Skromné memento všem umlčeným a zahubeným totalitními režimy nejen ve dvacátém století.
Přednáška pojednává o situaci v Sovětském Rusku a Sovětském Svazu za doby Leninovy vlády, a to konkrétně o období let 1922 až 1924.
Dětský domov v Rusku v polovině dvacátých let.
Sovětský státní znak – pověstný srp a kladivo, propojení dvou základních společenských tříd, dělníků a rolníků.
Nositelé pokrokových leninských idejí v Rusku respektive Sovětském Svazu ve dvacátých letech minulého století. (Záběr z filmu Bouře)
Propagace kolektivizace zemědělství a zakládání kolchozů v Sovětském Svazu.
Realita z počátků kolektivizace zemědělství v Sovětském Svazu, hladomor na Ukrajině.
Hlavní postavy dnešní přednášky
Vladimír IIjič Uljanov alias
Lenin
Hlavní postavy dnešní přednášky
Josif Vissarionovič Džugašvili alias
Stalin
Hlavní postavy dnešní přednášky
Lavrentij Pavlovič
Berija
Hlavní postavy dnešní přednášky
Grigorij Jevsejevič
Zinovjev
Hlavní postavy dnešní přednášky
Nikolaj Alexandrovič
Berďajev
Vladimír Iljič Uljanov alias Nikolaj Nikolajevič Lenin (1870 – 1924) Otec: Iljič Nikolajevič Uljanov (1831 – 1886)
Matka: Marie Alexandrovna Blanková (1835 - 1916) Manželka: Naděžda Krupská (1869 – 1939)
Děti: neměl
Naděžda Krupská
Manželka Lenina od roku 1898.
Od roku 1931 členka AV SSSR.
Působila v pedagogické praxi.
Vůdce bolševické strany, první předseda vlády SSSR (Předseda Rady lidových komisařů).
Teoretik leninismu (adaptace marxismu v epoše imperialismu).
Předsedou Rady lidových komisařů se Lenin stal 8. listopadu 1917.
Lenin se nechal historicky inspirovat terorem jakobínského typu (Velká francouzská revoluce).
Nástrojem takového teroru byla jím ustavená ČEKA.
ČEKA – „Всероссийская чрезвычайная комиссия по борьбе с контрреволюцией и саботажем при Совете народных комиссаров РСФСР“
Všeruská mimořádná komise pro boj s kontrarevolucí a sabotáží při Sovětu národních komisařů RSFSR
ČEKA předchůdce NKVD a KGB.
Založena Felixem Džeržinským na přímý pokyn Lenina 20. prosince 1917.
Sídlila v ulici „Bolšaja Lubjanka“ č. 11.
Pro dokreslení si uveďme, že dříve na téže adrese sídlila moskevská společnost Lloyds.
V Ljublance byl mimo jiné, v jejím sklepě, popravem i Zinovjev.
Mimo jiné roku 1920 na příkaz Lenina Sovětské Rusko (první na světě) zlegalizoval interrupce po celou dobu těhotenství.
Roku 1922 vydal Lenin směrnice pro boj s církvemi.
Nařídil odstranit cenné věci z kostelů a vyzval přitom k vraždění kněží.
Lenin Čece: „Čím větší množství reakcionářských kněží a reakcionářské buržoazie bude v této záležitosti zastřeleno, tím lépe.“
26. května 1922 ranila Lenina první mozková mrtvice.
Částečně se z ní zotavil, ale stěžoval si na psychické problémy.
V březnu 1923 ho stihla další mozková mrtvice a jejím následkům podlehl 21. ledna 1924.
Leninův pohřeb.
V čele nese rakev Felix Džeržinskij.
Josif Vissarionovič Džugašvili zvaný Stalin alias Koba (1878 – 1953)
Od roku 1927 do 1953 sovětský diktátor.
26
1894 – vstoupil do pravoslavného semináře na přání matky 1897 – vyloučen ze semináře pro údajnou propagaci marxismu 1902 – zatčen a uvězněn, deportován na Sibiř 1904 – uprchl z vyhnanství a vrátil se do Tbilisi
1905 – setkání s Leninem 1907 – organizátor přepadení transportu s penězi (50 mrtvých), zisk předán do stranické kasy 1912 – člen ÚV 1913 – deportován na Sibiř 1917 – návrat do Petrohradu 05/1917 – čtyřčlenné úśtřední byro ÚV: Lenin, Zinověv, Kameněv a Stalin
27
1922 – stal se generálním tajemníkem strany 1927 – prosadil vyloučení Zinověva a Trockého ze strany 1934 – prohrává na základě aklamace při volbě do ÚV KSSS se Sergejem Mironovičem Kirovem, 1.12. byl Kirov zavražděn – vražda byla svedena na Trockého spiknutí
1939 – uzavřel pakt o neútočení s Hitlerem, napadl Polsko a Finsko 1941 – vstupuje do války s Německem 1945 – první infarkt 1949 – vrchol kultu osobnosti (oslava jeho 70. narozenin) 1953 – umírá na mozkovou mrtvici (iktus)
28
Projev Stalinova kultu osobnosti v Československu v padesátých letech minulého století.
29
Mladý Stalin na policejní fotografii cca pětadvacetiletý.
30
Citáty Stalina: „Smrt jednoho je tragédie. Smrt milionů je statistika.“ „Smrt řeší všechny problémy. Není člověk, není problém.“ „Volby nerozhodují voliči, ale ti, co počítají hlasy.“ „Vděčnost je nemoc, kterou trpí psi.“
31
Citáty o Stalinovi: „Stalin je nešťastný, poněvadž nemůže nikoho, ani sebe, přesvědčit o své velikosti, a toto neštěstí je jeho největší a možná jediný lidský rys.“ Nikolaj Ivanovič Bucharin
32
Nikolaj Ivanovič Bucharin jinými slovy říká, že Stalin je megaloman. Člověk, kterému zcela chybí lidskost.
Stal se nejznámější obětí Stalinových čistek v roce 1938.
33
Stalin v dopise Leninovi napsal:
„Pro zdar věci potřebuji vojenské pravomoci, ale zatím jsem neobdržel odpověď. Dobrá. V tomto případě sám, bez jakýchkoli formalit, odstraním vojenské velitele a komisaře, kteří věci pouze škodí. Velí mi tak zájem naší věci, a papír od Trockého k tomu nepotřebuji.“ Pozn. Trocký byl velitelem Válečné rady (ministrem obrany).
34
Před začátkem Druhé světové války (Velké vlastenecké války) Stalin v letech 1937 a 1938 nechal zlikvidovat celkem:
3 z 5 maršálů 13 z 15 velitelů armád 8 z 9 admirálů první třídy 50 z 57 velitelů sborů 154 ze 156 velitelů divizí.
35
„Súdruh Stalin, odkedy sa stal generálnym sekretárom, nekontrolovateľne koncentruje moc vo svojich rukách a ja nie som si istý, či ju bude stále schopný využiť s dostatočnou opatrnosťou. Súdruh Trocký, na druhú stranu ako protivník ústredného výboru strany v otázke Občianského komisariátu sa už ukázal. Osobne je možno najschopnejším človekom v súčasnom výbore, ale ukázal prehnanú sebadôveru a zaujatosť čisto administratívnou stránkou práce.
36
„Stalin je veľmi hrubý a táto chyba, hoci je celkom tolerovateľná pri jednaní medzi nami komunistami, začína byť netolerovateľná na generálnom sekretariáte. Preto doporučujem súdruhom, aby popremýšľali nad spôsobom ako odstrániť Súdruha Stalina z tohoto postu a menovať iného človeka, ktorý s rešpektom ku všetkým jeho ostatným vlastnostiam, by sa mal odlišovať len v jedinej vlastnosti, a to že bude tolerantnejší, viac loajálnejší, menej svojvoľný atď..
37
Za dnešných okolností sa to môže javiť ako zanedbateľný detail. Ja ale rozmýšľam z hľadiska ako ochrániť stranu pred rozkolom, pri už popísaných rozkoloch medzi Stalinom a Trockým. To nie je detail, alebo to je detail, ktorý môže nadobudnúť rozhodujúcu dôležitosť.“
38
Citace ze slovenského vydání Dopisu sjezdu (12.) diktovaného od 22. do 29.12. 1922. Krupská dopis držela v tajnosti.
39
40
Lavrentij Pavlovič Berija (1899 – 1953)
Nejvěrnější Stalinův technolog totalitní moci. Lidovým komisařem vnitra SSSR (šéf NKVD). Maršál Sovětského svazu.
„Narodil se roku 1899 nedaleko Suchumi. Po skončení základní školní docházky odjel do Baku, kde se přihlásil na stavební průmyslovku. Absolvoval ji s diplomem architekta. Do bolševické strany vstoupil v březnu 1917. Po nastolení sovětské moci v Ázerbájdžánu byl pověřen ilegální činností v Gruzii. Tam ho menševická vláda zprvu zatkla a uvěznila, poté byl z Gruzie vypovězen. V letech 1921 až 1931 vykonával řídící funkce v orgánech rozvědky v Ázerbájdžánu a Gruzií. Od listopadu 1931 byl prvním tajemníkem ÚV KS Gruzie a od roku 1932 prvním tajemníkem Zakavkazského krajského výboru strany. Roku 1938 byl přeložen do Moskvy a stal se lidovým komisařem vnitra SSSR (NKVD). Od února 1941 byl náměstkem předsedy rady lidových komisařů, od května 1944 náměstkem předsedy Státního výboru obrany. Byl mu udělen titul hrdina socialistické práce a maršál Sovětského svazu ..."
Několik zajímavých informací v prefabrikované podobě lze najít na adrese
Mladičký Berija v období První světové války
Berija s dcerou J.V. Stalina Světlanou.
Grigorij Zinovjev původním jménem
Ovsej-Geršon Aronovič Radomyslskij (1883 -1936)
Nejbližší Leninův politický souputník, Leninem posléze degradován. Stalinem obžalován z vraždy Kirova a následně i přípravy atentátu na Stalina a popraven. 46
Poslední výrok Zinovjeva před svou popravou: „Tohle je fašistický převrat! V Rusku proběhl fašistický převrat!“
Roku 1988 Gorbačovem rehabilitován.
Lenin ve společnosti Stalina. Kameněva a Zinovjeva.
Lenin zemřel přirozenou smrtí, Kameněv a Zinovjev byli popraveni Stalinem.
Berija opět v blízkosti Stalina.
Návrh usnesení Lidového komisaře L. Beriji politbyru KS SSSR z 5.3.1940 s podpisy.
Veřejnosti jsou známy důsledky tohoto rozhodnutí pod názvem Katyň.
V přijatém návrhu z pera Berija ukládá politbyro NKVD: „ projednat ve zvláštním řízení“ případy 14.700 osob zadržovaných v táborech pro válečné zajatce a dalších 11.000 osob vězněných v západních oblastech Ukrajiny a Běloruska, „s použitím vůči nim nejvyššího trestu - zastřelení“.
Historické názvy instituce Ministerstva vnitra SSSR: 1917–1922: ČEKA 1922–1923: GPU 1923–1934: OGPU 1934–1946: NKVD 1946–1953: MVD (MGB) 1953–1954: pouze MVD 1954–1991: KGB (Putin)
Předsedové NKVD: Genrich Grigorievič Jagoda (1934–1936) Nikolaj Ivanovič Ježov (1936– 1938) Lavrentij Pavlovič Berija (1938– 1943) Vsevolod Nikolajevič Merkulov (1943–1946)
Народный комиссариат внутренних дел Lidový komisariát vnitřních záležitostí – dnešní terminologií ministerstvo vnitra
V roce 1922, tedy v čase těsně před atakou mozkovou mrtvicí, Lenin v čele Rady lidových komisařů rozhodl o odstranění významných ruských intelektuálů, kteří brání postupu sovětské bolševické revoluce.
V přímé na tuto událost byl i dekret o odstranění ruských kněží, primárně pravoslavných.
Lenin osobně vytvořil a verifikoval nomenklaturu, jmenný seznam zhruba 160 ruských intelektuálů a rozhodl o jejich vyřazení z veřejného prostoru, případně jejich likvidaci.
V témže roce byly z Ruska vypraveny dva parníky, známé jako „Parníky filozofů“.
Zmíněné parníky byly vypraveny z Petrohradu (Leningradu) a nesly jména:
Údaje o přesném číslu vyhnaných intelektuálů se liší podle různých zdrojů. Mezi často citované patří Centrální archiv Federální bezpečnostní služby (FSB). Jiné údaje však poskytuje Ruský státní archiv sociálních a politických dějin (RGASPI) a jiná zase Archiv prezidenta Ruské federace (APRF).
Průkazně existovaly dva jmenné seznamy:
Haken Preussen.
Moskevský Petrohradský.
Podle seznamů publikovaných Lesley Chamberlainovou čítal:
Moskevský seznam 37 jedinců Petrohradský seznam 22 jedinců.
Počty deportovaných na obou parnících se týkají pouze explicitně vyhnaných intelektuálů, nikoli jejich rodin. Nikolaj Berdjajev byl součástí tzv. Moskevského seznamu, na němž se ocitl společně s:
Vladimírem Abrikosovem (kněz, žák Tolstého) Valentinem Bulgakovem (osobní tajemník Tolstého) Semjonem Frankem (filosof) Alexandrem Kizevetterem (historik) Venediktem Mjakotinem (historik, spisovatel) Vsevolodem Stratonovem (děkan matematické fakulty MU) Nikolajem Pešechonovem (ekonom, ministr výživy Prozatímní vlády). Celkem třicet sedm intelektuálů Ruska byla odsouzeno k vyhnanství.
Nejznámějšími osobnostmi tzv. Petrohradského seznamu byli:
Alexandr Bogolepov (prorektor Petrohradské univerzity)
Lev Karsavin (filozof)
Ivan Lapšin (filozof)
Dmitrij Selivanov (matematik)
Stanislav Visluch (profesor botaniky).
Celkem 22 intelektuálů Ruska bylo odsouzeno k vyhnanství.
Nikolaj Alexandrovič Berdjajev
Nejvýznamnější osobnost ruského kulturního a duchovního života z obou seznamů.
