Slovo starosty Letošní rok nebyl, co se týče finančních prostředků, k naší obci nakloněn. Přesto jsme neusnuli nudou, a tak se alespoň připravovaly akce pro následující roky. V průběhu roku se nám podařilo dokončit projektovou dokumentaci na celkovou opravu školky a zajištění její energetické soběstačnosti. Stále se snažíme získat prostředky na rozšíření vodovodu do části obce Podbozkov. Dovolte mi, abych se v následujících řádcích zmínil o věcech pro některé z nás nepopulárních. Velice mne tíží stížnosti našich obyvatel na poměrně dlouhou dobu trvající opravy elektrického vedení poničeného povětrnostními vlivy, třeba po vichřici. Zastávám názor, že přístup ČEZu k opravám není zrovna pružný tak, jak bych si představoval. Ale je zde i druhá strana, vlastníci dřevnatých porostů prorůstající elektrická vedení. Zde by bylo zapotřebí, aby každý majitel zkontroloval, zda se třeba jen větve nedotýkají – nebo za větru nemohou dotýkat drátů elektrického vedení. Toto se týká i stromů, které obrůstají světla veřejného osvětlení a dřevin zasahujících do průjezdných profilů našich obecních komunikací. Myslím si, že díky špatné údržbě dřevin v okolí svítidel vydáváme 1/3 energie na osvětlení těchto porostů a na komunikaci, která má být osvětlena, je tma. V této „předzimní“ době hodně přemýšlím i o údržbě obecních cest pluhováním. Když napadne hodně sněhu, což u nás není vůbec neobvyklé, nastává známý nerudovský problém „kam s ním“! 70% majitelů pozemků sousedících s obecními cestami si totiž nepřeje, aby pluhovaný sníh byl nahrnut na jejich pozemek !! My toto přání ochrany soukromého majetku musíme respektovat a tak s přibývajícím sněhem se doba protahování úměrně prodlužuje. Nastávají případy, kdy traktorista musí couvat až 300 metů, tlačíc hromadu sněhu za traktorem přípojnou radlicí. Že to je práce úmorná a náročná netřeba zdůrazňovat. To také způsobuje, že se údržba prodražuje a nejhorší je, že může nastat situace, kdy ani za jeden den se nestihnou všechny komunikace zprůjezdnit. Tyto řádky jsou námětem k zamyšlení nad tím, že když „hubujeme“, že se nám cosi nelíbí, měli bychom si uvědomit, zdali jsme udělali vše pro dobro věci. Protože se blíží Vánoce a na naše dveře záhy zaklepe Nový rok, dovolte mi popřát Vám skutečně krásné a klidné Vánoce a šťastný vstup do roku 2010, plného dobrého zdraví a splněných snů! Stanislav Doubek, starosta obce
Oprava
Luďovo zamyšlení
V poutním čísle Bozkováčku byl v souvislosti s protestní akcí proti okupaci 21. srpna 1969 uveden jako jeden z účastníků Milan Dlabola. Správně má být Dalibor Lampa. Oběma pánům a našim čtenářům se za omyl omlouvám. Autor vzpomínky S. Hlava
Letos si připomínáme 20. výročí pádu komunistického režimu v listopadu 1989. Většina národa tuto změnu přivítala. Dnes je velká řada lidí z polistopadového vývoje zklamána. Vidí věci, které nejsou dobré. Je možné, že mají pravdu, ale musíme si uvědomit, že největší změnou, kterou listopad přinesl, je svoboda. Svoboda pro jednotlivce i pro celý národ. Negativa přišla až později. Listopad 89 vybudoval jenom základ a stavba pokračuje dál. Co si nakonec postavíme, to budeme mít. Záleží jenom na nás. Zamýšlel se L. Kousal
Příští Bozkováček vyjde v polovině června 2010 a jeho uzávěrka bude 20. května 2010. Své příspěvky zasílejte včas.
Obec chválí
Obecní statistika Naše obec měla k 1. lednu 2009 K 30. září 2009 to bylo
555 obyvatel 560 obyvatel
Takže jsme letos dosáhli mírně vzrůstající tendence – přibylo u nás 5 lidí.
Jak jistě všichni víte, v naší obci se snažíme třídit odpad. A že to děláme dobře, svědčí to, že patříme mezi nejlepší obce v třídění odpadu v Libereckém kraji. Nakonec chci podotknout, že za tříděný odpad dostáváme zpět nějaké koruny, které nám pomáhají zatím nezvyšovat cenu za svoz odpadu. Starosta obce S.Doubek
VÝZVA K PODÁNÍ NÁVRHŮ NA POŘÍZENÍ ZMĚNY ÚZEMNÍHO PLÁNU Obecní úřad Bozkov vyzývá všechny zájemce o podání návrhů na pořízení změny územního plánu obce Bozkov. Návrhy na změny v územním plánu obce Bozkov mohou zájemci podávat nejpozději v termínu do 31. 5. 2010 (písemně na adresu Obec Bozkov, Bozkov 270, 512 13 Bozkov, osobně na Obecním úřadě v Bozkově, nebo elektronickou poštou na adresu
[email protected]). Návrhy podané po tomto termínu nebudou v rámci zpracování nového územního plánu vyřizovány. Předpokládáme, že žádosti o změny územního plánu podané po termínu, případně po vypracování nového územního plánu bude zastupitelstvo schvalovat pouze za podmínky, že žadatel uhradí finanční náklady spojené s jeho změnou. Důvodem pořízení nového územního plánu obce Bozkov je účinnost nového stavebního zákona č. 183/2006 Sb., který omezil platnost stávajících územně plánovacích dokumentací a stanovil jasná pravidla pro zpracování nových územně plánovacích dokumentací. Návrh na pořízení územního plánu dle nového stavebního zákona se podává u obce, pro jejíž území se územní plán pořizuje, a musí obsahovat náležitosti dle § 46 nového stavebního zákona. Nově pořízený územní plán stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání (urbanistická koncepce obce), uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury, vymezí zastavěné
území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy a plochy vymezené ke změně stávající zástavby, k obnově nebo opětovnému využití znehodnoceného území (tzv. plochy přestavby) a stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů. S odvoláním se na výše uvedené skutečnosti žádáme všechny vlastníky nemovitostí na území obce Bozkov o provedení kontroly využití území, které vlastní. V případě zjištění nesouladu stávajícího využití území se současně platným územním plánem má právo fyzická i právnická osoba v daném termínu požádat o změnu využití území (např. za účelem výstavby rodinného domu, rekreačního objektu popř. objektu pro podnikatelské účely). Za Obec Bozkov zpracoval V.Ouhrabka
Z divadelního zákulisí Divadelní sezóna 2008-9 byla herně úspěšná. Stínem na ní je jen odchod obětavého člověka, Vráti Ouhrabky. Tradičně jsme skončili divadelní přehlídkou v Josefově Dole, odkud jsme letos již nikam nepostoupili. Hned po této přehlídce jsme začali přemýšlet, co nabídneme našim věrným di-
vákům v sezóně 2009-10. Z několika alternativ vzešla jako vítězná veselohra se zpěvy Vlastimila Peška „Babička v trenkách, aneb aprílová komedie“. Veselohra proto, že to je žánr našemu souboru vlastní a navíc máme plný soubor dobrých zpěváků. Nemalý důraz se kladl i na naše obecenstvo, které v našem souboru vidí jakéhosi „posla dobré nálady“ a koření, které mu alespoň na chvíli pomůže zapomenout na chmury běžného života! Režie se pět ujal Jirka Doubek, který i s pomocí Dobry Prokopové upravil pro naše podmínky. Scénu velice pečlivě postavil Mirek Ouhrabka a hudební doprovod zajišťují bratři Kurfiřtové. A přitom se zkouší, zpívá a vylepšují jednotlivé výstupy. Samozřejmě je nasnadě, že všichni zainteresovaní na divadle vykonávají tuto práci zcela dobrovolně, bez jakékoliv odměny. Ani to neodradilo další zájemce o vystoupení na prknech „co znamenají svět“ a soubor výrazně omlazuje. To je dobré, alespoň se snad nedočkáme ukončení divadelní činnosti. A toto si přečtěte obzvláště pečlivě: Premiéra této hry se uskuteční 27. prosince 2009 v místní sokolovně od 15.00 a 19.30 hodin. Srdečně Vás, a Vaše známé zveme! 3
Dětský divadelní soubor nacvičuje pod vedením Dobry Prokopové pohádku „O smutné princezně“. Přípravy představení se zúčastňuje 15 dětí. Jejich velkou motivací je účast na Krajské přehlídce dětských divadelních souborů v Liberci, která se uskuteční 10. dubna 2010, kde je již náš soubor mladých divadelníků přihlášen. Oba divadelní soubory pracují skvěle. Je to také díky značné divácké přízni nejen na domácí scéně, ale i v místech jejich tradičního hostování. Jejich vzkaz pro diváky je jednoznačný: „Děkujeme vám za veškerou velkou přízeň, které se nám od vás dostává. Je to pro nás nejlepší odměna a velká motivace do další práce“. Nakonec nám dovolte, popřát všem divákům a příznivcům našeho divadla hezké a spokojené Vánoce a vše nejlepší v roce 2010. A našim souborům popřejeme „Ať žije ochotnické divadlo v Bozkově“ ! Přejí „lidi od divadla“
Mládežnická kopaná Vážení příznivci kopané, ve Vánočním Bozkováčku je nutné také zmínit změnu, týkající se družstva mládežnické kopané. Dorost, který již neměl dostatečný počet hráčů této věkové kategorie, musel nutně ukončit svoje působení v krajských soutěžích. Mimochodem spousta hráčů v letošní sezóně hrála stabilně za naše nově vzniklé ,,Béčko“. Někteří dokonce okusili i dres A – týmu a mnohokrát tým podpořili důležitou rolí náhradníků, což je v našich podmínkách také nesmírně důležité. Hlavní pasáž této zprávy je založení družstva mladší přípravky. Vznik tohoto mužstva se musel urychlit vzhledem k postupu A-týmu do krajské A-třídy. Soutěžní řád totiž bez mládežnického družstva start dospělých v této soutěži nedovoluje. Původní plán byl, udělat nábor a jednu sezónu pouze trénovat. Vše bylo rychlejší, letní krátká příprava a hned soutěžní zápasy. Velmi důležitým okamžikem pro vznik tohoto mužstva byl přístup trenéra Karla Nováka, bývalého vynikajícího a dlouholetého hráče Bozkova. Karel vzal věc vážně a s pomocí ostatních rodičů i ze sousedního Jesenného objezdili s mužstvem celou podzimní část. Na hodnocení dosažených výsledků je myslím brzo. Kluci jsou ještě malí a mnozí se s míčem teprve seznamují. Další trénink, který nebyl zatím přerušen a trénujeme každý pátek od 17. 00 hodin, je jistě posune dál a vyrostou z nich velcí fotbalisté. Je to kategorie, která podle mých zkušeností vyžaduje tu největší dávku trpělivosti, které je potřeba dát čas a neuchylovat se v některých případech k nepřiměřeným kri-
tickým názorům. Vždyť přece v nesčetných diskusích mezi rodiči se dostáváme k názoru, že sport v mládí byl nedílnou součástí našeho života a je nutné někdy ze strany rodičů pobídnout děti k zodpovědnosti, hlavně v kolektivním sportu, jakým fotbal je. Uvědomit si, že se hraje i v nepříznivých podmínkách. Myslím, že je hodně dobrých vlastností a zkušeností, které si děti odnesou ze sportu v mládí. A nejlepší odměnou je, že i když utekla spousta let od našeho útlého věku, mnoho z nás se na hřišti sejde několikrát v roce a sehrajou s nadšením jakékoli utkání s větší či menší úrovní, ale hlavně pro radost. Takže na závěr bych chtěl poděkovat všem mladým reprezentantům, kteří nastoupili za naše mužstvo, jejich rodičům za spolupráci a pomoc při organizaci. Klukům a holkám bohaté Vánoce a Vám všem mnoho zdraví a štěstí do nového roku 2010. Standa Doubek, mladší
4
Fotbalový Bozkov má „Béčko“ Už to bude dobře rok a kus navrch, když mě oslovil Jarda Charvát ml. s tím, jestli bych nechtěl oprášit trenérské kopačky. Že by snad údajně mělo být dost zájemců z řad mladých chlapů, kteří by si rádi zahráli fotbal. A to nejen tak, ale v soutěži, která je při přihlášení vzniklého mužstva jednoznačná – „pralesní liga“, oficiálně tedy okresní soutěž. Jelikož takových nápadů vznikne mnoho, obzvlášť když se občas posedne u piva, bez obav jsem přikývl a víceméně to hodil za hlavu. Když nás potom za několik měsíců hlavní iniciátoři tohoto nápadu pozvali na „zakládající válečnou poradu“, tak celkovým počtem zúčastněných trochu vyrazili dech asi nejen mně. To byl jasný signál, že se do toho opravdu jde. Měl jsem štěstí, že se ke mně přidal bez přemlouvání dlouholetý kamarád, velký fanda fotbalu Luboš Seifert. Dnes již s odstupem času je mi jasné, že bych to všechno sám nezvládl. V Lubošovi jsem získal výborného zástupce a v zápisech z utkání pak figuruje jako vedoucí mužstva. Jen ty emoce bude muset maličko krotit, jednou už ho rozhodčí vykázal, ale na druhou stranu zase už několikrát uklidňoval on mě. Trénovat jsme začali už na jaře a mimo travnatého hřiště nám v podstatě nechybělo nic. Vešli jsme se kolikrát stěží na „umělku“ , co nás bylo, zázemí v krásných kabinách perfektní, elánu a euforie, jak budeme určitě vyhrávat bylo na rozdávání. Velmi důležitá byla i přípravná utkání, která hodně ukázala, jak nám chybí velký plac a tráva. Začali jsme proto jezdit na tréninky do Semil. Na začátku mistrovské soutěže náš nedávno narozený tým ale pak stejně zaplatil daň nováčkovství – byli jsme nervózní, ztrémovaní a zbrklí. A to jak na hřišti, tak na trenérské lavičce. Po
dvou prohrách bylo všem jasné, že to takhle nepůjde a musíme s tím všichni něco udělat. No vždyť také jak se říká – s trenéry se už „houpala židle“. Ve třetím zápase to ale konečně vyšlo, vybojovali jsme vítězný zápas v Rovensku a na náš fotbal se již pomalu začalo dát dívat. Celý podzim jsme odehráli na hřištích soupeřů a v tabulce skončili na 9. místě s 15-ti body. Pro nezpůsobilý terén nemáme ale sehraná tři utkání s mužstvy, která nám „dýchají na záda“, takže nějaké ty bodíky snad ještě přibudou, bohužel ale až po jarních dohrávkách. To snad není na nováčka soutěže zase tak zlé. Veliký pech je pak domácí - Bozkovské hřiště na kterém nepůjde hrát ani jaro, což většina fotbalové veřejnosti dobře ví. Všechny naše utkání budeme muset tím pádem sehrát „doma“ s největší pravděpodobností v Semilech. Jestli tomu tak bude a v jakém hracím termínu, dáme pak určitě vědět, protože nás všechny velmi potěší, když se na Béčko přijdete podívat! Trenér B-týmu Milan Dlabola
Hodnocení podzimní sezóny 2009 Obrat znamenala vysoká výhra na hřišti Skalice. V dalším průběhu byly zápasy, kde byl soupeř lepší a zaslouženě vyhrál – domácí s Hejnicemi a venkovní s Českou Lípou. Naopak se podařilo soupeře výrazně přehrát na hřišti Heřmanic.V tomto zápase nastoupil poprvé Leoš Coufal, který přišel na hostování ze Semil a mužstvu pomohl. Potěšila výhra na hřišti Nové Vsi, kterou rozhodl dalekonosnou střelou Petr Červený, který nastoupil v tomto zápase netradičně na místě stopera a vedl si zde velice dobře. Naopak zklamáním byla následná domácí porážka s Lučany. V tomto zápase se snad nedařilo vůbec nic. Několikrát k zápasům nastoupili i hráči kádru našeho Bmužstva. Nerozpakovali se podniknout někdy i dost dalekou cestu k zápasům o nichž věděli, že budou působit jako rezerva. Toto je potřeba vyzvednout a poděkovat i vedení B-týmu za podporu a spolupráci. Mužstvo Bozkova skončilo na 10. místě se ziskem 15 bodů. Kdyby na tomto místě byl tým i po konci celé sezóny, bylo by toto umístění bráno jako úspěch. K cíli je ovšem ještě velice
Bozkov po několika letech okusil druhou nejvyšší soutěž kraje – I.A třídu. Z hráčů současného kádru pamatuje tuto soutěž v Bozkově pouze Roman Podzimek. Velice dobrým pamětníkem je člen realizačního týmu Vlasta Vašků a současný trenér Dan Sisr. Na soutěž se mužstvo začalo připravovat na stadiónu v Bozkově. V létě ještě nebylo jisté, zda se zde bude nebo nebude hrát, hrací plocha byla uzavřená a tak příprava probíhala převážně v přilehlých lesích a na polních cestách. V létě nebyla účast taková, jakou by si soutěž zasloužila. Přípravný zápas byl odehrán pouze jeden a ještě s nízkou účastí hráčů. Paradoxně při něm došlo ke zranění jednoho z klíčových hráčů – Romana Burnuse, který se již na trávníku na podzim neobjevil. Doufejme, že se uzdraví k jarním zápasům. Tyto okolnosti a jistá nezkušenost se pak projevily ve velmi špatném vstupu do soutěže. Z prvních pěti zápasů mužstvo nezískalo ani bod. Nejvíce z těchto proher asi mrzí ta domácí s Jilemnicí. Kvalitní zápas naopak mužstvo sehrálo v Mimoni, kde rozhodla jediná chyba. 5
Na závěr bych chtěl všem hráčům, funkcionářům a fanouškům popřát do nového roku 2010 hodně zdraví, klidu a pohody. Nám všem pak ještě jednu důležitou věc, a to, ať se již všichni v létě roku 2010 setkáme na funkční hrací ploše v Bozkově. Hezké a klidné Vánoce přeje Dan Sisr s fotbalovým Atýmem.
daleká i trnitá cesta. Soutěž je totiž velice vyrovnaná a mezi týmy jsou minimální bodové rozestupy. Ke splnění bude zapotřebí v zimní přestávce tvrdě zapracovat. Hráči si musí uvědomit, že samo se v této soutěži nevyhrává, jak se ostatně mohli všichni přesvědčit v úvodu sezóny. K poctivým hráčům, kteří nevynechali jediný trénink nebo pouze minimálně, zde je potřeba zmínit Petra Červeného, Míru Kubáně, Tomáše Mazánka, mladíka Tondu Landigu a po přemístění z Prahy i Jirku Hendrycha, se musejí přidat i ostatní. Je jisté, že někteří mají pracovní povinnosti nebo zdravotní problémy, ale někteří by mohli a měli přidat. Ke kladům sezóny určitě patří výkony a hlavně zdravotní stav opory Zdeňka Mareše. Do základní sestavy se trochu překvapivě probojoval mladý Tonda Landiga. Jeho výkony i výkony dalšího mladého hráče Veselého jsou příslibem do budoucnosti.
Člen VV Krajského fotbalového svazu Václav Severin předává pohár za vítězství v 1.B.třídě našemu kapitánovi Petru Červenému
Hasičský sport Muži A Čtvrté místo v Bitouchově a ve Vlastiboři. Očekávání byla rozhodně úplně někde jinde.
Pro bozkovské hasiče je sport už dlouhodobě jednou z priorit jejich činnosti. A ať se jedná o soutěže dospělých nebo dětí, vždy se snaží dobře reprezentovat naši obec. V letošním roce ovšem platila pro náš sbor jedna stará pravda. Někdy se prostě podaří vše, na co člověk šáhne a jsou období, že i kdybyste se postavili na hlavu, výsledky jsou prostě zakleté. Tento druhý případ nás bohužel postihl v letošní sezoně. Na poli požárního sportu nás reprezentovala tato družstva.: mladí hasiči v kategoriích mladší a starší, družstvo žen, muži B a muži A. Mladí hasiči odcvičili v podstatě všechny soutěže v okolí, dospělí pak celou Podkozákovskou ligu a Okresní pohár. Celkové výsledky nestály za moc, zkusím vyzdvihnout alespoň nejlepší umístění jednotlivých družstev:
Muži B Třetí místo na okrskové soutěži, čtvrtí na poháru v Bitouchově a jeden bod z PKL v Košťálově. Pro tohle mladé družstvo to není tak hrozné, přesto sami vědí, že mají podstatně na víc. Jedna věc ale platí pro všechna družstva - pokud se chceme vrátit do popředí hodnocení soutěží, čeká nás přes zimu spoustu práce. S jedním treninkem týden před první soutěží to rozhodně nepůjde. Věřím, že se to ale podaří, podle prvních účastí na trenincích to vypadá slibně. Věřím, že příští rok se vrátíme do popředí výsledkových tabulí. Ale co nesmím zapomenout - pochválit uplně všechny za dobrý přístup a účast na soutěžích. Ono, když se nevede, těžko se hledá motivace a chuť cvičit, přesto letos v podstatě nebyl problém s účastí na soutěžích. Za tento přístup si všichni zaslouží velkou pochvalu. Dále je třeba poznamenat, že členové těchto družstev tvoří 90% veškeré činnosti sboru, za což jim také děkuji.
Mladí hasiči Za úspěch lze určitě považovat 6. místo starších v celkovém hodnocení hry Plamen a 2. místo téhož družstva na soutěži v Benešově. Jinak snaha určitě byla, ale kolikrát chybělo i štěstí, např. 0,02 setiny na třetí místo v Libuni, nebo 1 stupeň odchylky azimutu na branném závodě, který nám chyběl na luxusní 6. místo… Ženy První místo v Bitouchově, na okrsku a ve Víchové je určitě dobrý výsledek, dále dvě třetí místa v poháru. Škoda celkového až čtvrtého místa v okresním poháru.
Karel Čermák ml., velitel SDH Bozkov
6
Je třeba obecní požární jednotky? Čtvrtá modelová situace: Přírodní kalamita, na silnici spousta spadlých stromů. Zase vyjíždí naše výjezdní jednotka a kluci s pilami odvádějí značně těžkou a poměrně nebezpečnou práci. Stromy padnou přes silnici i křížem krážem a jelikož zde máme samé kopce, jsou i místy značně vysoko. Navíc je dřevo zohýbané a různě napnuté. Prostě lahůdka pro jednotku. Při poslední vichřici zápolilo osm našich členů s padlými stromy více jak čtyři hodiny. Samozřejmě, že profíci by to také udělali, ale jak byste byli nadšení, kdybychom byli pět, šest dnů nedostupní.
Položme si otázku: Jsou dobrovolní hasiči v dnešní době poměrně dobře vybavených „profíků“ platným článkem v požární ochraně? Co by to bylo za otázku, kdyby na ni nebyla odpověď. Ta je jednoznačná: Jsou!! První modelová situace: Je tak zvaná „shnilá zima“, chvíli prší a hned nato mrzne, a tak ze Semil k nám potkáme troje i čtvero počasí. Nebylo by poprvé, kdy semilští hasiči dojeli třeba jen ke Čtrnácti pomocníkům. Dál byla prostě klouzačka, pardon silnice, nesjízdná. Potom může u nás hořet a pokud nebude parta lidí, mající znalosti v obsluze hasičské techniky, v obci bude hodně popela. A to nikdo nechce Druhá modelová situace: Poslední roky u nás bývají dlouhá období sucha. Jsme oblastí s bohatým turistickým ruchem a stále mezi turisty jsou lidé nezodpovědní. Stačí zahodit vajgla a malér je na spadnutí (letos jsme v našem rajonu vyjížděli k tomuto druhu zahoření dvakrát). Ještě, že to bylo vždy včas oznámeno, a tak škoda byla minimální. Jenže, co když se oheň rozšíří??? Potom nezbude, než postavit dálkovou dopravu vody, protože lesní požár je na vodu nenasytný. Oheň se uhasí a než profíci odjedou, předají nám proti podpisu požářiště s určenou dobou dohledu. Toto se netýká jen lesních požárů, toto předání musíme podepsat u každého zásahu, a tak na sebe přebrat povinnost dohlídání. Třetí modelová situace: Naše obec má sice dobrou síť místních komunikací, ale velmi úzkých. Jet po nich s plnou cisternou v létě je kaskadérský kousek, v zimě pak neřešitelný problém. Zde zase musí nastoupit klasické hadicové vedení a prostě hasičská klasika. A kdo to postaví? Zase naše požární jednotka. Dojezd požární techniky k místu požáru čím dál více ztěžuje nezájem majitelů dřevinných porostů kolem cest. Zásahová technika je drahá a žádný řidič si kvůli, do cesty rostoucí, slívě neodrbe auťák. Jestli pak si majitelé pozemků, přilehlých k místním komunikacím, tuto realitu uvědomujete? Snad vám není rendlík švestkových povidel milejší možnosti pomoci sousedovi?
Nastínil jsem ty modelové situace, které jsou u nás nejčastější. Sami jistě uznáte, že Jednotka požární ochrany obce není zbytečná věc, i když stát, potažmo jeho jistí úředníci jsou jiného názoru. Proč?? Protože vše stojí peníze a páni poslanci si stále vymýšlejí další a další, pro dobrovolné hasiče zbytečné výdaje. Nebudu je zde vyjmenovávat, ale je jich hodně. Tak nezbývá, než zajít na obec a starosto plať. I když jsi to nevymyslel. Tím jsem se dostal k celkovému posouzení práce a vybavení naší jednotky. Máme partu skutečně šikovných a obětavých lidí. Svému koníčku – poskytnutí pomoci bližnímu svému v případě potřeby – věnují bezplatně spousty volného času. Mají základní vybavení, ale jsou schopni poskytnout první zásah na každou nemovitost v obci. Mají velmi dobrého přítele – jesenský hasičský sbor – kterému jsou samozřejmě připraveni pomoci také. Jsme rádi, že ani v letošním roce nikdo z našich občanů „neprověřoval“ akceschopnost naší jednotky. Věřte, že by se nám to líbilo i další léta. Přejeme Vám krásné a šťastné Vánoce a hodně štěstí, zdraví a spokojenosti v roce 2010. Vaši hasiči
7
Naši jeskyňáři v Černé Hoře Konečně je před námi volná cesta! První prolézá oknem, osazuje kotvící bod a slaňuje patnáct metrů dolů. Další jedou hned za ním. Stojíme na dně nové prostory, nikdo tu před námi nikdy nebyl. Pro mnohé z nás je to za poslední roky největší objev! Procházíme neznámé prostory a při tom hledáme možnost dalšího postupu. Jediná cesta vede dalším uzounkým meandrem velmi podobným tomu, který jsme právě úspěšně překonali. Je neprůlezný, ale vychází z něj průvan! Radíme se, co dál. Pro dnešek je s objevováním konec. Ráno pomáhá většina lidí s transportem materiálu. Od elektrocentrály je již natažen kabel, vrtá se a střílí. Postupně pronikáme úzkým meandrem a po třech dnech prací dosahujeme hloubky zhruba 130 m. Zde již není možné pro extrémní úžiny efektivně pracovat, natož pak transportovat potřebný materiál. Tím definitivně končíme průzkum a věnujeme se mapování, fotodokumentaci a dotáčíme ještě nějaké záběry pro video (k zhlédnutí na serveru youtube.com pod názvem Souboj propastí). Nemáme už chuť na žádné jeskyně, vždyť těch metrů bylo více než dost a každý z nás do toho dal všechny svoje síly. Povedlo se nám vyřešit několik otazníků, objevit nějaké ty metry, vše zmapovat a nafotit. Cestou domů trávíme jednu noc v Chorvatském letovisku Bradač, kde vydatně večeříme a užíváme večerního koupání v moři. A kam to bude příště? Zase Černá Hora nebo Rumunsko? Nebo jinam? Kdo ví, kam nás osud zavede“. Jeskyňáři se šťastně vrátili domů a místo v hlubinách „opravdového“ krasu se zase hrabou v našich malých jeskyňkách. Co víc, snad jen poděkovat za všechnu odvedenou práci a popřát našim jeskyňářům, ale i všem ostatním, ať i v následujícím roce 2010 jsou jen šťastné návraty!
Akce začíná trochu netradičně, a to poutní diskotékou, kterou přádáme 25. července v Poniklé. Výprava složená ze čtyř bozkovských (F. Seifert, J. Hlava, J. Hloušek, L. Dolenský) a dvou ponikelských jeskyňářů ještě v noci ze soboty na neděli pomáhá ve službách a okolo třetí hodiny, kdy už je zřejmé, že se na diskotéce nestane nic neobvyklého konečně vyráží z Poniklé. Cesta začíná, předáváme tedy slovo Ondrovi Skalskému, který nám celou výpravu přiblíží slovem i obrazem. „Naším cílem je pohoří Prekornica, které se rozkládá zhruba dvacet kilometrů severně od černohorského hlavního města Podgorica. Naše zájmová oblast se nachází na východě zmíněného pohoří mezi masivem Kamenik (vrch V. Kamenik – 1 815 m n. m.) a menším planinovým poljem Radovče (přibližně 850 m n. m.). Tuto oblast vyplňuje typická, členitá vysokohorská krasová planina se stovkami závrtů, bohatě vyvinutým škrapovými formami a v neposlední řadě také s prozatím čtyřmi propastmi, které byly objeveny předchozími expedicemi v letech 2006 a 2007. Hlavním tahákem pro nás je 150 m hluboká propast „Alexandr Veliký“. Bohužel nadějně vyhlížející meandr na jejím dně ústí jen do slepé prostory. Veškeré síly se přesunuly a po zbytek expedice se naše skupina bude zabývat nedalekou propastí nazvanou v minulosti „Škrapová“. Sestup jde pomalu, protože všechny díry pro nové kotvení vrtáme ručně. Po třech hodinách jsme na dně v hloubce 60 m a zvažujeme další postup. V jedné stěně je totiž neprůlezné okno, do kterého házíme kameny. Ty po několikavteřinovém tichém pádu způsobí rachot s dlouhou ozvěnou. Je tam neznámá jeskyně! Rány kladivem vystřídal rachot vrtačky, se kterou zhotovujeme díry pro mikronáložky. Ty Filip zasouvá jednu po druhé do vrtu. Zbývá přidat krytí, narazit odpalovací trn a ucpat uši. Ozývá se rána, kus meandru odlétá přesně podle plánu. Mistrovská práce a dávkování. Celý cyklus se několikrát opakuje.
Za ZO ČSS 5-01 Bozkov Vratik Ouhrabka
Slaňování do propasti 8
Motosport Bozkov Vážení příznivci Motosportu, dovolte, abychom Vám přiblížili dění v naší organizaci v letošním roce. Všechny veřejné aktivity pro nás většinou začínají v zimním období a příroda tomu chtěla, stalo se. Tradiční Autoskijérink v rámci Krkonošského poháru, který letos odstartoval prvním ročníkem, se jel na zbrusu nové trati, která přilákala mnoho posádek obou kategorií. Jak dvoukolkáři, tak čtyřkolkáři si na trať rychle zvykli a nešetřili chválou. Závod byl velmi dramatický, počasí perfektní, takže bylo na co koukat. Jelikož velitelům enduro sportu se v posledních letech nedaří, pro jezdce se zájmem soutěžit, uspořádat kvalitní seriál závodů, nahrazují je menší seriály bez záštity těchto vrcholných orgánů. Jeden z nich se také odehrál na našem území. Seriál s názvem MG SPORT UFO ENDURO CROS COUNTRY, začal u nás, pokračoval závodem v Příkrém a vše bylo zakončeno na nové trati v Jilemnici. Všichni pořadatelé obstáli a seriál byl velice dobře hodnocen ze strany jezdců, sponzorů i diváků. Velkým motorem tohoto seriálu je paní Skrbková Markéta z Příkrého. Je nutno vyzvednout výsledky našich borců, kteří si vedli v tomto nadmíru dobře a o výsledcích jste byli informováni na obecním webu nebo na www.enduro-semily.cz . Všechny tyto akce bývají dokonale nafoceny Karlem Čermákem ml. a prezentovány na různých webech, ale i v Krkonošský novinách. Za tuto činnost mu samozřejmě děkujeme, ale nejen my. Všude při schůzích ohledně těchto seriálů chtějí všichni zúčastnění, abychom Karlovi poděkovali . Největší akcí Motosportu byla účast tentokrát jednoho týmu na ISDE 2009 v Port ugalsku. Trojice ve složení Lukáš Hádek, Milan Kurfiřt a Jan Kudrnáč (Chuchelna) se vydala vstříc písečným dunám a tratím, které svým charakterem mnohdy připomínaly nejznámější Rally Paříž-Dakar. V období, kdy tady probíhal prozatím nejintenzivnější záchvěv zimy si vedli velice dobře, pořád atakovali umístění v první dvacítce, což by z devadesáti jedna startujících družstev byl fantastický výsledek. Ale přišel prokletý pátý den pro Lukáše Hádka, ten chyboval na jednom z testů a skončil otřesen v péči místních lékařů. Nestihl se už v časovém limitu dát dohromady, a proto nebyl tento
den klasifikován. Družstvo kleslo o více než deset příček a bylo po nadějích . Lukáš se do večera a přes noc nakonec zbavil bolesti a další den nastoupil. Absolvoval devadesátikilometrový přejezd, kde byla trať závěrečného motokrosu. Tu absolvovali všichni naši borci úspěšně, takže z toho bylo nakonec třicáté šesté místo. Škoda, všichni jsme doufali po čtyřech dnech v lepší umístění. Program příštího roku by se zase moc lišit neměl. Závody, které chceme pořádat jsou závislé na počasí, ale i na tom, jaké porosty se v používaných lokalitách budou pěstovat. Záleží také na vstřícnosti dalších majitelů pozemků a v první řadě na ochotě místních a přespolních dobrovolníků. To vše je pro motoristické závody velice důležité. Samozřejmě vrcholné reprezentační akce by se neobešly bez sponzorů, kteří využívají námi vytvořené reklamní plochy k prezentaci svých firem. Proto mi dovolte, abych jménem motosportu všem výše uvedeným poděkoval a těšil se na další spolupráci v roce 2010 u sportovních akcí. Na závěr Vám všem Motosport Bozkov přeje šťastné a veselé Vánoce a do nového roku hodně zdraví a štěstí! Standa Doubek ml.
MS Bozkov Co vše se událo v posledních měsících v naší myslivosti. Koncem léta jsme se snažili, aby všechna krmná zařízení pro zvěř byla opravená a připravená pro zimní období. Nakoupili jsme obilí a sůl od soukromého zemědělce. Každý z nás se snaží pro zvěř na zimní období něco nasbírat a nasušit. Dne 31. 10. 2009 se v kostele panny Marie v Bozkově konala 2. Svatohubertská |Mše. Zpíval pěvecký sbor A. Dvořáka z Turnova, nechyběli ani Trubači z Valdštejna a zúčastnil se i rytíř z řádu Svatého Huberta. Mši sloužil páter Gajdošík ze Semil. Hovořilo se o myslivosti, přírodě, zvěři a přiblížil nám něco málo ze života Sv. Huberta. Myslím, že mše se vydařila, jelikož velký zájem byl i ze strany veřejnosti.
Dne 21. 11. 2009 se konal tradiční hon na zvěř drobnou a myslivosti škodící, na kterém byli uloveni 3 zajíci. Hon byl ukončen poslední lečí a přátelským posezením účastníků honu v restauraci Dřevěnka. V současné době už plně zvěř krmíme a donášíme seno do krmelců. V období vánočních svátků nás čekají tradiční společné procházky honitbou. Na Štědrý den jde každý z nás zvěř tradičně nakrmit a něčím ji přilepšit. Vždyť i zvěř si zaslouží na Štědrý den, aby nestrádala a měla v honitbě klid. Nakonec krátkého přehledu naší činnosti bych chtěla za MS Bozkov Vám všem popřát krásné prožití vánočních svátků, hodně štěstí, zdraví a spokojenosti do nového roku 2010. Za MS Bozkov jednatelka Markéta Koucká 9
Římskokatolická farnost
v organizování a zúčastnili se slavnosti a přispívají k tomu, že je naše poutní místo známé v širokém okolí. Děkuji zdejšímu varhaníkovi a sboru, který je otevřen pro nové členy; pastoračním asistentům; všem kteří pomohli s organizováním dětské pouti a letního tábora pro děti. Nejvíce mě potěšily nové iniciativy, které jsou znakem angažovanosti lidí. Jsem vděčný spolku myslivců, za zorganizování Svatohubertské Mše sv., na kterou se hodně lidí ptá a těší. Letos byl mezi hosty na této Mši sv. i člen Rytířů sv. Huberta. Úspěšná akce byla také poutní výtvarná dílna pro děti. Díky ní jsme mohli uspořádat pro naše nejmladší „indiánské odpoledne“ s hledáním pokladu, který byl uschován v jeskyních, díky vstřícnosti jejich ředitele. Už teď se těším na další překvapivé dny a možnosti něco nového vytvořit. Díky takové aktivitě a obětavosti lidí má naše obec a farnost ducha nadšení a cítíme se mladí.
„Díky za tuto vaši přítomnost; cítím z ní nadšení a velkorysost, které jsou vlastní mládí”. Slova Papeže, který navštívil Čechy nám přináší povzbuzení a naději. Svět uviděl, že český národ je schopen přijmout nástupce apoštolů. Také naše farnost, Bozkov se zúčastnila setkání s Benediktem XVI.ve Staré Boleslavi. V našich srdcích nám zůstaly nezapomenutelné prožitky. I v Bozkově jsme v tomto roce přivítali vzácné návštěvy. Poprvé od svého zvolení biskupem, byl mezi námi Mons. Jan Baxant. Po Mši sv. ještě besedoval s lidmi v kostele, a pak se na faře setkal s farníky a se zastupiteli obcí Bozkov, Paseky a Zlaté Olešnice. Při této příležitosti bych chtěl poděkovat starostům zmíněných obcí za účast a dobrou spolupráci. V květnu byl mezi námi generální vikář, pan Stanislav Přibyl CSsR a na podzim nás již tradičně navštívil Mons. Josef Koukl biskup a biskupský vikář P.Karel Havelka. Všichni byli okouzlení naší obcí a překvapeni tím, kolik se v naší obci koná společných akcí, nejen náboženských. Mons. Biskup Jan Baxant vyslovil přání, setkat se v budoucnosti s větším okruhem lidí, nejen s věřícími, ale také s celým zastupitelstvem obce. Doufám, že se to uskuteční. Návštěva nám vždy pomáhá otevřít oči a vidět dobro, krásu a to, co se vedle nás děje, to na co jsme si již zvykli a připadá nám to všední. Povzbudí nás k zamyšlení nad darem bohatství společenství. Proto bych rád poděkoval všem, kteří pomohli
Už dnes Vás zveme na půlnoční Mši sv., která se koná již tradičně 24. 12. ve 24,00 hod., a na Boží Hod je Mše sv. v 10,00 hod. Tradiční koncert sboru Jizeran se uskuteční 26. 12. v 18 hodin. Přejeme Vám do nového roku hodně zdraví a Božího požehnání a těšíme se na Vaši účast při společných akcích. P. Krzysztof Mikuszewski MS.
10
Církev československá husitská My křesťané věříme, že v tom malém betlémském dítěti, které jeho maminka Maria položila do prostých jesliček, přišel sám Bůh. Přišel, aby nám stál na blízku a aby nám přinesl ono světlo, dobro, radost, pokoj a lásku, po nichž toužíme a které pro svůj život tolik potřebujeme. Přišel, aby nás zachránil. Andělé tenkrát zvěstovali chudým pastýřům na Betlémských stráních – Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán... Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle – Bůh v nich má zalíbení. A pastýři neváhali a šli se podívat – co se v městě Betlémě stalo. Poklonili se Spasiteli světa a pak se vrátili zpět ke svým stádům naplněni velikou radostí, protože poznali, že už se nemusejí ničeho bát, neboť Spasitel se narodil také pro ně. I jim v něm Bůh přišel na pomoc. Můžeme my, lidé jedenadvacátého století, zažít takovou radost, jako tenkrát ti pastýři? Věřím, že ano. Vždyť si můžeme být jisti, že Ježíš přišel na svět také pro nás! Kéž se stejnou vírou a nadějí, jako měli betlémští pastýři, dokážeme přijmout to dobré a krásné, co nám Bůh ve svém Synu chce darovat. Přeji všem čtenářům Bozkováčku, aby v jejich životech byla přítomna radost, láska a pokoj, a to nejen po čas Vánoc, ale stále.
Milí přátelé, rok se s rokem sešel a my opět zakrátko vstoupíme do časů vánočních svátků. Do období, v němž se snoubí jakási neopakovatelná tajemnost, křehkost a krása. Nevím, jak je to jinde ve světě, ale v naší zemi jsou Vánoce odedávna provázeny líbeznou poezií – naplňuje je radostný zpěv koled, vyzvánění zvonů, jasná zář světýlek pronikajících noční tmou... Není snad poetičtějších okamžiků nad tyto vánoční! Však také jindy nedokážeme atmosféru kolem sebe vnímat s takovou citlivostí, jako právě v tento čas! Z dětství si pamatuji vánoční pohlednice malíře Josefa Lady. On toto všechno dokázal mistrně zachytit. Zasněžená vesnička, kde se krčí prostičké chaloupky a oknem jedné z nich můžeme nahlédnout dovnitř, sedí tu rodina kolem štědrovečerního stolu a na nás dýchne teplo domova a vzájemná sounáležitost těch lidí. Nebo obrázek na němž je zachycen osvícený kostelík, k němuž se jasnou nocí ubírají lidé na půlnoční bohoslužbu a zase cítíme pokoj a radost té chvíle. Jako bychom najednou kráčeli s nimi po té cestě... Idylická atmosféra, která se promítá do našeho slavení Vánoc, zrcadlí lidskou touhu po pokoji, dobru, radosti, lásce, sounáležitosti, po světle, které vítězí nad temnotou. Splnění této touhy není nereálné, neuskutečnitelné. Není to nějaká blouznivá chiméra. Vždyť právě o Vánocích si připomínáme narození Ježíše Krista. Příchod Božího Syna do našeho světa.
Požehnané Vánoce a požehnaný nový rok 2010 přeje Vaše Lada Kocourková, farářka Církve československé husitské.
Advent a Vánoce v Semilech, Bozkově a okolí Sbor Dr. Karla Farského v Semilech: 22. 12. 2009
19.00 hodin
Jan Jakub Ryba: ČESKÁ MŠE VÁNOČNÍ – HEJ MISTŘE v podání Podkrkonošského symfonického orchestru, pěveckého spolku Jizeran a dalších zájemců z řad instrumentalistů a zpěváků; sbor a orchestr řídí Jiří Kurfiřt Společná generální zkouška sboru a orchestru se uskuteční 18. 12. v 19.00 hodin ve Sboru Dr. Karla Farského v Semilech
25. 12. 2009
9.00 hodin
Slavnostní vánoční bohoslužba bohoslužby s Večeří Páně a zpěvem koled v podání sólistů pěveckého sboru
3. 1. 2010
9.00 hodin
Novoroční bohoslužba
9. 1. 2010
16. 00 hodin
Tříkrálová dětská besídka
BOZKOV (Husův sbor): 13. 12. 2009
14.00 hodin
Adventní bohoslužba
24. 12. 2009
24.00 hodin
Půlnoční bohoslužba
27. 12. 2009
16.00 hodin
Vánoční bohoslužba
14.00 hodin
Vánoční bohoslužba
Jesenný 27. 12. 2009
11
Stalo se v letech končících devítkou Před 150 lety - v roce 1859 vydal tehdejší bozkovský kaplan P. Němeček své Památnosti poutnického chrámu Páně v Bozkově. Byla to první historická práce o Bozkovu.
Před 40 lety - v roce 1969 byly otevřeny Bozkovské dolomitové jeskyně. Pro Bozkov to byla největší událost 20. století. Před 70 lety - v roce 1939 opustila socha Královny hor naposledy bozkovský chrám. Na rozdíl od minulosti to nebylo spojeno s žádnou hrozbou. Naopak farář Josef Hofmann se rozhodl sochu restaurovat. Odborná práce byla provedena v Praze. Je kuriozitou, že než byla práce dokončena, došlo k obsazení českých zemí německou armádou a k zřízení protektorátu. Po dokončení oprav byla naše Madona vystavena v Týnském chrámu na Staroměstském náměstí a poté v průvodu Prahou donesena na nádraží .Následovala cesta vlakem do Semil a poté ji veliký průvod přenesl do našeho chrámu. Stalo se to 30.dubna. Proto ještě dlouhou řadu let byla první májová pobožnost už v tento den.
Před 160 lety – v roce 1849 vydal výjimečný bozkovský farář Alois Šalk knížku modliteb pro potřebu rakouské armády. Jmenovala se Kříž a meč. Napsal ji německy a věnoval císaři Františku Josefu I, který ji blahosklonně přijal. Knížka byla přeložena do ruštiny a cara Mikuláše tak nadchla, že P. Šalka vyznamenal zlatou medailí za zásluhy. Tak se mohlo stát, že v případě vzájemného válečného konfliktu se mohli vojáci obou stran modlit ze stejné knížky bozkovského faráře.
Před 110 lety - v roce 1899 byla postavena kaplička u zázračného pramene. Do ni bylo přeneseno lavatorium, které už bylo v druhém kostele a socha P. Marie ze zrušené kapličky na starém hřbitově. Před 120 lety - v roce 1889 byla postavena socha sv.Jana Nepomuckého od sochaře Antonína Suchardy. Původně stávala pod kostelem u silnice. Dnes ji najdeme v parku u kostela.
Před 370 lety - v roce 1639 majitel Bozkova a několika panství generál Mikuláš Desfours převezl sochu Královny hor z Bozkova na svůj zámek Hrubý Rohozeca naši Madonu tak zachránil před zničením. Po čtyřech letech obsadili Bozkov Švédové a v kostele zničili všechny sochy, které v něm zůstaly. Před 390 lety - v roce 1619 začal soudní spor o obrovský majetek Smiřických. Součástí tohoto majetku byl i Bozkov. Vedly jej dvě ženy, které byly možnými dědičkami. Favorizovaná Markéta a Kateřina. Spor později skončil tragédií v jičínském zámku a konfiskací celého majetku Smiřických. Před 440 lety - v roce 1569 zemřel majitel Bozkova a mnoha panství Jindřich Smiřický. Po něm získal celý rodový majetek jeho mladší bratr Jaroslav Smiřický. Před 460 lety - v roce 1549 skončily konfiskace majetků odbojné šlechty, která se zúčastnila vzpoury proti králi Ferdinandu I. Konfiskací byl postižen také Adam z Vartenberka. V jeho vlastnictví bylo tehdy maloskalské panství a bozkovský hrádek. Podle P. Stajnygra byl hrádek už v troskách, ale jeho polnosti k němu ještě patřily. Právě ty byly rozparcelovány a prodány rolníkům. Před 570 lety - v roce 1439 byly Bozkov a semilské panství znovu v držení zákonného majitele Vaňka z Pecky a Železnice. Před 590 lety - v roce 1419 odešel z Bozkova plebán Jan z Hořic. V Bozkově působil 24 let. Po něm přišel Martin z Lomnice, poslední ze středověkých plebánů. V tomto roce byl v Praze vypálen Břevnovský klášter. Jaké následky měl tento čin husitů pro mnicha Matěje z Bozkova, se už nikdy nedozvíme. Zpracoval Ludvík Kousal
12
BOZKOVSKÉ OSOBNOSTI Život žitý v tichosti a pokoře Páter Josef Hádek ním Litvínově, pak jako administrátor v dnes již zaniklých Ervěnicích a Holešicích. V Holešicích byl roku 1954 zatčen za „velezradu“ a odsouzen k 15 letům žaláře na pověstném Mírově. S podlomeným zdravím byl v roce 1960 na základě amnestie propuštěn, ale zůstal dále v pozornosti STB. Státní souhlas s výkonem duchovní služby již nikdy nedostal a tak pracoval jako skladník a pomocný elektrikář v OSP Semily. Později zde dělal funkci účetního. Mezitím mu zemřeli oba rodiče a v roce 1951 mladší bratr Vladimír, ženatý s Martou Rozsypalovou. Tomu bylo pouhých 25 let. Jeho sestra Marie zemřela také mladá. V roce 1982, v době odchodu do důchodu přichází jako duchovní správce k sestrám boromejkám (řád sester boromejek pečuje o nemocné) do Podlesí u Nového Boru a jeho poslední „štace“ je od roku 1988 v Městě Albrechticích u Rýmařova, kde po stále se zhoršujícím zdravotním stavu 13. července 2009 umírá. Nikdy nepřestal udržovat kontakt s Bozkovem, byl jeho patriotem a ctitelem naší Madony, „Královny hor“. Jeho zásluhy o kostel jsou zveřejněny na Pamětní desce u vchodu do kostela spolu s ministrem Kalfusem a Ministerstva veřejných prací. Život pátera Josefa Hádka plynul beze vší okázalosti, o to více v niterní zbožnosti a skromnosti: „ Světlo věčné, ať mu svítí“!
Narodil se v č.p. 44 (u Antonínů) dne 26. května 1922. Z tohoto domu pocházela jeho matka Antonie, rozená Dolenská. Otec Josef byl tkalcovským mistrem. V polovině 20. let si postavili skromný rodinný domek na parcele koupené od Balatkových. V rohu dosud stojí staletá lípa. Jako chlapec po ukončení docházky do zdejší Obecné školy nastoupil do Arcibiskupského gymnázia v Praze, jehož absolventi se většinou stávali kněžími. S tím úmyslem tam také vstupoval i mladý Josef Hádek. Škola byla však brzo po okupaci Němci zavřena a tak pokračoval ve studiu na turnovském gymnáziu. I zde jej provázela smůla a jeho třída byla před maturitou „totálně nasazena“ a studium násilně přerušeno. Vzhledem k jeho „nepevnému“ zdraví mu bylo pracákem dovoleno vykonávat ve zdejším kostele pastoračního asistenta. V té době musely stovky našich rodáků dokazovat křestními listy „arijský původ“ a to pomáhal zdejšímu faráři, páteru Josefu Hofmannovi vyhotovovat právě on. Na faře i bydlel a domů docházel jen občas. V květnu 1945 pokračoval ve studiu na gymnáziu v Turnově, které zakončil maturitou a vstoupil do kněžského semináře v Praze-Dejvicích.V poúnorové době, kdy značně sílil proticírkevní tlak, byl biskupem Štěpánem Trochtou spolu s dalšími seminaristy polotajně vysvěcen na kněze. Stalo se tak o dva měsíce dříve, koncem dubna 1950. Jako kaplan působil v Hor-
13
Pokrokový hospodář Václav Svobodný Dnes již jen pár nejstarších obyvatel pamatuje sedláka Václava Svobodného z č.p. 21 ( Tomaštíková, Vildovi ). Jeho rodina se zde připomíná asi v roce 1895 a to na gruntě, kde hospodařil Antonín Nosek, jenž postavil hoření Noskův kříž. Truhlář Josef Svobodný z Benešova se zde zakoupil. Brzy se jim narodil syn Václav, který se velmi dobře vžíval do hospodaření s otcem. Jelikož byl od přírody nakloněn všemu novému, uplatňoval novinky v hospodářství. Byl první, kdo před zavedením elektřiny měl první benzínový motor pro pohon mlátičky. Jako první a možná i jediný v obci měl již před rokem 1930 radiokrystalku. Umělá hnojiva používal arci v přiměřeném množství. Pěstoval též slunečnice a kukuřici, které silážoval již od roku 1930, což byl počin v tehdejší době u drobných sedláků nevídaný. Podněty získával jako samouk v odborných časopisech. Na poli, kde dnes stojí dům rodiny Housových provedl i rekordní pokus s pěstováním nové odrůdy ovsa „Horský bílý“. Za výsledky svých pokusů dostával různé prémie, které však padly za „pohoštění“ příslušných úředníků.
Oženil se s Marií Hradeckou, (původem z Hamrů v Podbozkově) , s níž měl početnou rodinu (5 dětí), proto zaměstnávali služku. V jeho hospodářství byly zvykem „opulentní“ svačiny pro najaté dělníky: pivo, housky, uzenky. Grunt se pomalu dostává do finančních potíží a tak se roku 1932 rodina odstěhovala na menší statek do Roudného pod Troskami a posléze do Benešova-Podolí. To bylo v době celosvětové krize, jež postihla i zemědělství. Roku 1936 odchází do Francie, zanechav zde manželku s dcerou Růžou, provdanou Rudišovou. Ta dosud žije v Košťálově. Syn Václava Josef se po válce usadil na Moravě. To je krátká historie člověka nakloněnému novotám. Počátek vypadal velmi nadějně, ale několik nepříznivých okolností způsobilo postupný pád. Ještě je nutno dodat, že jeho důvěrným přítelem, s nímž udržoval trvale písemný kontakt byl mlynář Karel Zeman z Podbozkova č.p. 8 Vzpomínal S. Hlava
14
Stydlivé děti v mateřské škole Projevy, které se dají shrnout pod výraz stydlivost, můžeme poměrně často pozorovat v chování lidí různého věku. Víme, že uvedená vlastnost je charakterizována jako nežádoucí a do značné míry komplikující život jedince téměř ve všech oblastech. Znemožňuje mu využít a rozvíjet své potencionální schopnosti, vést spokojený osobní i profesní život. Je třeba se podrobněji podívat na jednotlivé znaky chování, které jsou v souhrnu označovány jako stydlivý projev. Najdeme mezi nimi snížené komunikační dovednosti, sociální nezkušenost, spíše pesimistický náhled na svět, zvýšenou kritičnost zejména k vlastním projevům, snížené sebevědomí, málo trénované formy sebeprosazení. To již jsou vlastnosti, které lze ovlivňovat správně vedenou výchovou. Velkou příležitostí pro trénování těchto vlastností se stává kolektiv dětí, zejména jeli odborně veden zkušenými učitelkami. Nastoluje se otázka, co a jak může udělat mateřská škola pro trénování sociálních dovedností. S pochvalou dojdeme nejdál. K těmto cílům využíváme hry dětí, které vedou ke komunikaci dětí, pocitu síly a posílení sebevědomí. Soutěživé hry nedoporučujeme, ale hry zaměřené na spolupráci a součinnost dětí ano. Je třeba, aby se děti naučily hledat cesty k vzájemnému porozumění s kamarády, dokázaly pochopit přínos druhého dítěte, získávaly soci-
ální návyky. Společně stavíme domečky pro zvířátka, dráhu pro auta, ve hře na domácnost si děti rozdělují role jako v rodině, musí se respektovat, podřídit se, ale snaží se i prosadit svůj názor, ve hře na lékaře jsou určení pacienti, sestřičky a lékař a taky dochází pod vedením učitelek k vzájemné shodě mezi dětmi, k tak potřebné komunikaci a když hodně chválíme tak si děti, zvláště stydlivé zvyšují sebevědomí a sociální návyky. Hodně nám pomáhají i starší zkušenější děti, které ty menší, stydlivé vezmou za ručičku a společně si hrají, cvičí a povídají. Na pochvalu nezapomínáme. Za sebemenší úspěch stydlivé dítě chválíme před kolektivem, i ostatní děti si jeho úspěch berou jako vzor. Důležité je po ukončení činnosti, hry si popovídat o průběhu, pochválit iniciativní děti, vhodným způsobem vyzdvihnout přínos stydlivých dětí, ale zejména zdůraznit, že celkový výsledek je dílem všech a jen spoluprací dětí se jej podařilo splnit. Děti se mohou i samy zapojit do hodnocení a vzájemně se oceňovat. Pochvaly by se mělo dostat každému dítěti. Přeji všem rodičům a dětem krásné a pohodové vánoční svátky, hodně vzájemného povídání, činností, her a procházek a do nového roku hodně zdraví a úspěchů. Kurfiřtová Eva, ředitelka ZŠ a MŠ Bozkov
Bozkovské akce prosinec 2009 24. 12.
Tradiční Půlnoční mše v chrámu Navštívení Panny Marie
24. a 25. 12.
Slavnostní mše svatá v chrámu Navštívení Panny Marie od 10.00 hodin
25. 12.
Štěpánská diskotéka, začátek ve 20.00 hodin, doprava ze Semil zajištěna
26. 12.
Koncert pěveckého sdružení Jizeran v chrámu Navštívení Panny Marie od 18.00 hodin
27. 12.
Premiéra divadelní veselohry Vlastimila Peška Babička v trenkách v podání místního ochotnického souboru ve zdejší sokolovně od 15.00 a 19.30 hodin
23. 1. 2010
Tradiční myslivecký bál s velmi oblíbenou zvěřinovou kuchyní v podání kuchaře Jiřího Doubka s kolektivem
13. 2. 2010
od 13.30 hodin Dětský karneval od 20.00 hodin Hasičský maškarní bál
Na měsíc leden a únor připravujeme : Promítání obrázků nejen ze starého Bozkova Sáňkařské závody – když napadne sníh?! Autoskijérink – když napadne sníh?!
BOZKOVÁČEK – občasník pro naše občany a o našich občanech. Redakčně připravuje K.Čermák, jehož příspěvky nejsou označeny jménem. Tiskne tiskárna Glos Semily, s.r. o. Dodáváno do každé bozkovské domácnosti zdarma. Toto číslo vyšlo v prosinci 2009.
