Skryté zisky: nakolik Evropská unie přispívá k neférovému daňovému prostředí

Skryté zisky:

nakolik Evropská unie přispívá k neférovému daňovému prostředí

Poděkování Vznik této zprávy koordinoval tým Eurodad s přispěním nevládních organizací z 15 zemí EU, k nimž patří: 11.11.11 (Belgie), Action Solidarité Tiers Monde (ASTM)(Lucembursko), Centre national de coopération au développement (CNCD-11.11.11) (Belgie), Christian Aid (Velká Británie), CCFD-Terre Solidaire (Francie), Debt and Development Coalition Ireland (DDCI)(Irsko), Demnet (Maďarsko), Ekvilib Institute (Slovinsko), Forum Syd (Švédsko), Global Policy Forum (Německo), Glopolis (Česká Republika), Ibis (Dánsko), InspirAction (Španělsko), Instytut Globalnej Odpowiedzialności (IGO), Oxfam France (Francie), Oxfam Intermon (Španělsko), Re:Common (Itálie), the Centre for Research on Multinational Corporations (SOMO) (Nizozemsko) and World Economy, Ecology & Development (WEED) (Německo). Zvláštní poděkování patří doktorandu Martinu Hearsonovi z London School of Economics a Political Science (LSE) za poskytnutí údajů a cenných poznámek k části věnované daňovým úmluvám.

Autory jednotlivých kapitol zasvěcených konkrétním zemím jsou národní partneři projektu, kteří za jejich obsah také nesou odpovědnost, přičemž tento obsah neodráží názory ostatních partnerů projektu.

Anglické vydání: Eurodad Rue d’Edimbourg, 18 – 26 Mundo B building (3rd floor) 1050 Ixelles, Brussels Belgium tel: +32 (0) 2 894 46 40 e-fax: +32 (0) 2 791 98 09 Design by: March Design Studio

České vydání: Překlad: Martin Micka Editace: Ondřej Kopečný Grafika a zlom: BEEPart Vydavatel české verze Glopolis, o.p.s. Soukenická 23, 110 00 Praha 1 Tel: +420 272 661 132 www.glopolis.org

Copyediting by: Vicky Anning and Julia Ravenscroft Autoři jsou přesvědčeni, že všechny údaje v této zprávě jsou věcně správné k 7. říjnu 2014.

Tato publikace byla financována v rámci projektů „Více vlastních zdrojů pro rozvojové země“ Glopolis a „Evropský rok rozvoje 2015 – Nepromarnit příležitost“ společnosti Člověk v tísni. Projekty byly podpořeny z prostředků Evropské unie a z prostředků České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR.

2 SKRYTÉ ZISKY: nakolik Evropská unie přispívá k neférovému daňovému prostředí

Obsah Slovníček pojmů

4

Zkratky

5

Shrnutí

6

Doporučení pro členské země a instituce EU

8

Globální perspektiva

9

Česká republika

22

Závěry zprávy pro všechny hodnocené země

25

Příloha 1: Metodika systému hodnocení jednotlivých zemí

32

Příloha 2: daňové úmluvy

33

Reference

34

SKRYTÉ ZISKY: nakolik Evropská unie přispívá k neférovému daňovému prostředí 3

Slovníček pojmů Automatická výměna informací

Offshore jurisdikce či centra

Systém, jehož prostřednictvím se relevantní informace o majetku a příjmech daňového poplatníka (jednotlivce či společnosti) automaticky předávají ze země, kde mají tyto příjmy svůj původ, do země, v níž má daňový poplatník své sídlo. Daňové orgány poplatníkovy domovské země tak mají možnost prověřit si jeho daňové záznamy a zjistit, zda správně vykázal své příjmy ze zahraničí.

Známá obvykle jako jurisdikce s nízkým zdaněním, specializující se na poskytování firemních a komerčních služeb v nich nesídlícím offshore společnostem a jednotlivcům a na investice offshore fondů. To vše bývá často provázeno jistou mírou tajemství (např. v souvislosti s vlastnictvím, výší prostředků či původem peněz). Pojem „offshore“ lze použít jako synonymum pro daňové ráje či jurisdikce s vysokou mírou bankovního a finančního tajemství.

Eroze daňové základny a přesouvání zisků Jde o pojem používaný k popisu přesunu zdanitelných příjmů ze zemí, kde byly vytvořeny, typicky do zemí s nízkými či nulovými sazbami daně. Důsledkem je „eroze“ daňové základny dotčených států a tím i pokles jejich příjmů.

Skutečné vlastnictví Právnický pojem popisující osobu, která má prospěch z vlastnictví aktiva (např. bankovního účtu, trustu, nemovitosti), ačkoli jej formálně nevlastní, protože je registrováno na jméno jiné osoby.

Vykazování po jednotlivých státech Vykazování po jednotlivých státech by znamenalo, že nadnárodní společnosti poskytnou rozpis svých zisků a zaplacených daní v jednotlivých zemích, i přehled o své hospodářské činnosti v každé zemi, v níž mají dceřiné společnosti, včetně offshore jurisdikcí. V minimální variantě by to znamenalo, že nadnárodní společnost by ve své výroční účetní závěrce uvedla následující údaje: Globální přehled společnosti (či skupiny): všechny státy a území, v nichž působí, a názvy všech jejích dceřiných firem působících v jednotlivých zemích. Finanční výsledky skupiny v každé zemi, v níž působí, a to s rozlišením mezi obratem dosaženým uvnitř skupiny a při obchodování s ostatními společnostmi, včetně zisku, obratu a nákupu. Počet zaměstnanců v jednotlivých zemích, v nichž společnost působí. Aktiva: Veškerý majetek společnosti v příslušné zemi, jeho hodnotu a náklady na jeho údržbu. Daňové informace, tedy například detailní informace o dluzích a skutečně zaplacených částkách z titulu jednotlivých daní.

Škodlivé daňové praktiky Škodlivé daňové praktiky jsou politiky s negativními vedlejšími dopady na daňový systém v ostatních zemích, např. v podobě eroze daňové základny či deformace investičního prostředí.

Nezákonné finanční toky Existují dvě definice nezákonných finančních toků. Může jít buďto o nezaznamenané soukromé finanční toky zahrnující kapitál, který byl získán, převeden či použit nezákonným způsobem. V širším smyslu pak lze termín nezákonné finanční toky použít rovněž k popisu opatření zaměřených na účelové obcházení zákona (není trestné, ale je v rozporu s tzv. „duchem zákona“ tedy s tím, co jeho vytvořením zákonodárce zamýšlel).

Přesun zisků Viz „Eroze daňové základny a přesouvání zisků“

Účelové subjekty Účelové subjekty (special purpose entities, SPE) známé v některých zemích pod označením účelové nástroje (special purpose vehicles) či zvláštní finanční instituce (special financial institutions) jsou právní subjekty vytvořené za velmi omezeným (specifickým) účelem. Účelové subjekty se využívají například k převodu finančních prostředků do a ze třetích zemí a typicky jsou zakládány v zemích, které těmto subjektům nabízejí zvláštní daňové výhody.

Obcházení daňové povinnosti Technicky vzato legální aktivita, která má za následek minimalizaci odvedené daně.

Daňový únik Nezákonná aktivita spočívající v neplacení daní nebo jejich placení v nižší výši.

Únik kapitálu související s daněmi Pro účely této zprávy definujeme únik kapitálu související s daněmi jako proces, v jehož rámci vlastníci majetku, a to jak jednotlivci, tak společnosti, realizují aktivity zaměřené na převod svých finančních prostředků a dalších aktiv do offshore destinací (namísto jejich ponechání v bankách své domovské země). Výsledkem je situace, kdy aktiva a příjmy nejsou pro daňové účely vždy přiznávány v zemi, kde příslušná osoba sídlí, nebo v níž firma tento majetek vytvořila. Tato zpráva se zabývá nejen nezákonnými aktivitami souvisejícími s daňovými úniky, ale také obecnou morální povinností platit daně i odpovědností vlád zajistit, aby byly daně opravdu odváděny. Proto je v rámci této zprávy použita takto široce vymezená definice úniku kapitálu souvisejícího s daněmi.

Daňová úmluva Smlouva mezi jurisdikcemi s cílem stanovit přeshraniční právní úpravu pro účely odvodu daní a spolupráci mezi příslušnými jurisdikcemi. Daňové úmluvy se obyčejně týkají toho, která z příslušných jurisdikcí má právo vybírat daně z přeshraničních aktivit a v jaké výši. Daňové úmluvy mohou rovněž obsahovat ustanovení o výměně daňových informací mezi jurisdikcemi, nicméně pro účely této zprávy se úmluvy zaměřené pouze na výměnu informací (tzv. dohody o výměně daňových informací – TIEA) považují za skupinu odlišnou od úmluv upravujících přeshraniční daňové otázky. Smlouvy typu TIEA tudíž pod tento pojem nejsou zahrnuty.


Zkratky AIE

AuAutomatic Information Exchange (Automatická výměna informací)

AFD

French Development Agency (Francouzská rozvojová agentura)

AJPES

Republic of Slovenia Agency for Public Legal Records and Related Services (Slovinská agentura pro veřejné právní záznamy a související služby)

AMLD

Anti-Money Laundering Directive (Směrnice proti praní špinavých peněz)

ATR

Advance Tax Ruling (Nařízení o srážkové dani)

CBCR

Country by country reporting (Vykazování po jednotlivých zemích)

CCCTB

Common Consolidated Corporation Tax Base (Všeobecný konsolidovaný daňový základ pro právnické osoby)

CDIS

Consolidated Direct Investment Statistics (Konsolidovaná statistika přímých investic)

CFC

Controlled Foreign Companies (Ovládané zahraniční společnosti)

CSD

Central Securities Depository (Centrální úložiště cenných papírů)

CSO

Civil Society Organisation (Nevládní organizace)

DPH

Daň z přidané hodnoty

DTT

Double Taxation Treaty (Úmluva o zamezení dvojímu zdanění)

EC

European Commission (Evropská komise)

EP

European Parliament (Evropský parlament)

EPP

European People’s Party (Evropská lidová strana)

EU

European Union (Evropská unie)

FDI

Foreign Direct Investment (Přímé zahraniční investice)

FfD

Financing for Development (Financování pro rozvoj)

FSI

Financial Secrecy Index (Index finančního tajemství)

HDP

Hrubý domácí produkt

HND

Hrubý národní důchod

IDA

Irish Industrial Development Agency (Irská průmyslová rozvojová agentura)

IFSC

Irish Financial Services Centre (Irské středisko pro finanční služby)

LDCs

Least Develop Countries (Nejméně rozvinuté země)

LLP

Limited Liability Partnership Partnerství (sdružení) podnikatelů s ručením omezeným

MMF

Mezinárodní měnový fond

MoF

Ministry of Finance (Ministerstvo financí)

NFIA

Netherlands Foreign Investment Agency (Nizozemská agentura pro zahraniční investice)

ODA

Official Development Assistance (Oficiální rozvojová pomoc)

OECD

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

OFCs

Offshore Financial Centres (Offshore finanční centra)

OSN

Organizace spojených národů

PwC

PricewaterhouseCoopers

S&D

Socialists and Democrats (Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů)

SEZ

Special Economic Zone (Zvláštní ekonomická zóna)

SFI

Special Financial Institution (Zvláštní finanční instituce)

SPE

Special Purpose Entity (Účelový subjekt)

SPV

Special Purpose Vehicle (Účelový nástroj)

TIEA

Tax Information Exchange Agreement (Dohoda o výměně daňových informací)

UNCTAD United Nations Conference on Trade and Development (Konference OSN o obchodu a rozvoji


Shrnutí Na přípravě tohoto dokumentu, který je druhou z celkem tří výročních zpráv, se podílely nevládní organizace z 15 zemí Evropské unie. Odborníci z jednotlivých organizací studovali závazky příslušných zemí i kroky které jejich vlády podnikají v oblasti boje proti obcházení daňové povinnosti a zvyšování transparentnosti. Letos poprvé jsou země, které tato zpráva pokrývá, mezi sebou srovnávány ve čtyřech klíčových oblastech: (1) spravedlivosti daňových úmluv uzavřených s rozvojovými zeměmi; v ochotě zakázat anonymní společnosti a trusty; v podpoře zvyšování transparentnosti ve vykazování ekonomických aktivit a zaplacených daní v případě nadnárodních společností; a v jejich přístupu k možnosti zapojení nejchudších zemí do jednání o globálních daňových pravidlech. Tato zpráva se nezabývá pouze národními politikami, ale také postoji vlád vůči stávajícím a chystaným zákonům na úrovni EU a k návrhům globálních reforem.

Hlavní zjištění lze shrnout následovně: • Postupy usnadňující jednotlivcům i nadnárodním společnostem vyhýbat se daňové povinnosti jsou velmi rozšířené, někdy i samotné vlády deklarují, že je jejich země „daňově konkurenceschopná“. Tím se spouští tzv. „závody ke dnu“. Mnohé země se ve snaze přitáhnout zahraniční investory snaží stlačit národní standardy co nejníže. Některé ze států úspěšných v lákání zahraničních firem – jako například Irsko, Lucembursko a Nizozemsko – jsou v současné době vyšetřovány Evropskou komisí pro podezření, že s nadnárodními společnostmi tajně uzavřely dohody porušující mezinárodní hospodářskou soutěž. Některé rovněž umožňují vytváření tzv. „společností s poštovní schránkou“ a podobných právních struktur (označovaných souhrnně jako účelové subjekty – SPE), které lze zneužít (a také se jich zneužívá) k obcházení daňové povinnosti. • Evropské země uzavřely mnoho daňových úmluv s rozvojovými státy, přičemž v čele žebříčku se nachází Francie (72 smluv) a Velká Británie (66 smluv). Tyto úmluvy často vedou ke stlačování daňových sazeb při přesunu zisků [například v podobě dividend, pozn. editora] směřujících z rozvojových zemí, a stávají se proto cestou, jíž nadnárodní společnosti mohou využít, chtějí-li se vyhnout placení daně. Ze zemí, jimiž se v této zprávě zabýváme, dosáhly v daňových úmluvách s rozvojovými zeměmi největšího snížení daňových sazeb Španělsko, Velká Británie a Švédsko. Přestože nejrůznější studie poukazují na negativní dopady takovýchto smluv na rozvojové země, ze všech 15 zemí EU, jimiž se tato smlouva zabývá, pouze Nizozemsko provedlo „analýzu vedlejších dopadů“ s cílem odhadnout dopad těchto smluv na nejchudší obyvatele světa. Vydání podrobné studie připravuje v následujících měsících také Irsko. Doufáme, že se zaměří rovněž na problematiku daňových úmluv.

• Většině zemí EU se zatím nepodařilo zprůhlednit informace o skutečných vlastnících společností, trustů a obdobných právních struktur působících na jejich území. Některé země zakázaly škodlivé právní formy a nástroje, které dříve umožňovaly skrýt totožnost vlastníků, zároveň však zavádějí nové problematické právnické osoby. Jak Česká republika, tak Lucembursko se v nedávné době rozhodly zakázat anonymní akcie na doručitele – které byly dlouhodobě terčem silné kritiky. Zároveň však obě země do svého právního řádu zavedly možnost zakládání „trustů“, které potenciálně otevírají nové možnosti anonymního vlastnictví schopné nahradit možnosti nedávno zrušené. • Přestože EU zavedla povinné vykazování hospodářských výsledků po jednotlivých zemích pro banky – což znamená, že budou muset postupovat transparentněji – mnohé země se stále zdráhají zavést tuto povinnost i pro nadnárodní společnosti působící v ostatních odvětvích. • Přestože jsou mnohé z nich nerozhodné, žádná ze zemí EU zatím neuvažovala o aktivní podpoře vytvoření mezivládního orgánu zaměřeného na daňové otázky pod záštitou OSN. Takovýto orgán by umožnil rozvojovým zemím zapojit se do debaty o globálních daňových pravidlech. V současnosti je totiž situace taková, že dominantní roli v oblasti rozhodování sehrává OECD, navzdory skutečnosti, že reprezentuje pouze bohaté země.

V přímém srovnání 15 zemí EU vychází najevo následující skutečnosti: • V otázkách transparentnosti a pravidel pro vykazování hospodářských výsledků nadnárodních firem je v současnosti nejaktivnější Francie, která se touto oblastí intenzivně zabývá. Poslední vývoj nicméně naznačuje, že francouzská vláda začíná v aktivitě polevovat. Velké množství daňových úmluv, které má tato země uzavřeny, vede rovněž k zásadnímu snížení daňových odvodů v rozvojových zemích. Přičemž Francie nemá v plánu provedení žádné analýzy těchto dopadů. • Německo, Lucembursko, Nizozemsko, Španělsko a Švédsko dostaly červenou v oblasti transparentnosti, což znamená, že na národní úrovni postrádají dostatečně transparentní úpravy vlastnictví společností, nebo se na evropské úrovni brání podpoře větší transparentnosti vlastnictví firem. • Španělsko si na rozvojových zemích prostřednictvím daňových úmluv dokázalo vyjednat největší redukci daňových sazeb – průměrné snížení dosahuje 5,3 p.b.


Stručné shrnutí jednotlivých kapitol: Globální perspektiva

Národní přehledy:

První část zprávy poskytuje globální přehled, vysvětluje rozsah problematiky mezinárodního obcházení daňové povinnosti a jeho zásadní vliv na boj s chudobou v rozvojových zemích. Upozorňuje na skutečnost, že v subsaharské Africe i nadále klesá objem rozvojové pomoci, přičemž obcházení daní vede v těchto zemích k obrovským ztrátám v oblasti daňových příjmů. Odhady ukazují, že rozvojové země jako celek přicházejí vinou obcházení daňové povinnosti ze strany nadnárodních společností o více finančních prostředků, než kolik dostávají formou rozvojové pomoci. Zpráva ukazuje, že existenci tohoto nesoudržného systému umožňuje několik evropských zemí.

Každá z národních kapitol nabízí přehled pozic a aktivit vlády příslušné země v oblasti daňových úniků a obcházení daňové povinnosti.

Tato část se také zabývá celkovou situací v Evropě a neustálými skandály, které vedly k výraznému politickému odporu proti obcházení daňové povinnosti a daňovým únikům. Analyzuje stav věcí v oblasti celoevropských právních úprav, a to včetně některých konkrétních kroků správným směrem a příležitostí k dalšímu pokroku. Část věnovaná globálním otázkám se rovněž zaměřuje na politiky narušující v rozvojových zemích výběr daní, jako jsou např. nespravedlivé daňové úmluvy a existence škodlivých daňových postupů umožňujících nadnárodním společnostem vyhnout se v dalších zemích (včetně rozvojových) zdanění.

Zahrnují jednak obecný přehled a pak také detailnější rozbor následujících oblastí: • Daňové politiky: tato oblast zahrnuje míru zdanění nadnárodních společností, existenci potenciálně škodlivých daňových struktur a to, jak příslušná země využívá daňových úmluv. • Transparentnost v podnikové a finanční oblasti: tato část se zabývá tím, zda země zveřejňuje informace o skutečných vlastnících společností a trustů a také, zda podporuje vyšší transparentnost v oblasti hospodaření a platby daní ze strany nadnárodních společností. • Globální řešení: tato část se týká postoje jednotlivých vlád z hlediska zapojení rozvojových zemí do rozhodovacího procesu v oblasti mezinárodních daňových norem.

A konečně se v této sekci zkoumá, kdo a jakým způsobem přijímá rozhodnutí, přičemž je klade důraz na to, že by nejchudší země měly být přizvány k dojednávání globálních daňových norem. To je možné realizovat prostřednictvím vytvoření mezivládního orgánu pro daňové otázky pod záštitou OSN.


Doporučení pro členské země a instituce EU Následuje několik doporučení, jež by měly členské státy EU i evropské instituce naplnit, pokud chtějí skutečně omezit obcházení daňové povinnosti. Jde o následující doporučení: • Přijmout celoevropská pravidla pro ustavení veřejně přístupných rejstříků skutečných vlastníků společností, trustů a obdobných právních forem. Evropská jednání o revizi Směrnice proti praní špinavých peněz, která se blíží ke svému závěru, představují významnou příležitost k vytvoření těchto rejstříků.

• Vypracovat ve spolupráci s rozvojovými zeměmi podrobnou studii zaměřenou na přínosy, rizika a proveditelnost hlavních alternativ k současnému mezinárodnímu daňovému systému, jako například jednotné zdanění, přičemž zvláštní pozornost by měla být věnována dopadům těchto alternativních přístupů na rozvojové země.

• Zavést všeobecné vykazování hospodářských výsledků po jednotlivých zemích pro všechny velké společnosti a zajistit veřejnou dostupnost těchto informací.

• Vytvořit mezivládní daňový orgán pod záštitou OSN s cílem umožnit rozvojovým zemím rovnou účast na globální reformě stávajících daňových pravidel. Toto fórum by mělo převzít roli, již v současnosti zastává OECD, a stát se hlavním fórem pro mezinárodní spolupráci v daňových otázkách a související problematice transparentnosti.

• Tyto výkazy by měly zahrnovat:

• Globální přehled společnosti (či skupiny): název jednotlivých zemí, v nichž působí, a názvy všech jejích dceřiných firem působících v jednotlivých zemích. • Finanční výsledky skupiny v každé zemi, v níž působí, a to s rozlišením mezi obratem dosaženým v uvnitř skupiny a při obchodování s ostatními společnostmi, včetně zisku, obratu, nákupu a nákladů na práci. • Všechna aktiva, tj. veškerý majetek společnosti v příslušné zemi, jeho hodnotu a náklady na jeho údržbu. • Počet zaměstnanců v jednotlivých zemích, v nichž společnost působí. • Daňové informace, tedy například detailní informace o dluzích a skutečně zaplacených částkách z titulu jednotlivých daní. • Provést analýzu vedlejších dopadů národních daňových politik s cílem vyhodnotit její vliv na rozvojové země a odstranit zásady a postupy, které na tyto země mají negativní dopady a posílit tak koherenci politik pro globální rozvoj. • Zajistit aby „globální standardy automatické výměny informací“ vypracované OECD obsahovaly přechodné období pro rozvojové země, jež vinou nedostatečné administrativní kapacity zatím nedokážou naplnit požadavky pro automatickou výměnu informací.

• Všechny členské země EU by měly zveřejnit hodnocení dopadů svých účelových subjektů a obdobných právních forem, jakož i údaje o finančních tocích, které těmito subjekty na jejich území protékají. • Zajistit, aby účelové subjekty a podobné právní formy nebylo možno zneužívat pro daňové účely, a to cestou zavedení dostatečně silných požadavků na „skutečnou činnost“ takovýchto subjektů. Obecné pravidlo proti zneužívání, navrhované Evropskou komisí v jejím Doporučení ohledně agresivní daňové optimalizace z prosince 2012, může posloužit jako vzor pro stanovení míry požadované „skutečné činnosti“. • Při dojednávání daňových úmluv s rozvojovými zeměmi by země EU měly:

• upřednostňovat model vypracovaný OSN a předcházet tak znevýhodnění rozvojových zemí, • provést komplexní hodnocení finančních dopadů na rozvojové země a zajistit, aby se negativním dopadům předcházelo, • zajistit spravedlivé rozdělení daňových práv mezi signatáře úmluv.


Globální perspektiva Hospodářská a finanční krize v Evropě zvýšila mezi politiky i širší veřejností povědomí (a s ním i frustraci) o negativních dopadech krácení daní na veřejné rozpočty. Nicméně lepší povědomí zatím nevedlo ke zvýšení transparentnosti či účinnější spolupráci mezi vládami v oblasti daní, tedy ke změnám, které by mířily na základní příčiny tohoto problému. Celosvětová debata se soustředí především na ztráty v důsledku obcházení daňové povinnosti, avšak nebere v potaz možný dopad národních daňových zákonů na výběr daní v dalších zemích, včetně rozvojových. Organizace Christian Aid přišla v roce 2008 s odhadem, že rozvojové země ročně přicházejí přibližně o 160 mld. dolarů 1 na daních z příjmu právnických osob v důsledku nezákonné manipulace se zisky na straně nadnárodních společností a dalších obchodních subjektů a jejich přesunu do daňových rájů, kde z nich platí nízké, či vůbec žádné daně. Daňové úniky významně převyšují například sumu 120 miliard dolarů, což je částka, která by podle odhadů OECD mohla pokrýt náklady na splnění Rozvojových cílů tisíciletí v oblasti vymýcení extrémní chudoby, hladu, zajištění základního vzdělání a zlepšení zdravotní péče.2 Mnohé nadnárodní společnosti i další firmy obchodující s jinými zeměmi rovněž zcela legálně využívají mezer v globálním systému zdanění a přesouvají své zisky do jurisdikcí s nízkou daňovou zátěží s cílem snížit svou daňovou povinnost v místě, kde vytváří zisk. Tyto postupy se označují jako obcházení daňové povinnosti. Přestože jde o legální praxi, v poslední době se jí v bohatých zemích stále častěji věnuje pozornost spolu s tím, jak se veřejnost bouří proti nízkým daním, které odvádějí známé firmy. Poté, co jistý člen vedení jedné společnosti prohlásil, že jeho zaměstnavatel nedělá nic protizákonného, reagovala Margaret Hodge, poslankyně britského parlamentu následující větou: „Neobviňujeme vás z toho, že děláte něco protizákonného, ale z toho, že děláte něco nemravného.” 3 Stejně jako u daňových úniků je i zde dopad jednoznačně výraznější v chudších zemích, kde jsou výnosy z daní již beztak nízké. V rámci této zprávy používáme termín „obcházení daňové povinnosti“ k popisu způsobů využívaných k dosažení výrazného snížení daní, přičemž necháváme stranou to, zda došlo k porušení zákona či nikoli. V květnu 2013 lídři EU vyzvali k „rychlému pokroku“ a zdůraznili, že „je důležité podniknout účinné kroky v boji s daňovými úniky a daňovými podvody, a to především v kontextu stávající fiskální konsolidace, ochránit tak příjmy a ubezpečit veřejnost o spravedlivosti a účinnosti daňových systémů.” 4 Vysocí představitelé skupiny G20 rovněž uznali význam problému daňových úniků i obcházení daňové povinnosti a zdůraznili, že „… z daňového programu skupiny G20 musí mít prospěch i rozvojové země.” 5

Daňové skandály Značný počet skandálů souvisejících s daňovými úniky či obcházením daňové povinnosti se v poslední době objevil například v evropském textilním průmyslu. Počátkem roku 2014 přinesla agentura Bloomberg zprávu, že největší světová maloobchodní textilní firma světa Inditex, což je mateřská společnost značky Zara, přesunula téměř 1,5 mld. eur 6 do malé pobočky působící v Nizozemsku a ve Švýcarsku. Přestože tato pobočka zaměstnává pouhou desetinu procenta zaměstnanců společnosti, vykázala 20 % jejích zisků. Zároveň firma vykazuje velmi nízké zisky v zemích, které jsou však jejími významnými trhy, jako např. Itálie, Německo, Francie a Velká Británie. Touto cestou se společnost jen v roce 2009 zcela legálním způsobem vyhnula zaplacení až 245 milionů eur na daních. 7, 8 Italské úřady údajně rovněž vyšetřují obcházení daňové povinnosti ze strany značky Prada.9 V Polsku pro změnu zaznívají hlasy volající po bojkotu značek jako Reserved, Reserved Kids a CroppTown poté, co jejich vlastník, LLP S.A.10, oznámil, že přesouvá pobočky těchto značek do dceřiných firem registrovaných v daňových rájích jako Kypr a Spojené arabské emiráty. S přesunem zisků do jurisdikcí s nízkým zdaněním se zdaleka nesetkáváme jen v textilním odvětví. Mezi známé případy obcházení daňové povinnosti, o nichž v poslední době informoval zejména britský tisk, patří například společnosti Google, Starbucks, Amazon, Microsoft, Apple, Coca-Cola, General Electric, Nike a PepsiCo.11

Chudoba: opravdu jen „vedlejší“ efekt? Přestože obcházení daňové povinnosti a daňové úniky mají na nejchudší obyvatele planety dalekosáhlé dopady, jen zřídkakdy se toto témat stane předmětem mezinárodní debaty. Je tomu tak navzdory skutečnosti, že rozvojové země příjmy z daní zoufale potřebují k financování vlastního zdravotnictví, školství a udržitelného rozvoje. Podfinancování v těchto oblastech je velmi znepokojivé, jelikož objem poskytnuté vládní rozvojové pomoci pokrývá jen velmi omezenou část těchto nutných nákladů. I když v roce 2013 došlo (na světové úrovni) k obratu do té doby klesajícího trendu rozvojové pomoci a celkový objem poskytnutých prostředků se zvýšil o 6,1 %, pomoc poskytovaná některým z nejchudších zemí světa, včetně států subsaharské Afriky, i nadále klesá.12 V důsledku obcházení daňové povinnosti ze strany nadnárodních společností rozvojové země jako celek přicházejí o více peněz, než kolik dostávají formou rozvojové pomoci.13


Rozvíjející se debata o vztahu mezi daněmi a lidskými právy nicméně dává naději na zlepšení. Zvláštní zpravodajka OSN pro lidská práva a problematiku extrémní chudoby, Magdalena Sepúlveda, nedávno vydala zprávu, v níž nastiňuje to, jak daňové ráje mohou „přímo narušovat schopnost jiných států aktivizovat maximum dostupných zdrojů k postupnému naplňování hospodářských, sociálních a kulturních práv.” 14 Lidskoprávní pohled na problematiku daňové politiky je významnou připomínkou toho, že i tyto politiky mají značný dopad na míru blahobytu obyvatel a že vlády musejí při tvorbě národních politik lépe promýšlet, zda tím nenarušují naplňování lidských práv. Rovněž Mezinárodní měnový fond (MMF) nedávno publikoval studii, která ukazuje, jak si jednotlivé země vzájemně narušují daňové systémy. Z jejích závěrů vyplývá, že „… tyto vedlejší efekty jsou obzvláště významné u rozvojových zemí.”15

Sliby! Chyby? Spolu s tím, jak se Evropa postupně vymaňuje z nejhorší finanční krize za posledních sto let, se zdá být nadále neudržitelné, aby EU ročně v důsledku obcházení daňových povinností a daňových úniků přicházela přibližně o jeden bilion dolarů. 16 Krácení daní se stalo jedním z témat voleb do Evropského parlamentu na jaře roku 2014. Například největší parlamentní frakce – Evropská lidová strana (EPP) – ve svém programu uvedla, že „… řešení problematiky daňových úniků, vysoké míry finančního a bankovního tajemství a boj proti praní špinavých peněz jsou klíčové složky fungující demokracie.”17

V předvolebních materiálech Socialistů a demokratů (S&D), druhého nejpočetnějšího parlamentního uskupení, jsme se mohli dočíst, že „… daňové úniky jsou finanční prostředky uloupené veřejnosti a vedou ke ztrátám v oblasti růstu a zaměstnanosti. Je načase zastavit podvodníky a daňové exulanty“. Frakce S&D přislíbila, že: „… bude bojovat za zavedení jednotných daňových pravidel pro firmy s cílem zjednodušit džungli panující v oblasti daňových předpisů, zaměří se na obcházení daňové povinnosti ze strany nadnárodních společností a bude se snažit bránit erozi daňové základny.” 18 Otázka obcházení daňové povinnosti byla rovněž důležitou součástí debaty, na jejímž konci stálo zvolení někdejšího lucemburského premiéra Jean-Clauda Junckera předsedou Evropské komise. Debata se soustředila na Junckerovu roli při tvorbě lucemburského daňového systému, který je zmiňován v souvislosti s řadou mezinárodních daňových skandálů. Objevily se rovněž názory, že je nevhodné, aby Jean-Claude Juncker vedl Evropskou komisi v době, kdy tatáž Komise vede vyšetřování o roli Lucemburska v obcházení daňové povinnosti na mezinárodní úrovni.19 Výsledkem je, že JeanClaude Juncker byl jako předseda Komise schválen, lze však očekávat, že jeho činnost při řešení problémů EU v oblasti obcházení daní bude pod veřejným drobnohledem.

Eurodad / Arnaud Ghys

Akce v rámci předvolební kampaně do Evropského parlamentu apelující na společnosti, aby řádně odváděly své daně. Zdroj: Eurodad/Arnaud Ghys


Jen směrnice … nestačí Po letech odkladů přijala EU na jaře roku 2014 Směrnici o zdanění příjmů z úspor, čímž se zlepšila výměna informací pro daňové účely mezi jednotlivými zeměmi EU. Tento krok pravděpodobně povede ke zlepšení výběru daní, neboť daňové úřady se dozví o existenci bankovních účtů, které mohli klienti bank až doteď před jejich zraky skrývat. Přesto, že se Směrnice nedotkne trustů či nadací, které jsou často využívány ke skrývání majetku, jde o významný posun vpřed. Jako přínosnou lze rovněž hodnotit dokončenou revizi Směrnice o mateřských a dceřiných společnostech, v níž EU upravuje některé z nejvážnějších mezer v regulaci nadnárodních společností. Novelizací prochází i další důležitá evropská legislativa, a sice Směrnice o zdanění úroků a licenčních poplatků.20 Výše uvedené směrnice se zaměřují na interní záležitosti EU. Rozvojové země z nich proto nemají přímý prospěch. Slouží nicméně jako konkrétní příklady toho, jak vyplnit některé mezery v oblasti daní na mezinárodní úrovni. Výrazně ambicióznější návrh, aby se zisk nadnárodních společností nepočítal za každý stát zvlášť, ale prostřednictvím Společného konsolidovaného základu daně z příjmu právnických osob (CCCTB) 21 na úrovni celé EU, zatím nemá šanci na schválení v Radě EU navzdory výrazné podpoře v Evropském parlamentu.

Veřejnost stále slepá V EU stále probíhá debata o tom, zda budou veřejnosti zpřístupněny základní informace o firmách působících v našich zemích. V souvislosti s informacemi o skutečných vlastnících společností, trustů a obdobných právnických osob jedná EU i nadále o tom, zda vytvořit rejstříky, do nichž by tyto informace bylo třeba vkládat, a zda mají být tyto rejstříky veřejně přístupné. Vytvoření rejstříků by mělo zásadní význam v boji proti obcházení daňové povinnosti a korupci. Neprůhledná vlastnická struktura hraje mnohdy klíčovou roli při ukrývání příjmů před daňovými úřady i při nastavení investic a kapitálových transferů tak, aby bylo možné vyhnout se zdanění. Debata o veřejně přístupných rejstřících probíhá v rámci novelizace evropské Směrnice proti praní špinavých peněz. Počátkem roku 2014 přijal Evropský parlament jasné stanovisko, v němž podpořil vytvoření veřejně přístupných rejstříků skutečných vlastníků pro všechny typy společností a právnických osob.22 Ministři členských států EU však návrh zpřístupnit informace o vlastnictví společností nepodpořili.23 Pokud by k vytvoření rejstříků přece jen došlo, uvažují o omezení přístupu pouze pro vybrané úřady (např. daňové). Očekáváme, že jednání mezi Radou, Evropským parlamentem a Evropskou komisí budou probíhat po celý rok 2014 a možná se protáhnou i do roku 2015.

Ve věci transparentnosti firem podnikla EU důležitý první krok tím, že v roce 2013 zavedla pro banky v EU povinnost podávat finanční výkazy po jednotlivých státech. Znamená to, že banky nyní musí informovat o dosaženém obratu, zaplacených daních, přijatých dotacích a počtu zaměstnanců zvlášť v každé zemi, v níž působí. Evropská komise rovněž provedla posouzení dopadů v souvislosti se zpřístupněním těchto informací veřejnosti. V případě, že analýza neprokáže „významné negativní dopady“, očekává se, že Evropská komise informace poskytované bankami zveřejní.24 Vlastní analýza dopadů se nicméně stala předmětem sporu. Evropská komise totiž zadala podstatnou část analýzy společnosti PricewaterhouseCoopers (PwC), které za její zhotovení zaplatila 395 000 eur. Podle nevládních organizací se PwC nachází v jednoznačném střetu zájmů, a to mimo jiné proto, že v nedávné době v rámci konzultací zainteresovaných stran uvnitř OECD, vystupovala důrazně proti vykazování výsledků po jednotlivých zemích. Navzdory těmto obavám se Evropská komise rozhodla smlouvu nevypovědět. Ačkoli na jaře 2013 vyjádřily členské státy společnou podporu rozšíření vykazování výsledků po jednotlivých zemích na všechna odvětví,25 následná politická jednání v rámci Unie o naplnění tohoto závazku zkomplikovaly nadcházející volby do Evropského parlamentu v květnu 2014. Přes odpor Parlamentu odložila Rada tuto debatu až na rok 2018.26 Vzhledem k rostoucímu politickému zájmu o otázku transparentnosti firem je však docela pravděpodobné, že se téma vykazování po jednotlivých zemích vrátí na agendu EU dříve. Avšak do té doby je přístup veřejnosti (s výjimkou bank v případě, že Komise nerozhodne jinak) k základním informacím o hospodaření, ziscích a zaplacených daních nadnárodních firem v jednotlivých zemích, v nichž působí, omezený. To je špatná zpráva i pro rozvojové země, jimž by základní informace o působení firem v jednotlivých zemích pomohly odhalit případy obcházení daní a daňových úniků. Ve výsledku to neprospěje ani nadnárodním společnostem a vládám, jejichž důvěryhodnost v očích veřejnosti v důsledku liknavého postoje ke zveřejňování informací může značně utrpět.


Místní iniciativy – jde začít zezdola Francouzská kampaň spuštěná v roce 2009 pod heslem „Stop daňovým rájům“ vyvolala vlnu reakcí zaměřených proti netransparentním vlastnickým strukturám firem a daňovým rájům.27 Cílem kampaně bylo oslovit místí a regionální úřady s tím, aby firmy, které se ucházejí o veřejné zakázky, byly „… bez jakýchkoliv vazeb na daňové ráje“ a dobrovolně vykazovaly své hospodářské výsledky po jednotlivých zemích. K iniciativě se připojilo 19 regionů a město Paříž, čímž se zařadila k největším evropským lokálním kampaním v oblasti daňové spravedlnosti. Zastupitelé švédského města Kalmar rovněž upravili pravidla pro veřejné zakázky, podle nichž „… dodavatelé [spolupracující s městem, pozn. editora] nesmějí mít žádné kontakty s firmami sídlícími v tzv. daňových rájích."28 Švédský úřad pro ochranu hospodářské soutěže nicméně následně rozhodl, že tyto zásady jsou porušením švédských zákonů o veřejných zakázkách.29 Město Kalmar na základě tohoto rozhodnutí upravilo příslušné ustanovení následujícím způsobem: “- Naši dodavatelé musí své zisky danit v místě, kde byly vytvořeny. Dodavatelé nesmějí mít žádnou spojitost se státy, které v hovoru označujeme za „daňové ráje." - Dojde-li během auditu ke zjištění jakýchkoli odchylek porušujících tuto zásadu, musí dodavatel na tuto situaci adekvátně zareagovat. Shledá-li město Kalmar zjištěné nedostatky za dostatečně závažné, vyhrazuje si vedení města právo přijmout příslušná opatření, jako např. udělení pokuty nebo ukončení spolupráce. - Město Kalmar si vyhrazuje právo vyžadovat v daňových otázkách vykazování po jednotlivých zemích.” 30 Toto rozhodnutí je součástí „Kodexu pro udržitelné veřejné zakázky města Kalmar“. Rostoucí zájem o tuto agendu na místní a regionální úrovni dokládá vznik společné platformy měst ve Francii, skandinávských zemích, Velké Británii a Španělsku, jejímž cílem je prosazovat municipality „bez vlivu daňových rájů".31

Eurodad / Arnaud Ghys

Fotografie ze videa připraveného pro kampaň za férové daně Zdroj: Eurodad/Arnaud Ghys


Korporátní daně v EU: velcí málo, malí hodně

Investice za všechny daně

Při debatě o zdanění firem je užitečné podívat se na statistiky daňových výnosů 28 členských států EU. Nejnovější údaje Eurostatu ukazují, že ve všech členských státech EU tvoří podíl ze zdanění kapitálových výnosů, oproti zdanění práce a spotřeby, podstatně menší část z celkových daňových příjmů státu. Jak je patrné z obrázku 1, má zdanění práce více než poloviční podíl na daňových příjmech EU jako celku.32

Agendu škodlivých daňových praktik v rámci EU má od roku 1997 na starosti pracovní skupina Rady pro etické zdanění soukromého sektoru (v angličtině Council Group on Code of Conduct on Business Taxation). Jednání této pracovní skupiny nejsou veřejná, ani z nich nejsou k dispozici zápisy. Zpráva o aktivitách skupiny je vydávána pouze jednou za půl roku.35 Skupina má mandát k tomu sledovat a v případě potřeby zasáhnout proti národním daňovým úpravám a regulacím, které by mohly být škodlivé pro ostatní členské státy. Z dostupných údajů lze usuzovat, že skupina odstranila 250 potenciálně škodlivých a 66 škodlivých daňových úprav. 36 Do pravomocí skupiny však bohužel nespadá posuzování dopadu daňových režimů na rozvojové země.

Daňové výnosy v EU–28

% celkových daňových příjmů

Obr. 1

51

28 21

Labour

Consumption

Capital

Druh zdanění Zdroj: Eurostat, 2014

Stávající daňové prostředí na mezinárodní úrovni značně znevýhodňuje živnostníky a malé a střední podniky. Nadnárodní společnosti totiž dokážou za pomoci konzultantů a právníků najít způsoby, jak se daním vyhnout a tím snížit své daňové břemeno. Často k tomu využívají systém mezinárodních smluv o zamezení dvojího zdanění, který jim umožní nastavit daňově optimální strukturu pro vykazování svých zisků (tento způsob je označován jako „treaty shopping“). Zpráva finančního výboru francouzského parlamentu ukázala, že „... velké společnosti odvádí na dani z příjmu v průměru 8 %, zatímco malé firmy odvádí 33 %.”33 Tak velký rozdíl rozhořčil mnoho francouzských živnostníků, kteří vytvořili petici protestující proti nespravedlivému zdanění.34

Vlády v Evropě i mimo ni se stále výrazně zaměřují na „lákání investic“, aniž by příliš hodnotily jejich kvalitu, anebo se zabývaly potenciálními dopady jejich snah na ostatní země. Oficiální debata do velké míry ignoruje skutečnost, že značná část investic a obchodních transakcí nesouvisí se skutečnými ekonomickými aktivitami, ale slouží k daňové optimalizaci. Ve snaze přitáhnout investice vytvářejí vlády zvláštní daňové režimy pro zahraniční investory, čímž však mimo jiné přispívají ke snižování daňové základny [nejen, pozn. editora] v rozvojových zemích. Zvláštní daňové režimy totiž nadnárodní společnosti motivují k přesouvání zisků ze zemí původní ekonomické aktivity (kde je zisk skutečně vytvářen) do zemí s výhodně nastaveným daňovým systémem. Hon za zvýhodněnými daňovými podmínkami výrazným způsobem ovlivňuje i globální toky investic. Například relativně malé evropské země jako Lucembursko a Irsko patří v celosvětovém měřítku k předním příjemcům přímých zahraničních investic a zároveň k největším světovým investorům. Obrázky 2 a 3 ukazují deset světových zemí s největším objemem přímých zahraničních investic ve vztahu k HDP a jejich podíl na světových přímých zahraničních investicích a HDP.37 Nesrovnalosti jsou patrné na první pohled. Například objem investic v Lucembursku dosahuje více než 45násobku hospodářského výkonu této země. Jak uvedl Mezinárodní měnový fond (MMF) ve své studii o vedlejších dopadech daňových režimů „struktuře přímých zahraničních investic lze porozumět jedině tehdy, vezmeme-li v úvahu i daňové podmínky [v jednotlivých zemích, pozn. editora].”38


Obr. 2

Přímé zahraniční investice v % HDP

Belgium Belgium Malta Malta Switzerland Switzerland Hungary Hungary Ireland Ireland Cyprus Cyprus Hong Kong SAR Hong Kong SAR Netherlands Netherlands Mauritius Mauritius Luxembourg Luxembourg

0 0

500 500

1000 1000

1500 1500

2000 2000

2500 2500

3000 3000

3500 3500

4000 4000

4500 4500

5000 5000

Procenta Zdroj: MMF, 2014

Obr. 3

39

Podíl na světových přímých zahraničních investicích ve srovnání k podílu na světovém HDP Belgium Belgium Malta Malta Switzerland Switzerland Hungary Hungary Ireland Ireland Cyprus Cyprus Hong Kong SAR Hong Kong SAR Netherlands Netherlands Mauritius Mauritius Luxembourg Luxembourg

Podíl na přímých zahraničních Share of world FDI (%) investicích Share of (%) world FDI (%) Share of world GDP (%) Podíl na světovém HDP (%) Share of world GDP (%)

0 0

2 2

4 4

6 6

8 8

10 10 Procenta

Zdroj: MMF, 2014 39


12 12

14 14

16 16

18 18

Účelové subjekty světí prostředky Zvláštní daňové režimy, které pro mezinárodní finanční operace nabízí výrazně nižší zdanění než je běžná úroveň, umožňují zemím zachovat si relativně vysokou míru zdanění právnických osob a zároveň fungovat jako jurisdikce s nízkou mírou zdanění pro nadnárodní společnosti (tento přístup bývá často označován jako „ring fencing“). Účelové subjekty, označované rovněž jako účelové nástroje či zvláštní finanční instituce, přestavují nezbytnou součást systému daňového zvýhodnění. Tyto právnické struktury jsou zřizovány především proto, aby prováděly mezinárodní transakce (platby). Kromě toho v zemi, v níž sídlí, nevykonávají téměř žádné další aktivity.40 Ve zprávě World Investment Report za rok 2013 publikované Konferencí OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) autoři o účelových subjektech uvádějí: “Offshore finanční mechanismy v oblasti přímých zahraničních investic zahrnující především (i) offshore finanční centra (OFC) nebo daňové ráje a (ii) účelové subjekty (SPE). (…) Jak OFC, tak SPE se využívají k převodům finančních prostředků z a do třetích zemí. V zemích, které jsou výrazným zdrojem investic, hrají SPE v souvislosti s toky a objemy přímých zahraničních investic významnou roli, neboť skrze ně prochází investice ve výši přesahující 600 mld. dolarů. Ve většině zemí, v nichž SPE existují, jejich význam v oblasti investičních toků v posledních deseti letech rostl. Kromě toho roste i počet zemí nabízejících pro SPE příznivé daňové režimy. Obcházení daňové povinnosti a transparentnost mezinárodních finančních transakcí jsou záležitosti celosvětového významu, které vyžadují mnohostranný přístup. Až doposud se mezinárodní aktivity zaměřovaly především na offshore finanční centra, nicméně účelové subjekty jsou mnohem rozšířenějším jevem.” 41 Účelové subjekty nabývají v Evropě nejrůznějších právních a organizačních forem, počínaje tzv. korporacemi s omezeným účelem (limited purpose corporations) v britském právním řádu nebo jejich obdobou v podobě offshorových korporací na ostrově Jersey. SPE mohou být také založeny ve formě korporace,

partnerství (sdružení), trustu, „Stichting“ (což je právní forma nadace v nizozemském právu), nezahrnuté účetní jednotky (unincorporated entity) nebo v podobě „struktury několika vlastníků“, jako je např. společnost „protected cell company“ [také nazývaná „segregated portfolio company“, kde aktiva a pasiva jsou rozčleněna do separátních portfolií, „chráněných buněk“, což např. ztěžuje přístup věřitelů k majetku těchto společností, pozn. editora], u nichž skuteční vlastníci společnosti zůstávají skrytí.42 Ne všechny země však účelové subjekty evidují. Například britská právní forma Limited Liability Partnership (LLP) nebo zvláštní daňový režim pro holdingy vlastnící zahraniční cenné papíry (ETVE) ve Španělsku naplňují mnoho znaků účelových subjektů, nebývají však mezi ně zahrnuty. Různé jurisdikce v rámci EU, především pak Nizozemsko a Lucembursko, jsou známé jako tzv. „průtokové“ země, jelikož v nich sídlí vysoký počet tzv. společností „s poštovní schránkou“ (mailbox companies). Zatímco Nizozemské zdroje uvádějí, že zde sídlí přibližně 12 000 účelových subjektů (v Nizozemsku se označují jako „speciální finanční instituce“), na evropské úrovni žádný odhad celkového počtu těchto společností neexistuje. Kromě toho jen několik států EU uvádí finanční objemy, které účelovými subjekty, jenž sídlí na jejich území, protékají. Ze zemí, jimiž se zabývá tato zpráva, tyto údaje zveřejňují pouze Maďarsko, Lucembursko a Nizozemsko. Obrázky 4 a 5 ukazují objemy plynoucí z těchto států z a do nízko a středně příjmových zemí prostřednictvím účelových i „neúčelových“ subjektů. V případě, že finanční transfery z a do rozvojových zemí procházejí skrze účelové subjekty, vzrůstá riziko, že skutečným důvodem pro tyto transfery je snížit nebo se zcela vyhnout daňovým odvodům. Objemy přímých zahraničních investic přicházejících či odcházejících do rozvojových zemí, jenž procházející účelovými subjekty v Nizozemsku a Lucembursku, jsou výrazně vyšší než v případě Maďarska. Pokud by však objemy prostřednictvím účelových subjektů vykazovaly i další evropské státy, je možné, že bychom nalezli další země s výrazným podílem na této činnosti.


140000 Inward FDI via non-SPEs

Obr. 4

140000 120000

Přímé zahraniční investice (FDI) do nízko a středně příjmových zemí v roce 2012

Inward FDI via non-SPEs Inward FDI via SPEs

120000 100000

Přímé zahraniční Inward FDI via SPEs investice odcházející prostřednictvím ostatních subjektů

Miliony USD

100000 80000

Přímé zahraniční investice odcházející prostřednictvím účelových subjektů

80000 60000 60000 40000 40000 20000 20000 0 Hungary

Luxembourg

Netherlands

Hungary

Luxembourg

Netherlands

0 Zdroj: Eurodad výpočty založené na údajích o přímých zahraničních investicích poskytnutých CDIS 43 (MMF) a Eurostatem 44.

Obr. 5

700000

Přímé zahraniční investice (FDI) z nízko- a středně příjmových zemí v roce 2012

Outward FDI via non-SPEs

700000 600000

Outward FDI via non-SPEs Outward FDI via SPEs

Milliony USD

600000 500000

Přímé zahraniční Outward FDI via SPEs investice přicházející prostřednictvím ostatních subjektů

500000 400000

Přímé zahraniční investice přicházející prostřednictvím účelových subjektů

400000 300000 300000 200000 200000 100000 100000 0 Hungary

Luxembourg

Netherlands

0 Zdroj: Eurodad výpočty založené na údajích o přímých zahraničních investicích poskytnutých CDIS 43 (MMF) a Eurostatem 44. Hungary Luxembourg Netherlands


Nespravedlivé daňové úmluvy

Vlády mnoha rozvinutých zemí, včetně členských států EU, uzavírají nové daňové úmluvy s rozvojovými zeměmi. V případě EU je každá třetí smlouva, již členské státy v současnosti vyjednávají, s některou z rozvojových zemí.46 Jedním z hlavních zájmů evropských vlád při uzavírání těchto smluv je snížit či zcela odstranit určité druhy srážkových daní, které se za normální situace vztahují na finanční transfery do EU.

Dalším důležitým nástrojem pro snížení daňového břemene, kterého mohou nadnárodní společnosti využít, jsou dvoustranné daňové úmluvy, jež v čím dál větší míře ovlivňují mezinárodní daňové prostředí. Kontroverznost těchto úmluv spočívá ve dvou oblastech. Cílem smluv je předcházet tzv. „dvojímu zdanění“, což je situace, kdy daňový poplatník musí z jednoho příjmu zaplatit daň ve dvou různých zemích. V rámci daňové úmluvy si signatářské státy právo na zdanění mezi sebe určitým způsobem rozdělují. V případě smluv mezi rozvojovými a rozvinutými státy však dochází k tomu, že rozvinuté země často dokážou ochránit své zájmy lépe než země rozvojové, pro něž je výsledné rozdělení daňových práv méně výhodné.

Obrázek 6 ukazuje, o kolik procentních bodů se evropským zemím zařazeným do této zprávy, podařilo snížit sazby srážkových daní prostřednictvím smluv uzavíraných s rozvojovými zeměmi. Průměrně daňové sazby klesly o tři procentní body. V některých případech však snížení sazeb dosahuje podstatně vyšších hodnot. Například v úmluvě uzavřené se Sierrou Leone se Velké Británii podařilo daňovou sazbu u autorských práv snížit z 25 % na 0 %. Důsledkem poklesu srážkových daní obvykle bývá úbytek daňových příjmů na straně rozvojových zemí.

Druhý problematický aspekt daňových smluv spočívá v tom, že daní přeshraniční transfery nižší sazbou. Toho využívají nadnárodní společnosti k tomu, že přesouvají zisky ze země jejich původu do jurisdikcí, v nichž je nižší anebo nulová daň ze zisku. Z přibližně jednoho tisíce daňových smluv v roce 1993 jejich počet do dnešních dnů vzrostl na téměř tři tisíce. K tak velkému nárůstu došlo zejména kvůli mimořádnému rozvoji daňových smluv mezi členskými a nečlenskými zeměmi OECD.45

Obr. 6

Průměrné snížení sazeb ve smlouvách uzavřených mezi evropskými a rozvojovými zeměmi

Lucembursko Polsko Belgie Itálie Maďarsko Česká republika Německo Slovinsko 0

1

2

3

Procenta Zdroj: Vychází z údajů poskytnutých Martinem Hearsonem z London School of Economics and Political Science z daňového výzkumného portálu IBFD.47


Předpokládaným přínosem daňových smluv pro rozvojové země má být nárůst investic z Evropy. Na tento argument se však z mnoha stran snáší kritika. Například autoři studie publikované Mezinárodním měnovým fondem v květnu 2014 poznamenávají, že empirické důkazy o tom, zda daňové úmluvy skutečně vedou k vyšším investicím, nejsou jednoznačné. 48 Zároveň upozorňují na to, že „využívání sítě daňových smluv k obcházení daňové povinnosti představuje pro mnohé rozvojové země významný problém, v případě jejich uzavírání lze proto doporučit zvýšenou opatrnost.“ Většina daňových úmluv je založena na modelové daňové úmluvě OECD, která stanovuje rámec pro rozdělení daňových práv pro výběr daní z příjmu právnických osob sídlících v jedné ze zemí úmluvy (rezidenční země) a podnikající ve druhé zemi (zdrojová země) úmluvy. Zatímco rozvojové země, a to především ty nejchudší z nich, jsou převážně v roli zdrojových zemí, většina států OECD je především zeměmi rezidenčními. Vzhledem k tomu, že modelová daňová úmluva OECD zvýhodňuje rezidenční země (tj. členské státy OECD) před zeměmi zdrojovými (např. rozvojové země), došlo pod záštitou OSN k vytvoření jiné modelové úmluvy, jejímž cílem bylo zajistit vyváženější přístup k alokaci daňových příjmů mezi jednotlivými vládami. Modelová úmluva OSN kupříkladu obsahuje definici pojmu „trvalé provozovny“, která usnadňuje zdrojovým zemím získat právo zdaňovat zahraniční společnosti, které v nich působí. Model OSN rovněž nedefinuje maximální sazbu srážkové daně z dividend, zatímco model OECD pro srážkovou daň z dividend pocházejících z přímých zahraničních investic stanovuje maximum ve výši pěti procent.49 I když model OSN vznikl na základě spolupráce rozvinutých a rozvojových zemí, mnohé rozvinuté země při vyjednávání dvoustranných úmluv i nadále prosazují používání modelu OECD.

Vydělávají-li peníze díky činnosti v Ugandě, pak by měla Uganda mít právo je zdanit. Nelly Busingye Mugisha

V souvislosti s daňovými úmluvami zveřejnila koalice ugandských neziskových organizací v září 2014 studii o ztrátách v důsledku úmluv, které Uganda v daňové oblasti uzavřela.50

Nelly Busingye Mugisha z SEATINI Uganda, jedné z organizací stojících za touto zprávou, zdůraznila, že by rozvojové země při uzavírání daňových smluv měly více využívat modelu OSN: „… výchozím bodem pro jednání by neměly být modely, které převážně upřednostňují rozvinuté země a z nich pocházející investory. Pokud firmy vydělávají peníze na základě činnosti prováděné v Ugandě, pak by právo tyto peníze zdanit měla mít Uganda. Toho lze dosáhnout tím, že Uganda vypracuje model, který bude vhodný pro ni, popřípadě, jehož budou moci využít i další země v regionu.”51 Podobného názoru je podle všeho i ugandská vláda, která přerušila vyjednávání nových daňových smluv do doby, než vytvoří svůj vlastní rámec pro tento druh úmluv.52 V sousední Keni podle všeho dochází k obdobnému procesu. Generální komise keňského daňového úřadu v roce 2014 rovněž vyzvala rozvojové země k dojednání nového znění nevýhodných daňových úmluv: „… existuje výrazná potřeba, aby (především africké) země spojily své síly v boji proti mezinárodnímu obcházení daní. Tyto snahy je třeba vtělit do úmluv o zamezení dvojímu zdanění, jejichž stávající podoba je vinou slabých vyjednávacích schopností rozvojových zemí nevýhodná. Naštěstí, díky tomu, že rozvojové země začínají chápat škodlivost obcházení daňových povinností, existuje naděje, že tyto země budou moci prosadit dojednání spravedlivější podoby těchto úmluv, jejichž současná podoba slouží hlavně k legalizaci zisků nadnárodních společností a k jejich přesouvání.” 53 Ze zemí, jimiž se tato zpráva zabývá, mají největší množství daňových úmluv uzavřeny následující země: Francie, Velká Británie, Německo, Itálie, Nizozemsko a Belgie.54 Zaměříme-li se na smlouvy uzavřené s rozvojovými zeměmi, jsou včele žebříčku opět jasně Francie a Velká Británie, za nimi pak následují Itálie, Německo a Belgie. V případě těchto smluv je zásadní, o kolik jsou sníženy sazby již zmiňované srážkové daně (z úroků, dividend, autorských práv a manažerských poplatků) [viz též obrázek 6, pozn. editora]. Nízké sazby srážkových daní v daňových úmluvách nemusejí být vždy znakem „špatné praxe“. Aby opravdu uškodily, musejí být kombinovány s celkově nízkým zdaněním zahraničních příjmů, což je právě to, co z Nizozemska činí tak atraktivní destinaci pro společnosti „s poštovní schránkou".55 K dalším příkladům, které v kombinaci s nízkými srážkovými daněmi vytváří nezdravou kombinaci, patří úpravy patentové ochrany a výjimky z podílnictví, které mohou zásadně snížit efektivní daňové sazby.


Vzhledem k negativním dopadům daňových úmluv volají nevládní organizace po zhodnocení dopadů evropských daňových politik na rozvojové země. Dopadové studie v této oblasti již provedlo Nizozemsko a Švýcarsko a v době vzniku této zprávy probíhá zpracování podobné studie rovněž v Irsku. Nizozemská 56 studie přinesla následující závěry: „V případě řady přímých zahraničních investic jsou využívány holandské daňové úmluvy s nízkými sazbami srážkové daně (…) Holandský daňový systém kromě toho usnadňuje obcházení srážkové daně. (…) Různé studie odhadují, že tyto jevy mají za následek úniky v oblasti daní z dividend a úroků, které rozvojové země ročně přijdou na 150–550 mil. eur.“ Ze švýcarské studie provedené výzkumníky z Univerzity v Bernu57 vyplynulo, že: „Ve snaze vytvořit příznivější podmínky pro zahraniční investice, Švýcarsko jednostranně prosazovalo ve smlouvách s rozvojovými zeměmi, stejně jako další země OECD, nízké sazby srážkových daní. Švýcarsko nebere ohled na skutečnost, že udržitelné zahraniční investice závisejí na udržitelném daňovém systému, jehož základem je rovnováha mezi nadměrně vysokými a nízkými daňovými sazbami. A konečně, férové rozdělení daňových výnosů nadnárodních společností vyžaduje férové rozdělení daňových nároků mezi zdrojové a rezidenční země.“ Autoři studie dále dospěli k závěru, že: „ze [švýcarských úmluv o zamezení dvojímu zdanění uzavřených s rozvojovými zeměmi] je patrné, že vyjednávání ovlivnilo silnější postavení jedné ze stran, což vedlo k tomu, že smlouvy obsahují ustanovení, která zvýhodňují Švýcarsko.“

Globální řešení

Jak jsme naznačili výše, vytváření „globálních“ standardů pro daňové úmluvy bez zajištění rovného zastoupení rozvojových zemí, považujeme za závažný problém. Neúčast rozvojových zemí při jednání o zásadách OECD pro automatickou výměnu informací pro daňové účely mezi daňovými správami vnímáme rovněž jako nedodržení zadání ze strany představitelů zemí skupiny G20, kteří zdůraznili, že při přípravě nové normy je třeba zohlednit zájmy rozvojových zemí.60 I proto zástupce Světové banky v roce 2013 přirovnal tento a další navazující politické procesy k „miliardové příležitosti”, 61 která se před rozvojovými zeměmi otevírá. Reálná situace však neodpovídá původně deklarovanému přístupu. Několik členských států OECD otevřeně vyjádřilo své obavy ohledně sdílení informací s rozvojovými státy mimo skupinu G20 a odmítlo se k něčemu takovému zavázat.62 Zároveň významně narůstá seznam požadavků technické a právní povahy ze strany členských zemí OECD, jimž rozvojové země musí vyhovět, aby se možnost zavedení automatické výměny informací začala alespoň zvažovat. Znepokojivé je, že tento seznam požadavků není příliš konkrétní a i v případě, že by je rozvojové země naplnily, nemají záruku, že se automatické výměny informací nakonec budou moci účastnit. Cestovní mapa pro účast rozvojových zemí totiž říká: „Po úspěšném provedení testů je třeba před zavedením výměny informací mezi partnery učinit další kroky. Tyto kroky budou definovány ve smlouvách mezi příslušnými úřady.” 63 Nevládní organizace opakovaně vyzývají země G20 a OECD, aby do nově budovaného systému automatické výměny informací začlenily přechodné období, v jehož průběhu by rozvojové země měly možnost automaticky získávat informace přesto, že doposud nebudou schopné stejný typ informací posílat rozvinutým zemím (tedy uplatnění „nereciprocity“). Přesto, že se zvažují různé mechanizmy, princip „nereciprocity“ pro daňové správy ze znevýhodněných zemí do hlavního modelu začleněn nebyl. Je tudíž dosti nejisté, zda budou mít nejchudší země ze systému automatické výměny informací nějaký užitek, a to ani v případě, že dokážou splnit všechny požadavky.

Kdo (ne)rozhoduje? V současné době je hlavním fórem pro jednávání o globálních daňových politikách a standardech OECD, často s mandátem od skupiny G20. Jak je patrné z následujícího obrázku, toto uspořádání vede k tomu, že mnoho zemí, a to především těch nejchudších, se rozhodovacího procesu neúčastní.


Obr. 7

Členství v OECD, G20 a skupině nejméně rozvinutých zemí Členské státy OECD (včetně EU58)

Členské státy skupiny G20 (včetně EU 59)

Nejméně rozvinuté státy


Rovněž proces OECD zaměřený na řešení problému eroze daňové základny a přesouvání zisků (BEPS) čelí kritice kvůli absenci zástupců rozvojových zemí při jednáních. Kritici rovněž upozorňují na to, že akční plán BEPS pracuje s předpokladem, že na různé části [podniky, pozn. editora] nadnárodních společností je třeba pohlížet jako na oddělené firmy a jejich zisk by proto měl být počítán odděleně, nikoliv jako zisk jedné globální společnosti. Alternativní přístupy ke zdanění nadnárodních společností, 64 které se zaměřují na zjednodušení stávajícího systému převodních cen 65 nebo na zavádění nových daňových režimů pro těžařský průmysl, nejsou v rámci BEPS zohledněny.66 Součástí procesu BEPS je rovněž jednání o nových standardech OECD pro vykazování po jednotlivých zemích, které by mělo být platné pro všechny typy nadnárodních společností. Navzdory ambiciózním prohlášením představitelů OECD a G20 ohledně významu korporátní transparentnosti bylo hned na začátku jednání OECD/G20 rozhodnuto, že informace pocházející z výkazů po jednotlivých zemích budou určeny výhradně pro potřeby daňových orgánů a nebudou přístupné veřejnosti.67 V současnosti se debata soustředí na to, zda vůbec a případně do jaké míry G20 a OECD umožní rozvojovým zemím, které nejsou členy žádného z těchto uskupení, přístup k výkazům nadnárodních společností, které v těchto zemích působí.

Kdo s koho: OECD vs. OSN Vzhledem k tomu, že každá země by měla mít právo účastnit se rozhodování o věcech, které ovlivní její schopnost vybírat daně, jeví se OSN, která zahrnuje i rozvojové země, jako nejvhodnější instituce pro jednání o daňové agendě. Představuje reprezentativnější fórum pro debatu o pravidlech OECD, včetně modelu OECD pro daňové úmluvy a zásadách pro stanovování převodních cen.

V roce 2013 skupina odborníků z rozvojových zemí analyzovala stávající jednání v rámci G20, OECD a EU v oblasti daní a zejména to, nakolik mohou být výstupy z těchto jednání užitečné i pro rozvojové země. Ve zprávě této skupiny se uvádí, že: „… probíhají sice určité změny v oblasti daní a transparentnosti, avšak tyto změny se podle všeho orientují v prvé řadě na problémy, které trápí daňové orgány v USA a v Evropě, přičemž není brán ohled na potřeby a zájmy rozvojových zemí. Existuje proto značné riziko, že se problémy, jimž čelí globální jih a především nejméně rozvinuté země, touto cestou nepodaří vyřešit.” 70 Ve zprávě UNCTAD o obchodu a rozvoji za rok 2014 jsou dosavadní výsledky procesů G20 a OECD hodnoceny takto: „Protože v čele těchto iniciativ často stojí rozvinuté státy – z nichž některé zahrnují i jurisdikce s vysokou mírou finančního tajemství a v nichž sídlí významné nadnárodní společnosti – existuje obava, že nemusí být plně vzaty v potaz potřeby a názory většiny rozvojových a transitivních ekonomik. Je proto zásadní, aby významnější roli dostaly instituce jako Výbor expertů OSN pro daňové otázky, a zvážilo se přijetí mezinárodní úmluvy o boji proti obcházení daňové povinnosti a daňovým únikům. Základem je mnohostranný přístup, protože, pokud se do boje s nezákonnými finančními toky a daňovými úniky zapojí pouze některé jurisdikce, přesunou se tyto praktiky do jiných, nespolupracujících lokalit.” 71 Rostoucí deziluze z procesu vedeného OECD a G20 by mohla být impulsem pro vytvoření opravdu globálního procesu. Otázky daní a transparentnosti jsou hlavním bodem agendy mezinárodní konference o financování rozvoje, která je naplánována na červenec 2015 v Addis Abebě. Pokud EU a její členské státy budou během přípravy této konference a v jejím průběhu konstruktivní, bude to důležitý krok směrem k lepší soudržnosti daňové politiky EU s globálními rozvojovými cíli.

V posledních deseti letech zástupci rozvojových zemí i různí odborníci opakovaně navrhovali vytvoření mezivládního orgánu pod záštitou OSN, který by se zabýval mezivládními spoluprací v oblasti daní.68 Avšak pokaždé, když se tento návrh objevil, postavily se členské státy OECD proti a trvaly na tom, že jednání o globálních daňových pravidlech je třeba dojednávat v rámci OECD.69


Česká republika „Je třeba vytvořit atmosféru, v níž budou lidé, podnikatelé i nadnárodní společnosti hrdé na to, že platí v České republice daně.“ Andrej Babiš, ministr financí na tiskové konferenci 19. března 2014th

Úvod Nová česká vláda, jmenovaná v lednu 2014, si za jednu ze svých priorit vybrala boj proti daňovým únikům. Hlavní důraz je však kladen na daňové podvody související s DPH a spotřebními daněmi, a to především u paliv (benzinu, nafty, a alkoholu). Obcházení daňové povinnosti související s příjmy společností a jednotlivců, stejně jako mezinárodní rozměr daňových úniků, však cestu mezi vládní priority zatím spíše hledají. V oblasti daňové problematiky na globální i evropské úrovni je ČR otevřena debatě o zřízení veřejných rejstříků skutečných vlastníků a povinnosti vykazovat hospodářské výsledky po jednotlivých státech pro velké firmy, neklade však na tyto otázky příliš velký důraz. Za hlavní fórum pro jednání o globálních daňových otázkách považuje česká vláda OECD a není tudíž přesvědčena o tom, že by se tato agenda měla přesunout na půdu OSN.

Daňová politika: unikající souvislosti V České republice jsou volně dostupné elektronické verze výročních zpráv společností, a to prostřednictvím veřejného obchodního rejstříku při obchodních soudech.75 Zběžná analýza finančních výkazů nadnárodních společností působících v ČR ukazuje, že mnohé z nich využívají institutu tzv. „odložené daně“, který jim umožňuje přesunout platbu daně do dalšího účetního období, což však není neobvyklé. Údaje o skutečně zaplacených daních jednotlivými společnostmi nicméně nejsou veřejně přístupné a je třeba spoléhat se pouze na informace z rejstříků, které nejsou vždy zcela kompletní. Pohled nové středolevé vlády (jmenované 29. ledna 2014) na obcházení daňových povinností je v jistém ohledu ambivalentní. Vládní koalice na jedné straně deklaruje, že boj s daňovými úniky je jednou z jejích priorit. Stejná vláda však zároveň považuje daně za jeden z hlavních motivačních nástrojů pro zvýšení konkurenceschopnosti.76 Zdá se tedy, že vláda si plně neuvědomuje potenciální negativní důsledky mezinárodní daňové soutěže pro daňové příjmy státu.

Daňové úlevy pro zahraniční (i domácí) investory nelze považovat, v porovnání s některými ostatními státy v této zprávě, za nadměrně zvýhodněné. Investoři mohou kromě daňových pobídek v podobě úlev na dani z příjmu získat rovněž podporu formou převodu půdy za příznivou cenu, dotací na tvorbu pracovních míst, dotací na školení a přeškolování či dotací na strategické investice.77 Většina z těchto pobídek podle všeho souvisí se skutečnou podnikatelskou aktivitou v ČR a často vede k tvorbě skutečných pracovních míst.78 Studie vydaná v roce 2010 Ministerstvem financí odhaduje roční objem daňových investičních pobídek pro firmy na 2,044 mld. Kč (přibližně 75,7 mil. eur).79 Nezdá se tudíž, že by tyto pobídky byly využívány k daňovým spekulacím. Objem vládní pobídek je rovněž omezen evropskou právní úpravou, které pro ČR stanovuje horní limit ve výši 25% uznatelných nákladů.80 Česká vláda by však měla provést důkladnější analýzu skutečných (nikoli pouze fiskálních) přínosů a nákladů osvobození od daňové povinnosti [tzv. daňových prázdnin, pozn. editora]. Nejčerstvější dostupná analýza od společnosti Deloitte je totiž už téměř 5 let stará.81

Účelové jednání ano, subjekty ne Česká republika postrádá vlastní definici účelových subjektů (SPE), nezdá se však, že by tyto subjekty hrály v ČR podobně významnou roli jako například Nizozemsku či Lucembursku. V praxi se lze občas setkat s činnostmi, které naplňují znaky účelových subjektů. Jako příklad lze uvést případ popsaný českou právní firmou v roce 2012 z prostředí trhu s nemovitostmi: „Zainteresované strany se často snaží vyhnout dani z převodu nemovitosti tím, že převedou vlastnický podíl prostřednictvím účelového subjektu (např. společnosti s ručením omezeným) místo toho, aby nemovitost převedly přímo.“82 Tento případ nicméně dokládá použití účelových subjektů pro účely obcházení domácích a nikoli mezinárodních daňových povinností. Určité náznaky sledování investic připomínající SPE českými úřady nicméně existují. Investiční agentura CzechInvest ve svých statistikách například rozlišuje mezi expanzemi, konkrétně reinvesticemi firem v zemi již působících, a novými investicemi v ČR.

Co je ráj? Vláda deklaruje, že je připravena přitvrdit pravidla týkající se daňových rájů. V programovém prohlášení uvádí, že „Platby od právnických a fyzických osob subjektům v daňových rájích budou předmětem zvláštní informační povinnosti. Daňový ráj (resp. příslušná jurisdikce) bude definován vyhláškou Ministerstva financí („black list“). Porušení povinnosti bude mít kromě jiného za následek automatickou ztrátu daňové uznatelnosti hrazeného nákladu.“ Doposud však žádný „blacklist“ vydán nebyl. Ministerstvo financí i nadále definuje daňový ráj jako jurisdikci, která nemá s ČR uzavřenou daňovou úmluvu či dohodu o výměně


informací pro daňové účely.84 V situaci, kdy lze daňové úmluvy využít k obcházení daní (jak je popsáno v předešlé kapitola), nelze absenci daňové smlouvy s určitým státem považovat za příliš vhodné kritérium pro určení, která země je či není daňový ráj. O problematičnosti tohoto přístupu svědčí i skutečnost, že Česká republika má uzavřené smlouvy (daňové či o sdílení informací pro daňové účely) i se státy jako Kypr, Malta či Britské panenské ostrovy, které jsou běžně označovány za daňové ráje.

Daňové úmluvy v mezích zákona Česká republika má v současné chvíli 82 platných daňových úmluv, z toho 39 s rozvojovými zeměmi.85 Ministerstvo financí má jednoznačný zájem zlepšit výměnu informací v daňových otázkách. Proto plánuje uzavřít nové dohody o výměně informací, a to především s tzv. „bývalými daňovými ráji“86 a zároveň aktualizovat stávající smlouvy s cílem začlenit do nich výměnu informací dle modelu OECD a aktuálních trendů v EU. 87 Ve většině případů daňové smlouvy umožňují společnostem platit nižší srážkovou daň z dividend, úroků a autorských práv. V některých případech je sazba dokonce nulová.88 Obecně ČR snížila průměrné sazby srážkových daní u partnerů z řad rozvojových zemí, s nimiž má uzavřeny smlouvy, o 2,4 procentního bodu, což je o něco méně, než činí průměr vypočtený na základě údajů z 15 evropských zemí, jimiž se tato studie zabývá.89

Transparentnost: jeden krok vpřed, dva zpátky Situace v České republice je z hlediska finanční transparentnosti nejednoznačná. Za pozitivní lze označit zrušení akcií na doručitele k 1. lednu 2014, jehož některé společnosti využívaly ke skrývání skutečných vlastníků. K 1. červenci skončilo přechodné období, během nějž bylo nutno všechny akcie na doručitele buďto převést na akcie „na jméno“ nebo je registrovat v centrálním registru nebo uložit v bankovním depozitáři. Nicméně, dle odhadu, přibližně 11 000 společností, čili asi 44 % českých firem, které mají akcie na doručitele, ještě neuvedlo vlastnické poměry do souladu s novým zákonem.90 Takto vysoký počet „opozdilců“ opravňuje k podezření, že některé z těchto společností skutečně nebyly vytvořeny za účelem podnikání, ale ke skrytí vlastníků nebo sloužily k nezákonným účelům. Jako negativní lze naopak hodnotit vytvoření nové právnické formy v podobě svěřeneckého fondu, kterou do českého právního řádu zavedl nový Občanský zákoník (platný od ledna 2014). Svěřenecké fondy založené v ČR nemusí být registrovány, jejich zakladatel zůstává zcela anonymní a nejsou povinny uvádět jakékoli oficiální sídlo. Ze strany veřejnosti prošla tato změna bez povšimnutí, nicméně z prostředí odborníků zaznívají kritické hlasy 91, což vzbuzuje naději, že by mohlo časem dojít ke změně. Pokud vláda bere své priority v oblasti transparentnosti a boje proti daňovým

únikům vážně, měla současné nastavení podmínek pro svěřenecké fondy, které jednoznačně umožňují vznik anonymních struktur, co nejdříve upravit.

Evropské váhání po česku Navzdory pozitivnějšímu přístupu vlády k Evropské unii i větší pozornosti věnované daňovým únikům, nebyla Česká republika v posledním roce v oblasti daňových otázek příliš aktivní. V případě veřejných rejstříků vláda nezaujala žádné silné stanovisko. Soustředila se spíše na technické záležitosti související s jejich zavedením (např. s jejich aktualizací). Větší pozornost věnovala otázce, které právnické osoby se budou muset v rejstříku zaregistrovat, jež souvisela především se snahou Velké Británie osvobodit svěřenecké fondy od této povinnosti. I v současné době, kdy jednání o rejstříku finalizme, nelze o pozici ČR zjistit více, než že oficiální stanovisko ohledně jejich zřízení a veřejného přístupu se bude během následujících měsíců ještě vyvíjet, a to hlavně s ohledem na jednání mezi Radou a Evropským parlamentem.92 Podobně „zamlženou“ pozici má Česká republika i v případě návrhu na zavedení povinnosti pro velké podniky vykazovat hospodářské výsledky po jednotlivých zemích. Projekt nezavrhuje, avšak považuje jej za velmi komplexní a ambiciózní. Předtím, než padne rozhodnutí o rozšíření této povinnosti do dalších odvětví, vyžaduje Česká republika zhodnocení výsledků ze sektorů, v nichž se tato povinnost zavádí [jde o těžební průmysl a bankovnictví, pozn. editora].93 Tento postoj je poněkud problematický. Česká republika svým váháním zpomaluje postup na úrovni EU a tím prodlužuje období, po které se nadnárodní společnosti mohou vyhýbat placení daní skrze různé optimalizační postupy popsané v předešlé kapitole. Členské státy EU, včetně České republiky, se tak mohou „těšit“ na další daňové ztráty v důsledku agresivní daňové optimalizace. To samé platí i pro rozvojové země.

Globální řešení: jen nevybočit z řady Postoj České republiky ohledně toho, kdy by se mělo jednat o mezinárodních daňových pravidlech, zapadá do středního proudu států EU. Česká republika podporuje vyjednávání v OECD a neprojevuje příliš velké nadšení pro přesun agendy do OSN.94 Rovněž v případě jednotného globálního standardu automatické výměny informací není český přístup příliš progresivní. ČR jednoznačně podporuje jednotný globální standard automatické výměny informacím, zároveň však trvá na tom, že informace lze sdílet jedině se státy, které jsou schopny recipročně poskytovat stejný druh informací.95 To by však mělo za následek, že rozvojové země se nebudou moci do výměny informací zapojit a nebudou mít přístup k údajům, díky nimž by mohly zlepšit výběr daní.


Závěrem Přestože nová vláda ČR bere problematiku daňových úniků mnohem vážněji, na mezinárodní úrovni přistupuje k otázkám souvisejícím s touto agendou velmi váhavě. I nadále poněkud chybí reflexe vazeb mezi bojem proti daňovým únikům na národní úrovni a návrhy, které se projednávají v EU nebo na mezinárodní scéně. Rovněž zájem o agendu související s obcházením daňové povinnosti ze strany nadnárodních společností se zdá být na straně ČR mnohem nižší, než by odpovídalo vládou deklarovanému úsilí o zlepšení výběru daní. Tento parciální postoj je rovněž patrný z přístupu ČR k daňové agendě v rozvojovém kontextu. Schopnost rozvojových zemí vybírat daně je považována za velmi významnou věc, na jejíž ovlivnění však česká zahraniční politika nemá kapacitu a nepovažuje se v tomto směru ani za příliš zkušeného a silného mezinárodního hráče. Proto se v těchto otázkách raději spoléhá na stanoviska OECD.

Jako krok, který je v jednoznačném rozporu s vládními prioritami v oblasti transparentnosti daní, lze vnímat zavedení institutu svěřeneckého fondu ve stávající podobě do českého právního řádu, které po zrušení akcií na doručitele vytváří ještě lepší nástroj pro skrývání skutečných vlastníků. Nutno přiznat, že nový Občanský zákoník vznikl za předešlé vlády, nicméně ta současná by měla urychleně změnit stávající právní úpravu, která zajišťuje téměř absolutní anonymitu jakýchkoli údajů.


Závěry zprávy pro všechny hodnocené země Daňové politiky

Transparentnost v podnikové a finanční oblasti

V rámci Evropy jsou patrné regionální rozdíly v přístupu k daňovým otázkám. Zatímco debata ve Velké Británii, Španělsku a Skandinávii vykazuje velký důraz na obcházení daní nadnárodními společnostmi, debata v zemích jako je např. Slovinsko se zaměřuje na boj proti černé ekonomice a na lepší vymahatelnost daňových pravidel v rámci daňového systému. Tyto rozdíly nelze jednoduše vysvětlit rozdílnou velikostí černé ekonomiky v jednotlivých zemích. Velmi významnými faktory jsou rovněž rozdíly ve vnímání priorit a dostupnost informací, přehled a zájem veřejnosti o daňové praktiky nadnárodních firem. V některých zemích vyžaduje odhalování daňových kauz v souvislosti s firemními daněmi jistou dávku odvahy. V Polsku se například společnost LLP S.A. snažila debatu utnout zastrašování aktivistů prostřednictví obvinění z porušování autorských práv a pomluvy.72 Stejný přístup zvolila i dánská banka Jyske Bank vůči zástupci nevládních organizací, který prohlásil, že se banka chová nemorálně, když svým klientům radí, jak obejít daňovou povinnost.73 V Evropě jak nadnárodní společnosti, tak jednotlivci i nadále široce využívají postupy usnadňující obcházení daňové povinnosti, přičemž někdy jde dokonce o součást vládního plánu na zajištění lepší „daňové konkurenceschopnosti“. Je dosti ironické, že zároveň panují široce rozšířené obavy ze ztráty daňových příjmů v důsledku zvláštních daňových režimů, jež v rámci své daňové politiky zavádějí ostatní státy. Nedostatek vážně míněné mezinárodní spolupráce vede k velmi destruktivnímu „závodu ke dnu“. Velmi malá pozornost se také věnuje otázce zvýšení koherence mezinárodních daňových pravidel s globálními rozvojovými cíli. Evropské země obecně mají uzavřeno velké množství daňových úmluv, včetně úmluv s rozvojovými zeměmi. Přesto, že několik různých studií prokázalo riziko negativních dopadů těchto úmluv na rozvojové země, jen velmi málo vlád členských států EU má k dispozici nebo plánuje zadat dopadovou studii o jejich účincích. Ze zemí, jimiž se tato zpráva zabývá, pouze Nizozemsko má tuto analýzu k dispozici a Irsko na ní v současné době pracuje.

Právní úpravy v oblasti zveřejňování informací o skutečných vlastnících společností, trustů a obdobných právních entit se v jednotlivých evropských zemích výrazně liší. Situace se také neustále vyvíjí, přičemž stále vznikají nové struktury s anonymním vlastnictvím, zatímco jiné průběžně zanikají. Jak Česká republika, tak Lucembursko se v nedávné době rozhodly zakázat anonymní akcie na doručitele, které byly dlouhodobě terčem silné kritiky. Zároveň obě tyto země do svých právních řádů začlenily trusty, které pro vlastníky, kteří chtějí zůstat v anonymitě, představují novou příležitost. Možností anonymního vlastnictví pro ty, kteří se snaží skrýt majetek, nebo prát špinavé peníze, existuje stále velké množství. Politický závazek členských zemí EU zavést povinnost pro nadnárodní společnosti vykazovat hospodářské výsledky po jednotlivých zemích, což by pomohlo zprůhlednit původ jejich ekonomických aktivit, a skutečnou výši daňových odvodů, zůstává zatím nenaplněn. Zdá se, že zájem v této oblasti klesá i u francouzské vlády, která v této otázce patřila k nejprogresivnější. Rozhodnutí o zavedení povinného vykazování po jednotlivých zemích pro banky zatím zůstává v platnosti. V EU tak může brzy nastat situace, kdy se některé nadnárodní společnosti, konkrétně banky, budou muset podřídit přísnějším pravidlům, než jiné.

Globální řešení Jednoznačným výstupem této zprávy je zjištění, že ani jedna z členských zemí EU, jimiž se tato zpráva věnuje, aktivně nepodporuje vytvoření mezinárodního orgánu pro daňové otázky pod záštitou OSN. Mnohé vlády jsou nerozhodné a některé jsou přímo proti tomuto návrhu, přičemž jsou toho názoru, že globální standardy by v daňové oblasti měla i nadále určovat OECD. Je rovněž zřejmé, že Modelová úmluva OECD je při vládním vyjednávání o nových mezistátních daňových úmluvách považována i nadále za standard. Některé vlády jsou nicméně ochotny zvážit použití modelu OSN, a to v případě, kdy na to druhá signatářská země naléhá.


Země

Daňové úmluvy

Vlastnictví

Vykazování hospodářských výsledků nadnárodních firem


Belgie

Belgický daňový systém obsahuje mnoho prvků, které jsou potenciálně škodlivé a mohou mít přímý negativní dopad na daňové příjmy jiných zemí, včetně zemí rozvojových. Přesto, že existují určitá opatření proti zneužívání, jejich účinnost je nejistá. Ve srovnání s ostatními zeměmi v rámci této zprávy nevystupovala Belgie tak agresivně při vyjednávání snížení daňových sazeb prostřednictvím daňových úmluv s rozvojovými zeměmi.

Na úrovni EU nevyjádřila Belgie jasný postoj pro nebo proti návrhu na zavedení veřejně přístupných rejstříků skutečných vlastníků společností, trustů a obdobných právních struktur v rámci nové evropské Směrnice proti praní špinavých peněz.

Na evropské úrovni Belgie nevyjádřila jednoznačný postoj ohledně plánu na uzákonění povinnosti vykazovat hospodářské výsledky po jednotlivých zemích pro všechny sektory.

Belgie podle všeho nemá jasný názor na to, zda by měl být vytvořen mezivládní orgán pro daňové záležitosti pod záštitou OSN.

Není jasné, zda je ČR zastáncem použití modelu OSN při vyjednávání daňových úmluv s rozvojovými zeměmi. Průměrné snížení zdanění dojednané s rozvojovými zeměmi je významné, avšak nepřesahuje průměr 15 evropských zemí, jimiž se zabývá tato zpráva.

Česká republika je obecně zastáncem transparentnosti, ale doposud nezaujala aktivní postoj v otázce zavedení veřejně přístupných rejstříků skutečných vlastníků společností, trustů a obdobných právních struktur v rámci nové evropské Směrnice proti praní špinavých peněz.

V otázce vykazování po jednotlivých zemích je ČR v zásadě nerozhodná, zda toto opatření rozšířit na všechna odvětví, obecně však upřednostňuje pomalejší přístup. Vláda však nijak aktivně pokrok v této oblasti neblokuje.

Česká vláda není příznivcem myšlenky dojednávání daňových pravidel mimo OECD a tudíž podporuje vyloučení nejchudších zemí světa z rozhodovacího procesu v oblasti daní.

Dánsko do daňových úmluv na požadavek protistrany zařazuje ustanovení proti jejich zneužívání pro obcházení daní, avšak aktivně jejich zařazení nenabízí. Nezdá se rovněž, že by mělo Dánsko jasný názor v otázce dojednávání daňových úmluv dle modelu OSN. Znepokojující však je, že dánské daňové úmluvy uzavřené s rozvojovými zeměmi typicky obsahují snížení srážkových daní, která dosahují v rámci evropských zemí zahrnutých do této zprávy výrazně nadprůměrných hodnot.

Dánsko má relativně otevřené národní rejstříky skutečných vlastníků společností kotovaných na burze, k nimž se lze dostat prostřednictvím Centrálního depozitu cenných papírů i přes jednotlivé nadnárodní společnosti. Pravdivost těchto údajů však není zaručena. V otázce evropské Směrnice proti praní špinavých peněz podporuje Dánsko přístup veřejnosti k informacím o skutečném vlastnictví, tuto věc však aktivně neprosazuje.

Co do vykazování po jednotlivých státech se Dánská vláda jeví nakloněna přijetí dalších zákonů zamezujících obcházení daňové povinnosti, věc však aktivně neprosazuje.

Dánsko se jasně a otevřeně staví proti myšlence dojednávat globální daňové záležitosti pod záštitou OSN a podporuje OECD jako hlavní fórum pro rozhodování o globálních daňových otázkách. Dánsko tudíž podporuje vyloučení nejchudších zemí světa z rozhodovacího procesu v oblasti daní.

Česká republika

Dánsko


Belgie rovněž nezavedla žádnou národní zákonnou úpravu, která by sahala nad rámec požadavků EU.

Země

Daňové úmluvy

Vlastnictví



Francie

Francie se příliš nemá k přijetí ustanovení důležitých pro rozvojové země a před modelem dle OSN upřednostňuje modelovou smlouvu OECD. Vzhledem k tomu, že má Francie velice hustou síť mezinárodních úmluv s rozvojovými zeměmi, díky níž dosahuje významného snížení sazeb daní, je velmi důležité, aby se snažila zamezit negativnímu dopadu na rozvojové země.

Francie zavedla veřejný rejstřík pro nepříliš početnou skupinu tzv. fiducies a zahraničních trustů, v nichž francouzští občané figurují v roli správců majetku (trustee), zakladatelů (settlor) či beneficientů (beneficiary). Francie rovněž aktivně prosazovala vytvoření veřejných rejstříků skutečných vlastníků na úrovni EU v rámci Směrnice proti praní špinavých peněz.

Francie vyvinula značné úsilí při prosazování návrhu vykazování hospodářských výsledků po jednotlivých zemích. Přijala konkrétní opatření vztahující se na francouzský bankovní sektor, přičemž první výkazy by měly společnosti dodat za rok 2014 a v roce následujícím by se povinnost měla dále rozšířit. Francie rovněž aktivně prosazuje přijetí evropské právní úpravy, která by tento druh vykazování zavedla povinně pro všechna hospodářská odvětví. Události nedávné doby však naznačují, že vláda možná začíná obracet a existuje reálné nebezpečí, že Francie přestane hrát vůdčí roli v boji za zavedení vykazování hospodářských výsledků po jednotlivých zemích.

Francie se opakovaně aktivně postavila proti proměně Daňového výboru OSN na mezivládní orgán a trvá na tom, že je třeba i nadále mezivládní jednání o celosvětových daňových pravidlech vést na úrovni OECD. Francie tudíž podporuje vyloučení nejchudších zemí světa z rozhodovacího procesu v oblasti daní.

Německo

Německo v minulosti při dojednávání daňových úmluv s rozvojovými zeměmi prosazovalo nespravedlivé prvky, jako např. úzké vymezení pojmu „trvalá provozovna“ a nízké sazby srážkových daní. Německá vláda však v současnosti tvrdí, že svůj přístup přehodnotila a bude při jednání s rozvojovými zeměmi používat model smlouvy dle OSN.

Německá legislativa nevyžaduje uvádění skutečných vlastníků u fondů typu Treuhand a akcií na doručitele, čímž podporuje vysokou úroveň finanční neprůhlednosti. Německá podpora evropským iniciativám byla zatím rovněž slabá. Bývalá vláda zablokovala v rámci Rady EU jakýkoli pokrok v oblasti veřejných rejstříků skutečných vlastníků.

Předchozí německá vláda rovněž zhatila jednání o přísnějších pravidlech pro vykazování hospodářských výsledků firem po jednotlivých zemích v jiných než těžařských sektorech a postavila se i proti zavedení přísnějších pravidel výkaznictví v dalších odvětvích.

Předchozí německá vláda byla toho názoru, že mezinárodní daňové otázky by měly zůstat v režii EU a OECD a stavěla se tím pádem proti přeměně Výboru expertů OSN pro daňové otázky v mezivládní orgán. Minulá vláda tudíž podporovala vyloučení nejchudších zemí světa z rozhodovacího procesu o daňových otázkách. Nová vláda zatím v této oblasti nenaznačila žádnou změnu.


Země

Daňové úmluvy

Vlastnictví



Maďarsko

Není jasné, zda smlouvy uzavřené Maďarskem obecně sledují spíše model OECD nebo OSN. Maďarské úmluvy s rozvojovými zeměmi obecně obsahují významná snížení sazeb srážkových daní, i tak nicméně nedosahují průměru 15 evropských zemí, jimiž se tato zpráva zabývá.

V roce 2013 začalo Maďarsko poskytovat veřejnosti elektronickou cestou ověřené údaje o vlastnících společností. Jde o pozitivní kroky správným směrem, nicméně, podle nedávno vydaného hodnocení OECD, nejsou v Maďarsku údaje o skutečných vlastnících nadále systematicky shromažďovány. Na evropské úrovni nezaujalo Maďarsko jasný postoj k veřejným rejstříkům skutečných vlastníků společností a trustů.

Na evropské úrovni Maďarsko nevyjádřilo jednoznačný postoj ohledně plánu na zavedení povinného vykazování hospodářských výsledků po jednotlivých zemích pro všechny sektory. Maďarsko rovněž nezavedlo žádnou národní zákonnou úpravu, která by sahala nad rámec požadavků EU.

Maďarsko podle všeho nemá jasný názor na to, zda by měl být vytvořen mezivládní orgán pro daňové záležitosti pod záštitou OSN.

Irsko

Irská vláda je otevřena opatřením v daňových úmluvách zaměřeným na ochranu rozvojových zemí, stávající praxe je nicméně taková, že se sjednávané smlouvy zakládají především na modelu dle OECD a obsahují významná snížení sazeb srážkových daní přesahující průměr 15 evropských zemí, jimiž se tato zpráva zabývá. Není jasné, zda by Irsko bylo při vyjednávání daňových úmluv s rozvojovými zeměmi ochotno upřednostnit model smlouvy dle OSN před modelem dle OECD, v současnosti však preferuje druhý z uvedených.

Irská vláda zastává názor, že skuteční vlastníci společností by měli být známi a zavedla již konkrétní opatření umožňující výkonné moci a akcionářům zjistit skutečné vlastníky firem. Vláda se však doposud nevyjádřila, zda podporuje či nepodporuje veřejně přístupný rejstřík, a to jak v Irsku, tak ani v EU.

V současnosti se zdá, že Irsko další kroky podnikne jedině tehdy, když k tomu bude kolektivně donuceno. Irská vláda podporuje proces OECD BEPS, jehož doktrínou v současné době je, že informace poskytnuté společnostmi v rámci vykazování výsledků po jednotlivých zemích by neměly být veřejné.

Irská vláda podporuje OECD jako hlavní organizaci v oblasti mezinárodní daňové politiky a aznačila také, že ji v této roli preferuje před OSN.

Itálie

Není jasné, zda by Itálie akceptovala vyjednávání daňových dohod s rozvojovými zeměmi dle modelu OSN, namísto modelu OECD. Italské daňové úmluvy obsahují ustanovení proti zneužívání. Země doposud neprovedla analýzu dopadů svých smluv na rozvojové země. Průměrné snížení sazeb srážkových daní ve smlouvách s rozvojovými zeměmi je pod průměrem 15 sledovaných zemí.

V Itálii funguje pokročilý veřejně přístupný systém transparentní akcionářské struktury, v současnosti však neexistuje adekvátní systém ověřování údajů v něm obsažených.

Na evropské úrovni Itálie nevyjádřila jednoznačný postoj ohledně plánu na zavedení vykazování hospodářských výsledků po jednotlivých zemích pro všechny sektory.

Na evropské úrovni Itálie toleruje to, že by některé země své rejstříky skutečných vlastníků v rámci Směrnice proti praní špinavých peněz nezveřejnily.

Itálie rovněž nezavedla žádnou národní zákonnou úpravu, která by sahala nad rámec požadavků EU.

Itálie se postavila proti převedení mezinárodního procesu pro daňové otázky pod křídla OSN a chce, aby OECD stála i nadále v čele rozvoje globálních daňových politik. Itálie tudíž podporuje vyloučení nejchudších zemí světa z rozhodovacího procesu v oblasti daní.


Země

Daňové úmluvy

Vlastnictví



Lucembursko

Lucembursko využívá pro vyjednávání daňových úmluv model dle OECD a systematicky do nich nezahrnuje ustanovení proti zneužívání. Rozvojové země již v minulosti vyjádřily své obavy ohledně úmluv uzavřených s Lucemburskem. Navzdory této skutečnosti však Lucembursko podle všeho neplánuje provést analýzu vedlejších dopadů svého daňového systému a potenciálních negativních vlivů na rozvojové země. Na druhou stranu smlouvy, které Lucembursko uzavírá s rozvojovými zeměmi, obyčejně, oproti ostatním zemím v této zprávě, obsahují pouze drobné snížení sazeb srážkových daní.

Na Lucembursko se i nadále snáší mezinárodní kritika, protože stále neumožňuje identifikaci skutečných vlastníků.

Na evropské úrovni Lucembursko nevyjádřilo jednoznačný postoj ohledně plánu na zavedení povinného vykazování hospodářských výsledků po jednotlivých zemích pro všechny sektory.

Lucembursko podle všeho nemá jasný názor na to, zda by měl být vytvořen mezivládní orgán pro daňové záležitosti pod záštitou OSN.

Nizozemsko zareagovalo na některé mezinárodní kritiky svého daňového systému a začalo do smluv začleňovat ustanovení proti zneužívání. Kromě toho se země zdá být otevřená přijetí modelu vyjednávání úmluv dle OSN.

V Nizozemsku sídlí více než 12 000 speciálních finančních institucí, jimiž ročně protečou přes 4 biliony eur. Rozsáhlý sektor tzv. „společností s poštovní schránkou“ zvyšuje riziko neznámých konečných vlastníků. Na evropské úrovni nicméně holandská vláda nepodporuje vytvoření povinných veřejně přístupných rejstříků skutečných vlastníků, které by měly vzniknout na základě Směrnice proti praní špinavých peněz. Zastává názor, že by si o zveřejnění těchto informací měly rozhodnout jednotlivé členské státy.

Nizozemsko

Na úrovni EU nevyjádřilo Lucembursko jasný postoj pro nebo proti návrhu na zavedení veřejně přístupných rejstříků skutečných vlastníků společností, trustů a obdobných právních struktur v rámci nové evropské Směrnice proti praní špinavých peněz.

Lucembursko rovněž nezavedlo žádnou národní zákonnou úpravu, která by sahala nad rámec požadavků EU.

Vláda se zajímá o iniciativy podporující transparentnost prostřednictvím vykazování po jednotlivých zemích, a zastává proto názor, že by Evropská komise měla posoudit dopad zavedení povinného vykazování po jednotlivých zemích (CBCR) pro všechny sektory. Nizozemsko se nicméně doposud aktivně nezapojilo do prosazování zavedení CBCR pro všechna odvětví podnikání v EU.

Nizozemsko projevuje uspokojení nad stávajícím fungováním OSN a EU, z čehož vyplývá, že nepodporuje mezivládní vyjednávání v daňových otázkách pod záštitou OSN. Nizozemsko se však této iniciativě aktivně nestaví do cesty.

Nizozemsko rovněž nezavedlo žádnou národní zákonnou úpravu, která by sahala nad rámec požadavků EU.


Země

Daňové úmluvy

Vlastnictví



Polsko

Polsko využívá modelové smlouvy dle OSN. Některé, nikoli však všechny, úmluvy obsahují konkrétní opatření proti zneužívání. Obecně lze říci, že polské smlouvy s rozvojovými zeměmi využívají snižování daňových sazeb v menší míře než téměř všechny evropské země v této zprávě

Polsko má zákony vyžadující vedení záznamů o skutečných vlastnících v rámci jednotlivých společností a jejich hlášení Národnímu soudnímu rejstříku. Tato registrace skutečných vlastníků se nevztahuje na akcie na doručitele. Polský postoj k návrhu na zavedení veřejně přístupných rejstříků skutečných vlastníků společností, trustů a obdobných právních struktur v rámci evropské Směrnice proti praní špinavých peněz není zřejmý.

Na evropské úrovni Polsko nevyjádřilo jednoznačný postoj ohledně plánu na zavedení povinného vykazování hospodářských výsledků po jednotlivých zemích pro všechny sektory. Polsko rovněž nezavedlo žádnou národní zákonnou úpravu, která by sahala nad rámec požadavků EU.

Polsko je toho názoru, že vytvoření mezivládního orgánu pod záštitou OSN je třeba zvážit.

Slovinsko

Slovinsko při dohadování daňových úmluv aplikuje model dle OECD. Slovinsko do svých daňových úmluv zařazuje ustanovení proti zneužívání, v některých případech však tyto smlouvy rovněž obsahují velmi nízké sazby srážkových daní. Průměrné snížení srážkové daně u slovinských úmluv s rozvojovými zeměmi je nicméně srovnatelné s průměrem za 15 sledovaných zemí.

Slovinsko shromažďuje údaje o skutečném vlastnictví společností, v některých případech, u zahraničních společností, však tyto údaje chybí. Tyto informace nejsou veřejně přístupné. Na základě silného domácího tlaku na zamezení obcházení daňové povinnosti existují náznaky, že Slovinsko podporuje přijetí dalších zákonných norem v rámci EU. Slovinsko však, podle všeho, tyto otázky na unijní úrovni aktivně neprosazuje

Na evropské úrovni Slovinsko nevyjádřilo jednoznačný postoj ohledně plánu na zavedení vykazování hospodářských výsledků po jednotlivých zemích pro všechny sektory. Slovinsko rovněž nezavedlo žádnou národní zákonnou úpravu, která by sahala nad rámec požadavků EU.

Není také úplně jasný postoj Slovinské vlády k tomu, zda by pod záštitou OSN měl být vytvořen mezivládní orgán pro daňové otázky.

Španělsko

Španělsko sjednává své daňové úmluvy na základě modelu OECD. Španělské úmluvy typicky obsahují ustanovení proti zneužívání s cílem předcházet tzv. „nákupu smluv“ (treaty shopping) a „nákupu pravidel“, (rule-shopping). Španělsko průměrně ve smlouvách uzavřených s rozvojovými zeměmi dosáhlo snížení sazby srážkových daní o 5,2 p. b., což je zdaleka nejvyšší hodnota z celé sledované patnáctky.

Veřejnosti jsou dostupné informace o skutečném vlastnictví, ale pouze u akcionářů držících větší než 5% podíl. Španělsko již dříve podporovalo vytvoření nového rejstříku skutečných vlastníků v rámci Směrnice proti praní špinavých peněz. Vystupovalo však proti jeho veřejné přístupnosti.

Španělsko nezavedlo na národní úrovni žádná opatření v oblasti vykazování hospodářských výsledků po jednotlivých zemích, a to navzdory skutečnosti, že banky a mnoho společností z burzovního indexu IBEX35 má velké množství dceřiných společností v daňových rájích. Španělsko podporuje iniciativy na úrovni OECD a EU, chce však informace chránit před zraky veřejnosti. Na evropské úrovni nicméně Španělsko nezablokovalo pokrok v oblasti vykazování výsledků hospodaření po jednotlivých zemích. Rozhodneli se Španělsko aktivně vystupovat proti zavedení vykazování výsledků hospodaření po jednotlivých zemích pro všechna odvětví na úrovni EU, dostala by země v této kategorii červenou.

Španělsko nesouhlasí s vytvořením mezivládního orgánu pro daňové otázky pod záštitou OSN a odpírá tudíž nejchudším zemím světa právo zúčastnit se rozhodovacího procesu o daňových otázkách.


Země

Daňové úmluvy

Vlastnictví



Švédsko

Jednotlivé švédské úmluvy se vzájemně velice liší. Některé obsahují ustanovení proti praní špinavých peněz.

Přestože dochází ke sběru příslušných informací, nemá Švédsko vybudován veřejný rejstřík skutečných vlastníků společností a trustů.

Švédsko podle všeho nemá jasný názor na to, zda by měl být vytvořen mezivládní orgán pro daňové záležitosti pod záštitou OSN.

Není jasné, zda se Švédsko při jednání o daňových smlouvách s rozvojovými zeměmi primárně drží modelu OECD nebo EU. Švédské daňové úmluvy uzavřené s rozvojovými zeměmi typicky obsahují snížení srážkových daní, která dosahují v rámci evropských zemí zahrnutých do této zprávy výrazně nadprůměrných hodnot. To je důvod k znepokojení.

Předchozí švédská vláda podporovala v obecných rysech opatření na zvýšení transparentnosti, byla však toho názoru, že je třeba rozhodnutí o jejich podobě a veřejné přístupnosti ponechat na jednotlivých členských státech.

Minulá švédská vláda nepodporovala evropskou právní úpravu zavádějící pro nadnárodní společnosti povinnost provádět vykazování výsledků hospodaření po jednotlivých zemích. Na evropské úrovni nicméně Švédsko nezablokovalo pokrok v oblasti vykazování výsledků hospodaření po jednotlivých zemích.

Přesto, že Velká Británie může navenek působit dojmem, že dopřává sluchu nárokům vznášeným některými rozvojovými zeměmi v oblasti vyjednávání podmínek daňových úmluv, její obecný postoj sleduje model OECD a snaží se odstranit srážkové daně. Z patnácti sledovaných zemí, jimiž se zabývá tato zpráva, si Velká Británie ve svých daňových úmluvách s rozvojovými zeměmi vyjednala druhé největší snížení sazeb srážkových daní – což je, vzhledem k rozsahu sítě britských daňových smluv, dosti znepokojivé zjištění. Je to v přímém protikladu k deklarovaným cílům britské vlády v oblastipři zvýšování a zlepšení mobilizace domácích zdrojů.

V domácí politice se Velká Británie rozhodla zavést veřejný rejstřík skutečných vlastníků společností, což je významný pozitivní krok a Velké Británii v tomto ohledu patří mezi sledovanými zeměmi prvenství. Velká Británie kromě toho prosazuje myšlenku zřízení rejstříků skutečných vlastníků i na evropské úrovni. V otázce veřejně přístupných rejstříků trustů však Velká Británie patří k zavilým odpůrcům. Tato nechuť Velké Británie učinit v oblasti trustů jakékoli ústupky tak pravděpodobně zhatí jakoukoli případnou celoevropskou dohodu o veřejném rejstříku vlastníků společností, která by jinak v evropském měřítku co do transparentnosti představovala zásadní pokrok.

Když se EU začátkem roku 2014 rozhodovala, zda zavést povinnost vykazování výsledků hospodaření po jednotlivých zemích pro všechna odvětví podnikání, patřila Velká Británie mezi nejhlasitější odpůrce a nakonec se jí podařilo iniciativu zablokovat.

Přesto, že Velká Británie při nejrůznějších příležitostech uvádí, že je třeba nalézt globální řešení daňových reforem, která by vyhovovala rovněž rozvojovým zemím, není jasné, co pro to je vláda ochotna učinit. Především pak není zřejmé, zda Velká Británie podporuje rozšíření působnosti Daňového výboru OSN.

Velká Británie


Přílohy Příloha 1: Metodika systému hodnocení jednotlivých zemí Kategorie 1: daňové úmluvy • Zelená: Vláda používá při jednání s rozvojovými zeměmi o daňových úmluvách model OSN s cílem zajistit spravedlivé rozdělení příjmů z daní mezi obě země. Tyto úmluvy obsahují ustanovení proti zneužívání. Průměrné snížení sazeb srážkových daní ve smlouvách s rozvojovými zeměmi je nižší než jeden procentní bod. • Žlutá: Postoj vlády není jasný, země systematicky neuplatňuje ustanovení proti zneužívání nebo jeden z modelů (OSN nebo OECD). Průměrné snížení sazeb srážkových daní ve smlouvách uzavřených s rozvojovými zeměmi přesahuje jeden procentní bod, ale zároveň je nižší nebo rovné průměrnému snížení sazeb u 15 zemí sledovaných v této zprávě (2,8 p. b.). • Červená: Vláda uplatňuje při jednání o daňových úmluvách s rozvojovými zeměmi model dle OECD a negarantuje zahrnutí ustanovení proti zneužívání. Průměrné snížení sazeb srážkových daní ve smlouvách s rozvojovými zeměmi je nad průměrem 15 sledovaných zemí.

Kategorie 4: Globální řešení • Zelená: Země podporuje vytvoření mezivládního orgánu pro daňové otázky pod záštitou OSN s cílem zajistit rovnou účast všech zemí na rozhodování o celosvětových daňových pravidlech. • Žlutá: Postoj země je nejasný nebo neutrální. • Červená: Země je proti vytvoření mezivládní orgánu pro daňové otázky pod záštitou OSN, a tím pádem si nepřeje zajistit rovnou účast všech zemí na definování celosvětových daňových pravidel.

Symboly • Šipka: Značí, že se země právě přesouvá z jedné kategorie do druhé. • Tvář se zavázanýma očima: Značí, že postoj příslušné země není veřejně znám, takže byla pro nedostatek informací označena oranžovou.

Kategorie 2 a 3: vlastnictví a kategorie a vykazování hospodářských výsledků nadnárodních firem • Zelená: Vláda patří v této agendě mezi lídry, a buď aktivně prosazovala posun v této otázce na úrovni EU, nebo již začlenila (případně začlení) opatření zvyšující transparentnost do svých národních zákonů. • Žlutá: Země se na úrovni EU chová neutrálně a nemá v tomto ohledu nijak specifické domácí zákony. Do této kategorie spadají rovněž země, jejichž vláda zastává v otázce prosazování změn na úrovni EU jak pozitivní, tak negativní postoje, jakož i země, jejichž postoj je nejasný. • Červená: Země buďto aktivně vystupuje proti pokrokům na úrovni EU nebo má v platnosti národní zákony, které jsou v těchto otázkách obzvláště škodlivé.


Příloha 2: daňové úmluvy Počet platných smluv Země

Se všemi státy

Se státy s nízkými příjmy

Se státy s nižšími středními příjmy

Se státy s vyššími středními příjmy

S rozvojovými zeměmi

90

4

19

24

47

Česká republika

82

3

15

21

39

Dánsko

85

4

13

19

36

Francie

125

14

26

32

72

Belgie

Německo

92

4

19

25

48

Maďarsko

73

0

14

16

30

Irsko

71

0

10

15

25

Itálie

93

5

19

25

49

Lucembursko

73

1

10

17

28

Nizozemsko

90

4

17

23

44

Polsko

82

3

16

19

38

Slovinsko

56

0

7

12

19

Spain

88

1

13

29

43

Švédsko

85

5

11

23

39

Velká Británie

125

9

27

30

66

Zdroj: Kompilované údaje z Mezinárodního úřadu pro daňovou dokumentaci (IBFD), platformy pro výzkum daňových otázek, staženo 18. září 2014 http://online.ibfd.org.base. Údaje se zakládají na vyhledávání platných úmluv týkajících se příjmů a kapitálu.


Reference 1

Christian Aid. (2008). Death and Taxes. http://www.christianaid.org.uk/images/ deathandtaxes.pdf

27 Plateforme Paradis Fiscaux et Judiciaires (15. září 2015) http://www. stopparadisfiscaux.fr/qui-sommes-nous/

2

OECD (2012) Achieving the Millennium Development Goals: More money or better policies (or both)? 2012 www.oecd.org/social/poverty/50463407.pdf

28

The Telegraph, (12. listopadu 2012). Starbucks, Amazon and Google accused of being 'immoral’. http://www.telegraph.co.uk/finance/personalfinance/tax/9673358/ Starbucks-Amazon-and-Google-accused-of-being-immoral.html 12/11/12

29 Oznámení města Kalmar. (2013). Konkurrencverkets beslut angående vår inköpspolicy och vår kommentar http://www.kalmar.se/nyhetsarkiv/nyhetsarkiv-2013/ konkurrensverkets-beslut-angaende-var-inkopspolicy-och-vart-svar/

3

4

Závěry summitu, (květen 2013), Závěry rady.

Prohlášení vedoucích představitelů skupiny G20 http://en.g20russia.ru/ load/782795034 a Daňový dodatek http://en.g20russia.ru/load/782804366

5

6

Původní článek uvádí sumu 2 mld. dolarů.

7

Původní článek uvádí sumu 325 mil. dolarů.

Bloomberg. (26. února 2014). Ortega’s Zara Fashions Tax Avoidance by Shifting Profits to Alps. http://www.bloomberg.com/news/2014- 02-26/ortega-s-zarafashions-tax-avoidance-by-shifting-profits-to-alps.html

8

Blitz (10. ledna 2014) Repubblica: “Indagati Prada e il marito Bertelli, infedele dichiarazione redditi” http://www.blitzquotidiano.it/rassegna-stampa/repubblicaindagati-prada-bertelli-infedele-dichiarazione-redditi-1763250

9

10 Polskie Radio. (13. února 2014). Textile giant has bumper year in 2013 http://www. thenews.pl/1/12/Artykul/161925,Textile-giant-LPP-has-bumper-year-in-2013 11 The Guardian, (22. července 2014). Ending the race to the bottom: why responsible companies should pay taxes’

http://www.theguardian.com/sustainable-business/2014/jul/22/tax-havensavoidance-pay-taxes-walgreens-google-microsoft OECD (8. dubna 2014) Aid to developing countries rebounds in 2013 to reach an all-time high http://www.oecd.org/newsroom/aid-to-developing-countries-reboundsin-2013-to-reach-an-all-time-high.htm

12

13

Christian Aid (2008) Death and Taxes

UNHRC (22. května 2014) Report of the Special Rapporteur on extreme poverty and human rights, Magdalena Sepúlveda Carmona* http://www.ohchr.org/EN/HRBodies/ HRC/RegularSessions/Session26/Documents/A_HRC_26_28_ENG.doc

14

MMF (2014). Spill-overs in international corporate taxation. IMF Policy Paper, http://www.imf.org/external/np/pp/eng/2014/050914.pdf

Kommungemensam verksamhetshandbok (2. prosince 2010). http://www.kalmar. se/Kalmar%20kommun/Invanare/vardochomsorg/lov/uppforandekod_upphandling.pdf

Zápis z jednání městské rady v Kalmaru (3. března 2014). http://www.kalmar.se/ Kalmar%20kommun/Demokrati/Politik/KS/kommunstyrelsens_protokoll/2014/ KS_140304.pdf

30

31

Eurostat, (2014). Taxation trends in the European Union. http://ec.europa.eu/ taxation_customs/resources/documents/taxation/gen_info/economic_analysis/ tax_structures/2014/report.pdf

33

Akční program 2014–19: http://www.andrejplenkovic.com/userfiles/images/pdf/ Action_Programme.pdf

17

Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů v Evropském parlamentu. (Duben 2014). Our Alternative Vision for Europe. The First 100 Days. http://www. socialistsanddemocrats.eu/sites/default/files/sd_100_days_updated_april_2014_EN.pdf

Change.org Stop à l'injustice fiscale pour les petits entrepreneurs! Réformons la CFE! http://www.change.org/p/stop-%C3%A0-l-injustice-fiscale-pour-les-petitsentrepreneurs-r%C3%A9formons-la-cfe-pioupiou-justicefiscale International Tax Review. (24. února 2014). EU: Update on the EU Code of Conduct Group (Business Taxation). http://www.internationaltaxreview.com/Article/3313023/ EU-Update-on-the-EU-Code-of-Conduct-Group-Business-Taxation.html

35

36 Prezentace Jaapa Tilstry. Constraints on Tax Competition: An EU Perspective http://www.sbs.ox.ac.uk/sites/default/files/Business_Taxation/Events/conferences/ summer_conference/2014/tilstra.pdf 37 Je třeba vzít v úvahu, že výzkumu MMF se neúčastní všechny země (jako např. britská zámořská teritoria Britské Panenské ostrovy a Kajmanské ostrovy), u nichž je velmi pravděpodobné, že objem FDI oproti HDP je rovněž dosti vysoký 38 MMF (2014. Spill-overs in international corporate taxation. IMF Policy Paper. http:// www.imf.org/external/np/pp/eng/2014/050914.pdf

MMF (2014). Spill-overs in international corporate taxation. IMF Policy Paper, http://www.imf.org/external/np/pp/eng/2014/050914.pdf

39

40

The Guardian (12. července) Jean-Claude Juncker's real scandal is his tax-haven homeland of Luxembourg http://www.theguardian.com/commentisfree/2014/jul/12/ why-good-europeans-despair-jean-claude-juncker-commission

Evropská komise (12. září 2014) Taxation of cross-border interest and royalty payments in the European Union http://ec.europa.eu/taxation_customs/taxation/ company_tax/interests_royalties/index_en.htm 20

Evropská komise, Daňová a celní unie (12. září 2014) Common Tax Base http:// ec.europa.eu/taxation_customs/taxation/company_tax/common_tax_base/index_en.htm 21

22 Report on the proposal for a directive of the European Parliament and of the Council on the prevention of the use of the financial system for the purpose of money laundering and terrorist financing (COM(2013)0045) – C7-0032/2013 – 2013/0025(COD)). http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP// NONSGML+REPORT+A7-2014-0150+0+DOC+PDF+V0//EN February 28, 2014.

General approach of the Council to the proposal for a directive on the prevention of the use of the financial system for the purpose of money laundering and terrorist financing. (13. června 2014). http://register.consilium.europa.eu/doc/ srv?l=EN&f=ST%2010970%202014%20INIT

23

24 Směrnice 2013/36/EU on access to the activity of credit institutions and the prudential supervision of credit institutions and investment firms. http://eur-lex. europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX:32013L0036 25 Závěry jednání Rady Evropy z 22. května, 2013, vydáno 23. května2013. http://www. consilium.europa.eu/ueDocs/cms_Data/docs/pressData/en/ec/137197.pdf

Stanovisko Evropské komise, (26. února 2014) Disclosure of non-financial information by certain large companies: European Parliament and Council reach agreement on Commission proposal to improve transparency http://europa.eu/rapid/ press-release_STATEMENT-14-29_en.htm 26

Definice OECD http://stats.oecd.org/glossary/detail.asp?ID=2515

43 Světová investiční zpráva UNCTAD 2013. Strana XV http://unctad.org/en/ publicationslibrary/wir2013_en.pdf

41

PwC (prosinec 2011) The next chapter Creating an understanding of Special Purpose Vehicles http://www.pwc.com/en_GX/gx/banking-capital-markets/ publications/assets/pdf/next-chapter-creating-understanding-of-spvs.pdf

42

43

18

19

ASSEMBLÉE NATIONALE http://www.assemblee-nationale.fr/13/rap-info/i3631.asp

34

15

16 Richard Murphy/ Tax Research LLP Closing the European Tax Gap http://www. socialistsanddemocrats.eu/sites/default/files/120229_richard_murphy_eu_tax_gap_en.pdf

http://taxhavenfree.org/local-politicians/

32

IMF Coordinated Direct Investment Survey. http://cdis.imf.org/ Staženo srpen 2014

Údaje Eurostatu o přímých zahraničních investicích. Údaje staženy v srpnu 2014. http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php/Foreign_direct_ investment_statistics

44

45 MMF (2014). Spill-overs in international corporate taxation IMF Policy Paper, str. 26 http://www.imf.org/external/np/pp/eng/2014/050914.pdf 46 Vychází z údajů shromážděných výzkumným daňovým portálem IBFD, zveřejněných 18. září 2014: http://online.ibfd.org/kbase/ 47 Průměrné snížení sazeb se týká srážkových daní z autorských práv, úroků a dividend u společností a kvalifikovaných společností, ale nikoli služeb. Srážkové daně u služeb se nezohledňují vzhledem k nedostatku údajů (nikoli svému nízkému významu) a budou zařazeny do zprávy v příštím roce. Snížení uvedená v tomto obrázku odrážejí rozdíl mezi zákonnou sazbou v příslušné rozvojové zemi a sazbou dosaženou v daňové smlouvě s evropskou zemí. Více informací o použitých metodách získáte v části této zprávy věnované metodickým postupům.

MMF (2014). Spill-overs in international corporate taxation. MMF Policy Paper, str. 24–26 http://www.imf.org/external/np/pp/eng/2014/050914.pdf

48

Michael Lennard, Asia-Pacific Tax Bulletin (leden/únor 2009) The UN Model Tax Convention as Compared with the OECD Model Tax Convention – Current Points of Difference and Recent Developments http://www.taxjustice.net/cms/upload/pdf/ Lennard_0902_UN_Vs_OECD.pdf

49

50 SEATINI Uganda & ActionAid International Uganda (2014). Double Taxation Treaties in Uganda – Impact and Policy Implications. Staženo 18. září 2014: http://www. seatiniuganda.org/publications/double-taxation-treaties-in-uganda/

prostřednictvím osobní komunikace s ActionAid International Uganda & SEATINI Uganda.

51

Monitor (6. června 2014) Govt suspends double taxation pacts. Staženo 21. září 2014 : http://www.monitor.co.ug/Business/Govt-suspends-Double-Taxationpacts/-/688322/2338432/-/qc4jofz/-/index.html

52


53

Njiraini, J.K. (2014). Remarks at the AIBUMA 2014 conference held at Nairobi University. Kenya Revenue Authority

78

54 Data stažena z on-line databáze International Bureau of Fiscal Documentation (IBFD), 19. září 2014.

79 Jareš, Martin. (2010). Daňové úlevy v České republice. Ministerstvo financí ČR 2010. Dostupné na http://www.mfcr.cz/assets/en/media/Tax-expenditures-in-the-CzechRepublic.pdf

K: McGauran (2013) Should the Netherland sign tax treaties with developing countries. SOMO http://www.somo.nl/publications- nl/Publication_3958-nl

55

57 Elisabeth Bürgi Bonanomi and Sathi Mayer-Nandi, University of Bern (říjen 2013). Swiss Double Taxation Agreements: Current Policy and Relevance for Development. 58 EU je v OECD zastoupena stálým velvyslancem a Generálního ředitelství pro hospodářské a finanční věci. Na rozdíl od ostatních členských států OECD nemá EU hlasovací právo v Radě, což je rozhodovací platforma OECD.

EU je řádným členem skupiny G 20.

G20 leaders’ statement and tax annex, St. Petersburg (2013). https://www.g20.org/ sites/default/files/g20_resources/library/Saint_Petersburg_Declaration_ENG_0.pdf

60

Otaviano Canuto (22. října 2013). A Billion-dollar Opportunity for Developing Countries. World Bank Growth and Crisis blog. http://blogs.worldbank.org/growth/ billion-dollar-opportunity-developing-countries

61

62 Koen Rovers and Christian Freymeyer, Financial Transparency Coalition (28. května 2014). Rather than write them off, developing countries should be included in new information exchange system.

http://www.trust.org/item/20140528110837-hrmnx

Deloitte. (2010). Finální zpráva vyhodnocení dopadů investic čerpajících pobídky a zhodnocení efektivity agentury CzechInvest. Dostupné na http://www.czechinvest. org/data/files/analyza-dopadu-pobidek-na-cr-2050-cz.pdf

81

Anchour, Gabriel. (2012). Czech Republic in Chromow, S.P. Getting the Deal Through – Real Estate in 32 jurisdictions worldwide. Dostupné na http://www.achourhajek.com/ resources/files/czech-republic-re2011-chapter.pdf

82

Programové prohlášení vlády ČR. 2014. str. 30 Dostupné na http://www.vlada.cz/ assets/media-centrum/dulezite-dokumenty/programove_prohlaseni_unor_2014.pdf

83

84 Tento přístup k definici daňových rájů vychází z neformálních debat a lze jej rovněž vyčíst z daňových ročenek pro ČR (viz např. Deloitte. (2014). International tax, Czech Republic, Highlights 2014. Dostupné na http://www2.deloitte.com/content/ dam/Deloitte/global/Documents/Tax/dttl-tax-czechrepublichighlights-2014.pdf, str 1). Omezení takovéhoto přístupu jsou patrná ze skutečnosti, že od ledna 2013 jsou výplaty všech dividend, úroků a autorských práv do těchto zemí zatíženy 35% srážkovou daní (oproti dřívějším 15 %). U převodů do daňově nejoblíbenějších destinací jako je Lucembursko, Kypr či Malta, není vyšší sazba daně uplatňována. 85 Založeno na údajích o daňové platformě IBFD. Staženo 18. září 2014. http://online. ibfd.org/kbase/

Videozáznam z tiskové konference pořádané Ministerstvem financí 19. března 2014. Dostupné na: http://www.mfcr.cz/cs/aktualne/tiskove-zpravy/2014/predstaveninavrhu-opatreni-v-danove-obl-17367

86

Global Forum on Transparency and Exchange of Information for Tax Purposes. (5. srpna 2014). Automatic Exchange of Information – A Roadmap for Developing Country Participation. Final Report to the G20 Development Working Group. 63

64

Czech Invest. (2014). Investment Incentives... Your Gateway to Prosperity. Dostupné na http://www.czechinvest.org/data/files/incentives-brochure-3298-en.pdf

80

Francis Wayzig, Utrecht University. (listopad 2013). Evaluation issues in financing for development. Analysing effects of Dutch corporate tax policy on developing countries. http://www.iob-evaluatie.nl/sites/iob-evaluatie.nl/files/IOB%20STUDY%20386%20 EN_BW%20WEB.pdf

56

59

Založeno na analýze výročních zpráv poskytnuté agenturou CzechInvest. Dostupné na http://www.czechinvest.org/vyrocni-zpravy.

http://www.taxjustice.net/topics/corporate-tax/transfer-pricing/

87

Ibid.

PKF. (2013). Czech Republic’s Tax Guide 2013. Dostupné na http://www.pkf.com/ media/1954344/czech%20republic%20pkf%20tax%20guide%202013.pdf 88

Marcos Aurélio Pereira Valadão. Transfer pricing in Brazil. http://www.amiando. com/eventResources/r/Y/c8pYJavL3Cr9NH/Marcos_Valadao.pdf

65

Na základě analýzy údajů získaných přes platformu IBFD a od Martina Hearsona z London School of Economics and Political Science.

89

Krishen Mehta. (3. října 2013). Transparency and Accountability in the Extractive Industry County by Country Reporting leading to Unitary Taxation. http://www. amiando.com/eventResources/P/4/fnXRn6YQ7Tf1AF/Krishen_Mehta.pdf

90

67 Zpráva Generálního tajemníka OECD ministrům financí skupiny G20. (únor 2014). https://www.g20.org/sites/default/files/g20_resources/library/OECD%20Tax%20 report%20to%20G20%20Finance%20Ministers.pdf

91

66

PROHLÁŠENÍ JMÉNEM SKUPINY 77 A ČÍNY PŘEDNESENÉ JULIEM MOLLINEDEM, PARLAMENTNÍM MINISTERSKÝM PORADCEM

68

POSELSTVÍ MNOHONÁRODNOSTNÍHO STÁTU BOLIVIE K OSN NA MIMOŘÁDNÉM SETKÁNÍ O MEZINÁRODNÍCH SPOLUPRÁCI V DAŇOVÝCH OTÁZKÁCH (5. června 2014). http://www.un.org/esa/ffd/tax/2014ITCM/StatementG77China.pdf Economic and Social Council Special Meeting on International Cooperation in Tax Matters Statement by Jill Derderian, Counselor for Economic and Social Affairs (5. června 2014) http://www.un.org/esa/ffd/tax/2014ITCM/StatementUSA.pdf

69

Eurodad (2014). Tax and Transparency Fact-Finding Mission. http://eurodad.org/ Entries/view/1546264/2014/09/25/Tax-and- transparency-fact-finding-mission 70

71 UNCTAD ZPRÁVA O OBCHODU A ROZVOJI ZA ROK 2014. http://unctad.org/en/ PublicationsLibrary/tdr2014overview_en.pdf

Gazeta. (7. ledna 2014). ‘Bojkot LPP na Facebooku zablokowany. Firma: Nie było to naszą intencją’. http://kropka.arch.wkopi.pl/show/zdjecie-strony-internetowej/?i=15f4 45be04980e600ae8f38ada769605e848a4fdddf7ef9073e55fa511e9f44b

72

Nyheder Danmarks Radio. (5. listopadu 2013). Eksperter til Avis: Jyske Bank Truede os. http://www.dr.dk/Nyheder/Penge/2013/11/04/235812.htm

73

Videozáznam z tiskové konference pořádané Ministerstvem financí 19. března 2014. Dostupné na: http://www.mfcr.cz/cs/aktualne/tiskove-zpravy/2014/predstaveninavrhu-opatreni-v-danove-obl-17367

74

ČTK. (2014). Téměř polovina českých podniků stále užívá anonymní akcie. Hrozí jim likvidace. Ihned, 1. července 2014. Dostupné na http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvicesko/c1-62437510-44-procent-spolecnosti-stale-uziva-anonymni-akcie Viz např. Čeladník Filip. (2014). Svěřenecký fond jako výsledek českého pokusu o právní transplantaci trustu. Dostupné na http://www.epravo.cz/top/clanky/ sverensky-fond-jako-vysledek-ceskeho-pokusu-o-pravni-transplantaci-trustuzklamani-jako-dite-ocekavani-vybrana-zakonna-ustanoveni-z-pohledu-zahranicnihopravnika-93493.html nebo Dlouhá Petra. (2013). Novinka s potenciálem nahradit anonymní akcie. Dostupné na http://www.penize.cz/investice/255357-novinka-spotencialem-nahradit-anonymni-akcie-sverenske-fondy-brzy-v-cesku

92 Informace vychází z rozhovoru vedeného s vládním úředníkem informovaným o této oblasti. 93

Ibid.

94

Ibid.

95

Ibid.

Průměrné snížení se týká srážkových daní z autorských práv, úroků, dividend u společností a oprávněných společností, ale (vinou nedostatku údajů) nikoli u služeb. Snížení sazeb mezi evropskou a rozvojovou zemí se vztahuje k rozdílu mezi sazbou uvedenou v úmluvě a zákonem stanovenou výší platnou v rozvojové zemi. Průměrné snížení se počítá ze vzorku čítajícího 86 % všech smluv uzavřených mezi rozvojovými zeměmi a 15 evropskými státy, jimiž se zabývá tato zpráva. Analýza vznikla s využitím údajů poskytnutých Martinem Hearsonem z London School of Economics and Political Science a také údajů od International Bureau of Fiscal Documentation (IBFD) Tax Research Platform. (http://online.ibfd.org/kbase/).

96

Mnoho společností nicméně výroční zprávy do rejstříků nevkládá. Přesto, že jde o porušení zákona, nedochází k jeho přísnému postihování.

75

V koaliční smlouvě, která je součástí Programového prohlášení vlády, se nachází následující věta: „Daňové předpisy budou zajišťovat konkurenceschopnost České republiky v mezinárodním srovnání“. Dostupné na http://www.vlada.cz/assets/mediacentrum/dulezite-dokumenty/programove_prohlaseni_unor_2014.pdf, str. 31.

76

Czech Invest. (2014). Investment Incentives... Your Gateway to Prosperity. Dostupné na http://www.czechinvest.org/data/files/incentives-brochure-3298-en.pdf

77


Tato publikace byla financována v rámci projektů „Více vlastních zdrojů pro rozvojové země“ Glopolis a „Evropský rok rozvoje 2015 – Nepromarnit příležitost“ společnosti Člověk v tísni. Projekty byly podpořeny z prostředků Evropské unie a z prostředků České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR.

Skryté zisky: nakolik Evropská unie přispívá k neférovému daňovému prostředí

Recommend Documents