Směnka jako zajišťovací instrument

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Matěj Rychlý

Směnka jako zajišťovací instrument Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: JUDr. Vít Horáček, Ph.D.

Katedra obchodního práva Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 14. listopadu 2015

Prohlašuji, že předloženou diplomovou práci jsem vypracoval samostatně a že všechny použité zdroje byly řádně uvedeny. Dále prohlašuji, že tato práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Králově Dvoře dne 16. listopadu 2015

....................................... Matěj Rychlý

Na tomto místě bych rád poděkoval svému vedoucímu diplomové práce JUDr. Vítu Horáčkovi, Ph.D., za jeho odborné vedení, vstřícnost a poskytnuté rady během konzultací. Dále bych chtěl poděkovat své rodině a partnerce, kteří mě po celou dobu studia podporovali a byli mi velkou oporou.

Obsah 1. Úvod ......................................................................................................................... 1 2. Směnka obecně ........................................................................................................ 3 2.1. Pojem směnka ................................................................................................... 3 2.2. Druhy směnek ................................................................................................... 4 2.3. Funkce směnek .................................................................................................. 6 2.3.1. Uhrazovací směnky .................................................................................... 7 2.3.2. Zajišťovací směnka ..................................................................................... 8 3. Zajišťovací směnka .................................................................................................. 9 3.1. Podstata zajišťovací směnky ............................................................................. 9 3.2. Smlouva o zajištění směnkou .......................................................................... 12 3.3. Směnečná suma v zajišťovací směnce ............................................................ 14 3.4. Nastavení splatnosti u zajišťovací směnky ..................................................... 15 4. Výkon práv ze zajišťovací směnky ........................................................................ 17 4.1. Řádné využití zajišťovací směnky .................................................................. 19 4.1.1. Uplatnění zajišťovací směnky .................................................................. 22 4.2. Excesivní využití zajišťovací směnky ............................................................. 24 4.2.1 Osamostatnění zajišťovací směnky ........................................................... 25 5. Ochrana směnečného dlužníka............................................................................... 28 5.1. Ochrana směnečná ........................................................................................... 28 5.2. Ochrana smluvní ............................................................................................. 30 6. Obrana proti výkonu práv ze zajišťovací směnky ................................................. 33 6.1. Pojem námitka ................................................................................................. 33 6.2. Druhy námitek ................................................................................................. 34 6.3. Uplatnění námitek ........................................................................................... 35

6.4. Jednotlivé námitky .......................................................................................... 37 7. Blankosměnka ........................................................................................................ 39 7.1. Podstata blankosměnky ................................................................................... 39 7.2. Smlouva o vyplnění směnky ........................................................................... 41 7.3. Vyplnění blankosměnky a možné námitky ..................................................... 43 7.4. Zajišťovací blankosměnka .............................................................................. 45 8. Srovnání ................................................................................................................. 47 8.1. Zajištění ........................................................................................................... 48 8.2. Vznik práv ze zajišťovacího závazku .............................................................. 50 8.2.1. Shrnutí ...................................................................................................... 51 8.3. Trvání zajišťovacího závazku ......................................................................... 53 8.3.1. Shrnutí ...................................................................................................... 54 8.4. Výkon práv ze zajišťovacího závazku............................................................. 54 8.4.1. Shrnutí ...................................................................................................... 56 8.5. Výhody a nevýhody zajišťovací směnky ........................................................ 56 9. Závěr ...................................................................................................................... 59 Seznam použitých zkratek ............................................................................................ i Seznam použité literatury a jiných zdrojů.................................................................... ii Resumé ...................................................................................................................... viii Abstract ........................................................................................................................ x Klíčová slova a název práce v anglickém jazyce ....................................................... xii

1. Úvod Kořeny směnky můžeme vystopovat až do středověku 12. století. Směnka byla využívána především k bezpečnějšímu zprostředkování plateb mezi vzdálenými místy, protože kupci u sebe nemuseli mít hotovost, ale pouze směnečnou listinu. Původně se směnečné právo vyvíjelo jako místní obyčejové právo, přičemž pro větší rozmach směnky měla význam její indosace, díky čemuž se směnka stala lehce převoditelnou. Postupem času se utvářelo směnečné právo v obrysech, jak ho známe dnes. Tento proces vývoje evropského směnečného práva byl prakticky dovršen na Ženevské konferenci probíhající v roce 1930, kde byla přijata Úmluva o jednotném zákonu směnečném, jejíž přílohou je Jednotný zákon směnečný.1 Po větší část vývoje směnečného práva byla směnka využívána jako platidlo nebo jako platební prostředek. Teprve později se přišlo na to, že by směnka mohla plnit i svou novou funkci, a to funkci zajištění. Takovéto použití směnky ale v sobě skrývá určité nejen teoretické, ale i praktické problémy. Vyplývá to z toho, že v zajišťovací směnce se skloubí směnka se všemi směnečnými instituty, které se k ní vážou, a zajišťovací prostředek soukromého práva, přičemž pro oba jevy jsou typické rozdílné vlastnosti, které se ve své obvyklé podobě moc neshodují, ne - li přímo vylučují. Není bez zajímavosti, že většina směnek plní v českém prostředí právě specifickou funkci zajištění2, kdežto v zahraničí plní směnky spíše funkci platební. S ohledem na výše uvedené je hlavním cílem této práce prozkoumat úplnou směnku, která je užita jako zajišťovací instrument, a zanalyzovat zajímavosti s tím spojené. Tohoto chci dosáhnout skrze jednotlivé kapitoly, ve kterých rozeberu: i) obecně směnku, druhy směnek a jakých funkcí může směnka nabývat, ii) zajišťovací směnku a její podstatu, smlouvu o zajištění směnkou, určení sumy a splatnosti u zajišťovací směnky, iii) výkon práv ze zajišťovací směnky, a to jak řádný, tak excesivní, iv) možnou ochranu směnečného dlužníka před excesivním

KOTÁSEK, Josef. Úvod do směnečného práva. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 293, 2002. s. 11 - 16. 2 K tomu srovnej rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 5 Cmo 5/2008, publikovaný v Soudní rozhledy č. 12/2008, s. 456, který určil: „že primárně je nutno předpokládat u současných směnek (...) především funkci zajišťovací“. 1

1

využitím zajišťovací směnky, která se skládá z ochrany směnečné a smluvní a v) možnou obranu proti výkonu práv ze zajišťovací směnky u soudu. Dále se budu zabývat blankosměnkou, kterou lze též dobře využít jako zajišťovací instrument, přičemž rozeberu její podstatu a náležitosti. Druhým hlavním cílem této práce je provést srovnání zajišťovací směnky a jiných možností zajištění dle občanského práva, konkrétně se bude jednat o zástavní právo a ručení, přičemž toto srovnání nám pomůže zjistit, zda je směnka vhodným zajišťovacím nástrojem. Uvedená část práce bude následovat až po prozkoumání toho, co to zajišťovací směnka je a jaká se k ní vážou specifika. Následně zhodnotím, co má zajišťovací směnka s uvedenými zajišťovacími instrumenty společného, a co rozdílného, jaké jsou její výhody a naopak nevýhody. Toto srovnání bude provedeno sledováním fází „života“ zajišťovacích prostředků, a to konkrétně pomocí vzniku, trvání a výkonu práv z nich. V závěru práce následně shrnu zjištěné poznatky. Z důvodu rozsáhlosti směnečného práva a možných různých modifikací zajišťovací směnky budou v této práci rozebrány ty instituty a okolnosti, které se mi jeví ze subjektivního hlediska jako nejdůležitější, či jako nejzajímavější. Metodou práce budou hlavně analýza a srovnání, přičemž využiji jako zdroje především odbornou literaturu, soudní judikaturu a právní předpisy. Tato práce předpokládá alespoň základní znalosti o nejdůležitějších institutech směnečného práva, proto nebudou nijak dále představovány nebo rozvíjeny, pokud to nebude vhodné k důkladnějšímu osvětlení určité problematiky. V tomto kontextu je možno zmínit 2. kapitolu, kde bude jen stručně vymezena směnka, její druhy a funkce, které může zastávat. Když v této práci budou uvedeny paragrafy zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „ZSŠ“ nebo „zákon směnečný a šekový“), tak pokud nebude uvedeno jinak, budou tím myšleny ustanovení článku I. citovaného zákona.

2

2. Směnka obecně Jedním z hlavních cílů této práce je pojednání o směnce v její specifické funkci zajišťovacího instrumentu. Jelikož ale i na zajišťovací směnku dopadají pravidla daná směnečným právem, shledávám, pro lepší vhled do celé problematiky, za vhodné vymezit pojem směnka, uvést jaké druhy směnek existují a jakých funkcí může směnka nabývat. Zajišťovací směnka není nějakým zvláštním druhem směnky. Zákon směnečný a šekový vymezuje pouze dva druhy směnek, a to směnku vlastní a směnku cizí. Uvedené druhy směnek se liší v počtu účastníků směnečného vztahu a v projevu vůle výstavce. Cizí směnka může být vystavena i ve zvláštní redukované formě. Směnka může zastávat tři funkce, a to funkci platidla, platebního nástroje a funkci zajišťovacího prostředku.

2.1.

Pojem směnka

Právní řád České republiky legální definici směnky neobsahuje. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jako „OZ“ nebo „občanský zákoník“) ve svém ustanovení § 514 pouze uvádí obecnou definici cenného papíru.3 Cenný papír je vymezen jako „listina, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze bez této listiny uplatnit ani převést“.4 S ohledem na charakteristiku směnky z této definice jen vyplývá, že směnka je cenným papírem5, což nám ale stále směnku nedefinuje. Když není směnka definována zákonem, musíme se tedy obrátit na nauku. Směnku můžeme vymezit jako cenný papír, do kterého je inkorporována abstraktní a nesporná peněžitá pohledávka, které odpovídá závazek určitých osob zaplatit majiteli směnky určitou sumu, a to v určitém čase a místě.6 Jinými slovy, Ale i toto lze považovat za posun oproti dřívější právní úpravě, kdy žádná legální definice cenného papíru neexistovala. 4 Není potřeba již hovořit o listinném cenném papíru, protože cenný papír je listinou. 5 Do 31. 12. 2013 byla směnka ustanovením § 1 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, výslovně zahrnuta mezi cenné papíry. 6 PRCHAL, Petr. Výhody a nevýhody využití zajišťovacích směnek. Právní fórum. 2012, roč. 9, č. 8, s. 366. 3

3

vydáním směnky vzniká právní vztah (směnečný závazkový vztah), jehož obsahem je směnečná pohledávka, které odpovídá jeden nebo více směnečných závazků. Práva a povinnosti vyplývající ze směnky jsou určena jen jejím textem. Je to dáno tím, že směnka je dokonalý cenný papír, tzv. skriptura. Obsah směnečného vztahu je určen směnkou, směnečným právem a skutečnostmi, které se vážou k učinění směnečných právních jednání.7 Bez směnky jako hmotného substrátu nemohou práva a povinnosti z ní vyplývající existovat, ani bez ní nemohou být uplatňována či převáděna. Pokud by zanikla směnka, zanikla by i směnečná pohledávka. Z tohoto důvodu je majitel směnky vždy směnečným věřitelem, nikdo jiný jím být nemůže. Hmotným substrátem směnky ale nemusí být jen list papíru, může jím být i pivní tácek, dřevěná tabulka či kus látky.8 Pro směnečné právo je typická nekompromisní formálnost, která se váže ke směnce po celou dobu její existence. Jestliže směnka neobsahuje některou z náležitostí uvedených v ustanovení § 1, resp. § 75 ZSŠ vyjma případů, které zákon podpůrně určuje, nejedná se o platnou směnku, což se může na první pohled zdát jako zbytečně přísné. Jistě, přílišné lpění na formalismu může občas do směnečného vztahu přinášet nesmyslné komplikace9, ale má to i své nesporné výhody. Díky tvrdé formálnosti lze se směnkou snadno disponovat, protože případný nabyvatel v zásadě vše podstatné vyčte přímo z ní.10

2.2. Druhy směnek Existují dva druhy směnek, a to směnka vlastní a směnka cizí. Oba tyto druhy jsou upraveny v zákoně směnečném a šekovém. Rozdíl mezi nimi je v počtu účastníků, kteří se účastní základního směnečného vztahu, a v projevu vůle výstavce. CHALUPA, Radim. Základy směnečného práva. 2. rozš. vyd. Praha : Linde, 2008. s. 27. K tomu srovnej KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. Praha : C. H. Beck, 2011. s. 22. 9 K tomu lze uvést rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. 29 Cdo 5250/2009. In : Beck - online [právní informační systém]. C. H. Beck [cit. 6. 6. 2015]. Dostupné z : https://www.beck-online.cz/, kterým soud rozhodl, že grafické rozdělení směnky na rámečky způsobuje její neplatnost. Toto rozhodnutí ale bylo pro přílišný formalizmus zrušeno nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. III. ÚS 3660/2011, publikovaný v Soudní rozhledy č. 7-8/2012, s. 257. 10 V případě převodu zajišťovací směnky může pro nového majitele směnky jistě být důležité znát i skutečnosti, které nejsou uvedeny přímo na směnce, ale které se ke směnce vážou. 7 8

4

U směnky vlastní se směnečného vztahu účastní dvě osoby, a to výstavce směnky a věřitel (remitent). Podstatou směnky vlastní je bezpodmínečný slib výstavce zaplatit určitou peněžitou sumu remitentovi. Tento slib se většinou vyjadřuje slovy „zaplatím“, popřípadě by šla akceptovat i slova „podepsaný se zavazuje za tuto směnku zaplatit“11. Výstavce směnky vlastní je přímým dlužníkem, to znamená, že věřitel po něm může žádat zaplacení směnečné sumy a dalších postihových nároků dle ustanovení § 48 a § 49 ZSŠ, aniž by musel za tímto účelem učinit zachovací právní jednání. U směnky cizí se směnečného vztahu účastní tři osoby, kromě výstavce a věřitele navíc směnečník, který do směnečného vztahu vstupuje přijetím směnky. Podstatou směnky cizí je bezpodmínečný příkaz výstavce směnečníkovi, aby zaplatil remitentovi určitou peněžitou sumu, který je vyjádřen nejčastěji slovy „zaplaťte“. Přijetím směnky se směnečník zavazuje zaplatit směnku při její splatnosti a zároveň se z něj stává příjemce (akceptant). Teprve přijetím se ze směnečníka stává přímý směnečný dlužník.12 Výstavce směnky cizí je postihovým dlužníkem, protože odpovídá za přijetí a zaplacení směnky. Dle ustanovení § 3 ZSŠ může být směnka vystavena i v redukované formě, a to ve dvou možných variantách. Jedná se o cizí směnku na vlastní řad a zastřenou vlastní směnku. Takto může být vystavena jen směnka cizí, protože ustanovení § 77 ani § 78 ZSŠ nevztahují ustanovení § 3 ZSŠ na směnku vlastní, přičemž i z logiky věci vyplývá, že toto u směnky vlastní postrádá smysl. O redukci směnky se hovoří z toho důvodu, že faktický počet účastníků základního směnečného vztahu je snížen na dva. Na redukované cizí směnce nechybí žádný z deklarovaných účastníků směnečného vztahu (výstavce, směnečník a remitent), ale jedna z osob vystupuje v pozici dvou účastníků, přičemž jedna z pozic bude vždy pozicí výstavce. Nepřípustná je redukce směnky, kdy výstavce, směnečník i remitent je stejná osoba, tedy směnečného vztahu se účastní pouze jeden účastník.13 KOVAŘÍK, Zdeněk. Zákon směnečný a šekový : komentář. 6. dopl. vyd. Praha : C. H. Beck, 2014. s. 261. 12 Viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 9 Cmo 204/2000, publikovaný v Obchodní právo č. 4/2001, s. 21. 13 K tomu srovnej rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 1995, sp. zn. 5 Cmo 699/1994, publikovaný v Soudní rozhledy č. 4/1996, s. 89. 11

5

Cizí směnka na vlastní řad je taková směnka, kdy výstavce vystaví směnku na svůj vlastní řad, tedy výstavce přikáže směnečníkovi, aby na jeho řad zaplatil směnečný peníz. Tímto výstavce vystupuje nejen jako výstavce, ale i jako remitent. Zastřenou vlastní směnkou výstavce sám sobě přikazuje zaplatit remitentovi směnečnou sumu. Osoba výstavce a směnečníka tímto splývá. Zastřená vlastní směnka přináší do směnečného vztahu oproti cizí směnce na vlastní řad více přehledu, protože nikdo nevystupuje v pozici dlužníka a zároveň věřitele. U zastřené vlastní směnky občas směneční účastníci zapomenout nechat směnku přijmout, protože si myslí, že stačí jen jeden podpis dlužníka. Není tomu ale tak. Bez dalšího podpisu výstavce v pozici směnečníka nemá směnka přímého dlužníka.14

2.3. Funkce směnek Směnečný vztah je typickým abstraktním vztahem. Abstraktnost směnečného vztahu znamená, že směnka může existovat i bez kauzy.15 Směnka ale většinou nějakou kauzu má, jen leží mimo směnečný vztah, přímo ve směnce není vyjádřena. Tedy například nabyvatel směnky jen ze směnečné listiny nepozná, co bylo její kauzou. Nutno podotknout, že každý ze směnečných závazků může mít svou vlastní kauzu. Kauza směnky je většinou stejná, jako kauza hlavního dlužníka ze směnky.16 Založením směnečného vztahu reagují osoby zpravidla na jiný právní vztah, ale nemusí tomu být vždy. Tento právní vztah, který existuje nebo v budoucnu teprve bude existovat, jenž je kauzou směnečného závazku, bývá označován jako příčinný vztah,17 přičemž uvedený pojem budu dále užívat pro potřeby této práce. Tento příčinný vztah přímo neovlivňuje směnečný vztah, ale může ovlivnit možnost uplatnění směnky. Pokud výkon práva ze směnky není v souladu se stavem, který vznikl díky příčinnému vztahu, může se dlužník takovému výkonu práv bránit relativními námitkami.

14

KOTÁSEK, J., op. cit. sub. 1, s. 46 - 47. Směnky, které nemají kauzu, se nazývají směnkami planými. 16 CHALUPA, R., op. cit. sub. 7, s. 237. 17 CHALUPA, Radim. Zajišťovací směnka. 1. vyd. Praha : Linde, 2009. s. 29. 15

6

Podle toho, co je účelem emise směnky, tak směnka může nabývat tří funkcí, a to funkci a) platidla, b) platebního nástroje nebo c) zajišťovacího prostředku. Těchto funkcí mohou nabývat oba v bodu 2.2. této kapitoly uvedené druhy směnek, tedy směnka vlastní i směnka cizí. Směnka v jeden čas může plnit jen jednu funkci, je ale možné, aby v průběhu své existence tyto funkce měnila dle dohody účastníků.

2.3.1. Uhrazovací směnky Uhrazovacími směnkami jsou nazývány směnky, které plní funkci platidla nebo platebního nástroje. Uhrazovací směnka je užita za tím účelem, aby byla skutečně zaplacena. Přednost má uhrazení směnečné pohledávky před pohledávkou z příčinného vztahu. Směnka plnící funkci platidla vystupuje jako náhrada peněz. Dlužník z příčinného vztahu vystavením, akceptací nebo indosací směnky uhradí svůj dluh, který je nahrazen směnečným závazkem. Jedná se o privátní novaci pohledávky z příčinného vztahu.18 Věřitel z příčinného vztahu tedy nebude moci vymáhat po směnečném dlužníkovi příčinnou pohledávku, protože ta již zanikla užitím směnky. Bude moci vymáhat jen směnečnou pohledávku. Směnky v takovéto pozici jsou někdy označovány jako směnky pro soluto. Směnka ve funkci platebního nástroje je vystavena za účelem splnění pohledávky z příčinného vztahu skrze směnku. Předáním směnky věřiteli příčinné pohledávky, který je zároveň směnečným věřitelem, příčinná pohledávka nezaniká, existuje nadále vedle směnečné pohledávky. Účastníci se ale dohodnou, že nebude plněna příčinná pohledávka, ale pohledávka směnečná. Věřitel svého uspokojení dosáhne tím, že bude placeno na směnku, čímž dojde k zániku příčinné pohledávky. Pokud by dlužník plnil na příčinou pohledávku, tak by směnečná pohledávka nezanikla, ale jejímu případnému vymáhání by se ubránil námitkou neexistence dluhu.19 Kdyby věřitel nemohl dosáhnout uspokojení předložením směnky k placení, mohl by požadovat splnění příčinné pohledávky, jak

18 19

KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka jako zajištění. 2. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. s. 4. CHALUPA, R., op. cit. sub. 7, s. 240.

7

vyplývá z ustanovení § 1909 občanského zákoníku. Směnky v takovéto pozici jsou někdy označovány jako směnky pro solvendo.

2.3.2. Zajišťovací směnka Směnka plnící funkci zajištění je poskytnuta za účelem zajištění příčinného dluhu. Předáním zajišťovací směnky nedochází k zániku příčinné pohledávky, ani přes ni nemá být placeno. Příčinný vztah a směnečný vztah existují jsou vedle sebe. Řádné vyústění vztahu předpokládá, že při splatnosti bude uhrazena příčinná pohledávka a teprve kdyby se tak nestalo, tak může věřitel uplatňovat práva ze směnky. Bohužel ne vždy toto věřitel respektuje. Někdy se snaží uplatnit směnečnou pohledávku, ačkoliv k tomu nebyly dány podmínky, například před splatností příčinné pohledávky. Pokud by směnečný věřitel v pozici příčinného věřitele uplatnil po splnění zajištěného dluhu směnečnou pohledávku, dlužník by se mohl bránit relativní námitkou neexistence dluhu. Před splatností zajištěného dluhu působí zajišťovací směnka motivačně, po splatnosti má funkci uhrazovací.20 Pro zajištění příčinného vztahu lze využít dobře oba druhy směnek, to je směnku vlastní i směnku cizí. Vždy bude záležet na konkrétních vztazích. Pro směnečné účastníky, kteří jsou zároveň účastníky příčinného vztahu, se jako nejlogičtější varianta jeví užití směnky vlastní, a to z důvodu přehlednosti vztahů. Z různých příčin ale mohou účastníci zvolit i jednu z variant redukované směnky cizí. V praxi jsou častější směnky cizí na vlastní řad.21 Směnka plnící funkci zajišťovacího instrumentu bývá též někdy nazývána jako krycí směnka, depotní směnka či směnka kauční.22

KOVAŘÍK, Z., op. cit. sub. 18, s. 5. KOVAŘÍK, Z., op. cit. sub. 18, s. 25. 22 CHALUPA, R., op. cit. sub. 17, s. 36. 20 21

8

3. Zajišťovací směnka Jak bylo nastíněno ve 2. kapitole této práce, zajišťovací směnka není zvláštním druhem směnky, který by byl upraven zákonem směnečným s šekovým. Směnka v této pozici plní funkci zajišťovacího prostředku, konkrétně zajišťuje dluh z příčinného vztahu. V této kapitole především rozeberu, co je podstatou zajišťovací směnky. Zajišťovací směnka totiž trpí určitou rozpolceností. Je to dáno tím, že na směnečný vztah, který je určen zejména obsahem směnky a směnečným právem, ve velké míře dopadá i jeho nesměnečné okolí, které je určeno hlavně emisí směnky, popřípadě avalováním, akceptací či převodem směnky.23 Dále se zaměřím na vymezení a popsání smlouvy o zajištění směnkou. Též rozeberu problémy, které mohou vzniknout při určení směnečné sumy a stanovení splatnosti u směnky.

3.1. Podstata zajišťovací směnky Zajišťovací směnka bývá věřiteli poskytována jen jako jistota. Řádné vyústění vztahu totiž předpokládá, že dlužník uhradí dluh z příčinného vztahu, věřitel bude uspokojen, a tudíž nebude muset využít směnku. Leda kdyby se tak nestalo, může věřitel směnku využít. Bohužel ne vždy věřitel respektuje účel emise směnky a někdy využije směnku excesivně. Takovýto výkon práv není v rozporu se zákonem, tedy právní jednání se stane účinným, avšak směnečný dlužník se může proti němu bránit relativními námitkami. Je to dáno tím, že zajišťovací směnka se nachází ve zvláštním vnitřním rozpolceném postavení. Pohledávka vtělená do směnky je pohledávkou abstraktní a samostatnou. Abstraktnost či též nezávislost směnečné pohledávky se projevuje tím, že není závislá na okolnostech, které nejsou součástí směnečného vztahu, tedy především není závislá na příčinném vztahu.24 Abstraktnost směnečné pohledávky znamená, že Pro větší přehlednost bude dále v této práci uvažováno především o emisi směnky. K tomu srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 5. 1998, sp. zn. 5 Cmo 14/1997, publikovaný v Soudní rozhledy č. 2/1999, s. 54. 23 24

9

není závislá na důvodu vzniku směnečného vztahu. Směnečná pohledávka může dokonce existovat i bez tohoto důvodu. Směnečný věřitel rovněž nemusí tvrdit a prokazovat důvod vzniku směnečného vztahu.25 Vychází to z toho, že směnka je dokonalý cenný papír. Samostatnost směnečné pohledávky znamená, že ji lze uplatnit, pokud jsou pro to dány podmínky z oblasti směnečného práva. Příčinný vztah ani jiné okolnosti ležící mimo směnečný vztah nijak neomezují její uplatnitelnost. Abstraktnost a samostatnost se ve směnce projevují vždy, ať už se jedná o směnku uhrazovací či zajišťovací. Ale protože zajišťovací směnka se nachází ve zvláštní pozici, kdy zajišťuje příčinný dluh, dopadají na ni i atributy, které jsou vlastní zajišťovacím závazkům, jako jsou zástavní právo, ručení, finanční záruka a další. Konkrétně těmito atributy jsou akcesorita a subsidiarita. Pro lepší přehlednost pomíjím, že ne všechny zajišťovací závazky jsou plně akcesorické a subsidiární. Například finanční záruka dle ustanovení § 2035 odst. 2 občanského zákoníku je akcesorická a subsidiární, jen pokud je to sjednáno v záruční listině. Akcesoritu můžeme chápat jako závislost zajišťovacího vztahu na vztahu zajišťovanému. Zajišťovaný vztah je základem pro existenci zajišťovacího vztahu. Pokud přestane existovat hlavní vztah, vedlejší zajišťovací vztah zaniká též.26 Vedlejší vztah bez hlavního vztahu si nelze samostatně představit. Subsidiarita znamená, že zajišťovací závazek lze uplatnit jen tehdy, pokud věřitel nebyl uspokojen z hlavního závazku. Jinými slovy, dlužník ze zajišťovacího závazku je povinen plnit teprve tehdy, pokud dlužník ze zajištěného závazku dluh nesplnil. Typickým zajišťovacím závazkem, kde se projevuje subsidiarita, je ručení. Jak se ale všechny výše uvedené vlastnosti snoubí v zajišťovací směnce? Protože je směnečná pohledávka vždy pohledávkou abstraktní a samostatnou, tak nemůže být abstraktní a zároveň akcesorická. Nemůže též být samostatná a zároveň subsidiární. Jedna vlastnost vždy vylučuje tu druhou. V pravém slova smyslu tohoto dosáhnout nelze.

25

CHALUPA, R., op. cit. sub. 17, s. 41. K tomu srovnej DVOŘÁK, Jan. In : ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan aj. Občanské právo hmotné 2. 5. jub. aktualiz. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2009. s. 120. 26

10

Konstantní judikatura soudů a nauka připouští směnečným dlužníkům možnost obrany proti uplatnění zajišťovací směnky. Tato obrana vychází především z akcesority a subsidiarity, které jakoby na zajišťovací směnce ulpívaly, a to díky tomu, že zajišťuje splnění dluhu. Nejedná se ale o akcesoritu a subsidiaritu v pravém slova smyslu. Směnečný dlužník se může úspěšně bránit uplatnění směnečné pohledávky, pokud prokáže, že zajištěný dluh neexistuje. Tedy projeví se zde určitá míra akcesority. Dalším možným druhem námitek je prokázání, že dlužník není v prodlení s plněním příčinného dluhu. Tedy projeví se zde určitá míra subsidiarity. Chalupa nastíněný stav popisuje slovy „nepravá akcesorita“ a „nepravá subsidiarita“ směnečné pohledávky.27 Takovéto označení dle mého názoru dobře vystihuje podstatu uvedené situace, proto ho budu používat i v této práci. Nepravá akcesorita a nepravá subsidiarita se projevují pouze v případě, kdy se jedná o excesivní uplatnění zajišťovací směnky. Na směnku jako takovou vliv nemají. V případě nepravé akcesority není argumentace založena na konstrukci, že v důsledku neexistence zajištěného dluhu neexistuje též směnečná pohledávka. Směnečný dlužník ale argumentuje tím, že směnku jen nelze řádně uplatnit.28 Například z toho důvodu, že zajištěný dluh byl již uhrazen. Směnečná pohledávka tedy nadále existuje dál, jen směnečný věřitel se skrze ni nedomůže placení. Pokud by směnečný dlužník uvedenou obranu nepoužil, směnečná pohledávka by mohla být bez problému vymáhána. U nepravé subsidiarity je situace taková, že v rámci řádného vztahu účastníci předpokládají, že směnka bude uplatněna teprve tehdy, když nebude splněna příčinná pohledávka. Ale protože směnka je specifický zajišťovací instrument, lze ji uplatnit i před splatností příčinné pohledávky. Takovéto uplatnění avšak není řádným výkonem práva. Směnečný dlužník se mu může ubránit pomocí relativní námitky nesplatnosti zajištěného dluhu. Obranu nepravou akcesoritou a subsidiaritou nemohou využít všichni směneční dlužníci. Kupříkladu směnečný rukojmí nebude moci výše uvedené

27 28

CHALUPA, R., op. cit. sub. 17, s. 50. CHALUPA, R., op. cit. sub. 17, s. 50.

11

námitky použít, pokud nebude mít uzavřenu směnečnou smlouvu s majitelem směnky, z které vyplývá, jaké relativní námitky může vznášet.29 Pro lepší ilustraci uvedené situace si můžeme představit dva světy, které vesměs fungují odděleně podle svých vlastních zákonů, i když některé věci jsou jim společné. Jedním z nich je svět směnečný, který se řídí směnečnými zákony, jehož reprezentantem je směnka. Druhým světem je svět občanský, který se řídí právem občanským, jehož reprezentantem je zajišťovací závazek. Tyto dva světy se propojí pomocí průchodu, kterému říkáme smlouva o zajištění směnkou. Takto pronikají určité prvky z jednoho světa do druhého, avšak základ světů to neovlivní. Protože jsou oba světy propojeny, tak pohledávka vtělená do zajišťovací směnky by měla být uplatněna jak dle zákonů směnečného světa, tak dle zákonů, které jsou vlastní světu občanskému. Pokud by se tak nestalo, platnost uplatnění by to neovlivnilo, ale směnečnému dlužníkovi to otevírá možnost obrany.

3.2. Smlouva o zajištění směnkou Aby směnka mohla plnit svoji funkci zajišťovacího nástroje, tak si to musí účastníci sjednat. Musí se dohodnout, že určitá směnka bude zajišťovat určitý dluh, tedy bude vystupovat v pozici zajišťovacího prostředku. Takovouto smlouvu budu dále dle Kovaříka nazývat smlouvou o zajištění směnkou nebo směnečnou smlouvou.30 Jak bylo naznačeno v předešlém bodu této kapitoly, díky smlouvě o zajištění směnkou dochází ke spojení směnky a příčinného vztahu. Tímto zajišťovací směnka získá nové vlastnosti, a to nepravou akcesoritu a nepravou subsidiaritu. O těchto vlastnostech bylo pojednáno výše. Směnečná smlouva je právním důvodem vzniku nejen směnky, ale i směnečných závazků. Směnečná smlouva není zákonem upravený smluvní typ, jedná se tedy o smlouvu inominátní. Z tohoto důvodu může být smlouva o zajištění směnkou uzavřena v různé formě. Typicky bývá uzavřena ústně nebo písemně, někdy bývá uzavřena dokonce konkludentně. V případě směnečné smlouvy uzavřené

29

Viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2001, sp. zn. 9 Cmo 44/2001, publikovaný v Obchodní právo č. 2/2002, s. 28. 30 KOVAŘÍK, Z., op. cit. sub. 18, s. 13.

12

konkludentně si ani nemusí účastnící být vědomi, že nějakou smlouvu uzavřeli. Pro větší právní jistotu účastníků však nelze než doporučit, aby směnečná smlouva byla uzavírána vždy v písemné formě. Smlouva o zajištění směnkou musí minimálně obsahovat závazek o provedení určitého směnečného jednání, například vystavení nebo akceptace směnky. Dále musí být sjednáno, který dluh je směnkou zajišťován. Směnečná smlouva též musí obsahovat ujednání o spojitosti určité směnečné listiny a daného dluhu.31 Takovéto ujednání je důležité, protože staví směnku do specifické zajišťovací funkce. Směnka, která má plnit funkci zajišťovacího instrumentu může existovat i před vznikem příčinného vztahu. Pokud je takováto směnka spojena s příčinným vztahem, tak směnečná smlouva obsahuje jen ujednání o tom, který dluh je zajištěn a ujednání o spojitosti konkrétní směnečné listiny a dluhu. Směnkou lze zajistit závazky peněžité i nepeněžité, existující i teprve ty, které vzniknou v budoucnu. Stejně tak lze zajistit závazky dosud nesplatné i ty po splatnosti. Lze předpokládat, že účastníky smlouvy o zajištění směnkou jsou nejčastěji věřitel a dlužník z příčinného vztahu. Tyto osoby se mají stát zároveň i směnečnými účastníky. Totožnost příčinných a směnečných účastníků přináší prvek přehlednosti do jejich vztahů. Tuto variantu výslovně zmiňuji proto, že může nastat situace, kdy účastníci příčinného vztahu jsou zároveň účastníky smlouvy o zajištění směnkou, avšak všichni nemusí být zároveň směnečnými účastníky. Smlouva o zajištění směnkou může být uzavřena i ve prospěch třetího, tedy příčinný věřitel nebude zároveň majitelem směnky.32 Též je možné si představit, že dlužník z příčinného vztahu nebude směnečným dlužníkem, ale bude jím třetí osoba, avšak takováto osoba bude povinnou osobou ze smlouvy o zajištění směnkou. Vyskytují se i případy, kdy účastníky smlouvy o zajištění směnkou jsou dlužník a věřitel z příčinného vztahu, avšak účastníci se domluví, že dlužník musí nechat podepsat směnku třetí osobou místo dlužníka.33 Co takovouto osobu vedlo k tomu, aby se směnečně zavázala místo dlužníka ze zajištěného vztahu, není z KOVAŘÍK, Z., op. cit. sub. 18, s. 15 - 16. KOVAŘÍK, Z., op. cit. sub. 18, s. 18. 33 KOVAŘÍK, Z., op. cit. sub. 18, s. 19. 31 32

13

pohledu směnečného práva relevantní. Na zajišťovací funkci směnky to nemá žádný vliv. Avšak tato třetí osoba bude mít zhoršené postavení při užití obrany proti uplatnění směnečné pohledávky, protože nebude moci vůči majiteli směnky využít námitky, které by mohl použít dlužník z příčinného vztahu, a to z důvodu, že s majitelem směnky jej nepojí žádný vlastní vztah.34 Situací, kdy se směnečně zaváže osoba odlišná od dlužníka z příčinného vztahu, se zajišťovací směnka přibližuje zajišťovacím závazkům, protože u některých z nich je smyslem to, že zajištění poskytne třetí osoba odlišná od dlužníka. To totiž dává věřiteli větší šanci, že jeho pohledávka bude splněna. Smlouva o zajištění směnkou může být sjednána na samostatné listině, avšak často bývá součástí listiny, ve které je uvedena smlouva, kterou se zakládá příčinný vztah.

3.3. Směnečná suma v zajišťovací směnce Směnečná suma je jednou z povinných náležitostí, která musí být ve směnce uvedena. Bez ní je směnka neplatná. Směnečná suma musí být vyjádřena určitě, aby bylo jasné, co se má na směnku zaplatit. Směnečnou sumu nelze určit slovy tak, že její výše bude teprve sdělena dlužníkovi věřitelem (tzv. cambium mysticum)35. Na první pohled by se mohlo jevit, že takto určit částku je výhodné, zvlášť v případech, kdy směnka zajišťuje dluh z úvěrové smlouvy, kdy při vystavení směnky není jisté, jaká bude výše dluhu při splatnosti směnky. Takovéto určení sumy avšak nelze užít ani u zajišťovacích směnek. Určit směnečnou sumu v zajišťovací směnce může někdy vyvolávat potíže. Je to z toho důvodu, že při řádném výkonu práv může majitel směnky dostat plnění ze směnky jen v takové výši (popřípadě i v menší), v jaké je zajištěný dluh.36 Dalším problémem by bylo, pokud by byla směnka vystavena na menší částku, než kolik činí výše zajištěného dluhu. V tom případě by na tom směnečný věřitel prodělal, protože

34

K tomu srovnej rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 1995, sp. zn. 5 Cmo 477/1994, publikovaný v Soudní rozhledy č. 2/1996, s. 35. 35 KOTÁSEK, Josef. Zákon směnečný a šekový : komentář. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2012. s. 35. 36 KOVAŘÍK, Z., op. cit. sub. 18, s. 27.

14

skrze směnku by mohl žádat jen částku, která je uvedena ve směnce. Je tedy důležité, s ohledem na všechny okolnosti, si rozmyslet, na jakou částku by měla znít zajišťovací směnka. Jistě si lze představit, že účastníci budou před sjednáním směnečného závazku vědět, jaká bude výše zajišťovaného dluhu při splatnosti směnky či v okamžiku výkonu práv. Takováto situace může například nastat u neúročené peněžité zápůjčky. V tom případě účastníci určí, že směnečná suma se bude rovnat zajišťovanému dluhu. Avšak též stejně snadno si lze představit i situaci, kdy účastníci nebudou vědět, ani to nebudou moci zjistit, jaká výše zajištěného dluhu bude. Je tomu tak například u kontokorentního úvěru. Aby se uvedenému problému s určením výše směnečné sumy předešlo, nelze než doporučit, aby byla sjednána ve stejné výši, které může maximálně dosáhnout jistina z příčinného vztahu. Z obavy o to, že budou muset platit více, než kolik činí zajištěný dluh, se takto určená suma samozřejmě nemusí líbit směnečným dlužníkům, ale pro jejich většinou slabší postavení s tím moc nesvedou. V případě, kdy k jistině přibude i příslušenství, tak se situace o trochu víc komplikuje. Dopředu je totiž často těžké odhadnout, kolik bude činit příslušenství. U směnek s pevnou splatností nezbývá, než si spočíst, kolik by příslušenství zajištěné jistiny mohlo přibližně činit a o tuto částku navýšit směnečnou sumu. U směnek splatných na viděnou nebo určitý čas po viděné si lze sjednat úročení směnečné sumy, čímž odpadá odhadování, kolik bude činit příslušenství jistiny a situace se stává zároveň přehlednější. Úročení běží od data vystavení směnky, popřípadě od jiného dne. Úroková míra sjednaná přímo do směnky je pevná, proto její uvedení do směnky nevyřeší všechny možné varianty vztahů. Je tomu například u bankovních úvěrů, které jsou úročeny pohyblivou úrokovou mírou.

3.4. Nastavení splatnosti u zajišťovací směnky Jisté problémy u zajišťovací směnky může vyvolat určení její splatnosti. Je to díky tomu, že s jistotou nelze stanovit, kdy dojde ke splatnosti zajištěného dluhu.

15

Například zajištěný úvěr bude splácen ve splátkách, ale z důvodu nezaplacení několika splátek, dojde k zesplatnění celého dluhu. Pokud by splatnost směnky byla nastavena výrazně později oproti splatnosti zajištěného dluhu, tak by se mohlo stát, že věřitel bude moci uplatnit směnku až se zpožděním několika měsíců, dokonce let, čímž ztrácí směnka jeden ze svých největších přínosů, a to rychlejší domožení se uspokojení. Nebo naopak se může stát, že splatnost zajištěného dluhu bude prodloužena, avšak splatnost směnky zůstane beze změny, tedy splatnost směnky nastane dříve, než nastane splatnost zajištěného dluhu. V tom případě by mohlo dojít k promlčení nároků, které vyplývají z ustanovení § 70 zákona směnečného a šekového. Nastíněnému problému se nelze vyhnout ani tím, když je zcela jisté, kdy dojde ke splatnosti zajištěného dluhu. Většinou se totiž v praxi stává, že splatnost směnky je určena na stejný den, jako splatnost zajištěného dluhu.37 To by ale znamenalo, že by v tento den mohla být směnka předložena k placení. Z pohledu příčinného vztahu to ale nedává smysl, protože v tento den může být ještě zajištěný dluh uhrazen. Uvedené určení splatnosti není moc šťastné ani z toho důvodu, že věřitel většinou hned po splatnosti dluhu nepřistupuje k uplatnění směnky, ale snaží se dlužníka vyzývat k úhradě, a teprve kdyby toto nepomohlo, tak přistoupí k výkonu práv ze směnky. Problémům se splatností zajišťovací směnky se lze vyhnout tím, že splatnost směnky bude určena na viděnou. V takovém případě je směnka splatná při předložení. Standardně musí být takováto směnka předložena k placení do jednoho roku od data vystavení, ale výstavce může určit lhůtu delší. Další možností je prodloužit splatnost směnky pomocí prolongační doložky dle ustanovení § 69 ZSŠ. Tuto prolongační doložku ale musí směnečný dlužník podepsat, jinak pro něj není závazná. Nelze ovšem očekávat, že dlužník bude k takovému prodloužení splatnosti vždy svolný. S ohledem na uvedené vlastnosti, nelze než doporučit užití směnky splatné na viděnou. Jako vhodné se též jeví užití směnky, kde splatnost nastane až po splatnosti zajištěného dluhu, ale prodleva mezi splatnostmi nesmí být moc dlouhá, aby směnka neztratila jednu ze svých hlavních předností, a to rychlé uspokojení. 37

KOVAŘÍK, Z., op. cit. sub. 18, s. 28.

16

4. Výkon práv ze zajišťovací směnky Zajišťovací směnka je poskytnuta za tím účelem, aby zajišťovala splnění dluhu z příčinného vztahu. Aby když dlužník nesplní zajištěný dluh, mohl se věřitel uspokojit jiným způsobem. Zajišťovací směnku lze využít různými způsoby. Některé způsoby jsou řádným výkonem práv, některé jsou naopak excesivním výkonem práv. I když zákon směnečný a šekový neupravuje způsob využití zajišťovací směnky, judikatura soudů a teorie dovodily určitá pravidla pro její řádné využití. Protože se v zajišťovací směnce střetává její směnečný a mimosměnečný režim, jsou s jejím využitím spojena určitá specifika. Směnečný režim směnky je určen normami směnečného a občanského práva a dále zejména obsahem směnky. Mimosměnečný režim směnky je určen účelem emise směnky, mimosměnečným ujednáním, popřípadě dalšími okolnostmi.38 Aby se jednalo o řádný výkon práv ze zajišťovací směnky, musí být respektována pravidla dána mimosměnečným režimem, který je určen především účelem emise směnky, protože ten se uplatní při využití zajišťovací směnky vždy. Zajišťovací směnka je totiž poskytována věřiteli proto, aby dosáhl lepšího postavení v případě vymáhání pohledávky v soudním řízení. Jedná se ale jen o procesní zvýhodnění. Hmotněprávních výhod

skrze

směnku nemá být dosaženo.39 Hmotněprávní výhodou se rozumí to, že využitím zajišťovací směnky věřitel získá více, než kolik by získal výkonem práv u zajištěného dluhu. Ale aby se jednalo o řádný výkon práv ze zajišťovací směnky, musí být ze strany směnečného věřitele dodržena i pravidla o využití zajišťovací směnky, která byla ujednaná se směnečným dlužníkem. Takovýto smluvní režim využití zajišťovací směnky nemusí být sjednán vždy. V tom případě se uplatní jen pravidla daná účelem emise zajišťovací směnky. Nelze ale než doporučit, aby si strany možnosti využití zajišťovací směnky výslovně sjednali, nejlépe v písemné formě. Takovéto ujednání totiž přináší přehled do výkonu práv ze zajišťovací směnky. Dlužník díky tomu alespoň přesně ví, co si nemůže věřitel dovolit a zase naopak věřitel má jasnou představu o tom, jak může 38 39

CHALUPA, R., op. cit. sub. 17, s. 60 - 61. CHALUPA, R., op. cit. sub. 17, s. 64.

17

směnku využít. Strany si zároveň mohou sjednat pro případ porušení smluveného využití směnky i smluvní pokutu. Pokud smluvní pokuta nebude sjednána, bude moci dlužník vymáhat případnou náhradu škody.40 Excesivním výkonem práv se rozumí využití zajišťovací směnky v rozporu s mimosměnečným režimem nebo osamostatnění směnky. Vždy bude záležet na směnečném věřiteli, k jakému způsobu využití směnky se přikloní. Může si vybrat i excesivní způsob využití směnky a přesto může být v mnoha případech úspěšný. Nejde o to, že by excesivní výkon práv byl právními předpisy zakázán. Takovýto postup je možný, jenže tímto se směnečnému dlužníkovi otevírá možnost obrany, kterou se lze excesivnímu výkonu práv ubránit. Excesivní využití zajišťovací směnky je možné díky tomu, že směnečná pohledávka je ve své podstatě abstraktní a samostatná. Její uplatnění není závislé na okolnostech ležících mimo směnečnou oblast. Ale jelikož zajišťovací směnka nabyla skrze smlouvu o zajištění směnkou funkci zajišťovacího instrumentu, dopadá na ni i nepravá akcesorita a nepravá subsidiarita. Nepravá akcesorita znamená, že pohledávka vtělená do zajišťovací směnky sice není existenčně a obsahově závislá na zajištěném dluhu, ale pokud je uplatněna v situaci, kdy zajištěný dluh neexistuje, tak se směnečný dlužník ubrání placení pomocí obrany v podobě relativních námitek. Nepravá subsidiarita znamená, že sice lze uplatnit směnečnou pohledávku před tím, než je dlužník v prodlení s plněním zajištěného dluhu, ale pokud tak věřitel učiní, dlužník se opět ubrání pomocí relativních námitek. Nerespektováním nepravé akcesority a subsidiarity se směnečný věřitel dopouští excesivního výkonu práv. Nepravá akcesorita a subsidiarita po dobu existence zajišťovací směnky přetrvávají v jakési latentní podobě, teprve tehdy pokud ze strany směnečného věřitele dojde k excesivnímu výkonu práv, tak se naplno projeví jejich účinky. Jinými slovy, směnečný režim, pro který je typická abstraktnost a samostatnost směnečné pohledávky, hraje při využití zajišťovací směnky primární roli. Kdežto mimosměnečný režim, pro který je typický nepravá akcesorita a subsidiarita, hraje sekundární roli a prosadí se jen v případě excesivního výkonu práv v podobě 40

K tomu srovnej rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2004, sp. zn. 5 Cmo 242/2004, publikovaný v Právní rozhledy č. 10/2005, s. 377.

18

kauzálních námitek. Blíže je nepravá akcesorita a subsidiarita vymezena ve 3. kapitole této práce. Z uvedeného by se mohlo zdát, že excesivnímu výkonu práv se lze snadno ubránit, bohužel tomu tak není vždy, jak bude následně vysvětleno. Směnečný dlužník se může totiž dostat do takové situace, kdy se excesivnímu výkonu práv nebude schopen ubránit.

4.1. Řádné využití zajišťovací směnky Jak bylo nastíněno výše, o řádné využití zajišťovací směnky se jedná v případě, pokud směnečný věřitel respektuje pravidla daná mimosměnečným režimem. Zajišťovací směnku lze využít dvěma způsoby, a to buď uplatněním nebo jejím převodem. Řádné uplatnění směnky znamená, že věřitel jedná dle účelu emise směnky a dle smluvních ujednání o jejím uplatnění. V závislosti na situaci existují tři až čtyři limity řádného uplatnění zajišťovací směnky. První tři limity se prosadí vždy, protože jsou dány účelem emise směnky, čtvrtý se prosadí jen pokud mezi věřitelem a dlužníkem došlo k mimosměnečnému ujednání o uplatnění směnky. Konkrétně musí a) zajištěný dluh existovat, b) musí být uplatnitelný, c) směnečný a příčinný věřitel musí být tatáž osoba a d) směnka musí být uplatněna v souladu s mimosměnečným ujednáním.41 Prvním limitem řádného uplatnění směnky je existence zajištěného dluhu. Pokud příčinný dluh neexistuje, nebo existuje v nižší výši, než je věřitelem požadována úhrada směnečné sumy, nejedná se o řádné uplatnění zajišťovací směnky. Zajišťovací směnka je totiž věřiteli poskytována za účelem získání lepšího procesní postavení. Pokud se snaží věřitel získat uplatněním směnky více, než mu náleží z příčinného vztahu, tak se snaží získat hmotněprávní výhodu, která nemá při řádném uplatnění směnky místo. Výše uvedené bychom mohli ve zkratce shrnout tak, že se zde projevuje nepravá akcesorita zajišťovací směnky. O řádné uplatnění zajišťovací směnky jde

41

CHALUPA, R., op. cit. sub. 17, s. 78.

19

tedy v případě, když dluh z příčinného vztahu existuje v rozsahu uplatňovaném směnkou. Druhým limitem uplatnění zajišťovací směnky je uplatnitelnost příčinného dluhu u soudu. Ale aby šlo zajištěný dluh uplatnit u soudu, musí tento dluh být splatný, nesmí být podmíněný, resp. podmínka byla splněna, a dlužník musí být v prodlení s jeho splněním. Tyto předpoklady se ale v čase mohou měnit, proto se jejich splnění posuzuje k okamžiku vydání směnečného platebního rozkazu, popřípadě vydání rozsudku soudu prvního stupně. Dokud není příčinný dluh splatný, nebo pokud vznikne teprve splněním podmínky a tato podmínka dosud nenastala, tak tento dluh nelze soudně vymáhat. O stejný případ se jedná, pokud není dlužník v prodlení s uspokojením zajištěného dluhu, například z důvodu, že věřitel doposud nesplnil svoje povinnosti, pročež se nemůže domáhat splnění dluhu. Výše uvedené bychom mohli ve zkratce shrnout tak, že se zde projevuje nepravá subsidiarita zajišťovací směnky. Když by z uvedených důvodů nešlo uplatnit příčinný dluh u soudu, tak logicky z povahy věci nelze za této situace hovořit o řádném uplatnění zajišťovací směnky. Takovéto uplatnění směnky může přinést dlužníkovi spousty starostí, protože nemohl očekávat, že bude muset plnit dluh předčasně. Na tomto místě je též vhodné se zmínit o tom, že zajišťovací směnku lze řádně uplatnit i v případě, pokud dlužník namítne promlčení příčinné pohledávky. Soudy totiž dovodili, že promlčení zajištěného dluhu nemá vliv na platební povinnost ze směnky.42 Třetí limit řádného uplatnění směnky je ten, že příčinný věřitel musí být zároveň směnečným věřitelem. Jestliže směnečný věřitel není věřitelem příčinné pohledávky, tak mu z příčinného vztahu neplyne právo na splnění dluhu, tedy není důvod, aby získal uplatněním směnky více, než by získal uplatněním příčinné pohledávky, tedy nic. Dalším důvodem proč za uvedené situace nelze hovořit o řádném uplatnění směnky je ten, že v případě osamostatněním směnky může dojít k dvojímu plnění.

42

Viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2006, sp. zn. 12 Cmo 461/2005, publikovaný v Obchodní právo č. 7-8/2008, s. 34.

20

Chalupa se vyjadřuje v tom smyslu, že o řádné uplatnění směnky jde pouze tehdy, pokud příčinný věřitel a směnečný věřitel je vždy tatáž osoba.43 S Chalupou souhlasím, ale existuje jedna výjimka, kdy lze zajišťovací směnku řádně uplatnit, aniž by příčinný a směnečný věřitel byl stejná osoba. Jedná se o situaci, když je uzavřena smlouva o zajištění směnkou ve prospěch třetí osoby.44 Účastníky této smlouvy jsou příčinný věřitel a příčinný dlužník. Třetí osoba se po předání směnky stane jejím majitelem, a i když je odlišnou osobou od příčinného věřitele, tak může směnku řádně uplatnit. Že toto je možné, dovodil Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 22. října 2008, kterým stanovil: „jedná - li se o neindosovanou směnku (...) nehrozí směnečnému dlužníkovi nebezpečí dvojího plnění (...), neboť podstata zajišťovací směnky zůstává stále stejná i v této situaci (...). Okolnost, že osoby směnečného a kauzálního věřitele jsou odlišné, nemá žádný právní význam“.45 Čtvrtým limitem uplatnění směnky je její uplatnění v souladu s mimosměnečným ujednáním. Tento limit se projeví jen tehdy, pokud si ho směnečný věřitel a směnečný dlužník sjednali. Mohou si sjednat různou modifikaci uplatnění směnky, například si mohou oproti obecné úpravě odchylně upravit místo a čas uplatnění směnky.46 Řádné uplatnění směnky je tedy jen takové její uplatnění, které je v souladu se sjednaným ujednáním. Využít zajišťovací směnku jistě lze i jejím převodem. Ale aby se jednalo o řádný převod zajišťovací směnky, musí věřitel respektovat její nepravou akcesoritu, to znamená, že jejím převodem nedojde k osamostatnění zajišťovací směnky a zajišťovaného dluhu.47 Je přípustné převést směnku spolu se zajištěným dluhem před splatností zajištěného dluhu.48 Po splatnosti zajištěného dluhu je takováto možnost samozřejmá. Účastníci smlouvy o zajištění směnkou si mohou sjednat zákaz převodu směnky. Takovýto zákaz ale nezasahuje do roviny směnečně právní, tedy

43

CHALUPA, R., op. cit. sub. 17, s. 81 - 82. K tomu srovnej bod 3.2. této práce. 45 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 10. 2008, sp. zn. 12 Cmo 131/2008, publikovaný v Obchodní právo č. 1/2009, s. 25 (nesprávně uvedena sp. zn. 12 Cmo 131/2006). 46 CHALUPA, R., op. cit. sub. 17, s. 82. 47 CHALUPA, R., op. cit. sub. 17, s. 63. 48 KOVAŘÍK, Z, op. cit. sub. 18, s. 20. 44

21

převod směnky bude účinný. Porušení povinnosti ale zakládá důsledky předvídané smlouvou o zajištění směnkou, popřípadě zakládá možnost se domáhat náhrady škody.49

4.1.1. Uplatnění zajišťovací směnky Zajišťovací směnku lze uplatnit dvěma způsoby, a to předložením směnky k placení nebo započtením pohledávky. Směnečné právo v mnoha ohledech zvýhodňuje namísto dlužníka věřitele. V případě předložení směnky k placení tomu tak ale není. Jelikož je směnečná pohledávka pohledávkou odnosnou, je na věřiteli, aby si vyžádal její splnění. Tento postup je právem požadován z důvodu lehké převoditelnosti směnky. Směnečný věřitel může převést směnku bez ohledu na to, že by tuto skutečnost musel směnečnému dlužníkovi sdělit. Dlužník tedy nemusí mít povědomí o tom, komu má na směnku plnit. Předložením směnky k placení věřitel prokazuje dlužníkovi, že je aktuálním směnečným věřitelem. Aby předložení směnky k placení vyvolalo zamýšlené účinky, musí být oprávněnou osobou osobě určené předložen originál směnky, a to ve stanoveném čase a místě. Bez takového řádného předložení směnky není směnečný dlužník povinen směnečný dluh uhradit. Pokud předkládá věřitel směnku vůči přímému směnečnému dlužníku, stačí, aby byla směnečná pohledávka splatná. Pokud věřitel uplatňuje směnku vůči postihovým dlužníkům, kromě splatnosti musí nastat i jiná ze zákonem předvídaných situací uvedená v ustanovení § 43 odst. 1 a odst. 2 ZSŠ, například když hlavní směnečný dlužník neuhradil směnečný dluh.50 Směnka se předkládá hlavnímu směnečnému dlužníkovi za účelem zachování práv vůči postihovým směnečným dlužníkům a za účelem uplatnění směnečné pohledávky vůči dlužníkovi. Jestliže věřitel směnku k placení nepředloží, zanikají mu práva za nepřímými dlužníky. Pokud směnka není předložena k placení přímým 49

K tomu srovnej rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 12 Cmo 445/2008, publikovaný v Obchodní právo č. 9/2009, s. 33. 50 Postih pro neplacení lze vést až po splatnosti směnky, kdežto v ostatních případech uvedených v ustanovení § 43 odst. 2 ZSŠ lze vést postih i před splatností směnky.

22

směnečným dlužníkům, zákon směnečný a šekový s tím nespojuje žádnou jinou sankci, než která je uvedena v předešlé větě.51 Směnka ale nemusí být k placení předložena vždy. Stejného účinku lze dosáhnout i uplatněním směnky u soudu žalobou. Soudní judikatura dovodila, že doručení směnečného platebního rozkazu přímému dlužníkovi má účinky prezentace směnky.52 Tedy uplatnění směnky u soudu jistě plní uplatňovací funkci. Je ovšem otázkou, zda žaloba plní i funkci zachovací. Chalupa se přiklání k názoru, že podání žaloby plnohodnotně nahrazuje předložení směnky k placení, tedy že plní i funkci zachovacího právního jednání.53 K uvedenému názoru se též přikláním. Avšak pro praxi lze spíše v tomto doporučit opatrnost a tam, kde si chce věřitel zachovat postihová práva proti nepřímým dlužníkům, tak by měl předložit směnku k placení. Směnečný věřitel tedy může rezignovat na předložení směnky k placení. Bude se tak dít například pokud směnečný vztah byl založen směnkou vlastní a účastní se ho jen věřitel a dlužník z příčinného vztahu. Mohlo by se zdát, že předkládání směnky k placení není vždy důležitým právním jednáním, kterému by měl majitel směnky věnovat větší pozornost. Zvlášť v případě, kdy dlužník z příčinného vztahu je zároveň směnečným dlužníkem a tento dluh doposud nesplnil. Pokud je ale směnečně zavázána osoba odlišná od příčinného dlužníka, tak prezentace směnky dává takovéto osobě vůbec informaci o tom, že příčinný dluh nebyl uhrazen, a že má dluh uhradit. Takovýto směnečný dlužník často jistě bude připraven dostát svým závazkům a po předložení směnky k placení řádně směnečnou pohledávku splní, přičemž podání směnečné žaloby by jen znamenalo zbytečné vynaložení peněz směnečným věřitelem na soudních poplatcích. V takovém případě nelze tedy než doporučit, aby majitel směnky směnku vždy předkládal k placení. Směnku se ale vyplatí předložit i v případě, když příčinný dlužník a směnečný dlužník je tatáž osoba. Protože když je směnka uplatněna až u soudu, tak to má za následek, že do té doby není přímý dlužník v prodlení s placením 51

K tomu srovnej rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 1994, sp. zn. 5 Cmo 435/1993, publikovaný v Soudní rozhledy č. 2/1996, s. 35, nebo rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Cmo 80/2002, publikovaný v Obchodní právo č. 10/2002 s. 22. 52 Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 3. 2003 sp. zn. 29 Odo 483/2002, publikovaný v Soudní judikatura č. 4/2003, s. 284. 53 CHALUPA, R., op. cit. sub. 17, s. 73.

23

směnečného peníze. Majitel směnky by tak mohl přijít o 6% úroky a další postihová práva vyplývající z ustanovení § 48 odst. 1 ZSŠ, jestliže by dlužník uhradil směnečnou sumu v patnáctidenní lhůtě stanovené směnečným platebním rozkazem.54 Pokud by ale směnečný dlužník směnku nezaplatil, byl by povinen plnit 6% úroky zpětně od splatnosti směnky.55 Pro zachování postihových práv vůči nepřímým dlužníkům ale musí majitel směnky ještě nechat zřídit protest ve lhůtách uvedených v ustanovení § 44 ZSŠ. Jedná se o lhůty, ve kterých musí být protest učiněn protestním orgánem. Nestačí tedy pouze, pokud v uvedených lhůtách uplatní protestát u protestačního orgánu své právo na protestování směnky.56 Avšak výstavce a jiné osoby směnečně zavázané mohou dle ustanovení § 46 odst. 1 ZSŠ doložkou „bez protestu“ či jinou doložkou stejného významu zprostit majitele směnky povinnosti učinit protest. Ovšem majitel směnky má nadále povinnost směnku včas předložit a dát potřebné zprávy dle ustanovení § 45 odst. 1 ZSŠ. Směnku lze uplatnit i druhým způsobem, a to započtením. Toto právní jednání nenahrazuje předložení směnky k placení, protože nemá povahu zachovacího právního jednání. Tento způsob uplatnění má jen uplatňovací charakter.57 Dle Kovaříka se jako vhodné jeví využít započtení v případě, kdy směnečný dlužník není zároveň dlužníkem z příčinného vztahu.58

4.2. Excesivní využití zajišťovací směnky Excesivní využití směnky znamená, že směnka je uplatněna v rozporu s jejím mimosměnečným režimem, nebo když dojde k jejímu osamostatnění. Exces při uplatnění zajišťovací směnky lze spatřovat v tom, když nejsou respektovány limity dané účelem emise směnky a případnými mimosměnečnými ujednáními. Stačí, aby nebyl respektován jen jeden limit. Těmito limity jsou 54

Viz rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 7 Cmo 115/2005, publikovaný v Právní rozhledy č. 23/2006, s. 871. 55 KOVAŘÍK, Z., op. cit. sub. 11, s. 204. 56 KOVAŘÍK, Z., op. cit. sub. 11, s. 193. 57 CHALUPA, R., op. cit. sub. 17, s. 71. 58 KOVAŘÍK, Z., op. cit. sub. 18, s. 56.

24

a) existence zajištěného dluhu, b) možnost zajištěný dluh soudně vymáhat, c) majitel směnky je zároveň věřitelem ze zajištěného vztahu a případně d) respektování mimosměnečných ujednání. Uvedené limity jsem blíže popsal v bodu 4.1. této kapitoly. Dle mého názoru je nadbytečné, abych rozebral to, co již bylo výše popsáno, akorát z opačného úhlu, proto v tomto odkazuji na předešlé body této kapitoly. Jestliže majitel směnky nerespektuje pravidla daná mimosměnečným režimem směnky, tak se směnečnému dlužníkovi otevírá možnost obrany v podobě relativních námitek. Blíže o těchto námitkách je pojednáno v 6. kapitole této práce.

4.2.1. Osamostatnění zajišťovací směnky Osamostatnění směnky není řádným vyústěním vztahu založeného zajištěním příčinného dluhu směnkou. Právní jednání směřující k osamostatnění směnky není ale zákonem zapovězeno, tedy k osamostatnění může platně dojít. Jestliže takováto situace nastane, může to mít pro směnečného dlužníka nedozírné důsledky. V extrémním případě bude muset plnit jak na zajištěný dluh, tak i na směnku. O

osamostatnění směnky se jedná v případě, když dojde k oddělení

směnečného a příčinného věřitele. Může se tak stát samostatným převodem směnky, nebo samostatným postoupením zajištěného dluhu, nebo převodem směnky a postoupením zajištěného dluhu na dva rozdílné věřitele. Osamostatnění směnky přináší jednotlivým osobám, které jsou účastny směnečného, či příčinného vztahu, či obou, rozdílné právní důsledky. S ohledem na rozmanitost možných právních vztahů nebudu rozebírat všechny důsledky, ale jen ty, které se týkají dlužníka, který je zavázán ve směnečném i příčinném vztahu a původního věřitele, účastnícího se též směnečného a příčinného vztahu, který směnku osamostatnil. V případě samostatného převodu směnky na nového věřitele, může směnečný dlužník uplatnit námitku osamostatnění směnky, popřípadě i jiné relativní námitky. Může tak učinit ale pouze v případě, pokud směnka byla převedena nesměnečným

25

způsobem nebo podindosací59, nebo pokud byla směnka převedena směnečným způsobem a nový majitel směnky jednal vědomě ke škodě dlužníka, jak vyplývá z ustanovení § 17 ZSŠ. V případě převodu směnky směnečným způsobem, při kterém nabyvatel směnky nejednal vědomě ke škodě dlužníka, se uvedená obrana dlužníkovi zapovídá. Jestliže dojde k osamostatnění směnky postoupením zajištěného dluhu, dlužník se ubrání uplatnění směnky pomocí námitky osamostatnění směnky, popřípadě i jinými námitkami, které může užít z důvodu excesivního uplatnění směnky.60 V případě převodu směnky na jednoho věřitele a postoupením zajištěného dluhu na jiného věřitele se dlužník dostává do velice nepříjemné situace. Pokud byla směnka převedena směnečným způsobem a její nový majitel nejednal vědomě ke škodě dlužníka a jako první vůči dlužníku byl uplatněn zajištěný dluh, nemá dlužník prakticky žádnou šanci se ubránit dvojímu placení. Důsledky pro původního věřitele, který směnku osamostatnil, vyplývají ze způsobu osamostatnění. Jestliže si věřitel ponechá směnku a postoupí zajištěný dluh, tak při uplatnění směnky se dlužník může bránit námitkou osamostatnění směnky. Věřitel může též převést pouze směnku. V takovém případě se zajištěný dluh sníží, popřípadě zcela umoří, a to v rozsahu plnění, které věřitel získal za převod směnky.61 Zbývající část zajištěného dluhu bude moci věřitel nadále uplatňovat. Věřitel se ale může setkat s námitkou dlužníka, že směnka mohla být převedena za vyšší úplatu, než byla. Aby se věřitel takovéto námitce vyhnul, je vhodné prodat směnku přes obchodníka s cennými papíry. Takovýto postup totiž posiluje procesní postavení věřitele.62 Věřitel též může převést směnku i zajištěný dluh, a to na dvě rozdílné osoby. Jeho uspokojení se bude rovnat výši úplat, které získá za převod směnky a zajištěného dluhu.

59

K tomu srovnej rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 5 Cmo 645/2000, publikovaný v Soudní rozhledy č. 5/2001, s. 154. 60 CHALUPA, R., op. cit. sub. 17, s. 97. 61 CHALUPA, Radim. Osamostatnění zajišťovací směnky. Právní rádce. 2000, roč. 8, č. 7, s. 20. 62 K tomu srovnej KOVAŘÍK, Z., op. cit. sub. 18, s. 55.

26

Z výše uvedeného vyplývá, že osamostatnění směnky může nastat různými způsoby, a může mít rozdílené následky. V případě nepříznivého vlivu okolností to může pro dlužníka znamenat dvojí placení. Pro minimalizování rizik spojených s osamostatněním směnky nelze než dlužníkovi doporučit, aby pro takový případ trval na zřízení smluvní a směnečné ochrany, jak bude dále popsáno v následující kapitole. Ale ani věřiteli osamostatnění směnky nemusí přinést jen pozitiva. Může se dost dobře stát, že věřitel bude nucen se bránit nároku na zaplacení smluvních sankcí či nároku na náhradu škody, což pro něj může znamenat, že na začátku slibně vypadající uspokojení z úplatného převodu směnky a/nebo příčinné pohledávky se může změnit v noční můru.

27

5. Ochrana směnečného dlužníka Jak bylo analyzováno v předchozí kapitole, tak zajišťovací směnka může být uplatněna excesivním způsobem, nebo může dojít k jejímu osamostatnění. Oba případy mohou směnečnému dlužníkovi přinést spoustu nepříjemností a starostí. V nejkrajnějším případě bude muset uhradit příčinný dluh i vyplatit směnečný peníz, ačkoliv to jde proti účelu zajišťovací směnky. Aby dlužník minimalizoval rizika pro něj spojená s tím, když vstupuje do směnečného vztahu, který zajišťuje příčinný vztah, je nanejvýš vhodné, aby se proti uvedeným způsobům využití zajišťovací směnky chránil. A to z důvodu povahy směnečného práva, které excesivní výkon práv ze zajišťovací směnky připouští. Díky tomu ani soudy často nejsou schopny poskytnout ochranu před excesivním využitím zajišťovací směnky. Nabízí se dva způsoby ochrany, a to ochrana v rovině směnečné a ochrana v rovině smluvní. Níže uvedené nástroje ochrany mají především charakter preventivní63, tedy mají předcházet vzniku nežádoucích situací. Některé mají charakter reparační, tedy mají nahrazovat vzniklou újmu a některé mají charakter průkazní, tedy prokazují určité skutečnosti, které pomohou dlužníkovi v další obraně. U každého nástroje se uvedené vlastnosti projevují v různé míře. Ale ani níže popsané nástroje nedokážou ochránit směnečného dlužníka vždy na sto procent. Pro lepší ochranu je vhodné kombinovat nástroje jak z roviny směnečné, tak i smluvní. Nic ale nemůže nahradit vztah, kde všichni účastníci jednají nezáludně a dle účelu zajišťovací směnky. S ohledem na možnou rozmanitost vztahů nebude níže pojednáno o všech myslitelných nástrojích ochrany, ale jen o těch nejtypičtějších, nejdůležitějších, případně ke kterým není jednotný výklad.

5.1. Ochrana směnečná Největší výzvou pro směnečného dlužníka je eliminovat potíže spjaté s osamostatněním směnky, konkrétně s převedením směnky bez současného převodu 63

Shodně CHALUPA, R., op. cit. sub. 17, s.101.

28

zajištěného dluhu na jednoho věřitele. Převést zajišťovací směnku totiž lze i přes smluvní zákaz. Pokud je zajišťovací směnka převedena spolu se zajištěným dluhem, tak to dlužníkovi nepřináší zhoršení jeho postavení, protože proti novému věřiteli, bude moci uplatnit všechny námitky, které mohl uplatnit i před převodem. Ochrana v rovině směnečné tak přináší dlužníkovi nástroje, které jsou účinné i proti novému majiteli směnky. Směnka může být vystavena ve formě cenné papíru na řad nebo cenného papíru na jméno. Nepřípustná je směnka ve formě cenného papíru na doručitele.64 Aby se jednalo o směnku ve formě cenného papíru na jméno, tak musí obsahovat doložku „nikoli na řad“ nebo doložku obdobného významu, kterou pojal výstavce do směnky, jak vyplývá z ustanovení § 11 odst. 2 ZSŠ. Rozdíl mezi přípustnými formami směnek se týká hlavně jejich převodu. Směnka na řad se převádí indosací, kdežto směnka na jméno (též označovaná jako rektasměnka) a do ní vtělená směnečná pohledávka se převádí obyčejným postupem. Indosace je způsob originárního nabytí práva, kdežto cesse je způsob derivativního nabytí práva. Tedy indosatář neodvozuje svoje postavení od původního majitele směnky, ale přímo ze směnky, kdežto postupník odvozuje svoje postavení od postupitele. Pro dlužníka tkví rozdíl v tom, jaké námitky může uplatňovat proti novým směnečným věřitelům, když dojde k osamostatnění směnky. Dlužník může proti indosatáři uplatňovat relativní námitky, které mohl uplatnit proti dřívějšímu majiteli, jen pokud indosatář při nabývání směnky jednal vědomě na jeho škodu. Toto prokázat bude mnohdy jistě složité. U rektasměnky je situace pro dlužníka o poznání lepší, protože proti postupníkovi může namítat vše, co mohl namítat postupiteli. To se týká i smluvní ochrany, pokud byla sjednána.65 S ohledem na uvedené nelze než doporučit, aby směnečný dlužník trval na tom, aby pro zajištění příčinného vztahu byla využita rektasměnka. Nebude to ale lehký úkol, protože věřitel na to nemusí chtít přistoupit. Užitím směnky na jméno se mu totiž zužuje prostor pro případný prodej zajišťovací směnky, protože rektasměnka pro nového věřitele nemusí být tak atraktivní, jako směnka na řad. Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 29 Odo 574/2006, publikovaný v Soudní judikatura č. 12/2007, s. 939. 65 CHALUPA, Radim. Ochrana směnečných dlužníků před zneužitím zajišťovací směnky (2.). Daňová a hospodářská kartotéka. 2009, roč. 17, č. 19, s. 25. 64

29

Směnka může obsahovat tzv. depotní doložku, někdy označovanou též jako hodnotovou.66 Je to vedlejší doložka, která deklaruje, že směnka plní funkci zajišťovacího prostředku. Tato doložka může znít různě. Může se sestávat jen ze slov „zajišťovací směnka“, nebo může celkem podrobně popisovat, jaký konkrétní dluh směnka zajišťuje. Účel takovéto doložky tkví v tom, že pokud dojde ke směnečnému převedení směnky na nového majitele, tak směnečný dlužník poukazem na tuto doložku může snáze prokázat, že indosatář jednal při nabývání směnky vědomě ke škodě dlužníka. Kdyby toto prokázal, tak by proti indosatáři mohl uplatnit relativní námitky, které mohl uplatnit proti původnímu majiteli směnky. Pokud směnka obsahuje takovouto doložku, tak to automaticky neznamená, že indosatář jednal vědomě ke škodě dlužníka. Směnka totiž může v průběhu své existence nabývat a zase pozbývat různých funkcí. Pokud by hodnotová doložka nebyla moc určitá, tak by nový majitel směnky mohl argumentovat tím, že si myslel, že zajišťovací funkci plnila směnka v minulosti.

5.2. Ochrana smluvní Nástroje smluvní ochrany představují další možnosti, jak lze předejít negativním důsledkům dopadajícím na dlužníka při excesivním využití zajišťovací směnky. Tato ochrana je zaměřena proti konání směnečného věřitele, kterým se dopustí excesivního uplatnění zajišťovací směnky, nebo jejího osamostatnění. Excesivnímu uplatnění směnky nelze zabránit. Toho se může věřitel dopustit vždy. Směnečný dlužník si ale může s věřitele sjednat různé smluvní zákazy uplatnění zajišťovací směnky. Zákazy mohou být sjednány variabilně podle potřeby. Jako vhodné se jeví výslovně zakázat jednotlivé způsoby excesivního uplatnění zajišťovací směnky. Například se zákaz může týkat uplatnění zajišťovací směnky, když bude zajištěný dluh uhrazen, nebo zákaz uplatnění směnky před splatností zajištěného dluhu. Další možností ochrany je sjednat specifické podmínky, za kterých lze zajišťovací směnku uplatnit. Myslím tím zákaz uplatnění zajišťovací směnky v případech, které nejsou vyloženě excesivním výkonem práva, ale mohou být pro 66

CHALUPA, Radim. Zajišťovací směnka z pohledu dlužníka. Právní rádce. 2000, roč. 8, č. 8, s. 12.

30

dlužníka nežádoucí. Například může jít o zákaz uplatnění směnky, pokud se zajištěný dluh promlčí. Jedním ze způsobů ochrany proti excesivnímu uplatnění zajišťovací směnky může být i sjednání povinnosti vydat zajišťovací směnku a případně na ni kvitovat splnění zajištěného dluhu. Splněním příčinného dluhu totiž směnečná pohledávka nezaniká. Proto kdyby i po splnění zajištěného dluhu měl zajišťovací směnku věřitel stále u sebe, tak by mohl toho v budoucnu zneužít, a to jejím uplatněním nebo prodejem. Z ustanovení § 39 ZSŠ výslovně vyplývá, že při placení směnky může plátce žádat její vrácení, přičemž může zároveň žádat, aby byla opatřena potvrzením o zaplacení. Tedy pokud by dlužník platil na zajišťovací směnku, může požadovat výše uvedené. Kdyby proti připravenému dlužníkově placení věřitel odmítl vydat směnku s doložkou o zaplacení, tak by dlužník nebyl v prodlení s placením směnky, protože ta by se nepovažovala za předloženou.67 Citované ustanovení se ale týká jen placení na směnku, na placení zajištěného dluhu uvedené nedopadá. Kovařík k tomu dovozuje, že pokud zajištěný dluh zanikne, tak ze smlouvy o zajištění směnkou přímo vyplývá právo na vrácení zajišťovací směnky, ačkoliv takováto povinnost nebyla výslovně sjednána.68 Dokonce se dlužník nemůže dostat do prodlení se splněním zajištěného dluhu, pokud by mu věřitel nechtěl proti plnění vydat zajišťovací směnku.69 Toto právo svědčí ale jen účastníkům smlouvy o zajištění směnkou. Ačkoliv dle Kovaříka ze smlouvy o zajištění směnkou vyplývá právo dlužníka na vrácení zajišťovací směnky, tak s ohledem na to, že chybí výslovná zákonná úprava možnosti vydání zajišťovací směnky v případě zániku zajištěného dluhu, nelze z důvodu právní jistoty dlužníkovi než doporučit, aby se snažil s věřitelem si sjednat povinnost vydání zajišťovací směnky, když dojde k zániku zajištěného dluhu. Osamostatnění zajišťovací směnky se dlužník může bránit sjednaným zákazem převodu zajišťovací směnky bez zajištěného dluhu, nebo zákazem převodu zajištěného dluhu bez zajišťovací směnky, popřípadě kombinací uvedených zákazů. 67

KOTÁSEK, J., op. cit. sub. 35, s. 196. KOVAŘÍK, Z., op. cit. sub. 18, s. 21. 69 KOVAŘÍK, Z., op. cit. sub. 18, s. 54. 68

31

Převedení zajišťovací směnky bez zajištěného dluhu ale nelze smluvním zákazem zabránit. Takovýto převod směnky bude vždy platný. Nelze zabránit převodu zajišťovací směnky znějící na řad, ani zajišťovací směnky na jméno.70 Pomocí zákazu ale lze zabránit oddělení zajištěného dluhu od zajišťovací směnky. Takovéto postoupení zajištěného dluhu bez současného převedení směnky by bylo neplatné. Je to dáno ustanovením § 1881 odst. 1 OZ, dle kterého lze postoupit pohledávku, nevylučuje - li to dohoda dlužníka s věřitelem. Ačkoliv všechna výše uvedená smluvní ochrana sama o sobě nedokáže excesivnímu využití zajišťovací směnky zabránit, vyjma zákazu oddělení zajištěného dluhu od zajišťovací směnky, tak její význam spočívá v tom, že sjednané smluvní povinnosti věřitelů mohou být utvrzeny smluvními pokutami. Když dojde k excesivnímu využití směnky, které přivodí směnečnému dlužníkovi škodu, tak se může hojit právě skrze vymáhání smluvní pokuty. Pokud smluvní pokuta nebyla sjednaná, může dlužník vymáhat alespoň náhradu škody.

70

Viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2004, sp. zn. 5 Cmo 242/2004, publikovaný v Právní rozhledy č. 10/2005, s. 377.

32

6. Obrana proti výkonu práv ze zajišťovací směnky Směnečný dlužník se může proti výkonu práv ze zajišťovací směnky bránit. Jak bylo uvedeno ve 4. kapitole této práce, směnku lze využít jak řádným, tak i excesivním způsobem, přičemž obrana směnečného dlužníka bude samozřejmě směřovat především vůči excesivnímu způsobu využití směnky, ale ani proti řádnému způsobu využití není zapovězena. Obrana je uskutečňována prostřednictvím námitek. Námitek je nepřeberné množství, vždy záleží na okolnostech konkrétního případu. Jak bude dále rozebráno, ne vždy mohou všichni směneční dlužníci uplatnit všechny v úvahu přicházející námitky, a to z důvodu specifické povahy zajišťovací směnky. Aby obrana byla kvalitní a dávala dlužníkovi co největší záruky úspěchu, je žádoucí, aby si dlužník v co nejširší možné míře zajistil ochranu svých práv pomocí nástrojů, které jsou uvedeny v 5. kapitole této práce. Díky těmto nástrojům, bude mít dlužník větší šanci, že se excesivnímu využití směnky ubrání.

6.1. Pojem námitka Námitkou je rozuměno skutkové tvrzení, kterým se dlužník brání placení na směnku. Námitka nemá stanovenu žádnou formu, v jaké musí být uplatněna. Jádrem námitky je skutkové vylíčení relevantních okolností.71 Jinými slovy musí být řádně vymezen skutek, ze kterého vychází obrana dlužníka. Právní hodnocení skutkových okolností může být v námitce uvedeno, ale jedná se jen o podpůrné argumenty, které samy o sobě v obraně nepomohou. Skutek uvedený v námitce musí být konstruována jako určitý a přesný, aby ho nešlo zaměnit s jiným skutkem. Nestačí uvést jen obecné tvrzení, například že příčinná pohledávka zatím není splatná. Musí být uvedeno konkrétně, o jakou pohledávku se jedná a jaké okolnosti zapříčinily, že pohledávka není zatím splatná.

71

K tomu srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. 5 Cmo 353/2003, publikované v Právní rozhledy č. 8/2004, s. 309.

33

6.2. Druhy námitek Námitky mohou být děleny z různých hledisek dle zvolených kritérií. Dle mého názoru je nejdůležitější dělení námitek na a) směnečné a nesměnečné a na b) absolutní a relativní. Směnečné námitky jsou takové námitky, které mají podstatnou souvislost přímo se směnkou, popřípadě které se dotýkají směnečného vztahu. Na druhou stranu nesměnečné námitky se vážou ke skutečnostem, které leží mimo směnečnou listinu a směnečný vztah. Jedná se především o námitky, které vyvěrají z příčinného vztahu a z mimosměnečného režimu zajišťovací směnky, do kterého patří námitky týkající se účelu emise směnky či mimosměnečných ujednání. Absolutní námitky se řadí mezi směnečné námitky. Je to z toho důvodu, protože se týkají směnečného vztahu nebo obsahu směnky. Tyto námitky může uplatnit každý směnečný dlužník proti každému směnečnému věřiteli.72 Relativní námitky jsou hlavně námitkami nesměnečnými, protože vychází především z mimosměnečných skutečností. Relativní námitky lze uplatnit jen proti určitým věřitelům a může je uplatnit jen ten směnečný dlužník, který k nim má vlastní vztah. Relativní námitky nejsou postaveny na zpochybnění kupříkladu směnečného závazku, ale na tvrzení, že dlužník není povinen směnečný dluh uhradit, protože je tu určitá mimosměnečná okolnost, která to vylučuje.73 Zvláštní skupinou relativních námitek jsou tzv. námitky kauzální. To jsou námitky, které vždy vyvěrají z příčinného vztahu. V této kapitole se budu dále zabývat jen relativními nesměnečnými námitkami, protože tyto se u zajišťovacích směnek projevují v široké škále, a protože ostatní skupiny námitek v rámci zajišťovací směnky nemají zvláštní režim uplatnění.

72

CHALUPA, R., op. cit. sub. 17, s. 122. CHALUPA, Radim. Zákon směnečný a šekový : komentář, 1. část směnky, 2. vyd. Praha : Linde, 2006. s. 165. 73

34

6.3. Uplatnění námitek Jak bylo naznačeno dříve, aby směnečný dlužník mohl uplatnit relativní námitku, musí k ní mít vlastní vztah. Vlastní vztah znamená právní vazbu mezi skutečností a určitou osobou. Zmíněná právní vazba má nejčastěji podobu účastenství na příčinném vztahu, ze kterého vzešla, nebo se kterou souvisí skutečnost, která se uplatní v námitce. Samozřejmě je též možné, že dlužník má ke skutečnosti právní vazbu i z jiného důvodu. Například se jedná o námitku, že příčinný vztah nevznikl. Relativní nesměnečné námitky lze uplatnit jen vůči věřiteli, který je s dlužníkem v určitém vztahu (například v příčinném vztahu), resp. že věřitel má k námitce sám vlastní vztah, nebo když směnku vědomě nabyl ke škodě dlužníka. Z uvedeného vyplývá, že pro uplatnění námitek hraje svou roli i forma směnky. Směnka na jméno je pro dlužníka daleko příznivější, protože když dojde k převodu směnečné pohledávky, tak má dlužník vůči novému směnečnému věřiteli stejné námitky, které mohl použít vůči původnímu věřiteli. Stejné účinky má i podindosace směnky. Horší situaci pro dlužníka představuje směnka na řad, kterou remitent indosoval, aniž by došlo k současnému převodu příčinné pohledávky. V tom případě ztrácí směnečný dlužník možnost uplatnit námitky, které mohl uplatnit vůči remitentovi. Jedinou šancí pro dlužníka je prokázání toho, že indosatář jednal při nabývání směnky vědomě k jeho škodě. Toto bude v mnoha případech jistě velice složité prokázat. Za tímto účelem může dlužníkovi pomoci hodnotová doložka, pokud byla do směnečné listiny vepsána. Je nanejvýš vhodné, aby hodnotová doložka jasně vymezila, že směnka zajišťuje konkrétní příčinný dluh, aby šlo poukázat na to, že věřitel si mohl udělat úsudek, že se jedná o zajišťovací směnku. Ale ani tato doložka sama o sobě není schopna prokázat, že věřitel jednal vědomě ke škodě dlužníka, a to protože směnka během své existence může nabývat a zase pozbývat různých funkcí, tedy věřitel by mohl argumentovat tím, že si myslel, že takováto doložka byla reziduem z dřívější doby. I přesto, pokud nový věřitel nabyl směnku na řad řádně, resp. se nepodařilo dlužníkovi prokázat, že jednal vědomě k jeho škodě, tak situace z pohledu

35

uplatnitelných námitek ještě není úplně ztracena. Je totiž možné, že dlužník s novým věřitelem uzavře smlouvu o uplatnění námitek, čímž k nim získá vlastní vztah. Lze ale předpokládat, že ochota věřitele podepsat takovouto smlouvu asi nebude největší. Stejnou smlouvou může získat vlastní vztah k námitkám i jiný směnečný dlužník, který by je za normálních okolností nemohl uplatnit. Typicky se jedná o směnečného rukojmího, protože ten obvykle není účasten příčinného vztahu.74 Soudní judikatura přiznává vlastní vztah k relativní námitce i některým směnečným dlužníkům, ačkoliv nejsou přímo účastníky vztahu se směnečným věřitelem. Jedná se například o fyzickou osobu, která jménem výstavce jako statutární orgán zajišťovací směnku vystavila, přičemž ji osobně za výstavce avalovala. V rámci tohoto zvláštního postavení avalista konkludentně uzavřel s remitentem stejnou směnečnou dohodu, jakou má s remitentem uzavřenu výstavce, díky čemuž může proti němu uplatňovat stejné kauzální námitky.75 Námitky se uplatňují v řízení před soudem ve směnečném rozkazním řízení, popř. v klasickém soudním řízení, přičemž je připuštěna kumulace námitek, tedy dlužník může uvést všechny v úvahu přicházející námitky. Nic ale nebrání směnečnému dlužníkovi, aby uplatnil námitky již při předložení směnky k placení. Může se totiž stát, že směnečný věřitel uzná, že obrana dlužníka je důvodná, resp. že by ji ve směnečném řízení nepřekonal, a tak upustí od soudního vymáhání směnečné pohledávky. Je potřeba upozornit na to, že relevantní je pouze uplatnění námitek u soudu, tedy pokud byly námitky uplatněny při předložení směnky k placení, musí být u soudu uplatněny znovu. V rámci směnečného rozkazního řízení musí být námitky dle ustanovení § 175 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soud řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „OSŘ“) uplatněny ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení směnečného platebního rozkazu. Pokud nejsou v této lhůtě námitky podány, tak později k nim nemůže soud přihlížet. Námitky musí především obsahovat jednoznačné vymezení skutku, ze kterého dlužník vyvozuje svou obranu.

74

K tomu srovnej rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2002, sp. zn. 5 Cmo 11/2002, publikovaný v Právní rozhledy č. 9/2002, s. 462. 75 Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3727/2007, publikovaný v Soudní judikatura č. 6/2010 s. 456.

36

Vrchní soud k tomu dovodil, že je možné k včas podaným odůvodněným námitkám přinášet i po lhůtě uvedené v § 175 odst. 1 OSŘ nová tvrzení k jejich objasnění.76 Obdobně se vyjádřil i Ústavní soud, který shledal, že lze i po uvedené lhůtě předkládat důkazní návrhy: „Koncentrační zásada, dle názoru Ústavního soudu, nemůže znamenat, že by žalovaný (zde stěžovatel) nemohl v průběhu dalšího řízení, resp. při soudním jednání, uvádět relevantní skutečnosti či nabízet důkazy k obraně, kterou již obecně v námitkách uplatnil. Zásada koncentrace se nevztahuje na důkazní návrhy.“77 Uvedená soudní rozhodnutí tak alespoň trochu ulevují směnečnému dlužníkovi v tom, že v koncentrační lhůtě nemusí svou obranu precizovat na maximum, a že může dodatečně učinit důkazní návrhy, což s ohledem na dlužníkovo zhoršené postavení ve směnečném řízení jen podporuji. Nelze ovšem akceptovat, aby dlužník svými návrhy uměle prodlužoval celé řízení.

6.4. Jednotlivé námitky Obecně může směnečný dlužník uplatnit nepřeberné množství relativních námitek, vždy bude záležet na konkrétních okolnostech daného případu, proto bude níže uveden jen výčet možných námitek, které jsou z mého pohledu nejtypičtější. Pokud

věřitel

při

uplatnění

směnky

nerespektuje

limity

dané

mimosměnečným režimem, které byly podrobně rozebrány ve 4. kapitole této práce, uplatňuje zajišťovací směnku excesivním způsobem, čímž tedy nerespektuje i nepravou akcesoritu a subsidiaritu zjišťovací směnky, které se začnou díky tomuto excesivnímu uplatnění projevovat. Charakteristickou námitkou mající svůj původ v nepravé akcesoritě je neexistence zajištěného dluhu. Pokud zajištěný dluh vůbec neexistuje, není namístě, aby věřitel uplatněním směnky získal více, než co by mohl vymáhat z příčinného vztahu. Z účelu emise zajišťovací směnky vyplývá, že má zajišťovat konkrétní dluh, a ten když není, tak nelze na směnku získat placení. Tato námitka může mít různou 76

Viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 1997, sp. zn. 5 Cmo 593/1996, publikovaný v Soudní rozhledy č. 11/1998, s. 285. 77 Nález Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 3300/2007. In : Ústavní soud České republiky. Sbírka nálezů a usnesení – svazek 52, 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010. s. 677.

37

podobu. Může se jednat například o námitku zániku zajištěného dluhu splněním, dohodou, odstoupením od smlouvy či uplynutím času. Námitky pocházející z nepravé subsidiarity jsou takové námitky, které jsou odvozeny od toho, že zajištěný dluh nelze uplatnit u soudu. Příznačně se jedná o námitku nedospělosti zajištěného dluhu, námitku, že dlužník není v prodlení s plněním zajištěného dluhu z důvodu prodlení věřitele, či námitku, že zajištěný dluh je podmíněn. Stejně jako u námitek týkajících se nepravé akcesority, tak i námitky vyvěrající z nepravé subsidiarity zajišťovací směnky jsou dány účelem emise směnky. Další možnou námitkou pocházející z účelu emise směnky je námitka osamostatnění směnky. Její konstrukce stojí na premise, že směnečný věřitel má být stejná osoba jako věřitel z příčinného vztahu, a pokud tomu tak není, tak tento věřitel nemá nárok na zaplacení směnečné sumy. U zajišťovací směnky na řad lze tuto námitku použít především proti věřiteli, který si směnku ponechal, ale zajištěný dluh převedl na jiného věřitele. Proti indosatáři ji lze uplatnit jen tehdy, když dlužník překoná hradbu uvedenou v ustanovení § 17 ZSŠ. Je též možné, že si směnečný dlužník a směnečný věřitel mimosměnečně sjednají, jak bude zajišťovací směnka uplatněna. Tato ujednání mohou být vymezena různě. Mohou si sjednat například odchylně místo nebo způsob uplatní směnky, nebo si mohou sjednat, že směnku lze uplatnit jen vůči určitým dlužníkům. Pokud by věřitel takovéto ujednání nerespektoval, může uplatnit dlužník z tohoto jednání vyplývající námitku.

38

7. Blankosměnka Blankosměnka, též bianco směnka, představuje zajímavou alternativu uspořádání směnečného vztahu. Díky jejím vlastnostem je využívána i při zajištění příčinného vztahu. Blankosměnka je předána jejímu nabyvateli za tím účelem, aby ji mohl v budoucnu doplnit dle ujednání učiněného s vydavatelem blankosměnky. Účastníci tak činí z toho důvodu, protože dopředu nemohou odhadnout, jaké budou skutečnosti, které ovlivní obsah směnky. Teprve až tyto skutečnosti budou určité, tak se podle nich blankosměnka vyplní, čímž vznikne směnka úplná. Z uvedeného vyplývá, že blankosměnka je listinou s bílými místy, které se mají teprve vyplnit. Blankosměnka není směnkou, tedy nikdo z ní nemůže být zavázán, ale ani oprávněn. Na ni podepsaným osobám vzniká jakoby latentní závazek, který se projeví teprve, až bude později doplněna.

7.1. Podstata blankosměnky Zákon směnečný a šekový pojem blankosměnky nevymezuje. Pouze ve svém ustanovení § 10 se zabývá možným okruhem námitek, které lze proti majiteli blankosměnky použít, pokud nebyla vyplněna tak, jak měla být. Toto celkem stručné ustanovení ale způsobuje, že vůbec blankosměnky mohou vznikat. Kdyby citovaného ustanovení nebylo, tak by se pouze uplatnilo ustanovení § 69 ZSŠ, což by zapříčinilo, že z osob podepsaných na nehotové listině, by se nestali směneční dlužníci. Pomocí směnečné teorie, judikatury a ustanovení § 10 ZSŠ lze dovodit znaky blankosměnky. Blankosměnka je listina, ze které musí být seznatelné, že se má stát směnkou. Je otázkou, co je pro takové určení postačující. Ze směnečného prohlášení, i když neúplného, které bude obsahovat slovo „směnka“, jistě vyplývá, že se má jednat o směnku. Kotásek dochází k tomu, že blankosměnka dokonce nemusí slovo „směnka“ obsahovat, pokud obsahuje jinou doložku, ze které lze poznat, že se jedná o budoucí

39

směnku.78 V uvedeném s Kotáskem souhlasím. Dle mého názoru by striktní lpění na tom, že blankosměnka musí vždy obsahovat slovo „směnka“, bylo přílišným formalismem. Stačí, když se prokáže, že osoby podepsané na blankosměnce musely vědět, že se jedná o zárodek směnky. Pro předejití pochybností se jako výhodné jeví použití směnečného tiskopisu. Blankosměnka musí být podepsána alespoň jedním budoucím směnečným účastníkem.

Může

tak

učinit

výstavce,

akceptant,

popřípadě

i

rukojmí.

Blankosměnka podepsaná akceptantem se nazývá blankoakcept.79 Dalším znakem je úmysl původce listiny nechat listinu zčásti nevyplněnou. Blankosměnkou tedy není listina, ve které chybí některé náležitosti směnky například z důvodu nedbalosti nebo neznalosti práva. Stejný úmysl musí mít i ti, kteří se na blankosměnku podepisují následně. Někdy osoba, která se podepisuje na blankosměnku, totiž nebude vědět, že se jedná o směnku neúplnou. Mohlo by se tak stát například, pokud na směnce chybí údaj splatnosti, což by si osoba mohla vykládat tak, že se jedná o směnku splatnou na viděnou. Vůči této osobě by následné doplnění blankosměnky nebylo účinné, protože ona by byla zavázána dle ustanovení § 69 zákona směnečného a šekového, tedy jen dle původního textu směnky. Je lhostejno, kolik bílých míst blankosměnka obsahuje. Doplnit se mohou jak podstatné náležitosti směnky, tak i ty, které když nejsou v úplné směnce uvedeny, tak nezpůsobují její neplatnost, jako tomu je například u splatnosti směnky. Blankosměnka tedy může být jak zárodkem směnky, tak i formálně platnou směnkou. K blankosměnce dále musí být sjednáno směnečné vyplňovací právo. Toto právo je specifickým právem, protože není moc k čemu v právním řádu připodobitelné.

Vyplňovací

právo

je

k

blankosměnce

akcesorické.

Bez

blankosměnky nemůže existovat, nemůže s ním být ani samostatně disponováno.80

78

KOTÁSEK, J., op. cit. sub. 1, s. 80. K tomu srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 1998, sp. zn. 5 Cmo 817/1996, publikované v Soudní rozhledy č. 4/1999, s. 124. 80 CHALUPA, R., op. cit. sub. 73, s. 93. 79

40

7.2. Smlouva o vyplnění směnky Směnečné vyplňovací právo vzniká na základě smlouvy o vyplnění směnky. Tato smlouva není zákonem upravený smluvní typ. Z toho důvodu není předepsána forma, v jaké musí být uzavřena. Smlouva o vyplnění směnky tak může být uzavřena ústně, písemně či konkludentně. Pro snazší prokázání toho, jak měla být blankosměnka vyplněna, je lepší zvolit písemnou formu smlouvy. Smlouva o vyplnění směnky může být pojata do samostatné listiny, ale často bude součástí listiny, kterou se zakládá příčinný vztah. Dohromady s uvedenými smlouvami v jedné listině obvykle bývá i smlouva o zajištění směnkou. Na tomto místě je vhodné upozornit na to, že smlouvu o vyplnění směnky nelze zaměňovat se smlouvou o zajištění směnkou. Jedná se o dvě rozdílné samostatné smlouvy. Smlouva o zajištění směnkou se uplatní i u blankosměnky, protože je jejím bezprostředním důvodem a staví ji do funkce zajišťovacího prostředku, stejně jako u úplné zajišťovací směnky. Kdežto smlouvou o vyplnění směnky vzniká právo na vyplnění blankosměnky. Smlouva o zajištění směnkou je popsána ve 3. kapitole této práce. Někdy se lze setkat s tím, že podpisatel směnky učiní vyplňovací prohlášení, kterým udělí nabyvateli blankosměnky vyplňovací právo. Jelikož se ale jedná o jednostranné právní jednání, tak tímto nelze vyplňovací právo udělit, protože ustanovení § 10 ZSŠ hovoří o ujednání, čili smlouvě. Takové prohlášení je ale důkazem o tom, že mezi účastníky byla neformálně sjednána smlouva o vyplnění směnky a též jakým způsobem lze blankosměnku doplnit.81 Smlouva o vyplnění směnky by především měla dávat odpověď na to, co má být do listiny doplněno a podle jakých pravidel tak má být učiněno. Majitel blankosměnky totiž není povinen před nebo po jejím vyplnění dávat o tomto osobám na ni podepsaných nějaké zprávy.82 Proto osoba podepsaná na blankosměnce by měla ze smlouvy poznat, jakým způsobem může být listina doplněna a kdy se tak může stát. 81

Viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 4. 2011, sp. zn. 5 Cmo 51/2011, publikovaný v Soudní rozhledy č. 5/2013, s. 181. 82 Viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19․ 6. 2012, sp. zn. 5 Cmo 135/2012, publikované v Soudní rozhledy č. 3/2013, s. 99.

41

Smlouva poskytuje určitý prostor pro různé eventuální skutečnosti. Kdyby účastníci jasně věděli, jak má směnka v budoucnu vypadat, tak by nemuseli použít blankosměnku, ale rovnou směnku úplnou. Smlouva o vyplnění směnky většinou stanoví určité mantinely, dle kterých lze listinu vyplnit. Tyto mantinely ale nemohou být moc vágní. Například by neobstálo, pokud by bylo pouze staveno, že nabyvatel listiny může vyplnit směnečnou sumu dle svého uvážení. Správně musí být uvedeno, dle jakého klíče se určí výše směnečné sumy. Stejný princip působí i u ostatních náležitostí, které se mají doplnit. Účastníky smlouvy o vyplnění směnkou je nabyvatel blankosměnky a osoba, která blankosměnku podepsala. Může být uzavřena jedna společná smlouva pro všechny latentní podepsané dlužníky, nebo každá osoba na směnce podepsaná může mít uzavřenu vlastní smlouvu s nabyvatelem blankosměnky. Každá osoba na blankosměnce podepsaná musí mít uzavřenu smlouvu o vyplnění směnky, i když třeba jen konkludentně.83 Bez vzniklého vyplňovacího práva není ve vztahu k této osobě listina považována za blankosměnku, ale buď za zárodek směnky, ze které není zavázána (i když by byla později doplněna), nebo za úplnou směnku, u které je některá chybějící náležitost určena podpůrně zákonem a tedy osoba by byla z ní zavázána. Vůči této osobě se totiž uplatní ustanovení § 69 ZSŠ, tedy pozdější doplnění zárodku směnky či směnky ji nezavazuje. Vyplňovací právo zaniká zejména jeho využitím, a to jak v případě řádně, tak i excesivně vyplněné listiny. Vyplněnou náležitost proto nejde dodatečně měnit. Dále může například zaniknout dohodou, narovnáním, zánikem blankosměnky jako takové. Může též být sjednán časový limit, během kterého musí být vyplňovací právo využito. S uvedeným souvisí otázka, zda vyplňovací právo podléhá promlčení. Judikatura soudů dovodila, že dokud existuje blankosměnka, tak trvá právo na její vyplnění. Tedy právo vyplnit blankosměnku se nepromlčuje.84 Kovařík k tomu uvádí jednu výjimku, a to pokud by blankosměnka obsahovala doložku splatnosti.85 V tom KOVAŘÍK, Z., op. cit. sub. 18, s. 84. K tomu srovnej rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2004, sp. zn. 9 Cmo 274/2004, publikovaný ve Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR, R 71/2005, nebo rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 12. 2005, sp. zn. 12 Cmo 228/2005, publikovaný v Obchodní právo č. 6/2007, s. 27. 85 KOVAŘÍK, Z., op. cit. sub. 8, s. 124. 83 84

42

případě by od data splatnosti začala běžet tříletá promlčecí lhůta směnečných nároků dle ustanovení § 70 odst. 1 ZSŠ. Protože vyplňovací právo není směnečné povahy86, tak uplynutím uvedené lhůty se nepromlčuje, ale zaniká v důsledku promlčení směnečných závazků. Kotásek se k promlčení vyjadřuje v tom smyslu, že dle jeho názoru, by vyplňovací právo mělo podléhat promlčení v obecné promlčecí lhůtě.87 I s ohledem na rozdílné pohledy odborníků v oblasti směnečného práva si netroufám predikovat, jaký bude další vývoj, co se týče promlčení vyplňovacího práva spojeného s blankosměnkou. Myslím si ale, že určité vyjasnění v této oblasti by nemuselo být vůbec na škodu, a to především z pohledu odstranění nejistoty osob podepsaných na blankosměnce. Tyto osoby jsou totiž většinou připraveny plnit na směnku v určitém horizontu měsíců či let. Pokud po tomto období není blankosměnka vyplněna a předložena k placení, tak tyto osoby mohou svůj latentní směnečný závazek pouštět ze zřetele v souvislosti s tím, že majitel blankosměnky nejspíše rezignoval na její vyplnění. A pokud s odstupem několik let teprve dochází k vyplnění blankosměnky a jejímu předložení, může to směnečným dlužníkům přinést problémy, protože prostě na to nebyli připraveni.

7.3. Vyplnění blankosměnky a možné námitky Doplněním bílých míst vzniká směnka, a to s účinky ex tunc. O řádném vyplnění blankosměnky hovoříme, pokud byla vyplněna v souladu se smlouvou o vyplnění směnky. Ale pokud blankosměnka byla vyplněna v rozporu s vyplňovacím oprávněním, tak to neznamená její neplatnost.88 Směnečný dlužník se ale bude moci bránit námitkou protismluvního doplnění směnky, jak vyplývá z ustanovení § 10 ZSŠ. Od excesivního vyplnění blankosměnky musíme rozlišovat případy, kdy se jedná o podvyplnění směnky. Jedná se o situace, kdy je blankosměnka sice vyplněna v rozporu s vyplňovacím oprávněním, ale nejde to k tíži dlužníka. Podvyplnění není 86

CHALUPA, R., op. cit. sub. 7, s. 88. KOTÁSEK, J., op. cit. sub. 35, s. 104. 88 Viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 1998, sp. zn. 5 Cmo 125/1998, publikovaný v Soudní rozhledy č. 4/1999, s. 126. 87

43

porušením smlouvy o vyplnění směnky.89 Stane se tak například, pokud majitel blankosměnky bude moci vyplnit směnečnou sumu v určité výši, ale ten ji do směnky vyplní v nižší částce. Případné dlužníkovi námitky excesivního vyplnění blankosměnky z důvodu, že směnečná suma měla být vyšší, jsou nelogické a nemohou před soudem obstát. Při jiném podvyplnění směnky nebude situace vždy tak jednoznačná. Vždy se bude muset konkrétně zkoumat, zda se odlišným vyplněním blankosměnky zhoršilo postavení směnečného dlužníka, nebo ne. Takovým typickým příkladem je vyplnění splatnosti pozdějším datem, než mělo být dle smlouvy učiněno. Soud bude muset posoudit, zda se jednalo o podvyplnění směnky, a tedy majitel směnky je oprávněn požadovat zaplacení směnky, nebo zda takovýmto vyplněním znemožnil uplatnění námitky promlčení směnečných nároků, čímž zhoršil postavení dlužníka, tedy se jednalo o excesivní vyplnění blankosměnky.90 Jestliže byla blankosměnka indosována, může směnečný dlužník vůči novému majiteli směnky namítat excesivní vyplnění směnky, jen tehdy, nabyl - li majitel směnku ve zlé víře anebo pokud se provinil hrubou nedbalostí, jak vyplývá z ustanovení § 10 ZSŠ. Existují dva přístupy k uplatnění citovaného ustanovení. První přístup vychází z toho, že ustanovení § 10 ZSŠ se uplatní jen na dosud nevyplněné blankosměnky.91 V takovém případě zlá víra nového majitele by znamenala, že věděl, jaká je smlouva o vyplnění směnky, ale blankosměnku nabyl za tím účelem, aby ji vyplnil odlišně od smlouvy a tedy ji zneužil. Hrubé nedbalosti by se dopustil, pokud by nevynaložil dostatečné úsilí, aby zjistil obsah vyplňovacího práva, ačkoliv tak mohl učinit bez větších nesnází. Jestliže by byla převáděna již směnka vyplněná, tak by dlužník mohl vznést námitky dle ustanovení § 17 ZSŠ, a ne dle ustanovení § 10 ZSŠ. Druhý přístup naopak připouští, že dlužník se může bránit námitkou dle ustanovení § 10 ZSŠ i tehdy, pokud byla blankosměnka vyplněna a teprve poté převedena. V takovém případě by ve zlé víře jednal nabyvatel směnky, který věděl,

89

K tomu srovnej rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2009, sp. zn. 5 Cmo 132/2009, publikovaný v Právní rozhledy č. 13/2010, s. 484. 90 Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 29 Cdo 5260/2007, publikovaný v Soudní judikatura č. 6/2010 s. 459. 91 Viz KOVAŘÍK, Z., op. cit. sub. 18, s. 91 - 92.

44

že směnka byla excesivně vyplněna a stejně ji nabyl. Hrubé nedbalosti by se dopustil ten, kdo by nevynaložil přiměřené úsilí ke zjištění, zda směnka, kterou nabyl, není blankosměnkou, která byla excesivně vyplněna. Osobně se přikláním spíše ke druhému přístupu k věci. Dlužník podepsaný na blankosměnce oproti dlužníkovi úplné směnky se nachází ve zhoršeném postavení, protože blankosměnka může být lehce zneužita. Možnost bránit se námitkami dle ustanovení § 10 ZSŠ proto trochu vylepšuje horší dlužníkovo postavení, protože stačí, aby nabyvatel směnky jednal v hrubé nedbalosti. Je tu ještě jeden argument ve prospěch druhé varianty, a to ten, že se jedná o dva rozdílené druhy námitek.92 Kdy námitky dle ustanovení § 10 ZSŠ směřují proti nesprávnému vyplnění směnky, kdežto námitky dle ustanovení § 17 ZSŠ se týkají vlastních vztahů k dřívějším majitelům.

7.4. Zajišťovací blankosměnka S ohledem na uvedené může blankosměnka fungovat jako dobrý zajišťovací prostředek, a to i daleko lépe než směnka úplná. Pomocí blankosměnky lze celkem snadno překonat obtíže spjaté s určením výše směnečné sumy a se stanovením splatnosti směnky. Je to dáno tím, že účastníci v době emise směnky nemusí s jistotou vědět, jaké budou skutečnosti, které stanovení uvedených náležitostí ovlivní. V případě užití blankosměnky zkrátka tyto náležitosti zůstanou nevyplněny, a teprve podle nastalých skutečností se doplní. Problémy vážící se k určení směnečné sumy a splatnosti u úplné zajišťovací směnky byly blíže osvětleny ve 3. kapitole této práce. Typicky bude blankosměnka užita pro zajištění úvěru, který je splácen ve splátkách. S ohledem na uvedené nepřekvapí, že v praxi převažují blankosměnky ve funkci zajišťovacího prostředku.93 S trochou nadsázky bych mohl ale dodat, že blankosměnka je dobrý zajišťovací prostředek hlavně pro věřitele. Pro dlužníka totiž přináší vysokou míru nejistoty. Ale i věřiteli může přinést nesnáze, například pokud z nedbalosti špatně 92 93

KOTÁSEK, J., op. cit. sub. 35, s. 106. KOVAŘÍK, Z., op. cit. sub. 18, s. 2.

45

vyplní náležitost na směnce, čímž dojde k její neplatnosti. K blankosměnce se též vážou i určité teoretické problémy, které se týkají (ne)promlčitelnosti vyplňovacího práva nebo námitek, které může dlužník proti majiteli směnky uplatnit.

46

8. Srovnání Hlavním cílem této práce není jen vymezení zajišťovací směnky a poznání její podstaty, náležitostí, způsobu výkonu práv z ní a principů, kterými se řídí, ale i její srovnání s jinými zajišťovací prostředky uvedenými v občanském zákoníku. Konkrétně se bude jednat o zástavní právo a ručení. Tyto dva zajišťovací závazky jsem ke srovnání vybral proto, že každý je ve své specifičnosti trochu rozdílný. Jejich vzájemné srovnání se zajišťovací směnkou nám ukáže, jaké má zajišťovací směnka silné a naopak slabší stránky. Pomůže nám to více pochopit směnku jako instrument zajištění. S ohledem na nepřeberné množství variabilit uspořádání zajištěného i zajišťovacího vztahu, budu dále v této kapitole pracovat především se situací, kdy účastníci zajištěného vztahu budou zároveň účastníky zajišťovacího vztahu, samozřejmě s odchylkou u ručení. Dále nebudu zástavní právo a ručení rozebírat uceleně, komplexně a dopodrobna, protože by to vystačilo přinejmenším na další diplomovou práci. Ale spíše se budu zaměřovat na ty atributy, které jsou pro jednotlivé instituty typické, něčím zajímavé, a které jsou ve vztahu k zajišťovací směnce odlišné či podobné. Zástavní právo vychází z toho, že věřitel dosáhne svého uspokojení z určité věci. Po potřeby této práce budu u zástavního práva pracovat především s tím, že věřitel se bude moci náhradně uspokojit z věci, kterou poskytl osobní dlužník, protože dle mého názoru, se tím více do popředí dostává prvek věcný, který je pro zástavní právo typický, přičemž zástavní právo je i v systematice občanského zákoníku řazeno mezi práva věcná. Naopak ručení vychází z toho, že věřitelovo uspokojení zajišťuje osoba odlišná od dlužníka z hlavního vztahu, přičemž dluh zajišťuje prakticky celým svým majetkem. Do popředí se tedy dostává prvek osobní, kdy ručení je řazeno mezi práva závazková (obligační). Zajišťovací směnku a zmíněné zajišťovací prostředky (společně dále též jako „zajišťovací závazky“, samostatně dále též jako „zajišťovací závazek“) budu srovnávat v rámci tří časových fází, kterými během své existence procházejí, když pohledávka ze zajištěného vztahu není řádně splněna. Jedná se o fázi a) vzniku

47

zajišťovacího závazku, b) trvání zajišťovacího závazku a c) výkonu práv ze zajišťovacího závazku. V každé fázi se zaměřím na různé atributy, dle kterých budu uvedené zajišťovací závazky analyzovat. Na fáze „života“ zajišťovacích závazků budu nahlížet z pohledu věřitele. Dle mého názoru je zkoumání úhlu pohledu věřitele více vypovídající, než úhel pohledu dlužníka. Je to dáno především tím, že v praxi při sjednávání zajišťovacího závazku mívají dlužníci často slabší vyjednávací pozici než věřitel. To dlužník musí poskytnout zajištění, se kterým bude věřitel souhlasit. Pokud se má dluh zajistit, tak při výběru určitého zajišťovacího závazku, by měl správně uvažující věřitel vycházet z několika celkem jednoduchých předpokladů. Věřiteli by především mělo jít o to, aby se mohl ze zajišťovacího závazku uspokojit ve stejné výši, které dosahuje zajištěný dluh. Jeho zájmem by též mělo být, aby k náhradnímu uspokojení došlo rychle a efektivně. Ale to nejsou jediné premisy, ze kterých by měl věřitel vycházet. Věřitele by také mělo zajímat, jak rychle lze docílit vzniku práv ze zajišťovacího závazku. Protože čím dříve se dluh zajistí, tím dříve věřitel poskytne dlužníkovi plnění a ten mu bude moci o to dříve plnit nazpátek, nejčastěji v penězích, a ty pak následně bude moci věřitel dále využít. S tím souvisí i to, co musí být dle právních předpisů splněno, aby právo ze zajišťovacího závazku platně vzniklo. Náklady, které by šly za věřitelem, v jehož prospěch bude sjednán zajišťovací závazek, také mohou hrát při rozhodování svou úlohu. S jistou dávkou zjednodušení bychom to mohli shrnout tak, že věřitel by se měl chtít ze zajišťovacího závazku snadno, rychle a levně uspokojit.

8.1. Zajištění Občanský zákoník na rozdíl od zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „SOZ“) výslovně rozlišuje mezi zajištěním a utvrzením dluhu, a to v ustanoveních § 2010 až § 2054.94 Dle ustanovení § 2010 odst. 1 OZ „dluh lze zajistit, zaváže - li se třetí osoba věřiteli nebo ve prospěch V ustanoveních § 544 an. upravoval SOZ jen zajištění závazků, mezi které zahrnoval i smluvní pokutu a uznání dluhu. 94

48

věřitele za dlužníkovo plnění, anebo dá - li někdo věřiteli nebo ve prospěch věřitele majetkovou jistotu, že dlužník svůj dluh splní. Utvrdit lze dluh ujednáním smluvní pokuty nebo uznáním dluhu“. Za zajištění se považuje zástavní právo, ručení, finanční záruka, zajišťovací převod práva a dohoda o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů. Jako zajištění se mohou ale využít i jiné instituty, např. závdavek.95 Občanský zákoník činí rozdělení zajištění a utvrzení dluhu z toho důvodu, že utvrzení dluhu jenom posiluje postavení věřitele, ale nedává mu žádné záruky, že bude dluh splněn.96 Pokud nebude mít dlužník žádný vhodný majetek, tak smluvní pokuta ani uznání dluhu věřiteli nepomohou dluh od dlužníka vymoci. Naopak zajištění záruky k uspokojení dává, a to ve formě poskytnutí majetkové jistoty nebo osobního zaručení se ze strany třetí osoby. Takovéto výslovné rozlišení zajištění a utvrzení dluhu považuji za správný krok zákonodárce, protože nejen z pohledu teoretického, ale i praktického, se vyjasňují pojmy a díky tomu si může opravdu každá osoba snáze pod nimi představit, co reprezentují, a co znamenají. Z výše uvedeného jasně plyne, že zástavní právo a ručení se řadí mezi zajištění. Zůstává avšak otázkou, kam bychom měli zařadit směnku ve funkci zajišťovacího instrumentu. Zajišťovací směnku můžeme zařadit jak pod zajištění, tak i pod utvrzení dluhu. Pokud bude použita směnka vlastní a směneční účastníci budou zároveň stejné osoby, jako účastnící z příčinného vztahu, tak se bude jednat o podobnou situaci, jako u utvrzení dluhu.97 Dlužník tímto totiž neposkytne věřiteli žádnou majetkovou jistotu, ani ze směnky nebude zavázána třetí osoba. Zajišťovací směnku můžeme podřadit pod zajištění, pokud dlužníkem ze směnečného vztahu bude osoba odlišná od příčinného dlužníka. Tím se totiž dostává věřiteli možnost uspokojit se z majetku třetí osoby. Že může být ze směnečného

BRČÁKOVÁ, Jarmila. In : RABAN, Přemysl; DOBEŠOVÁ, Lenka. Občanské právo hmotné : závazkové právo. 1. vyd. Brno : Václav Klemm - Vydavatelství a nakladatelství, 2014. s. 87. 96 Viz důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (konsolidovaná verze), s. 475. In : Důvodová zpráva k NOZ [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR [cit. 3. 11. 2015]. Dostupné z : http://obcanskyzakonik.justice.cz/images/pdf/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf. 97 K tomu srovnej BRČÁKOVÁ, J., op. cit. sub. 95, s. 90, kde směnka vlastní je řazena mezi utvrzení dluhu. 95

49

vztahu povinna třetí osoba, je blíže popsáno v bodu 3.2. této práce. Takovýto vztah bychom mohli přirovnat k ručení.

8.2. Vznik práv ze zajišťovacího závazku Vymezení zástavního práva nám podává ustanovení § 1309 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého „při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní - li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy“. Zástavní právo se zřizuje zástavní smlouvou, ve které se uvede, co je zástavou a jaký dluh je zajišťován.98 Zástavou může být každá věc, se kterou lze obchodovat, přičemž v zástavní smlouvě musí být vymezena tak, aby ji šlo během trvání zástavního práva kdykoliv určit. Zástavou tedy mohou být věci hmotné i nehmotné, movité i nemovité, i ty, které teprve vzniknou.99 Pro zástavní smlouvu není předepsána žádná forma, avšak občanský zákoník v závislosti na situaci vyžaduje pro zástavní smlouvu obligatorně určitou formu. Dle ustanovení § 1314 odst. 1 OZ se vyžaduje písemná forma, pokud není movitá věc jako zástava odevzdána zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě, která ji bude pro věřitele opatrovat. Dle 2. odstavce cit. ustanovení se pro zástavní smlouvu v určitých případech vyžaduje dokonce forma veřejné listiny. Typickou veřejnou listinou je notářský zápis. Písemnou formu musí mít zástavní smlouva i v případě, že je zástavní právo zřizováno k nemovité věci, jak vyplývá z ustanovení § 560 občanského zákoníku. Samotné zástavní právo vzniká k věci zapsané ve veřejném seznamu zápisem do takového seznamu. K movité věci vznikne zástavní právo jejím odevzdáním zástavnímu věřiteli, odevzdáním zástavy třetí osobě, aby ji opatrovala pro zástavního věřitele a zástavního dlužníka, nebo označením zástavy. Zástavní právo k určitým věcem vzniká zápisem do rejstříku zástav. V některých případech takto vzniká zástavní právo obligatorně, jindy si mohou strany tento způsob vzniku zástavního práva fakultativně zvolit. Zástavní právo vzniká k 98 99

Vznik zástavního práva ze zákona pro potřeby této práce pomíjím. K tomu srovnej ustanovení § 1310 odst. 2 OZ.

50

určitým věcem (například podíl v korporaci) i dalšími způsoby, které ale pro potřeby této práce není potřeba uvádět. S ohledem na uvedené, forma zástavní smlouvy a okamžik vzniku zástavního práva se odvíjejí od toho, co je sjednáno jako zástava a co si účastníci konkrétně ujednají. Ručitelem se osoba stane, která „věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní“, jak uvádí ustanovení § 2018 odst. 1 OZ. Takovéto ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu. Aby se mohl věřitel případně domoci plnění na ručiteli, tak musí jeho ručitelské prohlášení přijmout, tedy vznik ručení má smluvní povahu100. Pro takové přijmutí není předepsána žádná forma, v jakém má být učiněno, takže ho lze učinit všemi způsoby, které občanské právo přináší. Ručitelské prohlášení musí obsahovat specifikaci ručitele, dlužníka, věřitele, dluhu a projev vůle ručitele, že dluh uspokojí.101

8.2.1. Shrnutí Výše uvedené nám ukázalo, jak jednotlivá práva ze zajišťovacích závazků vznikají a v jakých formách musí být učiněna právní jednání, která je zakládají. Podívejme se nejdříve na rychlost vzniku zajišťovacích závazků. Když u zajišťovací směnky budeme uvažovat situaci, že účastníci z příčinného vztahu jsou zároveň směnečnými účastníky a ti užijí směnku vlastní, tak v okamžiku vystavení a předání směnky je platně založen směnečný vztah. Není zde prakticky žádná časová prodleva. Jak již bylo naznačeno, tak zástavní právo může vzniknout různými způsoby. Nejrychleji vznikne zástavní právo k movité věci, kterou předá zástavce věřiteli, popř. třetí osobě, která bude věc opatrovat. Takováto zástavní smlouva může být uzavřena dokonce ústně. Naopak nejdéle bude trvat vznik zástavního práva k věci, které je zapsáno ve veřejném seznamu.

Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (konsolidovaná verze), op. cit. sub. 96, s. 469. 101 Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 32 Cdo 3165/2007, publikovaný v Právní rozhledy č. 21/2009, s. 786. 100

51

Typickým zástupcem veřejného seznamu je katastr nemovitostí. Zápis zástavního práva do katastru nemovitostí se děje na základě ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „KZ“), vkladem. Dle ustanovení § 18 odst. 1 KZ, katastrální úřad vklad povolí nejdříve po uplynutí lhůty 20 dnů ode dne, co katastrální úřad informuje oprávněnou osobu o tom, že bylo vyznačeno, že právní poměry jsou dotčeny změnou. V takovémto případě, než vznikne zástavní právo v rámci celého procesu zápisu do katastru nemovitostí, tak uplyne bezmála měsíc. A to ještě uvažujeme o ideálním stavu. Tedy vznik zástavního práva se může značně prodloužit. Na druhou stranu, zápisem v katastru nemovitostí získává věřitel větší jistotu, protože jeho zástavní právo je hůře zpochybnitelné.102 U ručení se doba jeho vzniku odvíjí od toho, že ručitelské prohlášení činí vůči věřiteli osoba odlišná od dlužníka. Budu záležet většinou na dlužníkovi, za jak dlouho takovouto osobu ochotnou se za něj zaručit, najde.103 Za ručitele nemusí věřitel přijmout každou osobu, která vůči němu učiní ručitelské prohlášení. Odpověď na otázku, kdo by mohl být pro věřitele vhodným ručitelem, nám dává ustanovení § 2012 odst. 2 OZ, které stanovuje, že způsobilým ručitelem je osoba, která má vhodný majetek a je žalovatelná v tuzemsku. I když citované ustanovení se týká zákonné povinnosti dát jistotu, nám může též pomoci. Když odhlédneme od výkladových problémů daného ustanovení104, tak jde především o to, aby měl dlužník dostatek majetku a byl pro věřitele snadno dostupný. Více věřitel prakticky nepotřebuje. Myslím si, že ručitelské prohlášení takovéhoto ručitele nebude mít věřitel většinou problém přijmout a pokud se mu takový ručitel zaváže, tak by ho i dle mého přijmout měl. Může se tedy stát, že najít vhodného ručitele, který by vyhovoval i věřiteli, bude pro dlužníka leckdy pěkný oříšek. Náklady se vznikem zajišťovacích závazků věřiteli prakticky nevznikají. To naopak dlužníkovi mohou nějaké vzniknout. Například mezi podnikateli může být ručení poskytováno za úplatu.105

102

Viz ustanovení § 980 odst. 2 OZ. K tomu srovnej DVOŘÁK, J., op. cit. sub. 26, s. 123. 104 RICHTER, Tomáš. Zajištění dluhů podle nového občanského zákoníku - základní otázky a obecná úprava, Obchodněprávní revue. 2013. roč. 5, č. 7 - 8, s. 198. 105 K tomu srovnej BRČÁKOVÁ, J., op. cit. sub. 95, s. 81. 103

52

8.3. Trvání zajišťovacího závazku Během trvání zajišťovacího závazku by věřiteli mělo jít hlavně o to, aby mu z něj vyplývající práva nezanikla jinak než výkonem, aby se jeho postavení nezhoršilo, a aby mu nevznikaly pokud možno žádné náklady. Věřiteli mohou ze zajišťovacího závazku po dobu jeho trvání též vyplývat různá oprávnění, ale i různé povinnosti. Co se zajišťovací směnky týče, tak ta po vystavení bývá předána věřiteli, který jí má obvykle u sebe do té doby, než bude moci uplatnit směnečnou pohledávku. Věřitelovou hlavní starostí je, aby se během této doby směnka nezničila, popř. neztratila, protože směnečné nároky lze uplatnit jen předložením originálu směnečné listiny, ať již směnečnému dlužníkovi, nebo až soudu. Ale i pokud by se směnka zničila, tak situace není ještě bezvýchodná. Dle ustanovení § 90 odst. 1 ZSŠ totiž lze ztracenou či zničenou směnku prohlásit za umořenou. Umořovací řízení upravuje ustanovení § 303 an. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „ZoZŘS“). V takovémto řízení rozhodnutí soudu nahrazuje umořenou listinu. Pokud je zástava odevzdána zástavnímu věřiteli, tak ten je oprávněn ji mít u sebe po celou dobu trvání zástavního práva. Musí o ni pečovat jako řádný hospodář, ale pokud mu vzniknou náklady, má proti zástavci právo na náhradu nákladů jako poctivý držitel. Avšak zástavce není povinen hradit obvyklé udržovací náklady, jak vyplývá z ustanovení § 997 odst. 2 OZ. Souhlasí - li s tím zástavní dlužník, tak může věřitel zástavu užívat, avšak jen způsobem neškodným pro zástavního dlužníka. Účastníci ve prospěch věřitele mohou dokonce sjednat, že po splatnosti dluhu může ze zástavy brát plody a užitky. Zástavu může mít po dobu trvání zástavního práva u sebe třetí osoba, která zástavu má opatrovat, nebo též jistě může zůstat v držení zástavního dlužníka. Za trvání ručení věřiteli nevznikají žádné těžkosti. O zajištění se prakticky nemusí starat, jen čeká, zda bude dluh uhrazen, žádné náklady mu nevznikají. Jediné, na co by si měl dát věřitel pozor je to, zda se spolehlivý ručitel neposouvá do pozice nezpůsobilého ručitele. Pokud toto zaznamená, měl by po dlužníkovi požadovat, aby k ručení přistoupila další osoba, nebo aby mu poskytl jiné zajištění.

53

8.3.1. Shrnutí Z výše nastíněného nám vyplývá, že zajišťovací směnka a ručení jsou po dobu jejich trvání pro věřitele vesměs bezproblémové. Věřitel s nimi nemusí nic nedělat, jen by si měl hlídat, aby nedošlo ke zničení či ztracení směnky, resp. aby nedošlo ke zhoršení bonity ručitele. Zástavní právo může přinést věřiteli i nějaké výhody navíc. Za určité situace bude moci zástavu užívat. Pokud by si strany sjednaly bezúplatné užívání zástavy, tak by na uvedenou výhodu šlo nahlížet jako na „úroky“ ze zajištěného dluhu. Též je možné, že věřitel si bude moci brát ze zástavy plody a užitky. Dokážu si představit situaci, kdy si účastníci sjednají, že braním plodů a užitků ze zástavy, bude docházet z umořování zajištěného dluhu. Na druhou stranu by si zástavní věřitel měl dát pozor, aby se zástava v průběhu času nezhoršovala, a pokud by se tak stalo, měl by po zástavním dlužníkovi žádat nápravu. Pokud bude mít po dobu trvání zástavního práva věřitel zástavu u sebe, mohou mu vzniknout náklady, které mu nikdo neuhradí.

8.4. Výkon práv ze zajišťovacího závazku Pokud dlužník ze zajištěného vztahu nesplní svůj dluh, může se věřitel náhradně uspokojit skrze zajišťovací závazek. Záleží pouze na věřiteli, zda toho využije. Může též pouze vymáhat splnění zajištěného dluhu. Výkon práv ze zajišťovací směnky byl podrobně popsán ve 4. kapitole této práce. Na tomto místě budu uvažovat pouze o řádném výkonu práv, konkrétně o uplatnění. Aby mohl majitel zajišťovací směnky požadovat uhrazení směnečné pohledávky, tak ta musí být splatná a majitel musí směnku předložit k placení přímému dlužníkovi, pokud ten neuhradí, tak musí podat žalobu k soudu. Též má možnost uplatnit směnku rovnou až žalobou u soudu.106 Poté jenom čeká, až proběhne celé soudní řízení, aby získal pravomocný a vykonatelný rozsudek, který bude moci uplatnit v exekučním řízení.

106

Pro zjednodušení odhlížím od vymáhání směnečných nároků proti postihovým dlužníkům.

54

Dle ustanovení § 1359 odst. 1 OZ se zástavní věřitel může uspokojit z výtěžku zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě nebo z prodeje zástavy podle jiného zákona107, ledaže si se zástavcem, popřípadě zástavním dlužníkem sjednal v písemné formě jiný způsob uspokojení. Účastníci si též mohou sjednat tzv. propadnou zástavu, tedy že věřitel si může nechat zástavu za libovolnou nebo předem určenou cenu. Započetí výkonu zástavního práva a způsob uspokojení ze zástavy musí být zástavnímu dlužníkovi zástavním věřitelem v písemné formě oznámeno. Pokud je zástavní právo zapsáno v rejstříku zástav či ve veřejném seznamu, zajistí v nich zástavní věřitel zápis o započetí výkonu zástavního práva. Od tohoto oznámení nesmí zástavní dlužník zástavu zcizit, leda se souhlasem zástavního věřitele. Po uplynutí doby třiceti dnů od oznámení o započetí výkonu zástavního práva, může zástavní věřitel zástavu zpeněžit. Jestliže zápis o započetí výkonu zástavního práva byl učiněn do veřejného seznamu či rejstříku zástav poté, co započetí výkonu bylo oznámeno zástavnímu dlužníkovi, běží lhůta třiceti dnů až ode dne zápisu o započetí výkonu zástavního práva. Dle ustanovení § 1365 OZ je - li ujednáno, že zástavní věřitel může prodat zástavu jinak než ve veřejné dražbě108, musí postupovat při prodeji s odbornou péčí, aby byla zástava prodána za obvyklou cenu v místě a čase. Z výtěžku zpeněžení zástavy se zástavnímu věřiteli hradí jeho pohledávka s příslušenstvím, včetně nákladů, na jejichž náhradu má věřitel právo. Případný zbytek z výtěžku (tzv. hyperocha) připadá zástavnímu dlužníkovi. U ručení může věřitel požadovat po ručiteli uspokojení, pokud dluh v přiměřené lhůtě neuhradil sám dlužník, ačkoliv byl k tomu předtím vyzván v písemné formě věřitelem. Výzvu nemusí věřitel činit, nemůže - li ji uskutečnit nebo je - li nepochybné, že dlužník dluh nesplní. Jedná se kupříkladu o situace, kdy u dlužníka bylo rozhodnuto o úpadku.109 Pokud ručitel odmítne plnění, bude muset věřitel podat žalobu k soudu.

Rozumí se tím řízení o soudním prodeji zástavy dle ustanovení § 354 an. ZoZŘS. Dále budu tento způsob zpeněžení zástavy nazývat privátním prodejem. 109 BRČÁKOVÁ, J., op. cit. sub. 95, s. 81. 107 108

55

8.4.1. Shrnutí Z výše uvedeného vyplývá, že největší záruku uspokojení dává věřiteli výkon zástavního práva. Je to dáno tím, že věřitel není vázán na ochotu plnění ze strany žádné osoby. On má své právo k věci, které může zpeněžit nebo s ním naložit jiným dohodnutým způsobem. Nejrychlejšího uspokojení dosáhne zástavní věřitel, pokud v jeho prospěch byla sjednána propadná zástava nebo pokud může zpeněžit zástavu privátním prodejem. Uspokojení za delší časové období věřitel dosáhne, pokud si účastníci sjednali, že zástava bude zpeněžena ve veřejné dražbě anebo soudním prodejem. U zajišťovací směnky či ručení je věřitel odkázán na plnění od osoby, a pokud ona plnění neposkytne, tak se musí obrátit na soud, aby své právo vymohl. Tedy může trvat relativně dlouhou dobu, než věřitel získá pravomocný exekuční titul. Směnka ale má oproti ručení tu výhodu, že směnečné rozkazní řízení trvá daleko kratší dobu. Je to dáno nejen lhůtami uvedenými v ustanovení § 175 OSŘ, ale i tím, že se směnečné žaloby vyřizují v přednostní řadě110. Vymáhání směnečné pohledávky je též pro věřitele snazší, protože stačí jen soudu předložit originál směnky, kdežto na směnečném dlužníkovi leží břemeno tvrzení a břemeno důkazní.111 Určité náklady věřiteli vzniknout při výkonu práv ze všech tří zajišťovacích závazků prakticky vždy. Buď bude muset uhradit soudní poplatky za zahájení soudního řízení a další s tím spojené náklady, nebo bude muset vynaložit náklady za zpeněžení zástavy. Prakticky skoro žádné náklady věřiteli nevzniknou, pokud v jeho prospěch bude sjednána propadná zástava.

8.5. Výhody a nevýhody zajišťovací směnky Výše popsané fáze zajišťovacích závazků nám nastínily jednotlivé silné a slabé

110

CHALUPA, R., op. cit. sub. 17, s. 37 K tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 3. 1999, sp. zn. 32 Cdo 2383/1998, publikovaný v Soudní judikatura č. 8/1999, s. 315. 111

56

stránky zajišťovací směnky. Její hlavní výhodou je snazší a rychlejší vymožení směnečné pohledávky oproti pohledávce ze zajištěného vztahu. Věřitel tím získává lepší procesní postavení. Další její výhodou je rychlost vzniku směnečného vztahu. Ale i při užití zajišťovací směnky je věřitel stále odkázán na plnění od osoby, a pokud ona nebude bonitní, tak ani zajišťovací směnka nic nezmůže. Podobně je na tom ručení, které přináší věřiteli další zavázanou osobu, takže věřitel má dvakrát tak větší šanci, že bude uspokojen. U zajišťovací směnky lze stejného efektu dosáhnout tím, že se směnečně zaváže osoba odlišná od dlužníka ze zajištěného vztahu. Ale opět, pokud dlužník i ručitel nebudou bonitní, tak věřitel se svého plnění nedočká. Ručení též bohužel neposkytuje věřiteli rychlejší či snazší vymožení pohledávky. Kdežto zástavní právo dává věřiteli daleko větší záruku, že bude uspokojen, protože není odkázán na plnění od osoby, ale má své právo k věci. Musí si ale dávat pozor, aby se mu zástava nezhoršila a díky tomu dosáhl menšího uspokojení. Výkon zástavního práva může být v určitých případech celkem rychlý. Pokud to bude sjednáno, tak věřitel může dokonce zástavu užívat a brát z ní plody a užitky, což si myslím, že jsou práva, která mohou být pro mnohé věřitele zajímavá. Jistou nevýhodou může být rychlost vzniku zástavního práva, pokud se zapisuje do veřejného rejstříku, ale což je zase vyváženo horším zpochybněním tohoto práva. Osobně si myslím, že není dobré zajišťovací směnku přeceňovat. S ohledem na výše uvedené totiž vyplývá, že zajišťovací směnka není nějakým zázračným zajišťovacím instrumentem, zvlášť, když ji srovnáme se zástavním právem. Při srovnání s ručením zajišťovací směnka obstojí dobře. Řečeno lakonicky, tak zajišťovací směnka kromě rychlejšího a snazšího způsobu uspokojení nepřináší pro věřitele žádné specifické výhody, i když tato výhoda může předčit i majetkovou stránku jiných zajišťovacích nástrojů.112 A je to především kvůli popsané výhodě, proč je zajišťovací směnka věřiteli využívána. Z mého pohledu dalším možným důvodem, proč je směnka užívána jako instrument zajištění, je psychologický efekt. Ten může působit na dlužníky, a to tím, 112

CHALUPA, R., op. cit. sub. 17, s. 37.

57

že z důvodu obav možných problému raději budou plnit zajištěný dluh, aby nemusela být směnka vůbec použita. Dlužník také nemusí mít dostatek vědomostí o zajišťovací směnce, a proto z ní může mít strach, který je umocněn názory ve společnosti, že se směnkou si není radno zahrávat.

58

9. Závěr Hlavními cíly této práce bylo analyzovat zajišťovací směnku a její jednotlivé atributy a dále provést její srovnání s vybranými zajišťovacími prostředky dle občanského práva, a to se zástavním právem a ručením. S ohledem na obsah této práce a její jednotlivé kapitoly jsem přesvědčen o tom, že oba cíle byly naplněny. Aby byla zajišťovací směnka vymezena co nejkomplexněji, tak jsem též popsal blankosměnku a její podstatu, z čehož vyplynulo, že blankosměnka může fungovat jako zajišťovací instrument ještě lépe, než směnka úplná. V jednotlivých kapitolách práce jsem zanalyzoval a rozebral věci, které zajišťovací směnku charakterizují, nebo se k ní nějakým způsobem vážou. Jako nejdůležitější aspekty zajišťovací směnky se mi jevily výkon práv, ochrana před jejím možným zneužitím a obrana proti jejímu uplatnění u soudu, proto jsem těmto kapitolám věnoval velkou část rozsahu práce. Z uvedeného vyvstaly poznatky, které nám zajišťovací směnku osvětlují v širokém spektru a širších souvislostech. Při srovnání s vybranými zajišťovacími prostředky vyšlo najevo, že hlavní přednostní zajišťovací směnky je rychlejší a snazší vymožení směnečné pohledávky oproti pohledávce z příčinného vztahu, přičemž především pro tuto výhodu je směnka využívána. Uvedený benefit je ale prakticky jedinou výhodou zajišťovací směnky, i když může být značně účinnou. V případě srovnání se zástavním právem vykazuje zástavní právo z mého pohledu větší záruky uspokojení než zajišťovací směnka. Ze získaných poznatků vyplývá, že směnka může fungovat jako dobrý zajišťovací instrument, který ale není radno přeceňovat, protože má své limity. Tato práce též ukázala jaké teoretické, ale i praktické problémy se k zajišťovací směnce pojí. Z pohledu dlužníka jde především o to, že může být snadno zneužitelná, což je dáno její abstraktností a samostatností. Tato zneužitelnost je samozřejmě u nepoctivých věřitelů vítána. Z uvedeného důvodu by se měl dlužník před vstupem do směnečného vztahu před možnými riziky ochránit, a to jak v rovině směnečné tak smluvní. Ale ani pro věřitele není zajišťovací směnka bez rizik. Z důvodu přísné směnečné formálnosti si musí dát hlavně pozor, aby byla směnka platná. Dále si musí věřitel ohlídat, aby byla

59

směnka uplatněna v souladu s účelem emise směnky, protože excesivnímu uplatnění směnky by se mohl dlužník ubránit. Během psaní této práce jsem narážel na problém, že zajišťovací směnka není v zákoně směnečném a šekovém nijak definována. Musel jsem vycházet jen z nauky směnečného práva, judikatury soudů a praxe předních českých odborníků. Díky tomu se stávalo, že ne vždy si šlo utvořit jednoznačný názor na určité jevy, týkající se zajišťovací směnky. Z této roztříštěnosti pravidel, které zajišťovací směnku definují a ovlivňují, dle mého může docházet a mnohdy dochází k tomu, že obyčejný účastník směnečného vztahu, který nemá právní vzdělání, není prakticky schopen dohlédnout, jaké zajišťovací směnka skýtá úskalí a podle toho si nastavit směnečný vztah. Uvedené se týká dle mého názoru hlavně směnečných dlužníků. I přes výše popsaný problém jsem toho názoru, že by se zákon směnečný a šekový neměl novelizovat o úpravu obsahující zajišťovací směnku. Textace zákona směnečného a šekové je nadstandardní a není ji potřeba měnit, a to i z toho důvodu, že odborná veřejnost umí se zákonem pracovat, ví jak s ním zacházet, což je podloženo i celkem konstantní judikaturou soudů. Nejsem zastáncem přílišné regulace vztahů ze strany státu, který se snaží v široké míře upravit pravidla chování osob, protože to může být jen ke škodě věci. Myslím si, že se zajišťovací směnkou je to jako se vším v právu. Každý si má střežit svá práva a je jen na něm, do jakého vztahu vstoupí a jak se v něm bude chovat, je to o osobní odpovědnosti každé osoby. Proto si myslím, že by specifický svět zajišťovací směnky měl zůstat takový, jaký je. Případným budoucím směnečným účastníkům, kteří zajišťovací směnce moc nerozumí, bych doporučil, aby si o ní nejprve zjistili odborné informace, nebo se poradili s právníkem, nebo aby prostě do směnečného vztahu nevstupovali, když jim právo nabízí i jiné bezpečnější možnosti zajištění.

60

Seznam použitých zkratek ZoZŘS

Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů.

KZ

Zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů.

OZ

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

OSŘ

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soud řád, ve znění pozdějších předpisů.

SOZ

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

ZSŠ

Zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů.

i

Seznam použité literatury a jiných zdrojů Knižní literatura CHALUPA, Radim. Zajišťovací směnka. 1. vyd. Praha : Linde, 2009. ISBN 978-807201-756-0. CHALUPA, Radim. Základy směnečného práva. 2. rozš. vyd. Praha : Linde, 2008. ISBN 978-80-7201-716-4. CHALUPA, Radim. Zákon směnečný a šekový : komentář, 1. část směnky, 2. vyd. Praha : Linde, 2006. ISBN 80-7201-570-2. KOTÁSEK, Josef. Úvod do směnečného práva. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 293, 2002. ISBN 80-210- 2855-6. KOTÁSEK, Josef. Zákon směnečný a šekový : komentář. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2012. ISBN 978-80-7357-965-4. KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka a šek v České republice. 6. vyd. Praha : C. H. Beck, 2011. ISBN 978-80-7400-402-5. KOVAŘÍK, Zdeněk. Směnka jako zajištění. 2. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-182-6. KOVAŘÍK, Zdeněk. Zákon směnečný a šekový : komentář. 6. dopl. vyd. Praha : C. H. Beck, 2014. ISBN 978-80-7400-361-5.

ii

RABAN, Přemysl; DOBEŠOVÁ, Lenka. Občanské právo hmotné : závazkové právo. 1. vyd. Brno : Václav Klemm - Vydavatelství a nakladatelství, 2014. ISBN 978-8087713-11-2. ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan aj. Občanské právo hmotné 2. 5. jub. aktualiz. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2009. ISBN 978-80-7357-473-4.

Časopisecká literatura CHALUPA, Radim. Ochrana směnečných dlužníků před zneužitím zajišťovací směnky (2.). Daňová a hospodářská kartotéka. 2009, roč. 17, č. 19, s. 25. ISSN 1210-6739. CHALUPA, Radim. Osamostatnění zajišťovací směnky. Právní rádce. 2000, roč. 8, č. 7, s. 20. ISSN 1210-4817. CHALUPA, Radim. Zajišťovací směnka z pohledu dlužníka. Právní rádce. 2000, roč. 8, č. 8, s. 12. ISSN 1210-4817. PRCHAL, Petr. Výhody a nevýhody využití zajišťovacích směnek. Právní fórum. 2012, roč. 9, č. 8, s. 366. ISSN 1214-7966. RICHTER, Tomáš. Zajištění dluhů podle nového občanského zákoníku - základní otázky a obecná úprava, Obchodněprávní revue. 2013. roč. 5, č. 7 - 8, s. 198. ISSN 1803-6554.

Soudní rozhodnutí Nález Ústavního soudu ČR ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. III. ÚS 3660/2011, publikovaný v Soudní rozhledy č. 7-8/2012, s. 257.

iii

Nález Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 3300/2007. In : Ústavní soud České republiky. Sbírka nálezů a usnesení – svazek 52, 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010. s. 677.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. 29 Cdo 5250/2009. In : Beck - online [právní informační systém]. C. H. Beck [cit. 6. 6. 2015]. Dostupné z : https://www.beck-online.cz/. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 29 Cdo 5260/2007, publikovaný v Soudní judikatura č. 6/2010 s. 459. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3727/2007, publikovaný v Soudní judikatura č. 6/2010 s. 456. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 32 Cdo 3165/2007, publikovaný v Právní rozhledy č. 21/2009, s. 786. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 29 Odo 574/2006, publikovaný v Soudní judikatura č. 12/2007, s. 939. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 3. 2003 sp. zn. 29 Odo 483/2002, publikovaný v Soudní judikatura č. 4/2003, s. 284. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 3. 1999, sp. zn. 32 Cdo 2383/1998, publikovaný v Soudní judikatura č. 8/1999, s. 315.

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 5 Cmo 135/2012, publikované v Soudní rozhledy č. 3/2013, s. 99.

iv

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 4. 2011, sp. zn. 5 Cmo 51/2011, publikovaný v Soudní rozhledy č. 5/2013, s. 181.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2009, sp. zn. 5 Cmo 132/2009, publikovaný v Právní rozhledy č. 13/2010, s. 484.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 12 Cmo 445/2008, publikovaný v Obchodní právo č. 9/2009, s. 33.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 10. 2008, sp. zn. 12 Cmo 131/2008, publikovaný v Obchodní právo č. 1/2009, s. 25 (nesprávně uvedena sp. zn. 12 Cmo 131/2006).

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 5 Cmo 5/2008, publikovaný v Soudní rozhledy č. 12/2008, s. 456.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2006, sp. zn. 12 Cmo 461/2005, publikovaný v Obchodní právo č. 7-8/2008, s. 34.

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 7 Cmo 115/2005, publikovaný v Právní rozhledy č. 23/2006, s. 871.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 12. 2005, sp. zn. 12 Cmo 228/2005, publikovaný v Obchodní právo č. 6/2007, s. 27.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2004, sp. zn. 9 Cmo 274/2004, publikovaný ve Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR, R 71/2005.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2004, sp. zn. 5 Cmo 242/2004, publikovaný v Právní rozhledy č. 10/2005, s. 377.

v

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. 5 Cmo 353/2003, publikované v Právní rozhledy č. 8/2004, s. 309.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Cmo 80/2002, publikovaný v Obchodní právo č. 10/2002 s. 22.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2002, sp. zn. 5 Cmo 11/2002, publikovaný v Právní rozhledy č. 9/2002, s. 462.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2001, sp. zn. 9 Cmo 44/2001, publikovaný v Obchodní právo č. 2/2002, s. 28.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 5 Cmo 645/2000, publikovaný v Soudní rozhledy č. 5/2001, s. 154.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 9 Cmo 204/2000, publikovaný v Obchodní právo č. 4/2001, s. 21.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 1998, sp. zn. 5 Cmo 125/1998, publikovaný v Soudní rozhledy č. 4/1999, s. 126.

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 5. 1998, sp. zn. 5 Cmo 14/1997, publikovaný v Soudní rozhledy č. 2/1999, s. 54.

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 1998, sp. zn. 5 Cmo 817/1996, publikované v Soudní rozhledy č. 4/1999, s. 124.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 1997, sp. zn. 5 Cmo 593/1996, publikovaný v Soudní rozhledy č. 11/1998, s. 285.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 1995, sp. zn. 5 Cmo 699/1994, publikovaný v Soudní rozhledy č. 4/1996, s. 89.

vi

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 1995, sp. zn. 5 Cmo 477/1994, publikovaný v Soudní rozhledy č. 2/1996, s. 35.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 1994, sp. zn. 5 Cmo 435/1993, publikovaný v Soudní rozhledy č. 2/1996, s. 35.

Právní předpisy Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soud řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů.

Další zdroje Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (konsolidovaná verze), s. 475. In : Důvodová zpráva k NOZ [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR [cit. 3. 11. 2015]. Dostupné z : http://obcanskyzakonik.justice.cz/images/pdf/Duvodovazprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf.

vii

Resumé Směnka byla historicky využívána k platebním účelům. V průběhu času se ale přišlo na to, že může plnit i specifickou funkci zajišťovacího instrumentu. Takovéto využití směnky ale s sebou přináší řadu teoretických i praktických nejasností. Proto je jedním z hlavních cílů této diplomové práce analyzovat zajišťovací směnku a rozebrat a popsat její jednotlivé atributy a specifika, která se k ní vážou. Dalším hlavním cílem práce je srovnání zajišťovací směnky s jinými zajišťovacími prostředky, které občanské právo nabízí, konkrétně se jedná o zástavní právo a ručení. Díky tomuto srovnání lze lépe ukázat, zda je směnka vhodným zajišťovacím prostředkem, a jaké jsou její silné a slabé stránky. Jako metoda práce je užita analýza a srovnání. Práce je rozdělena celkem do devíti kapitol. V první kapitole jsou uvedeny cíle a směr, jakým se bude tato práce ubírat, a dále nastíněn obsah jednotlivých kapitol. Druhá kapitola se zabývá obecným vymezením směnky, uvádí druhy směnek, které existují. Dále vymezuje možné funkce směnky, přičemž těmito funkcemi jsou funkce platidla, platebního nástroje nebo zajišťovacího instrumentu. Ve třetí kapitole je popsána podstata zajišťovací směnky, která je hlavně definována střetem abstraktnosti a samostatnosti s akcesoritou a subsidiaritou. Dále je vymezena smlouva o zajištění směnkou, která staví směnku do funkce zajišťovacího prostředku. Též jsou uvedeny komplikace, které mohou nastat při určení sumy a splatnosti v úplné směnce. Výkon práv ze zajišťovací směnky je podrobně rozebrán v kapitole čtvrté. Zabývá se tím, že zajišťovací směnka může být užita jak řádným, tak i excesivním způsobem. Řádně je zajišťovací směnka využita, pokud je uplatněna v souladu s mimosměnečným režimem směnky, který je určen především účelem emise směnky. K excesivnímu využití zajišťovací směnky dochází v případě jejího uplatnění v rozporu s mimosměnečným režimem, nebo když dojde k jejímu osamostatnění. Pátá kapitola vymezuje možnou ochranu směnečného dlužníka před excesivním využitím zajišťovací směnky. Popisuje konkrétní možné způsoby ochrany jak v rovině směnečné, tak v rovině smluvní.

viii

V šesté kapitole je vymezena obrana dlužníka proti výkonu práv ze zajišťovací směnky u soudu. Obecně je rozebrána její podstata, která spočívá na vznesení relevantních námitek, přičemž základem námitky je skutkové tvrzení. Též jsou uvedeny možné druhy námitek. V sedmé kapitole je popsána blankosměnka a její jednotlivé atributy, které ji definují. Dále je analyzována smlouva o vyplnění směnky, samotné vyplnění blankosměnky a s tím spojené možné námitky a též možnost užití blankosměnky jako zajišťovacího nástroje. Osmá kapitola obsahuje srovnání zajišťovací směnky se zástavním právem a ručením. Toto srovnání je provedeno pomocí tří časových fází, kterými uvedené zajišťovací prostředky během své existence procházejí. Jedná se o fázi vzniku zajišťovacího závazku, trvání zajišťovacího závazku a výkonu práv ze zajišťovacího závazku. Toto srovnání ukazuje, že směnka může být dobrým zajišťovacím instrumentem, který není ale radno přeceňovat. V poslední deváté kapitole diplomové práce je uvedeno celkové shrnutí a zamyšlení se nad možnou novelizací zákona směnečného a šekového o úpravu zajišťovací směnky.

ix

Abstract A bill of exchange was historically used for payment purposes. However, over time it was figured out that it can designate as a securing instrument. Such a usage of a bill of exchange brings as well a series of theoretical and practical confusions. Therefore, one of the main aims of this thesis is to analyze a securing bill of exchange and examine and describe the different attributes and specifics that bind to it. Another main aim of this thesis is securing bill of exchange to be compared with another hedging instruments which are provided by civil law, such as the pledge and the suretyship. Because of this comparison it is easier to show if the bill of exchange is an appropriate securing instrument, and what are its strengths and weaknesses. As a working method is using analysis and comparison. The thesis is divided into nine chapters. The first chapter sets out the aims and the direction which the thesis will take and further outline of the content of each chapter. The second chapter deals with the general definition of a bill of exchange, lists the types of a bill of exchange that exist. It also defines the functions of a bill of exchange, where these functions are meant a tender, payment tool or securing instrument. The third chapter describes the essence of a securing bill of exchange, which is mainly defined by the collision of abstractness and independence with accessority and subsidiarity. In this chapter is also defined the contract for the securing bill of exchange that puts a bill of exchange to the function of the hedging instrument. There are also listed the complications that can arise from determining the sum and maturity at a complete bill of exchange. The exercise of rights of securing bill of exchange is analyzed in detail in chapter four. It deals with the fact that a securing bill of exchange can be used in a proper way same as in an excessive way. The securing bill of exchange is properly used, if is used in accordance with the outside law of exchange mode, which is primarily determined by purpose of issuing a bill of exchange. The excessive use of securing bill of exchange occurs if it’s using in conflict with the outside law of exchange mode, or when it became independent.

x

The fifth chapter defined possible protection of drawee against excessive use of securing bill of exchange. It describes specific ways of possible protection in the terms of the law of exchange or the contractual level. In the sixth chapter determines the debtor’s defense against the exercise of rights of the securing bill of exchange in court. It discussed the essence, which is based on raising relevant objections, where the basis of objection is a factual statement. There are also mentioned the possible types of objections. In the seventh chapter is described the inchoate bill and its various attributes that defines it. Furthermore, it analyzed the contract to fill an inchoate bill, the filling of inchoate bill and with it associated potential objections and also the options for usage of inchoate bill as a securing instrument. The eighth chapter contains a comparison of securing bill of exchange with the pledge and the suretyship. This comparison is done by using three time phases, which the mentioned securing instruments go through during their existence. This is the stage of inception of the securing obligation, duration of securing obligation and the exercise of rights of securing obligation. This comparison shows that the bill of exchange might be a good securing instrument, which is not good to overestimate it. In the final ninth chapter of the thesis is given a summary and reflection on possible amendment of the Bills of Exchange and Cheques Act of the adjustment of securing bill of exchange.

xi

Klíčová slova a název práce v anglickém jazyce Název práce v českém jazyce Směnka jako zajišťovací instrument

Klíčová slova - ručení - směnka - zajišťovací instrument - zajišťovací směnka - zástavní právo

Název práce v anglickém jazyce Bill of exchange as a securing instrument

Keywords - suretyship - bill of exchange - securing instrument - securing bill of exchange - pledge

xii