Eva Pavlovičová 2015
Skupinová výuka v hodinách fyziky Seminární práce V této práci se zaměříme na skupinovou formu výuky v hodinách fyziky, protože právě pro tento předmět se využití skupinového vyučování přímo nabízí. V úvodu si zopakujeme, co to vlastně skupinové vyučování je, jaké má charakteristické vlastnosti. Dále se podělím se svými zkušenostmi se skupinovou výukou, kterou jsem měla možnost vyzkoušet jak na praxích, tak v rámci projektu Tandemy. Skupinové vyučování patří vedle individuální a hromadné mezi jednu z forem výuky, která reaguje na požadavky současné společnosti (kooperace, řešení problémů v týmu), zároveň obohacuje výuku o postupy, které frontální výuka neumožňuje. Spočívá v rozdělení třídy na menší (většinou 3 až 5 členné) skupinky. Těmto skupinkám mohou být zadány stejné, či naprosto rozdílné úkoly. Výběr a složení skupin záleží na učiteli, o složení může rozhodnout sám nebo dát prostor dětem. Při tvorbě skupin dětmi samými (neformální) vznikají skupinky často tvořené z přátel, ve kterých jistě vládne dobrá atmosféra, ovšem výkon může být snížen tím, že si děti povídají o svých zájmech, plánech a odbíhají od tématu. Při tvorbě skupin učitelem (formální) bereme ohled na to, jestli chceme vytvořit skupinky rychleji a pomaleji se učících dětí, ty nazýváme stejnorodé (homogenní), nebo skupinky dětí s různými schopnostmi pro daný předmět, ty nazýváme různorodé (heterogenní). Při vytvoření skupinek homogenních je třeba brát v úvahu, že skupiny tvořené nadanějšími dětmi většinou zadaný úkol splní rychleji, je proto třeba mít nachystané nějaké rozšíření, něco, s čím by si mohly lámat hlavu a dát prostor méně nadaným. Při tvorbě různorodých skupinek je naopak výhodou, že rychlejší žák může hrát ve
Eva Pavlovičová 2015
skupince roli kontrolora a navádět ostatní k cíli, ke kterému by v homogenní skupince nemuseli dojít tak rychle nebo vůbec. Jednou z nejdůležitějších věcí pro úspěšné skupinové vyučování je volit vhodný úkol, ve výuce fyziky to může být například ověření platnosti nějaké vlastnosti látky nebo fyzikálního zákona. Těžkým úkolem pro učitele je sledování myšlenkových procesů ve skupinkách, aby bylo učení efektivní. Také musí zamezit nízkému nebo naopak velkému zapojení některých členů skupinky a podpořit vyváženou účast členů na řešení problému. Ve skupinovém vyučování jde také o rozvoj spolupráce, proto je v této formě výuky vhodné rozdělit samotný proces na 3 fáze. První je fáze projektová, ve které učitel zvažuje vhodnost zařazení skupinové práce, promýšlí obsah tématu pro skupiny a formuluje cíl. Zároveň je dobré promyslet, jak bude probíhat následné zhodnocení skupinové práce, jestli každá skupina vystoupí se svým závěrem, nebo bude zhodnocení probíhat diskuzí atd. Prostřední je fáze realizační, učitel zadává žákům téma a cíl skupinové práce, vymezuje pravidla, kterými se mají řídit, délku trvání a způsob hodnocení. Následuje dělení žáků do skupin. V průběhu činnosti monitoruje práci ve skupinách. Zároveň se snaží podpořit činnost ve všech skupinách. Třetí fáze je kontrolní, probíhá zhodnocení celé skupinové práce. Žáci zveřejní své výsledky podle dohody před zadáním úkolu. Může následovat diskuze, vhodnou variantou je také vlastní zhodnocení, žáci hodnotí sami sebe, svou skupinu, jak se jim pracovalo, jestli došli ke správným výsledkům, popřípadě mohou navrhnout vylepšení do budoucna. Skupinová výuka má mnoho předností, ovšem nese s sebou i velké množství rizik. K výhodám se dá jistě zařadit, že patří mezi aktivizující, motivující
Eva Pavlovičová 2015
a často zábavnou formu výuky. Žáky vtahuje do procesu učení a umožnuje rozvíjení sociálních dovedností a práce ve skupině, na kterou je v poslední době kladen velký důraz. Umožňuje přímý a osobnější kontakt se spolužáky i s učitelem. Posiluje sociální vazby a rozvíjí komunikaci. Poskytuje prostor pro nesmělé, umožňuje integraci žáků se speciálními potřebami a mnoho dalšího. Mezi nevýhody patří časová náročnost přípravy pro učitele i následná realizace. Někteří žáci se z principu nezapojují vůbec, nebo minimálně. Nevhodné složení pracovní skupiny, nespolupráce a neschopnost komunikace mezi členy ve skupině. Hluk, vzájemné rušení skupin a roztříštěnost pozornosti učitele. Rizikem může být také obtížnost hodnocení, které probíhá zpravidla na konci hodiny. Učitel si musí dát pozor, aby dal zhruba stejný čas na vyslovení závěrů všem skupinám. Stává se, že při vyhodnocení první skupiny propukne diskuze, a díky tomu je v ostatních skupinách času méně. Skupinovou výuku jsem měla možnost vyzkoušet si jako žák a teď už i jako učitel. V roli žáka jsem se na takové hodiny vždy těšila a neuvědomovala si, kolik práce, úsilí a času příprava a celá realizace našeho učitele stála. Protože se jedná o formu, která podle mě vtáhne žáky lépe do problematiky než například výklad, již několikrát jsem se o tuto formu výuky pokusila. Měla jsem možnost si ji vyzkoušet v rámci praxe, ale také v rámci tandemů, kde bylo výhodou, že jsme ve třídě byli učitelé dva a bylo jednodušší hlídat myšlenkové procesy žáků a práce byla lépe kontrolovatelná. Hodinu, kterou bych chtěla popsat, jsme s profesorkou odučily v tandemu. Jednalo se o hodinu fyziky v primě osmiletého gymnázia a tématem byly magnety a jejich vlastnosti. Příprava zahrnovala několik úkolů ke splnění, sepsané pomůcky, které se musely nachystat, děti si musely samy donést mince, víčko od plastové lahve a nějaké další drobnosti. Příprava takové hodiny
Eva Pavlovičová 2015
trvala více než dvě hodiny. Před hodinou jsme s mojí tandemovou kolegyní po katedře naskládaly připravené pomůcky, děti to měly těžší o to, že si pro pomůcky musely chodit samy. Na začátku hodiny jsem nechala žáky, aby se rozdělili do skupinek po čtyřech, bylo potřeba, aby rozdělení proběhlo rychle, protože práce bylo hodně, navíc jsem děti ještě moc neznala. Po bleskovém rozdělení si jeden zástupce z každé skupinky přišel pro záznamový arch, ve kterém bylo napsáno, jaké pomůcky si mají nachystat, zadání úkolu a místo pro závěr. Také jsme se domluvili, aby si každá skupinka vybrala jednoho mluvčího, který poté půjde výsledky prezentovat k tabuli. Organizace zabrala dobrých deset minut z hodiny. Děti začaly postupně plnit zadané úkoly. Na papíru bylo celkem pět úkolů plus jeden soutěžní. Mezi úkoly patřilo například zjistit, jestli mosaz, železo, plast, ocel, měď magnet přitahuje a vyplnit tabulku (obr.1), nebo zjistit, jestli magnet působí všude stejně a namalovat obrázek (obr.2).
obr.1
obr.2
Ovšem děti jsou soutěživé, nejvíce je tedy nadchl soutěžní úkol a to Hra na Popelku. V misce jsou nasypané a promíchané železné hřebíčky, mosazné hřebíčky a malé kousky špejlí. Úkolem je co nejrychleji tato tělíska roztřídit. Je jasné, že úkol navazoval na celou skupinovou práci, děti snadno napadlo podle vyplněné první tabulky, že železné hřebíky mohou magnetem vytáhnout a měděné zůstanou v misce. K tomuto kroku dospěla po vyplnění archu celá třída. Problém se tedy zredukoval na kousky špejlí a měděné hřebíky.
Eva Pavlovičová 2015
Předpokládaly jsme, že by alespoň jedna skupinka mohla přijít na to, že do misky stačí přilít voda, špejle vyplavou na hladinu a hřebíky zůstanou na dně. Nestalo se tak, vyhlásili jsme za vítěze skupinku, která zvládla hřebíky a špejle roztřídit za 8,3 s. Následovala diskuze a zhodnocení výsledků. Na každou skupinku vyšel prezentovat jeden závěr. Bylo dobré, že byli mluvčí předem zvolení a byli na výstup připravení. Po zvonění jsme dětem, které měly zájem, ukázaly, jak jsme si úlohu o Popelce s kolegyní představovaly a roztřídily hřebíky od špejlí za 4 s. Děti byly překvapené, že je to nenapadalo, protože o hustotě jsme se bavili před magnety. Kdyby měly více času, jistě by na to přišly. Hodina se dětem i mně velmi líbila, ačkoli byla hlučnější a náročnější na přípravu. Skupinky si vyhovovaly a nepřišlo mi, že by se někdo málo zapojoval. Důležité bylo, že zbyl dostatek času na zhodnocení, diskuzi i úklid. Bylo výhodou, že jsme v hodině byly profesorky dvě a mohly jsme si děti rozdělit. Být tam sama jistě by to bylo ještě o mnoho náročnější. Skupinová výuka mě velice zaujala a budu se ji snažit v hodinách využívat co nejvíce. Zdroje: Všechny zdroje byly pořízeny 4.7.2015 [1]http://www.vuppraha.cz/wpcontent/uploads/2011/09/skupinovaprace_we b.pdf [2] https://kdf.mff.cuni.cz/vyuka/pedagogika/seminarky/201314%20Martina%20Krejcikova,%20Skupinov%C3%A9%20vyu%C4%8Dov%C3%A 1n%C3%AD%20v%20hodin%C3%A1ch%20fyziky.pdf [3] http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/2640/od-skupinove-ke-kooperativnivyuce.html/
