Slovo na úvod Milí přátelé, členové, zaměstnanci současní i bývalí, vážení příznivci Spolku Trend vozíčkářů Olomouc 20 let je na světě Trend vozíčkářů. Téměř 20 let je úzce spojen i s mým osobním životem. Nejen Redbull dává křídla. S určitou pýchou i pokorou vykřikuji tudy do světa, že Trend vozíčkářů dal vyrůst křídlům i pro můj rozlet. Dále v čísle je stručně uvedena historie, několik milníků na cestě růstu občanského sdružení z ničeho ke Spolku s 50 pracovníky, s rozpočtem okolo 10 milionů korun. Zde a v dalších materiálech je výčet toho, co děláme, co se podařilo, případně i naše omyly. Proto mi na tomto místě dovolte nemluvit tolik o organizaci, ale být velmi osobní. Protože s růstem Spolku jsem se rozvíjel také já. V roce 1994 jsem žil a bydlel se svými rodiči, trochu uzavřen do svého světa překladů, televize a jen zvolna se otevírajícího okna internetu. Mohl jsem snít a snil o tom, co všechno bych rád dokázal, kam se chci podívat, že chci poznávat spoustu zajímavých lidí. Většinu těchto snů se mi v té či oné míře podařilo naplnit i díky lidem okolo Trendu. S prvním osobním asistentem Michalem jsme teprve hledali, jaký svět se mi otevírá. Několik vycházek, návštěva kina, ale také první pobyt na kurzech zdravotně postižených. Když jsem potkal Martinu, svou nynější ženu, začali jsme plánovat společnou cestu životem. To by bez osobních asistentů a většinou také přátel nebylo možné. Pak už to šlo pěkně po stupínkách. To nejlepší, co může člověk s postižením udělat svým milujícím rodičům je, že se i přes počáteční obavy, potíže a nesouhlas osamostatní a dokáže postavit na vlastní kolečka. Práce v Trendu vozíčkářů mi přinášela řadu příležitostí potkávat se se zajímavými a milými lidmi, včetně politiků a jinak významných osobností. Potřeba neremcat v hospodě u piva nebo při 185. dílu telenovely, nutnost ovlivňovat věci zevnitř mne přirozeně přivedla ke společenským aktivitám, ke komunitnímu plánování i do politiky. U nás se toto slovo stalo téměř nadávkou, však zapomíná se, že polis znamená v řečtině město, obec, tedy věc veřejná nás všech. Kdo jiný má pozvednout první svůj hlas pro odstranění bariér v prostředí i v lidském chápání, když ne ti, kterých se to bezprostředně dotýká. Když už někdy nemohu, únava mi nedovolí ani pohnou rukou s myší u počítače a k podepření víček nestačí sirka, také toho mám v tu chvíli dost a říkám si, mám-li to zapotřebí. Však potom, třeba ráno po vyspání, si promítnu to hezké, co se za 20 let existence Spolku Trend vozíčkářů podařilo. Kolik lidí kolem se podařilo posunout k aktivnějšímu -1-
způsobu života. Jak dalece jsem se posunul já. Kolik inspirativních lidí, krásných děvčat a nových přátel jsem potkal. Olomouc patří v rámci České republiky k městům s nejlépe fungujícím odstraňováním architektonických bariér. Denně se můžeme potkávat po celém městě s lidmi na vozíku. Svůj nemalý díl zásluh na tom mají i služby Trendu vozíčkářů. Děkuji všem, které jsem na této cestě měl čest potkat, kteří se tou či onou měrou zasloužili nejen o můj aktivní život. Děkuji zakladatelům, PhDr. Františku Horákovi, Jiřímu Slavíčkovi, Ing. Františku Langovi a Marušce Svobodové za to, že měli sílu a odvahu položit základy dnešního úspěchu. Když už mám křídla, mávám, seč mi síly stačí. Přeji do dalších let mnoho nosných perutí Vám všem i Trendu vozíčkářů. S úctou, Váš Mgr. Milan Langer - předseda představenstva Spolek Trend vozíčkářů Olomouc slaví 20. výročí. Tak náš TREND slaví už 20. výročí svého založení. Je to úctyhodná doba v životě neziskové organizace a zaslouží velké gratulace. Já pracuji ve Spolku Trend vozíčkářů Olomouc 10 roků, tudíž slavím taktéž své malé výročí. Začínala jsem na pozici fundraiser a PR pracovník. Pozici ředitelky vykonám od roku 2009. Nastoupila jsem do rozjetého vlaku, který postupně nabíral na otáčkách. Jako každá nezisková organizace jsme bojovali s nedostatkem financí, s malými prostory, nedostatečným vybavením apod. Ale práci jsme dělali s plným nasazením. Postupně jsme získali do pronájmu větší prostory, které jsme pomocí grantů, dotací a sponzorských darů začali upravovat a vybavovat. Krajský úřad v Olomouci nám udělil registraci na poskytování 3 sociálních služeb. Abychom si zajistili chybějící finance, pustili jsme se do sociálního podnikání – digitalizace dokumentů a call centra. Dali jsme práci lidem s handicapem. Aktivně se podílíme na odstraňování bariér ve městě. Pro naše klienty jsme začali organizovat volnočasové aktivity – pravidelná středeční setkání, výlety, návštěvy akcí a psycho-rehabilitační pobyty. Mimo tyto aktivity jsme začali organizovat různé vzdělávací akce – kurzy práce na PC, jazykové kurzy apod. Dnes jsme velká nezisková organizace, která prošla řadou období jak pozitivních, tak negativních. Troufnu si říci, že Spolek Trend vozíčkářů Olomouc stojí na pevných základech a jeho největším depozitem je jeho dobré jméno. Že tomu tak doopravdy je, svědčí dlouhá řada sponzorů a donátorů, kteří nám dlouhodobě finančně nebo materiálně přispívají a spolupráce s nimi je na velice přátelské úrovni. Za to jim patří velké poděkování. Bohužel jsem se ve své praxi sešla i s donátory, kteří svoji pomoc až tak nezištně nemysleli. S těmi jsme spolupráci ukončili. Touto cestou chci poděkovat všem, kteří za 20-ti leté období Trendu pomáhali jak pracovně, nebo dobrovolnicky, za jejich obětavou práci a za to, že Spolek Trend vozíčkářů patří dnes k nejvýznamnějším organizacím v Olomouci. Spolku Trend vozíčkářů Olomouc přeji mnoho dalších plodných let a hodně spokojených klientů. Alena Ivanová - ředitelka -2-
Vzpomínka Marie Svobodové na založení Spolku TREND vozíčkářů Olomouc Nechce se mi věřit, že od založení Spolku TREND vozíčkářů Olomouc je to už dvacet let. Přesně si pamatuji, když mě můj dlouholetý kamarád Ing. František Lang seznámil s projektem a hlavně s myšlenkou, jak by mělo občanské sdružení pracovat a jaké služby poskytovat. Pojem „osobní asistent“ jsem slyšela poprvé. Zalíbila se mi představa, že osobní asistent pomůže vozíčkářům k plnohodnotnému životu a odlehčí rodině postiženého. Nezaváhala jsem s odpovědí na otázku zda svým podpisem pomůžu toto sdružení založit. K tomu bylo zapotřebí třech odvážlivců a hlavně jejich podpisů ke splnění tehdejších předpisů. Ing. František Lang, Jiří Slavíček a moje maličkost vytvořili „trojku“, která šla do něčeho nového, čemu věřila, ale dost dobře nedovedla předvídat všechna úskalí a překážky. Uspokojením pro nás byla kladná odezva klientů. Kousek kanceláře měl každý z nás doma. Představenstvo se scházelo v kuchyni manželů Langových. Ráda na tuto dobu vzpomínám. S menším nadšením na podobná sezení vzpomínají oba synové Františka, kteří se vždy „uklidili“ do dětského pokoje. Tehdejší představenstvo řešilo příjemné, jindy méně příjemné, ale vždy měl každý na paměti, že osobní asistence je prvořadý úkol. Neplatil v té době Zákon o sociální pomoci, systém přidělování finančních prostředků byl také jiný, než je v současné době, ale jak je vidět, myšlenka byla a stále je stejně silná – potřeba poskytovat službu osobní asistence. Struktura činnosti Spolku TREND se od založení do dnešních dnů změnila k nepoznání. Za dvacet let se vystřídala pěkná řádka zaměstnanců, osobních asistentů i klientů. Uvědomuji si, že celých 20 let je můj život s TRENDEM propojen. Poznala jsem se se spoustou lidí, zažila s nimi příjemné chvíle, viděla krásná místa na společných výletech a rekondičních pobytech. Přeji všem, kteří pracují v TRENDU, pomáhají mu (a to jakýmkoli způsobem), užívají všech současných i budoucích služeb, pevné zdraví, hodně sil a nadšení pomáhat zdravotně handicapovaným i v letech budoucích. Marie Svobodová
Počátky občanského sdružení Spolek TREND VOZÍČKÁŘŮ OLOMOUC V roce 1994 se na pracovnice referátu sociálních věcí Okresního úřadu v Olomouci obrátila paní Ing. Marta Tionová ze Šternberka, vozíčkářka – těžká kvadruplegička, s naléhavou žádostí, ba s prosbou o pomoc, při zajištění/zorganizování osobní asistence. Do té doby jí několik let poskytovala tyto služby, v rámci pilotního projetu jako jedné z mála klientů z Moravy, Pražská organizace vozíčkářů. Paní Ing. Marta Tionová poskytla sociálním pracovnicím veškeré materiály ohledně založení a fungování osobní asistence v Praze, včetně stanov občanského sdružení. V té době jsem na Okresním úřadě pracoval jako ekonom na Referátu sociálních věcí a s rodinnou situací paní Ing. Marty Tionové jsem byl obeznámen. Cítil jsem mimořádnou naléhavost pomoci této ženě, která po úraze pečovala s pomocí osobních asistentů o svou domácnost a vychovávala 2 nezletilé děti. Uvědomil jsem si, jak naléhavá je potřeba zřídit služby osobní asistence v Olomouci a na Moravě. Rozhodl jsem se založit občanské sdružení (OS), jehož hlavním posláním by bylo organizovat služby osobní asistence v regionu. Cílem bylo zlepšení životních podmínek vozíčkářů -3-
bez rozdílu postižení a jejich rodin, ve smyslu zásad celosvětového hnutí INDEPENDENT LIVING – NEZÁVISLÝ ŽIVOT. Základním předpokladem nezávislosti na státní ústavní péči bylo to, že postižený člověk si dle svého vlastního výběru sám vybral asistenta, včetně lidí ze svého nejbližšího okolí, nevyjímaje rodinné příslušníky. Tohoto asistenta si sám řídil a úkoloval. Díky přednostovi Okresního úřadu v Olomouci panu JUDr. Františku Neplechovi a díky vedoucímu Referátu sociálních věcí panu Ing. Antonínu Janýškovi, kteří podpořili můj zájem o pomoc lidem na vozíku, se rozběhlo zřízení Spolku, zakončené registrací na Ministerstvu vnitra v Praze. Přípravný výbor nového OS pracoval v tomto složení: - Marie Svobodová - Jiří Slavíček - Ing. František Lang První volení funkcionáři a zaměstnanci – všichni lidé s postižením, opět ve smyslu zásad hnutí INDEPENDENT LIVING – postižení lidé si sami řídí svoji zájmovou organizaci: - Doc. PhDr. František Horák CSc. - předseda - Ing. František Lang – jednatel - Jiří Slavíček – účetní - Ilona Langová – dispečer osobní asistence - Marie Svobodová, Emilie Mikudíková – komise pro přidělování hodin osobní asistence V mé práci při budování Spolku TREND vozíčkářů mně maximálně, ze všech svých sil, obětavě a nezištně pomáhala má paní Ilonka. Podotýkám, že v té době nebyly k dispozici vhodné prostory k provozování činnosti Spolku, proto veškerá agenda probíhala v našem bytě, kterým za dobu 4 let prošly stovky lidí. Peníze na osobní asistenci jsme získávali na základě předkládaných projektů nejprve od referátu sociálních věcí Olomouc, v následujících letech pak od Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze, od Nadace Charty 77 – Konto bariéry Praha, od Nadace rozvoje občanské společnosti Praha, od Magistrátu města Olomouce, dalších městských a obecních úřadů, odkud pocházeli naši klienti. V menší míře jsme hospodařili s dary a členskými příspěvky. Asistenti mimo rodinných příslušníků pocházeli zejména z řad studentů středních a vysokých škol, též z řad mediků a bohoslovců, mezi asistenty byla i řada důchodců – přátel našich klientů. Za poskytnuté služby byli placeni podle sjednaných dohod o pracovní činnosti na základě vyplněných a klientem podepsaných pracovních výkazů asistenta. Veškeré platby na bankovní účet nebo v hotovosti prováděl Spolek TREND. Spoluúčast klientů na hodinu osobní asistence byla stanovena na 1,- Kč, potom se postupně zvyšovala. Částka placená asistentům za hodinu osobní asistence cca Kč 36,- . Částka placená za hodinu osobní asistence pro rodinného příslušníka cca Kč 18,-. Počet klientů v prvním roce (1994) byl cca 20 osob, v následujících čtyřech letech byl cca 50 osob. Během 4 let, kdy jsem po založení TRENDu ve Spolku pracoval jako jednatel a později i jako účetní, se nám podařilo rozběhnout pozoruhodnou službu, která se stala efektivní a relativně úspornou součástí sociálních služeb na Olomoucku. Naši klienti byli převážně spokojeni, existovala dobrá shoda na základních věcech, jako byl počet přidělených hodin osobní asistence a výše platby pro asistenta za hodinu. Charakteristická v té době byla nadregionální působnost Spolku (klienti a asistenti z celé Moravy a oblasti východních Čech). -4-
Mnoha lidem založení TRENDu nepochybně pomohlo a pomáhá. Klíčové osobnosti - paní Ing. Marta Tionová, pan Jiří Slavíček a pan Doc. PhDr. František Horák CSc, už nejsou mezi námi. Velmi si vážím jejich vykonané záslužné práce a patří jim mé poděkování, tak jako i ostatním, kteří nasadili své síly v pravou chvíli ve prospěch lidí na vozíku. Osobně mě těší, že v jejich činnosti je již 20 let zdárně pokračováno, a těm, kteří přebírají jejich štafetu, ze srdce přeji mnoho úspěchů do dalších let. Ing. František Lang
Pozdrav od fundraisera. Zdravím všechny, kteří měli, mají a třeba i budou mít co do činění s Trendem vozíčkářů. Někteří možná ani za 20 let existence Spolku Trend vozíčkářů Olomouc přesně neví, co pojem fundraiser znamená. Z mého pohledu je to tvor, snažící se nalézat podporu pro fungování neziskové organizace v různé podobě. Tedy především finanční, ale i materiální a také morální. A tuto, morální formu podpory docela podtrhuji. Za 7 let mé práce pro Trend vozíčkářů ve funkci fundraisera si troufám tvrdit, že morální podpora je z dlouhodobého pohledu nejdůležitější základnou pro fungování neziskovky. Dává ji velkou šanci pro budoucnost. Je velmi důležité budovat u dárců, přátel neziskové organizace a i široké veřejnosti obraz férového partnera, který nezištně a profesionálně plní své poslání pomáhat lidem s problémy, v případě Trendu vozíčkářů lidem s tělesným postižením. Veřejnost musí získat důvěru, že podpora, která je z různých zdrojů poskytována, doputuje k potřebným. A to se nám daří. Chtěl bych všem spolupracovníkům a přátelům Trendu vozíčkářů poděkovat, že svou prací, přístupem ke klientům a prezentací před veřejností se snaží dobrou pověst seriózního partnera a organizace s kvalitními službami v očích veřejnosti budovat. Do dalších mnoha let přeji Trendu vozíčkářů spokojené klienty, stabilní a rozšiřující se základnu poskytovatelů podpory a především udržení dobrého jména organizace. A tak, jak se mě podařilo v tomto roce dosáhnout v plné formě jubilea a pomyslného vrcholu, aby i Trend vozíčkářů směřoval k dalším vrcholům, které si vytyčil. Ať se daří na co sáhneme, ať se pracovištím call centra a digitalizace dokumentů hrnou zakázky, ať jsme skvělý tým a rádi chodíme do práce a především - ať nás optimismus, pohoda a radost stále provází v práci a soukromí. Evžen Hlaváček
Lítáme v tom společně Pro každou fungující organizaci jsou důležití lidé, na to nejde zapomenout. Spolek Trend vozíčkářů v sobě zahrnuje nejenom zaměstnance, ale i uživatele sociálních služeb, rodinné příslušníky, naše podporovatele a příznivce. Je to jednota, celek. Organizace pracuje jako stroj, někdy je potřeba promazat, někdy něco povolit, utáhnout, prostě změnit a to nejde bez všímavosti a starosti každého z nás, kteří jsme se Spolkem Trend vozíčkářů spojeni. Jedním ze znaků, charakteristickou pro prosperující organizace, je také změna a znatelný rozvoj. Od počátku svého vzniku Spolek Trend -5-
vozíčkářů rozšířil poskytování sociálních služeb a přidal další hodnotu v podobě sociálního podnikání. Co víc přát? Minimálně dalších 20 let fungování. Uživatelům spokojenost s našimi sociálními službami a pracovníkům, aby neztráceli energii a nezapomínali na smysl, proč to dělají. I když 100% jistota neexistuje, vždy se může něco přihodit, kdy není vždy podle našich představ, ale i tohle život přináší a spíše takové situace brát jako výzvu než hrozbu.
Mgr. Pijáčková Marie Manažerka sociálních služeb
Trend a my. Když jsme se s Markem seznámili, seděli jsme už oba na invalidním vozíku a co hůř, oba jako kvadru, tedy i s postiženýma rukama, oba odkázaní na pomoc druhé osoby. Několik následujících let jsme si pouze psali, protože jsme věděli, že i když si rozumíme a je nám spolu dobře, že tak těžce postižení spolu žít nemůžeme, nezvládneme to a zatížit tím rodiče, to opravdu nešlo. Hlavně kvůli jejich pokročilému věku a zdravotním problémům. Po 7 letech známosti jsme se dozvěděli o právě založeném Spolku Trend vozíčkářů v Olomouci, který zajišťoval osobní asistenty a i jinak vozíčkářům pomáhal. I když jsme v té době bydleli u Uherského Hradiště, což bylo od Olomouce trochu z ruky, zkusili jsme požádat o služby osobní asistence. Po telefonických konzultacích nás přijeli z Trendu navštívit, zhodnotili naši situaci a nakonec nás do Spolku přijali. Fungovali jsme jako takové odloučené pracoviště. Asistenty na výpomoc jsme si museli shánět sami, jinak se o vše ostatní staral Trend. Konečně jsme spolu mohli začít žít v jedné domácnosti a nakonec se po roce a půl i vzít. Po nějakém čase ale nastaly problémy se sháněním asistentů a my v tu chvíli pochopili jedno pokud chceme i nadále spolu žít, musíme se přestěhovat do Olomouce, blíže ke Spolku Trend a k lidem, kteří jsou ochotni nám pomoci. Nakonec jsme se do Olomouce i přestěhovali, a to do bytu v domě, který se právě stavěl. Díky tomu jsme tam ještě mohli udělat drobné úpravy - jako rozšířit dveře, snížit vypínače, pojistky a upravit koupelnu. O další se postaral Trend. Sehnal nám asistenty, zajistil jejich fungování a poradil, když bylo třeba. Také jsme se vždy rádi účastnili pobytů vozíčkářů na Březejci, který Trend pořádal každý rok, a kde jsme seznámili s některými pracovníky Trendu a s dalšími vozíčkáři, našimi pozdějšími kamarády. Spolek Trend stále pořádá mnoho různých akcí, kde se můžeme setkávat se starými přáteli a současně poznáváme lidi nové. Kdybychom zůstali bydlet ve starém bydlišti, nikdy bychom nezažili tolik různých akcí, výletů, besed, zábav a já bych nikdy nedělala balet na vozíku. Marek by nehrál bocciu a hlavně bychom nikdy nepoznali tolik skvělých lidí.
Věra Schmidová
-6-
I já chci popřát našemu Trendu. Dvacáté výročí je významným mezníkem v životě člověka, natož neziskové organizace. Co napsat o Trendu? Uživatelem služeb jsem už od roku 1997. Od tohoto data zde i pracuji. Začal jsem hned po škole co „vousatá sekretářka“ Mgr. Langera. Na rovinu přiznávám, že jsem toho moc neuměl, vlastně neuměl jsem vůbec nic. Postupně jsem se pár věcí naučil. A jsem za to moc vděčný. Stejnou dobu využívám i osobní asistenci. Tahle sociální služba mi změnila život a to bez přehánění. První asistence byly o tom, že jsem si užíval možnost vypadnout z domu a nemít při tom za zády rodiče. Takže jsem prvně v životě byl na studentském večírku, potom první a zatím poslední plavba v kánoi. Do lodi pravda trochu teklo a předávání jediného kajakářského pádla, které se nacházelo v loděnici, bylo docela adrenalinovým zážitkem. Ne všechny dny byly na pohodu, ale osobní asistence, přesněji lidé kolem ní, nezklamali ani v těžších chvílích, kdy maminka musela ze dne na den do nemocnice s tím, že se hned tak nevrátí. Udržet v chodu třípokojový byt dá zabrat každému. Člověku bez praxe zvlášť, takže místo chození na večírky jsem se s asistenty učil vařit a efektivně uklízet. Poznámka autora: to vaření není překlep. Nejvíce kuchařských zkušeností jsem pochytil od kluků, zvlášť od vegetariánů. Bylo i pár šikovných holek, které se uměly postavit k plotně a něco jsem se od nich naučil, ale byla jich menšina. Naštěstí i tohle období jsem díky pomoci dobrých lidí zvládl. Dnes už mám život celkem pohromadě. Je pravda, že se mi během času zhoršil zdravotní stav, takže jsem na osobní asistenci závislý víc než dřív. Asistenti se mnou dnes chodí na všechny delší trasy - do knihovny, na nákup a podobně. Krom těchto řekněme rutinních činností si zkouším i nové věci. Chytla mne trampská puberta, takže jsem s asistentem zkoušel stavět stan, nebo zapálit oheň. Pro mnohé z Vás jsou to běžné činnosti, které jste prováděli na pionýrském, či ti později narození na skautském táboře, ale já to nedělal nikdy, až teď. Jsou to drobnosti, ale ti z Vás, kteří to zažili se mnou určitě budou souhlasit, že by jim něco chybělo - byli by o něco důležitého ochuzeni. Možná se ptáte, proč píšu o tomhle. Je to proto, že osobní asistence je jednou z mála služeb, které Vám dávají svobodu. Psal jsem tu o mnoha věcech, které jsem díky podpoře asistentů mohl dělat a právě v té různorodosti je ta hlavní výhoda. Záleží na Vás, jaká ta služba bude, nikdo Vám nic nenařizuje. Pokud si přejete trávit čas doma u televize a jednou za týden si zajít třeba do parku, je to na Vás. Pokud se rozhodnete zkusit „překročit svůj stín“ jako já s tím v uvozovkách tábořením, určitě se mezi asistenty najde někdo, kdo to s Vámi zkusí. Je jedno, v jakém oboru budete tu svou hranici překračovat. Doufám, že Trend bude ve své práci moct pokračovat i nadále. Sluší se zde poděkovat všem lidem, kteří se na chodu služby podíleli a podílejí. Nejsem v Trendu od jeho založení, ale i za tu část, kterou pamatuju, se tu vystřídalo hodně lidí. Někteří byli a jsou hodně dobří a jsem rád, že jsem je potkal. Bylo i pár lidí, které bych raději nepotkal, ale na druhou stranu, když jsem na někoho špatného narazil, vždycky se našel někdo, kdo mi to pomohl zvládnout. Takže hodně štěstí těm dobrým, ať těm, kteří jsou tu stále s námi, nebo je osud či práce rozváli někam po republice, nebo i za její hranice. Petr Štrajt -7-
Mé poděkování OSOBNÍ ASISTENCI Spolku Trend vozíčkářů Olomouc. Chtěla bych napsat pár řádků k práci osobních asistentů, kteří pomáhají zdravotně postiženým. Mám s těmito asistenty vlastní zkušenost. Díky jim se zlepšuje život všem zdravotně postiženým osobám. Bez pomoci osobních asistentů by byl kvalitní život nemyslitelný. Osobní asistence je nám vždy poskytována bez nepříjemně zdlouhavých formalit. Uvedu několik příkladů z mé zkušenosti: asistentka mi velice pomáhá k překonávání značného stupně mého pohybového postižení (nemohu totiž chodit, ani ručně ovládat mechanický vozík). Zkvalitňuje a usnadňuje mi život v domácím prostředí. Pomáhá mi jak při oblékání a podávání stravy, tak i při drobných domácích úkonech, jako je mytí nádobí, praní a žehlení osobního prádla, úklidu domácnosti, apod. Této pomoci si vážím tím spíše, že bydlím sama a vzhledem k mému zdravotnímu stavu si nemohu toto všechno zajistit. Při špatném počasí asistentka nakoupí, zajde vyřídit potřebné záležitosti na úřady, na poštu apod. S její prací jsem velice spokojená. Vůbec si nedovedu představit, jak bych vše zvládala bez její pomoci. Ve „dvou“ se to lépe táhne. Tím spíše s osobní asistencí, kdy rodina (vzdáleností i osamostatněním je ode mě vzdálená), nemůže nést celou tíhu mé bezmocnosti na svých bedrech, protože by byla duševně i fyzicky starostmi o mě vyčerpána a nemohla by se zachovat plnohodnotná kvalita rodinných vztahů. To ovšem neznamená, že i rodina nepřiloží ruku k práci. Velký úklid, údržba a opravy v domácnosti, navaření jídla do zásoby jsou samozřejmostí. Veškerý další chod mých běžných životních potřeb obstarává osobní asistence. Díky osobní asistenci Trendu vozíčkářů Olomouc se dokážu cítit dobře. Svým jednáním se všemožně snažím osobním asistentům práci ulehčit. Ze své zkušenosti vím, že optimismus dokáže „postavit na nohy“ a řešit i ty nejsložitější situace s nadhledem. My postižení se snažíme své asistenty a lidi kolem sebe upoutat a povzbudit svým optimismem, aniž by vnímali naši ztíženou situaci s lítostí. Ukazujeme tak, že i postižení dovedou mít dobrou náladu pramenící z pomoci všech navzájem, dovedou kolem sebe rozdávat radost a i proto nevázne naše společenská komunikace. A tak přispíváme ke vzájemnému pocitu uspokojení a posilování lidské důstojnosti. Je třeba si vážit i toho, že styl práce osobních asistentů je zaměřen na pomoc za aktivní spoluúčasti nás klientů podle našich možností tak, abychom neměli pocit úplné závislosti. Mám kontakt se životem a jsem jeho součástí jako každý jiný člověk, který je toho schopen a kterému je to umožněno. Nesmím - a ani nechci - opomenout pochválit svoji osobní asistentku paní Evu Chládekovou, která mi byla a je vzornou a spolehlivou oporou při asistenci už 8 roků. Mimo sobot a nedělí 5 hodin každý den. Její klidná povaha a vzorné vystupování působí na mě, jako klienta, velice pozitivně, jako balzám na duši. Za ta léta jsme spolu prožily moc pěkných a nezapomenutelných dní. Nikdy jsme neměly mezi sebou ani nejmenší problém, vždy jsme se na všem domluvily. Prostě je to človíček, který dovede povzbudit, uklidnit a potěšit. Z mého hlediska zasluhuje pochvalu i se svatozáří. Za to vše chci poděkovat Spolku TREND vozíčkářů Olomouc a popřát mu ještě mnoho a mnoho dalších let. Vaše velice spokojená klientka.
Ilona Zemčáková
-8-
Splněné sny a báječní lidé. Trend slaví krásné 20. narozeniny. Už je to dospělák a tak se mu sluší popřát hodně štěstí a sil do života plného překážek, které ale jistě zdárně zvládne. Protože my Trenďáci mu v tom pomůžeme. Stejně, jako je pomohl zvládnout Trend mně. Našel jsem si práci a objevil obzory, které jako by se staly odrazovým můstkem z šedi života zakřiknutého kluka na vozíku v chlapa. Poznal jsem spoustu úžasných lidí, kteří mi pomohli objevit místa a zážitky, které se nezapomínají. A v neposlední řadě jsem si splnil sny, které se zdály na první pohled nemožné. A tak dovolte poděkovat Trendu a aspoň hrstce lidí, na které jsem si vzpomněl - Marcela Hornová, Hana Šnoblová, Jana Měrková, Míša Hladišová, manželé Monika a Valerij Globa a kolegové z baletu, Ondřej Ješina a celý tým APA, zástup asistentů a dobrovolníků. Pokud jsem si na někoho z Vás nevzpomněl, tak se omlouvám, ale těch úžasných lidiček, které jsem za dobu co jsem v Trendu poznal, byla spousta a všichni si zaslouží aspoň pomyslné podání ruky či obejmutí. Protože Trend stojí a věřím, že bude stát, na lidech se srdcem na pravém místě. Všechno nejlepší k narozeninám.
Michal Koutný
Mé letmé ohlédnutí Bereme Trend už jako každodenní nutnost, pomoci lidem, kteří jsou méně, nebo více zdravotně postižení. Určitě to byl cíl těch lidí, kteří věnovali založení Trendu porozumění, čas a lásku. Ing. František Lang, Maruška Svobodová, Jirka Slavíček, PhDr. František Horák CSc., Mgr. Milan Langer a další jména lidí, kteří se zasloužili nahradit lidem to, co jim osud vzal. I já jsem tehdy byl u založení jako mladý klient a jsem dodnes rád, že Vás mám, a že asistenti z TRENDU i jiných organizací APA nám pomáhají. Ne, že musí oni chtějí!!! Za 20 roků, co Trend máme, jsme o něco starší, někteří nás už navždy opustili a tak jen vzpomínky svazují s minulostí. Ale Trend – TEN NAŠ TREND - je tu a stále bude pomáhat- dál a dál... DĚKUJEME VÁM VŠEM Jirka Kamrád
-9-
Narozeninové rozjímání….. ….. a vezmu do ruky čistý bílý list a začnu na něj psát. Slovo přibude za slovem, až vznikne věta a z ní pak celé poselství! Tak tedy: ve Spolku Trend vozíčkářů Olomouc jsem od roku 2005, ale Spolek Trend vozíčkářů je 20-ti letý, protože na svět přišel v roce 1994. Od nesmělých prvních krůčků, přes různé problémy dorůstání, hledání místa ve světe plném dalších organizací, až po první prohry a radosti z malých i velkých vítězství, navazování kontaktů a přátelství. Nelze však věrně zachytit množství práce, které je s tím spojeno. Můžeme myslet na smysluplné pracovní uplatnění, vzdělávání se i na zábavu. Znamená to, že lidé na vozíku žijí naplněnými životy jako většina ostatních. Spolek Trend vozíčkářů za tu dobu co žije, udělal a dělá pro nás různě postižené opravdové KRÁSNO! Přibližuje nás na různé akce jako sportovní, taneční, hudební, divadelní a jiná setkání. Trendu vozíčkářů přeji tvořivá, plodná a úspěšná léta. Nemohu ze srdce poděkovat všem, kteří řídili a řídí tuto organizaci!!! Naše duše jak kolečkové, tak osobní, posunují k lepším zítřkům. Děkujeme. A kdo je to vlastně duch? Zabásním: duch se nikdy nerodí a nikdy neumírá, jelikož se nezrodil, nemůže zemřít, je věčný a neumírá, když umírá tělo. Díky všem ostatním, kteří přišli na naše akce, vyjádřili podporu, či jakkoliv nám fandí. Vozíčkář Pepa Effenberger
Vážení a milí, Spolek Trend vozíčkářů Olomouc bude slavit dvacetiny a co prý já na to? Inu – až do roku 1989 jen málokdo věděl, že mezi námi žijí i lidé, kteří mají nějaký zdravotní hendikep, protože byli odsunuti na okraj společnosti. A poté mnozí s úžasem sledovali, že jsou to stejní lidé jako my, jen mají navíc třeba vozík. Stále ale potřebovali pomoc a i proto vznikl před dvaceti lety Spolek Trend vozíčkářů. Vydobyl si své místo na slunci a celou dobu pomáhá členům i nečlenům řešit problémy, které před ně život staví. A že jich není málo, to všichni víme! Přesto se Trendu daří a já věřím, že se bude dařit i nadále. Já jsem v Trendu osm let, a i když se tu vystřídala spousta lidí, Trend vše přežil a běží dál. Takže mu přeji mnoho dobrého a až bude slavit třicetiny, nebojte – to už tu strašit nebudu. Budu ve starobním důchodu. Váš Otakar Altman
- 10 -
20 let Trendu vozíčkářů Je tomu už 20 let, co vozíčkáři brázdí svět. Šíří se i dobrá zpráva, že jejich boj za lidská práva překážky pro /za/ všechny zdolává. Mají prý velikou moc, když žádají koho o pomoc. Jejich sliby žádné chyby, nakonec to každý vidí. Bariéry šmahem mizí, jejich jednání je ryzí. Snad překonají každou tíž, nechtějí být na obtíž. Kdo školou jejich projde, brzy svého zdraví dojde. Máme se od nich stále co učit – nenechat se zaživa něčím mučit. Přejeme jim k jejich svátku nejen krásná slova na památku. Splnění všeho, co projektem si slibovali. Přízeň úřadů i lidí, aby se ničeho nebáli. K proměně světa reálnou, skvělou svou fantazií nové příznivce nalézali. PhDr. Ludmila Nováčková Speciální Trendy zpravodaj pro Vás napsali a nafotili: Langer Milan, Ivanová Alena, Pijáčková Marie, Hlaváček Evžen, Svobodová Marie, Lang František, Schmidová Věra, Kamrád Jiří, Zemčáková Ilona, Effenberger Pepa, Štrajt Petr, Altman Otakar, Nováčková Ludmila, Koutný Michal. Graficky upravil: Koutný Michal, tel.: 736 689 841 Distribuce a info s úsměvem: Miluška Březinová, Alena Třešková a Anička Koziolová. Datum vydání: 29.8. 2014 - Počet výtisků: 90 Adresa redakce: Spolek Trend vozíčkářů, Lužická 7, 779 00 Olomouc, tel: 585 431 984; email:
[email protected] doplněk: za obsah a jazykovou korekturu zodpovídá autor článku.
- 11 -
- 12 -
