Sním o pacientech, kteří nepotřebují lékaře

MUDr. Jan Hnízdil má moc měnit pohled lidí na nemoc. Enfant terrible českého zdravotnictví otvírá své Hnízdo zdraví, aby nám ukázal, že léčit se dá efektivně a levně.

16. 2. 2015, číslo 01/15

„Sním o pacientech, kteří nepotřebují lékaře“

1ZEN

S t y l o v ý

m ě s í č n í k .

V yc h á z í

s  d e n í k e m

E 1 5

editorial

Kolja a já

▲ Inzerce A151000114

M

ám známého, říkejme mu Kolja. Je to hodně bohatý a  hodně mocný člověk s  hodně velkým břichem. Je to Rus. Tuhle se mě při obědě ptá, jak to, že v pražských nevěstincích už nejsou žádné Ukrajinky a Rusky, že je naše děvočky vytlačily. Říkám mu, že se vrátily z německého pohraničí, kde působily od 90. let, aby bránily svoji vlast před náporem z  Východu. Směje se a  povídá mi anekdotu o  tom, jak syn ruského oligarchy zmlátí dědušku Mrazíka, že mu přinesl málo dárků. Kolji se lidé v  českém byznysu bojí, a  zároveň od něj chtějí peníze. Já od něj nic nechci, jsem prostě jen zvědavý, co si myslí. Semeleme páté přes deváté. Kolja se třeba přizná, že nechápe, proč je tolik demonstrací kvůli Charliemu Hebdo a že v Rusku se karikatury, které urážejí víru někoho jiného, neotiskují. „To je, jako bys chodil za mojí ženou a  já tě dvakrát varoval, ať to neděláš. No a ty bys za ní šel znovu. Mohl by ses mi divit, kdybych tě zastřelil?“ Povídám Koljovi, že i  my Evropané máme něco posvátného, na co si nedáme sáhnout. Éto jesť humor, Koljo. Jestliže si z něčeho nemůžeme dělat srandu, cítíme se tím smrtelně ohrožení. Proto miliony lidí šly do ulic kvůli kreslířům vtipů. Vysvětluju mu, že pro společnost, která se nemůže spolehnout na Boha (nebo nějakou státní ideologii), je humor jediným způsobem, jak se vyrovnat s paradoxy života. S tím, že nějaké věci jsou šílené a nepochopitelné, a  přesto s  nimi nějak musíme žít. Kdo se nemůže modlit, musí se smát. Pro novináře je dobré mít známé na všech frontách. I když někteří mí kolegové považují vypití stakana vodky s továryščem z Moskvy

za zradu demokracie. Jenže já nechci být odkázán na přefiltrované zprávy z několika málo zpravodajských agentur. Když vidím v televizi, co se děje na Ukrajině, vidím opravdu to, co se děje na Ukrajině? Jsme malá země, přesně napůl cesty mezi Východem a  Západem. Měli bychom mít přehled a  udělat si vlastní názor. Ne proto, abychom byli vypočítaví, ale abychom věděli, co se vlastně děje a  co můžeme dělat. Staletí jsme pořád pod něčím vlivem. Vídeň, Berlín, Moskva, Brusel... Uvykli jsme proto představě, že jsme nějaká druhá liga. My ale nemusíme být věční outsideři Evropské unie. Ležíme v srdci Evropy, jsme stále mezi dvěma světy. To je samozřejmě zdrojem nebezpečí. Ale také naší jedinečnosti. Kolja připíjí na naše rodiny. „Jak často vídáš svého tátu?“ ptá se mě. „Často,“ povídám. „My jsme malá země, máme tu k  sobě blízko. To není jako u  vás.“ Kývá hlavou. Jeho rodina, stejně jako každá jiná na východ od Košic, má ve své paměti vyrytou válečnou tragédii. Kolja Čechům moc nevěří, ale naše země se mu stala druhým domovem. Život tady je o  tolik příjemnější než tam, odkud přichází. V  zájmu Rusů není Česko rozvrátit, naopak. Jsme pro ně takové druhé Švýcarsko. A proto lepší než se jich bát je naučit se je znát.

Mého známého se lidé v českém byznysu bojí, a zároveň od něj chtějí peníze.

Únor bílý, kdy pole sílí vám přeje

Jan Müller, šéfredaktor

ZEN03

OBSAH CITÁT ČÍSLA

V PENSYLVÁNII OBJEVILI KOMUNITU LIDÍ, KTEŘÍ JSOU ÚPLNĚ ZDRAVÍ. UMÍRAJÍ SEŠLOSTÍ VĚKEM. VĚDCI PŘIŠLI NA TO, ŽE TAM ŽIJE POSPOLITĚ NĚKOLIK GENERACÍ. PRACUJÍ NA ZAHRÁDCE, DODRŽUJÍ SIESTU, VŠE DĚLAJÍ SPOLU... – Jan Hnízdil o tom, jak si vytvořit obranu před stresem dnešního světa. Více na str. 14. ZEN Magazín Stylový měsíčník. Vychází s deníkem E15 ŠÉFREDAKTOR Jan Müller, 225 276 391 ([email protected]) ZÁSTUPKYNĚ ŠÉFREDAKTORA Hana de Goeij, l. 334 ([email protected]) REDAKCE Viola Černodrinská ([email protected]) ART DIRECTOR Samuel Kubín ([email protected])

OBÁLKA Foto: Salim Issa a Štěpánka Stein

FOTOPRODUKCE Halina Šebesťáková FOTOGRAFOVÉ ČÍSLA Salim Issa a Štěpánka Stein, Bet Orten, Eliška Harrisová, Jana Tapio & Dorota Velek, Petr Hricko, David Turecký, Matěj Třešňák, Tomáš Železný DTP RETUŠÉŘI: Miloslav Pařík (vedoucí), Libor Horyna, Milan Kubička, Zdeněk Němec TECHNICKÉ ZPRACOVÁNÍ: Jan Karásek, Jiří Pavlíček

GENERÁLNÍ ŘEDITEL David Hurta MARKETING Hana Holková (ředitelka), 225 276 276 Markéta Priknerová (Brand Manager), 225 276 157

Jaký vynález měl v 19. století zásadní vliv na blaho českého lidu? Byla to snad železnice, nebo lepší lékařská péče? Možná že úplně nejlepší byl vynález vkladní knížky. Dělný lid totiž dostal motivaci: šetřit a investovat do své budoucnosti. Více o počátcích České spořitelny na straně 36.

TISKÁRNA EUROPRINT a. s.

6 CHODEC Tipy, kam v Praze I 8 ZBLÍZKA Nech na hlavě I 10 PLANETA ZEN Horoskopičiny 12 JÍM, TEDY JSEM Obžaloba uzenin 14 ROZHOVOR Jan Hnízdil I 20 TÉMA Franz Kafka jako playboy I 26 FASHION Divoká I 36 SERIÁL DNA České spořitelny I 42 PRŮMYSL Larisa Táborová I 46 KDO JE Žena s nejlepší pamětí na světě 50 FENOMÉN Lumbersexuál I 54 STYL Kadeřník Robert Starý l 58 TREND Omeleta bez vajíček? I 60 HOTEL Alchymist I 62 AUTO Otec revolučního Volva XC90 64 ZEN ŽEN Pro zimní večery I 66 ZEN LIKE

MK ČR E20920 ISSN 1805-630X Tištěný náklad ověřuje ABC, člen IF ABC

Web magazínu ZEN: zen.e15.cz I Archivní vydání ZENu: zen.e15.cz/archiv

DISTRIBUCE a VÝROBA Soňa Štarhová (ředitelka), 225 276 252 VYDAVATEL Mladá fronta a. s. Mezi Vodami 1952/9 143 00 Praha 4 – Modřany IČ: 49240315 VYCHÁZÍ 16. 2. 2015

04ZEN

▼ Inzerce A151000966

INZERCE David Korn (ředitel), 225 347 250 Lenka Benetková, 225 276 481, 724 810 810 e-mail: [email protected]

NEKOMPROMISNÍ SÍLA DO KAPSY

• 20,2 Mpx velký (1“) CMOS snímač • Procesor DIGIC6 s technologií iSAPS • 4,2 × optický zoom (ekvivalent pro 35mm film: 24–100 mm) • Objektiv s vysokou světelností f/1,8 až 2,8

Palác Langhans Vodičkova 37, Praha 1

PRAŽSKÝ CHODEC

7EDM tipů na skvělá místa Připravila Viola Černodrinská Ilustrace Tereza Kovandová

ZAMILOVANÝ KOLÁČ Myslíkova 22, Praha 1

14. února se v Praze otevřelo nové pekařství. Francouzským šarmem okouzlená pekárna o sedmi pekařích Petite France Boulangerie si pro vás kromě tradičních delikates připravila i speciální zamilovaný koláč.

PROBUZENÁ LABUŤ Školská 7, Praha 1

Učesat se a nalíčit na mimořádnou příležitost, to není jen tak. S tím vám pomůže nově otevřené studio Probuď labuť, které nabízí například svatební make-up v kombinaci se službami profesionálních fotografů.

UNIKÁT

Národní 37, Praha 1

Pasáž Platýz ukrývá nedávno otevřený obchod Unikát a v něm papírové tašky Uashmama, sofistikovaný styl Six Aimes nebo kožené kabelky z Fi-Ji Sedlářství. Prostě je toho hodně.

BALKANOVA

Karolíny Světlé 23, Praha 1

Újezd 35, Praha 1

Butik Hunter just your friend poskytuje nejen vybavení pro péči o vaše čtyřnohé miláčky, pomáhá také těm opuštěným, a to hned ve třech útulcích. Pomoct můžete také. Více na www.facebook.com/ justyourfriendprague nebo přímo v obchodě.

BUBNY V NOCI

Baráčnická rychta, Tržiště 23, Praha 1

Po úspěšné inscenaci Vojna přichází svérázný pohybový aparát Body Voice Band s novým představením. 25. 2. hrají Bubny v noci Bertolta Brechta s podtitulem „Hvězdy se vyšinou z dráhy, jestli s námi sprostota nepohne“.

06ZEN

SYROVÁ KAVÁRNA

Dlouhá 39, Praha 1

Manželé Malaníkovi otevřeli v centru Prahy vitariánskou kavárnu MyRaw Café. Překvapí vás nejen velmi příjemné prostředí, obsluha, ale i chutná obědová menu či dortíky nebo káva s kešu mlékem.

▼ Inzerce A141014338

PEJSKU NÁŠ...

Chcete-li sobě nebo svým blízkým pořídit něco hřejivého a originálního, zajděte do bulharské Balkanovy. Seženete tady vlněné deky z pohoří Rodopy, bulharská vína či tradiční vzorované koberce kilimi.

Nech na hlavě Tradiční česká značka Tonak si už 220 let zakládá na ojedinělém materiálu z králičích chlupů a jeho ručním zpracování ve vysoké kvalitě. Například na výrobu jednoho plstěného klobouku je potřeba až 150 ručních operací. Vlněné klobouky, barety, uniformní pokrývky hlavy nebo produkty šité a pletené vyrábí Tonak pro celý svět. Fotograf Matěj Třešňák zvěčnil art directora ZENu v luxusním plstěném klobouku s podšívkou a koženým potním páskem, zdobeným prošitou stuhou. Cena 2945 Kč, www.tonak.cz

08ZEN

Připravila Viola Černodrinská

▼ Inzerce A151000890

zblízka

HUGO BOSS International Markets AG Phone +41 41 72 73 800 www.hugoboss.com

Praha 1 BOSS Store Na Příkopě 6 Praha 6 BOSS Store Letiště Václava Havla Praha, terminál 1, odletová hala A Praha 6 BOSS Store Letiště Václava Havla Praha, terminál 2, odletová hala C

inzerce_S15SR_BM_003_210x270mm_ZEN.indd 1

26.1.2015 14:53:50

sloupek

Spisovatel a odborník na systemické konstelace Jan Bílý o tom, jaké je psát horoskopy pro dva miliony Němců.

Následující týden ovládne Mars ve znamení Veverky...

Přiznám, že jsem se nejprve zastyděl – kompletně všechny své věštby jsem si vymýšlel během několika málo večerních hodin těsně před uzávěrkou. Pak jsem se vyděsil; napadlo mě, zda si tím na sebe nepletu bič ve formě nějaké naprosto negativní karmy, který mě v  mém příštím životě namísto do osvícení dovede třeba k bídnému životu dešťovky na Sahaře. A nakonec jsem pochopil, jak funguje náš svět: vědomí tvoří realitu, a nikoliv naopak. A manipulace je všudypřítomná a mocná. Ve filmu Počátek se Leonardo DiCaprio nabourává do snů lidí z byznysu, aby z nich extrahoval tajemství, za něž mu pak velké korporace platí. Jeho poslední zakázka je ovšem jiná – má na hluboké úrovni někomu vnuknout záměr. Na to se sen hodí možná zrovna tak dobře jako něco, co si letmo přečteme, možná se nad tím i usmějeme, „ach, to je ale zase pitomost“, a  zapomeneme. Ale obsah, pokud je zvolen správně a  má „archetypální“ váhu, působí v  našem podvědomí jako malý červíček, který ze zdravého jablka vyrobí padavku. Nebo, doufejme, naopak – z padavky cosi úžasného. Dnes, léta po své kariéře pisálka horoskopů, si nedělám nejmenší iluze, že bychom my všichni nebyli neustále manipulováni. Za to, že se dnes nebudím z děsivých snů o iluminátech, ovládajících svět skrze reklamu, média a možná i  ty horoskopy, vděčím především svému přesvědčení, že existují i síly, které nás nechtějí svou manipulací zničit. A  také, že skrze manipulaci a její rozpoznání se stáváme odolnějšími, vědomějšími a především moudřejšími. Asi jako když se dítě batolí v prachu (což se dnes už bohužel téměř nestává) a  skrze kontakt s  miliony bakterií získává imunitu. Takže, drazí čtenáři, následující týden ovládne Mars ve znamení Veverky, což znamená: Co nás nezabije, to nás zcela jistě posílí. Jan Bílý

P. S. Autorův blog najdete na janbily.blogspot.cz. Více také na jeho stránce www.konstelace.info. Jeho poslední kniha se jmenuje Vidím v tobě Boha, vidím v tobě Bohyni!.

10ZEN

Ilustrace Shutterstock

C

o se stane, když se téměř milion čtenářů ve svém horoskopu dočte, že „tento týden jsou hvězdy nakloněny finančním transakcím“, nebo „pozor na neuvážené dobrodružství s  mladší ohnivou brunetkou“? Tuto otázku jsem si často kladl před mnoha lety, když jsem v Německu psal horoskopy pro týdenní zdarma-noviny největšího obchodního řetězce. A možnost ovlivňování kolektivního (pod)vědomí mě samozřejmě zajímá dodnes. Nabídku psát horoskopy do novin jsem dostal od Wolfa – mecenáše našeho meditačního centra v  srdci Hamburku, které se nacházelo pod jeho redakcí. Tam se on a jeho malý tým grafiků a novinářů týden co týden zabývali produkcí mnohastránkového prospektu, tvářícího se jako noviny. Jako člověku, který se astrologií předchozích pět let zabýval celkem vážně, mi předem bylo jasné, že napsat tři věty, které vystihnou „skutečný“ stav planet a  jejich případný vliv na jedno z  dvanácti znamení zvířetníku, je naprostá nemožnost. To také Wolf vůbec nepožadoval: „Napíšeš prostě něco, s  čím naši čtenáři budou trochu šťastnější, víc vědomější nebo aspoň opatrnější. Hlavně nepiš nic o  politice!“ Háček byl v  tom, že čtenářů bylo kolem dvou milionů. A  tak jsem týden co týden smolil moudra typu: „Pokud se pohádáte se svým nadřízeným, hrozí vám stop v  kariéře“ nebo „Měsíc v  Raku vás začátkem týdne nabádá ke zdravějšímu stravování. Co takhle zkusit zacvičit si jógu?“ Zpočátku jsem tomu, co dělám, nepřikládal žádnou důležitost – koneckonců jsem sám všem, kteří se namanuli, vykládal, že takovéto „novinové“ horoskopy jsou nesmysl. Obrat v  mé mysli nastal, když mi zavolala jedna z mých kamarádek: „Jane, to je úplně výborné, ty píšeš geniální horoskopy! Kam na to chodíš?“ Opatrně jsem se jí zeptal, zdali to myslí ironicky, ale nemyslela. Tvrdila, že mé pozitivní a rozjasňující předpovědi, publikované mezi fotografiemi zlevněných okurek a  zaručeně nepřipékajících pánviček, vycházejí. A že jí jedna nebo dvě mé rady opravdu pomohly.

▼ Inzerce A151001104

Planeta

KÜCHENIMPRESSIONEN

Německé kuchyně se stoletou tradicí spolehlivosti a luxusu! Neradi se omezujete a proto jsou tady kuchyně Bauformat od předního evropského výrobce. Nabízíme vám doslova nekonečný výběr: stovky výchozích modulů, stovky dezénů, odstínů a povrchů, tisíce variací vašich splněných přání.

Šampión ve své třídě Ať se na kuchyně Bauformat podíváte z kterékoli strany, vždycky uvidíte jen nejmodernější světový design, aktuální a futuristické technologie ve výbavě a perfektní německou kvalitu zpracování. Společně s výhodami Oresi je to skutečný šampión ve své třídě. V této kuchyni nejste jen paní domu, jste zároveň pánem svého světa.

Exkluzivně v síti Oresi – www.oresi.cz

jím, tedy jsem

Temné jsou vášně českého muže Londýnská dopisovatelka ZENu Anastázie Harrisová ve svém seriálu o jídle tentokrát radí Čechům, kteří jsou světovými jedničkami v počtu karcinomů tlustého střeva, ať vymění uzeninu za grilování, které je stejně snadné jako rozbalit papír se salámem. Foto Eliška Harrisová

Na autorčině londýnské zahrádce to vypadá, jako by ani zima nepřišla (dole a uprostřed), a tak se dá „mičurinsky“ experimentovat. Nahoře: Místo smrtících salámů si můžete pořídit litinovou pánev a hodit na ni třeba rybu.

12ZEN

týdně, kupte si ho jenom jednou. Šest dní se na něj těšte. Pokud si ho kupujete jednou týdně, kupte si ho jednou za deset dní, pak jednou za dva týdny. Žádné extrémy, pomaloučku polehoučku. Ve dnech uzeninového půstu si hledejte ty nejvyhlášenější uzenářské lahůdky na českém trhu. Cestujte v čase, dožadujte se uzenin stejně kvalitních, jaké si dopřával (nebo které skrz výkladní skříň zamilovaně jenom sledoval) váš (pra) dědeček. Pokud se dostanete na frekvenci jednou měsíčně, dejte vědět, zařadíme vás do galerie našich oblíbených hrdinů. Mezitím si pořiďte (nejlépe) litinovou grilovací pánev. Stačí ji nechat rozpálit (nepotřebujete ani olej – pochutiny jen pohladíte jemným plátkem másla), pak stáhnout oheň a  hodit na rošt, na co máte chuť. Zkuste rybu v celku (nebo porcovanou) posypat petrželkou, trochou rozmarýnu, pokapat citronem (nebo citron, nasekané lístky koriandru a jemně nakrájené chilli), sůl s velkými krystaly – kontrast mezi neslaným a  hodně slaným soustem je příjemný. Absolventky hotelové školy se musely při maturitě vykázat perfektní neporušenou rybou, která se nerozsypala. Toho lze dosáhnout jenom u čerstvě vyloveného kousku. Ale ať se sype (mezi chleba, do salátu nebo zamíchat s  řeckým jogurtem do těstovin). Grilované kůstky jsou stravitelné a super zdravé. Grilování je hravé a skoro stejně snadné jako rozbalit papír se salámem. A rychlost se cenila už za první republiky, jak to odkoukal milovaný básník: Zhltla párek s  křenem, pospíchala na Carmen... P. S. V Anglii je teď větší zima než v Moskvě, ale snad jen na týden. Jinak na zahrádce to vypadá, jako by ani zima nepřišla. Vzhledem ke stejně nepředvídatelnému počasí v Čechách se jeden může pustit do mičurinskych experimentů. Zkuste si letos zasadit artyčoky (pozor, pokud se ujmou, myslete na to, že potřebují nejméně metr na metr), když je v době mrazíků přikryjete, vydrží a přinesou vám spoustu gurmánských radostí.

▼ Inzerce A151001496

K

aždá kosmopolitní osoba vám podepíše, že když se český muž povede, nikdo se mu (alespoň na této planetě) nevyrovná. Jaká škoda, že se s  bohorovností jatečného dobytka nechá vybíjet zákeřnou rakovinou tlustého střeva. Zatímco všichni vědí, proč se ruský muž nedožívá kmetského věku (vodka), Češi odmítají vědět, proč jsou na prvním místě odpudivé statistiky karcinomu právě oni. Každé balení salámu by mohlo být opatřené smajlíkem, který se po otevření voňavého balíčku promění v lebku. Nebo by ministerstvo zdravotnictví mohlo nařídit, aby se uzeniny prodávaly s  fotografií stolice úzké jako tužka (tak vypadá, když je konečník zduřený rozbujelým nádorem). Nebo by se český muž mohl spolehnout na svou příslovečnou inteligenci a říct si: masově (víc než sedm tisíc nesmyslně umírajících ročně je nepřípustná masa) chcípat následkem zduřelého konečníku nemám zapotřebí. Největší zákeřnost uzenin nespočívá ani ve vysokém obsahu soli, ani v pochybných částech často nedohledatelných zvířat a jiných hmot, a nespočívá dokonce ani ve vysokém obsahu karcinogenních látek. Nejzákeřnější na uzenině je to, že se stala nedílnou součástí poetické paměti každého dobrého Čecha. Po otcích nedědíme jenom neurózy, ale taky lásky, sklony, libůstky. Všichni nás můžou zklamat, ale na plátky krájená, k okamžité konzumaci jako pionýr vždy připravená uzenina... Vzdát se kouření je pro Marlboro mana – ve srovnání s tím vzdát se v Čechách uzenin – hračka. Michael Jackson si na vrcholu slávy nechal domů vozit Subway sandwich. Mohl se koupat v kaviáru, a místo toho pojídal něco, co z pohledu gurmánského nebo životosprávného by sotva mohlo být podřadnější. Ale nešťastnému Michaelovi musel (lisovaným pilinám ne nepodobný produkt) evokovat krásné chvíle... Ani vy se oblíbeného salámu nevzdávejte. Naopak: pokud si kupujete běžně dvacet deka, řeknete si o  třicet! Ale pokud tak činíte třikrát

Ten pravý ZEN… Buddha Bar Pražský Buddha Bar patří do sítě restaurací stejného názvu s kolébkou v Paříži. Zajít si na oblíbený drink či jídlo můžete také v Londýně, New Yorku, Moskvě, Káhiře, Dubaji nebo Monte Carlu. Restaurace s kapacitou sto míst nabízí asijsko-pacifickou kuchyni, která se nechává inspirovat kulinárními specialisty z celého světa. V lednu zde například připravoval menu nejvyšší šéfkuchař sítě Buddha Bar Eric Rousselières. V momentální nabídce si můžete pochutnat na degustačním menu Sencha s avokádovými sashimi v novém stylu, pražmou královskou s omáčkou z citronové trávy a jako dezert zkuste čokoládové brownie s jasmínovou polévkou. A těm,

kteří o víkendu vstávají pozdě a snídají tak dlouho, že zároveň i obědvají, udělá Buddha Bar Restaurant radost sezonní novinkou. Nedělní brunch od 12 do 16 hodin s nabídkou evropských i asijských specialit ve formě all-you-can-eat si můžete dopřát za 990 Kč na osobu a 495 Kč za děti, pro které je připraven i speciální dětský koutek. Mořské plody,

dezerty všeho druhu a přítomnost čokoládové fontány pravděpodobně rozechvějí nejednoho gurmána. Buddha Bar je známý i pro svou nabídku nápojů a koktejlů, které nedávo oživil i Matthias Giroud, Francouz karibského původu a koktejlový mág. Každý třetí týden v měsíci se koná akce s názvem Secret Happy Weeks doplněná o pří-

tomnost DJs, při níž můžete zkusit pět nových originálních drinků, které vám namíchá barman Pavel Kulich se svým týmem. A pokud se chcete vyzenovat krásnou podívanou, vždy druhou sobotu každého měsíce na vás čeká svůdný program, jehož kořeny sahají až do viktoriánské Anglie. Platinová blondýnka se sexy křivkami i charismatem a především burleskní tanečnice Stephanie Van Der Strumpf totiž s velkou mírou nadsázky chystá od 21.30 hodinové číslo s prvky kabaretu a striptýzu. Hosté se mohou těšit například na její legendární vystoupení Red Room, kde se jednoduše koupe v obří koktejlové sklenici. Kdo by si takový zen nenechal líbit…

Buddha Bar Restaurant Prague, Jakubská 8, Praha 1. Tel.: +420 221 776 400 ZEN13

rozhovor

Jan hnízdil

Ten, který léčí slovem Když dal své knize titul Mým marodům, bylo to symbolické. Jestli František Palacký byl „otec národa“, pak Jan Hnízdil je lékařem národa. ZEN ani moc nepřehání. Tenhle doktor změnil náš pohled na doktory. A na to, co je to vlastně nemoc. Text Jan Müller Foto Salim Issa a Štěpánka Stein

14ZEN

N

ěkdy před asi patnácti lety mě často bolelo v kříži. Tehdy jsem si v knihkupectví našel knihu Bolesti zad: mýty a realita, kde jsem se dozvěděl, že záda bolí od hlavy. Byl to pro mě šok: bolest vzniká ze stresu! Dnes to zní jako banalita. Teď už se běžně mluví o psychosomatice, o provázání duše s tělem, o tom, že zdravotní problémy prášky a operace často neřeší. Velký podíl na tom, že jsme procitli ze sna, ve kterém se o  naše zdraví postará všemocná medicína, má právě Honza Hnízdil. Tu knihu o  bolesti zad tehdy s  kolegy napsal právě on, setkali jsme se a výsledkem byl jeho první článek v  novinách. Bylo jen otázkou času, kdy si ho všimne televize. Honza totiž přišel s úžasnou medicínou: mluvit o  zdraví a  nemocech jednoduše. Opakoval pořád dokola: Lidé, přestaňte bezhlavě polykat prášky a začněte se zajímat, proč jste vlastně nemocní. Dnes je to možná nejznámější český lékař. Jeho předposlední knihy Mým marodům se prodalo přes 50 000 výtisků, což trumfne i Viewegha. Jeden z  nejúspěšnějších českých manažerů ve světě mi nedávno vyprávěl, jak ho ze dne na den postihla těžká deprese a skončil na několik měsíců v  Bohnicích. Prášky mu moc nepomohly.

„Pak jsem se náhodou dostal k Hnízdilovi, a ten mi řekl: ,Člověče, podívejte se na sebe, jak žijete. Stres v práci, hádky doma, dovolenou jste léta neměl... Chcete žít stejně, a přitom být zdravý? To ale nejde!‘ A to mi pomohlo.“ Když tuhle historku vyprávím Honzovi, kývá hlavou: „Kamarád Jarda Dušek vždycky, když se potkáme, haleká už z dálky: Tak co manažeři, choděj, choděj? Odpovídám: V zástupech. Z Evropské unie, z bank... Už toho, co si zavařili, mají plné zuby.“ Honza se pacientů vlastně ani moc nedotýká. Poslouchá a léčí slovem. Směju se mu, že vypadá trochu jako Buddha a trochu jako masový vrah. Sám o sobě říká, že ne vždy žije dle rad, které udílí pacientům. Třeba aby nepodceňovali instinkt. Čtenáři ZENu se asi pousmějí při čtení o Honzových podnikatelských lapáliích při vzniku jeho vysněného centra zvaného Hnízdo zdraví. Inu, taky to není žádný manažer. Jen obyčejný doktor.

Honza se nebojí o sobě říct, že je trochu grafoman a má mesiášské sklony. Ale jinak se považuje za docela normálního člověka. Který svým pacientům říká jen ty docela normální věci.

Kolik máš pacientů za den? Na každého nového mám hodinu. Z toho odmítám slevit. Dělám osm devět hodin. Za tu hodinu musím zjistit, jak je na tom pacient tělesně, abych neprošvihnul nějaký organický problém, jak je na tom duševně, abych neprošvihnul těžZEN15

Vždyť to, co povídám, jsou úplné banality, lidová přísloví, rčení. Vymetl jsem s tím skoro všechny noviny a televize. Jeden kněz mi povídá: To je tím, že mluvíš jednoduše! kou depresi, protože za spoustou somatických potíží, třeba bolestí zad, je skrytá deprese. A pak potřebuju vědět, jak je na tom v životě, jestli ho zrovna nevyhodili z  práce nebo se nerozvádí. Je to jednoduchá skládačka. Příčina nemoci se v ní rychle najde. Kolik přednášek máš za měsíc? Pozvání na besedy se valí jako lavina. V  šanonu jich mám určitě padesát. Lidi si myslí, že za mnou je nějaká instituce, že něco šéfuju. Omyl. Šéfuju jen sám sobě. A zvládnu maximálně dvě besedy za měsíc. Mám toho fakt dost. Po práci přijdu domů a manželka Lucka už ze mě nedostane ani slovo. To jsi mi říkal už před pěti lety. Lidem radíš, jak být v harmonii, ale jak to jde tobě? Umím poradit každému, jen ne sobě. Udržet se v  rovnováze není vůbec jednoduché. Ke mně chodí často pacienti, které už jinde nechtějí. Hromady prášků, úzkosti, deprese, existenční problémy... Svými nemocemi podprahově sdělují: „Jsem v  životě zoufalý, bezradný, nešťastný. Udělej, doktore, něco, abych byl zase šťastný.“ Když spustí „my jsme vás slyšeli v rádiu, vy nás vyslechnete, vy nás zachráníte…“, tak je musím brzdit, říkám: „Nepotřebuji znát detaily, ale základní informace. Povězte mi, jaké máte zdravotní potíže a jaké máte životní starosti. Já vám vysvětlím, jak to spolu souvisí.“ Když narazím na nějaký hluboký psychologický nebo vážný tělesný problém, tak pochopitelně pacientovi nabídnu soustavnou psychoterapii nebo péči specialisty. Všichni si mysleli, že provozuji centrum v Dobřichovicích, ale já tam byl osm let zaměstnanec. Ze začátku tam byl skvělý tým. Pak se o nás začalo hodně psát, valila se spousta pacientů. Bohužel naše manažerky tomu úspěchu propadly. Začaly dávat okázale najevo, jak jsou skvělé, jezdit v drahých autech, pořádat rauty. Když jsem jim řekl „neblbněte, držte se při zemi, zaplaťte ty, kteří 16ZEN

vydělávají – terapeuty, dělníky…“, dozvěděl jsem se, že mi do toho nic není. Kolik jsi tam vydělával? Nikdy jsem si nestěžoval, ani peníze neřešil. Léta jsem tam makal, abychom si udělali tak dobré jméno a  nabízeli takovou kvalitu, že za ni pacienti budou ochotní platit hotově, bez pojišťovny. Abychom se odpoutali od zdravotnického Titaniku. No a ve chvíli, kdy se nám to povedlo, jsme to neustáli. Tak jsem si pověděl dost, udělám si vlastní projekt. Jenže… Jenže? Dvě dámy, bývalé spolupracovnice, mi nabídly, že oběhají úřady. Tak jsem zajásal, protože já tohle neumím. Dál jsem naplno ordinoval a ony vždycky zavolaly „přijeď, zakládáme účet; zakládáme eseróčko, podepiš“. No tak jsem podepisoval a byl si jistý, že platí naprostá shoda na tom mém projektu. Pak manželka objevila prostory na Petynce na Praze 6, které jsme zrekonstruovali, dali jsme do toho úspory, už bylo týden do otevření, v  zástupu čekalo asi 900 pacientů. Jenže najednou přišly ony dámy a projekt úplně rozmetaly, udělaly z něj tvrdý byznys. Když jsem nesouhlasil, tak mi řekly, co blbnu, že jsem jim přece podepsal majoritu, 66 procent. Tak jsem jim řekl: „Vlastní naivitou jsem se dostal do pozice, ze které chod centra nemůžu ovlivnit, takže se ho vzdávám. Dělejte si to podle sebe.“ Vůbec jsem netušil, jak těžké je vystoupit z eseróčka. Právník mne z toho tři měsíce vysekával, musel jsem tam nechat zařízení, databázi pacientů, web, stálo to hromadu peněz, čtvrt roku jsem byl bez práce... Ty sis nepřečetl, co jsi podepisoval? No, byl jsem úplně blbej! Já myslel, že je to formalita…. Takže instinkt, který ti funguje u pacientů, nezafungoval... Ale zafungoval. Jenže jsem ho potlačil. Říkal jsem si: Já dravý nejsem, ony dravé jsou, bude to potřeba, někdo to tam musí hlídat. Nedával jsem pozor na cestu a rozbil si ústa. Dobře mi tak. Boží mlýny ale zamlely nečekaně rychle. Za pár měsíců se dámy do krve rozhádaly a firmu poslaly ke dnu. Koncem loňského roku mi napsaly, jestli ji od nich nechci koupit zpátky. To je ale výborný příběh... Nakonec jsem přistoupil na dohodu, že když prostory opustí a nechají tam vybavení, odpustím jim dluh, který stejně nesplácely. S hrstkou věrných jsme se rozhodli, že do toho jdeme znova. Bez základního kapitálu na rozjezd by to ale byla sebevražda. Naštěstí se objevil Václav Dejčmar. Sám se přišel zeptat, zda nepotřebujeme pomoc, že se mu moje názory líbí. Hnízdu zdra-

Kterak Václav Honzovi s hnízdem pomohl „Je pro mě zajímavý tím, že vytváří interface mezi oficiálním zdravotnickým systémem a holistickým přístupem k člověku,“ říká Václav Dejčmar (na fotce vlevo), proč podpořil Hnízdilův projekt, při společném focení pro ZEN, kde si oba pánové potykali. „Klíčová je Honzova schopnost jednoduše formulovat problémy, které se tak či onak týkají nás všech. Používá přesný jazyk, kterému dokáže porozumět každý. Proto má jeho poselství takový úspěch.“ Václav je člověk nevšedních schopností a imponujícího záběru. Talentovaný matematik a původně internetový podnikatel byl prvním investorem jiného matematika Karla Janečka a jeho partnerem v dnes již proslulé firmě RSJ, která ročně generuje miliardový zisk. Dnes se věnuje třeba developerskému projektu na Zanzibaru, který klade důraz na citlivé soužití s přírodou. Václav podporuje centrum výtvarného umění DOX, investoval do Meet Factory, český módní svět obohatil akcí Prague Fashion Weekend. Nově vydává webový magazín Klub excentriků eccentricclub.cz. Je jedním z mecenášů Nadačního fondu pro vědce Neuron. Vyhlásil také Paranormální výzvu, v níž dá milion korun každému, kdo před odbornou porotou prokáže, že ovládá mimosmyslové vnímání. Zatím nikdo neuspěl.

ZEN17

Jak velké to centrum je? Je to bývalá hospoda Domov. Co byl výčep, je teď recepce. Má to 150 m2, na Prahu velmi slušný nájem. Plánujeme 8 až 10 terapeutů: čtyři fyzioterapeuti, tři až čtyři psychoterapeuti, jeden dva doktoři, životní poradce, výživový poradce, abychom pokryli co nejširší spektrum potíží pacientů. Když na něco nebudeme stačit sami, pomůžou externí spolupracovníci. Kromě terapií se chceme věnovat i vzdělávání a besedám.

že není důvod, proč bych s ním bojoval. Největší tlak si dělám sám. Vystrčil jsem hlavu a teď přes ni dostávám. I když jsem vyvěsil na web zprávu, že je kapacita ordinace beznadějně vyčerpaná, denně mi přijde aspoň deset srdceryvných mailů volajících o pomoc, které musím přečíst a pak odmítnout. Každou besedu začínám slovy: „Nejsem tady proto, abych vás nalákal do svojí ordinace, ale proto, abych vám vysvětlil vaši nemoc, poradil, kde děláte v  životě chybu. Nejlepším psychosomatickým doktorem jste pro sebe vy sami. Pokud porozumíte signálům těla, obejdete se bez prášků a bez doktorů. I bez Hnízdila.“

Potlačil jsi intuici, protože jsi příliš chtěl, abys už to hnízdo měl? Těšil jsem se na něj jako malé děcko. Nechal jsem se unést a nekoukal přitom napravo nalevo.

A proč je nepošleš k nějakému kolegovi? Já se o to snažím, je to ale jako s práškem na praní. Když ho lidé vidí v televizní reklamě, tak ho musejí mít.

Co děláš, aby ses udržel v kondici? Máš nějaký recept na zdraví? Jezdím do práce na kole. O  víkendech jezdíme na chalupu, štípu tam dříví, ryju záhony. Máme partu kamarádů. V zimě jezdíme týden na běžky, v  létě týden na kola. Recept na zdraví ale žádný nemám. Na recept jsou jen prášky. O  zdraví se musí postarat každý sám. Před lety jsi mi dal knížku Malcolma Gladwella „Mimo řadu“. Píše v ní, jak objevili v Pensylvánii komunitu lidí, kteří jsou úplně zdraví. Umírají sešlostí věkem. Vědci zkoumali vodu, vzduch, jídlo, odebírali krev. Za boha nemohli na nic přijít. Pak se ukázalo, že jde o italské imigranty z dob velké hospodářské krize, kteří do Ameriky importovali i původní rodinné vztahy. Žijí pospolitě několik generací, pracují na zahrádce, udržují siestu, mají občanské spolky, kamarády, vybudovali si ochranářskou strukturu, která je chrání před stresem okolního světa. O něco takového se s Luckou taky doma snažíme. Vidíš, že je tu trochu binec: pes, banánové krabice, sklenice s bylinami, kompoty, domácí víno...

Nelituješ někdy toho, že jsi tak známý? Pan doktor Šavlík, můj učitel, zakladatel psychosomatiky, mi pověděl: Když chceš lidem něco říct, musíš si stoupnout na stupínek, abys byl vidět. A já jsem to udělal, abych jim řekl, že nemoc není nic jiného než pokyn: Člověče, takhle už dál žít a chovat se nemůžeš!

ví položil základní kámen. Díky němu v březnu otevíráme.

Jsi pod tlakem zdravotnického systému, který už tolik let kritizuješ? Nebo pacientů? Od zdravotnického systému nic nečekám, tak-

Já si jen stoupl na stupínek a řekl, že nemoc není nic jiného než pokyn: Člověče, takhle už dál žít a chovat se nemůžeš. 18ZEN

Dřív lidé umírali ve válkách, nebo kvůli špatnému jídlu a těžké práci. Dnes žijeme déle, ale třeba třetinu života jsou z nás šourající se polomrtvoly s cukrovkou nebo rakovinou…. A jediná možnost, jak to změnit, je z toho matrixu vystoupit! Postavit svůj život na osobním rozhodnutí. A já jsem neudělal nic jiného, než že jsem se začal chovat jinak. K pacientům, a tím i k sobě. Když člověk nerozumí drobným bolestem, nezbývá tělu než mu to říct důrazněji… No jistě. Dělám vlastně tlumočníka mezi tělem a duší. Člověk stůně, protože si nerozumí, má nějaký blok. Medicínsko-farmaceutický komplex ale nechce, aby si člověk pomohl sám. Moderní medicína je soustředěná na chorobu a zdravotnictví na výkon a zisk. To je pekelná kombinace. Je jasné, že si na sebe v Hnízdě zdraví budeme muset vydělat. Naším cílem ale není růst a expanze. On tě oslovil i Andrej Babiš, kdy hledal ty své „odborníky“. Ty jsi z něj nebyl moc nadšený… Ve své  poslední knize Zaříkávač nemocí píšu o tom, jak pan Babiš skoupil všechna gyncentra, pracoviště, která poskytují umělé oplodnění. Říkám tomu Babyfert, nová divize Agrofertu. Protože sterilita, to je obrovský byznys, zoufalé ženy, které nemohou počít, dají za otěhotnění cokoliv. Ale co je sterilita? Nic jiného než informace o tom, jaká ta žena je, jakým způsobem a v jakých podmínkách žije. Znečištěné ovzduší, pitná voda, chemie v jídle, stres. O tom pan Babiš možná něco ví. Jeho impérium stojí právě na zemědělské che-

mii. Kruh se uzavírá. Zdravotní problémy způsobené nadmírou chemie se mají řešit zase pomocí chemie, hormonů, umělými manipulacemi. Léčitelé mluví o práci „s energií“. Že ji má jejich klient zablokovanou atd… Jak se na to díváš ty? Léčitelé mluví o aurách a energetických drahách, ale v podstatě nejde o nic jiného než o vnitřní sílu člověka a  emoce. Zajímavou studii publikoval americký psycholog Howard Friedmann, který zjistil, že stačí, aby člověk několik desítek sekund setrval mlčky v místnosti vedle dominantní, zlostné či depresivní osoby, a chytí to od ní. Emoce se přenášejí jako nákaza. Když přijde do ordinace psychopat, po pár minutách cítím, jak mi vysává energii. Je potřeba to vycítit a chránit se. Jak se chránit? Identifikovat, co vlastně takoví lidé se svým okolím dělají, a udržet si odstup. Albert J. Bernstein popisuje v knize Citoví upíři, jak se obrazně řečeno zakousnou do krku. Tvůj přítel Jaroslav Dušek je muž hodně esoterický. Měl jsi i ty nějaké „mimořádné zážitky“? S Jardou se mi opakovaně děje synchronicita jak podle Junga: my o vlku a vlk za humny. Obvykle se na ničem nedomlouváme, my se potkáváme. Před dvěma lety jsem měl besedu ve Znojmě a po skončení zašel do sklípku. Jarda už tam byl! Stavil se tam cestou z týdenního pobytu ve tmě. Anebo jsem si v ordinaci povídal s pacientkou o Čtyřech dohodách – spoustě pacientů je doporučuji navštěvovat z  léčebných důvodů – a  najednou mi Jarda volá. I když jsem odchován Klubem českých skeptiků, začal jsem být skeptický ke skepticismu českých skeptiků a musím připustit, že se mi tyhle zdánlivě nepochopitelné a nečekané věci dějí. Jaroslav Dušek před časem pozval na návštěvu do Čech jistého Francouze jménem Henri Monfort, který prý už devět let nic nejí, žije jen ze vzduchu, „z prány“. Moderoval s ním besedy, ale prý to skončilo nějak rozpačitě... Na konci toho turné Jarda už tak nadšený nebyl. Zjistil, že Monfort nebyl ani zdaleka v takové harmonii, jak o ní mluvil. Dokázalo ho třeba vytočit uspořádání židlí na pódiu… Pár let v klubu skeptiků mne poznamenalo natolik, že odmítám věřit, že by někdo mohl žít devět let bez jídla. Na druhou stranu to nemusí být podvodník. Vůbec bych se nedivil, že trpí poruchou osobnosti, jako Jekyll a Hyde. Doktor Jekyll devět let nejí, ale Hyde se rád nacpe. Jeden o druhém to však nevědí. A Dušek mu na to skočil. Jarda je bezprostřední a zvídavý jako malé děcko. Všechno musí vyzkoušet: týden v  temné komoře, nemazat se opalovacími krémy, chodit bos po žhavých uhlících, teď zase chodí bos v mrazech.

Pan Babiš skoupil všechna gyncentra, která poskytují umělé oplodnění. Říkám tomu Babyfert, nová divize Agrofertu. On je čistá duše. Ale neuvěřitelně chytrý! Jen ho nelze úplně ve všem následovat. Co je dovoleno náčelníkovi Toltéků, není dovoleno jiným... Nezdá se ti někdy, že ve světě kolem nás se věci buď zhoršují, nebo zlepšují? Že nic nezůstává „při starém“? Obrovská poptávka po komplexní medicíně ukazuje, že čím dál víc lidí si uvědomuje, že je něco špatně. Stejně jako nemoc není voláním po užívání léků, není společenská krize voláním po dalších penězích. Je to pokyn k tomu zastavit se a zamyslet se nad sebou. Změnit musíme vztah k  sobě, k  bližním, k  životnímu prostředí. Když jsem dělal v Dobřichovicích, tak jsem občas vzal igelitový pytel a šel do lesa sbírat odpadky. Kdybych se nad tím jen rozčiloval, škodil bych sám sobě. Tím, že jsem uzdravoval les, uzdravoval jsem vlastně i sebe. Ale nepřijde ti někdy, že se sice snažíš lidem pomáhat, ale že většina z nich vlastně pomoc nechce? Že prostě chtějí žít pohodlně a žádné odpadky sbírat nebudou? Tak to je. Komplexní medicína je pro vybranou skupinu lidí, kteří pochopili, že oni jsou zodpovědní za sebe, za svoje zdraví, za společnost, za Zemi. A nečekají spasitele. Nečekají, že to za ně udělá Klaus, Zeman, Babiš nebo Tomio „Kebab“ Okamura. Oni se za mnou přijdou jenom poradit, ale dál už si jdou svojí cestou. Ty jsi takový správňák, sbíráš dokonce i odpadky. Ale jestlipak jsi hodný i na své nejbližší? Vztahy k nim jsou právě ty nejtěžší… Doma jsme na sebe hodní, i  když to se mnou nemají vůbec jednoduché. Když přijdu večer utahaný z  ordinace, dcera Johanka nebo manželka Lucka mi třeba půl hodiny masírují hlavu. Jako by mi z  ní vytahovaly všechno negativní, co se v ní za celý den nastřádalo. A taky máme psa. To je takový náš duchovní vůdce. Opravdu! Moudrý a pozitivní voříšek. Já jsem nikdy psa nechtěl, myslel jsem si, že v paneláku to nejde. Ale teď si neumíme představit, že bychom ho neměli. ZEN19

story

Obdivoval jsem Franzovo plavecké a veslařské umění, zvlášť obratně řídil takzvanou „potápku“, psal Max Brod.

playboy kafka Mladý, hezký, sportovně založený, obletovaný ženami, s úsměvem na tváři. Žádná zádumčivá sušinka! Takový byl podle čechoamerické autorky ZENu Evy Munk náš největší spisovatel. Pojďme se podívat na jeho cool pražský styl. Ilustrace Tereza Kovandová Foto Tereza Regnerová a ČTK

V

  roce 1989 se zvedla železná opona a odhalila Prahu. Prahu ponurou, melancholickou, Prahu omšelou, Prahu Kafkovu. My, budoucí autoři „velkého amerického románu“, jsme sbalili svých pět švestek do batůžků, dali výpověď a s průvodcem Lonely Planet odjeli do Prahy hledat Kafku. A našli jsme ho. Jeho smutné černé oči nás sledovaly na zastávkách tramvají, ze zdi stanice metra Malostranská a z triček turistů. Na Starém Městě se každý druhý podnik pyšnil jeho přízní. Jeho stín se objevil i v inzerátu vodky. Ten stín jsme znali. Toulal se s námi noční Prahou a stěžoval si, že mu to psaní taky nejde. Vysedával s  námi v  zakouřených barech nad sklenicí absintu. A  když jsme náhodou něco napsali a předčítali jsme to svým spolu-rádoby-autorům v  Globeu, seděl vzadu sám u  stolu, hlavu trochu nakloněnou a  poslouchal. A pak jsem slyšela, že Kafka chodil do Občanské plovárny. Plavat. Cože? Ten melancholický samo-

20ZEN

tář plaval? A jak? Prsa, kraula, znak? A to nosil ty legrační plavky? Představa Kafky na vlnách Vltavy mě dokonale rozhodila. Co byl vlastně zač, ten záhadný Pražák? Kam doopravdy chodil? A proč? Musela jsem to zjistit. Ne vyšťourat každé místo, kde kdy usedl u stolu – to by vskutku nešlo, protože Kafka byl flamendr non plus ultra –, ale najít místa, která mu dávala sílu, a i ta, která mu ji brala. Ale jak? Jeho deníky mi moc nepomohly. Dokázal popsat dojem, který na něho určité místo udělalo, ale kde to bylo, to už nenapsal. Psané průvodce „Kafkovou“ Prahou byly jen seznamy míst, kde bydlel nebo pracoval. A  drahá exkurze „Kafkovou“ Prahou ani neopustila Staré Město. Zachránil mě životopis Kafky od jeho nejbližšího přítele Maxe Broda. Ten Kafku viděl „v akci“ – věděl, jaký byl. Tedy abstinent a  nekuřák, takže žádný absint a cigára. Zadruhé nebyl melancholik a už vůbec ne samotář. Byl šarmantní a měl mnoho přátel.

ZEN21

„Es werfelt, es brodelt, es kafkat und kischt,“ napsal vídeňský redaktor Karl Kraus o kavárně Arco, baště německých intelektuálů.

Zatřetí měl ocelově modré, ne černé oči. A také byl velmi hezký, vysoký a štíhlý, měl husté černé vlasy, rovný nos, smyslné rty a odstálé uši, které mu však na kráse neubíraly – naopak. Podle Broda na něj ženy letěly. A  ten to musel vědět, ten u toho byl. On Kafku chápal nejlépe. Lépe než přízemní Felice Bauerová. Lépe než Milena Jesenská: jejich vztah se odehrával v dopisech. Snad jen Dora Diamantová ho pochopila: zemřel jí v  náručí. Ale nepředbíhejme. Vydejme se s mladým a charismatickým JUDr. Kafkou do jeho Prahy.

***

***

***

Náměstí republiky 5: Prašná brána. Brod tu denně na Kafku čekal po práci. A čekal, a čekal... Měli jsme z úřadu domů stejnou cestu. Tak jsem den co den na Franze ve dvě hodiny odpoledne čekával u Prašné brány … Franz přicházel vždy později než já, míval v úřadě ještě práci nebo se zapovídal s kolegy – s kručícím žaludkem jsem chodil sem tam jako patrola, ale zlost rychle vyprchala, když se vynořila přítelova vysoká štíhlá postava, většinou s  rozpačitým úsměvem, který naznačoval jeho nesmírný úlek, ba zděšení nad tím, že se tak opozdil. Ruku přitom držel na srdci. „Jsem nevinen,“ značilo to gesto. A nadto přihnal se klusem, takže jsem mu opravdu nemohl říci nic vyčítavého… (str. 70)

Hned naproti byla „jeho“ kavárna. Dlážděná 14/6 – Kavárna Arco. Zde poznal svou „velikou lásku“, Milenu Jesenskou. Byla, bohužel, nešťastně vdaná a  nechtěla to změnit. „Es werfelt, es brodelt, es kafkat und kischt,“ napsal vídeňský redaktor Karl Kraus o Arcu, baště německých intelektuálů neboli „Arconautů“ Maxe Broda, Franzů Werfela a  Kafky a „zuřivého reportéra“ Egona Erwina Kische. Tajně sem chodili i  čeští intelektuálové z  Unionky, protože vrchní, pan Počta, nabízel drahé zahraniční umělecké revue. Vrchní v  Unionce pan Patera to nelibě nesl a chodíval do Arca lovit přeběhlíky. Když zde nějakého načapal, řekl mu: „U mne jsou mrtvý muž, pane.“ Do Unionky na Ferdinandově třídě (Národní), kde Češi i Němci svorně skláněli hlavy nad „maglajzem“ (tureckou kávou), si Kafka chodil pohovořit česky. Naše řeč, kterou mluvil plynně, „byla jeho srdci bližší“ než němčina. Dnes by Unionku marně hledal. Komunisté ji v roce 1948 zbourali – bohudík rok po smrti pana Patery. I nad Arcem by dnes (nejen) Kafka zaplakal. Z kavárny si ministerstvo vnitra udělalo jídelnu. Sice ji restaurovalo, ale na dveřích je cedule: „Vchod do výdejny z Dlážděné ulice.“ Kdo nahlédne dovnitř, uvidí jen bezduchou maketu ztracené slávy. Radši to nedělejte.

*** Na poříčí 7 – Všeobecná úrazová pojišťovna. Kafka zde pracoval dvanáct let. Dnes je tu Hotel Century Old Town a  pod točitým schodištěm, které brával po dvou, se mračí jeho busta. Místo mu vyhovovalo, protože mohl pracovat souvisle od rána a odpoledne měl volná na psaní. Ale i on měl v práci „průšvihy“. Brod píše: Jednou za mnou přišel celý rozčilený. Prý vyvedl zlý kousek, který ho možná připraví o to krásné, s takovou námahou sehnané místo … Byl totiž jmenován koncipistou. Vysoký pán z  představenstva pojišťovny zavolal prý nové koncipisty k  sobě a měl k nim tak slavnostní, otcovsky vroucnou řeč, že Franz naráz vyprskl v smích a ne a ne se uklidnit. – Načrtl jsem spolu s Franzem, který nebyl k utěšení, omluvný dopis vysokému úředníkovi, ze kterého se naštěstí vyklubal docela rozumný exemplář se smyslem pro humor. (Str. 94)

Z  práce to měl kousek na státní (Masarykovo) nádraží. Skoro každý večer chodím na státní nádraží, dneska, protože pršelo, jsem přecházel půl hodiny sem tam halou. Kluk, který ustavičně jedl cukroví z automatů. Rukou si zajede do kapsy, vytáhne z  ní spoustu drobných mincí, ledabyle je vhodí do otvoru, při polykání si čte nápisy, jednotlivé kousky mu padají, sbírá je ze špinavé podlahy a strká rovnou do pusy. (Deník, 10. 9. 1913)

*** Kavárna Louvre, hned naproti, ale přežila. Zde se scházel kroužek Franze Brentana, ze kterého Kafka demonstrativně vystoupil, když byl Brod kvůli ironickému fejetonu vyloučen. Do Louvru ale chodil dál.

*** *** Často navštěvoval biograf Grand Théatre Bio Elite hned vedle, kde filmy doslova hltal: V kině. Brečím. „Lolotka“. Hodný farář. Malé jízdní kolo. Smíření rodičů. Předtím smutný film „Neštěstí v docích“, potom veselý „Konečně sám“. Jsem dočista prázdný a  beze smyslu, kolemjedoucí elektrika má živého smyslu víc. (Deník 20. 11. 1913) 22ZEN

Mariánské hradby 52/1, Belvedér a  Chotkovy sady. V odpoledních hodinách byste ho tu našli na lavičce s knížkou. I v noci sem chodil. Včera večer u  Belvederu, pod hvězdami. (Deník 13. 8. 1913) Miloval pražskou přírodu a rád zahradničil. Brod

Lásky Franze Kafky. Česká žurnalistka Milena Jesenská byla nešťastně vdaná a nechtěla to měnit (vlevo nahoře); Berlínská úřednice Felice Bauerová chtěla hlavně, „aby všechno klapalo“ (nahoře); Dům U Bechyňů, kde se s Bauerovou poznali (vlevo uprostřed); Vestibul domu U Bechyňů (vlevo).

ZEN23

Záměrně chodím uličkami, kde jsou děvky. Vzrušuje mě to chození kolem nich, ta vzdálená, ale přece jen existující možnost s jednou jít…

ho učil roubovat stromy v Pomologickém ústavu v  Tróji a  v  zelinářské zahradě pana Nováka na Slupi – snad byl tam, kde je Botanická zahrada – si léčil nervy, ne vždy úspěšně: Historka zahradníkovy dcery, jež mě předevčírem vytrhla z práce. Já, který si touto prací chci léčit neurastenii, musím vyslechnout, že bratr té slečny … se přede dvěma měsíci ve věku 28 let z melancholie otrávil. (Deník, 2. 5. 1913) Hlavně se léčil chůzí. Rád dělal kolečko přes Prašný most na Hrad a  zpátky přes Chotkovy sady a Zámecké schody. O víkendech tahal své kamarády ven, za Prahu. Brod píše: Některé léto jsme každou neděli dělali velké pěší túry … Mašírovali jsme sedm až osm hodin denně. K tomu patřilo koupání ve volné přírodě, v řekách a potocích. Plavali jsme, celé hodiny jsme se slunili, byli jsme otužilí. (str. 107) *** V noci Kafka také chodil, ale ne do parků… Kam­ zíkova 6 – U Červeného páva. Zde býval salon s „dámskou obsluhou“ U Goldschmiedů, neboli „Gogo“. Noviny tvrdí, že sem Kafka chodil. A proč ne? Chodila sem celá Praha a půl Vídně, od E. E. Kische až po posledního rakouského císaře Karla I. Záměrně chodím uličkami, kde jsou děvky. Vzrušuje mě to chození kolem nich, ta vzdálená, ale přece jen existující možnost s jednou jít… (Deník, 19. 11. 2013) Měl „veselé“ ženy rád. V orientálním baru Trocadero, v Náplavní ulici 7 (dnes je tam čajovna), se zamiloval do subretky Hansi Szokollové, o které řekl, že se „přes její tělo přehnaly celé regimenty kavalérie“. *** Prý chodil i  do  Kabaretu Montmartre v  Řetě­ zové ulici, kde zase řádila česká bohéma. Jaroslav Hašek tu přespával na lavičce v kuchyni a Kisch, který nesměl nikde chybět, zde předvedl první tango v Praze. Kafka rozhodně netancoval tango – neměl totiž vůbec hudební sluch. Dnes je z tohoto bouřlivého šantánu počestná, příjemně omšelá a hlavně tichá kavárna. *** Bořivojova 27: Vybydlený žižkovský činžák. Rozbitá okna mrtvě zírají na pusté sídliště. Nad vchodovými dveřmi cení zuby antický bůh. Kafka zde vlastnil se svým švagrem továrnu. Zaručil se za ni celým jměním, a ještě přesvědčil otce a strýce, aby do podniku investovali. Byla to katastrofa. Kafku si lze představit jako zahradníka nebo milovníka, ale v žádném případě ne jako továrníka. Proč jsem dopustil, aby si mě za-

24ZEN

vázali, že tam budu odpoledne pracovat. Nikdo mě nenutí násilím, jedině otec výčitkami, Karel (švagr) mlčením a moje vědomí viny. Nic o té továrně nevím a  dnes ráno jsem při komisionální prohlídce postával kolem zbytečně a jako zpráskaný… (Deník, 28. 12. 1911) Prosil rodiče o zproštění ze závazku, ale byli neoblomní. I jeho věrná sestra Ottla se proti němu postavila. V té době psal Proměnu, román o muži, který se promění ve velkého brouka. Když se ho zřekne i jeho hodná sestra, umírá hrdina žalem. V roce 1917 podnik zkrachoval. Pro Kafku to bylo příliš pozdě: továrna totiž vyráběla pro plíce zkázonosný azbest, který tak notně přispěl k jeho předčasnému úmrtí. *** Jilská 2/Skořepka 1: Byt Maxe Broda v  domě U Bechyňů. Kafka sem dne 13. srpna 1912 přinesl soubor povídek. Na návštěvě byla Brodova příbuzná Felice Bauerová. Berlínská úřednice nebyla krásná ani duchaplná, ale na Kafku udělala okamžitý dojem. Do deníku napsal: „Když jsem 13. VIII. přišel k Brodovi, seděla u stolu…. Když jsem si sedal, podíval jsem se na ni poprvé pozorněji, když jsem seděl, byl můj úsudek už nezvratný.“ Nebyl to šťastný vztah. Zasnoubili se, ale Kafka se bál, že mu manželství znemožní psaní, a Felice, která hlavně chtěla, „aby všechno klapalo“, byla stále víc zmatená z  jeho dlouhých, hloubavých dopisů. Vyslala tedy svou kamarádku Grethe Blochovou do Prahy coby zprostředkovatelku. S  Kafkou se poprvé setkali 6. 11. 1913 v Hotelu Schwarzes Ross (dnes je tu Česká národní banka) a vznikla mezi nimi „živá korespondence“. Prostě s ní flirtoval. Grethe nenapadlo nic lepšího než Felice jeho dopisy ukázat a ta zasnoubení zrušila. V roce 1917 se s Felice znovu zasnoubil. Ale když byla svatba na spadnutí, přišla diagnóza tuberkulózy. „Má hlava se za mými zády domluvila s plícemi,“ napsal Kafka. Zasnoubení zrušil v prosinci 1917. Brod píše: 27. prosince přišel Franz ke mně do úřadu. Prý aby si na chvilku odpočinul. Vyprovodil právě F. na dráhu. Jeho tvář byla bledá, tvrdá a přísná. Ale najednou se rozplakal... (Brod, str. 177) Z té lásky zbylo literární dílo Dopisy Felicii a dům U Bechyňů. Dnes patří mezinárodní investorské společnosti Coast Capital Partners, která tu buduje luxusní „rezidenční palác Jilská II“. *** Zlatá ulička 22. Zde konečně našel Kafka klid k psaní. Dlouho bydlel v Celetné ul. 602/ 3 u rodičů, kteří pro jeho vášeň neměli pochopení. Třenice vyústi-

ly v Kafkově Dopise otci, kde mu vyčetl každičkou křivdu. (Otec ho nikdy nedostal.) Později často měnil byt. Byl totiž mimořádně citlivý na hluk. Domek ve Zlaté uličce pronajala jeho sestra Ottla, a ze začátku se mu nelíbil. Tak malý, tak špinavý, tak neobyvatelný se všemi možnými nedostatky. Ale Ottla na tom trvala. Ze začátku to mělo spoustu chyb. Dnes mi to naprosto vyhovuje. (Dopisy Felicii) Nosil si tam večeři a býval tam do půlnoci. Potom se vracel po starých zámeckých schodech do spícího města. *** U Plovárny 8. Bezpočet krásných chvil jsme strávili na prknech pražských lázní, v člunech na Vltavě, lezeckými kousky na mlýnských jezech v řece… Obdivoval jsem Franzovo plavecké a veslařské umění, zvlášť obratně řídil takzvanou „potápku“… Měl zvláštní způsob ponechat druhého v  krkolomných situacích se skoro krutým úsměvem (značil asi: „Pomoz si sám“) osudu. (Brod, str. 103) Dnes by si tu nezaplavali. Je tu drahá thajská restaurace a diskotéka. Po jezech a „potápkách“ je veta. Zbyla jen klasicistní budova a řeka. A i ta se, díky přehradám, změnila – je teď mnohem studenější.

Kafka se tu naučil plavat. A  kdo ho to naučil? Otec. Otec, kterého se celý život bál, ho sem bral každou neděli: Byl jsem stísněn už jen Tvou pouhou tělesností. Pamatuji se třeba na to, jak jsme se občas svlékali spolu v jedné kabině. Já hubený, slabý, tenký. Ty silný, velký, široký. Už v kabině jsem si připadal žalostně, a to nikoli jen před Tebou, nýbrž před celým světem, protože Tebou jsem poměřoval všechno… (Dopis otci) Přece ale si na ta nedělní odpoledne zachoval hezkou vzpomínku. Ze sanatoria v  Kierlingu u Vídně, dne 2. 6. 1924, napsal rodičům: Bylo by to pěkné být spolu pár dní v míru a pokoji v nějaké pěkné krajině. A potom si zajít na pivíčko. … Ostatně, jak si teď v těch vedrech často vzpomínám, bývali jsme kdysi už společně pivaři, před mnoha lety, když mě tatínek brával s sebou na občanskou plovárnu…. Druhý den zemřel. *** Mnoho let po jeho smrti dostal Brod opis dopisu, který napsala před smrtí Grethe Blochová: … Navštívila jsem hrob muže, který pro mne tak nesmírně mnoho znamenal, zemřel v roce 1924 … Byl otcem mého chlapce, který umřel náhle v Mnichově roku 1921 v necelých sedmi letech… Kafkovi o synovi neřekla. Inzerce A141015600

fashion Kdo ticho miluješ a samotu  a v lesích hlubokých a v míru sněžných polí  nasloucháš rytmu života,  zda někdy neslyšíš  hlas hlubin?  – Karel Toman

Královsky modrý kabát Lazy Coat. Tento střih se stal u zákaznic velmi oblíbený pro svou jednoduchou linii, která se hodí ke všemu. Zároveň má kabát ideální délku a velkou kabátovou sukni, pod kterou hravě schováte velké kolové šaty se spodničkou.

26ZEN

Di vo ká

Zimní vítr si pohrává s krajinou, obnažené stromy míří k nebi a všude je ticho. Někde tam je i síla, pouto mezi matkou a synem, vášeň, touha milovat. A žena. Velká a křehká, jak ji pro ZEN ztvárnila Bet Orten.

ZEN27

xxxxxxxxx

28ZEN

Lazy Agnes. Bestseller, košilový střih s límečkem u krku. Agnes (vlevo) jsou šaty, které mají mnoho podob a Lazy Eye je šijí v nejrůznějších dezénech a materiálech. Lazy Lara. Večerní gala, dlouhé rafinované šaty s velkým výstřihem na zádech; střih je oblíbený i pro svatební šaty.

ZEN29

30ZEN

Lazy Elizabeth. Gala šaty z metrů a metrů látky s vlečkou a kolo a půl velkou sukní ve stylu filmů pro pamětníky, elegantní a velmi ženské. K dostání v kratší variantě jako denní šaty. (vlevo) Lazy Alma. Kombinace stylu ze 30. a 70. let.

ZEN31

Limitovaná kolekce Misia odkazuje na múzu většiny umělců evropské moderny Misii Sert. Šaty jsou fúzí 30. a 70. let, a nový lazy look se tak odkloňuje od období 50. let, na který jsme od Lazy Eye zvyklí. Promyšlené kousky můžete díky doplňkům a botám proměnit z večerní róby na šaty pro běžné nošení. I materiály jsou zvolené v duchu praktičnosti a variability tak, aby jejich údržba byla co nejjednodušší. Lazy Eye nešijí klasické kolekce, ale vždy malé limitované edice šatů a nových střihů. Každý model je ušitý ve 3 až 5 kusech. Šaty se šijí ručně v Čechách ve vysoké kvalitě provedení.

Saténová kolová sukně s bohatou spodničkou. Opět velmi variabilní kousek, který nemusí za každou cenu vypadat retro. Lazy Hedy. Šifonové šaty střihově vycházející z období 30. let, ale díky své jednoduchosti jsou vhodné i pro ženy, které si nelibují v neovintage stylu. (vpravo) Modelka Hana Polanská Turečková je tváří Lazy Eye už víc než rok, a to nejen pro svůj dramatický vzhled, ženskost a živočišnost, která evokuje kouzlo hereček stříbrných pláten, ale i z důvodu nemodelkovské profese. Hana je bývalou baletkou Národního divadla, profesionální tanečnicí a choreografkou. Fotografka Bet Orten byla u úplně prvního focení 50’s šatů (v té době ještě ne pod značkou Lazy Eye) na počátku roku 2012, kdy návrhářka teprve vtipkovala, že by se tím jednou mohla živit. Živí. S Bet spolupracuje na focení už třetím rokem. Ceny šatů se pohybují od 5500 do 16 000 Kč –  vždy záleží na materiálu a střihu

32ZEN

ZEN33

ZCELA NOVÝ FORD MONDEO

Dynamické LED světlomety ford.cz

Kombinovaná spotřeba: 3,6-7,3 l/100 km, emise CO2: 94-169 g/km. Zobrazený vůz obsahuje prvky příplatkové výbavy. Navštivte autorizované prodejce Ford nebo volejte 800 FORD CZ (800 3673 29).

Připraven zazářit kdekoli.

Andit, suscipit venim quis nisl ullutpat wis nos nim quipsustrud magna faci ercil ex elenim vercili smolut adio dolore magna commy nit luptat, velenim

36ZEN

zenový seriál o české spořitelně díl 1.

let už spoříme Přečtěte si příběh o největším vynálezu v dějinách bankovnictví, o včele, která naučila lidi spořit, a o tom, proč je Česká spořitelna součástí DNA každého Čecha.

P

Text hana de Goeij

íší se 20. léta 19. století. Evropa vypadá jako jedno velké bojiště, státy jsou pochroumány, lidé se vzpamatovávají z  hrůz napoleonských válek a  vládnoucí stavy mají v živé paměti hesla francouzské revoluce. Správu jednotlivých států v  rámci rakousko-uherského impéria drží v rukou nejvyšší patrimoniální úředníci, vyslanci císaře pána. Jejich úkolem je zajistit, aby se neopakovalo francouzské povstání davů. Na výběr mají v  zásadě dvě možnosti řešení. Buď do dané oblasti nechají přivelet vojáky a  budou lid držet na uzdě silou, nebo předejdou sociálním konfliktům tak, že

obyvatelstvu zvýší životní úroveň. Myšlenka na zřízení spořitelen se začala objevovat v  dílech evropských humanistů již v 17. a 18. století a byla provokována snahou pomoci nejchudším vrstvám. Možnost ukládat si i nepatrné částky měla vést k lepšímu hospodaření a upevňovat ctnosti jako pracovitost, šetrnost či píli. „Byla to největší segmentová inovace v historii bankovnictví,“ říká Pavel Kysilka, generální ředitel České spořitelny. „Geniální byl vynález vkladní knížky. To, že si lidé mohli odnést domů něco, kde měli napsáno, kolik mají uloženo, a přijít za půl roku a zjistit, o kolik se jim jmění rozrostlo, bylo fantastické. Lidé ZEN37

Jak šel čas 1825 Spořitelna česká, první právní předchůdce České spořitelny, a. s., zahajuje činnost v Praze 1844 Vydání Rakouského spořitelního regulativu, který obsahuje pravidla činnosti spořitelen 1852 Vzniká První moravská spořitelna v Brně 1875 Vzniká Městská spořitelna pražská, jedna z nejvýznamnějších evropských spořitelen 1891–94 Staví se reprezentační sídlo v centru Prahy 1918 Spořitelna se po vzniku samostatné republiky zapojuje do stabilizace měny 1948 Vzniká zákon o peněžnictví v ČSR

1968 Rozdělení spořitelny na Českou státní spořitelnu a Slovenskou státní spořitelnu 1989 Česká spořitelna vydává první platební karty a uvádí do provozu bankomat. 1992 Transformace České spořitelny na akciovou společnost 1993 Zaniká československá měna a vzniká česká koruna 1994 Spořitelna poskytuje první hypoteční úvěry 1996 Spořitelna jako první v ČR zavádí přímé bankovnictví pro občany 2000 Spořitelna se stává součástí finanční skupiny Erste Bank 2002 Spořitelna instaluje tisící bankomat a zakládá Nadaci České spořitelny, která pomáhá lidem na okraji společnosti 2002–2004 Spořitelna získává ocenění Banka roku 2002 a 2003 a nejdůvěryhodnější banka roku 2004 2005 Banka roku v soutěži Banker Awards 2012 Česká spořitelna zakládá nadaci Depositum Bonum, která pečuje o mimořádný výnos z anonymních vkladních knížek. Vklad byl 1,45 miliardy Kč.

38ZEN

začali, přesně podle plánu, spořit. Tím pádem měli i větší motivaci ke každodennímu vstávání a chození do práce.“ První spořitelny se objevily v Německu a Británii. Vídeň, centrum habsburské monarchie, byla zakrátko zaplavena novinovými články, brožurami i osobními referencemi o jejich úspěchu. Metropole na Dunaji samozřejmě nemohla zůstat pozadu, a tak v roce 1819 otevřela Erste oesterreichisches Spar-Casse. Její pražská pobočka vznikla jako pátá v pořadí pod názvem Schraňovací pokladnice pro hlavní město Prahu a pro Čechy v roce 1825. „Všichni Češi a Češky jsou se spořitelnou spojeni pupeční šňůrou. Každý má někoho, kdo měl vkladní knížku nebo má u spořitelny účet. Mnoho se nezměnilo ani s příchodem skupiny Erste. Vnímal jsem to jako návrat do lůna, ze kterého spořitelna vzešla,“ popisuje dlouholetý zaměstnanec České spořitelny Jan Žižka. Svou činnost Spořitelna česká, jak se jí začalo říkat, zahájila 12. února, pravě v den narozenin císaře Františka I. Ten sám přispěl částkou 2000 zlatých do základního fondu spořitelny, který činil 12 000 zlatých a zaručoval, že střadatelé nepřijdou o peníze. „Dělnjkům fabryk, řemeslnjkům, nádenjkům, čeládce, sedlskému lidu aneb ginak pilně řemeslné, aneb šetrné, nezletilé aneb zletilé osobě, prostředky na ruku dáti může, by ze swého pracného wyzeyskánj aneb vschráněnj čas po čase maličký kapitálek čili gistinku vložiti a geg pozděgi k základu lepšjho zaopatřenj pro wybytnou, pro pomoc v ne-

mocy, w stářj neb k dosáhnutý gilného chwalitebného cýle obrátiti mohli,“ píše se v úvodních stanovách instituce, která začala úřadovat dva dny v týdnu ve dvou místnostech v budově Zemského sněmu, dnešní Poslanecké sněmovně. Vklady byly nejdříve úročeny 4 % a později 3 %. Podmínky pro aktivní operace někdejší „schraňovací pokladnice“ byly z dnešního pohledu nastaveny dost překvapivě. Spořitelna mohla pouze poskytovat hypoteční půjčky, operovat s rakouskými státními papíry a v menší míře provozovat eskont směnek. To vše pro to, aby jmění vkladatelů bylo vystaveno minimálním rizikům. „Na přelomu 18. a 19. století se po zrušení poddanství nahrnuly miliony lidí z venkova do měst, kde hledali vyšší životní standard a práci. Odešli z vesnice, kde žily generace jejich předků a kde všechny znali. Spořitelna jim v této situaci nabídla místo, kde o vás někdo má zájem a stojí o vás,“ vysvětluje Pavel Kysilka raketový start spořitelny. V roce 1825 činily vklady 124 tisíc zlatých a v roce 1850 to bylo již 16 101 000 zlatých. A rostly takovou rychlostí, že nadělaly správcům spořitelny nemálo vrásek. Aby jejich nárůst omezili, stanovili, z dnešního pohledu paradoxně, maximální výši jednorázového vkladu na 100 zlatých. Za ideální zakladatele spořitelen byly považovány filantropické spolky a zisk z hospodaření, kterému se říkalo přebytek, byl vracen do rezervního fondu. „Tím, že spořitelna nevyplácela dividendy, zůstávalo víc a víc, a není náhoda, že například

Foto Vladislav Knapp

1953 Stát provádí měnovou reformu a vytváří soustavu státních spořitelen

Vklady v polovině 19. stol. rostly tak rychle, že spořitelna musela omezit výši jednorázového vkladu na 100 zlatých. k 50. výročí postavila národu Rudolfinum. Všimněte si v jeho výzdobě spousty zlatých včelek, které jsou symbolem České spořitelny. I dnes máme největší českou nadaci, která podporuje vzdělání a konkurenceschopnost mladých lidí. Jen to naši malou zemi, která nemá surovinové zdroje, může udržet na úrovni, na které jsme vždycky byli a, zaplať pánbůh, stále jsme,“ říká Pavel Kysilka. V květoucí výši Obdobně mluvil i vrchní kurátor Spořitelny české, Jeho Excelence pan Filip svobodný pán Weber z Ebenhofu, c. k. skutečný tajný rada a místodržitel v Království českém, v roce 1875 při oslavě padesáti let existence České spořitelny v okamžiku, kdy předával národu Rudolfinum: „Ano, poskytování úvěru v nejhojnější míře a dary k účelům dobročinným a obecně prospěšným v míře stejně hojné, to jsou blahodějné účinky, které našemu ústavu, jenž varováním se úzkostlivosti velikým se stal, pojišťují nepomíjející díky současníků i potomků. Byl by se tak rychle vzmáhal blahobyt vlasti české a jejího hlavního města, byly by prospěly tak mnohé statky venkovské v stejné míře, byly by tam mnohé průmyslné závody povstaly, byly by se celé ulice vystavěly? Byly by obchod a průmysl povznesly se k tak květoucí výši?“ Se vznikem republiky v  roce 1918 přišlo nové právní vymezení spořitelen. Diskuse vyvolala nemálo vzruchu. Někteří ve spořitelních kruzích se logicky snažili zmírnit řadu obchodních omeze-

ní, která jim ztěžovala konkurenční boj s  ostatními peněžními ústavy. Stal se ale přesný opak. Spořitelny si uvědomily, že jejich konzervativní pojetí obchodu je zvýhodňuje v očích veřejnosti a přináší jim pověst solidnosti a stability. Mnoho se v mentalitě lidí ze spořitelny nezměnilo ani v  následujících téměř sto letech. „Ve spořitelně přežívá dobrý a zdravý duch z minulosti,“ hodnotí současnou situaci Pavel Kysilka. „Lidé mají typické dobré i méně dobré české vlastnosti. Z dobrých to je praktičnost, svědomitost, pracovitost, odpovědnost, zdravý rozum a úsudek. Velmi také dají na důvěryhodnost. Mně se s  takovým typem lidí hrozně dobře pracuje. Bankovnictví je svět velkých peněz, který občas přitahuje velké svaly a velká ústa. To ale není případ spořitelny. Je mi sympatické, že si udržela zdravě skeptického ducha. Spořitelna jednoduše určitý typ lidí přitahuje a určitý typ odpuzuje. To je známka její kultury, která se do velké míry replikuje z minulosti.“ Mimochodem, velkou roli sehrála spořitelna i při měnové odluce po rozdělení Československa, kdy podle Pavla Kysilky pořádala doslova happeningy a při výměně peněz rozdávala i cukroví. Po únoru 1948 pro peněžní ústavy začala doba, která skoncovala se škálou drobných lidových ústavů. Všechny ústavy v jednom místě byly, bez ohledu na svůj charakter, sloučeny do jediného. Ve městech se sídlem okresu působily okresní spořitelny a  záložny (OSAZ), v  ostatních městech spořitelny a  záložny (SAZ) a  na vesnicích

Ritter von Zimmer byl významným členem spolku Spořitelny české, nejvyššího řídícího a správního orgánu. Jednu ze svých reprezentativních poboček měla spořitelna i na Národní třídě, dnes zde sídlí Akademie věd ČR. František Palacký byl prvním vkladatelem Městské spořitelny pražské, která byla založena v roce 1875. Moc dlouho si ale jejich výnosů neužíval, zemřel o rok později (na protější straně).

milliard korun bylo ve spořitelně uloženo v roce 1990. Většina na vkladní knížce s roční výpovědní lhůtou a 4% úročením, což bylo tehdy docela běžné.

ZEN39

40ZEN

Pavel Kysilka je po dlouhé době prvním Čechem v čele České spořitelny. ZENu mimo jiné vyprávěl o odpovědnosti za firmu, na níž stojí česká ekonomika. Text Hana de Goeij

N

ejvyšší patro pro nejvyššího šéfa. Tak to funguje i  v  České spořitelně. Chodby o  něco širší, stropy vyšší. Shon nižších pater se proměnil v  tichou atmosféru autority a zodpovědnosti, zarámované do tmavě mořeného dřeva a křesel polstrovaných zelenou kůží. Pavel Kysilka, generální ředitel České spořitelny, tady sedí od roku 2011. Pavla a  spořitelnu svedla dohromady historická náhoda, jak říká. Po působení v  České národní bance, kde řídil zavedení české koruny a podepsal dvoustovku, nastoupil do Erste Bank. Ta se v roce 2000 stala majitelem České spořitelny. Jaká byla vaše představa o České spořitelně, než jste v ní začal pracovat? Profesně jsem s  ní měl řadu zkušeností z  ČNB. Na začátku devadesátých let pro mne totiž byla jedním ze tří hlavních partnerů pro měnovou

▲▲▲▲▲▲-▲▲▲▲▲▲▲ Inzerce A151000743

U kafíčka V neradostné situaci byl ústav i v roce 1999. Jack Stack, který nastoupil v roce 2000, si pamatuje, že spořitelna byla nezisková, měla 45 % rizikových úvěrů, projevoval se nedostatek investic do IT a  všemu vládla nejnižší zákaznická spokojenost a velmi nízká zaměstnanecká morálka. Na počátku roku 1990 byla suma vkladů u  českých spořitelen 188 miliard korun a nejoblíbenějším typem vkladů byly vkladní knížky s výpovědní lhůtou jeden rok, které byly úročeny 4 % a bylo na nich uloženo 55 % všech vkladů. V únoru 1992 se z České spořitelny stala akciová společnost, v níž rozhodující podíl stále držel stát. Počátek 90. let se pro ni nesl v duchu snah o změnu ze sběratelky vkladů v řádnou obchodní banku, která se v duchu tradice i nadále orientovala na drobnou klientelu. V  březnu 2000 byla podepsána smlouva o odkupu 52,07 % akcií České spořitelny rakouskou Erste Bank der oesterreichischen Sparkassen AG. Díky této koupi se vídeňský ústav dostal na místo přední středoevropské banky. Vše ale zdaleka nebylo růžové. „Největší výzvou bylo obnovit sebedůvěru zaměstnanců spořitelny. V roce 1999 byla v bankrotu a nikdo nevěděl, zda přežije. A to ani Erste Bank,“ vzpomíná Jack Stack. Dnes Česká spořitelna nabízí klientům nejen finanční řešení na bázi bankovních produktů a služeb jako úvěr, vklad, pojištění či investice, ale umí se podívat i na běžný účet za domácnost a najít možnost úspor na něčem jiném než svých produktech. Nadále zůstává ve finanční oblasti, ale rozšiřuje nabídku za hranice klasických služeb. „Funkcionáři a úřednictvo peněžních ústavů mají svým charakterem, odbornictvím, soukromým životem, finanční spořádaností nejen vzbuzovat důvěru, nýbrž mají svým jednáním s  vkladateli býti příčinou, že lidé rádi chodí do takového ústavu,“ radil v roce 1939 profesor Alfréd Eisner. Spořitelna se tedy, jak říká její generální ředitel, vrací ke kořenům: „Myslím si, že za pět let zákazník nebude mít zájem poslouchat bankovní hantýrku, ale prostě přijde do banky a budeme se s ním bavit o tom, co zrovna v životě řeší. Bankéř se s ním bude bavit skrze normální lidský život. Měl by to být odborník na život, ne na finanční produkty. Třeba nakonec budeme prostě nabízet hezké místo, kde se lidé mohou sejít a poplkat si nad kafíčkem.“ 

nesmíme ztratit odvahu

▲-▲▲▲▲▲ Inzerce A140005282

záložny-kampeličky (ZK). Spořitelna přišla o  svou chloubu, palác na rohu Rytířské a  Melantrichovy ulice v Praze, který byl vyhrazen pro Ústav dějin KSČ. „Česká spořitelna byla v  podstatě monopolní bankou pro obyvatelstvo. Jak tomu tak bývá, když máte monopol, upadne váš zájem poskytovat klientům služby na slušné úrovni. Každý si asi pamatuje ty hodiny strávené ve frontách, které byly hrůzným zážitkem,“ vybavuje si Pavel Kysilka.

▲-▲▲▲▲▲ Inzerce A140005282

▲▲▲▲▲▲-▲▲▲▲▲▲▲ Inzerce A151000743

odluku po rozdělení republiky. Ještě jsme neměli české koruny a  museli jsme kolkovat stávající oběživo. Komerční banka pro Českou národní banku od rána do noci kolkovala. Českou spořitelnu a Českou poštu jsme si vytipovali jako dvě místa, kde bude probíhat výměna bankovek, protože měli nejlepší pokrytí pobočkami. Z Komerční banky tak neustále policie a armáda převážela stohy okolkovaných bankovek do spořitelny a na poštu a ty vybrané zase zpátky. Celkově do toho bylo v Česku zapojeno 40 000 lidí a osm institucí. Česká spořitelna svou roli zvládla fantasticky a udělala z toho doslova happening, kdy vedle nových bankovek rozdávala na pobočkách i cukroví. Tehdy jsem se pracovně sblížil i s lidmi ze spořitelny a viděl jsem, že nejsou namyšlení, tak jako občas bankéři bývají, že jsou velmi ambiciózní, ale zároveň pracovití a šikovní. To mi sedělo. Jaké jsou tedy z vašeho pohledu nejvýznamnější historické milníky? Nejzásadnějším je sama myšlenka založit v městech a vesnicích spořitelnu pro běžné občany. Ta byla na začátku 19. století revoluční. Do té doby totiž bankéři o normální lidi nezavadili. Věnovali se jen státu, největším průmyslníkům a  šlechticům, to znamená zhruba jednomu až pěti procentům obyvatelstva. Najednou se zrodila myšlenka naučit lidi myslet do budoucna, starat se odpovědněji o finance a naučit je to, co se stalo heslem spořitelnictví: „Pracuj, střádej, rozmnožuj.“ Není náhodou, že symbolem těch tří slov a spořitelny se stala včela. Spořitelna, kostel, hospoda a škola, to byla zásadní místa v obci, kde se lidé setkávali a mohli řešit své životní radosti i strasti. Zároveň to bylo velké poslání. Spořitelna, pokud tehdy něco vydělala, zisk nikomu nevyplácela, ale vracela jej zpět do své hlavní činnosti. A když toho zůstalo ještě víc, podporovala bohulibé činnosti v obci. Podporovala školy, umění, sport a dávala na charitu. To vše se nakonec, asi nezamýšleně, ukázalo jako nesmírně výdělečný byznys. To byly doby, kdy Česká spořitelna neměla konkurenci. Ta vám ale dnes přibývá. Co s ní? Konkurence je vždy vítaná, a hlavně ta dobrá. Pro každé odvětví je požehnáním. Například úspěch českého pivovarnictví a sklářství spočíval na několika inovátorech. Na přelomu 16. a  17. století vymyslel sklář Müller ten úžasný tvrdý křišťál, který se dá brousit, a  naše sklářství absolutně zlikvidovalo to benátské. Dobré inovace vždy přebere celé odvětví a posune se dál. Platí to i u konkurence, která se zdá na první pohled hodně odlišná? Například banky, které existují pouze on-line, versus kolos spořitelny se stovkami kamenných poboček? Rozumím, že to může působit jako dva odlišné modely, ale není to tak. Všechny velké banky,

velké svou pobočkovou sítí, dnes stejně budují internetové bankovnictví. Pokud bychom kromě šesti set poboček neměli i  funkční, jednoduché a  bezpečné on-line bankovnictví, tak by u nás nikdo nebyl. Optiku ale samozřejmě mění to, že nad těmito službami máme ještě vystavěnou síť poboček. Běžné transakce můžete všechny provádět on-line, a když chcete zajít na kafe, povykládat o  životě a  prodiskutovat komplexnější řešení financí, přijdete na pobočku. Dříve to bylo naopak, digitál doplňoval pobočky, dnes se role obrátily. Přemýšlíte, že byste v budoucnu pod značku České spořitelny schovali i jiné typy byznysu, než je bankovnictví? Naší cestou je začleňování technologických vy­ možeností do našeho normálního byznysu, ale přece jen rozšiřujeme záběr. Dnes jsme schopni klientům nejen nabídnout a prodat finanční řešení na bázi bankovních produktů a služeb, jako je úvěr, vklad, pojištění či investice, ale jsme schopni podívat se i  na váš běžný účet za domácnost a najít možnost hezkých úspor na něčem jiném, než jsou naše produkty. Třeba na energii. Zůstáváme ve finanční oblasti, ale rozšiřujeme nabídku za hranice klasických bankovních služeb.

Spořitelna, kostel, hospoda a škola, to byla zásadní místa v obci, kde se lidé setkávali a řešili své životní radosti i strasti.

Co pro vás znamená odpovědnost bankéřů? Jak ji vnímáte? Česká spořitelna pečuje přibližně o tisíc miliard korun, tudíž zodpovědnost nejen za spořitelnu, ale obecně za českou ekonomiku je obrovská, ale nesmí vás to znehybnět. Nesmíte ztrácet odvahu inovovat a zkoušet nové cesty. To je to těžké, vyvažovat tyto dva přístupy. Regulace, které přišly s  krizí, jsou něco, s  čím bojuje bankovnictví na celém světě, a neustále vám připomínají, že jste mnohem víc než jen firma. Když se vy jako firma dostanete do problémů, dostane se do problémů celá ekonomika. Odpovědnost je v České spořitelně hluboce zakořeněna a existuje opatrnost při nakládání s penězi. Určitě se nepouštíme do některých riskantních operací, do kterých jiné banky jdou. Nesmíte ale nikdy ztratit odvahu inovovat v klientských službách. Ta tady naštěstí zcela jistě existuje, včetně odvahy chybovat, protože ne všechno se vám vždycky povede. Když mluvíme o odpovědnosti, vy jste kdysi podepsal dvoustovku... Ani mi to nepřišlo jako něco zvláštního. Byl jsem tehdy jako výkonný guvernér zodpovědný za Českou národní banku a vydávali jsme dvoustovku. Občas mi to lidé připomínají, ale tady to spousta zaměstnanců ani neví. Jednou si dělal srandu Leoš Mareš na akci pro naše zaměstnance a říká: „Ten váš generál podepsal dvoustovku. To je podobné, jako byste leželi v  nemocnici, přišel za vámi doktor s penicilinem a byl to Flem­ming. 

Pavel Kysilka vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Generálním ředitelem České spořitelny je od roku 2011. V letech 1992–1999 působil v České národní bance jako člen bankovní rady a viceguvernér. Poté nastoupil do české pobočky Erste Bank, která koupila Českou spořitelnu. Pavel Kysilka je ženatý a má tři děti.

ZEN41

průmysl

l a r i s a tá b o r ová

Inženýrská odysea Češi jsou tradičně silní v technických oborech. Málokdy se u nás ale stane, aby jeden z největších strojírenských podniků řídila žena. A ještě k tomu z Petrohradu. Text Viola Černodrinská l Foto Petr Dobiáš

V

 Česku mají inženýři se skvělým technickým vzděláním, například strojaři, silnou tradici. Ale strojařky? Larisa Táborová je spolu s  Františkem Komárkem a  jeho synem Patrikem členkou představenstva firmy s  baťovskou tradicí – Kovosvit MAS, která obrábí stroje už 75 let. „Moje dětství bylo vzhledem k  technickému vzdělání rodičů ovlivněné faktem, že se prostě 42ZEN

počítalo, že půjdu studovat technický obor,“ říká petrohradská rodačka. Do Česka jste přijela hned po studiích. Bylo pro vás těžké se tady prosadit? Do České republiky jsem přijela v  roce 1980 s manželem, se kterým jsem se seznámila na ško-

MCU1100V-5X Pětiosé vertikální centrum MCU1100V-5X je stroj pro kontinuální pětiosé obrábění složitých dílců. Svým uspořádáním a vlastnostmi je předurčen pro výrobu tvarově složitých forem a komplexní obrábění dílců z pěti stran.

Mgr. Patrik Komárek

Ing. Larisa Táborová

Ing. František Komárek

Člen představenstva a syn Františka Komárka; podílí se na vedení firmy a na rozvoji nových projektů společnosti

Členka představenstva, jedna z nejvlivnějších žen v českém průmyslu. A co ji hnalo nahoru? „Když jsem ve škole dostala špatnou známku, tatínek si proti mně vždy sedl a povzbudil mě slovy: Máš na víc, nejsi hloupá, ukaž všem, co v tobě je.“

Předseda představenstva, spoluzakladatel známého holdingu KKCG a strýc nynějšího majitele KKCG Karla Komárka mladšího. Dvanáct let byl generálním ředitelem Moravských naftových dolů, jednoho z podniků rodinného impéria Komárků.

ZEN43

Hlídky u computeru Larisa Táborová vystudovala technickou univerzitu v Petrohradu, obory slaboproud a infomační a měřící technika. «Z dnešního pohledu jsem zažila celkem úsměvné začátky, kdy počítače byly taková ohromná monstra v jedné místnosti plné hluku a děrovacích pásek. S kolegy v ročníku při výpočtech na diplomku jsme se střídali u jednoho takového oplechovaného monstra během 24 hodin, na mě třeba vyšla řada v půl druhé v noci nebo ve čtyři ráno. Ovšem na tu dobu jsme měli i ve světovém měřítku nadstandardně vybavené počítačové pracoviště.»

Jsem hrdá na to, když se naše stroje a technologie dokážou prosadit a v některých tendrech porážet i tvrdou světovou konkurenci. 44ZEN

le. Byla to taková studentská láska. Začínali jsme v MEZu Brno, ale manžel je Jihočech tělem i duší, tak jsme hledali práci v  tomto regionu. Už tehdy byl Kovosvit jeden z největších strojírenských podniků v  tehdejším Československu. Nabídli nám práci a my to brali. To bylo ještě za socialismu, takže žádný výběr v podstatě neexistoval. Je podle vás rozdíl, když firmu vede muž a když žena? Při stylu řízení v naší společnosti se ženská intuice, citlivost a větší pochopení pro některé osobnostní rozdíly v lidském chování uplatní. My ale nejsme představenstvo, které přijede jednou za měsíc do firmy. Trávíme tam hodně času. Myslím, že zaměstnancům dokážu naslouchat a diskutovat s nimi. Pan Komárek se mi občas směje a říká: „Tak si přišli popovídat, jako za maminkou.“ Jak jste dokázala skloubit takto náročnou práci s mateřstvím a rodinou? V životě jsem měla štěstí na manžela i děti. Když byly malé, jedna babička byla daleko a druhá byla již v pokročilejším věku. Péči jsme si museli rozdělit, aby děti fungovaly bez problémů, a zároveň abychom mohli oba pracovat a držet krok s profesí. Do divadla nebo do kina jsme taky chodili. Jednou manžel, podruhé zase já. Fungovalo to. Firma se svou hi-tech úrovní řadí mezi top deset výrobců na světě. Patří k tomu i automatizované výrobní linky a produkce robotizovaných pracovišť. Jak vidíte budoucí trendy v tomto směru? Máme poměrně silnou vývojovou základnu. První počítačově řízený obráběcí stroj na světě byl zkonstruován v 80. letech naším inženýrem Ladislavem Borkovcem, který začínal v roce 1940, ještě u Bati. Ve fabrice byl celý život. Dnes je to pán, hodně přes osmdesát let, který za námi občas zajde na kafíčko zavzpomínat na staré časy. Ale doba rychle pokročila. Dnešní Kovosvit je zaměřen na multifunkční obráběcí stroje. Zjednodušeně řečeno, jedná se o hi-tech produkty, jež jsou schopné například obrobit díly pro leteckou turbínu, která musí být samozřejmě zhotovena na setiny milimetrů přesně. Dále dodáváme velké strojírenské technologie na klíč. Zákazník požaduje kompletní řešení a my jeho zadání realizujeme. Od A až do Z, včetně robotizovaného pracoviště. Každým rokem zaznamenáváme skokový nárůst poptávek a  prodejů ve skupině aplikačních technologií, a proto do této kategorie upínáme své vývojové aktivity. To však neznamená, že bychom se dále nevěnovali klasickým strojům z  naší produkce. Po těch je také čím dál větší poptávka. Jaké procento práce dnes v Kovosvitu odvádějí místo lidí stroje? Než byly vyvinuty CNC technologie (Compu-

ter numerical control), o  kterých jsem hovořila v souvislosti s inženýrem Borkovcem, museli být pracovníci více manuálně zruční a museli si pomáhat různými přípravky a speciálním nářadím. Toto se právě CNC technologii daří nahrazovat. Odhaduji tedy, že CNC stroje nám redukují manuální práci o 60 % ve srovnání s dobou zhruba před čtyřiceti lety. Téměř 45 % vaší produkce putuje do států bývalého Sovětského svazu. Jak moc je pro firmu tento trh důležitý? Velmi důležitý. Značka MAS je na tomto trhu historicky známá již od dob Rady vzájemné hospodářské pomoci. Poptávka po našich strojích zůstala. Ukažte mi někoho, kdo by nechtěl prodat, když chce někdo koupit. Teď jsme v kategorii výroby sofistikovaných hi-tech produktů, umíme dodat kompletní strojírenské technologie na klíč. S tímto portfoliem jsme se tam dokázali prosadit. Pro zákazníky byly a  jsou stroje MAS brandem a my v tom hodláme pokračovat dál. Kovosvit si v roce 2012 pořídil dceřinou pobočku v ruském Azově, do které už investoval zhruba 500 milionů korun. Proč se firma rozhodla právě pro Azov? Azov je ideální lokalita, především z logistického hlediska. Je zde k dispozici říční, mořská, letecká i železniční doprava. Rostovský region, kde Azov leží, má vynikající zázemí v oblasti všech úrovní technického vzdělávání a v neposlední řadě i náš ruský partner má optimální možnosti a kapacity pro realizaci a rozvoj výroby našich produktů. Vnímáte v pracovních vztazích s Ruskem jako výhodu fakt, že z této země pocházíte? Ano, je to určitá výhoda. Ale je to taková třešnička na dortu. Kvalita výrobků je na prvním místě, dobrý produkt se prodává dobře sám. Pokud nenabídnete zákazníkovi prvotřídní kvalitu za dobrou cenu, tak nemáte šanci. Konkurence na strojírenském trhu je obrovská, zákazníka je třeba hýčkat, aby se chtěl vracet znovu a znovu. Plánujete zdvojnásobit výrobu strojů na 700 kusů ročně. Kde všude je budete prodávat? Zajímají nás všechny trhy. Kovosvit od dob svého vzniku vyváží stroje do celého světa. Znají nás v  Číně, Indii, USA, Brazílii, Mexiku. V  90. letech a  v  souvislosti se světovou ekonomickou krizí jsme některé trhy na čas opustili. Dnes se tam opět vracíme. Úspěšně se nám daří i akvizice v západní Evropě. Jsem hrdá na to, když se naše stroje a  technologie dokážou prosadit a v některých tendrech porážet i tvrdou světovou konkurenci. Strojírenství v České republice patří k tradičním oborům, vydrželo bezpočet ekonomických i politických kataklyzmat a drží si svoji stabilní pozici.

▼ Inzerce A151001011

▲ Inzerce A151000647

kdo je

michaela karsten

jak mít Nejlepší paměť na světě Několikanásobná šampionka v kláních lidí se sloní pamětí si dokáže zapamatovat za půl hodiny 1620 binárních čísel. ZENu prozradila pár triků, jak upgradeovat mozek. Text Hana de Goeij l Foto Jana Tapio a Dorota Velek

M

ichaela Karsten si za půl hodiny dokáže zapamatovat 1620 binárních čísel, za 15 minut 78 abstraktních obrazců a za 99 sekund 52 kanastových karet. Z vystudované lékařky se díky fascinaci mozkem stala několikanásobná mistryně světa v paměťových schopnostech, autorka řady knih na téma paměti a vyhledávaná trenérka, s jejíž pomocí si zapamatujete cokoliv. Se ZENem si povídala o tom, co má a nemá ráda paměť, jestli je možné ji zahltit a jak zvyšovat její výkon. Jak se člověk stane šampionem v paměťovém tréninku? Už při studiu mě extremně zajímal lidský mozek. O paměťových technikách se tehdy nic nevědělo, ale i přesto jsem nevědomky některé z nich používala. Jednou jsem pak viděla paměťové show, kde ukazovali, jak si za krátkou dobu zapamatovat stomístné číslo. Říkala jsem si, že za tím musí být nějaký trik. Pídila jsem se po tom a dostala se do kontaktu s člověkem, který to tam tehdy předváděl. Dozvěděla jsem se, že tréninkem je opravdu možné zvýšit paměťový výkon a že na to existují přesné techniky. A tak jsem začala trénovat. 46ZEN

Sama sebe, nebo jste měla trenéry? Trénovala jsem sama, ale měla jsem i  mentory. Mezi jinými svého muže, který byl tím, koho jsem tehdy viděla v oné paměťové show. On byl prvním zdrojem informací, protože literatura u nás ještě neexistovala. Na mezinárodním mistrovství jsem se pak seznámila s  hlavním organizátorem Tonym Buzanem, který je autorem známých myšlenkových map, jež používají podnikatelé nebo manažeři. Radili mi, jak trénovat, a  spolu jsme začali vytvářet softwarové programy na speciální paměťové disciplíny. Například na disciplínu auditiv, jejímž cílem je zapamatovat si co nejvíc číslic, které někdo každou sekundu vyhlašuje. Nakolik genetika ovlivňuje dobrou paměť? Genetika určitě hraje roli. Ten, kdo má přirozeně dobrou paměť, má startovní linii jinde než někdo průměrný. Ale samozřejmě pokud ten průměrný je schopen dostatečně trénovat, může toho výjimečného porazit. Je potřeba rozlišovat pojem paměťový výkon a  přirozená paměť. Tréninkem jsem schopna zvýšit paměťový výkon klidně o 500–600 %, ale přirozenou paměť, která je dána geneticky, dokážu vylepšit pouze o 20–30 %. Ge-

„S tréninkem paměti je to jako když chodíte do fitcentra.“

ZEN47

že díky vzdělání mohou vydělat peníze a zajistit nejen svůj důchod, ale i důchod svých rodičů. Sociální systém je tam postaven tak, že to je jediná šance, jak se dostat nad průměr. Rozlišujete při tréninku ukládání informací do krátkodobé a dlouhodobé paměti? Ano, a rozlišuje se dokonce tzv. ultrakrátká paměť neboli senzorická. To je to, co nejdřív pojmou naše smysly. Ty přijmou informaci a  pohrají si s ní v místě krátkodobé paměti, které říkáme pracovní. To je místo, kde dochází k filtraci a posunu některých informací dál do dlouhodobé paměti. To, co popisuji, je ale jen hypotetický model. Vědci toho sice spoustu o paměti a mozku vědí, ale nikdo nedokáže říct, jestli to tak je stoprocentně.

V roce 2014 se v Číně uskutečnilo už 23. mistrovství světa v paměťových schopnostech. Účastníci dorazili z 19 zemí a soutěžili v deseti kategoriích, např. pamatování hracích karet, náhodných slov, historických dat či abstraktních obrázků.

Paměťová posilovna ASOCIACE. Jakékoli nové informace se pokuste propojovat s informacemi uloženými v dlouhodobé paměti. AKROSTICKÁ METODA. Vhodná pro obtížně zapamatovatelné informace. Tato mnemotechnika pocházející už z antiky. Vezmou se počáteční písmena klíčových informací a z nich se vytvoří memověta. METODA ANALOGIÍ. Zvlášť náročná témata je dobré nabízet v analogiích s něčím snadno pochopitelným ze všedního života. MASTER-SYSTÉM. Pro zapamatování si číselných informací slouží speciální kódovací systém, který je založen na principu přiřazení obrazů číslům mezi 00-99 na základě pevně stanovených pravidel.

48ZEN

neticky je nám dáno, že se pohybujeme, a já můžu buď jít, nebo běžet, anebo můžu použít auto či letadlo. To, co já nabízím se svými tréninky, je ten transportní prostředek, kterým se dá ošálit slabá stránka přirozené paměti. Hrozí vám přeplnění paměti, nebo je její kapacita neomezená? K přeplnění by mohlo dojít u  osob, které nepatří do úplně normální populace, jako třeba autista nebo idiot savant, což je člověk s  IQ mezi 20 a 30 body. Tito lidé mají něco jako fotografickou paměť a jsou schopni si spoustu věcí pamatovat. Nefunguje jim ale určitý filtrační mechanismus, a tak se dá mluvit o zahlcení mozku. Já jsem ale normální člověk, jen jsem zjistila, že existují techniky na zvyšování výkonu paměti. Stejně jako osoba, která si jde do fitness zvýšit kondici. Proč se tedy místo fitness věnujete zrovna těm paměťovým technikám? Mě fascinuje mozek jako takový. Na našich soutěžích například vidím, že se výkony rok od roku zvyšují. Strategie jsou stejné, ale změnou intenzity tréninku se soutěžící dokážou pořád zlepšovat. A já si kladu otázku, jestli je nějaký limit, kdy už mozek nemůže dál. To je pro mne výzva. Má některé etnikum či národnost větší předpoklady pro lepší paměťový výkon? To je zajímavá otázka. Nikdy jsem se tím cíleně nezabývala, ale myslím si, že stejně jako v jakémkoliv jiném sportu hraje velkou roli disciplína. A v tom jsou třeba Němci opravdu dobří, protože jsou v tom duchu vychováváni. Je to dáno mentalitou a výchovou. Například pro Asiaty je mozek, mentální svět a vzdělání nesmírně důležité. Kolikrát jsem se ptala, proč tomu tak je, a říkali mi,

Rozhodujete se v průběhu učení vědomě o tom, co pustíte dál a co ne? Já dokážu vědomě rozhodnout, jestli jsem, nebo nejsem v  plné koncentraci. Tím pádem dokážu částečně ovlivnit, jestli toho do dlouhodobé paměti půjde víc, nebo míň. Jistý filtr dělám také tím, jak se učím, jestli třeba používám barevné fixy na označení důležitého. To pak určuje to, co si chci a co nechci podržet. Jaké externí faktory mají na paměť vliv? Těch je spousta. Třeba hluk. Lidé, kteří žijí ve velkoměstě, si na něj dokážou zvyknout a už jej ani nevnímají. Já jsem si to uvědomila, když jsme bydleli v Mnichově a pak jsme se přestěhovali. Od té doby, co bydlíme kousek od lesa, mi stačí přijet jen do Prahy a už cítím ten stres a hluk. Je důležité, aby o tom věděli lidé, kteří do Prahy dojíždějí za prací a bydlí v menší vesnici. Přijedou do práce, kde je open space, jsou otevřená okna, kterými proudí hluk, do toho pořád někdo telefonuje. Jak se potom mají koncentrovat? A  když není koncentrace, paměťový výkon se snižuje. Dalším faktorem je spánková hygiena. Pro dnešek je typické, že spousta lidí pracuje s laptopem ještě v posteli ve strachu, co bude příští den. Strach pak existuje i ve spánkovém cyklu a mozek si neodpočine. Já to ve svých třiačtyřiceti cítím na řeči. Jak se nevyspím, špatně se mi mluví. Nejdříve selže koncentrace a pak následují výpadky paměti. Jaké techniky používáte pro zvyšování paměťového výkonu? Třeba metodu paměťových cest neboli loci cest. Vznikla někdy před 2500 lety a podle Cicera je její podstatou schopnost člověka se někam mentálně katapultovat a ten prostor si představit. To znamená, že významnou roli při ní hraje vizualizace. Katapultujete se někam do známého prostředí a  tam vyhledáváte nějaká konkrétní místa. Třeba k vám domů. Tam si představíte padesát věcí, které na sebe logicky navazují, jak se prostorem pohybujete. Na ty předměty pak mentálně nale-

pujete klíčové informace. Je to výborná strategie při přípravě prezentace, kde si musíte zapamatovat pořadí slidů. Prvním místem jsou třeba dveře a bod v prezentaci je finance. Tak si představím dveře polepené bankovkami. Zadruhé chci najít nového zaměstnance a  druhé místo v  mé mentální cestě je botník, tak si představím, jak si na něm ten nový zaměstnanec vyzouvá boty. Tím, že znám mentální cestu, která je připravená dopředu, je mnohem jednodušší vybavit si informaci, kterou jsem k ní přiřadila. A když se pak připravujete na další prezentaci, tak si uděláte novou cestu, nebo tu starou nějak vyčistíte? Je dobré mít cest víc, protože když ji jednou obložíte, tak ji po jistou dobu nebudete moci použít. Její trvanlivost záleží na tom, kolikrát informaci v  ní uloženou zopakujete. Cesta je jakýsi mustr dlouhodobé paměti. Pokud tu informaci párkrát zopakuji, tak aktivuji dlouhodobou paměť a  ze střední úrovně uložení ji posunu výš, někdy až do úrovně zautomatizování. A jakmile je informace zautomatizovaná a už ji dál neopakuji, tak se cesta začne pomalu sama uvolňovat a můžu ji použít na něco jiného. Používáte i jiné metody? Ano, třeba metodu klíčového slova. Tak jsem

naučila své děti anglicky. Mnoho lidí to používá a  možná ani netuší, že jde o  nějakou metodu. Spočívá to v  tom, že v  každém cizím slově hledáte kořen nebo jeho část, která vám něco řekne v mateřštině, a vytvoříte si k tomu mentální obraz. Dceři, jejímž hlavním jazykem je němčina, dlouho trvalo zapamatovat si anglické slovo „important“. Jednou jedeme v autě, opakujeme slovíčka a ona to najednou uměla. Pro sebe si to rozložila do „im“ a „po“, což je v němčině zadek, a  najednou v  zadku bylo něco důležitého. Podle tohoto obrazu si „important“ zapamatovala, i  když je to absurdní. Funguje to hezky i  u  cizích slov. Gelotologie je nauka o  smíchu. „Logie“ je zautomatizovaná informace a  víme, že jde o vědu. Cílem je tedy najít něco, co připomíná „geloto“. Shodou okolností jsem to hledala se skupinou z GE Money Bank a přišli na to, že když „GE lidi vyhrajou v LOTU, tak jsou vysmátí“. Připomíná jim to „geloto“ a celé slovíčko si zapamatují. Samozřejmě je důležité vše opakovat. Ti, co používají paměťové techniky, ale nemusí opakovat tak často. Paměť má obecně velmi ráda obrazy a  nesnáší cokoliv abstraktního. Proto míváme problémy s čísly, cizími slovíčky nebo i komplikovanými jmény, jednoduše si pod tím nedovedeme nic představit. Dobrý paměťový trenér pak dokáže jakékoliv slovo přetvořit do obrazu.

Pamět má velmi ráda obrazy a nesnáší cokoliv abstraktního.

Inzerce A141015141

fenomén

Rumcajs dneška jest „lumbersexuál“ Metrosexuál je out. Teď mezi stylovými pány frčí mužný vzhled. Hollywoodské hvězdy, které chtějí najednou všechny vypadat jako starozákonní prorok, udávají tón... Text Viola Černodrinská l Foto David Tuercký

50ZEN

N

osí svetry skandinávských značek, koženou brašnu a kulaté dioptrické brýle. Poslouchá staré vinylové desky. Pokud zrovna nemlsá svůj oblíbený uzený vegan tofu burger, ujíždí si na grilování garnátů ve Stromovce. Hipster. Vedle „selfie“ jedno z nejpoužívanějších slov poslední doby. V Česku vžité hlavně jako hanlivé označení pro kohokoliv, kdo nosí úzké kalhoty a pije limonádu z marmeládových sklenic. Trendy se ale mění rychle jako počasí a slovo hipster, jehož kořeny sahají až do 40. let minulého století, nyní pomalu střídá jeho novější varianta – lumbersexuál, někdy také označovaný jako outdorový hipster nebo městský farmář. Lumbersexuálové se vyznačují pěstěnými vousy a sklonem kupovat si drahé flanelové košile, ideálně značky Pendleton. K tomu si pořizují těžké farmářské boty, většinou Red Wing nebo Wolverine. Jsou svalnatí a často mají potetované paže, ale v ruce budou místo sekery svírat nový MacBook Pro. A pokud rádi nosíte retro modely outdoorových značek jako Vintage Patagonia nebo novější Poler, můžete být brzy označováni jako MetroJack, což je jakási lumbersexuální odnož.

Otec versus kanec Historie mužského ochlupení na obličeji vykazuje zřetelnou sinusoidu. Například Jaroslav Vrchlický, Bedřich Smetana nebo Ladislav Stroupežnický nosili vousy s hustými kníry již od mládí, a ve třiceti letech tak vypadali téměř na šedesát. Z evolučního hlediska nemají vousy žádný význam. Nezvyšují mužovu zdatnost, ani mu nijak nepomáhají v jeho reprodukčním úspěchu. Ale ženy vousáče dle jednoho výzkumu i přesto hodnotí jako maskulinnější, spolehlivější, dominantnější, a dokonce i statečnější. Ví se také, že ženy používají při výběru partnera dvojí strategii. Je-li ve hře muž s vidinou delšího partnerského vztahu, budeme chtít takového, který se o nás a potenciální rodinu postará. Jeho rysy budou jemnější; naznačují totiž, že by mohl být dobrým tatínkem. Naopak žena, která zrovna ovuluje nebo hledá jenom krátkodobý vztah, si bude většinou, aniž by si toho třeba vědomě všimla, hledat spíše

Stylařský slovníček Hipster Etymologie slova spadá do 40. let 20. století, termín pochází z prostředí amerických jazzových hráčů. Howard Becker v roce 1963 popsal jejich subkulturu a identifikoval dvě skupiny: „hips“ a „squares“. První z nich šli proti masám, hráli, co chtěli, a pohrdali komerčním publikem. Druhá skupina se přizpůsobila komerčním tlakům a hrála to, co si publikum žádalo.  Lumbersexuál Subkultura lidí, kteří dbají na denimovou módu a klasické originální vintage značky. Dříve se jim říkalo Red Wing People, což byl kult, který žil sám pro sebe. Styl vznikal především kolem outcountry a indie folku. Normcore Unisexový módní styl, charakterizovaný svou normálností. Referuje spíše k postoji než vyloženě určitému typu oblékání. Hlavní myšlenkou je hledání svobody v tom, že nevypadáme nijak zvláštně nebo speciálně. Normcore nosí lidé, kteří necítí potřebu se odlišovat od ostatních. Typické jsou boty Birkestock.

hodobě. Není to moc praktické – zbytky po včerejší omáčce, kterou jste mu uvařila, nechutnají při líbání nejlíp.

Sport+porno Lumbersexuální vousy jsou reakcí na trend postupného odstraňování vousů i ostatních chlupů na těle, které začalo někdy v 80. letech. Kate Moss se tehdy v kampaních pro Calvin Klein objevila s Markem Walhbergem hladce oholeným „i tam dole“. Americký novinář Mark Simpson toho vyvoněného skoro všude hladce oholeného muže v roce 1994 opatřil nálepkou m e t ro s e x u á l . V roce 2014 lumbersexuálové mají velké svaly, pak Simpson farmářské boty a místo sekery Macbook. vynalezl spornsexuála. To je prý muž s upravenými vousy a pečlivě vymaskulinního neomaleného kance, který jí pracovanými svaly, které zvýrazňují tetování, bude schopen učarovat vzhledem a skočit na piercingy nebo trika s hlubokým výstřihem. ni někde v převlékací kabince luxusního obTakovýto muž aktivně usiluje o status sechodu. V tomto případě bude ženu zarostlejší xuálního objektu; propojením pornografie tvář přitahovat. Méně už bude žen, které bua sportu vzniká takzvané sporno. Za hlavního dou milovat vous partnera, s nímž žijí dlou-

Health Goths Lidé nosící sportovní značky, ale pouze černé barvy. Jsou to lidé, kteří hodně cvičí a fitness je pro ně druhým domovem. Typickou ukázkou Health Goths byla loňská kolekce Alexandra Wanga pro H & M nebo některé kousky Ricka Owense.

ZEN51

Internetem nedávno proběhla zajímavá antropologická studie...

Knírky pod Řípem V českých luzích a hájích se samci rodu homo sapiens zbavovali ochlupení na tváři pomaleji. Zatímco na Západě byli na počátku 90. let politici prakticky všichni hladce oholení, naše polistopadová politická garnitura byli samí knírači. Klaus, Havel, Lux, Zieleniec, Kalvoda,

1980

1990

2000

2015

1980

1990

2000

2015

52ZEN

Vodička… Knírek měli i Satinský, Zedníček, Severa nebo Tittelbach. Později v 90. letech se nosily kotlety, bradka neboli volant. Tedy kratší, střižené vousy lemující horní ret a směřující dolů po stranách až k bradě. Každý, kdo chtěl vypadat o něco mužněji a moderně, ho měl – v zahraničí třeba P. Diddy, u nás Martin Dejdar a Aleš Valenta. A měl ho i náš art director. Výjimkou nebyl ani úzký knírek těsně nad horním rtem, jako to nosil Clark Gable nebo americký režisér John Waters. V akademických kruzích byla a dodnes je móda nechat si část tváře hladkou a tu spodní kolem brady až ke krku řádně zarostlou. A takový profesor Frynta na Přírodovědecké fakultě zkouší studenty už několik desetiletí zabořen rukou ve svém hustém plnovousu; a i když mu dnes sahá až po prsa, nevypadá to, že by se nechal ovlivnit nějakou módní změnou. Flanel a olejíček Lumberjack je v angličtině dřevorubec. Lumbersexuálové, kteří nyní vytlačují metrosexuály, se tedy prezentují jako chlapáci. Už neukazují pavoučí nohy v úzkých kalhotách, ale v pořádných kvalitních amerických džínách. Někteří sice mají plnovous spíše řídký než plný (nemáte-li hustý porost na tváři, máte naději – v Turecku teď frčí transplantace vousů) a jiní jsou zas na těžké farmářské boty příliš rachitičtí, mnoha mužům ale zmužnění prospělo. Ve flanelových košilích a denimu se cítí pohodlně a naučili se, že i zarostlý muž může být upravený. A omáčka ve vousech také nemusí být problém. Každý správný stylový vousáč má na poličce sadu skýtající mýdlo s cedrovou vůní, olejíček z italských citrusů, nůžky, vosk a mini hřebínek.

Připravila Viola Černodrinská l Foto Michael Dvořák

Vývoj moderního člověka

představitele této estetiky Simpson považuje Davida Beckhama s jeho vybouleným spodním prádlem. Spornsexualita se pozoruhodně ujala v Bulharsku, kde se někteří muži začali holit na všech ochlupených místech těla. Za předpokladu, že se muž holí jednou za dva dny a trvá mu to vždy zhruba 20 minut, to dohromady dělá přes dva a půl dne ročně strávené pouze holením.

Foto archiv

Všichni dobří vousáči. Zleva shora: Antonio Banderas, Adrien Brody, Daniel Radcliffe, Matthew McConaughey, Ryan Gosling, David Beckham, Brad Pitt, Aaron Paul, Jake Gyllenhaal a Leonardo DiCaprio.

Jak pustit chlup ZEN vybral několik stylových produktů, které vám zpříjemní holení a celkovou péči o zarostlou tvář. Díky nim si možná budete připadat jako opravdový gentleman. Vše je k sehnání v obchodě Gentleport v pražské Pánské pasáži. www.gentleport.cz.

Chromový stojánek na štětku a holicí strojek, 990 Kč.

Štětka na holení Taylor of Old Bond Street z jezevce se štětinami kvality Pute Badger, 890 Kč.

Kolínská Taylor of Old Bond Street s vůní santalového dřeva, 730 Kč.

Připravila Viola Černodrinská l Foto Michael Dvořák

Foto archiv

Unikátní cestovní ručníky Prospector Co. Stačí zalít vodou a dostanete nefalšovaný ručník, balení 150 Kč.

Německý strojek Mühle, na který pasují břity Mach 3, 1190 Kč.

Santalové mýdlo vyrábějí Taylor of Old Bond Street od roku 1857, 220 Kč.

ZEN53

styl

54ZEN

r o b e r t s ta r ý

Bůh s nůžkami Kadeřník plní vždy tak trochu i roli zpovědníka. Robert Starý, který česal i pro Vogue, psychoterapii přímo vystudoval. Text Viola Černodrinská l Foto Petr Hricko

V

y nosíte kabelku na pravé straně, co?“ – „Ano, jak to víte?“ – „No, jste na levé straně taková vypelichaná.“ Přesně takhle mě přivítal Robert Starý, svérázný kadeřník a vystudovaný psychoterapeut se specializací na dětské závislosti. Ve svém salonu neposkytuje slevy, nerozdává nic zadarmo a  nečeše proto, aby jeho jméno propagovala média. A  přesto má plno a  může si vybírat, koho bude stříhat – má stálé zákaznice a nové už delší dobu nepřijímá. „Pokud si mohu vybrat, budu raději poslouchat při stříhání inteligentní lidi. Nevracím se pak domů vyčerpaný, ale právě naopak,“ říká.

Dělejte si se mnou, co chcete. Takovou větu slýchává patrně spousta kadeřníků. Ženy jim skáčou pod ruce jako laně a  nechají si své vlasy hýčkat, stříhat a provádět na nich výrazné změny. V tu chvíli je kadeřník alchymista, naslouchač a  nejlepší kamarádka. „Když se někoho začnete dotýkat, překračujete jeho osobní zónu. A v momentě, kdy mu saháte na tak citlivé místo, jako je hlava, a to opakovaně, tak se vám ten člověk začne sám od sebe otevírat,“ vysvětluje Robert. Na otázku, jak se vlastně pozná dobrý kadeřník, odpovídá: „Kadeřník může být sebevíc talentovaný a  zdatný, ale pokud nemá dostatek entuziasmu ZEN55

„Zákazníkovi je vlastně jedno, jak ho ostříháte, pokud se trefíte do nějaké jeho představy.“ (Autorka textu Viola Černodrinská sledovala Mistra v akci, když stříhal její dvojče, herečku Sandru Černodrinskou.)

a empatie, tak bude vždycky pokulhávat za těmi, kteří mají dobré komunikační schopnosti a umějí naslouchat. Tomu zákazníkovi je vlastně nakonec jedno, jak přesně ho ostříháte, pokud se trefíte do nějaké jeho představy. Zbytek nechá na vás.“ Když Robert Starý stříhá, je velmi zábavný; v podstatě máte pocit, že už ho znáte roky. Během rozhovoru je pak soustředěný, odpovídá přesně a já nestačím hltat jeho psychoterapeutické postřehy ze světa módy. „Byl jsem nedávno na jednom večírku. Rozhlížel jsem se kolem sebe a viděl asi dvacet mužů s  naprosto stejnými účesy. Vystříhané boky, vrchní partie delší a  všechny vlasy vyfoukané dozadu. Ti muži měli dokonce všichni vousy. Asi se chtěli odlišit od většinové populace, ale vlastně byli všichni stejní. V ten moment mě napadlo, jak je vtipné, když někdo napíše, že je faux pas, když se na večírku sejdou dvě ženy ve stejných šatech. A  tady bylo tolik mužů, každý jeden sice originál, ale jinak jak přes kopírák. Je

Byl jsem na večírku, kde bylo asi dvacet mužů s naprosto stejnými účesy. to chyba kadeřníka, že nemá dost invence, je pohodlný a stříhá účesy jako dělník ve fabrice, nebo se chce klient tolik přibližovat trendu a kopírovat ho? Škoda že spousta kadeřníků prostě nevymyslí spolu se zákazníkem účes přímo na něj.“ Cesta k Robertově současnému povolání byla poměrně netypická. Z rodiny psychologů a teologů se snažil nejprve „utéct“ k  restaurátorství. „Nakonec mi ta škola pomáhá dokonce i při střihu,“ usmívá se. Pomohla mu i  s  podobou vlastního salonu, který si sám navrhl. Prosklenému studiu v  centru Prahy dominuje dřevěná podlaha, kterou doplňují černá kadeřnická křesla, pár betonových příček a do interiéru se podařilo poctivě zakomponovat třeba i dráty od fénů – jsou jasně červené a vedou kamsi do stropu. Tak jako jablko nepadá daleko od stromu, ani Robert nezůstal u restaurování a rozhodl se po vzoru rodičů studovat psychoterapii. „Nechtěl jsem ale studovat tady, kde měli naši spoustu známých.“ 56ZEN

Vyrazil tedy do Německa. „Když jsem byl v prváku, tak jsem si zašel do jednoho z tehdy nejslavnějších vlasových studií k Udo Walzovi. Za střih jsem zaplatil 72 marek, což byly tehdy velké peníze. Jenže když jsem přišel domů, došlo mi, že jsem původně chtěl úplně něco jiného. Vzal jsem si tedy nůžky a dostříhal se sám.“ Jenže na rozdíl od 90 % všech ostatních, kteří se aspoň jednou takto sami zkrášlili, a zanechali si tak ve vlasech po zásahu nůžkami střapaté „schody“ (mluvím z vlastní zkušenosti), Robertovi to vyšlo. Příští, velice úspěšný rok a půl trávil v jedné z nejprestižnějších kadeřnických škol Vidala Sassoona v Berlíně. „Řekl jsem si, co je na té práci tak složitého? Jasně, musíte mít cit, musíte být zruční a musíte umět dobře komunikovat. Já si to chtěl vyzkoušet.“ Už po pár měsících studia si Roberta pozvali jako vlasového stylistu na focení pro Vogue. „Celý ateliér byl plný lidí. Já jsem se v  tom tehdy vůbec neorientoval, nevěděl jsem, kdo je ta modelka ani jak známá je tam vizážistka. Přinesli mi fotku, podle které chtěli modelku učesat. Já se na ni podíval a polilo mě horko. V té době už jsem uměl celkem slušně stříhat, studiová kadeřničina pro mě ale byla zatím velkou neznámou. A  tak jsem jim řekl, že buďto si mě pozvali, abych něco kopíroval, nebo proto, že chtějí něco originálního. Nastalo asi dvouminutové ticho, načež to všichni, byť těžce, akceptovali. Neměli totiž jinou možnost. Narychlo už by nikoho nesehnali.“ Na focení nakonec sklidil úspěch a  brzy mu na stole přistály další nabídky. „Jenže já je odmítal, nechtěl jsem dělat něco, co jsem podle svého mínění ještě úplně neuměl.“ Dáma s bišonkem Mezitím, co Robert v  Německu pilně studoval psychoterapii, zdokonaloval se v  kadeřnickém oboru a  pendloval mezi přehlídkami ve Vídni, Curychu a  Londýně, kde česal například pro značky Joop!, Jil Sander nebo Bogner. Přestože měl na obou frontách slušně našlápnuto, zničehonic se vrátil do Česka. „Víte, kadeřnictví je obor, kde vás každý velebí a  líbá, ale jakmile se otočíte, začne vás tvrdě pomlouvat. Navíc ačkoliv

jsem se tam velmi slušně uchytil, stejně jsem pro ně byl cizinec.“ Místo česání a  stříhání se Robert začal věnovat práci školitele pro značky Tigi a později Schwarzkopf. Předával zkušenosti a  znalosti o  produktech, barvách, důkladnosti technik střihu a preciznosti. Nakonec však neodolal a v roce 2008 si založil salon Robert Starý, který dnes čítá stabilní tým osmi kadeřníků, jež sám pečlivě prověřuje. Na poslední volné místo se mu přihlásilo přes 480 lidí, ze kterých vybíral dlouhé čtyři měsíce. „Vždy si nejdříve analyzuji zaslané životopisy. Pokud mě nějaký zaujme, toho člověka si pozvu a  deset minut si s  ním povídám. Pak mu předložím štos různých fotek účesů, ze kterých má udělat tři hromádky podle vlastních preferencí. Pokud je roztřídí v souladu s preferencí a filozofií našeho salonu, pozvu jej na hodinový pohovor. Pokud obstojí, čeká ho závěrečná zkouška, na kterou si přivede modely, na kterých předvádí kadeřnické techniky.“ A je to všechno? Robert se na mě zadívá a  pak mi profesionálně, s  ledovým klidem v hlase odpoví: „Pokud mi dokáže rozumně vyargumentovat, proč a co jak dělá, a já už z předchozích pohovorů vím, že je nejen šikovný kadeřník, ale má i  dobré komunikační schopnosti a  není konfliktní typ, může u nás začít pracovat.“ Nedávno do salonu vešla asi padesátiletá žena držíc cosi chundelatého v  podpaždí. Sundala si

kabát a posadila se do křesla. Vydechla. Po chvíli pravila, že chce mikádo v barvě svého psa – bílého bišonka. „Ta paní měla asi metr šedesát a byla trochu při těle. Já jsem jí vysvětlil, že to nepůjde, že v tom bude vypadat jako meloun. Půl hodiny jsme se o  tom bavili. Nakonec jsem ji ostříhal podle jejího přání, ale bílou barvu jsem jí neudělal. Vlasy bych jí zničil.“ Trend? Udávejte ho vy! Robert nedělá „trendy“ účesy, pracuje šetrně, s ohledem na rysy vaší tváře, vaši osobnost a váš momentální stav. „Ptám se klientek, jestli to, že je opustil manžel, stojí za to, abychom z  krásných dlouhých vlasů udělali mikádo. Ty vlasy za to nemůžou a koneckonců já ze zkušenosti vím, že ta klientka pak přijde domů a bude nešťastná nejen z rozpadu manželství, ale i z té unáhlené změny účesu.“ A jaké účesy se budou nosit v nadcházející sezoně? „Trendy nemají být diktátem, ale návodem. Je jasné, že díky všudypřítomné reklamní masáži si lidé těžko vytvářejí originální styl, ale zastávám takovou teorii, že třebaže v daný moment můžete být očima módních kritiků úplně out, pokud se v  tom oblečení či účesu budete cítit dobře, sebevědomě a  budete to umět nosit, můžete to být právě vy, kdo začne samotný trend udávat.“  Inzerce A151000495

trend

ez vajíček ub

akhle d t ž á Co

m o ele i s t t

Dan Zigmond byl hvězdou Googlu, ale raději odešel do jiné progresivní firmy – Hampton Creek. Ta totiž možná zachrání lidstvo od hladu. Díky vývoji potravin budoucnosti.

Foto archiv DZ

Text Hana de Goeij

58ZEN

J

Vyrobit vejce z rostlin zní trochu jako science-fiction, k jejíž e libo zlatavou omeletu, larealizaci používáte technologickou platformu. Můžete mi hodnou majonézu či křevysvětlit, jak to funguje? hounké sušenky s  čokoládoShromažďujeme rostliny z celého světa, studujeme jejich proteivými lupínky? A  to vše bez ny a hledáme ty, které jsou použitelné v jídle, nebo ho dokonce jediného vejce? Tak přesně vylepšují. Odhadujeme, že v přírodě existuje 18 miliard rostlintakové pochoutky vyrábí ných proteinů, a to je příliš na to, abychom je mohli individuálně Hampton Creek, firma ze San otestovat. Proto používáme strojové učení, které umožňuje počíFranciska, která je označovátačům, aby se bez programování sami učili. Počítače pak vyhodna za revolucionáře v  oblasti nocují rostliny, které mohou být nejužitečnější. Ty potom dál světového stravování. Věhlas zkoumají naši vědci. Právě vývoj modelů strojového učení mám získala nekonvenční majonéna starosti já. Jde o stejnou technologii, kterou používá Google zou Just Mayo, protože už se pro vyhledávání a řada dalších společností k transformaci svých prostě nemohla dívat na tisíce odvětví. My jsme ale první, kteří ji používají v potravinářství. slepic napěchovaných do pár metrů čtverečních. Díky ní Podle vašeho motta chcete z potravinové rovnice vynechat a  jejím technologiím – ano, zvířata. Znamená to, že se ve vašem pojetí máme stát vegany? jídlo je v  podání Hampton Creek doslova raketová věda – naše Můj známý zbožňuje naši majonézu v  krůtím sendviči. Moje ubohá planeta možná nakonec přece jen uživí bobtnající miliardy vlastní děti milují naše sušenky a jedí je s mléhladových krků. kem. Chceme lidem usnadnit dobrou volbu jídZvířata prý můžeme z  celé rovnice vynechat – la tím, že bude zdravější, chutnější, udržitelnějprim zde hrají pouze rostliny. Společnost, kterou Shromažďujeme ší a také dostupnější. Naše potraviny jsou pro založili třicátníci Josh Tetrick a Joshua Balk, má rostliny všechny a všude, ne jen pro vegany. za sebou víc než tři roky existence a 30 milionů dolarů v kapse z investorských peněz. Bill Gates z celého světa, Světová populace neustále roste. Jak o ní píše na svých stránkách jako o budoucnosstudujeme udržitelná je vůbec vaše technologie? Bude ti stravování a  před několika měsíci dokázala fungovat třeba za padesát let? Googlu přetáhnout hlavního datového gurua jejich proteiny Hledáme rostliny, které se dají snadno vypěsDana Zigmonda, zodpovědného za analýzu dat a hledáme ty, tovat, nepotřebují moc vody a mají menší uhpro YouTube a Google Maps. Jeho úkolem je pokteré jsou líkovou stopu. Naše technologie není o tvorbě stavit největší světovou databázi rostlin a jejich nových potravin, ale o hledání rostlin, které již charakteristik, vybrat ty, které obsahují správné použitelné vytvořila příroda a které mají schopnost přinést množství proteinů, a udělat z nich třeba omelev jídle, nebo ho revoluci ve stravování. Je těžké předpovědět, tu. Důvodem je jednoduše to, že chtějí současný dokonce ještě jak bude svět vypadat za padesát let, ale my se potravinářský průmysl postavit na hlavu. ZEN si snažíme zajistit, abychom byli stále schopni s Danem povídal o tom, jak je z téhle „mission vylepšují. produkovat dost jídla pro všechny. impossible“ možné udělat realitu. Pamatujete si, kdy vás poprvé napadlo, že by mohlo být ve způsobu, jakým produkujeme potraviny, něco špatně? Předtím, než jsem přišel do Hampton Creek, jsem pracoval pro Google jako hlavní datový analytik. V oblasti dat a softwaru jsem strávil přes dvacet let. I když jsem vždycky rád vařil a jedl, nikdy jsem o jídle příliš nepřemýšlel. Až do okamžiku, kdy jsem minulé jaro navštívil Hampton Creek. Mezi mnou a Hampton Creek to byla láska na první pohled. V oblasti stravování dnes narážíme na řadu problémů, ať už zdravotních, bezpečnostních nebo v otázce udržitelnosti. Hampton Creek se je snaží řešit.

Jak chcete konkurovat levné masové produkci obilovin, které jsou základem mnoha potravin a jsou mnohdy pěstovány za pomoci škodlivých látek? Zní to trochu jako pohádka. Produkty vyrobené v menším množství za pomoci drahých technologií a specializované lidské síly bývají dražší… Do své majonézy používáme druh kanadského žlutého hrachu. Vypěstovat jej je levné a pěstuje se ve velkém množství. Do sušenek používáme druh čiroku, to je další plodina, která hojně roste po celém světě a je rezistentní vůči horku a suchu. Rostliny, které používáme, není nutné speciálně pěstovat v malém množství.

Vaše produkty jsou označovány za revoluční. První surovina, kterou jste se rozhodli transformovat, bylo vejce. Proč? Průmyslově produkované vejce je v mnoha ohledech lehký cíl. Je velmi neefektivním zdrojem proteinů, a tak téměř jakákoliv alternativa, založená na rostlinách, má potenciál mu být nadřazená. Zhruba třetina slepičích vajec je dnes používána jako surovina v ostatních potravinách, příkladem je třeba majonéza nebo sušenky, a lidé tak mnohdy ani nevědí, že vejce jedí. Lidé nekupují sušenky, protože chtějí jíst vejce, kupují sušenky, protože prostě chtějí lahodné sušenky. Pokud tedy dokážeme udělat sušenku, která chutná lépe, je zdravější a  nepotřebujeme k  její výrobě vejce, nikdo si nebude stěžovat.

Jaké vidíte budoucí nutriční trendy? Nejjasnějším trendem je nárůst lidské populace, a tím i zvyšující se potřeba množství potravin. Na rozvinutém Západě se hodně zabýváme přejídáním a obezitou, ve většině světa je ale tou reálnou obavou nedostatek jídla pro všechny. Způsob, jakým mnoho z nás dnes jí, není udržitelný a nikdy nemůže nakrmit planetu s deseti, jedenácti a více miliardami lidí. Musíme vytvořit potravinový systém, který nás bude schopen nakrmit všechny. Jaké jsou limity toho, co můžete vyprodukovat? Určitě nějaké jsou, ale jsme od nich velmi daleko. Příroda totiž vytvořila neskutečné množství úžasných rostlin.  ZEN59

hotel

ZEN si povídal s generálním manažerem Alchymist Luxury Group o duchovi zazděné jeptišky, jenž bloumá v jeho hotelu, a o tom, jak důležitý je genius loci. Text Viola Černodrinská Foto archiv hotelu

V

íte, pivo je pro Čechy sociální nástroj. Neklábosí venku před domy nebo na náměstích, vidíte je sedět celkem tiše po hospodách, ale s  každým dalším pivem se jejich sociabilita zvyšuje,“ říká Andoni Dentici. Sedmatřicetiletý rodák z baskického Bilbaa, syn Itala a Mexičanky, se i přes drobná zklamání v Česku po několika letech cítí dobře a neměnil by. Pro skupinu luxusních hotelů Alchymist Luxury Group začal pracovat v roce 2008 a dnes působí na pozici generálního manažera celé ALG, kte60ZEN

rou v Praze tvoří čtveřice hotelů. Tři z nich jsou umístěny v historických částech Prahy a odpovídá tomu i  barokní design každého z  nich – Alchymist Grand hotel (v něm dnes sedíme), Alchymist Nosticova Palace a Alchymist Prague Castle Suits.  „A  k  tomu máme čtvrtý hotel v  blízkosti Tančícího domu, který jsme otevřeli minulý rok v únoru s názvem La Ballerina. Je to moderní typ městského hotelu, který je o  něco levnější než naše tři zbylé, úroveň servisu je ale stejná.“ Máte představu, jací jsou vaši klienti? Naprosto různorodí věkově i  například profesně. Díky globalizaci se otevřelo cestování i pro mladé lidi, kteří si dnes mohou dovolit i dražší hotely. To já když jsem byl ještě student, jezdil jsem pod stan. Neměl jsem peníze a byla to jediná možnost, jak jet například do Francie. Dnes některé kempy stojí tolik co hotel, takže už dávno neplatí, že si hotel mohou dovolit jen lidé určitého sociálního postavení. U nás můžete vidět mladé turisty, kteří přijedou slavit Silvestr, starší páry, které si užívají naše spa, ale také matky s dětmi. Nabízíte v hotelu něco typicky českého? Ano, máme tady restauraci s českým menu. Většina našich klientů se ptá na typicky české jídlo prakticky hned po příjezdu. (směje se) Navíc nabí-

Podle mě v  posledních deseti letech kreativita kolísá, v  podstatě vše bylo objeveno. Překvapit můžete už jen něčím naprosto ojedinělým, například hotely na stromech, pod vodou, ve vězení, vlacích či v letadlech. Stejně je to ale nakonec o jednoduchosti. Nejdůležitější je, aby se klient dobře vyspal. Hotel může být pod vodou, ale pokud se v něm lidé dobře nevyspí, nebude úspěšný.

zíme i wine & cheese hour, a představujeme tak výborná česká vína a sýry. Jak se vám daří ve srovnání s jinými hotely? Jsme malá skupina, takže nemůžeme konkurovat velkým světovým řetězcům. Proto se snažíme vystavět co nejkrásnější hotely pod určitým stylem a nabízíme prvotřídní služby. Například na booking.com jsme vždy na předních místech. Základy a obvodové zdivo této budovy s původním názvem Dům u Ježíška navrhl v 16. století Oldřich Avostalis na přání malostranských obyvatel, některé zdi ale sahají prý až do roku 1257 jako pozůstatek nejstaršího malostranského přemyslovského opevnění vůbec. Jak pracujete s takovým geniem loci? Samozřejmě se bohatou historii snažíme podtrhovat. Tato budova v minulosti prošla mnoha přestavbami i  majiteli, patřila šlechtickým rodinám. Když byla v Evropě epidemie černého moru, tak fungovala jako nemocnice pro jeptišky. Odtud také legenda o zazděné jeptišce, jejíž duch prý bloudí touto budovou. Dnes je běžné mít v hotelu spa, wellness, posilovnu, relaxační místa na čajové obřady nebo turecké lázně. Myslíte, že je možné ještě přijít s něčím novým?

Na podzim roku jste otevřeli restauraci v brazilské Fortaleze a poté tři hodiny odtud v obci Jericoacoara plážový klub. Proč zrovna sever Brazílie? Sever Brazílie byl velmi nezastavěný, takže to byla velká příležitost expandovat právě tam. Každý den je tam krásné počasí, 30 stupňů a nádherná příroda. Region je zajímavý nejen pro cizince, ale i pro samotné Brazilce. V malé obci Jericoacoara jsme otevřeli restauraci, plážový klub a teď tam stavíme i hotel. Tohle místo, které je ohraničené oceánem z jedné strany a národním parkem z druhé, zažívá každý rok větší nápor turistů. Minulý rok to bylo půl milionu a do dvou let jich má být pětkrát tolik. Samozřejmě že na takové množství turistů obyvatelé obce nejsou připraveni a musí teď čelit problémům, které do té doby neměli. Nemají dostatek aut, která by svážela odpadky, nemají ani místo, kam by je ukládali. Není tam ani zdravotní centrum. A tak jsme se spojili s místními autoritami a založili spolu s dalšími investory zdravotní centrum. Dalším problémem je, že na severu Brazílie téměř nikdo nemluví anglicky. Takže jsme založili Alchymist akademii, kde nabízíme krátké kurzy angličtiny a  základy servisu pro náš budoucí personál. Brazilci jsou extrémně kreativní a chytří, učí se rádi a rychle. Je tam vždy 30 stupňů a přes noc 27 každý den v roce, nepotřebují tak spoustu oblečení, velké domy, okna, dokonce ani postel – spí v houpacích sítích. Nemají domy z cihel, používají palmu carnauba, ze které využijí vše – listy na střechu, z kmenů vyrábějí nábytek. Budí dojem, že jsou chudí. To ale není pravda. Prodávají své pozemky, za které momentálně dostanou opravdu hodně peněz, přesto žijí stejně a peníze investují do dětí.

„Když pojedu do New Yorku, nepůjdu do čínského hotelu. Najdu si vyloženě místní s typickou americkou snídaní. To samé udělám ve Francii nebo kdekoliv jinde,“ říká Andoni Dentici.

Pokud jedete soukromě někam do zahraničí, jaký typ hotelů vyhledáváte? Velmi záleží na tom, kam zrovna jedu. Když pojedu do New Yorku, budu chtít něco autentického, nepůjdu například do čínského hotelu. Najdu si vyloženě americký s typickou americkou snídaní. To samé udělám ve Francii nebo kdekoliv jinde. Když cestuji, nechci jet do hotelu, který je součástí nějakého velkého řetězce a je všude stejný. Ze světa konkrétní země tak přicházíte do unifikovaného prostředí hotelu, místo toho, abyste stále nasávali atmosféru onoho města i tam, kde zrovna spíte.  ZEN61

auto

T h o m a s I n g e n l at h

Nezapíráme vzory Německá superstar automobilového designu, který pět let designoval také škodovky, tvoří mosty mezi historií a dneškem. ZEN se s ním potkal při prezentaci dlouho očekávané novinky Volvo XC90. Text Zdeněk Strnad l Foto Tomáš Železný

J

en málo lidí vzbudilo na konferenci Auto Design Prague takovou pozornost jako Thomas Ingenlath, dlouholetý šéfdesignér Škody Auto, autor konceptů Yeti, Roomster nebo Octavia, nyní šéfdesignér Volva.

Volvo XC90 Toto SUV nové generace je prvním modelem zahrnujícím všechny nové technologie značky Volvo. Jde o první vůz postavený na nové platformě SPA s molekulárním základem, který umožňuje měnit vše od rozvoru náprav přes přední i zadní převis karoserie až po výšku podvozku, nebo dokonce celého vozu. Novým základním kamenem je také ultrapevná bezpečnostní klec z oceli legované borem. Těšit se můžete na motory z nové rodiny čtyřválců Drive-E, které nabídnou až 400 koní, včetně plug-in hybridní verze s označením T8. Bude to pořádná jízda!

62ZEN

Pro většinu lidí Volvo rovná se bezpečnost. Lze ji harmonicky spojit s působivým designem? Někteří lidé se stále ještě domnívají, že bezpečné auto rovná se škaredé auto. Nic nemůže být vzdálenější pravdě. Krása, elegance a styl, na kterých si ve Volvu dáváme samozřejmě záležet, jdou u nás ruku v ruce s poctivým lidským přístupem. Bezpečnost je jednou z klíčových hodnot Volva – tak tomu bylo, je a v budoucnu se to dozajista nezmění. Vy ji můžete s  designem vhodně sladit, nebo – pokud jste dostatečně hloupý – upozadit. Volvo ale bezvýhradně podporuje bezpečnost jako pozitivní součást řidičského zážitku a důležitý prvek v  konstrukci svých aut – řidič se prostě musí cítit chráněn. Vyvíjíme také komplexní vnitřní informační systém, který komunikuje s  řidičem příjemným a bezpečným způsobem. Může automobil s řidičem komunikovat a zároveň ho nerozptylovat? Jedním z  hlavních prvků, které používáme, je dotyková obrazovka, znázorňující vybrané informace. Důležité je zvolit, které informace řidič opravdu potřebuje. V rámci ovládacího menu je potřeba mít přímý přístup k požadovaným informacím a ne projíždět několik vrstev vložených menu. Dalším prvkem je hlasové ovládání, které dnes ve většině případů nefunguje tak, jak by mělo. Snažíme se ho optimali-

zovat tak, aby jeho používání bylo co nejpřirozenější a nejintuitivnější. Komunikace hlasem vyrušuje řidiče nejméně ze všech. Jak lidé na technologické novinky reagují? Většinou jsou velice otevření a nedá moc práce je přesvědčit o přínosech technologií. Je to ale dvousečná zbraň; například když používáte hlasové ovládání a ono vám nerozumí ani slovo, máte chuť do toho prostě praštit. Lidé jsou zvyklí používat moderní techniku. Jen je musíte přesvědčit, že ji používají správně. A tam se láme chleba. Pokud je používání nových technologií příjemné, nemáte problém je prodat. Nedávno jste navštívil Autosalon v Paříži, jednu z největších evropských automobilových výstav. Co vás tam nejvíc zaujalo? Ikonický Renault Espace. Z funkčního vozu se stal lifestylový objekt, to je zásadní posun. Dá se mezi vystavovanými exponáty vysledovat trend? Čím dál tím víc pozornosti se věnuje optimalizaci prostoru řidiče. Výkon samozřejmě zákazníky taky zajímá, silná auta už ale nedominují tolik jako před deseti lety. Výrobci se soustřeďují spíše na interiéry, pocit z doteku, a samozřejmě konektivitu a informační technologie. Zúčastnil jste se pražské konference Auto Design Prague. Jak ji hodnotíte? Velice se mi tam líbilo! Je to malá neokázalá akce, na níž se setkáte v příjemném prostředí se zajímavými lidmi. Konferenční byznys je dnes v kurzu – natáhnete tam lidi a prodáte jim drahé lístky. Není to úplně fér přístup, pražské setkání je pravý opak. Líbila se mi atmosféra,

uviděl jsem tam kolegy, kterých si nesmírně vážím a s nimiž jsem se dlouho neviděl... Celá akce se odehrává na jednom místě a prostředí univerzitní technické knihovny dodávalo set­ kání důstojnou atmosféru. Co je nejdůležitějším faktorem při rozhodování o koupi auta? Byl bych špatný designér, kdybych neuvedl design... Ten má na kupní rozhodnutí samo­ zřejmě velký vliv. Není to ale pochopitelně vše. Musíte mít opravdu velmi autentickou kom­ binaci přesvědčivého a atraktivního designu a také kvalitní produkt, vaše značka musí mít dobrý příběh a přesvědčivou image. Je taky dobré vědět, na jaké zákazníky cílíte, a celou konstrukci a filozofii tomu přizpůsobit. Můj kamarád je fanoušek Volva, už asi dvacet let jezdí jen s ním. A říká: „Chybí mi to staré Volvo, hranaté tvary...“ O tyhle lidi, kteří si skoro zbožštili obrázek starého hranatého Volva, já samozřejmě sto­ jím. Ale nechci je přesvědčovat za každou cenu tím, že bych dělal hardcore retro design. My se snažíme o hlubší záběr. Volvo je upřímná značka, kterou nežene povrchní snaha o sty­ lovost, ale snaha o ideální aplikaci designu. Hezky tvarovaný kov prostě nestačí. Upřím­ nosti a přímosti můžete dosáhnout i u moder­ ních tvarů, aniž byste se vzdali tradic. Vezměte si třeba Concept Estate – má jemné moderní tvary, ale také upřímný charakter a architek­ turu a jasnou grafiku. Přitom jeho design sklá­ dá poklonu legendárnímu P1800 ES ze 70. let. A to je způsob, jak vytvořit most mezi jednotli­ vými generacemi aut. Dokážeme tím přesvěd­ čit hardcore fanoušky Volva? Nevím, ale jsem si jistý jednou věcí: to, jak se auta dělala tehdy a jak se dělají teď, má hodně společného. Může design zachránit skomírající značky aut? Design může samozřejmě udělat pro značky hodně, ale pokud máte problém udržet krok s  moderními technologiemi, sám o sobě vám nepomůže. Auto je velice technický produkt, a technologie vás nikterak zásadně nedokáže odlišit, protože lidé očekávají moderní, funkč­ ní a spolehlivý vůz. To je základ přesvědčivého produktu. A na tomto základě pak může de­ sign stavět. Když nemáte dobré základy, dobrý dům nepostavíte. A perlička na závěr. Nebudu se vás ptát, jakým autem jezdíte. Co ale zbytek rodiny – přidali se k vám do Volvo klanu? Ano, byli vtaženi do víru! Můj pětiletý syn ale miluje také formuli 1, je nadšeným fa­ nouškem týmu Red Bull. ZEN63

ZEN ŽEN Zástěrka od Jakuba Polanky a Olo Křížové, 1900 Kč, www.zasterka.cz

Na zimní večery S našimi stylovými tipy můžete být okouzlující i doma...

Lak na nehty Dermacol 5 Day Stay, 10 ml, 99 Kč, k dostání ve vybraných drogeriích

Náramek z kolekce Bvlgari-Bvlgari z 18kt růžového zlata s perletí, 30 500 Kč, Bvlgari, Pařížská 15

Tuzemský ovocný destilát Baron Hildprandt, 599 Kč, www.1er.cz

Nástěnné hodiny od Jiřího Žežuly ze dřeva a vláknité lepenky, 1600 Kč, na objednání www. djorchzevla.tumblr. com

64ZEN

Připravila Viola Černodrinská

Řasenka Eyes to Kill značky Giorgio Armani, 990 Kč, www.douglas.cz

Parfémovaná voda Boss Ma Vie je inspirovaná křehkostí duše, cena v parfumériích Douglas, Na Příkopě 17, Praha 1

Krajkové spodní prádlo Intimissimi, Na Pankráci 86, Praha 4

Hedvábná halenka Bogner, 17 600 Kč, www.bogner-eshop.cz

Unisexové brýle s průsvitnými obroučky Alain Mikli, 13 500 Kč, www.zilkastudio.cz

Hedvábné kalhoty Donna Karan , 7130 Kč, DKNY, Železná 16, Praha 1

Boty Converse z kolekce Andy Warhol, 2190 Kč, www.conversecz.com

ZEN65

tipy

Černá labuť letí

Praha poprvé na mapě

Až moc magie

Vedle poněkud obstarožní Bílé labutě se už léta vyjímá progresivní centrum Černá labuť podnikatelky a filantropky Danuše Siering. Nahoře umě-

Jak úžasné je zjistit, že první mapa Evropy, na níž se nachází i Praha, vznikla ve druhém století našeho letopočtu a jejím autorem byl slavný řecký geograf Ptolemaios! Přestože prožil život v egyptské Alexandrii, zakreslil na mapu i Prahu, která tu nese název Casurgis. Na jeho mapě se Casurgis nachází u pramenů veliké řeky Albis Flu (téměř určitě Vltava) a nad rozsáhlým pohořím (že by Alpy?). Celé území patří do celku jménem Velká Germánie. Ptolemaios si byl vědom i existence sídel na místech dnešního Brna (Eburodunum), Kolína (Budorgis), Mladé Boleslavi (Hegetmania) či Loun (Redintuinum). V době, kdy Ptolemaios a jeho pomocníci kreslili první mapy světa, obývali území dnešní ČR germánské kmeny Markomanů a Kvádů, první Slované dorazili až o pět století později. -luh-

Naše ZENová ilustrátorka Tereza Kovandová je šikovná. To samozřejmě víme, ale naštěstí si toho všimli i na FAMU a přijali ji na katedru animované tvorby. Její aktuální parádní dílko se jmenuje Až moc

Vyrůstala jsem v rodině televizního dramaturga, takže dívání se na televizi bylo někdy útrpné, a to hlavně díky neustálé kritice, přepínání (to asi nebude tou profesí) a vyzrazení zápletky filmu po prvních 10 minutách! A hle, bez rodičovského dozoru momentálně ujíždím na TV Paprika, která nabízí pořady o jídle a cestování s ním spojeném. Někdy je to bizarní – jako v případě americké kuchařky prožívající mnohonásobný orgasmus při ochutnávání toho, co uvařila. Ale věřte, že po těžkém pracovním dni snad není lepší lobotomický relax. -vio-

Co redakce miluje Jak na Holanďany... a na manžela Pokud máte v přízni či v okruhu přátel Holanďana nebo se do Nizozemí chystáte na delší dobu a předpokládáte interakci s domorodci, jde o povinnou výbavu. Knížka The UnDutchables je podrobným a vtipným průvodcem po bludných holandských duších, který vám ušetří nemnohé nechápavé kroucení

hlavou a společenské faux pas. Já mám knihu jako návod na manžela a je k nezaplacení. -hdg66ZEN

Melancholická zima

Alles klar!

ZEN měl měsíc pauzu a za tu dobu jsem objevil několik ideálních soundtracků k tomu pošmournému počasí za oknem. Půvabná klavíristka a houslistka Pop-

py Ackroyd na albu Feathers je čistá esence melancholie. Projekt A Winged Victory For The Sullen stvořil Atomos, smyčcový podkres pro padající vločky sněhu. A kdybyste chtěli něco zadarmo (nebo kolik dáte), zkuste novinku od Stumbleine – Infinite Overcast na jejich bandcampu. Odraz zasněných devadesátkových kytar je tam patrný, a to mi přesně vyhovuje. -sam-

Věc s názvem Klare Gemüsebrühe mnohem líp chutná, než jak se jmenuje. Tento instantní zeleninový vývar řady Alnatura, který prodává DM drogerie, obsahuje jen sušenou zeleninu, byliny a koření – to vše ekologicky pěstované – a v kuchyni už se bez něj neobejdu. Přidávám ho do rizota, omáček, polévek (i zeleninového vývaru), no v podstatě do všeho. Jen pozor, ať nepřesolíte. Vývar obsahuje i mořskou sůl, a když mi jednou došla sůl, vůbec to nevadilo. -vid-

▼ Inzerce A151000496  ▼▼ Inzerce A151000190

Už můžu, tati

ZEN like

magie a je o klukovi, který najde... Ale to se podívejte sami. Stačí na YouTube zadat Too Much Magic short animated film. Že studium animace není žádná selanka, dokazuje, že ty necelé filmové dvě minuty stály Terezu čtrnáct dní života a téměř odumření „kreslící“ ruky. My jí tady v redakci gratulujeme! -sam-

Foto archiv

lecky založená kavárna s nádherným výhledem, pod ní například baletní škola a dole nově otevřená restaurace Loving Hut. Vynikající obsluha servíruje např. thajské kari s krevetami a rýží basmati, které i znalce thajské kuchyně překvapí svou autenticitou. Zapijte nejlépe zázvorovým čajem s pomerančem. -jam-

DRUHÁ NEJOŠKLIVĚJŠÍ STAVBA SVĚTA!

BUDETE JI

MILOVAT!

OBSERVATOŘ RESTAURACE BAR ONE ROOM HOTEL MINIGOLF

OTEVŘENO DENNĚ

8.00—24.00

Mahlerovy sady 1 / 130 00 Praha 3 / +420 210 320 081 / [email protected]

WWW.TOWERPARK.CZ

ZEN_210x270_V01.indd 1

20/01/15 17:25