Slinivka břišní Slinivka břišní neboli pankreas je orgán břišní dutiny o délce asi 15 cm. Je to žláza, a to žláza smíšená, protože je zároveň exokrinní(vylučuje ven či do dutiny) i endokrinní(vylučuje do krve či tkáňového moku). Slinivka břišní se latinsky označuje jako pancreas, z čehož vyplývá poněkud počeštěný termín pankreas. Břišní dutina je prostor pod bránicí, což je vodorovný sval pod hrudníkem. Žláza je orgán, který něco vylučuje. Žlázy dělíme na dvě velké supiny, a to na exokrinní a endokrinní. Exokrinní žlázy (neboli žlázy s vnější sekrecí) vylučují ven či do dutiny a látky jimi vylučované nemají žádný společný název. Kořeny názvu jsou v řeckých slovech exo = ven a krino = vylučovat. Příkladem jsou potní žlázy (vylučují pot ven z těla) nebo slinné žlázy (vylučují sliny do dutiny ústní). Endokrinní žlázy vylučují do krve či tkáňového moku a a látky jimi vylučované se označují jako hormony. Kořeny názvu jsou v řeckých slovech endo = dovnitř a krino = vylučovat. Příkladem jsou nadledviny (nomen omen – tato žláza opravdu sedí nahoře na ledvinách jako taková čepička), které vylučují jeden z nejznámějších hormonů adrenalin (který se vskutku vylučuje při adrenalinových aktivitách – ať již nás honí medvěd či nevábný pobuda zšeřelým parkem, nebo třeba skáčeme z letadla padákem). Slinivka probíhá napříč břišní dutinou. Je za žaludkem. Má protáhlý tvar, dělí se na 3 základní části – hlavu (caput), tělo (corpus) a ocas (cauda). Nejmohutnější částí slinivky je hlava, která je nasunuta do ohybu dvanáctníku. Polohu slinivky můžeme upřesnit i vyjmenováním orgánů, které jsou kolem ní. Tož tedy – nahoře nad jsou játra, dole pod je příčný tračník tlustého střeva, vpravo je dvanáctník a vlevo je slezina. Většina slinivky (asi 98,5 % objemu) je tvořena buňkami s exokrinní činností. Exokrinně vyrábí slinivka pankreatickou šťávu (asi 1,5 litru denně), která obsahuje dvě hlavní složky. První složkou je soubor trávicích enzymů na všechny typy živin – amylázy (štěpí sacharidy), lipázy (štěpí tuky), proteázy (štěpí bílkoviny). Druhou složkou je zásaditě reagující hydrogenuhličitan sodný, který neutralizuje kyselý žaludeční obsah. Slinivka exokrinně vylučuje společným vývodem se žlučníkem do dutiny dvanáctníku. Pankreatická šťáva obsahuje nejdůležitější soubor trávickích enzymů lidského těla. Trávicí enzymy slinivky jsou připraveny rozštěpit jakýkoliv typ živin. Připoměňme, že živiny rozlišujeme na tři typy – cukry (sacharidy), tuky (lipidy) a bílkoviny (proteiny). Hydrogenuhličitan sodný má vzorec Na (HCO3). Reaguje zásaditě, tedy jeho pH je větší než 7. Tím neutralizuje kyselou tráveninu s kyselinou chlorovodíkovou (HCl), která přichází ze žaludku. K této neutralizaci musí dojít proto, že enzymy tenkého střeva potřebují ke své práci jiné optimální pH než kyselé. K vývodu slinivky do dvanáctníku se na samém konci připojuje žlučovod, kterým teče ze žlučníku žluč.
Menšina slinivky (asi 1,5 % objemu) je tvořena buňkami s endokrinní činností, které dostaly dle objevitele název Langerhansovy ostrůvky. Endokrinně vyrábí slinivka hormony, z nichž nejznámější je inzulín. Endokrinními žlazami se budeme v budoucnu zabývat mnohem podrobněji, takže nyní jen malá ochutnávka. Jen zanedbatelná část slinivky vyrábí hormony. Tato tkáň dostala jméno podle německého lékaře Langerhase, který je první popsal, i když vůbec netušil, k čemu slouží. Zdánlivě podivný název ostrůvky je ve skutečnosti pochopitelný. Neustále opakuji, že přírodovědci jsou těžcí romantici. Nejinak je tomu i zde. Endokrinní buňky slinivky jsou totiž obklopeny exokrinními buňkami slinivky a připomínají tak ostrovy obklopené širými vodami moří. Langerhansovy ostrůvky jsou shlukem pár buňěk. Langerhansových ostrůvků je ve slinivce asi milión. Inzulín je nejznámější hormon Langerhansových ostrůvků. Jednoduše řečeno hospodaří s cukrem glukózou (podrobnosti se dozvíme v budoucnu). Asi všichni víme, že pokud má někdo potíže s inzulínem, může nastat nemoc cukrovka (diabetes). Málo lidí tuší, že jazykově je inzulín odvozen od latinského slova insula = ostrov, takže v otrockém překladu znamená inzulín ostrovan. Důvod názvu je je snad již naprosto jasný – je to totiž látka, vylučována ostrůvky.
Steve Jobs byl jednou z ikon celosvětového vývoje počítačů. V roce 2011 prohrál svůj boj s rakovinou slinivky břišní. Smutné, ale přesto nádherné líčení o tom, jaké to je, pochází z jeho přednášky v roce 2005 pro studenty Standfordovy univerzity. Bylo to v době, kdy myslel, že nad nemocí zvítězil. Jeho citát uvedený u fotografie se dá volně přeložit jako "Uchovejte si dychtivost. Uchovejte si pošetilost" a pochází právě ze zmiňované přednášky. "Můj třetí příběh je o smrti. Když mi bylo sedmnáct, objevil jsem citát, který zněl asi takto: „Jestliže budeš každý den žít tak, jako kdyby byl tvůj poslední, jednoho dne to bude určitě pravda.“ Zapůsobilo to na mě a od té doby, po třiatřicet let, se každé ráno podívám do zrcadla a ptám se sám sebe: „Kdyby byl dnešní den v mém životě poslední, chtěl bych dělat to, co se dnes chystám dělat?“ A jakmile po mnoho dní za sebou zněla odpověď „ne“, věděl jsem, že musím něco změnit. Vědomí, že brzo umřu, je to nejdůležitější, co mi pomohlo učinit zásadní životní rozhodnutí. Téměř všechno, veškerá vnější očekávání, pýcha, strach z nesnází nebo neúspěchu jsou tváří v tvář smrti nicotné a zůstává jen to, co je důležité. Nejlepší způsob (který znám) jak nespadnout do pasti představy, že máte co ztratit, je uvědomovat si, že zemřete. Nazí už totiž jste. Není důvod nejít za tím, co vám říká srdce. Asi před rokem mi zjistili rakovinu. V 7.30 ráno mi udělali sken, a ten jasně ukazoval nádor na pankreatu. Neměl jsem tušení, co je pankreas. Lékaři mi řekli, že téměř jistě jde o nádor neléčitelný a abych nečekal, že budu žít déle než čtvrt až půl roku. Můj doktor mi poradil, abych šel domů a dal si své věci do pořádku, což jsou slova, kterými se obvykle sděluje, že umíráte. Znamená to pokusit se během těch několika měsíců říci dětem vše, o čem jste si mysleli, že na to máte deset let. Znamená to ujistit se, že všechno je zařízené
tak, aby rodina měla co nejméně problémů. Znamená to rozloučit se. S tou diagnózou jsem žil celý den. Večer mi udělali biopsii. Endoskopem mi zavedli jehlu jícnem, žaludkem a střevy až do slinivky břišní a z nádoru odebrali několik buněk. Byl jsem pod sedativy, ale moje žena, která u toho byla, mi říkala, že když lékaři uviděli buňky v mikroskopu, zajásali, protože se ukázalo, že to je vzácná forma pankreatického nádoru, která je léčitelná chirurgicky. Nádor mi odstranili a nic mi není. To bylo zatím mé nejdůvěrnější setkání se smrtí a doufám, že na několik desítek let také zůstane. Ale prožil jsem si ho, a tak vám to teď mohu říkat s trochu větší jistotou, než kdyby pro mě smrt byla sice užitečný, ale čistě intelektuální pojem: Umřít nechce nikdo. Ani lidé, kteří chtějí do nebe, nechtějí zemřít, aby se tam dostali. A přesto je smrt osud, který všichni sdílíme. Nikdo mu neunikne. A tak to má být, protože smrt je pravděpodobně nejlepším vynálezem života. Je to hybná síla změn. Odstraňuje staré, aby udělala cestu novému. Právě teď to nové jste vy, ale zanedlouho zestárnete a budete odstraněni. Omlouvám se, že to tak dramatizuji. Ale je to tak. Váš čas je vymezen, takže jím neplýtvejte a nežijte život někoho jiného. Nenechte se polapit představou, že je nutné žít podle toho, co si myslí jiní. Nepřipusťte, aby šum jiných názorů přehlušil váš vlastní vnitřní hlas. A to nejdůležitější: mějte odvahu jít za svým srdcem a svou intuicí. Těm je nějak jasné, čím doopravdy chcete být. Všechno ostatní je druhotné."
Paul Langerhans (1847–1888) Německý lékař. Jeho prokletím byla tuberkulóza, které v pouhých 41 letech podlehl. Na tuto nemoc umírá i jeho matka (když bylo Paulovi jen 6 let!), jeho bratr (také lékař) a první manžel jeho ženy. Při své doktorské dizertační práci dostal za úkol prozkoumat tkáně pankreatu. Prohlédl si pod mikroskopem slinivky několika zvířat a nakonec se rozhodl pro králíka. Vyzkoušel několik různých způsobů mikroskopického barvení. V roce 1869, tedy ve svých dvaceti dvou letech tuto práci dokončil a vydává o slinivce 32 stránkovou dizertační práci, kde v pankreatu popisuje devět druhů buněk, které byly pečlivě očíslované. Právě v této práci byly poprvé popsány buňky, které se později pojmenovaly po něm Langerhansovy ostrůvky. Langerhans sám však vůbec netušil, k čemu tyto buňky slouží.........
K předešlému vtipu je těžké cokoliv dodávat. Pokud byste se snad chtěli stát chirurgy, pro jistotu dodávám, že správně je varienta za b).
Myslím, že to bude on. O chlapíkovi z obrázku se dá s jistotou říci, že těsně před skokem z letadla začly pracovat jeho endokrinní žlázy nadledvinky a začaly chrlit do jeho krve hormon adrenalin pro tento vskutku adrenalinový sport.
