Slavnost všech svatých

OBČASNÍK LANŠKROUNSKÉ FARNOSTI LISTOPAD 2001

číslo : 19

ročník IV.

Cena dobrovolná ( náklady na kopírování: 6,- Kč )

Slavnost všech svatých V průběhu liturgického roku si církev připomíná a slaví nejen události ze života Ježíše Krista ( narození, křest, umučení a zmrtvýchvstání,…), ale také výroční dny svatých, většinou jejich smrt, popřípadě narození, svatořečení, přenesení ostatků apod. Jeden den v roce je zasvěcen všem svatým – 1. listopad. Když církev ctí svaté, pak tím uznává a demonstruje vítězství Boží milosti v člověku, a také děkuje Bohu, že uděluje lidem dary a milosti. „Jejich život nám zjevuje Tvou lásku“ slýcháme při mši svaté v 2. prefaci O svatých. Svatí jsou příkladem a svědectvím víry, rozmanitosti darů a ukazují originalitu následováni Krista v různých dobách, životních okolnostech a společenských podmínkách. Společenství svatých – společenství, které vytváříme v Bohu, nezná hranice mezi životem a smrtí. Jsou do něj začleněni živí i mrtví. Dle učení církve katolické můžeme prosit o přímluvnou modlitbu nejenom své žijící přátelé, ale i ty, kteří žijí na „onom světě“ v trvalém nazírání na Boha. Církev „putující“ a církev „vítězná“ tak existuje v jakémsi nepřetržitém spojení. Ve snaze o co největší autenticitu prožívání té či oné stránky naší víry se snažíme vždy dobrat jejich kořenů. Vydáme-li se po stopách úcty ke svatým, ocitneme se v polovině 2.století kolem roku 150. Úcta tehdejších křesťanů se vztahovala hlavně na ty, kteří prolili pro Krista svou krev. Musíme si uvědomit, že tato úcta byla prokazována v podstatě současníkům, sousedovi, příteli, spolubratru z místní nebo spřátelené obce, který se stal obětí pronásledování křesťanů, které se v různých vlnách šířilo římským impériem. Prvním světcem u něhož lze doložit, že mu křesťanská obec prokazovala náboženskou poctu, byl svatý Polykarp ze Smyrny, který podstoupil mučednickou smrt kolem roku 155. U jeho hrobu se křesťané každoročně shromažďovali. Záhy se úcta prokazovaná mučedníkům rozšířila i na vyznavače, osoby, které nezemřeli sice mučednickou smrtí, ale vyznali veřejně svou víru přes mnohé obtíže a pronásledování, věznění, vyhnanství atd. Dále se řady světců rozšiřovaly o významné biskupy a teology, učitele církve. Další skupinou byli asketé a panny, jejichž život byl chápán jako nekrvavé mučednictví. Úcta k Panně Marii se objevila později až od 3.století. Nejstarším dokumentem je koptský papyrus v němž jsou dochovaná slova o vztahu k Panně Marii. Množství světců se velmi rozrůstalo a proto ranný středověk zavedl oficiální proces vyhlášení něčí svatosti. První světec takto kanonizován byl biskup Ulrich z Augspurku, a to roku 993 papežem Janem XV. V dějinách církve několikrát došlo k redukci kalendáře světců, protože jejich počet mnohonásobně převyšuje počet dní v roce. Naposledy tak učinil Pavel VI. roku 1969, když schválil nový všeobecný Římský kalendář. Co se týče samotné slavnosti Všech svatých, sahají její kořeny až na Východ asi do 4.století, k svátku všech mučedníků. Slavilo se tenkrát v různých termínech v různých oblastech. Sv.Jan Zlatoústý dokládá například svátek v Antiochii v neděli po Letnicích ( tak je tomu i dnes u Řeckokatolíků ). V Římě nacházíme stopu tohoto svátku počátkem 7.století ( 609 byl zasvěcen Pantheon Panně Marii a všem mučedníkům ). V polovině 8.století dal Řehoř III. zřídit v chrámu sv.Petra kapli ke cti všech svatých, tedy nejen mučedníků. Slavení všech svatých 1.listopadu je doloženo poprvé v osmém století a to v Anglii a Irsku. Později se slavení tohoto svátku rozšířilo do ostatních zemí.

-1-

Kde byl Bůh při katastrofě v New Yorku ? 11.září 2001 vletěla dvě unesená civilní letadla do newyorských dvojčat Světového obchodního centra. Třetí letadlo současně zasáhlo Pentagon a ve čtvrtém se pravděpodobně rozpoutala bitka, takže k cíli nedoletělo a zřítilo se v Pennsylvanii. V tu chvíli jsem se účastnil s manželkou křesťanské konference v New Jersey asi 80 km od New York City. Sotva nám to oznámili, oněměli jsme hrůzou, nevěřili jsme svým uším. V sobotu jsme „dvojičky“ viděl stát na vlastní oči a v úterý se sesypaly jako domeček z karet. Mnoho lidí z mnoha národností ztratili svůj život v sutinách. Kde byl v té chvíli Bůh? Začali jsem se modlit a uznali jsme Boží prozřetelnost a svrchovanost nad našimi životy. Chápali jsme, že všude tam, kde se něco děje, kde je hřích, je vždy i Boží ruka, která lidský hřích krotí a ovládá vždy k Boží slávě. Bůh nese tento svět svým slovem a jeho vůle je v každé události. Jeden z přítomných pastorů se ještě během konference dozvěděl, že v letadle uneseném z Bostonu, které vybuchlo v mrakodrapu na Manhatanu, zahynul jeden ze starších jeho sboru s manželkou. Manželé sice měli rezervaci na pozdější let, ale byli na letišti o něco dříve a tak také dříve odletěli. Nastoupili tak k poslednímu letu. Byla to jen obyčejná smůla. Pastor řekl: „To nebyla náhoda, to bylo Boží ustanovení. Oni už by s námi neměnili. Modleme se za pozůstalé a jejich nevěřící děti.“ Bůh každému ustanovil čas, kdy bude stržen jeho dočasný pozemský stan. Přece bychom si nepřáli, aby čas naší smrti byl ustanoven tím Zlým, nebo neosobní osudovou náhodou. V Bibli je mnoho důkazů, že Bůh je ten, kdo ustanovuje časy, tedy i čas odchodu z tohoto světa. Druhý den po newyorském teroru jsem s údivem sledoval v americké televizi jednoho duchovního, jak ujišťoval diváky: „Bůh nemá s tímto teroristickým činem a smrti tisíců nic společného.“ Kdyby měl pravdu, pak nám tento Bůh nemůže pomoci. Chtěl snad naznačit, že Bůh stál mimo a teď se sám diví, co někteří zlí lidé, jichž je na světě jistě jen zanedbatelná menšina, spolu se satanem zase vyvedli? Musíme si uvědomit, že Bůh není autorem zla a ve své svatosti ani hřešit nemůže, ale nic, naprosto nic v celém makro i mikrosvětě, ve viditelném i neviditelném duchovním světě se nestane bez Jeho dopuštění! Teologie, jež se snaží Boha „ochránit“, Ho sesazuje z trůnu absolutního vládce vesmíru na hladinu bezmocně přihlížejícího outsidera. Taková teologie je naprosto nepřijatelná pro každého, kdo v Bohu hledá jistotu a útočiště. Deset dní po teroristickém útoku jsem slyšel na satelitním vysílání americké stanice FOX rady, jak odpovědět vylekaným dětem ujištěním, že „Bůh dal všem lidem stejnou šanci, aby si svobodně vybrali dobro nebo zlo. Proto jsou mezi námi zlí lidé, kteří terorizují a dobří lidé jako obětaví newyorští hasiči a záchranáři.“ Jsem pohnut hrdinstvím všech, kdo nasadili své životy na záchranu ostatních. Pochybuji, že bych měl takovou odvahu. Obdivuji je! Přesto se musím vyjádřit k té „svobodě výběru“ být dobrý nebo zlý, k té „rovné šanci“, se kterou prý přicházíme na svět.

Zběžné zamyšlení nad oběma televizními výroky okamžitě odhalí dva pilíře humanistické teologie: 1/ Bůh není absolutně svrchovaný a 2/ přirozený člověk si může vybrat svobodně dobro nebo zlo. Takovým prohlášením se Bůh sníží a člověk vyvýší. Rozdíl mezi oběma se z nekonečné propasti zmenší na měřitelnou vzdálenost. To je ale nebiblický pohled, a většina věřících si to ani neuvědomuje. Tyto dva pilíře humanistického náboženství je potřeba vyvracet trpělivým vyučováním Písma. Pro nás je důležité, abychom věděli: 1/ kdo je Bůh – abychom znali Jeho absolutní nekonečnou svatost a naprostou svrchovanost nad veškerým stvořením a 2/ kdo je přirozený člověkabychom věděli, že je duchovně nekonečně ztracený, protože Bůh vidí hřích jako absolutní vinu, kterou trestá smrtí: „Neboť odplatou za hřích je smrt, ale Božím darem je věčný život v našem Pánu, Ježíši Kristu.“ (Římanům 6.23) Protože vyučujeme základy biblické víry jen povrchně, nedovedou ani často věřící správně odpovědět na otázku: Jak může všemocný Bůh dopustit, aby se taková newyorská hrůza přihodila tolika dobrým lidem? Na konferenci v New Jersey k tomu jeden z kazatelů řekl: „Každý by si měl odpovědět správnou biblickou otázku: „Jak může všemocný Bůh dopustit, aby se tolik dobra denně dostávalo tolika zlým lidem, jako jsem my všichni?“

Otázka proč Bůh dopouští tolik zla je totiž špatně položena. Je vznesena totiž z roviny celkem dobrého člověka; je to pyšná otázka, protože počítá s přirozenou dobrotou člověka, která dokonce může posuzovat, zda Bůh dělá něco správně nebo špatně. Lidské měřítko je povýšeno nad Boží. Otázka by měla být kladena z pozice Adamovým pádem zkaženého člověka. Potom by zřejmě zněla jinak: „Jak je to vůbec možné, že Bůh je tak dobrý a krotí většinu zla, které v nás dříme. Proč nám dopřává tolik dobra? Tohle je pokorná otázka, která oslavuje a vyvyšuje Boha. Připomeňme si, že každý člověk – ať přirozený nebo věřící v Krista – žije pod působením Boží milosti. Nevěřící i věřící jsou požehnáni životem, svědomím, zdravím, inteligencí, prací, dětmi, manželstvím, nadáním, dobrými skutky, sebeobětováním atd. Ale Bůh je také ochraňuje před sebou samotnými, protože největší nepřítel lidstva je lidstvo samo. Bůh krotí negativní a usmrcující vliv satana. Boží práce je vždy pozitivní a dává -2-

život. Kde byl Bůh při náletu na newyorské mrakodrapy? Omezoval, krotil a usměrňoval lidskou zběsilost. Bůh se sám špatnosti nikdy nedopustí, ale je u každého zla, aby je krotil, řídil a usměrňoval ke své slávě, ke svému svatému cíli. „…že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu.“ (Efezským 1.10) Co tedy Bůh dělal? Třeba krotil a udržoval teroristy na uzdě, aby nesmontovali v nějakém newyorském sklepení nukleární bombu. To, že to ještě neudělali, není díky jejich „částečné lidskosti“, ale díky boží moci, krotící zlo.! On to byl, kdo ochránil cestující, kteří na poslední chvíli zrušili let. On to byl, kdo ochránil ty, které mělo zabít čtvrté letadlo. Dal odvahu některým cestujícím s ůnosci bojovat. V padlém světě vždy bude hřích a zlo, jinak by nebyl padlý. Boží svrchovaná dobrota a láska spočívá v tom, že omezuje volný průběh hříchu, že omezuje lidské zlo, sesazuje i ustanovuje krále, aby z tohoto světa spasil ty, které si před založením světa zamiloval. Jeho království je nekonečně přednější než kterékoli lidské království. Jednou mi kdosi řekl: „Všechno dobré, co člověk koná, je Boží zásluha a všechno zlé, co člověk koná, je lidská vzpoura proti Bohu, za kterou člověk ponese odpovědnost. Všech dobrých lidí i hrdinných newyorských hasičů a desítek tisíc lidí, kteří se obětavě nasadili při záchraně obětí terorismu, všech si nesmírně vážím! Přesto děkuji především tomu, kdo z nich hrdiny udělal.“ Na závěr bych chtěl připomenout parafrázovanou obavu jednoho pastora, kterou přednesl pět dní po tragedii: „Lidé se modlí, vztahují své ruce k Bohu, modlí se všichni bez ohledu na denominaci a náboženství, modlí se křesťané, židé, muslimové, hinduisté, všichni. Modlí se za pokoj, utišení bolesti, za spravedlnost, za vládu a za prezidenta Bushe, aby se uváženě rozhodl. Je to správné a každý by měl tyto modlitby podpořit. Co mne však znepokojuje, je, že v těchto modlitbách nevystupujeme jako hříšníci, že nečiníme pokání, že zoufale nevoláme o spasení, že jsme pouze rozrušeni z teroristické akce, ale nejsme rozrušeni z našeho osobního hříchu. Zatím nevidím v našem americkém národě opravdové pokání.“ Modleme se, aby nejen americký, ale i český lid opravdu činil pokání a nemyslel si, že to s ním není tak zlé. Jenom po opravdovém pokání lze nalézt opravdový osobní vztah k Ježíši Kristu. - zprac. podle HCJB World Radio Pavel Steiger ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

Kříž posvěcený jako symbol víry a naděje Poutní místo záchranářů a pomocníků na místě teroristického útoku v New Yorku Ocelový kříž, který byl nalezen v troskách věží World Trade Centres v New Yorku, byl nyní posvěcen jako symbol víry a naděje. Dva metry vysoký kříž spadl zcela nepoškozený z jedné z řítících se věží na vedlejší budovu. Frank Silecchia, jeden z pomocníků, našel v troskách po atentátu kříž, jak stojí vzpřímený uprostřed chaosu. Silecchia se nemohl ubránit slzám a prohlásil: „Někdo může říct, že je to přirozená věc, ale pro mne je to Boží zásah.“ Četní záchranáři od té doby putují k tomuto kříži a modlí se u něj. Objevují se zde krátké modlitby, jako: „Bože žehnej našim padlým bratřím!“ Ve středu 4.října byl tento kříž po krátké ceremonii za účasti mnoha záchranářů postaven na metrový kvádr, který byl předtím stupněm na chodníku. P.Brian Jordan se při tom modlil: „Bože uchovej zář kříže na Ground Zero (místo atentátu). Je to symbol naší naděje, naší víry a útěchy.“ Bible v troskách Při odklízení trosek Pentagonu ve Washingtonu nalezl udivený voják stolek, na kterém byla položena zcela neporušená otevřená kniha Písma svatého. Voják prohlásil: „Já jsem nevěřící, ale pro to nemám jiné vysvětlení, než že se jedná o zázrak“. Po teroristickém útoku vzrůstá víra Američanů Víra a náboženství získaly u občanů USA na významu. Vyplývá to z průzkumu Gallupova ústavu po teroristickém útoku. Na 64 % dotázaných uvádí, že náboženství sehrává významnou úlohu v jejich životě. Podobných statistických hodnot dosahovalo náboženství naposled v roce 1965. Tehdy to bylo 70 %. Na 47 % dotázaných udává, že v uplynulém týdnu navštívili bohoslužby. Tyto průzkumy se dělají systematicky již několik desítek let. podle – kath net –

-3-

Ženy v římskokatolické církvi : Zbygniew Czendlik Osobně se domnívám, že veliká většina žen má v církvi významnější postavení než muži! Dokonce si myslím, že církev by se klidně mohla jmenovat místo římskokatolická ženskokatolická. Jejich „rukama“ se církev obnovuje, mnohdy i roste. Důkaz? Prosím. Nechme ženy vstoupit do stávky! Stačí, když přestanou chodit do kostela, vychovávat křesťansky děti a hned budeme mít důkazy! Myslím si, že všichni muži v církvi to podvědomě cítí. Někteří to dokonce vědí, ale bojí se si to přiznat, a proto těch dva tisíce let křesťanství je bojem mužů za své postavení. Motorem, který roztáčí tento zápas je strach z žen. A když máme strach, tak žačneme utíkat ( tábory rozdělené na chlapce a dívky), nebo začneme útočit (ženy jsou slepice). Ženy o svoje postavení bojovat nemusejí a ani to není v jejich genech. To postavení jim vybojoval sám Ježíš. není to dlouho, co jsme četli v neděli evangelium o Martě a Marii. Tam jsme se mohli přesvědčit, že Ježíš nechce, aby ženy jen uklízely a vařily, ale rozmlouvá s nimi o věcech, které byly rezervované jen pro rabíny, pozvedá je na jejich úroveň. To byla revoluce! To, že dnes po velkých trablech milostivě dovolíme děvčatům ministrovat, a to ještě zdaleka ne všude, je slabý odvar. Věřím, že před Bohem máme postavení stejně významné. To, co nastartoval Ježíš, se už nezvrátí. Naše role se budou čím dál více vyrovnávat.Je jen potřeba, aby se to začalo vyrovnávat také v našich hlavách a srdcích. převzato z ankety Jany Zajícové AD 9/2001

POKÉMONI …. nevinná zábava dětí ? Byli jsme osloveni jednou paní z farnosti, abychom uveřejnili něco o Pokémonech a jejich negativnímu vlivu na děti a jejich myšlení. Co k tomu říci, aniž bychom sklouzávali do výrazně „temných“ rovin a nebo naopak viděli v tomto fenoménu něco zcela nevinného? Následující řádky se tuto problematiku budou snažit přiblížit z více úhlů. Jedná se o kreslený seriál a také hru, která vznikla v Japonsku v roce 1996. Částečně se na tvorbě též podílela americká strana. Název je odvozený ze slov Pocket Monster což znamená „kapesní netvor“ nebo „netvor do kapsy“. Hra je určena dětem od pěti do dvanácti let. Trh je těmito Pokémony výrazně zahlcen, od plyšových hraček až po žvýkačky a lízátka. Nedávno v prodejně Makro jsem také viděl adventní kalendář s Pokémony, což bylo i na můj vkus příliš. V mnoha hračkářstvích lze nalézt nažloutlého „Pikaču“, který na zákazníky shlíží z regálů. Podíváme-li se do Japonska, kolébky Pokémonů, tak zde jsou tyto filmy zakázány, protože japonské děti dostávaly při sledování jednoho televizního dílu epileptické záchvaty. Turecká vláda seriál zakazuje, protože dvě děti, které jím byly zřejmě ovlivněny se vrhly z okna. V Čechách se Pokémoni objevují na videokazetách v září 2000. V říjnu už firmy importují do Čech Gameboy, žvýkačky, samolepky, karty a rozjely obrovskou reklamní kampaň. V listopadu už byl zájem obrovský

a vítězí sledování televizního seriálu a sbírání karet. 24.prosince desetitisíce dětí rozbalily Pokémony ve všech možných podobách pod stromečkem. 1.března měl v kinech premiéru film o Pokémonech, který byl bez nějakého výraznějšího děje a nepřinášel nic nového. Opět tu šlo o rychlé střídání motivů, barevných obrazů a příšerek proměňujících se v kuličku a zase zpět. V některých obrazcích se vyskytovala východní symbolika. Pokémoni se vyjadřovali za pravidelného opakování slabik a sloganů na pozadí hlučné muziky. Vše to připomínalo jakési slabikové nebo i vizuální mantry. Rytmus střídání obrázků byl nepříjemný a dá se říci, že to sugestivně působilo na podvědomí dětí. Vše ve filmu bylo nepřirozené a neodpovídalo to reálnému životu. Filmové děti na plátně byly trenéry Pokémonů a Pokémoni za ně bojovali. Filmové děti boj vždy sledovaly a dávaly rozkazy. Celou dobu to byla jen agrese a agrese. Teprve na konci filmu pronesl poražený Pokémon něco ve smyslu, že nebudou hledat co je rozděluje, ale co je spojuje. Vítězný Pokémon zase pronesl něco o důležitosti srdce. Toto byly snad jediné přínosné momenty filmu. Nicméně filmů o Pokémonech je spousta a vždy se v nich jen bojuje. A děti jaksi fasinuje akce a boj a -4-

unikají jim souvislosti. Nejedná se tu o nevinné Šmoulíky nebo Vinetoua. Pokémoni se ubírají zcela jiným směrem než klasické pohádky nebo seríály. Je tu absence citu, příběhů a reálií ze života. Otvírá se tu vícesměrná fascinace něčím novým a nezvyklým. Nabourávají se tu určité systémy podvědomí dětí, jak hlukem, tak rytmem i barevností a sekvencemi záběrů. Zásadní problém u Pokémonů je v tom, že se nejedná o nějaká nevinná zvířátka, ale představují inteligentní bytosti, které ve hře vystupují. Mají možnost používat svou duševní sílu, bojují s ní a mohou ji ovládat. Mají také jakési srdce. Existuje 151 druhů. Každý druh Pokémonů ma svou sílu, inteligenci a schopnosti náležející určitému živlu: země, voda, oheň, vzduch. Děti mohou Pokémony chytat, ztrácet, rozmazlovat … Do hry pronikají prvky východních náboženství v komerčním zpracování. Děti se stávají „trenéry“ a doslova Mistry Pokémonů. Přeneseně se dá říci, že se tu předkládá tématika, která pojednává o vyvolávání duchovních vůdců, kteří bojují s jinými duchy, ochraňují svého majitele a plní úkoly atd. Dětem je donekonečna opakován naléhavý příkaz: „Pochytej je všechny!“ U pokémonního výrobku se občas objevují věty typu: „..noste svého Pokémona stále s sebou“. Člověk by neměl podléhat představám, že ona magie a nadpřirozeno se tu objevuje jen jako doplněk jakéhosi dobrodružství. Nejde spíše o rafinovaný útok Zla, které jen hledá, jak se dostat do života, života našich dětí a rodin?

Samozřejmě, že není potřeba Zlu připisovat více, než doopravdy činí a nebo nadmíru zdůrazňovat projevy Zlého. Přesto ale musíme porozumět tomu, že duchové klamu skutečně existují a jejich vliv může být reálný. Vliv některých věcí může být pomalý, ale ve finále dosti závažný (např.drogy). Člověk by měl vždy hledat své kořeny a svůj život ukotvit na Písmu, aby dokázal rozlišovat co je dobré a co naopak škodí a otupuje mysl. Věci nestačí jen zakázat, o věcech je potřeba hovořit a zdůvodňovat. Umět nabídnout jiné alternativy a tvořivě vést. Zlu se má člověk vzepřít a jasně definovat skutečnost, která jej obklopuje. Zůstane-li náboženství jen na prahu etiky a jakési pozitivní filozofie, tak sklidíme bolestné ovoce. Středem evangelia je Ježíš Kristus a právě v Ježíšově jménu máme autoritu se Zlému i jeho vlivu v tomto světě postavit. Ne svými silami, ale důvěrou v Boha a Jeho pomoc. V případě Pokémonů lze vysledovat, že dětem nepřinášejí nic, co by jim chybělo ke zdravému vývoji, životu a růstu. Jsou jen hříčkou a výplodem fantazie svých tvůrců a sledují jediný cíl – vydělat svým majitelům co nejvíce peněz. S tímto účelem byli vytvořeni a dílo se daří, aniž by v hlavičkách dětí něco hodnotného zůstalo. Je to byznys, který ždíme peníze z kapes rodičů a nechává za sebou „dezorientovanou“ dětskou mysl, která se slepě nechá vést „módním“ trendem.

Použitá literatura : Zápas o duši č.69/2001 Farní informace Zábřeh 38/2001 ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

Kdo to byl Jan Marek Marků ? Brouzdal jsem Internetem a narazil na univerzitní skripta týkající se jezuitské barokní optiky, tj. léta (1620 – 1748 ). Příjemně mě překvapilo, když jsem shledal, že je zde jako významná postava zmiňován právě Jan Marek Marků. Studenti na VŠ se učí o lanškrounském rodákovi a jeho přínosu pro vědu v širším měřítku, a to je myslím dobré zjištění. Několik informací, které jsou ve skriptech, bych nyní rád uvedl.

Jan Marek Marků z Lanškrouna, čili Johannes Marcus Marci de Cronland (1595-1667) patří k nemnoha českým fyzikům a optikům světového, historického významu. Studoval v Olomouci a Praze, byl doktorem lékařství a physicusem království českého, osobním lékařem Ferdinanda III. a rektorem Karlovy univerzity. Do jezuitského řádu vstoupil jako laik již ve vyšším věku. V optice proslul jako objevitel disperze světla při lomu. K závěru, že úhel lomu závisí na barvě světla, dospěl při studiu duhy v polemice s profesory jezuitského řádu. Objev učinil před rokem 1648 v Praze, jak o tom svědčí latinský spis „Thaumantias“ z r.1648. Objevil tedy disperzi světla nejméně 18 let před Newtonem. O jisté nevšímavosti českých fyziků a historiků svědčí fakt, že jeho prioritu v dějinách prosadili nejdříve němečtí historikové vědy, z českých pak Jiří Marek, který v padesátých a šedesátých letech tohoto století prokázal také jeho prioritu objevu difrakce při odrazu na mřížce. Dnes působí J.Marek v Německu; díky němu víme, že ohyb světla našli nezávisle tři badatelé - pravděpodobně v časovém pořadí : Marci, Boyle, Grimaldi. - mk -

-5-

Družina Jestřábů z Lanškrouna v celostátním kole Svojsíkova závodu Celostátní kolo Svojsíkova závodu se konalo v Dolní Dobrouči ve dnech 28.-30.9.2001. Družina Jestřábů, která se výborně umístila v okresním i krajském kole se dostala i na tuto celostátní úroveň. 28.září po poutní mši svaté celá skupina odcestovala směrem na Dolní Dobrouč ve složení: Standa Cink a Pavel Ševčík (vedoucí), Michael Minář (rádce), Jan Macháček(podrádce), Milan Cink, Jakub Pavlas, Petr Macháček, Tomáš Skalický, Honza Šindelář. Jirka Novák ml. se bohužel kvůli náhlému onemocnění nemohl zúčastnit. Dopravu do Dobrouče zajistil Pavel Kráčmar, který tak družinu Jestřábů dopravil bezpečně na místo. Po příjezdu proběhla registrace a vylosování startovního čísla. Los padl na číslo 13. Ubytování bylo zajištěno na faře a oběd ve školní jídelně. Ve 13:30 byl zahajovací nástup na fotbalovém hřišti, kde byli všichni přítomní seznámeni s programem. Účastnilo se celkem 15 dívčích a 15 chlapeckých družin z celé republiky. Večer se rádce a podrádce družiny Jestřábů zůčastnili porady s organizátory a rozhodčími stanovišť. V sobotu 29.září se brzo po šesté vstávalo a v 6:40 byla snídaně. V 8:30 hodin se konal slavnostní nástup spojený se vztyčováním státní vlajky a mezinárodních vlajek skautek a skautů. Přítomni byli nejenom náčelník chlapeckého kmene František Šmajcl-Riki a náčelnice dívčího kmene Hana Vogeltanzová, ale také senátor Bohumil Čada a starosta Dolní Dobrouče p.Neumeister. Zanedlouho byl závod oficiálně zahájen.

Podrádci kreslili pochodový film, což je návod k cestě a zbytek družiny se připravoval. V 11:34 se po prohlídce krojů a kontrole deníků a kroniky vyrazilo ze sportovního areálu. V úvodu se nasbíralo asi dvacetiminutové zpoždění při hledání 3.stanoviště ostrého startu a topografie. Závod běžel dál s většími či menšími úspěchy. Průběh byl náročný, ale poslední běh podél hřbitovní zdi už naštěstí směřoval k cíli. Hodiny ukazovaly 16:30 hodin, když dozněl pokřik Jestřábů. Po skončení závodu družina poobědvala a v 17:30 hod. se téměř všichni zúčastnili sobotní „nedělní“ skautské mše. Večer zaplál táborový oheň. V neděli se vstávalo v 8 hodin a nástup se konal v 10:30 hodin. Úvodní slovo měl bratr náčelník Riki, který zhodnotil průběh závodu. Všichni nedočkavě a s napětím čekali na vyhodnocení závodu z předešlého dne. Družina Jestřábů nevyhrála, ale ani neprohrála. Měla dobrý čas, ale určitou zátěž trestných bodů, což stačilo na 8.místo. Vítězem se stala družina delfínů z Dolní Dobrouče, kteří tak obhájili prvenství z roku 1999. Na druhém místě byl Olomouc a třetí Sokolov. Z děvčat vyhrály skautky Amazonky ze Zlína, na jejichž půdě se uskuteční ústřední kolo v roce 2003. Po stažení vlajek a junácké hymně ústřední kolo Svojsíkova závodu 2001 definitivně skončilo. Družině Jestřábů lze jenom blahopřát k dobrému absolvování tohoto ústředního kola a do dalšího Svojsíkova závodu v roce 2003 jim popřát mnoho štěstí a odvahy. zpracováno z LL č.21

RODINA

A

VÝCHOVA v té době klíčem k dalšímu dobrému rozvoji. Citová péče maminky dává dítěti prostor bezpečí, lásky a jistoty. Stejně důležitá je i role otce. Podle statistik investují otcové do svých dětí průměrně 11 minut denně! Otec ztělesňuje určitou morální instanci, která má pro rozvoj dítěte velký význam. Děti, které vyrůstají bez otce jsou ustrašenější, labilnější a nepodávají takový výkon. Jsou u nich sklony k porušování pravidel a též morální sklony nejsou někdy zřejmé. Chlapci se při kontaktu s otcem rychleji ztotožňují se svou mužskou rolí a naopak u

Rodina poskytuje potřebný prostor pro výchovu, umožňuje rozvíjet talenty, stanoví hranice a dopřává současně i potřebnou volnost. Středem rodiny má být důvěra v Boha, která se dětem nevnucuje, ale ukazuje vlastním příkladem. Základem rodinného života je vzájemná láska a důvěra dětí a rodičů, snaha o dobro pro bližního. Nejvyšším cíle rodiny je vždy dobro druhého, ne prosazení vlastních přání. Dnešní doba naléhavě potřebuje zdravé rodiny. Jsou to rodiny, které ví, jak překonat konflikt. Jsou to rodiny, které spolu tráví čas a jednotliví členové nežijí nezávisle vedle sebe. Rodiny, kde mají všichni vzájemný respekt, úctu. Rodina potřebuje nalézt prostor pro společný výlet, zpěv, modlitbu… Musí se snažit být prostorem jistoty a bezpečí. Mimořádnou roli při výchově hraje matka, zejména v prvních letech života. Vztah s matkou je -6-

děvčat se kontaktem s otcem rozvíjí pocit jejich vlastní hodnoty jako ženy. Otec má mít klíčovou roli v rodině a občas ji zanedbává. Ne nadarmo Bible toto připomíná, aby rodina byla dobře vedena (1Tm 3.4). Dále se v Písmu praví, aby nebyly bezmyšlenkovitě zraňovány city dětí, aby byly stanoveny jasné hranice chování atd. V knize Přísloví je mnohokrát zmiňována povinnost otců předávat dětem morální hodnoty a znalost Zákona. Otcové mají velkou a vznešenou odpovědnost za křesťanské vedení svých dětí. Boháč (L16) si dělá starosti o duchovní situaci svých bratří příliš pozdě, teprve když je sám v říši mrtvých ( L16.27 a násl. ). Je načase, aby otcové vzali svou odpovědnost za vedení v rodině vážně. Rodiče jsou nejlepším příkladem pro děti. Způsob, jak spolu jednají, jak žijí svou víru, jak se zapojují do života – to vše budou děti jednou více či méně kopírovat. Modlitba a požehnání dětem je těžiště celé křesťanské výchovy. Žádným rodičů se nepodaří přivést dítě k víře automaticky. Ale můžeme razit svým dětem cestu ke Kristu tím, že před nimi budeme žít důsledný, věrohodný křesťanský život. K tomu patří i to, jak vypadají naše rodinné pobožnosti, modlitby, společná návštěva bohoslužby,

křesťanské svátky atd. Vědomé a promyšlené utváření těchto podnětů, do kterých se děti zapojují, je klíčem k nenucené a přesto usměrňované výchově k víře. Děti se v současnosti také musí naučit nově ctít rodiče. Ctít znamená více než poslouchat. Biblicky pojem ctít neznamená správně se chovat, ale mít správný postoj. Je to respekt, přijetí nadřazené autority. Pavel říká v Ef 6.1 srozumitelně: „Děti, poslouchejte své rodiče, protože to je spravedlivé před Bohem.“ Řecký výraz teknon, který zde označuje děti, zde neznamená malé děti, ale teenagery, dospívající mladé lidi, kteří už mají odpovědnost za svůj vztah k rodičům. Bible ostře odsuzuje hříchy dětí vůči rodičům. Děti rodiče nesmí vyhnat z domu ( Př 19.26 ), proklínat ani bít ( Ex 21.15-17 ). Nesmí rodičům dělat ostudu ( Lv 21.9 ). Dokonce děti mají i finanční odpovědnost za své rodiče, jsou-li staří a potřebují-li všestrannou péči. Příkladem správné úcty k rodičům je sám Pán Ježíš Kristus, který je poslouchal ( L 2.51 ), i když se jako Pán celého světa podřizovat nemusel. Šalamoun to vše vyjadřuje takto: „Můj synu, poslouchej otcova kárání a matčiným poučováním neopovrhuj“ ( Př.1.8 ) zprac.z Zápasu o duši – říjen 2001

_____________________________________________________________________________________________________

6.listopadu v 17.00 hod. – setkání s prof. Zdeňkem Matějíčkem v evangelickém kostele. TÉMA: současné problémy ve výchově dětí 10.listopadu od 10.30 hodin je setkání mládeže ústeckoorlického vikariátu ve Vysokém Mýtě v sále místní Orlovny – bližší informace jsou uvedeny na plakátech 16.listopadu – kanonická vizitace – Msgr.Josef Socha. Hlavním bodem programu bude mše svatá v 17.00 hodin a po ní setkání pastorační a ekonomické rady Od poloviny listopadu je možné zakoupit v Kulturním centru vstupenky na vánoční koncert, který se bude konat 30.12. v 15.00 hodin v kostele sv.Václava. Účinkovat budou: Marta Kubišová, Jaroslav Svěcený a Petr Malásek. Cena 250 Kč a 50 Kč místenka. Lístky mohou být dobrým vánočním dárkem pro blízké. V neděli 2.12., 9.12. a 16.12. se už tradičně budou konat v našem kostele benefiční adventní koncerty. Začátek bude vždy v 15.00 hodin. 24.12. na Štědrý den odpoledne se pravděpodobně v 15.00 hodin bude konat v kostele koledování u jesliček pro děti ( místo „půlnoční“ pro děti ) Půlnoční mše bude rytmická. Na Boží hod vánoční v 9.30 hod. bude zpívat chrámový sbor.

___________________________________________________________________________________ Každý čtvrtek v 19.00 hodin probíhají na gymnáziu tzv. „Kurzy Alfa“, pořádané Jednotou Bratrskou. Kurzů, které se konají každý týden je celkem 15. Nyní proběhl kurs šestý s tématem – Proč a jak se modlit? Příští bude věnován tématu – Kdo to je svatý Duch? Setkání vždy začíná společnou večeří nebo malým občerstvením, shlédnutím videozáznamu v délce půl až třičtvrtě hodiny a následnou společnou diskuzí a úvahami nad tématem. Přítomno bývá přibližně deset lidí, včetně pořadatelů. Kurzy jsou vedeny příjemnou a otevřenou formou. Doporučuji každému, kdo si chce své křesťanství více ozřejmit a sdílet svou víru v Ježíše v neformálním a přátelském prostředí, ať se přijde podívat. - mk -7-

Zápis z jednání pastorační rady dne 23.10.2001 Připomenutí dalších termínů pastorační rady: 16.11.2001 po vizitaci, 11.12.2001 v 19.00 hod.předvánoční setkání Posunutí na 19.00 hod. bylo schváleno pro zimní období na návrh J.Macháčka Vizitace: Proběhne 16.11.2001 přibližně od 10.00 hod. Vizitátorem bude Msgr.Socha. stanoven na 17:00. Po mši svaté bude setkání se členy pastorační a ekonomické rady.

Začátek mše svaté je předběžně

Hudba při vánoční liturgii: Půlnoční – skupina Michael, Boží hod vánoční – chrámový sbor Mgr.Uhlířová Připomínky farníků: 1/ Vystoupení skupiny Michael v Brně - problém s hrazením nákladů na dopravu členů skupiny. Zůstává otevřeno. 2/ Požadavek na více příležitostí ke svátosti smíření: P.Zbigniew konstatoval, že pravidelných příležitostí ke svátosti smíření je dostatek. Každý pátek a sobotu půl hodiny před večerní mši svatou. První středa v měsíci-během adorace. První pátek v měsíci 1 hod. před mší svatou (P.Zbigniew). První ST, PÁ, SO – 1 hod. před mší sv. ( P.Gabriel ) 3/ Sobotní mše s nedělní platností Každá večerní sobotní mše svatá ohlášená i neohlášená je platná jako nedělní. Počet čtení na nedělní mši svaté je určen dle úvodu do misálu na 3. Z pastoračních důvodů lze číst 2 čtení. Definitivní pravidla a úpravy budou stanoveny příslušnou biskupskou konferencí. 4/ Stání a klečení při mši svaté – Římský misál předepisuje 3 pokleknutí - při pozdvihování hostie - při pozdvihování kalichu s krví Páně - před svatým přijímáním 5/ Vliv ohledů vůči přítomným lidem jiného vyznání či bez vyznání na Boží oslavu – otázka stání a klečení. K bodům 4 a 5. Vzhledem k různosti praxe provádění těchto úkonů v různých farnostech by nebylo šťastné někomu něco vnucovat či nařizovat. Je třeba si však uvědomit, že klečení má stále svůj význam jako výraz pokory a úcty, zvláště když je doprovázeno skloněním vnitřním. 6/ Přizvání pro podávání sv.přijímání: Pro podávání mohou být kromě kněží a jáhnů vybráni věřící, kteří jsou uvedeni do služby akolyty. V případě na který bylo poukázáno nebyl nikdo z ustanovených akolytů přítomen a řádně ustrojen. Proto byl přizván jiný z přítomných věřících. J.Macháček podal návrh, aby do služby akolyty byl uveden pan Rudolf Minář. 7/ Požadavek na zavedení oklepnutí hostie o obětní misku či ciborium při podávání na ruku z důvodu zamezení padání úlomku hostie na zem. Každý podávající je zodpovědný za způsob jakým podává. 8/ Děti v kostele – dotaz na možnost úpravy a využití boční kaple. Není možné z důvodu jiného systému vytápění. 9/ Do konce října by měl být připraven návrh rozpočtu na příští rok. Požadavky na rozpočet je potřeba předat co nejdříve. Začátkem února se uvažuje o výletu dětí do Liberce. Náplní bude m.j. návštěva zábav.parku Bybylon a aquacentra. Připomenutí zhotovení paměť.desky p.J.Kacálka k nedožitému 80-tému výročí jeho narození. Ke krytí nákladů bude uspořádána sbírka. Ministranti – stále není jejich vedoucí. Zdeněk Gregora provede průzkum. Požadavek na pravidelné biblické hodiny – vzhledem k tomu, že zkušenost z minulosti ukázala relativně nízký zájem, doporučuje se využít osvědčených kontaktů pro organizování víkendových duchovních obnov. Informace M.Kuťáka o aktivitách Jednoty bratrské – „Kursy Alfa“. Podle jeho názoru se jedná o nevnucující se formu evangelizace.

___________________________________________________________________________________ Velmi se omlouváme čtenářům, ale z důvodu časové tísně toto číslo nemohlo být postoupeno k textovým korekturám !!! Redakční rada : -8-

Jana a Mirek Kuťákovi

Textové korektury : Olga Skalická Kopírování : RECAL – Pavel Kráčmar Kontakt : LA.Lidická 823,Tel.:525166,[email protected]

-9-