem léta 82. 31

mladší ze dvou dcer Jana Šembery

32

http://www.pruvodce.com/bucovice/, 13. 1. 2008.

33

Viz. Krčálová (pozn. 20).

34

Viz. Samek (pozn. 20), s. 15.

35

Inventář z 1. 2. 1637, č. 1893, HALW, Vadůz 1637.

36

Viz. Cimburek (pozn. 5), s. 138.

37

Viz. Medková (pozn. 10).

38

Georg Renner z Řezna, který v 16. století vynalezl stroj na

řezání dýh, viz.

Mžyková (pozn. 13), s. 7. 74

39

Viz. Medková (pozn. 10), s. 87.

40

Viz. Medková (pozn. 10), s. 87.

41

Viz. Cimburek (pozn. 5), s. 144.

42

Tloušťka dýh se v 16. století pohybovala mezi 2-5 milimetry.

43

Viz. Cimburek (pozn. 5), s. 118.

44

Někdy se tomuto motivu říká též prospeto ( ital. Lavorare in

prospeto ) 45

Viz. Cimburek (pozn. 5), s. 145.

46

Viz. Togner (pozn. 9), s. 33.

47

Viz. Medková (pozn. 10) s. 89.

48

Viz. Mžyková (pozn. 13), s. 7.

49

Viz. Togner (pozn. 9), s. 35.

50

Viz. Medková (pozn. 10), s. 99 – 100.

51

Viz. Mžyková (pozn. 13), s. 8.

52

E. Callmann

– J. W. Tayor, Cassone, in: J. Turner (ed.), The

Dictionare of Art VI, 1966, s. 1-7. 53

Viz. Togner (pozn. 9), s. 36.

75