SMÍRČÍ KŘÍŽE A JEJICH EVIDENCE

Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Historický ústav

SMÍRČÍ KŘÍŽE A JEJICH EVIDENCE Bakalářská diplomová práce

Michal Kozar

Vedoucí diplomové práce: PhDr. Zdeněk Háza, Dr.

Brno 2008

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechnu použitou literaturu a prameny.

V Ostravě dne 3. 12. 2008

………………………… Michal Kozar

Rád bych poděkoval vedoucímu diplomové práce panu PhDr. Zdeňku Házovi, Dr. za cenné podněty, rady a připomínky při vedení mé práce. Současně děkuji za neocenitelnou pomoc panu Jaroslavovi Vítovi, tajemníkovi Společnosti pro výzkum kamenných křížů při Městském muzeu v Aši a panu PhDr. Karlovi Müllerovi, řediteli Zemského archivu v Opavě, kteří mi poskytovali odborné konzultace.

OBSAH 1 ÚVOD

5

2 KAMENNÉ KŘÍŽE

7

2.1 Obecná charakteristika kamenných křížů

7

2.2 Vývoj bádání o původu a významu kamenných křížů

8

2.3 Datování kamenných křížů

9

2.4 Teorie vzniku kamenných křížů

10

2.5 Druhy křížových objektů podle tvaru

13

2.6 Typy křížů

14

2.7 Výskyt kamenných křížů na území České republiky

15

2.7.1 Procentuální zastoupení jednotlivých druhů

16

2.7.2 Rozmístění kamenných křížů

17

3 KAMENNÉ KŘÍŽE A PRÁVO

18

3.1 Smírčí kříže a středověké trestní právo

18

3.2 Smírčí smlouvy

20

3.2.1 Ukázky smírčích smluv

21

4 SPOLEČNOST PRO VÝZKUM KAMENNÝCH KŘÍŽŮ

24

5 DOKUMENTACE VLASTNÍCH PŘÍSPĚVKŮ

27

5.1 Kamenný kříž v Podhradí (okres Zlín)

27

5.2 Kamenný kříž v Kostelanech (okres Kroměříž)

30

5.3 Křížový kámen v Šardicích (okres Hodonín)

32

5.4 Kamenný kříž v Kroměříži (okres Kroměříž)

34

6 ZÁVĚR

37

SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY

38

SEZNAM OBRÁZKŮ A FOTOGRAFIÍ V TEXTU

40

SEZNAM PŘÍLOH

41

PŘÍLOHY

42

4

1 ÚVOD V přírodě nalezneme velké množství drobných kamenných památek. Z rozsáhlého počtu jsou velmi specifické a mnohdy opomenuté tzv. Smírčí kříže. Jsou různě staré, různě utvářené, některé z nich pečlivě opracované, jiné nahrubo otesané. Spatříte je tu a tam na nenápadných místech, tyčící se v krajině nebo až po ramena zapadlé do hlíny, vyvrácené či ležící na zemi, zasazené do zdí. Každý je jiný, liší se tvary, nápisy či znaky, kterými bývají často opatřeny, ale jedno mají společné – skrývají v sobě něco tajemného a přitažlivého. Volba tématu bakalářské práce: „Smírčí kříže a jejich evidence“ nebyla náhodná. Již od dětství se zajímám o tyto památky a od roku 1996 jsem externím členem Společnosti pro výzkum kamenných křížů při muzeu v Aši. Práce členů Společnosti spočívá v systematickém vedení centrální evidence drobných památek a jejich záchraně. Zájem o bádání a objevování smírčích křížů byl u mě, tak jako u většiny mých kolegů ze Společnosti, prohlouben právě svými vlastními nálezy nových dosud nezaregistrovaných objektů. Členové Společnosti do souboru smírčích křížů řadí kromě monolitických kamenných křížů také křížové kameny a křížová kola. Podařilo se shromáždit velké množství informací o těchto drobných památkách, což představuje nejucelenější soubor evidence u nás. Další předností tohoto soupisu je jeho maximální otevřenost všem zájemcům. Bakalářská diplomová práce si dává za cíl poukázat na záslužnou činnost muzea Aš a s tím související náležitosti s evidováním kamenných křížů. Mimo to bych chtěl na příkladech několika mnou zaevidovaných objektů přiblížit práci při samotné dokumentaci těchto památek. Bakalářská diplomová práce chce také přispět k popularizaci problematiky smírčích křížů, jež vede k jejich ochraně. Téma smírčích křížů je velmi obsáhlé. Abychom mohli pochopit problematiku kamenných monolitů, jsou v práci uvedeny základní informace, jako jsou například druhy, typy, teorie jejich vzniku a rozmístění v terénu. Nemohou být také opomenuty souvislosti smírčích křížů se středověkým trestním právem na příkladech smírčích smluv. Kamenné kříže, o kterých se zmiňuji podrobněji v další části práce, jsou ukázkou několika vybraných objektů na Moravě, které se mi podařilo zdokumentovat a následně poslat do centrální evidence Společnosti pro výzkum kamenných křížů. Po zaregistrování byl nález opatřen pořadovým číslem objektu a zařazen do Rejstříku evidenčních karet kamenných objektů v archivu muzea Aš. O existenci do té doby dosud neregistrovaných křížů jsem se dočetl v literatuře staršího data nebo dozvěděl od pamětníků z konkrétních lokalit. Na těchto

5

jednotlivých příkladech bych chtěl poukázat na osudy těchto památek, jako jsou změny stanovišť, tvaru, stavu nápisů a také na záslužnou činnost úřadů i jednotlivců při renovacích a údržbě křížů. Při shromažďování materiálu pro svou bakalářskou diplomovou práci jsem převážně čerpal z archivu ašského muzea, literatury vydané Společností pro výzkum kamenných křížů a také z vlastních poznatků při samotné dokumentaci křížů. Navštívil jsem i jiné archivy, abych vyhledal originály smírčích smluv a další zajímavé prameny vztahující se k událostem kolem konkrétně uvedených kamenných křížů. Na přiložených kopiích originálů smírčích smluv bych chtěl nastínit zajímavé obyčeje středověkého trestního práva. V orientačních tabulkách a mapách se pokouším přiblížit situaci výskytu těchto památek na našem území.

6

2 KAMENNÉ KŘÍŽE

2.1 Obecná charakteristika kamenných křížů Kamenné kříže patří mezi zajímavé drobné památky, které dodnes skrývají řadu tajemství. U nás je většinou nazýváme smírčími kříži, i když je zřejmé, že ne všechny kamenné kříže plnily funkci smírčí. Název lze respektovat, jelikož se předpokládá, že více křížů mělo být smírčími, ale bohužel se k nim zatím nedohledaly smírčí smlouvy. V některých případech k nim ani nebyla smírčí smlouva nikdy sepsána. Přesto i tyto kříže mají funkci pamětní ve smyslu usmíření. Obecně tedy používáme, pro všechny jednotlivé druhy, jak název smírčí kříže, tak i název kamenné kříže. Tyto památky jsou zhotoveny z jednoho kusu kamene, opracovaného obvykle do tvaru kříže, křížového kola nebo kvádru. Jejich ztvárnění vypovídá o rozdílné řemeslné dovednosti tvůrců. Kámen byl oblíbeným materiálem našich předků pro jeho pevnost a stálost. Jeho pomocí se podařilo zachytit spáchaný zločin, bolest, necitelnost a předat tak poselství dalším generacím. Necelá polovina počtu smírčích křížů na našem území nese vysekaný obrazec kříže, nářadí, zbraně, někdy i letopočet nebo text. Obrazce nářadí, snad souvisí s profesí člověka, který vstoupil do události, jež se smírčího kříže týkala a zbraně zřejmě symbolizují vražedný nástroj. Letopočty a nápisy se u nás vyskytují jen v češtině a němčině. Latinský nápis dosud nalezen nebyl. Obsahem textů je poručení duše zabitého Bohu nebo krátký popis události související s křížem. Důvody vzniku a umístění kamenných křížů souvisí s vlivem křesťanství. Jejich smírčí význam je především spojen s povědomím potřeby budování památníků zemřelým. Od 12. století se objevuje zvyk vztyčování nízkých, hrubě sekaných kamenných křížů nebo kamenných kvádrů se znakem kříže. Od 14. století se tento zvyk ustálil a od konce 16. století bylo zvykem na kříž vysekat také text. Od tohoto století byl postupně prosazován Koldínův zákoník, který sjednotil městská práva a ukládal za vraždy jiné tresty.1 Byl plně prosazen až začátkem 17. století a od té doby se postavené kříže již nepovažují za smírčí.

1

Byl vydán v roce 1579.

7

Tyto drobné památky jsou rozsety nejen po celé Evropě, ale také je nalezneme všude tam, kde zasahoval civilizační vliv evropské kultury. Nejvyšší počet se nachází především v Německu, Rakousku a Polsku. Velkým množstvím smírčích křížů se však mohou pochlubit i některé, převážně příhraniční oblasti České republiky. Mnohé smírčí kříže byly zničeny při stavbě silnic a při dalších úpravách krajiny. Vzhledem k těmto častým ztrátám se od konce 19. století tyto památky přesouvaly na méně ohrožená místa, například ke kostelům, hřbitovním zdím, za příkopy silnic nebo do zdí opravovaných historických staveb. Od počátku 20. století se svozy konaly již plánovitě a začínaly se i odborně dokumentovat. Kamenné kříže ovlivnily i některé praktické stránky života společnosti. V některých případech jich bylo využito k vyznačení či stanovení průběhu hranic pozemků. Mnohdy se staly orientačními body a případně měly vliv i na vznik místního jména.

2.2 Vývoj bádání o původu a významu kamenných křížů Dlouhá staletí věděli o existenci těchto památek jen lidé z blízkého okolí. Lidově se jim říkalo baby, švédské kříže nebo také cyrilometodějské kříže.2 První projevy badatelského zájmu se u nás objevují v literatuře kolem poloviny 19. století v souvislosti s právě vznikajícími muzejními a vlastivědnými spolky. Od roku 1892 je publikován časopis Český lid, do kterého se k tématice kamenných křížů vyjadřovali například J. Král, J. Š. Baar nebo J. Brož. Zmínky o kamenných křížích se na našem území objevují koncem 19. století v řadě německy psaných časopisů.3 Objevují se rovněž první soupisy kamenných křížů, které autor těchto četných příspěvků Franz Wilhelm dostal do povědomí veřejnosti. Wilhelm soustředil za svůj život popisy několika set kamenných křížů. Jako první výrazně upozornil v roce 1900 na vazbu mezi kamennými kříži a smírčími smlouvami, jež se koncem středověku uzavíraly mezi rodinami oběti a vrahem v zájmu dosažení smíru a hmotného vyrovnání.4 Do této doby častým a nikdy nekončícím tématem byly pro skupinky nadšenců také diskuse o jejich

2

Název baby byl odvozen podle připomínajícího tvaru. Švédské kříže se jim říkalo podle časté verze, že se jedná o hrob švédského vojáka z doby třicetileté války. Cyrilometodějskými kříži se velmi často nazývaly pro spojení s Cyrilometodějskou tradicí. 3 Mittheilungen der Nordböhmischen Exkursions Club (1895), Unser Egerland (1897), Zeitung für Österreichische Volkskunde (1897). 4 Wilhelm, F.: Kreuzsteine – Urkunde in Egerland. Unser Egerland, 4/1900, s. 49-52.

8

původu, stáří a funkci. Nejprve byly považovány za nedotknutelné hraniční mezníky, ale postupně převládal smírčí význam. Roku 1940 vyšla v českých zemích první souborná kniha, ve které německý badatel Walter von Dreyhausen na základě své práce publikoval katalog5 a shrnul teorie o původu těchto památek. Na Moravě byly kamenné kříže pod vlivem cyrilometodějského milénia dávány do souvislosti s cyrilometodějskou misií. Tuto teorii formuloval v roce 1884 jeden ze zakladatelů Vlastivědného muzejního spolku v Olomouci Jan Havelka, a to i přes mnohé pochybnosti jeho současníků.

Havelkova teorie byla dále rozšiřována i po jeho smrti Františkem

Přikrylem v první polovině 20 století a v obecném povědomí obyvatel zůstala dodnes. V poválečném Československu publikační činnost o tyto památky utichla. Hlavní důvod byl pro církevní motivaci a z podobného důvodu byla také jejich údržba a ochrana zanedbána. Spousta jich byla zničena právě v tomto období. Přesto v této smutné době vznikla počátkem 80. let 20. století skupina zájemců o tyto památky, kteří začali vyhledávat kontakty mezi sebou. Roku 1984 založili Společnost pro výzkum kamenných křížů při městském muzeu v Aši. Cílem jejich práce je centrální evidence a ochrana existujících kamenných křížů a jim příbuzných památek. Od počátku devadesátých let do současnosti vydala tato společnost řadu publikací k problematice smírčích křížů včetně katalogu.

2.3 Datování kamenných křížů Při určování stáří kamenných křížů musíme vycházet z toho, že jsou pozůstatkem smírčího práva, které bylo na našem území rozšířeno přibližně ve 14. - 16. století. Listinný materiál, který je spolehlivě datován, se vztahuje jen na několik málo křížů. Často nepomůže ani vyrytý letopočet či nápis. Jsou známy případy, kdy údaje byly k danému objektu vysekány později. Stávalo se to v důsledku jiné tragické události, která se stala v blízkém okolí kamenného kříže nebo u příležitosti určité, pro danou oblast významné události. Proto by se měly nápisy odborně prozkoumat a zařadit do příslušného století například podle typu písma. Obecně platí, že nápisy na kamenných křížích se ve větší míře objevují až v 16. století. 5

Dodnes základní dílo, ve kterém Dreyhausen (1913-1990) soustředil všechny dosavadní poznatky o kamenných křížích a uspořádal je do katalogu o 499 položkách. Vycházel z prací zejména německých autorů, proto je území Sudet zpracováno úplněji než vnitřní území Čech. Dreyhausen, W.: Die Alten Steinkreuze in Böhmen und Sudetengau. Reichenberg-Leipzig 1940.

9

Při dataci smírčích křížů mnohdy pomůže vyobrazení zbraní a nástrojů na některých objektech. Zbraně a nástroje lze v řadě případů přiřadit do století, ve kterých se převážně používaly. Toto vodítko patří k nejspolehlivějším, bohužel se však tyto vyobrazení neobjevují ani na čtvrtině nám známých objektů. Spolehlivě lze rozlišit meče silné a štíhlé, kord, palaš a šavli nebo také typy střelných zbraní. Například koncem 14. století došlo k přechodu od krátkých silných mečů k mečům delším a štíhlým, po roce 1600 se objevují hojněji krátké jezdecké pistole. Důvody vysekání nářadí do kamene jsou známy dva. První zdůvodnění odhaluje profesi zabitého člověka (jeho cechovní znak). Druhý důvod pro vyobrazení nářadí by mohl být takový, že nářadí bylo použito jako vražedný nástroj. Nápisy a vyobrazení na smírčích křížích se odborně nazývají petroglyfy.6 Nejdetailněji vypracované

petroglyfy

spadají do období baroka. Pro rozmanitost lidí z různých oblastí, kteří se na výrobě kamenných křížů podíleli, se dá jen ztěží určit stáří křížů podle tvaru. Předpokládá se, že starší kamenné kříže jsou pravoúhle opracované, latinského typu a robustnější. Mladší kamenné kříže bývají řeckého, případně maltézského typu a jsou menších rozměrů. Každý pokus o datování musí být pečlivě prověřen a musí být v relaci s dalšími poznatky.

2.4 Teorie vzniku kamenných křížů V dostupné literatuře je uvedeno mnoho teorií o vzniku kamenných křížů. Řada těchto teorií byla vytvořena v minulosti na základě individuálního přístupu. U některých byla potvrzena jejich pravdivost a některé teorie jsou stále nepotvrzené nebo je jejich hodnověrnost zpochybněna. Určité znaky mají u mnohých křížů více výkladů, někdy stěží prokazatelných.

Kult znamení smrti neboli pamětní význam - takzvané pamětní kameny se objevují jako symboly tragických událostí. Tyto kameny byly často postaveny příbuznými oběti. Každý, kdo se u kříže zastavil, se měl pomodlit za duši zemřelého a vzpomenout na jeho nešťastný odchod z tohoto světa. V dějinách křesťanství se stal kříž symbolem Kristovy smrti a v náboženské teorii získal mnohoznačný význam. Vysvětlení původu křížů jako kultu smrti

6

Podrobně se jimi zabývá německý badatel Friedrich Azzola, který je dlouholetý spolupracovník Společnosti pro výzkum kamenných křížů.

10

je proto zcela obecně aplikovatelné a většinou přijatelné u každého konkrétního objektu, jehož původ není jinak prokazatelný. Většina křížů je nepochybně pořízena s pamětním posláním jako připomínka smrti - včetně křížů smírčích. Pamětní kříže, vytvořené v tradici výtvarného pojetí, jsou někdy také nositeli zápisu nebo symbolu nešťastné události.

Smírčí význam - smírčí kříž je pojem související s trestním právem ve středověku a raném novověku. Patří mezi jednu z prokazatelných teorií. Byla-li tehdy spáchána vražda nebo jiný násilný trestný čin, mohlo dojít za určitých okolností k uzavření smírčí smlouvy mezi pachatelem a mezi příbuznými oběti. Obě strany se dohodly na odškodnění, pachatel se obvykle zavázal zaplatit určitou sumu. Současně musel svou vinu přiznat a prosit za odpuštění. Zhotovení a postavení smírčího kamene bylo pak projevem jeho kajícnosti, což v některých případech i smírčí smlouva ukládala. Smírčí původ kamenných křížů je jednou z dostatečně prokazatelných teorií. Hraniční znamení - funkce kamenných křížů jako hraničních znamení je prokázána prostřednictvím pramenných dokladů. Typické hraniční kameny bývají ze dvou i více stran označovány nápisy (iniciálami či celým jménem panství, popř. textem s letopočtem). Na první pohled je patrné, že jde o hranečník. Používali je především bohatí majitelé k vytýčení svého území. Tím se usnadnila orientace po pozemcích. Církevní i jiné majetky mohly být označeny mezníky v podobě kamenů s reliéfy křížů. Znamení kříže na opracovaných i neopracovaných mezních kamenech je prokazatelným hraničním symbolem. Jsou známy desítky příkladů z dobových popisů hranic a map včetně popisů kamenů zhotovených pro vymezení hraniční linie. Jednotnost použití symboliky, předpokládaná na těchto hraničních kamenech, není bohužel prokázána dostatečným počtem dochovaných mezních kamenů. Většina těch, u kterých se dá hraniční funkce předpokládat, nestojí již často na původním místě.

Misijní původ - souvisí u nás především s působením věrozvěstů Cyrila a Metoděje v 9. století na našem území. Spojení kamenného kříže s cyrilometodějskou tradicí se objevuje v 19. století u příležitosti výročí tisíce let od příchodu soluňských bratří Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Tato teorie má ve vědeckých kruzích řadu odpůrců, jednoznačně se nepodařilo ji prokázat či vyvrátit. Kamenné kříže podobného tvaru jako u nás, ale s nepopiratelným misijním původem se objevují v Irsku a Norsku.

11

Projevy germánské symboliky - kameny, kde vedle kříže je vyobrazen sluneční kruh, typický pro pohanskou germánskou symboliku.7 Byly chápány jako doklad původního germánského osídlení. Tato teorie mohla vést k nacionálně laděným spekulacím dokladování původního osídlení určitých krajů či zemí, v dobové souvislosti především Sudet. Tato kultovní symbolika na kamenech je u nás zastoupena poměrně nepočetně. K teorii založené na této symbolice, je někdy přiřazována i teorie o švédských křížích. Konkrétní objekty takto pojmenované se nepodobají švédským pamětním stélám, které mají formu křížových kamenů a zpravidla jsou opatřeny nápisem o smrti člověka. Na našem území se pojmenování švédských křížů vztahuje pravděpodobně k hrůzám třicetileté války, jež jsou často spojovány se Švédy.

Symboly rekatolizace - v době protireformace bylo zvykem v obcích symbolicky zviditelnit vítězství katolicismu. Jako symbol byly zvoleny tři kříže, které pak označovaly území katolíků. Trojice křížů často vznikly přemísťováním z okolí, kde byly stavební činností nebo úpravami pozemků ohroženy. Je pravděpodobné, že v těchto seskupeních se nacházejí kříže různého původu.

Znamení u cest - jedná se o kameny umístěné blízko u cest, do kterých byla vysekána určitá znamení. Sloužily jako výstražná či dopravní znamení na obchodních cestách, kde byl velký provoz. Kameny varovaly např. před nebezpečnou zatáčkou, mokřinou nebo prudkým klesáním. Další ze zajímavých názorů je, že v případě kruhových křížových kamenů se jedná o upozornění na povinnost zaplacení celních či mýtných poplatků.

7

kruhové stély

12

2.5 Druhy křížových objektů podle tvaru Na základě dosud publikovaných prací můžeme zjednodušeně naznačit tyto druhy křížových objektů:

KAMENNÝ KŘÍŽ

KŘÍŽOVÝ KÁMEN

KRUHOVÁ STÉLA

Obr. 1 Druhy křížových objektů

Kamenné kříže - jsou monolity ve tvaru kříže, které mohou mít vysekané petroglyfy (znaky) zbraní, nástrojů, datum či text. Ve výjimečných případech dosahují až kolem 2 m výšky.8 Některé kamenné kříže plní funkci smírčí.

Křížové kameny - liší se od kamenných křížů tím, že kříž je vysekán do kamenné desky. Kříž musí být dominantním znakem. Pokud tomu tak není, jedná se o náhrobní kámen. Křížové kameny nejsou spojovány se smírčí teorií, ale s pietní vzpomínkou na nebožtíka.

Kruhové stély - mají charakteristický diskový tvar hlavic. Kříž je vysekán do kruhového pozadí. Kruhové stély byly zřejmě stavěny pod vlivem cisterciáků z Francie, kteří působili v Oseku a Plasech. Podle jiné teorie mohly sloužit před hranicemi měst jako upozornění, že se bude platit clo. Z tohoto důvodu se jim také někdy říká celní kola.

8

Nejvyšší kamenný kříž v České republice se nachází v Moravské Třebové (okres Svitavy, ev. č. 0675). Dosahuje výšky 203 cm.

13

2.6 Typy křížů Na rozdíl od druhů křížových objektů, které máme jen tři, je v typech křížů větší rozmanitost. Tvar kříže se během dlouhých staletí měnil. Změny byly zaznamenány hlavně v uměleckém slova smyslu. Nejstarší dochované kříže nejsou tak umělecky zdařilé, jako ty z pozdějších dob. Typ kříže ovlivňoval především umělecký sloh daného období a rovněž nemalou míru na jeho vzhledu měl také vliv okolních zemí. Nejstarší kamenné kříže jsou podle dosavadních poznatků vysoké kříže latinského typu. Později byly vytvářeny menší kříže řecké a jejich tvar se rozvíjel do mnoha forem.

LATINSKÝ

MALTÉZSKÝ

HVĚZDOVÝ

ŘECKÝ

KLÍNOVÝ

TEMPLÁŘSKÝ

KELTSKÝ

PRAVOSLAVNÝ

SVATOONDŘEJSKÝ

SVATOPETRSKÝ

GOLGOTSKÝ

Obr. 2 Nejznámější typy křížů

14

LILIOVÝ

2.7 Výskyt kamenných křížů na území České republiky Výskyt kamenných křížů na území České republiky se vztahuje ke středověkému osídlení. Většinou se kamenné kříže nacházely u středověkých obchodních cest nebo na významných místech, kde plnily různou funkci. Dnes je můžeme vidět na turistických stezkách, u kostelů, hradů, na polích a rozcestích. Společnost pro výzkum kamenných křížů eviduje na našem území více než 1 600 objektů, které lze po významové nebo historické stránce zařadit do skupiny kamenných křížů. Výskyt těchto kamenných objektů je nejčastější v oblastech lemujících státní hranici a to zejména v Plzeňském a Karlovarském kraji. Z okresů pak v těchto oblastech dominují Cheb, Sokolov, Karlovy Vary, Tachov a Plzeň-sever. Z příhraničních okresů je četný výskyt ještě v okresech Ústeckého (Chomutov, Ústí nad Labem, Děčín), Libereckého (Liberec, Česká Lípa, Semily) a Královéhradeckého kraje (Trutnov, Náchod, Jičín, Rychnov nad Kněžnou) a částečně i v Pardubickém kraji (Svitavy). V Jihočeském kraji je výskyt křížů ojedinělý. Nejméně jich je ale v celém Středočeském kraji. Na Moravě se kříže vyskytují v hojnějším počtu pouze na Vysočině a v Olomouckém kraji – v okresech Olomouc a Šumperk. Jinde jen zřídka nebo vůbec.

MAPA VÝSKYTU KAMENNÝCH KŘÍŽŮ PODLE OKRESŮ:

Obr. 3 Výskyt kamenných křížů podle okresů

15

2.7.1 Procentuální zastoupení jednotlivých druhů Obecně platí, že v Čechách převažují kamenné kříže, kdežto na Moravě křížové kameny. Největší zastoupení z dosud nalezených objektů mají u nás kamenné kříže – 56 %. Druhým nejčastějším druhem jsou křížové kameny – 42 % a nejméně se u nás nacházejí kruhové stély – 2 %.

Kamenné kříže se v největším počtu vyskytují v Západních a Severních Čechách. Zde se nachází až 80 % z dosud objeveného počtu. Zbytek je nerovnoměrně rozmístěn ve všech částech České republiky.

Křížové kameny jsou typické pro oblast Vysočiny a jih Moravy. Převažují však i v některých okresech Západních Čech. Na Severní Moravě se vyskytují jen ojediněle. Kruhové stély nalezneme většinou jen v Západočeském kraji.9 Jediná kruhová stéla na Moravě je v okrese Třebíč.10

V souboru jsou zastoupeny různé typy křížů. Nejčastěji se vyskytuje kříž řecký, dále latinský a klínový, u nejmladších objektů mnohdy typ maltézský. Na křížových kamenech jsou také nejčastěji vyobrazeny kříže typu řeckého a latinského, ale vyskytují se na nich i ostatní typy, které bylo jistě jednodušší vysekat do kamene, než kříž tohoto typu celý zhotovit.

9

Nejhojněji jsou zastoupeny v okrese Plzeň-sever a ojediněle se vyskytují na Tachovsku, Sokolovsku a Karlovarsku. 10 Třebíč ev. č. 0071

16

2.7.2 Rozmístění kamenných křížů Níže uvedené mapy znázorňují hustotu rozmístění všech evidovaných kamenných křížů podle jednotlivých druhů. Jeden bod může značit i více položek.

KAMENNÉ KŘÍŽE

KŘÍŽOVÉ KAMENY

KRUHOVÉ STÉLY

Obr. 4 Rozmístění kamenných křížů

Tabulka počtu dochovaných kamenných křížů, křížových kamenů a kruhových stél podle okresů je uvedena v PŘÍLOZE č. 1. V tabulce jsou zaznamenány pouze nalezené a existující kamenné kříže. Nenalezené a nedochované kříže, o kterých je zmínka v literatuře staršího data, jsou také zaevidovány a jsou součásti katalogu vydaného Společností pro výzkum kamenných křížů. Tento přehled jsem vytvořil podle aktuálního stavu z roku 2008. Počty se mohou měnit z důvodů nových nálezů i případných ztrát.

17

3 KAMENNÉ KŘÍŽE A PRÁVO

3.1 Smírčí kříže a středověké trestní právo Uvažujeme-li v současné době o smyslu a účelu stavění smírčích křížů, nemůžeme se nezmínit o skutečnosti, že v době, kdy byly tyto kříže stavěny, existoval odlišný přístup k řešení trestných činů, než je tomu dnes. Zatímco v současné době jsou trestné činy posuzovány, řešeny a postihovány na podkladě zákonných norem, ve středověku byl postup k řešení těchto trestných činů podstatně odlišný. V raném středověku se lidé řídili obyčejovým právem.11 Bylo právem nepsaným a ovlivnilo celý budoucí vývoj práva. Před obyčejovým právem se řešily spory zejména tzv. krevní mstou, která se uplatňovala v případě, že něčí příbuzný byl někým zavražděn. Pachatel pak byl pronásledován až do doby, než byl usmrcen. Avšak tímto způsobem se nedaly spory řešit věčně. K omezení krevní msty pak došlo od doby, kdy byla zakořeněna a upevněna státní organizace. Poškozený dostal možnost vyřešit spor u soudu. Nejstarším takovým soudem byl soud knížecí.12 Později vznikl soud královský či zemský, ale stále nebyl právní řád jednotný. Samostatně se používalo české právo zemské, dvorské právo, církevní právo, městské právo nebo také právo horní. Tato práva byla nejednotná a měla zvykovou povahu. Zmíněná nejednotnost středověkého soudnictví pak způsobovala, že soud rozhodoval o trestném činu na základě vlastní úvahy a obecné představy tehdejší doby o jeho povaze. Říkáme, že zde soud právo nalézá a z toho tak jednoznačně plyne, co soud to odlišný rozsudek. Spáchání trestného činu pak mohlo přinést jeho pachateli na různých místech značně odlišné tresty, dokonce i pachatele osvobodit. Ve středověku se člověk rovněž nemohl spolehnout na automatické obvinění pachatele státním orgánem – snad až na vysoce závažné trestné činy typu velezrady, vražd na veřejných cestách apod. Na soud se převážně obracelo často jen vlastní iniciativou poškozeného nebo jeho příbuzných.

11

Vzniklo v germánských zemích v 5. století. Soudní moc byla v rukou jednotlivce, občiny nebo marky. Provinilec se trestal smrtí, odnětím majetku nebo otroctvím. 12 Nejstarším písemně dochovaným dílem západních Slovanů jsou Dekrety knížete Břetislava I. Jedná se o soubor příkazů a zákazů, které Břetislav vyhlásil nad hrobem sv. Vojtěcha v polském Hnězdně.

18

V polovině 14. století se král Karel IV. snažil práva sjednotit a vydat zákoník Codex Carolinus, avšak narazil na odpor stavů.13 Zvykové městské právo sjednocuje až Koldínův zákoník z roku 1579, který byl plně prosazen v celých Čechách až v letech 1610-1611.14 Pavel Kristián z Koldína už v právu městském rozlišuje pět skupin trestů: ztráta cti, pokuty, vypovězení, trest smrti a dočasné nebo doživotní vězení. Do té doby tak ucelený systém trestů v českém právu neexistoval. Nejpřísnějším trestem byl trest smrti a byl poměrně často užívaný. Prováděl se mnoha způsoby. Další tělesné tresty, které se užívaly, byly: bití, mrzačení a mrskání. Používaly se také zneucťující tresty, kdy viník byl například postaven na pranýř nebo zavřen do koše. Středověké trestní právo prošlo mnohými změnami a má blízko také k tzv. smírčí 15

teorii.

Spory byly řešeny prostřednictvím smírčích smluv. Uzavírání smírčích smluv bylo

mimosoudním řešením sporů a samotné smlouvy byly často doplňovány povinností postavení kříže. Lze s jistotou říct, že pokud byla smlouvou udělena povinnost postavit smírčí kříž, jednalo se vždy o trestný čin usmrcení člověka. Zmiňované mimosoudní řešení spočívalo v sepsání smlouvy mezi pachatelem a pozůstalými. Tato smlouva pak usmiřovala obě strany sporu a obsahovala jednak dohodu o odškodném, tak i povinnost pro pachatele vykonat například kajícnou cestu, nechat odsloužit mši za oběť, odprosit pozůstalé na kolenou, postavit kříž apod. Smírčí smlouva záležela na vůli obou stran a neměla žádnou formální předepsanou podobu. I když se v zemském právu objevují smírčí smlouvy, postavení kříže ukládají jen městská práva. Právní archeologové se tedy shodují, že smírčí smlouvy se vztahem ke křížům, spadají pod právo městské. Uvádí se, že největší počet nalezených smluv souvisel s horními městy, poněvadž život horníků byl velmi rušný a vraždy nebyly v hornických oblastech neobvyklé.

13

Codex Carolinus byl zemský zákoník vydaný Karlem IV. v roce 1355. Stal se nezdařeným kodifikačním pokusem českého zemského práva. Měl také zajistit majetek krále a zastavit rozpínavost šlechty. Karel IV. se v něm mimo jiné snažil omezit libovůli šlechty při stanovení trestů za různé přestupky. Šlechta tento zákoník na generálním sněmu definitivně zamítla. V roce 1917 dostal kodex název Maiestas Carolina. 14 Pavel Kristián z Koldína byl učitel-rektor na pražských školách a kancléř Starého Města pražského. Jeho dílo Práva městská království českého obsahovalo právní předpisy, které upravovaly veškerý život obyvatel města i jeho správu a soudnictví. Ustanovení v zákoníku byla sestavena do přehledného systému a byla napsána výbornou češtinou. Koldín nepřejal nic z magdeburského práva, a proto severní města, která se magdeburským právem řídila, zákoník odmítala. Přes postoj měst magdeburské oblasti Rudolf II. roku 1579 zákoník potvrdil. 15 Problematikou souvislostí středověkého trestního práva se smírčími kříži se zabývá právní archeolog a člen Společnosti pro výzkum kamenných křížů Valentin Urfus.

19

3.2 Smírčí smlouvy Počátek zvyku usmiřovat zločin smírčí smlouvou spadá s určitostí nejpozději do 14. století. Profesor Franz Wilhelm (1856-1940) prostudoval velké množství městských archivů a vyhodnotil téměř 200 převážně německých smírčích smluv, z toho 30 v archivech západních a severozápadních Čech. Stal se tak průkopníkem studia smírčích smluv jak v Německu, tak i u nás. Dosud nejstarší známá smírčí smlouva pochází už z roku 1355. Tato smlouva o vraždě probošta Mikuláše z Bernau zavazuje pachatele postavit kamenný kříž16. U nás je nejstarší nalezená smlouva z roku 1378 z Horních Lažan (okres Cheb). Postupný konec smírčím smlouvám zemského práva připravují zemská zřízení 16. století. Definitivní tečku poté přináší pobělohorské Obnovené zřízení zemské z roku 1627. V městském právu postupně odzvonilo smlouvám díky již zmiňovanému Koldínově zákoníku. Vývoj směřuje k veřejné iniciativě při stíhání zločinu. Dosud nalezené smírčí smlouvy jsou psány buď na samostatných listech nebo jako zápisy v městských knihách. Počet nalezených smírčích smluv na území České republiky dosahuje počtu 59.17 Největší počet nalezených smírčích smluv se nachází v městských knihách Krupky (8) a Teplic (5). Ani ne v polovině případů je uveden výslovný požadavek vztyčení kamenného kříže. Nejvíce smluv (25) pochází z patnáctého století a nejmladší známá smlouva je z roku 1617. U nás jsou prokazatelně známy jen dva případy nalezených smírčích smluv, ke kterým se dodnes dochovaly příslušné smírčí kříže.18 Převážná většina těchto smluv je psána německy, zbylé česky. Všechny mají hned na první pohled velice podobnou, takřka stejnou stavbu a obsah. V úvodu obsahují vždy pečlivý údaj, jaký čin je narovnáván, které osoby se jednání účastní a jméno pachatele i oběti. Dále následuje soupis příkazů, ve kterých je zaznamenáno, co musí pachatel jako odčinění zločinu vykonat a do kdy tak má učinit. Smírčí smlouva je uzavřena prohlášením svědků, kteří se zavazují dbát na dodržování příkazu pachatelem. Pokud byly splněny všechny podmínky dané ve smlouvě, tak smlouvy končily zpravidla poznámkou: „pokáno a usmířeno.“

16

Tento kříž stojí u paty kostela Panny Marie v centru Berlína. Smlouva byla nalezena německým badatelem Walterem von Dreyhausenem. 17 Přehled dosud známých smírčích smluv vytvořil Pavel Rund, člen Společnosti pro výzkum kamenných křížů. Rund, P.: Smírčí smlouvy – rešerše. Aš 1996. 18 Křínov (okres Tachov, ev.č. 1138), Kokašice (okres Tachov, ev. č. 0147).

20

Smírčí kříže nebyly pouze právním dokladem, ale nejdůležitější funkci plnily v oblasti morální. Pro smír zvolený symbol kříže napovídá o hluboce zakořeněném křesťanství u tehdejších lidí. Pokud vrahovi bylo odpuštěno u Boha, dokázala mu odpustit i rodina oběti. Smírčí smlouvy napomáhají nahlédnout do myšlení lidí ve středověku a také jsou dokladem středověké kriminality.

3.2.1 Ukázky smírčích smluv Jako příklad smírčích smluv jsem zvolil ukázky dvou česky psaných smluv, ke kterým se jako k jediným dodnes dochovaly smírčí kříže.19 V již zmiňovaném seznamu smírčích smluv, který vytvořil Pavel Rund, jsou tyto smlouvy zařazeny pod pořadovými čísly 19 a 20. Obě jsou zapsány v plzeňských městských knihách a lze je dnes vyhledat v Archivu města Plzně. Pro lepší srozumitelnost textu uvádím tyto rukopisy formou jejich transkribce.20

Smírčí smlouva č. 19 z roku 1504 (13.5.) z Kokašic21

Smlouva byla sepsána mezi šlechticem Janem Bavorem ze Švamberka, který zabil Ermolause Palečka a mezi otcem zabitého, plzeňským měšťanem Václavem Palečkem. Obdivuhodné je, že je pachateli dovoleno, aby za něj nějaký zástupce vykonal kajícnou pouť do Cách. Kříž k této smlouvě přiřadil již zmiňovaný Walter von Dreyhausen.22 Značně porušený kříž je dnes postaven před domem č. p. 56 na okraji Kokašic. Šlechtic Jan Bavor ze Švamberka vlastnil dvůr na předměstí Plzně. Jeho soužití s plzeňskými měšťany bylo konfliktní a vraždou Ermolause Palečka časté spory zřejmě vyvrcholily. Verdikt smírčího soudu nebyl pravděpodobně zcela naplněn, protože jeho tvrz v Křínově, kde se z důvodů bezpečnosti uchýlil, byla posléze dobyta plzeňským vojskem. Jan Bavor byl zajat a v roce 1506 byl na Plzeňském náměstí popraven.23

19

Kříž v Kokašicích (okres Tachov, ev. č. 0147) a kříž v Křínově (okres Tachov, ev.č. 1138). Volný překlad do současného pravopisu. 21 Archiv města Plzně, Liber emptionum et venditionum, inv.č. 212, sg. 1 c 15, f. 89r. Kopie originálu smírčí smlouvy je v PŘÍLOZE č. 2. 22 Dreyhausen, W.: Die Alten Steinkreuze in Böhmen und Sudetengau. Reichenberg-Leipzig 1940, s. 126. 23 Vít, J.: Usmíření vraždy v Křínově roku 1548. Sborník chebského muzea 1998, Cheb 1999, s. 239-242. 20

21

Smlúva mezi pánem panem Bavorem a Václavem Palečkem 1504 My, purkmistr a rada města Nového Plzně, známo činíme těmito městskými knihami, že se jest stala přátelská smlúva a dobrovolná námi a před námi v řadě naší mezi urozeným pánem panem Janem Bavorem a Václavem Palečkem, súsedy našimi, takováto. Jakož jest pan Bavor jemu Palečkovi syna Ermolausa z jakýchž pak kolivěk příčin urazil i má proto tyto věci podstupiti a učiniti. Najprv v tém dni po datum zápisu tohoto má učiniti. Službu za duši nebožtíka s vigiljemi celými a zádušní mší spěvanů, k tomu všickni kaplané farští aby čtli mše zádušní za téhož nebožtíka duši. A aby také na ten den dvanácte chudých krmil. Item24 dále aby konečně ve třech nedělech zjednal kříž kamenný na to místo, kdež jest nebožtík urazen; k tomu aby tři postavníky aby spuosobil, každú o čtyřech librách vosku, jmenovitě do fary jeden a do klášteru obých po jednom. Item Sv. zádušných mší čtených aby v klášteřích nebo u fary spuosobil a laznu zádušní s potřebami k tomu příslušnými a to ve třech nedělích svrchudotčených. Item púť do Cách aby vypravil za nebožtíka, jmenovitě do Svaté Panny Markéty najprv příští. Item na Černý klášter na stavení má dáti 10 kop grošů a to do S. Havle. A tyto všecky svrchupsané věci mají se díti s vědomím pana purkmistra a pánóv nynějších i budúcích a jakož jest Jiřík Brušený (byl) častopsanému panu Bavorovi rukojmí byl za nebožtíka Ermolausa za 45 kop grošů, z toho jest jeho pan Bavor před námi propustil a více jeho z toho upomínati nemá. A slíbili jsú (sobě) s obou stran před námi sobě toho ničemž zlým nevzpomínati ani sami skrze sebe, ani skrze jiného kohokolivěk člověka živého s jich vóli a vědomím v časy budúcí i žádnú měrú. Při tom jsú byli z strany páně Bavorovy urozený pán pan Buryan z Švamberku a urození vladyci Petr Abreny, Bohuslav Šťáhlavský, Staněk z Pavlovic, a ze strany Palečkovy Jiřík Brušený, Petr Krajčí Zádubský, Jan Hluchpecník, Oldřich pláteník a jiní někteří spolusúsedé naší. Actum feria 2 post Rogationum Anno domini Millesimo Quingentesimo quarto.

Smírčí smlouva č. 20 z roku 1548 (17.2.) z Křínova25

Zavražděn byl Andreas Mestl z Křínova. Smlouva byla sepsána mezi jeho vrahem Filipem ze Stanu a Markétou Mestlovou, vdovou zabitého. Smlouva je výjimečná nejen tím, 24

významem - také Archiv města Plzně, Liber emptionum et venditionum, inv.č. 214, sg. 1 c 19, f. 19. Kopie originálu smírčí smlouvy je v PŘÍLOZE č. 3. 25

22

že k ní byl nalezen smírčí kříž, ale také tím, že byly také uvedeny rozměry kříže. Zjištěné míry nalezeného kříže jsou u hlavních os 145x88 cm a odpovídají 5x3 stopám (při délce stopy 29,6 cm). Zajímavý je fakt, že pachatel musel nést k hrobu oběti meč se svící a prosit u hrobu zavražděného o odpuštění. Ve starém českém trestním právu byly známy případy, kdy si viník u hrobu oběti lehl na zem, poškozený mu lehce stoupl na hlavu a přiložil mu na hrdlo meč. Viník byl tímto pokořen a strany usmířeny. Kříž s oblými obrysy a s kratším levým ramenem stojí u cesty pod vsí, která vedla ke Křínovskému mlýnu. Smlúva o mord v Křínově zběhlý Jakož jest Philip z Stanu, na tento čas v Německým Beranově, zamordoval Andrease Mestla v Křínově i stala se jest o to smlúva dobrovolná a dokonalá mezi týmž Philipem z jedné a Markétou vdovou po týmž Mestlovi pozústalú a na místě jejím Krištofem Mestlem z Křínova a Hansem Mestlem z Teplé, strejcy zamordovaného Andrease, strany druhé taková, že on, Philips, v neděli nejprvpříští po Středopostí v Votíně má tři mše dáti slúžiti a hned po kázání v pokoru náh26 sa po pás sám třetí má jíti meč a svíci tři libry vosku nésti a na hrobě nebožtíka klekna přátel odprositi má, pro Buoh aby mi to odpuštěno bylo, jakž toho obyčej jest. Potom sám desátý jíti má a na místě tom, kde nebožtík zabitý jest, kříž kamenný postaviti do dne a do roka konečně zvejši pěti šlépějí mužských a z šíři 3 šlépějí. Nadto všecko (vdově) 20 kop grošů míšenských dáti a vyplniti má na roky vdolepsané. Item na velikú noc nejprvpříští má dáti 5 kop grošů a potom ročně pořád zběhlá léta na každú velikú noc má dáti po 5 kopách grošů a takové peníze zde v Plzni na rathauze před pana purkmistra a pány klásti má. Za to všecko rukojmě jsú Erhart Gabriel, Ondra Urbanú syn a Bastl bratr jeho, Jeronymus Jestřáb, všichni čtyři z Chlumčan, Kub z Červeného Aujezda, Jakl z Německého Beranova a všichni společně a nerozdílně. Actum feria 6 ante Invocavit 1548. Smluvčí toho byli Bartoloměj řezník, Pavel Doudleb, Erhart Puchanner, Matuš sladovník, rukojmě slíbili rukou dáním. Anno MDXLVIII feria 4 post Pasche Philip z Stanu položil na svrchupsanú smlúvu 5 kop míšeňských grošů, Šimon Kralovický přinesl nahoru ty peníze. Anno 1569 feria 2 post Jubilate těch 5 kop vydáno Mestlovi Křelichovi, vynášeli mu Matheus Houff a Zygmund Salzman konšelé.

26

nahý

23

4 SPOLEČNOST PRO VÝZKUM KAMENNÝCH KŘÍŽŮ V letech 1981-1983 se na základě dlouholetého společného zájmu o kamenné kříže spojili externí pracovníci muzea Aš a v čele s tajemníkem Jaroslavem Vítem založili pak v roce 1984 Společnost pro výzkum kamenných křížů. Společnost sdružila zájemce z řad odborné i laické veřejnosti o historickou a přírodní vlastivědu. Hlavním cílem společnosti bylo vybudovat v Muzeu Aš celorepublikovou evidenci monolitických křížů.27 Později Společnost rozšířila okruh své činnosti o hraniční kameny a ostatní drobné památky v přírodě. Tyto památky jsou na okraji zájmu památkové péče. Stát chrání pouze 48 tisíc památek zapsaných v seznamech nemovitých památek. Zlepšení současného stavu připravuje ministerstvo kultury přijetím návrhu na vyhlášení zvláštní kategorie tzv. památného místa, kam budou zařazeny drobné památky a památky místního významu. Základní idea společnosti je především směřována k péči o dědictví drobných kamenných památek. Mezi ně patří hraniční kameny, stará a výtvarně cenná boží muka, pranýře i

kameny

s pozoruhodnými petroglyfy. Péče nespočívá jen v evidenci ve vlastním archívu, ale také v kontrole stanovišť již evidovaných památek a zejména v stálém a překvapujícím objevování nových objektů. Obr. 5 Usazení opraveného kříže (Polínka-Krsy,Plzeň- sever, ev. č. 1325)

Zájem o bádání a objevování kamenných křížů byl u většiny členů Společnosti vzbuzen právě

jejich vlastními nálezy. V současné době členové Společnosti aktivně vyhledávají ztracené a nejvíce ohrožené monolitické kříže, obecně zvané smírčí kříže, které restaurují a vracejí zpátky do krajiny (obr. 5). Svoje poznatky literárně zpracovávají a vhodným způsobem propagují. Výsledky své práce členové publikují v článcích a knížkách, popularizují na

27

V centrální evidenci jsou uloženy jednotlivé Evidenční karty kamenných objektů. Evidenční karty slouží pro veškeré záznamy potřebných údajů o památce a zároveň pro zaznamenávání z průběžných revizí. Značí se zde i změny stavu památky. Vzor Evidenční karty je uveden v PŘÍLOZE č. 4.

24

výstavách, muzejních expozicích a přednáškách.28 Kolektivním dílem je také katalog již dvakrát vydaný prostřednictvím nakladatelství Argo v knižní podobě: Kamenné kříže Čech a Moravy. Společnost se poprvé sešla v září 1984, i když část spolupracovala s muzeem v Aši osobně nebo korespondenčně již několik let předtím. Toto setkání založilo tradici každoročního setkávání členů Společnosti vždy o posledním víkendu v září. V roce 2007 se v ašském muzeu konalo již čtyřiadvacáté setkání společnosti, kterého se zúčastnilo 72 osob z České republiky, Polska, Slovenska a Německa (obr. 6). Mimo to se na práci Společnosti účastní téměř 200 dopisovatelů. V minulých letech členové Společnosti uvedli do původního stavu téměř 200 kamenných křížů. Obnova těchto památek vyžadovala z největší části jen lidskou práci, kterou vykonali členové Společnosti zdarma a cestovní náklady si hradili sami. Centrální evidence, spravovaná Společností v současné době obsahuje - 4 400 položek drobných památek, 1 021 položek hraničních kamenů, 252 položek kamenných křížů v cizině a 2 434 položek tuzemských kamenných křížů. Tyto počty se díky novým nálezům a také případným ztrátám neustále mění. V minulých letech byla vybudována rozsáhlá specializovaná

Obr. 6 XXIV. setkání Společnosti pro výzkum kamenných křížů (2007)

28

V roce 1992 vydalo nakladatelství Československý spisovatel povídkovou knihu Smírčí kameny a o dva roky později vyšla v nakladatelství Melantrich podobná kniha Kameny pokání. Autor, známý sochař Vladimír Preclík, vzbudil poutavou formou zájem o tyto záhadné památky u mnoha čtenářů. Populární herci pražských divadel Rudolf Hrušínský, Josef Kemr, Jan Vinklář aj. poté dokonce převyprávěli několik příběhů z Preclíkových knih na CD.

25

knihovna o 1 805 titulech, která obsahuje z velké části literární produkci členů a příznivců Společnosti. V knihovně najdeme drobné (výstřižky, fotografie, opisy, kopie), ale i regionální práce většího rozsahu. Zasloužili se o ně např.: Radka a Karel Brůnovi, Stanislav Burachovič, Nataša Steinová – Belisová, Jaroslav Dietl, Hynek Jurman, Eva Nečasová, Jiří Ošanec, Vladimír Preclík, Pavel Rund, Valentin Urfus, Jaroslav Vít, Stanislav Wieser a mnoho dalších. Společnost je mezinárodní, proto se zde nacházejí také německé, slovenské nebo polské publikace. Vlastním nákladem vydala Společnost pro výzkum kamenných křížů v roce 1990 sborník přednášek přednesených na ročních setkáních. K 15. a 20. výročí Společnosti byly vydány sborníky z prací členů a příznivců. Od tohoto jubilea je každoročně vydáván sborník Společnosti pro výzkum kamenných křížů a na setkáních je pravidelně pořádána dílna s demonstrací výroby a provozu středověkého ručního mlýnku nebo výroba kamenného kříže, smolného kamene a kříže tesaného ze dřeva. Velmi pozoruhodný je také projekt Jana Babováka, který začal od roku 2002 s Královédvorským Klubem českých turistů postupně mapovat a zakreslovat všechny kamenné kříže na území České republiky. Babovákova expedice zaznamenává polohu těchto památek systémem GPS. Muzeum Aš ve spolupráci s dalšími členy Společnosti a s pracovníky Památkového ústavu středních Čech a Karlovarska připravují zapsání středočeských a karlovarských kamenných křížů do Státního seznamu nemovitých památek. Pracovníci muzea vyřizují písemně dotazy týkající se umístění, oprav, přemístění a pověstí o kamenných křížích, odesílají průběžně zájemcům výpisy z literatury, spolupracují s redakcemi celostátního i regionálního tisku.29 Konsultují práce středoškoláků a vysokoškoláků, kteří dostali nebo si vybrali kamenné kříže jako předmět své práce. Společnost od svého počátku byla a je otevřena všem, kteří mohou a chtějí přispět ke kolektivnímu dílu.30

29

Stejně tak pan Wojtucki v Polsku a prof. Azzola v Německu. Jako přihláška a evidenční list člena Společnosti pro výzkum kamenných křížů slouží Badatelský list. Vzor Badatelského listu je uveden v PŘÍLOZE č. 5. 30

26

5 DOKUMENTACE VLASTNÍCH PŘÍSPĚVKŮ Níže uvedené kamenné kříže jsou ukázkou několika vybraných objektů na Moravě, které se mi podařilo zdokumentovat a následně poslat do centrální evidence Společnosti pro výzkum kamenných křížů. Po zaregistrování byl nález opatřen pořadovým číslem objektu a zařazen do Rejstříku evidenčních karet kamenných objektů v archivu muzea Aš. U jednotlivých položek, které zde uvádím, jsou shromážděny veškeré dosud známé informace.

5.1 Kamenný kříž v Podhradí (okres Zlín) Malý pískovcový latinský kříž s obtížně čitelným nápisem. Je pravidelného tvaru s rozměry 63x51x13 cm. Na kříži je nápis: 1663 TUTO JEST KATERINA ZVAROVA ZAMORDOVANA OD TATARA POHANA. Kříž stojí v obci Podhradí u místní komunikace naproti domu č. p. 64. Je upevněn na kamenném podstavci a chráněn dřevěným plotem. Původní stanoviště a místo tragedie bylo ve stráni na tzv. Máčalově humně. V 80. letech dvacátého století byl kříž ve spodní části zlomen a několik let byl opřen o jeden ze skupiny ořechů, zřejmě v bezprostřední blízkosti místa, kde byl postaven poprvé. Tam jsem ho také v roce 1995 našel a zdokumentoval (obr. 8). Údaje jsem následně poslal do centrální evidence muzea Aš. V Obr. 7 Kamenný kříž v Podhradí

katalogu kamenných křížů Čech a Moravy je zapsán evidenčním číslem 1508.

Existence kříže byla místními starousedlíky vcelku známa, po zaregistrování byl kříž v roce 1999 obcí Podhradí restaurován. Několik následujících let byl kříž uschován na obecním úřadě v Podhradí (obr. 9). V roce 2006 byl pro něj vybudován nový podstavec a zhotovena tabule s pověstí vztahující se k této památce. Poté byl kříž postaven na současné stanoviště, které je také výchozím bodem k původnímu místu (obr. 10). Na Máčalovo humno již nebyl vrácen zpět i z obav o jeho zcizení.

27

Podle uvedeného letopočtu a nápisu lze tento kříž přiřadit do doby turko-tatarských nájezdů na Moravu.31 Ze všech tří kořistnických nájezdů v roce 1663 bylo odvlečeno nebo zabito z Moravy 5 981 lidí, z toho 149 na panství Luhačovickém. V Podhradí u Luhačovic bylo tehdy zabito nebo zajato 5 lidí. Tabulka zabitých nebo zajatých lidí na Moravě v roce 1663 je znázorněna v Cerroniho sbírce pamětí a kronik. Jsou zde také uvedeny počty vypálených domů, uloupeného dobytka či spáleného obilí.30

Obr. 8 Zlomený kříž na Máčalově Humně v den registrace (1995)

Obr. 9 Opravený kříž uložený na Obecním úřadě v Podhradí (2002)

V literatuře je o události, vztahující se k nápisu na kříži, psáno v knize Luhačovické zálesí.32 Zde je psáno, že na dívku schovanou v trávě šlápl Tatar na koni a následně ji pak zabil. V této knize z roku 1930, je také jediná fotografie z původního místa (obr. 11), tehdy ještě nepoškozeného kříže. Krátkou zmínku s popisem místa najdeme také ve Vlastivědě moravské. V knize je kromě popisu místa i poznámka: „Postavil jej nešťastný ženich Kateřiny Svárové.“33 Samotné zhotovení kříže můžeme považovat snad i jako projev pokání a také smír s Bohem, že ženich dívku neubránil.

31

V období od 3. září do 7. října roku 1663 pronikli Turci společně s krymskými Tatary třikrát na východní Moravu. V místních kronikách je psáno, že Tataři odvlékali mladé muže a ženy zašité do pytlů a přehozené přes koně - Polišenský, J.: Kniha o bolesti a smutku. Výbor z moravských kronik 17. století. Praha 1948, s. 130-145. Válka, J.: Morava reformace, renesance a baroka. Dějiny Moravy II. Brno 1995, s. 119-120. 30 Moravský zemský archiv Brno, G 12, Cerroniho sbírka, sig. I. - 261. Taktéž v opise z roku 1903 - Slavík, F. A.: Moravské Slovensko od XVII. století. Dějepisné paměti a studie. Hodonín 1903, s. 40-43. Tyto kopie tabulky panství Luhačovického znázorňuje PŘÍLOHA č. 6. 32 Václavík, A.: Luhačovické zálesí. Luhačovice 1930, s. 409-410, tab. XII, obr. 16. 33 Nekuda, V.: Vlastivěda moravská. Zlínsko. Brno 1995, s. 547.

28

Ve zdejším ústním podání se o této tragédii traduje příběh jako o zavražděné nevěstě v Podhradí.34 Podle této pověsti zřejmě chtěli Tataři dívku unést, a jelikož se bránila, tak ji zabili.

Obr. 10 Současné stanoviště kříže v Podhradí (2008)

Obr. 11 Ještě nepoškozený kříž v Podhradí na původním místě (1930)

Velmi zajímavé jsou údaje z matriky Pozlovic.35 Pozlovická matrika je vedena od počátku 40. let 17. století. Od roku 1641 jsou vedeny záznamy o křtech a od roku 1642 také záznamy o sňatcích. Zápisy byly krátce přerušeny v období již zmiňovaného tureckého vpádu, jinak má matrika zápisy nepřetržitě. Údaje o úmrtích jsou bohužel až několik let po vpádu Turků a Tatarů, ale i tak se dá ze známých údajů sestavit schéma osob pojmenovaných Zvara majících jistě ten nejtěsnější příbuzenský poměr k zavražděné Kateřině Zvarové.36 Samotné jméno Kateřina Zvarová zde nenajdeme, ale dá se usuzovat, že v roce 1663, kdy byla zavražděna, měla více než 23 let, poněvadž od roku 1641 již nebyla pokřtěná. Vyhledání a zdokumentování kamenného kříže v Podhradí bylo prvním impulsem k mé spolupráci se Společností pro výzkum kamenných křížů při muzeu Aš.

34

Lidovou pověst vyprávěla rodačka z obce Podhradí paní Marušáková, kterou slýchávala od svého otce. Víz. PŘÍLOHA č. 7. 35 Obec Podhradí patřila pod farnost Pozlovice. Fotokopie vybraných zápisů z matriky jsou v PŘÍLOZE č. 8. Moravský zemský archiv Brno, E 67, Sbírka matrik, Matrika fary Pozlovice 1641-1705, kniha 4538, inv.č. 5801, mikrofilm 6468. 36 Všichni Zvarové jsou z Podhradí. Podle zápisu v matrice lze usuzovat, že rodiče Kateřiny byli Mikuláš Zvara a Markéta Zvarová . Sourozenci Kateřiny byli s velkou pravděpodobností Mikuláš (v roce 1694 zemřel stár 60 let), Martin a Pavel. Ze zápisů matriky poslední čtvrtiny 17. století lze další generace Zvarů určit ještě přesněji.

29

5.2 Kamenný kříž v Kostelanech (okres Kroměříž) Mohutný monolitický pískovcový kříž s oblými rameny, jehož dolní část se mírně rozšiřuje směrem k zemi. Rozměry kříže jsou 95x74x27 cm. Na lícní straně můžeme vidět ještě zřetelný obrys latinského kříže, který nám může připomínat také tvar meče. Kromě tohoto obrazce není na kříži žádný nápis nebo letopočet, který by blíže určil původ kříže. Tento kamenný kříž se nachází cca 1200 m jižně od obce Kostelany a zcela jistě patří mezi nejstarší dochovanou kamennou památky v okolí. Kříž se nachází v zalesněném kopci, zvaném jako Malenisko-Kaměňák nad nedalekým potokem, jenž odvádí vodu do Obr. 12 Kamenný kříž v Kostelanech

Kudlovské doliny. V bezprostřední blízkosti je zchátralá Klimešova studánka a přibližně 10 m nad křížem vede těžební a lesní cesta. Farář, badatel a národopisec Dr. František Přikryl (1857-

1939) se o tomto kříži zmiňuje ve svých knihách zaměřených na památky Velké Moravy.37 Píše: „Místo, kde tento kříž stojí, jmenuje se pod Kameňákem u velehradského chodníku.“ Přiřadil je tedy k památkám z dob věrozvěstů Cyrila a Metoděje, kteří tudy měli procházet na misijní cesty směrem od Velehradu. Lze to však zpochybnit, poněvadž Přikryl přiřazuje k této cyrilometodějské legendě i velké množství dalších moravských kamenných křížů, na nichž jsou i dodnes zřejmé nápisy, data a reliéfy z pozdější doby středověku a novověku. Přestože je v řadě případů prokázáno dodatečné vysekání údajů, je malá pravděpodobnost, že by většina moravských smírčích křížů pocházela z doby Velkomoravské říše. Dr. Přikryl, mimo jiné, napsal od devadesátých let 19. století do třicátých let 20. století několik publikací o misích Cyrila a Metoděje. František Peřinka se ve své Vlastivědě moravské z roku 1910, kromě označení cyrilometodějský kříž, zmiňuje o pověsti o kamenném mýtu a nejzazší hranici posvátného Velehradu.38

37

Přikryl, F.: Sv. Cyril a Metod ve vzpomínkách památek starožitných na Moravě a ve Slezsku. Týn u Lipníka 1907, s. 22-23. Týž: Památky sv. Cyrila a Metoda. Praha 1933, s. 28 a 44. 38 Peřinka, F.: Vlastivěda moravská. Zdounecký okres II. Brno 1910, s. 151.

30

Podle místní interpretace pochází tento kříž z období švédských nájezdů na Moravu ve čtyřicátých letech 17. století.39 Od kostelanského starousedlíka jsem se dozvěděl důvod postavení kříže, tak jak se traduje již po několik generací. Říká se, že na tomto místě byl zabit švédskými rejtary hajný. Větší pravděpodobnost této verze je i z toho důvodu, že velké množství podobných křížů je spojováno právě se smutným obdobím třicetileté války. Na památku této události byl na místě tragédie vztyčen kamenný kříž.

Obr. 13 Ještě nakloněný kostelanský kříž v době registrace (1996)

Obr. 14 Kříž v Kostelanech. Současný stav (2008)

V roce 1996, kdy jsem se o tomto kříži dočetl v literatuře Dr. Přikryla, zdejší lidé o jeho existenci převážně nevěděli. Po zdlouhavém vyptávání u místních, většinou starších pamětníků a delším bloudění kopcovitým lesním terénem, se mi ho tehdy podařilo najít a zdokumentovat. V katalogu kamenných křížů je zaznamenán pod číslem 1553. V době, kdy jsem ho zaregistroval, byl vychýlen do strany a lehce opřen o mohutný smrk (obr. 13). Při revizi v roce 2008 jsem zjistil, že pravděpodobně úsilím milovníků těchto památek, byl upevněn kameny a narovnán (obr. 14). Dnes je veřejnosti známější i díky vydanému katalogu. V lesním porostu působí opravdu tajemně a náhodného kolemjdoucího jistě vybízí k řadě otázek.

39

Śvédové byli na Moravě v letech 1642-50. Pod Torstenssonovým velením a s pomocí Valachů, dobyli 26. 6. 1643 blízkou Kroměříž a jejich spížovací oddíly plundrovaly okolní osady - Polišenský, J.: Kniha o bolesti a smutku. Výbor z moravských kronik 17. století. Praha 1948, s. 116-118. Fialová, V.: Kronika Holešovská 1615-1645. Holešov 1967, s. 82- 83.

31

5.3 Křížový kámen v Šardicích (okres Hodonín) Plochý křížový kámen z pískovce s odlomenou horní částí. Na zbytku je pozůstatek reliéfu latinského kříže. Těsně pod křížem je deset řádků textu s letopočtem 1605. Rozměry kamene jsou 45x34x11 cm. Naměřená výška je uvedena jako celková, tedy i s usazením v zemi. Poněvadž není zatím kámen postaven na původním místě, tak se nadzemní výška prozatím nedá přesně určit. Nápis má toto znění: LETA PANE 1605 WE CTVRTEK PO SWATIM DUSSE ZZABIT GEST OD NEPRITELE TATARA PROTI TOMUTO KRIZI POTIM MOSTKEM BURIAN SIN IANA MACHACZE Z SSARDIC JEHOZTO DUSSI PAN BUH RACZ MILOSTIV BEYTI. Do roku 1992 stál křížový kámen asi 1,5 km západně od obce Šardice, při cestě ke svaté Trojici u Lúčkového potoka. Odtud byl přemístěn z obavy před poškozením za vstupní portál kostela sv. Michala (obr. 16). A po několika letech byl kvůli opravě kostela uschován na místní faře (obr. 17). Tam je ostatně i dnes. V roce 1993 byla zhotovena zásluhou obce Šardice zdařilá Obr. 15 Křížový Kámen v Šardicích

replika. Uznávaný vracovský restaurátor Josef Krososka ji vyrobil z laminátu a od té doby je uložena na Obecním úřadě v Šardicích

(obr. 18). Uvažuje se o usazení na původní místo, kde by replika připomínala tragédii, kterou popisuje text na kameni.

Obr. 16 Originál křížového kamene v kostele Panny Marie v Šardicích v době registrace (1996)

Obr. 17 Originál křížového kamene uložený na faře v Šardicích (2008)

32

Vysekané údaje na kameni dávají svědectví o době vpádů Bočkajových hajduků40 a jejich turko-tatarských spojenců na východní část Moravy.

Povstání sedmihradského

knížete Štěpána Bočkaje proti Habsburkům proběhlo v letech 1604-1606.41 S Bočkajem se spojila většina Uher a za podpory Turků vyzýval ke spojenectví s Moravany. Pokud však byly na Moravě nějaké sympatie k tomuto povstání, dokázali je zničit právě jeho hajduci a turkotatarské oddíly svým pustošením východní Moravy. Moravané je všeobecně pro svou krutost nazývali Tatary. Také datum na kameni - 2. 6. 1605 (CTVRTEK PO SWATIM DUSSE) se shoduje s údaji v pramenech, kde je psáno, že 1. 6. 1605 vypálili Bočkajovci blízký Kyjov a řadu okolních vesnic.42 V dochovaném opisu urbáře Šardic z roku 1609 jsem skutečně jméno Jan Machacze, otce zabitého syna Buriana našel.43 Samotný kříž a událost s ním spojená je popsána v knize Šardice - 700 let obce. V knize je citován vysekaný text a najdeme zde také fotografii památky ještě z původního

Obr. 18 Replika křížového kamene uložena na Obecním úřadě v Šardicích (2008)

Obr. 19 Originál křížového kamene na původním místě u Lúčkového potoka (1986)

40

Hajduci byli příslušníci jízdních oddílů, kteří tvořili zvláštní ozbrojenou vrstvu v Uhrách. Původně byli ozbrojenými pastýři žijící na okraji společnosti. Vyznačovali se nezkrotností, divokostí a krutostí. Bočkaj z nich udělal regulérní armádu o síle až 60 000 mužů. 41 Dne 1. května 1605 se Bočkajovy povstalci objevili na Moravě a svými nájezdy sužovali moravské obyvatelstvo téměř čtyři měsíce. Z Moravy odtáhli až v polovině srpna 1605. Kameníček, F.: Prameny ke vpádům Bočkajovců na Moravu a k ratifikaci míru vídeňského od zemí koruny české roku 1605-1606. Praha 1894. Polišenský, J.: Kniha o bolesti a smutku. Výbor z moravských kronik 17. století. Praha 1948, s. 16-58. 42 Kameníček, F.: Prameny ke vpádům Bočkajovců na Moravu a k ratifikaci míru vídeňského od zemí koruny české roku 1605-1606. Praha 1894, s. 98. 43 Jan Machacz vlastnil 3/4 lánový statek, který je zapsán pod pořadovým číslem 12. Šardice měly v té době 112 gruntů. Moravský zemský archiv Brno, G 371, Opisy urbářů, Urbář kláštera sv. Tomáše v Brně z roku 1609, panství Hodonín, sg. 33.

33

stanoviště (obr. 19). Podle autora knihy to z největší pravděpodobností nebyla jediná oběť v Šardicích. Také tady mohl být narušen demografický vývoj jako v nedalekých Žádovicích a okolních obcích, neboť zde v této době bylo obtížné najít zájemce o volný grunt.44 O existenci této památky jsem se náhodně dozvěděl od dnes již zesnulého šardického kronikáře Jana Zemka. Tento křížový kámen jsem zdokumentoval a poslal do centrální evidence při muzeu Aš v roce 1997. Bylo mu přiděleno evidenční číslo 1558 a doposud je to jediná známá položka v katalogu kamenných křížů Čech a Moravy v okrese Hodonín.

5.4 Kamenný kříž v Kroměříži (okres Kroměříž) Latinský kříž s klínovým kůlem a oblou hlavou. Ramena má nahoře zešikmena a na koncích zaoblena. Rozměry kříže jsou 78x60x23 cm. Po celé lícní straně nese nápis o deseti řádcích: ANNO 1501 PONGELI PO BOZIM NAROZENI KRIZ SAVSED STECHOWSKI NA TOMTO MISTE Z RVCZNICZE PROSTRELEN GEHOZ DVSI PAN BUOH MILOSTI WI BEITI RACI AMEN. Stával na louce u Štěchovic, které se později staly předměstím Kroměříže. Kamenný kříž byl poté zasazen do zdi domu č. p. 30. Při jeho demolici byl kříž převezen do depozitáře muzea a po samotné opravě odtud do speciálně zhotoveného otevřeného přístavku naproti domu č. p. 1352. Ve Vlastivědě moravské z roku 1911 se zmiňuje o tomto kříži František Peřinka v kapitole o kroměřížském předměstí Štěchovice. Obr. 20 Kamenný kříž v Kroměříži

Píše, že „V prvních letech vlády kardinála Dietrichsteina stalo se neštěstí, že fojt štěchovský Martin Pentlhub zastřelil r. 1605 z ručnice

souseda štěchovského Jana Kříže z nešťastné příhody. Na tom místě byl postaven kamenný kříž s nápisem připomínajícím nešťastnou příhodu.“45 V knize je i přesná citace nápisu a poznámka, že nesprávně vytesané datum 1501 vzniklo z největší pravděpodobností při opravě kříže v 19. století. Tento názor se zdá být správný, poněvadž texty na křížích se opravdu objevují spíše až na přelomu 16. a 17. století.

44 45

Mika, O. – Hurt, R.: Šardice - 700 let obce. Brno 1986, s. 26-27. Peřinka, F.: Vlastivěda moravská. Kroměřížský okres I. Brno 1911, s. 158.

34

Naopak František Přikryl ve svých knihách o památkách cyrilometodějských misí opět tuto památku přiřazuje k cyrilometodějské tradici stavění křížů. V knize z roku 1907 se zmiňuje, že kříž stával za osadou Čechovice, což byl její původní název. Pro nápis na kříži má vysvětlení: „Za dědinou při hradské ke Kojetínu vděční křesťané postavili nízký kamenný kříž na místě misie. Založením města Kroměříže utuchlo podání o něm. R. 1501 byl u toho kříže zabit měšťan Kříž a zvěsť o tom vyryta na srovnané přední ploše. I na jiných křížích, tomuto podobných viděl jsem nápis neb letopočet o události, která se u něho přihodila v době pozdější.“46 Dále se v knize dočteme, že při dláždění chodníku byl kříž zazděn v průčelí domku č. p. 30. Text je zde citován také s tím rozdílem, že oproti nápisu - SAVSED STECHOWSKI používá Přikryl - SAUSED ČECHOWSKI. Najdeme zde i fotografii stejně jako v jeho o čtvrt století mladší publikaci, kde je o tomto kříži už jen menší zmínka.47

Obr. 21 Uložený kříž v depozitáři v Květné zahradě v den registrace (1997)

Obr. 22 Současné umístění v Kroměříži (2008)

O tomto kříži jsem se dočetl právě v knize Františka Přikryla z roku 1933. V centrální evidenci kamenných křížů při muzeu Aš jsem zjistil, že není dosud zaregistrován. Kontaktoval jsem pak muzeum v Kroměříži, kde jsem se dozvěděl, že by se snad mohly podobné památky nacházet v depozitáři muzea v Květné zahradě. V únoru 1997 mi bylo umožněno za doprovodu pracovnice arcibiskupského zámku, navštívit tento depozitář. Tam

46

Přikryl, F.: Sv. Cyril a Metod ve vzpomínkách památek starožitných na Moravě a ve Slezsku. Týn u Lipníka 1907, s. 25-26. 47 Přikryl, F.: Památky sv. Cyrila a Metoda. Praha 1933, s. 29 a 46.

35

se mi téměř zapomenutý kříž, který ležel mezi zlomky sakrálních památek, podařilo najít a následně zdokumentovat (obr. 21). V centrální evidenci kamenných křížů mu bylo přiděleno pořadové číslo 1586.

Obr. 23 Detail nápisu restaurovaného kříže v Kroměříži (2008)

V roce 1997 byl kamenný kříž zásluhou Správy majetku města Kroměříže opraven restaurátorem na kamenné prvky, panem Budíkem z Vyškova. V říjnu stejného roku byl již opravený kříž osazen v malém klenutém přístavku (obr. 22 a 23). V současné době je tedy kříž přistaven ke stěně domu u malého parčíku na tzv. Wechově dvoře na křižovatce ulic Štěchovice a Křetínská.

36

6 ZÁVĚR Ve své bakalářské diplomové práci jsem se pokusil přispět k větší informovanosti o problematice smírčích křížů a tím k větší ochraně zmiňovaných památek, což bylo také jedním z cílů této práce. Smírčí kříže jsou dosud v naší kulturní společnosti poměrně neznámým tématem a i z tohoto důvodu jsem se je v první části práce snažil přiblížit v základní kostře. V každé kapitole jsem se pokusil rozebrat jednotlivá témata co možná nejsrozumitelněji. Z tohoto důvodu a také z dosti širokého spektra nemohou být jednotlivé kapitoly zcela vyčerpávající. Pokud se některé pasáže v textech kapitol opakovaly, tak to bylo jen pro zdůraznění důležitosti informace. Čtenář by měl po přečtení vědět, že smírčí kříže daly název i ostatním monolitům jako jsou křížové kameny a kruhové stély, i když u nich nebyla funkce smíru zjištěna. Měl by být také obohacen o souvislosti s jejich vznikem. V části věnované jednotlivým křížům jsem shromáždil veškeré dosud dostupné informace o jednotlivých položkách a doložil fotodokumentací. Další fotografie, obrázky a přílohy jsou pak potřebné pro doplnění. Je zde snaha poukázat na dokumentaci a následné zařazení do centrální evidence kamenných objektů. Pro samotné smírčí kříže by bylo do budoucna příznivé, aby byly více prezentovány na veřejnosti. Důvod je také z obavy vandalismu a lhostejnosti lidí vůči památkám, které neznají a neváží si jich. K potírání těchto negativních jevů jistě přispělo i vydání již zmiňované knihy Kamenné kříže Čech a Moravy. V posledních letech registrují badatelé ze Společnosti pro výzkum kamenných křížů zvýšený zájem o drobné památky tohoto typu, kdy po době nezájmu, krádeží a ničení přichází postupně doba údržby a oprav. Iniciátory a podporovateli pozitivních změn bývají také obce a jiné části státní a veřejné správy. Mnohdy jsou tyto kamenné kříže nejstarší památky v obcích. Přestože se často liší stářím i vzhledem, mají však jedno společné: tajemství a legendy.

37

SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY

Archivní prameny Archiv města Plzně, Liber emptionum et venditionum, inv.č. 212, sg. 1 c 15, f. 89r. Archiv města Plzně, Liber emptionum et venditionum, inv.č. 214, sg. 1 c 19, f. 19. Moravský zemský archiv Brno, G 371, Opisy urbářů, Urbář panství Luhačovice z roku 1664, sg. 294. Moravský zemský archiv Brno, G 371, Opisy urbářů, Urbář kláštera sv. Tomáše v Brně z roku 1609, panství Hodonín, sg. 33. Moravský zemský archiv Brno, E 67, Sbírka matrik, Matrika fary Pozlovice 1641-1705, kniha 4538, inv.č. 5801, mikrofilm 6468. Moravský zemský archiv Brno, G 12, Cerroniho sbírka, sg. I. - 261.

Edice pramenů Fialová, V.: Kronika Holešovská 1615-1645. Holešov 1967. Kameníček, F.: Prameny ke vpádům Bočkajovců na Moravu a k ratifikaci míru vídeňského od zemí koruny české roku 1605-1606. Praha 1894. Polišenský, J.: Kniha o bolesti a smutku. Výbor z moravských kronik 17. století. Praha 1948.

Literatura Brůnová, R. – Brůna, K.: Smírčí kříže rychnovského okresu. Kostelec n. Orlicí 1997. Dreyhausen, W.: Die Alten Steinkreuze in Böhmen und Sudetengau. Reichenberg-Leipzig 1940. Kolektiv autorů: Kamenné kříže Čech a Moravy. 1. vydání. Praha 1997. Kolektiv autorů: Kamenné kříže Čech a Moravy. 2. vydání. Praha 2001. Kolektiv autorů: Kamenné kříže Čech a Moravy. Katalog dodatků. Cheb 2007. Mika, O. – Hurt, R.: Šardice - 700 let obce. Brno 1986.

38

Nečasová, E.: Křížové kameny a kamenné kříže okresu Blansko. Blansko 1999. Nekuda, V.: Vlastivěda moravská. Zlínsko. Brno 1995. Peřinka, F.: Vlastivěda moravská. Kroměřížský okres I. Brno 1911. Peřinka, F.: Vlastivěda moravská. Zdounecký okres II. Brno 1910. Polišenský, J.: Třicetiletá válka a český národ. Praha 1960. Přikryl, F.: Sv. Cyril a Metod ve vzpomínkách památek starožitných na Moravě a ve Slezsku. Týn u Lipníka 1907. Přikryl, F.: Památky sv. Cyrila a Metoda. Praha 1933. Rund, P.: Smírčí smlouvy – rešerše. Aš 1996. Slavík, F. A.: Moravské Slovensko od XVII. století. Dějepisné paměti a studie. Hodonín 1903. Urfus, V.: Smírčí kříže jako památky středověkého soudnictví. Zprávy chebského muzea a okresního archivu, 6/1992, s. 1-12. Válka, J.: Morava reformace, renesance a baroka. Dějiny Moravy II. Brno 1995. Václavík, A.: Luhačovické zálesí. Luhačovice 1930. Vít, J.: Smírčí kříže – současný stav poznání. Zprávy památkové péče, 54/1994, č. 5, s. 161165. Vít, J.: Usmíření vraždy v Křínově roku 1548. Sborník chebského muzea 1998, Cheb 1999, s. 239-242. Wilhelm, F.: Kreuzsteine – Urkunde in Egerland. Unser Egerland, 4/1900, s. 49-52.

39

SEZNAM OBRÁZKŮ A FOTOGRAFIÍ V TEXTU 1.

Druhy křížových objektů

2.

Nejznámější typy křížů

3.

Výskyt kamenných křížů podle okresů

4.

Rozmístění kamenných křížů

5.

Usazení opraveného kříže (Polínka-Krsy,Plzeň-sever, ev. č. 1325). Převzato – Kolektiv autorů: Kamenné kříže Čech a Moravy. Katalog dodatků. Cheb 2007, příloha II., obr. 8

6.

XXIV. setkání Společnosti pro výzkum kamenných křížů (2007). Foto M. Bureš

7.

Kamenný kříž v Podhradí. Převzato - Kolektiv autorů: Kamenné kříže Čech a Moravy. 2. vydání. Praha 2001, s. 429

8.

Zlomený kříž na Máčalově Humně v den registrace (1995). Foto M. Kozar

9.

Opravený kříž uložený na Obecním úřadě v Podhradí (2002). Foto M. Kozar

10. Současné stanoviště kříže v Podhradí (2008). Foto M. Kozar 11. Ještě nepoškozený kříž v Podhradí na původním místě (1930). Převzato - Václavík, A.: Luhačovické zálesí. Luhačovice 1930, tab. XII., obr. 16 12. Kamenný kříž v Kostelanech. Převzato – Kolektiv autorů: Kamenné kříže Čech a Moravy. 2. vydání. Praha 2001, s. 218 13. Ještě nakloněný kostelanský kříž v době registrace (1996). Foto M. Kozar 14. Kříž v Kostelanech. Současný stav (2008). Foto M. Kozar 15. Křížový kámen v Šardicích. Převzato - Kolektiv autorů: Kamenné kříže Čech a Moravy. 2. vydání. Praha 2001, s. 101 16. Originál křížového kamene v kostele Panny Marie v Šardicích v době registrace (1996). Foto M. Kozar 17. Originál křížového kamene uložený na faře v Šardicích (2008). Foto M. Kozar 18. Replika křížového kamene na Obecním úřadě v Šardicích (2008). Foto M. Kozar 19. Originál křížového kamene na původním místě u Lúčkového potoka (1986). Převzato Mika, O. – Hurt, R.: Šardice - 700 let obce. Brno 1986, obr. 9 20. Kamenný kříž v Kroměříži. Převzato - Kolektiv autorů: Kamenné kříže Čech a Moravy. 2. vydání. Praha 2001, s. 218 21. Uložený kříž v depozitáři v Květné zahradě v den registrace (1997). Foto M. Kozar 22. Současné umístění v Kroměříži (2008). Foto M. Kozar 23. Detail nápisu restaurovaného kříže v Kroměříži (2008). Foto M. Kozar

40

SEZNAM PŘÍLOH 1.

Tabulka počtu dochovaných kamenných křížů, křížových kamenů a kruhových stél podle okresů

2.

Kopie originálu smírčí smlouvy z roku 1504 (13.5.) z Kokašic

3.

Kopie originálu smírčí smlouvy z roku 1548 (17.2.) z Křínova

4.

Evidenční karta kamenných objektů

5.

Badatelský list

6.

Kopie originálu tabulky z Cerroniho sbírky pamětí a kronik a její opis z knihy Moravské Slovensko od XVII. století. Znázornění počtu zabitých nebo zajatých lidí a majetkových škod po tureckých vpádech na Moravu roku 1663

7.

Pověst o zavražděné nevěstě v Podhradí

8.

Kopie zápisů matriky z Pozlovic

41

PŘÍLOHA č. 1 – Tabulka počtu dochovaných kamenných křížů, křížových kamenů a kruhových stél podle okresů

CELKEM

KŘÍŽE

KŘÍŽOVÉ KAMENY

KRUHOVÉ STÉLY

17

9

8

0

Beroun

1

1

0

0

Blansko

23

1

22

0

Brno město

9

0

9

0

Brno venkov

44

2

42

0

Bruntál

4

4

0

0

OKRES

Benešov

Břeclav

2

1

1

0

Česká Lípa

21

16

5

0

České Budějovice

4

2

2

0

Český Krumlov

1

0

1

0

Děčín

19

15

4

0

Domažlice

21

7

11

3

Frýdek-Místek

1

1

0

0

Havlíčkův Brod

42

23

19

0

Hodonín

1

0

1

0

Hradec Králové

10

6

4

0

Cheb

73

72

1

0

Chomutov

43

37

5

1

Chrudim

3

3

0

0

Jablonec nad Nisou

4

3

1

0

Jeseník

5

5

0

0

Jičín

29

24

5

0

Jihlava

120

9

111

0

Jindřichův Hradec

35

0

35

0

Karlovy Vary

46

28

16

2

Karviná

0

0

0

0

Kladno

18

2

16

0

Klatovy

9

2

7

0

Kolín

4

2

2

0

Kroměříž

7

7

0

0

Kutná Hora

6

6

0

0

Liberec

15

13

2

0

Louny

10

3

6

1

Mělník

1

1

0

0

Mladá Boleslav

1

1

0

0

Most

10

10

0

0

42

OKRES

Náchod

CELKEM

KŘÍŽE

KŘÍŽOVÉ KAMENY

KRUHOVÉ STÉLY

31

30

1

0

Nový Jičín

5

5

0

0

Nymburk

0

0

0

0

Olomouc

31

29

2

0

Opava

6

6

0

0

Ostrava Pardubice Pelhřimov Písek Plzeň-jih Plzeň-město Plzeň-sever Praha Praha-východ Praha-západ Prachatice Prostějov Přerov Příbram Rakovník Rokycany Rychnov nad Kněžnou Semily Sokolov Strakonice Svitavy Šumperk Tábor Tachov Teplice Trutnov Třebíč Uherské Hradiště Ústí nad Labem Ústí nad Orlicí Vsetín Vyškov Zlín Znojmo Žďár nad Sázavou

1 0 52 20 8 3 72 2 4 6 3 7 1 22 16 2 17 20 30 15 22 10 8 67 10 39 51 4 19 28 1 11 5 13 70

1 0 47 16 5 1 27 1 2 2 3 7 1 19 8 1 14 17 28 9 17 10 3 53 10 34 3 2 19 24 1 3 4 2 5

0 0 5 4 3 2 36 1 2 4 0 0 0 3 6 1 3 3 1 6 5 0 5 10 0 5 47 2 0 4 0 8 1 11 65

0 0 0 0 0 0 9 0 0 0 0 0 0 0 2 0 0 0 1 0 0 0 0 4 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0

1 391

785

582

24

CELKEM

43

PŘÍLOHA č. 2 – Kopie originálu smírčí smlouvy z roku 1504 (13.5.) z Kokašic

44

PŘÍLOHA č. 3 – Kopie originálu smírčí smlouvy z roku 1548 (17.2.) z Křínova

.

45

PŘÍLOHA č. 4 – Evidenční karta kamenných objektů

EVIDENČNÍ 1-Číslo evid.: KARTA Označení památky: 4-Určení

2-Okres: 3-Název

Přírůstkové č.: obce (kat. úz.):

stanoviště památky:

Pravděpodobný původ (účel): 5-Popis

památky

Datum zjištění stavu:

6-Autor

7-Záznamy

o změnách, datum záznamu:

Odkaz na registraci v seznamu památek:

Odkaz na literaturu:

8-Seznam

popisu památky:

Původce:

příloh:

Vyplní se jen, co je známo! 1. Ev. číslo podle druhého vydání knihy Kamenné kříže Čech a Moravy z roku 2001 a podle Sborníků Společnosti pro výzkum kamenných křížů z roku 2007 (dodatky KK). Ostatní drobné památky podle Sborníku 2004 a dalších. U nových nálezů číslo doplní správce evidence. 2. Bývalý okres. Dnes územní správní jednotka středního stupně 3. Pokud je znám katastr, místo, obec, pověřený úřad, souřadnice podle GPS 4. Nejlépe podle mapy a přiložit výseč z mapy 1:50000 až 1:200000 5. Zde uvést i rozměry: nadzemní výška, šířka a síla. Pokud je sokl odhalen uvede se „celková výška“ 6. Celou adresu včetně telefonů a email 7. Změny proti zápisu v knize nebo sbornících, za každou položku na samostatném lístku. Není-li změna podstatná, stačí uvést na rubu fotografie ev. číslo, lokalitu, datum a jméno autora. Vždy na samostatném lístku nebo fotografii (nebo na tomto formuláři), abychom informaci mohli uložit do příslušné složky. 8. Zapsat odesílané přílohy

46

PŘÍLOHA č. 5 – Badatelský list

BADATELSKÝ LIST

Přihláška a evidenční list člena Společnosti pro výzkum kamenných křížů č………….

Muzeum Aš, Mikulášská 3, 352 01 Aš Tel: +420 354 525 195 e-mail: [email protected] [email protected] Jméno a příjmení badatele: …………………………………………………………………….. Datum narození: ……………………………………………………………………….……….. Povolání a adresa zaměstnavatele: ……………………………………………………………... …………………………………………………………………………………………………... Adresa bydliště: ………………………………………………………………………………… ....................................................................................................................................................... Telefon a email: ……………………………………………………………………………….... Účel studia: ……………………………………………………………………………………... …………………………………………………………………………………………………... ....................................................................................................................................................... . Požadovaný materiál:…………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………... …………………………………………………………………………………………………...

Prohlášení: Poznatky získané studiem materiálů Muzea Aš mohou být publikovány pouze se souhlasem Muzea Aš a s uvedením pramenů.

Souhlas odpovědného pracovníka Muzea Aš:

Podpis

Datum

Podpis badatele

47

PŘÍLOHA č. 6 – Kopie originálu tabulky z Cerroniho sbírky pamětí a kronik a její opis z knihy Moravské Slovensko od XVII. století. Znázornění počtu zabitých nebo zajatých lidí a majetkových škod po tureckých vpádech na Moravu roku 1663.

48

PŘÍLOHA č. 7 – Pověst o zavražděné nevěstě v Podhradí

49

PŘÍLOHA č. 8 – Kopie zápisů matriky z Pozlovic

Úvodní strana matriky s prvním zápisem křtu z roku 1641

Zápis křtu z roku 1641 - spolukmotra je Markéta Zvarová (matka zavražděné Kateřiny)

Zápis o tureckém vpádu roku 1663

50

51

52