Současná filmová periodika

Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií

Současná filmová periodika (Bakalářská diplomová práce)

Kamila Rotnáglová

Vedoucí práce: PhDr. Jiřina Salaquardová

Brno 2009

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím pramenů a literatury uvedené v bibliografii. V Brně dne 27. 5. 2009

___________________________ Kamila Rotnáglová

2

Obsah 1.

Úvod ............................................................................................................................ 5

2.

Základní vymezení ....................................................................................................... 6 2.1.

2.1.1.

Mediální krajina.................................................................................................... 6

2.1.2.

Mediální trh .......................................................................................................... 6

2.1.3.

Mediální organizace ............................................................................................. 7

2.1.4.

Mediální produkt .................................................................................................. 8

2.1.5.

Periodický tisk ....................................................................................................... 8

2.1.6.

Časopis.................................................................................................................. 9

2.1.7.

Publikum ............................................................................................................. 13

2.2.

3.

Základní pojmy ..................................................................................................... 6

Filmový časopis ................................................................................................... 13

2.2.1.

Primární zaměření na film .................................................................................. 14

2.2.2.

Současný titul ..................................................................................................... 17

2.2.3.

Tištěný titul ......................................................................................................... 17

2.2.4.

Celoplošná dostupnost titulu .............................................................................. 17

Použité metody a způsob sběru dat ........................................................................... 18 Metody ................................................................................................................................. 18 Sběr dat ................................................................................................................................. 19 Sledovaná filmová periodika ................................................................................................ 21

4.

Filmové časopisy vycházející v minulosti .................................................................... 22 1918 – 1990 .......................................................................................................................... 22 Devadesátá léta .................................................................................................................... 25 Filmové časopisy od roku 2000 až po současnost ................................................................ 26

5.

Podoba současných filmových časopisů ..................................................................... 27 5.1.

Komerční filmové časopisy .................................................................................. 27 5.1.1.

Kino-tituly ......................................................................................................... 27 3

5.1.2.

DVD-tituly ......................................................................................................... 41

5.2.

Tituly odbornějšího rázu ..................................................................................... 50

5.3.

Iluminace ............................................................................................................ 61

5.4.

Filmový přehled .................................................................................................. 65

6.

Reflexe filmových periodik očima filmového vědce.................................................... 69

7.

Závěr.......................................................................................................................... 73

8.

Přílohy ....................................................................................................................... 75

9.

Seznam použité literatury, elektronických zdrojů a pramenů ..................................... 84

10.

Jmenný rejstřík a věcný rejstřík .............................................................................. 92

11.

Anotace a klíčová slova .......................................................................................... 95

4

1. Úvod Filmy se během dvacátého století staly běžnou součástí života téměř každého člověka v západním světě. Neodmyslitelnou součástí filmového průmyslu jsou již od dob jeho zrodu filmové časopisy. Stejně jako film, i tato periodika prošla za uplynulá desetiletí výrazným vývojem. České prostředí není ve světovém kontextu žádnou výjimkou. I zde vznikl první filmový časopis již před rokem 1920 a po něm začalo být vydáváno mnoho dalších titulů, paralelně s rozvojem filmového průmyslu. Vlivem dobových událostí (světová hospodářská krize, druhá světová válka, znárodnění průmyslu, privatizace po roce 1989) docházelo na trhu s filmovými periodiky k neustálým proměnám, ale také k jejich základní diferenciaci na odborné a komerční filmové časopisy. V současnosti se lze na českém trhu s filmovými časopisy setkat s častým vznikem nových titulů a zánikem některých stávajících. Cílem této práce je zachytit aktuální stav tohoto segmentu mediální krajiny. Práce se tedy soustředí na současná tištěná filmová periodika. Ta lze rozdělit do dvou základních skupin – na odborné a komerční tituly. Pozornost je proto v této práci věnována nejen formální podobě a náplni časopisů, ale také rozdílům mezi těmito dvěma skupinami filmových periodik, které svým charakterem odpovídají obecnému dělení časopisů na masové a „menšinové“ tituly. Úvodní kapitola práce představuje některé základní pojmy, které jsou v souvislosti s filmovými časopisy v dalších pasážích užívány. Následuje kapitola věnovaná popisu použitých metod a způsobu sběru dat. Pro ilustraci vývoje na trhu s filmovými časopisy slouží kapitola představující filmové tituly od dob První republiky až po současnost. Ústřední část práce tvoří samotný popis současných filmových časopisů. Deskriptivní část doplňuje reflexe situace na trhu s filmovými periodiky z pohledu filmového vědce. Přínosem této práce by mělo být zmapování poměrně nepřehledného segmentu současných filmových periodik. Mým cílem je předložit mediální mapu filmových časopisů v Česku, ovšem vzhledem k nižšímu počtu vycházejících titulů jsem toto slovní spojení do názvu práce nezahrnula.

5

2. Základní vymezení Cílem této práce je vytvoření uceleného přehledu současných časopisů zabývajících se filmem. Aby tato práce byla maximálně srozumitelná, je nutné se nejprve seznámit s některými základními termíny. Dalším krokem poté bude specifikace objektu této práce – filmového časopisu, a kritérií pro zařazení takového časopisu do vybraného vzorku.

2.1. Základní pojmy Jelikož se v této práci hodlám zabývat popisem jistých mediálních produktů, domnívám se, že je nejprve nutné předběžné uvedení do problematiky. V této podkapitole tedy alespoň stručně přiblížím následující pojmy ve vztahu k filmovým časopisům: mediální krajina, mediální trh, mediální organizace, mediální produkt, periodický tisk, časopis, publikum.

2.1.1. Mediální krajina Veškerá média fungující v jednom státě tvoří dohromady mediální krajinu země. „Mediální systém označuje existující soubor masových médií v dané národní společnosti (…).“ (McQuail 2002: 184) Časopisy jsou jedním ze sektorů mediálního systému. (McQuail 2002: 185) Filmový časopis je tedy součástí tohoto sektoru, a tím i mediální krajiny.

2.1.2. Mediální trh Mediální trh je místem, kde se fyzicky odehrává prodej a nákup mediálních produktů a služeb. Podle Reifové je to prostor, kde se projevuje podnikatelská složka charakteru mediálních organizací. Mediální společnosti se zde chovají stejně jako každý jiný podnikatelský subjekt podle zákona nabídky a poptávky. (Reifová 2004: 291) Tištěná média mají dvojí zdroj příjmů. Většinu nákladů pokrývá příjem z reklamy a inzerce, malou část pak výnos z prodeje samotných mediálních produktů. „Veškeré mediální podnikání (…) existenčně závisí na reklamě.“ (Burton, Jirák 2001: 95) Mediální trh se tedy dělí na dva typy – trh s reklamou a trh se spotřebiteli. Prostřednictvím trhu s reklamou si inzerenti nakupují přístup k pozornosti publika, která vzniká při konzumaci mediálního produktu. Na spotřebitelském trhu nakupuje publikum mediální produkty či služby. (Reifová 2004: 291)

6

Vzhledem k vysokým nákladům na výrobu soudobých mediálních produktů je důležité uspět nejprve u spotřebitelů. To (u masově orientovaných časopisů) zajistí příliv inzerentů, a tím pádem dostatek zdrojů k pokrytí výdajů spojených s výrobou mediálního produktu. U nízkonákladových časopisů je však situace zcela jiná1. Praxe ukazuje, že lze dát za pravdu tomuto tvrzení: „Úspěch média na reklamním trhu je podmíněn úspěchem na trhu spotřebitelů.“ (Reifová 2004: 292) Filmové časopisy jsou toho nejlepším dokladem. Máme zde jak populární a komerčně úspěšné tituly (např. Premiere), tak tituly kulturního a „menšinového“ rázu, jejichž zajímavost pro inzerenty je minimální až nulová (např. Cinepur). Trh se spotřebiteli je možné dále rozdělit do dvou subtypů, a to na trh s jednorázovými produkty a na trh s kontinuálními službami. (Reifová 2004: 292) Časopisy, které jsou objektem této práce, jsou jednorázovým produktem, a náleží tedy k prvně jmenovanému.

2.1.3. Mediální organizace Mediální produkty jsou vyráběny v konkrétních institucích zvaných mediální organizace. V případě periodického tisku se jedná o vydavatelství. V souladu s rozdělením mediálního trhu se můžeme setkat s dvěma typy mediálních organizací podle jejich zaměření. První z nich jsou organizace zaměřené na naplňování společenské poptávky formou obchodní činnosti, druhé na realizaci veřejného zájmu, šíření kultury a osvěty. (Reifová 2004: 174) Existují ještě další rozdělení podle různých autorů, většinou se však shodují v tom, že různé cíle2 mediální organizace spolu vzájemně koexistují a jsou ve vzájemném konfliktu. (Reifová 2004: 174) Současně jde vlastně o jeden z nejspecifičtějších rysů mediálních organizací oproti ostatním organizacím působících na trhu. (Reifová 2004: 174) Popsaný konflikt různých cílů se viditelně projevuje i u společností vydávajících filmové časopisy. Zaměření na co nejvyšší prodej lze pozorovat u komerčních filmových

1

Viz následující strany.

2

Při zachování jejich základní dichotomie obchodní vs. kulturně – vzdělávací cíle.

7

časopisů3, naopak na rozvoj kultury a osvěty jsou zaměřené filmové časopisy menšinového rázu.

2.1.4. Mediální produkt Mediální produkt je konkrétní nosič informace od mediální organizace či jiného zdroje k publiku. „Mediálním produktem rozumíme to, co je uživateli nabídnuto jako jednorázově či opakovaně zveřejněný celek, popřípadě součásti tohoto celku, pokud jsou identifikovatelné.“ (Jirák, Köpplová 2003: 119) Mediální produkt se tedy skládá z jednotlivých prvků. V případě časopisů jde o jednotlivé příspěvky, rubriky a jiné tematické celky. (Jirák, Köpplová 2003: 121) V rámci této práce budou mediální produkt představovat filmové časopisy4, ale i jednotlivé články a fotografie v nich publikované. Všechny tyto prvky spojuje tematické zaměření na film.

2.1.5. Periodický tisk Podle jedné ze starších definic zahrnuje periodický tisk „(…) tištěné noviny a časopisy vycházející periodicky. Jejich charakteristickým rysem je aktuálnost, periodicita a publicita.“ (Jacz 1982: 329) Současný tiskový zákon periodickým tiskem rozumí „(…) noviny, časopisy a jiné tiskoviny vydávané pod stejným názvem, se stejným obsahovým zaměřením a v jednotné grafické úpravě nejméně dvakrát v kalendářním roce5.“ Za periodický tisk se naopak nepovažují sbírky zákonů, věstníky státních orgánů nebo vědeckých a kulturních institucí. (Osvaldová, Halada 2002: 194) Veškerý periodický tisk eviduje podle zákona Ministerstvo kultury ČR6.

3

Komerční časopisy v ČR zastupují zejména domestikované verze zahraničních filmových periodik: Premiere a Cinema. 4

U některých filmových časopisů se lze také setkat se zdarma přiloženým DVD nosičem, který je rovněž mediálním produktem. 5

Zákon 46/2000 Sb. ze dne 22. února 2000 o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon). Dostupný je např. na http://www.mkcr.cz/scripts/detail.php?id=535. 6

Databáze periodického tisku je veřejně dostupná (dle tiskového zákona) na webových stránkách Ministerstva kultury ČR: http://www.mkcr.cz/scripts/modules/catalogue/search.php?catalogueID=1&lid=1.

8

V kontextu filmových časopisů je zajímavá charakteristika kulturního tisku. „Kulturní a umělecký tisk jsou periodika zabývající se souhrnem výsledků hmotné, duchovní a umělecké společenské činnosti člověka, respektive jednotlivými druhy umění (literární, výtvarné, divadelní, filmové a hudební časopisy).“ (Jacz 1982: 249)

2.1.6. Časopis Pro větší přehlednost je první část této podkapitoly věnována vymezení pojmu časopis, druhá část se zabývá typologií časopisů podle různých kritérií, resp. autorů. Pojem Časopis je druhem periodického tisku. Zpravidla bývá definován hlavně s ohledem na svou nižší periodicitu a specifičtější obsah ve srovnání s novinami. „Časopis (…) vychází v delších intervalech než noviny, maximálně jednou týdně a minimálně dvakrát ročně, a vykazuje vnitřní jednotu, danou zaměřením a obsahem.“ (Reifová 2004: 32) Někteří autoři také upozorňují na menší aktuálnost a na vyhraněný okruh čtenářů. (Osvaldová, Halada 2002: 38) Další důležitou charakteristikou je převaha publicistických a „nenovinářských“ žánrů nad novinářskými. Rovněž po grafické stránce se časopisy výrazně liší od jiných periodik. (Tušer 2003: 27) Zajímavou myšlenkou je nazírání časopisu jako přechodné formy mezi novinami a knihami. Argumentem pro toto pojetí je například to, že časopisy (zejména ty dražší) jsou uchovávány déle než noviny7. (Schellmann 2004: 41) Kromě pojmu časopis je vzhledem k charakteru některých filmových periodik užitečné seznámit se i s označením revue a magazín. Slovo revue pochází z francouzštiny a znamená přehled či obzor, má však i mnoho dalších významů. V žurnalistice jde o „(…) časopis složený z mnoha materiálů různého charakteru, převážně literárně, umělecky případně vědecky orientovaný, většinou s minimální periodicitou (často jako čtvrtletník či pololetník), do něhož přispívají různé tvůrčí

7

Ve srovnání s knihami se však ani časopisy neuchovávají moc dlouhou dobu. (Schellmann 2004: 41)

9

osobnosti.“ (Osvaldová, Halada 2002: 159) Tomuto vymezení se některé filmové tituly přinejmenším přibližují. Za magazín bývají obvykle označovány ilustrované časopisy pestrého obsahu. Mimo jiné může jít ale také o reset magazíny neboli zahraniční mutace. Termín mutace značí jazykovou verzi (zahraničního) časopisu. (Osvaldová, Halada 2002: 102, 110) S tímto jevem se setkáváme výhradně u komerčně zaměřených filmových periodik. Ani jim se tak nevyhnul širší fenomén posledních deseti patnácti let. „Časopisecký trh ovládly tituly, které jsou převážně v rukou zahraničních vlastníků. Značná část těchto titulů – zvláště časopisy „životního stylu“ pro mládež či ženy, časopisy pro motoristy, filmové časopisy apod. - jsou domestikované verze zahraničních titulů.“ (Burton, Jirák 2001: 113) Jde tak vlastně o jeden, v rámci národních států pouze mírně obměňovaný mediální produkt. (Burton, Jirák 2001: 318) Typologie časopisů Nabídka časopisů v České republice je velmi pestrá. Jednotlivé tituly se liší jak svým tematickým či čtenářským zaměřením, tak periodicitou či grafickou úpravou. Tato rozmanitost má za následek různou typologii různých autorů, již se odlišují především v terminologii. Pro ilustraci zde uvádím několik těchto typologií spolu s přiřazením filmových periodik. I. Společenské časopisy  masové  specializované: A/ zájmové časopisy B/ časopisy pro cílové skupiny Odborné časopisy Zákaznické časopisy Konfesijní časopisy (Schellmann 2004: 42)

10

Komerční filmové časopisy spadají podle tohoto rozdělení do kategorie zájmových titulů, „menšinová“ filmová periodika balancují na hranici mezi zájmovými a odbornými časopisy, jež je poměrně nezřetelná. (Schellmann 2004: 42) II. Dělení podle: Nákladu  masové  nízkonákladové Zaměření na věk Zájmů Pohlaví Odbornosti Obsahu a zaměření na segment publika (Osvaldová, Halada 2002: 38) Pro filmové časopisy je zde relevantní dělení dle nákladu (na trhu nacházíme jak masová, tak nízkonákladová periodika), dle zájmů a v některých případech i dle zaměření na segment publika. III. Menšinové tituly – obracejí se na vybrané existující skupiny čtenářů s vyhraněnými zájmy či postoji Masové tituly – utvářejí čtenářské skupiny a nabízejí jejich pozornost inzerentům (Köpplová 2005: 82) V případě filmových časopisů se setkáváme s oběma uvedenými kategoriemi. IV. Dělení8 podle: Obsahového zaměření

8

Jde o dělení všech periodik, nikoliv pouze časopisů.

11

 Periodika pro širokou veřejnost (univerzální, kulturní a umělecká, populárněodborná, programová, rodinná, zábavná, ženská, dětská a pro mládež, sportovní a turistická, náboženská, pro zahraničí, inzertní, erotická a jiná)  Periodika pro specifické skupiny čtenářů (odborná, vědecká, profesionálních a občanských skupin, podniková, školská, jiná) Územního působení (ústřední, regionální, lokální) (Tušer 2003: 25 – 26) V rámci dané typologie je pro tuto práci podstatná kategorie periodik pro širokou veřejnost, konkrétně pak kulturní a umělecké tituly. „Kulturní a umělecká periodika se zabývají jednotlivými druhy umění a patří mezi ně časopisy věnující se hudbě, filmu, divadlu, knihám, (…) aj.“ (Tušer 2003: 28) Jsou však i takové filmové časopisy, jež se svým charakterem přibližují spíše odborným periodikům. Co se týče územního působení, práce se věnuje výhradně časopisům ústředně vycházejícím. V. Dělení časopisů podle periodicity V tomto případě se různí autoři víceméně shodují, většinou i v terminologii. Týdeníky Desetideníky Dvojtýdeníky Měsíčníky Čtvrtletníky Občasníky (Tušer 2003: 25) U filmových časopisů se setkáváme především s měsíčníky, v některých případech ale i se čtvrtletníky či dvouměsíčníkem.

12

2.1.7. Publikum Každý více či méně úspěšný mediální produkt působící na mediálním trhu se obrací ke svému publiku. V případě časopisů jde o čtenáře. Podle Burtona a Jiráka je možné určit publikum třemi vzájemně se doplňujícími způsoby: A/ konkrétním deníkem, časopisem, filmem, nahrávkou, pořadem atd. B/ konkrétním typem produktu (publikum počítačového nebo filmového časopisu) C/ definicí publika podle jeho charakteristických rysů, tj. demografických a sociálních faktorů. (Burton, Jirák 2001: 318) Publikum je tedy popsatelné a mediální organizace obvykle skutečně definují své cílové publikum. To se však může od reálného publika daného mediálního produktu lišit. (Burton, Jirák 2001: 318 – 319) Tato fakta jsou velmi důležitá pro potenciální zadavatele reklamy. Co se týče publika filmových časopisů, je nutné rozlišit publikum komerčních a nízkonákladových periodik. Zajímavost publika menšinových (nízkonákladových) periodik je pro inzerenty mizivá. To je i důvodem, proč tyto časopisy neustále bojují o své přežití. (Köpplová 2005: 83) Naproti tomu komerční filmové tituly svého užšího zaměření mohou v reklamě využít a také tak činí. „Pro reklamu jsou časopisy cílových a zájmových skupin velmi atraktivní, neboť zde mohou být cíleně osloveny přesně definované skupiny potenciálních zákazníků a tzv. ztráta z rozptýlení je minimální.“ (Schellmann 2004: 42)

2.2. Filmový časopis První záležitostí, kterou bylo při přípravě této práce třeba jasně vymezit, byl význam pojmu filmový časopis. Při primární rešerši vyšlo najevo, že filmem se zabývá mnoho titulů. Jen menšina z nich však splňuje kritéria nutná pro zařazení do výběrového vzorku této práce. Filmový časopis jsem si pro tuto práci vymezila následovně: Titul zabývající se primárně filmem jakožto médiem, a to různými způsoby Titul vycházející v současnosti Titul tištěný Titul vycházející celoplošně 13

2.2.1. Primární zaměření na film První kritérium způsobilo základní rozdělení časopisů zabývajících se filmem do dvou základních kategorií. První z nich představují komerční tituly. Tuto skupinu lze dále vnitřně diferencovat podle zaměření na filmy promítané v kinech nebo na filmy uváděné na DVD nosičích. První podskupinu tedy tvoří časopisy, jejichž obsah sestává převážně z informací o filmových novinkách uváděných aktuálně do kin. Oblastí zájmu titulů druhé podkategorie jsou rovněž filmy, avšak soustředí se převážně na novinky vycházející na DVD nosičích. Tyto tituly nešlo vyloučit, protože nelze říct, že by se filmem nezabývaly. Naopak. Více než novinky v kinech je však zajímají DVD premiéry. Druhou kategorii tvoří periodika zaměřená jak na odbornější filmově teoretické stati, tak na recenzování filmů v menšinové i běžné distribuci či reportáže ze světových filmových festivalů. Mimo tyto dvě kategorie stojí filmověvědecký čtvrtletník Iluminace a měsíčník Filmový přehled. Ten má sice podtitul „časopis“, při bližším ohledání je však jasné, že se rovněž daným kategoriím vymyká. Podmínka primárního zaměření na film kromě výše uvedeného také způsobila vyloučení šíře zaměřených kulturních periodik, jako jsou například Literární noviny nebo brněnský Host. Stejně tak musely být vyloučeny veškeré programové časopisy, protože médium, jež je středem jejich zájmu, je televize (a v ní vysílané filmy, seriály a jiné pořady), nikoliv film sám o sobě. Komerční tituly Komerční filmová periodika, ať už zaměřená na novinky v kinech či recenze nových DVD, mají společné některé charakteristické rysy. Hlavním z těchto rysů je orientace na zisk. Ta se v praxi projevuje především výraznou přítomností reklamy na stránkách dotyčných časopisů. Barbara Köpplová tato periodika nazývá masovými časopisy. „Sféra (masových) časopisů (…) má společného jmenovatele v tom, že slouží podpoře prodeje služeb a produktů.“ (Köpplová 2005: 83)

14

V souvislosti s komercionalizací časopisů se objevil také specifický styl psaní a grafické úpravy těchto periodik. Dochází tak ke stále výraznějšímu zkracování textů a současně stále hojnějšímu využívání grafických prvků a vizualizací. (Köpplová 2005: 85) Všechny výše uvedené trendy a charakteristiky můžeme vysledovat i u komerčních filmových titulů. Kino-tituly První podkategorii komerčních filmových časopisů tvoří tituly orientované na filmy přicházející do kin. Mezi tato periodika patří Cinema9 a Premiere. Obsahově se zaměřují na recenze kinopremiér, novinky ze světa filmu či aktuální (vzhledem k filmovým premiérám) portréty herců a filmových tvůrců nebo rozhovory s nimi. Oba tituly vydávají zahraniční vydavatelé a v obou případech jde o domestikované verze v zahraničí zavedených filmových periodik. Mezi širokou veřejností jsou tyto dva tituly nejvíce populární, protože nekomplikovanou formou informují o dění v hlavním proudu světové, respektive české kinematografie. Jsou také snadno dostupné v trafikách, na rozdíl od ostatních filmových periodik. DVD-tituly Další skupinu časopisů zaměřených na film tvoří tzv. DVD-tituly. Tento pracovní název má vystihovat jejich specializaci na filmy vycházející na DVD nosičích10. Doménou těchto titulů jsou tedy recenze často i několik let starých filmů, které však aktuálně přicházejí do distribuce na DVD. Tuto kategorii v ČR v současnosti zastupuje relativně nový titul Filmag. Donedávna sem patřil také časopis DVDmag, který však od roku 200911 již nevychází tištěnou formou. Nebude tedy do výběru zahrnut. Kromě recenzí DVD novinek se lze u této skupiny filmových periodik také setkat s rubrikami věnovanými kinopremiérám a jiným aktualitám a zajímavostem ze světa filmu. Těmto tématům je však věnováno pouze několik stran v každém čísle. 9

Každému z následujících titulů bude v deskriptivní části věnována samostatná kapitola.

10

Na rozdíl od ostatních filmových periodik, která se převážně věnují filmům promítaných v kinech.

11

DVDmag byl čtvrtletník, poslední číslo vyšlo v prosinci 2008, další mělo vyjít v březnu 2009. (Emailová komunikace s Martinou Crivancovou z marketingového oddělení vydavatelství Trade&Leisure Publications z 5.– 18. 3. 2009)

15

Tituly odbornějšího rázu Pro tuto kategorii časopisů je typický nižší náklad a malá atraktivita pro inzerenty. Důsledkem této skutečnosti je stálý boj o další existenci titulu. Proto je častým jevem ekonomická podpora kulturních a společenskovědních periodik státními institucemi, zejména Ministerstvem kultury České republiky. (Köpplová 2005: 83) Vydavateli těchto časopisů jsou často občanská sdružení12. Hlavní hodnotou kulturních a společenskovědních titulů je pěstování kultury, nikoliv zisk. „Svým způsobem jsou právě tyto časopisy snad jediným segmentem mediální produkce, který přispívá ke kultivaci veřejné diskuse a k (…) podpoře a popularizaci vzdělanosti.“13 Jako kulturní periodika14 se z filmových časopisů dají označit zavedený čtvrtletník Film a doba a časopis mladé generace filmových vědců15 Cinepur. Oba časopisy informují o dění na světových filmových festivalech a předkládají čtenářům eseje či pojednání, analyzující různé fenomény zachycované ve filmech. Nechybí však ani kritiky a recenze filmových novinek. Přese všechny tyto společné rysy se tyto dva tituly konceptuálně dosti odlišují. Těmto rozdílům se však budou věnovat až následující strany. Iluminace Čtvrtletník Iluminace stojí v pomyslné hierarchii filmových periodik na vrcholu, a současně mimo předchozí kategorie. Jde o jediný16 ryze odborný filmověvědecký časopis v České republice. Společně s Köpplovou ho můžeme nazvat společenskovědním titulem. (Köpplová 2005: 83) Iluminace se zabývá teorií, historií a estetikou filmu. Vzhledem ke své povaze se sice tento titul do rukou laického čtenáře málokdy dostane, nelze ho však pouze z tohoto důvodu úplně pominout. Proto mu v této práci bude rovněž věnován prostor.

12

Evidence periodického tisku Ministerstva kultury ČR. Databáze je dostupná na webových stránkách ministerstva: http://www.mkcr.cz/scripts/modules/catalogue/search.php?catalogueID=1&lid=1. 13

Köpplová 2005: 83.

14

V souladu s terminologií předloženou B. Köpplovou.

15

Rozhovor s PhDr. Jaromírem Blažejovským z Ústavu filmu a audiovizuální kultury FF MU 12. 3. 2009.

16

Rozhovor s PhDr. Jaromírem Blažejovským z Ústavu filmu a audiovizuální kultury FF MU 12. 3. 2009.

16

Filmový přehled Zvláštní kategorii si zasluhuje také měsíčník Filmový přehled. Ačkoli se, co se týče obsahu, přibližuje předchozím třem kategoriím mnohem více než Iluminace, svým formátem a grafickým provedením se zároveň výrazně odlišuje. Tato jinakost však není samoúčelná. Prostá podoba Filmového přehledu odpovídá jeho specifickému zaměření.

2.2.2. Současný titul Druhé kritérium vymezující objekt této práce se týká časové dimenze výběru vzorku. Na časopisecké scéně se každoročně objevují nové tituly a staré zanikají. Některé z nově vzniklých periodik často vydrží jen pár měsíců. V současnosti vycházejícím titulem je tedy míněn filmový časopis, který vycházel alespoň v druhé půli roku 2008 a současně alespoň v prvním měsíci letošního roku 2009.

2.2.3. Tištěný titul Další podmínkou pro zařazení filmového periodika do výběru je jeho tištěná forma. Toto kritérium zamezilo vyloučením internetových magazínů příliš širokému záběru práce. Filmové blogy a internetové magazíny jsou však dynamicky se rozvíjejícím fenoménem, který bezesporu vybízí k akademickému zpracování.

2.2.4. Celoplošná dostupnost titulu Toto kritérium mělo za úkol vyloučit různá lokální17 či regionální periodika. I když se vybrané tituly svojí dostupností velice liší, všechny jsou v celostátní distribuci. Komerční kino-tituly jsou k sehnání nejsnáze. DVD-tituly jsou na tom již podstatně hůře. Rozhodně je nelze zakoupit v každé trafice. Jsou také rychle rozprodány, protože prodejce jich obvykle nakupuje menší počet. Časopisy odbornějšího rázu jsou na tom nejhůře – lze je najít pouze ve vybraných trafikách či knihkupectvích. Všechny vybrané tituly si lze předplatit.

17

Toto kritérium vylučuje například filmová periodika vycházející během českých filmových festivalů.

17

3. Použité metody a způsob sběru dat Metody Objektem této práce je mediální produkt – filmový časopis. Vzhledem k cíli této práce, jež usiluje o vytvoření vyčerpávajícího přehledu současných filmových periodik, se jako vhodný postup ukázala analýza dokumentů. Analýza dokumentů je typem kvalitativního výzkumu a může jí být rozuměna například analýza textů, obrazového materiálu či uměleckého díla. „Dokumenty jsou knihy, novinové články, záznamy projevů funkcionářů, deníky, plakáty, obrazy. Za dokumenty se však mohou obecně považovat veškeré stopy lidské existence.“ (Hendl 2005: 132) Filmový časopis je typem masově mediálního dokumentu. (Hendl 2005: 204) Postup při zkoumání dokumentů je následovný18: I.

Po základním vymezení práce (výzkumu) je nutné stanovit, co bude považováno za dokument. Charakter materiálu ovlivní způsob sběru dokumentů. V případě této práce jsou pod dokumenty chápány v současnosti vycházející filmová periodika, odpovídající definici filmového časopisu podle kapitoly 1.2. Vzhledem k úzké definici tohoto typu dokumentu nemusela být při sběru provedena redukce tohoto segmentu na pouhou část z celku. Cílem bylo naopak obsáhnout veškeré v ČR vycházející filmové tituly.

II.

Dokumenty jsou posuzovány po své interní i externí stránce. Jednotlivé filmové časopisy budou v této fázi práce podrobně popsány.

III.

Posledním krokem při analýze dokumentů je jejich interpretace s ohledem na cíl práce. To v případě této práce znamená vytvoření konečného přehledu současných filmových periodik.

V případě filmových časopisů je možné využít jak analýzy textu, tak obrazových a grafických složek. Analýza a následný popis těchto prvků u jednotlivých periodik umožní zdůraznit společné charakteristiky titulů stejné kategorie, a naopak upozornit na zásadní odlišnosti

18

Hendl 2005: 132.

18

mezi časopisy (nejen) z jiných kategorií. Díky takto provedené deskripci se pak bude možné jednoduše orientovat v současných filmových periodikách. Navíc takto zpracovaný materiál je vhodným podkladem pro možnou komparaci jednotlivých kategorií a titulů. Kromě analýzy dokumentů byl další využívanou metodou kvalitativní rozhovor s otevřenými otázkami. Ten se převážně odehrával prostřednictvím emailové komunikace se zástupci jednotlivých periodik. Dvakrát byl rozhovor proveden z očí do očí s filmovým vědcem Jaromírem Blažejovským. Sběr dat V kontextu této práce představují data veškeré informace týkající se filmových periodik. Prvním krokem ve shromažďování těchto dat bylo zmapování mediálního segmentu filmových časopisů a následný výběr titulů splňujících kritéria pro zařazení do výběrového vzorku19. Stanovení výběrového vzorku představovalo klíčový moment v přípravě této práce. Zároveň ho však provázelo mnoho obtíží, spočívajících v neúplnosti a rozptýlení potřebných informací. K vyhledání a výběru filmových periodik posloužilo několik internetových databází, sledujících tištěná média. První z nich byla evidence periodického tisku a vydavatelů při Ministerstvu kultury ČR20. Tato doména má v souladu s tiskovým zákonem shromažďovat informace o vydavateli a jeho titulu včetně přesných časových údajů o vzniku (resp. počátku evidence) či případném zániku periodika. V evidenci lze vyhledávat podle sedmi různých kritérií: podle evidenčního čísla, názvu periodika, vydavatele, obsahového zaměření, okresu, kraje a periodicity. Pro potřeby mé práce bylo nejefektivnější vyhledávání podle obsahového zaměření. Toto kritérium nabízí šestnáct kategorií, z nichž se nejvíce nabízela ta s označením Rozhlasové a filmové časopisy. V kategorii rozhlasových a filmových časopisů se nachází padesát titulů. Počet však zahrnuje množství pro mé záměry nežádoucích programových, rozhlasových a již zaniklých periodik. Po jejich vyloučení se však objevil další problém, a to pochybná aktuálnost této databáze. Ukázalo se, že několik titulů, které jsou zde vedeny jako stále vycházející, již několik měsíců nebo let nevycházejí. Takový (mnohdy ne úplně 19

Viz podkapitolu 1.2.

20

Databáze dostupná zde: http://www.mkcr.cz/scripts/modules/catalogue/search.php?catalogueID=1&lid=1

19

jednoznačný21) závěr však bylo možné učinit až po mnohovrstevnatém a zdlouhavém prohledávání internetové sítě. Další odhalenou „záludností“ této databáze bylo ne zcela pochopitelné umístění některých zaniklých i současných filmových titulů do kategorie Politické, filozofické, náboženské a kulturní publikace. Další informační zdroje, jichž bylo v této práci využito, byly weby Unie vydavatelů ČR, První novinové společnosti a společnosti Mediaprint & Kapa22. Tyto databáze však sloužily spíše k ověření aktuálnosti výběrového vzorku. Na internetových stránkách První novinové společnosti lze vyhledat filmové časopisy v kategorii TV tisk a kultura, titul Filmag a jeho tematické mutace jsou ovšem zařazeny mezi časopisy společenské a pro volný čas. Nedostatkem tohoto katalogu je, že se v něm nedá vyhledávat jen podle názvu titulu. V databázi distribuční společnosti Mediaprint & Kapa jsou filmová periodika zařazena do tuzemské kategorie Kultura, film, divadlo, TV. Tituly lze rovněž vyhledávat podle názvu. Obě tyto společnosti se dělí o distribuci všech filmových periodik sledovaných v této práci, kromě čtvrtletníku Iluminace. Členem Unie vydavatelů je mezi vydavateli filmových periodik pouze společnost Hachette Filipacchi 2000, s.r.o., která vlastní měsíčník Premiere. Unie vydavatelů však působí i mimo svůj členský rámec. Organizuje například soutěž Časopis roku, kam se mohou přihlásit i vydavatelé, kteří nejsou členy asociace. Úspěchy v této soutěži zaznamenaly i některé filmové časopisy. Jako velmi užitečné zdroje informací se ukázaly kromě evidence ministerstva kultury, jež sloužila jako výchozí zdroj, knihovnické databáze. Konkrétně se jednalo o katalogy Národní knihovny23 a Státní technické knihovny. Díky těmto knihovnickým fondům byly doplněny některé údaje získané z evidence periodického tisku ministerstva kultury, jako například nejasnosti ohledně současné existence u některých titulů. Tyto databáze totiž u periodik, která přestala vycházet, uvádějí ve většině případů i rok zániku.

21

V takovém případě nebyly nalezeny žádné aktuální informace o daném titulu, avšak ani jednoznačný důkaz toho, že již nevychází. 22

Databáze dostupné zde: http://www.uvdt.cz/, http://www.pns.cz/KatalogPage.aspx, http://www.mediaprintkapa.cz/katalog-tisku/ 23

Odkazy na obě databáze viz poznámka číslo 24.

20

Filmové časopisy lze najít na webových stránkách Národní knihovny v sekci Souborný katalog ČR – Seriály. Souborný katalog soustřeďuje údaje z českých knihoven a dalších institucí. Databáze obsahuje množství filmových periodik od dob První republiky až do současnosti. Na stránkách Státní technické knihovny je třeba zvolit katalog ISSN (International Standard Serial Number). Zde je možné nastavit pro vyhledávání až devět upřesňujících položek. Užitečné je mimo jiné časové ohraničení období, v němž lze vyhledávat podle ostatních zadaných kritérií. Databáze obsahuje jak soudobé, tak mnoho desítek let staré tituly. Díky širokému časovému záběru, jejž tyto knihovnické fondy pokrývají, posloužily také jako bohatý zdroj informací pro následující kapitolu. K ověření konečného výběrového vzorku současných filmových časopisů byla využita filmová knihovna při Národním filmovém archivu24. Na internetových stránkách archivu je dostupný přehled knihovnou v současnosti odebíraných periodik z oblasti filmu. Protože knihovna usiluje o vyčerpávající evidenci o filmu pojednávajících textů, její sbírky zahrnují kromě filmových časopisů i šíře zaměřené kulturní a společenské tituly a rovněž denní tisk. Sledovaná filmová periodika Využitím výše popsaných postupů a metod vznikla množina současných filmových časopisů, jež jsou objektem zájmu této práce. Jsou to: Cinema, Premiere, Filmag, Cinepur, Film a doba, Filmový přehled a Iluminace.

24

Elektronicky dostupná zde: http://www.nfa.cz/o-knihovne.html.

21

4. Filmové časopisy vycházející v minulosti25 Filmové časopisy se začaly ve světě poprvé objevovat s rozvojem kinematografie na počátku dvacátého století. První filmové časopisy vyšly ve Spojených státech v roce 1906, brzy poté následovalo Německo a Rusko. K opravdovému rozvoji filmového tisku došlo ale až po první světové válce. (Havelka 1962: 6) Výjimkou nebylo ani tehdejší Československo. Jako první začal o filmu (respektive o kinematografu jakožto vynálezu) informovat denní tisk. Plnohodnotné filmové rubriky se v něm však objevují až ve dvacátých letech. V roce 1914 pak začal vycházet první filmový časopis – Kinematografický věstník. (Havelka 1962: 15) 1918–1990 Období První republiky (1918–1938) bylo od počátku třicátých let obdobím zlaté éry zvukového filmu. Návštěva biografu byla oblíbenou kratochvílí tehdejšího člověka. Herci a herečky patřili ke společenské smetánce. Není proto překvapivé, že od vzniku První republiky v roce 1918 až do konce druhé světové války v květnu 1945 vzniklo na sedm desítek26 filmových periodik. Mnoho z nich však vycházelo pouze několik málo let, nebo dokonce jen pár měsíců. Z významnějších titulů, které vycházely alespoň pět let, to byly například magazín Bioprogram v obrazech (1933–1937), měsíčník Československá kinematografie (1928–1942), čtrnáctideník Český filmový svět (1922–1928), týdeník Český filmový zpravodaj (1921–1942), čtrnáctideník Československý film (1918–1939), týdeník Divadlo budoucnosti (1920–1924), měsíčník Svazu filmového průmyslu a obchodu v Československé republice 25

Pro vznik této kapitoly sloužily tři různé databáze: Kramerius Národního filmového archivu, Katalogy a databáze Národní knihovny ČR a Fond ISSN Státní technické knihovny. Tyto databáze se vzájemně informačně doplňovaly. Výčet filmových periodik v této kapitole však nelze s jistotou označit za vyčerpávající. Cílem bylo postihnout maximum v minulosti vycházejících titulů. V případě První republiky byl kvůli velkému počtu periodik výčet omezen pouze na časopisy vycházející alespoň pět let. Z výčtu byly také záměrně vynechány tituly neznámé periodicity a periodicity nižší než půlroční a periodika nesplňující kritéria pro označení za „filmový časopis“. Pro období První republiky sloužila jako významný informační zdroj publikace Jiřího Havelky Čs. Filmové hospodářství V. – Filmový tisk a filmová literatura. Jednotlivé databáze jsou dostupné zde: http://arl.stk.cz:8080/cgi-bin/waa1gate.exe?WAA_PACKAGE=kpopac&Ini=1&WAA_FORM=dbQuestion. http://kramerius.nfa.cz:8081/kramerius/Welcome.do. http://sigma.nkp.cz/F/UV82I22LE9YF3N69VFNJ53VTH7B6YJHVDTX2PLJSGMBAX6YICP27328?func=file&file_name=find-b&local_base=SKCP. 26

Havelka 1962: průběžně.

22

Film (1921–1938), měsíčník Film a diapositiv (1923–1940), deník Filmová tisková korespondence (1934–1939), čtrnáctideník Filmové listy (1929–1940), deník Filmové zajímavosti (1936–1940), týdeník Filmový kurýr (1927–1941), týdeník Kino (1927–1934), Kinorevue - Obrázkový filmový týdeník (1934–1945), příloha zlínského časopisu Tvořivá škola Objektiv (1925–1941), čtrnáctideník Prager Film – Kurier (1928–29 a 1933–36), propagující český film v zahraničí, deník Pressa (1933–1945) a čtrnáctideník Zpravodaj Zemského svazu kinematografů v Čechách (1917–1930). Opomenuty nesmí být ani tituly českých Němců, měsíčníky Lichtspielbühne27 (1920–1933), Internationale Filmschau28 (1919–1936) nebo Prager Filmberichte29 (1922–1930). Vydavatelé filmových periodik byli v této době víceméně dvojího druhu30 – byli to buď soukromníci, nebo pracovníci filmového průmyslu, respektive jejich organizace. Zajímavé je srovnání tehdejší periodicity s dnešní časopiseckou praxí v tomto kulturním odvětví. Zatímco dnes se setkáváme takřka výhradně s měsíční (či nižší) periodicitou filmových časopisů, v letech 1918–1945 byl nejobvyklejším jevem filmový týdeník nebo čtrnáctideník. Výjimkou nebyly ani deníky. Měsíčníky ovšem také vycházely. V období Druhé republiky (30. 9. 1938–15. 3. 1939)31 a následujícího protektorátu mnoho nových filmových časopisů nevzniklo. „Za okupace byl z průhledných důvodů a v rámci protičeských opatření silně omezen rozsah všech časopisů a řada jich byla také zastavena. (…) Referáty a kritiky byly stručnější a mnoho místa musilo být věnováno především filmu německému (…). Bylo třeba snižovat kritické nároky na českou filmovou tvorbu, aby nemohlo být přísných soudů zneužito okupanty.“ (Havelka 1962: 8–9) V této éře tedy vycházely především tituly zavedené již v předchozím státoprávním uspořádání: do roku 1939 Československý film a Filmová tisková korespondence, do roku 1940 Filmové zajímavosti a měsíčník Film a diapositiv, do roku 1941 Filmové listy, Filmový kurýr a Objektiv, 27

V překladu „Biograf“.

28

V překladu „Mezinárodní filmová podívaná“.

29

V překladu zhruba „Pražské filmové reportáže“.

30

Výše zmíněné knihovnické databáze.

31

Balík, Hloušek, Holzer, Šedo 2007: 83.

23

do roku 1942 Český filmový zpravodaj a téměř až do samého konce války týdeník Kinorevue a deník Pressa. S koncem druhé světové války zanikl také zbytek prvorepublikových filmových periodik. Současně došlo k zestátnění filmového průmyslu. (Havelka 1962: 9) Již několik dní po válce však začaly vznikat tituly nové. Konkrétně 17. května vyšlo první číslo deníku Filmové zpravodajství, za devět dní na to vznikl první výtisk týdeníku Filmová práce. V prosinci roku 1945 tyto dva tituly doplnil čtrnáctideník Kino, který vycházel až do roku 1993. Krátká existence Filmového zpravodajství a Filmové práce však skončila spolu s tzv. třetí československou republikou (květen 1945 – 25. 2. 1948)32. Kromě již zmíněného čtrnáctideníku Kino vzniklo po roce 1948 na dvacet nových filmových periodik33. V roce 1948 Československý státní film poprvé vydal časopis Film a doba, tehdy s dvouměsíční periodicitou. Rok nato navázal stejný vydavatel titulem Filmová kartotéka. Ten posléze změnil název na Filmový přehled a týdenní periodicita se časem prodloužila na čtrnáctidenní, a poté na finální měsíční. S těmito dvěma tituly se můžeme setkat dodnes – jedná se o nejstarší filmová periodika současnosti v České republice. Kromě výše uvedených vycházely v období let 1948–1990 následující tituly: měsíčník Československá kinematografie v zahraničním tisku (1959–1976), půlročník Filmová technika (1962–1976), zaměřený na filmové technologie, týdeník Filmové informace (1950–1972), měsíčník Film v přehledu zahraničního tisku (1954–1956), titul Panoráma (1956–1981), jenž v průběhu svojí existence měnil periodicitu od čtrnáctideníku až po čtvrtletník, čtrnáctideník Sovětský film (1952–1955), měsíčník Československá kinematografie v zahraničním tisku (1959–1976), čtrnáctideník Filmové a televizní noviny34 (1966–1969), čtrnáctideník Záběr (1968–1990) a týdeník Zpravodaj Československého filmu (1974–1990). Za účelem prodeje

32

Balík, Hloušek, Holzer, Šedo 2007: 118.

33

Výše uvedené knihovnické databáze.

34

Na podzim roku 1992 došlo k pokusu o obnovení tohoto titulu pod stejným názvem, avšak znovuzrozený čtrnáctideník zanikl s koncem téhož roku.

24

českých filmů do zahraničí vydával státní podnik Filmexport35 čtvrtletníky v příslušných jazycích: Cine Checoslovaco (1954–1988; španělsky), Czechoslovak Film (1948–1988; anglicky), Čehoslovackoe kino (1952–1988; rusky), Film tchécoslovaque (1948–1988; francouzsky), Tschechoslowakische Film (1950–1988; německy). Devadesátá léta Nově nabytá ekonomická svoboda se v ČSFR a později v samostatné České republice mimo jiné projevila také zvýšeným počtem nově vznikajících periodik. V kategorii filmových periodik šlo především o boom filmově – populárních časopisů. Společně s Köpplovou lze konstatovat, že došlo jak k rozšíření dosavadní nabídky o nové tituly, tak k adaptaci starších titulů na nové podmínky36. (Köpplová 2005: 84) Vznik řady nových periodik úzce souvisí s procesem ekonomické transformace a rozvojem soukromého podnikání po roce 1990. Vydavateli nových periodik se stávaly především společnosti s ručením omezeným37 a postupem času také na český trh pronikající zahraniční investoři se svými „importovanými“ tituly. (Köpplová 2005: 84) Další změna, postihující především populární časopisy, zasáhla jejich obsahovou a vizuální stránku. Nová „časopisecká kultura“ se vyznačovala „(…) vizualizací obsahu a nápadnou trivializací obsahů i jazyka, větší nápadností grafické úpravy a průnikem produktů public relations do mediálních obsahů.“ (Köpplová 2005: 84) V devadesátých letech vzniklo přibližně dvanáct38 filmových titulů. Již začátkem roku 1990 se na trhu objevuje měsíčník Cinema, který ačkoliv třikrát změnil vydavatele, vychází doposud. Na podzim téhož roku vychází první číslo filmově teoretického časopisu Iluminace. 35

Zákon 31/1967 Sb. ze dne 28. března 1967 o určení podniku Československý Filmexport a Československé televize k některým činnostem při vývozu a dovozu filmů a televizních záznamů. Vyhláška je dostupná zde: http://web.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/1967/sb11-67.pdf. 36

Tyto jevy bylo možné podle Köpplové pozorovat především u masově orientovaných časopisů. V případě filmových časopisů to znamenalo vznik dosud nezastoupených populárních časopisů. Pokud jde o reformu starších titulů, v tomto případě tedy čtvrtletníku Film a doba a měsíčníku Filmový přehled, je třeba na tento proces nahlížet poněkud jinak, protože se jedná spíše o „menšinová“ periodika. Cílové skupiny čtenářů se tedy u obou skupin časopisů lišily a potřeba adaptace na nové podmínky proto nebyla pro „menšinové“ tituly natolik palčivá. 37

Evidence periodického tisku Ministerstva kultury ČR. http://www.mkcr.cz/scripts/modules/catalogue/search.php?catalogueID=1&lid=1. 38

Evidence periodického tisku Ministerstva kultury ČR a databáze Národní knihovny ČR.

25

Ten zpočátku vycházel pouze dvakrát do roka, v roce 1993 však přešel na čtvrtletní periodicitu a vychází tak dodnes. Třetím a posledním titulem vzniklým v devadesátých letech a vycházejícím až do současnosti je kritický dvouměsíčník Cinepur. Zbývajících devět titulů v průběhu let zaniklo. Mezi ně patřily měsíčník svazu českých kin Informační bulletin, měsíčníky Kino revue, Kinofilm, Film News, Film Jam, královéhradecký Film, Kinorevue a Videotip. Jako dvouměsíčník vycházel Biograph Přírodovědecké fakulty brněnské Masarykovy univerzity. Filmové časopisy od roku 2000 do roku 2008 Od roku 2000 do konce roku 2008 začalo nově vycházet čtrnáct filmových časopisů. Z nich dosud fungují pouze dva – reset magazín Premiere a DVD-titul Filmag. Měsíčník Premiere vstoupil na český trh počátkem roku 2000. Od roku 2002 do roku 2005 vycházel ve svém běžném formátu, ke kterému paralelně přibyla rozměrová mutace Premiere mini. Od roku 2005 již vychází pouze v jedné verzi středního39 formátu. V květnu roku 2006 se mezi filmovými časopisy objevil nový titul, časopis Filmag. V následujících měsících původní Filmag doplnily tematicky specializované odnože Filmag Extra (horror), Filmag Speciál (válečný film, respektive válka) a Filmag Téma (konkrétní filmové žánry nebo fenomény zobrazované ve filmu). Kromě Premiere a Filmagu v daném období40 vycházely měsíčník Biják (2005–2007), čtvrtletník Czech Production (2002–2006), měsíčníky DVD Style, DVDedice magazín a Entertainment DVD Menu, čtvrtletníky DVDmag (2004–2008) a DVDmag XTRA, týdeník Film na sobotu (2006–2008), jednou za tři týdny Filmové listy (2004–2005), týdeník Filmtrip, dvouměsíčník Movie (1997–2004), desetkrát do roka Svět filmu a měsíčník Total film (2000– 2004).

39

Jako časopis „praktického středního formátu“ představuje Premiere vydavatel na svých webových stránkách (http://www.hf.cz/index_premiere.php). Ve skutečnosti se však jedná také o jakousi „miniverzi“: titul má rozměry pouze 167x223 mm. 40

U některých titulů jsou bohužel k dispozici pouze neúplné údaje, proto je u nich časové období vynecháno.

26

5. Podoba současných filmových časopisů Tato kapitola bude věnována popisu filmových periodik, která byla podle výše stanovených kritérií zahrnuta do výběrového vzorku této práce. Deskripce se zaměří na základní údaje o časopisu41, jeho strukturu, čili popis jednotlivých rubrik, jeho design a přítomnost reklamy. Pozornost bude věnována také velikosti a charakteru redakčního týmu a podobě internetových stránek. Základní dvě skupiny filmových titulů tvoří komerční časopisy a tituly odbornějšího rázu. Mezi komerční tituly náleží měsíčníky Cinema, Premiere a Filmag. Mezi periodika odbornějšího rázu patří dvouměsíčník Cinepur a čtvrtletník Film a doba. Pozornost bude v této kapitole věnována rovněž měsíčníku Filmový přehled a čtvrtletníku Iluminace, jež se svým charakterem vymykají oběma skupinám filmových periodik.

5.1. Komerční filmové časopisy Tuto skupinu filmových periodik lze dále vnitřně dělit na tzv. kino-tituly a tzv. DVD-tituly. Odlišnosti mezi těmito dvěma podskupinami byly naznačeny v kapitole 1.2.1. Komerční filmové tituly mají jako skupina několik typických rysů. Mezi ně patří především atraktivní grafický design, nekomplikovanost sdělení, kratší texty a výrazná přítomnost reklamy. Tyto charakteristiky odpovídají definici masových časopisů, tak jak ji předkládá Köpplová. (Köpplová 2005: 83 – 85) Pro tento typ časopisů se nabízí také označení magazín.

5.1.1. Kino-tituly Podskupinu kino-titulů zastupují populární filmové měsíčníky Cinema a Premiere. Tyto dva tituly mají řadu společných znaků, přesto se však mírně odlišují celkovou koncepcí. V každém případě lze mluvit o panující rivalitě mezi těmito dvěma časopisy. „Vůči Premiere, naší jediné konkurenci, se nechceme nijak vymezovat, rozdíly jsou zřejmě patrné, ale v zásadě se snažíme naše stránky zaplnit čistě psaním o filmech, režisérech a hercích, bez lifestylových rubrik typu nejlepší DVD přehrávače na trhu nebo trika s filmovými motivy.“42

41

Podtitul, rok vzniku, vydavatel, periodicita, cena, distribuce aj. U odborných periodik se nepodařilo zjistit náklad a čtenost, stejně jako u DVD-titulu Filmag. 42

Bárta 2009. Emailová komunikace s redaktorem Cinemy Milošem Bártou z 5. 3. – 5. 4. 2009.

27

Cinema Podtitul: Skutečně filmový časopis. Velký evropský filmový měsíčník. (na internetových stránkách) Vychází od roku: 1991 Vydavatel: 1991 – 1998: Cinema Praha s.r.o. 1998 – 2001: Bonton Promotions a.s. 2001 – 2005: Burda Praha s.r.o. 2005 – souč.: Geronia Czech Republic s.r.o. Adresa redakce: Husova 7, Praha 1, 110 00 Šéfredaktor: Iva Hejlíčková (od listopadu 2008 v pracovní neschopnosti) Periodicita: měsíčník Formát: 210 x 280 mm Počet stran: 114 Vzhled: křídový papír, barevný tisk Současná cena: 98 Kč Čtenost: 97.000 čtenářů43 Prodaný náklad: neověřuje se Distribuce: PNS, a.s. Tisk: Europrint, a.s. Internetová prezentace: http://www.cinemamagazine.cz/

43

Zdroj: Media projekt 2. pololetí roku 2008. Media projekt do výsledků nezahrnuje tituly s čteností odhadnutou na méně než 20.000 čtenářů. Dostupný zde: http://www.median.cz/index.php?lang=cs&page=1&sub=8

28

Cinema je léta zavedeným filmovým měsíčníkem. První číslo vyšlo již v roce 1991. O úspěšný titul projevili záhy zájem zahraniční vydavatelé. Dnes je v rukou kyperského vydavatelství Geronia Czech Republic44, které vydává Cinemu také v Německu, Maďarsku a Polsku. Cílový čtenář Cinemy je dle jejího redaktora Miloše Bárty každý, kdo má rád film a vyhlíží novinky v kinech, filmový nadšenec, ale i občasný návštěvník kina. Cinema se neprofiluje jako titul pro náročného diváka, a proto zde své místo mají i „oddychové“ materiály. Těžištěm Cinemy však zůstávají recenze na premiérové filmy uváděné do kin a níže popsané rubriky45. Struktura Cinemy Cinema je rozčleněna přibližně do osmi základních rubrik46: Preview, Dopisy, Foyer, Premiéry, Žurnál, Bonus, Salon, Soutěž a Příště. Tyto oddíly bývají někdy doplněny dalšími nepravidelnými rubrikami nebo podrubrikami. V Preview bývá stručně představen film, jehož premiéra je očekávána v následujícím měsíci. Současně je zde položena soutěžní otázka, která nějakým způsobem s filmem souvisí. Čtenáři zasláním správné odpovědi na položenou otázku soutěží o lístky na daný film. V rubrice Dopisy se lze setkat se zpětnou vazbou od čtenářů směrem k redakci. Foyer nabízí především aktuality, zajímavosti a novinky ze světa filmu. Do konce roku 2008 bylo obvyklé, že Foyer zahajovala dvoustrana věnovaná některému z filmů, které se v nadcházejících měsících objeví v kině. Šlo v podstatě o jakési navnadění diváka reprodukcí atraktivních záběrů a publikací zajímavostí ohledně chystaného filmového snímku. Od začátku roku 2009 v souvislosti s organizačními změnami v Cinemě (viz níže) je tato dvoustrana někdy nahrazena rozhovorem s některou známou osobností ze světa filmu. Uvnitř Foyer se lze v každém čísle setkat se stálými tematickými útvary. Název Kdo, co… uvozuje aktuality ze světa filmu, vztahující se převážně přímo k nějaké osobě herce či 44

45

Benda 2007: 193. Bárta 2009. Odstavec zpracován na základě emailové komunikace s redaktorem Cinemy Milošem Bártou.

46

Termín „základní rubrika“ je zde užit v souvislosti buď s dlouhodobě zavedeným, nebo textově rozsáhlým celkem.

29

filmového tvůrce. Další pravidelnou součástí Foyer jsou První dojmy, graficky stylizované úryvky filmových kritik ze zahraničního tisku, hodnotící snímky, jež se u nás teprve dočkají premiéry. Informace o návštěvnosti a tržbách filmů s dvouměsíčním odstupem47 lze najít na stránce s titulem Čtyřicet nejúspěšnějších filmů v českých kinech. Tento žebříček býval do konce roku 2008 na protější straně doplněn aktuálnějšími48 desetistupňovými žebříčky návštěvnosti v ČR a USA. Od roku 2009 jsou tyto žebříčky rozepsány do textu. „Sloupek“ Narozeniny předkládá přehled oslavenců v daném měsíci. Další součástí rubriky Foyer jsou Filmová loučení, jejichž náplní jsou medailonky nedávno zesnulých filmových tvůrců a herců. S novým rokem 2009 byly ukončeny dříve pravidelné sloupky Tak si myslím…, v nichž dostávali prostor členové redakce. Rubrika Premiéry nabízí přehled premiér v nadcházejícím měsíci. Dříve se tato dvoustrana nacházela jako svébytná rubrika ještě před Foyer hned na začátku časopisu. Od nového roku je však posunuta až za Foyer a uvozuje celkem logicky recenze premiérových filmů. Poměrně problematická je rubrika Žurnál. Před změnami, kterými Cinema prošla na přelomu let 2008/2009 tvořily náplň Žurnálu filmové recenze na premiérové filmy, jež se už „nevešly“ do rubriky Premiéry, a recenze na filmy, které měly premiéru již v předchozím měsíci. Nynější podoba Žurnálu je zcela odlišná. Základem jsou tematické články a přehledy rozčleňující Žurnál do dílčích podrubrik. První z nich je podrubrika Kino pro uši, kde redaktoři recenzují hudební DVD. Další novinkou je celek Best of, což je jakási „hitparáda“ určitého fenoménu zobrazovaného ve filmech49, doprovázená příslušnými fotografiemi z daných snímků. Rubrika Archiv představuje některé z klasických děl světové kinematografie včetně fotografií a různých zajímavostí. V podrubrice Dále hráli je prostor věnován hercům známých z vedlejších filmových rolí. Dvoustrana Kultovní film přibližuje, jak napovídá název, čtenářům snímky, které si mezi diváky získaly pověst kultu. Další součástí Žurnálu je Portrét, jenž představuje známou filmovou osobnost. Dříve býval Portrét samostatným celkem a stejně 47

Například v letošním lednovém čísle Cinemy je zveřejněna návštěvnost kin včetně tržeb jednotlivých filmů za říjen 2008. 48

V okamžiku vydání nové Cinemy asi měsíc staré informace.

49

V čísle 1/2009 je Best of například věnován nejlepším filmovým rvačkám.

30

jako rozhovory sloužil především k doplnění aktuální recenze. Obsahově podobný tematický celek tvoří podrubrika Legenda, která mapuje život slavných filmových hvězd či tvůrců. Útvar Popel a démant, jenž se v Cinemě objevuje teprve několik měsíců, byl přemístěn ze samého konce časopisu, aby se stal rovněž součástí Žurnálu. Popel a démant se věnuje filmovým osobnostem, které z různých důvodů na plátně zazářily jen nakrátko. Poslední složkou Žurnálu je Srdeční záležitost. Zde každý měsíc některý z redaktorů představuje svůj oblíbený film. Zcela novou rubrikou – alespoň co se názvu týče – je Bonus. Náplní Bonusu jsou opět různé tematické články50, které nebylo možné zařadit do žádné z podrubrik Žurnálu. Dá se říct, že valná většina obsahu rubriky Bonus a část obsahu Žurnálu by byly před koncepčními změnami Cinemy zařazeny do nyní zrušené rubriky Téma. Ta umožňovala logické začlenění jinam nezařaditelných příspěvků. Salon je označení pro rubriku, kde čtenář najde na mnoha stranách především vycházející DVD včetně procentuelního hodnocení. Součástí Salonu je dále sekce Televize, jež doporučuje ke zhlédnutí kvalitní nebo zajímavé filmy, které se budou v průběhu měsíce vysílat. Televize byla v novém roce rozšířena – dříve byl výběr filmů prováděn napříč televizními stanicemi, v nové podobě je každé stanici (ČT, Nova, Prima, HBO) věnována samostatná stránka. Další sekcí Salonu je Shopping, kde čtenář najde tipy na filmové soundtracky a knihy tematicky spjaté s filmem, opět doplněné procentuelním ohodnocením. Rubrika Soutěž nabízí čtenářům prostřednictvím zodpovězení několika filmověvědomostních otázek příležitost vyhrát propagační dárky k některému v kinech promítanému snímku. Jak naznačuje název, rubrika Příště láká čtenáře ukázkami z obsahu následujícího čísla k zakoupení Cinemy v dalším měsíci. Popsané základní rubriky doplňuje na první stránce úvodník, který však není označen jako svébytná rubrika. Přesto jde o pravidelný a díky osobě dlouholeté šéfredaktorky Ivy

50

V čísle 1/2009 je jedním z příspěvků v rubrice Bonus například článek o hercích, kteří zběhli k režisérskému řemeslu.

31

Hejlíčkové čtenářsky oblíbený útvar. Třetinu stránky věnovanou z většiny rubrice Dopisy od nového roku doplňuje nová minirubrika – bazar „Obchod na korze“51. Zde mají čtenáři možnost prostřednictvím inzerce nakupovat či prodávat předměty související s filmem. Bazar nahradil kontroverzní rubriku Vox populi, vox dei, kde byly zveřejňovány některé příspěvky z internetového diskusního klubu filmových fanoušků52. Další novinkou je stránka s titulem Adresy, kde jsou uvedeny poštovní adresy hollywoodských hvězd, kam je možné si napsat o autogram. Internet – filmy v síti je název pro rubriku, kde čtenář najde tipy na zajímavé webové stránky související s filmem, jeho tvůrci nebo herci. Vzhled Cinema je populární časopis a od toho se také odvíjí její design. Titulní strana tradičně patří tváři nějaké filmové hvězdy. Fotografie obvykle zasahuje i do samotného loga Cinemy a kus jej zakrývá. Portrét herce slouží zároveň jako efektní pozadí pro upoutávky na články uvnitř, které pokrývají velkou část titulní stany. Celkový dojem nepůsobí nijak křiklavým dojmem, grafik zřejmě z podobného důvodu volí většinou jemnější pastelové barvy. Pokud jde o vzhled vnitřních stránek Cinemy, grafika je v souladu s titulní stranou. Přese všechnu „elegantnost“ však někdy velké, stylové a různě zarovnané nadpisy spolu s rozličnými grafikami působí lehce chaoticky. Co se týče poměru fotografií a obrázků vůči množství textu, dá se říci, že obrazový materiál vyplňuje každé volné místo, které se nepodařilo pokrýt textem. Fotografie, které mají být pouze jakýmsi doplňkem recenze, tak v Cinemě dominují. Internetová prezentace Měsíčník Cinema má rovněž své webové stránky. Schellmann v souvislosti s elektronickou formou časopisů uvádí: „Nabídka online je doplňkem k tištěné produkci, ale se zvlášť zpracovaným, podstatně rozšířeným obsahem.“ (Schellmann 2004: 41) Pro Cinemu (a nijak výrazně ani pro jiný z filmových titulů sledovaných v této práci) toto tvrzení naplatí. Jsou zde 51

Název bazaru Obchod na korze odkazuje ke stejnojmennému československému filmu Jána Kadára a Elmara Klose, který získal v roce1966 Oscara za nejlepší zahraniční film. 52

Fórum dostupné zde: www.lopuch.cz/klub.php?klub=cinema

32

sice elektronicky dostupné všechny recenze, jež vycházejí v tištěné Cinemě, ale kromě nich nic jiného. Stránky jsou poměrně neobsáhlé, informace o redakci v době personálních změn zcela nedostačující a odkaz na prodej DVD je nefunkční. Tištěné Cinemě tak nemůže web konkurovat. Redakce Jak již bylo v předchozích odstavcích naznačeno, v redakci Cinemy proběhly koncem roku 2008 zásadní změny. Stálí redaktoři byli nahrazeni novými, externě pracujícími, podle klíče užívaného v „sesterských“ Cinemách v Polsku a Maďarsku. Dosavadní šéfredaktorka Iva Hejlíčková je od poloviny listopadu 2008 v pracovní neschopnosti, jak je uvedeno na webových stránkách Cinemy bez jakéhokoliv dalšího komentáře. Byl zaveden nový způsob práce53, který má více využívat materiálů z německé verze Cinemy. Tato poměrně výrazná změna se již stačila částečně projevit na proměně struktury a podobě jednotlivých rubrik. Jestli se však z „tradiční“ Cinemy stane konceptuálně či kvalitativně zcela odlišný titul, ukážou až následující měsíce. Redakci Cinemy tvořilo donedávna pět stálých členů: šéfredaktorka Iva Hejlíčková, zástupce šéfredaktorky Jaroslav Sedláček a redaktoři Alena Prokopová, Michal Šobr a Ondřej Vosmík. Redakci v této sestavě doplňovalo ještě několik externích přispěvatelů (např. František Fuka, Kristýna Pleskotová či Kamil Fila). Po novém roce Cinemu fakticky „vyrábí“ osm externích redaktorů, přestože uvnitř časopisu jsou uváděni pouze dva z nich. (Bárta 2009) Reklama Spolu s koncepcí Cinemy došlo i k viditelné změně, co se týče objemu inzerce na jejích stranách. Zatímco v posledních dvou letech bylo průměrné množství reklamy na jeden výtisk Cinemy asi patnáct stran, v letošním roce již obsah inzerce klesl pod deset stránek54. Zatím však neuběhl dostatek času, aby z těchto faktů šel učinit jednoznačný závěr v neprospěch „nové“ Cinemy.

53

Více zde: http://www.cinemamagazine.cz/o-redakci/25590/redakce-cinemy

54

V čísle 1/2009 pokrývala reklama pouhých sedm a půl strany.

33

Inzertní plochy v Cinemě bývají zaplněny reklamami na multiplexy, auta, kosmetiku a parfémy (často s tváří herce z aktuálně promítaného filmu), rádia, telefonní operátory, banky, oděvní značky, šperky a hodinky (opět prezentované filmovými hvězdami) a další spotřební zboží. Celkový podíl inzerce v Cinemě je asi třináct procent.

34

Premiere Podtitul: nyní nemá; dříve: Časopis, který miluje film. Od roku: 2000 Vydavatel: Hachette Filipacchi 2000, s.r.o. Adresa redakce: Na Zátoce 1, Praha 6, 160 00 Šéfredaktor: Pavel Vondráček Periodicita: měsíčník Formát: 167 x 223 mm Počet stran: 122 Forma: křídový papír, barevný tisk Současná cena: 49,90 korun Čtenost: 67 00055 Prodaný náklad: 36 35356 Distribuce: Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o. Tisk: Svoboda Press s.r.o. Internetová prezentace: http://premiere.maxim.cz/

55

Zdroj: Media projekt 2. pololetí roku 2008. Media projekt do výsledků nezahrnuje tituly s čteností odhadnutou na méně než 20.000 čtenářů. Dostupný zde: http://www.median.cz/index.php?lang=cs&page=1&sub=8 56

Viz poznámka 54.

35

Měsíčník Premiere vstoupil na český trh v roce 2000 jako součást časopiseckého portfolia vydavatelství Hachette Filipacchi 2000 s.r.o. Majoritním vlastníkem této firmy je francouzská společnost Hachette Filipacchi Presse SA. Vydavatelství má rovněž menší podíl v distribuční společnosti Mediaprint Kapa & Pressegrosso, jejímž prostřednictvím rozšiřuje všechny své tituly. (Benda 2007: 192–193) Premiere prošla od počátku své existence poměrně pestrým vývojem. „V začátcích (…) se (Premiere) prezentovala jako exkluzivní glamour časopis západního standardu s originálními články a krásnými fotografickými sériemi, a časem (…) upadla do lidové rutiny ´previews + žebříčky´. Časopis zmenšil formát, začal vycházet s více obálkami, aby zaujal více čtenářů/čtenářek, zlevnil na poloviční cenu a zadní část časopisu vyplnil programem televizí a kin. Stala se z něj rychlospotřební příručka do kabelky nebo batůžku, již má smysl vytáhnout si ve frontě na lístky v multiplexu.“ (Fila 2009: 7) Zajímavé je současné čtenářské vymezení Premiere. V informacích pro inzerenty vydavatelství měsíčník označuje jako časopis životního stylu pro muže, zároveň ale i jako časopis pro každého, kdo rád chodí do kina.57 Z mnoha populárních časopisů, které se od roku 2000 pokoušely zaplnit volné místo na trhu vedle Cinemy, se Premiere jako jeden ze dvou titulů udržel až dodnes58. Struktura Premiere Obsah na první straně rozděluje Premiere poměrně přehledně do dvou částí – Články a Stálé. Oddíl Články označuje texty, které se neobjevují v časopise pravidelně. Naopak, často jsou nějakým způsobem aktuální. Články se například vztahují ke snímku, jehož premiéra se v nejbližší době očekává, nebo šíře pojednávají o tématu, kterým se některý premiérový film zabývá59. Mezi články bývá obvykle také jeden rozhovor, často překlad zahraničního

57

http://www.lagardere-advertising.cz/index.php?menu=2&submenu=4.

58

22. dubna 2009 zveřejnil zpravodajský server idnes.cz informaci o tom, že měsíčník Premiere v červenci tohoto roku přestane pravděpodobně úplně vycházet. Více zde: http://zpravy.idnes.cz/filmovy-magazinpremiere-konci-zrejme-definitivne-fwy-/media.asp?c=A090422_160600_media_pei. 59

Například v Premiere z března 2009 se objevuje rozsáhlý článek o mafii a zároveň je v tom stejném čísle recenze na film o neapolské mafii Gomora.

36

interview. V sekci Články je „ukryta“ i stálá rubrika zvaná Retro. Zde se může čtenář seznámit s kultovním filmem natočeným v minulých desetiletích. Rubrika Retro bývá rovněž tematicky napojena na aktuální promítané filmy60. První stálou rubrikou otevírající Premiere je úvodník zvaný Uvaděč. Jde o lehce proměnlivý publicistický útvar, jehož autorem je šéfredaktor časopisu. Žánr Uvaděče se pohybuje od editorialu přes úvahu až ke komentáři. Za úvodníkem šéfredaktora následuje dvoustrana Best of. Zde narážíme na první projev jakési duality názvů, která v Premiere panuje. Některé rubriky jsou v obsahu uvedeny pod jiným názvem, než který figuruje přímo na dané stránce. Rubriku Best of tak najdeme podle obsahu na příslušné straně, nadepsané ovšem názvem Premiéry, doplněným podnadpisem v grafickém rámečku „Nej měsíce podle Premiere“. V Best of se čtenář dočte jednak o filmových premiérách v českých i slovenských kinech, ale také o „nej“ kladech i záporech filmů recenzovaných uvnitř titulu. Dvoustrana tak funguje vlastně jako upoutávka na recenze. Další rubrikou jsou Dopisy, kam čtenáři píší své dojmy, reakce, přání či výhrady. Redakce obvykle na každý dopis nějak zareaguje. Mezi dopisy čtenářů se objevuje také podrubrika Ptejte se, kam mohou čtenáři směřovat jakékoliv dotazy z oblasti filmu. Akce je další stálou rubrikou Premiere. Objevují se zde více i méně rozsáhlé aktuality, zprávy a zajímavosti z filmového světa. Nechybí ani malé noticky, zalomené do podrubriky Filmspotting. V sekci Akce se také pravidelně objevuje podrubrika Kalendárium, která informuje o kulturních událostech nějakým způsobem souvisejících s filmem. Součástí rubriky Akce je také každý měsíc rozbor trailerů. Čtenář zde může zhlédnout fotografie z budoucích filmových hitů s redakčními popiskami. Recenze jednotlivých filmů najde čtenář v sekci Kino. Každý film je doplněn grafickým, maximálně pětihvězdičkovým hodnocením a závěrečným verdiktem v jedné či dvou větách. Některé recenze jsou ještě doplněny grafikou s názvem Analýza. Zde je film rozkouskován do „koláčového“ grafu a příslušné části přisouzeny jednotlivým složkám filmu. Analýza je často

60

V březnové Premiere Retro připomíná mafiánský film Neúplatní, opět v návaznosti na film Gomora (jak je řečeno přímo v úvodu k článku).

37

pojata humorně. Kino uzavírá pravidelná podrubrika Na cizím území, kde čtenáři najdou tipy na návštěvu filmových projekcí v národních institutech evropských zemí, sídlících v Praze. Rubriku Zoom otevírá dvoustrana věnovaná elektronice a dalším tipům na nákupy „filmového“ zboží. Dvoustrana nese název Obchod na korze (což je i název rubriky v konkurenčním měsíčníku Cinema). Další náplní rubriky Zoom jsou reportáže, články (v poslední době věnované technické a technologické stránce vzniku filmů), ale i další lifestylové prvky ve formě příspěvků s využitím různého spotřebního zboží. Na Zoom navazuje rubrika Doma. Ta informuje nejprve o novinkách na trhu s DVD nosiči. Každé vycházející DVD je doplněno krátkou popiskou a hodnocením filmu a disku. Měsíčník sleduje také trh s oblíbenými levnými DVD, které lze zakoupit v novinových stáncích. Dále se rubrika věnuje na dvou stránkách televizi, kde se lze dočíst o zajímavostech a novinkách především ze světa televizních seriálů. Další média, kterým Premiere věnuje prostor, jsou knihy a počítačové hry, opět doplněné hvězdičkovým ohodnocením a zajímavostmi. Časopis si všímá rovněž aktuálních filmových soundtracků. Součástí Premiere je i televizní program na celý měsíc. Prostor zde dostávají všechny tři kanály HBO, televize Cinemax a stanice AXN. Za televizním programem v závěru časopisu následuje rubrika Soutěž, která obsahuje vlastně hned několik soutěží. Správným zodpovězením soutěžních otázek mohou čtenáři vyhrát značkové předměty. Otázky většinou nesouvisí s filmem, ale často přímo s příslušnými značkami. Poslední stranu Premiere zaujímá rubrika The End, jejíž náplň bývá poměrně různorodá. Většinou jde o články v odlehčeném duchu. Uvnitř rubrik Akce, Kino, Doma a částečně i Zoom se lze vždy ob jednu stranu setkat s malou poznámkou v horní části stránky zvanou Cinefakt. Cinefakt uvádí vždy nějakou perličku či zajímavost k tématu na dané straně. Vzhled Pro Premiere je typický křiklavější design, útočící na čtenářovu pozornost. V kombinaci s malým formátem titulu vzniká dojem jakési „přeplácanosti“ či přeplněnosti obálky. Časopis se nebojí užívat výrazné, navzájem ostře kontrastující barvy spolu s palcovými titulky. Na 38

titulní straně se většinou objevuje portrét herce či herečky či výjev z filmu, občas překrývající i logo Premiere. Většinu plochy fotografie pokrývají upoutávky na články uvnitř měsíčníku. Uvnitř titulu se lze setkat s hojným využitím grafiky ve formě různých doplňujících rámečků, přehledů a výčtů. Častým jevem je také prokládání textů mezititulky a fotografiemi. Přesto zůstává Premiere poměrně přehledně uspořádaným titulem. Téměř každou fotografii v časopise doplňuje humorně pojatá popiska. Podobně jako v konkurenční Cinemě, i v Premiere převažuje spíše grafická složka nad textem, i když se poměr obrázků vůči textu liší článek od článku. V některých textech, zejména těch reportážního charakteru, slouží fotografie opravdu jen jako žádoucí doplněk psaného slova. Internetová prezentace Internetové stránky měsíčníku Premiere jsou vcelku obsáhlé. Kromě všech recenzí z tištěné verze Premiere web návštěvníkům nabízí některé nadstandardní informace, které v tištěném titulu nenajdou. Ještě v lednu tohoto roku si například mohli zájemci pravidelně číst zápisky z natáčení jednoho českého filmu. Dále jsou u každého premiérového filmu uvedeny užitečné odkazy, kde může návštěvník stránek zhlédnout například trailery. Užitečná je také databáze filmů – jeden přehled nabízí údajně všechny kdy natočené filmy, druhá sekce nabízí všechny filmy recenzované v Premiere. Na stránkách jsou také přímo dostupné programy kin. Přes svou obsáhlost stránky trpí svou nízkou aktuálností, zvláště patrné to je v rubrice Preview, kde by se měl čtenář s předstihem dozvědět něco o chystaných filmech. Namísto toho zde najde více než rok staré příspěvky. Redakce Současnou redakci Premiere tvoří tři redaktoři, editor a šéfredaktor Pavel Vondráček. Vondráček je současně šéfredaktorem měsíčníku pro muže Maxim, který vydává rovněž společnost Hachette Filipacchi. Tento fakt souvisí se zacílením dříve unisexového titulu Premiere na mužského čtenáře. S redakcí momentálně spolupracuje třináct externistů.

39

Reklama Podobně jako v Cinemě je i na stránkách Premiere výrazně přítomna reklama. Průměrně zaujímá asi patnáct z celkových sto dvaadvaceti stran. Vzhledem k menšímu formátu titulu se většinou jedná o inzerci celostránkovou, menší reklamy nejsou moc obvyklé. Zboží, s jehož propagací se lze v Premiere setkat, tvoří zejména auta, multiplexy, elektronika a televizní stanice. Jakousi „nepravou“ reklamu představují upoutávky na ostatní tituly vydavatelství Hachette Filipacchi, které představují zhruba třetinu inzerce. Celkový objem inzerce činí asi dvanáct procent. Jako reklamu lze v Premiere označit také různé lifestylové tipy na nákup značkové elektroniky, oblečení či dekorativních předmětů s filmovými motivy atd. Podobná latentní reklama je přítomna i v rubrice Soutěž (viz výše).

40

5.1.2. DVD-tituly V současnosti v Česku vychází pouze jediný DVD-titul, a to měsíčník Filmag. V minulých letech zde však fungovalo hned několik DVD-titulů, například magazín DVDedice nebo čtvrtletník DVDmag. V DVD-titulech je hlavní pozornost věnována nově vycházejícím filmům na DVD a jejich recenzím či přiblížení děje. Menší prostor dostávají informace o novinkách v kinech a o natáčených filmech. U DVD-časopisů bývají poměrně častým jevem zdarma přiložené filmy na DVD.

41

Filmag Podtitul: Nejprodávanější časopis o a s DVD v Česku. Nejlepší filmový časopis. – ve formě téměř neznatelného titulku vedle každého sudého čísla strany. Od roku: 2006 Vydavatel: Řitka video s.r.o. Adresa redakce: Komunardů 36, Praha 7, 170 00 Šéfredaktor: Jiří Zídek Periodicita: měsíčník Formát: 211 x 258 mm Počet stran: 94 Forma: křídový papír, barevný tisk Současná cena: 99 Kč Distribuce: PNS Tisk: neuvedeno Internetová prezentace: http://www.filmag.cz/

Nejmladším v současnosti vycházejícím filmovým časopisem je měsíčník Filmag. Zároveň jde o jediný dosud fungující DVD titul. Jako takový je každý měsíc Filmag doplněn hned několika61 filmy na DVD zdarma pro čtenáře. Zřejmě díky této příloze „prochází“ u čtenářů poměrně vysoká cena časopisu. Filmag představuje v mnoha ohledech jakýsi unikát mezi filmovými časopisy. Ačkoliv v jeho redakci působí několik lidí, kteří prokazatelně v minulosti působili v médiích, ve výsledném dojmu působí Filmag poněkud poloamatérsky.

61

V posledních měsících bývá každý výtisk Filmagu doplněn průměrně deseti DVD disky.

42

Asi nejcharakterističtějším rysem tohoto měsíčníku je jazyk, který (zejména někteří) redaktoři užívají. Hovorové výrazy, pokleslý humor a především vulgarismy nejsou ve Filmagu ničím neobvyklým. Za poněkud zvláštní lze označit rubriky věnované dění v redakci, což je jev v jiných periodikách zcela nevídaný. Právě toto jsou ale specifika, kterými se redakce Filmagu snaží vymezit vůči konkurenci. „Nový měsíčník Filmag je jedinečným, a tím pádem i jediným počinem svého druhu na domácí scéně. Neotřelou, ironickou, ale přesto vysoce informativní formou zasahuje kompletní dění na česko-slovenském distribučním trhu s DVD, stejně jako mapuje kinopremiéry v jednotlivých měsících.“62 Přes veškeré uvedené zvláštnosti je Filmag nepochybně časopisem, který se zabývá filmem, a jako takový byl začleněn do této práce. Struktura Filmagu Veškeré texty, které jsou ve Filmagu publikovány, jsou začleněny do některé ze stálých rubrik. Časopis na úvodní straně zahajuje editorial šéfredaktora, doplněný nezvykle velkou, tematicky laděnou fotografií. Editorial se většinou kriticky staví k nějakému tématu více či méně souvisejícímu s filmem. Hned zde, v úvodu časopisu, se již lze setkat se zmíněnými vulgarismy. Následující rubrikou je Hit a (S)hit čísla, kde redakce krátce komentuje nejlepší a nejhorší film z těch, které jsou v časopise recenzovány. Další dvoustrana patří redakci. První stranu zaplňuje rubrika Nad dopisy čtenářů. Tu zahajuje a uzavírá příspěvek jednoho z redaktorů, který ovšem nijak přímo nesouvisí s dopisy čtenářů. Nejčastěji se jedná o jakýsi fejeton s přesahy do jiných žánrů. Vzhledem k absenci podpisu lze jen těžko určit konkrétního autora, což je velmi rozšířeným nešvarem v celém Filmagu. Na dopisy čtenářů potom odpovídá zástupce šéfredaktora, který opět nešetří hovorovými výrazy, vulgarismy a černým, někdy až nevkusným či přihlouplým humorem. Rozsah odpovědí obvykle několikanásobně přesahuje příspěvky čtenářů. Na druhé polovině redakční dvoustrany dostávají nevídaně velký prostor jednotliví členové redakce. Sekce nese název Ze života redakce a čtenář si zde může přečíst ne příliš 62

Charakteristika časopisu na webových stránkách Filmagu.

43

vážně pojaté charakteristiky konkrétních redaktorů, doprovázené fotografiemi. Informace doplňuje podrubrika s názvem Jirka a jeho parta, kde jsou zveřejňovány „novinky“ ze života redaktorů v podobném duchu jako jejich charakteristiky. Další rubrikou ve Filmagu jsou Zprávy z Hollywoodu. Zde si čtenář může přečíst aktuality a zprávy o chystaných filmových projektech. Většinu strany ovšem pokrývá velká fotografie k jedné z noticek. Textu v této rubrice není příliš mnoho. Vedlejší stránku obvykle zaplňuje inzerce, avšak například v čísle Filmagu, které vyšlo po konání Českého lva, byla strana věnována reflexi tohoto filmového ocenění. Premiérám v kinech se věnuje rubrika s názvem Dnes v kině, zítra na DVD. Obvykle má rozsah čtyř stran, přičemž každý list odpovídá jednomu čtvrtku v měsíci, kdy přicházejí nové filmy do kin. Obsah rubriky však netvoří filmové recenze, ale pouze jednoduše popsaný děj filmu, případně také související zajímavosti. Na každé stránce je jednomu filmu věnována většina prostoru, jak co se týče doprovodné fotografie, tak množství textu. Informace o ostatních premiérových filmech svým rozsahem odpovídají opět malým notickám. Pozornost připravovaným DVD nosičům věnuje rubrika DVD pelmel. Čtenář se zde dozví, které filmy a kdy vyjdou na DVD. Krátké texty doplňují velké fotografie z daných filmů. Jádro Filmagu tvoří rozsáhlá rubrika Play, která je věnována recenzím vycházejících DVD. Play vždy zahajuje podrubrika Hit čísla, kde dostává několikastránkový prostor dle redakce nejzajímavější film měsíce. Kromě rozsáhlejší recenze zde čtenáři najdou také zajímavosti ze zákulisí natáčení v podrubrice Making of a samozřejmě také řadu doprovodných fotografií. Většinu rubriky Play zaplňují stránkové či půlstránkové recenze, hojně doprovázené grafickými prvky. Hodnocení DVD sestává z pěti kategorií (film, obraz, zvuk, dabing, bonusy na DVD). Nejlepší výsledek představuje pět získaných puntíků v každé kategorii. Posouzení jednotlivých složek vycházejícího DVD doplňuje celkové číselné ohodnocení, získané výpočtem aritmetického průměru dílčích hodnot. Nejvyšší možné celkové hodnocení je tedy pět. Rozsahem nejkratší recenze (čtvrt strany) doprovází pouze grafické hodnocení pěti výše zmíněných kategorií. 44

Dalšími grafickými prvky doplňujícími jednotlivé recenze jsou různé infoboxy a rámečky. Na stránkách rubriky Play se může čtenář pravidelně setkat s podrubrikami DVD disk, DVD blog, Info a s již zmíněným útvarem Making of. DVD disk informuje o zajímavostech ohledně DVD nosiče, například o bonusech. DVD blog sleduje zajímavosti kolem samotného filmu nebo herců, kteří v něm hrají. Podrubrika Info je svým rozsahem delší a věnuje se zajímavostem nebo například historickým faktům vztahujícím se k námětu filmu nebo k některému z herců. V Making of se čtenář dozví zákulisní zprávy z natáčení filmu. Každý film v Play je doplněn základními údaji, chybí ale podstatný údaj o žánru filmu. Ten je pouze občas uveden jako doplněk u jména a fotografie autora článku ve formě krátké „hlášky“. U některých recenzí je tak obtížné udělat si o žánru přesnější představu. Rozsáhlá Rubrika Play je průběžně prokládána dalšími dvěma pravidelnými tematickými celky Filmagu – rubrikou Téma a Profil. Téma často přímo navazuje na některou recenzi tím, že pojednává o námětu filmu v širších souvislostech nebo jako o specifickém fenoménu ve světě filmu. Někdy je Téma jako doplněk recenze věnováno i nějakému herci z dotyčného filmu. Rubrika Profil představuje některého známého herce spolu s jeho filmografií. Často opět doplňuje některou z recenzí, ne však výhradně. Vzhled Vizuální stránka Filmagu je mezi filmovými časopisy poměrně neobvyklá. Velký podíl zde totiž mají stránky s tmavým pozadím a bílým (světlým) textem. Titul proto celkově působí dost tmavě, ačkoliv využívá mnoho barev. Na titulní straně Filmagu je vždy výjev z některého filmu, který premiérově vychází na DVD a jehož recenze se nachází uvnitř časopisu. Fotografie někdy zasahuje do loga Filmagu, někdy naopak logo překrývá fotku. Asi od poloviny roku 2008 dospěla titulní strana k jakémusi pevně danému, uspořádanému vzhledu. Titulní fotografii „narušují“ pouze poměrně malým písmem vyvedené odkazy dovnitř titulu a informace o počtu přiložených DVD. Ta samá informace je uvedená také v grafickém pruhu v horní části strany velkým písmem. 45

Písmo a barvy užívané ve Filmagu se dají označit za poměrně elegantní. Grafika ovšem trpí velkou chaotičností a nepřehledností, především v rubrice Play. Pro čtenáře, který drží Filmag v ruce poprvé, je složité zorientovat se. V rubrice Play je například horní pruh stránky věnován názvu rubriky hned vedle doplněném názvem filmu a jakousi vtipnou průpovídkou nebo krátkou charakteristikou filmu. Výsledek je ten, že název filmu je poměrně složité rozpoznat od ostatních údajů. Značný chaos vládne také u uvádění autora článku. Je mnoho různých míst, kde lze podpis autora nalézt, a také jeho grafická podoba se různí. Celostránková recenze je vždy doplněna fotkou a jménem autora v boční části strany. Pokud za celostránkovou recenzí následují další kritiky téhož autora, které zabírají celou následující stranu, podpis u nich chybí. Půlstránkové recenze jsou podepsány již bez fotografie v dolní části listu vedle informací o filmu. Stejně jako celostránkové recenze jsou u podpisu doplněny ještě krátkým verdiktem autora nad filmem. Čtvrtstránkové recenze jsou pouze podepsány autorem. Některé recenzované filmy jsou doplněny kratším tematickým článkem, který ovšem na první pohled není nijak výrazně oddělen od samotné recenze. U takového článku opět chybí podpis autora. Anonymní zůstávají všechny příspěvky v rubrikách Zprávy z Hollywoodu, Dnes v kině, zítra na DVD a DVD pelmel. Absence autora je velmi častým jevem také u rubrik Téma a Profil. Internetová prezentace Internetové stránky Filmagu nenabízí oproti tištěnému titulu nic navíc. Zajímavé pro čtenáře můžou být snad jen ukázky Filmagů, které vyšly v předchozích měsících a letech. Ukázky se ovšem omezují jen na titulní stranu a krátce popsaný obsah časopisu. Sekce DVD recenze je zcela neaktuální. Informačně přínosné je snad pouze krátké představení Filmagu v položce O nás. Ostatní sekce nabízejí buď nepodstatné informace vycházející i v tištěném Filmagu (například charakteristiky jednotlivých členů redakce), nebo návštěvníka stránek přesměrují na

46

internetové stránky vydavatelství Řitka video s.r.o., jehož hlavním těžištěm je kromě vydávání Filmagu produkce filmů na DVD. Reklama Specifickou podobu má ve Filmagu také reklama. Tu totiž nejčastěji tvoří upoutávky na chystaná nebo již vydaná DVD společnosti Řitka video. Své místo ve Filmagu má také vždy upoutávka na příští číslo nebo aktuální tematickou mutaci Filmagu, která je v prodeji. Od nového roku se zde také pravidelně objevuje inzerát na měsíčník o válečné historii63 Fakta & svědectví. Reklama zaplňuje asi deset stran, což představuje přibližně deset procent plochy časopisu. Tematické verze Filmagu Původní Filmag doplnily na podzim roku 2006 další specializované verze. První z nich je časopis Filmag Speciál, který je na diskusním fóru webových stránek Filmagu označen jako časopis o válečných filmech. Tato charakteristika ovšem neodpovídá skutečnosti. Samotný podtitul časopisu zní „Originální novodobý časopis o válce s DVD“. Jinak řečeno, Filmag Speciál je časopis věnovaný válečné historii a doplněný válečnými filmy a seriály na DVD. Další úzce zaměřenou mutací je Filmag Extra. Jeho podtitul zní „Jediný pravidelný hororový časopis v Česku“. Časopis se věnuje hororové tématice hodně zeširoka. Každé číslo bývá zaměřeno na nějaký hororový fenomén, např. na vlkodlaky, zoombies nebo upíry. Články pak shrnují veškeré možné informace, případně pojednávají o známých literárních či filmových dílech s příslušným námětem. K Filmagu Extra je opět přiloženo několik hororů na DVD. Ani Filmag Speciál, ani Filmag Extra svým zaměřením nesplňují charakteristiku filmového časopisu. V této práci jim proto nebude věnován zvláštní prostor. Jiným případem je ovšem nepravidelně vycházející Filmag Téma, kterému bude věnována následující pasáž.

63

Společnost Řitka video vydávající Filmag produkuje ze všech žánrů nejvíce válečných filmů a seriálů, proto představují čtenáři Filmagu pro měsíčník Fakta & svědectví zajímavou cílovou skupinu.

47

Filmag Téma Filmag Téma se nedá označit jako DVD-titul. Je do tohoto oddílu zařazen pouze jako podkapitola DVD-časopisu Filmag. Jde totiž o tematickou mutaci tohoto měsíčníku, která by bez svého „mateřského“ titulu pravděpodobně nikdy nevznikla. Samostatná existence Filmagu Téma by rovněž nebyla zcela opodstatněná vzhledem k jeho variabilní náplni (viz níže). V své aktuální podobě tvoří v současnosti zábavný doplněk pro čtenáře měsíčníku Filmag. Název: Filmag Téma Podtitul: žádný Od roku: 2007 Vydavatel: Řitka video s.r.o. Adresa redakce: Komunardů 36, Praha 7, 170 00 Šéfredaktor: neuveden Periodicita: dvakrát až třikrát do roka Formát: 210 x 277 mm Počet stran: plus minus 30 Forma: křídový papír, barevný tisk Současná cena: 76 korun Distribuce: PNS Tisk: neuvedeno Internetová prezentace: http://www.filmag.cz/

Filmag Téma je zaměřen v podstatě na veškeré filmové žánry kromě hororu a válečného filmu. Nezabývá se však pouze různými druhy filmu, ale sleduje také rozličné fenomény (viz níže) nebo určité typy filmových postav. Jednotlivá čísla Filmagu Téma tedy nejsou navzájem tematicky ani jinak propojena.

48

Doposud vydaná čísla Filmagu Téma se věnovala například postavě Robina Hooda ve filmu a seriálu, historicko-dobrodružným francouzským filmům, cyberpunkovým robotům ve filmu, filmovým alkoholikům, filmařské společnosti Troma zaměřené na produkci druhořadých hororů a na herecké legendy béčkových akčních filmů. Filmag Téma nebývá vzhledem ke svému proměnlivému zaměření členěn do stálých rubrik. Časopis jednoduše sestává z článků, které připravují jednotliví redaktoři. Na první straně bývají uvedeni autoři spolu se všemi články, kterými do daného čísla přispěli. Uvnitř titulu se pak už jejich jména u článků nenacházejí. Vzhled S ostatními tematickými mutacemi spojuje Filmag Téma design obálky. Té dominuje logo Filmagu, nahoře doplněné grafickým pruhem, který informuje o filmech přiložených na DVD k titulu. Obálku tvoří tematický výjev z filmu, někdy ilustrace. Filmag Téma má – stejně jako další dvě tematické mutace – větší formát než původní Filmag. Dále jsou zde, podobně jako ve výchozím měsíčníku, používány tmavé barvy na pozadí a světlé písmo. Vyskytuje se tu však mnohem méně grafických prvků, což odpovídá nekomplikované struktuře článků. Časopis tak nedoplácí na nepřehlednost, na rozdíl od výchozího Filmagu. Ve Filmagu Téma je také používán jiný font než v „mateřském“ titulu. Písmo ovšem působí mírně zastaralým, nemoderním dojmem. Internetová prezentace Viz kapitolu věnovanou měsíčníku Filmag. Redakce Filmag Téma nemá svoji vlastní redakci, stejně jako šéfredaktora. Přispívá do něj několik redaktorů z původního Filmagu. Podle tématu se redaktoři číslo od čísla obměňují. Reklama Inzerci téměř výlučně představuje reklama na produkty společnosti Řitka video. Inzertních stran nebývá ve specializovaných verzích Filmagu mnoho (3 – 6 stran). 49

5.2. Tituly odbornějšího rázu Do této skupiny filmových periodik patří dvouměsíčník Cinepur a čtvrtletník Film a doba. Oba časopisy se věnují filmům i z teoretického hlediska a přispívají do nich erudovaní filmoví vědci a zkušení publicisté. V těchto časopisech lze rovněž najít filmové kritiky, rozhovory s osobnostmi filmové vědy i tvorby či festivalové referáty a reflexe. Jak Cinepur, tak Film a doba vycházejí za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a vydávají je občanská sdružení. Odpovídají definici kulturních a společenskovědních titulů, jak ji předkládá Köpplová64. (Köpplová 2005: 83) Svou formou a obsahem se blíží k označení revue.

64

Viz kapitolu 1.2.1.

50

Cinepur: Podtitul: od 2005 Časopis pro moderní cinefily. (do r. 2002: Čtvrtletník dobrého filmu, do r. 2004: Časopis o filmu, do r. 2005: Dvouměsíčník o filmu.) Od roku: 1991 jako Cinemapur (knihovny uvádějí léta 1992/93, evidence ministerstva kultury 1993), vydávání přerušeno v letech 1995 – 1996; od r. 1997 vychází jako Cinepur Vydavatel: 1991 – 1994: studentské nakladatelství Gryf 1997 – současnost: FAMU a Sdružení přátel Cinepuru Adresa redakce: Redakce Cinepur, FAMU, Smetanovo nábřeží 2, Praha 1, 116 65 Šéfredaktor: Zdeněk Holý Periodicita: dvouměsíčník Formát: 210 x 280 mm Počet stran: přibližně 70 Forma: obálka křídový papír barevný, uvnitř recyklovaný papír, černobílý tisk Současná cena: 65 korun Distribuce: Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o. Tisk: neuvedeno Internetová prezentace: http://www.cinepur.cz/

Cinepur je filmový dvouměsíčník s poměrně dlouhou tradicí. Vzniká v roce 199165 pod názvem Cinemapur. Vychází do roku 1994, potom je kvůli dlouhodobým finančním potížím na dva roky zastaven. Znovu začíná vycházet v roce 1997, již jako Cinepur. Do roku 2002 je vydáván jako čtvrtletník, poté přešel na dvouměsíční periodicitu. 65

Tento údaj je uveden v tiráži tištěného Cinepuru, avšak v knihovnických databázích (odkazy viz výše) jsou uváděny jako roky vzniku 1992 nebo 1993.

51

Tvůrci Cinepuru představovali v období jeho vzniku mladou generaci filmových vědců, vymezujících se proti dosavadnímu způsobu nahlížení na film a přístupu k filmové kritice66. (Blažejovský 2009) Tito studenti, dnes již absolventi filmových věd, zavedli mimo jiné pro Cinepur typický jev poznámek pod čarou v publikovaných textech. V současnosti tento jev proniká také do čtvrtletníku Film a doba. Vzhledem k odbornějšímu charakteru Cinepuru s ním průměrný filmový divák nepřijde moc do styku. Titul se však sám o sobě nijak čtenářsky nevymezuje, své publikum naopak definuje poměrně všeobecně. „Časopis je určen všem čtenářům-divákům ochotným pokusit se vnímat film v plné šíři jeho estetických, filosofických a společenských významů.“67 Struktura Cinepuru Náplň Cinepuru tvoří především filmové eseje, analýzy a kritiky, dále pak texty zabývající se historií kinematografie i aktuálním děním v této oblasti. (Konečný 2009) Časopis je členěn do dvou částí (přibližně polovin) a samotná obálka je díky tomuto důslednému rozdělení „zdvojená“ – Cinepur lze začít číst z jednoho nebo z druhého konce. Každá část je v opačném položení vůči té druhé, takže jsou navzájem „vzhůru nohama“. Nezvyklá forma časopisu je ještě umocněna odlišnou formou číslování každé poloviny. První část Cinepuru je věnována vždy nějakému odborně pojatému tématu68. „Každé číslo obsahuje tematicky zaměřenou část týkající se obecnějších otázek kinematografie a jejího vnímání.“ (Konečný 2009) Zde se lze setkat především s původními analýzami či esejistickými útvary. Výjimkou nebývají ani překlady některých zásadních, s tématem souvisejících textů zahraničních autorů. Běžným jevem jsou tu již zmíněné poznámky pod čarou. Před každým číslem strany stojí dvě nuly69. Druhá polovina Cinepuru je již věnována aktuálnímu dění ve světě filmu. Funguje tu několik stálých rubrik, doplněných množstvím občasně vycházejících. První stálou rubrikou 66

Ztělesňovaným mezi periodiky zejména časopisem Film a doba.

67

Konečný 2009. Emailová komunikace s Lubomírem Konečným z redakce Cinepuru 3/2009.

68

V Cinepuru 1 – 2/2009 to bylo například téma Film a gender.

69

Číslování má tedy podobu 001, vyšší čísla stran rovněž 0036, nikoliv 036.

52

jsou Aktuality. Ty se dále člení na dva oddíly – aktuality o filmech a aktuality o filmových akcích. Aktuality o filmech se věnují převážně chystaným projektům známých filmových jmen. Aktuality o filmových akcích informují hlavně o dění na světových filmových festivalech. Na této dvoustraně najde čtenář také minirubriku Citáty, kde si může přečíst zajímavé, vtipné nebo pro někoho směšné úryvky z filmových recenzí z různých médií nebo reakce či názory filmových tvůrců. Glosa je další stálou rubrikou v Cinepuru. Obvykle má rozsah několika stran a pojednává o aktuálních událostech či otázkách ze světa filmu. Častou náplní Glosy jsou reflexe tuzemských filmových festivalů. Zajímavostí Glosy, vzhledem k jejímu názvu, je různost žánrů, se kterými se lze v této rubrice setkat. Jsou to většinou texty rozsáhlejší, takže na glosu v pravém slova smyslu zde čtenář nenarazí. Častým jevem jsou tu především tematické rozhovory, reflexe či analýzy. Žánr rozhovoru má ovšem kromě rubriky Glosa v Cinepuru vymezeno i své samostatné místo. V každém čísle je vyzpovídán nějaký filmový tvůrce, teoretik apod. Pravidelný prostor v Cinepuru má i rubrika Zoom. Náplní Zoomu jsou delší analýzy vybraných filmových snímků. Předností těchto analýz, stejně jako ostatních rubrik Cinepuru, je odbornost, která pramení z vysoké erudovanosti redaktorů a přispěvatelů. Rozsáhlou rubrikou uzavírající Cinepur je Kritika. Kritiku uvozuje Servis, kde čtenář najde přehledné pětistupňové hodnocení některých filmů, jejichž recenze se nacházejí na následujících stránkách. Do hodnocení jsou někdy zahrnuty i filmy, jež budou mít v Česku teprve premiéru nebo jejichž hodnocení není na dalších stranách Cinepuru doplněno také kritikou. Přehled hodnocení doplňují upoutávky na premiéry několika filmových snímků, jež jsou v následujících dvou měsících70 očekávány. Na dalších stranách čtenář najde kritiky jednotlivých filmů. Recenze se podle rozsahu dělí do rubrik Kritika a Minikritika, přičemž rozsáhlejší Kritika pokrývá asi tři čtvrtiny strany, Minikritika pak necelou polovinu. Kritika se v Cinepuru věnuje také knihám, TV seriálům, počítačovým hrám, vycházejícím DVD nosičům, videoartu nebo komiksu.

70

Cinepur je dvouměsíčník.

53

Stálou rubrikou je také Editorial, který píše šéfredaktor nebo jiný člen redakce Cinepuru. Přes svůj název je žánr tohoto útvaru proměnlivý a v každém čísle se výsledek liší, samozřejmě i v důsledku rozmanitosti autorů. Podoba rubriky Editorial se tedy pohybuje od klasického editorialu, přes úvahy, komentáře až téměř k fejetonu. Editorial je stejně jako ostatní rubriky rovněž umístěn v „netematické“ polovině Cinepuru. Mezi nepravidelné rubriky patří Pojem, Profil, Reflexe, Fenomén, Fragment a Anketa. V sekci Pojem je vždy představen nějaký termín ze sféry audiovizuální kultury a filmové teorie a historie. Profil představuje světové filmové osobnosti. Reflexe kriticky pojednává o rozmanitých tématech z filmové oblasti optikou autora. Fenomén se zabývá opět různorodými tématy ve světě filmu, často se například věnuje filmům vznikajícím v určité oblasti, státu nebo konkrétním filmovým žánrům. Fragment analyzuje nějaké filmové dílo, konkrétní scénu nebo určitý jev. Anketa se objevuje v Cinepuru zejména ve formě žebříčků nejlepších filmů za uplynulý rok podle redaktorů Cinepuru a jeho externích přispěvatelů. Vzhled Design Cinepuru podstatnou měrou dotváří jeho celkovou image a přispívá k pověsti Cinepuru coby „artového“ časopisu. Obálku Cinepur, tedy jeho dvě titulní strany, tvoří nejčastěji fotografie zobrazující scénu z některého z recenzovaných filmů, resp. z filmu vztahujícího se k tematické části časopisu. Fotografie pokrývá asi čtyři pětiny stránky. Zbývající pětinu tvoří dva bílé pruhy, sloužící jako textové pole pro logo (horní pruh) a informace o obsahu dané části Cinepuru (dolní pruh). Umělecky vyvedená obálka71 na silném křídovém papíře působivě kontrastuje s vnitřní úpravou Cinepuru. Černobílý tisk je doplněn recyklovaným papírem. Grafika není nijak zdobná a komplikovaná. Nadpisy se od prostého textu liší v podstatě pouze velikostí písma, podnadpisy jsou vyvedeny v kurzívě a jiným druhem fontu72. Úvodní a závěrečný odstavec textu začíná tučným písmem. Zajímavé je využití podtržítka. K vidění je vždy před nadpisem, podnadpisem, vždy na začátku odstavce (kromě úvodního a závěrečného), 71

V roce 2006 získal Cinepur cenu Časopis roku v kategorii Obálka roku.

72

V tematické části Cinepuru je to přesně naopak: nadpis je vyveden kurzívou, podnadpis jiným písmem bez použití kurzívy.

54

v popiskách k fotkám odděluje jméno režiséra od názvu filmu a roku výroby, v obsahu časopisu autora článku od názvu apod. Krátce řečeno podtržítko v Cinepuru nahrazuje odstavec, pomlčku, dvojtečku a někdy i jen mezery mezi slovy. V nadpisech, popiskách a u jmen autorů se neužívají velká písmena. S fotografiemi se v Cinepuru zachází poměrně střízlivě. Oproti textu pokrývají mnohem menší plochu. Nejčastějším jevem jsou malé obrázky z filmů řazeny za sebou v horní nebo dolní části strany. Fotografie nikdy nenarušuje tok textu. Delší články bývají navíc doplněny větší fotkou. Kritiky většinou doprovází pouze jedna fotografie. V Cinepuru není obvyklé, že by „roztažené“ fotky nahrazovaly nedostatek textového materiálu. Kolem publikovaných fotografií bývá často více volného místa, což je ve výsledku jedním z charakteristických rysů vzhledu Cinepuru. Dvouměsíčník Cinepur tak nabízí po všech stránkách dynamickou a jednoduchou formu, jež stylově doplňuje jeho pestrý obsah. Internetová prezentace Internetové stránky Cinepuru nabízí čtenářům poměrně rozsáhlý archiv článků. Ty se dají najít buď pod jednotlivými rubrikami, nebo je zde také možnost vyhledávat v sekci Knihovna. Na webu nechybí ani články z aktuálního čísla tištěného Cinepuru, i když zde nejsou k přečtení úplně všechny (výčet ovšem je úplný, takže si návštěvník stránek dozví, co dalšího může najít na stránkách aktuálního tištěného Cinepuru). Užitečná je sekce Pojmy. Zde návštěvník webu najde ve formě slovníku filmověvědné termíny, které postupně vycházejí v tištěném Cinepuru v rubrice Pojem. Další zajímavou položkou na stránkách Cinepuru jsou Odkazy, kde lze najít internetové adresy českých i zahraničních filmových databází, festivalů, relevantních institucí, časopisů a dalších stránek souvisejících s filmovou teorií a audiovizí. Kdo má v Cinepuru svého oblíbeného autora, může prostřednictvím webu navštívit také internetové blogy jednotlivých redaktorů. Internetové stránky Cinepuru jsou důstojným doplňkem tištěného titulu. Je zde možné najít několik položek, které tištěný Cinepur nenabízí. Přesto se nedá říci, že by šlo o obsah speciálně zpracovaný či rozšířený. (srov. Schellmann 2004: 41) 55

Redakce Redakci Cinepuru tvoří šéfredaktor Zdeněk Holý a tři redaktoři. Jeden z nich, Kamil Fila, donedávna přispíval také do měsíčníku Cinema. Kromě redakce funguje v Cinepuru i devítičlenná redakční rada. Časopis spolupracuje s mnoha externími redaktory. V současné době jich do každého čísla Cinepuru přispívá okolo dvaceti. Z nich někteří publikují rovněž ve čtvrtletníku Film a doba, což je poměrně neobvyklá kombinace. (Blažejovský 2009) Reklama V odborněji koncipovaném Cinepuru se lze setkat s tiskovou reklamou spíše v omezené míře. Inzerce téměř vždy nějakým způsobem souvisí s filmem. Průměrný počet celých stran věnovaných inzerci na jedno číslo Cinepuru je šest (včetně rubových stran obálky). Většinou jde o pozvánky či upoutávky na nějakou filmovou přehlídku či festival nebo reklamu na film mířící do kin. Častým jevem je také reklama na nějaké „spřátelené“ médium73. Setkat se lze i s inzercí společností působících ve filmovém průmyslu. Celostránkovou reklamu v Cinepuru doplňují asi třetinu strany pokrývající inzeráty. Vycházejí přibližně dva v každém čísle. Vzhledem k počtu stran tedy reklama v Cinepuru zabírá přibližně osm procent plochy na výtisk.

73

V Cinepuru 1 – 2/ 2009 je například reklama na kulturní revue Labyrint nebo na hudební dvouměsíčník His Voice.

56

Film a doba Podtitul: Čtvrtletník pro filmovou a televizní kulturu. Od roku: 1948 Vydavatel: 1948 – 1955: Československý státní film 1955 – 1990: Orbis 1991 – 1993: TV Spektrum 1993 – současnost: Sdružení přátel odborného filmového tisku Adresa redakce: P.O.B. 248, Praha 52, 15250 Šéfredaktor: Stanislav Ulver Periodicita: čtvrtletník Formát: 200 x 260 mm Počet stran: přibližně 65 Forma: křídový papír, černobílý tisk, na obálce barevně vyvedené logo Současná cena: 25 korun Distribuce: PNS a.s. Tisk: neuvedeno Internetová prezentace: není

Čtvrtletník Film a doba se na scéně filmové žurnalistiky objevuje již od konce čtyřicátých let. Dnešní tvůrci tohoto čtvrtletníku se snaží jít v mnoha ohledech ve stopách této tradice. Projevuje se to například pomalým tempem příprav internetových stránek časopisu či v opatrném přístupu k razantním grafickým změnám. Od Cinepuru odděluje časopis Film a doba především generační zlom – je jakousi tribunou starší generace filmových kritiků, 57

zatímco Cinepur naopak reprezentuje mladé filmové vědce, kteří filmová studia absolvovali po roce 1989. (Blažejovský 2009) Film a doba je odborným filmovým časopisem a tomu odpovídá i okruh jeho čtenářů. „(Čtenářská) obec je poměrně široká. Od studentů, návštěvníků festivalů, artkin a filmových klubů, přes nejrůznější profesní pracovníky, filmové pedagogy a vědce až k těm, kteří se na film, třeba jen občas, rádi dívají.“74 (Ulver 2009) Stejně jako v Cinepuru jsou texty uvnitř Filmu a doby doplněny poznámkovým aparátem. Struktura Filmu a doby Čtvrtletník Film a doba je zcela nekomplikovaně členěn do tří stálých rubrik – Festivaly, Filmy a Knihy. Samotné rubriky předchází úvodní část časopisu, kterou vyplňují buď tematicky spjaté, nebo zcela samostatné články esejistického charakteru nebo rozhovory s osobnostmi ze světa filmu nebo filmové vědy. V rubrice Festivaly se autoři věnují reflexi českých i světových filmových festivalů. Ve většině případů jde o původní články. Prostor ve festivalových referátech dostávají především filmy, které získaly na dané přehlídce ocenění, někdy se redaktor krátce věnuje také vývoji festivalu nebo jeho organizační složce. Reflexe festivalů je jedním ze základních pilířů Filmu a doby. V každém čísle najde čtenář hned několik článků o filmových přehlídkách po celém světě. Recenze filmových snímků najde čtenář v rubrice Filmy. Kritiky bývají různé délky, někdy přesahují i dvě strany, jindy zabírají pouhou stránku i s fotografií. Kromě samotného rozboru filmu jsou zpravidla recenze v titulu Film a doba doplněny vývojem režiséra snímku nebo informacemi o filmovém žánru, který film představuje. Rubrika Knihy je zaměřena na vycházející knížky zabývající se nějakým způsobem filmem, někdy i jiným uměním75. Články většinou popisují, o čem kniha je nebo za jakých

74

Rozhovor se šéfredaktorem čtvrtletníku Film a doba v internetovém filmovém měsíčníku 25fps dostupný zde: http://25fps.cz/clanek/nazev:nepodlehat-trendum 75

Například v čísle 4/2008 se nachází text pojednávající o knize Česká loutka.

58

okolností a proč vznikala. Tyto informace jsou zejména v závěrečných pasážích doplněny i hodnotícím hlediskem autora. Na poslední stránce časopisu se nachází v angličtině vyvedené shrnutí obsahu jednotlivých článků pod názvem Summary. Vzhled Design a grafické zpracování jsou charakteristickými rysy čtvrtletníku Film a doba. Titulní stranu vyplňuje asi ze tří čtvrtin fotografie z některého snímku, o němž se píše uvnitř titulu. Na samém horním okraji strany je umístěno jednoduché logo Film a doba v tmavě červené barvě. Pod fotografií mají své místo hesla, informující o obsahu výtisku. V pravém spodním rohu stránky je v barvě loga uvedeno číslo a cena časopisu. Kromě dvou červených prvků na titulní straně je celý časopis černobílý. Grafickou úpravu Filmu a doby má od poloviny devadesátých let na starosti její šéfredaktor Stanislav Ulver. Zvláštností titulu je především sazba – texty v časopise jsou podobně jako v novinách „lámány“ do sloupců, zpravidla do čtyř. Na jedné stránce sousedící sloupce z různých článků jsou od sebe odděleny pouze tenkou linkou. Jen opravdu dlouhé texty nebývají v časopise otištěny ve formě sloupců. Výrazný grafický prvek ve čtvrtletníku Film a doba představují fotografie. V textech bývá hojně využíváno záběrů z filmů, o nichž články pojednávají, a to od malých, za sebou řazených snímků lemujících okraje stránky, až po více než půlstránkové fotografie. Fotografický snímek také uvozuje články mimo stálé rubriky v první části časopisu. Pomocí grafických linek je na tuto fotku „naroubován“ nadpis, případně podnadpis a jméno autora. U filmových kritik a rozhovorů bývá podpis autora uveden na konci textu mezi dvěma linkami. Ne zcela obvyklým jevem je číslování stran. Jednotlivé výtisky čtvrtletníku na sebe během kalendářního roku přímo navazují číslováním stránek76. V posledním čísle pak vychází souhrnný rejstřík. Titul je tak dokonale připraven pro archivaci jednotlivých ročníků.

76

První stránka ve Filmu a době 4/2008 tak nese číslo 197.

59

Internetová prezentace Čtvrtletník Film a doba nemá vlastní webové stránky. Pro nezasvěcenou osobu je proto velmi obtížné získat jakékoliv kontakty nebo informace. Na otázku, zda se uvažuje o zprovoznění internetových stránek Filmu a doby, odpověděl šéfredaktor titulu Stanislav Ulver toto: „(…) Uvažujeme, ale jde samozřejmě (…) o finance. A to nejen co se týče vzniku a provozování těch stránek. Smysl by měly zejména tenkrát, pokud by se nám alespoň některé z publikovaných textů podařilo kvalitně přeložit do angličtiny, ale na to zatím nemáme. Vstoupit do světového proudu myšlení o filmu totiž můžete pouze tímto způsobem. Co není na internetu, ´neexistuje´. O textech v českém jazyce to bohužel platí také. O něco jednoduchého se ale hodláme pokusit.“77 Redakce Redakci Filmu a doby představují dva lidé – šéfredaktor Stanislav Ulver a redaktorka Eva Zaoralová, která působí rovněž jako umělecká ředitelka filmového festivalu v Karlových Varech. Další personální složku časopisu představuje redakční rada, ve které zasedají lidé činní i v jiných filmových médiích78 nebo přímo ve filmovém průmyslu79. Někteří členové redakční rady působí rovněž jako redaktoři. Kromě toho přispívá do Filmu a doby řada externistů, působících i v jiných médiích80. Reklama Průměrný počet inzertních stran v časopise Film a doba je pět, což činí asi sedm a půl procenta. Častým jevem jsou reklamy na filmy promítané aktuálně v kinech, na filmové kanály nebo na spřízněná periodika. Z množství inzerce v časopise a současně z jeho nízké ceny lze vyvodit, že čtvrtletník Film a doba má dostatečnou finanční podporu ministerstva kultury, na rozdíl od Cinepuru s kratší tradicí. Konkurenční dvouměsíčník je nucen nasazovat téměř trojnásobně vyšší cenu než Film a doba. 77

Rozhovor pro internetový měsíčník 25fps. Dostupný zde: http://25fps.cz/clanek/nazev:nepodlehat-trendum.

78

Např. Alena Prokopová, která byla do roku 2009 dlouholetou redaktorkou měsíčníku Cinema.

79

Např. režisér Saša Gedeon nebo scenárista Petr Jarchovský.

80

Jan Jaroš, Kamila Boháčková, Jaromír Blažejovský.

60

5.3. Iluminace Podtitul: Časopis pro teorii, historii a estetiku filmu. Od roku: 1989 Vydavatel: Národní filmový archiv Adresa redakce: Malešická 12, Praha 3, 130 00 Šéfredaktor: Petr Sczepanik Periodicita: čtvrtletník Formát: 160 x 240 mm Počet stran: většinou přes 200 (cca 220) Forma: bílý papír, černobílý tisk, zpevněná obálka Současná cena: 85 Kč Distribuce: A.L.L. Production s.r.o. Tisk: Marten s.r.o. Internetová prezentace: http://www.iluminace.cz/

Iluminace začala vycházet v roce 1989 jako pololetník pro vědeckou reflexi kinematografie. V roce 1993 přešla na čtvrtletní periodicitu. Iluminace je jediný akademický filmový časopis v Česku. V každém čísle přináší původní historické či teoretické studie, rozhovory se zajímavými osobnostmi, reflektuje odbornou literaturu či reaguje na aktuální trendy v oboru. Publikované texty procházejí před svým uveřejněním recenzním řízením81.

81

Tzv. peer view. Dva anonymní recenzenti z redakční rady časopisu samostatně posuzují předloženou studii a mohou ji doporučit k zamítnutí, přepracování nebo schválení. Autor před recenzenty zůstává rovněž v anonymitě.

61

Struktura Iluminace Každé číslo Iluminace je věnováno nějakému tématu. K tomuto tématu se vztahují články v úvodu časopisu. Většinou jde o vědecké studie. Rubriku Články k tématu zahajuje Editorial, jehož autorem bývá hostující editor čísla. Editorial slouží jako úvod k danému tématu, někdy také upozorňuje na jednotlivé články. Tematické články někdy předchází ještě rubrika nazvaná prostě Články, kde mají své místo samostatné studie a texty na různá filmověteoretická či filmově-historická témata. Další rubriku v Iluminaci představuje Rozhovor. Ten může být jak doplňkem k tématu čísla, tak tematicky nezávislým celkem. Rozhovory se v souladu se zaměřením časopisu věnují filmově-teoretickým či estetickým tématům. Speciální rubrikou jsou Edice a materiály. Jde o reprodukci originálních textových nebo obrazových materiálů ze světa filmu s historickou hodnotou. Každý takový materiál je nejprve představen v úvodu nebo doprovázen komentářem. Představovaná díla se většinou vztahují k tématu čísla. Ad fontes je název rubriky, ve které autoři nejčastěji představují některou historickou filmovou společnost nebo půjčovnu filmů. Následuje sekce Příběh fotografie, kde je komentována či interpretována zajímavá historická fotografie82. Snímky zachycují soudobé známé osobnosti nejen ze světa filmu. Poměrně široký záběr má rubrika Obzor. Zde čtenář najde například přiblížení nějaké osobnosti, jejího díla nebo i jevu ve filmové vědě. Objevují se zde i jiné texty bez prokazatelných společných znaků. Disertační práce studentů filmových studií či různé připravované studie či výzkumy mají v Iluminaci svůj prostor v rubrice Projekty.

82

V čísle 4/2008 jsou například představeny dva snímky z let 1944 a 1958 zachycující prezidenta americké obchodní komory Erica Johnstona ve společnosti vrcholných představitelů tehdejšího Sovětského svazu J. V. Stalina, resp. N. Chruščova. Fotografie jsou doplněny textem s názvem Politické flirty Erica Johnstona.

62

Iluminaci uzavírá rubrika Přílohy s podnázvem Přírůstky v NFA83. Zde jsou čtenáři informováni o nových titulech dostupných v tomto archivu.

Vzhled Design Iluminace odpovídá jejímu vědeckému zaměření. Její formát v kombinaci s vysokým počtem stran řadí Iluminaci, co se týče vzhledu, mezi odborné publikace či učebnice. Titulní strana čtvrtletníku má po celý rok jednu barvu, přičemž barva se každý rok mění. Ve středu je soustředěno logo s podnázvem, číslem titulu a ročníkem, doplněné vždy malým obrázkem, většinou fotografií z filmu. Často jde o malý detail, vyvolávající zájem čtenáře. Uvnitř titulu je využívána prostá grafika, typická pro odborné publikace. Poznámky pod čarou jsou zde samozřejmostí. Fotografií je využíváno pouze jako doplňků k textům. Internetová prezentace Internetové stránky Iluminace nabízejí především základní informace o časopise a kontaktní údaje. Rubrika Aktuality, která obsahuje přehled jednotlivých čísel v roce a jejich témata, momentálně není aktualizována. Za zvláštní zmínku stojí snad sekce Odkazy, kde je pro zainteresovaného čtenáře k dispozici velké množství relevantních internetových linků. Redakce Redakce Iluminace je tříčlenná – tvoří ji šéfredaktor a dva redaktoři. Kromě samotné redakce v Iluminaci funguje ještě orgán zvaný okruh Iluminace, který představuje širší odborné zázemí titulu a personální základnu pro recenzní řízení. Kromě toho Iluminace spolupracuje s hostujícími editory a řadou externích přispěvatelů84. Reklama

83

Národní filmový archiv.

84

Do Iluminace může přispět v podstatě každý, kdo má zájem, a jeho text obstojí v recenzním řízení. V časopise dokonce vychází výzva k spolupráci.

63

Reklama je vzhledem k odbornému charakteru přítomna v Iluminaci pouze výjimečně na posledních stranách. Obvyklejším jevem jsou spíše informace o výzkumných projektech či konferencích z příbuzných akademických oborů.

64

5.4. Filmový přehled Podtitul: Měsíčník pro video a film. Nejstarší vycházející český filmový časopis. Od roku: 1949 (193985) Vydavatel: 1949 – 1954: Československý státní film 1954 – 1954: Orbis (pro Čs. státní film) 1955 – 1960: Československý státní film 1960 – 1962: Ústřední půjčovna filmů 1963 – 1979: Český filmový ústav 1980 – 1990: Ústřední půjčovna filmů 1991 – 1992: Lucernafilm 1993 – souč.: Národní filmový archiv Adresa redakce: Malešická 12, Praha 3, 130 00 Šéfredaktor: Tomáš Bartošek Periodicita: měsíčník Formát: 210 x 148 mm Počet stran: 48 Forma: bílý papír, černobílý tisk Současná cena: 30 Kč Distribuce: PNS 85

Na obálce časopisu je v letošním roce uvedeno, že slaví sedmdesátileté výročí svého vzniku. Filmový přehled sice vznikl již v roce 1939, ale pod jiným názvem, a jeho vydávání bylo přerušeno válkou. Proto uvádím rok 1949, od kterého časopis pravidelně vychází.

65

Internetová prezentace: http://www.nfa.cz/filmovy-prehled1.html

Filmový přehled je v oblasti filmových periodik zajímavým fenoménem. Jeho zaměření i forma z něj činí užitečný doplněk pro každého, kdo se chce dozvědět prostá fakta o veškerých filmech v české distribuci, o cenách udělených na světových festivalech, žebříčcích návštěvnosti kin apod. Šéfredaktor titulu popisuje Filmový přehled takto: „Unikátností časopisu jsou jeho standardní strukturovanost do podoby jakéhosi kartotéčního lístku a skutečnost, že přináší nejkomplexnější fakta o všech titulech v české distribuci a o dění v kinematografii. Má tedy hodnotu jak aktuální (informace o novinkách v kinech), tak i archivní (svým charakterem umožňuje i po letech vyhledat potřebné údaje a je tak originální databází).“86 Čtenáři Filmového přehledu byli původně především pracovníci filmové distribuce a kin, časem si však titul pro jeho praktičnost oblíbili i novináři a návštěvníci filmových klubů. (Bartošek 2009) Struktura Filmového přehledu Převážná většina textů publikovaných ve Filmovém přehledu je rozřazena do pravidelných rubrik. Stěžejní rubrikou titulu je sekce Dlouhé filmy, která nabízí vyčerpávající informace o snímcích promítaných v českých kinech. V grafickém rámečku u každého filmu jsou uvedeny údaje o stopáži, barvě, zemi původu, žánru a doporučené přístupnosti. Následují informace o původním názvu, výrobci, roku výroby, premiéře, distribučním monopolu, dabingu a titulcích. V položce Autoři jsou uvedeni veškeré osoby, jež se na vzniku filmu podílely, stejně jako v odstavci věnovaném hercům všichni umělci, kteří účinkovali ve filmu. Po faktografických údajích následuje obecné představení filmu, případně pojednání o jeho vzniku, předchozích dílech režiséra apod. Právě v tomto odstavci se někdy vyskytují i hodnotící tendence redaktorů. Hlavní popisovanou složkou každého filmu jeho děj. Ten je popisován velmi podrobně. Texty o jednotlivých filmech uzavírají medailonky některých tvůrců nebo herců nebo odkazy na medailonky, které vyšly v předchozích číslech Filmového přehledu.

86

Emailová komunikace s šéfredaktorem Filmového přehledu Tomášem Bartoškem z 5. – 31. 3. 2009.

66

Informace o filmovém trhu nabízí čtenáři podrobné numerické údaje o návštěvnosti kin, tržbách atd., doplněných rozličnými žebříčky z různých států. Na rubriku navazuje podobně laděný celek DVD video Top 30, který informuje o úspěšnosti titulů ve videopůjčovnách. O chystaných premiérách v následujících třech měsících se mohou čtenáři dočíst v rubrice Předpokládané premiéry. Rubrika Festivaly a ceny předkládá čtenářům výsledky soutěžních sekcí světových filmových festivalů. Druhou nejrozsáhlejší součástí měsíčníku je rubrika Filmová loučení. Zde je prostor věnován kratším i rozsáhlejším biografiím zesnulých lidí, jejichž život byl nějakým způsobem spjat s filmem. Časopis uzavírá rubrika Opravy a doplňky, kde bývají uvedeny na pravou míru některé drobné omyly z minulých čísel, ke kterým při chvatném shromažďování faktografických dat o filmech někdy dojde. Stálé rubriky bývají proloženy rozsahem většinou zanedbatelnými texty o aktuálních filmových přehlídkách, festivalech nebo cenách. Jde spíše o jakési reklamy na kulturní akce, které ovšem bývají uvedeny v obsahu časopisu jako články. Vzhled Filmový přehled se od ostatních filmových časopisů liší mimo jiné svým vzhledem. Jde spíše o výtvarně a graficky jednoduše zpracovanou brožuru než o klasický časopis. Už samotné rozměry měsíčníku jsou nezvyklé – velikostí odpovídá formátu A 5, přičemž listy jsou orientovány na šířku. Papír je obyčejný, texty jsou tištěny výhradně černou barvou. Grafika využívá pouze tučného písma, kurzívy, linek či rámečků a odstínů šedé barvy. Fotografie a obrázky se ve Filmovém přehledu nenacházejí. Titulní straně dominuje název měsíčníku v horní části, pod ním se nacházejí podtituly a vedle nich obsah čísla. Tento rok podtituly překrývá rámeček propagující sedmdesátileté výročí časopisu. Prostý vzhled Filmového přehledu nabízí snadné využití popisek jednotlivých filmů jako jakýchsi kartotéčních lístků ve filmových archivech či kinech. Tomuto využití odpovídal starší název Filmového přehledu, který zněl Filmová kartotéka. 67

Internetová prezentace Filmový přehled nemá samostatné internetové stránky. Je pouze jednou z položek na webu Národního filmového archivu, který je jeho vydavatelem. Zde se návštěvník stránek dozví obecné informace o měsíčníku, obsah aktuálního čísla a také kontakty na redakci. Filmový přehled si může předplatitel stáhnout i v elektronické formě. Redakce Oficiální redakci tvoří vedoucí redaktor a jedna redaktorka. Do časopisu také přispívá přibližně jedenáct externistů, mezi nimiž lze najít i známá jména87. Reklama S typickou reklamou se lze ve Filmovém přehledu setkat jen výjimečně, kdy je inzerci zasvěcena například poslední strana časopisu. Reklama je tak běžně přítomna spíše latentně, ve formě „článků“, respektive upoutávek na kulturní akce apod.

87

Kritik Jan Rejžek, filmové publicistky Iva Hejlíčková a Alena Prokopová, které donedávna působily v měsíčníku Cinema.

68

6. Reflexe filmových periodik očima filmového vědce Neustálé změny na trhu s filmovými periodiky vyvolávají otázky o kapacitě a „naplněnosti“ tohoto segmentu mediální krajiny. Pozornost si zaslouží rovněž rozdíly mezi populárními a komerčními filmovými časopisy a jejich čtenáři v českém prostředí. Odpovědi na tyto otázky jsem hledala u filmového vědce a publicisty Jaromíra Blažejovského, který publikuje v několika filmových časopisech a vede kritický seminář k problematice filmové kritiky na Filozofické fakultě MU (úplný medailonek viz na konci rozhovoru). Kvalitativní tematický rozhovor se uskutečnil dne 27. 4. 2009. Jeho plná verze je k dispozici jako příloha.

Je počet v současnosti vycházejících filmových periodik dostatečný nebo je tu nějaká mezera na trhu? Myslím si, že je tu mezera na trhu z hlediska periodicity. Neexistuje totiž žádný filmový čtrnáctideník ani týdeník. Bohužel, všechny pokusy o zavedení takového časopisu po roce 1989 ztroskotaly. Zanikly čtrnáctideníky Kino a Kinorevue. Byl tu také pokus FITES (Český filmový a televizní svaz – pozn. autorky) o obnovení vydávání televizních novin. Na počátku devadesátých let vyšlo asi pět čísel a pak zanikly. Před několika lety se pak pokusila Asociace českých filmových klubů vydávat Filmové listy jako periodikum novinového typu. Na trhu tedy chybí periodikum jako čtrnáctideník, které by bylo napůl o aktuálních událostech, jako jsou různé návštěvy, festivaly a podobně, a zároveň by tam byly i recenze nebo reportáže. V současnosti vlastně existují jenom tlusté, na luxusním papíře vytištěné magazíny, anebo odbornější časopisy, které jsou těžkopádné z hlediska periodicity a nemůžou zareagovat na to, co se stalo třeba před týdnem. S tím souvisí i to, že tu neexistuje publicistika, která by takovému časopisu odpovídala. Celé filmové odvětví se v žurnalistice projevuje recenzemi, reportážemi nebo vědeckými studiemi, ale není tu žánr sloupku, fejetonu nebo glosy o stavu filmového průmyslu. O něco takového se pokoušejí pouze některé deníky. Jak byste popsal cílové čtenáře odborných a komerčních filmových časopisů? Pokud se budeme snažit nějakým způsobem rozdělit publikum, tak se nám vydělí velmi aktivní skupina klubových diváků. To jsou lidé, kteří navštěvují filmové kluby nebo artová kina, kteří v noci sledují filmový klub České televize, kteří si pořizují vlastní videotéku 69

takových režisérů jako Fellini, Bergman a tak dále. Diváci tohoto typu jsou tradičními čtenáři odborně zaměřených časopisů, jako je třeba Film a doba. Je otázkou, zda dnešní odborné časopisy dokážou klubovým diváků poskytnout dostatečnou satisfakci. Filmová věda se totiž v poslední době odvrátila od umění jako takového. Studuje úplně jiné otázky, než je individualita autora. Najednou tedy z odborných časopisů mizí to, co kluboví diváci mají rádi. Proto existuje určitý problém odbytu těchto časopisů. Například Cinepur, který je graficky i obsahově na slušné úrovni, má velkou remitendu, těžko se prodává, protože je jakoby trošku nafoukaný vůči klubovým divákům, kteří mají rádi svoje režiséry. Najednou člověk potřebuje odbornou terminologii, aby článkům porozuměl. Texty se opírají o to, co letí v akademickém diskurzu. Část těchto materiálů je na jedné straně až odpudivě sofistikovaná a zároveň se věnuje populární kultuře a jejímu studiu. Klasický klubový divák přitom opovrhuje populární kulturou. Cinefilní, neboli elitní publikum, soustředěné kolem filmových klubů, je dnes vlastně zklamané z toho, kam jde filmová věda a její odborné časopisy. Film a doba je časopis, který lépe odpovídá klientele filmových klubů, ale začíná se zase vzdalovat generačně mladším čtenářům, protože tam se píše takovým zastaralejším, esejistickým způsobem, řekněme málo vychytralým, málo odborným. Takže čtenáři, kteří vystudovali na dnešních univerzitách filmovou vědu, vnímají Film a dobu jako jakousi „dojmologii“ bez vědomostního backgroundu. Co se týká populárních časopisů jako Cinema, tak ty jsou určeny také fanouškovské komunitě. Stojí poměrně dost peněz, jsou to vlastně luxusní časopisy, takže to musí člověka také nějak zajímat, aby si je koupil. Pravděpodobně se ale jedná o širší zázemí diváků, kteří si třeba užívají film jako daný žánr. Například klubový divák není na rozdíl od čtenáře populárního filmového časopisu konzumentem hollywoodských romantických komedií. V čem se liší filmová kritika v odborných a populárních filmových časopisech? Populární psaní je daleko víc kontaktové. Používá takové stylistické figury, pomocí kterých se jakoby vžívá do diváka. Jsou to věty typu „Pokud se vám líbil poslední film Stevena Spielberga, tak se vám asi bude líbit i toto.“ Hollywoodská reklama spojuje v mysli publika filmy do řad. A populární filmová kritika tyhle vazby podporuje. 70

U odborné kritiky lze odhalit několik strategií. Jednou z nich je ta, že se kritik snaží vybrat si svého čtenáře. Může to udělat například tím, jak uvede problém do kontextu, například když začne kritiku určitým citátem. Druhou možností je, že kritik si počíná jako velký „romantický démon“. Napíše recenzi, která je extrémně subjektivní. Kritik váže materiál, který viděl, extrémně na svůj zážitek, na svou osobu, píše „se mnou to udělalo tohle“ atd. Takto se vlastně tenhle vysoce esejistický kritik sbližuje s fandovským kritikem, který píše své hlášky na internet. Existuje v českém prostředí rivalita mezi erudovanou a populární filmovou kritikou? Rivalita v českém prostředí určitě existuje, ale nejsem si jistý, jestli zrovna mezi populární a akademickou kritikou. Podle mého názoru je daleko intenzivnější rivalita generační, protože zkušenostní rozdíl mezi generacemi je obrovský. Ty dvě generace úplně jinak myslí, a to nejenom proto, že ta mladší je více spřátelena s elektronickými médii nebo moderními způsoby komunikace, ale taky pro naprostou odlišnost politických systémů, ve kterých získávaly zkušenost. Další rozdíl tkví v sociální angažovanosti. Starší kritici vyrostli v době, kdy cokoliv mělo politický smysl. Něco pochválit nebo odsoudit se vždycky vztahovalo k dichotomii komunismus – antikomunismus. Dneska je naopak velmi těžké najít oporu pro politický názor, najít argumentační zázemí, aby si člověk něco myslel. Mnoho lidí je zhnuseno politickou scénou zleva doprava. Takže zatímco dřívější kritiky se vždycky automaticky někam zařadily, dnešní mladé psaní ne že by bylo zcela zbaveno politických názorů, ale jsou v poměrně chaotickém stavu a odpovídají chaotické struktuře veřejného politického diskurzu. Pokud jde o odborné a populární psaní, nemyslím si, že existuje nějaká vzájemná rivalita. Vlastně neexistují ani žádné doložené vzájemné polemiky. Je to spíše otázka skupinová. Určití filmaři mají řekněme svoje bojovníky, kteří oblékají brnění, když je jejich film ohrožen. To se ale neděje podle osy populární versus odborný, ale jsou to určité enklávy uvnitř filmového světa. Jaromír Blažejovský (*1957) vystudoval na filozofické fakultě češtinu a občanskou nauku. V roce 2006 dokončuje doktorské studium teorie a dějin divadla, filmu a audiovizuální kultury a získává titul Ph.D. V současnosti působí jako odborný asistent v Ústavu filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě MU v Brně. K jeho výzkumné činnosti patří 71

například český film za normalizace nebo spiritualita ve filmu. Předmětem jeho odborného zájmu je rovněž filmová kritika v denících i ve filmových časopisech. Publikuje mimo jiné v čtvrtletnících Iluminace, Film a doba nebo v dvouměsíčníku Cinepur.

72

7. Závěr Trh s filmovými periodiky je poměrně složité popsat, protože dlouhodobě podléhá velmi častým změnám. Tato práce se zaměřuje na momentální stav na tomto trhu a popisuje aktuálně vycházející tištěné filmové časopisy. Usiluje tak o zmapování segmentu české mediální krajiny, který dosud nebyl jinde zpracován. O uskutečnění tohoto záměru jsem usilovala prostřednictvím deskripce jednotlivých titulů v ústřední kapitole této práce. Segment českých filmových periodik zahrnuje sedm celoplošně vycházejících titulů. Pět z těchto titulů lze zařadit do dvou základních kategorií – mezi odborné, respektive komerční filmové časopisy. Toto dělení odpovídá obecně vymezeným skupinám časopisů masových a „menšinových“. Pozornost byla proto rovněž soustředěna na charakter rozdílů mezi těmito dvěma kategoriemi. Práce tedy předkládá jak popis konkrétního segmentu české mediální krajiny, tak určitou klasifikaci hlavních dvou skupin filmových časopisů, a jako taková může sloužit jako výchozí báze pro další analýzu dané problematiky. Deskriptivní část práce doplňuje v závěru kvalitativní rozhovor s filmovým vědcem Jaromírem Blažejovským, který se problematice filmové kritiky odborně věnuje, a mohl tak k tématu poskytnout vědeckou reflexi. Změny, odehrávající se na trhu s filmovými periodiky na konci roku 2008 i v první polovině roku 2009 odhalují přetrvávající nestabilitu tohoto mediálního segmentu. Tu dokládá i část jedné z kapitol, věnovaná výčtu filmových periodik vycházejících po roce 1990. Do roku 2009 vzniklo přibližně třicet filmových časopisů, z nichž pouze pět se dodnes dokázalo udržet. Tento fakt vypovídá buď o malé početnosti, a tím i plném pokrytí cílového publika stávajícími tituly, nebo o rozdělení čtenářské obce na skalní publika jednotlivých titulů. Obě dvě možnosti představují značnou komplikaci pro nově vznikající filmové časopisy. Momentální vývoj však možná přispěje k výraznějším proměnám tohoto segmentu. Konceptuální proměna Cinemy, dovršená s příchodem roku 2009, pravděpodobně připraví podle dosavadních ohlasů tento zavedený měsíčník o podstatnou část čtenářské základny. To nahrávalo konkurenční Premiere, ovšem jen do té doby, dokud nebyla zveřejněna v dubnu tohoto roku zpráva o tom, že vydavatelství se chystá titul od léta zastavit. 73

Trh s filmovými periodiky tak jistě čeká v následujících měsících zajímavý vývoj. Konstelace pro vznik mainstreemového časopisu typu Cinemy či Premiere je momentálně nejpříznivější za posledních deset patnáct let. Situace nahrává také odbornějším titulům, které mají šanci přilákat na vysoký standard zvyklého čtenáře Cinemy a zlepšit tak svoji nelehkou finanční situaci. Místo pro profesionálně ztvárněný časopis je nepochybně také vedle DVD-titulu Filmag, jehož vydavatel profituje především z prodeje DVD nosičů, což se odráží na kvalitě časopisu.

74

8. Přílohy Seznam příloh: Příloha č. 1: Titulní strana měsíčníku Cinema Příloha č. 2: Titulní strana měsíčníku Premiere Příloha č. 3: Titulní strana měsíčníku Filmag Příloha č. 4: Titulní strana občasníku Filmag Téma Příloha č. 5: Titulní strana dvouměsíčníku Cinepur (A) Příloha č. 6: Titulní strana dvouměsíčníku Cinepur (B) Příloha č. 7: Titulní strana čtvrtletníku Film a doba Příloha č. 8: Titulní strana čtvrtletníku Iluminace Příloha č. 9: Plná verze tematického rozhovoru s Jaromírem Blažejovským

75

Příloha č. 1: Měsíčník Cinema

76

Příloha č. 2: Měsíčník Premiere

77

Příloha č. 3: Měsíčník Filmag

78

Příloha č. 4: Filmag Téma

79

Příloha č. 5: Dvouměsíčník Cinepur – první strana obálky (A)

80

Příloha č. 6: Dvouměsíčník Cinepur – druhá strana obálky (B)

81

Příloha č. 7: Čtvrtletník Film a doba

82

Příloha č. 8: Čtvrtletník Iluminace

83

Příloha č. 9: Plná verze rozhovoru s PhDr. Jaromírem Blažejovským Je počet v současnosti vycházejících filmových periodik dostatečný nebo je tu nějaká mezera na trhu? Myslím si, že je tu mezera na trhu z hlediska periodicity. Neexistuje totiž žádný filmový čtrnáctideník ani týdeník. Bohužel, všechny pokusy o zavedení takového časopisu po roce 1989 ztroskotaly. Zanikly čtrnáctideníky Kino a Kinorevue. Byl tu také pokus FITES (Český filmový a televizní svaz – pozn. autorky) o obnovení vydávání televizních novin. Na počátku devadesátých let vyšlo asi pět čísel a pak zanikly. Před několika lety se pak pokusila Asociace českých filmových klubů vydávat Filmové listy jako periodikum novinového typu. Na trhu tedy chybí periodikum jako čtrnáctideník, které by bylo napůl o aktuálních událostech, jako jsou různé návštěvy, festivaly a podobně, a zároveň by tam byly i recenze nebo reportáže. V současnosti vlastně existují jenom tlusté, na luxusním papíře vytištěné magazíny, anebo odbornější časopisy, které jsou těžkopádné z hlediska periodicity a nemůžou zareagovat na to, co se stalo třeba před týdnem. S tím souvisí i to, že tu neexistuje publicistika, která by takovému časopisu odpovídala. Celé filmové odvětví se v žurnalistice projevuje recenzemi, reportážemi nebo vědeckými studiemi, ale není tu žánr sloupku, fejetonu nebo glosy o stavu filmového průmyslu. O něco takového se pokoušejí pouze některé deníky. Jak podle vás působí recenze na čtenáře-diváka v odborných a komerčních filmových časopisech? Nemyslím si, že je moc velký rozdíl mezi tím, jak působí odborné a populární recenze. Dokonce autoři jsou někdy titíž. Například Kamil Fila je kritik, který několik let pracoval v Cinemě a zároveň v Cinepuru. Zpravidla je to tak, že recenze čtou čtenáři, kteří mají hlubší zájem o film. Ti si zároveň pamatují jména kritiků, takže většinou kritik má za sebou zástup svých čtenářů, z nichž někteří s ním souhlasí a někteří naopak spíš nesouhlasí. Tito čtenáři čtou pak recenze jako autorské výtvory toho kterého kritika. Jsou schopni sledovat svého kritika napříč všemi časopisy, najít si svého kritika na všech místech, kam píše. Jaký by měl být tedy účinek ideální recenze?

84

Když přednáším o filmové kritice, tak říkám, že filmová recenze má obsahovat tři složky: informaci, interpretaci a hodnocení. I ten, kdo film neviděl, by měl z recenze pochopit, o co se jedná, měl by mít základní informace o žánru, autorovi, kontextu a tématu. Špatné samozřejmě je, když recenze prozrazuje dějové peripetie. Na druhou stranu recenze, která vychází s časovým odstupem v odborném časopise, už s těmito informacemi pracovat může, protože jejím adresátem je většinou čtenář, který už film viděl. Složka interpretační by měla nastínit, jak kritik film pochopil, jak ho čte. Kritik by měl film odhalit, demaskovat jeho taktiku, kterou některé filmy používají, aby divákovi vsugerovaly určitý pohled na svět. Dále by mělo být jasné, co si kritik o filmu myslí jako o uměleckém díle, jak ho zařazuje na škále zdařilý – nezdařilý – vysoce hodnotný – brakový. Rozhodně ale kritik není povinen vyjadřovat se ke všem složkám filmu, jako je kamera, střih či hudba. Je čistě v jeho moci, co považuje za užitečné zmínit. Jak se filmový vědec dívá na komerční filmové časopisy? Je ideálem filmového kritika, aby všichni diváci četli odborné tituly? Filmový vědec se na populární časopisy dívá jako na materiál ke studiu. Populární filmové časopisy jsou součástí skutečnosti a celé filmové industrie, takže stejně jako je důležité sledovat žebříčky distributorů, kinofikaci, stav kin, digitalizaci a podobně, tak stejně neutrálně může filmový vědec přistupovat k populárním časopisům, s tím že z nich může derivovat závěry o panujících trendech. Fakt je, že když u nás vycházela Cinema, tak měla velmi kvalifikovanou redakci (což se teď změnilo, teď se vede diskuse o tom, jak se Cinema pokazila). Ta měla vyloženě vzdělávací ambice. Čtenáři měli být vedeni k hlubšímu poznání a cílem Cinemy bylo oslovovat i běžné publikum, které mělo být lépe a lépe informováno. Jinak musím přiznat, že populární časopisy moc nečtu, na druhou stranu jim ale docela důvěřuji, nebo jsem jim alespoň důvěřoval, protože byly v rukou profesionálů. Kdo je cílovým čtenářem odborných a komerčních filmových časopisů? Pokud se budeme snažit nějakým způsobem rozdělit publikum, tak se nám vydělí velmi aktivní skupina klubových diváků. To jsou lidé, kteří navštěvují filmové kluby nebo artová 85

kina, kteří v noci sledují filmový klub České televize, kteří si pořizují vlastní videotéku takových režisérů jako Fellini, Bergman a tak dále. Diváci tohoto typu jsou tradičními čtenáři odborně zaměřených časopisů, jako je třeba Film a doba. Je otázkou, zda dnešní odborné časopisy dokážou klubovým diváků poskytnout dostatečnou satisfakci. Filmová věda se totiž v poslední době odvrátila od umění jako takového. Studuje úplně jiné otázky, než je individualita autora. Najednou tedy z odborných časopisů mizí to, co kluboví diváci mají rádi. Proto existuje určitý problém odbytu těchto časopisů. Například Cinepur, který je graficky i obsahově na slušné úrovni, má velkou remitendu, těžko se prodává, protože je jakoby trošku nafoukaný vůči klubovým divákům, kteří mají rádi svoje režiséry. Najednou člověk potřebuje odbornou terminologii, aby článkům porozuměl. Texty se opírají o to, co letí v akademickém diskurzu. Část těchto materiálů je na jedné straně až odpudivě sofistikovaná a zároveň se věnuje populární kultuře a jejímu studiu. Klasický klubový divák přitom opovrhuje populární kulturou. Cinefilní, neboli elitní publikum, soustředěné kolem filmových klubů, je dnes vlastně zklamané z toho, kam jde filmová věda a její odborné časopisy. Film a doba je časopis, který lépe odpovídá klientele filmových klubů, ale začíná se zase vzdalovat generačně mladším čtenářům, protože tam se píše takovým zastaralejším, esejistickým způsobem, řekněme málo vychytralým, málo odborným. Takže čtenáři, kteří vystudovali na dnešních univerzitách filmovou vědu, vnímají Film a dobu jako jakousi „dojmologii“ bez vědomostního backgroundu. Co se týká populárních časopisů jako Cinema, tak ty jsou určeny také fanouškovské komunitě. Stojí poměrně dost peněz, jsou to vlastně luxusní časopisy, takže to musí člověka také nějak zajímat, aby si je koupil. Pravděpodobně se ale jedná o širší zázemí diváků, kteří si třeba užívají film jako daný žánr. Například klubový divák není na rozdíl od čtenáře populárního filmového časopisu konzumentem hollywoodských romantických komedií. V čem se liší filmová kritika v odborných a populárních filmových časopisech? Populární psaní je daleko víc kontaktové. Používá takové stylistické figury, pomocí kterých se jakoby vžívá do diváka. Jsou to věty typu „Pokud se vám líbil poslední film Stevena

86

Spielberga, tak se vám asi bude líbit i toto.“ Hollywoodská reklama spojuje v mysli publika filmy do řad. A populární filmová kritika tyhle vazby podporuje. U odborné kritiky lze odhalit několik strategií. Jednou z nich je ta, že se kritik snaží vybrat si svého čtenáře. Může to udělat například tím, jak uvede problém do kontextu, například když začne kritiku určitým citátem. Druhou možností je, že kritik si počíná jako velký „romantický démon“. Napíše recenzi, která je extrémně subjektivní. Kritik váže materiál, který viděl, extrémně na svůj zážitek, na svou osobu, píše „se mnou to udělalo tohle“ atd. Takto se vlastně tenhle vysoce esejistický kritik sbližuje s fandovským kritikem, který píše své hlášky na internet. Jaké jsou výhody a nevýhody kritika-filmového vědce a kritika-žurnalisty směrem ke čtenáři? Jsou kritici, kteří ovládají obojí a dokážou napsat kritiku vysoce odbornou i kontaktovou. Slabým místem kritiků-žurnalistů může být přílišná snaha prosadit svůj názor. Zkrátí si cestu k danému dílu na minimum a odmítnou jej například na základě prvního dojmu. Nedají filmu druhou šanci, nemají s ním trpělivost, nevyjdou mu vstříc. Existuje jeden názor, že správný kritik se zachová eticky, hodnotí – li film teprve poté, co vyčerpal všechny možnosti, jak ho přijmout. Rychle reagující žurnalistická kritika nemůže čekat, co s ní film udělá za týden za měsíc. Žurnalistický kritik má tedy tendenci vycházet z prvního dojmu a zůstat u něj. (Popravdě řečeno, ten první dojem je často správný, většinou je dobrým vodítkem, ale kritik by měl být schopen položit si nad tím prvním dojmem otázky.) Odborná kritika má výhodu v tom, že může mobilizovat rozsáhlý odborně-analytický aparát. Existují různé analytické metody, kterých může odborný kritik využívat, může používat různé přístupy. Odborný kritik může být ale nedistancovaný. Přijde do kina a už vytahuje blok, už tam vidí chyby a je mu zcela vzdálen spontánní prožitek. To ale samozřejmě souvisí i se založením člověka jako takového. Existuje v českém prostředí rivalita mezi erudovanou a populární filmovou kritikou? Rivalita v českém prostředí určitě existuje, ale nejsem si jistý, jestli zrovna mezi populární a akademickou kritikou. Podle mého názoru je daleko intenzivnější rivalita generační, protože 87

zkušenostní rozdíl mezi generacemi je obrovský. Ty dvě generace úplně jinak myslí, a to nejenom proto, že ta mladší je více spřátelena s elektronickými médii nebo moderními způsoby komunikace, ale taky pro naprostou odlišnost politických systémů, ve kterých získávaly zkušenost. Další rozdíl tkví v sociální angažovanosti. Starší kritici vyrostli v době, kdy cokoliv mělo politický smysl. Něco pochválit nebo odsoudit se vždycky vztahovalo k dichotomii komunismus – antikomunismus. Dneska je naopak velmi těžké najít oporu pro politický názor, najít argumentační zázemí, aby si člověk něco myslel. Mnoho lidí je zhnuseno politickou scénou zleva doprava. Takže zatímco dřívější kritiky se vždycky automaticky někam zařadily, dnešní mladé psaní ne že by bylo zcela zbaveno politických názorů, ale jsou v poměrně chaotickém stavu a odpovídají chaotické struktuře veřejného politického diskurzu. Pokud jde o odborné a populární psaní, nemyslím si, že existuje nějaká vzájemná rivalita. Vlastně neexistují ani žádné doložené vzájemné polemiky. Je to spíše otázka skupinová. Určití filmaři mají řekněme svoje bojovníky, kteří oblékají brnění, když je jejich film ohrožen. To se ale neděje podle osy populární versus odborný, ale jsou to určité enklávy uvnitř filmového světa.

88

9. Seznam použité literatury, elektronických zdrojů a pramenů Literatura 

Balík, Stanislav – Hloušek, Vít – Holzer, Jan – Šedo, Jakub. 2007. Politický systém českých zemí 1848 – 1989. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav



Benda, Josef. 2007. Vlastnictví periodického tisku v České republice v letech 1989 – 2006. Praha: Karolinum.



Burton, Graeme – Jirák, Jan. 2001. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal.



Fila, Kamil. 2009. „Nevyzpytatelné cesty populárních filmových časopisů v Česku.“ Pp. 6 in Cinepur 2009, R. 17, č. 62.



Havelka, Jiří. 1962. Čs. filmové hospodářství V. Filmový tisk a filmová literatura. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.



Hendl, Jan. 2005. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál.



Jacz, Ľudovít (ed.). 1982. Malá encyklopédia žurnalistiky. Bratislava: Obzor.



Jirák, Jan – Köpplová, Barbara. 2003. Média a společnost. Praha: Portál.



Köpplová, Barbara. 2005. „Kam směřují časopisy a lifestylové magazíny.“ Pp. 81-90 in 10 let v českých médiích, ed. by Josef Beránek a Silvie Hekerlová. Praha: Portál.



McQuail, Denis. 2002. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál.



Osvaldová, Barbora – Halada, Jan (eds.). 2002. Praktická encyklopedie žurnalistiky. Praha: Libri.



Reifová, Irena (ed.). 2004. Slovník mediální komunikace. Praha: Portál.



Schellman, Bernard (ed.). 2004. Média: základní pojmy, návrhy, výroba. Praha: EuropaSobotáles.



Tušer, Andrej. 2003. Ako sa robia noviny. Bratislava: SOFA.

Elektronické zdroje Poznámka: Poslední konzultace všech internetových zdrojů proběhla 25. 5. 2009. 

Evidence periodického tisku Ministerstva kultury ČR. (Nedatováno.) http://www.mkcr.cz/scripts/modules/catalogue/search.php?catalogueID=1&lid=1



Unie vydavatelů ČR. (Nedatováno.) http://www.uvdt.cz/ 89



První novinová společnost. (Nedatováno.) http://www.pns.cz/KatalogPage.aspx



Mediaprint & Kappa Pressegrosso. (Nedatováno.) http://www.mediaprintkapa.cz/katalog-tisku/



Knihovna Národního filmového archivu. (Nedatováno.) http://www.nfa.cz/oknihovne.html



Katalog ISSN Státní technické knihovny. (Nedatováno.) http://arl.stk.cz:8080/cgibin/waa1gate.exe?WAA_PACKAGE=kpopac&Ini=1&WAA_FORM=dbQuestion



Databáze Kramerius Národního filmového archivu. (Nedatováno) http://kramerius.nfa.cz:8081/kramerius/Welcome.do



Katalogy a databáze Národní knihovny ČR. (Nedatováno.) http://sigma.nkp.cz/F/UV82I22LE9YF3N69VFNJ53VTH7B6YJHVDTX2PLJSGMBAX6YICP27328?func=file&file_name=find-b&local_base=SKCP



Zákon 31/1967 Sb. ze dne 28. března 1967 o určení podniku Československý Filmexport a Československé televize k některým činnostem při vývozu a dovozu filmů a televizních záznamů. 1967. http://web.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/1967/sb11-67.pdf



Internetové stránky společnosti Lagardère Advertising. (Nedatováno.) http://www.lagardere-advertising.cz/index.php?menu=2&submenu=4



Agentura Median. (Nedatováno.) http://www.median.cz/index.php?lang=cs&page=1&sub=8



Zpravodajský server IDNES. 2009. http://zpravy.idnes.cz/filmovy-magazin-premierekonci-zrejme-definitivne-fwy-/media.asp?c=A090422_160600_media_pei



Filmový měsíčník 25fps. 2009. http://25fps.cz/clanek/nazev:nepodlehat-trendum



Internetové stránky časopisu Cinema. (Nedatováno.) http://www.cinemamagazine.cz/



Internetové stránky časopisu Premiere. (Nedatováno.) http://premiere.maxim.cz/



Internetové stránky časopisu Filmag. (Nedatováno.) http://www.filmag.cz/



Internetové stránky časopisu Cinepur. (Nedatováno.) http://www.cinepur.cz/



Internetové stránky časopisu Iluminace. (Nedatováno.) http://www.iluminace.cz/



Internetové stránky časopisu Filmový přehled. (Nedatováno.) http://www.nfa.cz/filmovy-prehled1.html

90

Prameny 

Měsíčník Cinema, čísla 8, 10, 12/2008 a 1, 4/2009.



Měsíčník Premiere, čísla 1 – 4/2009.



Měsíčník Filmag, čísla 12/2008 a 3, 4/2009.



Občasník Filmag Téma, číslo 5 (listopad 2008) a 6 (březen 2009).



Dvouměsíčník Cinepur, čísla 59 (září/říjen 2008), 61 (leden/únor 2009) a 62 (březen/duben 2009).



Čtvrtletník Film a doba, čísla 1 – 4/2008.



Čtvrtletník Iluminace, čísla 1 – 4/2008.



Měsíčník Filmový přehled, čísla 1 – 4/2009.



Emailová komunikace s Martinou Crivancovou z vydavatelství Trade & Leisure Publications (5. – 18. 3. 2009)



Emailová komunikace s produkčním časopisu Cinepur Lubomírem Konečným (5. 3. 2009)



Emailová komunikace s šéfredaktorem časopisu Filmový přehled Tomášem Bartoškem (5. – 31. 3. 2009)



Emailová komunikace s redaktorem časopisu Cinema Milošem Bártou (5. 3. – 6. 4. 2009)



Emailová komunikace s šéfredaktorem časopisu Film a doba Stanislavem Ulverem (16. 3. – 8. 4. 2009)



Emailová komunikace s vedoucí knihovny Národního filmového archivu Pavlou Janáskovou (22. 3. – 23. 3. 2009)



Rozhovory s filmovým vědcem Jaromírem Blažejovským (12. 3. 2009 a 27. 4. 2009)

91

10. Jmenný a věcný rejstřík 2 25fps, 58, 60, 90

A

DVD Style, 26 DVDedice, 26, 41 DVDedice magazín, 26 DVDmag, 15, 26, 41 DVDmag XTRA, 26 DVD-tituly, 15, 17, 27, 41

analýza dokumentů, 18

B Bárta, 27, 29, 33, 91 Bartošek, 65, 66 Benda, 29, 36, 89 Biják, 26 Biograph, 26 Bioprogram v obrazech, 22 Blažejovský, 16, 52, 56, 58, 60, 69, 71, 92 Blažejovským, 19 Bonton Promotions a.s., 28 Burda Praha s.r.o., 28 Burton, 6, 10, 13, 89

C Cine Checoslovaco, 25 Cinema, 8, 15, 21, 25, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34, 36, 38, 39, 40, 56, 60, 68, 70, 73, 74, 75, 76, 84, 85, 86, 90, 91 Cinepur, 7, 16, 21, 26, 27, 50, 51, 52, 53, 54, 55, 56, 57, 58, 60, 70, 72, 75, 80, 81, 84, 86, 89, 91 Crivancová, 15, 91 Czech production, 26 Czechoslovak Film, 25

Č Časopis, 9, 20, 35, 36, 38, 43, 47, 49, 51, 52, 54, 56, 61, 67 Časopis roku, 20, 54 časopisy, 5, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 16, 18, 19, 20, 22, 25, 26, 27, 42, 45, 50, 69, 70, 73, 84, 85, 86, 89, 96 Československá kinematografie, 22, 24 Československá kinematografie v zahraničním tisku, 24 Československý film, 22, 23 Československý státní film, 24, 57, 65 Český filmový svět, 22 Český filmový ústav, 65 Český filmový zpravodaj, 22, 24

D

E Entertainment DVD Menu, 26

F FAMU a Sdružení přátel Cinepuru, 51 Fila, 33, 36, 56, 84, 89 Film, 16, 21, 23, 25, 26, 27, 52, 58, 72, 75, 82, 91, 96 Film a diapositiv, 23 Film a doba, 16, 21, 24, 25, 27, 50, 52, 56, 57, 58, 59, 60, 70, 72, 75, 82, 86, 91 Film Jam, 26 Film na sobotu, 26 Film News, 26 Film tchécoslovaque, 25 Film v přehledu zahraničního tisku, 24 Filmag, 15, 20, 21, 26, 27, 41, 42, 43, 46, 47, 48, 49, 74, 75, 78, 79, 90, 91 Filmag Extra, 26, 47 Filmag Speciál, 26, 47 Filmag Téma, 26, 47 Filmexport, 25, 90 Filmová kartotéka, 24, 67 Filmová práce, 24 Filmová technika, 24 Filmová tisková korespondence, 23 Filmové a televizní noviny, 24 filmové časopisy, 5, 8, 10, 12, 20, 73, 85 Filmové časopisy, 7, 21, 22, 26 Filmové informace, 24 Filmové listy, 23, 26, 69, 84 Filmové zajímavosti, 23 Filmové zpravodajství, 24 filmový časopis, 5, 13, 17, 18, 22, 28, 42, 61, 65, 96 Filmový časopis, 6, 13, 18 Filmový kurýr, 23 Filmový přehled, 14, 17, 21, 24, 25, 27, 65, 66, 67, 68, 91 Filmtrip, 26

G Geronia Czech Republic s.r.o., 28

Divadlo budoucnosti, 22

92

H

Movie, 26

Hachette Filipacchi s.r.o., 20, 35, 36, 39, 40 Halada, 8, 9, 10, 11, 89 Havelka, 22, 23, 24, 89 Hejlíčková, 28, 33, 68 Hendl, 18, 89 Host, 14

N

I

Objektiv, 23 Orbis, 57, 65 Osvaldová, 8, 9, 10, 11, 89

Iluminace, 14, 16, 17, 20, 21, 25, 27, 61, 62, 63, 72, 75, 83, 91 Internationale Filmschau, 23 inzerenti, 6

J Jacz, 8, 9, 89 Jirák, 6, 8, 10, 13, 89

K Kinematografický věstník, 22 Kino, 23, 24, 69, 84 Kino revue, 26 Kinofilm, 26 Kinorevue, 23, 24, 26, 69, 84 Kino-tituly, 15, 27 Komerční filmové časopisy, 27 komerční tituly, 5, 14, 27 Komerční tituly, 14 Konečný, 52 Köpplová, 8, 11, 13, 14, 15, 16, 25, 27, 50, 89 Kramerius, 22, 90 kulturní periodika, 16 kulturního tisku, 9

Národní filmový archiv, 21, 61, 63, 65 Národní knihovna, 20, 21, 22, 25, 90

O

P Panoráma, 24 periodicita, 8, 9, 24, 26, 27, 52, 61 periodický tisk, 6, 8 PNS, 20, 28, 42, 48, 57, 65 Prager Film – Kurier, 23 Prager Filmberichte, 23 Premiere, 7, 8, 15, 20, 21, 26, 27, 35, 36, 37, 38, 39, 40, 73, 74, 75, 77, 90, 91 Premiere mini, 26 Pressa, 23, 24 Prokopová, 33, 60, 68 publikum, 6, 13, 52, 69, 70, 85, 86

R Reifová, 6, 7, 9, 89 reklama, 6, 13, 14, 27, 33, 40, 47, 49, 56, 60, 63, 64, 67, 68 revue, 9, 50, 56 rubrika, 29, 30, 31, 37, 38, 43, 44, 45, 53, 58, 62, 63, 67

Ř

L

Řitka video, 42, 47, 48, 49

Lichtspielbühne, 23 Literární noviny, 14 Lucernafilm, 65

S

M magazín, 9, 10, 22, 26, 27, 41 McQuail, 6, 89 Media projekt, 28, 35 Mediální krajina, 6 mediální organizace, 6, 7, 8, 13 Mediální produkt, 8 Mediální trh, 6 Mediaprint & Kapa, 20, 35, 51 Ministerstvo kultury ČR, 8, 16, 25, 50, 90

Sdružení přátel odborného filmového tisku, 57 Schellmann, 9, 10, 11, 13, 32, 56 Sovětský film, 24 Státní technická knihovna, 20, 21, 22, 90 Svět filmu, 26

T tiskový zákon, 8 Tituly odbornějšího rázu, 16, 50 Total film, 26 Tschechoslowakische Film, 25 Tušer, 9, 12, 89

93

TV Spektrum, 57

U Ulver, 57, 58, 59, 60 Unie vydavatelů ČR, 20, 90 Ústřední půjčovna filmů, 65

výběrový vzorek, 13, 19, 20, 21, 27 vydavatelství, 7, 15, 29, 36, 40, 47, 73, 91

Z Záběr, 24 Zpravodaj Československého filmu, 24 Zpravodaj Zemského svazu kinematografů v Čechách, 23

V Videotip, 26

94

11. Anotace a klíčová slova

Anotace Bakalářská diplomová práce „Současná filmová periodika“ sleduje soudobou situaci na trhu s tištěnými filmovými časopisy. Prostřednictvím podrobné deskripce jednotlivých titulů mapuje tento segment mediální krajiny. Pozornost je věnována také rozlišení základních dvou typů filmových časopisů – odborných a komerčních, a rovněž dvěma titulům, které stojí mimo vymezené kategorie. Přehled současných filmových časopisů doplňuje výčet v minulosti vycházejících filmových periodik a reflexe dané problematiky filmovým vědcem. Klíčová slova Film, filmový časopis, komerční titul, odborný titul, cílový čtenář, rubriky, design, vydavatel, redakce. Summary This thesis called Current film periodicals describes contemporary situation of the printed film periodicals in the Czech market. It plots the film periodicals segment of the Czech media system through the detail description of each of the magazines. The paper also focuses on the differences between two elementary types of the film periodicals – the professional ones and the commercial ones, and on two magazines which stay besides the categories. The oveview of the current film periodicals is supplemented with an account of former film magazines and a reflexion of the issue made by a film scholar. Key words Film, film magazine, commercial periodical, professional periodical, focus reader, columns, form, editorship, redaction.

95