Sociologický pohled na zdravotnickou záchrannou službu

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut sociálních studií

Bc. Ondřej Koudela, DiS.

Sociologický pohled na zdravotnickou záchrannou službu

Diplomová práce

Praha, 2011

Autor práce:


Vedoucí práce:

Doc. Dr. Milan Tuček, CSc.

Rok obhajoby:

2011

Diplomová práce

Sociologický pohled na ZZS

Bibliografická citace KOUDELA, Ondřej. Sociologický pohled na zdravotnickou záchrannou službu. Praha, 2011. 81 s. Diplomová práce. Fakulta sociálních věd UK. Rozsah práce Práce má 160189 znaků, tj. 89 normostran.

1.1.1. Abstrakt – CZ Práce přináší kritický sociologický rozbor současné situace v oblasti přednemocniční neodkladné péče v ČR a odkrývá některá v oboru dosud nedostatečně akcentovaná témata. Výsledkem práce je komplexní deskripce osobnosti záchranáře, jednotlivých typů, populace jako celku, specifických vztahů mezi zjištěnými ukazateli a některých problémů, které se během výzkumu podařilo identifikovat. S využitím metod smíšeného výzkumného designu se autor věnuje zdravotnickým záchranným službám v ČR a jejich zdravotnickému personálu. Na podkladě narativních dat, která získal rozhovory se zaměstnanci ZZS byla vytvořena typologie záchranářů podle toho, jak popisovali svůj přístup k práci záchranáře, a sada výzkumných hypotéz. Na jejich základě autor zkonstruoval design navazujícího kvantitativního výzkumu, kde prověřuje platnost předchozích zjištění. Práce nabízí možné směry, kterými je možné na výsledky navázat další výzkumnou činností. Klíčová slova: Přednemocniční neodkladná péče – zdravotnická záchranná služba – záchranář – smíšený design – kvantitativní výzkum – kvalitativní výzkum – management lidských zdrojů

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

strana 1/89

Diplomová práce


1.1.2. Abstract – EN This paper brings critical sociological analysis of contemporary situation on the EMS field in Czech Republic and discovers several topics which seemed to be less emphasized at that time. The result of the study is complex description of the EMT's personality, particular types, the population as a whole, specific relationships between variables and a few problems identified during the survey. Using mixed design research methods, the author deals with the emergency medical services in Czech Republic and it's employees. Based on the narrative data collected in speeches with the EMS staff, the typology of EMT's was created, considering their work attitudes, and a set of hypothesis was created as well. On this basis the continuing quantitative research was designed, verifying the validity of previous findings. The paper offers possible directions, how to continue in forthcoming research. Key words: Emergency prehospital care – emergency medical service – paramedic – mixed design – qualitative research – quantitative research – human resources management


strana 2/89

Diplomová práce


Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.

V Praze dne 20. 5. 2011


…..........................................


strana 3/89

Diplomová práce


1.1.3. Poděkování V počátcích práce byl jejím vedoucím Mgr. Jiří Remr – upřímně děkuji za trpělivý přístup a pomoc při nelehkém úkolu „začít něco psát“. Práci později převzal Doc. Dr. Milan Tuček, CSc. - děkuji za pochopení, za trpělivost a za odborné připomínky v době, kdy jsem práci dokončoval. Obrovský dík patří Komoře záchranářů ZZS ČR za oficiální podporu projektu a umožnění sběru dat na VI. sněmu Komory. Zejména pak děkuji jejímu prezidentovi Bc. Drahomíru Sigmundovi. Projekt dále podpořila Asociace řidičů ZZS, děkuji tedy i Jiřímu Bercovi, který stojí v jejím čele. Výrazné mediální podpory se práci dostalo od serveru 155ka.cz – upřímné poděkování adresuji šéfredaktoru Tomáši Buchtelovi. Dále je třeba poděkovat záchranným službám, které včas, seriózně a vstřícně odpověděly na prosbu o zaslání základních přehledových dat o svých zaměstnancích – skvěle komunikovaly ZZS kraje Vysočina, ZZS Olomouckého kraje a ZZS Zlínského kraje. Děkuji! Konzultovat práci pomáhali, na mé dotěrné dotazy odpovídali a dík si proto zaslouží: Zuzana Tašká – záchranář specialista a MUDr. Jiří Franz – lékař ZZS HMP. Psaní diplomové práce je velmi nevšední zážitek a jistě by nebyl kompletní, kdybych během tvorby nenarazil na jisté nepochopení, neporozumění a odmítnutí pomoci. Za to je třeba poděkovat MUDr. Anatoliji Truhlářovi (Česká resuscitační rada).


strana 4/89

Diplomová práce


1.1.4. Vyjádření odborníka v oblasti PNP Jelikož je práce obhajována na Fakultě sociálních věd UK, považoval jsem za vhodné požádat odborníka z oblasti přednemocniční neodkladné péče, aby se k textu vyjádřil. Za ochotu zhostit se tohoto úkolu srdečně děkuji MUDr. Jiřímu Franzovi. „Práce Ondřeje Koudely je strhující, čtivá a velmi vyzrálá. Autor se rozhodl pro nelehké téma, které je zhusta nepochopeno, prezentováno velmi vágně a nebo účelově fragmentováno do zástupných menších – zhusta nepodstatných – podskupin (záchranáři v prostředí domácího násilí či týraného dítěte, syndrom vyhoření apod.).Tím dochází k nezdravé racionalizaci chyb managementů záchranných služeb především v oblasti personalistiky a na druhé straně odborné i lidské nepřipravenosti vlastních záchranářů k jejich práci. Proto je třeba takovou práci uvítat, panu Koudelovi se podařilo jí dokončit na úrovni napínavé monografie, ačkoliv přísně, korektně a vyzrále dodržuje nezbytná odborná pravidla sociologické studie či výzkumu. Tato stať by neměla skončit v archivu FSV UK. Věřím, že se stane pomůckou právě personalistům a vedoucím pracovníkům na všech úrovních – a to ne jen záchranných služeb, ale celého integrovaného záchranného systému. Dlouho – možná ještě nikdy – jsem nečetl sdělení – ačkoliv není populistickým fejetonem či sarkastickou esejí ale odbornou prací se všemi nezbytnými atributy – které by v tak srozumitelné a ucelené podobě charakterizovalo sociologické aspekty přednemocniční neodkladné péče.“ MUDr. Jiří Franz, ZZS HMP – ÚSZS

strana 5/89

Diplomová práce


Obsah 1.1.1. Abstrakt – CZ..............................................................................................................1 1.1.2. Abstract – EN .............................................................................................................2 1.1.3. Poděkování..................................................................................................................4 1.1.4. Vyjádření odborníka v oblasti PNP............................................................................5 2. Úvod.........................................................................................................................................9 2.1. Abecední seznam použitých zkratek............................................................................11 2.2. Abecední slovníček pojmů.............................................................................................11 3. Výzkumný problém..............................................................................................................13 3.1. Cíl práce..........................................................................................................................14 4. Teoretické pozadí..................................................................................................................15 4.1. Teorie lidských zdrojů, specifika u ZZS......................................................................15 4.1.1. Historický vývoj .......................................................................................................15 4.1.2. Současné trendy........................................................................................................18 4.2. Uvedení do problematiky ZZS......................................................................................21 4.2.1. Výjezdové posádky ZZS...........................................................................................22 4.2.2. Výjezdová činnost.....................................................................................................23 4.2.3. Genderový rozměr práce u Zdravotnické záchranné služby.....................................23 4.3. Integrovaný záchranný systém (IZS)...........................................................................25 4.4. Rozdíly mezi systémy řízení ZZS, HZS a PČR...........................................................26 4.4.1. Obecné principy řízení výjezdové činnosti...............................................................27 4.5. Decentralizovaný způsob řízení ZZS............................................................................28 4.5.1. Pozitiva současného způsobu řízení ZZS.................................................................30 4.5.2. Negativa současného způsobu řízení ZZS................................................................31 4.5.3. Potřebujeme změnu?.................................................................................................33 5. Kvalitativní výzkum: Záchranář a jeho práce I................................................................34 5.1. Cíl práce..........................................................................................................................34 5.2. Sběr dat...........................................................................................................................34 5.3. Analýza a výsledky.........................................................................................................36 5.3.1. Přístup k práci...........................................................................................................36 5.3.2. Přístup k pacientovi...................................................................................................37 5.3.3. Otázka peněz.............................................................................................................37 5.3.4. Popis práce záchranářem...........................................................................................38 5.3.5. Vývoj přístupu k práci v průběhu kariéry záchranáře ..............................................39 5.4. Závěr ..............................................................................................................................39 6. Hypotézy................................................................................................................................39 6.1. Celostátní vedení ZZS....................................................................................................40 6.2. Fyzická a psychická náročnost práce...........................................................................40 strana 6/89

Diplomová práce


6.3. Typický pacient .............................................................................................................41 6.4. Shrnutí – seznam hypotéz..............................................................................................42 7. Použitá metoda: mixed design..............................................................................................................................44 7.1.1. Vymezení pojmů.......................................................................................................44 7.1.2. Historický přehled.....................................................................................................45 7.2. Aplikace smíšeného výzkumného designu...................................................................48 8. Výzkumný nástroj.................................................................................................................50 8.1. Konstrukce výzkumného nástroje................................................................................50 8.1.1. Skupiny záchranářů podle přístupu k práci...............................................................50 8.1.2. Vztah k práci (H2)....................................................................................................51 8.1.3. Motivace (H3, H16)..................................................................................................51 8.1.4. Fyzická/psychická náročnost (H4, H8).....................................................................51 8.1.5. Přístup k pacientům (H5)..........................................................................................52 8.1.6. Spokojenost s prací (H13).........................................................................................52 8.1.7. Složení výjezdových posádek podle pohlaví (H9)....................................................52 8.1.8. Typický pacient (H10)..............................................................................................52 8.1.9. Celostátní vedení ZZS...............................................................................................53 8.1.10. Demografické ukazatele, studium, druhé zaměstnání ............................................53 8.1.11. Záchranářská moudra..............................................................................................53 8.2. Způsob sběru dat............................................................................................................53 8.2.1. Dotazníkové šetření..................................................................................................54 8.2.2. Analýza dat...............................................................................................................55 9. Výsledky kvantitativního výzkumu.....................................................................................56 9.1. Popis dat (2NS)...............................................................................................................56 9.1.1. Základní proměnné...................................................................................................56 9.1.2. Finance, socioekonomické ukazatele........................................................................59 9.1.3. Další pracovní poměr................................................................................................60 9.1.4. Studium při práci.......................................................................................................60 9.1.5. Doba trvání pracovního poměru...............................................................................61 9.1.6. Přístup k práci...........................................................................................................61 9.1.7. Hodnocení práce.......................................................................................................63 9.1.8. Motivace...................................................................................................................64 9.1.9. Záchranář vs. pacient ...............................................................................................64 9.1.10. Celostátní vedení ZZS.............................................................................................65 9.1.11. Skladba výjezdových posádek podle pohlaví.........................................................65 9.1.12. Záchranářská moudra..............................................................................................66 9.2. Vybrané zjištěné souvislosti v datech...........................................................................67 9.2.1. Studenti vs. zaměstnanci...........................................................................................67 9.2.2. Preferovaný přístup k práci.......................................................................................67 9.2.3. Spokojenost s prací u ZZS a motivace......................................................................69 9.2.4. Preferované složení výjezdových skupin podle pohlaví...........................................70 strana 7/89

Diplomová práce


9.2.5. Celostátní vedení ZZS...............................................................................................71 10. Závěr....................................................................................................................................72 10.1.1. Kdo je to záchranář?...............................................................................................72 10.1.2. Typy záchranářů .....................................................................................................73 10.1.3. Motivace.................................................................................................................75 10.1.4. Pacient ....................................................................................................................75 10.2. Použitá metodologie.....................................................................................................76 10.3. Náměty pro další výzkum ...........................................................................................77 10.3.1. Otázka celostátního představitele ZZS...................................................................77 10.3.2. Časový vývoj věkové struktury..............................................................................77 10.3.3. Kompenzace stresu ................................................................................................78 10.3.4. Osobnostní typy u ZZS...........................................................................................78 10.3.5. Peer program...........................................................................................................79 10.4. Shrnutí...........................................................................................................................79 11. Seznam použitých zdrojů...................................................................................................81 12. Přílohy..................................................................................................................................84 12.1. Příloha č. 1: Tabulky...................................................................................................84 12.2. Příloha č. 2: Obrázky...................................................................................................84 12.3. Příloha č. 3: Výzkumný nástroj (dotazník)...............................................................84 12.4. Příloha č. 4: Teze diplomové práce.............................................................................87

strana 8/89

Diplomová práce


2. Ú vod Je tomu několik let nazpět, co jsem se rozhodl, že během studia sociologie budu studovat ještě obor „diplomovaný zdravotnický záchranář“. Tehdy jsem ještě netušil, jak zásadní rozhodnutí v mém životě jsem právě učinil a že mě nakonec přivede až ke studiu medicíny. Jeden z kmenových předmětů – záchranářství a medicína katastrof – nás vyučoval lékař ZZS, dlouholetý profesionál v oboru. Dodnes si pamatuji na slova, která nám řekl při první hodině: „Pokud se jednou opravdu rozhodnete dělat tuto práci, připravte se na to, že ve vašem životě budou existovat okamžiky, kdy si večer vezmete flašku rumu, zavřete se s ní ve skříni a vylezete až ráno.“ Domníval jsem se pochopitelně, že jde o jistou cynickou pózu, o laciný trik jak si „drsným humorem“ získat posluchače. Jak jsem však začal pronikat do světa přednemocniční neodkladné péče, začal jsem si uvědomovat, že tehdy šlo o něco jiného. Prvním krůčkem k poznání – a tyto krůčky jsem mohl dělat mimo jiné díky studiu sociologie – byla má bakalářská práce věnující se syndromu vyhoření u záchranářů. S pocitem, že však sbírám jen malé střípky celého vědění, jsem se rozhodl postupovat dále jiným způsobem – začal jsem se záchranáři provádět polostrukturované rozhovory, kde měli oni možnost říci podle svého, jak na svou práci nahlížejí, a já měl možnost obšírněji se ptát. Po více než půlročním snažení se mi podařilo obhájit výsledek kvalitativního výzkumu jako absolventskou práci a ukončit tak úspěšně studium záchranářství. Jak je už pro tento typ výzkumu příznačné, vynořilo se více otázek než odpovědí. Závěrečnou práci jsem proto psal s jasným záměrem – vytvořit text, na který bude možné co nejsnadněji navázat při dalším zkoumání. Začal se mi odkrývat zvláštní obraz – pod nablýskanou slupkou ve stylu Medicopter, Dr. House, Nemocnice Chicago Hope, Emergency a podobných, s realitou často naprosto nesouvisejících, seriálů a jiných produktů zábavního průmyslu, se skrývala jakási karikatura výše popsaných představ. Namísto akčního seriálu jsem objevil tragikomický příběh plný hořkosti, nenaplněného nadšení, bez nablýskané slávy a bez happy endu. Objevil jsem ale také malý svět, ve kterém existují vnitřní konflikty, složité vztahy, konkurenční boje... O mnoha

2. Úvod

strana 9/89

Diplomová práce


těchto zjištěních nebudu a nechci jakkoliv vypovídat. I ve snaze o co nejkvalitnější zjišťování, měření a komentování všeho existují určité hranice, které se pokusím respektovat. Netrvalo dlouho a začal jsem připravovat svou diplomovou práci v oboru sociologie. Mým ideálem bylo – a v závěru prosím sami posuďte, jak se mi ho podařilo naplnit – přiložit k sobě alespoň několik zdánlivě nesourodých střípků. Podat obraz o záchranářích viděný v širších souvislostech, dotknout se témat, která dřímají pod povrchem, a jazykem sociologa vypovědět „co je to zdravotnická záchranná služba“, nebo spíše „kdo je to záchranář“. Poznámka k citacím V některých částech práce cituji přímo z přepisů rozhovorů, které byly pořízeny během přípravy kvalitativní studie. Není možné citovat tyto části textu jako součást dokumentu, protože nikdy nebyly vydány a nebyly v práci přímo zařazeny. Z toho důvodu budou tyto příspěvky označeny pouze fiktivním jménem, které bylo přiděleno danému respondentovi. Poznámka o autorovi Autor práce je kromě sociologie na UK FSV taktéž studentem druhého ročníku všeobecného lékařství na 2. LF UK, absolventem oboru diplomovaný zdravotnický záchranář na Vyšší odborné zdravotnické škole 5. května v Praze a je zaměstnán jako zdravotní sestra na anesteziologicko-resuscitačním oddělení (ARO) ve Fakultní nemocnici v Motole. Autor je také členem Komory záchranářů ZZS ČR a České resuscitační rady. Dostává se do styku s prací jak na záchranné službě, tak v nemocnici a má možnost často hovořit s lidmi, kteří jsou vystaveni těmto pracovním podmínkám. Proto se v některých místech práce neodvolává na literaturu, ale vypovídá podle své vlastní zkušenosti, potažmo zkušenosti, která mu byla předána v rámci studia či při rozhovorech se zaměstnanci zdravotnických zařízení či záchranných složek. Poznámka k tezím diplomové práce Práce se značně odchýlila od původně načrtnutých tezí (viz v příloze). Důvodem je mimo jiné časový posun více než jednoho roku mezi formulováním tezí a zahájením práce na diplomové práci, kdy u autora došlo k přehodnocení původně zvoleného tématu a po dohodě s vedoucím práce byl nakonec změněn i název celé studie.

2. Úvod

strana 10/89

Diplomová práce


2. 1. Abe c e dní sez nam použ i týc h z kr ate k • ARO – anesteziologicko resuscitační oddělení • ASČR – Asociace samaritánů České republiky • CNP – Civilní nouzové plánování • CO – Civilní ochrana • HZS – Hasičský záchranný sbor • IZS – Integrovaný záchranný systém • JIP – jednotka intenzivní péče • KPR – kardiopulmonální resuscitace • KZ ZZS ČR – Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky • LZS – letecká záchranná služba • MVČR – Ministerstvo vnitra České republiky • MZČR – Ministerstvo zdravotnictví České republiky • NLZP – nelékařský zdravotnický personál • NNP – nemocniční (následná) neodkladná péče • PČR – Policie České republiky • PNP – přednemocniční neodkladná péče • RLP – rychlá lékařská pomoc • RV – rendez vous • RZP – rychlá zdravotnická pomoc • ÚSZS – Ústřední správa záchranných služeb • ZZS – Zdravotnická záchranná služba • ZZSHMP – Zdravotnická záchranná služba Hlavního města Prahy

2. 2. Abe c e dní sl ovníč e k pojmů Komora záchranářů (KZ ZZS ČR) Komora záchranářů je profesní organizací s dobrovolným členstvím, která sdružuje nelékařský zdravotnický personál v oblasti PNP a NNP. Byla založena v roce 2005 za účelem prezentace a ochrany zájmů NLZP (nejedná se však o odborovou organizaci). (Komora záchranářů ZZS ČR, 2005)

2.2. Abecední slovníček pojmů

strana 11/89

Diplomová práce


Nemocniční (následná) neodkladná péče Zdravotní péče, kterou nezbytně a bezodkladně musí dostat pacient s vážným zdravotním stavem ihned poté, co je předán do zdravotnického zařízení. Tato péče je v ideálním případě poskytována na intenzivním lůžku centrálního příjmu. Rychlá lékařská pomoc (RLP) Sanitní vozidlo záchranné služby s tříčlennou posádkou ve složení řidič, výjezdová sestra nebo záchranář a lékař. Rendez-vous (RV) Osobní vozidlo záchranné služby s dvoučlennou posádkou řidič-záchranář a lékař, které působí jako součást tzv. setkávacího neboli rendez-vous systému. Rychlá zdravotnická pomoc (RZP) Sanitní vozidlo záchranné služby s dvoučlennou posádkou bez lékaře – buď dva řidičizáchranáři, nebo jeden řidič a jeden záchranář, dříve také často jeden řidič a jedna výjezdová sestra. Záchranář V této práci budou tímto pojmem označováni v úzkém slova smyslu všichni pracovníci ZZS, kteří jsou součástí výjezdové skupiny a dostávají se do přímého kontaktu s pacientem. V širokém slova smyslu rozumím pod pojmem záchranář jakéhokoliv pracovníka záchranných složek, tedy kromě členů výjezdových skupin ZZS také členy HZS, CO a dalších složek. Záchranář je zároveň označení profesního zařazení zaměstnance ZZS, který má vyšší zdravotnické vzdělání – nejčastěji je vystudován v oboru „zdravotnický záchranář“.

strana 12/89

Diplomová práce


3. V ýzkumný problém Práce záchranných služeb rozhoduje každým dnem o zdraví a o životech mnoha lidí v našem okolí. ZZS je také jednou ze tří základních složek Integrovaného záchranného systému (IZS) a v případě jejího selhání či špatné organizace v okamžiku hromadného neštěstí či katastrofy mohou být důsledky tohoto selhání nedozírné. Je pozoruhodné, jak málo toho dnes víme o lidech, na kterých se v jistém okamžiku může stát závislý celý náš život. Jeden z nich v dotazníku uvedl, že „Jazdíme tam odkiaľ vy utekáte. Každý deň bojujeme so smrťou. Zachraňujeme osudy druhých a sami prežívame vlastné osudy. 24 hodín denne riešime situácie o ktorých si vy myslíte, že sa vám stať nemôžu..........!!!“ Jsou tito lidé frustrovaní? Jsou dobře zaplaceni? Je jejich práce rozumně slučitelná s rodinným životem? Jak svou práci vnímají? Pracují ještě někde? Vzdělávají se při práci? Mají vůbec ke své práci nějakou motivaci? Odpovědi na tak komplexní otázky, zvláště za předpokladu, že se jim dosud nikdo soustavně nevěnoval, není snadné získat, považuji však za nezbytné se o to alespoň pokusit. Omezovat se v tomto případě na čistě kvantitativní či kvalitativní metodologii považuji za zcela nevhodné. Průzkum vlivu určitého fenoménu na práci záchranářů, pokud tato otázka nebyla výzkumu dosud podrobena, si žádá spíše kvalitativních metod, které by vhodně nastínily teoretickou šíři celého problému a napomohly při formulaci konkrétních výzkumných hypotéz. Sběr dat ve formě narativu a jejich následná analýza jsou ve zdravotnictví i na poli urgentní medicíny často používané metody a z hlediska metodologického nacházejí podporu v zahraniční literatuře (Nairn, 2004). Naopak kvantitativní metody budou zcela jistě potřeba k získání reprezentativních výsledků a k ověření získaných hypotéz. Použití smíšeného designu výzkumu považuji proto nejen za vhodné, ale za zcela nezbytné.

3. Výzkumný problém

strana 13/89

Diplomová práce


3. 1. Cí l pr ác e Cílem práce je navázat na předchozí kvalitativní výzkum a provést reprezentativní šetření na populaci českých záchranářů. Kromě sběru základních demografických údajů a následného popisu dat budou ověřeny některé výzkumné hypotézy (viz níže) získané z předchozího výzkumu. Na základě sebraných dat se pokusím sestavit profil typického záchranáře, jakýsi Weberův ideální typ, popř. několik takových typů – např. „mladý záchranář“ apod. V prvé řadě se pokusím ověřit jistý profil již vzniklý – vzešlý z předchozí kvalitativní studie – který dělí záchranáře do čtyř skupin podle jejich přístupu k práci. Práce se bude mimo jiné zabývat i otázkou centralizace/decentralizace řízení činnosti ZZS. Je současný (rozumíme decentralizovaný) systém řízení činnosti ZZS vyhovující? Vnímají jej jako vyhovující zaměstnanci a vedení? Je žádoucí pokoušet se o změnu na centralizovaný systém? Výsledky se autor pokusí publikovat ve zkrácené formě v odborné literatuře, popř. prezentovat na některé z odborných konferencí. Cílem tak zároveň bude jistá popularizace tématu a akcentování potřeby zabývat se záchranáři jako lidmi, protože to může mít vliv na kvalitu jejich práce, stejně jako na kvalitu jejich osobního života. Cíle práce v bodech •

Zjistit na reprezentativním souboru respondentů sociodemografickou skladbu cílové populace.

•

Zmapovat míru spokojenosti záchranářů s jednotlivými aspekty jejich povolání, jejich motivaci a další aspekty jejich přístupu k práci.

•

Ověřit hypotézy vyplývající z předchozího kvalitativního výzkumu.

•

Ověřit hypotézy o centralizaci/decentralizaci vedení ZZS.

•

Podrobit data explorativní analýze a hledat případné závislosti. Následně se je pokusit vysvětlit na základě dostupných zdrojů, kvalitativních dat a osobních i profesních zkušeností autora.

•

Položit základy soustavné sociologické práci, která by ve spolupráci s dalšími obory pomohla začít systematicky mapovat největší úskalí záchranářské práce a poukazovat na ně.

3.1. Cíl práce

strana 14/89

Diplomová práce


4. Teoret ické pozadí 4. 1. Te ori e l i dskýc h z dr ojů, spe c i fi ka u ZZS 4.1.1. Historický vývoj V historii se pohled na člověka v pracovním procesu a později na problematiku lidských zdrojů proměňoval, nejbouřlivěji pak tyto proměny probíhaly s příchodem a po příchodu industrializační éry a dá se říci, že toto pole prochází mnoha změnami dodnes. Přestože tato krátká stať bude mít popis současného stavu jako přirozené vyústění, není možné chápat tento status praesens jako definitivní. Například přístup k levným pracovním silám v zemích třetího světa není ještě stále uspokojivě vyřešeným tématem, je třeba všímat si prudkého rozvoje robotiky, IT technologií a obecně prudkého rozvoje technologií v současném světě. Představu, že tyto proměny by na vývoj teorie a řízení lidských zdrojů neměly žádný vliv, považuji za naivní. Technologický pokrok je viditelný v oblasti přednemocniční neodkladné péče na první pohled. Příkladem je automatizovaná/mechanizovaná KPR. Byly vyvinuty a začínají se používat přístroje, které jsou schopny zastat lidskou práci při provádění nepřímé srdeční masáže. Výzkumy ukazují, že takto prováděná masáž je dokonce efektivnější a roste i efektivita celého procesu resuscitace, neboť záchranář, který původně kontinuální masáž srdce prováděl, se může věnovat jiným život zachraňujícím úkonům (asistence lékaři při zajištění dýchacích cest, zajištění vstupu do periferního cévního řečiště, aplikace léků a infuzních roztoků). Navíc se díky těmto přístrojům velmi zjednodušilo provádění masáže během transportu pacienta. (Automated CPR, 2010) Časový vývoj pozice člověka v pracovním procesu je možné schematicky rozdělit do tří etap, první z nich nazývejme dle Nového mechanocentrickou, druhou sociocentrickou a třetí antropocentrickou. Podívejme se stručně na každou epochu, zejména čím je charakteristická a jaké projevy vedly k přechodu z etapy předchozí. (Novotný, 1992)

4.1. Teorie lidských zdrojů, specifika u ZZS

strana 15/89

Diplomová práce


Mechanocentrická etapa Její počátky se kladou až do 19. století a jsou dávány do souvislosti s procesem industrializace, neboli tzv. průmyslovou revolucí, která má kořeny v 18. století v Anglii. Je většinou považována až za reakci na mnohdy nelidské pracovní podmínky dělníků vzniklé v důsledku celospolečenských změn, které rozvoj výrobních procesů doprovázely. (Giddens, 2003) „Prudký rozvoj strojové technologie (…) měl silně ambivalentní dopady. Na jedné straně výrazně přispěl k nebývalému nárůstu objemu výroby a intenzity práce a přitom vytvořil mechanický potenciál pro ušetření těch nejtvrdších a nejnamáhavějších pracovních úkonů. Zároveň ovšem s sebou nástup strojů přinesl úpadek mnoha řemeslných dovedností, znamenal podřízení dělníka strojovému rytmu a vedl k extrémním formám dělby práce, které zvyšovaly produktivitu jen za cenu ubíjející monotonie primitivních pracovních úkonů.“ (Keller, 2004; 17) Mnohdy strašlivé pracovní a životní podmínky vedly mnoho autorů k tvorbě studií a jiných textů. Mezi nejznámější odborné stati patří zcela jistě kniha Friedricha Engelse „O postavení dělnické třídy v Anglii“, v níž detailně analyzuje a popisuje pracovní podmínky tehdejších dělníků. Důležitou změnou, ve kterou vyústila prudká mechanizace výroby, bylo, že zaměstnavatelé najímali jednotlivce namísto celých rodin (Giddens, 2003). Tehdejší doba se silně zapsala i do beletristické tvorby, romány popisující tehdejší industriální podmínky jsou toho dokladem – za všechny zmiňme např. Štrajchpudlíky Jakuba Arbese. Sociocentrická etapa S počátkem 20. století přichází etapa, kterou bychom jinými slovy mohli nazvat také etapou vědeckého managementu. Za tímto pojmem stojí Frederick W. Taylor a jeho pokusy s racionalizací pracovního procesu. Jeho studie „času a pohybu“, které prováděl na dělnících (např. v ocelárnách Bethlehem Steel) dělily pracovní proces na malé jasně definované úkony a hledaly nejracionálnější možnou cestu jak je provést. Po nalezení jakéhosi na maximum racionalizovaného postupu pak Taylor dělníky učil provádět práci striktně tímto způsobem. Práce byla zcela přesná, efektivní, předvídatelná, kontrolovatelná a velmi, velmi nehumánní. Dalším přelomovým vynálezem byla montážní linka. O tento objev se oficiálně zasloužil Henry Ford v automobilové výrobě, ačkoliv údajně ještě před ním se těchto postupů užívalo při balení masa. Tehdejší přístup k výrobnímu procesu i k zaměstnancům dobře ilustruje jeden


strana 16/89

Diplomová práce


z Fordových výroků: „Náš zákazník může mít auto jakékoliv barvy, bude-li to černá.“ (Ritzer, 2003). O taylorismu ani fordismu dnes již samozřejmě v moderním managementu neuslyšíme. Nicméně jisté druhy práce si zachovaly jisté rysy až do dneška – s Ritzerem můžeme jako typický příklad předložit rychloobslužné restaurace („fastfoody“), kde se práce i dnes řídí těmito principy. (Ritzer, 1996) (Giddens, 2003) V této etapě jsem se zastavil poněkud déle, protože zde existují jisté souvislosti se záchranářským světem – ač ne přímo se situací v ČR. V některých státech v západní Evropě a zejména v USA pracují zdravotničtí záchranáři (v tamní terminologii „paramedici“) s tzv. „checklisty“ – pro různé zdravotní stavy či situace mají zdravotníci k dispozici formuláře s přesně stanovenými úkony, které mají v dané situaci provést. Provedení těchto úkonů a další postup do formulářů zaznamenávají a tím je do značné míry standardizována péče o pacienta. Paramedik se těchto checklistů nemusí striktně držet, může jednat přímo podle aktuální situace, nicméně pokud metodiku přesně dodrží, v případném soudním řízení je právně velmi dobře krytý. Dalším příkladem podobného procesu jsou Doporučené postupy pro resuscitaci „Resuscitation Guidelines“, které každých pět let vydává Evropská rada pro resuscitaci. Antropocentrická etapa V přirozené reakci na odlidštěné metody taylorismu se začala ve 30. letech minulého století realizovat vlna tzv. hawthornských experimentů1, na základě kterých se konstituovala škola lidských vztahů, za jejíhož představitele považujeme E. Maya. Novými trendy, které jsou vneseny do pracovního procesu, jsou zejména respektování sociálních potřeb člověka jako pracovníka, jeho skutečná identifikace s činností organizace, ohledy na motivaci jednotlivce (s využitím celé řady specifických metod hmotné i nehmotné stimulace), dynamiku pracovního kolektivu apod. „Člověk se tak stal rovnocennou součástí sociotechnického systému.“ (Novotný, 1992)

1

Tyto experimenty jsou jedním z příkladů, že dávno před propuknutím bouřlivého metodologického diskurzu již existovaly úspěšné studie, které kombinovaly více výzkumných paradigmat a které tak položily základy výzkumné metodologii použité v této práci (Brewer & Hunter, 2006).


strana 17/89

Diplomová práce


4.1.2. Současné trendy V dnešní době, kdy se orientace ekonomiky přesouvá z produkce předmětů k produkci služeb a idejí, kdy dominuje systém „flexibilní výroby“, ke slovu se dostává počítačový design a důraz je kladen na rychlou implementaci nových poznatků a technologií, mění se i přístup k člověku v pracovním procesu. Ten je více chápán jako flexibilní, kreativní bytost, kterou musíme „respektovat jako ucelený, vysoce individualizovaný a přitom vysoce organizovaný, prosociálně orientovaný otevřený systém“ (Novotný, 1992). Stejně tak jako jsme schopni vyrobit v pásové výrobě košili zcela na zakázku, aniž by se tím proces výroby zpomalil, moderní personalistika je schopna soustředit se individuálně na člověka a zcela cíleně hospodařit s lidskými zdroji. (Novotný, 1992) (Giddens, 2003) Management lidských zdrojů – personalistika Současné úkoly řízení lidských zdrojů stručně shrnuje Koubek: • „Vytváření dynamického souladu mezi počtem a strukturou pracovních míst a počtem

a strukturou pracovníků v podniku (…) Jinak řečeno, znamená to usilovat o zařazování správného člověka na správné místo (…)

• Optimální využívání pracovních sil (…) • Formování týmů, efektivního stylu vedení lidí a zdravých mezilidských vztahů (…) • Personální a sociální rozvoj pracovníků podniku (…) • Dodržování všech zákonů v oblasti práce, zaměstnávání lidí a lidských práv a vytváření

dobré zaměstnavatelské pověsti organizace (…)“ (Koubek, 2000)

Motivace zaměstnanců Při studiu několika odborných publikací o managementu lidských zdrojů mě nejvíce zaujala otázka motivace zaměstnanců. Většina literatury, např. (Koubek, 2000), (Novotný, 1992) se z větší části zabývá hmotnou, zejména finanční motivací zaměstnanců a nabízí různě komplikované modely, jak co nejlépe hodnotit zaměstnance dle jejich výkonnosti. Z hlediska práce u ZZS je něco takového představitelné jen s obtížemi – v průběhu zásahu je téměř nemožné práci zaměstnanců monitorovat, nehledě na to, že např. počet jimi provedených úkonů či jejich úspěšnost např. při resuscitaci je z největší míry dána naprostou náhodou. Cascio se však zabývá alternativními metodami motivace zaměstnanců, které dělí do tří skupin: • Need Theories – podle nich by se motivace měla odvozovat od osobních potřeb

zaměstnanců.


strana 18/89

Diplomová práce


• Reinforcement Theories – vycházejí z behavioristické teorie, že odměňované jednání

bude s větší pravděpodobností opakováno – a že tedy zaměstnanci mají být odměňování spíše jednorázově např. za kvalitní zvládnutí náročného výjezdu, apod.

• Expectancy Theories – hovoří o tom, že zaměstnanci mají určitá očekávání a představu,

za co a kdy by měli být odměňováni. Čím více jsou tato jejich očekávání naplňována, tím více roste jejich loajalita a motivace k práci. (Cascio, 1986; 397)

Velmi podstatný aspekt motivace a obecně přístupu k práci, který lze vhodně aplikovat na aktuální situaci českých ZZS, nakonec zmiňují velmi vtipnou formou Milkovich a Boudreau: „In Winnie the Pooh by E. E. Milne, Tigger is the ever-upbeat tiger, and Eyeore is the constantly morose donkey. Some evidence suggests that people's work attitudes are affected whether they are predisposed to be an Eyeore or a Tigger. With students, we find that it all depends on whether the class meets before 9:00 a. m. (lots of Eyeores), or after 10:00 a. m. (lots of Tiggers). It may be easier to alter dispositions and attitudes than we think. One study found that giving people cookies and soft drinks, and a wind-up toy significantly increased their attitudes.“ (Milkovich, Boudreau, 1997; 126-127) Dovolím si zde formulovat hypotézu, která by mohla být pobídkou některému z mých kolegů k dalšímu zkoumání. Jak se podařilo zjistit v datech (viz níže), záchranáři všeobecně jsou silně motivováni k výkonu svého povolání („lots of Tiggers“). Jsou ochotni vykonávat je i přes různá úskalí – např. mnoho z nich je ochotno raději udržovat současně druhý pracovní poměr, který je finančně výhodnější a umožní jim vykonávat práci záchranáře i nadále. Domnívám se, že kvůli takto apriori vysoké míře motivace nejsou zaměstnavatelé dostatečně stimulováni k tomu, aby si udržovali loajalitu svých zaměstnanců různými formami zaměstnaneckých výhod. Pokud je tato situace konfrontována s Casciovou kategorií „Expectancy Theories“ (a za předpokladu, že každý člověk očekává čas od času mimořádnou odměnu za svou práci), pak můžeme předpokládat, že v oblasti motivace zaměstnanců je zde značný prostor pro zlepšení. Žena na pracovišti Od roku 1975 platí v Evropské unii Zákon o rovném odměňování, který stanoví, že pracovníci mají dostávat stejný plat za „práci, které je připisována stejná hodnota“. Od roku 2008 také navíc platí tzv. „antidiskriminační zákon“ (ZÁKON o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů, 2008).


strana 19/89

Diplomová práce


V souvislosti s prací u zdravotnické záchranné služby je téma „muži vs. ženy“ velmi akcentovanou otázkou se silným emocionálním nábojem (viz níže kapitolu „Genderový rozměr práce u ZZS“). Problematika pozice ženy ve výjezdové posádce záchranné služby spočívá v kombinaci dvou rozměrů tohoto typu práce: Za prvé, jedná se o práci zdravotnickou, kterou běžně ve zdravotnickém zařízené vykonávají především sestry-ženy a muži jsou na těchto pozicích spíše vzácností. Nicméně za druhé, jedná se o rizikové povolání, často fyzicky náročné, plně vzbuzující všechny stereotypy vázané k „typicky mužské“ práci. Cascio v této souvislosti popisuje genderové stereotypy vázané k povolání hasiče a policisty (žel, ke zdravotnickým záchranářům se přímo nevyjadřuje): „Firefighting, appropriately referred to as "combat" by those who practice it, places the issue of equal right of women in a harsh light since lives are at stake. In the police force, the significance of an officer's sex is diminished by his or her right to carry a gun. In the armed forces, combat is not an issue; all women are simply channeled into a noncombat jobs. Nowhere is there a greater potential for conflict between the ideal of affirmative action and the real need for competent service than in firefighting.“ (Cascio, 1986; 81) Prudké změny, které probíhají v oblasti zaměstnanosti žen, a které jsou úzce provázány s některými dalšími společenskými proměnami, bude nejvhodnější demonstrovat několika statistikami. Od roku 1980 roste počet žen, které považují za samozřejmé, že se jim podaří mít děti a zároveň si podržet svou práci. Předkládaje následující fakta, hovoří Cascio přímo o „social revolution“: mezi lety 1960 a 1980 klesl podíl domácností s jedním výdělečně činným členem ze 49,6 % na 22,4 %. Vdaných pracujících žen je v roce 1980 již 51 % namísto 32 % v roce 1960. Dětí s pracující matkou je více než dětí s matkou, která je v domácnosti... atd. (Cascio, 1986; 91) Jak udávají Milkovich a Boudreau, specifická situace panuje v postkomunistických zemích, kde jsou ženy na trhu práce zastoupeny více než v USA. Jako vysvětlení tohoto jevu předkládají komunistickou politiku zaměstnanosti, kdy – bez ohledu na pohlaví – se od každého očekávalo, že bude v produktivním věku zaměstnán. (Milkovich, Boudreau, 1997; 36) Jistě lze předpokládat, že vývoj bude pokračovat podobným směrem – ačkoliv ve Spojených státech už dochází k jeho mírnému zpomalování (Milkovich, Boudreau, 1997). Cílená destrukce genderových stereotypů bude jistě postupovat a nejspíše se dotkne (nestalo-li


strana 20/89

Diplomová práce


se tak už) i práce u ZZS. Tuto část zakončím dvěma citacemi z dotazníků (autorem obou z nich jsou muži): „Je to práce jako jakákoliv jiná, jen se musí dělat dobře a pořádně, a tak by to mělo být i jinde a hlavně je jedno, jestli jí provádí chlap nebo žena, což už je dávno i vědecky podloženo.“ „I žena může být záchranář... a dobrý záchranář :-)“

4. 2. Uve de ní do pr oble mati ky ZZS Činnost ZZS je ještě stále upravena pouze vyhláškou Ministerstva zdravotnictví (MZČR) z roku 1992. V ní je stanovena náplň činnosti ZZS, která je definována jako „poskytování odborné přednemocniční neodkladné péče“. Ta má být poskytnuta postiženým přímo na místě a během přepravy k dalšímu odbornému ošetření. Dále jsou upraveny stavy, které si vyžadují poskytnutí přednemocniční neodkladné péče (PNP): a) bezprostředně ohrožují život postiženého, b) mohou vést prohlubováním chorobných změn k náhlé smrti, c) způsobí bez rychlého poskytnutí odborné první pomoci trvalé chorobné změny, d) působí náhlé utrpení a náhlou bolest, e) působí změny chování a jednání postiženého, ohrožují jeho samotného nebo jeho okolí. (Sbírka zákonů ČR; 1992) Jako náplň PNP definuje vyhláška odbornou zdravotnickou pomoc prováděnou u výše zmiňovaných stavů. Dále jsou vyhláškou stanoveny další podrobnosti nepodstatné pro tuto práci. Pro dokreslení situace je nezbytné zmínit, že vyhláška neodpovídá současné situaci2 a očekává se již několik let, že bude nahrazena zákonem o zdravotnické záchranné službě, podobně jako je tomu na Slovensku (Vláda České republiky [online]; 2008). ZZS sestává z územních středisek, která řídí veškerou činnost v daném kraji, popř. z okresních středisek, z jednotlivých výjezdových stanovišť a výjezdových posádek ZZS. Dle novely vyhlášky z roku 1992 jsou zřizovateli ZZS kraje ČR. V každém kraji tak je založena jedna ZZS (např. ZZS Jihočeského kraje, ZZS Olomouckého kraje atd. – dále budou 2

Současná vyhláška např. nezná tzv. rendez-vous neboli setkávací systém výjezdové činnosti. Stejně tak není připravena pro některé progresivnější projekty, jako jsou jednočlenné výjezdové posádky v centrech velkých měst, výjezdové posádky vybavené netradičními dopravními prostředky (kola, motocykly) apod., jak je můžeme vidět v zahraničí. (NHS Choices, 2010) (Sbírka zákonů ČR; 1992)

4.2. Uvedení do problematiky ZZS

strana 21/89

Diplomová práce


označovány zkratkami jako ZZSJčK apod., souhrnným názvem pak jako „krajské ZZS“). (Sbírka zákonů ČR; 1992) Kromě tohoto systému krajských ZZS existují ještě soukromí poskytovatelé PNP. Na území ČR funguje těchto subjektů několik a jsou zapojeny do sítě výjezdových stanovišť v daném kraji.

4.2.1. Výjezdové posádky ZZS V České republice fungují výjezdové posádky v poměrně konzervativním systému složeném ze tří základních prvků, které jsou doplněny o leteckou záchrannou službu (LZS). • RZP – rychlá zdravotnická pomoc – dvoučlenná posádka ve velkém sanitním voze

bez lékaře – dříve často ve složení řidič + výjezdová sestra, nyní stále častěji ze dvou řidičů-záchranářů.

• RLP – rychlá lékařská pomoc – tříčlenná posádka ve velkém sanitním voze s lékařem –

zpravidla ve složení řidič + záchranář/výjezdová sestra + lékař

• RV – rendez-vous – tzv. setkávací systém – dvoučlenná posádka v osobním voze

s lékařem – vždy řidič-záchranář + lékař.

• LZS – letecká záchranná služba – dvoučlenná posádka ve vrtulníku ve složení záchranář

+ lékař (do zdravotnické posádky se nepočítá obsluha vrtulníku)

V dřívějších dobách byla výjezdová činnost organizována bez výjezdových skupin typu RV, přičemž tento systém s sebou přináší některé nevýhody – jestliže dispečerka vyšle jediného lékaře k výjezdu, který se ukáže být méně závažným, není tento lékař dostupný, dokud nedopraví spolu se zbytkem posádky pacienta do zdravotnického zařízení a nevrátí se na základnu. V případě setkávacího systému vyráží na místo zásahu vždy posádka RZP a jen v případě potřeby lékař ve vozidle RV. Po ošetření pacienta, pokud je ve stabilizovaném stavu, nemusí lékař následovat posádku RZP do zdravotnického zařízení s pacientem, ale může zahájit nový výjezd nebo se vrátit na základnu. Systém rendez-vous není v současné době používán v ČR výhradně. Většina krajů si ještě ponechala výjezdové skupiny RLP a na systém RV dosud nepřešly3. Všeobecně je však považován za ekonomicky výhodnější, protože – mimo jiné – umožňuje snížit počet lékařů ve výjezdových skupinách. (Šeblová, 2007) (Tuzar, 2011)

3

Přechod na RV systém může být nákladnou záležitostí, pořízení jednoho vozu RV se může pohybovat kolem 600 000 Kč. (Tuzar, 2011)


strana 22/89

Diplomová práce


4.2.2. Výjezdová činnost Výjezd posádky ZZS se může odehrávat ve dvou režimech, buď jako primární výjezd – tzn. výjezd k náhle vzniklé poruše zdraví, dopravní nehodě apod., nebo jako sekundární výjezd – plánovaný výjezd, zpravidla za účelem převozu pacienta z jednoho zdravotnického zařízení do jiného. Takový převoz si vyžadují pacienti hospitalizovaní na jednotkách intenzivní péče nebo na anesteziologicko-resuscitačních odděleních, jejichž zdravotní stav vyžaduje trvalou monitoraci základních životních funkcí, popřípadě jejich podporu během transportu.

4.2.3. Genderový rozměr práce u Zdravotnické záchranné služby Otázka pohlaví je často vyjednávaným tématem, a to jak přímo mezi záchranáři, tak i v odborném diskurzu (viz mimo jiné dvě bakalářské práce k tomuto tématu v seznamu odborné literatury). Práce záchranáře je svým charakterem pojímána obecně jako spíše mužská, tento názor (stereotyp) bývá zpravidla dokládán fyzickou náročností povolání (viz také poslední citaci v této kapitole): „Ženy na scéně neodkladnej prednemocničnej starostlivosti. Medzi záchranármi jedna z najhorúcejších tém. Fenomén, ktorý ich rozdelil na dva názorové protipóly. Zarytí odporcovia argumentujú nedostatočnou fyzickou predispozíciou žien pri transporte pacienta. Tí druhí v ženách našli kolegyne a vedia uznať ich odbornosť. Uhol pohľadu je závislý od osobnostnej vyzretosti posudzovateľa, ktorý na vec môže hľadieť prvoplánovo alebo objektívne. Každá minca má dve strany, každá záležitosť obhajcu i žalobcu.“ (Ženy na scéně; Rescue Report, 2008) Dalším zásadním hlediskem je žena na pozici řidiče. V české společnosti je silně ukotveno mnoho genderových stereotypů a právě nižší schopnosti žen při řízení motorových vozidel jsou jedním z nich. Při sběru dat pro kvalitativní studii jsem měl v tomto ohledu štěstí a narazil jsem na skutečnou raritu – ženu, která u ZZS pracuje na pozici řidičky RLP. Jak jsem zjistil při provádění sekundární analýzy kvalitativních dat, genderový rozměr své pozice nijak výrazně nevnímá a v podstatě o něm během rozhovoru padlo jen několik slov: „Ale jinak jako jsem spokojená a nelituju, že jsem do toho šla. A nedokazuju si, ani u toho autobusu, že jsem ženská a jezdím s autobusem. Já to beru že mě to baví a jsem ráda, že se to tady takhle skloubilo – to je něco zajímavýho a je to furt jiný...“ (Leonka) Nepopisuje ani výrazné potíže při nástupu do zaměstnání – spíše naopak:


strana 23/89

Diplomová práce


„No v podstatě jsem nevěděla do čeho jdu. Byla jsem se tady párkrát podívat, protože jsem tu znala jednoho řidiče RVčka, tak jsem se podívala do sanitky, zkusila jsem si nějaký ty věci z pozice ženský – jako tahat ty věci, abych to vůbec zvládla... A celkem mě překvapilo, že jsem šla jako řidič a nikdo si se mnou nesedl do auta, abych se s ním projela! To mě celkem šokovalo. Jo – já když vás budu přijímat jako řidiče, tak s váma vlezu do auta a povezete mě třeba do Jablonce a zpátky. Abyste mi ukázal, jak jedete, nějaký to kolečko, abyste si to auto omakal. Ale to ne. Jim stačily jen nějaký ty doporučení. Tak to mě fakt jako šokovalo.“ (Leonka) Toto zjištění do určité míry koresponduje se závěry Šámala (2008): „Z celkového počtu 64 mužů (100%) mělo 57 mužů (89%) bezproblémový průběh přijetí do pracovního poměru. Z celkového počtu 53 žen (100%) mělo 47 (89%) bezproblémový průběh přijetí do pracovního poměru.“ (Šámal, 2008; 36) Je třeba však vzít v úvahu, že na všech ZZS není situace srovnatelná – Šámal ve své práci analyzuje pouze situaci na ZZS Jihočeského kraje. Veřejným tajemstvím záchranářského světa jsou nestandardní genderové poměry na ZZS HMP – např. v diskusi na serveru zachrana.patekolo.org se toto téma objevuje také (viz také poslední citaci v této kapitole): „Důvodem proč údajně záchranka hlavního města nechce přijímat ženy záchranářky jsou staré "činžáky" kde často nejsou výtahy a s tím je spojena vyhláška, že žena nesmí zdvihat břemena o té a té váze. (…) Také mě fascinuje, že i v jiných místech v ČR jsou "činžáky" bez výtahů, přesto to není důvod, proč nemít v posádce ženu.“ (Pozice žen u záchranných služeb; Přednemocniční neodkladná péče – FORUM, 2008) Na závěr si dovolím vložit jednu rozsáhlejší citaci. Považuji za nezbytné demonstrovat genderovou problematiku u ZZS v plné šíři, včetně značného emocionálního náboje, který ji doprovází. Pro poněkud delší příspěvek mám i další opodstatnění – dobře ilustruje existenci značných pracovních diferencí mezi jednotlivými kraji, jak byly prezentovány výše.


strana 24/89

Diplomová práce


… pane doktore Schwarzi, přestaňte už prosím komentovat působení žen u záchranných služeb, toto téma je již ohrané a Vámi, snad 100x omleté argumenty, již hodně trapné! Spíš než o realitě ,,náročnosti pražského rajonu,, svědčí o Vašem komplexu z žen! Nejde přece o to jestli jako záchranář jsem žena či muž, ale o to jakou mám fyzickou dispozici pro tuto práci! Ne všichni ,,vaši,, chlapci jsou fakt CHLAPI, leckteří jsou menšího a drobnějšího vzrůstu než já - a to měřím necelých 170cm a vážím tak 60kg. Kolikrát, když míjíme ,,pražskou bednu,, máme pocit, že je to auto bez řidiče, neboť za volantem není nikdo vidět.. Někteří ,,vaši,, chlapci mají tak výraznou nadváhu, že když vyběhnou do 12. patra v paneláku, rozhoduje lékař, zda na kyslík napojit pacienta nebo kolegu - řidiče - záchranáře... Navíc, nyní velmi osobně, Vy sám také nejste zrovna žádná ,,vazba,, a myslím, že leckterá ŽENA záchranářka či řidička by Vám to, co se týče ,,silových,, dispozic a možností velmi slušně nandala! Ovšem chápu, že u Vás to, jestli na to fyzicky máte či ne, jestli by jste měl problém snést pacienta z patra, vynést z metra apod. není podstatné – Vy jste přece lékař, víte vše nejlépe a jen Vy jste ten, který přece zachraňuje, léčí a dává šanci na žití a přežití... a na nošení pacientů máte ty záchranáře a řidiče! Tak si je prosím hýčkejte a nás na ,,středočeské,, nechte být... a pokud ,,vám,, nadále budou ,,utíkat,, kamkoliv - tak se hezky usmívejte jako na volebních letácích a přejte jim štěstí! S přáním příjemného dne, záchranářka – žena (Záchranná služba Středočeského kraje, 2010) Z důvodu těchto krajových diferencí a také proto, že ve výjezdových posádkách se jednotlivé pozice značně liší, jsem stanovil hypotézu o rozdílných preferencích záchranářů, koho by si nejraději zvolili do výjezdové skupiny na danou pozici – zda muže, ženu nebo zda pro ně pohlaví záchranáře není určující.

4. 3. Inte gr ovaný z ác hr anný systé m (IZS) ZZS je jednou ze tří základních složek Integrovaného záchranného systému. Vzhledem k odkazům na toto téma, uvedeným dále v textu, považuji za vhodné stručně informovat o základních aspektech tohoto uspořádání. „Integrovaný záchranný systém (IZS) je efektivní systém vazeb, pravidel spolupráce a koordinace záchranných a bezpečnostních složek, orgánů státní správy a samosprávy, fyzických a právnických osob při společném provádění záchranných a likvidačních prací

4.3. Integrovaný záchranný systém (IZS)

strana 25/89

Diplomová práce


a přípravě na mimořádné události. Tak aby stručně řečeno „nikdo nebyl opomenut, kdo pomoci může a vzájemně si nikdo z nich nepřekážel.“ (Špaček, 2009) „Základní složky IZS: •

Hasičský záchranný sbor České republiky,

•

Jednotky požární ochrany zařazené do plošného pokrytí kraje jednotkami požární ochrany,

•

Zdravotnická záchranná služba,

•

Policie České republiky. Ostatní složky IZS 4 :

•

Vyčleněné síly a prostředky ozbrojených sil

•

Obecní policie

•

Orgány ochrany veřejného zdraví,

•

Havarijní, pohotovostní, odborné a jiné služby,

•

Zařízení civilní ochrany,

•

Neziskové organizace a sdružení občanů, která lze využít k záchranným a likvidačním pracím.“ (Špaček, 2009)

4. 4. Roz dí l y me zi systé my ř íz e ní ZZS, H ZS a P ČR Pro další analýzu problematiky centralizace, resp. decentralizace vedení ZZS považuji za vhodné nejprve citovat Tučka a Bobáka, kteří vhodně shrnují základní terminologii a nastiňují základní důsledky obou protipólů: „Silně centralizovaná struktura předpokládá, ze má top management lepší informace o činnosti organizace než jednotlivé útvary na nižší úrovni řízení. Naopak obecně přijatým výchozím předpokladem decentralizace je pochopení toho, že pro podnikatelské činnosti jako výběr dodavatelů, volba technologií apod. je výhodnější pokud se k individuálním rozhodnutím dospěje přirozeným způsobem, než aby se regulovala centrálně. Podstata decentralizace tedy umožňuje rozhodování co nejblíže k místům, na kterých se činnosti uskutečňují, a které mají k dispozici největší množství informací. Také dochází ke zrychlení kvalifikovaného rozhodování co nejkratšími komunikačními kanály.

4

Podle nejnovější legislativní úpravy se mezi ostatní složky IZS řadí také všechny urgentní a akutní příjmy nemocničních zařízení v ČR.

4.4. Rozdíly mezi systémy řízení ZZS, HZS a PČR

strana 26/89

Diplomová práce


Míru centralizace a decentralizace nelze určit podle jednotného principu, je nutno respektovat vnější a vnitřní faktory, velikost podniku, prostorové rozmístění pracovišť a další fakta. Decentralizace - funguje správně při delegování skutečné pravomoci; je účinná při odpovědnosti přiměřené rozhodovacím pravomocím na všech stupních řízení; vyžaduje schopné řídící pracovníky, kteří se dokáží efektivně rozhodnout; bude účinná pouze pokud si přenesenou pravomoc nebudou manažeři zároveň chtít ponechat. Mezi činnosti vrcholového vedení, které by se nikdy neměly decentralizovat, patří odpovědnost za: vytyčení strategických cílů organizace; formulování politiky (technické, obchodní, cenové, výrobní apod.), tak aby mohly byt strategické cíle realizovány; financování organizace (získávání a stanovení hlavních směrů využívání finančních prostředků); usměrňování a kontrola podnikání, včetně stanoveni způsobu hodnocení podnikatelských jednotek.“ (Tuček, Bobák, 2006)

4.4.1. Obecné principy řízení výjezdové činnosti Činnost HZS, PČR a ZZS vykazuje v určitém smyslu podobné rysy. Pro snadnější orientaci budu používat (pro potřeby této práce) obecný pojem „výjezdová činnost“. Pokusím se v několika bodech shrnout společné rysy výjezdové činnosti různých složek. •

příjem výzvy o nenadálé události, reakce na ni (dispečink)

•

předání informace o místě, charakteru a závažnosti „výjezdové skupině“ (zpravidla některou z forem elektronické komunikace – pagery, vysílačky, mobilní telefony)

•

výjezdová skupina (= specializovaný dopravní prostředek + vyškolený personál + vybavení) se dostává na místo události, kde provádí zásah (hašení, vyprošťování osob, ošetření pacienta, třídění raněných, řízení provozu na pozemní komunikaci, zatčení...); o průběhu zásahu informuje dispečink (zpětná vazba)

•

popř. (v ČR zpravidla nikoliv HZS) transportuje osoby z místa události (na záchytnou stanici, do nemocničního zařízení, k předběžnému zadržení, k výslechu...)

•

po ukončení zásahu se výjezdová skupina přepravuje na výchozí pozici (stanoviště, hlídkovaná oblast, servis vozidla či doplnění zásob),

•

dispečink koordinuje činnost více výjezdových skupin v jasně definované oblasti, event. komunikuje s okolními dispečinky a v jistých případech spolu kooperují (Pecl, 2009) (Košťál, 2008; 12-54) Za předpokladu, že v obecných rysech je činnost těchto složek velmi podobná (zejména

HZS a ZZS, protože PČR vykonává celou řadu dalších činností), je poměrně zarážející rozdílná

4.4. Rozdíly mezi systémy řízení ZZS, HZS a PČR

strana 27/89

Diplomová práce


organizační struktura organizací. Nehledě na nemožnost plnohodnotně komunikovat se ZZS na úrovni TOP managementu. Nenacházím pro toto uspořádání jiné než historické vysvětlení – ZZS má mnohem kratší historii než zbylé dva útvary, vyvíjela se odlišným způsobem a bližší historická analýza by mohla přinést žádané vysvětlení. V následující tabulce se pokouším shrnout základní organizační vlastnosti všech tří jmenovaných organizací. HZS

PČR

ZZS

zřizovatel

MVČR, podniky, obce

MVČR

kraje / soukromé subjekty

základní legislativní norma

zákon č. 238/2000 Sb., zákon č. 273-2008 o Hasičském záchranném Sb. o přestupcích sboru ČR

vyhláška MZČR 434/1992 Sb.

nejvyšší představitel

generální ředitel

policejní prezident

ředitelé na úrovni krajů

způsob financování

jednotky financovány zřizovatelem – obcí, podnikem či státem

financována MVČR

financována zřizovatelem, tzn. kraji, pojišťovnami na základě smluvních vztahů

pozice v IZS

základní složka (koordinační funkce)

základní složka

základní složka

Složka pro celostátní plánování

Odbor CNP a strategií a Odbor ochrany obyvatelstva a krizového řízení.

Oddělení strategického plánování a řízení kvality, Oddělení krizového řízení.

(není)

Tabulka 1: Porovnání organizace HZS, PČR a ZZS Obě organizace – PČR a HZS – jsou schopny formulovat svou celostátní strategii, formulují komplexní dlouhodobé strategické cíle a mohou cíleně řídit svůj rozvoj či např. velmi rozsáhlé zásahy či koordinace dlouhodobé činnosti na státní úrovni. Regionální specifika nejsou pravděpodobně dostačujícím argumentem pro chybějící celostátní úroveň řízení u ZZS. HZS i PČR se potýkají se stejnými rozmanitostmi na úrovni krajů či měst a celostátní řízení mají.

4. 5. De ce ntr al iz ovaný z působ ří ze ní ZZS Decentralizovaným způsobem řízení rozumějme v tomto případě fakt, že fungování ZZS je sice podchyceno vyhláškou, popř. dalšími prováděcími předpisy, nicméně zde neexistuje jednotné vedení a každý zřizovatel ZZS (dle současné legislativy jsou zřizovateli ZZS kraje) si jednotlivé normy samostatně interpretuje a bez návaznosti na ostatní zřizovatele a jejich postup se je snaží samostatně naplňovat. Důvodů, proč se zabývat otázkou centralizace 4.5. Decentralizovaný způsob řízení ZZS

strana 28/89

Diplomová práce


či decentralizace řízení Zdravotnické záchranné služby v ČR, existuje mnoho a budou zmíněny postupně. Pro představu o důležitosti tohoto tématu uvedu několik z těch nejzákladnějších. I. Další základní složky IZS jsou řízeny centrálně Jak PČR, tak HZS mají svého celorepublikového ředitele či jinou hodnost, která je vrcholným představitelem daného sboru za celou Českou republiku (viz výše). Záchranné služby (cíleně používám plurál) takového představitele nemají. II. Nekoncepční vedení Každý kraj jakožto zřizovatel zdravotnické záchranné služby si sám stanovuje mnohé standardy a sám vyvíjí koncepce na řešení běžných i mimořádných událostí5. Kraje se liší v připravenosti na hromadná neštěstí a ve způsobu reakce na ně. Rozdílně funguje i spolupráce s ostatními složkami IZS, kterou si každý kraj nacvičuje a organizuje samostatně. Mezikrajová spolupráce a např. společná cvičení na hranici sousedních krajů nejsou nijak sledována, celostátně plánována. Jejich realizace se odvíjí pouze od iniciativy na úrovni krajů a jejich kvalita je značně různorodá6. Neexistuje celostátní koncepce rozvoje systému přednemocniční neodkladné péče. III. Rozdílné pracovní postupy Ačkoliv je to velmi zvláštní, současné uspořádání umožňuje, aby např. v každém kraji měli pracovníci ZZS jinak stanovenou náplň práce. Při vyprošťování postiženého z vozidla mohou používat různé postupy i pomůcky. Výměna zkušeností a novinek, které mohou někdy výrazně ovlivnit prognózu pacienta, probíhá zatím pouze na základě osobní iniciativy vedoucích pracovníků či samotných záchranářů. Extrémní situace pak panuje na ZZSHMP (Zdravotnická záchranná služba Hlavního města Prahy), kde jsou nové poznatky považovány za jakési „know-how“, které si záchranná služba snaží uchovat a dokonce zabránit jeho šíření. (citováno z písemné korespondence mezi autorem této práce a MUDr. Zdeňkem Schwarzem, ředitelem ZZSHMP)

5

6

Dochází až ke kuriózním situacím, kdy kamion pro hromadná neštěstí jedné záchranné služby se stává cílem posměšných poznámek ostatních krajů pro svou nekoncepčnost a vysoké pořizovací náklady (kamion bývá často označován jako „megalomanský“). Tyto poznatky čerpám z příspěvků mnoha různých autorů, které jsem vyslechl na konferencích Medicína Katastrof v Hradci Králové v letech 2008, 2009 a 2011.

4.5. Decentralizovaný způsob řízení ZZS

strana 29/89

Diplomová práce


IV. Nejednotnost v očích veřejnosti Pro laika je poněkud obtížné orientovat se v situaci, kdy v každém kraji mají záchranáři jiné stejnokroje, vozidla různé barvy (žlutá, bílá, žlutozelená, zpravidla je pro laika téměř nemožné rozlišit mezi vozy ZZS a DZS – dopravní zdravotnické služby), různého označení. Ujednoceno není ani viditelné označení výjezdových stanovišť. Stejně tak neexistuje jakýkoliv soulad v oblasti public relations zdravotnické záchranné služby7 či v jiných snahách působit na veřejnost a provádět osvětu. Tu považuji za nedílnou součást činnosti ZZS – zejména v oblasti první pomoci, prevence úrazů a nákaz a postupu občanů v případě hromadného neštěstí.

4.5.1. Pozitiva současného způsobu řízení ZZS Přenesení většiny rozhodovacích pravomocí na kraje umožňuje každému kraji individuálně reagovat na běžné jevy a situace, stejně jako mimořádné události, které se vyskytují na jeho území. Tyto diference se nejlépe demonstrují na problematice traumatologického plánování8. Každá záchranná služba v daném kraji tedy musí disponovat prostředky takového rozsahu, aby byla schopna dostát požadavkům, které na ni běžný provoz i aktuální traumaplán klade. Z toho důvodu se bude lišit skladba i početnost prostředků v daném kraji. Díky decentralizovanému řízení si o těchto otázkách může každý kraj rozhodovat individuálně, přičemž takový rozhodovací proces může být také rychlejší a pružnější. Nutnost komunikovat tyto a další otázky s centrálním vedením by mohla způsobovat neúměrnou rigiditu systému a další problémy. (Tuček, Bobák, 2006) Se soustředěním kompetencí do jednoho místa či na jednu osobu pochopitelně roste pravděpodobnost korupčního jednání a vyššího vlivu politiky:

7

8

Pokud pomineme reklamní kampaň na linku 112, jejíž prospěšnost je možné označit minimálně za rozporuplnou. (RESCUE Report; 2011) Každý kraj má povinnost vytvořit takzvaný traumatologický plán (dále jen traumaplán), ve kterém je jasně specifikováno, jak bude probíhat reakce na mimořádnou událost. Jsou v něm jasně stanoveny role a povinnosti jednotlivých složek IZS, způsob vyrozumění osob či skupin o mimořádné události, způsob svolávání pracovníků záchranných složek, krizového štábu atd. Traumaplán podrobně analyzuje potenciální rizika a definuje reakci na ně. Jestliže daný kraj bude mít na svém území významný dálniční tah, bude v jeho traumaplánu specifikováno, jak bude reagovat na vznik hromadné dopravní nehody na dálnici. Stejně tak na území hlavního města Prahy budeme s jistotou očekávat teroristické útoky na některou z významných budov, metro, nebo např. havárii na letišti Ruzyně. Pro všechny tyto alternativy musí existovat předem stanovený postup v traumaplánu. (Wikipedia, 2011)


strana 30/89

Diplomová práce


„Investoři chtějí mít své aktivity zajištěny z vrcholných politických, vládních či administrativních kruhů, pokud tyto mají nižší úrovně administrativy pod kontrolou. Je to z toho důvodu, že uplácení na nižších úrovních administrativy je organizačně značně náročné a výsledek není jistý v důsledku možných zásahů z vyšších úrovní administrativy či v důsledku politických tlaků, tj. může dojít k ovlivnění výsledků z centrální úrovně.“ (Pachmann, 2006) Proti tomuto předpokladu hovoří zkušenosti ředitele Transparency International Ondřeje Ondráčky – podle jeho tvrzení je naopak míra korupce na komunální úrovni ještě vyšší. „Na malých obcích je klientelismus ještě větší, ve středně velkých městech téměř nefungují nezávislá média, která by upozorňovala na různé nedostatky. Politické strany jsou natolik malé, že stačí pár členů, aby stranu zcela ovládli. Propojení je silnější než na celonárodní úrovni. Dnes je korupce na komunální úrovni horší než na úrovni celostátní.“ (Křížová, 2010) Mezi pozitivní aspekty jisté „provinčnosti“ českých ZZS je třeba také zařadit bližší vztah obyvatel k organizaci. Jestliže si občan může zavolat ZZS s očekáváním, že přijede „naše záchranka“, může to mít vliv na jeho vnímání příchozích záchranářů. Otázkou ovšem je, zda je vůbec veřejnost informována o tom, že každý kraj má samostatnou ZZS. Sumarizace pozitiv •

dobře reaguje na mezikrajové diference, lepší přizpůsobení místním podmínkám

•

(sporný argument) nižší (nikoliv však nulová) pravděpodobnost politizace a vzniku korupce

•

místní (krajská) ZZS je pravděpodobně lépe vnímána než by byla ZZS „celostátní“

4.5.2. Negativa současného způsobu řízení ZZS Jedním z negativ decentralizovaného způsobu organizace ZZS je vztah s veřejností. Kraj od kraje mají pracovníci záchranných služeb jiné zbarvení oděvu, vozidel, apod. Jestliže v jednom kraji dostávají pracovníci zdarma kurzy angličtiny, v jiném tomu tak nemusí být. Veřejnost zpravidla ani neví, jaký je rozdíl mezi Zdravotnickou záchrannou službou a Dopravní zdravotnickou službou, navíc se jejich označení mezi kraji liší9. Za zmínku jistě stojí také naprostá absence jednotné, srozumitelné a koherentní prezentace ZZS veřejnosti 9

Označení vozidel v souladu s předpisy EU mají v současné době pouze záchranné služby Jihočeského, Pardubického, Zlínského a Libereckého kraje a ZZS ASČR (Battenburská šachovnice, Wikipedia, 2010).


strana 31/89

Diplomová práce


(na rozdíl od PČR a HZS nemá ZZS ani své jednotné internetové stránky) s následnou nízkou prestiží v očích veřejnosti. Tuto skutečnost – jak již víme (Koudela, O.; 2007, str. 15) – pracovníci ZZS vnímají a uvádějí ji jako jeden z negativních aspektů svého povolání. Je třeba mít na zřeteli, že mimořádná událost se nezřídka odehrává na takovém místě nebo v takovém rozsahu, že její efektivní řešení předpokládá vzájemnou výpomoc mezi sousedními kraji. Používání dvou odlišných typů třídících karet při jednom hromadném neštěstí, odlišné postupy apod. mohou být kontraproduktivní a mohou ztížit organizaci už tak komplikovaného zásahu. Již nyní se ukazuje jako velmi nesystémové, že kraje si mohou samy za sebe rozhodovat, jaké prostředky pro hromadné neštěstí pořídí – orientačně, investice do jednoho takového systému se může pohybovat mezi cca 5 až 20 (či více) miliony korun10. ZZS jsou sice zřizovány kraji, prakticky jsou pod vlivem Ministerstva zdravotnictví (které jejich činnost upravuje vyhláškami). Na rozdíl od PČR a HZS tak nemají jednoho představitele, který by ministrovi jasně a srozumitelně formuloval jejich požadavky či postoje. Stručně řečeno, chybí jim jasné politické zastání. Stav v jakém se nachází vyhláška upravující činnost záchranných služeb a stejně tak proces přípravy zákona o záchranných službách mohou velmi dobře prakticky ilustrovat, jak komunikace mezi ministerstvem a záchrannými službami selhává11. Sumarizace negativ •

roztříštěná komunikace s veřejností a sebeprezentace

•

nejednotnost postupů, prostředků – komplikuje komunikaci a spolupráci při společném zásahu

•

nedostatečné politické zastání, oslabený vliv snižuje možnost prosazování společných zájmů

•

nově objevené postupy a zkušenosti se mohou šířit (nad rámec jednotlivých krajů) pouze neoficiální cestou, např. na konferencích

Pro ilustraci: ZZSHMP pořídila pro případ hromadného neštěstí speciálně vybavený kamion s názvem „Golem“, který pro svou výšku a celkové rozměry neprojede některými místy na území Prahy, dokonce se během oslav Nového roku ukázalo, že s obtížemi se setkává i snaha vyjet mírný svah Václavského náměstí (z důvodu nevhodného rozložení provozních kapalin v návěsu vozidla). Jiné kraje pak byly schopny pořídit srovnatelné prostředky o více než 50 % levněji, navíc variabilnější a snadněji dopravitelné na místo nehody. (Tyto poznatky jsem čerpal z přednášek a z osobních rozhovorů s kolegy na konferenci Medicína katastrof v roce 2008 a 2009 v Hradci Králové.) 11 Jediným subjektem, který může dostatečně hlasitě reprodukovat postoje, názory a požadavky záchranných služeb, je tak Komora záchranářů ČR, vzniklá teprve nedávno. Její představitelé se sice významnou měrou podíleli na přípravě zákona o záchranných službách a iniciovali na toto téma diskusi v řadách odborné veřejnosti, nicméně již nebylo v jejich silách vzniklou normu politicky prosadit. Nehledě na to, že nedosáhli ani odstranění či přepracování některých velmi sporných pasáží, ke kterým se většina odborníků vyjadřovala kriticky (např. záměr vytvořit nové pojmy jako „dojezdnost“ apod.). 10


strana 32/89

Diplomová práce


4.5.3. Potřebujeme změnu? Pevně doufám, že se mi podařilo vhodně zachytit jádro problému, současný stav věci i možné úhly, ze kterých se dá na otázku centralizace řízení nahlížet. Ačkoliv byl nakonec výrazně redukován rozsah sběru dat (viz níže) a nebude možné plně odpovědět na nastolené dilema, považuji za důležité tuto otázku alespoň otevřít. Osobně se domnívám, že ačkoliv tento diskurz do jisté míry podprahově mezi záchranáři probíhá, není to zdaleka v takové míře, aby to mělo reálný dopad. Jedná se však o téma, na které by se mezi záchrannými službami měla hledat odpověď.


strana 33/89

Diplomová práce


5. Kva li tativn í výzkum: Z áchranář a jeho práce I. Sestavení hypotéz, konstrukce výzkumného nástroje a ne-li celé téma této diplomové práce, vycházejí z předchozího kvalitativního výzkumu. Pro pochopení dalšího textu bude potřeba nastínit základní průběh výzkumu z roku 2007 a shrnout jeho výsledky. Výzkum byl obhájen jako absolventská práce v oboru diplomovaný zdravotnický záchranář na VOŠZ 5. května v Praze. Celá tato kapitola je v podstatě souborem volných citací z (Koudela, 2007) propojených komentáři autora. Text může v jistých místech postrádat komplexitu, protože jsou cíleně vynechány pasáže, ze kterých při přípravě kvantitativního výzkumu nebylo nakonec vycházeno. Pro více informací můžete celý původní text nalézt volně dostupný na internetu – viz seznam použité literatury.

5. 1. Cí l pr ác e Celý projekt byl již od počátku připravován jako jakýsi předvýzkum pro rozsáhlejší kvantitativní studii, která měla následovat. Hlavním záměrem tedy bylo shromáždění hypotéz, poznatků a dalších informací, které poslouží jako podklad pro další práci. Konkrétními, dílčími cíli práce pak bylo •

pokusit se definovat jednotlivé fáze vývoje osobnosti záchranáře během práce u ZZS

•

definovat témata, která jsou pro záchranáře důležitá

•

obecně zkoumat postoj těchto lidí k jejich práci a získat podklady pro následnou kvantitativní analýzu

5. 2. Sbě r dat Data byla sebrána v lednu až dubnu roku 2007 pomocí polostrukturovaných rozhovorů prováděných se záchranáři přímo na výjezdových stanovištích (v jednom případě na dispečinku) během jejich výkonu práce.

5.2. Sběr dat

strana 34/89

Diplomová práce


Dotazováni byli pracovníci na pozici lékař RLP či RV, záchranář, řidič-záchranář (nebo postaru jako tzv. výjezdová sestra), dispečer a řidič. Proti původnímu záměru nebyla sebrána data na území Prahy, protože vedení Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy odmítlo – jako jediné v celé ČR – spolupráci na výzkumném projektu. „Sběr byl uskutečněn v kraji Olomouckém, Libereckém a Středočeském. Bližší informace jsem se s ohledem na ochranu anonymity respondentů rozhodl neuvádět. Celkem jsem provedl 16 interview, jejichž délka se pohybovala v intervalu od 15 do 35 minut. Respondenti byli vždy dotazováni během výkonu služby. Data jsem pořizoval sám, záznamy rozhovorů jsem přepisoval z audiozáznamu do textového editoru, výsledný dokument má více než 100 normostran. Respondentům jsem samozřejmě přidělil fiktivní jména, abych s nimi mohl snadno pracovat. Několik respondentů byli původem Slováci (Slovenky) – při pořizování dat jsem jejich výpovědi přeložil do českého jazyka, aby nebylo možné skrze specifické vyjadřovací prostředky respondenta identifikovat. Je třeba zmínit, ačkoliv tento problém hraje roli především při kvantitativním pojetí výzkumné metodologie, že respondent, postižený skutečně syndromem vyhoření, se bude vyhýbat rozhovoru. Osobně jsem se však při sběru dat nesetkal s tím, že by některý z respondentů odmítl poskytnout interview.“ (Koudela, 2007; 12) „Dle typologie Barrata (Barrat, 1971; in: Ferjenčík, 2000, s. 175) bylo k získávání dat použito polostrukturované interview, složené ze dvou částí. První část byla zaměřena na to, jak se zaměstnanec běžně ve své práci cítí, jaký k ní má vztah, jak se vymezuje vůči okolí, vůči pacientům apod. Ve fázi druhé pak téma rozhovoru bylo převedeno na otázku, zda si respondent ze své zkušenosti myslí, že existují nějaké vývojové fáze, zda je pozoroval na sobě či na někom ze svých kolegů.“ (Koudela, 2007; zkráceno) Seznam otázek 1. „Na jakém postu zde pracujete? 2. Kolik je vám let? 3. Jak dlouho jezdíte u záchranné služby? 4. Jak jste se k zaměstnání dostal(a)? Začněte prosím již studiem... 5. Baví vás to? 6. Popište laikovi, někomu, kdo je této problematiky neznalý, jaká je práce na záchranné službě, co si pod tím má představit?

5.2. Sběr dat

strana 35/89

Diplomová práce


7. Jak byste popsal(a) obecně vztah mezi vámi a pacientem? 8. Jak si myslíte, že vás jako záchranáře(ku) vnímá okolí? 9. Zajímal(a) jste se někdy o další osud pacienta? 10. Máte ještě nějaký další pracovní poměr? 11. Snažíte se zdokonalovat ve své práci? 12. Jaké máte způsoby odreagování po práci? 13. Co děláte nejčastěji v čase mezi výjezdy? 14. Proměňoval se časem nějak váš přístup k práci? 15. A všiml(a) jste si nějakých změn u kolegů? 16. A na závěr – co vás nejvíc na té práci baví a co vás štve? 17. Pokud chcete něco dodat, tak teď je na to prostor. Máte např. pocit, že je něco důležitého, na co jsem se nezeptal, o čem jsme ještě nehovořili? Otázky jsem dle potřeby přeformuloval vzhledem k dané situaci, používal jsem pracovní žargon, s mnohými záchranáři jsem si tykal. Kromě jednoho lékaře jsem nikoho z nich neznal. V jednom rozhovoru jsem průměrně položil kolem 30 otázek. Seznam, se kterým jsem výzkum zahajoval, byl odlišný a během výzkumu se vyvíjel.“ (Koudela, 2007) V seznamu otázek nebyla žádná, která by cíleně dotazovala genderovou tématiku. S odstupem času to posuzuji jako jeden z nedostatků, které provedený kvalitativní výzkum má. Naštěstí pro doložení genderových problémů na ZZS existuje dostatek dat na internetu.

5. 3. Anal ýz a a výsl e dky 5.3.1. Přístup k práci Základním výstupem práce byl jakýsi „kumulativní popis“ záchranářské práce – text sestavený na základě kombinace výpovědí jednotlivých dotázaných a hojně doplněný o citace přímo z rozhovorů. V následujících odstavcích budu citovat klíčové pasáže. „Záchranář má svou práci rád a proto ji také dělá. Je to práce, která ho naplňuje, i když z některých konkrétních výjezdů není zrovna nadšený. Nemá rád, když musí vyjíždět na pacienta, kterému „nic není“. Tuto práci není zvykem dělat v prvé řadě pro peníze, spíše jde o to, že k ní má záchranář opravdový vztah.“ (Koudela, 2007; 14)

5.3. Analýza a výsledky

strana 36/89

Diplomová práce


„Zcela ve shodě s výsledky Šeblové a Kebzy (Šeblová, Kebza, 2006; s. 28) záchranáři na otázku, co se jim na jejich práci nejvíce líbí (co je nejvíce baví) odpovídali často, že záchrana lidského života či zdraví, pomoc lidem, napínavost a pestrost práce, kolektiv na pracovišti. Mezi negativními znaky práce záchranáře se velmi často objevovala problematika neindikovaných výjezdů, nízká prestiž v očích veřejnosti12, problematika abúzu a to, že si pacienti své potíže způsobují sami. Některým vadí i finanční stránka práce, či nemožnost se odvolat na nějakou vyšší instanci. Objevilo se i vyšší vedení záchranné služby.“ (Koudela, 2007; 15; zkráceno)

5.3.2. Přístup k pacientovi „Záchranáři reagovali nejprve tak, že každý pacient je jiný a od toho se pak odvíjí i jejich přístup k němu. Nicméně když jsem je požádal, aby se to i přesto pokusili paušalizovat, někteří byli schopni formulovat obecně, jak k pacientovi přistupují. Nejčastěji zmiňují dvě roviny takového přístupu a snaží se při svojí práci mezi nimi nalézt rovnováhu. •

Empatický, pomáhající přístup – záchranář se snaží být na pacienta apriori milý, vstřícný, popisuje snahu vcítit se do jeho situace a z tohoto titulu mu pomoci.

•

Přístup „služba – klient“ – respondent udává spíše snahu udržet si od pacienta odstup, vykonat bez ohledu na nepodstatné okolnosti dobře svou práci, nenechat se v plné míře zasáhnout emocemi přítomnými v dané situaci.“ (Koudela, 2007; 17-18; zkráceno) Snahou tedy bude zjistit, který přístup zpravidla u záchranářů převažuje. Podle vyjádření

většiny z nich v kvantitativních datech se snaží udržet svůj přístup někde mezi oběma protiklady.

5.3.3. Otázka peněz „Otázka finančního ohodnocení nebyla přímo dotazována, přesto se v rozhovorech objevovala opakovaně. Zaujalo mě stanovisko několika záchranářů, kteří si drželi dvě zaměstnání. Záchrannou službu, protože je tato práce přitahuje a mají ji rádi, jiné zaměstnání pak proto, aby si navýšili finanční příjem.“ (Koudela, 2007; 20)

12

Blíže k tomuto tématu viz podkapitolu „Záchranářovo zrcadlové já“.


strana 37/89

Diplomová práce


5.3.4. Popis práce záchranářem Velmi zajímavé odpovědi přinášela otázka „Představte si člověka, který neví, co práce záchranáře obnáší, nikdy nebyl v autě, nejezdil. Popište mu v několika větách jaká je to práce a na co se má např. připravit, kdyby to chtěl dělat...“ Při odpovědi na tuto otázku má respondent možnost vžít se do situace reprezentanta své profese a sdělit to, co považuje za podstatné. „Např. si postěžovat, především však charakterizovat vlastními slovy, jakou práci vykonává. Odpovědi na tuto otázku měří dle mého názoru velmi validně to, jak se záchranář ve svém povolání cítí. Variant přístupu k této otázce nebylo mnoho, rozhodl jsem se popsat následující kategorie: Drsná práce Respondent upozorňuje na to, že práce záchranáře vskutku není jednoduchá, je „akční“, „drsná“, apod. Mluví o krvi, dopravních nehodách, resuscitaci dětí, popisuje fyzickou či psychickou náročnost své práce. Srovnávací Tento přístup jsem zaznamenal zejména u lékařů. Vyznačoval se v první řadě tím, že začali hovořit o rozdílech mezi PNP a NNP – zmiňovali, že to je práce v terénu, že nemají k dispozici vybavení, na které jsou z nemocnice zvyklí, tolik personálu, světla apod. Tento diskomfort však nepopisovali jako věc nežádoucí, většinou ho buď akceptovali jako něco, co k práci patří, nebo ho vynášeli jako zpestření apod. Idealistický Popisují většinou principiální, základní aspekty práce – např. pomáhání lidem, poskytování první pomoci... - popisují obraz záchranářství takového, jak by ideálně vypadat mělo, i když třeba nevypadá. V mnoha rozhovorech se opakovaně objevovala spojení „práce o lidech“, „s lidmi“, „pro lidi“ apod. Negativistický Po položení otázky – vysvětlete laikovi, o čem je vaše práce – někteří začali popisovat záporné vlastnosti svého povolání, což samozřejmě bylo nejčastěji téma neindikovaných výjezdů a rozpory s původním očekáváním. Někteří jakoby tušili, že laik bude očekávat práci


strana 38/89

Diplomová práce


akční a napínavou, a právě proto vysvětlovali, že taková je vlastně vcelku málokdy.“ (Koudela, 2007; 22-23; zkráceno)

5.3.5. Vývoj přístupu k práci v průběhu kariéry záchranáře Hypotéza získaná ze zahraniční literatury, se kterou jsem vstupoval již do kvalitativního výzkumu a kterou jsem cíleně dotazoval, o třech fázích vývoje záchranáře (nováček – vyhoření – přizpůsobení) nenašla podporu v datech, která jsem získal v ČR (Ludwig, 2006). Jednak pro tento rozporuplný výsledek a jednak pro komplikovanou proveditelnost studie vývoje nějakého jevu v čase jsem se rozhodl toto téma z kvantitativní části výzkumu vynechat.

5. 4. Závě r Z kvalitativní studie vzešla celá řada hypotéz nebo domněnek ověřitelných v následném kvantitativním šetření. Pro jejich množství bylo nutné vybrat k dalšímu zpracování jen některé z nich. Možnosti teoretického vytěžení kvalitativní studie pro další výzkumnou práci tak nejsou zdaleka vyčerpány a práce se může stát inspirací i dalším studentům nebo výzkumníkům. V další kapitole se budu věnovat vzniku jednotlivých hypotéz, který má k této kapitole úzkou návaznost.

6. Hypotézy Jednou ze základních hypotéz je rozdělení záchranářů do čtyř skupin podle toho, jaký druh přístupu k práci je jim nejbližší. Pokud se prokáže jako platná, očekávám, že vzniklá proměnná bude mít spojitost s celou řadou dalších proměnných, zejména s motivací záchranáře k práci a s jeho přístupem k práci. Další hypotézy by měly ověřit některá tvrzení vzešlá z kvalitativní studie – např. pozitivní vztah k práci, nízkou finanční motivaci a další.

6. Hypotézy

strana 39/89

Diplomová práce


6. 1. Ce l ostátní ve de ní ZZS Na tento problém jsem narazil nepřímo, pouze v náznacích již během kvalitativní práce a později jsem se mu rozhodl věnovat podrobněji. Nejprve jsem, čistě z osobního zájmu, umístil na internetové stránky věnované záchranářům (patekolo.org) anketní otázku týkající se (neexistujícího) postu celostátního ředitele ZZS. Odpovědi naplnily mé očekávání – viz obrázek.

Obrázek 1: Anketa o celostátním řediteli ZZS (www.patekolo.org) Poté co jsem se začal problémem zabývat komplexněji, zjistil jsem, že je to téma, které by si zasloužilo samostatný výzkum. Vynořily se hypotézy např. o tom, jak zaměstnanci na různých úrovních hierarchie budou odlišně tento problém nazírat a že zde může existovat jistý konflikt. Nabízelo se také srovnání s dalšími základními složkami IZS (PČR a HZS). K celistvému pojmutí problému by jistě také bylo zapotřebí shrnout historické aspekty a vysvětlit z vývojového hlediska, proč dodnes ZZS nejsou řízeny celostátně. Pod vlivem dalších okolností (např. nutnost sbírat různými způsoby poměrně heterogenní data), zejména však pod tlakem na malý rozsah výzkumného nástroje, jsem se rozhodl tento problém pouze okrajově zmínit a nevěnovat se mu do hloubky. Do kvantitativního výzkumu jsem tak zařadil pouze dvě hypotézy (z nich byly operacionalizovány dvě proměnné) a získal jsem tak možnost alespoň povrchově prozkoumat vztah těchto proměnných k dalším. V tomto směru tak bude analýza spíše explorativní, než založená na předem stanovených hypotézách.

6. 2. F yzi c ká a psyc hi c ká nár oč nost pr ác e K těmto otázkám nebylo v závěrečné zprávě kvalitativního výzkumu mnoho informací, nicméně po provedení sekundární analýzy dat byly nalezeny některé odkazy. 6.2. Fyzická a psychická náročnost práce

strana 40/89

Diplomová práce


Medicínsky je to většinou nenáročné, protože se jezdí po kravinách, povětšinou... Fyzická náročnost tak plus mínus.“ (Jehud) „... je to práce zodpovědná a náročná.“ (Johanka) „… nikdo z nás nemůže bejt stoprocentní, žejo. Jednak máme dost náročnou práci a jednak máme taky svůj život. A když se ti něco stane v osobním životě a pak máš ještě pakárnu tady, tak ono toho pak máš plný zuby.“ (Rosita) Na základě těchto (a některých dalších) odkazů nebylo dost dobře možné stanovit hypotézy o vztahu náročnosti práce k dalším proměnným. Stanovil jsem alespoň hypotézu o vztahu mezi fyzickou a psychickou náročností (H4). Z genderového pozadí práce u ZZS (viz předchozí kapitolu) vyplynula ještě hypotéza o srovnatelném zvládání fyzické stránky práce u ZZS jak muži, tak ženami (H8).

6. 3. Typi c ký pac ie nt Protože je nezbytné, aby síť výjezdových stanovišť ZZS pokrývala celou republiku, dochází pochopitelně k tomu, že v závislosti na geografické poloze stanoviště se činnost výjezdových posádek liší. Odlišnosti můžeme vidět zejména v počtu výjezdů (v centru Prahy není výjimkou, že jedna posádka vyjede za den více než desetkrát) a také ve skladbě případů, na které posádky vyjíždějí. Metropole, jakou je např. Praha, s sebou přináší některé typické průvodní jevy, jako jsou zvýšený počet cizinců, problematika bezdomovectví, konzumace omamných a psychotropních látek, odlišnosti v životním stylu a v celkové mentalitě obyvatel. V řidčeji osídlených oblastech je naopak posádka postavena před mnohem delší dojezdové časy jak k pacientovi, tak do nemocničního zařízení – pacient musí být pro převoz mnohem lépe zajištěn. Záchranáři jsou častěji nuceni zasahovat mimo obydlené oblasti, např. v lesích apod. Mentalita lidí a skladba nejčastějších onemocnění se od města také liší. Cituji jednoho středočeského záchranáře: „Možná nejezdíme tak často jako v Praze, za to máme delší vzdálenosti. Že nemáme paneláky? A co každý větší středočeský město - Mladá Boleslav nebo Kladno? Za zmínku stojí také několikakilometrové pěší pochody za pacienty v lesích, nepřístupným terénem podél skal a železnic s komplet vybavením.“ (Záchranná služba Středočeského kraje, 2010)

6.3. Typický pacient

strana 41/89

Diplomová práce


Zajímalo mě, zda tyto odlišnosti jsou vnímány záchranáři a popř. jaký vztah budou mít s přístupem k práci. Zvolil jsem několik charakteristik pacienta ve formě protikladů (agresivní/klidný, špinavý/čistý, nevděčný/vděčný, téměř bez zranění či potíží/těžce raněný či nemocný, protivný/milý a vulgární/slušný) a stanovil základní hypotézu, že v závislosti na geografické poloze výjezdového stanoviště se budou tyto charakteristiky lišit (H10).

6. 4. Shr nutí – se z nam hypoté z H1:

Řadoví zaměstnanci budou spíše pro zřízení funkce celostátního ředitele ZZS.

H2:

Většina záchranářů má ke své práci pozitivní vztah.

H3:

Motivace většiny záchranářů není založena na finančním aspektu jejich povolání.

H4:

Psychická náročnost povolání bude záchranáři popisována jako vyšší než náročnost fyzická.

H5:

Existují dvě skupiny záchranářů podle toho, jak přistupují k pacientovi: a) „empatický – pomáhající přístup“, b) „přístup služba – klient“. Průměrný přístup k pacientovi se bude nacházet ve středu mezi těmito póly.

H6:

Většina záchranářů je se svou prací spokojena.

H7:

Finanční situace respondenta má vliv na jeho spokojenost s prací.

H8:

Fyzickou náročnost práce u ZZS ženy zvládají stejně dobře jako muži.

H9:

Preference ohledně genderového složení výjezdových skupin se budou lišit podle toho, o kterou konkrétní pozici se jedná.

H10:

V závislosti na geografické poloze výjezdového stanoviště se bude lišit popis typického pacienta záchranářem.

H11:

Mnoho záchranářů při práci u ZZS vykonává nějakou další profesi.

H12:

Důvodem k vykonávání dalšího povolání je převážně finanční stránka věci.

H13:

Čím více vnímají záchranáři svou práci jako „pestrou“, tím vyšší bude jejich míra spokojenosti s takovou prací.

H14:

Obecně mezi všemi pracovníky ZZS existuje výrazná poptávka po celorepublikovém řediteli ZZS.

H15:

Pracovníkům ZZS není otázka způsobu vedení ZZS lhostejná, považují ji za důležitou.

H16:

Studenti budou ve srovnání se zaměstnanci mít vyšší motivaci k práci.

H17:

Čím více bude záchranář motivován, tím spokojenější bude se svou prací.

H18:

Náročnost povolání, vnímaná respondentem, bude mít na spokojenost s prací negativní vliv.

H19:

Čím pestřejší práce respondentovi připadá, tím spokojenější se svou prací bude.

H20:

Spokojenost s prací bude u respondentů klesat s délkou pracovního poměru.

6.4. Shrnutí – seznam hypotéz

strana 42/89

Diplomová práce


H21:

Nejvýše postavení pracovníci, tedy ředitelé ZZS, budou preferovat záporný postoj k otázce celostátního ředitele ZZS.

H22:

Pracovníci na pozicích n-1, tedy přímí podřízení ředitelů, budou preferovat zřízení funkce celostátního ředitele ZZS.

6.4. Shrnutí – seznam hypotéz

strana 43/89

Diplomová práce


7. P oužitá metoda: mixed des ign V této práci byla použita kombinace dvou typů výzkumu. Částečně proto, že práce je určena zejména čtenářům, kteří nemají sociologické vzdělání, a částečně také proto, že o smíšeném výzkumném designu probíhá v posledních letech jistý vědecký diskurz, považuji za vhodné opatřit práci stručný úvod do problematiky smíšené výzkumné metodologie.

7.1.1. Vymezení pojmů Jelikož každý z autorů používá mírně odlišné pojmy, bude třeba v prvé řadě sjednotit názvosloví a jasně určit, které pojmy budeme nadále v této práci používat. Někteří autoři dělí základní typy výzkumného designu do skupin, které ztotožňují s určitým vývojovým stadiem výzkumné metodologie. Např. Tashakkori & Teddlie (2003, s. 17–19) dělí následovně: •

Monomethod Studies – práce tzv. „puristů“, tedy striktně multiparadigmatických výzkumníků, práce výhradně kvalitativní či kvantitativní. Těchto projektů s postupem času ubývá.

•

Mixed Method Studies – některými autory bývají označovány jako tzv. „triangulace“ či „triangulační techniky“, kterým se ve svých pracích věnuje zejména Denzin, a které byly dříve považovány za vrchol umění v oblasti smíšeného výzkumného designu. Máme-li tento typ výzkumu poněkud zjednodušit, jedná se v podstatě o provedení dvou či více metodologicky odlišných výzkumů na stejné téma. Jejich výsledky jsou považovány za komplementární a výzkumník tak získává náhled na zkoumanou problematiku z více různých hledisek – proto triangulace.

•

Mixed Model Studies – v současné době považovány za nejsofistikovanější výzkumnou metodu. Dochází zde k prolínání paradigmat v každé fázi výzkumu. Může být například proveden kvalitativní i kvantitativní sběr dat a tato data mohou být všechna kvantitativně analyzována (kvalitativní budou převedena do vhodné podoby).

Mírně odlišné dělení nabízejí Brewer a Hunter (2006), kteří nekladou jednotlivé způsoby mísení výzkumných metod na časovou přímku, nicméně jinak je jejich rozdělení velmi podobné (pouze do přehledu nezařadili tradiční výzkumy v rámci jednoho paradigmatu):

7. Použitá metoda: mixed design

strana 44/89

Diplomová práce


•

Multiple Measurement – jedná se o jiný výraz pro spojování výzkumných paradigmat metodou triangulace – v podstatě tedy „mixed method studies“ dle Tashakkoriho a Teddlieho.

•

Multimethod Research (Multimethod Project) – ten definují obecně jako „any research, that contributes in any way to gaining of multimethod view of social phenomena“, což je poněkud obecnější pojetí. Nicméně jejich definice jsou si podobné jen na první pohled, jelikož Brewer a Hunter pracují s jiným dělením výzkumných metod13. Podle nich je multimethod research jednotlivá studie či komplexní program více výzkumů, které systematicky kombinují „field, survey, experimental, and nonreactive methods“. (tamtéž, s. 14)

Někteří autoři, jako např. Creswell a Clark, se touto taxonomií nezabývají a spokojí se s jednou souhrnnou definicí, s jedním základním pojmem – Mixed Methods Research. Pokud nebude řečeno jinak, budeme v této práci pro jednotnost pojmosloví nadále preferovat dělení Tashakkoriho a Teddlieho. Pojmem „smíšený design výzkumu“ budeme pak rozumět obecně jak mixed method, tak mixed model studies a v případě potřeby mezi nimi rozlišovat budou použity originální názvy v angličtině.

7.1.2. Historický přehled Smíšený výzkum (multimethod design) má své jméno od publikování článku Campbella a Fiskeho „Convergent and discriminate validation by the multitrait-multimethod matrix“ v roce 1959. Od té doby se postupně pro mnoho sociálních vědců stala obsahem pojmu „multimethod“ jednak kritika většiny stávajících výzkumných technik, jednak možný směr k inovaci metod výzkumu. Nicméně v době, kdy panovala idea pozitivní (takzvaně objektivní) vědy a sociální vědci byli až posedlí využíváním jen jedné metody k získání pravdy, nebylo snadné nové myšlenky prosadit. (Brewer & Hunter, 2006; s. xiii) Také z toho důvodu se někteří teoretici výzkumné metodologie přiklánějí k různým periodizacím období, ve kterém probíhal vývoj přístupu k metodologii. Dle Prof. Keitha Punche14 je možné vývoj metodologie dělit do tří období, která jsou zhruba oddělena roky 1970 a 2005. První období – do roku 1970 – je charakterizováno převahou kvantitativních metod v empirickém výzkumu. Ve druhém období dochází postupně až do přelomu století k převaze kvalitativních metod nad kvantitativními. Zhruba od přelomu století dále se pak prosazuje a postupně etabluje smíšená metodologie, přičemž toto období je ještě

13 14

Bude podrobněji rozebráno níže. Volně cituji z profesorovy přednášky „Methodological developments in social science, and their implications for training researchers“, kterou proslovil v Praze v říjnu 2008.


strana 45/89

Diplomová práce


charakteristické tím, že kvantitativní metodologie definitivně ztrácí svou převahu a kvalitativní metody jsou používány častěji. „By the 1980s many social scientists were beginning to adopt a postpozitivist viewpoint on their work and were looking for models to implement that viewpoint. Developing the idea of multimethod research more fully seemed to us a very promising place to carry on the search, offering as it does a pragmatic rather a dogmatic path of inquiry.“ (Brewer & Hunter, 2006; s. xiv)

Creswell a Clark (2007; s. 13–16) nabízejí periodizaci podobného ražení, liší se např. tím, že se jednotlivé periody překrývají. První období ohraničují zhruba roky 1950 a 1980 a nazvali jej •

Formative Period – definují jej jako dobu, kdy se objevují první zájmy o mísení více výzkumných metod v jednom výzkumu. I tito autoři přiznávají zakládající význam článku Campbella a Fiskeho, podobně jako Brewer a Hunter (viz výše). Zhruba or roku 1970 popisují

•

Paradigm Debate Period – což bychom zhruba mohli ztotožnit s časem tzv. „paradigmatických válek“, tedy dobou, kdy dochází k nejintenzivnější vědecké diskusi a revizi nadměrného příklonu k pozitivismu. Jak píší Tashakkori a Teddlie (2003; s. 4), „No discipline in the social and behavioral sciences has avoided manifestations of these paradigm wars.“ – což dokládají třemi příklady, např. na poli psychologie mezi lety 1970 a 1980, dále pak v antropologii v devadesátých letech, a také v evaluačním výzkumu (taktéž devadesátá léta).

•

Procedural Developments je pak období, kdy dochází k postupnému přechodu od debat nad tím, které paradigma zakládá teorii smíšených metod výzkumu, k vývoji jednotlivých postupů a teorií jak jednotlivá výzkumná paradigmata a jednotlivé metody mezi sebou výhodně spojovat. Začátek tohoto období uvádějí zhruba kolem roku 1980.

Asi nejpečlivěji popisují vývoj výzkumných paradigmat ústící až ke smíšeným metodám Tashakkori a Teddlie (2003; s. 3–19). Podrobněji než předchozí autoři se věnují analýze „paradigm wars“, přičemž jako jejich vyústění vnímají konečný příklon k pragmatismu. Pro dokreslení citují Gubu a Lincolna (1994; s. 116): „The metaphor of paradigm wars described by Gage (1989) is undoubtedly overdrawn. Describing the discussions and altercations of the past decade or two as wars paints the matter as more confrontational than necessary. A resolution of paradigm differences can occur only when a new paradigm emerges that is more informed and sophisticated than any existing one. That is most likely to occur if and when proponents of these several points of view come together to discuss their differences.“


strana 46/89

Diplomová práce


I jejich náhled na vývoj přístupů k výzkumu obsahuje tři stádia: •

Period I: The Monomethod or „Purist“ Era (zhruba od roku 1950) – období, kdy výzkumníci nedokáží překročit stín svých paradigmat, výzkumná metodologie je ostře rozdělená. K mísení výzkumných přístupů, natož paradigmat, téměř vůbec nedochází, až na naprosté výjimky (viz Brewer & Hunter, níže).

•

Period II: The Emergence of Mixed Methods (cca 60. až 80. léta) – dle Tashakkoriho a Teddlieho se v tomto období začali objevovat tzv. pacifisté, tedy jedinci či skupiny snažící se oba paradigmatické tábory usmířit s poukazem na kompatibilitu obou přístupů. Např. Reichard a Rallis tvrdí, že „These similarities in fundamental values (of qualitative and quantitative inquiries – doplnil autor) include belief in the value-ladenness of inquiry, belief in the theoryladenness of facts, belief that reality is multiple and constructed, belief in fallibility of knowledge, and belief in the underestimation of theory by fact.“ (Tashakkori & Teddlie; 2003, s. 12–13)

Takzvanou tezi kompatibility nabízejí v roce 1988 Howe a později, 1994, také Reichardt a Rallis. Zde se zakládá vstup pragmatismu coby nového přístupu k výzkumu a tím také vznik smíšených metod výzkumu. Začínají se objevovat tzv. sekvenční a simultánní výzkumné designy, tento typ výzkumů označují autoři jako „Mixed Methods“. Nedochází ještě k prolnutí výzkumných přístupů v dílčích fázích výzkumu – pouze se buď za sebou či souběžně provede kvantitativní i kvalitativní šetření. Ještě je možné tyto studie rozlišovat podle toho, zda jeden či druhý přístup byl více akcentován, či zda měly oba ve studii stejný význam. •

Period III: The Emergence of Mixed Model Studies (cca 90. léta)15 - dochází k plnému rozvinutí mixed designu – nacházíme i takzvané „Mixed Model Studies“, což jsou již plně smíšené studie, v každé výzkumné fázi (výzkumný design, sběr dat, analýza) můžeme nalézt spojení kvantitativního a kvalitativního paradigmatu. Výzkumníci se plně ve smyslu pragmatismu nijak neomezují hranicí mezi paradigmaty a využívají ty nejefektivnější možné prostředky k co možná nejefektivnějšímu zkoumání sociální reality. „Thus it can be argued that there is a common set of beliefs that many social and behavioral scientists have that undergird a paradigm distinct from positivism or postpositivism or constructivism which has been labeled pragmatism. This paradigm allows for the use of mixed methods in social and behavioral sciences.“ (Tashakkori & Teddlie; 2003, s. 13)

Většina autorů se tedy více méně shoduje na podobné časové periodizaci, i když někteří ohraničují jednotlivé fáze dříve či později, bylo by nicméně chybou brát navržené schéma jako kategorické – Brewer a Hunter (2006: xvi-xxiv) předkládají čtyři klasické výzkumné projekty 15

Volně převzato z tabulky 1.1 „The Evolution of Methodological Approaches in the Social and Behavioral Sciences“ na str. 15.


strana 47/89

Diplomová práce


jako příklad využití smíšeného designu výzkumu již dávno před rokem 1970 – The Hawthorne Studies (1924), Yankee City (1941), Union Democracy (1956) a studii o nezaměstnanosti v městečku Marientahl (třicátá léta). Výzkumníci tehdy ještě neoznačovali své počiny jako „mixed design“, neměli pro tyto postupy vyvinutou ani terminologii, ani vyzkoušené a ověřené metody jak výzkumné postupy kombinovat. První nesmělé pokusy zde však rozhodně byly. Když P. F. Lazarsfeld se svými spolupracovníky překládá Marientahl do angličtiny pod názvem „Marienthal: The Sociography of an Unemployed Community“, formuluje čtyři pravidla pro provádění takovýchto rozsáhlých sociografických studií: •

„For any phenomenon one should have objective observations as well as introspective reports.

•

Case studies should be properly combined with statistical information.

•

Contemporary information should be supplemented by information on earlier phases of whatever is being studied.

•

Natural and experimental data should be combined. By experimental, I meant mainly questionnaires and solicited reports, while by natural I meant what is now called 'unobtrusive measures' – data derived from daily life without interference of the investigator.“ (Brewer & Hunter, 2006; s. xiv) Nenazýval bych sice Paula Felixe Lazarsfelda zakladatelem mixed designu, nicméně na

dobu, ve které Lazarsfeld své práce publikoval, to byly myšlenky skutečně neobyčejně pokrokové. Jistě zdaleka netušil, jak urputné boje se mezi vědci budou odehrávat, než vědecká komunita dospěje k závěru, že i kombinace více metod (na všech úrovních) může přinášet velmi zajímavé poznatky.

7. 2. Apl i kac e smí še né ho výz kumné ho de si gnu Považuji nyní za dostatečně podložené tvrzení, že využití smíšeného výzkumného designu pro tento konkrétní výzkumný problém je zcela v souladu se současným vývojem v oblasti sociologické metodologie. Pokud bychom použili terminologii Tashakkoriho a Teddlieho (2003), bude pro tento výzkum použito schéma „Mixed Method Studies“ neboli triangulace. Nejprve byla provedena kvalitativní studie a z jejích závěrů pak vyvstal kvantitativní výzkum. Jedná se pravděpodobně o jeden z nejkonzervativnějších přístupů je smíšenému výzkumnému designu. Vychází z přirozených vlastností kvantitativní a kvalitativní metodologie a klade je chronologicky za sebe v logickém pořadí – kvalitativní výzkum vytvoří

7.2. Aplikace smíšeného výzkumného designu

strana 48/89

Diplomová práce


otázky či hypotézy a kvantitativní výzkum pro ně poté hledá oporu ve zkoumané populaci. Použití tohoto postupu mi během práce připadalo intuitivní a zejména jsem ocenil fakt, že při sběru kvalitativních dat se výzkumník noří hlouběji do tématu a vytváří si vhodný náhled na různé souvislosti, který by jinak mohl postrádat při interpretaci hypotéz.

7.2. Aplikace smíšeného výzkumného designu

strana 49/89

Diplomová práce


8. Výz kumný nást roj 8. 1. K onstr ukc e výz kumné ho nástr oje Na základě hypotéz byl sestaven výzkumný nástroj, nejprve jako papírový dotazník a později byl přepracován do elektronické podoby. První otázka v dotazníku (viz dotazník v příloze) měla sloužit pouze pro odlehčení a nebyla statisticky zpracována16.

8.1.1. Skupiny záchranářů podle přístupu k práci Pro tuto otázku bylo nezbytné nejen zjistit, ke které skupině se respondent s největší pravděpodobností zařadí. Na základě kvalitativních dat byla sestavena čtveřice výroků, každý charakterizující jeden přístup k práci – byly tak de facto napsány samotnými záchranáři. 1. Práce u ZZS je jen pro silné povahy, je to drsná práce – pokud na to někdo nemá žaludek, neměl by se do takové práce vůbec pouštět. 2. Práce u ZZS a práce v nemocnici jsou rozdílná povolání. Na záchrance musíte improvizovat, reagovat na nepředvídatelné situace. V nemocnici máte při ruce množství pomůcek, dostatek místa, personálu apod. 3. Záchranářství je práce pro lidi, o lidech a s lidmi. Snažíme se pomáhat těm, kteří jsou v nesnázích a potřebují naléhavě pomoc. 4. Práce u záchranky není nic moc. Vaším denním chlebem jsou opilci, bezdomovci, narkomani, agresivní pacienti... Často také pacientům skoro nic není a ještě se neumějí chovat. Bylo nezbytné vytvořit nástroj, který by dokázal zároveň hodnotit, zda vůbec cítí mezi výroky záchranáři nějaké rozdíly a zda není mezi nimi výrok, se kterým by se neztotožňoval žádný ze záchranářů. Respondenti proto měli rozdělit mezi tyto 4 výroky 100 bodů. Pro případ, že by některé nebo všechny hodnotili stejným počtem bodů, byli poté vyžádáni, aby vybrali jeden, který je jim nejbližší.

16

Při distribuci papírových dotazníků jsem narazil na fakt, že ne všichni respondenti jsou plně obeznámeni s událostmi týkajícími se první otázky. Během distribuce papírových dotazníků jsem k tomu dodal ústní vysvětlení. Elektronický dotazník byl následně doplněn o vysvětlující text v tomto znění: „Toto sčítání je jediné v ČR, kde můžete svobodně přiznat, že se hlásíte k víře rytířů Jedi ("džedáj"). K této víře se při sčítání v jiných zemích hlásí z recese a z prostého nadšení statisíce lidí. Jedině v ČR nebyla při sčítání lidí, domů a bytů dána tato možnost. K víře rytířů Jedi ("džedáj") z filmu Star Wars se tak můžete přihlásit alespoň zde :-)“

8.1. Konstrukce výzkumného nástroje

strana 50/89

Diplomová práce


8.1.2. Vztah k práci (H2) Pro měření vztahu respondentů k různým subjektům byla vždy použita jednotná sedmibodová škála se dvěma póly. Po otázce „Jaký máte ke své práci vztah?“ následovala škála s póly „zcela pozitivní“ a „zcela negativní“. Škály byly sestaveny s nulou uprostřed, negativní hodnoty vlevo a pozitivní vpravo považuji za intuitivnější. Negativní – svou práci nemám vůbec rád.

-3

-2

-1

0

1

2

3

Pozitivní – svou práci mám velmi rád.

Tabulka 2: Příklad použití a grafického designu sedmibodové škály Stejným způsobem byla měřena pestrost práce (H13) – s póly „velmi pestrá“ a „velmi jednotvárná“.

8.1.3. Motivace (H3, H16) Pro měření motivace záchranářů při jejich práci byla použita baterie otázek – opět s využitím 7 bodové škály (s póly „silně motivuje“ a „vůbec nemotivuje“). Tímto způsobem byly do baterie zařazeny potenciální motivační faktory, identifikované v kvalitativním výzkumu (peníze, vztah k práci, vedení ZZS, kolektiv/kolegové, společenská prestiž, vzrušení/akce/adrenalin).

8.1.4. Fyzická/psychická náročnost (H4, H8) To, že je práce záchranáře náročná, můžeme brát jako fakt a není těžké podložit jej i ze zcela základní odborné literatury: „Výjezdová skupina je vystavena nepřízni počasí, psychickému tlaku okolí na poskytnutí co nejintenzivnější péče, agresivnímu chování postiženého nebo jeho okolí, musí okamžitě učinit základní diagnostickou rozvahu, provést účinná léčebná opatření, rozhodnout o zahájení či nezahájení neodkladné resuscitace, případně o jejím ukončení. Dále musí stanovit druh a způsob transportu, určit vhodné cílové zdravotnické zařízení.“ (Pokorný, 2004, s. 8) Rozhodl jsem se měřit nikoliv výpověď záchranáře o tom, jak si myslí, že je jeho práce náročná, ale spíše to, jak on sám na sobě tuto náročnost pociťuje (taková informace může být řádově validnější, protože záchranář vypovídá o svých pocitech, které reálně prožívá). Dotazoval jsem tedy, jakým způsobem respondent svou práci zvládá – opět na sedmibodové


strana 51/89

Diplomová práce


škále s póly „Zvládám to fyzicky(resp. psychicky) bez potíží“ a „Stojí mě to mnoho sil, práce je fyzicky (resp. psychicky) náročná“.

8.1.5. Přístup k pacientům (H5) Opět použita standardní 7bodová škála s póly „Mít odstup, citově se neangažovat, udělat svou práci“ a „Snaha o empatii, porozumět, vcítit se do druhého“ – tyto póly byly sestaveny na základě výpovědí respondentů v kvalitativním výzkumu.

8.1.6. Spokojenost s prací (H13) Měřena standardní sedmibodovou škálou s póly „celkově jsem s prací velmi nespokojen(a)“ a vice versa.

8.1.7. Složení výjezdových posádek podle pohlaví (H9) V papírovém dotazníku byla tato otázka řešena jednou tabulkou, ve které byly vyneseny tři možnosti složení výjezdové skupiny (RLP, RZP, RV) a pro každou pozici byl volný rámeček, do kterého měl respondent podle instrukcí zaznamenat „M“, „Ž“ nebo „M/Ž“, podle toho, jaké složení podle pohlaví mu připadá nejlepší. V elektronickém dotazníku byla každá pozice prezentována jako samostatná otázka. Šámal (2008) dotazoval preference respondentů odlišným způsobem, ptal se jich na osobní dojem, s jakým kolegou (mužem či ženou) by se jim lépe spolupracovalo. V této otázce jsem nechtěl akcentovat osobní pocit daného zaměstnance, spíše mě zajímala jeho představa o ideálním složení výjezdového týmu – tedy nikoliv „co mně je příjemné“, ale „co považuji za nejvhodnější“. Domnívám se, že takto formulovaná otázka bude lépe identifikovat případné genderové stereotypy zaměstnanců.

8.1.8. Typický pacient (H10) Tato otázka byla řešena standardně, baterií sedmibodových škál, na kterých respondent vyznačoval polohu svých názorů mezi póly (viz výše). Mezi stimuly, které jsem vybral z kvalitativních dat, byly tyto: agresivní/klidný, špinavý/čistý, nevděčný/vděčný, téměř bez zranění/potíží / těžce raněný/nemocný, protivný/milý, vulgární/slušný.


strana 52/89

Diplomová práce


8.1.9. Celostátní vedení ZZS S postupem času, zejména v průběhu konstrukce výzkumného nástroje a sběru dat, se ukázalo, že nebude dost dobře možné plně ověřit všechny stanovené hypotézy týkající se centralizace vedení ZZS. Kromě značného zkomplikování sběru dat, jeho náročnosti a také z důvodu příliš velkého rozsahu výzkumného nástroje bylo toto téma redukováno na dvě uzavřené otázky (Zda by respondent celostátní vedení ZZS preferoval oproti současnému uspořádání a zda mu tato otázka přijde důležitá). Smyslem těchto otázek je alespoň na problém poukázat a doložit potřebu dále se jím zabývat. Naprosto účelně jsem v předchozích kapitolách ponechal poměrně rozsáhlou část týkající se právě centralizace vedení ZZS, a to především z toho důvodu, aby byla přístupná a citovatelná pro další práci – aby ji např. jiní autoři mohli využít a stavět na ní. Nejedná se o čistý kompilát, nýbrž o syntézu dostupných zdrojů a osobních i profesních zkušeností autora. Stejně tak pokládám za vhodné publikovat i hypotézy, které nakonec nebyly ověřeny. Věřím, že se jedná o otázky, které mají být vysloveny, přestože se na ně nakonec nepodařilo nalézt odpověď.

8.1.10. Demografické ukazatele, studium, druhé zaměstnání Tyto otázky byly dotazovány běžným způsobem, buď uzavřenou nebo otevřenou otázkou. Viz papírový dotazník v příloze.

8.1.11. Záchranářská moudra Stejně jako v jiných profesích, i mezi záchranáři existují určité výroky či ustálená spojení, která jsou ve skupině kolektivně sdílená a vytvářejí mezi jejími členy pocit vzájemné sounáležitosti. Rozhodl jsem se provést v tomto směru malou sondu a pokusit se sebrat takových výroků co nejvíce. V případě, že by se sebraný materiál ukázal jako zajímavý, může být podroben krátké analýze. Jako poslední – otevřenou – otázku jsem proto do dotazníku vložil dotaz na záchranářská moudra, která respondent zná.

8. 2. Způsob sbě r u dat Sběr dat byl prováděn na všech zdravotnických zaměstnancích soukromých i státních ZZS. Mezi zdravotnické pracovníky se počítají členové výjezdových skupin – řidiči,

8.2. Způsob sběru dat

strana 53/89

Diplomová práce


záchranáři, sestry a lékaři, dále pak dispečeři, u kterých je taktéž nezbytností zdravotnické vzdělání, a poté vyšší pracovní pozice – jako např. vedoucí záchranář, vedoucí lékař, staniční či vrchní sestra, inspektor provozu apod. Cílová populace Všichni zdravotničtí pracovníci zaměstnaní u ZZS na území ČR. Základní populace Zdravotničtí pracovníci zaměstnaní u ZZS na území ČR, toho času ve výkonu služby, kteří mají přístup k internetu nebo se zúčastnili VI. sněmu KZ ZZS ČR.

8.2.1. Dotazníkové šetření Sběr kvantitativních dat probíhal od března do května 2011. Probíhal pomocí dvou typů jednoho výzkumného nástroje – jednak papírovým a jednak elektronickým dotazníkem. Papírový dotazník Papírové dotazníky byly distribuovány na VI. sněmu Komory záchranářů zdravotnických záchranných služeb ČR, který se konal 24. až 25. března 2011 v Hrubé vodě. Distribuce byla doplněna krátkou prezentací, kde byl posluchačům projekt představen a byl vysvětlen jeho účel. Celkem bylo sebráno 30 vyplněných dotazníků použitelných k dalšímu zpracování. Vyplnění dotazníků bylo součástí příspěvku ke konferenci „Propojme teorii s praxí“, která se na sněmu konala. Díky tomu bylo možné také reagovat na případné dotazy z řad publika. Data byla přepsána do elektronické podoby a připojena k datům získaným elektronickým dotazováním. Elektronický dotazník Pomocí elektronického dotazníku bylo sebráno celkem 263 platných odpovědí, z nichž pak bylo vyřazeno 22 studentů, kteří uvedli, že dosud neabsolvovali žádnou stáž u ZZS a hned po této odpovědi bylo vyplňování dotazníku automaticky ukončeno. Do dalšího zpracování dat tedy postoupilo 241 dotazníků. K elektronickému dotazníku byla na internetu prováděna propagace několika různými způsoby – na internetových stránkách autora, které jsou věnovány záchranářům, na serveru


strana 54/89

Diplomová práce


155ka.cz, který podává informace o práci záchranářů (zacílen je v první řadě nikoliv na širokou veřejnost, ale na čtenáře z řad záchranářů), na síti Facebook a také s využitím osobních kontaktů autora práce. Dále byla prezentace umístěna na stránkách Komory záchranářů ZZS ČR, komora záchranářů také oficiálně projekt podpořila. Podporu a prezentaci měl projekt také od Asociace řidičů ZZS. Průzkum odmítla z oslovených organizací oslovit pouze jediná – Česká resuscitační rada. Průzkum byl na internetu propagován jako „sčítání záchranářů 2011“, protože se dala předpokládat jistá rezonance tohoto názvu s nedávno proběhlým Sčítáním lidí, domů a bytů 2010.

Obrázek 2: Logo "sčítání záchranářů 2011"

8.2.2. Analýza dat Data byla analyzována s pomocí tří programů – některé výpočty a zejména první úpravy datové matice probíhaly v editoru Calc (Open Office), vlastní analýza pak byla prováděna částečně ve statistickém programu R (s využitím nadstavby Rcommander) a částečně v programu PSPP, což je volně šiřitelná platforma podobná běžně používanému komerčnímu produktu SPSS vytvořená pro použití v systému Linux.


strana 55/89

Diplomová práce


9. Výs ledky kvantita tivn ího výzkumu 9. 1. P opi s dat (2NS) Při sběru dat se podařilo získat celkem 293 respondentů z ČR17. 22 z nich byli studenti záchranářství, kteří ještě neabsolvovali ani jednu praxi na ZZS, proto byli z analýzy vyřazeni. Zbylý vzorek se skládá ze 165 zaměstnanců ZZS (61 %) a 106 studentů (39 %) – celkem tedy čítá 271 respondentů.

9.1.1. Základní proměnné Vzorek obsahuje 62 % mužů a 38 % žen. Toto složení plně odpovídá předpokladu výzkumníka o nevyváženém poměru mužů a žen způsobeném specifickou náplní práce a také odpovídá celkovému rozložení mužů a žen v populaci (třetinový podíl žen proti dvoutřetinovému podílu mužů). U studentů je téměř vyvážený podíl pohlaví – 55 % mužů a 45 % žen. U zaměstnanců je rovnováha vychýlena ve prospěch mužů – těch je 66 %, žen je 34 %. Tato disproporce patrně vzniká selektivními mechanismy při výběru povolání – ženy pravděpodobně častěji volí pracoviště typu ARO nebo JIP, na které mohou se vzděláním záchranáře také nastoupit. Dalším faktorem pak může být fakt, že ženy se po vystudování nacházejí v reprodukčním věku a do zaměstnání tak už vůbec nastoupit nemusejí. Věkový průměr vzorku je 30 let, průměrný věk studentů je 24 let, zaměstnanců ZZS pak 33 let. Pro další práci s daty byl věk agregován do skupin po 5 letech, počínaje 19 lety (kam jsou zařazeni i 18letí respondenti). Relativní četnosti jednotlivých věkových skupin zobrazuje tabulka níže: Věk

%

Věk

%

Věk

%

18-23 let 24-28 let

27 27

29-33 let 34-38 let

20 11

39-43 let 43 a více let

8 7

Tabulka 3: Rozdělení do skupin podle věku (n = 271)

17

Do výzkumu vstoupilo i několik záchranářů ze Slovenské republiky. Jejich odpovědi nebyly hodnoceny.

9.1. Popis dat (2NS)

strana 56/89

Diplomová práce


Oslovil jsem vedení záchranných služeb v jednotlivých krajích, aby mi zaslali základní demografické údaje o jejich zaměstnancích. Mohl jsem tak ověřit jak blízko je reálné situaci mnou pořízený vzorek dat. Ukázalo se, že velmi dobře odpovídá rozložením respondentů dle pohlaví, nicméně má lehce snížený celkový věkový průměr (viz tabulku níže). Po spojení zaslaných údajů jsem zjistil následující věkové průměry (viz tabulku níže): Pozice

Prům. věk populace

Prům. věk vzorek

35,4 34,9 47,0 36,8

33,5 32,7 37,8 33,0

řidič NLZP lékař CELKEM

Tabulka 4: Věkové průměry - jednotlivé pozice – srovnání s populací (n = 165) Snížený věk respondentů považuji to za důsledek způsobu sběru dat – většina dotazníků byla sebrána přes internet, což automaticky favorizuje spíše mladší věkovou skupinu. Na druhou stranu je třeba podotknout, že internet bývá na stanovištích ZZS samozřejmostí a během služby tak k němu má přístup většina zaměstnanců. Dalším důvodem tak může být nevyrovnaná skladba vzorku – lékařů, kteří jsou v průměru nejstarší, je ve vzorku mnohem méně než v populaci. Co se týče věkových průměrů v jednotlivých zaměstnaneckých pozicích, shodně s daty, která jsem obdržel od některých ZZS, jsou nejstarší skupinou lékaři, řidič-záchranář má o něco vyšší věkový průměr než záchranář, přičemž oba dva průměry jsou snížené oproti získaným údajům ze ZZS. Z věkových rozdílů (ve vzorku dle testu ANOVA nejsou statisticky významné) vyplývá snad jen tolik, že lékaři nastupují do práce po delším studiu a proto mají vyšší věkový průměr a že u řidičů-záchranářů tkví vyšší věkový průměr pravděpodobně v tom, že k ZZS nastoupí buď jen jako řidiči nebo jako záchranáři a oprávnění k druhé pozici získávají až během zaměstnání. Pozice záchranář řidič-záchranář lékař

Prům. věk Pozice 32 34 38

výjezdová sestra řidič dispečer

Prům. věk 36 34 33

Pozice

Prům. věk

pozice n+1 záchranář + dispečer

34 28

Tabulka 5: Věkové průměry za jednotlivé pozice - podrobné rozdělení (n = 165) Celkově byli osloveni respondenti ze 17 různých ZZS, z toho jsou 4 soukromé a 13 státních ZZS. Nepodařilo se získat žádná data z Karlovarského kraje. Soukromými záchrannými službami byly Ambulance Meditrans, s. r. o., Pragomedika, s. r. o., Záchranná


strana 57/89

Diplomová práce


služba SOSAN a Záchranná služba ASČR18. Respondentů ze soukromých ZZS bylo pouze pět, proto jsou tyto subjekty v datech kódovány agregovaně jako „Soukromé ZZS“. Celkové počty respondentů zobrazuje následující přehled (3 respondenti neuvedli svou ZZS nebo byla informace nečitelná): ZZS

n

ZZS

n

ZZS

n

ZZS

n

ZZS

n

ZZS OK ZZS SK ZZS PAK

12 16 16

ZZS ZK ZZS JČK ZZS MSK

10 7 33

ZZS JMK ZZS UK ZZS HMP

6 13 15

ZZS PK ZZS KHK ZZS LK

7 8 7

ZZS KV Soukromé

7 5

Tabulka 6: Počty respondentů z jednotlivých krajů (n = 162) Vzorek se zdá být poměrně vyrovnaný, snad jen u ZZS MSK je počet dotázaných lehce nad průměrem. Nedomnívám se, že by to nějak mohlo zkreslit výsledky průzkumu. Ve skladbě podle povolání jsou nejvíce zastoupeni zaměstnanci na pozici „záchranář“ a „řidič-záchranář“, méně lékaři a pracovníci na vedoucích pozicích (tzn. na pozicích typu „staniční sestra“, „vedoucí záchranář“, „inspektor provozu“ apod.), které jsou souhrnně označeny podle umístění v hierarchii jako „pozice n+1“ . V získaných datech není žádný zaměstnanec z řad vyššího managementu. Pozice

n

záchranář řidič-záchranář lékař

68 výjezdová sestra 44 řidič 6 dispečer

Pozice

n

Pozice

n

19 12 7

pozice n+1 záchranář + dispečer

7 7

Tabulka 7: Počty záchranářů v jednotlivých profesích (n = 165) Díky datům, která poskytly na mou žádost některé z oslovených ZZS, bylo možné částečně konfrontovat v tomto směru strukturu vzorku s realitou. V získaném vzorku byl výrazně nadhodnocen počet NLZP (83 % ve vzorku, 52 % v datech od ZZS) na úkor proporce řidičů (14 % ve vzorku, 33 % v populaci) a zejména lékařů (4 % ve vzorku, 14 % v populaci). Vychýlení vzorku je nejspíše způsobeno metodou sběru dat19.

18 19

ASČR – Asociace samaritánů České republiky Z pochopitelných důvodů jsem před zahájením sběru dat oslovil Českou resuscitační radu s prosbou o spolupráci, nicméně tato mi byla odmítnuta. Tímto způsobem jsem ztratil jedinou institucionální možnost, jak oslovit jednou žádostí o spolupráci větší počet lékařů pracujících na ZZS. Odmítnutí spolupráce ze strany ČRR se tak zásadním způsobem odrazilo ve skladbě zkoumaného vzorku. Naopak, díky spolupráci s Asociačí řidičů se podařilo získat počet řidičů sice ne proporčně zcela odpovídající, ale dostatečný pro další analýzu. Nejvtěší podpory se projektu dostalo od Komory záchranářů ZZS ČR a to se také odrazilo v proporci NLZP ve vzorku.


strana 58/89

Diplomová práce


9.1.2. Finance, socioekonomické ukazatele Z hlediska příjmu se dotázaní umístili nejvíce v rozsahu 15-25 tisíc Kč čistého měsíčně – celkem 45 % všech dotázaných (na příjem byli dotazováni pouze zaměstnanci ZZS). Pouze 5 % dotázaných uvádí měsíční příjem nad 30 tisíc Kč. Další zaměstnání, kromě práce u ZZS, přiznává 46 % dotázaných a jako nejčastější důvod udávají finanční důvody (72 %) – za podloženou tak můžeme považovat hypotézu H12. Mezi nejčastějšími dalšími důvody k další práci byly uváděny zájem, nadšení pro práci (12 %), snaha získat zkušenosti, „rozšířit si obzory“ (8 %), odreagování, relaxace (4 %). Příjem

%

Příjem

%

Příjem

%

pod 10 tis. Kč 10-15 tis. Kč 15-20 tis. Kč

1 3 32

20-25 tis. Kč 25-30 tis. Kč 30-35 tis. Kč

41 13 3

35-45 tis. Kč nad 45 tis. Kč

2 2

Tabulka 8: Relativní četnosti v jednotlivých příjmových skupinách (n = 165) Mezi muži a ženami nebyl nalezen signifikantní rozdíl ve výši příjmů. Mezi povoláními dominují s nejvyššími příjmy lékaři, nejčastěji udávající 40-45 tis. Kč, ostatní skupiny se příliš neliší a nejčastěji spadají do rozmezí 20-25 tisíc Kč. U těchto zjištění může dojít k určitému posunu, protože u dotázaných nebyl zjišťován pracovní úvazek. Větší počet respondentů s např. polovičním úvazkem by mohl soubor vychýlit. Na druhou stranu je mi však z osobních zdrojů známo, že práce u ZZS na snížený úvazek není ze strany zaměstnavatelů preferována a o příliš častý jev se nejedná. Co se týče sebezařazení respondentů do příjmových skupin, 72 % zaměstnanců se označilo jako nižší střední třída, 21 % jako vyšší střední třída a 6 % jako spodní třída. Do horní třídy se nezařadil nikdo z dotázaných. Do spodní třídy se měli větší tendenci řadit řidiči (u kterých je to vzhledem k nižší platové třídě pochopitelné), řidiči-záchranáři (zde může hrát roli pocit nedoceněnosti oproti srovnatelně finančně hodnoceným záchranářům) a mírně i zaměstnanci na pozici dispečer + záchranář – u této poslední skupiny si neumím tendenci zcela vysvětlit. Ve skupině je však pouze 7 respondentů, takže výpovědi mohou být vychýlené odlehlými hodnotami. Nadprůměrnou tendenci k nižší střední třídě měli především dispečeři, naopak výrazně méně se do ní řadili lékaři. K vyšší střední třídě se nadprůměrně často řadili pracovníci na vedoucích pozicích (pozice n+1) a lékaři (více než 80 %).


strana 59/89

Diplomová práce


Sebehodnocení neodpovídá zcela udané výši příjmů. U nižší střední a vyšší střední třídy sice sebehodnocení signifikantně roste spolu s příjmem, ale u respondentů, kteří se zařadili do spodní třídy, tento trend prokázat nelze, výší příjmů se tato skupina blíží spíše příjmové hladině respondentů vyšší střední třídy.

9.1.3. Další pracovní poměr 9 % zaměstnanců ZZS má druhou práci taktéž u ZZS. Těch, kteří si sice druhý úvazek nezřídili přímo u ZZS, ale pracují v oblasti zdravotnictví (na pozicích, kde jsou v přímém a častém kontaktu s pacienty) je 39 %. Práci související se zdravotnictvím, ale bez přímého kontaktu s pacienty má 13 % dotázaných – např. vyučují na zdravotnických školách, věnují se farmacii, zdravotnické technice, zdravotnickému zásobování apod. 10 % je zaměstnáno zcela mimo zdravotnictví. Za zmínku ještě stojí, že 10 % zaměstnanců ZZS si přivydělává pedagogickou činností, přičemž 5 % učí v oborech se zdravotnickou tématikou a 5 % obory nesouvisející přímo se zdravotnictvím.

9.1.4. Studium při práci Studiu se při práci věnuje celkem 33 % zaměstnanců. Nejvíce z nich, 64 %, studuje bakalářské studijní obory. 13 % si zvolilo vyšší odborné vzdělání, vyšší vysokoškolské vzdělání si doplňuje 9 % respondentů, pomaturitní specializační studium (PSS) si doplňuje 6 % dotázaných, maturitu pak 4 %. Co se týče formy studia, při zaměstnání je samozřejmě nejčastěji využívána dálková forma studia (52 %), popř. kombinovaná (31 %) a jen necelých 17 % zaměstnanců studuje denní formou studia. Co se týče oboru studia, obory přímo související s činností ZZS nebo s urgentní medicínou studuje 35 % dotázaných. Dalších 33 % studuje jiné zdravotnické obory (např. všeobecná sestra, fyzioterapie, medicína apod.) a 13 % respondentů studuje obory se zdravotnictvím související (např. farmacie, medicínské inženýrství). 20 % probandů uvádí studium oborů zcela bez spojitosti se zdravotnictvím (např. právo či jiné humanitní obory, často se objevuje management či podnikání). Z celkového počtu 165 zaměstnanců ZZS uvádí 20 % dotázaných, že zároveň studují a přivydělávají si. 14 % studuje, ale pracuje pouze na ZZS, 27 % respondentů při práci nestuduje, ale přivydělávají si. Zbylých 40 % se při práci nevěnuje studiu a ani nemají žádný další pracovní poměr.


strana 60/89

Diplomová práce


9.1.5. Doba trvání pracovního poměru Co se týče doby strávené u ZZS, dotazována byla jednak celková doba, jak dlouho respondent pracuje u ZZS a jednak doba, jak dlouho je zaměstnán u této konkrétní ZZS na konkrétní pozici. Porovnáním těchto dvou hodnot získáme alespoň částečnou informace o míře fluktuace zaměstnanců v rámci ZZS. Průměrná doba práce u ZZS činí 8,6 roku, u této konkrétní ZZS pak 6,5 roku. Celkem 39 % zaměstnanců pracuje u ZZS maximálně 4 roky – uvážíme-li, že u státních ZZS se počet pracovních míst mění pouze v malém rozsahu (např. založení nového výjezdového stanoviště je jev spíše ojedinělý), jedná se o poměrně prudký nástup nových zaměstnanců. Na druhou stranu, celých 63 % zaměstnanců je od začátku pracovního poměru stále u stejné ZZS a na stejné pozici. V posledních 4 letech přešlo z jednoho pracovního místa na jiné jen 18 % dotázaných. Orientačně tedy můžeme odhadovat, že fluktuace v rámci ZZS je spíše nízká, fluktuace mezi ZZS a jinými zaměstnáními spíše vyšší a že do této oblasti vstupuje větší množství nových zaměstnanců. S ohledem na rozsah získaných dat je však nutné považovat tato zjištění za spíše orientační. Doba 1-2 roky 2-4 roky 4-6 let 6-8 let

u ZZS celkem

u této ZZS

20 % 18 % 10 % 10 %

30 % 19 % 13 % 10 %

Doba 8-10 let 10-15 let 15-20 let nad 20 let

u ZZS celkem

u této ZZS

10 % 15 % 10 % 7%

5% 10 % 5% 3%

Tabulka 9: Skupiny podle délky praxe a relativní četnosti (n = 165)

9.1.6. Přístup k práci Základní náhled na svou práci mají záchranáři jednoznačně pozitivní. Negativní nebo neutrální postoj ke své práci zaujímají pouze 4 % dotázaných, přičemž nejnižší hodnocení je -1. Naprosto pozitivní vztah ke své práci udává 62 % respondentů – hypotézu H2 o tom, že většina záchranářů má ke své práci pozitivní vztah, můžeme označit za podloženou. Celková spokojenost s prací u ZZS již tak kladně hodnocena není, ačkoliv stále výrazně zůstává v kladných hodnotách. Záporné nebo neutrální hodnocení použilo celkem 12 % respondentů, čistě záporné však jen 3 %. Naprosto spokojených s prací u ZZS je 30 % dotázaných. Hypotézu H6 o spokojenosti záchranářů s prací se nepodařilo vyvrátit. Rozdíl mezi vztahem k práci a spokojeností s ní můžeme vnímat jako vliv vnějších faktorů, které nesouvisí se vztahem záchranáře k jeho práci – např. finanční ohodnocení nebo nesouhlas se


strana 61/89

Diplomová práce


způsobem vedení organizace. Některé z těchto faktorů byly dotazovány a budou hodnoceny níže. Hodnocení přístupu k práci pomocí čtyř výroků je shrnuto v následující tabulce, která také připomíná konkrétní formulaci jednotlivých výroků, jak byly použity ve výzkumném nástroji, a zkrácené názvy pro každý z přístupů, se kterými budeme v této práci nadále operovat. Zkrácený název drsná práce srovnávací přístup idealistický přístup negativní přístup

Výrok Práce u ZZS je jen pro silné povahy, je to drsná práce – pokud na to někdo nemá žaludek, neměl by se do takové práce vůbec pouštět. Práce u ZZS a práce v nemocnici jsou rozdílná povolání. Na záchrance musíte improvizovat, reagovat na nepředvídatelné situace. V nemocnici máte při ruce množství pomůcek, dostatek místa, personálu apod. Záchranářství je práce pro lidi, o lidech a s lidmi. Snažíme se pomáhat těm, kteří jsou v nesnázích a potřebují naléhavě pomoc. Práce u záchranky není nic moc. Vaším denním chlebem jsou opilci, bezdomovci, narkomani, agresivní pacienti... Často také pacientům skoro nic není a ještě se neumějí chovat.

n

%

13

5

83

31

157

58

18

7

Tabulka 10: Typy přístupu k práci, výroky, absolutní a relativní četnosti (n = 271) Pro měření identifikace respondentů s jednotlivými výroky byl použit poněkud složitější mechanismus, aby bylo možné ověřit do jaké míry byl zvolený měřící nástroj funkční. Respondenti měli jednak rozdělit mezi čtyři výroky beze zbytku 100 bodů, jednak měli vybrat výrok, se kterým se nejvíce ztotožňují. Přidělování bodů ke každému výroku umožňuje zjistit množství respondentů, kteří se s takovýmto výrokem naprosto neidentifikují – a tedy který je potenciálně nevhodně formulovaný či vybraný. V případech, kdy respondent z nějakého důvodu rozdělil více nebo méně než 100 bodů, byly hodnoty připsané jím k jednotlivým výrokům přepočteny na relativní četnosti. Respondentů, kteří některému výroku udělili 0 bodů, bylo 10 %. Dá se tak říci, že 90 % respondentů uznalo každému ze čtyř výroků alespoň minimální platnost ve vztahu k jejich povolání. Nejčastěji byl nulou ohodnocen výrok „negativní přístup“, a to v 7 % případů (n = 19). Takové hodnocení můžeme částečně přičíst na vrub faktu, že většina záchranářů vnímá svou práci pozitivně. Jako další kontrolu, zda je měřící nástroj dostatečně funkční, jsem zvolil počet indiferentně ohodnocených výroků. Pouze 6 % respondentů ohodnotilo všechny 4 výroky shodně 25 body, valná většina dotázaných tedy výroky skutečně hodnotila a nedocházelo


strana 62/89

Diplomová práce


k masovému „odbývání“ otázky nejrychlejším možným způsobem. Mnoho respondentů dokonce nezaokrouhlovalo čísla na desítky, ale výroky hodnotili skutečně podrobně. Zvolený výzkumný nástroj tedy nevykazuje základní známky chybného měření. Zdá se, že naměřené hodnoty vyjadřují alespoň částečně skutečné názory respondentů. Míru identifikace se zvolenou sadou výroků lze obecně hodnotit jako vysokou. Co se týče početního rozložení odpovědí, ze statistického hlediska bude slabší výpovědní hodnota skupiny „drsná práce“, kde je pouze 13 respondentů. Méně zastoupeni jsou také záchranáři ze skupiny „negativní přístup“, nicméně 19 respondentů považuji za dostatečný počet.

9.1.7. Hodnocení práce Práce u ZZS je hodnocena spíše jako pestrá než jako jednotvárná. Hodnoty směrem k jednotvárnosti či neutrální stanovisko vybralo jen 9 % dotázaných, naproti tomu jako velmi pestrou hodnotí práci u ZZS 35 % dotázaných. Fyzickou náročnost práce zvládá zcela bez potíží 38 % záchranářů, celkově se ke kladným hodnotám přiklonilo 82 % respondentů, naproti tomu určité fyzické potíže se zvládáním denní pracovní rutiny přiznává 7 % dotázaných. O něco náročnější je, zdá se, psychická stránka práce u ZZS. Určité potíže s psychickým zvládáním přiznává 13 % dotázaných, v kladných hodnotách (směrem k pólu „psychicky zcela bez potíží“) se pohybuje 72 % dotázaných. Neutrální stanovisko zaujímá 15 % záchranářů. Vyšší míra pociťované psychické závislosti je statisticky podložená, hypotézu H4 nelze zamítnout, reálný rozdíl v hodnocení je však malý (průměr 5,4 pro psychickou náročnost a 5,8 pro fyzickou). Mezi oběma proměnnými se dá prokázat silná korelace (korelační koeficient 0,51). Provázání proměnných si vysvětluji jejich spojeným vnímáním – jestliže respondent má pocit, že nezvládá práci po fyzické stránce, pravděpodobně bude hodnotit i psychickou náročnost jako spíše vyšší.


strana 63/89

Diplomová práce


9.1.8. Motivace Motivace k práci u ZZS byla zjišťována baterií otázek, kde jednotlivými dotazovanými aspekty byly finance, vztah k práci, vedení ZZS, pracovní kolektiv, prestiž povolání a „akční“ či „adrenalinový“ rozměr povolání záchranáře. Kladnou finanční motivaci pociťuje 49 % záchranářů, záporně hodnotilo finanční motivaci 23 dotázaných, neutrální stanovisko zaujalo 28 %. Hypotézu H3 o finanční motivaci záchranářů nejde jednoznačně podložit. Sice polovina všech dotázaných udává, že finanční motivace u nich hraje pozitivní roli, nicméně ve srovnání s ostatními motivačními faktory je to jeden z nejníže hodnocených motivačních faktorů. Vztahem k práci se cítí být negativně motivováno pouze 2 % záchranářů, pozitivně pak 96 %. Vedení ZZS negativně motivuje 27 % respondentů, pozitivní motivaci pociťuje ze strany vedení 42 % dotázaných. Kolektivem je kladně motivováno 84 % respondentů, záporně jen 6 %. Prestiž povolání záchranáře cítí jako kladnou motivaci k práci 72 % dotázaných, negativně tento aspekt hodnotí 10 % z nich. „Akční“ či „adrenalinovou“ stránkou svého povolání se cítí být motivováno 83 % záchranářů, negativně hodnotí tuto složku motivace 8 %. Pro další potřeby byl z těchto proměnných vypočten „index motivace20“, s teoretickým rozsahem 0 až 42 bodů, který reálně na získaných datech dosahuje hodnot od 14 do 41 bodů a střední hodnoty 30,9. Jak se dalo očekávat podle hodnocení jednotlivých složek motivace, střední hodnota je poměrně vysoká.

9.1.9. Záchranář vs. pacient Při práci se snaží udržet si spíše odstup od pacienta pouhých 8 % dotázaných. Naopak 82 % záchranářů udává, že se snaží spíše do pacienta „vcítit“ a přistupovat k němu empaticky. Hypotéza H5 tak nenachází oporu v datech. Negativním důsledkem takového přístupu je podle odborné literatury vyšší predispozice k syndromu vyhoření. Kebza a Šeblová udávají jako jeden z predisponujících faktorů k syndromu vyhoření právě „původně vysoká empatie, obětavost, zájem o druhé“ (Kebza & Šolcová, 2003; 16). Vztah záchranáře k pacientovi byl dotazován ještě podrobněji, baterií otázek ve kterých měl respondent charakterizovat „typického pacienta“. Zde se však ukázala výrazná tendence ke středním, neutrálním hodnotám. Zde se nabízejí dvě možnosti interpretace výsledků. Za prvé, 20

Prostý součet hodnot jednotlivých motivačních faktorů; hodnoty byly sčítány po překódování škál na kladná čísla, tzn. pohybovaly se od 1 do 7.


strana 64/89

Diplomová práce


chyba měření: mohlo jít o nepříliš šťastně sestavenou baterii otázek, na vině může být únava respondenta předchozími otázkami (baterie je až na třetí straně dotazníku, předchází jí jiná baterie otázek a také hodnocení skladby výjezdové posádky podle pohlaví). Za druhé, ve shodě s prostým faktem, že „každý pacient je jiný“, respondenti popisují pacienta jako „ani čistého, ani špinavého“ možná proto, že se tak často setkávají se špinavými i čistými pacienty, že jejich odpověď zcela ve středu je subjektivně „pravdivá“. Zejména u dvojic „špinavý/čistý“ a „protivný/milý“ bylo rozdělení téměř symetrické, v prvním případě s 34 % a v druhém se 49 % neutrálních odpovědí. U ostatních dvojic (agresivní/klidný, nevděčný/vděčný, zdravý/nemocný, vulgární/slušný) je možné popsat taktéž tendenci ke středu, s mírným vychýlením směrem doprava (tzn. ke kladným hodnotám).

9.1.10. Celostátní vedení ZZS K otázce, zda by ZZS v ČR měly mít celostátního představitele, se kladně vyjádřilo 80 % dotázaných, přičemž téměř stejný podíl (78 %) uvedl, že tuto otázku považují za důležitou. Můžeme tak považovat za podložené hypotézy H14 i H15.

9.1.11. Skladba výjezdových posádek podle pohlaví Respondenti byli také dotázáni na genderové preference ve složení výjezdových skupin, jejichž členy by sami byli. U všech skupin se objevila jednoznačná preference mužů na pozici řidiče vozidla ZZS (76 % pro RZP, 77 % pro RLP a 68 % pro RV). Můžeme si položit otázku, do jaké míry zde mají na rozhodování respondentů vliv osobní zkušenosti a do jaké míry jde o zažitý genderový stereotyp. Nižší preference řidičů-mužů u vozidel v systému rendez-vous můžeme přikládat faktu, že se jedná o osobní vozidlo. Ženy byly obecně málo preferovány, nejvíce byly dosazovány na pozici záchranáře/výjezdové sestry RLP (12 %) a záchranáře v posádce RZP (11 %). preferují muže preferují ženy RZP řidič RZP záchranář RLP řidič RLP záchranář / výjezdová sestra RLP lékař RV řidič-záchranář RV lékař

76 % 26 % 77 % 20 % 14 % 68 % 18 %

indiferentní

1% 11 % 0% 12 % 3% 0% 3%

23 % 63 % 23 % 68 % 83 % 32 % 79 %

Tabulka 11: Genderové preference složení výjezdových skupin (n = 165)


strana 65/89

Diplomová práce


9.1.12. Záchranářská moudra Otázka, původně vložená do výzkumného nástroje spíše ze zvědavosti a ze snahy i v závěru respondenta pozitivně naladit se nakonec ukázala jako velmi užitečná. Základní informací, kterou jsem z odpovědí záchranářů obdržel, bylo teoretické nasycení vzorku dat. V určitém okamžiku se začal zvyšovat počet opakování některých výroků (např. „Hrdinů jsou plné hřbitovy“ nebo „Mrtvý záchranář – špatný záchranář“). Dalším jevem bylo, že záchranáři používali tuto odpověď jako možnost vkládat připomínky k samotnému výzkumu (na tuto možnost jsem při tvorbě výzkumného nástroje zapomněl). V jednom z prvních elektronických dotazníků se dokonce objevila připomínka, která vedla k drobnému přeformulování jedné otázky. Celkem uvedlo nějaké „záchranářské moudro“ 44 %, což činí celkem 118 záchranářů. Při zběžné analýze se ukázalo, že dominují poučky o tom, jak záchranářské povolání vykonávat – např.: „Vzduch cestuje dovnitř a ven, krev obíhá pořád dokola. Jakákoliv odchylka je špatně.“ „Pokud ti pacient říká, kolik toho vypije a vykouří, automaticky to vynásob třemi...“ „Když dítě neřve, něco se děje.“ „Čím exotičtějším názvem lék nazvete, tím více zabere.“ Další skupinou pak byly výroky týkající se faktu, že záchranář se při svém povolání může dostat do ohrožení života. Nicméně je povinen se těmto hrozbám vyhýbat a přenechat je jiným složkám (např. agresivního pacienta policii, apod.). Tuto situaci výroky reflektovaly také poměrně často: „If someone must die, it should be the patient. Not you.“ „Připoutat nebo políbit přední sklo.“ „Záchranář, který se zapotí, může zemřít.“ Vcelku se však jednalo o poměrně různorodý vzorek různých výroků, které bychom asi jen obtížně podrobněji kategorizovali. Pro zpestření a pro ilustraci proto již bez výzkumných ambicí vkládám několik dalších, které považuji v jistém smyslu za příznačné:


strana 66/89

Diplomová práce


„Pokud je půlnoc a tys pořád nevyjel na ožralýho, někde je něco špatně.“ „Nejstabilnější rytmus je asystolie21.“ „Každá tělesná teplota jednou klesne na pokojovou.“ „KAŽDÉ krvácení se jednou samo zastaví...“ „Není malých silnic, je jen zbabělých řidičů.“

9. 2. Vybr ané z ji ště né souvi sl osti v datec h 9.2.1. Studenti vs. zaměstnanci V přístupu k práci nebyly nalezeny mezi studenty a zaměstnanci téměř žádné statisticky významné rozdíly. Hypotéza o vyšší motivaci studentů (H16) se jeví nicméně jako podložená (na hranici statistické významnosti při α = 0,05) – index motivace dosahuje u zaměstnanců průměrné hodnoty 30, u studentů 32. Bližší pohled na motivační faktory ukazuje, že se studenti od zaměstnanců liší snad jen v tom, že se cítí být více motivováni „akční“ stránkou povolání. Dále studenti přiznávají menší schopnost zvládat bez potíží fyzickou stránku práce u ZZS. Zajímavým zjištěním pak je, že studenti jsou genderově tolerantnější (viz níže kapitolu Preferované složení výjezdových skupin podle pohlaví).

9.2.2. Preferovaný přístup k práci Přístup k práci, jaký jednotliví záchranáři upřednostňují, se v datech odráží poměrně komplexně a jeho souvislost se dá sledovat hned s několika dalšími proměnnými. Za nejvhodnější přístup považuji pokusit se charakterizovat každou skupinu pomocí proměnných, kde byly nalezeny signifikantní rozdíly mezi jednotlivými skupinami. Drsná práce Jedná se o nejmenší skupinu respondentů, 13 odpovědí činí pouze něco přes 5 % z celého vzorku. Podíl mužů je signifikantně vyšší, je zde převažující proporce řidičů (50 %) a lékařů (13 %), méně je zde výjezdových sester. Řadí se spíše do nižší ekonomické třídy. Uvádějí signifikantně vyšší míru motivace „akcí, adrenalinem“ a mají sklon více hodnotit 21

Zde je nutno doplnit vysvětlení pro čtenáře bez zdravotnického vzdělání: Asystolie znamená srdeční zástavu, tedy zástavu krevního oběhu a vzápětí i zbylých základních životních funkcí. Všichni záchranáři se na základě svých klinických zkušeností shodují, že se jedná o nejstabilnější srdeční rytmus.

9.2. Vybrané zjištěné souvislosti v datech

strana 67/89

Diplomová práce


pacienty jako agresivní a spíše těžce raněné/nemocné. Celkový index motivace mají lehce nad průměrem. Práci hodnotí jako více pestrou, nemají však k ní tak pozitivní vztah. Ve výjezdových skupinách preferují častěji muže. Srovnávací přístup V průběhu kvalitativního výzkumu byl tento přístup zaznamenán především u lékařů, kvantitativní data však tento jev nepotvrzují, lékaři signifikantně více tíhnou k popisu své práce jako „drsné“. (Tuto informaci je třeba brát s jistou statistickou rezervou, lékařů ve vzorku bylo celkem 6). Dále vyšlo najevo, že k tomuto přístupu se kloní signifikantně více žen a výjezdových sester (mezi výjezdovými sestrami je signifikantně více žen – 84,2 %), překvapivě také více řidičů-záchranářů. Stejné vysvětlení jako v případě výjezdových sester se nabízí u sníženého podílu řidičů – mezi řidiči v popisovaném vzorku je velmi málo žen22. Také věkový průměr je mírně snížen, respondenti z této skupiny se řadí častěji k vyšší ekonomické třídě. Idealistický přístup Obecně byl nejvíce frekventovaným, před ostatními výroky mu dalo přednost 58 % respondentů. K idealistickému přístupu se kloní méně řidičů a méně výjezdových sester, naopak více řidičů-záchranářů. Pacienty hodnotí častěji jako vděčné a spíše těžce raněné/nemocné, méně často jako agresivní. Z hlediska složení výjezdové skupiny se méně často přiklánějí ke konkrétnímu pohlaví. Negativní přístup Skupina má mírně vyšší věkový průměr (33 let oproti 29 v celém vzorku) a sklony k nižšímu ekonomickému sebezařazení (do nižší střední nebo spodní třídy se řadí 94 % respondentů s negativním přístupem, do spodní třídy 6,3 % z nich). Ve skupině je poměrně málo lékařů, více řidičů a výjezdových sester. Práci hodnotí jako méně pestrou než ostatní skupiny, mají k ní negativní vztah, výrazně snížená je i jejich spokojenost s prací. Tato skupina je dále charakteristická obecně nízkou mírou motivace k práci, což je vidět zejména v motivaci „akcí, adrenalinem“, pracovním kolektivem, vztahem k práci a vedením ZZS. Vyjádřeno je to i nižším indexem motivace (24,5 pro negativní přístup vs. 30,9 pro vzorek). Uvádějí nejnižší míru snahy přistupovat k pacientovi empaticky, označují jej za méně vděčného, lehčeji 22

V České republice je – dle zkušeností autora – opravdové unikum potkat u ZZS řidičku. Možnost setkat se s ženou-řidičkou jsem měl pouze jednou – během provádění interview v rámci kvalitativního výzkumu.


strana 68/89

Diplomová práce


poraněného/nemocného – jejich negativní přístup k práci tedy nejspíše posilují neindikované výjezdy, kterých v současné době přibývá. Stejně jako „drsná práce“ preferují do výjezdové skupiny spíše muže. (proměnná) Pohlaví (m/ž) Věk * Studenti Třída * Vztah k práci Pestrost práce Motivace – vedení Motivace – kolektiv Motivace – akce Index motivace Přístup k pacientovi (empatický) Spokojenost s prací Pacient agresivní Pacient vděčný Pacient těžce nemocný/raněný Řidič Řidič-záchranář Lékař Výjezdová sestra

Drsná práce +/-

+

Srovnávac Idealistick í přístup ý přístup -/+ -

Negativní přístup +

+

------

++ +

--+

+

+ + +

+

--

+ ++ + -

+ +

Tabulka 12: Přehled proměnných, které mají vztah k typologii dle přístupu k práci23

9.2.3. Spokojenost s prací u ZZS a motivace Mezi faktory, které mají vliv na spokojenost respondenta s prací u ZZS, se jako první nabízela finanční stránka věci (H7). Zjistil jsem, že na zkoumaném vzorku nelze (při hladině významnosti testu 5 %) tuto hypotézu přijmout. Ani v případě čistého měsíčního příjmu, ani v případě sebezařazení do ekonomické třídy se nepodařilo prokázat vztah mezi těmito proměnnými a spokojeností s prací. Znamenalo by to tedy, že spokojenost s prací musí být vysvětlena jinými faktory, když finanční odměna nemá na spokojenost prokazatelný vliv. Dále je možné předpokládat, že spokojenost s prací poroste s mírou motivace k práci (H17). Mezi indexem motivace a spokojeností lze prokázat korelaci o koeficientu24 0,48 – motivace má tedy na spokojenost prokazatelný vliv. Z jednotlivých motivačních faktorů se pak Tato tabulka není znaménkové schéma. Symboly v tabulce byly vloženy s ohledem na signifikanci daného statistického testu (u nominálních proměnných chí-kvadrát, u kardinálních, popř. ordinálních, ANOVA). Signifikance od 0,01 do 0,05 byla hodnocena jedním znaménkem, pod 0,01 pak dvěma znaménky. Proměnné označené hvězdičkou měly signifikanci lehce nad 0.05, ale do přehledu byly zařazeny pro svou důležitost. 24 Není-li uvedeno jinak, používám při analýze Spearmanův korelační koeficient. 23


strana 69/89

Diplomová práce


dva jeví jako silné, a sice motivace ze strany vedení ZZS (korelační koeficient 0,35) a motivace vztahem k práci (index 0,54). Vyšší spokojenost s prací vykazují také respondenti se spíše empatickým přístupem k pacientovi (korelační koeficient 0,38) – otázkou v tomto případě však je směr závislosti. Domnívám se, že v tomto případě bude oboustranná. Vliv na spokojenost má i náročnost práce (H18), sice nikoliv fyzická náročnost, kde se vztah nepodařilo prokázat, ale psychická náročnost (korelační koeficient poměrně nízký, jen 0,33). Čím hůře respondent psychicky svou práci zvládá, tím méně je s ní spokojen. Naopak čím pestřejší práce u ZZS dotázaným připadá, tím spokojenější jsou (H19, korelační index 0,41). Celkem překvapivé jsou chybějící vztahy mezi délkou praxe a spokojeností (H20), stejně tak se ukázalo, že na spokojenost s prací nemá vliv věk respondenta. Spokojeností se mezi sebou neliší ani jednotlivé pracovní pozice u ZZS, stejně tak nejsou rozdíly mezi muži a ženami. Zajímavým poznatkem je už jen nezávislost spokojenosti záchranářů na výši finanční odměny. Potvrzuje se tak, že záchranářství vnímají respondenti spíše jako „pomáhání druhým“ než jako „práci pro peníze“. Zcela v souladu s tímto zjištěním se největší množství záchranářů identifikovalo s výrokem „Záchranářství je práce pro lidi, o lidech a s lidmi. Snažíme se pomáhat těm, kteří jsou v nesnázích a potřebují naléhavě pomoc.“ a stejně tak několik z nich poukazovalo na tento aspekt v jednom ze záchranářských rčení: „Naše práce je poslání, ...25“

9.2.4. Preferované složení výjezdových skupin podle pohlaví Pro zjednodušení jsem nejprve vypočítal kumulativní proměnnou, která u každého respondenta vyjadřovala, ke které volbě se klonil nejspíše, zda preferoval v celkovém součtu spíše muže, spíše ženy nebo spíše genderově indiferentní postoj. Nejvíce bylo právě respondentů s indiferentním postojem – celkem 67 %. Následovala skupina těch, kteří preferovali spíše muže, těch bylo 32 % a jen 1 % respondentů preferovalo ženy před ostatními volbami. Jednoznačně z tohoto zjištění vyplývá, že v této oblasti přetrvávají silné genderové stereotypy vztažené na danou profesi.

25

Většina respondentů dodávala ještě druhou část tohoto rčení, která byla poněkud vulgární a s první částí se rýmovala.


strana 70/89

Diplomová práce


Jak vypadá rozdělení podle pohlaví je zjevné z následující tabulky – ženy jsou o něco tolerantnější a méně zatíženy genderovými stereotypy, nekloní se však k tomu, že by výrazně více prosazovaly na některou z pozic čistě ženy. preferují muže

preferují ženy

indiferentní

42 % 15 %

1% 2%

57 % 83 %

muži ženy

Tabulka 13: Kumulované genderové preference - podle pohlaví respondenta (n = 271) Co se týče pracovních pozic, nejsou výrazné rozdíly v tom, na kterou by respondenti dosadili spíše muže, resp. spíše ženy. Studenti se ve srovnání se zaměstnanci ukazují jako tolerantnější, rozdíly nejsou ale tak markantní – indiferentní postoj zaujímá 74 % studentů oproti 62 % zaměstnanců. Nezdá se, že by tyto preference měly souvislost s věkem nebo s délkou služby u ZZS. Respondenti s indiferentním přístupem k otázce genderu mají sklony k více empatickému přístupu k pacientovi. Z hlediska preferovaného přístupu k práci, více k preferování mužské posádky se kloní záchranáři s přístupy „negativní“ a „drsná práce“. Nejvíce oproštěni od genderových stereotypů jsou záchranáři s „idealistickým“ přístupem. Odpovědi záchranářů se „srovnávajícím“ přístupem se blíží celkovému průměru.

9.2.5. Celostátní vedení ZZS Velmi zajímavé je, že preference, zda celostátní vedení ZZS mít nebo ne, žádným významným způsobem nerozdělují datový soubor. Dá se tak říci, že podpora novému uspořádání ze strany záchranářů je průřezová a netýká se jen jedné specifické skupiny. Pouze u negativních záchranářů se projevila menší tendence ke změně a i zde je p-hodnota na hranici významnosti.


strana 71/89

Diplomová práce


10. Z ávěr Jedním ze základních cílů práce bylo popsat záchranáře jako člověka. Jaký tedy je ideální typ záchranáře? Rozdělme popis do několika oblastí:

10.1.1. Kdo je to záchranář? Záchranářem bude s větší pravděpodobností muž, nicméně soudě podle celosvětových trendů a také podle genderové skladby studentů, kteří se připravují na toto povolání, můžeme očekávat, že bude časem dostávat více ženské rysy. Liddy (2009) popisuje v jednom ze svých příběhů zásah záchranářů u muže, který spáchal sebevraždu střelnou zbraní – a zásah provádějí (zcela profesionálně) tři ženy. Obraz, nad kterým se v USA nikdo nepozastaví, by v Čechách byl jistě považován spíše za ojedinělý, v jistých kruzích i za kontroverzní. Našemu záchranáři je lehce nad 35 let, u ZZS již pracuje přes 8 let a pravděpodobně už vyzkoušel i jiného zaměstnavatele. Práce u ZZS není jeho jediné zaměstnání. Přestože zde pracuje na plný úvazek, ještě si přivydělává – nejspíše také ve zdravotnictví. Je také dosti pravděpodobné, že při práci studuje – pravděpodobně nějaký bakalářský obor ve zdravotnictví. Jedná se o člověka, který se cítí být silně motivován k výkonu svého povolání. Nejsilnějším motorem je prostý fakt, že má ke své práci kladný vztah, baví ho a naplňuje. Dobrý vztah má i ke kolektivu, ve kterém pracuje, líbí se mu, že je to občas „trochu adrenalin“ a stejně tak nepřehlíží fakt, že být záchranářem znamená v očích jeho blízkých jistou prestiž. Nicméně nadšení pro práci ještě neznamená, že se na nás po příjezdu nutně musí usmívat. Není úplně spokojený se svými příjmy, necítí se být právě ekonomickou špičkou společnosti – spíše naopak – a přivydělávat si jen proto, aby mohl dělat práci, která ho baví, je poměrně náročné. Ani ze strany vedení ZZS – ať už je to pro peníze nebo z jiného důvodu – necítí takovou podporu, jakou by si asi představoval. A přitom přístup se strany vedení má skoro nejsilnější vliv na to, jak moc je ve své práci spokojený. Samotná práce mu ale zase tak náročná nepřipadá, ačkoliv po psychické stránce toho občas má dost. Není zrovna rád, když musí vyjíždět na pacienty, kterým v podstatě nic není, 10. Závěr

strana 72/89

Diplomová práce


a v poslední době je všeobecně rozladěný tím, že takových výjezdů přibývá, nicméně když jednou za čas vyjede na něco zajímavého a trochu „akčního“, spraví mu to chuť. Pokud se setkáte s takovým záchranářem v roli pacienta, nejspíše k vám bude přistupovat se snahou pochopit vaši situaci a porozumět vám. Stává se však, a nezřídka právě těm nejvíce empatickým a motivovaným záchranářům, že ze samé snahy být vždy empatický a pomoci každému postupně „vyhoří“. Potom budete mít nejspíše co do činění s poměrně „negativním“ člověkem, který práci (a také přístup k pacientovi) pojímá poměrně odlišně. Někteří zahraniční autoři považují tento průběh za optimální v kariéře záchranáře a teprve ty záchranáře, kteří si projdou syndromem vyhoření, považují za „hotové“ neboli – jak to popisuje Ludwig (2006) – v tzv. „tolerantní fázi“. Nicméně, pokud zde mohu připojit svůj subjektivní názor, stejně jako je sporné, zda k celospolečenským změnám musí vždy docházet skrze revoluci, považuji za sporné, zda k tolerantní či vyrovnané fázi musí záchranář nutně dospět skrze totální psychické vyčerpání.

10.1.2. Typy záchranářů Během výzkumu se mi podařilo identifikovat a poté na kvantitativních datech ověřit existenci čtyř různých skupin, do kterých se záchranáři řadí – podle toho, jaký přístup ke své práci preferují. Je třeba zdůraznit, že nejde o striktní rozdělení a jeden záchranář nemusí nutně favorizovat vždy jen jeden přístup k práci. Jde spíše o tendenci, pravděpodobnost, o příklon k té či oné straně. Vzniklá typologie jistě není zcela univerzálně platná, nicméně nachází poměrně dobrou odezvu v datovém souboru a zdá se, že reálně člení soubor na jisté menší skupiny s odlišnými vlastnostmi. Drsná práce Těchto záchranářů zřejmě není mnoho. Častěji jsou to řidiči nebo lékaři, skoro vždy muži a poznají se především podle přesvědčení, že práce, kterou vykonávají, je náročná a ne jen tak pro někoho. Mají rádi akční práci a jsou pro ni nadšení, častěji hovoří o agresivních nebo těžce raněných pacientech. Na otázku jaké to je, dělat záchranáře, vám pravděpodobně řeknou:

10. Závěr

strana 73/89

Diplomová práce


„A pak samozřejmě je to o tom, jestli ten dotyčnej může vidět krev a tak dále, protože když se dělá dopravní nehoda, tak tam je to takový hodně někdy drsný. Nesmí se bát někdy nějakýho zásahu, nesmí na sobě pocejtit to, že na to nemá. Musí zachovat klidnou hlavu, stres musí jít v tu chvíli úplně stranou... Když se dělá nějaká dopravní nehoda, kde jsou třeba i děti, tak člověk musí vynaložit jak fyzický tak psychický úsilí, aby to nějak dopadlo, jak by to mělo dopadnout.“ (Jarmil) Srovnávací přístup Je dost možné, ale ze získaných dat to zjistit nelze, že tito záchranáři mají zkušenost s prací u nemocničního lůžka – buď před tím než přišli na ZZS, nebo v současnosti ve formě přivýdělku. V každém případě si uvědomují rozdíly mezi prací v nemocnici a na záchrance – a to druhé je baví víc. Častěji jsou to ženy, výjezdové sestry, než záchranáři (částečně pro předchozí domněnku tedy lze oporu přecijen najít) a bývají mladší. Když se jich zeptáte na práci, mohou nejspíše reagovat takto: „Ale je to jiný než v nemocnici, protože tady je to takový rychlý, v nemocnici máš jednoho pacienta já nevim jeden týden, dva týdny, takže tady k němu máš spíš takový ten „transportní“ vztah. (smích)“ (Ralf) „... my jsme sloužili na chirurgický ambulanci jako sestry. Takže vlastně každej ten výjezd byl osvobozením z tý rutinní špitální práce, kdy my jsme se tam opravdu nezastavili v průběhu tý dvanáctky, ať to byla denní, nebo noční.“ (Radůz) Idealistický přístup Tento záchranář-idealista přišel na ZZS s představou, že bude pomáhat lidem, kteří to potřebují. A takových je také mezi záchranáři nejvíce. Často si představují pacienta jako spíše těžce raněného a poté samozřejmě za vděčného. Zcela v souladu s ideální představou práce záchranáře. Svou práci popisují např. takto: „No je to hlavně práce pro lidi. A o lidech a s lidma. Většinou řešíme nějakou krizovou situaci nějakýho konkrétního člověka nebo skupiny lidí a většinou jsou přítomný nějaký emoce. Co k tomu říct, no? Snažíme se těm lidem pomoct vždycky.“ (Radůz) „Abychom byli pomocnou rukou těm lidem, který to potřebujou. Hlavně když se něco stane a je to náhlý, tak proto tady jsme... No vysvětlit to asi takhle jednoduše – že prostě jsme tady pro lidi a měli by to tak lidi chápat, někdy to tak nechápou, myslej si o nás všelijaký věci, myslej si, že jedeme na svačinu a máme ty majáky puštěný pro legraci...“ (Lacko) 10. Závěr

strana 74/89

Diplomová práce


Negativistický přístup Nemohl jsem tento předpoklad ověřit na datech, ale domnívám se, že jde o záchranáře, kteří se buď nacházejí ve fázi vyhoření, nebo se k tomuto stavu postupně blíží. Jedná se o výrazně odlišnou a poměrně jasně ohraničenou skupinu mezi záchranáři. Dle Milkoviche & Boudreau (1997) bychom tyto záchranáře označili jako Íjáčky (Eyeores). Mají negativnější vztah k práci, nepřijde jim tak pestrá, jsou demotivovaní, dokonce se řadí i do signifikantně nižší ekonomické třídy. Nejsilněji se cítí být demotivováni vedením ZZS, nezajímá je akční rozměr jejich práce, nemají sklony vcítit se do pacienta, raději si odbudou svou práci. S vděkem pacienta také příliš nepočítají. A samozřejmě, ani se svou prací nejsou nijak zvlášť spokojeni. Můžete je slyšet, jak říkají: „Tak dneska už bych řekla, že je to o převážení lidí, že to je taková lepší taxislužba. Dřív jsem si taky myslela, že to je něco jinýho a s tím jsem do toho šla. Dřív jsem si myslela, že to je víc o tý záchraně, potom vyprošťování někoho odněkud, dopravky... Teď už si taky myslim, že to je něco jinýho. Když polovina výjezdů je k opilejm, cizincům, do hospod a na prostě úplně banální věci. A to procento těch, kdo nás opravdu potřebujou, těch je strašně málo.“ (Janette)

10.1.3. Motivace Jak už bylo řečeno, motivace záchranářům nechybí. Je založená především na jejich vztahu k povolání – svou práci dělají rádi. Nicméně spokojenost s prací celkově už tak vysoká není – složek, které by měly záchranáře motivovat je více a ne všechny zdrojem motivace opravdu jsou. Mnoho záchranářů má nižší míru motivace penězi, které dostávají za svou práci, a přístupem vedení. Práce záchranáře je dle vyhlášky hodnocena jako práce u intenzivního lůžka s charakterem rizikového povolání (Sbírka zákonů ČR, 1992). Jsou tedy placeni v podstatě stejně jako zdravotní sestry. A přitom jejich práce sestává často z potyček s opilci, převážení „lidí bez přístřeší“, zásahů za nepříznivého počasí a podobných situací, ze kterých potom i dopravní nehoda vychází spíše jako pohlazení po duši záchranáře. Možná jen kvůli tomu, že jsou dobře motivovaní, méně si stěžují a když se jim nedostává finančních prostředků, jednoduše si najdou práci navíc. Motivace, která je neopětovaná a aktivní přístup k práci, který není adekvátně hodnocen, jsou možná u záchranářů pravými zdroji syndromu vyhoření.

10.1.4. Pacient Zabývali jsme se také obrazem, jaký vyvstane v hlavě záchranáře, když se řekne „pacient“. A ptali jsme se, jak záchranář k pacientům přistupuje. V představě o „průměrném“ 10. Závěr

strana 75/89

Diplomová práce


pacientovi mají mezi sebou záchranáři spíše malé rozdíly a většinou hodnotí ve všech ohledech spíše ke středu (ani čistý ani špinavý, ani milý ani protivný atd.). Záchranáři, kteří mají sklon k „akčnímu“ pojetí své práce častěji popisují pacienty jako agresivní – nejspíše proto, že takové výjezdy pro ně bývají bohatým zdrojem adrenalinu a lépe si je pak pamatují. Negativně naladění záchranáři pak popisují pacienty jako méně vděčné, což se zdá být přirozené. Přístup k pacientům přinesl zajímavější zjištění – a sice že většina záchranářů se snaží přistupovat k pacientům empaticky. Je třeba zdůraznit, že se snaží – o skutečné míře empatie mezi záchranářem a pacientem to jistě vypovídá jen částečně. Záchranáři možná odpovídali spíše podle subjektivní představy o tom, co se od nich očekává, než podle skutečnosti. Nicméně data ukazují alespoň jistou snahu, nebo tendenci k empatii, chcete-li. Není to ryze pozitivní zjištění – jistě empatický přístup působí pozitivně na pacienta, ovšem už dávno je prokázáno, že právě empatie a počáteční nadšení produkují později vyhořelé záchranářenegativisty. Je možné, že si to záchranáři uvědomují – asi proto v rozhovorech nejčastěji uváděli, že si přístup do jisté míry volí podle toho, s jakým pacientem jednají: „Tohle je přístup, kterej musí bejt od kusu, se mi zdá. Jako na některý typy bejt opravdu od dveří, od dveří řvát, a s některejma se prostě... některý musíte držet za ruku, protože jsou prostě úplně v prdeli. Přes duši, anebo i přes tělo, žejo. Čili ten přístup je rozdílnej podle toho, co si myslím, že to je za typ, a po těch 20 letech, co už tu medicínu dělám, si myslim, že jsem snad už schopnej odhadnout, jak se ten člověk bude chovat.“ (Jehud)

10. 2. P ouž i tá metodol ogi e Jak bylo původně zamýšleno, prováděl jsem v podstatě sekvenční formu spojení dvou výzkumných metodologií – nejprve kvalitativní a poté kvantitativní. Je však otázkou, zda způsob formulování výsledků v závěru práce není dalším prolnutím dvou metodologických paradigmat – tvrzení na základě kvantitativních dat jsou zpětně propojována s daty kvalitativními, pro doplnění deskripce je použito narativních dat vytěžených při sekundární analýze, která byla prováděna během a po skončení kvantitativního výzkumu. Teoreticky bychom tak postup mohli označit ne za Mixed Method Studies, ale Mixed Model Studies. (Tashakkori, Teddlie, 2003)

10.2. Použitá metodologie

strana 76/89

Diplomová práce


10. 3. Námě ty pr o dal ší výz kum Na konci tohoto výzkumu mám velmi intenzivní pocit, že věcí, které je třeba ještě zjistit, souvislostí, které je nutno odhalit a konec konců i hypotéz, které je třeba ověřit, je příliš mnoho. Považuji proto za nezbytné předat vše, co jsem nedokončil, dále jako určité poselství. Pokusil jsem se vstoupit jako sociolog do světa, který je představám sociologa docela cizí (stejně tak jako je záchranářům cizí svět sociologa – tuto oboustrannou zkušenost jsem měl možnost opakovaně prožívat) a nedá se předpokládat, že by jeden takový letmý pohled odhalil vše, co by nás mělo zajímat. Naznačím proto několik směrů, kterými by se další výzkum mohl ubírat.

10.3.1. Otázka celostátního představitele ZZS V hypotézách zahrnuté téma nakonec nebylo analyzováno podle původního záměru, zejména pro omezenou kapacitu výzkumného nástroje a už tak náročnou realizaci sběru dat. Věnoval jsem se mu tedy alespoň teoreticky a provedl jsem na základě svých poznatků a dostupné literatury rozbor pozitiv a negativ jednak současného (decentralizovaného) systému a jednak navrhovaného (centralizovaného) uspořádání. V seznamu hypotéz jsem záměrně ponechal i ty, které se váží k tomuto tématu, ale nebyly nakonec operacionalizovány a podrobeny další analýze. Jde o vhodný podklad pro další analýzu a jako takovou předkládám k dalšímu zpracování i výše zmíněnou teoretickou část. Toto téma může (bude-li vhodně nadneseno) v odborných kruzích vyvolat bouřlivou debatu a data naznačují, že je mezi záchranáři silně sdílené.

10.3.2. Časový vývoj věkové struktury Personální situace v oblasti ZZS, jak se podařilo naznačit v získaných datech, není zcela stacionární, ale dochází zde k jistému vývoji. Můžeme očekávat změny v otázkách genderu, jak bylo naznačeno výše, ale považoval bych za podnětné zabývat se také proměnami věkové struktury. V ČR je v současné době každoročně vyprodukováno odhadem 250 absolventů v oboru záchranářství, což má za následek vznik poměrně velké množiny potenciálních zaměstnanců, ze které si jednotlivé ZZS mohou vybírat. S výjimkou ZZS HMP (kde je situace poněkud specifická) je na ZZS pravidlem, že se na pracovní místa čeká někdy i několik let (osobní zkušenost autora). Tento nátlak mladých absolventů na místa u ZZS by mohl způsobit, že dojde k poklesu průměrného věku záchranářů. Tento trend je částečně již v pohybu, jak

10.3. Náměty pro další výzkum

strana 77/89

Diplomová práce


naznačují data o délce praxe zaměstnanců ZZS. Zkoumání věkové struktury personálu ZZS a jejího časového vývoje by mohlo přinést mnohá zajímavá zjištění.

10.3.3. Kompenzace stresu Další hypotézy se týkají vesměs rozdělení záchranářů podle přístupu k práci do jednotlivých skupin. Poměrně značná část zahraniční literatury se věnuje kompenzačním mechanismům záchranářů a podobných profesí na stresové situace, kterým jsou vystavováni. Nabízí se otázka, zda ony čtyři identifikované skupiny neindikují jen čtyři rozdílné přístupy k práci, ale také 4 rozdílné mechanismy adaptace na stres, který záchranář v práci denně prožívá. Lze si poměrně snadno představit, že typ „drsná práce“ bude jako kompenzaci používat vyprávění krvavých historek svému okolí, „srovnávací typ“ se bude utěšovat tím, jak je oproti nemocničnímu prostředí jeho práce pestrá, „idealistický typ“ bude kompenzovat stres např. při volnočasových aktivitách a „negativní typ“ bude napětí ventilovat vztekem a zvýšenou hladinou emocí. Dokladem o široké škále kompenzačních mechanismů může být následující citace: „There are multiple facets to the world of EMS and how we deal with what we do and see everyday. For most of us, we use humor, for others, discussion with family, friends and coworkers. For others, there's introversion, depression and post traumatic stress disorder and for some... suicide or alcohol and drug abuse. “ (Liddy, 2009)

10.3.4. Osobnostní typy u ZZS Stejně tak se předpokládá, a částečně je již doloženo, že záchranáři se rekrutují přednostně z lidí s určitými osobnostními rysy nebo typy. Jak píší Šeblová a Kebza: „... mezi typické osobnostní charakteristiky záchranářů podle zahraničních studií patří mimo jiné i vysoká odolnost vůči zátěži, ochota podstoupit vysoké riziko a orientace na činnost...“ (Šeblová, Kebza, 2005; s. 27). Je tedy zřejmé, že existence jistého „samovýběru“ bude mít vliv na mnoho dalších proměnných. S ohledem na to, že záchranářství je poněkud specifická činnost složená v podstatě z pomáhající profese a na druhé straně z práce v poměrně komplikovaných a velmi různorodých podmínkách, bylo by jistě zajímavé sledovat jaké osobnostní typy k takové práci inklinují (což je ještě poměrně snadno odvoditelné), ale především jaké jsou pak ve vazbě k těmto typům jejich kompenzační mechanismy a schopnosti odolávat stresu v povolání. Stručná

10.3. Náměty pro další výzkum

strana 78/89

Diplomová práce


analýza osobnostních typů by pak mohla napomáhat při preventivní psychosociální pomoci záchranářům – ta by se mohla stát přesněji cílenou a mohla by lépe rezonovat se skutečnými potřebami jedince. Nehledě na možnosti využití těchto poznatků při práci peerů (viz následující kapitolu).

10.3.5. Peer program Některé ZZS v Čechách s modernějším přístupem k přednemocniční neodkladné péči zahájily v posledních letech projekty tzv. peerů26. Slovem peer se zde označuje blízký spolupracovník, kolega, člověk ve stejné situaci, se stejnými problémy. Jinými slovy – člověk, který mně jako záchranáři porozumí, pokud mu budu chtít svěřit své niterní pocity týkající se mého povolání. V praktickém podání je potom peer nejen kolegou záchranáře, ale je zároveň dobře vyškoleným laikem – zná základní techniky z oblasti psychologie a krizové intervence, kterými může pomoci kolegovi, když se na něj obrátí s problémem. Je vázán mlčenlivostí o informacích, které se mu kolegové rozhodnou svěřit. Jelikož se jedná – alespoň v Čechách – o novinku na poli ZZS, nabízí se možnost postavit výzkum s cílem monitorovat a hodnotit efektivnost práce těchto peerů. Další možností by mohla být monitorace jejich potřeb co se týče případného doškolení a navýšení odbornosti. Nedílnou součástí výzkumu by jistě bylo zjišťování ohlasů z řad zaměstnanců, kteří tuto službu nově mohou využívat.

10. 4. Shr nutí K popisu záchranářů a jejich práce již není mnoho co dodávat. Snad jen, že mezi kvalitativní a kvantitativní částí výzkumné práce došlo k poměrně výrazné shodě. Typologický konstrukt, vybudovaný na kvalitativním základě, byl s úspěchem použit a mnoho dalších předpokladů, učiněných na základě analýzy narativů, se ukázalo jako podložených na reprezentativním vzorku dat. Takový závěr vyznívá optimisticky a jako sociolog nemohu než se radovat. Na druhé straně však nevnímám natolik optimisticky vlastní zjištění, ke kterým jsem dospěl. Záchranáři se nenacházejí v příznivé situaci, jejich motivace se mi jeví spíše jako

26

Tyto informace jsem získal na konferenci Medicína katastrof 2010 v Hradci Králové.

10.4. Shrnutí

strana 79/89

Diplomová práce


zneužívaná, ohodnocení jako nedostatečné. Jistěže dělají svou práci nejlépe jak dovedou – nejen z lásky k záchranářství, ale možná také proto, že jim nic jiného nezbývá. Je ovšem otázkou, zda z prostého nadšení, ač sebevětšího, může vzejít tak kvalitní zdravotní péče, jakou bychom si přáli dostat, až poprvé nezvládneme cukrovku, dostaneme infarkt, staneme se účastníky dopravní nehody, náš blízký utrpí těžkou alergickou reakci a nebo naše dítě spadne z kola. Můžeme pak jen doufat, že nedorazí záchranář-negativista, ale pozitivně naladěný profesionál, který bude na pacienta působit například takto: „Tak třeba ten dědeček, na kterym jsme byli teďko, tak ten mě vnímal – teda aspoň to tvrdil – jako anděla (smích...). Pořád mi řikal, jak jsem úžasná, krásná a hodná, i když je to úplnej nesmysl, ale ten byl vděčnej za to pohlazení a za to vzetí za ruku.“ (Janette)

10.4. Shrnutí

strana 80/89

Diplomová práce


11. Seznam použitých zdro jů •

Automated CPR. Resuscitation Central: Circulation [online]. 2010, [cit. 2011-05-22]. Dostupný z WWW: .

•

Battenburská šachovnice. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida): Wikipedia Foundation, 24. 2. 2011, last modified on 24. 2. 2011 [cit. 201105-15]. Dostupné z WWW: .

•

Brewer, J., Hunter, A. Foundations of Multimethod Research. London: Sage, 2006. ISBN: 0-7619-8861-0

•

CASCIO, Wayne F. Managing Human Resources : Productivity, Quality of Work Life, Profits. Denver: McGraw-Hill, Inc., 1986. 625 s. ISBN 0-07-010302-X.

•

CLARK, Vicki L. Plano; CRESWELL, John W. Designing and Conducting Mixed Methods Research. London : Sage, 2007. 335 s.

•

ČR. Vyhláška 434/1992 sb. ministerstva zdravotnictví České republiky o zdravotnické záchranné službě. In Sbírka zákonů ČR. 1992, 434. Dostupný také z WWW: .

•

ČR. ZÁKON o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů. In Sbírka zákonů ČR. 2008, 58.

•

Ferjenčík, Ján. Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-367-6

•

GIDDENS, Anthony. Sociologie. Praha: Argo, 2003. 595 s. ISBN 80-7203-124-4.

•

Kebza, V., Šolcová, I. (2003): Syndrom vyhoření. Státní zdravotnický ústav, Praha. 2., rozšířené a doplněné vydání. Dostupné z WWW:

•

KOŠŤÁL, Karel. Policie ČR, její charakteristika a místo v systému bezpečnostní správy státu. Brno, 2008. 81 s. Diplomová práce. PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY. Dostupné z WWW: .

•

KELLER, Jan. Dějiny klasické sociologie. Praha: Slon, 2004. 529 s. ISBN 80-8642934-2.

•

Komora záchranářů ZZS ČR [online]. 2005 [cit. 2011-05-19]. Dostupné z WWW: .

•

KOUBEK, Josef. Řízení lidských zdrojů. Praha: Management Press, 2000. 350 s. ISBN 80-85943-51-4.

11. Seznam použitých zdrojů

strana 81/89

Diplomová práce


•

KOUDELA, Ondřej. Stadia vývoje záchranáře v průběhu zaměstnanecké kariéry. Část I. – zjištění jednotlivých fází. Kvalitativní výzkum. Praha, 2007. 49 s. Absolventská práce. SZŠ a VOŠZ 5. května. [akademická práce]

•

KOUDELA, Ondřej. Syndrom vyhoření u pracovníků zdravotnické záchranné služby. Praha, 2009. 40 s. Bakalářská práce. UK FSV. [akademická práce]

•

KŘÍŽOVÁ, Ludmila. Veřejná kontrola je minimální . Ministerstvo vnitra ČR: Efektivní veřejná správa [online]. 2010, 1, [cit. 2011-05-14]. Dostupný z WWW: .

•

LIDDY, Eric. The E. R. Loading Dock : Real Life EMS Stories From Around The World. New York : LuLu Press, 2009. 207 s.

•

Ludwig, Gary. Three Phases Of Being a Paramedic. Firehouse. 2006, vol. 31, no. 6, s. 44-45. Career and Technical Education.

•

MILKOVICH, George T.; BOUDREAU, John W. Human Resource Management. Denver: McGraw-Hill Companies, Inc., 1997. 693 s. ISBN 0-256-19354-1.

•

Mimořádná událost. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 20. 4. 2011, last modified on 20. 4. 2011 [cit. 201105-14]. Dostupné z WWW: .

•

Nairn, Stuart. Emergency care and narrative knowledge. Journal of Advanced Nursing. 2004, vol. 48, no. 1, s. 59-67. Blackvell Publishing Ltd.

•

NHS Choices : Live Well [online]. 2010 [cit. 2011-05-19]. The bicycle ambulance. Dostupné z WWW: .

•

NOVOTNÝ, Ivan, et al. Psychologie a sociologie v personálním managementu. Praha: VŠE, 1992. 188 s.

•

PACHMANN, Aleš. Korupce v České republice. Veřejná správa. 2006, 14, s. 14-20. Dostupný také z WWW: .

•

PECL, Jan. Jednotky PO. Hasičský záchanný sbor ČR [online]. 2. 6. 2009, 1, [cit. 201105-14]. Dostupný z WWW: . [e-článek]

•

Pokorný, Jiří et al. Urgentní medicína. Vydání I. Praha: Galén, 2004. ISBN: 80-7262-259-5

•

Přednemocniční neodkladná péče - FORUM [online]. 8. 10. 2008 [cit. 2011-05-13]. Pozice žen u záchranných služeb. Dostupné z WWW: .

•

RESCUE REPORT: Ženy na scéně. [cit. 2008-16-02]. On-line: http://www.rescue.cz/clanky/clanek/zeny-na-scene/

•

RITZER, George. McDonaldizace společnosti. Praha: Academia, 1996. 176 s. ISBN 80-200-0571-4.

•

ŠÁMAL, David. Rovnost pracovního uplatnění mužů a žen v záchranné službě. České Budějovice, 2009. 73 s. Bakalářská práce. JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH.

11. Seznam použitých zdrojů

strana 82/89

Diplomová práce


•

Šeblová, Jana; Kebza, Vladimír. Zátěž a stres pracovníků záchranných služeb – výsledky první části studie. Urgentní medicína. 2005, vol. 8, no. 1, s. 27-29.

•

ŠEBLOVÁ, J.: Zajištění rendez-vous systému. Společnost Urgentní medicíny a medicíny katastrof, Kladno 2007. [cit. 2009-13-03]. Dostupný z WWW: http://www.urgmed.cz/stanoviska/08_rv.pdf

•

ŠPAČEK, František. Integrovaný záchranný systém. Hasičský záchanný sbor ČR [online]. 26. 6. 2009, 1, [cit. 2011-05-14]. Dostupný z WWW: .

•

TASHAKKORI, Abbas; TEDDLIE, Charles. Mixed methodology : combining qualitative and quantitative approaches. London : Sage, 1998. 185 s.

•

Tísňová linka 112 a dispečinky záchranných služeb. RESCUE Report [online]. 9. 5. 2011, 2011, 2, [cit. 2011-05-14]. Dostupný z WWW: .

•

TUČEK, David, BOBÁK, Roman. Výrobní systémy. Zlín: Universita Tomáše Bati ve Zlíně, 2006. 291 s. ISBN 80-7318- 381-1.

•

TUZAR, Pavel. Nové RV Škoda Yeti u ZZS ZK. 155ka.cz [online]. 1. 4. 2011, 124, [cit. 2011-05-14]. Dostupný z WWW: .

•

Vláda České republiky : Dokumenty vlády [online]. Usnesení č. 372. Praha : 2008 [cit. 2011-05-14]. Návrh věcného záměru zákona o Zdravotnické záchranné službě. Dostupné z WWW: .

•

Záchranná služba Středočeského kraje [online]. 2010 [cit. 2011-05-15]. DISKUZE: PROČ PRAŽŠTÍ ZÁCHRANÁŘI ODCHÁZEJÍ PRACOVAT NA STŘEDOČESKOU ZÁCHRANNOU SLUŽBU. Dostupné z WWW: .

strana 83/89

Diplomová práce


12. P ří lohy 12. 1. P ří l oha č. 1: Tabul ky

Seznam tabulek Tabulka 1: Porovnání organizace HZS, PČR a ZZS...................................................................28 Tabulka 2: Příklad použití a grafického designu sedmibodové škály.........................................51 Tabulka 3: Rozdělení do skupin podle věku (n = 271)...............................................................56 Tabulka 4: Věkové průměry - jednotlivé pozice – srovnání s populací (n = 165)......................57 Tabulka 5: Věkové průměry za jednotlivé pozice - podrobné rozdělení (n = 165)....................57 Tabulka 6: Počty respondentů z jednotlivých krajů (n = 162)....................................................58 Tabulka 7: Počty záchranářů v jednotlivých profesích (n = 165)...............................................58 Tabulka 8: Relativní četnosti v jednotlivých příjmových skupinách (n = 165)..........................59 Tabulka 9: Skupiny podle délky praxe a relativní četnosti (n = 165).........................................61 Tabulka 10: Typy přístupu k práci, výroky, absolutní a relativní četnosti (n = 271).................62 Tabulka 11: Genderové preference složení výjezdových skupin (n = 165)................................65 Tabulka 12: Přehled proměnných, které mají vztah k typologii dle přístupu k práci.................69 Tabulka 13: Kumulované genderové preference - podle pohlaví respondenta (n = 271)...........71

12. 2. P ří l oha č. 2: O br áz ky

Seznam ilustrací Obrázek 1: Anketa o celostátním řediteli ZZS (www.patekolo.org)..........................................40 Obrázek 2: Logo "sčítání záchranářů 2011"...............................................................................55

12. 3. P ří l oha č. 3: Výz kumný nástr oj (dotaz ní k) Viz na následujících 2 stranách.

12.3. Příloha č. 3: Výzkumný nástroj (dotazník)

strana 84/89

Diplomová práce



strana 85/89

Diplomová práce



strana 86/89

Diplomová práce


12. 4. P ří l oha č. 4: Te z e di pl omové pr áce Teze diplomové práce viz na dalších stránkách.

12.4. Příloha č. 4: Teze diplomové práce

strana 87/89

Sociologický pohled na zdravotnickou záchrannou službu

Recommend Documents