SOLIDARITU UČIT A ŽÍT NAVIGACE

SOLIDARITU UČIT A ŽÍT NAVIGACE

Solidaritu učit a žít Navigace

SOLIDARITU UČIT A ŽÍT – NAVIGACE

Koordinátor projektu kifas gemeinnützige GmbH (KAB – Institut für Fortbildung und angewandte Sozialethik) Partnerské organizace Dr. Karl Kummer Institut (Spolek pro sociální a hospodářskou politiku – Rakousko) E.B.C.A. (Evropské hnutí křesťanských zaměstnanců – Brussel) EMC (Evropské manažerské centrum – Bulharsko) KAP (Hnutí Křesťan a práce – ČR) MSKA (Moravsko-slezská křesťanská akademie – ČR) OEW (Organizace pro solidární svět – Jižní Tyroly)

Grundtvig – partnerships – Empowerment – learning processes to promote solidarity

|

2

Solidaritu učit a žít Navigace Obsah Předmluva: navigace k solidaritě................................................................................ 5 1

Osud fascinujícího pojmu.................................................................................... 6

2

Solidarita – pokus o definici ................................................................................ 7

3

4

5

6

2.1

Blíž k důležitému pojmu ............................................................................... 7

2.2

Kontury definice solidarity ............................................................................ 9

2.3

Proč lidé jednají solidárně ? ....................................................................... 10

2.4

Jak daleko sahá ochota k solidaritě? ......................................................... 10

2.5

Překážky solidárního jednání ..................................................................... 11

2.6

Faktory napomáhající solidárnímu jednání ................................................ 11

Jak je v Evropě ceněna solidarita? Pohledy z evropských zemí ....................... 13 3.1

Belgie ......................................................................................................... 13

3.2

Bulharsko ................................................................................................... 14

3.3

Německo.................................................................................................... 16

3.4

Itálie ........................................................................................................... 19

3.5

Rakousko ................................................................................................... 21

3.6

Česká republika ......................................................................................... 24

3.7

Solidarita v ohrožení – shrnutí zpráv z jednotlivých zemí .......................... 25

Procesy učení na podporu solidarity ................................................................. 26 4.1

Důležitost didaktiky orientované na subjekt pro učení se solidaritě ........... 26

4.2

Požadavky na vzdělávací praxi.................................................................. 27

4.3

4.3 Nastavení a metody studia................................................................... 27

Učit se solidaritě - Good Practice-příklady ........................................................ 29 5.1

Inovační koncepce učení se solidaritě ....................................................... 29

5.2

Vyzkoušené semináře učení se solidaritě.................................................. 30

Akce na podporu solidarity................................................................................ 36 6.1

Touha po spravedlnosti a šarm solidárních akcí ........................................ 36

6.2 Mimozemšťané ven“ – informační kampaň k odbourávání předsudků v Jižním Tyrolsku .................................................................................................. 37 6.3

Solidarita s migranty v Domě solidarity v Brixenu v Jižním Tyrolsku.......... 38

6.4

Evropská Bílá kniha pro solidární Evropu .................................................. 41

6.5

„Ukázat kříž“ – za více spravedlnosti v politice a hospodářství .................. 42


|

3

Solidaritu učit a žít Navigace 6.6 „Stoly“ v NSR – doufejme pouze přechodně potřebné opatření pro pomoc chudým ................................................................................................................. 44 6.7 7

Cesty z dluhové pasti - oživení vnímavosti občanů v ČR........................... 45

Resumé – zažívat fascinaci solidaritou ............................................................. 46


|

4


Předmluva: navigace k solidaritě Navigace nabízí pomoc v orientaci. Kdo se autem vydá na cestu, je rád, že mu navigace ukazuje cestu. Nabízet orientaci a ukazovat cestu, přesně to chce tato brožurka. Nabízí ukazatele a podporu v jednání lidem, kteří chtějí spoluutvářet solidárnější svět. Text přináší výsledky partnerského projektu v programu Grundtvig „Empowerment – Lernprozesse der Solidaritätsförderung“. Projekt, probíhající od 1. srpna 2010 do 31. července 2012, shromažďoval odpovědi na otázku: Jak je možné zaujmout srdce i hlavu člověka pro fascinující myšlenku solidarity? A jak zde může přispět platforma vzdělávání dospělých? Na projektu se podílely organizace ze šesti evropských zemí: Belgie, Bulharska, Itálie, Německa, Rakouska a České republiky. Partnerství uzavřely jak organizace, které se věnují vzdělávání dospělých, ať různě orientovaných, a socio-kulturně zaměřených neziskových organizací. Instituce, které poskytují vzdělávání dospělých jsou: EMC (Europeean Management-Centre) Sofie/ Bulharsko; Dr. Karl-KummerInstitut Wien/Rakousko; MSKA (Moravsko-slezská křesťanská akademie) Brno/Česká republika a OEW (Organizace pro solidární svět) Brixen/Itálie. KAP (Křesťan a práce) Brno je hnutí křesťanských zaměstnanců v České republice. EBCA je střešní organice evropských spolků katolických zaměstnanců se sídlem v Bruselu. Děkujeme všem, kteří přispěli k úspěchu projektu, všem projektovým partnerům za jejich důležité a cenné příspěvky. Zvlášť děkujeme za finanční podporu Evropské komisi, programu celoživotního učení, partnerství Grudtvig. Jménem všech zúčastněných organizací Bernard Eder, kifas gemennützige GmbH Waldmünchen, koordinátor


|

5


1

Osud fascinujícího pojmu

V Evropě dnes zažíváme nepřehlednou a protichůdnou situaci. Na jedné straně zažívá pojem „solidarita“ konjunkturu. V politice je používán téměř inflačně. Pojem zdobí nesčetný počet evolucí, programy a požadavky. Solidarita se stala kategorickým imperativem společenské morálky. Společnost musí být spravedlivá, humánní – právě solidární. Na druhé straně naříkáme, že solidarita ze společnosti mizí. Sociální vědci pozorují, erozi ochoty k solidaritě. Ohledy a pomoc pro sociálně slabší a „zkrachovalé“ se jeví jako „postradatelný luxus“. Při jedné dotazníkové akci v Německu v roce 2006 souhlasila třetina dotázaných s tvrzením: „Lidé, kteří jsou málo užiteční, si žádná společnost nemůže dovolit. Vedle užitečnosti a výkonnosti ztrácejí pojmy empatie a láska k bližnímu výrazně na významu. Existuje tedy trend k egoismu? Podle výsledků sociologického bádání ubývá v západní kultuře síla sociálních norem. Také se ukazuje, že sílí konkurence v hospodářském i profesním životě. Takto sílící společnost konkurence vychovává právě egoistické osobnosti. Je tedy solidarita u konce? Měníme se v bezcitnou společnost ostrých loktů? Stále je v Evropě solidarita důležitým pojmem, především ptáme-li se na úkoly sociálního státu. Současně slyšíme varování, že solidarita nesmí být přeceňována a ochota občanů k solidaritě nesmí být nadmíru vyžadována. Nesmíme žádat více solidarity, spíše více osobní zodpovědnosti. Současně se argumentuje tím, že spojení mezi ekonomickou zodpovědností a sociálními jistotami je výrazem specifického evropského sociálního modelu, který je odlišný od modelu USA. Katolický sociální etik Oswald von Nell-Breuning (1890-1991) označil evropský sociální model za prostě za mírně „sociálně ovlažený“ kapitalismu. V Evropské chartě základních práv je sice solidaritě věnována jedna kapitola a tím je včleněna mezi její nejdůležitější hodnoty. Ale skutečnost v jednotlivých členských zemích Evropské unie stojí s tímto prohlášením ve značném rozporu. V někdejších socialistických státech byla solidarita považována za hloupost i zbytečný problém, ale také jako relikt minulé epochy, totalitního socialistického státu. Pro mnohé v těchto zemích patří solidarita do minulosti. Ale také ve středoevropských a západoevropských zemích jsou pojmy solidarita a spravedlnost výrazně zpochybňovány. Jedním z protagonistů tohoto vnímání je filosof Peter Sloterdijk, pro nějž se sociální stát stal příšerou, která jen vysává a spotřebovává peníze. Solidarita je zřejmě mnohostranný pojem, s velmi rozdílnými asociacemi a nuancemi. K tomuto závěru jsme v našem partnerském projektu dospěli, když jsme se snažili diskutovat charakteristiku pojmu solidarita. Pojem, zdá se, slučuje rozdílné charakteristiky. Solidarita je vnímána jako vzájemná podpora, jako střídavé braní a dávání. Ale také jako nezištná pomoc pro znevýhodněné, aniž bychom od nich očekávali nějakou protihodnotu. Solidarita je konkrétní čin bližního v bezprostředním okolí, ale má i universální nasměrování. Má být individuálním vodítkem jednotlivců, ale i struktury států.


|

6


2

Solidarita – pokus o definici

2.1 Blíž k důležitému pojmu Chceme-li si přiblížit hodnotový pojem s více jak 2000 let trvající tradicí1, (Pozn. 1) začněme prostou tezí: Chci činit druhým dobro a očekávám, že i bližní se na oplátku budou dobře chovat ke mně. Není to solidarita? Toto vyjádření je prosté a poněkud přepjaté, ale přináší nám základní pojem definice solidarity. Solidarita je podpora očekávaná od druhých. Činím něco dobrého pro bližní, protože od nich také dobro očekávám. Člověk je ochoten učinit něco dobrého dopředu, protože očekává, že mu to bude stejnou mincí oplaceno. Solidární jednání je tedy podporou druhého, který se nachází v nouzi, spojenou s přesvědčením, že druhý mi také pomůže, ocitnu-li se v nouzi. Solidarita je tedy podle této definice podpora poskytnutá v mém vlastním zájmu. Vychází z očekávání, že v případě potřeby i já od současného příjemce pomoci pomoc dostanu. Nebo přinejmenším od někoho druhého, s nímž jsme oba „spjatí“. S pojmem „sepětí“ přistupuje k ochotě k solidaritě nový aspekt. Ten, kdo podporu dává, i ten kdo ji přijímá se spolu cítí spjatí. Existuje mezi nimi pouto, společenství. To vytváří emocionální vazbu, společné zájmy, nebo sdílené hodnoty. Vyjádřeno klasickým příměrem: sedíme spolu v jednom člunu a jsme tu tedy jeden pro druhého. Solidarita je tedy vnímána „jako kooperace a připravenost k převzetí společné zodpovědnosti“ (Rethmann 2001. s. 171). Solidarita se nerozvíjí pouze náhodně od lásky k bližnímu a součinnosti s ním. Ve slově solidarita cítíme vždy také, že je užitečná a pospěšná nejen pro toho, kdo pomoc přijímá, ale také pro toho, kdo pomoc poskytuje. Solidarita má stále něco do činění s tím, co můžeme nazvat „správně chápaným vlastním užitkem“ (Alexis de Tocqueville). To je zcela zřejmé, když uvážíme, že ne vždy můžeme zcela rozlišit, kdo je vlastně poskytovatel a kdo adresát solidarity, tedy, že lidé mohou solidárně jednat v tom smyslu, že všichni jsou současně odesilatelé i příjemci solidarity. Když se dělníci spojí, aby hájili společné zájmy, poskytují si tak navzájem solidaritu a současně ji vzájemně přijímají. (Misik 2011, s. 10). Příslušnost k nějakému společenství, nebo rodině, spolku, obci, odborům, církvi nebo národu je vlastně základním motivem pro solidárné jednání. Podpořím snažení, které je v souladu s mými zájmy. Podle teorie sociální identity získávají lidé hlavní díl svého sebevědomí z příslušnosti k určitému společenství. Tento koncept v sobě ovšem nese dilema. Co se stana, když jednostranně vynaložená pomoc nebude opětována, když toto solidární jednání druhou osobu k

1

Velmi instruktivní přehled vývoje pojmu Solidarita vychází z příspěvku Konrada Tameggera 2012.


|

7

Solidaritu učit a žít Navigace podobnému nepodnítí? Neboť takto chápaná solidarita jedná podle motta, dávám, abys i ty dal. Takto na určitou skupinu navázaná solidarita musí být podrobena kritice, neboť jejích ochota pomoci končí na hranici společenství, ať je jím rodina, spolek, vlastní národ apod. Kdo do této skupiny nepatří, je ze solidární podpory vyloučen. Takto definovaná solidarita, ohraničená na vlastní společenství a očekávající protislužbu, ale nepostihuje celou šíři hodnoty solidarity a je eticky nedostatečná. Všeobsažný pojem solidarity překračuje hranici dvojím způsobem“ jednak o altruistickou a o universální komponentu. Připravenost k solidaritě musí umět překročit toto skupinově egoistické vnímání a zabudovat altruistickou komponentu a celkově uvažovat o obecném blahu. Po sociální encyklice Solicitudo rei socialis je solidarita „pevné a stálé odhodlání nasazovat se pro obecné dobro, to znamená dobro všech a každého jednotlivce, protože jsme za sebe navzájem zodpovědní“ (SRS 38). Podobnou definici najdeme u Pavla Michaela Zulehnera. „Solidarita je schopnost člověka, nasazovat se pro obecné dobro a tím i pro spravedlivé rozdělování životních šancí“ (Zulehner 1996, s. 54).Solidarita je výraz empatického vztahu. „Je to schopnost a připravenost jednotlivce, vmyslet a vcítit se do situace druhého, zvláště slabšího, a pokud je to nutné a možné, stát mu po boku“ (Rethmann 2001, s 171). Solidarita tedy nese altruistický prvek. Pomoc druhému poskytujeme, aniž bezpodmínečně očekáváme protislužbu. Jako vzorový příklad takového uvažování je milosrdný Samaritán v biblickém podobenství. Stará se o zraněného, aniž od něho může čekat protislužbu. Dává, aniž může od druhého čekat odměnu či protislužbu. Brazilský biskup Dom. Neoder Camara v jednom kázání ve Frankfurtu nad Mohanem v Německu v roce 1973 dává tomuto příběhu nový, nečekaný a pozoruhodný význam: „Dnes již v příkopě neleží jen zraněný jednotlivec, ale za oběť zlodějům a vrahům padly celé národy a světadíly.“ Podobenství tu již tedy není jen jako příklad lásky k bližnímu, ale jako výzva k překonání loupežných struktur, vykořisťování a nespravedlnosti. Solidaritě je tu dáván nový význam a nový horizont. Musí se stát základním principem existence států i kontinentů. Společnost je třeba tak strukturovat, aby všichni lidé mohli rozvíjet svoji privilegovanou a nediskriminovatelnou důstojnost. Sociální pojistné systémy v evropských státech jsou takovými základními řády solidarity. Solidarita je víc než racionálně kalkulované jednání. Solidarita je také morální pocit (viz Misik 2011). Vyrůstá z emocionální vazby k lokálnímu prostředí, rodině, spolku , městu. Solidarita rozšiřuje okruh svého působení a zachvacuje širší okolí. Národní státy přesvědčily lidi téhož národa, i když si vzájemně jsou cizí, aby byli zodpovědní za sebe navzájem, až ke schopnosti k oběti. Obtížné je to tehdy, překračuje-li solidarita hranice národních států. Co spojuje lidi evropských států do té míry, že jsou ochotni solidárně jednat až k oběti. Co je rozhodující otázka v dnešní aktuální krizi eura? Jistě, společné evropské státní občanství je sjednocující právní pouto. Co ale oživuje naši emocionální vazbu k ostatním evropským státům? Ochota k evropské solidaritě je ještě v dětských


|

8

Solidaritu učit a žít Navigace botičkách. Pevná kultura evropské solidarity je správnou odpovědí na aktuální eurokrizi. Solidarita ale i nad evropskou dimenzí má universální poslání. Je tu pro všechny lidi ve světě. Ať lidé vytvoří jakákoliv společenství solidarity, musí mít na zřeteli tento celosvětový rozměr. To je zřejmé právě se současnou globalizací. Za jakých okolností vnímáme solidaritu při nákupu oblečení, které kupujeme v Evropě a vyrábí se v Bangladéši nebo jinde. Jsme zde svědky solidarity mezi kupujícími oblečení v Evropě a jeho výrobkyněmi v chudých zemích jihu.

2.2 Kontury definice solidarity V následujícím textu shrnujeme jednotlivé teze k solidaritě, popsané v předchozím odstavci, podrobněji

 Solidarita je vůdčí princip pro instituce společenského, ekonomického i

politického života s vizí ideální společnosti bez privilegovaného i diskriminovaného postavení. Solidarita je víc než laskavý velkorysý dar. Chce naplňovat používané struktury a systémy. „Vymoženosti sociálních států jsou tedy nejen příspěvky k pomoci pro lidi ocitnuvší se v nouzi, ale jsou i nositeli utváření demokratických principů společnosti“ (Negt 2012, s. 13). Tím jsou i struktury sociálních států v Evropě nepostradatelnými pilíři společenských vymožeností a rozvoje.

 Průběžně existují dva rozdílné kontexty a tím i významy solidarity. Jednak spolupráce motivovaná snahou prosadit vlastní v podstatě egoistické zájmy, a jednak altruistické postoj vůči sociálně slabším a znevýhodněným.

 Solidarita jako princip jednání směřující k celosvětové pomoci a tím překonávající egoismus skupin.

 Příjemci solidárního jednání jsou sociálně oslabení, chudí.  Podpora cizinců je vnímána jako zkouška solidárního jednání vůči chudým v celosvětové perspektivě.

 V rámci vlastního životního konceptu se solidarita jeví jako soustředěné

kružnice, počínaje vnitřním jádrem nejbližšího osobního života, rodiny a okruhu přátel; dále rozšířené na střední úroveň, tj úroveň státu a hraničící s třetím okruhem lidí žijících v dalších zemích Evropy a světa.

 Žádná společnost nemůže existovat bez mezilidské solidarity. Princip

solidarity spolu s principy svobody a rovnosti a důstojnosti, představují podstatu každé demokratické a sociální společnosti.


|

9


2.3 Proč lidé jednají solidárně ? Existují rozdílné prameny k motivaci k solidárnímu jednání. Všechny mají své oprávnění. Souvisí s tím, zda bude solidarita chápána jako spolupráce jedinců soustředěná na prosazení společných zájmů určité skupiny, nebo jako „altruistický závazek vůči znevýhodněným“ (Bierhoff, Fetchenhauer 2001, s. 11). Kdo chce spolu s druhými prosadit vlastní zájmy, činí tak převážně proto, že se spolu s ostatními cítí být v obtížné situaci, ze zkušenosti společně sdíleného stejného osudu. Altruistické jednání ve prospěch druhých se odehrává z nejrůzněji motivovaných důvodů. Podle tradiční představy existuje povinnost jednat solidárně. Tato povinnost je zdůvodňována jednak nábožensky a také filosoficky jako povinnost lásky k bližnímu. Biblický příkaz lásky k bližnímu a Desatero přikázání jsou nezaměnitelnou výzvou k solidárnímu jednání. Stejně tak kategorický imperativ filosofa Emmanuela Kanta: „Jednej tak, abys se k lidstvu i v tvé osobě, stejně tak v osobnostech druhých, obracel jako k účelu, nikoliv jako k prostředku.“ Apel na nezištnost a neziskuchtivost solidárního jednání naráží ale také na své hranice. Stále víc a více lidí zdůvodňovalo svou altruistickou aktivitu také tím, že i sami mají z takového konání užitek. Výzkumy hledající motivaci pro dobrovolnou angažovanost ukazují, že angažovaní s touto činností spojují užitek pro druhé i pro sebe. Oni sami získávají prostřednictvím svého nasazení pro druhé kontakty, uznání, učí se novým dovednostem a zažívají dobrý – obšťastňující pocit. Mnozí se angažují proto, že očekávají od svého angažování očekávají obohacení v rámci profese. Možnost prokázat občanskou angažovanost je při hledání zaměstnání stále více oceňovanou přednost. V tomto smyslu nemusí současný trend k individualizaci, spojený s touhou po vlastním dobru vést k poklesu solidarity. Seberealizace a angažování se pro druhé mohou jít ruku v ruce.

2.4 Jak daleko sahá ochota k solidaritě? Solidarita má rozdílný dosah. V sociálních vědách se zhruba rozlišuje na „solidaritu mezi přáteli (Freunden)“ a „solidaritu mezi cizinci (Fremden)“, tedy mezi ochotou pomoci příslušníkům bezprostředního okruhu rodiny, přátel a sousedů. Podle podrobnějšího členění dělíme solidaritu na:

  

Mikro-solidaritu: rodina, širší okruh rodiny Meso-solidarita: lidé stojící mimo okruh rodiny Makro-solidarita: universální solidarita, vůči osobám vzdáleným.

Zřejmé je z toho především následující: solidarita se praktikuje v nejrůznějších souvislostech. Společné je jim to, že „existuje určitá specifická legitimita jednotlivých společenství a jejich specifických cílů a že souvislosti v solidaritě nejsou objektivně dány, ale jsou považovány za důležité právě v solidárně vytvořených skupinách, kde se ti, kdo solidaritu poskytují „nalaďují“ na příjemce solidarity a obráceně“ (Mau 2008, s. 9). V Evropě si národní státy nárokují být místy, kde se ve značné míře uskutečňuje solidarita na úrovni meso. Jak je možné v této souvislosti uskutečňovat


| 10

Solidaritu učit a žít Navigace a rozvíjet solidaritu na evropské úrovni? Vždyť Evropská unie není spolkový stát, není ani sama státem, ale současně je víc, než jen spolek států. Důležitým předpokladem solidárního jednání je identifikovat se s ostatními členy společenství, ať je to rodina, spolek, vlastní stát či právě Evropská unie. Jak je možné dosáhnout identifikování se příslušníky Evropské unie, kteří nepatří do celku našeho národního státu? Aktuální krize v rámci EU je vlastně zkouškou evropské ochoty ke vzájemné solidaritě.

2.5 Překážky solidárního jednání I když je solidarita důležitá a velmi ceněná hodnota, i když solidární jednání někdy sleduje vlastní egoistické zájmy, existují ochromení a překážky, které člověku zabraňují chovat se solidárně. To má společenské a sociálně psychologické důvody. V posledních desetiletích se propast mezi chudými a bohatými zeměmi v Evropě prohloubila. Rostoucí globalizace přinesla občanům mnohem více nejistoty; nejistotu pokud jde o vlastní pracovní místo, o sociální zajištění. V těchto krizových dobách klesá ochota k solidární podpoře chudšího obyvatelstva. Tito jsou stigmatizováni jako neužiteční a neefektivní. Tento postoj vychází z představy, podle níž je každý „svého štěstí strůjce“. Podle toho je ten, který právě stojí ve stinné fázi svého života, sám vinný svou bídou. Takovým postojem je podíl společenských struktur na procesech chudnutí a vyloučení velmi oslabený. Díky totalitní zkušenosti je v nových EU státech ve střední a východní Evropě spjat pojem solidarity s negativním významem a asociací. Tím skýtá mnohem méně potenciálu k identifikaci se s tímto pojmem, i k motivaci solidárně jednat. Sociální psychologie nabízí důležité poznatky k tomu, aby vysvětlila, co solidaritu brzdí. Podle teorie spravedlivé světové motivace „ mají lidé nesmírnou potřebu žít ve spravedlivém světě, kde každý dostane co zaslouží, a zaslouží, co dostane. Nemohou žít s pocitem, že je v jejich světě tolik nespravedlnosti. Každá nespravedlnost v každodenním životě představuje tudíž ohrožení pro základní pocit spravedlnosti (Schmitt, Maes 2002, s. 8). Když nemůžeme odstranit viditelnou nespravedlnost, protože nám k tomu chybí možnosti, vede nás touha po spravedlnosti k paradoxním postojům. Propast mezi vlastní vírou ve spravedlnost a panující nespravedlivou realitou se člověk pokouší překlenout tím, že si namlouvá, že nedošlo k nespravedlivému jednání, a když už si toto nespravedlivé jednání připustí, dospívá k názoru, že postižení a oběti jsou si sami vinni svou bídou. Takový postoj vede k akceptování, pokud ne přímo k legitimizování společenských nerovností a sociálnímu rozvrstvení. „Tento motiv spravedlnosti proto vede často k obdivování úspěšných lidí a „vítězů“ a ke snižování a diskreditaci „poražených“, dokonce k obviňování obětí které utrpěly mnohé rány osudu.“ (Schmitt, Maes 2002, s. 9).

2.6 Faktory napomáhající solidárnímu jednání Člověk člověku vlkem – tak zní klasické pesimistické hodnocení o lidském soužití. Poznatky moderní neurobiologie s touto tezí nesouhlasí. „Člověk je ve svém nejhlubším nitru sociální bytost“ (Rüssmann 2012, s. 18). Snaha po společenství, Grundtvig – partnerships – Empowerment – learning processes to promote solidarity

| 11

Solidaritu učit a žít Navigace míru a harmonii je „vestavěna do naší architektury mozku“. Jednáme-li solidárně, nečiníme tak jen proto, že nás k tomu vedou přikázání. Člověk má vštípenou základní potřebu společenství, férovosti a solidarity. Podle výzkumu chování lidí byly zjištěny dva hlavní důvody pochopení bližního. Vzhledem k lidem, které vnímáme jako podobné –blízké bytosti. O někom, kdo vykazuje podobné znaky, předpokládáme, že v sobě nese stejné dědictví jako já. Pomáháme mu proto, abychom zajistili udržení a šíření našich informací – našeho dědictví. Podle jiné teorie pomáhají lidé těm, od nichž v budoucnu také pomoc očekávají. Dokonce ani tehdy, když příjemce naší pomoci nemůže pomoc oplatit (např. politický vězeň v diktatuře, kterého podporujeme dopisovou akcí prostřednictvím Amnestay International) zvyšuje tato pomoc náš společenský status. Jen ten kdo je silný, může pomoci slabým. Snaha lidí, připojit se k sociálním skupinám a v jejich rámci si prokazovat vzájemnou solidaritu, může být využito k tomu, aby se navyšovala ochota k solidárnímu jednání. Nabídne se jim nadřazená kategorizace, která ostatní lidi začleňuje, nikoliv vylučuje (viz Schmitt, Maes 2002, s. 11). Chceme-li podporovat solidaritu s chudými ve „Třetím světě“ je smysluplné zdůrazňovat, že příjemci i dárci pomoci jsou ze stejné sociální skupiny, případně stejného náboženství. Skutečnost, že jednotliví lidé se rozčleňují do nejrůznějších sociálních skupin, skýtá také šanci objevit podobnosti u těch, kteří dříve patřili ke zcela cizím sociálním skupinám. Solidarita s migranty je pak mnohem snazší, když se kolegy v práci, mají stejné koníčky, fandí stejnému fotbalovému klubu (viz Schmitt, Maes, s 11). Takzvaná „teorie relativního privilegia“ popisuje jeden důležitý motiv pro solidární jednání. Máme tím na mysli nechuť k pozici, kterou vnímáme jako privilegovanou, která motivuje k tomu být činný ve prospěch znevýhodněných osob. Ve vzdělávací praxi může být připravenost k solidaritě rozvíjena díky věcným informacím o proměnné závislosti a o příčinách a důsledcích privilegovaného postavení. Solidární jednání lze podporovat určitými podmínkami (viz Rethmann 2001, s. 179) . Existují struktury, které umožní identifikaci. Existuje celospolečenská atmosféra, která podporuje solidární jednání.


| 12


3

Jak je v Evropě ceněna solidarita? Pohledy z evropských zemí

V následujícím textu presentujeme zkušenosti s uplatňováním solidarity ve zvolených zemích Belgii, Bulharsku, Německu, Itálii, Rakousku a České republice. Jednotlivé země předkládají statistické údaje např. o rozdělování příjmů a bohatství. V dalším textu se popisuje relevance solidarity ve vztahu k sociálnímu zajištění, k ochotě k solidaritě a především k dobrovolnické angažovanosti.

3.1 Belgie Království Belgie Plocha 30.582 km2 Obyvatelstvo 11 milionů Průměrný roční příjem na 3.100 Euro brutto na měsíc, tedy 37.200 Euro brutto zaměstnance na rok Průměrný nájem 70% bytů je obýváno jejich vlastníky Průměrný nájem (měsíc) na soukromém trhu 450 Euro (v r. 2010). V Bruselu se platí víc jak 591 Euro. Existuje ale velký nedostatek sociálních bytů. Brutto hospod. produkt na 33.600 Euro (2011) obyvatele Minimální mzda Existuje minimální mzda pro zaměstnance od stáří 21 let: 1.472 Euro brutto na měsíc. Pro osoby bez mzdy existuje náhrada mzdy pro jednotlivce 785,61 Euro netto na měsíc, pro osobu s dětmi 1.047,48 Euro netto na měsíc Rozdělní příjmu a majetku 50 % rodin vlastní 9,7 % celkového majetku v Belgii, 10 % rodin vlastní 55 % Po druhé světové válce byl v Belgii vybudován systém sociální jistoty a zabezpečení. Tento systém spočívá na základě dohody organizací zaměstnanců a zaměstnavatelů a politikou je podporován a posilován. Postihuje následující oblasti: pojištění v nemoci a ve stáří, dětské přídavky, sociální pojištění pro případ nezaměstnanosti. V posledních letech bylo (ve Fladrech) zavedeno tzv. pojištění pro podporu ve stáří. Systém sociálního pojištění stojí pod značným tlakem: jednak z důvodu úsporných opatření a jednak kvůli specifické belgické situaci. Když se v Belgii hovoří o solidaritě, nelze tak činit, aniž bychom zmínili tamní jazykovou situaci (nebo dokonce rozdělení). Jak je snad známo, v Belgii se hovoří převážně dvěma jazyky: nizozemsky a francouzsky. Nizozemsky na severu země a francouzsky na jihu země. Jazykové rozdělení jde ruku v ruce se zcela jinou sociálně-ekonomickou situací. Obecně lze říci, že na rozdíl od předchozího vývoje, zhruba posledních 40 let je těžiště hospodářského rozvoje soustředěno v severní části země. V jižní části Belgie byl soustředěn tradiční těžký průmysl, který od 60. let 20. století upadal do stále větších obtíží. Tyto hospodářské rozdíly mají své důsledky na sociální a finanční úrovni: mnohem více nezaměstnaných je na jihu (Valonsko a


| 13

Solidaritu učit a žít Navigace Brusel. Ale nejobtížnějším je, že nesnadná situace na jihu musí být sanována penězi ze severu. S tím souvisí, že v posledních desetiletích bylo navrženo a uskutečněno mnoho nejrůznějších státních reforem, jejichž prostřednictvím se mnohé národní (belgické) kompetence přesouvají na regiony (Flandry, Valonsko a Brusel). Regiony mají vlastní kompetence v oblasti kultury, zdravotnictví, péče o zdravotně postižené, rekvalifikace nezaměstnaných atp. Tento proces přenosu kompetencí na regionální úroveň stále pokračuje. Odůvodněním toho procesu je, že rostoucí finance musí být v souladu se zodpovědností. Tato specifická situace Belgie má za následek, že pojem solidarity přináší stálé napětí. Na jedné straně je nutné a eticky žádoucí, aby se pomáhalo těm, kdo pomoc potřebují. Na druhé straně je obtížné, když pomoc je jednostranná a je také nasměrována pouze jedním směrem. Dotaz, zda tak zhruba za dvacet let bude ještě belgický stát existovat, závisí na řešení otázky, zda solidaritu (konkrétně sociální systém) bude možné tak rozvinout, aby vlastní sociální zodpovědnost a podpora sociálních požadavků dosáhla akceptovatelnou rovnováhu. Dobré je zmínit, že se podle uskutečněné studie v roce 2007 v Belgii dobrovolnicky angažuje 1 až 1,4 miliónů lidí. To je 10 – 14 % belgických obyvatel. V desetiletí 1997 – 2007 bylo možné zaznamenat rozvoj dobrovolnické angažovanosti. To je znamením toho, že ochota k solidaritě vzrostla. Pozoruhodné také je, že 60 % obyvatel belgických pracujících je členy nějakých odborů. Protože odbory jsou organizovány na národní belgické úrovni jsou jistým garantem proti tomu, aby došlo k rozdělení systému sociální podpory (a vlastně i Belgie).

3.2 Bulharsko Bulharská republika Plocha 110 994 km2 Obyvatelstvo 7,3 milionů Průměrný roční netto příjem 2.012 Euro na jednoho člena domácnosti Průměrný nájem na m2 bez Kdo nyní v Bulharsku uzavírá novou nájemní smlouvu platí v průměru 3 Euro za m2. Existují ale vedlejších nákladů velké teritoriální rozdíly. Nejdražší nájemné je v Sofii (až 9 Euro na m2), nejlevnější je ve městech Yambol, Sliven a Taroviste (1,5 – 3 Eura za m2). Tato města se nachází na východě země Brutto hospodářský produkt 7.202 Euro na obyvatele Minimální mzda / Minimální mzda 148 Euro a maximální mzda 1000 Euro a více. Nejvíce se vydělává v oblasti maximální mzda telekomunikací, pojišťovnictví a bankovnictví. Rozdělní příjmu a majetku Propast mezi majetnými a chudými, se v posledních letech prohloubila. Existuje 1600 milionářů. 27 %


| 14

Solidaritu učit a žít Navigace obyvatel žije pod hranicí chudoby, musí vyjít s 205 BGN = 105 Euro. Podle bulharské ústavy (čl. 2 a 6,1) je Bulharsko demokratickým a sociálním státem. Zde je solidarita strukturálně definována. Podle toho je také vybudována síť sociální pomoci, sociálního pojištění a sociální péče. V Bulharsku existují 3 sloupy pojištění – státní sociální podpora, penzijní pojištění a nemocenské pojištění, které garantuje stát, různé penzijní fondy a nemocenská pokladna. Po změně v roce 1989 sociální jistoty erodují. V důležitých sociálních systémech pojištění, jako například v důchodovém, nemocenském i pro případ nezaměstnanosti a příspěvku na péči došlo k mnoha změnám, které v žádném případě nebyly ku prospěchu občanů, a navíc vedou k sociální nejistotě. Konkrétně došlo ke změně podílu platby sociálního pojištění ze strany zaměstnavatele a zaměstnance. Do roku 2010 platil zaměstnavatel podíl 70 % a zaměstnanec 30 %. Od roku 2010 platí zaměstnavatel 60 % a zaměstnanec 40 %; a má dojít k další změně relace na 50 ku 50 %. Nezaměstnaní dostanou mezi 60 – 80 % naposledy pobírané mzdy a to jen jeden rok. Z této sumy musí hradit své veškeré náklady, tedy nájemné, topení i elektřinu. Zamýšlíme-li se nad společenským pozadím pojmu solidarita, můžeme spatřit mnohé zvláštnosti. Na prvním místě je třeba zmínit, že v Bulharsku má tento pojem poněkud negativní příchuť. Je zatížen velkou politickou hypotékou. Před převratem stát hrál významnou kontrolní roli. To se promítlo do důvěry lidí ke státním institucím, k druhým lidem a jednotlivým společenským skupinám. Je třeba si uvědomit, že bulharská společnost je chudá a velmi rychle se dělí do jednotlivých skupin. Bulharsko je jednou ze zemí EU, která se propadla do hluboké demografické krize. Počet lidí, kteří potřebují pomoc roste. Týká se to především starších a postižených lidí, ale také dětí a mladistvých. A z toho důvodu škodí nedostatek solidarity a důvěry, celé společnosti. Tato souvislost byla velmi dobře popsána v příspěvku německého velvyslance v Bulharsku pro „Deutsche Welle“ dne 27. 4. 2011: „Vytvoření nových politických a hospodářských elit se odehrálo v návaznosti na síť někdejší státní bezpečnosti a jiných struktur komunistického režimu. To vedlo k tomu, že se Bulharsko proměnilo v takovou společnost, která nevěří svému státu. Lidé se uzavírají do svého nejbližšího okolí, nejsou ochotni se občansky angažovat a podílet se na jakýchkoliv společenských aktivitách. Pocit solidarity dnes prakticky zmizel a vládne rozčarování.“ Podle evropské hodnotové studie 98,9 % bulharských občanů není ochotno se podílet v nějaké dobrovolné činnosti ve prospěch potřebných. 86 % se vůbec nepodílí na jakékoliv dobrovolné činnosti. Chybí citlivost pro horizontální solidaritu. To znamená, že každý se stará převážně sám o sebe. Většina Bulharů je toho názoru, že druhým není možné důvěřovat. Bulhaři se nechtějí podílet ani na žádné protestní aktivitě. Navzdory výše popsané situaci existují v Bulharsku nejrůznější formy solidarity, které se vyvinuly především v posledních letech. Aktéry solidárního jednání se stávají


| 15

Solidaritu učit a žít Navigace sociální služby, obce, vzdělávací instituce, formální (spolky) a neformální (bez struktury) organizace civilní společnosti. Novým trendem jsou dobročinné akce a kampaně organizované médii a různé akty spolupráce na sociálních programech občanských společností a podniků. Kampaně, které jsou podporovány médii a státními úřady jsou úspěšnější než akce organizované neziskovými organizacemi. To souvisí s tím, že se ve společnosti víc věří médiím než neziskovým organizacím. Bulharská společnost směřuje svou dobročinnost do oblasti sociální a zdravotní. Je vnímána jako možnost, která alespoň částečně vyrovná deficity státní politiky. Sociální odpovědnost podniků (CsR – Corporate social Responsbility) a podpůrné projekty prostřednictvím SMS, ohlašované médii, jsou v bulharské společnosti nejúspěšnější formy solidarity. Neziskové organizace naproti tomu bojují o své finanční přežití.

3.3 Německo Německá spolková republika 357.022 km2 81,3 milionů 14.500 Euro

Plocha Obyvatelstvo Průměrný roční příjem na zaměstnance Průměrný nájem na m2 Kdo dnes v Německu uzavírá novou nájemní smlouvu, musí v průměru zaplatit 6,19 Euro na m2 obytné (bez vedlejších výdajů) plochy. Existují ale značné regionální rozdíly. Nejvýhodnější je v současné době bydlení v SaskuAnhaltsku a nejdražší v Hamburku. Ostatní náklady jsou ale naproti tomu v celém Německu téměř stejné: v celé republice obnáší 2 Eura na m2. 43 % obyvatel bydlí ve vlastních bytech a domech. V evropském srovnání je to relativně malá část. Brutto hospodářský produkt 35.602 Euro na obyvatele Minimální mzda / V roce 2009 pracoval v sektoru s nejnižšími mzdami 22,4 % zaměstnaných, to je cca 6,55 miliónů maximální mzda zaměstnanců. Z nich vydělá 2,11 miliónů méně než 6 Euro na hodinu a 1,15 miliónů méně než 5 Euro na hodinu. Zákonem stanovená minimální mzda nyní v Německu stanovena. Jeden z nejvýše vydělávajících občanů, pracující do května 2012 jako předseda představenstva německé banky „Deutsche Bank“ Josef Ackermann, dosáhl v roce 2009 roční mzdy téměř 9,6 miliónů Euro. Rozdělní příjmu a majetku Bohatí v Německu stále bohatnou 10 % obyvatel náleží 53 % majetku. Dolní polovina domácností vlastní 1 %. To sděluje v roce 2012 zpráva německé


| 16

Solidaritu učit a žít Navigace vlády o bohatství a chudobě. Propast mezi bohatými a chudými se v posledních letech prohloubila. To platí o příjmech. K navýšení platů dochází hlavně u skupiny lidí s vyššími příjmy. Podle ústavy (článek 20,1) je Spolková republika Německo demokratický a spolkový stát. Tím jsou sociální otázky definovány jako strukturovaná solidarita. Existuje rozvinutá síť sociální podpory příspěvkové sociální platby (pojištění nemocenské, penzijní, v nezaměstnanosti a na péči) a také jako sociální péče (sociální pomoc, základní pojištění na stáří). Základní rozdíl mezi sociálním pojištěním a péčí spočívá v tom, že pro oblast sociální péče se nevyžaduje od poživatele podpory žádný vlastní příspěvek, např. prostřednictvím měsíčních splátek. V uplynulém období ale sociální jistoty erodovaly. V důležitých systémech pojištění jako např. důchodové, nemocenské a na péči bylo solidární paritní financování prostřednictvím stejných plateb zaměstnavatelů a zaměstnanců nabouráno prostřednictvím dodatečného pojištění. V pojištění pro případ nezaměstnanosti, vedly reformy provedené v letech 2003-2005 a spojované se jménem Hartz („Hartzovy zákony“) ke zhoršení situace nezaměstnaných. Petr Harz je někdejší německý manažer, který byl do července 2005 personálním šéfem a členem představenstva firmy Volkswagen AG. Podle něj byla pojmenována jako „Hartzova koncepce“ známá reforma pracovního trhu uskutečněná v Německu v prvních letech po roce 2000, která je velmi kontroverzní. Především je kritizováno, že přivodila víc chudoby, než dobře placenou práci. Obecně vzrostl strach ze sociálního poklesu. V posledních letech v Německu výrazně přibyly špatné pracovní poměry, ve formě námezdní práce a málo placené pracovní příležitosti. Ve srovnání s evropskými poměry je nízkopříjmový sektor stejně poměrně vysoký. Pro ty, kterých se dotýká vede ale snížení mzdy k materiálním problémům (chudý navzdory práci) a k nedostatečnému důchodu po pracovní periodě. Téměř každý čtvrtý zaměstnaný pracuje za plat pod hranicí minimální mzdy 9,73 Euro v západní části resp. 7,16 Euro v nových spolkových zemích. Podle studie uskutečněné v roce 2007 posuzuje víc jak polovina obyvatelstva současné hospodářské poměry jako nespravedlivé, a to v době hospodářského rozvoje. Evidentně současné ekonomické poměry trpí nedostatkem vyvážené spravedlnosti. To dále ukazuje: Ve velké části obyvatel požívá sociální stát velkého ocenění. Hodnoty jako „spravedlnost“ a „solidarita“ mají mezi obyvateli velké sympatie. Je dokonce patrná jistá renesance vnímání těchto pojmů. Je zřejmé, že ve společnosti je silná potřeba prosadit, aby tyto hodnoty měly větší význam. Na druhé straně je patrný fenomén oslabování solidarity. Aktuální proces vzrůstajícího sociálního rozdělení mezi chudými a bohatými vede k tomu, že právě výše stojící příjmové skupiny toto rozdělení téměř nevnímají a velmi snadno jsou ochotni, vypovědět solidaritu s příslušníky nižších sociálních skupin. Podvědomá antipatie vůči chudým narůstá, neboť jsou velmi často a snadno podezříváni z toho, že jsou „podvodníky v oblasti nárokování sociálních dávek“. V jedné dotazníkové akci v roce 2007 více jak jedna třetina dotázaných souhlasila s výrokem: „Bereme v naší společnosti příliš velký ohled na ztroskotance“ a také „Nemůžeme si v naší společnosti takovou ohleduplnost dovolit“.


| 17

Solidaritu učit a žít Navigace Dobrovolnické průzkumy (surveys) prováděné v Německu v uplynulých letech (1999, 2004, 2009) dokládají, že navzdory fňukání o ztrátě solidarity existuje ve společnosti vysoký potenciál k občanské angažovanosti. Více jak třetina zdejšího obyvatelstva se občansky angažuje, to znamená, že je ochotna jednat ve prospěch dobra druhého. Velká míra dobrovolnictví je tedy indikátorem pro vysloveně solidární jednání.


| 18


3.4 Itálie Plocha Obyvatelstvo Průměrný nájem za m2 (bez vedlejších výdajů)

Italská republika 301.338 km2 60,6 milionů Velký vliv na tvorbu italských nájmů mají jednotlivé regiony na severu či jihu země a také jednotlivá města s jejich infrastrukturou. Ale dosavadní norma tzv. „Zákon o férovém nájmu“ (equo canone) neumožňoval nájemcům, žádat vlastním viděním nastavený nájem, který byl dosud limitován místními úřady. Zrušením tohoto zákona může být nyní nájem bez zábran vyjednán, mohou být dojednány rabaty a nájem může být odečítán z daní. V Miláně v exklusivní části se cena pohybuje mezi 17 až 20 Euro na m2. V Římě může být nájemní cena jednopokojového bytu v centu až 40 Euro za m2

Brutto hospodářský produkt na obyvatele Minimální mzda

Rozdělní příjmu a majetku

29.392 Euro Zákonně není minimální mzda pro zaměstnance stanovena, ale odbory vyjednaly pro většinu dělníků minimální mzdy. Mzdy v Jižní Itálii jsou až o jednu čtvrtinu menší než mzdy v Severní Itálii; ženy v průměru vydělávají znatelně méně než muži se stejnou kvalifikací. Stále více se uplatňují pohyblivé složky mzdy – například prémie závislé na hospodářském výsledku podniku, nebo podíl na akciích pro vedoucí pracovníky. Malé podniky mohou vplácet část odměny v poukázkách na zboží nebo služby. Od reformy na pracovním trhu v roce 2004 se stále víc uplatňují smlouvy na dobu určitou. Pracující s takovou smlouvou vydělávají zhruba jen třetinu toho, co stejně staří zaměstnanci s pevnou smlouvou. Vedoucí odbytu mají hrubý roční plat 56 000 Euro, nevyučený zaměstnanec vydělá 21 000 Euro hrubého platu. Pro osoby bez mzdy existuje náhrada mzdy 785,61 Euro netto na měsíc, pro osobu s dětmi 1.047,48 Euro netto na měsíc Podle aktuální studie vlastní 10 nejbohatších Italů tolik majetku, co 3 milióny těch nejchudších. Mezi oněch 10 nejbohatších patří Armani, Berlusconi a Prada. Bohatství v Itálii souvisí víc s rodinným majetkem než by záviselo na příjmech. K tomu všemu jsou ti nejbohatší stále starší. Pro mladší Italy je to stále těžší majetek nashromáždit. V roce 2010 činil majetek Italů celkem zhruba 8638 miliard Euro, to je 7,5 krát víc než v roce 1965, což obnáší reálný růst 4,6 % ročně. Každý Ital


| 19

Solidaritu učit a žít Navigace v průměru vlastní majetek cca 142.481 Euro. To, co určuje solidární činnost země, především v oblasti sociální a zdravotní je, jak je rozdělena zodpovědnost mezi státem, hospodářstvím a společností a dále také, jaká jsou kladena očekávání dané politické a sociální kultury země na angažovanost a ochotu svých občanů. Italský blahobytný stát můžeme nejspíše popsat jako konservativně korporátní. V jižním Tyrolsku – jinak než v dalších státech, které mají také korporátní sociální politiku, ale stejně jako ve zbývající Itálii – dominantně převažuje veřejná nabídka sociálních a pečovatelských služeb, stejně jako vzdělávání, nad nabídkou privátních nositelů. Velký význam ale mají také církevní organizace. Počátkem 90. let vedla finanční krize v Itálii k tomu, že stát umožnil ještě větší angažovanost soukromých neziskových organizací především v oblasti sociálních služeb, v menší míře i ve zdravotní péči proto, aby bylo možné pokrýt zvýšenou potřebu v této oblasti. Rozvoj působení nadací v Itálii ukazuje například, že počet nadací mezi léty 1999 a 2005 v celostátním průměru vzrostl o 57 %. Tento nárůst vznikl hlavní měrou změnou „istituzioni pubbliche die assistenza e beneficenza“ – IPAB (veřejné pečovatelské a dobročinné spolkové aktivity) ve spolcích. Celostátní sčítání neziskových organizací v roce 1999 dospělo k závěru, že ve 3368 „veřejněprospěšných organizacích v užším slova smyslu“, mezi nimi v 2876 dobrovolnických organizacích, pracovala 75 000 dobrovolnických spolupracovníků. I v Jižním Tyrolsku se uskutečnilo v průběhu posledních dvou desetiletí mnoho změn. Od té doby jsou mnohé služby a zařízení v sociální a pečovatelské oblasti, které dříve byly v rukách státní sféry. Jsou sice nadále podporovány z veřejných zdrojů, ale jsou v péči nejrůznějších spolků, svazů či družstev. Kromě toho vznikly mnohé nové služby na základě soukromých iniciativ, které jsou státní sférou uznány a podporovány. Pro postavení privátních nositelů služeb v celostátním spektru se jako velmi důležitý ukázal zákon číslo 13 z roku 1991 „nový řád v sociálních službách“. Tento zákon stanoví, že na provozování sociálních služeb se podílí také privátní „pečovatelská zařízení“. Pokud jde o financování, mohou tato privátní zařízení, mezi nimi i dobrovolnicky činné organizace, být podporovány a financovány jednak na základě podaných projektů, nebo prostřednictvím poskytovaných příspěvků. Další část finančních prostředků si veřejně prospěšné organizace zajistí pomocí charitativních sbírek.


| 20


3.5 Rakousko 2

Plocha Obyvatelstvo2 Průměrný roční netto příjem domácnosti3 Průměrný nájem za m2 (Sem náleží byty s trvalým hlavním bydliště pod pojmem „hlavní nájem“; „podnájem“ nebo „vlastnictví bytu“)

Brutto hospod. na obyvatele6

produkt

Rakouská republika 83.879 km2 8,441 miliónů Rakouské domácnosti disponují v průměru s 36.587 Euro příjmem v roce. 10 % domácností mají méně než 12.850 Euro a 10 % domácností má k dispozici více jak 64.807 Euro ročně Průměrný náklad4 na pronajímaný byt aktuálně obnáší 5,83 Euro/m2 užitné plochy. Nejdražší nájem má země Salzbursko s 6,64 Eury, následované Vídní s 6,23 Eury a Vorarlbergem s 6,12 Eury. Posledním v žebříčku je Burgunlandsko se 4,48 Euro.5 35.710 Euro 10 % nejvýše vydělávajících vydělalo v roce 2009 30,3 % všech mezd a platů. na měsíc Pro nízce vydělávající naopak platí, že „dolních“ 60 % příjemců mezd a platů získávají 28 % všech mezd a platů. Ve srovnání s tím vydělávali top manažeři v Rakousku v roce 2010 tolik, co 41 jejich spolupracovníků. Špičkoví manažeři na burze evidovaných podniků vydělávali v tomtéž roce v průměru 1,15 miliónů Euro.7 Jenom nejbohatší 1 % má se 34 procenty majetku větší podíl než 90 % obyvatel, kteří vlastní méně než 1/3 majetku. Koncem roku 2010 obnášel oficiálně evidovaný hrubý finanční majetek (spořitelní knížky, akcie, fondy, cenné papíry, životní pojistky apod.) 460 miliard Euro. Z toho vlastní zmiňovaných nejbohatších 10 % více jak polovinu (54 %).8

2

3 4 5 6

7 8

WKO (2012). http://wko.at/statistik/eu/europa-bevoelkerung.pdf (12.7.2012) BMSK (2010). Ohrožení chudobou a vyloučením v Rakousku, výsledky výzkumu EU–SICL 2010. Studijní řada sociální politiky, svazek 8 (str. 155). Wien: bmsk. Nájem resp. anuita (zpětné splátky) bytů v osobním vlastnictví s provozními náklady – stejně jako eventuální náklady na topení, garáž/místo na parkování, to vše inklusiv, MWST. Statistik Austria (2012). http://www.statistik.at/web_de/statistiken/wohnen_und_gebaude/ wohnungsaufwand/entgelltlich_bewohnte_wohnungen/023039.html Statistik Austria (2012). http://www.statistik.at/volkswirtschaftliche_gesamtrechnungen/bruttoinlandsprodukt_und hauptaggregate/jahresdaten/index.html (12.7.2012) AKOÖ (2011) htpp://diealternative.org/verteilungsgerechtigkeit/2011/09/ak-oo-aktuelle-daten-zureinkommensverteilung/ (12.7.2012) http://www.arbeiterkammer,com/online/vermoegensverteilung-in-oesterreich-62843.html (12.07.2012)


| 21

Solidaritu učit a žít Navigace Rakousko vykazuje dlouhou tradici státní dobročinnosti (normativní solidarita), přičemž základy sociálního systému pojišťování položené již v 19. století, tvoří až do dneška důležité určující faktory sociální politiky druhé republiky. Určující pro rakouský „blahobytný“ model je převažující sociální pojištění, které je v jistých oblastech doplněno universální sítí státních služeb. Sociální pojištění jako „první síť“ sociálních jistot výrazně ovlivňuje rizika stáří, zdraví, pracovních úrazů a nezaměstnanosti a zajišťuje minimálně v jedné ze zmíněných oblastí téměř veškeré obyvatelstvo (99,3%). „Druhou síť“ sociálních jistot definují v rakouské blahobytné společnosti universální systémy. Typický je pro tyto programy universální, na příjmu nezávislý, přístup k peněžní podpoře zvláště v oblasti rodinné politiky i politických oblastech vyžadujících péči. Tzv. „třetí síť“ rakouského sociálního systému má zajistit takové obyvatele, které nezachytí ani sociální pojištění, ani universální výkony. Využití této služby je vázáno na individuální zkoumání konkrétní potřeby. Tyto výkony „blahobytného“ státu jsou ještě doplněny soukromými organizacemi, přičemž v Rakousku převažují neziskové organizace. Jejich nabídky, např. v oblasti zdravotnictví, v oblasti sociálních služeb, nebo zabezpečení sociálních okrajových skupin jsou v rakouském systému zabezpečení, již velmi dlouho jako důležití partneři zakotveni a jsou v mnoha oblastech podporovány právě z veřejných prostředků. Pokud byl pojem solidarity v minulých letech ve veřejných diskusích výrazně odsunut do pozadí a stavělo-li se mnohem víc na individualismu a v souvislosti s reformami se kladl důraz na vlastní zodpovědnost, tak v souvislosti s hospodářskou a finanční krizí zažívá pojem solidarity renesanci. A diskuse probíhá celou společností, a to mnohdy velmi kontroverzně. Na jedné straně je požadováno mnohem více posílit sociální stát jako jediný účinný prostředek proti takovýmto krizím. Mnohem více mají být zapojeni a zavázáni tzv. „majetní“. Na druhé straně je kritizován „bezbřehý“ blahobytný stát a s ním související zátěž státního rozpočtu, která je již vnímána jako nadále neufinancovatelná. Je činěn tlak na odlehčení „výkonostních plátců“, na snížení nejrůznějších sociálních dávek. Vcelku ale viděno je zde zřejmá jasná volba obyvatelstva pro sociální systém zajištění v rakouském státě, i když s rozdílnými akcenty. Často popisovaný proces individualizace a v souvislosti s tím často viděnou perspektivu rozpadu solidarity nelze v Rakousku jednoznačně prokázat, mnohem víc je vidět diferencovaný přístup. Zatímco v heterogenních společenstvích výrazně požadované silnější solidární závazky, jsme v moderní společnosti stále více svědky dobrovolného převzetí sice relativně slabého a časově omezeného solidárního angažování se . Ve srovnání s „Evropskou hodnotovou studií“ posledních let vykazuje u Rakušanů mikrosolidární oblasti9 průběžně vysoké hodnoty. Přesto, že rodina poněkud na svém významu ztratila, vidí převážná většina Rakušanů (72 %) rozvíjení solidarity právě v rodinném prostředí.10 To je patrné jednak z velké ochoty rodičů (asi 2/3), vykonat a chtít pro své děti to nejlepší. A na druhé straně v pocitu odpovědnosti dětí

9

Viz kapitolu 2.4 Jak daleko sahá ochota k solidaritě? Srovnej Friesl, Hofer & Wieser, 2009.

10


| 22

Solidaritu učit a žít Navigace se (v 57%) např. v případě onemocnění rodičů se o ně solidárně postarat. Ochota k solidaritě ale u dětí rapidně klesá např. v případě, že se jedná o starost a péči dlouhodobou. Zde je ochotno solidárně převzít starost o něco málo víc jak jedna třetina (36 %).11 Zcela jiný vývoj ukazuje solidarita v širším rámci, kontinuálně jí ubývá a Rakousko zde za uplynulých 15 let vykazuje rostoucí negativní postoj k ochotě k solidaritě např. s cizinci a přistěhovalci. Jestliže v roce 1994 se dva ze tří Rakušanů domnívali, že cizinci by měli svůj životní styl více přizpůsobit rakouským zvyklostem, tak v roce 2008 již se to domnívalo osm z deseti Rakušanů. Autoři studií, kteří věnovali pozornost střední úrovni solidarity („meso“), dokládají nový vývoj resp. ztrátu solidarity na této úrovni. Jestliže v dřívějších výzkumech bylo možné „meso-solidaritu“ definovat a lidé byli ochotni při požadavku na „přerozdělování“ přinést vlastní podíl, tak ve výsledcích bádání z roku 2008 již tento trend nebyl patrný. Dotazovaní sice výrazněji než v předchozích studiích požadují snížení rozdílů v příjmech (v roce 1990 je to 39%, proti 75% v roce 2008), ale tento požadavek směřují k jiným, ale vlastní podíl přitom zcela zanedbávají . resp. s ním nepočítají. Tento postoj Rakušanů je nejvíce zřejmý v oblasti tzv. „ekologické solidarity“. Navzdory velmi silnému povědomí o potřebě ochrany životního prostředí a značným vědomostem v této oblasti o poměrně špatné situaci životního prostředí, klesá počet „ekologicky solidárních“ lidí stále výrazněji. Jestliže v roce 1990 byl každý druhý ochoten sám finančně přispívat na to aby se bránilo znečišťování životního prostředí, tak v roce 2008 sledujeme tuto ochotu pouze u čtyř osob z desíti. Solidární jednání může být uskutečňované v nejrůznějších formách. Podpora může být poskytována ve více formách: formou materiální (finančně, či věcně), slovní (články, petice, projevy …), a nebo formou nasazení vlastní pracovní síly.12 Solidaritu zde můžeme krátce charakterisovat jako „monetární solidaritu“ a „solidaritu pracovním nasazením“. Navzdory hospodářské krizi se Rakušané zachovali v roce 2011 vůči potřebným solidárně. Rakouští obyvatelé vynaložili v roce 2011 v oblasti finanční pomoci 460 miliónů Euro. K této nashromážděné sumě přispěli dva ze tří Rakušanů 54 Euro, přičemž 2/3 z toho mají zcela altruistický charakter. V evropském srovnání se Rakušané řadí za Holanďany s 259 Euro, Švýcary s 121 Euro a Němce s 67 Euro.13 Ochota dobrovolně se angažovat ve prospěch společenství (společného dobra), je v Rakousku velmi vysoký. Tak byl v roce 2006 každý druhý Rakušan (celkem 43,8) aktivní pro společenství ať už v rámci formální nebo neformální dobrovolnické aktivity.14 Z toho plyne, že přes 3 milióny Rakušanů od 15 let dobrovolnicky pracují. Měříme-li to na týdenní pracovní čas samostatně i nesamostatně pracujících

11

Srov. Habermachers-Zuba, Lehner & Tschipan, 2009. Srov. Braun, 2003. 13 Srov. Fundraising Verband Österreich, 2011. 14 Za „formální dobrovolnickou práci“ považujeme aktivitu uskutečňovanou v rámci nějaké organizace, spolku či instituce. Za „neformální dobrovolnickou činnost“ považujeme aktivitu uskutečňovanou v rámci sousedské pomoci, ze zcela osobní iniciativy, bez institucionálního rámce. 12


| 23

Solidaritu učit a žít Navigace obyvatel, činí tento oddíl 11% až 13% času. Tak uskutečňují rakouští obyvatelé 14.693.679 hodin týdně dobrovolnické práce. Mnohokrát publikované odhady, podle nichž mládež nemá na dobrovolnické činnosti ve prospěch společného dobra žádný zájem, nelze na základě této citované zprávě o dobrovolnické činnosti potvrdit. Naopak, podíl mladých a jejich dobrovolnická angažovanost je velmi vysoká a činí 45 % a tím se vyrovnává podílů dospělých.15

3.6 Česká republika Česká republika Plocha 78.867 km2 Obyvatelstvo 10,5 milionů Průměrný roční příjem 5.670 Euro na člena domácnosti Průměrný nájem na m2 S koncem roku 2012 už nebude žádné regulované nájemné. Nájemné v bytech ve vlastnictví obcí se (bez vedlejších výdajů) přiblíží ostatním typům bytů. Určující jsou regionální rozdíly. Nájemné se pohybuje mezi 2 – 5 Eury za m2. Brutto hospod. produkt 20.720 Euro na obyvatele Minimální / Minimální mzda obnáší 2 Eura brutto na hodinu. To platí pouze pro nekvalifikovanou práci. Pro kvalifikovanou maximální mzda práci obnáší až 4 Eura. Maximální mzda, např. kterou pobírá generální ředitel Českých drah, obnáší 20 000 Euro za měsíc. Rozdělní příjmu Podle statických údajů má 10 % nejníže vydělávajících obyvatel má 2000 Euro na rok a osobu. 10 % nejvýše a majetku vydělávajících 10.800 Euro na obyvatele a rok. Příjem se výrazně odlišuje podle profesí. Ve sféře zemědělství, pohostinství a provozu hotelů se příjem pohybuje pod 800 Euro na osobu. V oblasti bankovnictví a pojišťovnictví, v oblasti komunikačních a informačních technologií až 2200 Euro za měsíc. Nůžky mezi chudými a bohatými se stále víc otevírají. Podle oficiálních údajů žije 9 % obyvatel pod hranicí chudoby a disponují s příjmem 4480 Euro na osobu. Po tzv. sametové revoluci v roce 1989 po pádu totalitního režimu zavládla poněkud nejistota, starý systém se hroutí a nový model správy hledá svou podobu. V tomto prostředí se rozmáhají nejrůznější vize moderní hospodářské i politické správy. Nejsilněji se prosazuje neoliberalismus. V současnosti je pod vlivem finanční a hospodářské krize, která vede k drastickým úsporným opatřením v oblasti sociálních výdajům, řada organizací, které nabízejí sociální služby je existenčně ohrožena.

15

BMASK, 2008.


| 24

Solidaritu učit a žít Navigace Pokud se nenajde dostatek prostředků ve státním, nebo v krajských rozpočtech, budou tyto organizace nuceny své služby omezit, pokud ne přímo zastavit. Je na pováženou, že tato úsporná opatření postihnout ty nejchudší ve společnosti: postižené, seniory a mladé rodiny. Připravenost obyvatel České republiky je zřejmá z jejich ochoty přispívat na nejrůznější dobročinné účely. Bezmála 2/3 obyvatel přispívají na dobročinné účely částkou minimálně 500 Kč (20 Euro) ročně. Podle aktuálního průzkumu, provedeného Československou obchodní bankou (ČSOB) vyjádřila 1/3 obyvatel názor, že nikomu neuškodí tu a tam něco darovat. 14 % dotázaných považuje občasné dary za samozřejmou pomoc. Smutné je naopak, že asi jedna čtvrtina obyvatel se domnívá, že poskytovat dary mohou jen ti, kdo mají nadbytek a dokonce 6 % dotázaných považuje výzvy k darování za „vydírání“. Průzkum se zabýval také otázkou, zda rodiče vedou děti k dobročinnosti. Polovina rodičů přiznala, že tento aspekt opomněla. Pokud nejsou již děti vychovávány k solidárnímu jednání, bude trvat řadu let, než česká společnost zahojí morální zranění z minulého režimu.

3.7 Solidarita v ohrožení – shrnutí zpráv z jednotlivých zemí Jen solidární společnost může stát pevně vůči mocným na kapitálových trzích – ve prospěch sociální Evropy a spravedlivějšího světa. Jestli se Evropa k takové solidární společnosti vyvine je otázkou. Solidarita v Evropě jednak na sebe bere prohloubené a pozoruhodné formy, od státních sociálních struktur po nejrůznější iniciativy, struktury a neziskové společnosti s občanskou angažovaností, až po sociální akce podniků a nadací. Na druhé straně je solidarita ohrožena. Ve všech evropských zemích se strukturovaná solidarita ve formě státního sociálního systému dostává pod stále větší tlak. Reformní opatření posledních let vlastně zatěžují nejvíce ty, kterým by měly pomoci. „Další rozvoj sociálního státu je důležitý prvek v procesu evropského sjednocování. To bude jen tehdy úspěšné, bude–li podporováno ze spodu, bude-li mít solidární základ“ (Negt 2012, s. 19). K tomuto sociálnímu základu patří procesy učení se solidaritě. Při tomto učení bude zřejmé, jak důležitá je solidarita pro proces sjednocování Evropy. Zprávy z jednotlivých zemí ukazují pestrost sociálně státní tradice a specifické výzvy jednotlivých zemí.


| 25


4

Procesy učení na podporu solidarity

4.1 Důležitost didaktiky orientované na subjekt pro učení se solidaritě Procesy učení k podpoře solidarity jsou úspěšné tehdy, když se aranžují rozhodně z perspektivy orientace na subjekt. K tomu věda v posledních desetiletích vyvinula důležité teorie, které se vážou na jména Klaus Holzkamp a Oskar Negt. Procesy učit se podporovat solidaritu jsou úspěšné tehdy, když subjekty učení vnímají jejich přínos pro zvýšení své osobní životní kvality a tím integrují hodnotu solidarity do svého každodenního života a do své angažovanosti za spravedlivější svět. K tomu dochází tehdy, když nabídka vzdělání účastníkům pomáhá otevřít prostor a opce, v nichž se přesvědčí o vlastních silných stránkách a mohou si je vyzkoušet. „Každé individuum má vzhledem k aktuálnímu omezení/ohrožení vždy na určitém stupni „svobodu“ rozšířit a nebo se vzdát dispozice podmínky (Holzkamp 1983, str. 370). Úkolem vzdělávací práce je přitom přimět lidi, aby tento prostor využili k rozšíření vlastních možností jednání, ale bez gesta mudrlantského poučování. Tento proces rozšiřování vlastního prostoru možností a s ním spojené zkušenosti překonání určité bezmocnosti je cestou naučit se solidárním způsobům života. Učení není chápáno jako osvojování si abstraktního vědění, ale jako cesta k individuálnímu a kolektivnímu sebeurčení a emancipaci. Učení jako sociální proces spočívá na komunikaci, výměně a vzájemném dorozumívání. Učící se nejsou objekt a cíl učebních procesů, ale subjektem svých vlastních procesů učení, protože si definují své zájmy ohledně učení, osvojují si nutné vědění, toto reflektují a následně používají v praxi.“ (Zeuner 2007, str. 41). Obzvláště vhodným polem učení se sebevzdělávání je blízký sociální prostor. Tady jsou místa setkání, kde je možno solidaritu konkrétně zažít. Mohou to být domy setkávání, jako dům v Brixenu, místní občanská centra jako Chitaliste v Bulharsku, farní centra, dobrovolnické agentury a veřejná místa. Je proto výhodné, využít této roviny v procesu semináře pro převzetí a rozšíření využitelnosti stávajícího možného prostoru. To odpovídá požadavkům na vytváření praxe podporující solidaritu, jak to formuloval Oskar Negt. Ta musí navázat na individuální zájmy vzdělávajících se osob a integrovat je do celospolečenského kontextu. Mostem mezi individuálním a zvláštním, případně obecným a společenským je přitom to, že konkrétní situace je prismatem pro elementární a základní. Exemplární učení je chápáno jako zprostředkování obsahu učení a cílů učení se specifickými předpoklady k učení adresátů učení, aby vznikly souvislosti k propojení zvláštních zkušeností a zážitků každého jednotlivce s obecenstvím a tím se docílilo „otevřeného pohledu na společenský celek“ (Negt 2010, str. 16)


| 26


4.2 Požadavky na vzdělávací praxi Zásadně je důležité vytvořit podmínky učení tak, aby přispívaly k redukci zážitků nemohoucnosti prostřednictvím zkušeností o účinnosti a převzetí zodpovědnosti, které účastníci získají v procesu semináře. V praxi učení nejde o to, zprostředkovat fixní základní obsah vědění, nýbrž vytvořit takové podmínky učení, které umožní účastníkům proces učení se solidaritě. Účastníci si musí udělat exemplární zkušenost vlastní schopnosti konat („Ano, já to dokážu!“), musí poznat své vlastní silné stránky a vyzkoušet je v díle. Vedení kurzu má přitom za úkol, přimět účastníky využít daný volný prostor bez velkého poučování. K tomu je vhodné různé prostředí, především takové, které dokáže aktivovat, podporovat začlenění a dokáže působit na posílení sebevědomí, ale dokáže i provokovat, když se jedná o paradoxně vypadající podněty k učení. To má metodické důsledky pro uspořádání kurzů. Mělo by se využívat pracovních metod jako jsou pracovní kroužky, hry rolí, worldcafé, open space. Nemělo by se resignovat na informativní přednášky. Měly by se ale zařazovat uvážlivě. Přitom je důležité začít u kompetencí a vybavení účastníků. Aby se docílilo trvalých úspěchů, je důležité navodit v procesu učení kontinuální vztah ke každodennímu životu zúčastněných. To zvýhodňuje vytvoření podmínek možností transferu do jejich každodenní praxe a předpokládá, že zajištění transferu je průchodný princip uspořádání kurzu. Systematická spojitost se všedním dnem účastníků podmiňuje, aby jejich životní potřeby při plánování akce byly jasné, a aby bylo v kurzu dost času na prodiskutování toho, jak naučené věci uplatnit v života. Pro uspořádání programu kurzu to prakticky znamená: Je smysluplné, naplánovat cvičení, kdy účastníci kurzu budou naučené poznatky systematicky propojovat se svým vlastním horizontem zkušeností a současně budou moci nalézat souvislosti mezi zvláštním a obecným. Solidarita se uskutečňuje v praktickém konání a nelze se jí naučit jen prostřednictvím pouhé teorie. Do té míry zprostředkování solidarity není čistě zprostředkování vědění, nýbrž má spojitost s žádoucí praxí. Tak je v procesech učení se solidaritě důležitým prvkem empatie. Empatie je schopnost vžít se do jiné perpektivy a vnímat jinak. Přitom jde o to, pokusit se o pochopení pohnutek druhého člověka z jeho pohledu vnímání světa a jeho horizontu zkušeností k určitému jednání.

4.3 4.3 Nastavení a metody studia Učení se solidaritě může být podporováno nejrůznějšími metodami a prostředím. V následující části představíme některé aspekty. A. Pestrá seminární skupina

Dobrou pomocí v učení se solidaritě je pestrá heterogenní skupina účastníků. Jsou-li kulturně, věkově a etnicky promícháni, tvoří už tato směsice dobrý předpoklad vžít


| 27

Solidaritu učit a žít Navigace se do vnímání druhého resp. cizího člověka. Tak mají účastníci různých generací například rozdílný denní rytmus, a to vyžaduje schopnost přizpůsobit se. Nebo když lidé nemluví stejným jazykem, je důležité, brát na určité jedince ohled. Ve vzájemném setkávání se, se tak již praktikuje a je nutná solidarita. B. Organizovat platformu reflexe

Když se setkají lidé z různého prostředí a různých potřeb, mnoho věcí se dostává na povrch ve vzájemném styku a komunikaci nevědomky. Tak je důležité vytvořit prostor ke komunikaci a reflexi o formě setkání s tím „druhým“ . S jakým obrazem respektive předsudkem se setkávám se svým bližním? Jak ho oslovím? Jak se zachovám, když něčemu nebudu rozumět? Co udělám v případě nedorozumění? Tyto otázky jsou důležité, abychom mohli reflektovat své vlastní jednání a abychom překonali naivní neuvážený přístup. C. Zkušenosti mimo známé místo

Protože solidarita se váže k praxi, je výhodné proces učení se solidaritě přesunout tam, kde se solidarita může prožívat. Např. v Brixenu je dům solidarity. Jedno z evropských setkání, které nás spojuje, se konalo v tomto domě. Tím byli všichni účastníci vtaženi do určité situace a mohli zakusit přímo pocity s ní spojené. Aby mohli účastníci zkušenosti z tohoto zařízení předávat autenticky dál, je dobré, aby účastníci opustili svůj běžný obvyklý rámec výuky. D. Fyzické i psychické prožívání solidarity při plánovaných hrách a hrách na role

Může být velmi prospěšné zabudovat do procesu učení jako metodu hru. Při plánovaných hrách a hrách na role se mohou účastníci vžít do určité situace a zakusit přímo pocity, které vyvolává. Společnou reflexí o vyskytujících se dynamických procesech je možné velmi konstruktivně diskutovat o potřebě solidarity, o překážkách solidárního jednání jakož i o schůdných cestách. E. Aktivační metody

Vedle her na role mohou být ideální též literární dílna a worldcafé. Literární dílna může umožnit lidem, kteří se rádi vyjadřují verbálně, zprostředkovat své myšlenky. Worldcafé skýtá možnost diskutovat kreativním způsobem v příjemné atmosféře (jako např. v pohodě a nenuceně u šálku kávy). Tak dostanou lidé, kteří by se ve velké skupině neradi vyjadřovali, možnost prezentovat své myšlenky v diskuzi. F. Přenos praxe do vlastní učební jednotky

Nejdůležitější v procesu učení, jak podporovat solidaritu, je praxe. Je proto důležité, prokázat na jedné straně úspěšnou praxi, na druhé straně je nutné uskutečnit přenos získaného vědění v učebním procesu do praxe. Tomu se lze naučit za pomoci úkolů, které účastníci plní z jedné hodiny na druhou. O úspěších a nebo neúspěších při


| 28

Solidaritu učit a žít Navigace zvládání těchto úkolů lze uvažovat a je reflektovat společně ve skupině. Tak je možné učit se z vlastní praxe a z praxe druhých.

5

Učit se solidaritě - Good Practice-příklady

Představíme vám inovační koncepce a seminář o učení se solidaritě, které jednotliví parneři projektu vyzkoušeli

5.1 Inovační koncepce učení se solidaritě V kontextu specifických sociálních oblastí konfliktů byly vyvinuty v posledních desetiletích inovační aranžmá a reflexní kontexty „středního dosahu“ směrem k solidárnímu způsobu chování. Tyto koncepce spojují orientaci na hodnoty s analýzou společnosti, strategií jednání a metodami pro praxi. Právě proto jsou zajímavé pro další vzdělávání dospělých. Pro příklad zde uvedeme některé koncepce, Thérapie Sociale, Social Justice Education, nenásilná komunikace Compassion-Projekt. Thérapie Sociale, kterou vyvinul francouzský sociolog a psycholog Charles Rojzmanem (viz Rojzman 1997), je metodika zpracování konfliktu na komunální úrovni při integraci všech důležitých aktérů, obyvatel, a důležitých státních i nestátních organizací. Jejím cílem je dosánout harmonického soužití, v rámci nejbližší komunity (obec, farnost), lidí s různou životní orientací. V centru je vytvoření strukturovaného rámce, který umožňuje závazné setkávání kulturně a etnicky heterogenních skupin obyvatelstva a zastoupení veřejných zařízení. Výchozím bodem dialogu je zhoubný pocit křivdy a předsudky. Tyto se zpracovávají v konstruktivním procesu řešení konfliktu, který zachytí i emocionální a iracionální faktory, protože jsou to právě ony, které tvoří podstatnou živnou půdu pro pocity křivdy. Cílem je, najít přijatelné řešení pro všechny zúčastněné ve smyslu situace win-win. Thérapie Sociale je akční program sociální soudržnosti. Zpracovává mezipersonální odmítání, a má za cíl solidární pospolitost. Strach a nenávist jsou skutečnými překážkami na cestě k pravé demokracii, ke společenství rovné komunikace. Pro společenské soužití je důležité vyvíjet takové strategie proti praktikám vyloučení, které zároveň zahrnují i sociálně psychologickou rovinu. Čistě racionální strategie by měla krátký dosah, protože by nezohlednila rovinu emocionální. Thérapie Sociale byla dosud použita především pro další rozvoj problematických městských čtvrtí. Social Justice Education byla vypracována v USA (Adams, Bell, Griffith 2007) jako didaktická koncepce pro angažovanost za solidární společnost. Dělá si nárok, že vyvíjí strategie k odbourání vyloučení. Ústředním bodem Social Justice Education je vize společnosti, v níž všichni členové mohou mít podíl na společenských zdrojích bez privilegií a bez diskriminace. Cílem je překonat znevýhodnění a jako zrovnoprávnění docílit více uznání. Na této bázi se analyzují v praxi vzdělávání veškeré mechanizmy útisku a vyloučení, ať už kvůli pohlaví nebo společenské vrstvě, pro příslušnost etnickou či náboženskou, nebo pro věk či postižení, a vytváří se strategie pro větší spravedlnost. Přitom hraje rozhodující úlohu metoda dialogu, která spočívá v komunikačním a rovnoprávném settingu orientovaném na hodnoty (rovnost, uznání druhých v jejich odlišnosti). Metodu dialogu charakterizuje „de-


| 29

Solidaritu učit a žít Navigace hierarchizace“ hovořících osob i diskutované věci. (Czollek/Weinbach 2007, str. 16). Obrací se proti monologům, kterými mají být účastníci semináře přesvědčováni o správném postoji (rovněž tam str.17). Společná debata v duchu rovnoprávnosti a vzájemného respektu překoná moralizování a povede k odstranění stereotypů. Takový striktně dialogický komunikační setting si klade za cíl příkladné zkušenosti ze společenství srovnat do jedné úrovně. Nenásilná komunikace, koncipovaná americkým mediátorem konfliktů Marshallem Rosenbergem (Rosenberg 2009) v šedesátých letech minulého století, je metodika k nácviku pozorného empatického komunikačního stylu a partnerské a férové strategie řešení konfliktů. Marshall Rosenberg vytvořil axiomy, strategie a metody nenásilné komunikace, která byla již s úspěchem použita v nejrůznějším kontextu společenském (firmy, školy, vězení), politickém (Jugoslávie, Israel). „Za každým konfliktem stojí nesplněné potřeby, jako např. potřeba úcty, uznání, autonomie a pochopení. Je-li ta která potřeba uznána, formulována a druhou stranou pochopena, vede to podle Rosenberga k deeskalaci“ (Schönberger 2010, str. 38). Compassion-Projekt (Metz et al. 2000) je projekt sociálního učení, který byl dosud použit především ve školním kontextu. Cílem je vytvoření postojů jako je solidarita, kooperace, komunikace a angažovanost za lidi, kteří jsou z jakýchkoliv důvodů odkázáni na pomoc jiných lidí. Za tímto účelem chodí žáci a žačky během školního roku vždy na dva týdny do nějakého sociálního zařízení, do domovu důchodců, nemocnic, zařízení pro postižené, ubytoven pro bezdomovce, dětských školek, do nádražní misie apod.Učitelé navštěvují potom žáky v místě praxe, udržují s nimi kontakt a doprovázejí praxi ve svém předmětu tak, že je připravují a potom reflektují. Toto úzké spojení praxe a vyučování a reflexe, která zpracuje vše odborně i emocionálně, je rozhodující pro Compassion-výuku. Spočívá na přesvědčení, že zážitky samy moc nezpůsobí, a po určité době úplně vyprchají, pokud se na ně nevzpomíná, nejsou artikulovány, zhodnoceny a zařazeny. To, co je pro stanovení cíle projektu rozhodující, se děje konec konců ve vyučování, které informacemi, reflexí a hodnocením na zkušenosti během praxe připraví, a dodatečně se k tomu vrátí a tím přispěje k tomu, že se vytváří reflektovaný postoj v oblasti sociální. Základní pedagogická myšlenka plánování projektu je tedy přesvědčení, že sociální praktika ve spojení s odbornou výukou mohou vést dlouhodobě k ochotě změnit postoj a vytvořit si postoj v oblasti sociální.

5.2 Vyzkoušené semináře učení se solidaritě 5.2.1. Integrativní orientace na povolání a odborné vzdělání A. Výzva

Solidarita s mladistvými, kteří to nemají v životě tak lehké, je centrálním bodem iniciativy „IBEA“- Integrativní orientace na povolání Institutu Dr.Karl-Kummera ve Vídni. Bází pro práci s mladými je solidární postoj chápaný jako pomoc k vlastní pomoci a jako úcta k osobnosti každého člověka.


| 30


Franz je spasticky ochrnutý. Má omezenou hybnost pravé ruky. Je vidět, že při chůzi za sebou táhne pravou nohu. Franz se učí kuchařem. Je nadšen svým šéfem a chodí na učňovskou školu moc rád. Je v učení na částečný úvazek. Jeho horlivost a jeho veselá mysl vnáší do podniku něco nového: poznání, že Franz se toho může i navzdory svému postižení hodně naučit a hodně dokázat a že jeho radost je nakažlivá. Integrace na učňovských školách je od roku 2003 zakotvena v zákoně o odborném vzdělávání v Rakousku (§8b). Tento zákon garantuje mladistvým se zvláštní potřebou podpory po ukončení povinné školní docházky právo na počáteční odborné vzdělání. „Integrativní profesní počáteční povolání “ nabízí mladým lidem možnost si až o dva roky prodloužit výuční dobu, resp. ukončit části učebního oboru. Mnozí mladiství tím získávají šanci zakotvit v profesním životě a začít vést svébytnou existenci podle svého přání. Profesní svět i svět práce zažívá přelom. Vznikají nová povolání. Světová konkurence a informační technologie zvyšují pracovní tempo. Požadavky kladené na mladé lidi jsou stále vyšší. Znevýhodnění mladiství s fyzickým, mentálním nebo sociálním znevýhodněním nacházejí obzvlášť špatně přístup ke vzdělání a zaměstnání. B.Cíl projektu

Prvořadým cílem projektu „Integrativní orientace na povolání“ bylo proto, umožnit mladým lidem s handikepem nebo se znevýhodněním integraci na prvním pracovním trhu. To má za cíl sebevědomý samostatně určovaný způsob života. C. Obsah projektu

Na trvalých konceptech k přípravě znevýhodněných žáků na vzdělání, stejně tak jako na inovativním dalším vývoji včetně kvalifikačních modelů se pracovalo celostátně v síti renomovaných vzdělávacích zařízení, spolků, učňovských škol, zemských školních rad, i sociálních partnerů. Tak byly provedeny na třech vybraných školách v devátých ročnících modelové projekty za účelem „Integrativní orientace na povolání“. Přitom se usilovalo o vývoj „všeobecného modelového projektu“, který má být implementován dále na jiných školách. V průběhu dvou let byl za spolupráce znevýhodněných mladistvých vyvinut a odzkoušen celistvý koncept na orientaci a přípravu mladých na povolání, a to s četným materiálem a různými metodami. Za účelem kompetentního přechodu mladistvých ze školy do vzdělávacího procesu byly vytvořeny podpůrné struktury, které zaručí pro dotyčné osoby co možná nejlepší harmonizaci mezi vzděláváním v podniku a ve škole. Dodatečné výzvě pro pedagogy a pedagožky činné v odborném vzdělávání odpovídá i inovativní kvalifikační program.


| 31

Solidaritu učit a žít Navigace Tak se podařilo dále rozvinout ideální modely inklusivní přípravy na povolání a kvalifikace, které vyhovují osobním předpokladům, kompetencím a potenciálu mladistvých, potřebám jejich rodin, možnostem škol a požadavkům podniků. D. Zkušenosti, výsledky

V průběhu projektu byly vytvořeny dokumenty pro další práci škol. Materiály pro start v povolání, odborné vzdělávání, soubor metod k poradenství a orientaci jako příruční návod, jakož i složka s kompetencemi k poznání a vizualizaci schopností. Pro školy znamenalo provedení projektu další náklady - personální i administrativní, které bylo možno jen stěží nebo vůbec ne zvládnout s existujícími zdroji. Vedle didakticko-metodické výzvy vyučování v integrovaných třídách bylo třeba respektovat i z části individuální učební plány. Z evaluační studie Institutu pro vyšší školy vyšlo najevo, že integrovaná orientace na odborné vzdělávání se jeví jako vhodná i pro některé méně výkonné žáky, kteří tč. resperktive ne jednoznačně spadají do zákonem definované skupiny. Celkem lze konstatovat, že provedením projektu „Integrovaná orientace na povolání a odborné vzdělání“ může u všech zúčastněných výrazně posílit solidární postoj vůči znevýhodněným.

5.2.2. Učit solidaritě – seminář o jejích základech Termín solidarity je dnes často a hojně zmiňován a diskutován. Aby byla hodnota solidarity dobře chápána a mohla být v praktickém životě prosazována, je třeba se seznámit s nejrůznějšími aspekty tohoto mnohostranného pojmu. Moravsko-slezská křesťanská akademie (MSKA) se sídlem v Brně v České republice k tématu vypracovala koncepci základního semináře, který je popsán v následující tabulce: Učit solidaritě – seminář o jejích základech Cíl Účastníci se mohou seznámit s nejrůznějšími aspekty pojmu „solidarita“ a mohou jej využít k hodnocení společenských struktur a procesů realizovaných v současné společnosti Obsah Aspekty pojmu solidarita: láska k bližnímu, institucionalizovaná spravedlnost, jako pomoc člověku v jeho vlastní blízkosti a také lidem podstatně vzdáleným Solidarita – postižení historického vývoje pojmu Prostor pro uskutečňování solidarity: v pracovním prostředí ochota spolupráce a pomoci mezi mladou a starší generací. Zkušenost Tento koncepční projekt se uskutečnil ve dnech 20. – 21. dubna 2012 v rámci Moravsko-slezských akademických dní. Kurs přilákal řadu zájemců, vzbudil bohatou diskusi účastníků a jako modelový se přenáší do nižších regionálních složek MSKA, kde jej implementují vlastní regionální zkušenosti a problémy.


| 32


5.2.3. Učit se – empowerment – divadelní seminář pro nezaměstnané S nezaměstnanými se v institucionalizovaných formátech vzdělávání dospělých téměř nepočítá. Mnoho z takto postižených spoluobčanů má k dalšímu vzdělávání dospělých stěží přístup. Zásadními překážkami zde jsou to, že nezaměstnaní se stahují ze stále se zmenšujícího sociálního prostředí, jsou vylučováni ostatními spoluobčany a nemalou roli zde hraje i finanční dostupnost. Vzdělávací institut kifas GmbH uspořádal ve dnech 2. – 5. července 2011 ve Freisingu divadelní seminář pro nezaměstnané na téma: Goetův Faust – paralela člověka? aneb: Poznej, co drží svět pohromadě! Takto zpracovaná koncepce zde byla vyzkoušena a model těchto kurzů předáván dál obdobně orientovaným organizacím. Divadelní práce ve vzdělávání dospělých začíná nejdříve zjištěním východisek. V uskutečněném kurzu to byl první díl Goetova Fausta. Cílem bylo vyzvednout v divadelním kuse představené obrazy člověka, lidské vztahy, hodnoty a normy, reflektovat je v situaci svého vlastního současného života a společenského prostředí a pokusit se je ztvárnit hravou formou. Divadelní představení tak slouží jako povzbuzení, jako základ a pomocný nástroj pro vypořádání se se sebou a okolním světem. Divadelní představení jako metoda politického vzdělávání dlouhodobě nezaměstnaných má samozřejmě ještě další dimenzi. Tato metoda divadelní práce představuje zde nejrůznější přístupy ke vzdělávání dospělých:

 tím, že konkrétnímu člověku umožní, podívat se na sebe samého (jak se dostávám k této roli, co má se mnou společného) a prostřednictvím této role pak sledovat společnost;

 tím,

že role „herci“ umožní, vystoupit z každodenní zkušenosti nezaměstnaného člověka, kde je člověk neviděn a není brán vážně, do prostředí, kde je aktivní, viditelný a vstupuje s druhými do dialogu;

 kromě toho prožívání komplexní role umožní herci rozšiřovat schopnost lépe

vnímat okolí a jednat; praktické vypořádání se s problematikou zvyšuje výrazně efekt učení se. Velmi důležité je, že v rolích tak silných, celistvých, rozhodných, jednání schopných postav jakými jsou Faust nebo Mefistofeles posílí takový silný postoj, který v každodenním životě zanedbávají, a mohou jej pak přenést do vlastního běžného života;

 zdánlivá oklika přes literární postavu kromě toho vede k osvobozující distanci

od vlastní osobní situace nezaměstnanosti. Tento odstup umožní odlišit mezi osobním pocitem bolesti či bolestínství (a s tím spojenými pocity politické bezmoci, osobního selhání, viny a paušálního hněvu až po nenávist k politice a společnosti) a objektivní reflexi společenských souvislostí (témat jako je nezaměstnanost, atomizovaná politika a politická reakce vlády i jednotlivců. Prostřednictvím tohoto oddělení účastník zažívá sám sebe jako demokraticky jednající osobu. Efekt je pak možné zvýšit tím, že účastní nastuduje či zpracuje více rolí. Člověk má pak možnost sledovat sám sebe , jak se s touto


| 33

Solidaritu učit a žít Navigace rolí vypořádá, co má tato role s ním společného. A navíc z nitra této role, s odstupem a nadhledem, může sledovat společnost. Prostřednictvím těchto divadelních seminářů se znevýhodněným a marginalizovaným sociálním skupinám vytváří fórum, kde mohou rozšířit své pole působnosti.

5.2.4. Sociální odpovědnost podniků, sociální monitoring a audit Zodpovědné podnikání znamená převzít odpovědnost za sociální oblast, za společnost, za sousedství a životní prostředí. Toto snažení přesahující vlastní podnik může vykazovat nejrůznější podobu. Jmenovat můžeme dobrovolnické činnosti, požadavek na tvorbu projektů podporujících mládež a sousedství, aktivity ve vzdělávání. Podpůrným nástrojem může být i vnitropodnikové podporování vzájemné spolupráce a podílnictví spolupracovníků. Nepostradatelným je také nadstandardní a i nad zákonná opatření sahající péče o systém ochrany životního prostředí. Kvalifikovaní, angažovaní spolupracovníci tvoří zásadní předpoklad hospodářského úspěchu podniku. Proto je podílnictví spolupracovníků mimořádně důležité. Spokojení zaměstnanci jsou mnohem více motivovaní, produktivnější a ochotněji hledající nové projekty. Méně v práci chybějí a jsu loajálnější. EMC (European Management Centre) se sídlem v Sofii organizuje v Sofii kurzy k sociální zodpovědnosti podniků (CsR). Následně představíme koncepci tréninku „Sociální odpovědnosti podniků, sociální monitorig a audit“. Je připravováno stejnou měrou pro zaměstnavatele i zaměstnance, pro odbory, pro neziskové organizace, ale především pro zodpovědné osoby za personální politiku podniků. Cílem kurzu je seznámit účastníky s ccíly a procesy sociálního monotoringu a auditování. Výukový kurz, který trvá 30 vyučovacích hodin, je zahájen přehledem sociálních procesu monitoringu a auditování. Následně jsou vysvětlovány a trénovány různé metody a techniky těchto procesů. Následující přehled přináší v heslech obsahovou strukturu kurzu. A. Analýza legálních regionálních a národních sítí

 Vědění – legální/právní regionální sítě (Evropa); legální/právní lokální sítě (Bulharsko); relevantní CsR standardy (celosvětově); role zúčastněných stran

 Schopnosti – provedení kritické analýzy a systemizování informací; zhodnocení rizik

 Kompetence – rozvoj analytických schopností, kontrola změny procesů v právním rámci; schopnost systematizovat práci

B. Analýza CsR (Corporate social Responsibility – společenská odpovědnost podniků) politiky, procedur a výsledků

 Vědění – představení dobrých příkladů z praxe, politiků a procedur projektů CsR; metody rozvoje indikátorů pro monitoring výsledků CsR procedur; napasování indikátorů výsledků CsR procedur resp. politiků


| 34


 Schopnosti – schopnost posoudit stupeň integrace použitelných a relevantních CsR standardů do CsR strategií všech úrovní vlastního podniku; srovna a zhodnotit vlastní CsR opatření v národním právním rámci.

 Kompetence – shromáždit, analyzovat a zhodnostit informace o CsR politicích a procedůrách.

C. Vypracování doporučení

 Vědění – znalost o procesu přípravy, účastníků, účelu jednotlivých doporučení.

 Schopnosti – analytické schopnosti – zjišťování mezer mezi standardy a

vlastním výkonem, a na základě zjištěných nedostatků prosadit nová CsR doporučení.

 Kompetence – schopnost připravit jasně, srozumitelně rozumná doporučení na základě zjištěných nedostatků.

D. Rozvíjení akčních plánů

 Vědění – vědění, jak rozvíjet akční plán při zohlednění hierarchie a zodpovědnosti ve společnosti.

 Schopnosti – stanovení cílů, definování zodpovědnosti a stanovení následných lhůt.

 Kompetence – schopnost rozčlenit větší úkoly do menších proveditelných akcí.

E. Monitoring a následování

 Vědění – poznání monitoringu, následných procesů a metodiky.  Schopnosti - dosažení schopnosti naplánovat sledování procesu a jeho další rozvoj; schopnost použít monitoring a následné procesy; schopnost vytvářet efektivní komunikaci mezi jednotlivými účastníky a navíc vyváženým způsobem.

 Kompetence – schopnost plánovat a správně uskutečnit sledování bežícího i následného procesu; schopnost využít potřebné reservy organizovaným a efektivním způsobem.

Didaktický základ je interaktivní. Zde jsou využívány metody vysvětlovací (přednášky), dálel i zpracovatelné (konkrétní studie, badatelské zprávy, interview). Další seminární koncepce CsR zpracovávají témata jako „hodnotová oreintace podniků“ nebo „ematie – klíč k solidárnímu jednání“.


| 35


6

Akce na podporu solidarity

6.1 Touha po spravedlnosti a šarm solidárních akcí Čas velkých ideologií je pryč. Socialismus a komunismus, kapitalismus a neoliberalismus, konsumismus a nacionalismus, všechny tyto sekulární „samospasitelné“ nauky ztratily svou věrohodnost. To co zůstává, je touha po spravedlnosti, štěstí a pokoji. Všechny sny o pokojném a solidárním soužitím jsou stále živé. Jsou uskutečňovány statečnými lidmi, v místních a regionálních projektech, které díky blízkosti a možné přehlednosti mohou spoluobčany a sousedy mobilizovat a aktivizovat. Je řada možností jak solidárně žít, solidárně bydlet a solidárně pracovat. Jako například: postižení a zdraví, lidé různých generací, migranti a domácí žijí společně pod jednou střechou. Existují alternativní formy hospodaření a práce, ekonomie obecného dobra. Existují projekty, v nichž se nezaměstnaní znovu učí objevit svoji vlastní sílu a důstojnost. Tyto iniciativy, akce a projekty jsou jako zárodky, zárodky naděje, které mohou díky své přitažlivosti ostatní přesvědčit o tom, že solidární soužití je možné. Níže popsané a projektovými partnery uskutečněné akce chtějí sloužit jako konkrétní příklady vize solidární společnosti. V žádném případě nechtějí být závazným vzorem jednotlivých možností, ale chtějí být příkladem úspěšně uskutečněných akcí. Jednotlivé akce mohou být příležitostí se poučit. Jestliže hlavním cílem je uskutečnit akci spolu s druhými a pro druhé, je také současně možností k dalšímu vzdělávání. Vzdělávání se tu děje neformálním způsobem, jaksi mimochodem při jiné činnosti (learning bei doing). Následující tabulka poskytuje přehled, jakým oblastem solidarity a jakým tématům lze jednotlivé akce přidružit. Akce

Solidarita jako společenský princip

Solidarita jako princip jednání

Téma

Mimozemšťané ven

X

Předsudky, mezikulturní soužití

Solidarita a migranti

X

Integrace přistěhovalců, mezikulturní soužití

Evropská Bílá kniha pro sociální Evropu

X

Hospodářská politika, sociální politika

Ukázat kříž – za víc spravedlnosti v politice i v hospodářství

X



| 36

Solidaritu učit a žít Navigace Stoly v NSR – doufejme pouze přechodně potřebné opatření pro pomoc chudým

X

Cesty z dluhové pasti oživení vnímavosti občanů v ČR

X


X

Hospodářská politika, finanční svět

6.2 Mimozemšťané ven“ – informační kampaň k odbourávání předsudků v Jižním Tyrolsku A Výzva jako východisko akce

Počet migrantů, kteří nachází novou životní šanci v Jižním Tyrolsku, roste. Aby se dobře rozvíjelo soužití, je třeba rozvinout řadu opatření, která toto soužití umožní, která v Jižním Tyrolsku přispějí k sociálnímu míru. Tato opatření se týkají zaměstnání, školy, volného času, zdravotnictví, politiky, sociální práce a veřejně prospěšných aktivit. Všechny tyto oblasti vyžadují nejrůznější opatření. OEW (Organizace pro solidární svět) organizace, která si za cíl klade vzdělávání a senzibilizování občanů pro citlivá témata ve veřejném životě. Prostřednictvím médií a díky heslům pravicových stran se vytváří nepravdivý obraz o přistěhovalcích. Často negativní zprávy vytváří předsudky a šíří nenávist. Důsledkem toho je, že velká většina obyvatel ví velmi málo o skutečné situaci migrantů. Chybné informace a předsudky vyvolávají mezi domácími obyvateli strach. Tomu chtělo OEW čelit prostřednictvím informační kampaně. B. Cíle akce

V rámci této kampaně „Mimozemšťané ven“ chtělo OEW čelit předsudkům, které jsou přítomné ve veřejném vnímání a týkají se následujících oblastí: práce, bytová výstavba, sociální záležitosti, škola, bezpečnost a integrace resp. porozumění cizinců našemu vnímání života. Klasické předsudky, jako „je jich zde mnoho“, „zabírají nám pracovní místa“, „jsou upřednostňováni při přidělování obecních bytů a dostávají příspěvek na celý nájem“, „stojí nás mnoho peněz“, „nejsou tak pilní jako naše děti a vyžadují všechny reservy“, a „nechtějí se přizpůsobit“ jsme v rámci OEW promysleli a zpochybnili v krátkých pregnantních heslech. C. Obsah akce

Touto kampaní oslovilo OEW obyvatele na čtyřech různých úrovních. Za prvé nám šlo o to vzbudit pozornost, za druhé poskytnout pravdivé informace, také iniciovat další akce a nakonec umožnit setkání a dialog mezi domácími a přistěhovalci. K tomu probíhaly následující konkrétní aktivity:


| 37


 Vzbudit pozornost: Tři různé druhy plakátů měly vyprovokovat pozornost.

Vědomě měly provokovat a vzbudit diskusi. Pohrávaly si se symboly, využívaly estetický jazyk, který staví na stereotypech a současně je bourá. A přesto bylo poselství jiné než to, co bylo patrné na první pohled. Na všech třech typech obrazů se skupina lidí různé barvy pleti společně brání útoku jakéhosi mimozemského monstra. Zobrazení útočníka jako monstra či jako pohádkové bytosti působí jako nebezpečné, stejně jako nereálné. Vždyť pohádkové bytosti existují jen v pohádkách, ne v reálném životě.

 Poskytnout informace: Prostřednictvím informací bylo přestaveno skryté poselství. Toto poselství bylo vytištěno na pohlednicích, které byly umístěny na nejrůznější veřejnosti přístupná místa. Bylo také vytištěno na pivní podložky, rozdávané do restaurací celého Jižního Tyrolska. Informace přinášela také webová stránka OEW, facebook, tiskové zprávy a časopis OEW.

 Iniciování dalších akcí: Ozvat se proti nepřátelství k cizincům je projevem

občanské odvahy. Skupina mladých podpořila naši akci v rámci projektu „72 hodin bez kompromisu“ vlastními tvůrčími myšlenkami.

 Setkání a vzájemná rozmluva: Pro to, aby došlo k odbourání předsudků, jsou

setkání a žhavé diskuse nejúčinnějšími metodami. Setkáme-li se se skutečným člověkem a ne s obrazem, který jsme si o něm vytvořili v naší hlavě, mohou vzniknout přátelství, můžeme se naučit vzájemně se akceptovat tak, jakými ve skutečnosti jsme, a je jedno, odkud přicházíme. K vzájemnému setkání přivedl projekt „živá knihovna“. Diskusní večer umožnil výměnu názorů. Projekty pro školy touto formou pracují dlouhodobě.

D. Zkušenosti, výsledky a poznatky

Zvláštností akce byla jeho hra se stereotypy, s absurdnostmi, s monstry, poukázání na politickou nekorektnost, zvláštní způsob jak, co a koho provokuje a jak chce překonávat hranice. OEW tím výrazně přispěla ke skutečné diskusi. K diskusi v níž byl každý provokován k tomu, aby se výrazně zamyslel nad svým postojem a případně jej opustil. V počátcích projektu mnozí tomuto poselství ne zcela dobře porozuměli. OEW si je dobře vědoma toho, že neexistují zaručené recepty pro dobré soužití. To musí jihotyrolská společnost sama prošlapat, vyvinout a vypracovat. Je to ovšem možné jen tehdy, když tématu věnujeme pozornost, diskutujeme o něm, vyměňujeme si názory, setkáváme se, poznáváme se a vedeme upřímný dialog. Kampaň „Mimozemšťané ven“ k tomu poskytla jeden z podnětů.

6.3 Solidarita s migranty v Domě solidarity v Brixenu v Jižním Tyrolsku


| 38

Solidaritu učit a žít Navigace A. Výzva

Dům solidarity (DS) se snaží žít solidaritu zcela konkrétně, rozvíjet integraci, experimentovat se zatvrzelostí a mírnit nouzi zcela nebyrokraticky a efektivně. S vnímáním formovaným křesťanským sociálním učením se v DS snažíme o vyrovnávání, o pokojné soužití mezi různými kulturami, generacemi a náboženstvími. B. Cíle

 Podporovat pokojné soužití mezi lidmi, skupinami a organizacemi;  Pomáhat lidem překonat jejich obtížné životní situace, byrokracii, a zasáhnout do dalších oblastí, které se dotýkají základních potřeb lidí;

 Fungovat jako dílna ekologickosociální inovace, jako laboratoř lidského soužití a jako pole experimentování pro jednotlivé projekty;

 Umožnit spolkům, skupinám a organizacím ekosociální oblasti spolupracovat v rámci daných struktur;

 Umožnit lidem, kteří se chtějí podílet na rozvíjení okolní pospolitosti bydlení a dobrovolnickou spolupráci v rámci společenství Domu solidarity.

C. Obsah

Dům solidarity nelze snadno začlenit do některé z úrovní sociálního systému v Jižním Tyrolsku, protože do sebe integruje několik různých sfér běžného systému. Je otevřený všem a nekomplikovaně a nebyrokraticky poskytuje pomoc ke svépomoci. Mnohem méně diskutuje o integraci lidí tzv. na okraji společnosti, ale mnohem víc tuto integraci žije. Nadřazuje dobrovolnickou činnost nad regulérní pracovní. Cení si a provází lidi nejrůznějších generací, kultur, náboženství, pohlaví a pomáhá jednotlivcům, rodinám, organizacím i firmám k pokojnému soužití. Dbá na to, aby každý jednotlivec byl brán vážně a ctěn. Nabízí lidem s rozdílným sociálním zázemím možnost, vzájemně se od sebe učit, vzájemně se podporovat a sami ze sebe vzít svůj život plně do rukou. Uspokojuje základní potřeby, jako je materiální zabezpečení, práce, bydlení, zdraví, vzdělávání, sociální účast resp. integraci. Ukazuje běžný život a učí základnímu hospodaření. Vyžaduje spolupráci s jinými strukturami a klade důraz na vzájemné propojování a spolupráci. Své struktury poskytuje bezplatně dalším solidárním skupinám nebo dobrovolnickým organizacím. Jeho hospodaření se pohybuje v pozitivních číslech i bez veřejné podpory. Poskytuje fórum pro aktivity nejrůznějšího druhu.

Dům solidarity zkouší alternativy různé sociální práce:

 Projekty k integrování se v práci: DS se pokouší rozběhnout inovativní projekty k integraci v práci, aby podpořil lidi v obtížné životní situaci;


| 39


 Vlastní domovní měna: Vedení domu platí za jejich nejrůznější služby tzv.

„solidarios“ ne Eury. Tím mohou ti, kteří nemají vůbec žádné peníze vyrovnat své ubytování a stravování v domě.

 Spoření DS: Malá kreditní iniciativa domu, která umožní dosáhnout na úvěr i těm, kteří jinak nezískají důvěru bankovních domů k poskytnutí úvěru;

 Dobrovolnictví: DS propaguje dobrovolnictví a vytváří tak jistou opozici vůči stále tvrdšímu světu práce;

 Malý hospodářský oběh: Je využívána a podporována zdravá domácí výroba;  Fair trade: v DS se nakupují a využívají fair trade produkty. D. Zkušenosti, výsledky a poznatky

 DS pomohl od roku 2006 kolem 1000 lidí v poměrně velmi těžké životní situaci najít a zařídit si vlastní domácnost;

 V současné době je v domě ubytováno 50 lidí, 40 z toho jsou lidé v nouzi;  Stovky mladých lidí hledá v DS a jeho organizacích orientaci a smysl své existence;

 Spolupráce s více jek dvacítkou spolků, řeholních společností, organizací a

institucí v Brixenu a okolí v oblasti a tématech solidarity, integrace, soudržnosti;

 Často se obrací veřejná služba (např. obec, sociální správa oblasti, sanitní

služba, universita, domovy důchodců ad.) na Dům solidarity s žádostí o řešení konkrétní situace, protože v DS nachází spolehlivého partnera při řešení jednotlivých speciálních problémů;.

 DS pomáhá ročně zhruba 150 lidem překlenout jejich nouzovou situaci, ať

jsou to: zahraniční spoluobčané, bezdomovci, propuštění z vazby, psychicky nemocní, sociálně slabí, děti, mladiství, dospělí, senioři.

 DS nedostává na svou práci ani Euro přímé finanční podpory z veřejných zdrojů. Díky velkorysosti řeholní společnosti Combini-misionářů, využívají dům solidarity bezplatně.

 V DS se denně stravuje 15 – 20 lidí z deseti nebo i více zemí světa, různého

náboženství, kultury, pohlaví z provozu vlastní kuchyně a tím dávají konkrétní příklad žité solidarity a zdařilé integrace.

 Lidé v nouzové situaci konají 250 hodin dobrovolnické práce měsíčně.  Do DS přichází na návštěvu ročně 20 partnerů z jižních zemí, aby se

seznámili s životem v zemi i v domě konkrétně. Podporujeme tak výměnné návštěvy nejen ze severu na jih, ale hlavně z jihu na sever.


| 40


 Zhruba 100 akcí k aktuálním tématům uskutečnil DS ve svých prostorách jen v roce 2011.

Dům solidarity (obr. zleva doprava): Společná modlitba „Otče náš“; Kuchaři Raphael a Christian při slavnosti. Vázání „pouta – resp. náramku solidarity“. (Foto: OEW) Dům solidarity (obr. zleva doprava): Anděl a Karl při hře „Watten“ – typická jihotyrolská kartová hra (Foto: OEW). Objetí pro akci „Jedno Euro pro DS za každé dokumentované objetí“ (Foto: R. A. Asadi)

6.4 Evropská Bílá kniha pro solidární Evropu A. Výzva: ohrožená solidarita v Evropě

Solidarita v Evropě je ohrožená. To byl závěr evropské konference, kterou v roce 2001 uspořádala EBCA (Evropské hnutí křesťanských zaměstnanců – střešní organizace jednotlivých národních křesťanských hnutí křesťanských zaměstnanců). Solidarita v Evropě je ohrožena procesy sociálního rozdělení. Propast mezi chudými a bohatými roste jak v rámci jednotlivých zemí i mezi jednotlivými zeměmi EU. Navzdory existujícím systémům sociálního zabezpečení propadá stále víc lidí sítem. Jejich životní situace je ohrožená. Současně jsou také zpochybňována pomocná opatření sociální péče. B. Evropská Bílá kniha jako znamení pro solidární Evropu

V této situaci zahájila EBCA společně se svými členskými organizacemi pětiletý intensivní proces diskusí. Při tom 26 členských organizací ze 17 evropských států shromáždilo své zkušenosti s procesem odsolidarizování a také svá přání a vize k posílení solidarity v Evropě. Byly zapracovány do Bílé knihy pro sociální jistotu v Evropě. Tato obsahuje analýzy, společenské reflexe a množství konkrétních požadavků pro další solidární rozvoj sociálních pojistných systémů v Evropě. Ty


| 41

Solidaritu učit a žít Navigace musí zabraňovat chudobě. To znamená, musí zabraňovat chudnutí, nebo chudobu odbourávat. Současně musí ale držet krok s aktuálními megatrendy jako je například demografický vývoj obyvatel Země. C. Obsahové akcenty

V základním poselství Bílé knihy, která byla přeložena do deseti jazyků, jsou pro Evropu vyjádřeny následující výzvy. Jsou odbourávány rozšiřované mýty, že se zhroutí systém sociální podpory. Dobrá sociální péče vyžaduje víc solidarity. Sociální a hospodářské problémy mohou být řešeny jen při využití všech možných forem solidarity: solidarita mezi chudými a bohatými, mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, mezi muži a ženami, mezi generacemi. Mezinárodní solidarita je morální požadavek. D. Sociální jistota jako strukturovaná solidarita

Dobře vystavěné solidární systémy, které jsou solidárně financovány a jsou dostupné pro všechny, jsou pilíři strukturované solidarity. Navzdory všemu fňukání jsou tyto systémy lepší než jejich pověst. Je tedy zapotřebí je obhajovat a chránit před neuváženými útoky a současně celý systém dále rozvíjet, aniž by se standart sociálních jistot snižoval. Může to vypadat jako kvadratura kruhu, ale je to realizovatelné. E. Odezva

21. června 2006 se sešli členové EBCA v Bruselu, aby Bílou knihu předali členům výboru pro zaměstnanost Evropského parlamentu a spolu s nimi hovořili o problematice. Bílá kniha byla politiky jednotlivých zemí překvapivě pozitivně přijata. Ještě víc: nabádali EBCA, aby v započaté cestě zpracovávání tématiky pokračovala. Silné lobbyistické skupiny na sebe stále více upozorňují, ale pokud se Evropské unii přednese mínění značné masy obyvatel shromážděných v nejrůznějších neziskových organizacích, aby EU vyslechla zodpovědné hlasy obyvatel, mohou representanti EU i jsou ochotni vzít požadované obecné blaho v úvahu. Pro mnohá křesťanská hnutí zaměstnanců poskytuje Bílá kniha základní orientaci a pokladnici zkušeností využitelnou při aktuální debatě o budoucnosti sociálního státu. Kniha byla přeložena do deseti evropských jazyků.

6.5 „Ukázat kříž“ – za více spravedlnosti v politice a hospodářství Akce „ukázat kříž“ je kampaní Hnutí katolických zaměstnanců (KAB) a Křesťanské pracující mládeže (CAJ) diecéze Passau (Pasov). Společenským východiskem akce je pokračující a rostoucí sociální rozdělení v Německu. K tomu následující východiska: Stále více lidí pracuje v obtížných pracovních podmínkách s velmi nízkými mzdami. Muži získávají v průměru stále ještě větší mzdy než ženy ve srovnatelných činnostech. Při rostoucí privatizaci jsou zpochybňována jednotlivá sociální pojištění (nemocenské, penzijní i na péči).


| 42

Solidaritu učit a žít Navigace Politickým cílem akce je pranýřovat sociální nespravedlnosti, poukazovat na perspektivy solidárnější společnosti a to vše intenzivněji vnášet do veřejné diskuse. Sem patří: solidární finanční sociální systémy ze všech příjmových skupin, minimální mzda ve výši 9,2 Eura (neboť výkon se musí vyplácet), slučitelnost rodiny a povolání se skutečnou možností volby, finanční rovnoprávnost žen a mužů a finanční rovnoprávnost námezdní práce, rovné šance přístupu ke vzdělání pro všechny, likvidace daňových rájů, společná Evropa na vysoké sociální úrovni, chráněné neděle a sváteční dny a zdanění burzovních obratů a finančních transakcí. Sociálním cílem akce je, prostřednictvím předávání kříže umožnit setkávání a dialog mezi obdobně orientovanými lidmi. Důležitým nástrojem celé akce je dvoumetrový dřevěný kříž, vsazený do železného podstavce. Putoval jako památník, jako „zdvižený prst“ proti nespravedlnosti a marginalizaci do jednotlivých skupin KAB a CAJ. Byl využíván při nejrůznějších akcích, při čestných strážích, při bohoslužbách, při farních slavnostech, i při aktivitách k aktuálním politickým tématům ve veřejných prostorách, na tržištích i pěších zónách. Akce byla úspěšná. Do dnešních dní se do této akce zapojilo 50 skupin KAB a CAJ. Tato velká odezva ukazuje: Akce se osvědčila. To má více důvodů: Za prvé stojí v centru dění základní křesťanský symbol – kříž. Za další, ti kteří plánovali akci ve svém okolí, měli široké pole působnosti při uskutečňování akce. Tím bylo zajištěno, že každá akce byla přiměřeně uzpůsobena daným konkrétním poměrům a potřebám. Dále akce navázala na dlouholetou náboženskou tradici: předávání Božího obrazu z rodiny do rodiny. Inovativní je sepětí této regionální katolické tradice s aktuálním lobbyngem za více strukturovanou solidaritu.


| 43


6.6 „Stoly“ v NSR – doufejme pouze přechodně potřebné opatření pro pomoc chudým V Německu se denně vyhazují tuny jídla, i přesto že jsou ještě jedlé. Současně zde existují milióny lidí, kteří nemají dostatek jídla. „Stoly“ (celkem jich je v Německu 900) shromažďují kvalitní potraviny, které by jinak skončily v odpadu, a rozdělují je sociálně a hospodářsky znevýhodněným, zdarma nebo za symbolickou cenu. Zásobuje se tak 1,5 miliónu potřebných, z toho je 30 % dětí, 53 % dospělých v pracovním věku a 17 % pensistů. „Stoly“ jsou nyní užitečná opatření. Ale při jejich ocenění nemůžeme nechat mimo pozornost to, co k této zmíněné iniciativě vedlo.

 Jak to, že v tak bohaté zemi jakou Německá spolková republika je, vznikla tak velká potřeba na „Stolech“?

 Jak je možné, že stále víc lidí, navzdory tak velkému množství zboží, nejsou schopni toto zboží využít?

 Kde se bere takové značná nadprodukce potravin, která je nakonec předávána na tyto „stoly“?

 Jak se cítí lidé, kteří díky svým obtížným pracovním podmínkám, kvůli nízké pensi, nebo kvůli nezaměstnanosti jsou odkázáni na využívání těchto „stolů“´?

Hnutí katolických zaměstnanců (KAB) diecéze Trier považuje stoly za součást ekonomie almužen. Tím se dostává ke zpochybnění lidské důstojnosti. „Stoly“ jsou zatím potřebné, ale doufejme, že pouze přechodně. Tak dlouho jak bude mít sociální rozdělení takové velké rozměry, jsou stoly smysluplná zařízení. Ale v solidární společnosti již nebudou potřeba, protože lidé zde už nebudou odkázáni na almužny. Abychom se ohlédli po původu těchto stolů. Angažovaní členové KAB vystoupili s pouličním divadlem s názvem: „Společnost stolů neboli: hra s milou nouzí“ v pěších zónách nejrůznějších měst. Současně prodávali „hořkou“ čokoládu, která pocházela z prodeje fair trade obchodu a byla opatřena drobným pamětním spisem. Tímto pamětním spisem měli být lidé, kteří projevili zájem, vybídnuti k zamyšlení.


| 44

Solidaritu učit a žít Navigace Odezva byla velká. Divadlem vyvolaný zájem přivodil možnost vést diskusi s místními lidmi a kriticky se tázat na důvody těchto stolů. KAB chce bojovat o to, aby zlepšila životní podmínky potřebných.

6.7 Cesty z dluhové pasti - oživení vnímavosti občanů v ČR Zadlužení domácností v České republice se v uplynulých letech dramaticky zvýšilo. V posledních deseti letech vzrostlo devětkrát. Celková dluhová zátěž činila v roce 2011 42,2 miliónů Euro. Jak došlo k této situaci? Lidé jsou ze všech médií vystaveni masivnímu tlaku reklamy a často podléhají této mediální masáži. Výsledkem je pak neuvážený nákup často vlastně nepotřebných věcí, až po vánoční dárky nebo dovolenkové pobyty na úvěr. Předlužení obyvatel představuje v době pokračující globální finanční a hospodářské krize významné ohrožení celé společnosti. Je také příčinou sociálního poklesu. Tímto poklesem je ohroženo stále více lidí, a to bez ohledu na jejich sociální postavení. Nečekaná ztráta práce přináší s sebou povážlivé životní problémy, jedním z nich může být i neschopnost splácet vlastní úvěry. Mnoho lidí řeší vzniklé finanční problémy přijetím dalších úvěrů. Mnozí ucpávají jednu díru a otevírají další a dostávají se stále víc a víc do neřešitelné situace. Lidé se zas a znova nechávají zlákat lehce získatelnými penězi, aniž by příliš dbali na to, kdo a za jakých podmínek jim peníze nabízí. A mnohé úvěrové společnosti této poptávky zneužívají. Lákají své klienty do nepřehledné sítě smluvních podmínek, z nichž není úniku. V této situaci je úkolem společnosti, aby se projevila jako solidární s lidmi, kteří upadli do existenčních problémů. V rámci civilní společnosti existují organizace, jako nevládní organizace SPES z Olomouce, které se zaměřují na pomoc takto postižený lidem, kteří se v důsledku předlužení nalézají v prekérní finanční situaci. Jejich nejdůležitějšími úkoly je snažení o senzibilizaci a vysvětlovací práci předlužením ohrožených skupin obyvatel a poradenství těm, kterým stoupla voda až ke krku. Při osvětové práci vstupuje SPES do škol a nejrůznějších skupin, aby vychovávala spoluobčany k finanční a ekonomické dospělosti. Nabízí postiženým občanům odborné poradenství, jak mohou v rámci zákona vlastními silami situaci řešit. Poradenství je poskytováno prostřednictvím internetu, nebo ve formě osobních konzultací. Na této vzdělávací práci se podílí i angažovaní odborníci z Hnutí Křesťan a práce, i z Hnutí křesťanských zaměstnanců České republiky. Motivací této práce je uznání práv lidí, kteří žijí v nouzi i jejich oprávněný nárok, žít důstojný život. Osvětová akce je strukturována do následných otázek: A. Skutečně potřebuji toto zboží nebo tyto služby? B. Jak je zaplatím? Znám svůj rozpočet? C. V kterém případě není dobré se zadlužit? D. Co se mi může v rámci splácení přihodit?


| 45

Solidaritu učit a žít Navigace E. Jaký finanční produkt si zvolím? Podle účelnosti? Podle bezpečnosti? F. Jak si volím věřitele? G. Chci tuto smlouvu skutečně podepsat? Akce byla zatím úspěšná. Podařilo se veřejnosti osvětlovat příčiny i možnosti řešení. Úkolem státních orgánů i celé společnosti je uznání všech práv lidí žijících v nouzi i jejich oprávněný nárok, žít důstojný život.

7

Resumé – zažívat fascinaci solidaritou

„Jestliže nechápeme demokracii jako prostý systém regulace, který je naučený a používaný jednou provždy, ale chápeme ji jako formu života, pak je základnou civilní společnosti politické vzdělávání, které v sobě propojuje jednotlivé stavební kameny jako je orientace, vědění, učení, zkušenosti a schopnost věc posoudit. Pak je zřejmé, že tak složitý proces sjednocování, který právě Evropa zažívá a který se citlivě dotýká vlastních tradicí a suverénních práv jednotlivých národů si musí si jako zkladní úkol pro pokojnou a solidární komunikaci mezi lidmi stanovit utváření politického názoru.“ (Negt 2012, s. 61) K tomuto společnému projektu musí svým dílem přispět všechny evropské země. „Jak se ale má v demokratické společnosti stát solidarita hlavním programem sociálních struktur, když srdce i hlavy lidí nejsou myšlenkou solidarity zasaženy? (Baumgartner 2004, s. 291) Jak se má v Evropě spoluutvářet schopnost správného politického myšlení a jak mohou být lidé zasaženi fascinující hodnotou solidarity, k tomu poskytuje tato brožura informace, podněty a vyzkoušené praktické příklady (Good-Practice). Solidaritu učit a solidaritu žít, to je důležité pro všechny, pro lidi v Evropě, pro jednotlivé struktury na tomto kontinentě, na národní i na celoevropské úrovni. Ale všem nářkům navzdory: tváří v tvář aktuální finanční, hospodářské krizi, krizi eura i životního prostředí potřebujeme v Evropě víc solidarity. Více solidarity v mezilidském jednání, v akcích organizací civilní společnosti, ve firmách a podnicích, ale i v ekonomických strukturách.


| 46

SOLIDARITU UČIT A ŽÍT NAVIGACE

Recommend Documents