Soubor fejetonů určených pro ţenský magazín Ona Dnes

Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií

Soubor fejetonů určených pro ţenský magazín Ona Dnes (Bakalářská diplomová práce)

Vypracovala: Eliška Raková (UČO 333425)

Vedoucí práce: PhDr. Jiřina Salaquardová

Brno 2011

Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně a s pouţitím pramenů a literatury uvedené v bibliografii. V Brně dne 19. května 2011

podpis

Děkuji vedoucí této práce PhDr. Jiřině Salaquardové za trpělivé vedení a cenné připomínky a rady, bez nichţ by práce v této podobě nevznikla. Rovněţ děkuji všem, kteří mi byli při psaní bakalářské práce cennými informačními zdroji, zejména vedoucí magazínu Ona Dnes Mgr. Lence Tréglové.

Obsah

Anotace .................................................................................................................................... 6 Abstract ................................................................................................................................... 6 1. Úvod ..................................................................................................................................... 7 2. Fejeton jako novinářský ţánr ..................................................................................... 8 2.1 Problematičnost základního vymezení ţánru ................................................................... 8 2.2 Vznik a vývoj fejetonu obecně ......................................................................................... 9 2.3 Český fejeton v podání ţen ............................................................................................. 12 2.4 Funkce fejetonu v tištěných médiích .............................................................................. 14 2. 5 Příbuzné ţánry fejetonu ................................................................................................. 15 2.4.1 Fejeton a sloupek ...................................................................................................... 15 2.4.2 Fejeton a enterfillet................................................................................................... 16 2.4.3 Fejeton a glosa .......................................................................................................... 17 2.4.4 Fejeton a causerie ..................................................................................................... 17 2.4.5 Fejeton a úvodník (editorial) .................................................................................... 17 2.4.6 Fejeton a beseda ....................................................................................................... 18 2.4.7 Shrnutí ...................................................................................................................... 18 2.5 Typologie fejetonů .......................................................................................................... 19 2.5.1 Druhy fejetonu podle metody tvorby ....................................................................... 19 2.5.2 Druhy fejetonu podle stupně kritičnosti ................................................................... 20 2.6 Tvorba současného českého fejetonu.............................................................................. 20 2.6.1 Téma fejetonu ........................................................................................................... 21 2.6.2 Kompozice a rozsah fejetonu ................................................................................... 22 2.6.3 Jazyk a styl fejetonu ................................................................................................. 23 2.6.4 Fakta a nadsázka....................................................................................................... 23 2.6.5 Autor versus čtenář................................................................................................... 24 2.7 Závěr ............................................................................................................................... 25

3. Současný fejeton v ţenských časopisech ............................................................... 26 3.1 Ţenské časopisy v České republice................................................................................. 26 3.2 Zastoupení ţánru fejetonu v ţenských časopisech.......................................................... 29 3.3 Závěr ............................................................................................................................... 31

4. Magazín Ona Dnes ....................................................................................................... 32 4.1 Publikum Ona Dnes ........................................................................................................ 32 4.2 Průměrný náklad a čtenost Ona Dnes ............................................................................. 33 4.3 Struktura a organizace redakce Ona Dnes ...................................................................... 35 4.4 Internetová verze magazínu ............................................................................................ 36 4.5 Závěr ............................................................................................................................... 37

5. Vymezení fejetonu v magazínu Ona Dnes ........................................................... 38 5.1 Metodologie .................................................................................................................... 38 5.2 Autoři fejetonů v magazínu Ona Dnes ........................................................................... 40 5.3 Funkce a témata fejetonů v magazínu Ona Dnes ............................................................ 41 5.4 Specifika fejetonu v magazínu Ona Dnes ....................................................................... 42 5.5 Styl fejetonů v Ona Dnes ................................................................................................ 44 5.6 Závěr ............................................................................................................................... 45

6. Témata autorských fejetonů ..................................................................................... 46 6.1 Fenomén singles v České republice ................................................................................ 47 6.2 Ţivotní styl singles .......................................................................................................... 48 6.3 Závěr ............................................................................................................................... 48

7. Tvůrčí část ....................................................................................................................... 49 7.1 Forma a tvůrčí prostředky autorských fejetonů .............................................................. 49 7.1.1 Autorský fejeton č. 1 ................................................................................................ 50 7.1.2 Autorský fejeton č. 2 ................................................................................................ 52 7.1.3 Autorský fejeton č. 3 ................................................................................................ 53 7.1.4 Autorský fejeton č. 4 ................................................................................................ 55 7.1.5 Autorský fejeton č. 5 ................................................................................................ 56 7.1.6 Autorský fejeton č. 6 ................................................................................................ 58 7.2 Reflexe tvůrčího postupu ................................................................................................ 60 7.2.1 Hledání námětů pro autorské fejetony ..................................................................... 61 7.2.3 Styl fejetonů a volba jazykových prostředků ........................................................... 62 7.2.4 Titulky, rozsah, forma .............................................................................................. 63

8. Závěr.................................................................................................................................. 64 9. Seznam pouţité literatury .......................................................................................... 66 10. Seznam tabulek a grafů ............................................................................................ 69

11. Jmenný rejstřík ........................................................................................................... 70 12. Seznam příloh .............................................................................................................. 72 Přílohy ................................................................................................................................... 73

Anotace Soubor fejetonů určených pro ţenský magazín Ona Dnes Tématem této bakalářské práce je charakteristika fejetonu v ţenském časopise Ona Dnes, který vychází jako pravidelná pondělní příloha deníku MF Dnes. Cílem této práce je vytvoření souboru šesti autorských fejetonů, jeţ odpovídají kritériím ţánru v daném médiu a reflektují specifika single ţivota, jenţ se stal fenoménem současnosti. Tvůrčí části předchází vymezení ţánru na základě obecných definic a zkušeností některých českých fejetonistů. Autorské texty jsou doplněny kritickými reflexemi tvůrčího postupu a jeho srovnáním s doporučeními na základě odborné literatury. Klíčová slova: fejeton, publicistika, publicistické ţánry, ţenské časopisy, Magazín Ona Dnes, singles, produktová práce

Abstract Set of Feuilletons Addressed to Women’s Magazine Ona Dnes

Topic of this bachelor thesis is to characterize feuilleton in women‘s magazine "Ona Dnes", published every Monday as periodic supplement of journal MF Dnes. Purpose of this thesis is to create collection of six author feuilletons, corresponding to certain criteria of genre in given media. It also reflects specifics of single life, the phenomena of recent period. Creative parts precede genre determination, based on common definitions and experience of certain Czech feuilletonists. Author texts are replenished with critical reflexes of creative process and its comparison with recommendations, based on specialized publications. Keywords: feuilleton, publicism, publicistic genus, women’s magazines, magazíne Ona Dnes, singles, media product

6

1. Úvod Tématem této bakalářské práce je charakteristika současného českého fejetonu ve zvoleném médiu. Na jejím základě bude vytvořen soubor autorských textů respektující znaky tohoto ţánru. Fejeton se nachází na pomezí novinářské publicistiky a umělecké literatury; ze všech ţurnalistických útvarů je nejvíce vzdálen zpravodajství. Těţko bychom hledali jeho jednotnou definici či ucelenou metodologii tvorby. Fejeton se proměňoval v různých dobách a i v současnosti má kaţdý autor svůj vlastní styl. Mnohé znaky současného českého fejetonu vycházejí z tradice nebo jsou podmíněné účelnosti. K tomu, abych mohla vytvořit soubor fejetonů pro určité médium, potřebuji nejdříve vymezit obecné znaky fejetonu a jeho funkce, a také si musím uvědomit jejich cílové publikum a specifika tohoto ţánru ve vybraném médiu. Přestoţe se uţ téměř rok věnuji novinářské práci, s publicistickými ţánry doposud nemám zkušenosti srovnatelné s profesionálními autory. Z tohoto důvodu jsem se teoretickým kapitolám vymezující ţánr a charakterizující cílové médium, jeţ předcházejí samotné tvůrčí práci, rozhodla věnovat poměrně hodně prostoru, abych se ve znacích fejetonu důsledně zorientovala. Informace vycházejí z odborných zdrojů, ale také z doporučení některých soudobých autorů. Kromě práce s literárními zdroji jsem uskutečnila také rozhovory se zástupcem redakce zvoleného média a vybranými autory, kteří tam své fejetony pravidelně publikují. Při přípravě vlastních textů tak pro mě budou směrodatné nejen obecné znaky ţánru získané studiem odborných příruček, ale také specifické znaky a kritéria ţánru v konkrétním časopise – ţenském magazínu Ona Dnes. Kromě teoretických kapitol, soustřeďujících se na vymezení znaků ţánru, se budu zabývat také oblastí ţenských časopisů v České republice. Pokusím se zjistit, jaké je v nich zastoupení fejetonu a dalších publicistických ţánrů. Poté představím magazín Ona Dnes z hlediska jeho postavení na českém mediálním trhu, publika a tematického zaměření. Výsledným produktem této práce bude soubor šesti autorských fejetonů, jeţ budou doplněny o souhrnnou reflexi pracovního postupu a konfrontaci vyuţitých tvůrčích prostředků a tvůrčích metod s doporučeními na základě odborné literatury. V závěrečné kapitole shrnu nejdůleţitější poznatky a zhodnotím, nakolik se mi podařilo splnit cíl této bakalářské práce.

7

2. Fejeton jako novinářský ţánr Úvodní kapitoly této bakalářské práce slouţí jako teoretický podklad pro tvorbu vlastních fejetonů. V druhé kapitole se proto budu věnovat ţánru fejetonu – jeho vzniku a vývoji, specifikům, jazykovým prostředkům i metodám tvorby. Vzhledem k tématu své práce se zde více zaměřím na ţeny-fejetonistky a publicistiku v ţenských časopisech. Informace jsem pro tento účel čerpala ze slovníků, odborných publikací o stylistice a novinářských ţánrech, i ze zkušeností různých českých novinářů1, kteří se psaní fejetonů věnují. Jejich rady a doporučení povaţuji vzhledem k charakteru ţánru za mnohem přínosnější neţ obecné slovníkové definice. Zároveň se současný fejeton pokusím vymezit také prostřednictvím dalších publicistických ţánrů, se kterými se fejetony často zaměňují anebo mají výrazné společné rysy. Jsem přesvědčena, ţe právě srovnáváním a hledáním rozdílů mezi různými příbuznými ţánry vyniknou typické rysy fejetonu mnohem lépe, neţ kdybych se věnovala výhradně fejetonu bez jakéhokoliv kontextu a zařazení v oblasti novinářské publicistiky.

2.1 Problematičnost základního vymezení ţánru Fejeton se nachází na pomezí beletrie a ţurnalistiky. Akademický slovník cizích slov uvádí, ţe fejeton je „krátká, vtipná a zajímavá stať v novinách s aktuální tematikou, podaná lehkým, zábavným slohem, psaná zpravidla pod čarou.“2 V publikaci Současná stylistika nalezneme tuto definici: „Fejeton je publicistický (pův. jen novinářský) útvar informující zajímavě, vtipně a často s lehkou ironií nebo humorem o pozoruhodné aktuální události, věci nebo jevu. Fejetonista se zamýšlí nad skutečností nově, často přináší exkluzivní pohled a z textu je zřejmé jeho stanovisko.“3 Nalézt jednotnou definici tohoto ţánru je prakticky nemoţné. Fejeton můţe mít různé podoby a funkce, můţe být lyrický či ostře kritický. F. X. Šalda o fejetonu v Ottově slovníku naučném píše, ţe „není pojmově vymezený druh literární, přesto však jsou jisté znaky, podmíněné účelností nebo osvojené tradicí, které charakterizují fejetonistický způsob psaní.“ 4 Emil Kadnár fejeton nazval dokonce ţánrovým hybridem – upozornil však, ţe v ţánrologii nemá 1

Čerpány ze sborníku O fejetonu, s fejetonem (Osvaldová, Barbora – Kopáč, Radim (eds.). 2007: O fejetonu, s fejetonem. Praha: Karolinum). 2 Kraus, Petráčková (eds.) 1995. (heslo: Fejeton) 3 Čechová (eds.) 2008: 269. 4 Kol autorů: Ottův slovník naučný. Devátý díl. Praha: J. Otto, 1895. s.153 (heslo: Feuilleton)

8

pojem hybrid pejorativní význam.5 Hlavní překáţku při unifikaci jeho teorie podle Kadnára způsobuje skutečnost, ţe se ne vţdy dostatečně rozlišujeme jeho dvě základní formy – publicistický (adresně dokumentární) a umělecký (typizující) fejeton.6 V současných časopisech pro ţeny, na které se ve své bakalářské práci orientuji, se setkáváme převáţně s fejetonem publicistickým, proto se při své snaze o obecnou charakteristiku ţánru budu věnovat zejména jemu. Současný fejeton7 je především velice osobitý ţánr. Pro fejetony je typický subjektivní přístup8, rozumová argumentace je propojená s emocemi, autoři vycházejí z osobních zkušeností či postřehů. Napsat neutrální fejeton je podle Josefa Mistríka nemyslitelné: „Autor se nemůţe odosobnit, pokud pracuje s emocionálními a expresivními výrazy a pokud má zaujmout postoj.“9 Na autenticitě fejetonu dodávají také jazykové prostředky. Vladimír Just zdůrazňuje, ţe u kaţdého fejetonisty můţeme rozeznávat jeho „identifikační vůně a pachy“.10 Tato „jinakost“ ve stylu psaní je podle Justa podmínkou kvalitní fejetonistiky. Pouze definice však k napsání kvalitního fejetonu nestačí. Kromě znalosti ţánru a stylistického umu je důleţitá také volba tématu, která úzce souvisí s cílovým médiem a jeho publikem. Pro tyto účely jsem se rozhodla zaměřit se na současné časopisy určené pro ţeny, jejichţ charakteristikám se budu věnovat v dalších kapitolách.

2.2 Vznik a vývoj fejetonu obecně Fejeton je ţivý ţánr, jenţ se v průběhu desetiletí postupně vyvíjel, zkracoval, měnil své primární funkce, zaměření apod. Na vývoj fejetonu měly vliv různé činitele: úsilí psát osobněji či burcovat, snahy o rafinovanou kritiku a polemiku, pokusy oţivit suchý novinářský styl beletristickými prvky apod. Časové pořadí a sílu jednotlivých činitelů podle Emila Kadnára není moţné určit.11 Alespoň obecná znalost tohoto vývoje nám však můţe pomoci lépe pochopit rysy a tendence současného českého fejetonu.

5

Kadnár 1988: 120. Srov. Kadnár 1988: 129. 7 tj. fejeton po roce 1989 8 „Fejeton je neopakovatelný obtisk vlastní duše do jazyka.“ – Vladimír Just (viz Osvaldová, Kopáč (eds.) 2007: 38). 9 Mistrík 1997: 475 (volný překlad ze slovenštiny). 10 Srov.Osvaldová, Kopáč (eds.) 2007: 39. 11 Srov. Kadnár 1988: 120 6

9

Za předchůdce fejetonu sui generis jsou povaţovány satirické texty Sebastiana Branta z počátku 16. století, humanistické polemiky Erasma Rotterdamského z konce přelomu 16. a 17. století a někdy i řečnické projevy Ulricha Megerleho, který ţil ve druhé polovině 17. století.12 V období renesance byly velmi populární poučné a zároveň zábavné dialogy, které se objevovaly uţ v období antiky v Athénách a Římě.13 Také tyto rozpravy mají s fejetonovým stylem řadu společných znaků. Za předchůdce fejetonu bychom mohli povaţovat dokonce bajky – poučné, často veršované vyprávěnky se zvířecím podobenstvím. Datovat vznik moderního fejetonu je obtíţné – podobně jako se pokoušet vytvořit jednotnou a obecně platnou definici tohoto ţánru. Některé prameny uvádějí, ţe texty blízké fejetonu se začaly objevovat nejdříve v tzv. moralistických týdenících, jeţ vycházely v 18. století v Anglii a Německu.14 Byly převáţně kritické, ale běţně se v nich uplatňoval také polemický styl. Podle většiny autorů, slovníků a publikací se však fejetony zrodily ve Francii. Výraz fejeton (feuilleton) pochází z francouzského feuille (lísteček nebo zpráva). V roce 1800 začaly v inzertní příloze Le Feuille francouzských novin Journal des Débats vycházet krátké texty abbého Juliena Louise de Geoffroye15. Jelikoţ tato příloha nepodléhala cenzuře16, do tisku se tak snadno dostaly i takové články, které by pravděpodobně neprošly, pokud by je autor chtěl publikovat uvnitř novin. Později na novinových stránkách bývaly fejetony od ostatních článků zřetelně odděleny tlustou čarou17 – odtud pochází výraz podčárník, který je synonymem výrazu fejeton. První fejetony se v českých médiích začaly objevovat uţ v roce 1818. Novinová příloha obdobně nazvaná Feuilleton se objevila také v českých novinách – zavedly ji Národní noviny v době, kdy je redigoval Karel Havlíček Borovský. Havlíčkovy fejetony plnily především výchovnou funkci, doplňovaly například články o politice, přibliţovaly kontext dění ve společnosti a zároveň byly psány zábavnou formou.18 Rozvoj českého fejetonu v jeho počátcích přerušil tzv. „bachovský absolutismus“, kdy došlo k znovuzavedení cenzury, která vývoj českého fejetonu přerušila. V šedesátých letech 19. století vznikly mnohé noviny a časopisy, které fejetonu poskytly prostor – například Národní listy, Hlas nebo Čas. Klasikem českého fejetonu je Jan 12

Mistrík 1997: 475. Osvaldová, Kopáč (eds.) 2007: 27. 14 Mistrík 1997: 475. 15 První „fejeton“ de Geoffreye zde vyšel 28. Ledna 1800 a jednalo se o zábavně podanou divadelní kritiku. (viz Mistrík 1997: 475). 16 Osvaldová, Kopáč (eds.) 2007: 6. 17 Osvaldová, Kopáč (eds.) 2007: 6. 18 Kol. autorů: Dějiny české literatury II. Praha. ČSAV 1960, s. 475. 13

10

Neruda, který za svůj ţivot napsal přes dva tisíce fejetonových textů. Jeho fejetony jsou tematicky pestré,19 typický je pro ně nenucený vtip, hovorový jazyk a přímé oslovování čtenáře. „Ovládal různé stylistické roviny, dokázal jak v obsahu, tak ve formě spojit oblasti zdánlivě nespojitelné,“ napsala o Nerudovi Barbora Osvaldová.20 Mezi Nerudovy nejznámější sbírky fejetonů patří například Studie, krátké a kratší a Ţerty, hravé i dravé. Psal také cestopisné fejetony (sbírky Obrazy z ciziny a Menší cesty). Koncem 19. století se projevil celkový úpadek českého fejetonu – scházely především výraznější osobnosti.21 Významný zlom ve vývoji ţánru znamenalo zavedení fejetonu v Lidových novinách. Známé jsou fejetony Rudolfa Těsnohlídka, které byly nejčastěji lyrické nebo se sociální tematikou. Mezi dalšími slavnými fejetonisty Lidových novin z počátku 20. století se objevují také jména jako Karel Poláček, Eduard Bass či František Langer. Zřejmě nejvýraznější osobností fejetonu Lidových novin byl Karel Čapek22. Ve svých fejetonech a sloupcích se zaměřil na známé, obyčejné věci, jeho úhel pohledu je však vţdy originální, texty jsou psány vytříbeným stylem a hravým jazykem, kompozičně jsou hodnoceny na velmi vysoké úrovni. Výrazně se v nich obrací na čtenáře a dovolává se jeho souhlasu či nesouhlasu.23 „Vychází z jednoho nápadu, záţitku, vtipného postřehu nebo otázky, s níţ si hraje a rozvíjí ji, obrací na ruby a zkoumá ze všech stran,“ zhodnotila Čapkovu tvorbu Osvaldová.24 V poválečném období se fejeton vyskytoval ve většině českých časopisů. Dlouhou tradici má tento ţánr v Literárních novinách.25 Ze současných autorů mezi fejetonisty vynikají Ludvík Vaculík a Rudolf Křesťan. Vaculík začal psát úvahové fejetony; komentoval jimi situaci v Československu a publikoval je v samizdatových novinách. V roce 1976 uspořádal výbory fejetonů z tvorby disidentů.26 Pro Vaculíkovu porevoluční tvorbu je typické opakování motivů, jeho fejetony často reagují na aktuální události, díky čemuţ jsou úzce spojené s politickým a společenským kontextem. Křesťanovy fejetony bývají spíše kratší, kontakt se čtenářem je v jeho textech velmi ţivý.

19

„Tematika Nerudových textů sahala od lokálních postřehů přes kulturní studie, polemiky aţ po práce ironické , satirické nebo politické.“ – Barbora Osvaldová (viz Osvaldová, Kopáč (eds.) 2007: 6). 20 Osvaldová, Kopáč (eds.) 2007: 6. 21 „Pro rozvoj tohoto ţánru jsou důleţité tvůrčí osobnosti. (…) Kaţdá krize fejetonu byla vţdy především krizí tvůrčí.“ – Barbora Osvaldová (viz viz Osvaldová, Kopáč (eds.) 2007: 7). 22 Fejetonům se věnoval také jeho bratr Josef. 23 Štorkán 1979: 60. 24 Osvaldová, Kopáč (eds.) 2007: 11. 25 Název Literárních novin se několikrát změnil měnil - původně se nazývaly Literární listy, později pouze Listy; jako Literární noviny vycházejí dodnes. 26 Publikace s názvem Československý fejeton.

11

Často vyuţívá citáty, texty písní či názvy literárních děl. Křesťan je v současnosti povaţován za nejplodnějšího porevolučního fejetonistu.27 Fejetony se dnes objevují v novinách i časopisech. Například v Brněnském deníku Rovnost se objevují fejetony různých publicistů – přispívají tam například Jiří Smutný, Petr Vydra, Věra Sečkářová či Kamila Hrdličková. Tento přehled historického vývoje českého fejetonu je samozřejmě jen velice povrchní. Přestoţe fejeton můţe působit jako nenápadný ţánr, kterému většina publikací o stylistice či novinářských ţánrech nevěnuje velkou pozornost a také na ţurnalistických oborech se o něm učí spíše okrajově (pomineme-li speciálně zaměřené volitelné kurzy pro omezený počet zájemců) podrobnější studie jeho historie by byla příliš obsáhlá. Pro účely této části práce – tedy přiblíţení ţánru od jeho počátků aţ po dnešek – je podle mě takovýto nástin vývoje dostačující. Jelikoţ se tato práce zaměřuje na fejeton v ţenském pojetí, v další krátké podkapitole připomenu také několik fejetonistek, které patří mezi nejznámější, nebo je v rámci svého tématu povaţuji za zajímavé.

2.3 Český fejeton v podání ţen Mezi první ţeny fejetonistky v Českém prostředí můţeme zařadit současnici Jana Nerudy, spisovatelku Popelku Bilianovou (1862 – 1941), která vynikla zejména v prostředí ţenských hnutí na přelomu 19. a 20. století. Účastnila se boje za zrovnoprávnění muţů a ţen.28 Pro ţeny a dívky organizovala různé přednášky a výstavy. Kromě románů a divadelních her psala také fejetony, které se objevovaly pod čarou v Národních listech na stejném místě, jako ty Nerudovy. Často publikovala pod muţskými pseudonymy (Jan Bílý, Jan Černý).29 Psaní fejetonů se významněji věnovala také spisovatelka Olga Fastrová (1876 – 1965). Redigovala různé ţenské časopisy. Proslavila se módními sloupky a fejetony pro Národní politiku.30 Témata jejích fejetonů byla poměrně pestrá – psala o váţnějších společenských tématech a ţenské emancipaci, reagovala na nové knihy či přednášky, ale v její 27

Osvaldová, Kopáč (eds.) 2007: 15. Forst (eds.) 1985: 233 (heslo: Popelka Bilianová) 29 Tamtéţ. 30 Forst (eds.) 1985: 685 (heslo: Olga Fastrová) 28

12

tvorbě nalezneme také odlehčená témata, pod kterými se obvykle podepisovala pod pseudonymem Yvonne.31 Novinářka a spisovatelka Milena Jesenská (1896 – 1944) byla současnicí fejetonistů Karla Čapka a Ferdinanda Peroutky. Vedla ţenskou rubriku v praţských novinách Národní listy a je autorkou dvou sbírek fejetonů – Cesta k jednoduchosti (o moderním způsobu ţivota) a Člověk dělá šaty (o módě a odívání).32 Často psala o módě, manţelství, rodině a dalších, spíše ţenských tématech. V medailonu v Literárních novinách z roku 1966 k 70. výročí narození autorky o ní literární historik a kritik Eduard Goldstücker napsal: „Její ţensky emancipační snahy se (…) v její publicistické činnosti (projevily) úsilím vychovávat ţeny k samostatnosti a uvědomělému pěstění ţenských půvabů.“33 Mezi autorkami publicistiky 20. století vyniká spisovatelka Jarmila Glazarová (1901 – 1977). Sloupky, črty, drobné prózy i fejetony psala například pro Lidové noviny, Literární noviny či Rudé právo. Její fejetony jsou převáţně cestopisné nebo se socialistickou tematikou.34 Známé jsou fejetony také populární spisovatelky a scénáristky Jindřišky Smetanové (*1923). Publikovala je například v Literárních novinách, Lidových novinách nebo ţenském časopise Vlasta. Je autorkou souborů povídek a fejetonů Pozor, vyletí ptáček a Koncert pod platanem. Její fejetony jsou „na pomezí humorné causerie a laskavé meditace“35; píše o příhodách obyčejných lidí – nejčastěji, stejně jako Arbes a Neruda, o ţivotě obyvatel praţské Malé Strany, kde sama ţije. Za normalizace nesměla publikovat36. Mezi úspěšné současné české fejetonistky patří dcera Pavla Kohouta, spisovatelka a scénáristka Tereza Boučková (*1957), která fejetony publikovala nejčastěji v MF Dnes a Lidových novinách. Humornými fejetony se proslavily také spisovatelka a populární televizní moderátorka Halina Pawlowská (*1955) či herečka Ivanka Devátá (*1935). Spousta zajímavých současných fejetonistek působí právě v magazínu Ona Dnes, kterému se ve své práci věnuji – autorky Dana Emingerová37 (*1961) a Denisa Prošková byly za fejetonistickou tvorbu dokonce oceněny; Irena Fuchsová (*1950) je autorkou 28 knih a fejetony psala pro různé noviny a časopisy, novinářka Radka Kvačková (*1944) napsala mimo jiné úspěšnou 31

Skálová 2008. Forst (eds.) 1993: 517. 33 Á propos Milena Jesenská, Eduard Goldstücker, Literární noviny, ročník 15/1966, číslo 33, strana 4, dostupné v elektronickém archivu na http://archiv.ucl.cas.cz/ (cit. 2. 5. 2011). 34 Forst (eds.) 1985: 802. 35 Novotný, Vladimír. Jindřiška Smetanová. Slovník české literatury po roce 1945. Dostupné online na http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=435 (cit. 2. 5. 2011). 36 V roce 1968 se účastnila řady televizních besed, byla velmi populární. 37 Dříve redaktorka časopisu Mladý svět. 32

13

sbírku fejetonů Očima tchyně. Fejetony v porevoluční době psala také známá česká propagátorka feminismu, scénáristka a prozaička Alexandra Berková (1949 – 2008).

2.4 Funkce fejetonu v tištěných médiích Funkce fejetonu se od dob jeho vzniku postupně proměňovala a vyvíjí se prakticky neustále. První fejetony v českém prostředí na počátku 19. století byly převáţně cestopisné, kronikářské a národopisné – jejich primární funkcí byla zábava. Nejoblíbenějším typem fejetonů byl tehdy fejeton-beseda, které navazovaly ţivý kontakt se čtenářem. Typická ostrost českého fejetonu se začala formovat o něco později – objevovaly se fejetony bojovné a útočné, revoluční i mobilizující utlačované skupiny.38 Jejich funkce byla především persvazivní. Tyto tendence jsou zřejmé také ve fejetonech zmíněných autorek Popelky Bilianové a později také Mileny Jasenské, jeţ se angaţovaly v ţenských hnutích a propagovaly vzdělanost ţen. Pro pozitivně orientované fejetony se tak v české literatuře zaţilo označení nerudovský fejeton.39 Do této kategorie můţeme zařadit Jindřišku Smetanovou a také spoustu současných autorek. Funkce takových fejetonů je zejména komunikační – jejich úkolem je pobavit či rozptýlit čtenáře. V kontextu politické situace v 70. letech 20. století pak odlehčené, zábavné fejetony nahradily fejetony převáţně agitační a ideově zaměřené. 40 Takto orientované fejetony jsou však se současnými charakteristikami ţánru v mnoha ohledech neslučitelné. Sem je moţné zařadit fejetony Jarmily Glazarové, naopak Jindřiška Smetanová či filozofka Boţena Komárková, spisovatelky Lenka Procházková41 a Eva Kantůrková v této době své fejetony nemohly publikovat oficiálně. Přestoţe mnozí autoři o fejetonu po roce 1989 hovoří jako o ţánru na ústupu, v denících, týdenících, měsíčnících i publikacích s niţší periodicitou se s nimi i dnes setkáváme poměrně často.42 Výraz „fejeton“ však v názvu rubriky nacházíme jen výjimečně, proto je potřeba hledat. Současný český fejeton se po revoluci opět navrátil ke své původní funkci, a to čtenáře především bavit. Josef Bečka to vystihl slovy, ţe fejeton má být „při četbě 38

Mistrík 1997: 475. Follrichová 2001a. 40 Štorkán 1979: 121-122. 41 Bývalá partnerka Ludvíka Vaculíka. 42 Otázkou, ve kterých ţenských časopisech dnes fejetony vycházejí, se v této práci budu zabývat později. 39

14

novin zastavením, oddychem, osvětlením, a proto má kontrastovat se základním stylem novin, zpravodajským a úvahovým.“43 Podle Barbory Osvaldové současný fejeton „dává přednost

invenci, volnému proudu myšlenek, experimentům se slovy, s obsahem i formou. Nelpí na dogmatech a zdůrazňuje autorskou individualitu.“44

2. 5 Příbuzné ţánry fejetonu Fejeton je ze všech publicistických ţánrů nejvíce vzdálen zpravodajství. Přesto je někdy obtíţné rozhodnout, zda se skutečně jedná o fejeton či některý z jeho příbuzných ţánrů. Často například váháme, zda bychom text neoznačili spíše za sloupek, úvahu či glosu, které jsou fejetonu svou formou velmi blízké. Publicistické ţánry můţeme obecně rozdělit na dva základní typy. 45 Publicistika racionálního typu je zaloţená na logicko-pojmovém způsobu utváření a podání publicistického projevu. Řadíme sem poznámku, komentář, úvahu, úvodník, recenzi, analýzu, publicistický interview a další. Publicistika emocionálního typu (či také beletrizované ţurnalistické ţánry) se utvářejí emocionálně-zobrazovacím způsobem a patří sem reportáţ, črta, esej, fejeton, beseda, sloupek, glosa, causerie a enterfillet. V této kapitole se zaměřím na druhý typ publicistických ţánrů, který jsou svým utvářením a podáním fejetonu nejpříbuznější.

2.4.1 Fejeton a sloupek Poprvé se u nás sloupek objevil počátkem 20. let 20. století v brněnských Lidových novinách. „Redakční kolektiv v čele se šéfredaktorem Arnoštem Heinrichem diskutoval o oţivení fejetonu. Chtěli navázat na tradici fejetonu (...), mělo to být něco aktuálnějšího neţ úvodník, ale lehčí, ţivější a modernější neţ beseda pod čarou zatíţená starým slohem fejetonu.“46 Základem sloupku i fejetonu je vtipný námět, který autor postupně zevšeobecňuje. Podobná je také skladba, styl a volba jazykových prostředků. Sloupek rovněţ obsahuje nadsázku, satiru, humor a pointu.

43

Bečka 1992: 376. Osvaldová, Kopáč (eds.) 2007: 17. 45 Follrichová 2001a. 46 Follrichová 2001b. 44

15

Rozpoznat sloupek v tisku není obtíţné. Obvykle je vytištěn skutečně ve formě „sloupce“ a bývá kratší neţ fejeton. Pouze na délku se ale není moudré odvolávat. Publicistické ţánry se neustále vyvíjejí a pravděpodobně to, co dnes označujeme za fejeton, bychom ještě v první polovině minulého století jednoznačně nazvali sloupkem, jelikoţ délka obou těchto ţánrů se postupně zkracovala. Nejpodstatnější rozdíl bychom však nalezli ve volbě tématu. Zatímco fejetony bývají obvykle nadčasové, sloupek reaguje spíše na konkrétní aktuální událost. V současných českých časopisech pro ţeny se sloupky běţně nevyskytují – určení ţánru textů v těchto časopisech je však obecně poměrně obtíţné. Například v magazínu Ona Dnes bychom za sloupek či ţánr jemu velice blízký mohli povaţovat rubriku Ona&On názory, ve které na určité téma reaguje vţdy jedna ţena a jeden muţ. Forma i charakter těchto dvou textů umístěných kontrastně vedle sebe je na pomezí odlehčeného komentáře, glosy či právě sloupku. V časopise Ţena a Ţivot se zase v některých stálých rubrikách objevují krátké „sloupky“ redaktorek, které danou rubriku připravují. Jedná se o drobné publicistické texty reagující na něco aktuálního či nějakou zajímavost z oblasti, které je rubrika věnována. Také v tomto časopise se vyskytuje rubrika Ţena a muţ, jejíţ podoba je v podstatě shodná s Ona&On názory v Ona Dnes. Názory redaktorek ve formě krátkých sloupků se občas objevují například také uvnitř časopisu Vlasta.

2.4.2 Fejeton a enterfillet Enterfillet47 je nejkratší publicistický novinářský útvar psaný fejetonistickým stylem o rozsahu krátké zprávy. Stojí na pomezí analytického a beletristického stylu. 48 Formou připomíná krátkou poznámku humorně reagující na něco aktuálního; jeho název je moţné přeloţit jako „mezičárník“49. Dříve slouţil jako úvodník některých rubrik v novinách, jeho smyslem je především upoutat pozornost. Dnes uţ není tak častý a jako enterfillet se nyní někdy nazývá krátká, vtipná kurzívka. V novinách se uţívá cíleně pro ţánrové i grafické zpestření. Útvary blízké tomuto ţánru se někdy objevují i v ţenských časopisech – nejčastěji opět jako krátká poznámka či publicisticky zpracovaná zajímavost, a to obvykle v podání redaktorky určité rubriky.

47

či etrefilet Mistrík 1997: 274. 49 Z francouzštiny; entre – mezi, filet – tenká čára. 48

16

2.4.3 Fejeton a glosa Glosa se kriticky a s nadhledem vyjadřuje k aktuálním událostem; dá se proto přirovnat ke krátkému komentáři. Běţně se slovo glosa pouţívá „pro označení marginálních poznámek, které mají funkci interpretovat, komentovat text.“50 Na rozdíl od komentáře je ale glosa stejně subjektivní novinářský útvar jako fejeton či sloupek. S fejetonem má společný vtip, ironii, sarkasmus, rovněţ spěje k pointě a překvapivému závěru. Na rozdíl od fejetonu se ale vyjadřuje k aktuálnímu dění, řešení otázek však pouze naznačuje, nenabízí je přímo. Obvykle se soustředí pouze na jednu základní myšlenku, která bývá naznačena uţ v úvodu. Pokud bychom hledali glosu v časopisech pro ţeny, dostaneme se do stejného problému jako v případě sloupku – pravidelné „oficiální“ glosy nenalezneme v ţádném ţenském časopise, ale některé nespecifikované útvary se tomuto ţánru mohou blíţit. V časopise Style nalezneme rubriku Glosář Alex Doleţalové – autorčiny texty však můţeme označit za fejetony.

2.4.4 Fejeton a causerie Slovo causerie pochází z francouzštiny a doslovně bychom jej mohli přeloţit jako „zábavná přednáška“. Causerie mívá formu rozpravy, vyuţívá názorných příkladů a často je i emocionální a značně expresivní. Charakteristická je pro ni „lehkost, hovorovost, nenucená zábavnost a subjektivní konverzační tón“,51 fakta jsou konfrontována s hodnotícími postupy. V případě fejetonu i causerie se jedná o odlehčenou úvahu o nějakém problému. Causerie ovšem nebývá tak útočná či ostře kritická, její smysl je spíše didaktický.52 Mívá také podstatně delší rozsah neţ současné fejetony. V ţenských časopisech se jí však mnohé útvary svojí podobou minimálně přibliţují. Snad ve všech takových časopisech nalezneme články charakteru publicistického feature, řešící například zdravotní témata či vztahy – jedná se o publicistické texty psané volnějším stylem proloţené vyjádřeními a radami odborníků z daného oboru i konkrétními příklady či příběhy, jeţ téma dokreslují. 2.4.5 Fejeton a úvodník (editorial) Úvodník je první článek na stránkách novin nebo časopisů, který se zabývá aktuálně důleţitým problémem a redakce v něm zaujímá své stanovisko. Má ovlivňovací funkci a

50

Mistrík 1997: 273 (volný překlad ze slovenštiny). Jacz et al. 1982: 55 (heslo: causerie). 52 Mistrík 1997: 476. 51

17

uţívá publicistické prostředky. Typické jsou pro něj „krátké, často obrazné titulky, obrazná pojmenování, okazionalismy a publicismy, mívá patetický ráz a často úvahový vztah k tématu.“53 V současné ţurnalistice se od těchto klasických úvodníků spíše upouští, jednotné stanovisko redakce uţ není tak časté, redaktoři dnes vystupují spíše kaţdý sám za sebe.54 Úvodník dnes nahradil modernější, kratší a ţivější editorial, který má původ v anglosaské oblasti.55 Píše ho obvykle šéfredaktor či vedoucí čísla. Informuje o obsahu čísla, komentuje některé události a novinky. Bývá psán v ich-formě, obrací se na čtenáře formou podobnou dopisu. Doprovází ho fotografie autora a podpis. Některé editorialy však mají spíše komentářový nebo fejetonistický charakter – takové píše například vedoucí magazínu Ona Dnes Lenka Tréglová či Klára Kolárová v časopise Maminka. Editorial a fejeton mohou mít v tomto případě podobnou strukturu, nadsázku, humor, oboje spěje k pointě. Z hlediska délky je však editorial výrazně kratší.56 Editorialy šéfredaktorky Marie Claire Lenky Bull jsou naopak spíše úvahové, zamýšlí se v nich nad některým tématem či zajímavou osobností z obsahu časopisu. Dagmar Školoudová ve svém krátkém úvodníku v časopise Vlasta promlouvá přímo ke čtenářům – její editorialy působí agitačně.

2.4.6 Fejeton a beseda Beseda (besídka) je jedním z nejbliţších ţánrů fejetonu, v některých charakteristikách spolu dokonce splývají. Zatímco fejeton je v projevu ostřejší, pikantnější, brisknější, beseda je (podobně jako causerie) méně bojovná a agresivní.57 Útvar blíţící se besedě se mi podařilo nalézt v časopise Marie Claire. Pravidelně se v něm objevuje rubrika Téma, kde se vţdy vybraná známá osobnost vyjadřuje k nějakému konkrétnímu tématu. Většinou se jedná o úvahu či monologické „povídání se čtenáři“ o rozsahu jedné strany, které obvykle spěje k vyvrcholení v závěru. 2.4.7 Shrnutí Fejeton má s některými dalšími publicistickými ţánry relativně hodně společných znaků. Od ostatních ho rozlišíme zejména podle délky, tématu, míry kritičnosti, vyuţití osobních zkušeností, formy vyprávění a zvolených jazykových prostředků.

53

Bartošek 2002: 68. Čechová (eds.) 2008: 267. 55 Mistrík 1997: 273. 56 Například v magazínu Ona dnes má průměrně kolem 10 aţ 12 vět, v časopise Maminka je asi třikrát tak dlouhý. 57 Mistrík, 1997: 476. 54

18

Fejeton bývá delší neţ sloupek či glosa, ale obvykle kratší neţ causerie. Téma bývá nadčasové; fejetony staví na marginálnostech, drobných postřezích ze ţivota. S humorem či ostřejší kritikou poukazují na lidské nedostatky či jiné problémy v běţném ţivotě. Autoři obvykle vycházejí z vlastních zkušeností, zpravidla píší v ich-formě a často přímo oslovují čtenáře prostřednictvím otázek. Jazyk je ţivý, připouští se hovorové výrazy nebo i nářečí, autor si můţe hrát se slovíčky, vytvářet novotvary, vyuţívá metafor a přirovnání. Zatímco fejeton se „oficiálně“ vyskytuje v řadě současných českých magazínů pro ţeny, jeho příbuzné ţánry musíme pozorně hledat, coţ souvisí s neurčitostí a nevyhraněností většiny útvarů v těchto časopisech.

2.5 Typologie fejetonů V předchozí kapitole jsem se věnovala hlavním rozdílům mezi fejetonem a jeho příbuznými ţánry. Fejeton je ale útvar velice rozmanitý, proto je moţné sledovat určité distinkce také uvnitř ţánru. Fejetony se obecně dělí podle metody tvorby a téţ podle stupně kritičnosti.

2.5.1 Druhy fejetonu podle metody tvorby Nejzákladnější dělení fejetonů nacházíme v prostoru mezi beletrií a ţurnalistikou. Umělecké fejetony jsou zevšeobecňující a stojí na příběhu. „Podnětem je myšlenka; autor si sám vytváří epický příběh, aby vyústil do pointy,“ píše Follrichová.58 Publicistické fejetony se naopak váţou na určitou událost, jev, popisují konkrétního člověka. Mým záměrem je vytvoření souboru fejetonů určených do časopisu, proto se uměleckému fejetonu v této práci dále věnovat nebudu. Nyní se podíváme blíţe na dělení fejetonů publicistických. Karel Štorkán charakterizoval v knize Umění fejetonu tři nejběţnější typy publicistického fejetonu59 (viz tabulka 1.1).

58 59

Follrichová 2001a. Štorkán 1979: 101-104.

19

Tabulka 1.1: Typy publicistického fejetonu Druh fejetonu Charakteristika Psán formou rozhovoru se čtenáři; autor se často obrací na Fejeton-beseda

čtenáře a klade mu otázky (co si myslíte o…? apod.), sdílí s ním své osobní pocity a názory Má blízko k úvaze či eseji; autor polemizuje nad nějakým

Polemický fejeton

problémem, snaţí se vyvracet názory, s nimiţ nesouhlasí, získat čtenáře na svoji stranu „Brojí proti lidské hlouposti, pověrám, odhaluje zbabělost

Satirický fejeton

i prázdnotu atp.,“60 autor v něm své názory vyjadřuje nejostřeji

2.5.2 Druhy fejetonu podle stupně kritičnosti Podle intenzity kritičnosti můţeme fejetony rozdělit na další čtyři skupiny 61 (viz tabulka 1.2). Tabulka 1.2: Fejetony podle stupně kritičnosti Druh fejetonu Charakteristika Humoristický fejeton Ironický fejeton Satirický fejeton Sarkastický fejeton

Staví na vtipu; vypráví o lidské nedokonalosti, pohodlnosti, naivitě atd. S lehkou ironií se vysmívá lidským nedostatkům Vztahy mezi jevy vystupňovává aţ do krajní komičnosti a nesmyslnosti Nejostřejší kritika, hraničí s výsměchem

2.6 Tvorba současného českého fejetonu „Kdo ho jednou napsal, vám asi přizná, ţe se to prostě jaksi stalo,“ vyjádřila nejednotnost a neustálenost tvůrčích postupů při psaní fejetonu Barbora Osvaldová ve sbírce O fejetonu,

60 61

Štorkán 1979: 103. Follrichová 2001a.

20

s fejetonem.62 „Fejeton se píše citem, ne rozumem,“ uvádí ve stejné publikaci Ludvík Vaculík.63 Většina novinářských ţánrů, zejména těch zpravodajských, má ustálená pravidla, která definují, jak se má při psaní postupovat, čemu se vyhnout apod. V případě současného fejetonu nic takového k dispozici nemáme. Ondřej Neff napsal velmi výstiţně, ţe „asi kaţdý fejetonista má svoji metodu, jak vykřísnout ten plamínek paradoxu ze všední skutečnosti.“64 Někdo dostane zajímavý nápad a ihned ho potřebuje zaznamenat na papír, jiný myšlenku nechává „zrát“ i několik dní. Kaţdý fejetonista má autentický styl a metodu psaní, na kterých pracoval moţná i několik let. I přesto se ale pokusím shrnout základní kritéria současného českého fejetonu na základě odborných publikací i doporučení některých současných českých fejetonistů.65 2.6.1 Téma fejetonu Říká se, ţe neexistuje téma, které by nešlo uchopit fejetonisticky. Podle Emila Kadnára fejetonisté „vyhledávají trvalejší negativní jevy (doposud zanedbávané) v naší přítomnosti, které jim slouţí jako náměty.“66 Aby však námět vyústil do fejetonového tématu, musí ho autor obohatit o ideový záměr, myšlenku, cíl. V názoru na mnoţství témat zahrnutých do jednoho fejetonu se některé definice rozcházejí. Karel Štorkán z hlediska omezeného prostoru fejetonu doporučuje zabývat se pouze jednou záleţitostí.67 Autor by si měl dobře promyslet, na co se chce v textu zaměřit, a neodbíhat k příbuzným tématům, nesledovat zbytečně vícero aspektů určitého problému najednou atd. Jiní autoři naopak povaţují spojení více témat do jednoho fejetonu za přínosné. Poradit si s více neţ jedním tématem v jednom fejetonu a spojit je dohromady v jednu pointu je však z řemeslného hlediska jednoznačně náročnější. Základem fejetonů mohou být podle publicisty a literárního kritika Viktora Šlajchrta „vlastní zkušenosti, vzpomínky, zájmy, averze i záliby, naděje, deprese, slabosti i nejistoty, šíře či omezenost kulturního rozhledu, popřípadě nějaké speciální vzdělání.“68 Například publicista Ondřej Neff do popředí staví zejména osobní postřeh: „Koneckonců, nejslavnější Nerudův fejeton je banalita o tom, ţe si neví rady s odpadem, konkrétně se starým

62

Osvaldová, Kopáč (eds.) 2007: 5. Osvaldová, Kopáč (eds.) 2007: 71. 64 Osvaldová, Kopáč (eds.) 2007: 65. 65 V obecné rovině, fejetonům v ţenském časopise (konkrétně v magazínu Ona Dnes) se blíţe věnuji v kapitole 5 této práce. 66 Kadnár 1988: 123 (volný překlad ze slovenštiny). 67 Štorkán 1979: 109. 68 Osvaldová, Kopáč (eds.) 2007: 48. 63

21

slamníkem,“ podotkl.69 Při hledání tématu fejetonu je podle Neffa nezbytné dívat se kolem sebe, hledat paradoxy, všímat si neobvyklých věcí a situací. Právě přirozenou pozornost Neff zdůrazňuje jako nejdůleţitější vlastnost fejetonisty. Hovoří o ní jako o předpokladu pro psaní fejetonů, který se nedá jen tak naučit ani na kurzech tvůrčího psaní. Problém nastává, pokud se autor zavázal přispívat svými fejetony do novin nebo časopisu pravidelně. Takový závazek můţe být podle Noskové „úmorný a obtěţující, protoţe fejeton má být počat spontánním nápadem a jiskrnou myslí“70, pod hrozbou termínů uţ autor nemá tolik prostoru „hrát“ si s textem.71 Nemůţe si dovolit pouze čekat, zda se téma objeví samo od sebe, v jeho hledání musí být aktivnější.

2.6.2 Kompozice a rozsah fejetonu Podle Mistríka bývá fejeton koncentrovaný a nečleněný, „není moţné z něj vyjmout tzv. rámcové části – úvod a závěr – či segmentovat ho podobným způsobem jako některé zpravodajské ţánry.“72 Typická je pro něj cykličnost.73 Cení se také jakkoliv nápaditá kompozice – kromě lineární se objevuje také kruhová, rámcová, dramatická nebo inspirovaná filmovým střihem.74 Úvodní odstavce by čtenáře měly seznámit s tématem a vtáhnout je do děje. Úvod fejetonu bývá literární – autoři často začínají vyprávěním, citátem nebo například alegorií. V závěru autor dochází k zevšeobecnění svých úvah, nečekanému vygradování a pointě. Pointa však nemusí být zakomponovaná aţ v závěru textu, její smysl můţe narůstat v textu průběţně. Rozsahem se fejeton neřadí mezi nejdelší ani nejkratší ţánry. Nejosvědčenější délka podle Emila Kadnára nebývá ani v jedné krajnosti: „Rozsahem velký fejeton ztrácí na své brysknosti a čtenáře unavuje a s malým rozsahem, s maximálně hutným obsahem můţe být sice vtipný (…), ale těţko přesvědčí.“75 V současných časopisech pro ţeny nalezneme fejetony nejčastěji o rozsahu jedné strany, v novinách se objevují i kratší – zhruba o délce zprávy či úvodníku.

69

Osvaldová, Kopáč (eds.) 2007: 64. Osvaldová, Kopáč (eds.) 2007: 41. 71 V magazínu Ona Dnes se z tohoto důvodu pravidelně střídá vícero autorek, kaţdá autorka tak má na napsání fejetonu asi dva měsíce. (Rozhovor s Lenkou Tréglovou, viz příloha) 72 Mistrík, 1997: 475. 73 Follrichová 2001a: 58. 74 Osvaldová, Kopáč (eds.) 2007: 6. 75 Kadnár 1988: 129 (volný překlad ze slovenštiny). 70

22

2.6.3 Jazyk a styl fejetonu Styl i jazyk fejetonu by měl být lehce čtivý. Často se uţívají citově zbarvená slova či personifikace. Co je v jiných novinářských ţánrech většinou nepřípustné, je zde povolené – tedy hovorové výrazy, slang, hantýrka, novotvary, archaismy, dvojsmysly a neotřelá slovní spojení, hyperboly apod., přesto by měl autor zváţit, co je skutečně vhodné a zda se mu ve snaze o barvitý jazyk z textu nevytrácí pointa. Fejetonový styl připouští také pouţití stylového a emocionálního kontrastu76 – fejetonisté jej vyuţívají poměrně rádi a často. Běţné je spojování stylisticky kontrastních slov a frází, například kniţních s hovorovými, hovorových s administrativními apod. Tyto kontrasty zvyšují účinnost jazykových prostředků. Styl fejetonu je výrazně zhuštěný. „Fejeton je uzavřený a kompaktní celek, ve kterém věty navazují jedna na druhou dost plynule a těsně.“77 Karel Štorkán zdůrazňuje, ţe fejetonový sloh by měl být především vtipný a líbivý, měl by u čtenářů vzbuzovat emoce.78 Ze slohových postupů jsou ve fejetonu nejčastěji uplatňovány popis nebo vyprávění.79 2.6.4 Fakta a nadsázka Ludvík Vaculík se v publikaci O fejetonu, s fejetonem zamýšlí nad otázkou, nakolik jsou podstatné znalosti a vědomosti autora – tvrdí, ţe „při psaní můţe být uţitečná kaţdá, i nahodilá znalost.“80 Zároveň však uvaţuje, ţe mít o věci pravdu není nezbytně nutné ‒ podstatnější je mít ujasněný svůj vztah k ní a umět to čtenářům podat. Většina odborných publikací, jeţ se fejetonem zabývají, však doporučuje zjistit si o tématu zjistit co nejvíce a skutečnosti si důkladně ověřovat. Kadnár upozorňuje, ţe „přestoţe má fejeton značné citové zabarvení, autor se nemůţe spoléhat na to, ţe jeho cit, vyplývající z radosti či z rozhořčení, mu napíše fejeton sám.“81 Fejetonista má však moţnost fakta zevšeobecňovat, popřípadě vyuţít nadsázku (hyperbolu, zveličení). Podle Štorkána by ale nadsázka „nikdy neměla vést k popření pravdivosti faktů, vţdy by se měla pohybovat v mezích logiky.“82 Nadsázka ve fejetonu bude vţdy jen „svérázným vedením důkazů, bude zvýrazňovat nešváry, zesměšňovat podstatu

76

Jedná se o „úmyslné spojování různorodých frazeologických jednotek v nepříliš velkém kontextu.“ (viz Follrichová 2001a (volný překlad ze slovenštiny). 77 Kadnár 1988: 128 (volný překlad ze slovenštiny). 78 Štorkán 1979: 108. 79 Tamtéţ. 80 Osvaldová, Kopáč (eds.) 2007: 72. 81 Kadnár 1988: 123 (volný překlad ze slovenštiny). 82 Štorkán 1979: 110.

23

zla.“83 Nesmí ve čtenáři vzbuzovat dojem nepravděpodobnosti a nedůvěru, měl by ji být schopný rozpoznat. Můţe hraničit s nesmyslností, ale nikdy ji nepřekračuje. 2.6.5 Autor versus čtenář Autorský postoj ve fejetonu není vyjádřen pasivní formou, nýbrţ aktivně s vyuţitím všech moţných sugestivních prvků.84 Fejetony jsou velmi často spojené s emocemi a osobními proţitky autora. Přesto autor nesmí zapomínat na to, ţe nepíše pouze sám pro sebe, nýbrţ pro čtenáře. Fejeton nesmí být nudný – o moc lépe na tom však nejsou ani ty za kaţdou cenu vtipné. Rovněţ by neměl být příliš moralizující, vulgární, nafoukaný ani povýšený. Píše-li autor o svých osobních zkušenostech, pak fejeton oţiví sebeironie. „Nikdy se nad čtenářem neprste a nevypínejte, uráţí to jeho sebepocit,“ radí Nosková.85 Podle Barbory Osvaldové je fejeton subjektivní hned dvakrát – „na straně tvůrce, který se osobně svěřuje kaţdému čtenáři a někdy ho i oslovuje a ţádá po něm určité přitakání nebo alespoň účast. A na straně příjemce, který to buď udělá, anebo neudělá.“86 Smyslem fejetonu je vyvolat u čtenářů okamţité reakce – měl by je do jisté míry provokovat, iritovat nebo něčím znepokojovat.87 2.6.6 Titulky fejetonů Tvorba titulků u publicistických ţánrů se obecně neřídí striktními pravidly jako v případě zpravodajských ţánrů. Titulek u fejetonu, jehoţ primárním účelem není čistě informační funkce, nereflektuje pouze obsah textu, spíše je jeho součástí – měl by zapadat do promyšlené hry slov, která je pro fejetony specifická. Měl u čtenářů vzbudit zvědavost a nutkání pustit se do čtení. V současných českých fejetonech se často objevují zvolací věty, elipsy, citáty, poupravené názvy známých filmů či písní či fragmenty vět, jeţ evokují určitý záţitek při čtení. Dynamičtější (a tím pádem lepší) jsou slova pouţitá v předloţkových pádech neţ v abstraktním nominativu.88

83

Tamtéţ. Kadnár 1988: 124. 85 Osvaldová, Kopáč (eds.) 2007: 43. 86 Osvaldová, Kopáč (eds.) 2007: 6. 87 Mistrík 1997: 475. 88 Kadnár 1988: 129. 84

24

2.7 Závěr V této kapitole jsem se věnovala vzniku, vývoji a charakteristikám ţánru fejetonu. Definice fejetonu v různých publikacích nejsou jednotné. -

Nejčastěji je charakterizován jako publicistický novinářský útvar, který lehkou a zábavnou formou rozebírá aktuální problémy.

-

Název ţánru se odvozuje od francouzského výrazu Le Feuille, který se dá přeloţit jako lísteček. Původně se jednalo o inzertní přílohu, která se vkládala do novin. Feuilleton dříve označoval také publicistickou rubriku v novinách, ve kterých ţurnalisté publikovali recenze a komentáře, jeţ obvykle dokreslovaly kontext aktuálního dění.

-

U nás se fejeton objevil na začátku 19. století; nejdelší tradici má v Lidových novinách a v Literárních novinách.

-

Hlavní funkce současného českého fejetonu v novinách a časopisech je zejména pobavit čtenáře, případně ho přivést k zamyšlení.

-

Úhly pohledu autora jsou obvykle netradiční, jazyk ţivý a osobitý.

-

Rozlišujeme fejetony humoristické, polemické a satické; podle stupně kritičnosti pak humoristické, ironické, satirické a sarkastické.

-

Autoři ve fejetonech běţně uţívají nadsázku a „dobarvují“ si skutečnosti. Nadsázka by však neměla popírat logiku a vzbuzovat ve čtenářích nedůvěru Tato kapitola slouţí především jako obecná teoretická pomůcka pro tvorbu autorských

textů, jeţ odpovídají charakteristikám ţánru. Bohuţel (nebo moţná spíše naštěstí) neexistuje ţádný návod, který by jasně říkal, jak má fejetonista postupovat, jaký přesně fejeton má a nemá být. Mnohé jeho rysy jsou dány tradicí, a právě ty jsem se zde pokusila shrnout. V následujících kapitolách se budu věnovat specifikům fejetonu v ţenských časopisech a konkrétně v magazínu Ona Dnes, do kterého jsou mé autorské fejetony určené.

25

3. Současný fejeton v ţenských časopisech V předchozí části bakalářské práce jsem se věnovala způsobům hledání námětu pro fejetony a také obecným nejdůleţitějším zásadám, které bych při psaní svých fejetonů měla dodrţet, abych se nedopustila odchylky od ţánru, aby texty byly pro čtenáře příjemně čtivé a splnily svoji funkci. Fejeton je však nutné přizpůsobit také médiu a cílové skupině. Jelikoţ jsem se rozhodla vytvořit soubor fejetonů určených pro ţenské publikum, v této kapitole se budu zabývat současným českým fejetonem v časopisech pro ţeny a poté specifickým charakteristikám a kritériím ţánru konkrétně v magazínu Ona DNES, který jsem si pro tento účel vybrala.

3.1 Ţenské časopisy v České republice Ţenské časopisy mají v České republice přes pět miliónů čtenářů89. Pomineme-li časopisy například o vaření, zdraví a zaměřené na kříţovky a soutěţe, které sice nejčastěji oslovují ţeny, ale nejsou povaţovány primárně za ţenské90, můţeme časopisy pro ţeny u nás rozdělit do dvou hlavních skupin – klasické ţenské časopisy a tzv. lifestylové ţenské časopisy, které jsou často označovány jako časopisy exkluzivní91. Většina exkluzivních titulů (Cosmopolitan, Marianne, Elle a další) u nás vychází v zahraniční licenci. Je moţné je povaţovat za normotvorné; čtou je vzdělanější a bohatší čtenářky a mají poměrně velký vliv na jejich ţivotní styl, výběr sluţeb a zboţí v obchodech apod. Typický je pro ně větší rozsah (často kolem 100 stránek), vyšší cena, větší podíl inzerce a grafická podoba na vyšší úrovni (spousta módních fotografií). „Exkluzivní mezinárodní tituly, z nichţ první byla v roce 1994 Elle, vykazovaly růst aţ do roku 1998 (…) v současnosti spíše stagnují.“92

89

Podle průzkumů ţenské časopisy v České republice nečtou pouze ţeny, ale také muţi. „Některé tituly samy sebe definují jako společenské, přestoţe čtenářská obec je v nadpoloviční většině sloţena z recipientek a také inzerce akcentuje na čtenářky.“ (Osvaldová 2004: 73). Ve statistikách Media Projekt jsou zařazovány do kategorií časopisů o vaření (např. Apetit, Ţena & kuchyně), společenských časopisů (např. týdeník Květy, Story, Pestrý svět), či časopisů o péči o zdraví (např. Moje zdraví). Viz např. www.rocenkaunievydavatelu.cz (cit. 28. 3. 2011). 91 Rozdělení konkrétních titulů vychází ze statistik čtenosti pro rok 2010 dostupné na www.median.cz/docs/MP_2010_zprava.pdf (cit. 28. 3. 2011). 92 Krupka, Jaroslav: Ţeny hýbou mediálním světem, strategie.cz 8. 11. 2007 (dostupné na www.strategie.e15.cz/zpravy/zeny-hybou-medialnim-svetem, cit. 3. 4. 2011). 90

26

Tabulka 2.1: Statistika čtenosti a prodaného nákladu lifestylových ţenských časopisů za rok 2010 podle Media Projektu93

Tabulka 2.2: Statistika čtenosti a prodaného nákladu klasických ţenských časopisů za rok 2010 podle Media Projektu94

93 94

Zdroj tabulky: www.median.cz/docs/MP_2010_zprava.pdf (cit 28. 3. 2011). Tamtéţ.

27

Existuje zde ale ještě jedna malá skupina časopisů, a to časopisy vycházející jako suplementy novin. V pondělním vydání MF Dnes vychází jako příloha magazín Ona Dnes, který svojí podobou, zaměřením a obsahem má blízko k exkluzivním časopisům; nejvíce připomíná časopisy Ţena a Ţivot nebo Marianne.95 Deník Právo má přílohu Styl pro ţeny, který se však od magazínu Ona Dnes poměrně liší. Je moţné ho přirovnat spíše k rodinným časopisům nebo levnějším ţenským časopisům typu Tina nebo Chvilka pro Tebe. Podobný časopis vydává také bulvární deník Blesk. Blesk pro ţeny, který je v současnosti nejprodávanějším ţenským časopisem v Česku, se ale dá koupit samostatně, takţe není povaţován přímo za novinový suplement. Tabulka 2.3: Statistika čtenosti a vloţeného nákladu novinových suplementů za rok 2010 podle Media Projektu96

Ţenské novinové suplementy nemají v Česku dlouhou tradici a ani v dalších státech nejsou příliš časté. MF Dnes se inspirovala zejména britským vzorem. Například deník The Daily Mirror začal uţ v roce 1999 vydávat pravidelnou středeční přílohu pro ţeny „M“, která se zaměřovala na módu, kosmetiku, zdraví a rady o vztazích. V roce 2003 ji však nahradil časopis We Love Telly, tedy televizní magazín s programy, rozhovory a kříţovkami.97

95

(Rozhovor s Lenkou Tréglovou, viz příloha) Zdroj tabulky: www.median.cz/docs/MP_2010_zprava.pdf (cit. 28. 3. 2011). Poznámka k tabulce: U novinových suplementů se nezjišťuje prodaný, uvádí se proto údaj o vloţeném nákladu. 97 Viz www.historic-newspapers.co.uk/Old-Newspapers/Daily-Mirror (cit. 3. 4. 2011). 96

28

Společně s listem The Mail on Sunday dnes pravidelně vychází příloha You Magazine98, která je magazínu Ona Dnes tematicky i grafickou podobou velice blízká. Ţenské novinové suplementy mají spoustu odpůrců, kteří tvrdí, ţe móda a kosmetika do seriózních novin nepatří – pokud mají mít noviny přílohu zaměřenou na ţeny, měl by tomu odpovídat také její obsah. To znamená, ţe by tyto suplementy neměly napodobovat exkluzivní ţenské časopisy, jak je tomu podle kritiků v případě magazínu Ona Dnes, ale ve větší míře se věnovat váţnějším a intelektuálně náročnějším ţenským tématům. Barbora Osvaldová v knize Česká média a feminismus říká, ţe vznik takových titulů u nás brzdí „antifeministické prostředí“.99 Vedoucí magazínu Ona Dnes Lenka Tréglová ale zastává zcela opačný názor. Myslí si, ţe takové tituly by u ţen neměly šanci na úspěch: „Kdyţ si ţenská chce přečíst chytrý časopis, tak si koupí třeba Respekt. Od ţenského časopisu očekává něco jiného. A ţe ten časopis vypadá luxusněji a je v něm třeba draţší móda, to patří k věci.“100 Ţenský časopis podle ní plní oddechovou funkci a váţná témata obsaţená v novinách doplňuje méně závaţnými: „I ţeny, které čtou noviny, zajímá, co nosí a jak ţijí. Témata vybíráme tak, aby se do těch novin hodily. To znamená, ţe to nepíšeme úplně tak, jak to píšou vyloţeně ţenské časopisy, ale snaţíme se o jakousi rovnováhu.“101

3.2 Zastoupení ţánru fejetonu v ţenských časopisech Následující přehled zastoupení fejetonu v ţenských časopisech jsem získala vlastním průzkumem časopisů především za březen a duben 2011. Stav se bohuţel neustále proměňuje. Například časopis Vlasta ještě před rokem míval fejetony pravidelně, psávaly ho přímo kmenové redaktorky, které se střídaly.102 Takový systém je podle vedoucí magazínu Ona Dnes Lenky Tréglové problematický, jelikoţ pravidelné psaní fejetonů společně s přípravou dalších článků kaţdý týden je pro redaktorky uţ „příliš velký nápor“.103 To je zřejmě jeden z hlavních důvodů, proč fejetony z Vlasty vymizely. V Ona Dnes, která také vychází jako týdeník, proto píší fejetony externistky. Ve čtrnáctideníku Ţena a ţivot zase donedávna

98

Viz www.publicitas.com/en/germany/promotions/further-promotions/great-britain/ (cit. 3. 4. 2011). Osvaldová 2004: 76. 100 (Rozhovor s Lenkou Tréglovou, viz příloha) 101 Tamtéţ. 102 Například fejetony „Těhotným nepřístupné“ redaktorky Jany Divišové či „Klikaná po drátě i bez“ editorky Jany Voňkové. 103 (Rozhovor s Lenkou Tréglovou, viz příloha) 99

29

vycházely fejetony Martina Němce s podtitulem „Pohled z druhé strany“104. Na rozdíl od Ona Dnes, kde publikují fejetony z pravidla ţeny různého věku,105 redakce Ţeny a ţivot vybrala záměrně muţe s nápadem zaměřit se na běţné ţenské problémy očima opačného pohlaví. Němcovy fejetony však podle mého názoru nebyly příliš kvalitní a dalo by se diskutovat, které z nich skutečně odpovídaly kritériím ţánru. V současnosti v Ţeně a Ţivot vycházejí fejetony hned dva – v první třetině obsahu časopisu nalezneme fejeton oblíbené anglické autorky ţijící v Čechách Emmy Brannan, která se uţ dříve proslavila dvojjazyčnými fejetony „Lekce angličtiny“ v jiţ zaniklém časopise Yellow. Na konci časopisu pak pravidelně vychází další fejeton, kde se autoři-muţi střídají – nejčastěji zde nyní vycházejí fejetony psychoterapeuta Patrika Balinta, některé texty jsou i anonymní. Výjimečně se v časopise Ţena a ţivot objevují fejetony dokonce tři, kromě zmíněných dvou výjimečně také fejeton Marka Cpina. V časopise Glanc, který v roce 2006 zaloţila Halina Pawlowská, nalezneme rovněţ pravidelné fejetony. Pawlowské fejetony jsou psány lehkým, příjemně čtivým stylem, hýří ironií a humorem – i kdyţ v některých případech snahy o vtip působí podle mého názoru násilně. V měsíčníku Xantypa106 se objevují fejetony „Tao smíchu aneb Humor není sranda“ Benjamina Kurase, které vycházejí v cyklech spojených vţdy nějakým ústředním tématem – sám autor je nazývá seriály107. Kurasovy fejetony často vycházejí z citátů či filozofických myšlenek. Dá se říci, ţe jsou určené spíše pro vzdělanější publikum z vyšší socioekonomické vrstvy. Fejetony s mateřskou tematikou nalezneme v měsíčníku Maminka, pro který je píše Lucie Medková. Autorka s humorem a nadsázkou pohlíţí na běţné starosti a problémy, které obnáší rodičovství a také manţelství. Staví se do role spojence čtenářek, snaţí se je přesvědčit, ţe kaţdá matka je vlastně šílená, ale vzhledem k situaci je to naprosto normální. Fejeton nechybí ani v exkluzivním módním časopise Style, kde se od ledna 2010 objevuje publicistická rubrika „Glosář Alex Doleţalové“. Autorka vystudovala psychologii, zabývá se výzkumem v oblasti sexuologie a je manţelkou známého českého reportéra Jiřího X. Doleţala – její názory a ţivotní styl jsou podobně kontroverzní. Fejetony Alex Doleţalové obsahují spoustu zajímavostí a vědeckých faktů, oslovují spíše vysokoškolsky vzdělané ţeny. Ţánru fejetonu se blíţí také „Deník Ani Geislerové“ v měsíčníku Elle. Tyto texty můţeme někdy 104

Tyto fejetony jsou dostupné na osobních stránkách autora, viz www.martinnemec.com/fejetony_nemec.pdf (cit. 9. 4. 2011). 105 V čísle 14/2011 vyšel výjimečně fejeton muţe – novináře Jendy Šilhavého. 106 Xantypa je obvykle zařazován do kategorie společenských časopisů, ale čtenářky jsou podle statistik z větší části ţeny. 107 Označení seriál zde není přesné, ovšem fejetony na sebe skutečně navazují. Například fejeton z čísla 4/11 začíná slovy: „Dánové, jak jsme si řekli minule, jsou (alespoň podle jednoho dánského psychologa)…“

30

označit za fejeton, jindy připomínají spíše zápisník sloţený z několika krátkých sloupků, mini příběhů či poznámek na vzájemně nesouvisející témata.

3.3 Závěr Obecně můţeme shrnout, ţe fejetony (a celkově kvalitní publicistika) se objevují spíše v časopisech exkluzivních nebo v těch na pomezí exkluzivních a klasických, které čtou převáţně vzdělanější čtenářky, zatímco v levnějších ţenských časopisech v případě rubrik pro odreagování převládají obvykle kříţovky, soutěţe či příběhy čtenářek (povídky). Fejeton je u čtenářek ţenských časopisů velice oblíbený, ale jeho kvalita se zřetelně odvíjí od výběru autora. Některé ţenské časopisy vsázejí na osobnosti, jinde střídají různé autory. Ukázalo se, ţe psaní fejetonů kmenovými redaktorkami (především u časopisů s vyšší – týdenní a dvoutýdenní – periodicitou) není ideální, vhodnější je externí spolupráce s fejetonisty.

31

4. Magazín Ona Dnes Magazín Ona Dnes vychází jako pravidelný pondělní suplement deníku MF Dnes ve vydavatelství Mafra uţ od roku 2006. Jelikoţ jsem se rozhodla vytvořit soubor fejetonů určených do tohoto magazínu, představím jej nyní podrobněji. Zaměřím se na jeho čtenáře, rubriky, budu srovnávat jeho čtenost s ostatními ţenskými časopisy v České republice a nastíním také strukturu redakce a její vnitřní organizaci.

4.1 Publikum Ona Dnes Vydavatelství ve svých oficiálních prezentačních materiálech pro inzerenty108 uvádí, ţe cílovou skupinou jsou ţeny ve věku 20 aţ 59 let. Podle vedoucí magazínu Lenky Tréglové je toto rozpětí ještě širší – podle reakcí a dopisů, které do Ona Dnes chodí, se dá předpokládat, ţe magazín čtou ţeny i kolem 80 let.109 Tato věková škála je velice široká a je nutné ji zohlednit v obsahu magazínu – musí být natolik pestrý, aby dokázal zaujmout různé věkové skupiny. Pravidelně se v časopise objevují aktuální módní trendy, kosmetické tipy pro mladou i zralou pleť, nastávající maminky i rady na hubnutí. Rubrika týkající se vztahů se někdy zaměřuje na nezadané, jindy řeší manţelské krize nebo rodičovství. Moc dobře je tato věková pestrost vidět také na výběru zajímavých známých ţen v rozhovorech. Jednou je zde rozhovor s mladou hvězdou Ewou Farnou, podruhé s herečkou Jiřinou Jiráskovou atd. Pravidelně se uvnitř časopisu objevují také recepty a rubrika o cestování. Dá se říci, ţe obsah je skutečně univerzální pro různé generace. Podle statistik110 má Ona Dnes nejvíce vzdělaných čtenářek ze všech ţenských časopisů u nás. To je moţné vysvětlit skutečností, ţe Ona Dnes vychází společně se seriózními

novinami,

které

oslovují

zpravidla

vzdělanější

čtenáře

z vyšších

socioekonomických vrstev. Čtenářky tohoto magazínu jsou zároveň čtenářkami novin. Kromě ţen čte magazín také relativně vysoké procento muţů. Podle oficiálních prezentačních materiálů je jich zhruba kolem 40 procent, coţ opět můţeme vztáhnout ke skutečnosti, ţe jako suplement novin se Ona Dnes častěji dostává do rukou také čtenářů muţského pohlaví.

108

Dostupné na adrese www.data.idnes.cz/soubory/mafra_all/A110302_TVE_ONA1034.PDF (cit. 12. 4. 2011). (Rozhovor s Lenkou Tréglovou, viz příloha) 110 Rovněţ dostupné v oficiálním prezentačním materiálu. 109

32

4.2 Průměrný náklad a čtenost Ona Dnes Magazín Ona Dnes má ve srovnání s ostatními ţenskými časopisy v průměru nejvíce výtisků na jedno číslo. Srovnávat náklad magazínu s ostatními ţenskými časopisy by však bylo zavádějící. U suplementů se místo prodaného nákladu zjišťuje vloţený náklad, jenţ v podstatě odpovídá nákladu novin111. Prodaný náklad novin není moţné ztotoţňovat s prodaným nákladem přílohy, jelikoţ není jasné, kdo si pondělní vydání koupil jen kvůli novinám nebo kvůli obojímu. Dostupná je však statistika čtenosti podle údajů Media Projektu, která jiţ takové srovnávání umoţňuje. Graf 1: Srovnání průměrné čtenosti ţenských časopisů podle dat Media Projektu za 1. aţ 4. kvartál 2010112

Ona Dnes je třetím nejčtenějším časopisem pro ţeny v Česku. Magazín přitom vychází kaţdý týden. Pro ilustraci uvedu, ţe například exkluzivní měsíčník Cosmopolitan dosahuje čtenosti kolem 191 tisíc, Marianne 164 tisíc a Style pouze kolem 64 tisíc. Úspěch magazínu vydavatel vysvětluje především „netradičním a kvalitním zpracováním rozhovorů se zajímavými Češkami, stejně jako neotřelými fejetony.“113

111

Viz tabulka č. 3. Zdroj tabulky: www.data.idnes.cz/soubory/mafra_all/A110302_TVE_ONA1034.PDF (cit. 12. 4. 2011). 113 Viz oficiální prezentační materiál, dostupný na adrese www.data.idnes.cz/soubory/mafra_all/A110302_TVE_ONA1034.PDF (cit 12. 4. 2011). 112

33

Původním cílem vydavatelství bylo podle Tréglové zvýšení průměrného prodeje pondělního vydání MF Dnes přes hranici 300 tisíc, coţ se díky zavedení přílohy pro ţeny podařilo, i kdyţ v posledních dvou letech prodej opět poklesl. Pondělní MF Dnes měla za únor 2011 průměrně necelých 308 tisíc výtisků, prodalo se v průměru necelých 215 tisíc.114 Nejvyšší náklad i prodejnost vykazuje dlouhodobě čtvrteční vydání novin, kdy společně s MF Dnes vychází příloha s televizním programem. Tabulka 3.1: Statistiky průměrného tištěného a prodaného nákladu deníku MF Dnes podle jednotlivých dní v týdnu za únor 2011 podle ABC ČR115

Trend poklesu průměrné čtenosti magazínu Ona Dnes je dobře vidět na údajích v tabulce č. 3.2. V roce 2007 dosahovala čtenost hodnot kolem 730 tisíc, coţ je skoro o 200 tisíc více neţ v roce 2010 (viz tabulka č. 2.3). Tabulka 3.2: Meziroční vývoj průměrné čtenosti novinových suplementů116

Souhrnná průměrná čtenost deníku MF Dnes se rovněţ sniţuje. Za rok 2007 dosahovala hodnot kolem 1,022 milionu, v roce 2010 celková průměrná čtenost klesla na 847 114

Pro srovnání: Podle ABC ČR přesahoval průměrný prodaný náklad pondělního vydání nejčtenějšího deníku Blesk za únor 2011 340 tisíc kusů. 115 Zdroj: http://www.abccr.cz/overovana-data/periodicky-tisk-1/?filterYear=2011&filterMonth=2¬Verified=1 (cit. 13. 4. 2011) 116 Zdroj: Ročenka Unie vydavatelů pro rok 2010, dostupná na www.rocenkaunievydavatelu.cz/2010/ (cit. 13. 4. 2011)

34

tisíc. Pokles je zřejmý také u dalších suplementů (viz tabulka č. 3.2) i samostatných časopisů. Např. týdeník Vlasta v roce 2007 vykazoval průměrnou čtenost 493 tisíc, v roce 2010 poklesla na 369 tisíc. Příčinou těchto poklesů je zřejmě finanční krize i rozvoj zpravodajských serverů a elektronických časopisů dostupných zdarma na internetu. Své postavení na poli ţenských časopisů si však Ona Dnes drţí a stále patří k nejčtenějším ţenským magazínům v Česku. Největší výkyvy ve čtenosti Ona Dnes zaznamenává tradičně v období Vánoc, zřejmě díky příloze s recepty. „Cukroví je neskutečný magnet – prodej pondělních novin tak většinou zvedneme o 50 aţ 60 tisíc,“ uvedla Tréglová.117 Čtenost magazínu vzhledem k faktu, ţe se jedná o týdeník, povaţuje za velký úspěch.

4.3 Struktura a organizace redakce Ona Dnes Jelikoţ je Ona Dnes přílohou novin, jejím šéfredaktorem je, jako u dalších suplementů, šéfredaktor MF Dnes Robert Čásenský. Dílčí redakci má na starosti vedoucí magazínu Lenka Tréglová společně se svojí zástupkyní Janou Syslovou a editorkou Kristinou Komůrkovou, které se starají o organizaci, plánování čísel magazínu a editaci textů od redaktorek a externistek. Často píší také vlastní články. V redakci působí tři kmenové odborné redaktorky – Františka Těšínská (kosmetická redaktorka), Lenka Poláčková (módní redaktorka) a Eva Tichá (rozhovory, témata čísla apod.). Redakce má také vlastní art direktorku, produkční a grafičky. Spousta dalších spolupracovnic, včetně fejetonistek a korektorky, jsou externistky. „Jelikoţ vycházíme kaţdý týden, je dost náročné naplnit celý obsah čísla, proto od externistů čerpáme poměrně hodně,“ vysvětlila Tréglová. Čísla magazínu se připravují tři týdny dopředu. Číslo, které má vyjít v pondělí, se uzavírá ve středu nadcházející týden a ve čtvrtek jde do tisku. Na středeční poradě uţ má redakce rozvrţený také plán na další týden, který společně korigují s ohledem na rozvrţení inzerce, kterou prodalo obchodné oddělení vydavatelství. Toto rozvrţení ovlivňuje rozsah a pořadí článků uvnitř čísla. Zároveň uţ má vedoucí magazínu „hrubý nástin“ dalších dvou čísel. Kromě plánů na nejbliţší čísla magazínu si redakce vede také roční plán, ve kterém se zohledňuje roční období, svátky, významné události apod. 117

(Rozhovor s Lenkou Tréglovou, viz příloha)

35

Komunikaci s fejetonistkami má na starosti editorka Kristina Komůrková. Jelikoţ s Ona Dnes spolupracuje vţdy osm aţ deset fejetonistek, které se pravidelně střídají, editorka disponuje pořadníkem fejetonistek na několik měsíců dopředu. Pokud někdo fejeton do následujícího čísla do středeční porady nedodá, snaţí se s ním editorka co nejdříve spojit.

4.4 Internetová verze magazínu Magazín Ona Dnes má také svoji internetovou verzi na adrese www.ona.idnes.cz. Podle Tréglové se jedná prakticky o úplně jiný časopis, který připravuje odlišná redakce: „Jendou týdně máme společné porady, kde si navzájem plánujeme poutání. (…) Náplň jako taková je jiná. Oni potřebují nutně generovat kliknutí a potřebují se občas probojovat na homepage idnesu, coţ znamená, ţe jedou hodně ve skandálních titulcích.“118 V on-line verzi Ona Dnes se často objevují bulvární zprávy, velký podíl článků se týká sexu, plastických operací apod. – mnohá z těchto témat (nebo alespoň ne v takové míře) by se do časopisu podle Tréglové vůbec nedostala. Přesto spousta lidí tyto dvě verze časopisu zaměňuje. „Nás v papírové verzi to docela hodně trápí. Ale oni je tam dávat musí, aby si zvýšili čtenost kvůli svým inzertním klientům, musí být progresivnější,“ uvedla Tréglová.119 Na internetu se články z tištěné verze objevují jen výjimečně. Také fejeton tam chybí, coţ má ale podle vedoucí magazínu své opodstatnění. „Fejeton je pro diskutující málo dynamický, nedá se na to moc reagovat. (…) Je strašně osobní a typický čtenář takových serverů udělá jednu věc – napadne osobně autora. A tím, ţe jsme tam podepsané a je tam i fotka, tak je to dost nepříjemné.“120

118

(Rozhovor s Lenkou Tréglovou, viz příloha) Tamtéţ. 120 Tamtéţ. 119

36

4.5 Závěr -

Magazín Ona Dnes vychází jako pondělní příloha deníku MF Dnes od roku 2006.

-

Podle statistik Media Projekt je za rok 2010 třetím nejčtenějším ţenským časopisem v České republice.

-

Má poměrně širokou škálu čtenářek – zaměřuje se na ţeny od 20 do 59 let, ale čtou ho i starší generace a také muţi.

-

Typická čtenářka magazínu je vzdělaná a pochází z vyšších socioekonomických vrstev.

-

Různorodosti čtenářské základny odpovídá také rozmanitost témat uvnitř časopisu.

-

Ona Dnes má také internetovou verzi – ve skutečnosti ji však připravuje odlišná redakce a obsah i zaměření elektronického magazínu se od tištěné verze výrazně liší.

37

5. Vymezení fejetonu v magazínu Ona Dnes V první části bakalářské práce byla nastíněna rozmanitost ţánru121. Kaţdý fejetonista má vlastní styl psaní, metodiku práce, upřednostňuje určitý okruh témat atd. Stejně tak kaţdé médium, ve kterém fejetony vycházejí, klade rozdílná kritéria na délku, podobu a zaměření textů; připouští pouţití jiných jazykových prostředků apod. Cílem této části práce je postihnout tvůrčí proces vzniku a charakteristiky fejetonu, jenţ je určen pro ţenský magazín Ona Dnes. Pro tento účel jsem se rozhodla oslovit redakci magazínu i autorky, které v něm fejetony střídavě publikují. Otázka, na kterou jsem se pomocí rozhovorů pokusila odpovědět, abych se zorientovala ve specificích ţánru ve zvoleném časopise, zněla: Jaké jsou charakteristiky ţánru fejetonu v ţenském magazínu Ona Dnes?

5.1 Metodologie Za nejvhodnější nástroj pro vymezení ţánru v konkrétním médiu povaţuji metodu semistandardizovaných rozhovorů122, jinak téţ rozhovorů pomocí návodu123. Hendl o tomto typu interview říká, ţe „je ze strany tazatele volně usměrňován podle připraveného návodu.“ 124 To znamená, ţe si tazatel předem připraví seznam témat, které chce v rozhovoru probrat, ale nemusí se řídit pouze tímto seznamem, naopak se po něm vyţaduje aktivní účast na dialogu. Podle Flicka by měl tazatel kaţdé z připravených témat nejdříve uvést předem pečlivě zformulovanou otevřenou otázkou a po jejím zodpovězení klást doplňující (konfrontační) otázky.125 Témata ani otázky zde nejsou určeny striktně, tazatel má moţnost dle uváţení volně měnit jejich pořadí, popřípadě některé vypustit nebo i přidat něco navíc. Měl by se však stále drţet svého záměru a zbytečně se neodchylovat od plánovaných tematických okruhů.

121

(Rozhovor s Lenkou Tréglovou, viz příloha) Semi-standardizované, jinak téţ částečně strukturované, viz Flick 2009. 123 Hendl 2005. 124 Hendl 2005: 174. 125 Flick 2009: 156. 122

38

Ve srovnání se standardizovanými126 rozhovory působí semi-standardizované mnohem přirozeněji a umoţňují sondáţ (probing), která „slouţí k prohloubení odpovědí v určitém směru.“127 Spočívá v otázkách o podrobnostech skutečností. Sondáţ má probíhat v normálním konverzačním stylu; tázající by sondáţní (konfrontační) otázky neměl nijak zdůrazňovat. Zřídkakdy se uvádějí v přepise rozhovoru. Tazatel by navíc měl mít stále na paměti, ţe svými otázkami nesmí respondenta ovlivňovat a vnucovat mu vlastní formulace, k čemuţ moţnost sondáţních otázek často svádí. Flick proto radí připravit si ke všem otevřeným otázkám také různé varianty konfrontačních otázek a volit z nich podle konkrétní situace.128 Na druhou stranu ne všechny situace můţeme předvídat, coţ je vlastně i účel částečně strukturovaných rozhovorů. Na rozdíl od čistě nestandardizovaného (neformálního) rozhovoru129 se v případě semi-standardizovaných získaná data lépe zpracovávají, nejsou tolik chaotická a provádíme-li rozhovor s více osobami, následně se nám snadněji porovnávají. To bylo pro můj záměr důleţité zejména u rozhovorů s různými autorkami fejetonů, na jejichţ základě se budu snaţit demonstrovat rozdílnosti a spojitosti v přístupu k tomuto ţánru. Tento typ interview ovšem na tazatele klade podstatně vyšší nároky. Musí pečlivě naslouchat, dokázat vhodně zareagovat a měl by se řídit obecnými pravidly pro vedení rozhovorů. Jejich nerespektování můţe vést k nízké validitě, neţádoucí intervenci tazatele do získaných dat nebo například nevoli respondenta pokračovat v interview. Při realizaci rozhovorů jsem se proto řídila Zásadami pro vedení interview podle Hendla.130 Důleţité je především utvářet po čas rozhovoru vztah vstřícnosti a zájmu, otázky formulovat jasně a srozumitelně, neptat se na více věcí najednou a zachovávat si neutrální postoj. Přestoţe je řazení otázek v semi-standardizovaných rozhovorech více méně volné, je vhodné znát alespoň obecná pravidla. Podle Pattona131 bychom měli vţdy začít otázkami, které se netýkají problémových skutečností. Pokračujeme informacemi o interpretacích, názorech a pocitech. Demografické a identifikační otázky jsou nudné a nemusejí být příjemné, proto je necháváme na konec, anebo je klademe nenápadně během rozhovoru. Mnou realizované rozhovory však můţeme chápat jako rozhovory s experty, jejichţ účelem je především zjišťování profesních znalostí, nebylo proto nutné zacházet k citlivým údajům a přemýšlet nad jejich vhodným zařazením do připravené osnovy. 126

Standardizované či téţ strukturované. Hendl 2005: 170. 128 Flick 2009: 158. 129 Nestandardizované či téţ nestrukturované, viz Hendl 2005: 175. 130 Hendl 2005: 172. 131 Hendl 2005: 168-169. 127

39

Co se týče způsobu výběru respondentů, mohli bychom ho označit za účelový. Disman říká, ţe „účelový výběr je zaloţen pouze na úsudku výzkumníka o tom, co by mělo být pozorováno a co je moţné pozorovat.“132 Rozhovory byly vedeny s celkem čtyřmi osobami. Nejdříve jsem oslovila vedoucí magazínu Lenku Tréglovou. V Ona Dnes působí od jeho vzniku a v minulosti pracovala jako editorka nebo šéfredaktorka také v dalších podobných moderních časopisech pro ţeny. V této oblasti se proto velice dobře orientuje a byla mi významným informačním zdrojem nejen při studiu specifik magazínu Ona Dnes, ale poskytla mi i potřebný nadhled nad celou problematikou současných ţenských časopisů. Zároveň jsem se jí ptala na kritéria ţánru fejetonu v tomto magazínu, zda existují nějaká interní pravidla, například počet znaků textu, podoba titulku, vhodná témata apod. Daleko více jsem se musela zamyslet nad volbou autorek fejetonů, které o rozhovor poţádám. Obvykle se jedná o externistky, většinou povoláním spisovatelky, novinářky nebo něčím zajímavé osobnosti, které se v psaní fejetonů do magazínu Ona Dnes střídají. Pro tento účel jsem se rozhodla vybrat pouze tři z těchto autorek, a to na základě četnosti příspěvků i mého osobního zájmu po přečtení a porovnání textů různých přispěvatelek. Připomínám, ţe mým záměrem zde nebylo analyzovat texty všech autorek a závěry z rozhovorů poté generalizovat. Rozhovory s vybranými fejetonistkami jsem realizovala pro inspiraci a poučení z tvůrčích metod jiných autorek, coţ mi pomohlo při mé vlastní tvůrčí práci. Jelikoţ je sloţení fejetonistek v Ona Dnes velmi rozmanité, rozhodla jsem se tuto rozmanitost obsáhnout také ve svém výběru. Oslovila jsem Denisu Proškovou (42 let), které pracuje jako novinářka; Renátu Francovou (26 let), která vystudovala práva a psaní je spíše její zálibou; a úspěšnou spisovatelku Irenu Fuchsovou (60 let).

5.2 Autoři fejetonů v magazínu Ona Dnes Fejetony v magazínu Ona Dnes vycházejí pravidelně kaţdý týden. Pro autory fejetonů je většinou náročné vymýšlet témata tak často, proto se zde fejetonistky se střídají a zároveň redakce oslovuje externistky, které nejsou vytíţené pravidelnou přípravou dalších článků. Podle vedoucí Lenky Tréglové magazín spolupracuje s osmi aţ deseti fejetonistkami, které vybírají podle cílového publika časopisu: „Máme tam různé autorky, mladší, na mateřské, dvě 132

Disman 2002: 112.

40

starší, jedna je babička, druhá ještě ne. Takţe to máme celkově takto pokryté a málokdy to obměňujeme, abychom zachovali portfolio. A to máme nastavené tak, protoţe naše čtenářky jsou v tomto věkovém rozloţení.“133 Nové autorky redakce většinou hledá na blozích internetové verze novin idnes.cz. Vzhledem k počtu externích fejetonistek a pravidelnému střídání má kaţdá autorka na vytvoření dalšího fejetonu pro magazín Ona Dnes přibliţně dva měsíce. Autorky, které jsem oslovila, tuto dobu povaţují za přijatelnou. Například nejmladší a spisovatelsky nejméně zkušená autorka z mého výběru Renáta Francová uvádí, ţe najít zajímavé téma jí někdy trvá i dva týdny, jeho zpracování jí však obvykle zabere asi dvě hodiny: „Pokud jsem někdy v časovém presu, pak jenom kvůli nedostatku vlastní disciplíny.“134 Mnohé autorky se psaním ţiví a fejetony přispívají dokonce i do jiných novin a časopisů nebo je publikují na svých osobních internetových blozích.135 Ačkoliv se fejetonistky magazín snaţí střídat pravidelně, lze nalézt i výjimky. Například Denisa Prošková, která je poslední dobou pracovně hodně vytíţená, má s redakcí dohodu „aţ tě něco napadne, tak to napiš.“136 Podle Tréglové některé autorky pracují ve „výbuších“, tedy jednou za čas pošlou více fejetonů najednou, které si redakce nechává do zásoby. Přednost při střídání tím však většinou nedostávají: „To děláme opravdu pouze u těch dobrých a oblíbených – Prošková, Fuchsová, Kvačková.“137

5.3 Funkce a témata fejetonů v magazínu Ona Dnes Zatímco ve spoustě ţenských časopisů najdeme fejetony na poslední stránce, v Ona Dnes bývají hned za obsahem čísla. Podle Tréglové má fejeton na této pozici „za úkol uklidnit čtenářku, aby si k časopisu sedla a začala si v klidu číst.“138 Na tom se shodly také oslovené autorky. Denisa Prošková říká, ţe fejeton má „pobavit a odlehčit některá závaţnější témata“139 a Irena Fuchsová navíc zdůrazňuje, ţe fejetony mají v Ona Dnes své místo také proto, „aby si ţeny uvědomovaly svou výjimečnost, ale zároveň i sounáleţitost s ostatními 133

(Rozhovor s Lenkou Tréglovou, viz příloha) (Rozhovor s Renátou Francovou, viz příloha) 135 Např. Irena Fuchsová v současnosti přispívá také do dalšího suplementu MF Dnes, magazínu Doma Dnes. Dříve spolupracovala s Deníky Bohemia, kam fejetony dodávala dokonce kaţdý týden (Rozhovor s Irenou Fuchsovou, viz příloha) 136 (Rozhovor s Denisou Proškovou, viz příloha) 137 (Rozhovor s Lenkou Tréglovou, viz příloha) 138 (Rozhovor s Lenkou Tréglovou, viz příloha) 139 (Rozhovor s Denisou Proškovou, viz příloha) 134

41

ţenami.“ Shrnu-li to, fejeton na prvních stránkách magazínu má čtenářku odreagovat od starostí a pozitivně naladit ještě před tím, neţ začne listovat celým časopisem. Z tohoto záměru vycházejí témata fejetonů. Fejetonistky mají v jejich výběru volnost, existuje ovšem „nepsaný úzus, ţe nepíšeme o politice ani váţných smutných věcech.“140 Podle Tréglové fejeton nemusí tematicky souviset s obsahem časopisu: „Fejeton je sám pro sebe, samostatná jednotka, maximálně je třeba zohledňovat roční dobu – to znamená, ţe v červnu byste neměla mít fejeton o lyţování.“141 Přestoţe témata fejetonů redakce nijak nekoriguje, zatím se nestalo, ţe by dvě autorky nezávisle na sobě napsaly fejetony s podobným nápadem: „Základem je dobře si vybrat autorky. Jedna je velká cestovatelka, druhá sportovkyně, někdo je spíš kulturně zaměřený a tak dále. Kaţdá má jiný ţivotní styl, jiné koníčky.“142

5.4 Specifika fejetonu v magazínu Ona Dnes Redakce magazínu nedisponuje ţádným interním dokumentem, který by stanovoval pravidla pro psaní fejetonů. Kritéria jsou proto pouze nepsaná. Spolupráci navíc redakce navazuje se zkušenými autorkami, které fejetony publikují nebo jiţ publikovaly jinde, takţe se u nich dá předpokládat znalost specifik ţánru. „Drţíme se ţánru fejetonu, to znamená, ţe by text měl mít překvapivou pointu, být lehce a vtipně psaný. Občas musíme některé autorky, zvlášť ty, které se psaním neţiví, poučit, ţe nechceme povídku, ale skutečně fejeton.“143 Tréglová uvedla, ţe nové fejetonistky redakce ze začátku „školí“ a vrací jim texty na přepracování s poznámkami, u starších autorek uţ nebývá problém. „Teď jsme třeba vraceli fejeton, protoţe byl aţ moc ponurý. To nejde, rozesmutnit ţenskou hned na začátku časopisu.“144 Zkušenosti s přepracováváním fejetonu na výzvu redakce mají i dvě ze tří oslovených autorek. Renátě Francové byl fejeton vrácen jednou, a to v případě úplně prvního fejetonu: „Pointa byla příliš nudná, tak jsem obratem vymyslela lepší, přímočařejší.“ 145 Ireně

140

(Rozhovor s Renátou Francovou, viz příloha) (Rozhovor s Lenkou Tréglovou, viz příloha) 142 (Rozhovor s Lenkou Tréglovou, viz příloha) 143 (Rozhovor s Lenkou Tréglovou, viz příloha) 144 (Rozhovor s Lenkou Tréglovou, viz příloha) 145 (Rozhovor s Renátou Francovou, viz příloha) 141

42

Fuchsové se to stalo uţ několikrát: „Buď byl trochu politický, nebo byl moc drsný, nebo byl tématikou spíše regionální.“146 V druhé kapitole této práce jsem shrnula obecná kritéria současného českého fejetonu. Nyní se zaměřím na specifické (především formální) znaky tohoto ţánru konkrétně v magazínu Ona Dnes, které jsou pro mě v mé vlastní tvůrčí práci směrodatné. Rozsah fejetonů. Fejetony v Ona Dnes mívaly původně 700 aţ 750 slov, byla u nich fotografie autorky a ilustrace. Nedávno se ale proměnila grafika uvnitř časopisu. Ilustrace vymizely, fotografie autorek jsou menší a na stránce s fejetonem se objevuje navíc poutání na internetovou verzi časopisu s výběrem nejzajímavějších článků. Kvůli tomu se zmenšil také rozsah fejetonů. Podle Tréglové je současná délka „kolem 600 slov ve Wordu, moţná ani ne.“147 Mnou oslovené autorky s tímto rozsahem obvykle nemají problém, jsou schopné se přizpůsobit. Denise Proškové zkrácení délky vyhovuje: „Podle mne menší prostor fejetonům prospívá. Autor se tak nerozkecává a útvar je hutnější, lépe drţí vcelku.“148 Renáta Francová však podotkla, ţe by moţná uvítala ještě o něco kratší rozsah: „Tato délka se mi zdá na fejeton do metra optimální, ale nezastírám, ţe kratší text se lépe pointuje a občas je přemrštěná délka na úkor spádu a plynulosti – sviţnosti textu.“149 Vymizení ilustrací osloveným autorkám nevadí, nepovaţují je za podstatné150: „Nejraději bych si své fejetony ilustrovala sama. Ilustrace, které byly dosud, se mi moc nelíbily. Nicméně ztrátu ilustrací nevidím jako hendikep (…), čtenáři mají fantazii a schopnost si téma představit a lepší ţádné ilustrace neţ špatné.“151 Titulky fejetonů. Titulek je první věc, na kterou se čtenářka zaměří, proto by měl být podle Tréglové „milý, hezký, vtipný, nápaditý – musí ji navnadit, aby si ten fejeton přečetla.“152 Změna grafiky však ovlivnila také jejich délku: „Doteď jsme nebyli omezení, ale teď v tom novém designu to vychází tak na tři aţ čtyři slova, takţe kolikrát je to boj. Kaţdopádně ukecaný titulek neznamená vţdy dobrý.“153 Jako příklad uvedu několik fejetonových titulků v posledních číslech magazínu: Kafe jako vzpomínka (Lenka Tréglová, 7/2011), Vymazlení mazlíčci (Michaela Marksová Tominová, 8/2011), Tak nám to zase začne! 146

(Rozhovor s Irenou Fuchsovou, viz příloha) (Rozhovor s Lenkou Tréglovou, viz příloha) 148 (Rozhovor s Denisou Proškovou, viz příloha) 149 (Rozhovor s Renátou Francovou, viz příloha) 150 Ilustrace u fejetonů v ţenských časopisech dnes najdeme v časopise Maminka a Style, v Ţeně a ţivot se objevují ilustrační fotografie. 151 (Rozhovor s Renátou Francovou, viz příloha) 152 (Rozhovor s Lenkou Tréglovou, viz příloha) 153 (Rozhovor s Lenkou Tréglovou, viz příloha) 147

43

(Irena Fuchsová, 10/2011), Vší lesbičky (Veronika Valíková, 15/2011), Bílé sportovní ponoţky (Dana Emingerová, 9/2011), Dáma i na hnoji (Kateřina Mrázková, 16/2011). Titulky jsou obvykle spíše stručné a jednoduché, vztahují se k obsahu textu, ale i tak se v nich objevují slovní hříčky. Perexy fejetonů. Kromě titulků má kaţdý fejeton také krátký perex o rozsahu zhruba tří vět. Perexy jsou někdy jen zvýrazněný první odstavec úvodu fejetonu, jindy nejsou přímo jeho součástí a vyjadřuje se v něm redakce.154 „Titulky a perexy k tomu děláme většinou my, protoţe to umí dobře udělat málokterá autorka.“155

5.5 Styl fejetonů v Ona Dnes Jelikoţ v magazínu Ona Dnes fejetony publikuje vícero různých autorek a redakce se do výsledných textů snaţí co nejméně zasahovat, nemůţeme zde hovořit o jednotném stylu či jazykových prostředcích, určitá specifika nalezneme u kaţdé z fejetonistek. Redakce se snaţí vést pouze nové, méně zkušené redaktorky: "Kaţdá autorka ze začátku hodně dlouho hledá ten správný tón. Aby to nebylo moc familiérní, aby to nebylo zase naopak odtaţité, aby čtenářky moc nepoučovaly. Ale to je otázka vývoje kaţdé autorky.“156 Kromě stylu a specifických jazykových prostředků má kaţdá autorka také vlastní metody psaní fejetonů, jiný přístup k tématům. Například Denisa Prošková uvádí, ţe vţdy vychází z reálné ţivotní zkušenosti: „Někdy své, někdy z okruhu známých nebo i cizích lidí. Někdy ţivot sám napíše takovou historku, ţe si nic vymýšlet nemusím, ale častěji dokrášluji, fabuluji, upravuji. Ta realita je tak 30 procent, zbytek dolţu.“157 Podobně s reálnými zkušenostmi pracuje Renáta Francová: „Základem je většinou dějová linie, která vychází z mého ţivota. Často si v zájmu vtipnosti hraji s časovou sousledností událostí. Krása fejetonu je také v moţnosti správně zvolenými jazykovými prostředky dodat nějaké bagatelní a nevýrazné historce šťávu a vtip, o coţ se snaţím.“158 Irena Fuchsová naopak tvrdí, ţe si skutečnosti zpravidla nijak neupravuje: „U fejetonů se drţím reálných záţitků a zkušeností, ať uţ mých nebo blízkého okolí. Nedokrášluju. Spíš někdy musím ubrat.“159

154

Například kdyţ se v časopise výjimečně objevil fejeton muţe, redakce v perexu vysvětlila důvod. (Rozhovor s Lenkou Tréglovou, viz příloha) 156 (Rozhovor s Lenkou Tréglovou, viz příloha) 157 (Rozhovor s Denisou Proškovou, viz příloha) 158 (Rozhovor s Renátou Francovou, viz příloha) 159 (Rozhovor s Irenou Fuchsovou, viz příloha) 155

44

Podle vedoucí magazínu Lenky Tréglové není moţné, aby se autorky vyhýbaly osobním zkušenostem a záţitkům: „Fejeton je vţdy strašně osobní. Můţete párkrát napsat, co se stalo vaší kamarádce, ale nejde to tak dělat pořád.“160 Nakolik jsou však záţitky ve fejetonech reálné, záleţí na kaţdé autorce.

5.6 Závěr Redakce dbá na dodrţování obecných pravidel ţánru fejetonu – rozhodně nesmí chybět pointa a text musí být napsán lehkým stylem.161 Neexistuje však ţádný interní dokument, který by stanovoval kritéria ţánru fejetonu v Ona Dnes. Všechna pravidla jsou nepsaná a redakce navíc volí autorky, u kterých předpokládá dobrou základní znalost ţánru. Kritéria jsem se proto pokusila vymezit na základě rozhovorů s vedoucí magazínu a třemi externími fejetonistkami.

-

Fejetony v Ona Dnes mají rozsah do 600 slov.

-

Titulky jsou obvykle krátké (3 aţ 4 slova) a spíše jednoduché.

-

Kromě titulku má kaţdý fejeton také krátký úvodní perex o rozsahu zhruba tří vět.

-

Titulky a perex často připravuje aţ redakce. Ve svých autorských fejetonech je však vynechávat nebudu a pokusím se je napsat tak, aby odpovídaly představám redakce – to znamená, ţe by měly být stručné, a přitom nápadité, aby čtenářku zaujaly.

-

Do volby témat redakce nijak zvlášť nemluví. Fejetony by však měly respektovat roční dobu – autorky mají vţdy rozpis, ze kterého vyplývá, kdy má vyjít jejich fejeton. Proto mohou přemýšlet dopředu a nemusejí se bát toho, ţe napíší například fejeton o Velikonocích a redakce ho pouţije aţ v srpnu.

-

Témata by zároveň neměla být smutná nebo politická, protoţe tak by fejeton nesplnil svůj účel – pobavit a odreagovat čtenářku hned na začátku časopisu.

-

Stejně jako u fejetonů obecně, i v Ona Dnes autorky nejčastěji vycházejí z osobních zkušeností a záţitků.

-

Některé autorky vyuţívají nadsázku a realitu si dokreslují více neţ jiné, do toho redakce také nikomu nemluví.

Tématu svých autorských fejetonů se budu věnovat v další kapitole 160 161

(Rozhovor s Lenkou Tréglovou, viz příloha) Více k obecným kritériím ţánru viz 2. kapitola této práce.

45

6. Témata autorských fejetonů Redakce vybírá fejetonistky tak, aby témata fejetonů byla rozmanitá a pokryla čtenářské portfolio, které je v případě Ona Dnes velmi široké (viz kapitola 4). Mezi autorkami jsou proto mladé svobodné ţeny (např. Renáta Francová), maminky s malými i odrostlejšími dětmi (např. Dana Emingerová, Denisa Prošková, Kateřina Mrázková) a také starší autorky (Irena Fuchsová, Radka Kvačková). Mají různé zájmy, různý ţivotní styl. Někdo se ve fejetonech věnuje především partnerským vztahům, někdo rodinnému ţivotu, jiní píšou raději o cestování a koníčcích. Úplně obejít osobní ţivot při psaní fejetonů je podle vedoucí magazínu Lenky Tréglové nemoţné. Pokud bych měla vymezit svoji „oblast“, přirozeně bych se zařadila mezi mladé, svobodné a bezdětné autorky, které neřeší výchovu dětí, ale spíše začátky kariéry, nepíší o manţelství, nýbrţ o hledání ţivotního partnera, a místo chlubení se svými pěstitelskými úspěchy na zahradě spíše sebekriticky reflektují své nedávné pokusy v kuchyni apod. Ústřední téma mých fejetonů by se dalo nazvat „ţivot singles“. Podle statistik čtou magazín Ona Dnes čtenářky zhruba od dvaceti let, průměrný věk uzavírání sňatků se zvyšuje a zároveň narůstá podíl obyvatelstva, které ţije bez partnera. Proto se dá předpokládat, ţe ve sloţení čtenářek Ona Dnes nalezneme také velký podíl nesezdaných mladých ţen, které fejetony o ţivotě singles osloví. Graf 2: Srovnání věkového rozloţení čtenářek Ona Dnes s průměrným věkovým rozloţením čtenářek ţenských časopisů a ţen v obyvatelstvu podle statistik Media Projektu za 3. a 4. kvartál 2010162

162

Zdroj tabulky: http://data.idnes.cz/soubory/mafra_all/A110302_TVE_ONA1034.PDF (cit. 22. 4. 2011)

46

6.1 Fenomén singles v České republice Z tabulky č. 8 vyčteme vývoj sňatečnosti svobodných ţen v České republice. Průměrný věk prvního sňatku v roce 2009 přesahoval hranici 29 let. Vzrůstá navíc procento ţen, které do dovršení věku 50 let neuzavřely ţádný sňatek. Zatímco v letech 1961 aţ 1990 se vdalo více neţ 95 % ţen z celé populace, v roce 2009 tento jejich podíl nedosahoval ani 65 %. Graf 3: Vývoj sňatečnosti svobodných ţen v letech 1961-2009 podle Českého statistického úřadu163

Pokles sňatečnosti sociologové označují jako fenomén singles. Definice tohoto pojmu se u různých autorů liší. Jelikoţ se však v této práci fenoménem singles zabývám pouze okrajově, pro zjednodušení vyuţiji pouze definici od sociologa Marcela Tomáška: jedná se o „relativně mladé lidi mezi 25 aţ 40 lety, kteří se víceméně dobrovolně rozhodli ţít po delší dobu bez partnera proto, aby mohli rozvíjet jiné neţ rodinné ţivotní strategie.“164 Singles můţeme zjednodušeně rozdělit na dočasné, kteří sňatek pouze odkládají na pozdější dobu, a permanentní či stabilní, kteří se rozhodli (či byli donuceni) ţít bez

163

Zdroj tabulky: www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/snatecnost_svobodnych_zen_v_letech_1961_2009 (cit. 23. 4. 2011) 164 Radimská, Tomášek 2003: 10

47

partnera po celý ţivot.165 Pokud v této kapitole hovořím o tématu „ţivot singles“, myslím tím spíše dočasný stav podle Tomáškovy definice.

6.2 Ţivotní styl singles Ţivotní styl single ţen bohuţel není moţné jednoznačně charakterizovat. Autorky Schwarzová a Scottová jej rozdělují do šesti kategorií podle převládajících aktivit: podporující singles věnují většinu času pomoci jiným lidem (např. učitelé, ošetřovatelé); pasivní singles jsou samotářští a většinu času tráví sami doma; aktivisté se angaţují například v politice; individualisté potřebují svobodu, nezávislost a soukromí, mívají samotářské koníčky; sociální singles mají naopak hodně přátel a náplní jejich času je společenský ţivot; profesionální singles se zaměřují hlavně na vlastní kariéru.166 Tyto charakteristiky jsou však společné pro muţe i ţeny, autorky neuvádějí, které z těchto kategorií jsou typičtější právě pro ţeny. Podle různých studií jsou singles více orientovaní na kariéru a vzdělávání. Ze statistik vyplývá, ţe zatímco v případě muţů zůstávají single ti méně vzdělaní, s méně prestiţním zaměstnáním a niţším socioekonomickým statusem, u ţen je to právě naopak – single ţeny jsou častěji vzdělané a s úspěšnou kariérou,167 coţ také odpovídá charakteristikám čtenářek magazínu Ona Dnes (viz kapitola 4.1). Předpokládám také, ţe mladé single čtenářky Ona Dnes jsou studentky nebo jiţ vystudované ţeny na počátku kariéry. Více dbají o svůj zevnějšek, více se zajímají o módu a kosmetiku a méně o domácnost neţ ţeny, jeţ mají rodinu.

6.3 Závěr Pokud redakce dbá na tematické rozmanitosti fejetonů, které v současnosti píší hlavně ţeny od 35 let výše, vdané, mající děti, myslím si, ţe by bylo prospěšné zařadit také více fejetonů od mladších autorek. Zároveň by však takové fejetony neměly oslovovat pouze tuto kategorii čtenářek. Mé fejetony sice pojednávají o ţivotě svobodné, bezdětné studentky, ale jejich pointa by měla směřovat k univerzálnímu zevšeobecnění. 165

Typologie singles viz např. Stein 1975. Srov. Schwarz, Scott 2003. 167 Srov. Radimská, Tomášek 2003: 12. 166

48

7. Tvůrčí část V teoretické části této bakalářské práce jsem se věnovala obecných charakteristikám ţánru fejetonu, jeho vzniku a vývoji v českém prostředí. Poté jsem se krátce zabývala ţenskými časopisy v České republice a fejetony, které v nich vycházejí, odkud jsem přešla k představení magazínu Ona Dnes, který patří k nejčtenějším ţenským časopisům u nás. Prostřednictvím rozhovorů s vedoucí magazínu a třemi vybranými autorkami fejetonů jsem se pokusila vymezit ţánr fejeton v magazínu Ona Dnes tak, abych své poznatky mohla aplikovat při tvorbě vlastních fejetonů určených do tohoto časopisu. Výstupem ze závěrů předešlých kapitol je soubor šesti autorských fejetonů, které: 1) respektují obecná kritéria ţánru, na která jsem se soustředila v kapitole 2, 2) jsou určené pro čtenářky ţenských časopisů, jimţ jsem se věnovala v kapitole 3; konkrétně magazínu Ona Dnes, který jsem podrobněji představila v kapitole 4, 3) odpovídají kritériím ţánru v magazínu Ona Dnes, které jsem shrnula v kapitole 5, 4) spojuje se jedno ústřední téma – ţivot single ţen – které jsem se snaţila nastínit a obhájit v kapitole 6. Autorské texty jsou doplněny o reflexe tvůrčí práce, ve kterých se zamýšlím nad výběrem a relevancí tématu, volbou jazykových prostředků, strukturou textu, způsobem oslovování čtenáře, pointou apod.

7.1 Forma a tvůrčí prostředky autorských fejetonů Při tvorbě vlastních fejetonů se budu snaţit řídit zásadami, které jsem si vytyčila v teoretických kapitolách této práce, a splnit formální poţadavky ţánru uţívané v magazínu Ona Dnes (rozsah 500 aţ 600 slov, krátký titulek, úvodní perex cca o 3 větách apod.). Jak uţ jsem ale zmiňovala, kaţdý autor má svůj autentický styl – či jak říká Vladimír Just – „vůně a pachy“. Nebudu se pokoušet napodobovat jiné fejetonistky přisívající do Ona Dnes, budu psát mně vlastním stylem. Přestoţe s psaním fejetonů nemám zkušenosti srovnatelné s profesionálními autorkami, neměla bych se kvůli tomu bát se pracovat s jazykem tak, jak tento ţánr dovoluje. Zároveň bych se neměla vyhýbat tématům z vlastního ţivota a osobním 49

zkušenostem, i kdyţ v případě textů určených do souboru diplomové práce o vhodnosti témat přemýšlím daleko více, neţ kdyţ píšu fejeton například pro internetový časopis. Náměty ze ţivota čerpám ve svých fejetonech běţně, často mě inspirují lidé z okolí – přátelé, rodina. Přestoţe ve svých textech často vyuţívám nadsázku, snaţím se skutečnosti neinterpretovat tak, abych tím dotyčné osoby poškodila. Při volbě témat mám v podstatě volnost. Měla bych však uvaţovat, v jakém ročním období by mohl být text publikovaný. Podle vedoucí magazínu Lenky Tréglové fejetony nesmí být smutné, ale spíše povzbudivé a veselé, měla bych se vyhýbat politickým tématům či těm příliš regionálním a s příliš úzkým okruhem cílových čtenářů. Jsem si vědoma limitů toho, ţe bych v magazínu byla nejmladší fejetonistkou, jejíţ osobní problémy se nevztahují na celou šíři čtenářského spektra. I kdyţ budu psát o zkušenostech „mladé studentky“, budu se snaţit alespoň o to, abych své myšlenky v závěru zevšeobecnila tak, aby mohly oslovit mnohem širší skupinu čtenářů.

7.1.1 Autorský fejeton č. 1

Romantika v rohlíku Na světě je spousta věcí, které nám udělají dobře. A ty nejúčinnější jsou obvykle ty vůbec nejjednodušší. Například rohlíky… Za mého tátu se prý babička musela často stydět. Kdyţ vzala své dva kluky do cukrárny, strejda běhal mlsně kolem pultu se zákusky a nevěděl, který dortík si vybrat. Můj táta to všechno pozoroval naprosto nezaujatě z povzdálí. Kdyţ se ho babička zeptala, co by si dal, rozhodně jí sdělil, ţe ţádný hloupý zákusek, nýbrţ „obyčejný rohlíček“. Lásku k rohlíkům jsem zdědila nejspíš po něm. Jasně, v dnešní době s tím ţádného stoupence zdravé výţivy neohromím (bílá mouka je zlo!), ale uznejte, ţe rohlík je vlastně takový malý zázrak. Ať uţ jste smutné, nemocné, připadáte si ošklivé nebo máte z něčeho strach, čerstvý rohlík vám vţdycky zvedne náladu, pohladí po duši a jednoduše udělá dobře. Sám o sobě, ani si ho nemusíte obloţit výběrovou šunkou či namazat burákovým máslem. Zkuste si vybavit tu vůni, křupavou kůrku a nadýchanou střídku, která se na jazyce rozplyne jako malý obláček… Sbíhají se vám sliny?

50

Jako kaţdá jiná vášeň, i rohlíky bohuţel svádějí k hříchům. Občas kvůli nim musím dokonce lhát. Například chlapům: Perspektivní mladý muţ vás pozve na rande, chce na vás udělat dojem, a tak vyzvídá, jaké jídlo máte nejraději, aby vybral správnou restauraci. Vy na něj pochopitelně také chcete udělat dojem, takţe váţíte kaţdé slovo. Vím, ţe tím rohlíkům hrubě křivdím, ale pokaţdé raději zalţu, ţe italskou kuchyni, mořské plody nebo pštrosí steak v omáčce sedmi bylin. Obyčejný rohlík přece nezní tak „cool“. Podobný problém mám i s filmy. Kdyţ se mě někdo zeptá, jaké filmy „opravdu můţu“, bez rozmýšlení mě hned napadne „hříšňák“. Svěříte-li se s tím kamarádkám při dámské jízdě, všechny si povzdechnou a začnou houfně broukat refrény evergreenů „hángry ájs“ a „tájm of maj lajf“. Všude jinde však máte za zády hrdost nutící vás říct něco, co působí mnohem inteligentněji neţ stokrát ohraný romantický slaďák. Přiznávám to narovinu. Z nejvíce oceňovaných thrillerů mám husí kůţi a ţaludek se mi houpe ještě několik následujících dní. Počátek, o kterém teď všichni mluví v superlativech, mě naopak nechal úplně chladnou – ţe by chyba v Matrixu? Ten jsem také doteď nepochopila. O hororech, ze kterých má většina z nás celou noc oči jak baterky, či dramatech, která se nám snaţí vypumpovat slzy aţ z pat, ani nemluvím. Naopak ze Snídaně u Tiffaniho si můţete vzít alespoň nějaké ţivotní ponaučení – ţe si nikdy nemám vylévat vztek na kočce. Nebo na psovi, křečkovi, spolubydlící a jiných nevinných stvořeních. Na snímek Ďábel nosí Pradu si občas vzpomenu po příchodu z práce. Přestoţe bych šéfové za ty tuny nesmyslných úkolů někdy zakroutila krkem, drţím se. Doufám totiţ, ţe stejně jako Anne Hathaway jednou snad všechny zběsilosti startující kariéry několikanásobně zúročím. A Pravá blondýnka? Ta vás moţná přiměje přemýšlet o svých největších nepřítelkyních. Teď byste je moţná s radostí odpálily na Měsíc, ale jednou se z nich můţou stát vaše nejlepší kamarádky. Romantické filmy moţná nejsou hodné královny vesmíru, ale fungují stejně jako rohlíky – udělají vám dobře. Nestačí vám to? Pusťte si film Nepolíbená. Tak nějak to dopadá, kdyţ se člověk tak strašně snaţí být tak strašně „cool“.

Eliška Raková

51

7.1.2 Autorský fejeton č. 2

Volání přírody Být prvorodičkou aţ kolem třicítky dnes není nic nenormálního. Studujeme, chceme si uţívat ţivota, cestovat, rozjet kariéru… Nebo máme z dětí prostě strach? Rodiče viním z toho, ţe mě coby budoucí matku o dost ochudili. Mého bratra naprosto nezodpovědně počali jen několik měsíců po mém narození. Nejenţe jsem byla na svůj vkus aţ příliš brzo vykázána z kočárku (nezachránily to ani mé počůrávací protesty), ale především jsem toho malého parazita nemohla vyuţít stejně chytře, jako se poštěstilo mnohým mým kamarádkám. Ve svých dvaadvaceti letech tak musím přiznat, ţe vlastně nevím, jak se „to“ má drţet. Občas přemýšlím, zda je ode mě za těchto okolností vůbec zodpovědné uvaţovat o vlastních dětech. Jindy mě jakýsi vnitřní hlásek naopak nutí rozplývat se nad miminky v reklamách a časopisech a fantazírovat o tom, jak své děti jednou pojmenuju. Baví mě procházet se v odděleních dětského oblečení a ve chvíli, kdy se zrovna nikdo nedívá, mám nutkání hladit plyšové kombinézky s oušky a podobné roztomilosti. A kdyţ v čekárně na gynekologii náhodou sedím mezi dvěma těhulkami s bříšky o rozměrech medicinbalu, nenápadně se na ţidli sesunu a kolegiálně vyšpulím svoje břicho také. Dá se tomu říkat mateřský pud? Jak se však ukázalo nedávno, můj problém – tedy pocit děsu a hrůzy z přímého kontaktu s kýmkoliv, kdo vydává mně nesrozumitelné zvuky a ţvatlání – nic z toho bohuţel neřeší. Před pár týdny přivedla na svět dítě má kamarádka. Při první příleţitosti jsem běţela koupit něco miminkovského. Byla jsem celá vedle z toho, ţe tentokrát se dětským oddělením jen tak pro nic za nic neplíţím, ale doopravdy si tam něco koupím! Následovalo však obávané setkání tváří v tvář. Rozechvělými prsty jsem stiskla zvonek. Otevřela mi usměvavá maminka v pobryndaném tričku a s mrňouskem v náručí. Ani jsem se nenadála a uţ jsem seděla v křesle a snaţila se psychicky připravit na prťavý uzlíček, který ke mně právě mířil. Byl lehčí, neţ jsem čekala, a zvídavě na mě koulel očima. Zvláštní pocit!

52

Kamarádka bezstarostně odkráčela do kuchyně uvařit čaj a já zpanikařila. „To mám jen tak sedět a nehýbat se, nebo raději něco dělat? Kdyţ si ke mně lehne náš kokršpaněl, domáhá se drbání za ušima. Mám začít drbat i to dítě?“ běţelo mi hlavou. Chlapeček se na mě stále díval – zřejmě čekal, co přijde za pohromu. Odváţně jsem pozvedla ruku a pohladila ho na bříšku. Vtom zkrabatil obličej, začal rozhazovat ručičkama a svíjet se, jako by ze sebe chtěl něco vytlačit. Rozkřičel se na celé kolo. „Proboha, jak se to ovládá? Jak se to vypíná?“ šílela jsem. Nepřestal, dokud si ho nevzala k sobě jeho máma. Pochopila jsem. Mimina mají stejně nedořešené uţivatelské rozhraní jako většina počítačů. S těmi si také nevím rady. A pokud mají děti něco společného se psi, pak zřejmě instinkt vycítit strach a nejistotu. Podle toho se potom chovají – vrčí nebo křičí. Dospěláky svojí hranou suverenitou lehce obalamutíte. Děti a psy ne, mají na to čich a navíc zabudovaný alarm. Kdyţ uţ jsme u psů, četla jsem také, ţe například australské honácké plemeno se dovede adaptovat na jakékoliv podmínky. Doufám, ţe aţ to bude nezbytné, mateřský pud mě přeprogramuje tak, ţe na vlastním dítěti uţ tlačítko „restart“ hledat nebudu.

Eliška Raková

7.1.3 Autorský fejeton č. 3

Křeččí pravda Blondýnka začne během zkušební jízdy v autoškole vylézat z okýnka. „Co to vyvádíte, ţenská?!” rozčiluje se instruktor. „No, snaţím se vyhodit blinkr, jak jste chtěl.“ Vtipů o blondýnkách jsou na světě tisíce. Ať se vám to ale líbí nebo ne, mít blond vlasy, modré oči a navíc oslnivý chrup je zatraceně dobrá výbava do ţivota. Uznávám, ţe mám občas moţná delší vedení, ale docvaklo mi to uţ v pubertě. Co nejnenápadněji jsem se snaţila vplíţit do ţelezářství. Táta mě totiţ poslal pro drát x tloušťky, y délky a celé abecedy dalších vlastností. Při pohledu na tisíce druhů hřebíků všude 53

kolem bylo jasné, ţe ze sebe zase jednou udělám pěkného idiota. Prokličkovala jsem se aţ k pultu, za kterým děsivě postával dvoutunový fousatý kolos s výrazem „kdybych chtěl, udělám si z tebe věšák na hasáky!“ Celá shrbená jsem mu nesměle podsunula lístek s poţadavky. Chlápkovi zasvítily oči. S nadšením, ze kterého se mi dělalo mdlo, přede mě začal snášet desítky kotoučů. Stála jsem a civěla. V záchvatu zoufalství se ve mně najednou ozvala ţena – vycenila jsem zuby a s křečí vycházející odkudsi z krku jsem těţce pozvedla koutky. Domorodec se okamţitě dovtípil, ţe řeč ţelezářského pralesního kmene neovládám. Do minuty jsem uţ kráčela z obchodu spokojená s nákupem i sama se sebou, div jsem si o nově nalezené sebevědomí nezakopla. Od té doby jsem nevinný úsměv začala uţívat ve všech situacích, kdy jsem se cítila v úzkých. Nebolelo to a i řidič, který ještě před několika sekundami nadával protijedoucím autům do zvířat a pohlavních orgánů, na přechodu ochotně zastavil. Kdyţ mi praskla ţárovka, soused přiběhl našroubovat novou; ostraha v obchodě zase galantně podrţela dveře. Ačkoliv jsem si nikdy nepřipouštěla, ţe bych dělala něco špatného, čas od času ve mně hlodalo svědomí. Co kdyţ ten úsměv jednou přestane fungovat? Nedostanu se pak do pekla plného blonďatých potvor? Odpovědi na své obavy jsem se dočkala paradoxně z mých vlastních úst. Jednoho rána jsem se probudila a cítila, ţe s nově rašící osmičkou vlevo nahoře zřejmě nebudeme kamarádky. Do večera jsem vypadala jako poloviční křeček a v noci si zoufala, ţe uţ mi chybí jen kolotoč, abych si na něm mohla celou noc běhat. Návštěva zubaře mě pochopitelně neminula. Na kouzlo svého úsměvu jsem se tentokrát spoléhat nemohla – jeden koutek jsem měla znehybněný úplně, a kdyţ jsem se snaţila pohnout alespoň tím druhým, chytal mě tik v protějším oku. Muţ v bílém plášti k zákroku vybíral ty nejhrůzostrašnější mučicí nástroje, zamračená sestřička mu spiklenecky podávala další. Chtěla jsem křičet, ţe uţ to nikdy neudělám, a zařekla se, ţe odteď uţ úsměvy zneuţívat nebudu. Kdyţ mi ale tváře vrátily do původní podoby, uvědomila jsem si, ţe usmívat se je vlastně velice důleţité. Nejen pro mě, ale snad ještě více pro mé okolí. Pokud i vy občas ukáţete své perličky prodavači v pekařství, popeláři, řidiči autobusu a dalším, které ráno cestou potkáte, můţete mít dobrý pocit z toho, ţe jste snad někomu udělaly hezčí den. 54

A nezáleţí ani na tom, jestli jste blondýnky, brunety nebo máte na hlavě fialového pankáče. Na rozdíl od trhání zubů to totiţ vůbec nebolí.

Eliška Raková

7.1.4 Autorský fejeton č. 4

O holubech a holubicích Můj nejlepší kamarád se před časem zamiloval do mé spolubydlící. Kdyţ jsem jí svěřila „tajemství“, ţe její obdivovatel je stále panic, vzala nohy na ramena. Ještě před sto lety by nám ţivotního partnera dost moţná vybrali rodiče. Ţádné vymýšlení, ţádné přebírání, svatba a basta. Na nás by zůstalo jediné – naučit se s partnerem společnými silami ţít. V dobrém i zlém. Dnes? Pokud uţ se s někým rozhodneme uzavřít sňatek, a ţe to není nic samozřejmého, uspořádáme nejdříve velké konkurzní řízení. Porota sloţená z nás a našich nejbliţších kamarádek přísným pohledem prověřuje vše od mnoţství příčné i podélné svaloviny a podivných zlozvyků při jídle, přes způsoby nakládání se špinavými ponoţkami aţ po vztah k malým dětem, čivavám a holosrstým kočkám. Vlastně ani není divu, ţe za ţivot vystřídáme tolik partnerů. Jsme totiţ přesvědčené, ţe jen tak lépe poznáme samy sebe a zjistíme, jaký protějšek je pro nás nejvhodnější. Kdybychom zakotvily hned u toho prvního, jak bychom se dozvěděly, jestli na nás někde nečeká něco lepšího?! Přesto nakonec velké části „lovkyň ideálního partnera“ zůstává půlka postele prázdná a záchodové prkénku vţdy na tom správném místě. Ukazuje se dokonce, ţe manţelství, jeţ vznikla z iniciativy rodičovstva, jsou paradoxně spokojenější. Kde se stala chyba? K zamyšlení mě nedávno přivedla jedna studie. Stavěla na zjištění, ţe poštovní holub vţdy trefí domů – i kdybyste ho odvezli stovky kilometrů od jeho holubníku, zpátky se vrátí pokaţdé. Závěr tohoto výzkumu je pro nás víc neţ zajímavý: Holub se cítí doma právě tam, kde na něj čeká milovaná holubice. Díky pravidelnému sexu mezi opeřenci vzniká natolik silné pouto, ţe si i miniaturní holubí mozeček zvládne zapamatovat jakkoliv sloţitou cestu jen proto, aby se 55

mohl ke své milé holubici co nejdříve vrátit. Prakticky jediným moţným způsobem, jak holuba zmást a přinutit ho zapomenout zpáteční cestu, je podstrčit mu holubici jinou. Pokud začne kopulovat s ní, v mozkovně se mu najednou staré informace přemaţou novými, veškeré vzpomínky na předchozí partnerku zmizí a holub přijme nový domov. Jenomţe to ještě není konec pohádky… Zjistilo se také, ţe jakmile v ţivotě holuba nastane skutečně krizová situace, například vyhoří-li dům, jehoţ střechu obývá, můţe mu to v hlavě pořádně zaskřípat. Pocit ohroţení a stres v něm mohou staré informace opět oţivit. Tím se rozvzpomene na svou „bývalku“ a zase bude chtít být co nejdříve s ní. Na tomto moţná úsměvném ptačím výzkumu jsem se snaţila ilustrovat jednu zásadní ţivotní pravdu. Kaţdý vztah nás svým způsobem poznamená. Ať chceme nebo ne, všechny ty neumyté hrnky od kafe, špinavé trenýrky poházené po pokoji a láhve od společně vypitého vína v nás zůstanou uţ napořád. S kaţdým dalším partnerem v nás pak narůstá obří skládka všeho moţného i nemoţného. A jakmile nad naším ţivotem nebezpečně zahřmí, roztočí se v našem nitru tornádo, které všechno to staré haraburdí znovu rozvíří. Přiznejme si to. Jsme naprogramované myslet si, ţe čím více partnerů vystřídáme, tím jednou budeme šťastnější. A ţe čím více dosavadních zkušeností načerpal náš protějšek před námi, tím lepším nám bude milencem i partnerem. Není to ovšem přesně naopak?

Eliška Raková

7.1.5 Autorský fejeton č. 5

Kobyla chodí bosa „Moje střevíčky jsou jako ze zlata, kdyţ je mám, připadám si hrozně bohatá,“ zpívala kdysi Edita Štaubertová. Můţe se vám to zdát povrchní a šílené, ale boty skutečně vzbuzují vášeň u nejedné ţeny. Kdy se poprvé projevila u mě, si pamatuju naprosto přesně. Bylo mi sedm, naši mě strčili na hlídání k babičce a vyrazili na nákupy za hranice. Přivezli mi červené dívčí lakýrky s mašličkami, které na můj zrak zafungovaly asi jako teplé koláčky 56

s mlékem na prázdný ţaludek. Nosila jsem je, přestoţe mi byly o číslo větší, i potom, kdyţ uţ mi z nich otékaly palce. Můj botníkový arzenál se s rostoucí nohou a přibývajícími léty zvětšoval. Boty pro mě přestaly být jen nezbytnou součástí odění, nýbrţ mazlíčky, pokojovými dekoracemi a sběratelskými artefakty. Kaţdé zničené boty jsem oplakala stejně jako mé kamarádky mrtvé křečky nebo později nevydařené rande. Přiznám se, ţe kousek od postele mám dokonce poličku, kde si vystavuju ty nejlepší nebo nejnovější kousky, jeţ jsem zatím neměla příleţitost pořádně vyvenčit. Co si budeme povídat, většina rodiny je přesvědčená, ţe jsem cvok. Vlastně se s nimi ani nehádám a označení „botoholička“ beru jako lichotku. Je totiţ více neţ trefné. Kdyţ přijde čas některý z těch skvostů z poličky sundat, skutečně pociťuji euforický stav blíţící se lehké opilosti. Nedávno jsem si na koncert rozhodla vzít úlovek z povánočních výprodejů – černé semišky s otevřenou špičkou, labuţnicky zdobené krajkou a hlavně na nebesky vysokých podpatcích. Všechno se zdálo naprosto bezpečné: sjedu výtahem, udělám několik kroků od paneláku na parkoviště a nasednu do auta. Na místě vysednu, pocupitám pár metrů do budovy konzervatoře, sednu si a budu sedět. A pak to samé, akorát naopak. Mé plány šly hladce přesně do toho „pak“. Přeţila jsem čtvrthodinové absolventské sólo na basu, ale s atypickým schodem při hromadné mačkanici z koncertního sálu jsem zkrátka nepočítala. Na hladké dlaţbě mi podjela noha a rukou, která mi chtěla pomoci udrţet balanc, jsem to napálila přímo do nosu kohosi za mnou. Dotyčná osoba hlasitě vyjekla, zapotácela se a dlaněmi připláclými na obličeji se dala na úprk. Při odeznívajícím šoku a brnění v ruce jsem si všimla, ţe na kromě cizího nosu to bohuţel odnesl také jeden z mých podpatků. „No, slečno, tohle nejspíš neprojde,“ zkoumala vyvrácený podpatek prodavačka při mém pokusu o reklamaci. „Jak to myslíte? Vţdyť jsem je měla jednou na sobě,“ bránila jsem se. Ukázala mi paragon. „Vidíte? Jedná se o módní obuv!“ „No a? Přece si nekoupím okopané křusky!“ 57

Marná snaha. Módní obuv prý podle norem Evropské unie není dělaná na chůzi po dlaţbě. Byla jsem naštvaná sama na sebe, co jsem si to zase v opojení slevami umínila koupit. Potom jsem ale zjistila, ţe takových „bot do rakve“ mám vlastně plný botník a lepší si jen tak nekoupím, jelikoţ v běţných obchodech je módní minimálně kaţdá druhá bota do páru. Vyjma pohorek a zahradních gumáků. Rezignovala jsem. Doma jsem si nalomený podpatek opravila vteřinovým lepidlem, střevíčky vrátila na polici a vzorně srovnala i ostatní, aby se mi na ně hezky dívalo. Ne, já nejsem cvok! Jen teď nevím, v čem budu chodit ven. A vůbec, moţná bude lepší, kdyţ nebudu chodit nikam. Leţet v lodičkách třeba v posteli je přece jen bezpečnější…

Eliška Raková

7.1.6 Autorský fejeton č. 6

Čokoládové dilema Nepletete pomlázku, nevykřikujete na příbuzné ohrané říkanky a nemusíte do deště. Velikonoční koledu od babičky ale beztak dostanete. Čistě proto, aby vám to nebylo líto. Být holka je prostě boţí! České Velikonoce jsou vůbec nespravedlivý svátek. Pečete se s cukrovím, barvíte zatracená vajíčka, která pak stejně nikdo nechce jíst, po kolenou vysmýčíte celý dům a ještě za to dostanete výprask. Není divu, ţe se na nás v zahraničí dívají jako na sadomasochistický národ. Většina mých kamarádek Velikonoce těţce nesnáší. Já se na nich však i přesto snaţím najít alespoň nějaká pozitiva. Například naše babička byla vţdy přesvědčená, ţe by nebylo fér, kdyby velikonoční nadílkou obdarovala pouze mého mladšího bratra. Z toho důvodu si od ní pokaţdé odnáším pytlík plný bonbónů a čokoládových vajíček se skládacími bagříky a bojovými vrtulníky uvnitř. Nehledě na to, ţe jsem holka a hvězdnou éru dřevěných kačerů na provázku mám mimo jiné uţ také zdárně za sebou. Uznejte, ţe být holka je prostě boţí.

58

Abych však věci uvedla na pravou míru, naše bábi rozhodně není ţádná minimalistka. Obyčejná vejce a obyčejná čokoláda jsou pro dámu jejího formátu aţ příliš obyčejné. Její představa „něčeho extra“ navíc kaţdým rokem bují do stále extrémnějších podob a rozměrů. A tak jsem si letos, krátce po svých dvaadvacátých narozeninách, přivezla domů nového společníka. Obřího zajíce z polské čokolády, kterého by mi dozajista záviděl kaţdý malý koledník. Dala jsem mu jméno Tukáč a pyšně si ho vystavila doma na okenním parapetu coby stylovou jarní dekoraci. Zjistila jsem, ţe se s ním dá docela dobře poklábosit. Neskáče vám do řeči, nenaparuje se, nesoudí vás za to, ţe máte na protějším křesle hromadu nevyţehleného prádla. Dívá se na vás upřímnýma očima, pozorně naslouchá a nehrozí, ţe by vás večer nechal samotné, protoţe si musí zajít s kamarády na pivo. Sotva týden po Velikonocích jsem si však všimla Tukáčova naštvaného výrazu a poklesávajících uší. Nicnedělání na sluníčku ho uţ nejspíše přestalo bavit, coţ se mi rozhodl dát patřičně najevo. Vyhodnotila jsem to jako nejvyšší čas poloţit si klasickou otázku – kam s ním? Konzumace nepřipadala v úvahu. Všude se píše, ţe tuková čokoláda neprospívá pleti, nehtům ani vlasům. A pak tu zbývá ještě minimálně jeden, mnohem závaţnější důvod. Pokud se s někým skamarádíte, svěřujete se mu a navíc mu dáte i jméno, nemůţete se do něj bezcitně zahryznout. „Kam s Tukáčem?“ Nemohouc vymyslet uţitečné a zároveň pro zajíce pokud moţno nedrastické uplatnění chodila jsem několik dní jako bez duše. Některá řešení se mi zdála příliš náročná na realizaci, jiná – například nápad vyvézt zajíce za město a vypustit ho do volné přírody, aby si našel nové kamarády – naopak neekologická. A pak se to stalo. Vrátila jsem se domů pozdě večer a při vpádu do svého pokoje spatřila Tukáčům obleček pohozený na koberci, potrhaný jako po lítém souboji s vesmírnými vetřelci. O kus dál si spokojeně přeţvykoval můj bratr s nohama leţérně na stole. Obvykle mi chodí krást propisky a papíry do tiskárny, teď se obětí jeho zrůdného činu stal ubohý zajíc. „Sorry, ségra, moţná jsem ti tu tak trochu nadrobil,“ zahuhlal na mě s plnou pusou. Při pohledu na kusy Tukáčova bezvládného těla pod ním mi bylo jasné, ţe jsem zase zpátky u svého primárního velikonočního údělu. Uklízení. Být holka je prostě boţí! Eliška Raková 59

7.2 Reflexe tvůrčího postupu Podobně, jako se liší tvůrčí metody různých autorů, mohou být odlišné také pracovní postupy při tvorbě fejetonů jednoho autora. Psát fejetony stále podle jedné šablony by spíše na škodu. Vzpomeňme výrok Karla Čapka o tvorbě sloupků, jejichţ pracovní postupy jsou de facto velice podobné: „My sloupkaři víme dávno, ţe kaţdý sloupek musí být jiný od patky aţ k hlavě (...); jako románští řemeslníci si dáváme záleţet na tom, abychom vytvářeli kaţdý sloupek jinak a vloţili do něho kus invence, jeţ je radostí starých řemesel.“ 168 Z tohoto důvodu jsem se reflexe pracovních postupů dílčích textů rozhodla shrnout do jedné společné, v níţ se pokusím zdůraznit rozdílnosti ve svém tvůrčím přístupu. Šest fejetonů zařazených do tohoto souboru vznikalo postupně po dobu přibliţně půl roku od chvíle, kdy jsem uţ znala téma své bakalářské práce. Nejdříve se věnovat teoretické části a teprve potom se v co nejkratším čase násilím nutit hledat náměty, povaţuji vzhledem k charakteru ţánru za zcela nevhodné. Některé nápady na témata byly spontánní a ani jsem nad nimi nemusela dlouze přemýšlet a v hlavě „překombinovávat“ (např. fejeton Romantika v rohlíku či Volání přírody), ale obvykle nápad potřebuji nechat „uzrát“ klidně dva týdny a ještě po napsání se k textům vracím, sem tam něco změním, přepíšu nebo naopak vyškrtnu – podobný postup volí například také přispěvatelka Ona Dnes Renáta Francová169. K posouzení, zda to, co jsem právě napsala, je dobré, zajímavé a můţe pobavit i někoho dalšího kromě mě, potřebuju určitý časový odstup. Mým původním cílem bylo vytvoření souboru aţ deseti fejetonů, coţ jsem nakonec změnila. Snaha o dosaţení určitého počtu fejetonů pro mne byla stejně nepříjemná a omezující, jako pro autory, kteří jsou nuceni přispívat někam pravidelně a tíţí je termíny, coţ dokresluje také citace Věry Noskové (viz kapitola 2.6.1 této práce) o tom, ţe fejeton má být počat spontánně, nikoliv vynuceně. Z celkových osmi textů jsem se nakonec rozhodla zařadit pouze šest170, a to na základě vlastního kritického zhodnocení a také pomocí malého průzkumu v okruhu několika potenciálních čtenářek různého věku, vzdělání, zájmů – vybraných tak, aby jejich sloţení alespoň zhruba odpovídalo širokému čtenářskému spektru magazínu Ona Dnes. Kaţdé jsem nejdříve dala přečíst tři různé fejetony publikované v magazínu a následně osm svých vlastních textů, aby zhodnotily, jak se jim který text líbil, zda je něčím oslovil či zaujal a nakolik ho povaţují za vhodný k zařazení do magazínu. Po 168

Čapek 1973: 422. (Rozhovor s Renátou Francovou, viz příloha) 170 V průměru jednotlivé autorky v Ona Dnes publikují asi 3 fejetony za půl roku (tzn. na vymyšlení a napsání jednoho mají vţdy asi dva měsíce – viz rozhovory s fejetonistkami v přílohách). 169

60

shrnutí těchto hodnocení jsem ze souboru vyřadila jeden fejeton, který respondentky v mém malém průzkumu označily za nejslabší, a jeden, který označily za nejméně vhodný k zařazení do tohoto časopisu. Tento průzkum – označuji jej tak v jisté nadsázce – byl pro mě pouze pomůckou a uţitečnou zpětnou vazbou od potenciálních čtenářek. Jeho závěry mi však pomohly zamyslet se znovu nad některými pasáţemi, dodat něco v úvodu či závěru, aby byla myšlenka pro čtenářky jasnější apod. Pořadí fejetonů v tomto souboru jsem zvolila přibliţně podle souhrnného hodnocení. Zajímavé například je, ţe respondentkám se obecně nejvíce líbily fejetony Romantika v rohlíku a Volání přírody – tedy právě ty, jejichţ vznik byl zcela nejspontánnější. Naopak fejeton Čokoládové dilema většina označila sice za nejzábavnější, ale řada z nich kriticky zvaţovala, zda by jeho zařazení do Ona Dnes bylo vhodné. Ve skutečnosti byl tento fejeton původně napsán pro jiné médium, pro studentský časopis, a do tohoto souboru jsem se ho rozhodla lehce přepracovat podle charakteristik magazínu a jeho formálních poţadavků, před tím, neţ jsem se pustila do psaní textů určených přímo do Ona Dnes. Myslím si, ţe to pro mě bylo uţitečné a pomohlo mi to více si uvědomit specifika fejetonu v tomto médiu. Mimo to jsem k textům získala spoustu cenných rad a připomínek také od vedoucí této práce PhDr. Jiřiny Salaquardové. Upozornila mě například na výrazy zbytečně zpomalující děj a několik stylistických nedostatků, které jsem si ani po určitém časovém odstupu sama neuvědomovala. 7.2.1 Hledání námětů pro autorské fejetony Náměty pro fejetony jsem se nesnaţila hledat za kaţdou cenu, zaměřila jsem se na spontánní nápady – například v případě fejetonu O holubech a holubicích jsem se inspirovala diskusí na jedné přednášce ve škole a propojila s příběhem mých přátel, ve fejetonu Romantika v rohlíku jsem vyuţila historky prarodičů, ve fejetonu Křeččí pravda jsem vyuţila nepříjemný osobní záţitek s trháním zubů apod. Snaţila jsem se dívat se kolem sebe, vyhledávat paradoxy, všímat si neobvyklých věcí a skutečností, jak radí Ondřej Neff (viz kapitola 2.6.1 této práce). Vyhýbala jsem se však politickým, příliš váţným tématům a zamýšlela se nad otázkou, zda téma není příliš regionální nebo zda nemá potenciál oslovit pouze velmi úzkou skupinu čtenářek – taková témata jsou podle redakce magazínu nevhodná, ale jinak do jejich volby nezasahuje (viz kapitola 5.3). Například u fejetonu Čokoládové dilema s velikonoční tematikou by bylo navíc nutné zvaţovat vhodnou dobu pro publikování fejetonu, tedy zřejmě období dubna aţ května.

61

Ve fejetonech jsem poměrně hodně uţívala nadsázku (v největší míře v textu Čokoládové dilema). Jsem přesvědčena, ţe málokdy ze ţivota vzejde taková zkušenost, která by udělala fejeton dobrým sama o sobě bez jakéhokoliv „dokrášlení“. Nadsázku ve fejetonech autorky fejetonů pro Ona Dnes vyuţívají poměrně hodně a ani redakce její vyuţití nijak neusměrňuje (viz kapitola 5.5). Zároveň jsem však respektovala odborná doporučení, podle kterých nesmí být nadsázka aţ v takové míře, aby ve čtenáři vzbuzovala nedůvěru nebo popírala logiku (viz Karel Štorkán v kapitole 5.5). 7.2.3 Styl fejetonů a volba jazykových prostředků Styl fejetonů v Ona Dnes není jednotný, texty kaţdé z autorek jsou něčím specifické. Jak uţ jsem deklarovala v úvodu, při psaní vlastních fejetonů rozhodně nebylo mým cílem napodobovat styl některých fejetonistek z Ona Dnes. Většinu fejetonů lze zařadit do kategorie humoristické, případně polemické. Kaţdý z fejetonů je navíc odlišný – někde se snaţím navozovat ţivý kontakt se čtenáři (Romantika v rohlíku, Čokoládové dilema), ostatní jsou spíše úvahové (O holubech a holubicích) nebo mají podobu vyprávění (Kobyla chodí bosa, Volání přírody, Křeččí pravda). Snaţila jsem se psát pro mě co nejpřirozenějším jazykem. Jelikoţ redakce styl ani výběr jazykových prostředků v podstatě nijak nekoriguje, řídila jsem se zejména obecnými doporučeními z odborné literatury (viz kapitola 2.6.3). Tam, kde se mi to zdálo vhodné, jsem pro oţivení jazyka vyuţila hovorové výrazy (např. pobryndané tričko, pankáč, bývalka, vysmýčit), zdrobněliny, slova citově zabarvená (např. miminkovské, obleček, pocupitám, kombinézky, ručičky, rohlíček, mozeček), cizí slova (např. cool, sadomasochistický, konzumace, restart), přirovnání (např. vypadala jako poloviční křeček, potrhaný jako po lítém souboji s vesmírnými vetřelci, euforický stav blíţící se lehké opilosti), hyperbolu (stokrát ohraný slaďák, minimálně kaţdá druhá bota do páru), novotvary (botoholička), přechodník (nemohouc vymyslet) a stylisticky či významově kontrastní slova (čokoládové dilema). Přestoţe jsem se snaţila, aby byl jazyk fejetonů barvitý, stále jsem měla na paměti upozornění Emila Kadnára, ţe fejeton nelze stavět pouze „květnaté“ mluvě: „Fejeton je alergický na takového autora, který hledá jen vtipná slova, z nich tvoří jen vtipné věty a z nich vtipné úseky.“171

171

Kadnár 1988: 124 (volný překlad ze slovenštiny).

62

7.2.4 Titulky, rozsah, forma Kritéria na podobu titulků jsou stanoveny redakcí magazínu (zejména kvůli grafické podobě – viz kapitola 5.4) a bývají zpravidla kratší a jednodušší, neţ připouštějí obecná pravidla vymezená ve druhé kapitole této práce (viz kapitola 2.6.6), a obvykle vystihují obsah fejetonu. Titulky fejetonů v tomto časopise bývají nejčastěji dvouslovné a uţité v abstraktním nominativu, přestoţe odborná literatura zabývající se současným fejetonem povaţuje za dynamičtější titulky obsahující výrazy v předloţkových pádech. U fejetonů, které jsem rozepsala ještě před realizací rozhovoru s vedoucí magazínu Lenkou Tréglovou, jsem proto musela titulky dodatečně upravit. Například fejeton Čokoládové dilema jsem původně nazvala Jak se zbavit (ne)chtěného zajíce – takový titulek by byl však příliš dlouhý a nezapadal by do jednotné grafiky na fejetonové straně. Jednoduché titulky fejetonů jsou však doplněny o krátké perexy (viz kapitola 2.6.6). Přestoţe je podle Tréglové obvykle připravuje aţ redakce, ve svých fejetonech jsem je nevynechala. Texty jsem rozdělila do několika odstavců, ať na základě logického oddělení jednotlivých úseků, nebo pro zdůraznění – například zvolání „Být holka je prostě boţí!“ odsazené v závěru fejetonu Čokoládové dilema samostatně. Předpokládám však, ţe výsledná forma textů by byla ještě upravena redakcí. Rozsahově by fejetony v Ona Dnes měly mít kolem 550 slov (tj. kolem 3100 znaků – viz kapitola 5.4). Běţně jsem však zvyklá psát fejetony o něco kratší (kolem 450 slov), coţ se mně osobně jeví jako optimální délka. Některé jiţ rozpracované texty jsem proto musela opět upravit, dopsat k nim ještě nějaký odstavec navíc. Myslím, ţe dodatečné protaţení fejetonům na kvalitě spíše ubralo, neţ přidalo. U fejetonů, které jsem začala psát později, jsem však s delším rozsahem počítala dopředu, podle toho jsem si rozvrhla strukturu fejetonu a problém s délkou jsem v podstatě nemusela řešit.

63

8. Závěr Cílem mé bakalářské práce, který jsem si stanovila v úvodu, bylo vytvoření souboru fejetonů určených pro konkrétní médium – ţenský magazín Ona Dnes. Samotné tvůrčí práci však předcházela řada důleţitých kroků. Jakoţto začínající novinářka ve zpravodajství zatím s psaním publicistických textů nemám zkušenosti srovnatelné s profesionálními autory, proto jsem teoretickému vymezení ţánru věnovala poměrně hodně prostoru, a to ze všeho nejdříve na obecné rovině – zabývala jsem se problémem s definicí fejetonu, shrnula jsem vznik a vývoj fejetonu v českém prostředí, a jelikoţ je tématem této práce současný fejeton v ţenských časopisech, připomněla jsem také několik autorek, které se fejetonistice významněji věnovaly. Dále jsem se věnovala funkci a charakteristikám současného českého fejetonu, jehoţ specifika jsem se pokusila vyzdvihnout v jeho srovnání s dalšími příbuznými ţánry novinářské publicistiky. Také zde jsem se snaţila všímat si publicistiky především v ţenských časopisech. V závěru druhé kapitoly této práce jsem shrnula nejdůleţitější zásady a doporučení, která jsem později vyuţila při tvorbě autorských fejetonů. Poté jsem charakterizovala ţenské časopisy, které jsou v současnosti na českém mediálním trhu k dostání. Zaměřila jsem se především na jejich druhy a cílové publikum. V období měsíců březen a duben jsem tyto časopisy postupně procházela a zjišťovala, kde všude fejetony vycházejí a kdo je píše. Kromě magazínu Ona Dnes fejetony nalezneme také ve čtrnáctideníku Ţena a ţivot, měsíčníku Maminka, měsíčníku Style, čtrnáctideníku Xantypa a čtrnáctideníku Glanc. Obecně jde říci, ţe fejetony a celkově kvalitní publicistika se vyskytuje spíše v draţších, tzv. exkluzivních časopisech. Jelikoţ jsem se rozhodla směřovat soubor svých vlastních fejetonů do magazínu Ona Dnes, jednu z kapitol jsem věnovala právě tomuto titulu. Magazín Ona Dnes vychází jako pravidelná pondělní příloha deníku MF Dnes – zjistila, jsem, ţe podobný suplement pro ţeny nemají v Česku ţádné jiné noviny a ani v zahraničí to není příliš běţné. Ona Dnes patří k nejčtenějším časopisům pro ţeny u nás. Má velmi širokou věkovou strukturu publika a podle statistik má v průměru nejvíce vzdělaných čtenářek ze všech ţenských časopisů, coţ můţeme vysvětlit skutečností, ţe časopis vychází uvnitř seriózních novin, které preferují spíše vzdělanější lidé z vyšších socioekonomických vrstev. Právě na tyto charakteristiky čtenářského publika bylo důleţité brát zřetel při volbě témat pro fejetony. Redakce magazínu Ona Dnes bohuţel nemá k dispozici ţádný interní dokument, který by shrnoval pravidla. Kritéria pro tvorbu fejetonů určených do Ona Dnes jsem proto musela 64

získat pomocí výzkumných rozhovorů. Poloţila jsem si otázku Jaké jsou charakteristiky ţánru fejetonu v magazínu Ona Dnes? a realizovala celkem čtyři rozhovory s vedoucí magazínu a také třemi vybranými fejetonistkami. Z rozhovorů vyplynulo, ţe autorky mají při tvorbě fejetonů volnost – redakce obvykle do výběru témat nezasahuje, fejetony by však měly plnit svoji funkci v časopise – pobavit a odreagovat čtenářku. Z tohoto důvodu fejetony nesmí být smutné, politické či příliš ostře kritické. Redakce dbá na dodrţení ţánru; styl a volba jazykových se však u jednotlivých autorek liší. Podstatná pro mě byla zejména formální kritéria. Fejetony v Ona Dnes mají v současnosti rozsah kolem 550 slov. Osobně preferuji rozsah o něco kratší, ale snaţila jsem se tomuto kritériu přizpůsobit. Titulky jsou většinou jednoduché, maximálně o třech aţ čtyřech slovech a vystihují text. Kromě titulků mají fejetony v Ona Dnes také krátký úvodní perex přibliţně o třech větách. Na základě obecných kritérií ţánru a specifik fejetonu přímo v magazínu Ona Dnes jsem vytvořila soubor šesti autorských fejetonů, na kterých jsem se snaţila prokázat své poznatky o tomto ţánru v praxi. Ústředním tématem mých fejetonů byl „ţivot single ţen“ jehoţ charakteristiky jsem se v jedné z kapitol pokusila stručně nastínit a zároveň obhájit jeho vhodnost vzhledem ke sloţení čtenářského publika. Náměty na fejetony jsem čerpala převáţně z osobních zkušeností. Jelikoţ bych ve skupině pravidelně přispívajících fejetonistek byla momentálně nejmladší, hrozilo by, ţe by mé fejetony vycházející z mého vlastního ţivota nemusely zaujmout starší čtenářky, které řeší zcela jiné problémy. Proto jsem se snaţila dojít ve svých fejetonech k širšímu zobecnění. Tvůrčí část práce je doplněná o souhrnnou reflexi pracovního postupu podloţená závěry z výzkumných rozhovorů i studia odborné literatury. Srovnávám v ní odlišnosti přístupu k jednotlivým tématům, věnuji se stylu a volbě jazykových prostředků a uvaţuji o naplnění formálních poţadavků. Věřím, ţe se mi znaky ţánru podařilo naplnit. Příprava fejetonů pro konkrétní médium pro mne byla zajímavou a cennou zkušeností. I přestoţe mé texty v Ona Dnes ve skutečnosti publikovány nebudou, čtyři z nich budou zveřejněny v internetovém časopise pro ţeny, se kterým externě spolupracuji – jako cílové médium jsem si jej však pro svou práci nevybrala, jelikoţ v něm fejetony vycházejí pouze výjimečně a nevedou ho profesionálové v oboru. Bylo by pro mě tak velice obtíţné podobnými metodami získat informace o kritériích a specificích tohoto ţánru v daném časopise. Věřím, ţe díky studiu odborných materiálů a především doporučení od vedoucí magazínu Ona Dnes a třech profesionálních fejetonistek budou mé fejetony v médiu, kde běţně nedostávám zpětnou vazbu, zase o něco kvalitnější. 65

9. Seznam pouţité literatury Literatura: BARTOŠEK, Jaroslav. Základy ţurnalistiky. Vyd. 1. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2002. 108 s. ISBN 8073180596. BEČKA, Josef Václav. Česká stylistika. Vyd. 1. Praha: Academia, 1992. 467 s. ISBN 8020000208. ČAPEK, Karel. Jak se co dělá, Sloupky. Praha: Československý spisovatel. 1973. ČECHOVÁ, Marie; KRČMOVÁ, Marie; MINÁŘOVÁ, Eva. Současná stylistika. Vyd. 1. Praha: Lidové noviny, 2008. 381 s. ISBN 9788071069614. DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uţivatele. Vyd. 3. Praha: Karolinum, 2000. 374 s. ISBN 8024601397. FLICK, Uwe. An introduction to qualitative research. Vyd. 3. London: SAGE Publications, 2006. 443 s. ISBN 141291146X. FORST, Vladimír a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha: Academia, 1985. FORST, Vladimír a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 2. H-J. Praha: Academia, 1993. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 8073670402. JACZ, Ľudovít. Malá encyklopédia ţurnalistiky. Vyd. 1. Bratislava: Obzor, 1982. KADNÁR, Emil. Novinárska publicistika. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1988. s. KOL. AUTORŮ. Ottův slovník naučný. Devátý díl. Praha: J. Otto, 1895. KOL. AUTORŮ. Dějiny české literatury II. Praha: ČSAV 1960. KRAUS, Jiří; PETRÁČKOVÁ, Věra. Akademický slovník cizích slov. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995. 445 s. ISBN 80200052341. MISTRÍK, Josef. Štylistika. Vyd. 3., upravené. Bratislava: Media Trade, 1997. OSVALDOVÁ, Barbora. Česká média a feminismus. 1. vyd. Praha: Libri, 2004. 158 s. ISBN 8072772635. OSVALDOVÁ, Barbora; KOPÁČ, Radim. O fejetonu, s fejetonem. Vyd. 1. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2007. 103 s. ISBN 9788024612867. 66

SCHWARZ, M. A., SCOTT, B. M. Marriages and families: diversity and change. New Jersey: Prentice-Hall. 2003. ŠTORKÁN, Karel. Umění fejetonu. 1. vyd. Praha: Novinář, 1979.

Odborné články: FOLLRICHOVÁ, Mária. Fejtón – novinársky priestor i novinársky ţáner in Otázky ţurnalistiky, r. 44, č. 1-2, 2001. Str. 50-59. FOLLRICHOVÁ, Mária. Stĺpček – barometer novinárskej kvality? in Otázky ţurnalistiky, r. 44, č. 1-2, 2001. Str. 255-269. GOLDSTÜCKER, Eduard. Á propos Milena Jesenská, Literární noviny, r. 15, č. 33, 1966. Str. 4. Dostupné v elektronickém archivu na http://archiv.ucl.cas.cz/ (cit. 2. 5. 2011). RADIMSKÁ, R., TOMÁŠEK, M. Singles – nový ţivotní styl a jeho genderová specifika v České republice., in Gender, rovné příleţitosti, výzkum, č. 1–2, 2003. Str. 10–12. STEIN, P. J. Singlehood: An alternative to marriage in The Family Coordinator, č. 24, 1975. Str. 489-503.

Diplomové práce: SKÁLOVÁ, Veronika. Olga Fastrová (1876-1965): ţivotopis české novinářky. Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita, Brno: 2008. Vedoucí práce PhDr. Pavel Večeřa Ph.D.

Internetové zdroje: Krupka, Jaroslav. Ţeny hýbou mediálním světem (online). Strategie.cz, 8. 11. 2007. Dostupné na www.strategie.e15.cz/zpravy/zeny-hybou-medialnim-svetem (cit. 3. 4. 2011). Novotný, Vladimír. Jindřiška Smetanová (online). Slovník české literatury po roce 1945. Poslední aktualizace hesla: 3. 9. 2008. Dostupné na http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=435 (cit. 2. 5. 2011). The Daily Miror Newspaper (online). Historic Newspapers, (nedatováno) Dostupné na www.historic-newspapers.co.uk/Old-Newspapers/Daily-Mirror (cit. 3. 4. 2011). Internetové stránky vydavatelství Publicitas: www.publicitas.com. Oficiální propagační materiál magazínu Ona Dnes pro inzerenty, dostupný na adrese www.data.idnes.cz/soubory/mafra_all/A110302_TVE_ONA1034.PDF (cit. 12. 4. 2011). Osobní internetové stránky Martina Němce: www.martinnemec.com. 67

Ročenka unie vydavatelů: www.rocenkaunievydavatelu.cz. Internetové stránky agentury Median: www.median.cz. Internetové stránky Českého statistického úřadu: www.czso.cz. Internetové stránky agentury ABC ČR: www.abccr.cz.

Noviny a časopisy: Brněnský deník Rovnost Magazín Ona Dnes Časopis Maminka Časopis Glanc Časopis Xantypa Časopis Elle Časopis Style Časopis Ţena a ţivot Časopis Vlasta (náhodně vybraná čísla)

68

10. Seznam tabulek a grafů Tabulka 1.1: Typy publicistického fejetonu …………………………………………… Tabulka 1.2: Fejetony podle stupně kritičnosti ………………………………………...

20 20

Tabulka 2.1: Statistika čtenosti a prodaného nákladu lifestylových ţenských časopisů za rok 2010 podle Media Projektu ……………………………………………………… Tabulka 2.2: Statistika čtenosti a prodaného nákladu klasických ţenských časopisů za rok 2010 podle Media Projektu ………………………………………………………… Tabulka 2.3: Statistika čtenosti a vloţeného nákladu novinových suplementů za rok 2010 podle Media Projektu ……………………………………………………………..

27

Tabulka 3.1: Statistiky průměrného tištěného a prodaného nákladu deníku MF Dnes podle jednotlivých dní v týdnu za únor 2011 podle ABC ČR ………………………….. Tabulka 3.2: Meziroční vývoj průměrné čtenosti novinových suplementů …………… Graf 1: Srovnání průměrné čtenosti ţenských časopisů podle dat Media Projektu za 1. aţ 4. kvartál 2010 ……………………………………………………………………….. Graf 2: Srovnání věkového rozloţení čtenářek Ona Dnes s průměrným věkovým rozloţením čtenářek ţenských časopisů a ţen v obyvatelstvu podle statistik Media Projektu za 3. a 4. kvartál ………………………………………………………………. Graf 3: Vývoj sňatečnosti svobodných ţen v letech 1961-2009 podle Českého statistického úřadu ………………………………………………………………………

27 28

34 34

33

46 47

69

11. Jmenný rejstřík

A

Francová, Renáta · 40, 42, 44, 60 Fuchsová, Irena · 13, 40, 41, 43, 44, 46

Arbes, Jakub · 13

G

B Balint, Patrik · 30 Bartošek, Jaroslav · 18 Bass, Eduard · 11 Bečka, Josef Václav · 14 Berková, Alexandra · 14 Bilianová, Popelka · 12, 14 Borovský, Karel Havlíček · 10 Boučková, Tereza · 13 Brannan, Emma · 30 Brant, Sebastian · 10 Bull, Lenka · 18

Geislerová, Aňa · 30 Geoffroy, Juliena Louise de · 10 Glazarová, Jarmila · 13 Goldstücker, Eduard · 13 H Heinrich, Arnošt · 15 Hendl, Jan · 38 Hrdličková, Kamila · 12 I

C Cpin, Marek · 30 Č Čapek, Karel · 11, 13, 60 Čásenský, Robert · 35 Čechová, Marie · 8 D Devátá, Ivanka · 13 Disman, Miroslav · 40 Doleţalová, Alex · 17, 30 E Emingerová, Dana · 13, 46 F Fastrová, Olga · 12 Flick, Uwe · 39 Follrichová, Mária · 14, 19 Forst, Vladimír · 12

J Jacz, Ľudovít · 17 Jesenská, Milena · 13 Just, Vladimír · 49 K Kadnár, Emil · 8, 9, 21, 22, 23 Kantůrková, Eva · 14 Kolárová, Klára · 18 Komůrková, Kristina · 35, 36 Kopáč, Radim · 8, 9, 10, 11, 12, 15, 21, 22, 23, 24 Kraus, Jiří · 8 Krupka, Jaroslav · 67 Křesťan, Rudolf · 11 Kuras, Benjamin · 30 Kvačková, Radka · 13, 41, 46 L Langer, František · 11

70

M

S

Medková, Klára · 30 Megerle, Ulrich · 10 Mistrík, Josef · 9, 10, 22 Mrázková, Kateřina · 46

Scottová, B. M. · 48 Sečkářová, Věra · 12 Schwarzová, M. A. · 48 Skálová, Veronika · 13 Smetanová, Jindříška · 13, 14 Smutný, Jiří · 12 Syslová, Jana · 35

N Neff, Ondřej · 21, 62 Němec, Martin · 30 Neruda, Jan · 11, 13 Nosková, Věra · 24, 61 Novotný, Vladimír · 13 O Osvaldová, Barbora · 8, 9, 10, 11, 12, 15, 20, 21, 22, 23, 24, P Patton, Michael Quinn · 39 Pawlowská, Halina · 13, 30 Petráčková, Věra · 8 Peroutka, Ferdinand · 13 Poláček, Karel · 11 Poláčková, Lenka · 35 Procházková, Lenka · 14 Prošková, Denisa · 13, 40, 41, 46

Š Šalda, F. X. · 8 Školoudová, Dagmar · 18 Šlajchrt, Viktor · 21 Štorkán, Karel · 11, 14, 19, 21 T Těsnohlídek, Rudolf · 11 Těšínská, Františka · 35 Tichá, Eva · 35 Tomášek, Marcel · 47 Tréglová, Lenka · 18, 29, 32, 35, 34, 36, 40, 42, 43, 45, 50 U

V R Radimská, Radka · 67 Rotterdamský, Erasmus · 10

Vaculík, Ludvík · 11, 21 Vydra, Petr · 12

71

12. Seznam příloh Příloha č. 1: Rozhovor s Lenkou Tréglovou Příloha č. 2: Rozhovor s Denisou Proškovou Příloha č. 3: Rozhovor s Renátou Francovou Příloha č. 4: Rozhovor s Irenou Fuchsovou

72

Přílohy Příloha č. 1

Přepis rozhovoru s Mgr. Lenkou Tréglovou - 4. března 2011 Věk: 39 let Vzdělání: vysokoškolské, v oboru ţurnalistika Pracovní pozice: vedoucí magazínu Ona Dnes Předchozí praxe v médiích: editorka české verze časopisu Harper´s Bazaar, šéfredaktorka měsíčníku Dívka, šéfredaktorka měsíčníku Marianne T: Jak dlouho v Ona Dnes působíte? R: Úplně od začátku, takţe těch pět let. T: Na jakou skupinu ţen se konkrétně zaměřujete? R: Jsou to čtenářky novin, tak od dvaceti do osmdesáti. Vzdělané, rády čtou a ty my potřebujeme pobavit – třeba právě i těmi fejetony. T: Kam byste magazín Ona dnes zařadila? Na českém trhu existuje spousta ţenských časopisů, dá se mu připsat nějaký přívlastek? R: Ona dnes je jediný magazín svého druhu, jediný ţenský novinový suplement u nás. Druhý podobný je Blesk magazín pro ţeny, ale ten je samostatně prodejný, ne uvnitř novin. Kdyţ jsme začínali, tak v Evropě něco takového měly dvoje anglické noviny. V Právu mají Styl, v Lidovkách Esprit, ale obojí je spíš rodinný časopis neţ vyloţeně pro ţeny. Na poli ţenských časopisů u nás jsme nejpodobnější Ţeně a ţivot a Marianne. T: Není to vlastně paradox, ţe ţenský časopis vychází uvnitř seriózních novin? Odvíjejí se od toho témata, o kterých píšete, nebo se příliš neliší od zaměření dalších ţenských časopisů u nás? R: I ţeny, co čtou noviny, zajímá, co nosí a jak ţijí. A témata vybíráme tak, aby se do těch novin hodily. To znamená, ţe to nepíšeme úplně tak, jak to píšou vyloţeně ţenské časopisy, snaţíme se o jakousi rovnováhu a píšeme o tématech, které – kdyby byl svět v pořádku – byly normálně v novinách. Jenomţe nejsou. Takţe my to tak nějak doplňujeme. T: Přesto tam je dost velká shoda s těmi exkluzivnějšími časopisy… Módu a kosmetiku u nás děláme úplně stejně jako v těch dalších ţenských časopisech. To znamená, ţe modelky oblékáme do toho nejlepšího, co tady je, ale já se vţdycky hájím, ţe je to inspirace. To samé platí pro kosmetiku. Můţete se tím inspirovat a nemusíte. A my to docela hlídáme, snaţíme se pokrývat všechny značky na trhu od levnějších po ty draţší. T: Neuvaţovali jste, ţe byste se zaměřili i na „závaţnější“ témata? Kdyţ si ţenská chce přečíst chytrý časopis, tak si koupí třeba Respekt. Od ţenského časopisu očekává něco jiného. A ţe ten časopis vypadá luxusněji a je v něm třeba draţší móda, to patří k té věci. T: Dočetla jsem se, ţe mnohým čtenářům novin se nelíbí, ţe Ona Dnes vychází přímo uvnitř MF Dnes. Co na to říkáte? R: Ti kritici to přece vţdycky můţou vyndat. Hlavně ze začátku nám hodně psali, ţe nás okamţitě vyhazují do koše. Tak ať si poslouţí. Ale myslím si, ţe kdyby Onu někdy otevřeli a něco si uvnitř přečetli, moţná by byli i překvapení. Ţenské časopisy – to je dneska velmi

úspěšný obor a ty inzertní zisky o tom vypovídají. V podstatě díky nám se odloţí definitivní konec novin, protoţe my generujeme zisk. T: Máte představu, nakolik novinám v tomto smyslu „pomáháte“? O kolik průměrně Ona Dnes zvyšuje prodej MF Dnes? R: My jsme měli cíl, abychom zvedli průměrný prodej přes hranici 300 tisíc. To se povedlo, ale pak vinou krize a ceny papíru, ale i toho, ţe lidi začali mnohem více číst internet, tak to kleslo. Kdyţ třeba děláme vánoční čísla – ty jsou nejúspěšnější, protoţe cukroví je neskutečný magnet – tak to většinou zvedneme o 50 aţ 60 tisíc. A kdyţ si vezmete, ţe je to týdeník, tak je ten prodej neuvěřitelný. Marianne prodává kolem 30 tisíc, a to je měsíčník, Vlasta kolem 80 tisíc. Jinak normální pondělí myslím zvedáme tak o 10 aţ 20 tisíc. T: Cítíte za těch pět let nějaký posun, proměnu magazínu? R: Já myslím, ţe ne. Snaţíme se kopírovat ţivot současných ţen. Píšeme o tom, co nás momentálně trápí, pak nám píšou i čtenářky. Třeba před pěti lety bychom nechystali některá témata jako dnes, ale směřování, rubriky a základní náplň, ta se nezměnila a nezmění. To máte jako u motoristických časopisech – furt to bude o autech. T: Zajímá mě také struktura redakce - jak to u vás chodí? R: Já jsem vedoucí magazínu a mám zástupkyni, která je zároveň editorka dvou hlavních textů, coţ je Téma a Rozhovor. Ta si hlídá autorky, termíny, pořadí rozhovorů a potom to edituje před zlomem i ve zlomu. Pak mám druhou editorku, ta má na starosti právě fejeton a další rubriky a edituje prakticky zbytek celého časopisu. Co se týče redaktorek, mám jednu volnou píšící redaktorku Evu Tichou, která dělá hlavně ty rozhovory, rubriku Ona&On, občas i téma čísla. Já také někdy píšu ty velké texty. Pak máme dvě odborné redaktorky – kosmetickou a módní, obě dělají jen svoje stránky. Ve výtvarné sekci máme art direktorku, grafičku na plný úvazek a jednu externí a jednu obrazovou redaktorku a jednu produkční. Korektorku máme externí, která k nám dochází vţdy před uzávěrkou. Pak hodně spolupracujeme s externistkami. Fejetony jsou výhradně od externistek, a často externistkami vykrýváme i rozhovory – často z redakcí MF Dnes. Cestování máme taky většinou od externistek, to sbíráme, kde se dá. Při nedávné proměně jsme si mysleli, ţe to moţná i zrušíme, ale ukázalo se, ţe to mají čtenářky rády. Jelikoţ vycházíme kaţdý týden, je to dost náročné to naplnit, proto od externistů čerpáme poměrně hodně. T: Jak dlouho máte časopis připravený dopředu? R: Uzávěrky máme vţdycky ve středu, kdy časopis pošleme do tiskárny. Ve čtvrtek ráno je porada, kde mám připravené rozvrţení dalšího čísla, které budeme uzavírat zase za týden, a témata na dvě další čísla. To znamená, ţe autorky uţ dopředu tři týdny vědí, co budou psát, tři čísla jsme v předstihu s tím, ţe to poslední, co je nejdál, je jen takové „nahozené“, protoţe v tu chvíli mi přichází také rozvrţení inzerce, a to také hodně ovlivňuje – ani ne tak náplň, jako spíš rozsah. Protoţe to, co prodá inzerce, se musí rozčlenit na stránky, kam to prodali, takţe se pak určuje, jak co půjde za sebou a tak dále. Přitom máme ještě roční plán, kde jsou začleněné takové ty kamenné milníky, jako jsou Vánoce, léto, různé svátky a podobně. Zadávají se tam i inzertní speciály. Děláme třeba speciály o opalování, kuchařské, Valentýn a podobně. T: V Ona Dnes píše fejetony vícero autorek. Kolik jich máte celkem a podle čeho je vybíráte? R: Těch autorek je teď dohromady myslím deset. Osm nebo deset. Máme tam různé autorky, mladší, na mateřské, dvě starší, jedna je babička, druhá ještě ne. Takţe to máme celkově takto pokryté a málokdy to obměňujeme, abychom zachovali to portfolio. A to máme nastavené

tak, protoţe naše čtenářky jsou v tomto věkovém rozloţení. Je na tom hezky vidět, ţe snad nejpopulárnější jsou ty nejstarší – Radka Kvačková a Irena Fuchsová, které mají stálý okruh svých obdivovatelek. Ty mladé holky jsme jednu dobu střídali – na našem webu (idnes.cz) jsou blogy a tam jsem třeba našli děvče jménem Renata Francová, která teď dodělala vysokou školu právnickou, takţe není ani povoláním ţurnalistka a nemá nic společného se psaním, a ta uţ ty fejetony co vydala u nás vydala i kniţně, stejně jako Denisa Prošková. T: Střídáte je pravidelně, nebo některým publikujete texty častěji? R: Snaţíme se pravidelně. Editorka má seznam fejetonistek a aţ na výjimky jede podle něj. Některé autorky, dá se říct, pracují v takových výbuších, třeba Denisa Prošková nám často pošle deset fejetonů najednou, které si ukládáme do zásoby. A i kdyţ měla fejeton třeba čtyři čísla zpátky a máme od ní výborný text, tak často dostane přednost. Ale to děláme opravdu u těch dobrých a oblíbených – Prošková, Fuchsová, Kvačková. T: Existuje u vás něco jako pravidla pro psaní fejetonů? Podle čeho kontrolujete dodrţení ţánru? R: Drţíme se ţánru fejetonu, to znamená, ţe by text měl mít překvapivou pointu, být lehce a vtipně psaný. Občas musíme některé autorky – zvlášť ty, které se psaním neţiví, poučit, ţe nechceme povídku, ale skutečně fejeton. Čtenářkám by to asi aţ tak nevadilo – jednou jsme dostali opravdu hodně dobrou povídku od Ireny Fuchsové, tak jsme jen v záhlaví změnili OnaDnes fejeton na OnaDnes povídka a vydali jsme to, protoţe to bylo prostě dobré. T: Jsou v kvalitě fejetonů od různých autorek výrazné rozdíly? R: Víme, které jsou lepší a které horší, ale snaţíme se to kolovat pravidelně s tím, ţe ty horší jakoby školíme, vracíme jim ty texty, aby je předělaly. T: Jaké chyby autorky nejčastěji dělají? Z jakých důvodů texty vracíte? R: U těch autorek, které to dělají uţ dlouho, obvykle není problém. Teď jsme třeba vraceli fejeton, protoţe byl aţ moc ponurý. To nejde, rozesmutnit ţenskou hned na začátku časopisu, to není dobré. Většinou to bývají jen drobnosti. Spíš kaţdá autorka ze začátku hodně dlouho hledá ten správný tón. Aby to nebylo moc familiérní, aby to nebylo zase naopak odtaţité, aby čtenářky moc nepoučovaly. Ale to je otázka vývoje kaţdé autorky, snaţíme se je vést a kaţdá si na to postupně přijde a je to lepší a lepší. T: Témata si autorky smí volit libovolně, nebo je nějak korigujete? R: Autorsky jsou to jen ţeny, to je jasné. Tematicky ten fejeton vůbec nijak obsahově nesouvisí s časopisem a jeho aktuálním obsahem. Fejeton je sám pro sebe, samostatná jednotka, maximálně je třeba zohledňovat roční dobu – to znamená, ţe v červnu byste neměla mít fejeton o lyţování… Ale já jsem do toho autorkám nikdy nemluvila a ani editorka témata nezadává. Kromě teda pár supervýjimek, jako jsou třeba Vánoce, kdy je dobré mít v časopise vyloţeně vánoční fejeton. A jednou jsme měli něco k 17. listopadu k výročí revoluce. T: Děláte něco pro to, aby témata byla pestrá, aby autorky nepsaly pořád o tom samém…? R: Dokonce se nám ještě nestalo, ţe by se nám sešly texty na stejné téma. Opravdu základem je dobře si vybrat ty autorky. Jedna je velká cestovatelka, druhá sportovkyně, někdo je spíš kulturně zaměřený a tak dále… Kaţdá má jiný ţivotní styl, jiné koníčky. Teď máme novou fejetonistku. Našli jsme si ji na našem blogu. Chybělo nám tam něco ze zahraničí a tato autorka ţila tři roky s manţelem a dětmi v Mongolsku a teď se přestěhovali do Číny. Jenomţe jsme si mysleli, ţe nás bude zásobovat texty z cizího prostředí a ona píše spíš taky o tom rodinném ţivotě. Takţe se s ní chceme domluvit, ţe chceme víc vyuţít toho, ţe je v té Číně.

T: Jak je to v Ona Dnes s délkou fejetonu, máte stanovený počet slov? R: Délkově fejetony vycházely tak na 700 slov na stránce s jednou ilustrací od Ireny Budilové, teď v souvislosti se změnou grafiky jsou o něco kratší, kolem 600 slov ve Wordu, moţná ani ne, a bez ilustrace. Pod fejetonem je vţdy umístěno poutání na zajímavé články na našem webu. T: Dodrţují autorky délku? R: Ty naučené ano, ale vţdycky, kdyţ začínáme s nějakou novou, tak mají tendenci psát mnohem delší texty, vykecávají se, nechápou, ţe to má být hutné. Ono to totiţ vypadá hrozně krátké, časopis trošku mate. Písmo v něm je mnohem menší neţ písmo ve Wordu, ve kterém nám to autorky odevzdávají. T: Stalo se vám uţ někdy, ţe autorka, která zrovna byla na řadě, měla blok a nebyla schopná nic dodat? R: To my po nich docela skáčeme, editorka si to dost hlídá. Kdyţ se ten týden blíţí a fejeton v redakci pořád není, tak uţ čtrnáct dní předem editorka posílá „výhruţné“ e-maily. Ale vzhledem k tomu, ţe máme zásoby, tak by se nic zas tak nestalo. Je to takový volný formát, který většinou není časově ukotvený, takţe to není problém. T: Fejetony v Ona Dnes mají vţdy krátký úvodní odstaveček – jak má vypadat? Máte nějaká kritéria také pro psaní titulků? R: Titulky a perexy k tomu děláme většinou my, protoţe to umí dobře udělat málokterá autorka. Titulek musí být takový, aby to čtenářky upoutalo. Kdyţ se podíváte na to řazení v časopise, tak ten fejeton přichází hned na začátku. Je obsah, pak hned fejeton a po něm rubrika Společnost. Fejeton má za úkol uklidnit čtenářku, aby si k tomu časopisu sedla a začala si v klidu číst. V podstatě ten titulek fejetonu je první věc, na kterou se zaměří. Takţe musí být milý, hezký, vtipný nápaditý – musí ji navnadit, aby si ten fejeton přečetla. Takţe proto je často upravujeme. Jde i o délku. Doteď jsme nebyli omezení, ale teď v tom novém designu to vychází tak na tři aţ čtyři slova, takţe kolikrát je to boj. Kaţdopádně ukecaný titulek neznamená vţdy dobrý. T: Chodí vám na ty fejetony nějaké reakce od čtenářek? R: Strašně moc. Je vidět, ţe fejeton je v celém magazínu snad nejoblíbenější. Kdyţ jsme s Onou začínali, přišla jsem z měsíčníku Marianne, kde je ten fejeton taky a dost oblíbený. Takţe jsem přemýšlela, jestli ho sem dávat taky, nebo jestli to bude spíš novinově laděné… A tak jsme ho tam dali na začátek, aby tam byl nějaký delší text. Můţu říct, ţe to odtamtud v ţivotě nezmizí. Myslím si, ţe čtenářky to hrozně baví, je to krátký formát, čtenářky si to přečtou ve vlaku, v autobuse cestou do práce. Ten ţánr je strašně oblíbený a i kdyţ se podíváte na kniţní trh, tak mám pocit, ţe ţeny autorky poslední dobou ani nic jiného nepíšou neţ fejetony. Je to rychlé, dá se říct instantní, takový příběh formou esersky. T: A co internetová verze Ony, ta funguje jak? R: Ta je od nás v podstatě úplně oddělená, idnes.cz a MF Dnes jsou v podstatě oddělené subjekty. Sedíme pohromadě v jednom baráku, některé rubriky novin mají dokonce společnou kancelář, my to teda máme oddělené. Mají svého vedoucího a celkem je jich tam asi šest, struktura redakce je více méně podobná. Jendou týdně máme společné porady, kde si navzájem plánujeme poutání. Oni nám na web dávají začátek rozhovoru a my na ně kaţdý týden poutáme právě pod tím fejetonem. Ale ta náplň jako taková je jiná. Oni potřebují nutně generovat kliknutí a potřebují se občas probojovat na homepage toho idnesu, coţ znamená, ţe

jedou hodně ve skandálních titulcích. To nás v papírové verzi docela hodně trápí, protoţe oni mají v jednom kuse sex, skandály, plastické operace, coţ jsou často věci, které by se k nám vůbec nedostaly. Ale oni je tam dávat musí, aby si zvýšili čtenost kvůli svým inzertním klientům, musí být progresivnější. T: Některé články z časopisu se ale objevují i v internetové verzi. Proč v internetové verzi není fejeton? R: Ten by tam vůbec neměl úspěch, protoţe ti lidi si tam nechodí číst dlouhé články, ale spíš jako na instantní kafe. Rychle si to přečtu a vypadnu. A pak pod články chodí diskutovat. Zajímavé je, ţe internetovou verzi podle statistik čte mnohem více chlapů, je to přes 60 procent, to u nás není, a i ty diskuse pod články na to vypadají. Třeba právě ten fejeton je pro ty typické diskutující málo dynamický, nedá se na to moc reagovat. Ze začátku to tam vlastně bylo, ale autorky se tam pak o sobě dočítaly různé zajímavé věci… Fejeton je vţdy strašně osobní. Můţete párkrát napsat, co se stalo vaší kamarádce, ale nejde to tak dělat pořád. Typický čtenář takových serverů udělá jednu věc – napadne osobně autora. A tím, ţe my jsme tam podepsané a je tam i fotka, tak je to často dost nepříjemné. Takoví se tam chodí jen hádat a šířit zlobu. Na e-maily k těm tištěným fejetonům nám chodí masivní pozitivní reakce, negativní spíš od lidí, kteří jsou pozitivně naladění, ale chtějí nám něco vytknout a vysvětlit to, jsou konstruktivní, coţ je dobré. T: Jak často píšete fejetony Vy sama? R: Ráda bych fejetony psala, protoţe je to můj oblíbený ţánr, ale jelikoţ mám vepředu úvodník, tak je to blbé, aby to nezačalo vypadat, ţe celý časopis píšu jen já. Celkem jsem v Oně měla fejeton dvakrát, vţdycky k nějaké příleţitosti. Jednou, kdyţ měla Ona rok výročí a teď po pěti letech. Takţe moţná za dalších pět let bude další… Navíc všechny naše fejetonistky jsou externistky, členky redakce je normálně nepíšou. Třeba ve Vlastě byl problém, ţe tam psaly fejetony přímo redaktorky, coţ byl pro ně uţ moc velký nápor, takţe proto my to vykrýváme externistkami.

Příloha č. 2

Rozhovor s Denisou Proškovou – 20. dubna 2011 Věk: 42 let Vzdělání: vysokoškolské mimo obor (kniţní grafika a ilustrace) Pracovní pozice: externí fejetonistka v Ona Dnes, šéfredaktorka časopisu Betynka, ilustrátorka Praxe v médiích: 5 let pracovala jako redaktorka časopisu Marianne, ilustrovala několik knih, vydala vlastní knihu fejetonů Neberte si to osobně, v roce 2003 získala ocenění v soutěţi Evropský fejeton T: Jaká je podle Vás funkce fejetonů v Ona Dnes? R: Pobavit a odlehčit některá „závaţnější“ témata. T: Jsou nějaká kritéria pro fejetony v magazínu Ona Dnes? Existuje nějaký interní dokument, podle kterého se jako autorka při psaní fejetonů máte řídit? R: Interní dokument neexistuje. Máme jen limit co do rozsahu: maximálně 1000 slov. T: Jak byste charakterizovala fejetony v magazínu Ona Dnes? Dá se říct, ţe jsou v něčem odlišné od fejetonů, jaké jste jinak zvyklá psát (s ohledem na kritéria stanovená redakcí, témata apod.)? R: Asi tím, ţe nejvíc „bodů“ v redakci získám, kdyţ se mi podaří dostat do fejetonu humor. Specielně ode mne očekávají: „vesele o váţných tématech.“ T: Máte jako autorka volnost při hledání témat, nebo se je redakce snaţí nějakým způsobem korigovat? R: Mám absolutní volnost. T: Je nějaké ústřední téma, kterému se ve svých fejetonech pro Ona Dnes věnujete nejčastěji? R: Ne. Ale styčný prvek všech fejetonů ode mne je, ţe svět a ţivot komentuji očima ţeny středního věku a matky dospělých dětí. T: Nakolik témata vycházejí z Vašeho vlastního ţivota? „Dokrášlujete“ si někdy skutečnosti tak, aby se Vám to do fejetonu hodilo, vyuţíváte nadsázku, nebo se drţíte reálných záţitků a zkušeností? R: Všechno, co zmiňujete: vycházím z reálné ţivotní zkušenosti, někdy své, někdy z okruhu známých nebo i cizích lidí. Někdy ţivot sám „napíše“ takovou historku, ţe si nic vymýšlet nemusím, ale častěji dokrášluji, fabuluji, upravuji. Ta realita je tak 30 procent, zbytek dolţu. T: Je podle Vás současná délka fejetonů v Ona Dnes adekvátní, nebo byste uvítala kratší či delší rozsah? Podle mne menší prostor fejetonům prospívá. Autor se tak „nerozkecává“ a útvar je hutnější, lépe drţí v celku. T: Ve spojitosti s nedávnou proměnou grafiky se například zkrátily titulky fejetonů a vymizely ilustrace. Jaký na to máte názor? R: Nevadí mi to. Některé ilustrace se mi totiţ nelíbily. T: Jak často fejetony do Ona Dnes přispíváte?

R: To se tak nedá říct. Jsem hodně pracovně vytíţená, takţe dohoda zní: „aţ tě něco napadne, tak to napiš.“ Posílám jim zhruba jeden za dva měsíce. T: Psát někam fejetony pravidelně můţe být vzhledem k charakteru ţánru pro mnohé autory náročné. Je podle Vás doba, kterou máte na vytvoření dalšího fejetonu dostačující? Nemáte někdy problémy s tvůrčím blokem? R: Tvůrčí blok nemám, protoţe nejsem tlačena termíny. T: Stalo se Vám uţ někdy, ţe Vám editorka fejeton nepřijala nebo vrátila k přepracování? R: Ne, to se mi ještě nestalo. T: Věnujete se psaní fejetonů i mimo magazín Ona Dnes? R: Ano. T: Ţivíte se psaním? R: Ano, jsem novinářka a teď uţ mne uvádí i jako spisovatelku. V roce 2010 mi vyšla kniha fejetonů pod názvem Neberte si to osobně. Převáţnou část tvoří právě fejetony do Ony dnes. T: Jaký obor jste studovala? R: Jsem Akademická malířka, kterou ţivot a mateřství dokopal k psaní.

Příloha č. 3

Rozhovor s Renatou Francovou – 21. dubna 2011 Věk: 26 let Vzdělání: vysokoškolské mimo obor (právnická fakulta) Pracovní pozice: externí fejetonistka v Ona Dnes, právnička, studentka Praxe v médiích: autorka knihy fejetonů, má vlastní blog na idnes.cz, dříve psala fejetony pro ţenský časopis Juicy T: Jaká je podle Vás funkce fejetonů v Ona Dnes? R: Pobavit čtenářky a čtenáře MF Dnes zahlcené změtí politického smetí. T: Jsou fejetony v Ona Dnes v něčem odlišné od fejetonů, jaké jste jinak zvyklá psát? R: Nemám ten pocit. Snad jen cílová skupina skládající se spíše z ţen podmiňuje výběr tématu a volbu stylu. T: Jsou nějaká kritéria pro fejetony v magazínu Ona Dnes? Existuje nějaký interní dokument, podle kterého se jako autorka při psaní fejetonů máte řídit? R: Nikoliv, máme volnou ruku. Jediný pokyn se týče délky textu. Téma je zcela volné, ale existuje nepsaný úzus, ţe nepíšeme o politice ani váţných smutných věcech. Spíše se snaţíme čtenáře pobavit a odlehčit čtení nějakou vtipnou a volnou úvahou. T: Takţe do témat redakce nijak nemluví? R: Pokud bych se tématem naprosto minula představě redakce, pravděpodobně by mě na to redakce upozornila, ale nikdy se mi to nestalo. T: Je nějaké ústřední téma, kterému se ve svých fejetonech pro Ona Dnes věnujete nejčastěji? R: Všechny podoby lásky a mezilidských vztahů a problémy časově vytíţené ţenské v této hektické společnosti plné módního haraburdí a informačního plevelu. T: „Dokrášlujete“ si někdy skutečnosti tak, aby se Vám to do fejetonu hodilo, vyuţíváte nadsázku, nebo se drţíte reálných záţitků a zkušeností? R: Stoprocentně a často. Základem je většinou dějová linie, která vychází z mého ţivota. Často si v zájmu vtipnosti hraji s časovou sousledností událostí. Krása fejetonu je také v moţnosti správně zvolenými jazykovými prostředky dodat nějaké bagatelní a nevýrazné historce šťávu a vtip, o coţ se snaţím. T: Je podle Vás současná délka fejetonů v Ona Dnes adekvátní, nebo byste uvítala kratší či delší rozsah? R: Tato délka se mi zdá na fejeton do metra optimální, ale nezastírám, ţe kratší text se lépe pointuje a občas je přemrštěná délka na úkor spádu a plynulosti – sviţnosti textu. Napsat delší fejeton a neznudit čtenáře je řádově těţší. T: Co říkáte na to, ţe fejetony uţ nejsou doplněny ilustracemi? R: Nejraději bych si své fejetony ilustrovala sama. Ilustrace, které byly dosud, se mi moc nelíbily. Nicméně ztrátu ilustrací nevidím jako hendikep fejetonů v Ona Dnes, čtenáři mají fantazii a schopnost si téma představit a lepší ţádné ilustrace neţ špatné.

T: Jak často fejetony do Ona Dnes přispíváte? R: Cca jednou za dva měsíce, ale neumím odhadnout, jedeme vţdy podle předem zaslaného rozpisu v kolečku autorek. Počet autorek v kolečku se v průběhu doby, co píšu do Ona Dnes, několikrát změnil. T: Nemáte někdy problémy s tvůrčím blokem? R: Vymyslet téma (zvlášť, kdyţ je naprosto volné) je občas opravdu těţké a stává se, ţe mi „nápad“ trvá třeba i dva týdny. Napsat fejeton je pro mě osobně uţ jen otázka hodinky, dvou. Na napsání máme čas vţdy od vydání posledního částku aţ do doby, kdy na nás zase přijde řada. Pokud jsem někdy v časovém presu, pak jenom kvůli nedostatku vlastní disciplíny. T: Stalo se Vám uţ někdy, ţe Vám editorka fejeton nepřijala nebo vrátila k přepracování? R: Jednou jedinkrát hned u mého prvního fejetonu. T: Jaké byly hlavní důvody? R: Pointa byla příliš nudná, tak jsem obratem vymyslela lepší, přímočařejší. T: Věnujete se psaní fejetonů i mimo magazín Ona Dnes? R: Ano, mám svůj blog. V minulém roce jsem psala pro časopis Juicy, coţ byla podobná práce s tím rozdílem, ţe témata byla vţdy předem schválená popř. diskutovaná s redakcí. T: Ţivíte se psaním? Pokud ne, v jakém oboru pracujete? R: Neţivím, jsem právník. T: Jaký obor jste studovala? R: Mám vystudovanou Právnickou fakultu UK a letos promuji na Policejní akademii ČR

Příloha č. 4

Rozhovor s Irenou Fuchsovou – 20. dubna 2011 Věk: 60 let Vzdělání: základní (středoškolské nedokončeno) Pracovní pozice: externí fejetonistka v Ona Dnes, nápovědka v činoherním klubu, spisovatelka Praxe v médiích: autorka 28 kniţních titulů, externě přispívala do různých novin a časopisů, v současnosti kromě Ona Dnes píše také pro Doma Dnes, má vlastní blog na adrese fuchsova.blog.idnes.cz T: Jaká je podle Vás funkce fejetonů v Ona Dnes? R: Aby si ţeny uvědomovaly svou výjimečnost, ale zároveň i obrovskou sounáleţitost s ostatními ţenami. T: Jsou nějaká kritéria pro fejetony v magazínu Ona Dnes? Existuje nějaký interní dokument, podle kterého se jako autorka při psaní fejetonů máte řídit? R: Ne. Pouze rozsah 750 slov. A vynechat politická témata. Coţ je v pořádku. T: Jak byste charakterizovala fejetony v magazínu Ona Dnes? Dá se říct, ţe jsou v něčem odlišné? R: Určitě. Kaţdý časopis má svou vůni a tak i fejetony voní jinak. A ţeny mají rády vůně. Takţe fejeton pro Onu musí být voňavě vtipný a zajímavý, ale i voňavě smutný a poučný. T: Máte jako autorka volnost při hledání témat? R: Absolutní volnost. Máme dané termíny, takţe se pouze řídíme dobou, kdy fejeton vychází. T: Je nějaké ústřední téma, kterému se ve svých fejetonech pro Ona Dnes věnujete nejčastěji? R: Ţeny. Ţeny. Ţeny. Malé i velké. A muţi, muţi, muţi. Malí i velcí. T: Nakolik témata vycházejí z Vašeho vlastního ţivota? „Dokrášlujete“ si někdy skutečnosti? R: U fejetonů se drţím reálných záţitků a zkušeností, ať uţ mých nebo blízkého okolí. Nedokrášluju. Spíš někdy musím ubrat. T: Je podle Vás současná délka fejetonů v Ona Dnes adekvátní, nebo byste uvítala kratší či delší rozsah? R: Je mi to jedno. Přizpůsobím se rozsahu. T: Ve spojitosti s nedávnou proměnou grafiky se například zkrátily titulky fejetonů a vymizely ilustrace. Je to podle Vás v něčem na škodu? R: Nevadí mi to, moje fantazie je dost ilustrující. T: Jak často fejetony do Ona Dnes přispíváte? R: Je nás asi 8 aţ 10. Střídáme se cca po dvou měsících. Nově píšu fejetony i pro magazín Doma Dnes. T: Je podle Vás doba, kterou máte na vytvoření dalšího fejetonu dostačující? Nemáte někdy problémy s tvůrčím blokem?

R: Psala jsem kaţdý týden fejetony (tzv. Fuchsoviny) pro Deníky Bohemia - od roku 2004 do března 2011. Ţádný problém s tvůrčím blokem nemám. Co to je? Není to něco sprostého, co neznám? Spolupráci v Denících jsem ukončila z důvodu neprofesionality redaktorů. T: Stalo se Vám uţ někdy, ţe Vám editorka fejeton nepřijala nebo vrátila k přepracování? Jaké byly hlavní důvody? R: Ano. Několikrát. Buď byl trochu politický, nebo byl moc drsný, nebo byl tématikou spíše regionální. T: Věnujete se psaní fejetonů i mimo magazín Ona Dnes? R: Ano, ano. Miluju fejetony. Mám dva blogy, kam píšu cca dvakrát týdně, pak Doma Dnes, a kaţdý týden píšu do Kolínského PRESU tzv. Dr(o)bečky z radnice – popisuju, co zaţívám jako zastupitelka. A nárazově, kdo se ozve a chce fejeton. T: Ţivíte se psaním? R: Jsem spisovatelka, v květnu 2011 mi vyjde dvacátá osmá kniha, zároveň pracuju v Činoherním klubu jako nápověda a také jsem dva roky důchodkyně. Mé příjmy jsou dohromady příjemné. T: Jaký obor jste studovala? R: Mám základní školu a nedokončenou SVVŠ (Střední všeobecně vzdělávací škola). Můj obor od šesti let, byla četba knih.