Slavné. značky. lokální. z Ústí nad Labem

Slavné

lokální značky z Ústí nad Labem

Slavné

Berühmte

z Ústí nad Labem

aus Aussig

lokální značky

lokale Marken

Slavné lokální značky z Ústí nad Labem Tovární komíny, to je to první, co si většina Čechů vybaví, když se řekne Ústí nad Labem. Severočeské krajské město skutečně vyrostlo z  průmyslové tradice. Bylo přední industriální metropolí rakousko-uherské monarchie. A  nemusí se za to vůbec stydět. Může se pochlubit dědictvím hodným bez nadsázky pojmenování

„rodinné stříbro“. S Ústím se pojí celá řada proslulých českých výrobků, jejichž zvučná jména už dobře znaly naše prababičky. Svůj věhlas si udržují podnes, navzdor času i  nepřízni dějin. Uplynulé věky jim nic neubraly na jedinečnosti a tradiční kvalitě, snad jen trochu vyprchalo povědomí o místě jejich zrodu. Mnohé konzumenty totiž překvapí, když náhodou zjistí, že jejich oblíbený produkt pochází právě od nás. A tak vznikl

projekt Slavné lokální značky,

Berühmte lokale Marken aus Aussig aby už nikdo nezůstával na pochybách, co je

„Originally made in Ústí nad Labem“. Je libo něco výtečného k pití či k zakousnutí? K tomu cosi líbezného k poslechu? Toužíte po dokonalé péči o čistotu a  krásu svého zevnějšku? A  myslíte i  na zušlechtění milované zahrádky? Pak stačí nahlédnout do vybrané nabídky našich nejslavnějších značek „Made in Ústí nad Labem“. Ta plně uspokojí veškerá Vaše přání, byť budou sebeneskromnější! Neváhejte a sami vyzkoušejte legendární výrobky z metropole českého severu! Jednoduše Vás přesvědčí, že naše sebevědomá tvrzení nejsou jen prázdná reklamní klišé. Opírají se o  nejlepší tradice předávané mezi Ústečany z pokolení na pokolení.

Fabrikschornsteine – das ist das Erste, was den meisten Tschechen einfällt, wenn man Aussig sagt. Die nordböhmische Bezirksstadt entstand tatsächlich aus einer industriellen Tradition. Sie war eine führende industrielle Hauptstadt der Österreichisch-Ungarischen Monarchie. Und sie braucht sich dafür überhaupt nicht zu schämen. Sie kann mit Stolz ein Erbe zeigen, das wahrhaftig die Benennung „Familiensilber“ verdient. Mit Aussig ist eine ganze Reihe von berühmten böhmischen Erzeugnissen verbunden, deren klingende Namen bereits unsere Urgroßmütter gut kannten. Ihren Ruf behalten sie bis heute bei, und zwar trotz Zeit und Ungunst der Geschichte. Die vergangenen Zeiten haben ihnen nichts an ihrer Einzigartigkeit und traditionellen Qualität genommen, vielleicht ist nur das Bewusstsein über den Ort ihres Entstehens verblasst. Viele Konsumenten überrascht es nämlich, wenn sie zufälligerweise feststellen, dass ihr Lieblingsprodukt gerade von uns stammt. Und somit entstand das Projekt Berühmte

lokale Marken, damit niemand mehr darüber im Zweifel ist, was „Originally made in Ústí nad Labem“ bedeutet. Etwas Genussreiches zu trinken oder zu knabbern gefällig? Dazu irgendetwas Angenehmes zum Anhören? Sehnen Sie sich nach einer vollkommenen Fürsorge für die Reinheit und Schönheit Ihres Aussehens? Und denken Sie auch an eine Veredelung Ihres geliebten Gartens? Dann brauchen Sie nur in das ausgewählte Angebot unserer berühmtesten Marken „Made in Ústí nad Labem“ Einblick zu nehmen. Dieses wird all Ihre Wünsche vollständig befriedigen, egal wie anspruchsvoll sie sein mögen! Zögern Sie nicht und probieren Sie selbst die legendären Produkte aus der Metropole des böhmischen Nordens! Sie werden Sie einfach davon überzeugen, dass unsere selbstbewussten Behauptungen nicht nur leere Werbeklischees sind. Sie stützen sich auf die besten Traditionen, die unter den Aussigern von Generation zu Generation überliefert wurden.

Něco k pití Zahnání žízně patří k  nejtíživějším potřebám člověka. Utišit ji můžete obyčejnou vodou, ale v Ústí se k tomuto „krajnímu“ řešení uchýlí málokdo. A  proč taky, když tu vyvěrá hned několik vzácných pramenů, jejichž blahodárné účinky na lidský organismus potvrzují ohlasy miliónů konzumentů z celého světa. Obzvlášť to platí pro ústecká piva Březňák a Zlatopramen.

Pivo značky Březňák je v současnosti jedním z nejprodávanějších českých exportních piv zejména v Německu a ve Švédsku. Domácí i zahraniční trhy si podmanil nejen svou poctivou chutí, ale také líbivou etiketou s proslulým portrétem bodrého pivaře. Ten už provází produkt pivovaru Velké Březno od roku 1906, kdy přednosta místní železniční stanice a oblíbenec velkobřezenské hospodské společnosti Victor Cibich propůjčil tvář svému milovanému moku za doživot-

Etwas zu trinken ní rentu 30 piv týdně. Jeho spokojený výraz už před válkou reprezentoval české pivovarnictví až v dalekém Kapském Městě či v Daar es Salaamu. Tam všude mívaly ústecké pivovary svá obchodní zastoupení. Za války se pak osvěžovaly ve vyprahlé poušti Cibichovým pivem i německé jednotky Afrikakorps. Obchodní značka „pivního dědka“ dosáhla takové oblíbenosti, že si ji mnohé zahraniční pivovary nelegálně přisvojily a dodnes ji užívají například v Uruguay či na Kostarice.

Victor Cibich se stal legendární postavou ústeckých dějin. Má vlastní fankluby, které pořádají „procesí“ k jeho hrobu na hřbitově nedaleko velkobřezenského pivovaru.

Den Durst zu stillen ist eines der bedrückendsten menschlichen Bedürfnisse. Man kann dies mit normalem Wasser tun, in Aussig flüchtet allerdings kaum jemand zu dieser „äußersten“ Lösung. Und warum auch, wenn hier gleich mehrere wertvolle Quellen sprudeln, deren wohltuende Wirkungen auf den menschlichen Organismus Reaktionen von Millionen von Konsumenten aus aller Welt bestätigen. Dies gilt insbesondere für die Aussiger Biersorten Březňák und Zlatopramen. Die Biermarke Březňák ist zurzeit eine der meist verkauften tschechischen Export-Biersorten, vor allem in Deutschland und Schweden. Die Binnen- sowie Auslandsmärkte hat es nicht nur durch seinen echten Geschmack erobert, sondern auch durch die gefälligen Etiketten mit dem berühmten Porträt von einem tüchtigen Biertrinker. Dieser begleitet das Produkt der Brauerei Velké Březno (Großpriesen) bereits seit 1906, als Victor Cibich (Zippich) – Vorsteher der hiesigen Eisenbahnstation und Liebling von Großpriesener Gesellschaft der Gastwirte

– sein Gesicht seinem Lieblingsbräu für eine lebenslange Rente von 30 Bier pro Woche verlieh. Sein zufriedener Ausdruck repräsentierte schon vor dem Krieg die tschechische Bierbrauerei sogar bis in das entfernte Kapstadt oder in Dar es Salaam. Dort überall hatten die Aussiger Brauereien ihre Handelsvertretungen. Während des Krieges erfrischten sich dann mit Zippichs Bier in der verdorrten Wüste auch die deutschen Truppen des Afrikakorps. Die Handelsmarke des „alten Bier-Kerls“ erreichte solch eine Beliebtheit, dass einige ausländische Brauereien sie illegal in Besitz genommen haben und sie bis heute z. B. in Uruguay oder Costa Rica verwenden. Victor Cibich wurde zu einer legendären Figur der Geschichte Aussigs. Er hat eigene Fanclubs, die „Prozessionen“ zu seinem Grab auf dem Friedhof nicht weit von der Großpriesener Brauerei veranstalten. Die Perle namens Březňák wurde 2008 von Heineken – einem der größten Bierproduzenten der Welt – in sein Port-

Etwas zu trinken

Něco k pití Perlu jménem Březňák získal v roce 2008 do svého portfolia jeden z  největších světových výrobců piva společnost Heineken. Ta vlastní i další neméně slavnou ústeckou pivní značku Zlatopramen. Exportní úspěchy sklízí hlavně ve Skandinávii. Toto výjimečné pivo se zapsalo do historie českého pivovarnictví jako průkopník „jedenáctky“ a v této kategorii drží také dlouhodobě pozici nejprodávanější jedenáctistupńové pivo na tuzemském trhu.

Značka

Zlatopramen je sice relativně mladá, vznikla roku 1967, ale pivovar, který dnes nese stejné jméno, existuje takřka už čtyři sta let. Vlastní tradice vaření piva se pak v Ústí nad Labem datuje do doby vlády krále Václava I., tedy do poloviny 13. století.  

Jako mají Karlovy Vary svůj třináctý pramen v Becherovce, tak v Ústí zpestřuje pitnou kůru

Stará myslivecká, lidově zvaná Myslivec. Pojí se s úplnými počátky výroby lihovin v ústecké čtvrti Krásné Březno, s rokem 1847, kdy slavnou likérku založil ústecký továrník Luis Eckelmann. Původně se nápoj jmenoval „Alter Korn“, v  české verzi „Stará žitná“. Ale obrázek myslivce s flintou z etikety se nakonec prosadil i do názvu výrobku. Původ této kořalky popisuje legenda o myslivcovi, který zakladateli likérky nechtěl prozradit recept na svůj lahodný nápoj, dokud nedostal nabídku, že se jeho portrét dostane na lahev. Na rozdíl od skutečného příběhu Victora Cibicha považují historici tuto bajku za smyšlený reklamní tah. Ale to nijak nesnižuje fakt, že se ústecký Myslivec řadí k nejslavnějším alkoho-

folio gewonnen. Dieser besitzt auch die andere ebenso berühmte Aussiger Biermarke Zlatopramen. Dieses außerordentliche Bier schrieb sich in die Geschichte der tschechischen Bierbrauerei als ein Pionier der „Jedenáctka“ von 11° („die Elf“) ein und hält in dieser Kategorie auch langfristig die Position des meist verkauften Lagerbiers im Binnenmarkt. Die Marke Zlatopramen ist zwar relativ jung – sie entstand im Jahre 1967 – allerdings die Brauerei, die heute denselben Namen trägt, besteht beinahe bereits seit vierhundert Jahren. Die eigentliche Brauereitradition wird dann in Aussig in die Zeit der Regierung des Königs Wenzel I., d. h. Mitte des 13. Jahrhunderts – zurückdatiert. Genauso wie Karlsbad seine dreizehnte Quelle in Form von Kräuterlikör Becherovka hat, so wird die Trinkkur in Aussig durch Alter Jägerlikör belebt, der volkstümlich nur als Jägerlikör genannt wird. Verbunden ist er mit den Anfängen der Branntweinproduktion im Aussiger

Viertel Krásné Březno (Schönpriesen) im Jahre 1847, als die berühmte Likörfabrik von dem Aussiger Fabrikanten Louis Eckelmann gegründet wurde. Ursprünglich hieß das Getränk “Atler Korn”, tschechisch “Stará žitná”. Die Abbildung eines Jägers mit einer Flinte auf der Etikette setzte sich allerdings schließlich auch in der Bezeichnung des Produktes durch. Den Ursprung dieses Branntweins beschreibt die Sage über einen Jäger, der dem Gründer der Likörfabrik das Rezept für sein leckeres Getränk nicht verraten wollte, bis er ein Angebot bekam, dass sein Porträt auf die Flasche kommt. Im Gegensatz zu der tatsächlichen Geschichte von Victor Cibich halten die Historiker diese Fabel für ein fiktives Werbemanöver. Dies verringert jedoch auf keine Weise den Fakt, dass der Aussiger Jägerlikör zu den berühmtesten alkoholischen Getränken bei uns zählt. Der berühmte tschechische Schauspieler Jan Werich lädt in einem Schreiben seinen Freund Kovařík zum Fi-

Etwas zu trinken

Něco k pití lickým nápojům u nás. Proslulý český herec Jan Werich v jednom dopise zve přítele Kovaříka na ryby a oznamuje mu, že s sebou vezmou myslivce s velkým „M“. A že tím nemyslel nimroda, bylo každému hned jasné. Myslivec s velkým „M“ dělal také důvěrného společníka hitmakerům Jiřímu Štaidlovi a  Karlu Svobodovi, když vymýšleli nejslavnější píseň pro Karla Gotta „Lady Carneval“ nazpívanou už ve 36 jazycích. V  socialistických časech, kdy našinec mohl jen zřídka okusit značkovou whisku či koňak ze západu, neohroženě vládl tuzemským barům právě Myslivec spolu s  Becherovkou. I  proto bývala láhev se zeleným mužíkem neodmyslitelnou filmovou rekvizitou, zahrála si namátkou v  kultovních filmech „Hoří má panenko!“, „Slavnosti sněženek“ i v populární dětské komedii „Ať žijí duchové!“.

Ústí ale nemá jen třináctý pramen, oplývá dokonce pramenem čtrnáctým. Za ten můžeme směle označit proslulý

likér

Klášterní tajemství. Ústecká likérka ho uvedla na trh roku 1898. Také jeho původ obestírá legenda. Tajemství prý patřilo místním krušnohorským mnichům, od nichž ho Eckelmann vymámil. Původní receptura je přísně střeženým tajemstvím uchovávaným v trezoru. Ví se jen tolik, že základ chuti tvoří devatenáct bylinek, které se louhují v alkoholu. Patří mezi ně i  tři druhy pelyňku, kardamom či skořice. Současný majitel obou proslulých značek společnost Granette & Starorežná Distilleries vyrábí dodnes Starou mysliveckou i  Klášterní tajemství v historické budově likérky v Krásném Březně.

schen ein und teilt ihm mit, sie nehmen den „Myslivec“ ( Jäger) mit großem “M” mit. Und dass er damit keinen Jagdfreund meinte, war jedem sofort klar. Der „Myslivec“ ( Jäger) mit großem „M“ war auch ein vertraulicher Begleiter für die Hitmakers Jiří Štaidl und Karel Svoboda, als sie das berühmteste Lied für Karel Gott „Lady Carneval“ schrieben, welches bereits in 36 Sprachen gesungen wurde. Zur Zeit des Sozialismus, wo Landsleute nur selten einen Markenwhisky oder Cognac aus dem Westen probieren konnten, waren das gerade der Jägerlikör zusammen mit dem Kräuterlikör Becherovka, welche ungefährdet in den inländischen Bars herrschten. Auch deswegen war die Flasche mit dem grünen Männchen meistens ein unwegdenkbares Filmrequisit: sie „spielte“ beispielsweise in den Kultfilmen „Hoří má panenko!“ (Der Feuerwehrball), „Slavnosti sněženek“ (Das Wildschwein ist los) sowie in der populären Kinderkomödie „Ať žijí duchové! (Unsere Geister sollen leben!)“.

Aussig hat allerdings nicht nur die dreizehnte Quelle, sondern auch eine vierzehnte Quelle. Für die kann man mutig den berühmten Likör Klášterní tajemství (Klostergeheimnis) halten. Auf den Markt brachte ihn die Aussiger Likörfabrik im Jahre 1898. Auch sein Ursprung ist mit einer Legende umhüllt. Das Geheimnis gehörte angeblich den hiesigen Mönchen aus dem Erzgebirge, von denen Eckelmann es entlockte. Die ursprüngliche Rezeptur ist ein streng behütetes und im Schließfach aufbewahrtes Geheimnis. Man weiß nur so viel, dass die Grundlage des Geschmacks neunzehn Kräuter bilden, welche im Alkohol eingelegt werden. Zu diesen gehören drei Arten von Wermut, Kardamom oder Zimt. Der gegenwärtige Besitzer der beiden berühmten Marken – die Gesellschaft Granette & Starorežná Distilleries – produziert bis heute den Alten Jägerlikör sowie das Klostergeheimnis im historischen Gebäude der Likörfabrik in Schönpriesen.

Něco k zakousnutí Masopustní koblihy, velikonoční mazanec, vánočka, tyto i mnohé další delikatesy české kuchyně mají překvapivě co do činění s Ústím nad Labem. Ptáte se, jak to? Vysvětlení vám podá dobový reklamní slogan ústecké firmy Schicht: “

I ta bábovka to hlásá, v Ceresu že naše spása,

diční vepřové sádlo. Vyráběl se z  kokosového oleje jako stoprocentní rostlinný, tedy

zdravý tuk.

sama naše máti žasla, jak je pěkná - jako z  másla.“ Proslulý rostlinný tuk se značkou Ceres byl totiž tradičním výrobkem severočeské metropole, a  to více než sto let. Při vaření, pečení a  smažení mu sekundují i  další ústečtí pomocníci – oleje Vegetol a  Ceresol.

Byl považován za tak zdraví prospěšný, že se v  olympijském roce 1936 stal hvězdou sportovní reklamní kampaně. Dokonce i  židovská komunita vyhýbající se kvůli svému přesvědčení vepřovému masu, považovala Ceres za košer náhražku živočišného tuku. Vyráběl se proto v ústecké továrně podle rituálních předpisů pod dohledem rabína až ze slezské Vratislavi.

„Těžké je to kuchaření v  kuchyni, kde Ceres není. Kde však s Ceresem se vaří, v kuchyni se všechno daří.“ Ceres už od roku 1903 vytlačoval z českých kuchyní, stejně tak z kuchyní rakouských, maďarských nebo bosenských, tra-

Obchodní úspěch Schichtových závodů s  tukem Ceres vedl k rozkvětu firmy a roku 1911 si vyžádal výstavbu nové ztužovny tuků v Ústí nad Labem, která byla první v Evropě a  čtvrtá na světě. Na ústeckých továrních halách zářil do

Etwas zu knabbern Faschingskrapfen, Osterkuchen und Stollen – diese und viele andere Delikatessen der tschechischen Küche haben überraschenderweise mit Aussig zu tun. Fragen Sie wie so? Die Erklärung gibt uns ein historischer Werbespot der Aussiger Firma Schicht: “Sogar der Gugelhupf verkündet es, Ceres sei unsere Erlösung; allein unsere Mutti war erstaunt, wie schön es ist – wie aus Butter.“ Das berühmte Pflanzenfett mit der Marke Ceres war nämlich ein traditionelles Produkt der nordböhmischen Metropole, und zwar seit mehr als hundert Jahren. Beim Kochen, Backen und Braten unterstützen es auch weitere Aussiger Helfer – die Öle Vegetol und Ceresol. „Schwer ist das Kochen in Küche, wo es kein Ceres gibt. Wo jedoch mit Ceres gekocht wird, ergeht alles wohl.“ Bereits seit 1903 hatte Ceres das traditionelle Schweineschmalz aus den tschechischen, österreichischen, ungarischen oder bosnischen Küchen hinaus ausgedrückt. Es wurde aus Kokosöl als hundertprozentiges Pflanzenöl – also

gesundes Fett – hergestellt. Es wurde als so gesund angesehen, dass es in dem olympischen Jahr 1936 zum Star der Sport-Werbekampagne wurde. Sogar auch Judengemeinde, welche Schweinefleisch wegen ihrer Überzeugung vermeidet, hielt Ceres für einen Koscherersatz für das tierische Fett. Es wurde deshalb in der Aussiger Fabrik gemäß Ritualvorschriften unter Aufsicht eines Rabbis bis aus dem schlesischen Wroclaw hergestellt. Der Geschäftserfolg der Schichtwerke mit dem Ceres-Fett führte zum Aufschwung der Firma und forderte 1911 den Aufbau einer neuen Fetthärtungsanlage in Aussig, welche die Erste Europas und die Vierte weltweit war. An den Aussiger Fabrikhallen leuchtete die Aufschrift „Ceres Fabrik“ in die Ferne. Neben Fett trug noch ein Produkt den Namen Ceres – für dieses Produkt dachte Schicht die Marke mit dem Namen der römischen Göttin des Ackerbaus und

Něco k zakousnutí dálky nápis „Ceres Fabrik“. Vedle tuku nesl pojmenování Ceres ještě jeden výrobek, pro který Schicht původně značku se jménem římské bohyně úrody vlastně vymyslel - to pro

ovocnou šťávu s názvem Ceres Saft Reklamní slogany zdůrazňovaly, že jde o  nealkoholický nápoj. Majitelé firmy totiž chtěli svým dílem přispět k boji proti alkoholismu. Dokonce uvedli na trh i Ceres Sekt, což byl i přes slibný název opět jen nealkoholický nápoj, jehož základ představovala jablečná šťáva a „šampaňské“ bublinky dodávala přidaná sodovka. Výroba ovocných šťáv Ceres Saft skončila v Ústí roku 1952. Jedlý tuk Ceres a rostlinný olej Ceresol ale přežily rakousko-uherské mocnářství, prvorepublikové Československo, Velkoněmeckou říši, socialistické Československo i návrat kapitalismu po roce 1989 a  následné rozdělení republiky. Zásluhou značek Ceres,

Something to eat

Ceresol a Vegetol držel i následník Schichtových závodů podnik Setuza ještě na začátku 21. století pozici největšího zpracovatele olejnin v České republice a předního dodavatele jedlých tuků, olejů a margarínů. Dnes legendární značky zastřešují společnosti Lukana Oil a KäKä. Ve výčtu tradičních svátečních pochoutek, které se už století pečou na tuku Ceres, jsme záměrně vynechali jednu ústeckou specialitu, abychom jí mohli věnovat zvláštní pozornost.

Je to proslulá maková mušle nebo-li

„Mohnmuschel“

tedy výtečná sladkost, za kterou se do Trmic sjížděli mlsouni ze širokého okolí už v  19. století. Tamní historické velikonoční trhy se tak postupně staly

der Fruchtbarkeit eigentlich ursprünglich aus –, und zwar der Fruchtsaft Ceres Saft. Die Werbespots hoben hervor, es handele sich um ein alkoholfreies Getränk. Die Firmenbesitzer wollten nämlich mit ihrem Werk zum Kampf gegen Alkoholismus beitragen. Sie brachten sogar auch den Ceres Sekt auf den Markt, was trotz der versprechenden Bezeichnung wieder nur ein alkoholfreies Getränk war, dessen Grundlage Apfelsaft darstellte und die „Sektperlen“ verlieh das zugegebene Sodawasser. Die Herstellung von Fruchtsäften Ceres Saft endete in Aussig im Jahre 1952. Das Speisefett Ceres sowie das Pflanzenöl Ceresol überlebten allerdings die Österreichisch-Ungarische Monarchie, die Tschechoslowakei in der Ersten Republik, das Großdeutsche Reich, die sozialistische Tschechoslowakei, die Rückkehr des Kapitalismus nach 1989 sowie die nachfolgende Teilung der Republik. Dank der Marken Ceres, Ceresol und Vegetol hielt auch der Nachfolger von Schichtwerken – das Unternehmen Setuza – noch anfangs des

21. Jahrhunderts eine Position des größten Verarbeiters von Ölpflanzen in der Tschechischen Republik und des führenden Lieferanten von Speisefetten, Ölen und Margarinen. Heute werden die legendären Marken von den Gesellschaften Lukana Oil und KäKä überdacht. Auf der Aufzählung der traditionellen festlichen Delikatessen, die seit Jahrhunderten im Fett Ceres gebacken werden, haben wir eine Aussiger Spezialität absichtlich weggelassen, um ihr eine besondere Aufmerksamkeit zu schenken. Es handelt sich um die berühmte „Mohnmuschel“, also eine ausgezeichnete Süßigkeit, wegen der bereits im 19. Jahrhundert Leckermäulchen aus der weiten Umgebung nach Trmice (Türmitz) zusammenkamen. Dortige historische Ostermärkte wurden dann allmählich vor allem zu einer Vorführung von Mohnmuscheln, so dass die hiesigen Leute sie laut dieses Gebäcks schließlich auch zu „Mohnmuschelmarkt“ umbenannten.

Něco k zakousnutí především přehlídkou makových mušlí, a tak je místní podle tohoto pečiva nakonec i  přejmenovali na

„Mohnmuschelmarkt“. Makovou mušli tvoří placka z  kynutého těsta plněná hroudou máku. Je vydatně potřená vejcem a  posypaná cukrem, aby se návštěvníkům trhů sbíhaly sliny. Původ této speciality poodhalují záznamy v místní kronice, která datuje zrození makového pamlsku na rok 1836, kdy se z  tovaryšské cesty vrátil domů pekař Wenzel Schindler. Krátce na to se na velikonočním trhu pochlubil, co se v  cizině naučil. Z  jaké země pekař Schindler netradiční recept na sever přivezl, není známo. Jeho výrobek se brzy stal legendou, kterou však mnozí trmičtí pekaři začali proklínat. Obrovský zájem zákazníků jim totiž neumožnil svátečně prožívat Velikonoce. Museli ručně namlít dostatečné množství máku a spotřebovaly se ho opravdu kopy. V první polovině 20. století nesl prapor věhlasného pečiva

Something to eat trmický pekař

Sterlike,

a to až do druhé světové války. Tehdy tradice makových mušlí utrpěla zrušením trhů a po osvobození už na ni noví obyvatelé pohraničí nenavázali. Teprve na sklonku 20. století vytáhl ze zapomnění trmickou laskominu ústecký vlastivědec a pamětník „Mohnmuschelmarktu“ Hanuš Adamec. Objevil nenápadný článek v  německých novinách od pekařovy dcery Alžběty Sterlikové Bschochové, který obsahoval i  vzácný rodinný recept. Na počátku 21. století se pak tradice ujala místní pekárenská firma Inpeko, která peče regionální specialitu přesně podle historické receptury na objednávku.

Die Mohnmuschel besteht aus einem Puffer aus  Hefeteig, gefüllt mit einem Batzen Mohn. Sie ist schön mit Ei bestrichen und mit Zucker bestaubt, damit den Marktbesuchern dann das Wasser im Maul zusammenläuft. Den Ursprung dieser Spezialität decken die Aufnahmen in der örtlichen Chronik auf, welche die Geburt des Mohnleckerbissens in das Jahr 1836 zurückdatieren, als der Bäcker Wenzel Schindler von seiner Gesellenreise nach Hause zurückkam. Kurz darauf prahlte er auf dem Ostermarkt damit, was er in der Fremde gelernt hätte. Aus welchem Land der Bäcker Schindler das untraditionelle Rezept in den Norden brachte, ist nicht bekannt. Sein Erzeugnis wurde bald zu einer Legende, welche jedoch viele Türmitzer Bäcker zu verfluchen begannen. Das riesige Interesse der Kunden hinderte sie nämlich daran, das Ostern festlich zu erleben. Sie mussten ausreichende Menge Mohn von Hand mahlen, und es wurde wirklich

ein ganzer Haufen davon verbraucht. In der ersten Hälfte des 20. Jahrhunderts trug der Türmitzer Bäcker Sterlike die Fahne des weltberühmten Gebäcks, und zwar bis zum Zweiten Weltkrieg. Damals erlitt die Tradition der Mohnmuscheln durch Abschaffung der Märkte, wobei die neuen Grenzgebietbewohner nach der Befreiung daran nicht mehr anknüpften. Erst am Ende des 20. Jahrhunderts holte Hanuš Adamec – ein Aussiger Heimatkundefreund und Zeitzeuge des „Mohnmuschelmarktes“ – den Türmitzer Leckerbissen aus der Vergessenheit wieder heraus. Er entdeckte in einer deutschen Zeitung einen unauffälligen Artikel von der Tochter des Bäckers Alžběta Bschochová, geb. Sterlike, welcher auch das wertvolle Familienrezept beinhaltete. Am Anfang des 21. Jahrhunderts nahm sich dann die lokale Bäckereifirma Inpeko die Tradition wieder an; diese backt die regionale Spezialität genau nach der historischen Rezeptur auf Bestellung.

Něco pro čistotu a krásu „Čistota půl zdraví“ možná říkáte svým dětem a vnoučatům i vy v domnění, že užíváte prastaré lidové rčení. A přitom nevědomky citujete snad náš neslavnější reklamní slogan vůbec. V minulém století ho vymyslelo reklamní oddělení ústecké firmy Schicht pro podporu prodeje proslulého

mýdla s jelenem. Nažloutlá kostka s  reliéfem jelena ve skoku byla v  dobách Rakousko-Uherska neodmyslitelnou součástí domácnosti každé čistoty milovné hospodyně. Do všech koutů monarchie jich tehdy z  Ústí proudilo každým rokem přes 300 milionů kusů.

Firma Schicht si ochrannou známku s  jelenem zaregistrovala už roku 1891 a  jde tak o  jednu z  nejstarších nepřetržitě užívaných značek v  České republice. Výroba mýdla pomohla

Etwas für die Schönheit und Reinheit Schichtům vybudovat největší potravinářsko - drogistický podnik v celé Evropě. Firma také stála roku 1930 u  zrodu mezinárodního koncernu Unilever, který dnes patří k  lídrům světového trhu s tuky, oleji a kosmetikou. Jméno Schicht ve své době rezonovalo stejně jako jména předních českých průmyslníků Baťa nebo Škoda. S nástupem moderních technologií ztratilo mýdlo s  jelenem sice už dávno své výsostné postavení, ale prodává se dál. Jsou ženy, které toto přírodní mýdlo bez saponátů nechtějí ani dnes v éře automatických praček vyměnit za žádný z  moderních pracích prostředků. Tradiční ochrannou známku vlastní firma Lukana Oil.

„Reinlichkeit ist halbe Gesundheit“ sagen vielleicht auch Sie Ihren Kindern und Enkelkindern im guten Glauben, dass Sie eine uralte Redensart verwenden. Dabei zitieren Sie unbewusst unseren etwa berühmtesten Werbeslogan überhaupt. Im letzten Jahrhundert wurde dieser von der Werbeabteilung der Aussiger Firma Schicht zur Verkaufsförderung der berühmten Hirschseife ausgedacht. Der gelbliche Würfel mit dem Relief eines springenden Hirsches war zur Zeit Österreich-Ungarns ein unwegdenkbarer Bestandteil des Haushalts von jeder sauberkeitsliebenden Hausfrau. In alle Ecken der Monarchie strömten damals aus Aussig über 300 Millionen Stück jährlich. Die Firma Schicht registrierte die Schutzmarke mit dem Hirsch bereits im Jahre 1891; es handelt sich somit um eine der ältesten ununterbrochen verwendeten Marken in der Tschechischen Republik. Die Seifenherstellung half den Schichts, das größte Lebensmittel-Drogerie-Unternehmen in ganz Europa aufzubauen. Die Firma stand 1930 auch

bei der Entstehung des internationalen Konzerns Unilever, welcher heutzutage zu den Führern des Weltmarktes mit Fetten, Ölen und Kosmetik gehört. Der Name Schicht klang seinerzeit genauso wie die Namen der führenden tschechischen Kaufleute Baťa oder Škoda. Mit dem Eintritt der modernen Technologien hat die Hirschseife zwar seine souveräne Stellung schon längst verloren, verkauft wird sie allerdings weiter. Es gibt Frauen, welche diese surfactantfreie Naturseife auch heute in der Ära von automatischen Waschmaschinen durch keine der modernen Waschmittel ersetzen wollen. Die traditionelle Schutzmarke besitzt die Firma Lukana Oil. „Es ist so einfach, schön zu sein“. Und wissen Sie wodurch? Man braucht sich nur ein weiteres berühmtes Aussiger Erzeugnis anzulegen – die Seife Elida. Im Vergleich zu der zum Waschen vorgesehenen Hirschseife repräsentierte die Marke Elida eine Hautseife sowie andere luxuriöse Hautpflegeartikel. Die Schichtwerke legten in

Etwas für die Schönheit und Reinheit

Něco pro čistotu a krásu „Být krásná, je tak lehké“. A víte, jak na to? Stačí si pořídit

slavný ústecký výrobek

mýdlo Elida. Na rozdíl od mýdla s jelenem určeného k praní, značka Elida reprezentovala pleťové mýdlo a další luxusní kosmetické výrobky. Schichtovy závody do této značky vkládaly velké naděje. Velkou pozornost jí věnovalo zejména reklamní oddělení. V rámci kampaně vyhledávalo největší české krásky na plakáty a dokonce vypustilo i několik obřích balónů nesoucích logo Elida. Značka, kterou si Schicht zaregistroval už roku 1904, je dnes ve vlastnictví firmy Lukana Oil. Dokážete si představit, že by vaše vlasy získaly „zvláštní notu“, nebo „sytou svítivost“? Takové účinky sliboval dobový reklamní slogan šamponu Elida. Žel Bohu už tyto lákavé přísliby neprověříte, neb šampon se přes

půl století nevyrábí. Ale špičkovou péči o  váš účes přece dokážeme zajistit z  ústeckých zdrojů. Vzešla odsud totiž i  nejslavnější tuzemská značka vlasové kosmetiky Lybar. Ústecká chemička neboli Spolek pro chemickou a hutí výrobu si tuto značku zaregistroval v roce 1925. Ale tehdy byl ještě sprej na vlasy úplné sci-fi a s označením Lybar se počítalo pro širokou škálu výrobků od barviv, přes farmaceutické přípravky až po prostředky k  hubení hmyzu. Nakonec chemička zaregistrovanou značku nevyužila pro žádný z  nich. Její správný čas nadešel až na počátku 60. let 20. století, kdy v  Ústí vrcholily pokusy s tehdejší světovou novinkou - aerosolovým sprejem.

První lak na vlasy Lybar přišel na svět roku 1966. Hromadná výroba se odehrávala v  pobočném závodě ve Velvětech na Teplicku. Ten se osamostatnil roku 1994 a  přijal nový oficiální název podle svého nejslavnějšího výrobku „Lybar“.

diese Marke große Hoffnungen. Eine große Aufmerksamkeit schenkte ihr vor allem die Werbeabteilung. Im Rahmen einer Kampagne suchte sie die größten tschechischen Schönen für die Plakate aus und ließ sogar auch mehrere Heißluftballons mit dem Logo Elida aufsteigen. Die Marke, die Schicht bereits 1904 registrierte, ist heute im Eigentum der Firma Lukana Oil. Können Sie sich vorstellen, dass Ihre Haare eine „besondere Note“ oder ein „sattes Leuchten“ gewinnen? Solche Auswirkungen versprach der zeitgemäße Werbeslogan des Schampons Elida. Leider kann man diese verlockenden Versprechungen nicht mehr überprüfen, da das Schampon seit mehr als einem halben Jahrhundert nicht hergestellt wird. Wir sind aber trotzdem in der Lage, die höchste Pflege Ihrer Frisur aus den Aussiger Quellen zu gewährleisten. Es entstand von hier nämlich auch die berühmteste inländische Marke Lybar für Haarkosmetik. Das Aussiger Chemiewerk oder auch Spolek pro chemickou

a hutní výrobu (Verein für Chemie- und Hüttenproduktion) registrierte diese Marke im Jahre 1925. Damals war jedoch ein Haarspray eine völlige „Science-Fiction“, wobei mit der Bezeichnung Lybar für eine breite Produktpalette von Farbmitteln, über pharmazeutische Mittel bis hin zu Mitteln zur Insektenbekämpfung gerechnet wurde. Letztendlich nutzte das Chemiewerk die registrierte Marke für keine von diesen aus. Die richtige Zeit kam erst am Anfang der 60er Jahre des 20. Jahrhunderts, als in Aussig Experimente mit der damaligen Weltneuheit – dem Aerosolspray – kulminierten. Der erste Haarlack Lybar kam 1966 auf den Mark. Die Massenproduktion erfolgte im Filialbetrieb in Velvěty in der Region Teplice. Dieser wurde 1994 selbstständig und nahm den neuen offiziellen Namen nach seinem berühmtesten Produkt „Lybar“ an.

Etwas für die Schönheit und Reinheit

Něco pro čistotu a krásu Dnes továrna vyrábí pod značkou Lybar celou řadu vlasové kosmetiky. Drží si pozici lídra tuzemského trhu a  vyváží na Slovensko a  do Polska. V  jejím výrobním sortimentu bychom ale našli víc slavných ústeckých značek, například v  Čechách nejprodávanější

„U mužů udává tón hubič hmyzu Biolit “ či legendární šampon proti vším Ortosan.

I tato českému spotřebiteli notoricky známá jména původně patřila mezi ochranné známky ústecké Spolchemie. Péče o  krásu však není jen výsadou žen a  dívek. Muži též touží po luzném zjevu a  pozornost něžného pohlaví se snaží uchvátit zejména hladce oholenou tváří. Po několik generací byl každodenní rituál holení nepředstavitelným bez lahvičky s  nápisem Pitralon.

Pitralon

Pro starší generaci je Pitralon stále ještě synonymem pro vodu po holení všeobecně. A  není divu, tato značka české spotřebitele provází už od roku 1920. Původně ji vyráběla pobočka německé firmy Odol v  Děčíně. Po poválečné konfiskaci továrny značka připadla národnímu podniku Setuza, dříve Schicht. S  Ústím se tak Pitralon pojí přes šedesát let. Značka je živá dodnes, v tradici její výroby pokračuje také společnost Lukana Oil.

Heute stellt die Fabrik unter der Marke Lybar eine ganze Reihe von Haarkosmetik her. Sie hält die Position eines Leaders des Binnenmarktes und exportiert in die Slowakei und nach Polen. In ihrem Produktangebot würden wir aber mehr berühmte Aussiger Marken finden, z. B. Biolit – ein in Tschechien meist verkauftes Mittel zur Insektenbekämpfung – oder das legendäre Ortosan-Schampon gegen Läuse. Auch diese für tschechische Verbraucher notorisch bekannten Namen gehörten ursprünglich zu den Schutzmarken der Aussiger Spolchemie. Schönheitspflege ist allerdings nicht nur ein Privileg von Frauen und Mädchen. Auch Männer sehnen sich nach einem schönen Aussehen und versuchen, die Aufmerksamkeit der holden Weiblichkeit insbesondere mit glatt rasiertem Gesicht zu entzücken. Einige Generationen lang war das alltägliche Rasier-Ritual ohne das Fläschchen mit der Aufschrift Pitralon unvorstellbar. “Bei Männern spielt Pitralon erste Geige” . Für die ältere Generation bedeutet

Pitralon immer noch das Synonym für Aftershave allgemein. Und kein Wunder; diese Marke begleitet die tschechischen Verbraucher bereits seit 1920. Ursprünglich wurde sie von der Niederlassung der deutschen Firma Odol in Děčín (Tetschen) hergestellt. Nach der Nachkriegskonfiskation der Fabrik gehörte die Marke dem volkseigenen Betrieb Setuza, früher Schicht. Mit Aussig ist Pitralon somit seit mehr als sechzig Jahren verbunden. Die Marke lebt bis heute – die Tradition deren Herstellung setzt auch die Gesellschaft Lukana Oil fort.

Něco k poslechu „Tak to už je od těch Ústečanů úplná drzost,“ postěžuje si možná některý z  čtenářů nad tvrzením, že proslulá značky gramofonových desek s  psíkem naslouchajícím gramofonu patří do kolekce legendárních výrobků „Originally made in Ústí nad Labem“. Věřte, nevěřte, ale je tomu skutečně tak. Nejslavnější světový producent gramodesek, britská společnost „The Gramophone Company“, provozovala v  severočeské metropoli svou hlavní továrnu pro celé Rakousko-Uhersko.

„His Master´s Voice“, nebo-li „Hlas jeho pána“, tak se jmenuje legendární gramofonové logo se psíkem Nipperem, který zmateně naslouchá gramofonu, odkud zní nahrávka hlasu jeho pána. Značka se zrodila náhodně roku 1899 a  překvapivě se dodnes drží po boku Coca-Cola a  jiných legend

Etwas zum Anhören mezi deseti nejslavnějšími

obchodními známkami světa, bez ohledu na to, že se gramofonové desky s tímto logem už dlouhá desetiletí nevyrábějí. První továrnu na gramofonové desky v  českých zemích založil v Ústí nad Labem roku 1908 Josef Berliner, bratr samotného vynálezce gramofonu. Na ústeckých deskách se ale psík zjevil až o pár let později, kdy do Berlinerova podniku majetkově vstoupila britská firma „The Gramophone Company“, největší výrobce „mluvících“ desek na světě. Společně s legendárním logem bylo na každé místní desce otištěno také jméno města Ústí nad Labem - česky,

„Da sind die Aussiger also schon total frech“, beschwert sich vielleicht einer der Leser über die Behauptung, die berühmte Schallplattenmarke mit dem Hund, der einen Plattenspieler hört, gehöre zu der Kollektion der legendären Produkte „Originally made in Ústí nad Labem“. Ob Sie es glauben oder nicht, es ist tatsächlich so. Der berühmteste Schallplattenhersteller der Welt – die britische Gesellschaft „The Gramophone Company“ – betrieb in der nordböhmischen Metropole seine Hauptfabrik für ganz Österreich-Ungarn. „His Master´s Voice“ bzw. „Die Stimme seines Herrn“ – so heißt das legendäre Schallplattenlogo mit dem Hund Nipper, welcher verworren das Grammophon hört, wo die Aufnahme der Stimme seines Herrn tönt. Die Marke entstand zufälligerweise 1899 und hält sich überraschenderweise bis heute an der Seite von Coca-Cola und anderen Legenden unter den zehn berühmtesten Handelsmarken der Welt, und zwar unabhängig davon,

dass Schallplatten mit diesem Logo Jahrzehnte lang nicht mehr hergestellt werden. Die erste Schallplattenmarke in den böhmischen Ländern wurde 1908 von Josef Berliner – dem Bruder des Grammophonerfinders selbst – in Aussig gegründet. Auf den Aussiger Schallplatten erschien der Hund allerdings erst einige Jahre später, als die britische Firma „The Gramophone Company“ – der größte Hersteller von „sprechenden“ Platten auf der Welt – in Berliners Unternehmen anteilsmäßig eintrat.

Něco k poslechu německy či dokonce hebrejsky a arabsky, podle toho, na jaký trh výrobek směřoval. Ústecké desky se prodávaly do celé střední a jihovýchodní Evropy, vedle toho také do Palestiny či Maroka. Export tvořil převážnou část produkce. Do začátku druhé světové války vydala ústecká lisovna 12 000 různých titulů. V repertoáru převažovaly nahrávky mezinárodního charakteru pořízené mateřskou firmou „The Gramophone Record“ po celém světě. Nechyběli tehdejší největší světoví interpreti z  řad operních pěvců, význačné symfonické orchestry či pravé americké jazzové kapely. Pro domácí publikum ústecká továrna zvěčnila například kompletní nahrávku „Prodané nevěsty“ v  podání Národního divadla nebo Smetanovu Mou vlast nastudovanou Českou filharmonií pod taktovkou Václava Talicha. Jméno města Ústí nad Labem nesou i  historické desky s  kabaretními kousky Vlasty Buriana.

Etwas zum Anhören Továrna na gramodesky prosperovala v  Ústí do okupace roku 1938. Po válce se do areálu nastěhoval podnik Tesla a  v 50. letech se tu vyráběly první československé magnetofony Metra. Nahrávky lisované v Ústí nad Labem

pod značkou

psíka s gramofonem se však dodnes nárazově objevují v jubilejních reedicích, jako například v roce 2004 na exkluzivním CD vydaném Památníkem Antonína Dvořáka ke stému výročí skladatelovy smrti.

Zusammen mit dem legendären Logo war auf jeder örtlichen Schallplatte auch der Name der Stadt Ústí nad Labem (Aussig) aufgedruckt – tschechisch, deutsch oder sogar hebräisch und arabisch, je nachdem, welchen Markt das Produkt bezweckte. Die Aussiger Schallplatten wurden in ganz Mittel- und Südosteuropa verkauft, darüber hinaus auch in Palästina oder Marokko. Export stellte die überwältigende Mehrzahl der Produktion dar. Bis zum Anfang des Zweiten Weltkriegs gab die Aussiger Pressanlage 12 000 verschieden Titel aus. In dem Repertoire überwogen Aufnahmen internationalen Charakters, die von der Mutterfirma „The Gramophone Record“ durch die ganze Welt beschafft wurden. Es fehlten nicht die damaligen größten Weltinterpreten aus den Reihen der Opersänger, bedeutende Symphonieorchester oder echte amerikanische Jazzbands. Für das Heimpublikum verewigte die Aussiger Fabrik beispielsweise die komplette Aufnahme der „Verkauften Braut“ vom Nationalthea-

ter oder Smetanas Mein Heimatland von der Tschechischen Philharmonie unter dem Dirigentenstab von Václav Talich. Den Namen der Stadt Aussig tragen auch die historischen Schallplatten mit Kabarettstücken von Vlasta Burian. Die Schallplattenfabrik prosperierte in Aussig bis zur Besetzung im Jahre 1938. Nach dem Krieg zog das Unternehmen Tesla in das Areal um, und in den 50er Jahren wurden hier die ersten tschechoslowakischen Tonbandgeräte Metra hergestellt. Die in Aussig unter der Marke des Hundes mit einem Grammophon gepressten Aufnahmen erscheinen jedoch bis heute schlagartig in Jubiläum-Reeditionen, wie z. B. im Jahre 2004 auf der exklusiven vom Denkmal Antonín Dvořáks zum 100. Jubiläum des Todes des Komponisten herausgegebenen CD.

Něco do zahrádky Cimrmanův Děd Vševěd by řekl: “A nejhorší ze všeho jsou trpaslíci“, my v Ústí si myslíme pravý opak. A myslel si to i 

George Harrison, člen legendárních The Beatles.

I  on totiž podlehl kouzlu tohoto zahradního doplňku z Ústí nad Labem. Na obalu svého alba se nechal zvěčnit s trpaslíkem vyrobeným v keramické továrně Maresch, jejíž tradice se odvíjí už od roku 1841. Zvykli jsme si označovat sádrové pidimužíky usazené v  záhonech za projev kýče, který pohoršil už nejednoho estéta. Ale původně plnili funkci dobrého ducha, ochránce domácnosti. A  také jejich vzhled nebýval tak pitoreskní, jako dnes. Kvalitní zahradní trpaslíci představovali sochařské dílo zdobené ruč-

ní malbou. A  přesně takové nabízela firma Maresch. Světové prvenství ve výrobně zahradního trpaslíka jí vzakonkurence z německého Duryňska v roce 1872, ovšem

továrna ústeckého měšťana

Johanna Maresche se nového trendu rychle chytla. Výrobu trpaslíků zahájila kolem roku 1881. Keramička zaměstnávala kreativní a talentované umělce, jež vytvořili modely pro neuvěřitelně pestrou kolekci trpaslíků. Dochované výrobní katalogy z let 1895 až 1910 předvádí vedle klasických trpaslíků pracantů s hráběmi a lopatičkami, třeba trpaslíky pijany s šampaňským či korbelem piva nebo kuřáky lelkující v  trávě s dýmkou. V nabídce figurovala i trojice karbaníků, jimž za karetní stoleček sloužila velká muchomůrka, nechyběli ani hráči kuželek, rybáři,houbaři i trpaslík na houpačce.

Etwas für den Garten Mancher Ästhet hat sich bereits beschwert: “Die Zwerge sind am schlimmsten“; wir Aussiger denken genau das Gegenteil. Und so dachte das auch George Harrison – Mitglied der legendären The Beatles. Auch er erlag nämlich dem Zauber dieses Gartenzubehörs aus Aussig. Auf dem Cover seines Albums ließ er sich mit einem Zwerg verewigen, der in der Keramikfabrik Maresch hergestellt wurde, deren Tradition sich bereits seit 1841 entwickelt. Wir haben uns daran gewöhnt, die in Beeten gesetzten Gipszwerge als Ausdruck eines Kitsches zu bezeichnen. Ursprünglich erfüllten sie jedoch die Funktion eines guten Geistes und Haushaltbeschützers. Und auch ihr Aussehen war nicht so pittoresk wie heute. Gartenzwerge von guter Qualität stellten eine mit Handmalerei verzierte Skulptur dar. Und genau solche bot die Firma Maresch an. Die Weltvorrangstellung in der Gartenzwergherstellung nahm ihr zwar die Konkurrenz aus dem deutschen Thüringen im Jahre 1872 ab, die Fabrik des Aussiger Bürgers

Johann Maresch erfasste den neuen Trend allerdings schnell. Die Zwergherstellung begann sie um 1881. Die Keramikfabrik beschäftigte kreative und begabte Künstler, da sie Modelle für eine unglaublich bunte ZwergKollektion gestalteten. Die überlieferten Produktionskataloge aus den Jahren 1895 bis 1910 stellten neben den klassischen hart arbeitenden Zwergen mit Rechen und

Něco do zahrádky Ústecké keramické postavičky

si vydobyly velké renomé v Čechách i v zahraničí. Tisíce jich putovaly do západní Evropy a dál přes oceán do USA. Takto se jeden exemplář dostal i do vlastnictví slavného Brouka George Harrisona. Výroba v  Ústí skončila roku 1947. Keramička místo Mareschových trpaslíků vypalovala busty dělnického prezidenta Klementa Gottwalda. Ústecký

trpaslík se stal mezi sběrateli vyhledávanou starožitností, kterou si pro její vysokou hodnostu už dneska sotva kdo dovolí posadit do své zahrádky.

Etwas für den Garten Pozapomenutá

značka Maresch

se dočkala plné rehabilitace až v roce 2004. Tehdy vyhlásilo město Ústí nad Labem na počest slavného ústeckého výrobku Rok trpaslíka a uspořádalo trpasličí slavnosti. Při této příležitosti vzniklo několik replik historických výrobků včetně obří sochy trpaslíka, která patří se svými třemi metry k  největším na světě. V  současnosti zdobí, jak se na trpaslíka sluší, jednu zahradu, a nijak malou, rovnou Zoologickou zahradu v Ústí nad Labem.

Schäufelchen beispielsweise auch Trinker-Zwerge mit einer Flasche Champagner oder einem Humpen Bier vor, oder im Gras mit einer Pfeife gaffende Raucher-Zwerge. In dem Angebot figurierte auch ein Trio von Spielern, die an einem großen Fliegenpilz als Tischlein saßen; finden konnte man auch Kegelspieler, Angler, Pilzsammler sowie einen Zwerg in einer Schaukel. Die Aussiger Keramikfiguren erwirkten ein großes Renommee sowohl in Tschechien, als auch im Ausland. Tausende von ihnen wanderten nach Westeuropa und weit über den Ozean in die USA. So kam ein Exemplar auch in das Eigentum des berühmten Beatles George Harrison. Die Herstellung in Aussig endete 1947. Die Keramikfabrik brannte statt Maresch-Zwerge die Büsten des Arbeiterpräsidenten Klement Gottwald. Der Aussiger Zwerg wurde unter den Sammlern eine ausgesuchte Antiquität, welche wegen ihrem hohen Wert heute schon kaum jemand in seinen Garten einsetzt.

Die vergessene Marke Maresch erlebte eine vollständige Rehabilitierung erst im Jahre 2004. Damals erklärte die Stadt Aussig zu Ehren des berühmten Aussiger Produktes Das Jahr des Zwergs und veranstaltete ein Zwergfest. Bei dieser Gelegenheit entstanden einige Repliken von historischen Produkten einschließlich einer riesigen Zwergstatue, die mit ihren drei Metern zu den Größten auf der Welt gehört. Zur Zeit verschönt er, wie es sich für einen Zwerg gebührt, einen Garten, der nicht gerade klein ist, und zwar den Zoologischen Garten in Aussig.

Děkujeme za spolupráci partnerům projektu:

www.muzeumusti.cz

www.granette.cz

www.lukana.cz

www.breznak.cz

Vydalo Statutární město Ústí nad Labem v roce 2011 Text: Mgr. Martin Krsek Grafické podklady: Muzeum města Ústí nad Labem Archiv města Ústí nad Labem Design: MiniMaxstudio Tisk: Ústecké tiskárny s.r.o. www.usti-nad-labem.cz

www.zlatopramen.cz

Informační středisko města Ústí nad Labem Infozentrum der Stadt Mírové náměstí 1/1 400 01 Ústí nad Labem

www.inpeko.cz

Tel.: + 420 475 271 700 [email protected]