Skauting a příroda role přírody při uplatňování skautské ideologie

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra environmentálních studií

Skauting a příroda – role přírody při uplatňování skautské ideologie (Diplomová práce)

Vypracovala: Helena Paříková Vedoucí práce: Mgr. Pavel Klvač.

Brno 2009

[Zadejte text.]

Poděkování Ráda bych poděkovala všem vyučujícím na katedře environmentálních studií za přínosné a obohacující studium. Dále bych chtěla vyjádřit poděkování Mgr. Pavlu Klvačovi za odborné vedení diplomové práce. Velký dík patří také skautským vedoucím ze střediska Hiawatha, kteří se ochotně účastnili výzkumu. Mé mamince a Françoisovi děkuji za morální podporu, trpělivost a inspiraci.

[Zadejte text.]

Čestné prohlášení Čestně prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala sama, a to na základě uvedené literatury a dalších pramenů. V Praze dne 15.9. 2009.

[Zadejte text.]

Podpis...................................

Obsah: Úvod 1. Skauting a jeho poslání

1.1 Historie skautingu 1. 1. 1 Myšlenkové základy celosvětového skautingu 1. 1. 2 Skauting v Českých zemích 1.2 Skautská ideologie 1. 2. 1 Organizační stránka skautingu 1. 2. 2 Poslání skautingu 1. 2. 3 Principy výchovného systému 1. 2. 4 Pomůcky a prvky výchovy 1. 2. 5 Skautský zákon 2. Příroda ve skautské ideologii 2.1 Přírody v myšlenkách zakladatelů 2.2 Aktivity spojené s přírodou 2.2.1 Sportovní aktivity 2.2.2 Poznávací a pozorovací aktivity 2.2.3 Ochranářské aktivity 2.3 Příroda v současných skautských pramenech 2.3.1 Sportovní aktivity 2.3.2 Poznávací a pozorovací aktivity 2.3.2.1 Objevitelské toulky přírodou 2.3.3 Ochranářské aktivity 2.3.3.1 Základní pravidla chování skautů v přírodě 2.3.3.2 Ekologicky zaměřené aktivity 2.3.3.2.1 Hry s ekologickou tématikou 2.3.3.2.2 Ekologické projekty 2.3.3.2.3 Vzdělávací ekologické programy 2.3.4 Skautské zkoušky –„odborky“ 2.4 Význam přírody ve skautingu 2.4.1 K čemu příroda skautům slouží 2.4.1.1 Příroda jako zdroj materiálních potřeb 2.4.1.2 Příroda jako zdroj nemateriálních potřeb 2.4.1.3 Příroda jako objekt péče 2.4.1.4 Příroda jako místo harmonického souladu 3. Diskuze o vyhasínání skautských ideálů ve vztahu k přírodě 3.1 Skauting v současnosti 3.1.1 Skauting očima veřejnosti 3.1.2 Skauting očima zastánců tradičního proudu 3.1.2.1 Vztah skautů k přírodě 3.1.2.2 Vize do budoucnosti 3.1.3 Skauting očima zastánců modernizace 3.1.3.1 Vztah skautů k přírodě 3.1.3.2 Vize do budoucnosti 4 Výzkum 4.1 Projekt výzkumu 4.1.1 Kontext výzkumu 4.1.2 Cíl výzkumu

[Zadejte text.]

1 3 3 3 4 6 6 7 8 8 9 10 10 11 11 12 14 14 15 15 15 16 16 17 17 18 19 19 20 20 21 21 24 24 26 26 26 27 28 29 30 30 31 33 33 33 33

4.1.3 Formulace hlavní výzkumné otázky a odvozených výzkumných 35 4.1.3.1 Hlavní výzkumná otázka 35 4.1.3.2 Odvozené výzkumné otázky 35 4.1.4 Strategie výzkumu 36 4.1.5 Výběr výzkumných jednotek 36 4.1.6 Metody a techniky sběru dat 37 4.1.7 Jak probíhal výzkum 37 4.1.8 Výzkumné otázky 39 4.2 Teoretický rámec výzkumu 40 4.2.1 Hodnota přírody 40 4.2.2 Environmentální etika a její koncepty 41 4.2.2.1 Antropocentrická etika 41 4.2.2.2 Neantropocentrická etika 42 4.2.3 Environmentální ideologie a její koncepty 44 4.2.3.1 Modely prožívání přírody u G. A. Fineho 44 4.2.3.2 Způsoby prožívání přírody u E. Koháka 45 Analýza výsledků výzkumu 47 5.1 Kdo jsou dotazovaní 47 5.2 Aktivity zaměřené na přírodu 48 5.2.1 Aktivity v přírodě 48 5.2.2. Adrenalinové a zážitkové aktivity 49 5.2.3 Aktivity zaměřené na poznání přírody 51 5.2.4 Aktivity zaměřené na pomoc přírodě a její ochranu 53 5.3 Naplňování skautských ideálů ve vztahu k přírodě 56 5.3.1 Význam přírody ve skautské praxi 56 5.3.1.1 Základní principy vztahu skautů k přírodě 58 5.3.1.2 Vnímání jednotlivých rozměrů přírody 60 5.3.2 Inspirační zdroje skautské činnosti 64 5.3.3 Reflexe změny vnímání přírody dotázaných od doby jejich otázek

5

příchodu do skauta

65

5.4 Modernizační tendence ve skautingu 67 5.4.1 Tradiční a moderní aktivity 67 5.4.2 Diskuze o vyhasínání skautských ideálů 70 5.4.3 Vize skautské budoucnosti 72 5.4.4 Názory na propagační kampaň Junáka z roku 2006 75 5.5 Environmentální chování a uvědomění ve skautské praxi 78 5.5.1 Tábornické aktivity 78 5.5.2 Cestování 80 5.5.3 Základní předpoklady a principy environmentálně příznivého chování u skautů 82 5.6 Výsledky výzkumu z hlediska environmentální etiky a ideologie 84 Závěr 86 Anotace 91 Abstract 92 Jmenný index 93 Seznam použité literatury 95 Přílohy 100

[Zadejte text.]

Úvod Skautské hnutí je úzce spojené s přírodou. Vyplývá to uţ jen z toho faktu, ţe skauti byli v moderních dějinách jedni z prvních, kteří začali cíleně praktikovat ţivot ve volné přírodě. Ke zvolení tématu mě přivedla kritika ze strany konzervativních skautů i veřejnosti, která se vztahuje na modernizační tendence ve skautingu a upozorňuje na odklon skautů od přírody a původních skautských ideálů. Vzhledem k tomu, ţe jsem před více neţ deseti lety byla sama aktivní skautkou, mi zůstala určitá představa, jak tehdy skautská praxe fungovala. Můj osobní záţitek se neshoduje s kritizovanou současnou situací. Proto jsem shledala za zajímavé zjistit, jak se odlišuje dnešní pojetí skautingu od toho původního, a to zejména v oblasti ideálů spojených s přírodou. Tato diplomová práce by měla být sondou do vybraného skautského střediska a jeho praxe ve vztahu k přírodě a její ochraně. Teoretická část obsahuje představení skautské organizace jako takové a pojednává o vztahu skautů k přírodě, obsaţené v myšlenkách zakladatelů skautingu. Na základě současné skautské literatury přiblíţím význam a funkci přírody ve skautingu a pokusím se nalézt jednotlivé rozměry přírody ve skautské činnosti. Svou pozornost věnuji i problémům, kterým skauting čelí v současnosti, především kritice „vyhasínání“ skautských ideálů a názorům tradičně a moderně smýšlejících skautů, reflektujících skautské ideály ve vztahu s přírodou. Empirickou část tvoří výzkum provedený formou případové kvalitativní studie jednotlivých oddílů brněnského skautského střediska. Předmětem případové studie je vnímání přírody ve skautské praxi. Výzkum se zabývá skautskými aktivitami, provozovanými v přírodě a zaměřenými na přírodu, osobním vnímáním přírody jednotlivých skautských vedoucích, jejich názory na tzv. „modernismus“ ve skautingu a na diskuzi o „vyhasínání skautských ideálů.“ Poslední výzkumný okruh se věnuje environmentálnímu chování a uvědomění v činnosti skautských oddílů. Tato diplomová práce nemá za cíl nabídnout čtenáři statisticky reprezentativní soubory o postojích skautů, ale snaţí se přiblíţit a porozumět subjektivnímu světu myšlení, vnímání, jednání a hodnocení vedoucích jednoho skautského střediska. Cílem případové studie je hlouběji proniknout do problematiky tématu v celé její sloţitosti.

1

Pokusím se analyzovat skautské aktivity, myšlení, vnímání, postoje, motivace a objasnit důvody a pozadí kritiky skautingu. Má práce částečně vychází z dosud provedených výzkumů ve skautské oblasti, které jsou svým charakterem i obsahem odlišné. Protoţe v rámci skautského hnutí nebyla dosud provedena kvalitativní analýza zaměřena na téma přírody, měla by tato práce přinést dosud nezpracovaný pohled na skauting. Cílem této diplomové práce je zjistit, jestli je ve skautské praxi zastoupena příroda do té míry, jak tomu bylo v dobách vzniku skautingu a dnešní přístup skautů k přírodě. Pro tento účel se pokusím výsledky výzkumu interpretovat v termínech environmentální etiky a ideologie.

2

1 Skauting a jeho poslání 1.1 Historie skautingu 1.1.1

Myšlenkové základy celosvětového skautingu

Neţ přistoupím k nastínění historie skautského hnutí, je třeba letmo nahlédnout do myšlení pedagogů a filozofů, které ovlivnilo skautskou ideologii. Z myslitelů, kteří hlásali potřebu přirozené výchovy, uţšího přimknutí se k přírodě, přiblíţení školy a výchovy skutečnému ţivotu, lze uvést J. A. Komenského, Pestalozziho, Herbarta, Rousseaua, Ruskina a Spencera (Svojsík, 1912:19). Svým způsobem byl prvním skautem americký filozof D. H. Thoreau, který po studiích na Harvardské univerzitě odešel sám k jezírku Walden, kde postavil dřevěný srub a více neţ dva roky ţil v úplném splynutí s přírodou. Po návratu napsal knihu Walden aneb Ţivot v lesích (1854), která později ovlivnila skauting (Nosek, 2000:17). O nové myšlenkové a výchovné hnutí mládeţe, jeţ předcházelo vzniku organizovaného skautingu, se zaslouţil Ernest Thompson Seton, americký spisovatel, malíř a lovec. Seton cvičil své čety „Woodcraft Indians“ v Americe, učil je pozorování, ţivotu v přírodě a zákonům skautů jiţ od roku 1902, tedy mnohem dříve neţ generál Sir Baden-Powell, oficiální zakladatel skautingu organizoval skautské hnutí v Anglii. Seton byl nejen mistrem v líčení a znalostech o přírodě, ale i nepřekonatelným znalcem duše dítěte, kdy dokázal nalézt vhodné způsoby připoutání pozornosti chlapců (Svojsík, 1912:20). Vznik skautského hnutí jako takového je neoddělitelně spojen s osobou Sira Roberta Badena-Powella z Gilwellu, generála britské armády, který vedl vojenské akce při obraně města Mafeking v jiţní Africe, obléhaného potomky holandských kolonistů, Búry. Na obranu Mafekingu vycvičil Baden-Powell skupinu chlapců dovednostem válečných zvědů (anglicky scouts, odtud název skauting). V duchu ušlechtilosti starého rytířstva byli chlapci schopni přeţít v náročných podmínkách, coţ se hluboce zapsalo do generálovy mysli. Po svém návratu do Anglie shromáţdil Baden-Powell druţinu chlapců a odjel s nimi na ostrov Browsea v průlivu La Manche, kde postavili první tábor. Své veškeré zkušenosti sepsal do příručky Scouting for Boys, kterou veřejně představil 24. 1. 1908 v Birkendlandu. Toto datum se pokládá za oficiální datum zaloţení skautingu (Nosek, 2000). 3

Skauting se poté rozšířil z Anglie do anglických kolonií (Belgie, Holandsko, Rusko, Itálie, Polsko, Francie). Kdyţ se v roce 1910 objevil skauting i v USA, spojil Seton své Indiány se skauty a stal se prvním náčelníkem amerických skautů. Poté se ale Seton od skautingu oddělil a zaloţil „Woodcraft league of America“ (Nosek, 2000). V roce 1910 vznikla dívčí větev skautingu, tzv. Girl Guides pod vedením BadenPowellovy sestry Agnes (Nosek, 2000:6). Od roku 1920 se začala pořádat první skautská Jamboree (z indiánského výrazu pro slavnost), slavnostní setkání skautů z různých zemí (Nosek, 2000: 11). Těţko posoudit, kdo má o které odvětví skautingu větší zásluhy, zda Seton či Baden- Powell. „Jisté jest, ţe ona romantičnost, poctivost a láska k přírodě jsou především zásluhou Setonovou, kdeţto pořádek, kázeň, organizace jsou zase dílem Powellovým, obou výborných psychologů a pedagogů, “ uzavírá Svojsík (1912:58). 1.1.2

Skauting v Českých zemích

Skauting má v naší zemi pohnutou historii. Vznikl před 80 lety, ale více neţ polovinu této doby byl násilně potlačen. O jeho vznik se zaslouţil Antonín Benjamín Svojsík, pedagog a zpěvák Českého pěveckého kvarteta, který nadšen myšlenkami Baden-Powella obsaţenými v knize Scouting for boys,1 odjíţdí v roce 1911, ve věku 35 let, do Anglie, kde se osobně seznamuje se skautingem. V roce 1912 jiţ táboří s první skupinkou chlapců nedaleko hradu Lipnice a vydává „bibli“ českých skautů, Základy Junáctví.2 Na více neţ 700 stranách je shrnut ucelený systém poznatků jak v oblasti teorie výchovy v přírodě, tak v různých oborech skautské praxe. Tohoto roku se také ustanovuje skautský odbor při Svazu českých spolků a přátel pro tělesnou výchovu v Praze. Je nutné podotknout, ţe Svojsík podniknul vlastenecké putování pěšky po Čechách, Moravě, Slovensku, Tatrách a Uhrách a navíc měl moţnost uskutečnit cestu kolem světa se svým pěveckým kvartetem, kde poznával cizí kultury. Takto získané zkušenosti uplatnil při zakládání nového výchovného hnutí - československého skautingu (Řehák, 1946:11). Na valném sjezdu skautů v roce 1927 přednáší:

1

Svojsík poté začal Scouting for Boys překládat do češtiny, ale postupně si uvědomil, ţe není moţné přesně přenést anglický skauting do českých poměrů, takţe knihu nakonec nevydal. 2 Slovo Junák bylo zvoleno jako český ekvivalent k anglickému skaut – zvěd, průzkumník.

4

„Před sto léty byl to hlavně tělocvik, kultura těla, antická zdatnost, které byly vůdčími hvězdami. Tentokráte je to návrat k přírodě, návrat k vlastní duši a vše, co s sebou přinášejí: sebevýchova, výchova vzájemná, výchova prací a k práci, sluţba národu, vlasti, národu, kaţdému bliţnímu a zase s náleţitým zřetelem k brannosti“ (Řehák, 1946: 11). Roku 1914 se z Junáka stává samostatný spolek s vlastními stanovami, Junák – Český skaut, jehoţ hlavním posláním je výchova mládeţe (Nosek, 2000:9). Za dobu rozkvětu československého Junáka je povaţováno období první republiky, tedy dvacátá a první polovina třicátých let. Za doby okupace byl skauting zakázán. Mnoho skautů však hájilo myšlenky skautingu v ilegálním odboji či za hranicemi protektorátu. Sedm stovek z nich za to zaplatilo ţivotem. Poválečné nadšení pro skauting přivedlo do Junáka čtvrt miliónu členů. Ti se významně podíleli na hospodářské obnově země výpomocí v zemědělství. Uchopení moci komunisty v roce 1948 a nastolení totalitního reţimu znamenalo další paralýzu junácké organizace. Řada činovníků3 se stala obětí politických procesů a strávila roky v komunistických ţalářích. V roce 1950 byl Junák zrušen. Činnost skautské organizace byla na krátko (2 roky) obnovena v roce 1968. Budování organizační struktury a rozmach činnosti ukončil rok 1970, kdy byl Junák násilně pohlcen Pionýrskou organizací. (Srov. Rusek, 2001: 27-28). Na přelomu let 1989 a 1990 došlo k tzv. třetí obnově Junáka. Devadesátá léta byla charakterizována rychlým začleňováním se do mezinárodních struktur. V souvislosti s rozdělením Československa se rozdělila i junácká organizace a přijala nový název Junák – svaz skautů a skautek ČR (Srov. Nosek, 2000: 27-29).

3

Název pro nejvyšší skautské vůdce.

5

1.2 Skautská ideologie Na úvod kapitoly bych se stručně věnovala obsahu pojmu ideologie. Za ideologii se nejčastěji povaţuje určitý souhrn názorů, hodnot a norem vlastní určité skupině obyvatel. V Sociologickém slovníku (Jandourek, 2007:105) je ideologie definována jako „uzavřený systém přesvědčení a pojmů, který ve společnosti slouţí k prosazování a ospravedlňování mocenských zájmů“.4 Podle Kellera se „ideologie se liší od vědy především v tom, ţe nechce vykládat svět, ale chce pouze obhájit pozici či naopak nárok na postavení určité skupiny obyvatel na jejich postavení ve společnosti“ (Velký, 1996:415). Je však třeba připomenout, ţe sociologie nechápe ideologii výhradně jako nástroj řešení konfliktů, ale také jako projev snahy posílit soudrţnost určité skupiny symbolickým vyjádřením ideálů, sdílených jejími členy a posilováním společné víry v jejich smysluplnost (Musil, 1999: 26). Za skautskou ideologii budu tedy v této diplomové práci povaţovat souhrn názorů, hodnot, norem a symbolů, jimiţ je posilovaná soudrţnost skautské organizace a víra ve smysluplnost jejích ideálů. 1.2.1 Organizační stránka skautingu Základní jednotkou skautské organizace je skautská druţina. Slovy BadenPowella je skauting „bratrskou bandou, partou, která je pro ně přirozenou a nejvlastnější organizací, ať uţ pro společné hry, nebo pro potulky, nabízí jim zelený oděv a také výstroj, ostrovtipný výraz a rozhodnutí, podporuje jejich obrazotvornost a romantismus a zabavuje je čilým ţivotem ve volné přírodě na čerstvém vzduchu“ (Baden-Powell, 1992: 30). Svojsík dodává, „ţe ţivot v druţinách učí kázni, muţným ctnostem, statečnému překonávání překáţek a nepohodlí, otuţuje jak morálně tak fyzicky a zaručuje demokratické právo pro kaţdého jednotlivce“ (Svojsík, 1912:64). V současné době se jednotlivé skautské druţiny organizují do oddílů. V oddílu bývá sdruţeno 4 – 10 druţin. Některé oddíly fungují samostatně, většina z nich je sdruţena pod hlavičkou skautského střediska (v průměru okolo 4 oddílů). V čele oddílu stojí vůdce, jeho zástupce, následují oddíloví rádci druţinek, podrádci, členové.

4

Skautská ideologie nesleduje prosazování mocenských zájmů.

6

Rádcové druţin spolu s jedním dospělým tvoří oddílovou radu, která připravuje program oddílového roku. V této souvislosti je třeba připomenout, ţe vedle klasických skautských oddílů, sloţených z druţin vlčat (chlapci ve věku 6-9 let), světlušek (děvčata ve věku 6-9 let), skautů a skautek (ve věku od 10 do 15 let) existují tzv. roverské kmeny, organizované skupiny dospívajících či dospělých skautů a skautek, kteří jiţ vyrostli ze skautského věku (Břicháček a kol., 2000:19). Hlavní rysy roveringu jsou nastíněny v dílech Badena- Powella Na pouti za úspěchem (1924) a v knize Pavla Křivského a Mirko Vosátky Dopisy roverům (1993). 1.2.2 Poslání skautingu Z výše uvedeného je patrné, ţe posláním skautingu je všestranná výchova v kruhu vrstevníků a uprostřed přírody, kdy mravní výchova tvoří centrální část skautského programu. Při vysvětlování smyslu výchovy v přírodě se Baden- Powell odvolává na myšlenky starého kanadského trapera Boba Hamiltona, který ve svém spisu Kniha mých 60 let v pustinách popisuje nebezpečí dobrodruţného ţivota prvních průkopníků, v němţ nalézal kouzlo, jemuţ se nedokázal vymanit. „Vezměte si člověka, který vyrůstal obklopen velkolepými přírodními jevy. Váţí si pravdy, nezávislosti, samostatnosti. Uvaţují velkoryse. Je věrný přátelům a vlajce své země“ (In Baden-Powel, 2007: 59). Baden-Powell shodně dodává, ţe „muţi přicházející z nejodlehlejších končin, z toho, co by bylo moţné označit za drsný ţivot v divočině, patří mezi nejvelkorysejší a nejryzejší svého rodu zejména vůči ţenám a slabým. Stykem s přírodou se z nich stali gentlemani“ (Baden- Powel, 2007:59). V Základech Junáctví se dočteme, ţe „skautování sílí vůli, učí kázni, poslušnosti, podřizování se celku a dobru jeho, jak učí duchapřítomnosti, nebázlivosti, upřímnosti, jak učí nenávidět zlo, nepoctivost a vyvíjí lásku k práci, k dobru, kráse, smysl pro čest“ (Svojsík, 1912:58).

1.2.3

Principy výchovného systému

7

Baden-Powell uplatňoval při náboru nových skautů následující princip: „Nesmíte rybu chytati na to, co vám chutná, ale na to, co ryby rády.“ Na zajímavé aktivity (např. vázání uzlů) se snaţil získávat „pokleslá individua amerických velkoměst a učinit z nich uţitečné členy lidské společnosti“ (Svojsík, 1912: 21). Skautský výchovný systém je zaloţen především na získání důvěry, úcty a lásky mládeţe. Teprve potom, aniţ to mládeţ pozoruje, nastupuje výuka a výchova. 1.2.4

Pomůcky a prvky výchovy

Základní výchovnou pomůckou je podle Svojsíka častý styk s přírodou. „K tomuto blahodárnému, nevyčerpatelnému, nevysychajícímu prameni poučení, pravdy, dobra a krásy budeme se utíkati, kdykoli tomu poměry dovolí“(Svojsík, 1912: 42). Dalším prvkem výchovy je umění pozorování, které především rozpracoval Seton do řady zajímavých cvičení a her na zdokonalení bystrosti. Neodmyslitelnou součástí skautingu je táboření a nocování v přírodě. Svoje místo zde zaujímá také práce, ušlechtilé jednání v duchu starodávného rytířství, sluţba bliţním, hravost a dobrodruţství. V neposlední řadě patří ke skautingu fyzický vývoj mládeţe (Svojsík, 1912).

8

1.2.5

Skautský zákon

Základním morálním pravidlem skautů je skautský zákon tzv. Skautské desatero, vytvořené Baden-Powellem. „Skautský zákon je prvním průvodcem v ţivotě chlapce, stejně jako bojem s jeho nedostatky“ (Baden-Powell, 1992: 34). Skautské desatero se dnes uţívá v tomto znění5(Svojsík, 1912:59): 1.

Skaut je pravdomluvný

2.

Skaut je věrný a oddaný

3.

Skaut je prospěšný a pomáhá jiným

4.

Skaut je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem kaţdého skauta

5.

Skaut je zdvořilý

6.

Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských

7.

Skaut je poslušný rodičů, představených a vůdců

8.

Skaut je veselé mysli

9.

Skaut je hospodárný

10.

Skaut je čistý v myšlenkách, slovech a skutcích

Shrnutí Ze skautské ideologie vyplývá, ţe smyslem skautingu je všestranná výchova mladého člověka. Cílem skautské výchovy je duševní a tělesný rozvoj, tvořivost, získávání dovedností, sepětí s přírodou a kulturou. Mezi principy skautingu patří světové bratrství a sesterství, hledání duchovního rozměru v různých podobách proţívání krásy přírody, sebekázeň, schopnost nezištně slouţit. Skauting staví na morálních hodnotách daných slibem a zákonem. Důleţitou roli hraje také princip demokracie a tradiční autority.

5

Skautský zákon - „skautské desatero“, http://stredisko-lux.sweb.cz/znalosti.htm

9

2 Příroda ve skautské ideologii 2.1 Příroda6 v myšlenkách zakladatelů Příroda tvoří přirozenou součást skautingu a je s ní neodlučitelně spjatá. Dokazuje to nejedna definice skautingu. Baden-Powell ve svém spisu Skauting pro chlapce7 vymezuje skauting takto: „Skauting je radostnou hrou v lůně přírody, kde muţi s duší chlapce jsou spolu s chlapci za hledáním dobrodruţství“(Baden-Powell, 1992: 30). „Svěţí vzduch, je podstatným činitelem ve skautingu a klíčem k jeho úspěchu“, zdůrazňuje zakladatel (Baden-Powell, 1992:64). Svojsík tuto myšlenku jen potvrzuje, kdyţ vyzývá skauty: „Ven do přírody!“(Svojsík, 1920) a vysvětluje všechna pozitiva spojená s ţivotem v přírodě: „ Ţivot ve volné přírodě je školou pravé muţnosti. Zušlechťuje člověka, budí v něm statečnost, moudrost, lásku k pravdě, důvěru ve vlastní sílu. V přírodě naučí se kaţdý ceniti přátelství a milovat rodnou hroudu. V přírodě pozná pravou podstatu a závaţnost práce, tvrdé, poctivé, naučí se strádati, odpírati si pohodlí i poţitky“ (Řehák, 1946:12). Výsledky silné výchovy v přírodě shrnuje Svojsík takto: „Idylicky krásné scény ze ţivota skautů v lesích, ušlechtilost, bezvadnost vystupování, opravdovost v kaţdé práci ať duševní ať tělesné, horlivost v konání dobra, energie a čistá a jasná duše zírající z jejich očí nepřipouštějí ani zdání klamu“ (Svojsík, 1912:1). Ze Svojsíkových myšlenek můţeme na různých místech vyčíst absolutizaci přírody, jako ţivotní hodnoty: „Pobytu v přírodě, vyplněného skautskou činností, nikdo a nic vám nenahradí“ (Řehák, 1946:18). Na jiném místě zase stojí: „Mládí je samo o sobě krásou, nad přírodu a mládí nic na světě není krásnějšího a radostnějšího“ (Řehák, 1946:16). Silné pouto k přírodě lze také najít v dívčím skautingu, který byl hotovou revolucí v moderním názoru na ţenu, kdyţ představil dívku v lese, se sekyrou v ruce, poráţející stromy, stavící své chaty, radící se za večera u táborového ohně a konající noční hlídky (Řehák, 1946:14). Lady Agnes Baden-Powell, zakladatelka dívčího skautingu předává skautkám toto poslední poselství: „Bůh nám dal svět, ve kterém 6

Pojem příroda zde pouţívá obecně zaběhnuté kategorie, které korespondují s kaţdodenním pojetím (Srov. Velký, 1996:482). Všeobecně se za přírodu povaţuje, to, co není vytvořeno lidmi, co se vytvořilo samo (na rozdíl od kultury a civilizace), vše ţivé, co nás obklopuje, tedy vše přirozené, naturální (odvozeno od natura - lat. příroda, přirozenost), (Komárek 2008: 235). 7 Z anglického originálu Scouting for boys.

10

ţijeme, plný krásy a divů, dal nám nejen oči, abychom ho viděly, ale také rozum, abychom mu rozuměly, pokud ovsem máme schopnost dívat se na něj v tomto světle“ (Černá, 1995:86). Na závěr této kapitoly bych uvedla památná slova pronesena nad Svojsíkovou rakví, která vystihují jeho přínos v novém hnutí mládeţe: „Nám bratr náčelník nezemřel. Ţije v našich duších a ve svém ţivotním díle. Duch jeho bude věčně s námi v náručí matky Přírody, do níţ nás uvedl a jejíţ kouzelný vliv dal nám poznat. Vţdy aţ budete zapalovat první táborový oheň v tichu letní noci pod klenbou hvězd a lesních velikánů, zahleďte se do plamenů a zjeví se vám jeho váţná, výrazná hlava, jako dobrého ochránce junáckých srdcí“ (Řehák, 1946:66). 2.2 Aktivity spojené s přírodou V této kapitole budu sledovat strukturu skautských aktivit, tak jak ji prezentuje Baden-Powell ve svém spisu Skauting pro chlapce8. Zde rozlišuje tyto tři typy aktivit spojených s přírodou: sportovní, poznávací a ochranářské. 2.2.1 Sportovní aktivity Mezi sportovní aktivity řadí Baden- Powell především lov zvěře:

„Jedním

z nejlepších sportů je lov na veliká zvířata – tj. vyjít si na slony, lvy, nosoroţce, kance, jeleny a podobnou zvěř. Chlápek, který doufá, ţe bude mít úspěch, musí být zvlášť dobrý skaut.“ Díky výdobytku moderní doby, fotoaparátu, však ustupuje od přímého odstřelu zvěře: „Mnoho lovců velkých zvířat dnes ve skutečnosti dává přednost tomu „odstřelit“ svůj kus místo puškou fotoaparátem, výsledky jsou stejně zajímavé“ (Baden-Powel, 2007:191). Důleţitou součástí skautingu je tzv. vodní skauting, o kterém se zmiňuje i Baden-Powell: „Pokud bydlíš poblíţ vody, měl by ses také naučit ovládat člun. Místo

8

První vydání publikováno v roce 1908.

11

pěšího putování nebo cesty na kolech je pro druţinu výbornou zkušeností sehnat člun a pustit se do výzkumné plavby po řece“ (2007:191). 2.2.2 Poznávací a pozorovací aktivity Další významnou činností zaměřenou na přírodu je její poznávání, studium a vlastní pozorování. Baden-Powell přikládá velký význam systematickému pozorování a pečlivému zkoumání přírody. Skauti jsou vybízeni, aby se naučili vnímat změny a vztahy v přírodě a porozuměli jim. Baden-Powell nabádá k různým způsobům pozorování a studování, např. v parcích, zoologických zahradách, přírodovědných muzeích nebo přímo na venkově (Baden- Powell, 2007). Je vhodné se zaměřit jen na určitou skupinu organismů, vţdy by však mělo jít o pravidelnou a dlouhodobou činnost. Prakticky lze pozorování provádět např. druţinovým cvičením v pozorování zvířat (ustanovit si nějaké druţinové zvíře, naučit se jeho hlas, stopy, zjistit si jeho doupě, vést o něm deník, fotografovat ho či kreslit), nebo konkrétní starostí o zvíře (sypat ptákům, postavit krmítko). Skauti by si také měli zaloţit knihovnu s ilustrovanými atlasy zvířat a vybavit se pro studium dalekohledem, mikroskopem a lupou (Baden- Powel, 2007:203). V knize Skauting pro chlapce Baden-Powell vymezuje tři hlavní pozorovací témata. Pozorování rostlin Skautské pozorování má začít u botanického průzkumu, kdy skauti podle atlasu určují nejběţnější rostliny ve svém okolí se zřetelem na jejich vzácnost a během toho sledují jejich vývoj. Baden-Powell zdůrazňuje, ţe by skaut měl vědět, které rostliny jsou uţitečné tím, ţe mu mohou poslouţit za potravu. Součástí studia přírody jsou botanická cvičení, např. sbírání listů či vzorků rostoucích květin, jejich lisování a zakládání herbářů nebo sledování stupně vývoje polních plodin (Baden-Powel, 2007:207). Pozorování živočichů Baden-Powell zdůrazňuje, ţe zvířata je třeba pozorovat nejdříve doma: „Pes je pro skauty nejlepší společník. Nikdo se nemůţe pokládat za opravdového skauta, dokud mladého psa nevycvičí, aby udělal vše, co se po něm chce“ (Baden-Powell, 2007:193). 12

Skauti jsou nabádáni ke sbírání, pozorování a fotografování hmyzu, měkkýšů, pavouků a dalších drobných ţivočichů.: „Pozorování nevypadá jako zvlášť vzrušující podnik. Velký francouzský přírodozpytec, rolnický syn Henri Fabre trávil celé dny sledováním ţivota hmyzu, některé druhy hmyzu jsou našimi přáteli“ (Baden- Powell, 2007:202). Svými zkušenostmi z Jiţní Afriky, se snaţí skauty obeznámit i s výţivnou hodnotou hmyzu: „Kobylka se snesla na zem, a kdyţ se pak chystala vzlétnout, utloukli jsme ji prázdnými pytli. Jedla se sušená na slunci a roztlučená na prášek“ (BadenPowell, 2007:21). Za vrchol skautského pozorování je pokládáno pozorování a stopování velkých savců, ptáků, obojţivelníků. Zvláštní důraz klade Baden-Powell na pozorování ptactva: „Dobrý skaut je obyčejně také dobrý ornitolog,9 jak to nazývá M. Twain. Hned objeví, kde a jak si staví hnízda. Nikdy se jim nechce jít vybrat vajíčka jako obyčejný kluk, ale rád sleduje, jak vyvádějí mladé a učí je ţrát a létat. Jsi- li opravdový sběratel, vezmi si pouze jedno vajíčko a zbytek nech být. Ne abys šel a vybral všechny vajíčka!“ (Baden-Powel, 2007:197). Kaţdý skaut by měl také ovládat rybaření, aby si mohl opatřit potravu. K tomu dodává: „ Zelenáč hladovějící na břehu plném ryb by vypadal velmi hloupě, nicméně někomu, kdo se chytat ryby nikdy nenaučil, se něco takového stát nemůţe“ (BadenPowell, 2007:198). Pozoruhodnou pasáţ lze zaznamenat ve vztahu k plazům, kdy je jejich znalost uţitečná k sebeobraně a následnému ovládnutí: „Jako školák jsem chytával hady pomocí dlouhé hole s malou vidlicí na konci. Kdyţ jsem zahlédl hada, přikradl jsem se k němu, vidlicí jsem mu přitisknul hlavu k zemi a jeho tělo jsem pruhy starého kapesníku přivázal k holi a odnesl ho prodat někomu, kdo chtěl mít domácí zvířátko. Avšak hadi se zpravidla za domácí mazlíčky moc nehodí, mnoho lidí se jich totiţ bojí, a proto není správné drţet si je v domě, kde by někoho mohli vyděsit“ (Baden- Powell, 2007:200). Výše uvedené myšlenky naznačují snahu naučit skauty plně přírodu vyuţívat. Důleţitou charakteristikou vztahu skautů k přírodě je utilitární přístup.

9

Baden-Powell k začínající ornitologické vědě poznamenává následující: „Jsou lidé, kteří píší kníţky o ptácích a mají je tolik rádi, ţe se při pátrání po nějakém novém druhu ptáků tak unaví, aţ dostanou hlad a zabijí ho. Říká se jim ornitologové“.

13

Pozorování přírodního prostoru Neméně důleţité je zkoumání zajímavých přírodních míst a ekosystémů na výpravách. Baden-Powell v této souvislosti hovoří o umění popisu krajiny, kterou skaut prošel: „Sdělí-li, ţe je velmi zalesněná, pro čtenáře jeho zprávy můţe mít velký význam, o jaké lesy se jedná“ (Baden- Powell, 2007:205). 2.2.3 Ochranářské aktivity Povinností kaţdého skauta je přírodu nejen poznávat, ale i chránit a snaţit se jí neubliţovat, tak jak k tomu zavazuje 6. bod skautského zákona: „Skaut je chráncem přírody a cenných výtvorů lidských.“ Baden- Powell s přísností apeluje na skauty: „Jako skaut jsi stráţcem lesa. Skaut nikdy nepoškozuje stromy tím, ţe do nich řeţe noţem nebo seká sekerkou. Porazit strom netrvá dlouho. Za kaţdý pokácený strom by měly být zasazeny dva nové“ (Baden- Powel, 2007:205).

2.3 Příroda v současných skautských pramenech Kompletní přehled o aktivitách skautingu dnes podává skautská příručka Skautskou stezkou10 (2001).

2.3.1 Sportovní aktivity Od dob Badena-Powella se pojetí sportovních aktivit změnilo. Vymizely sportovní aktivity spojené s lovem zvěře. Vodáctví však ve skautingu přetrvává. Vedle něj jsou nejčastěji provozovanými, ryze sportovními aktivitami charakteristickými pro skauting pěší túry, cyklistika a lyţování. Ze zimních sportů jsou skauty pro svou niţší finanční nákladnost a romantičnost preferovány běţky: „Proběhnete celý kraj, přeběhnete horský hřeben, vystoupíte na vrchy. Snadno se dostanete do liduprázdných 10

Základní příručka pro skautky a skauty ve věku 10-15 let, která směřuje ke komplexní výchově dětí. Je rozdělena do několika výchovných témat, k nimţ přináší informace, praktické rady a návody. Jedním z témat je Poznávání přírody a ekologie. Na tuto publikaci navazuje 4 dílné vydání nového výchovného manuálu Skautská stezka- Stezka Země a Vody, Vzduchu a Ohně (2008).

14

míst, kde budete moci sledovat přírodu zahalenou do zimního bělostného hávu. Domů se budete vracet s touhou vydat se příště ještě dál a výš“ (Skautskou, 2001: 230). 2.3.2 Poznávací a pozorovací aktivity Jak je jistě patrné, mnohé z Baden-Powellových námětů pozorování a doporučení s tím souvisejících, je poplatné době nebo je nelze praktikovat v našich geografických podmínkách. Současné

pozorovací

a

studijní

náměty

proto

vycházejí

z publikací

adaptovaných na nové podmínky. Jednou z hlavních je kniha Mirko Vosátky a Vladimíra Vurma Skautské toulky přírodou (1993), v níţ je shrnuto celoţivotní pozorování přírody dvou skautů – odborníků a milovníků přírody. 2.3.2.1 Objevitelské toulky přírodou Objevitelské toulky přírodou jsou jedním z hlavních bodů roverského programu. „Chodit do polí, luk, lesů při kaţdé příleţitosti, v kaţdém ročním období za kaţdého počasí, to je pravý rovering“ (Břicháček a kol., 2000: 136). Specifickým posláním roverských toulek je pátrání po starých stromech, jejich fotodokumentace a upozorňování na památné stromy (Břicháček a kol., 2000:139). Skauti by se během svých výprav do přírody měli zaměřit také na geografické studium. „Kaţdé místo si pečlivě vyhledej na mapě, seznam se s jeho okolím, pokus se vystopovat jeho minulost.“

Nezbytné jsou poznámky do zápisníku, mapy, náčrty,

obsahující nadmořskou výšku, vlhkost, směr větru, teplotu, sklon, orientaci svahu, geologický podklad a charakteristiky půdy (Skautskou, 2001: 257). 2.3.3 Ochranářské aktivity Tradičními ochranářskými aktivitami ve skautingu jsou: péče o studánky, pomoc v lesích (úklid, sázení stromků), čištění potoků, úprava stezek, mapování, spolupráce při odstraňování černých skládek nebo veřejné akce na podporu ochrany přírody např. divadlo pro děti, péče o zeleň ve městě s následnou výstavou (Skautskou, 2001:263). Zajímavé náměty lze najít i v programu roverů. Při aktivitě nazvané Cestou aţ k pramenům pozorují roveři znečištění vod (Břicháček a kol., 2000:151). 15

2.3.3.1 Základní pravidla chování skautů v přírodě V příručce Skautskou stezkou je věnovaná celá kapitola ekologii a ekologickému chování, k němuţ jsou skauti neustále vybízeni. Skauti jsou zde seznamováni se základními ekologickými vztahy (zemský ekosystém, koloběh vody) i současnými ekologickými problémy i s moţnými negativními dopady skautské činnosti na přírodu. V této souvislosti jsou zde přednesena základní pravidla chování v přírodě (Skautskou, 2001:259): 1.

Kaţdé místo v přírodě se snaţíme opustit ve stejném či lepším stavu.

2.

Neděláme ţádný hluk.

3.

Nenecháváme po sobě odpadky.

4.

Ani jednu kytičku neutrhneme.

5.

Neřeţeme do ţivých stromů - pařez vyšší neţ 10 cm je ostuda.

6.

Neubliţujeme zvířatům, jen v sebeobraně.

7.

S ohněm vţdy opatrně, rozděláváme ho v bezpečné vzdálenosti od lesa, ohniště pečlivě zahladíme.

8.

Saponáty uţíváme co nejméně.

9.

Nevedeme trasy našich her napříč prudkým svahem, abychom nepřispěli k erozi.

10. Nešlapeme po neposečené louce a nenarušujeme břehy potoků. Skautům jsou dávána ekologická doporučení i pro činnost vykonávanou ve městě: např. nekupovat spreje s freonem, sbírat papír, převzít patronát nad zvířetem v zoo, recyklovat, šetřit vodou, krmit v zimě ptáky, sbírat čisté odloţené šatstvo a věnovat je charitě, zřídit si slovníček ekologických pojmů, ohroţených druhů a chráněných krajinných oblastí (Černá, 1995:99). Pro táborový ţivot jsou vymezena tato ekologická pravidla (Skautskou, 2001:264): Třídit odpad (zřídit odpadovou jámu, která je pravidelně zasypávaná popelem, zaloţit kompost), pro odpadní vody vybudovat vsakovací jámu, tzv. vsakovačku, která bude filtrovaná přes chvojí či seno, zbytky jídla dát „spřátelenému čuníkovi“ nebo slepicím v blízké vesnici. Latrínu po pouţití zasypat lopatkou hlíny. Nebezpečné látky a jedovaté odpady – barvy, ředidla, petrolej do lamp, benzín do vařiče - uchovávat v plechovkách či skleněných nádobách. 16

2.3.3.2 Ekologicky zaměřené aktivity Námětů na aktivity s ekologickou tématikou, jimiţ jsou skauti vedeni k zamyšlení nad environmentálními hrozbami pro přírodu a hledáním cest k jejich odvrácení, je ve skautské literatuře mnoho. 2.3.3.2.1 Hry s ekologickou tématikou Skautská stezka nabádá skauty k přečtení kapitoly Hry na veselou skromnost z knihy M. Nevrlého Karpatské hry11(2006) a k přemýšlení nad tím, co je opravdu potřeba k ţivotu: „Hledej v oddíle způsoby, jak šetřit přírodu. Udělejte si burzu nápadů a vypracuj desatero ekologického chování. Zhotovte si výrobky na více pouţití. Otestujte se otázkami, kolik stran má papír a na kolik z nich se dá psát“(Skautskou, 2001:255). Z dalších ekologických her je moţné uvést např. hru na ekosystém (skupina představuje např. rybník a jednotlivci jeho jednotlivé sloţky, které jsou navzájem provázány provázky dle svých ekologických vazeb) nebo hru na návrat k přírodě, ve kterých se skauti přiblíţí co nejvíce zvířecímu způsobu ţivota: „Vydejte se na víkend do lesů bez jakéhokoli vybavení, jen s bederní rouškou (to abyste nepohoršovali náhodné kolemjdoucí ţivočichy homo sapiens, kteří by nechápali vaši hru)“ (Skautskou, 2001:255). 2.3.3.2.2 Ekologické projekty Skautská stezka věnuje samostatnou kapitolu konkrétním uţitečným činnostem ve vztahu k ţivotnímu prostředí v blízkém okolí. Skauti jsou nabádáni k vlastním námětům na konkrétní projekt nebo akci na pomoc přírodě. Jednou z aktivních ekologických činností můţe být zjišťování lokálních ekologických problémů v místě bydliště, kdy prostřednictvím reportérské činnosti upozorňují na ekologické problémy okolí: „Všímej si a do zápisníku zapisuj, kde co 11

Kniha Karpatské hry od Miroslava Nevrlého (2006) je psaná formou básně v próze. Pojednává o přírodě a o putování, během kterého je moţné se vnitřně ztotoţnit s rolemi nabízenými jednotlivými hrami. Tyto hry nejsou typem klasických společenských her, protoţe v nich nejde o vyhrávání. Jde spíš o formu dramatických her, v nichţ je cílem přijmout danou roli a podle určitého scénáře se chovat a proţívat přírodu. Z dalších her je moţno jmenovat hru na jitřní radost, na hvězdný širák, na zelenou propast času, na vonnou paměť, na diamantové zdraví, na hlad, na pocestnou radost.

17

kouří, jak se nakládá odpady, jaká je voda v potoce, kudy vedou hlavní silnice, kde jsou umístěny skládky. Získej informace z pozorování, místního tisku, obecního úřadu nebo od ekologických organizací.“ Výsledky šetření, které by měly také naznačit řešení, je vhodné zapsat do obecního časopisu (Skautskou, 2001: 263). Dalšími z námětů pro ekologické projekty můţe být pozorování škodlivých vlivů na ţivotní prostředí, zjišťování znečištění ovzduší (přes sněhový filtr), zjišťování mnoţství přízemního ozónu, zjišťování čistoty vod podle zastoupení organismů (Skautskou, 2001: 262). Skautská stezka podává návod, jak připravit ekologický projekt a představuje několik konkrétních tipů celostátních i mezinárodních ekologických projektů, na kterých se můţe skautská druţina či oddíl podílet (Skautskou, 2001: 264): -

Modré z nebe – měření kyselých dešťů, sledování růstu lišejníků a sledování znečištění ovzduší

-

Globe – měření a pozorování kvality ţivotního prostředí, mezinárodní spolupráce prostřednictvím internetové spolupráce s vědeckými ústavy

-

Přes tři schody do ţivota – program věnovaný odpadům, úsporám energie, zakládání zeleně apod.

2.3.3.2.3 Vzdělávací ekologické programy Vzdělávací programy má na starosti ekologický odbor12 Junáka. Jsou určené především pro rovery. Kaţdý rok se konají tzv. miniškoly ekologických programů v přírodě. Probíhají v terénu, poblíţ místa konání kurzu. Tematicky se mění v závislosti na zkušenostech a zaměření toho, kdo školu vede a někdy i na místních poměrech. Cílem miniškol je ukázat přírodní zvláštnosti v dané oblasti a ekologická rizika, která se tam objevují. Roveři si vybírají svůj koutek či strom, kde se učí pozorovat detaily, ale zároveň se jsou vedeni ke globálnímu proţívání přírody (Břicháček, 2008:84). 2.3.4 Skautské zkoušky – „odborky“

12

Vedle ekologického odboru fungují v Junáku tyto následující: odbor pro výchovu vlčat a světlušek, roverský odbor, odbor duchovní výchovy, zahraniční odbor, odbor pro vzdělávání. O další činnosti ekologického odboru pojednává příloha č. 2.

18

Příroda a její znalost jsou také předmětem rozličných skautských odborných zkoušek, tzv. odborek, které děti plní v rámci skautského výchovného programu. Kaţdá odborka má pevně stanovené okruhy, jejichţ znalost by měl skaut pro zvládnutí zkoušky prokázat. Vedle odborek z oblasti kultury, historie, různých manuální dovedností se přírody týkají tyto: Táborník, Hospodář, Zálesák, Poutník, Znalec ţivé přírody (botanika, zoologie, pěstitelství, chovatelství), Znalec neţivé přírody (speleologie, astronomie, geologie), Ekolog (Odborné, 1998). Zvláštními odborkami jsou tzv. Tři orlí pera, která vyţadují jeden celý den mlčení, den o hladu a den strávený o samotě v souladu s přírodou, aniţ by byl dotyčný zahlédnut jiným člověkem.

19

Shrnutí Výše uvedené dělení aktivit je pouze schematické. V mnohých skautských aktivitách se prvky sportovní, poznávací a ekologické navzájem prolínají. Navíc v nich bývá přítomen i dobrodruţně-záţitkový aspekt, který je nedílnou součástí skautingu.

2.4 Význam přírody ve skautingu Pobyt skautů v přírodě není samoúčelný. Pro skauty byla příroda vţdy druhým domovem, prostředím, které důvěrně znají, ve kterém se často pohybují a vyměňují si vzájemné sluţby. Panují zde vztahy vzájemné spolupráce a podpory: „Příroda skautům nejen poskytuje dary - nocují v ní, najdou v ní ochranu před deštěm, dříví pro oheň či pro táborové stavby, ale také vyţaduje náleţitou starost a pomoc“(Břicháček, 2008:72). Ze skautské ideologie vyplývá, ţe skauti z přírody čerpají mnohé, ale zároveň k ní mají povinnost. Příroda je pro ně nejen zdrojem, ale i objektem péče. 2.4.1 K čemu příroda skautům slouží Břicháček ve vztahu k přírodě vytyčuje zhruba 3 funkce (1991:14): a) příroda jako zdroj uspokojení základních instinktivních potřeb, které jsou člověku pevně vtištěny a pokud nejsou v dětství uspokojeny, vedou k deformaci člověka současnou civilizací b) ţivot v přírodě jako prostředek k jejímu poznávání v širších souvislostech (studium odborné literatury pro pochopení obecných otázek souţití člověka s přírodou, porozumění strategii trvale udrţitelného růstu a systematické zabývání se omezováním našich nadbytečných potřeb) a zároveň k její ochraně c) pobyt v přírodě jako nástroj ke zvyšování odolnosti dětí a k získávání mnoha uţitečných dovedností. O přiblíţení jednotlivých funkcí a rozměrů přírody bych se pokusila v následujících kapitolách, které jsou strukturovány podle typologie, kterou jsem si zpracovala sama na základě studia skautské literatury.

20

2.4.1.1 Příroda jako zdroj materiálních potřeb Při sportovních aktivitách, zařizování a stavbě tábora slouţí příroda jako „poskytovatelka“ materiálů. Nelze opomenout, ţe je také zdrojem existenciálních potřeb – obţivy a poskytuje skautům prostor k ţivotu. V přírodě lze najít také nářadí pro nejrůznější sportovní aktivity, jak se zmiňuje Skautská stezka: „Uţijte hůl k soubojům ve dvojicích, polena jsou stejně dobré posilovací náčiní jako drahé vzpěračské činky, padlé kmeny vyuţijte jako přírodní kladiny, výborně se hodí k cvičení rovnováhy a odvahy.“ Příroda můţe slouţit i jako tělocvičný prostor: „Stromy jsou v lese také proto, abychom na ně mohli lézt, probíhat mezi nimi slalomovou dráhou, vyskakovat na větvičky, přitahovat se na silné vodorovné větvi. Louka je tou nejpříjemnější, nejzdravější podlahou kombinovanou s měkkou travnatou ţíněnkou, mnohem lepší neţ tartan nebo korek. Tak báječný běţecký terén jako představuje obyčejná stráň, nenajdete v ţádném sportovním areálu. Příkopy a potoky se hodí ke skokanskému tréninku“ (Skautskou, 2001:202). 2.4.1.2 Příroda jako zdroj nemateriálních potřeb Příroda uspokojuje nemateriální potřeby, jako jsou estetické cítění, spiritualita, touha po dobrodruţství, po poznání a slouţí k výchovným cílům. Na základě toho jsem vytyčila těchto pět rozměrů přírody: A) Estetický rozměr Svojsík nevytvářel jen racionální výchovný systém, ale byly to i silné citové proţitky z přírody, které dokázal zachytit. Svojsíkův popis pohledu na hvězdné nebe je stále inspirativní: „Slunce zapadá…, jak velkolepý pohled! Plný dosud proud světla dvojím tónem polévá skalní útesy a hází zlato do vrcholů chmurných lesů, jeţ se na obzoru mračí. Na zem střásá samé růţe, skály planou ametystem, modravé stíny kladou se kolem, kaţdý strom vychloubá se zlatými listy a vše září, co létne vzduchem. Hvězdnaté nebe působí neodolatelným, majestátním kouzlem na ducha lidského“ (Břicháček, 1991:14). Moment romantičnosti se nevytratil ani u pozdější skautské generace. Břicháček při svém popisu roverské Cesty k pramenům (viz kapitola 2.2.3.3) pronáší: „Kolik ptáků

21

zahlédneme, stromů mineme a hudební doprovod, stále proměnlivý, nám poskytne sama plynoucí voda“ (Břicháček a kol., 2000:151). Touha po ţivotě romantickém je podle Svojsíka také jedním z motivů, který chlapce táhne do přírody (Řehák, 1946). B) Duchovní rozměr Baden-Powell nastiňuje, ţe příroda má i duchovní rozměr: „ Řekl jsem, ţe lov, či jít na vysokou je jednou z nejkrásnějších sportů. Neřekl jsem, ţe to nejlepší je střílet a zabíjet zvěř, neboť jakmile zvířata začneš studovat, víc si je zamiluješ. Brzy ti dojde, ţe je nechceš zabíjet jen pro pouhé zabíjení. A také, čím víc je pozoruješ, tím víc v nich vidíš skvělé dílo Boţí“ (Baden-Powel, 2007:190). Příroda má tedy slouţit jako nástroj k duchovnímu vedení mládeţe. Rusek upozorňuje, ţe „kaţdá vycházka do přírody se můţe stát exkurzí za Boţími zázraky.“ Připomíná, „ţe zastavení druţiny na rozkvetlé mezi nebo na hřebeni kopců s dalekými rozhledy můţe ve spojení s citlivě volenou promluvou, s dobře zvolenou písní, někdy i přednesem vhodné poezie, zapůsobit silně emotivně.“ Takto kladně lze ovlivňovat mysl mladých lidí, „kteří se při pohledu na noční oblohu, rozlehlost lesů, hor, vod, anebo zázraku tisícerých květů na letní louce učí pokoře. To je přece ten hlavní důvod, proč zakladatelé skautingu vyvedli své ţáky z těsných školních učeben do Boţí přírody,“ uzavírá Rusek (2001:31). C) Dobrodružný rozměr Jak je z mnoha výroků Badena-Powella patrné, aktivity provozované v přírodě bývají úzce spjaty s dobrodruţstvím a záţitky. Skauting je nazýván „radostnou hrou v lůně přírody za účelem hledání dobrodruţství“(Baden-Powell, 1992:30).

Na své

plavbě po Temţi, Avonu, Severnu, Wylu, vypráví Baden-Powell o „spoustě dobrodruţství s hromadou legrace,“ které zaţil na peřejích. „Budete- li si vodní skauting uţívat tak, jako jsem si uţíval ten svůj, zaţijete báječné časy,“ povzbuzuje skauty zakladatel (Baden- Powel, 2007:48)! Moment dobrodruţství je patrný také při stopování a lovu zvířat: „Zaţiješ spoustu vzrušení a také nebezpečí a bude ti k uţitku všechno, co jsem ti povídal o pozorování a stopování a krytí“ (Baden- Powel, 2007:190).

22

Podobně smýšlí i Svojsík, kdyţ pokládá otázku: „Kde hoch má najít příleţitost, aby ukojil svou vrozenou touhu po samočinnosti, dobrodruţství, po ţivotě romantickém? Jen v přírodě obnoví své síly, povznese svou mysl“ (Řehák, 1946:12). D) Relaxačně - léčebný rozměr Nelze opomenout, ţe pro skauty má příroda i rozměr relaxační a léčebný, tím ţe poskytuje odpočinek od civilizace, jak naznačuje jedna ze Svojsíkových promluv. „Útěk skautův do přírody je jen návratem, návratem nejdraţší naší domoviny, kde jedině můţeme slyšeti mocný puls velkého ţivota a jeho uzdravující a vše obnovující moci“(Řehák, 1946:18). E) Výchovně -naučný rozměr Pobytem v přírodě se skauti učí nejen novým znalostem a dovednostem, ale i poznávají sebe sama, zdokonalují své charakterové vlastnosti a rozvíjejí smysl pro morální hodnoty. Svojsík nazývá ţivot ve volné přírodě „školou pravé muţnosti“, která zušlechťuje člověka, budí v něm statečnost, moudrost, lásku k pravdě, důvěru ve vlastní sílu. V přírodě se skauti naučí cenit přátelství a vlast. Poznají tvrdou, poctivou práci, naučí se strádat, odpírat si pohodlí a poţitky (Srov.Řehák, 1946:12). Novým dovednostem se skauti učí při stavbě tábora. Baden-Powell podotýká, „ţe právě pouţívání táborového nářadí, postavení mnoţství táborového zařízení a nábytku u chlapce probouzí zájem pro získání tábornických zkušeností a návyků“ (Baden-Powell, 1992:65). Teprve po dobře vykonané práci, si skaut můţe vychutnat radostnou rozkoš z pobytu ve volné přírodě (Řehák, 1946:12).

23

2.4.1.3 Příroda jako objekt péče Jak jsme se mohli přesvědčit, skauti z přírody hodně čerpají. Jejich zákon jim však předepisuje také povinnost k přírodě. K tomuto účelu slouţí různé poznávací aktivity, jejichţ cílem je přírodě porozumět a respektovat její zákonitosti tak, aby během svého pobytu na ni nezanechávali ţádné stopy lidské činnosti a byli tak schopni maximálního splynutí. Starost o přírodu patří k filozofii skautingu, která navazuje na Setonův „zákon lesní moudrosti“. V něm ochrana přírody tvoří jeden ze tří paprsků tzv. čtyřnásobného ohně,13 jenţ stojí na principech krásy, pravdy, síly a lásky. Poselstvím tohoto paprsku je: „Buď čistý, silný a vţdy ochraňuj přírodu. Buď přítelem všech neškodných tvorů, chraň stromy a květiny, obzvláště dávej pozor na oheň v lese i ve městě“ (Seton, 1991:164). Ve skautském zákoně je vztah k přírodě zakotven v 6. bodě skautského desatera. V původní verzi Baden-Powella zní takto: „Skaut je ochráncem zvířat.“ Svojsík o tři roky později tento bod změnil následovně: „Skaut je chráncem přírody a cenných výtvorů lidských.“ Téměř před 90. lety tak vyslovil moderní pojetí ochrany přírody a dokonce i památkové péče. Ochrana přírody má výchovný smysl. Skauti se učí být vnímavější a citlivější k současným ekologickým problémům, snaţí se chovat environmentálně příznivěji, a tak přispívat

k zlidštění

současného

přetechnizovaného

a

civilizací

negativně

poznamenaného světa. 2.4.1.4 Příroda jako místo harmonického souladu Významnými charakteristikami ţivota v přírodě je partnerství a harmonický soulad s přírodou, jak dosvědčují myšlenky zakladatele skautingu: „Chceme nejen čisté a zdravé tábory, které budou zařízené ve shodě s místními podmínkami, ale také tábory, ve kterých by se chlapci mohli co nejvíce přiblíţit k ţivotu lidí ţijících v lese a co nejvíce se přiblíţit přírodě“ (Baden-Powell, 1992:67). Tábor je místem, kde dochází k prolnutí poznávání, dobrodruţství i spirituality: „Svými improvizovanými jídelnami, hrami uprostřed lesů a močálů, stopováním, 13

Čtyřnásobný oheň je symbolem „lesní moudrosti“.

24

hledáním cest, průkopnictvím, svými malými námahami a veselým zpěvem u ohně, tábor kaţdého chlapce nezadrţitelně přitahuje k ţivotu pod širým nebem a přikazuje mu objevit kouzlo ticha“ (Baden-Powell, 1992:65). Splynutí s přírodou je patrné i v následující pasáţi: „Do přírody chodíme s očima otevřenýma, posloucháme zvuky lesa a pozorujeme, vnímáme krásu kolem sebe. Všímáme si dokonalosti pavučiny, kresby na křídlech motýlů, nenápadné krásy trav a plevelu, ze kterých si můţeme uspořádat herbář. V lese chodíme tiše, abychom nerušili zvířata“ (Černá, 1995:103). V roverském programu nalezneme tzv. Den vycházky do přírody, kdy se jedinec nebo i malá skupina snaţí proţít nejméně 12 hodin v rytmu přírody i lidských vztahů s promýšlením nějaké hodnoty či řešení palčivých problémů (Břicháček, 2001). Shrnutí Příroda ve vztahu ke skautům plní utilitární a instrumentální funkci. Na jednu stranu poskytuje materiální potřeby a místo k ţivotu, je zdrojem potěšení, duchovních a estetických hodnot, je prostředkem k výchovným cílům skautingu, učí novým znalostem a dovednostem, vychovává k environmentálnímu cítění a chování, rozvíjí celého člověka jak po stránce duševní, tak fyzické. Příroda slouţí jak k poznání, výchově, tak i k relaxaci. Lze v ní nalézt rozměr náboţenský, estetický i dobrodruţný. Skautský zákon však skautům ukládá také povinností přírodu chránit a nepoškozovat. Jak vyplývá ze skautských ideálů, vztah skautů k přírodě by se dal přirovnat k partnerství, zaloţeném jak na principu uţívání, tak na principu vzájemnosti a respektu.

25

3 Diskuze o vyhasínání skautských ideálů ve vztahu k přírodě 3.1 Skauting v současnosti Po 40 letech, kdy byl Junák komunisty zakázán a fungoval v nepatrné míře pouze ilegálně, nastalo po roce 1989 tzv. třetí obnovení skautingu. Tradiční koncept skautingu se však díky dlouhodobému vlivu totality na smýšlení obyvatelstva neudrţel v plné míře. Tento odklon od původní skautské ideologie se stal předmětem kritiky skautů starší generace. Skautské hnutí se tak rozštěpilo na dva názorové póly – tradiční a modernizační. Mluví se o tzv. vyhasínání skautských ideálů (Břicháček, 1991:17). Sociologický výzkum Lenky Sedlákové s názvem Junák jako sociální hnutí (1999) ukazuje, ţe naproti tradičnímu vnímání skautského poslání (34% dotázaných představitelů skautingu) stojí 28% těch, kteří chtějí další směřování Junáka odvíjet spíše od současnosti. Zbývající část se k této otázce vyjádřila nejednoznačně. Významnou roli tu hraje také věk. Především nejvyšší věková kategorie (51 a více let) zastává jednoznačný názor, ţe je třeba vycházet z tradic a ideálů (Sedláková, 1999:39). 3.1.1 Skauting očima veřejnosti Podle výzkumu Sonda do světa skautů, který probíhal v letech 2000-2003, rodiče a děti nejčastěji spojují se skautingem záţitky, dobrodruţství a přírodu, která je vnímána jako neoddělitelná součást skautingu, a to nejen na rovině pobytové, ale i v rovině ochranářské. Výlety do přírody (87%) a ochrana přírody (69%) jsou činnosti nejčastěji připisované skautingu (Břicháček a kol, 2003:50). Následuje skládání různých zkoušek (55%), tábory (60%), charitativní činnost, cestování do zahraničí (Břicháček a kol., 2003:49). Z odpovědí respondentů jednoznačně vyplynulo, ţe nejvíce je se slovem skauting spojována příroda (36%), (Břicháček a kol., 2003:56).14 Skaut je tedy podle veřejnosti člověk trávící volný čas v přírodě (51% rodičů), (Břicháček a kol., 2003: 60). To, ţe je skauting orientován ekologicky, dosvědčuje i ochota spolupracovat s ekologickými sdruţeními více, neţ s jinými organizacemi15 (Sedláková, 1999: 38, 39). 14

Se stoupajícím vzděláním stoupá i počet asociací spojených s přírodou a kladnými charakterovými vlastnostmi (Břicháček a kol., 2003:58).

26

3.1.2 Skauting očima zastánců tradičního proudu Z úst starší skautské generace zaznívá kritika úpadku duchovní a morální stránky skautingu. Rusek vidí příčinu odklonu od skautských hodnot ve skutečnosti, ţe po obnovení demokracie začala být ze skautingu v Junáku vytěsňována povinnost k Bohu, která byla původně Badenem-Powellem postavena na první místo poţadavků kaţdého opravdového skauta (Rusek, 2001). Také Václav Břicháček zastává kritický postoj skautského světa vůči dnešní společnosti, která je podle něj charakterizována rozbitím mravních hodnot, absencí kladných vzorů či oslabením výchovné schopnosti rodiny (1991). Zdůrazňuje také, „ţe skauting by měl mladé lidi naučit rozlišovat pravé ţivotní hodnoty od hodnot falešných,” a staví do protikladu zejména hodnoty duchovní a materiální (1992:10). Kuncová projevuje znepokojení nad narušováním samé podstaty Svojsíkova a Baden-Powellova odkazu, kdy se cíl českého skautingu odklání směrem k naplňování volného času, k získávání a udrţení mladších členů stále atraktivnějšími činnostmi s malou, nebo ţádnou výchovnou hodnotou (Kuncová a kol., 2001:18). Rusek připomíná, „ţe právě uvedení dětí na eticky správnou ţivotní cestu, prodchnutou duchovními aspekty je to, čím se skauting zásadně liší od obyčejných spolků a organizací mládeţe, jak zdůrazňuje „nejvíce od programu ateistických Pionýrů“ (Rusek, 2001:22). To, ţe se skauting snaţí redukovat původní výchovu na vyuţití volného času dětí a mládeţe, je Ruskem povaţováno za scestné a samotný skauting zcela popírající „Není smyslem skautingu umět správně vyřešit půdorys tábora, ani sestavit dokonalou pagodu- smyslem je od těchto praktických věcí vzhlédnout vzhůru“ (Rusek, 2001:30).

15

O něco vlaţnější, i kdyţ stále souhlasný postoj, zaujímají skauti ke spolupráci se sdruţeními charitativními. Ke spolupráci se sdruţeními náboţenského charakteru se staví mírně odmítavě; velmi jasně deklarují neochotu spolupracovat s těmi politickými.

27

3.1.2.1 Vztah skautů k přírodě Ve vztahu skautingu k přírodě hovoří Kuncová o cestě přetvářky: „Učíme se nenahraditelnému výchovnému a ozdravnému vlivu přírody, ale z tradičního měsíčního táboření uhýbáme dokonce uţ na jediný týden.“ Také pravidelné výpravy alespoň čtyři dny v měsíci jsou podle Kuncové uţ spíše výjimkou. Vyjadřuje lítost nad tím, ţe skauting téměř bez boje vzdává své velké dědictví, aby byl tzv. současný, konkurenceschopný, přitaţlivý, úspěšný (Kuncová a kol., 2001:18). Další důkaz o tom, jak skauting podléhá tlaku a konkurenci okolí, trendům vysoce konzumní a mravně rozkolísané společnosti, podává Michal Medek ve svém článku Skauting adrenalinový (2006), jenţ byl napsán v reakci na propagační kampaň Junáka, která podle Medka láká děti na adrenalin. Vyjadřuje zde obavy z toho, ţe skauting se tak snaţí z dětí vychovat především sběrače záţitků. „Dvanáctileté děti proplouvají na raftu divokou jeskyní. Titulní stránce junáckého časopisu vévodí fotografie slaňující skautky,“ popisuje propagační fotografie Junáka z roku 2006 a snaţí se najít odpověď na otázku, „proč organizace hájící tradiční hodnoty se snaţí vrhat obraz líhně mladých dobrodruhů, kde o záţitky bohaté na adrenalin rozhodně není nouze“ (Medek, 2006). Medek hovoří o změně sebepojetí skautingu, který své poslání přetransformoval k „připravenosti“ na problémy současné společnosti: „Vaše děti budou coby skauti připraveni na řešení náhlých krizových situací: dokáţou proplout za svitu baterek jeskyní, pomoci obětem teroristického útoku a nezaskočí je poţadavek na expedici do kteréhokoliv koutu světa.“ Podle Medka je heslem pro dnešní skauting zábava, záţitky, dobrodruţství, jeho posláním je posunout dál svoje limity a získat dnes tolik potřebné sebevědomí. Medek dále upozorňuje, ţe důraz na krátkodobé záţitky vede k postoji konzumenta. Konzumace záţitků se tedy stává hlavním prostředkem skautské výchovy. Tichavová podotýká, ţe problém tradičních organizací tkví v zastaralosti viditelných atributů viděných očima současné společnosti. Lidé si často pod skautingem představují „líheň slušňáků“ ala Mirek Dušín a „hodných troubů,“ kteří oplývají kladnými vlastnostmi, pro dnešní svět však zcela nevhodnými (Tichavová a kol., 2004:58). „Získat kamarády, poznat všechny druhy stromů, naučit se pomáhat si navzájem či vařit v kotlíku a zpívat písničky u táboráku – jsou dovednosti, které se jaksi hůře píší do strukturovaných ţivotopisů,“ dodává Medek.

28

3.1.2.2 Vize do budoucnosti Jako východisko vidí všichni tradicionalisté ve znovupřijetí zásad tak, aby obdobně jako za doby jeho zakladatelů byl skauting schopný soustavného působení proti škodlivým vlivům civilizace a přetechnizovaného světa současné konzumní společnosti. Ekologické poslání skautingu spočívá tedy ve vštěpování návyků zdravého, prostého způsobu ţivota s vyuţitím romantismu a primitivismu. (Kuncová a kol., 2001:21). Tvrdý prostý ţivot skautů je jednou z cest, vedoucích k trvale udrţitelnému rozvoji, kdy jsou hmotné potřeby omezovány na nezbytné minimum a nahrazovány potřebami duchovními (Břicháček a kol., 2000). Břicháček připomíná, „ţe duchovní ţivot tvoří neodlučitelnou sloţku skautingu, kterou je podle Břicháčka ţádoucí znovu do skautské praxe vnést, neboť jen tak lze pohlédnout za obzor kaţdodenního a ryze praktického ţivota konzumního stylu“ (Břicháček, 2001:57). Shrnutí Zastánci tradičního pohledu na skauting zdůrazňují, ţe svým etickým programem je skauting přímo předurčen, aby se přiřadil k institucím, které kultivují společenské klima v duchu křesťanských zásad, na nichţ byla vybudována tato civilizace. Vybízejí k vytrvalosti v bránění tohoto přesvědčení, které v současnosti není příliš oblíbené pro svoji údajnou nemodernost a varuje před přijímáním současného ducha doby. V této souvislosti poukazují na charakter výběrovosti skautského hnutí, jehoţ cílem není působit na co největší počet dětí, protoţe poţadavky na povinnost, odpovědnost a kázeň většině populace nevyhovují: „Skauting štědře dává, ale mnohé poţaduje“ (Kuncová a kol., 2001:22). Tradicionalisté vyzývají skauty, aby výchovu k ekologickému cítění chápali jako zdravý a logický vztah k přírodě, oproštěný od kořistnického vyuţívání. Vyjadřují přání, aby byla prolomena povrchnost výchovy formou gradujících záţitků, a aby se neopomíjel rozvoj dalších potřebných oblastí skautského poslání, kterými jsou výchova k dobročinnosti, úctě k práci a vědění, a odpovědnosti za stav celé planety. 3.1.3 Skauting očima zastánců modernizace

29

To, ţe je Junák u širší veřejnosti nejsilněji spojen s přírodou, slušností, samostatností, odvahou a zdatností lze připisovat vnějším atributům, které veřejnost vidí. Nevýhodou skautingu je proto činnost uzavřená mezi zdi klubovny či mezi lesní porost, protoţe, jak potvrzuje průzkum skautingu, veřejnost vidí jen výseky: „Skauti cestují vlakem do přírody. Skauti uklízejí potok ve vesnici. Skauti vybírají na humanitární sbírku. Skauti stojí u pomníčku. Skauti organizují dětský den, připravují hezké aktivity“ (Břicháček a kol., 2003: 60). Spojení skautů s kladnými hodnotami ale nepřináší rodičům konkrétní představu o důvodu jejich úsilí. Junák sebou nese i jistou patinu archaičnosti a vyvolává otázku, zdali patří do dnešní doby a reaguje na ni. Významnou překáţkou, která Junáku ubírá na přitaţlivosti je fakt, ţe je vnímán jako anachronismus, něco, co se časem nemění (Tichavová a kol., 2004:61). Tento problém však mají všechny tradiční spolky. Navíc bývá občas vnímán jako bývalý pionýr (2-3%), coţ s sebou pro Čechy nese negativní konotaci ideologičnosti (Břicháček a kol., 2003). 3.1.3.1 Vztah skautů k přírodě Postoj zaměřený na přírodu je sice atributem, s nímţ je skauting spojován nejčastěji, ale zároveň však můţe být problémem. Tichavová podotýká, ţe toto přílišné ztotoţnění s přírodou vytváří u veřejnosti stereotypy skautingu, které mohou potenciální zájemce o skautskou činnost spíše odradit. Nejčastějšími pohledy na skauty jsou: „Skaut jako sběrač odpadků, skaut jako vousatý muţ zanedbaného vzhledu pečující o přírodu a trávící celé dny spaním v lese, kterému je jedno, jak se obléká a jak vypadá. Skauti, kteří jen pobíhají po lese a klohní něco na ohni“ (Tichavová, 2004:57). Tyto stereotypy redukují skauting jen na pobývání v přírodě a sbírání odpadků v lese. To však s sebou přináší určitou nepřitaţlivost pro malé děti. Chlapec, který byl dotázán, proč ho neláká chodit do skautského oddílu, odpověděl: „Mě by nebavilo sbírat odpadky, občas tu kytku utrhnu“ (Tichavová a kol., 2004:57). 3.1.3.2 Vize do budoucnosti Tichavová shrnuje, ţe skauting by měl být vnímán ve spojení s přírodou, která by ovšem měla dostat také ráz atraktivního prostředí pro různorodé činnosti a zároveň by měla být spojená s aktivní a zajímavou ekologickou činností, místo pouhého sbírání 30

odpadků (2004:57). Dále by se měl Junák snaţit přenést některou část své činnosti do města, tak aby byla viditelná (např. ekologické projekty). Navrátil souhlasí s potřebou modernizace skautingu, zároveň ale upozorňuje, ţe se však modernizace nemůţe dotýkat samotné podstaty skautingu a vybízí k znovupřijetí zásad (2002:23). Šantora shodně zdůrazňuje tradiční poslání skautingu, který je nositelem hodnot překračujících čas. Nový směr skautingu spočívá v posilování moderního spojení jeho činnosti a vnějších atributů, kterými mohou být zajímavé aktivity nebo mladí vedoucí, vyznávající skautské hodnoty, ale patřící duchem do dnešního světa. Stejně tak je nezbytné vyuţívat rozličné způsoby propagace za pomocí moderních komunikačních technologií (webové stránky oddílu), které tak umoţní proniknutí skautingu do širšího povědomí veřejnosti tak, aby byly vidět příklady, které si kaţdý dokáţe představit. Břicháček připomíná, ţe oproti roku 1997, kdy se odehrál podobný výzkum v malém, narostla znalost ochrany přírody o desítky procent a stala se z ní druhá nejsilnější činnost, kterou si veřejnost se skauty spojuje. Jako vysvětlení však nelze brát masivní nárůst počtu ochranářských aktivit v Junáku, ale skutečnost, ţe se mnohé činnosti přenesly do měst a ochrana přírody získává ve společnosti větší a větší důleţitost (Břicháček a kol., 2003:60). Smyslem modernizace skautingu je ukázat, ţe skautská činnost je atraktivní a má co říci dnešním dětem. Je to patrné z definice skautingu, převedené do řeči současnosti, která slibuje skautům zábavnou formu přípravy na smysluplné prosazení se ve společnosti: „Z oddílových a druţinových výprav si přineseš nepřeberné mnoţství záţitků a zaţiješ plno zábavy. Poznáš mnoho přátel a postupem času zjistíš, ţe se ti daří zdolávat i zdánlivě nepřekonatelné překáţky“ (Skautskou, 2001:15). Nabídka aktivit je neméně lákavá:„Jednou vyrazíte na plavání, výstavu, projíţďku na kole či splouvání řeky. Jindy pak nad mapou připravíte výpravu do neznámého o kraje, vydáte se jako prospektoři do krásných, opuštěných koutů naší země“ (Skautskou, 2001:17). Shrnutí Ve skautingu lze vysledovat tyto dvě svářící se tendence: 1. návrat do minulosti a pátrání po svých kořenech, z nichţ lze odvozovat další směřování hnutí

31

2. hledání nového místa v současné společnosti s cílem reagovat na současné společenské podmínky, patrné u mladších skautů (Sedláková, 1999:17) Tato kontinuita s minulostí, její reflexe a respektování je podle Lipovetského (1998) typické pro postmoderní společnost, která se snaţí o uvědomění svých vlastních souvislostí. „Minulost se současností se nemusí vzájemně vylučovat, mohou se naopak doplňovat. Staré hodnoty se mohou stát hodnotami budoucnosti, jsou-li reflektovány ve světle současnosti“ (In Sedláková, 1999:17).

32

4 Výzkum 4.1 Projekt výzkumu16 4.1.1 Kontext výzkumu V díle skautského zakladatele lorda Baden-Powella je patrné, ţe vztah k přírodě, její ochrana a úzká spjatost s ní je jedním ze základních kamenů skautské ideologie, tedy souhrnu názorů, hodnot a norem skautského hnutí. V průběhu historie je tato tradice nesena a rozvíjena dalšími skautskými následovníky. V současné

době

je

moţné

vysledovat

modernistických proudů uvnitř skautského hnutí.

17

existenci

konzervativních

a

Skautingu je vytýkán odklon od

tradičních skautských ideálů a podbízivost poptávce současného světa, upřednostňující záţitkové hodnoty, ve kterých děti prostřednictvím zábavných jednorázových, adrenalinových aktivit získávají k přírodě konzumní postoj. Kritika dnešního skautingu se ozývá i z úst seniorských skautských vůdců, kteří poukazují na zúţení všestranné skautské výchovy na volnočasové aktivity a jednorázové akce, které se svým charakterem blíţí spíše pionýrům a zájmovým krouţkům. 4.1.2 Cíl výzkumu Skautingu je v současné době vytýkáno, ţe se odklání od své původní ideologie a ţe dětem nabízí pouze aktivity záţitkového charakteru. Starší skautská generace je přesvědčena, ţe aktivity spojené s ochranou přírody postupně ubývají na významu. Cílem této případové studie je zjistit, jak skauti vnímají přírodu ve své činnosti v konkrétním skautském středisku a odhalit jakou roli hraje při jejich výchovné činnosti.

Poznávací cíl

16

Jako inspirační zdroje pro vypracování projektu výzkumu mi slouţily metodické publikace M. Dismana (2000) J. Hendla (2005), M.Miovského (2006). 17 Viz výzkum Lenky Sedlákové:Junák jako sociální hnutí, 1999.

33

Výzkum bude zaměřen na aktivity skautských oddílů v přírodě a na vnímání přírody jednotlivými skautskými vedoucími. Je třeba zjistit, zda se aktivity a postoje skautů shodují se skautskou ideologií. Výzkumné otázky budou také zaměřeny na modernizační trendy ve skautingu a environmentální chování při skautské praxi. Výsledky výzkumu se pokusím interpretovat v termínech environmentální etiky a ideologie. Symbolický cíl Symbolickým cílem tohoto výzkumu je porozumění postojům skautů k přírodě v současnosti a zjištění faktorů, které jejich vztah k přírodě ovlivňují. Tímto výzkumem chci upozornit na současnou praxi skautských oddílů ve vztahu k přírodě. Adresátem tohoto upozornění by měla být široká veřejnost, která má skauting spojený s určitými stereotypy, jeţ je ovlivňují při utváření názoru na skauty. Tyto stereotypy brání lidem k aktuální reflexi skautingu v rámci jeho vývoje a vytváří o něm představy, které se nemusí shodovat s realitou. Aplikační cíl Poznatky by měly slouţit k hlubšímu proniknutí do ţivota skautů, k zjištění jejich vztahu k přírodě a pochopení problematiky v celé její sloţitosti. Výsledky studie by mohly objasnit postoje tradičně i moderně smýšlejících skautů, a tak napomoci k jejich vzájemnému porozumění. Měly by vypovídat o pravidelné činnosti skautů spojené s přírodou a o postoji skautů k přírodě. Na tuto studii by mohl navazovat kvantitativní výzkum skautských oddílů, který by zjišťoval potenciál skautingu k angaţovanosti v ochraně přírody a konkrétní ekologické projekty, v nichţ jsou skauti aktivní.

34

4.1.3 Formulace hlavní výzkumné otázky a odvozených výzkumných otázek. Cílem výzkumu je odpovědět na základní výzkumnou otázku. Pro lepší vhled do situace jsem stanovila čtyři základní dimenze výzkumných podotázek, které by mi měly umoţnit celistvější uchopení problému. V kaţdé z těchto dimenzí budu zjišťovat, jaký je postoj skautů v dané oblasti. Je třeba nalézt odpověď na otázky, jestli je příroda pro skauty hodnotou sama o sobě nebo je její funkce pouze instrumentální. V neposlední řadě budou skauti vybídnuti k sebereflexi nad environmentálními dilematy, týkající se všech jejich aktivit. 4.1.3.1 Hlavní výzkumná otázka Jaká je dnes role přírody při realizaci skautské ideologie ve vybraném skautském středisku? 4.1.3.2 Odvozené výzkumné otázky Pro účely tohoto výzkumu budu pouţívat výklad termínu „skautská ideologie“ jako systém hodnot, norem a názorů sdílených ve skautském hnutí, jenţ plní integrační funkci (Musil, 1999: 26). Pojem „příroda“ se v mém výzkumu shoduje s obecně zaběhnutými kategoriemi kaţdodenního pojetí přírody, jak vyplývá ze skautských textů. Klíčovými koncepty výzkumu jsou dvě základní oblasti – skautské aktivity a skautská ideologie. Tyto dva koncepty jsou soustředěny do čtyř výzkumných dimenzí, z nichţ kaţdá je operacionalizovaná do několika výzkumných podotázek, obsahujících indikátory (skautské aktivity, chování postoje, vnímání, názory). První oblast výzkumných podotázek je zaměřena na konkrétní aktivity skautů. Měla bych dostat odpověď na otázky, zda příroda slouţí pouze jako kulisa pro dobrodruţství nebo jestli se jí skauti také snaţí porozumět a pečovat o ni. Půjde tedy o zjištění těchto základních dvou rovin přístupu k přírodě: čistě konzumní vztah nebo partnerství. Druhá oblast se bude týkat skautských ideálů ve vztahu k přírodě a jejich naplňování v daném oddíle. Cílem je zjistit, jestli příroda ve skautingu ubývá na významu. Pokusím se vysledovat, jaké rozměry přírody (naučně-výchovný, duchovní, esteticko-romantický, dobrodruţný, léčebně relaxační) skauti vnímají a jestli jim 35

skautská ideologie ukládá k přírodě nějakou povinnost. Získané poznatky by měly poslouţit ke zjištění, zda má pro skauty příroda pouze instrumentální hodnotu (nástroj výchovy, zdroj materiálních i nemateriálních potřeb - poznání, získání nových dovedností, duchovních a estetických proţitků, zábavy), nebo ji vnímají i jako samostatnou hodnotu. Třetí oblast otázek je věnovaná kontroverzi tradičních a moderních aktivit ve skautingu. Otázky mají slouţit k zjištění, zda skauti reflektují nějakou diskuzi na toto téma, jak vnímají roli tradičních a moderních aktivit ve vztahu k přírodě. V neposlední řadě bych chtěla zjistit, jak se skauti různých věkových kategorií staví k tématu vyhasínání skautských ideálů. Poslední výzkumná dimenze je věnovaná environmentálnímu chování a uvědomění. Skauti by měli být otázkami přivedeni k sebereflexi a kritickému vnímání vlastní činnosti ve vztahu k ţivotnímu prostředí a také k zamyšlení se nad moţnou změnou přístupu a náhledu na přírodu. Moţná diskutabilní témata mohou být: jamboree, adrenalinové sporty, cestování, táboření. 4.1.4 Strategie výzkumu Pro svůj výzkum jsem zvolila strategii kvalitativní, případové studie, v níţ se pokusím o komplexní zachycení problematiky. 4.1.5 Výběr výzkumných jednotek Výzkumný vzorek měli původně tvořit oddíloví vedoucí různých věkových kategorií ze dvou skautských středisek. Jedno středisko mělo sdruţovat oddíly s křesťanským charakterem, tak jak to vyplývá z původní skautské ideologie, druhé středisko mělo být bez náboţenského zaměření.18 Měla jsem v úmyslu nalézt jedno středisko, ve kterém by byly zastoupeny oba typy oddílů. To se mi ale nepodařilo. Výběr konkrétního střediska jsem zaměřila do místa svého studia (Brno). Zde jsem, na základě internetových stránek, bez předchozí známosti nebo referencí, oslovila dvě skautská střediska, která odpovídala kritériím reprezentativního skautského střediska

18

Vycházela jsem ze skutečnosti, ţe původní skauting měl také výraznou křesťanskou konotaci, proto mě zajímalo, zda se díky náboţenskému aspektu nějak výrazně liší postoj skautů k přírodě ve srovnání s „nenáboţensky“ zaměřeným skautingem.

36

(všechny typy oddílů, různé věkové kategorie vedoucích, přítomnost oddílu oldskautů, dlouhá historie, vlastní klubovna a skautská základna mimo město), a která by byla současně ochotna se do výzkumu zapojit. Zvolila jsem tedy metodu účelového výběru (Miovský, 2006). Křesťanské středisko zamítlo moji ţádost o spolupráci. Výzkumným vzorkem se tedy stalo středisko bez náboţenského zaměření. Z tohoto důvodu jsem přistoupila ke změně svého výzkumného záměru a k doplnění výzkumného vzorku jsem se rozhodla najít dva oddíly, které by zastávaly krajní pozice ve svém přístupu k přírodě. Na základě ústního doporučení spoluţáků, aktivních skautů, mi byl doporučen oddíl, který je svými členy i veřejností povaţován za „zelený“ a oddíl, jehoţ členové na veřejnost vykazují známky „konzumního“ přístupu. 4.1.6 Metody a techniky sběru dat Jako techniku sběru dat jsme zvolila řízené rozhovory (otevřené otázky) s osmi vedoucími skautských oddílů a technikou neformálního pozorování jevů v přirozeném sociálním prostřed - na schůzkách a analýzou skautských dokumentů (kronik). Jednotliví oddíloví vedoucí byli kontaktováni prostřednictvím internetu a některé rozhovory byly domlouvány mobilním telefonem. 4.1.7 Jak probíhal výzkum Samotnému výzkumu předcházela pilotní studie. Ta byla provedena na začátku března 2009. Původně navrhovaný rámec otázek byl otestován při interview se dvěma skautskými

vedoucími

z nezkoumaných

oddílů.

Poté

byly

některé

otázky

přeformulovány a byla zvolena taktika polořízeného rozhovoru, která poskytuje větší volnost při kladení a modifikování otázek. V dubnu 2009 byli elektronickou poštou kontaktování všichni oddíloví vedoucí brněnského 13. střediska Hiawatha, sídlící ve Svojsíkově srubu v Brně- Luţánkách. Postup výběru střediska jsem popsala jiţ v odstavci s názvem Výběr výzkumných jednotek. Okamţitou odpověď jsem dostala pouze od dvou vedoucích. Ostatní vedoucí jsem později kontaktovala buď osobně, nebo telefonicky. I kdyţ jsem vţdy nedostala na písemný dotaz odpověď, coţ by se dalo povaţovat za nezájem o spolupráci, při osobním kontaktu nebo telefonátu tomu bylo naopak. Všichni vedoucí se projevili jako vstřícní 37

spolupracovníci, ochotní přizpůsobit své časové moţnosti a programy schůzek tak, aby výzkum mohl být proveden, a aby byly zajištěny všechny podmínky potřebné pro soustředěnou duševní práci v nerušeném prostředí.19 K pokládaným otázkám se vedoucí snaţili přistupovat zodpovědně, i kdyţ ne vţdy plně pochopili jejich smysl. Je třeba připomenout, ţe některé otázky musely být vícekrát přeformulovány, aby je dotazovaný pochopil. Stalo se, ţe dotázaný občas na danou otázku nebyl schopen odpovědět nebo i po delším vysvětlování odpověděl na něco jiného. Tento fakt mi v některých ohledech značně znesnadnil analýzu odpovědí a můţe také do jisté míry ovlivnit kvalitu výsledků. Nepředpokládanou skutečností, vztahující se k výzkumu bylo také to, ţe v květnu byly kroniky všech oddílů starší neţ jeden rok, uloţeny hromadně do Archivu města Brna. Přístup k nim mi nebyl umoţněn z důvodů jejich zpracovávání a konzervace, které byly naplánovány na několik následujících měsíců. Ve středisku Hiawatha byla data sebrána v období od 15. 5. do 10. 6. 2009, nahrána na diktafon a uloţena do počítače. Rozhovory jsem následně přepsala a analyzovala. Postřehy z pozorování jsem zaznamenávala na poznámkové papíry. Rozhovory probíhaly v klubovně Svojsíkova srubu nebo v parku Luţánky. V dodatečně zvolených dvou skautských oddílech – dívčí oddíl brněnského střediska Kompas a chlapecký skautský oddíl v obci Višňová - proběhly rozhovory po ukončení výzkumu ve středisku Hiawatha (10.6. -15. 6.2009).

19

Např. přesunuli děti s náhradním vedoucím do jiné místnosti nebo jim připravili program mimo klubovnu.

38

4.1.8 Výzkumné otázky 1.

Aktivity spojené s přírodou

Jaké konkrétní aktivity provozuje váš oddíl v přírodě? Jsou ve vašem programu i tzv. adrenalinové (záţitkové) aktivity? Jaké? Co si o nich myslíš? V čem jsou pro děti přínosné? Jsou ve vašem programu také aktivity zaměřené na poznávání přírody? Jaké aktivity na pomoc přírodě nebo ţivotnímu prostředí provádíte? Co tyto jednotlivé aktivity dětem přinesou? V jakém smyslu? Angaţujete se v nějakých environmentálních projektech, programech? V jakých? Pokud ne, co vám v tom brání? Jak se k těmto projektům dostáváte? Kdo je vypsal a podporuje? 2.

Naplňování skautských ideálů ve vztahu k přírodě

Jaký si myslíš, ţe má příroda pro skauty význam? K čemu všemu jim můţe slouţit? Měli by mít skauti nějaké povinnosti ve vztahu k přírodě? Jaké? Z jakých pramenů skautingu (příruček, doporučení, námětů) vycházíte při sestavování programu aktivit vztahujícím se k přírodě? Jak se proměnil vztah k přírodě od té doby, co jsi přišel do oddílu? 3.

Modernizační tendence

Jaké jsou tradiční aktivity skautingu? Co povaţuješ za současné trendy skautingu? Co dětem přináší tradiční a moderní aktivity skautingu? Jak se stavíš k diskuzi o vyhasínání skautských ideálů? Jakým směrem by se měl skauting ubírat? Zaznamenal jsi rozruch ohledně náborové kampaně Junáka v roce 2006? Co si o tom myslíš? Jakým způsobem provádíte nábor ve vašem oddíle? 4.

Environmentální chování a uvědomění

Vidíš nějaké prvky ve vašich aktivitách, které přírodě škodí? Jaké? Jak se s nimi jako oddíl vypořádáváte?

39

Následuje individuální volný dotaz vyplývající z předchozích odpovědí, jehoţ cílem jen respondenta přimět k zamyšlení nad některým zmíněným environmentální dilematem: např. uţívání dopravy, táboření v lese, cestování do zahraničí.

4.2 Teoretický rámec výzkumu Vzhledem k předmětu výzkumu, kterým je přístup skautů k přírodě se budu snaţit získané poznatky zasadit do rámce environmentální etiky a ideologie. Předem chci upozornit, ţe se jedná o pokus, který nemá za cíl přiřadit názory dotazovaných k jednomu konkrétnímu ucelenému etickému proudu, ale jehoţ smyslem je najít moţné znaky, které se blíţí určité environmentální etice či ideologii. V samotné analýze výsledků se budu snaţit zařazovat environmentálně etické interpretace a komentáře pouze v momentech, které korespondují s některými charakteristikami etických a ideologických konceptů. I kdyţ se na výsledky pokusím dívat optikou environmentální etiky a ideologie, jsem si vědoma, ţe mé interpretace budou mít charakter hypotéz. 4.2.1 Hodnota přírody Dříve neţ budou interpretovány výsledky kvalitativního výzkumu, pokusím se stručně pojednat o vztahu člověka k přírodě jako hodnotě. Vztah člověka k přírodě se v průběhu dějin značně měnil. Rozumový náhled na přírodu, s nímţ bylo spojeno převáţně utilitární vyuţívání přírody, trval aţ do 18. a 19. století. „S nástupem citové stránky kultury bylo lidstvo postupně přivedeno k uznání přírody jako estetické a morální hodnoty. Historicky se právě ona stala podmínkou ochrany přírody“ (Srov. Librová, s. 17, 1988). Dnes můţeme rozlišit dvě základní percepce hodnoty přírody. Pojem vnitřní hodnota (intrinsic value) přírody má vyjádřit, ţe jednotlivé sloţky přírody nejsou určeny jen k tomu, aby byly pouţívány člověkem, jak se domnívala tradiční etika (Ondok, 1998:63). Vnitřní hodnota jednotlivých sloţek není závislá na člověku a jeho hodnocení, ale je zakotvena v ní samé, v tom, ţe jsou členy ekosystému, ţe zasluhují morálního uváţení (moral consideration), ţe mají estetickou funkci apod. J.

40

Rodman (1977:108) tvrdí, „ţe všechny přírodní entity mají svou vnitřní hodnotu prostě proto, ţe jsou tím, čím jsou“ (In Ondok,1998:63). Oproti tomu zde stojí hodnota účelová (extrinsic value), která podle Koháka „nabývá na významu tím, ţe slouţí k nějakému účelu, a tedy je hodnocena pouze její uţitková funkce“ (Srov. Kohák, 2006: 46). 4.2.2 Environmentální etika a její koncepty Ve zjednodušeném pojetí je environmentální etika oblastí etiky, která se zabývá vztahem mezi lidmi a ţivotním prostředím, ve kterém ţijeme. Erazim Kohák mluví o ekologické etice, kterou definuje jako: „soubor zásad a pravidel, které člověku naznačují, jak by se měl chovat ve svém obcování se vším mimolidským světem“ (Kohák, 1998:14). Podle Erazima Koháka vzniká nutnost, zabývat se environmentální etikou ze tří důvodů: vzrůstajícího počtu obyvatel, spotřeby a moci (Kohák, 1998:23). Na základě hodnotového pojetí jsou rozlišeny dvě hlavní větve environmentální etiky. Na jedné straně stojí antropocentrismus, neboli plytká, mělká, povrchní ekologie (Srov. Librová, 1994: 160), který tvrdí, ţe příroda a jednotlivé ţivé bytosti mají hodnotu pouze svojí uţitečností člověku. Na straně druhé je to neantropocentrická etika, která vychází z axiomu mimolidský svět „má svoji vlastní hodnotu“ (Srov. Kohák, 2006: 86). 4.2.2.1 Antropocentrická etika Antropocentrický „ panský“ přístup k přírodě (Kohák, 2001: 21) zakládá vztah člověka k přírodě na etice vyuţívání zdrojů. Příroda má v tomto pojetí instrumentální hodnotu, je prostředkem k vytvoření hodnoty jiné. „Hodnota přírody vzniká teprve na základě lidské potřeby“ (Librová, 1994: 160). Součástí antropocentrického přístupu jsou „pochybné jevy moderní společnosti, mezi které Naess řadí především materialismus, konzumerismus, ekonomický růst či vědecko-technický rozvoj“ (Binka, 2008: 100). Kohák navrhuje jako alternativu panského postoje ke světu tzv. „Etiku vznešeného lidství.“ Vysvětluje, ţe „ v pojetí autorů jako Dillardová a Sherringtonantropocentrismus neznamená řídit se přirozenými lidskými zájmy, nýbrţ podřídit naše 41

jednání výrazně lidským, tzn. morálním kategoriím. Nalézá jiné důvody, proč by měli lidé a ochránci přírody omezit své nároky na přírodu a úroveň přirozené obnovy a udrţitelnosti. Podřídit se morálním kategoriím, neřídit se lidskými zájmy, jak to dělá antropocentrismus“ (Kohák, 2002: 79). V rámci antropocentrismu je moţné rozlišit silnou a slabou podobu. Silný antropocentrismus tvrdí, „ţe základem všech hodnot je naše cítění, a jestliţe někdo inklinuje k silně spotřebně orientovanému hodnotovému systému, bude povaţovat přírodu za sklad materiálů, které je vhodné vyuţít na vytvoření člověku příjemných a uţitečných věcí. Oproti slabému antropocentrismu chápe, ţe cítěné potřeby mohou, ale nemusí být rozumné. Proto slabý antropocentrismus nabízí půdu pro kritiku exploatačního přístupu k přírodě a zároveň chápe lidskou zkušenost jako základ pro formování hodnot“ (Binka, 2008: 98). Slabý antropocentrismus, jak upozorňuje Binka, můţe v sobě obsahovat pohled na svět, v němţ je zdůrazněn blízký vztah člověka a jiných organismů a ideál lidského chování v harmonii s přírodou, „přičemţ tento ideál je nejlepší kritikou současného vykořisťovatelského vztahu k přírodě“. Pokračuje tvrzením, ţe „ hodnota přírody je zdůrazněna skrze schopnost přírody učit nás hodnotám, které jsou formovány právě v kontaktu s ní. Slabý antropocentrismus tedy nabízí silné a především sjednocující argumenty pro ochranu přírody“ (Binka, 2008: 99). 4.2.2.2 Neantropocentrická etika Hodnotovým

protikladem

antropocentrické

ekologické

etiky

je

etika

neantropocentrická. Přisuzuje ţivým organismům v přírodě, v radikálnější podobě i neţivým přírodním entitám, samostatnou vnitřní hodnotu, která existuje nezávisle na lidských potřebách, zkušenostech a hodnoceních. V centru jejího zájmu není člověk v prostředí, ale souvztaţnost všech prvků biotického celku (Librová, 1994:164). Autoři jako Schweitzer, Leopold či Wägner jsou první, kteří tématizují a teoreticky zkoumají hodnotu ţivých bytostí či ekosystému nikoliv ve vztahu k člověku, kráse či Bohu, ale jako takovou (Binka, 2008: 74). Pod neantropocentrickou etiku se řadí tyto nejdůleţitější etické přístupy: Biocentrická etika – zaloţená německým lékařem Albertem Schweitzerem, kdy je základním principem biologická rovnost, shodný morální status všech ţivých bytostí a respekt k vnitřní hodnotě kaţdé ţivé bytosti (Binka, 2008: 74). Biocentrické etice 42

odpovídá Kohákův koncept Etika úcty k ţivotu, kdy „kaţdý člen biotického společenstva má hodnotu uţ jen svým bytím, uţ jen proto, ţe je“ (Srov. Kohák, 2006: 92-93). Ekocentrická etika - jejím principem je vztah jedince a biologického společenstva (Leopold). Morální je takové chování, které respektuje naši podřízenost biosféře a uznání jedinečné a nadřazené hodnoty celku biotického společenství (Kohák, 2006: 93). Ekocentrická etika odpovídá Kohákově „Etice Země“ (Kohák, 2006: 92-93), která „zohledňuje biologické předpoklady k ţivotu a schopnost ocenit rovnováhu celého ekosystému a ţivota“ (Binka, 2008: 84). Zoocentrická etika – problematizuje tradiční chápání hranice mezi hodnotou lidského a nelidského ţivota. Zabývá se otázkou práv zvířat a morální hodnoty činů, které přinášejí utrpení mimolidským ţivým tvorům. ( Binka, 2008:83). V Kohákově terminologii jí patří název „Etika bliţních tvorů“ (Kohák, 2006:29-59). Teocentrická etika - vznikla spojením dvou na první pohled nezávislých sloţek – teocentrického vidění světa a uznání hodnoty přírody nezávisle na uţitečnosti pro člověka. Hodnota ţivých bytostí není zaloţena na konkrétním ţivotě samém či hodnotě celku biotického společenství, ale na proţitku čehosi, co přesahuje člověka a dává mu smysl (Binka, 2008: 122). Základem teocentrické environmentální etiky je proţitek přítomného Boha. Člověk není středem všeho, smyslem a zdrojem vší hodnoty. Kohák nazývá teocentrickou etiku „Etikou bázně boţí“ (Kohák, 2006: 67-73). Hlubinná ekologie – zdůrazňuje emociální cítění a iracionalitu, které nastupují na místo vědy. Naess hovoří o procesu ztotoţnění, identifikace s přírodou. „Jen tak lze dosáhnout seberealizace, velké jednoty konečného splynutí. Hodnotu přírody určíme vcítěním, ztotoţněním se, rozplynutím.“ Z hlediska ontologického východiska je Naess podobný striktně náboţenským myslitelům. „Člověk a svět tvoří jednotu, kterou lze určitou částí lidského poznávacího aparátu nahlédnout“ (Binka, 2008: 101 – 104). Nelze nepřipomenout systémové pojetí, která vysvětlují chování jedince z celku, např. hypotézu Gaia Jamese Lovelocka, podle níţ je moţné „chápat Zemi jako jediný organismus, ve kterém lidé mají roli „šedé kůry mozkové“ (Kohák, 2002: 127-132 ). Systémové pojetí Josefa Šmajse povaţuje globální ekosystém a kulturu za základní systémy, které určují podobu Země. „Pokud má „kultura“ přeţít, je naprosto nezbytné, aby si vytvořila formy souţití s přírodou, které by nezatěţovaly přírodu nadměrně“ (Kohák, 1998: 141).

43

4.2.3 Environmentální ideologie a její koncepty Vedle environmentálně etických konceptů, jejichţ předmětem zájmu je hledání smyslu lidského pobývání na Zemi s důrazem na jeho chování k mimolidskému světu, je moţné rozlišit také koncepty z pohledu environmentálních ideologií. Tento pohled je na rozdíl od předešlého filozofického, vnímán optikou sociologie. Zabývá se přístupem lidí k problému prostředí. Environmentální ideologie vymezuje několik modelových přístupů, podle nichţ lidé zaujímají určité postoje a typy chování k přírodě. 4.2.3.1 Modely prožívání přírody u G. A. Fineho Americký sociolog G. A. Fine představuje tři základní metaforické vize přírody, které usměrňují a vedou naše postoje a chování – protekcionistický, organický a humanistický20 (Fine, 2001:38). Tyto ideologické obrazy se váţou na proţívání přírody. Prvním je ideální, protekcionistický model, který lidem upírá výsadní postavení. „Příroda je chápána jako něco autentického, neposkvrněného, na hony vzdáleného od lidského ţivota“ (Hewitt, 1984, In Fine, 2001). Rozpor mezi civilizací a nedotčenou přírodou je pro protekcionistu zdrojem síly všeho přírodního. Ústřední hodnotou protekcionismu je nebýt v přírodě přítomen a tím ji chránit (Fine, 2001:38). Naproti tomu stojí organický model, kterému je vlastní představa začleňování. „Spíš neţ těšit se ze vzdálenosti mezi námi a přírodou, měli bychom přírodu přijmout za svou a zrušit hranice. Lidé nejsou vně přírody, jsou její organickou součástí“ (Devall, Session, 1985: 66, In Fine, 2001). Pro organicismus je typický romantický, idylický pohled na ţivot: vzájemná péče jednoho o druhého a blaţenost. „Být „zajedno“ s přírodou, vstřebat do sebe její kouzlo. Část této emocionality se váţe k místům, která vyvolávají citovou odezvu. K místům, kdy člověk cítí sounáleţitost. Proţívat přírodu znamená splynout s ní v jednotu, vztahovat se k ní s úctou a respektem, vzít ji za svou“(Fine, 2001:39). Tento přístup je vlastní velké části hlubinné ekologie, ekofeminismu a na Gaiu orientované filozofie, ačkoli jednotlivé směry mezi sebou nesouhlasí v odpovědi na otázku, kdo je za zhoršování ţivotního prostředí zodpovědný (Fine, 2001:38).

20

Fine upozorňuje, ţe „prakticky jen málokdo zaujímá tak konzistentní stanovisko, ţe by si za všech okolností vystačil jen s jedním schématem“ (Fine, 2001:35).

44

Organicismus v sobě zahrnuje představu, „ podle které je jednotlivec zahrnutý do nějakého většího organického celku, v zásadě do něčeho jako Gaia“ (Fine, 2001:39). Humanistický přístup21 staví na předpokladu, ţe přírodu je třeba uţívat a uspokojovat v ní svoje ţádosti. Příroda slouţí jako zdroj pro dosahování lidských cílů a nemá ţádnou zvláštní morální hodnotu, je morálně neutrální. Hodnota přírody spočívá v jejím pragmatickém uţívání. „Tenhle antropocentrický pohled byl kdysi povaţován za správný a ve většině společností, které si nemohou dovolit luxus pohrdavého vztahu k touhám a přáním, ho za správný dosud povaţují“ (Fine, 2001:40). 4.2.3.2 Způsoby prožívání přírody u E. Koháka Neţ přejdu k základnímu přehledu environmentálně etických koncepcí, zmínila bych se ve stručnosti o způsobech proţívání přírody, které rozlišuje Kohák. Jednu zásadní moţnost proţívání přírody představuje ţivot lovců - sběračů, kteří nehospodaří ani nevládnou přírodě, jen z její ruky přijímají její dary. „ Lovec - sběrač ţivot nemanipuluje, jen před ní stojí s údivem a s bázní a vděčností přijímá, co mu příroda poskytuje“ (Kohák, 2006:62). Druhý způsob proţívání je způsob pastýřů a zemědělců, kteří jiţ neproţívají pocit naprosté závislosti. Nejsou pasivními příjemci toho, co jim příroda dá. „Příroda se stává „Partnerem“, kterého je třeba respektovat, dát mu, co potřebuje. Za to mu však příroda oplácí. Prvek závislosti se tu mísí s úctou a péčí“ (Kohák, 2006:63). Třetí moţnost se váţe ke způsobu ţivota řemeslníka - trhovce, „tedy městského člověka, který zůstává silně závislý, třeba na přítoku čisté vody a odvozu odpadu, avšak izolační vrstva dělby práce brání vědomí přímé závislosti. Řemeslník a trhovec přírodu s úctou zpracovávají. Příroda není partnerem, je však darem, kterým člověk neplýtvá“ (Kohák, 2006:64). Tři zásadní moţnosti, jak proţívat přírodu, které prezentuje Kohák, jsou tyto: jako posvátnou přítomnost, jako partnera, jako cenný dar, za nějţ je třeba děkovat. V tom se od všech předešlých způsobů liší proţitek výrobců - spotřebitelů, tedy konzumní společnosti, kdy „světu vévodí představa, ţe jediným smyslem ţivota a takřka

21

Zajímavostí je, ţe k zastáncům humanistického přístupu patřili obhájci prvních rezervací, čelní podnikatelé, kteří neshledávali ţádný rozpor mezi kapitalistickými projekty, často závislým na vyuţívání přírodních zdrojů, a podporou ochrany prostředí (Fine, 2001:41).

45

morální povinností je hromadit a spotřebovávat stále více hmotného majetku“ (Kohák, 2006:64).

46

5 Analýza výsledků výzkumu 5.1 Kdo jsou dotazovaní Výzkumný vzorek tvoří šest vedoucích oddílů 13. skautského střediska v Brně s názvem Hiawatha22 a dva oddíloví vedoucí z jiných skautských středisek. Tyto dva jiné oddíly – oddíl brněnského střediska Kompas a oddíl z obce Višňová u Příbrami byly vybrány na základě referencí jejich vedoucích záměrně jako protipóly různých přístupů skautů k přírodě. Oddíl z brněnského střediska Kompas má podle slov jeho bývalé vedoucí pověst environmentálně zaměřeného oddílu. Činnost oddílu z obce Višňová působí na jeho vedoucího konzumně, s orientací na záţitky. Středisku Hiawatha patří tzv. Svojsíkův srub v Brně- Luţánkách, kde se jednotlivé oddíly pravidelně scházejí na schůzkách a k dispozici jsou jim dvě klubovny. Navíc středisko vlastní lesní základnu „Stráţná“ v obci Lelekovice u Brna. Rozhovory jsem prováděla v období od 15. května 2009 do 10. června 2009 ve Svojsíkově srubu nebo v přilehlém parku. Vedoucí jsou uváděni pod svou skautskou přezdívkou v pořadí, ve kterém byli dotazováni. Karel: vůdce roverského kmene (oddílu čítajícího 4 členy), 29 let, pracující v oblasti financí, členem skautu 16 let. Téměř od počátku začal vést oddíl, neprošel klasickým postupem od vlčat, šel rovnou do roverů. Zorka: vedoucí oddílu světlušek, 55 let, povolání učitelka v mateřské škole, ve které vede projekt „ zdravá školka“, aktivní skautka přes 45 let. Drţí rodinnou tradici skautingu, její otec, přezdívaný Cvrček, byl zakladatelem střediska, její syn s přezdívkou Sodţi, je vedoucím oddílu vlčat. Konoy: vedoucí oddílu skautů, 22 let, student chemie na VUT, Fakulta chemicko-technologická, ve skautu 15 let. Sodži: vedoucí oddílu vlčat, 22 let, student třetího ročníku oboru ţurnalistikamezinárodní vztahy na Fakultě sociální studií Masarykovy Univerzity, ve skautu 15 let (neoficiálně od tří let), syn Zorky.

22

Základní údaje o středisku a jeho historie jsou součástí přílohy 1.

47

Aya: vedoucí oddílu skautek, 18 let, studentka posledního ročníku Střední strojírenské průmyslové školy (obor administrativa), ve skautingu 10 let. Kolečko: vedoucí oddílu - klubu oldskautů23, 74 let, docent na VUT, ve skautu téměř 60 let. Kyslík: vedoucí smíšeného skautského oddílu ve Višňové, 23 let, student Fakulty sociálních studií, obor humanitní environmentalistika, skautem 16,5 let. Hája: bývalá vedoucí největšího dívčího oddílu v Brně (80 lidí), který spadá pod středisko Kompas, 23 let, studentka humanitní environmentalistiky na Fakultě sociálních studií, pracovnice v ekovýchovné organizaci Lipka, skautkou 17 let.

5.2 Aktivity zaměřené na přírodu Za aktivity zaměřené na přírodu povaţuji činnosti skautských oddílů, provozované v přírodě samotné a směřující k poznávání a ochraně přírody. 5.2.1 Aktivity v přírodě Všichni dotazovaní respondenti jmenovali na prvních místech tytéţ aktivity: hry v přírodě, sportování, jedno i vícedenní výpravy (výlety), cyklistické výlety //Konoy//, puťáky //Kyslík, Karel, Hája//, lyţařské pobyty //Hája// a především tábor, který tvoří neodlučitelnou součást skautského programu. U jednotlivých dotázaných se však liší frekvence těchto aktivit. Délka táborů se pohybuje od dvoutýdenních do čtyřtýdenních. V některých oddílech bývají výpravy kaţdých čtrnáct dní (světlušky, skauti), jednou za tři týdny (roveři, skautky), jednou za měsíc (vlčata, oddíl Háji) nebo jednou za čtvrt roku (Kyslíkův oddíl). Není nezajímavé, ţe pravidelné pochodové aktivity nazývají vedoucí různými jmény. U všech současných oddílových skautských vedoucích ve středisku Hiawatha se mluví o „výletech“ //Aya, Sodţi, Zorka, Konoy//, oldskauti hovoří o „vycházkách“, roveři o „expedicích“. Vedoucí z jiných středisek //Hája a Kyslík//, pouţívají klasického termínu „výprava.“ Roverské aktivity mají akčnější charakter, jsou to dobrodruţné, poznávací expedice, které často směřují do zahraničí. 23

Ve skautské organizační struktuře jsou všichni oldskauti vedeni formou oddílů, kterým se v praxi říká „kluby“ http://www.majak.lumturo.cz/.

48

Speciální kapitolkou mohou být aktivity oldskautů, které mají jiţ zcela jiný ráz. Jsou to především pravidelné vycházky spolu s členy jiných oldskautských klubů. Je zde cítit silný objevitelský aspekt ve snaze pokaţdé navštívit jiné, ještě dosud nepoznané místo. „My do přírody chodíme hlavně na vycházky a organizujem to tak, ţe pokaţdé jdeme jinam, máme probádaný tady celé široké okolí, nejen tady kolem Brna, ale jezdíme i na několik dní, zejména v létě, třeba tenhle rok pojedem asi do Tater na chatu náčelníka oldskautů na Slovensku ve Vysokých Tatrách“ //Kolečko//.24 5.2.2. Adrenalinové a zážitkové aktivity Adrenalinové aktivity, jako je sjíţdění řek, lezení po skalách apod., tedy činnosti, které v sobě skrývají dávku určitého dobrodruţství a nebezpečí, nemohou být v pravém slova smyslu provozovány u těch nejmenších skautů, světlušek a vlčat. Sodţi vysvětluje, ţe v jeho oddíle vlčat není moţné dělat adrenalinové aktivity v plném rozsahu, protoţe je třeba myslet především na bezpečnost. Na táboře jsou tedy pro ně přichystané méně drsné, ale také záţitkové aktivity v podobě bojových her v přírodě. Tyto záţitkové aktivity dětem přinesou uvědomění si sebe sama, ale také omezenost svých moţností. „Je dobrý, kdyţ vedoucí sleduje nejen to, jestli je aktivita zábavná a zajímavá, ale jestli má i hlubší cíl“//Sodţi//. Smyslem adrenalinových aktivit ve skautingu podle Sodţiho je, aby se děti dostaly do situací, které mohou připomínat reálný ţivot, „kde je jim dána nějaká indicie, jak se v těchto situacích chovat“//Sodţi//. Tento přístup zastává také Zorka, která zdůrazňuje v první řadě bezpečnost. „Je třeba, aby děti byly v pohodě, aby se nezalekly, abychom si u rodičů netrhli ostudu a hlavně aby to bylo pro ně bezpečné.“ Při překáţkové a lanové dráze musí být instruktor. Prvopočátky adrenalinových sportů vidí Zorka například v tom, ţe se děti učí jezdit s vestičkami na loďkách po rybníku a zkoušejí pádlovat. „Učíme děti se nebát, samozřejmě mají hlídky, i ty nejmladší po dvou, noční hry máme taky, ale ne ţe je vypustíme do terénu a vraťte se, se zavázanýma očima, jako je to u roverů“ //Zorka//. U roverů adrenalinové a záţitkové aktivity tvoří významnou součást jejich programu a pravidelně se jim věnují: „Adrenalinové aktivity jsou naše nejoblíbenější, to znamená, ţe asi třetím, čtvrtým rokem pořádáme zájezdy, nevím, jestli se dá říci na

24

Všechny přepisy rozhovorů jsou fonetické a doslovné. Respondenti pouţívají obecnou češtinu a dialekt.

49

divokou vodu, v podstatě polovička té škály, toho se účastní hlavně roveři, jezdíme na nafukovacích Pálavách25

//Karel//. Upozorňuje na to, ţe část roverů se věnuje

aktivnímu horolezectví a někteří starší členové jsou horolezečtí instruktoři, kteří pro všechny připravili speciální „horovíkend.“ Přínos sportovních a adrenalinových aktivit vidí Karel v těsnějším sepětí s přírodou, podobně jako u ochranářských aktivit (v roverské terminologii sluţba přírodě) : „Tímhle si uvědomí, ţe tu přírodu mohou vyuţívat, ale zase do jisté míry, ţe to jakoby musí něčím vracet, ţe to nelze beztrestně vyuţívat jen tak“//Karel//. Zajímavý přístup můţeme nalézt u Konoye, který ve svém oddíle skautů na adrenalinové aktivity klade minimální důraz. Uskutečňují je jen výjimečně, zhruba jednou za rok jdou na lezeckou stěnu, „aby se toho děti nepřejedly“//Konoy//. Klasické záţitkové hry jsou však nedílnou součástí táborů. Podobný názor zastává Hája, jejíţ oddíl má ve svém programu širokou škálu záţitkových aktivit (lanové aktivity, jeţdění na loďkách po rybníce, propracované bojové hry s vizuálními efekty, noční výsadky pro starší), ale také přiznává určitou nevýhodu v tom, „ţe se děcka brzo namlsaj a kdyţ to pak není dost akční, tak uţ se jim to moc nelíbí. Zkrátka jsme si nasadili laťku hodně vysoko“//Hája//. U skautek jsou tyto záţitkové aktivity také výjimečné, i kdyţ jejich vedoucí Aya uvaţuje o sjezdu řek. Vzhledem k nevyhovujícímu zdravotnímu stavu některých skautek to shledává problematickým. Nejvíce záţitkového charakteru jsou aktivity v oddíle Kyslíka. Adrenalinové hry tvoří nedílnou součást tábora, oddíl pravidelně navštěvuje lanové centrum, lezeckou stěnu, sjíţdí řeky (i kdyţ klasickým způsobem). Specialitou oddílu jsou jeho časté výpravy a expedice do zahraničí,26 které se konají pravidelně kaţdý rok po skončení letního tábora. Tyto aktivity mají čistě poznávací charakter a jejich nedílnou součástí je návštěva hor. I oldskauti, kteří jiţ ve svém věku nemohou provozovat adrenalinové aktivity typu horolezectví nebo sjíţdění řeky, vítají aktivity záţitkového charakteru s objevitelským aspektem, např. expedice do jeskyní: „Máme tu výhodu, ţe náš spolubratr z Dvojky 27 je doktor věd, je mu uţ 84 let, zná všechny jeskyně v okolí a celej

25

Typ kanoe. Projeli jiţ celou západní Evropu, Slovensko, Rumunsko, Bulharsko, Ukrajinu. 27 Klub oldskautů. 26

50

ţivot se zabývá jeskyňářstvím, takţe loni jsme byli na Dnu netopýrů a prozkoumáváme, co se dá“//Kolečko//. 5.2.3 Aktivity zaměřené na poznání přírody Systematické poznávání přírody je v oddílech realizováno často jako příprava na odborné zkoušky a bobříky. Zorka ve svém oddíle sleduje při poznávacích aktivitách i hlubší cíl. „Co se týče vztahu k přírodě, tak učíme děti, aby byly na přírodu ohleduplní, aby poznávali chráněné rostliny, chráněné oblasti a poučujeme je, jakým způsobem se v těchto oblastech chovat. Od malinka se to všechno s dětma probírá a oni jsou pak hrdí, ţe za to dostanou tu odborku ochránce přírody, je to taková ručička nad květinkou.“ Během schůzek mají světlušky ekologické a poznávací bloky a na výletech jsou s přírodou seznamovány v praxi. „Hrají hry, kde si toto procvičují, kde se třeba ještě seznamují s vlastnostmi zvířat, s jejich zvyklostmi, nádherou květin“//Zorka//. Poznávací a přírodně naučné aktivity jsou u roverů na vyšší úrovni neţ u skautů a vlčat, zaměřují se na poznávání a významy biotopů, a k tomu jim slouţí především tábory a odborné příručky. Skeptický postoj k organizovaným aktivitám na poznávání přírody u skautů zaujímá Konoy, který volí spíše přirozené učení v přírodě, s cílem, aby si tak chlapci vytvořili k přírodě vztah. „Poznávání přírody je u těch skautů trošku horší, protoţe jak se jim člověk snaţí vnutit, kdyţ to řeknu hloupě, nějaký ty kytičky, tak oni o to kluci nemají zájem, takţe je to těţký.“ Konoy se snaţí vyuţívat příleţitosti a upozorňovat skauty na zajímavé přírodní úkazy přímo v terénu. „Ale abychom se vyloţeně učili poznávat, tohleto je sasanka, tak to ani ne, protoţe těm klukům to moc nejde, moc to neuměj“ //Konoy//. Sodţi zdůrazňuje, ţe při naučných a poznávacích aktivitách je u těch nejmenších potřebné, aby se učili hrou: chodit po azimutech, hledat zprávy, plnit úkoly, určovat rostliny, plnit odborku cestovatele, vyplňovat do slepé mapy řeky a chráněné krajinné oblasti. Měli by mít základní rozhled. „ To ţe se dělaj rukodělky a práce se dřevem, tak to uţ je taky zaměřený na tu přírodu a co se týká poznávání nějakých kytiček, tak to máme udělaný různý kartičky a světlušky jsou na tom líp, protoţe já do toho nejsem blázen“ //Sodţi//. Dodává, ţe poznávání přírody u něj v oddíle má na starosti jiná vedoucí, která se snaţí kaţdý výlet zaměřit na nějakou odborku. 51

Výhodou je, kdyţ můţe oddíl profitovat z přítomnosti nějakého odborníka: „Na táboře máme dobrý kontakty s panem porybným a ten nám ukazuje ryby, ukazoval nám raky a vysvětloval rozdíl mezi rakem říčním a rakem americkým, to bylo úplně skvělý i pro mě a pro ty děcka tuplem“ //Hája//. Hája uvádí i další pozorovací aktivity a jejich přínos pro děti: „Pozorováním kupovitových znamení28 v lese se děcka naučí poznávat, ţe kdyţ jdou lesem tak uvidí nějakou stopu nebo ohlodanou šišku nebo bobek, tak aby si to spojily s tím, ţe i ty zvířata se někde pohybujou a ţe něco po sobě nechávají“ //Hája//. U oldskautů se jiţ nejedná o systematické poznávání přírody, které podle nich tradičně tvoří hlavní součást a běţnou praxi v oddílech. „Pokud jde o kytičky, tak to víš, ţe nás to zajímá, i kdyţ já zrovna velkej biolog jsem nebyl, ale poznávání květin, stromů a všechno a pozorování tý přírody, jak to roste všechno, to vidíme i doma“ //Kolečko//. Oldskauti se snaţí spíše poznávat nová místa v okolí a také mají občas moţnost vyslechnout přednášky oldskautů, profesionálních biologů. „Jeden náš spolubratr, ten který zná všechny ty jeskyně, nám často vysvětluje, kdyţ někudy jdeme, třeba ty horniny, jak to tady bylo před těma milóny lety. Takţe vidíme skálu, která tam vznikla, která tam byla donesená jako jeden pomník, která tady byla v devonu, coţ bylo období, kdy tady vůbec nic nebylo, ţádná příroda jen skály, ţádné ţivočišstvo, tak to nás tak jako zajímá a on nám i přednáší na té cestě nebo se pozvem sem a navzájem takhle…“//Kolečko//.

5.2.4 Aktivity zaměřené na pomoc přírodě a její ochranu Klasickými aktivitami na pomoc přírodě, kterým se věnují téměř všechny oddíly, je čištění studánek, sbírání odpadků v lese, sázení stromků. Frekvencí a pravidelnosti těchto aktivit se jednotlivé oddíly odlišují. Některé oddíly praktikují tyto aktivity často, třeba i dvakrát za rok//Hája, Zorka//, roveři pracují na Stráţné kaţdý měsíc, některé oddíly se k nim dostanou pouze nárazově //Sodţi, Aya//. „Vzpomínám si, ţe jsme jednou na táboře čistili studánku, ale to jsem se bál, aby tam někde nebyly pohozený nějaký stříkačky, pak jsme byli na výletě ve Vyškově, kde jsme vysbírali park“ //Sodţi//.

28

Přírodní útvary kupovitého tvaru (mraveniště, hnízda).

52

Můţeme říci, ţe celé středisko Hiawatha se účastní ekologického projektu na skautské základně Stráţná (světlušky, vlčata, skautky oldskauti, roveři), na nějţ středisko obdrţelo dotaci i od Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy. Jiných ekologických projektů mimo rámec střediska se oddíly nezúčastňují. „Byla to jedna obrovská skládka a my jsme ji vyčistili s dětma, rok jsme tam uklízeli celý svah, poházený odpadkama, kastrolama. Nasázeli jsme tam asi 500 stromků, krásných, teď uţ jsou velikánský. Kaţdej rok jsme to tam pleli, kaţdej rok jsme to tam upravovali, osévali trávou, hrabali ty plochy. Děti tam teď mohou tábořit a mít svoje oddělená místa, která jsme osázeli tou trávou a těmi stromečky“//Zorka//. Pro oddíl skautů připravil Sodţi29 v roce 2008 ekologický projekt. „Jednou jsem klukům řekl, ţe si mají najít nějaký ekologický problém, který vadí Brnu, např. zelená přehrada, sinice. Tak oni měli za úkol o tom udělat webový stránky a ten problém zmonitorovat, to byl zajímavý projekt a druhá skupinka měla nějaké emise ve středu města“ //Sodţi//. Cílem tohoto projektu bylo, aby se skauti naučili dělat webové stránky, ale poznatky pro svou neodbornost nebyly dále vyuţity. Brigády na pomoc přírodě (stromkové, čištění lesa) se zdají být jednou z povinností roverského kmene v rámci tzv. sluţby k přírodě. „Předchůdce tohoto roverského kmene byl pověstný tím, ţe vysazoval stromky na holosečích v Jeseníkách a co bylo spočítáno, tak to bylo zhruba přes milion stromků, to sázeli vlastně 15 let“ //Karel//. Brigádu si roveři buď najdou sami, nebo je někdo pozve (kamarádi lesníci).

29

Jednotliví vedoucí vypomáhají i v jiných oddílech ve středisku.

53

„Podle mého soudu to není tak rozvinuté, jak by mohlo být“ //Karel//. Roveři také přispěli aktivní pomocí při polomech ve Vysokých Tatrách na Slovensku. Jako ochranářsky aktivní oddíl se jeví oddíl Háji. Jejich spektrum aktivit je široké. Od sázení stromků a čištění lesa, po tradiční a nezbytné táborové brigády v přírodě, často ve spolupráci s obcí, pod níţ spadá táborový pozemek. Netradiční aktivitou je pomoc např. při čištění přírody pro vybudování rituálního místa. Pracovní brigády se nekonají jen na táborech, ale i pravidelně během roku. Děti mají dokonce povinnost je absolvovat jako podmínku účasti na táboře. Další práce na pomoc přírodě jsou zaměřeny především na úpravu okolí klubovny. „Velkej potenciál je na zahradě, která je hrozně zabordelená, vykopávají se pařezy, aby se tam mohlo něco udělat, náš oddíl tam plánuje, ţe tam bude bylinková spirála“//Hája//. Nelze neuvést, ţe i vedoucí mají moţnost se vzdělávat v oblasti ekologické výchovy. Z environmentálně vzdělávacích programů je moţné jmenovat kurz zaměřený na ekologickou výchovu ve skautu - Orbis Kaktus (Liberec) nebo program Lišák na Lipce30 v Brně, coţ je instruktorská škola pro vedoucí ze všech zájmových organizací, právě zaměřený na ekologizaci organizací. Také brněnská rada Junáka pořádá tzv. ekovíkendy, jichţ se někteří vedoucí účastní. Tyto kurzy slouţí k ekologické formaci vedoucích, aby byli schopni poznatky z ekologie a environmentální výchovy předávat dál. Mají vysokou úroveň a tradici. Častou praxí v oddílech je hraní her s poznávací a ekologickou tématikou. Velký důraz je kladen na poznávání přírody na táboře, kde vedoucí zdůrazňují výhodu přímého kontaktu s přírodou a moţnost názorného učení //Aya, Hája, Konoy, Zorka//. Některé oddíly se aktivní ochraně přírody nevěnují vůbec //Konoy, Kyslík//. „Environmentálně zaměřený nejsme, u nás jsem nejenvironmentálnější já, ale těţko tam potom něco prosazuji mimo svoji druţinu“ //Kyslík//. Důvodem, proč se Kyslíkův oddíl nevěnuje aktivní péči o přírodu je jeho přesvědčení, ţe skautský zákon skautům neukládá povinnost přírodu chránit aktivně (viz kapitola 5.3.1.). Pokud tedy oddíly nevyvíjí aktivní činnost na pomoc přírodě, snaţí se alespoň dodrţovat skautské pravidlo, podle něhoţ má příroda po táboření zůstat ve stejném nebo i lepším stavu, neţ byla před tím //Konoy, Kyslík//. Zorka v této souvislosti mluví o povinnosti „přírodu po sobě do nejmenších detailů uklidit.“ Její postoj vyjadřují tato slova: „Snaţíme se, abychom té přírodě

30

Středisko ekologické výchovy.

54

uškodili co nejméně, po táboře vţdycky lezeme po čtyřech, sbíráme, pokud odpadne nějaký hřebíček, tak lezeme třeba čtyři hodiny a snaţíme se tu louku odevzdat tak čisťounkou a tak krásnou, jak jsme na ní přišli, takţe skutečně za rok kdyţ přijedeme, tak tráva je opět vysoká a celkem nás tam rádi pouštějí ti zemědělci, máme to pronajaté na ten měsíc a vţdycky před tím oni poţnou tu travičku a potom ještě na konci léta můţou tu louku poţít, myslím, ţe to je v pořádku“//Zorka//. U oldskautů je otázka aktivní ochrany přírody vzhledem k jejich věku jiţ bezpředmětná. „Ochrana ţivotního prostředí, to jsme dělali, ale my staří toho uţ moc nenaděláme, s náma je to i takový, ţe se tady jednou za měsíc sejdem a měli jsme tu jednoho, kterého jsme museli dovézt autem a vynést nahoru sem a on se na to celý měsíc těšil, dokud neumřel…, takţe my se hlavně podporujeme jako ţijící tvorové a zpíváme…“ //Kolečko//. Před několika lety se oldskauti účastnili brigád na Stráţné, kde sázeli stromky, sekali trávu a upravovali okolí, ale v současné době jsou jiţ po této stránce neaktivní. Shrnutí kapitoly 5.2 Skautské aktivity v přírodě se v jednotlivých oddílech liší. Zaměření jednotlivých oddílů, frekvence aktivit a jejich obsah ovlivňují osobní preference, zájmy a osobnostní předpoklady jednotlivých vedoucích, jak vyplynulo z výše uvedených rozhovorů (např. oddíl Sodţiho je zaměřen na hudbu, Konoye na cyklistiku, oddíly Háji, Zorky a Aji na ochranu přírody. Z pohledu skautů starších ročníků je v současnosti stále akcentovanější a vyhledávanější náplní skautských aktivit dobrodruţství, záţitky a nebezpečí. Není to však znakem jen moderního pojetí skautingu, silný adrenalinový aspekt skautských aktivit nalézáme uţ i u zakladatele skautingu Baden – Powella, který jasně zdůrazňuje dobrodružný

rozměr

skautingu.

Záţitkové

aktivity,

které

skrývají

prvky

dobrodruţství a nebezpečí vedou mladé skauty k samostatnosti, nebojácnosti, odvaze, překonávání sebe sama, rozvoji volních vlastností. Prostřednictvím adrenalinových aktivit se učí dovednostem. Vyrovnávání se s prvky nebezpečí posiluje sebezápor, upevňuje vztahy, pocity vzájemné pomoci a kamarádství. Poznávací a pozorovací aktivity mají především naučně výchovný rozměr. Díky nim se skauti učí novým znalostem, dovednostem a skrze poznání přírody se k ní stávají vnímavějšími. V jednotlivých oddílech se liší způsob provádění těchto aktivit, od 55

systematického učení, přednášky, přes hry, rukodělné práce po náhodné upozorňování na zajímavé jevy v přírodě. Aktivity ochranářského zaměření jsou pravidelně provozovány ve třech oddílech//Hája, Zorka, Karel//. Pouze v jednom oddíle //Kyslík// nebyla zaznamenána ţádná činnost ochranářského nebo ekologického charakteru. Všechny oddíly ve středisku Hiawatha se účastní vlastního interního ekologického projektu, kterým je obnova přírody v okolí skautské základny Stráţná. Za ojedinělou záleţitost lze povaţovat Sodţiho „fiktivní“ ekologický projekt, zaměřený na Brněnskou přehradu. Roveři se navíc pravidelně účastní lesních brigád, které jim zprostředkovávají jejich známí, pracující v lesnictví.

5.3 Naplňování skautských ideálů ve vztahu k přírodě 5.3.1 Význam přírody ve skautské praxi Skauti si uvědomují nezbytnost přírody, závislost na ní a celkovou propojenost s ní. „Na táboře si uvědomujeme, ţe ta příroda je pro nás hodně důleţitá a hodně nám ovlivňuje ţivot. Co si budem nalhávat, jsme děcka z města a teprv aţ vyrazíme na ten tábor, obujeme pohorky, jsme smáčeni deštěm, tak pak je ten kontakt s tou přírodou opravdovej a tam je důleţitý si uvědomit, ţe ten náš ţivot je s tou přírodou spojen“//Sodţi//. Pobytem v přírodě, jejím poznáváním a péčí o ní si skauti k přírodě budují vztah. V mnoha skautských výpovědích se objevuje, ţe vztah skautů k přírodě by měl být zaloţen na úctě. Pomoci vybudovat dětem „úctu“ a „lásku“ k přírodě je hlavním smyslem pobytu v přírodě a zároveň jedním z cílů skautského programu. „Láska k přírodě je to prvotní, co dítě potřebuje získat. Kdyţ se jim pak řekne, tady ty lesy trpí, kůrovec, vichřice, musíme pomoct. Nemusím je dlouho přemlouvat“ //Zorka//. Tento výrok koresponduje s tvrzením Hany Librové, ţe láska k přírodě hraje důleţitou rolu při vytváření ekologických přístupů (Librová, 1988:17). Na získání úcty k přírodě klade velký důraz Sodţi. „Mě jenom překvapilo, kdyţ za mnou přišlo jedno vlče, co si z toho skauta odnesl (myslel jsem, ţe řekne, ţe se naučil hrát frisbí, nebo ţe dělali scénku) a on řekl, ţe jsem ho naučil úctě k přírodě, coţ mě strašně překvapilo, protoţe já konkrétně jsem akorát fotograf, kterej má určitým 56

způsobem vybudovanej vztah k přírodě, to je tak asi tak všecko, takové to poznávání kytiček, stromů jsem nikdy moc neproţíval“//Sodţi//. Významnou roli při utváření a předávání kladného vztahu k přírodě hraje osobní zkušenost. „Kdyţ jsem do tý přírody jezdil, trávil spoustu času a v ní proţíval s těma ostatníma děckama hezký chvíle, tak to přispělo k tomu, ţe mám k té přírodě kladný vztah a snaţím se jí nějakým způsobem chránit a nepoškozovat ji, takţe věřím, ţe kdyţ to bylo takhle u mě, ţe to pořád funguje a ţe to tak bude i u těch děcek“ //Konoy//. Neméně důleţité jsou také osobnostní předpoklady a zaangaţování vedoucích. „Kdyţ jsou vedoucí „šmrncnutí“ do zelena, jako u nás v oddíle, mají přírodu rádi a rozumí ji, tak to prostě vţdycky ti ten člověk můţe líp předat, kdyţ chodí po tom lese a vysvětluje, kde se co děje a dokáţe pojmenovat tam kdejakýho ptáka a kytku a ještě ti o tom zajímavě povídá“ //Hája//. Z výše uvedených výpovědí jednotlivých vedoucích vyplývá, ţe základem ochrany přírody je vztah k přírodě zaloţený na lásce a úctě. K vytvoření vztahu k přírodě významně přispívají aktivity na ochranu a péči o přírodu, prostřednictvím nichţ se děti učí být citliví a vnímaví k přírodě. „Děti mají pochopit, jak je strašné, ţe by byl vzduch špatný, voda špatná, zanesená země odpadkama, takţe od malinka se to všechno s dětma probírá a oni jsou pak teda hrdí, ţe za to dostanou tu odborku ochránce“ //Zorka//. V roverském oddíle se roverům dostává určitého environmentálního povědomí v rámci tzv. „sluţby přírodě.“ „ Tou sluţbou v přírodě si uvědomí, ţe nelze jen tak tu přírodu svévolně ničit, a ţe tu jsou tu od toho, aby tu přírodu zpětně chránili a ţe to není jenom o těch materiálních hodnotách, coţ je hlavní smysl těch akcí. Hodně si potom hlídaj, jestli půjdou přes ten trávník, jestli odhodit nějakej odpadek, nebo ne“ //Karel//. Díky pracovním aktivitám na pomoc přírodě k ní děti získávají úctu. „Tím, ţe se starají o tu Stráţnou, ţe tam dělají nějakou práci, tak mají úctu k té Stráţné, váţí si toho, ţe tam udělali nějakou práci, ţe jsou vděčni, ţe tam můţou bejt, ţe je to taková vděčnost té přírodě. Ty děcka si uvědomujou, ţe ty odpadky, ţe to samo nezmizí“ //Sodţi//. Zorka zdůrazňuje, ţe je nezbytné vidět výsledky vlastní práce na pomoc přírodě: „Ty skautky, co ty stromečky sázely jako maličké, teď vidí, jak je to nádherné, jak to ten kraj zvelebilo, tak to si myslím, ţe je ten největší přínos pro ty děti. Vidět to na vlastní 57

oči, jak je to potřebné, to jim přinese tu úctu k přírodě“//Zorka//. Z výpovědi Zorky je patrné, ţe vnímání přírody jako estetické hodnoty. Pocit z dobře vykonané práce pro přírodu, úcta k vlastní práci, kterou odvedli ve prospěch přírody, přináší skautům uspokojení a prohlubuje jejich kladný vztah k přírodě. 5.3.1.1 Základní principy vztahu skautů k přírodě Z výpovědí většiny dotázaných //Konoy, Kolečko, Karel, Sodţi, Hája, Aya, Zorka// vyplývám, důleţitým prvkem ve vztahu k přírodě je povinnost, kterou by skaut k přírodě měl mít. „Povinností skauta vyplývající ze skautské ideologie je přírodu chránit a vědět, co ji poškozuje“ //Konoy//. Aya mluví o povinnosti „vracet přírodě to, co nám dala.“ „ Jelikoţ si skauting z přírody bere docela hodně, tak je naší povinností a od toho jsme skauti, abychom se tu přírodu snaţili nějak udrţovat a ne si z ní furt něco brát a tím pádem ji likvidovat společně s ostatníma.“ Skauti by se podle ní měli minimálně snaţit o obnovu toho, co poškodili a „vrátit jí to, co nám dala“//Aya//. K tomuto pohledu se připojuje Kolečko: „Však to uţ je takový skautský heslo, ţe kdyţ někam přídeš a uděláš si ohýnek, ţe nikdo nemá poznat, ţes tam vůbec byla, vyrejpneš si drny, uděláš ohniště a pak zase ty stejný drny dáš na to samé místo, aby to nikdo nepoznal, čili ten vztah se buduje od malička“//Kolečko//. Hája přirovnává přírodu k partnerskému vztahu (Srov. Kohák, 2002:63). „Byla bych ráda, kdyby se nám podařilo předat informaci děckám, ţe příroda je naším partnerem, není to jenom něco, co budeme jen vyuţívat k tomu, abychom se měli dobře, abychom si odpočinuli, ale ţe je to partner se vším všudy, a podle toho je třeba s ní zacházet a také ji občas pomoct“//Hája//. Výše uvedené příklady naznačují existenci recipročního vztahu člověka a přírody, který by mohl být jedním ze znaků, jimţ je charakterizován slabý antropocentrický přístup, v němţ je zdůrazněn blízký vztah člověka a jiných organismů s ideálem lidského chování tak, aby byl v harmonii s přírodou (Binka, 2008: 99).

58

O

tzv.

recipročním

altruismu

jako

o

způsobu

ochrany

přírody

v antropocentrickém pojetí, který je výhodný pro přeţití biologického druhu, hovoří také Hana Librová (1998: 161). Povinnost skautů k přírodě je daná skautským zákonem. „Tak pokud jde o přírodu, tak skauting se týká hlavně té přírody, to je ten cíl, ţe jo. Šestý bod skautskýho zákona je, že skaut je ochránce přírody a cenných výtvorů lidských, coţ tedy bylo uţ v tom původním zákoně, kterej Baden-Powell vytvořil, ještě kdyţ vznikal skauting, kde právě taky měl takové body mimo to, ţe skaut je veselé mysli a píská si…“ //Kolečko//. Polemiku do diskuze o povinnosti skautů vnáší Kyslík: „Ta povinnost tam je, ale jde o to, jak moc se to chápe, jestli doslovně, jestli máš doopravdy jít a aktivisticky někde něco dělat anebo bejt takovej ten člověk, kterej není přímo takovejhle aktivista, ale zároveň přírodu neničí, ale pomůţe v tom malým měřítku toho jednoho člověka, ale aby přímo byli na to skauti zaměřený“ //Kyslík//. Kyslík je přesvědčen, ţe skauting je zaměřený spíše na rozvoj osobnosti a příroda v něm hraje dílčí roli. Sodţi zdůrazňuje, ţe nejdůleţitější je, aby skauti povinnost k přírodě plně vnímali především v dospělém věku, kdy se z nich mohou stát tzv. decisionmakeři, kteří mají rozhodující vliv v environmentálních otázkách v nejrůznějších oborech a odvětvích lidské činnosti.

59

5.3.1.2 Vnímání jednotlivých rozměrů přírody Skauti přiznávají, ţe příroda je důleţitá nejen po materiální stránce (tábor), ale poskytuje jim i hodnoty nemateriální. „To bych je právě chtěla naučit, aby nebyly ty zhýčkaný děti, co sedí u televize, ale naučit je, aby chodily do přírody dobrovolně, v tom je ten největší smysl“//Aya//. Skauti ve svých výpovědích zdůrazňují relaxační a léčebný rozměr přírody. „Není to tak, ţe by si všichni naši vedoucí připadali, ţe jsou divoši, lesní muţíci a lesní ţeny, naopak tady tento kontrast vznikne aţ na táboře. Vzhledem k této uspěchané civilizaci, je to velmi dobrá léčba pro člověka“//Sodţi//. To potvrzuje i Hana Librová, kdyţ píše l podstatě blahodárného vlivu přírodních elementů na lidskou psychiku: „ Zjevně biologický základ má naše úlevná reakce, kterou přináší bouřka, uklidňující a spávající šumění deště, nevole, kterou pociťujeme, vanou-li ostré vysušující větry“ (Librová, 1988: 19). Kolečko hovoří o „potěšení“ z přírody. „Pochopitelně jsme rádi v přírodě, proč bychom tam nešli, to se nám prostě líbí samozřejmě“//Kolečko//. V této souvislosti upozorňuje Librová, ţe pojetí přírody jako pouhé libosti, kterému vedle poučeného vědomí nezrušitelné závislosti člověka na přírodních ekosystémech, můţe také iniciovat aktivní ochranu přírody (Srov. Librová, 2003: 64). Roverům slouţí příroda jako odreágování. „Příroda je důleţitá v tom, ţe můţeme hlavně vypadnout z města a můţeme v ní jenom pouze být“//Karel//. Librová v tomto smyslu hovoří o člověku vlastní „potřebě pobývat ve volné krajině“, podle níţ lze vysvětlit i některé sloţky vztahu současného člověka k přírodnímu krajinnému prostředí (1988: 19). Mezi respondenty nebyl opomenut ani duchovní rozměr přírody, její posvátnost, kdy je příroda vnímána jako prostředek vztahu k Bohu nebo k principu, který nás přesahuje. Význam a ojedinělost duchovní stránky skautingu mezi jinými organizacemi zdůrazňuje zástupce oldskautů. „ Jsou třeba z nás i někteří věřící, jako třeba já jsem byl hodně…, jsem byl i v katolických skautech kdysi, tak pochopitelně máme vztah k přírodě i z tohoto hlediska. Duchovní rozměr toho skautingu má být, protoţe kdyţ se podíváš na mládeţnické organizace v tomto stylu, tak skauti byli první, v čem se odlišili, ţe maj 60

právě ten duchovní rozměr, protoţe ostatní se od nás uţ naučili ty tábornický věci“//Kolečko//. Roveři vyuţívají duchovního rozměru přírody hlavně na táboře při aktivitě, která se nazývá „Vigilie“. „Při klasické Vigilii je oheň v teepee, nebo čistě v přírodě, a tam se nadnesou ty závaţné otázky. Ten člověk se v té přírodě jakoby snázeji otevře, neţ kdybys to tady probírala na lavičce. A protoţe je tam odkázán sám na sebe a díky tomu ţe je otevřenej, se od něj dozvíš zároveň tu pravdu“//Karel//. Hluboký duchovní přístup k přírodě projevuje Zorka: „Příroda je posvátná, je náš chrám, ve kterém je nám dobře a učíme to ty děti od nejmenšího věku, aby tento přístup k přírodě měly, a aby ji také skutečně chránily, bály se o ní a v tomto duchu celý ţivot ţily. Příroda má duchovní rozměr, protoţe my jsme s ní vnitřně spjati. My se učíme tu přírodu milovat tak nějak spontánně uţ od malinkata a ono to v nás zůstane a my takoví zůstaneme na celý ţivot“//Zorka//. Dodává, ţe naučit děti tomuto přístupu nebývá jednoduché. „ Děti, které nejsou takto vedené, tak jim to občas trochu trvá, neţ se k tomu odhodlají a neţ se jim podaří přijmout tu pokoru před tou přírodou, určitě se všichni vedoucí, co tady jsme, snaţí, seč to jde, aby se toto podařilo“//Zorka//. V Zorčině výpovědi lze najít prvky teocentrického environmentálního postoje. Estetický rozměr přírody, silné vnitřní sepětí s přírodou a snaha naučit děti vnímat přírodu všemi smysly, je zřetelný především u Zorky, Háji, Sodţiho a Kolečka. „Seznamujeme děti s nádherou těch květin, učíme je malovat. Prostě všemi smysly, abychom tu přírodu chápali“//Zorka//. Vnímání přírody jako estetické hodnoty, kterou by měl člověk na sebe nechat působit je jedním z prostředků, jak získat k přírodě vztah. „Kdyţ je tam člověk jako klasický opravdový skaut, v podsadovém stanu s plachtičkou nahoře, kde cítí to sluníčko, cítí ten déšť, cítí tu trávu ráno, vejde do ní bosý, orosí se mu nohy, proběhne se, tak cítí šumot těch lesů, cítí tu omamnost té přírody a tu nádheru všemi smysly, tak to je úplně to nejkrásnější pro to dítě, co mu můţe skauting dát“//Zorka//. Zorka se svým vnímáním přibliţuje myšlení evropského romantismu 18. a 19. století, jehoţ představitelé se vášnivě přimkli k přírodě, demonstrujíce svou touhu s ní splynout (Srov. Librová, 1988). Přesto tento přístup podle Librové neopustil antropocentrickou tradici, „protoţe přírodu pouze pouţíval, jako útočiště lidského subjektu a jako odraziště pro vyjádření svých citů“ (Librová, 1988:165).

61

Hája se zmiňuje o netradiční aktivitě slouţící k rozvoji představivosti a estetického vnímání přírody – „land artu.“31.„ Děcka dostanou nějaký téma, foťák a vyrazí do lesa. Snaţí se zachytit, něco ve stylu jako chrám, matka, láska a pak si to potom ukazuješ a je to zase takový jiný vnímání“ //Hája//. Další aktivita, která podle Háji působí na děti a přispívá k vytváření jejich vztahu k přírodě a estetickému vnímání přírody, je skautská zkouška dospělosti „Tři orlí pera,“ jejíţ součástí je den samoty. Pro většinu dětí to bývá poprvé v ţivotě, kdy jsou 24 hodin samy v přírodě. Během té samotky si čtou příběhy na zamyšlení a zapisují si svoje úvahy, které jim během té doby přijdou na mysl. „Psaly takové na lístečky, jak padal ten soumrak, ţe to nikdy neproţily a ţe tam viděly hrající si zajíce, vţdycky z toho mám radost, kdyţ vidím, ţe je to nějak oslnilo tak si říkám, tak to je prostě ono, z toho důvodu se budou vracet a buduje se jim vztah k té přírodě“ //Hája//. V mnoha výpovědích vedoucích oddílů se mísí duchovní a estetický rozměr přírody. Dokladem toho je Hájin popis místa u Teplicko-Adršpašských skal, kam jejich oddíl dlouhou dobu jezdil tábořit. Kouzlo tohoto místa nabízelo oddílu jeho estetický a duchovní potenciál. „Je tam taková kříţová cesta, nahoře byl kříţek a skvělej výhled na Polsko a Teplicko-Adršpašský skály a na druhé straně byl kopeček a tam byl zbořenej kostel v lese zarostlej, uţ neměl ţádnou střechu, jen stěny a tam prorůstaly stromy, takţe tyhlecty místa, to působí uţ samo o sobě, to tam nemusíš na nic poukazovat, to jsou tak silný a nádherný záţitky a pak ještě to místo vyuţijeme k tomu, ţe ty děcka tam skládají skautský slib, tak to uţ je samo o sobě záţitek na celej ţivot, závazek, ţe budou zachovávat zákony skautské a slibuješ to těm vedoucím, kterých si váţíš a slibuješ to na takovým krásným místě“//Hája//. Také v Kolečkově projevu je znát okouzlení a láska k přírodě: „Příroda, to nejsou jenom ty kytičky, ale je to i ten vesmír, protoţe kdyţ leţíš ve stanu a je vedro a ty si odděláš tu celtu nad sebou, usínáš a koukáš se a vidíš nad sebou stromy a ty hvězdičky, to se potom člověk nad tím ţivotem zamýšlí“// Kolečko//.

31

Land art je druh umění úzce spojen s přírodou a venkovními prostorami. Je zaloţen na prvcích minimalismu- omezeném pouţití materiálů a jednoduchosti zpracování.

62

Naučně-výchovný rozměr přírody vyplývá z výpovědi Karla. Podle něj má příroda nedocenitelný význam v tom, ţe tam je člověk odkázán jenom sám na sebe, kdeţto ve městě má spoustu pomocných „berliček.“ „ Na výpravách se děti po dvou, třech dnech na tu přírodu naladí, začnou s ní fungovat tak, ţe se starají samy o sebe a zároveň i o tu přírodu, ale mají v sobě i zodpovědnější přístup.

„Spraví se jim

stravovací návyky, pitný reţim, dokáţou lépe hospodařit svýma silama, dokáţou si to lépe rozvrhnout. Víc zkrátka přemýšlí o sobě, jakým způsobem fungují“//Karel//. Pobyt v přírodě slouţí k otuţování, zvyšování odolnosti, posilování fyzické stránky dětí a vychovává k zodpovědnosti. Shrnutí kapitoly 5.3.1 Z odpovědí skautských vedoucích vyplývá, ţe příroda funguje jako významný prostředek pro pochopení skautských ideálů a plní především instrumentální funkci (má vnější hodnotu). Slouţí skautům k výchovným cílům a je prostředkem k získávání vztahu k nemateriálním hodnotám.: „k uvědomění si závislosti na ní, k zamyšlení se nad ţivotem a proţívání krásy.“ Její výchovné působení je moţné spatřovat v rozvoji fyzických a psychických sil, sebepoznání a získávání zodpovědnosti. Skauti ve svých výpovědích zdůraznili následující rozměry přírody: estetický, duchovní, naučně poznávací, relaxačně - léčebný. Dobrodruţný rozměr nebyl při zjišťování vztahu a vnímání přírody nikdy jmenován jako nejdůleţitější, i kdyţ o jeho existenci vypovídá skautská obliba adrenalinových aktivit. (viz kapitola 5.2.2). Prostřednictvím aktivit zaměřených na přírodu k ní skauti získávají vztah. Vedoucí v této souvislost hovoří o „lásce“ a „úctě“ k přírodě. Vztah k přírodě se buduje poznáváním přírody, aktivitami zaměřenými na pomoc přírodě, na rozvoj estetického vnímání a aktivitami s duchovně reflexivním nádechem, evokujícími pocit propojení a sounáleţitosti. Důleţitým předpokladem k vytváření vztahu k přírodě je také osobní vztah vedoucího k dětem při předávání této zkušenosti. Skauti mají téţ určitou povinnost k přírodě. Jednotliví vedoucí však projevují nejednoznačnost výkladu v chápání tohoto skautského zákona. Nabízí se otázka, zda tato povinnost v sobě zahrnuje aktivní ochranářskou činnost (stromky, čištění) nebo obsahuje pouze pasivní ochranu, vyjádřenou pravidlem „do nejmenších detailů po sobě uklidit, aby byly zcela zahlazeny stopy pobytu….“

63

Nelze si nevšimnout, ţe na jedné straně hovoří skauti o instrumentální hodnotě přírody, na straně druhé o tom, ţe si k ní budují vztah. Tím, ţe se skauti snaţí k přírodě přistupovat s pokorou a chápat ji všemi smysly (např. estetický rozměr přírody a krajiny), učí se ji děti vnímat jako hodnotu sama o sobě. Co se týče vztahu skautů k ochraně přírody, je moţné výše uvedené poznatky shrnout do následujících závěrů: Nejčastěji jmenovanými předpoklady k navození zájmu o ochranu přírody jsou láska a úcta k přírodě. Těmto hodnotám se skauti učí přímým kontaktem s přírodou a pracovními aktivitami na pomoc přírodě. Mezi dotázanými zaznělo, ţe přírodu je třeba chránit kvůli její estetické (potěšení, je nádherná) a duchovní hodnotě (posvátná) a také hodnotě morální, která je daná skautským zákonem. Toto vědomí povinnosti k přírodě je zaloţeno na recipročním vztahu a partnerství - „přírodě je třeba něco vracet.“ Ojediněle je však chápáno ve smyslu pasivním - přírodu nepoškozovat, ale jiţ se aktivně nezapojovat do její ochrany. 5.3.2 Inspirační zdroje skautské činnosti Často uváděným pramenem, kterým se skauti inspirují při sestavování programu zaměřeného na přírodu je Skautská stezka (2008).32 Většina dotázaných ale přiznala, ţe vzhledem k tomu, ţe jde o pedagogický „experiment,“ který se ve skautingu teprve nově zavádí (viz kap. 5.4.3), nemají s ní zatím velké zkušenosti. U Skautské stezky oceňovali vedoucí její komplexnost a detailně zpracovaná různá témata, včetně ekologie.33 Zároveň přiznali její náročnost, která klade vysoké poţadavky nejen na děti, ale především na vedoucí. K dalším častým pramenům patří příručky, které shrnují hry v přírodě. Velký význam má vlastní inspirace a praxe – TV, dokumenty, filmy; skautský vůdcovský kurz. V této souvislosti bych ráda zmínila dvě různá specifika u roverů a oldskautů. Roverský kmen střediska Hiawatha vytvořil pro vlastní potřebu tzv. Roverskou stezku, která lépe vyhovuje potřebám roverů. Roverská stezka navazuje na Setonovu Lesní moudrost, je podle ní rozdělena do čtyř paprsků: paprsek síly, světla, pravdy a lásky. Karel vysvětluje, ţe kaţdý paprsek obsahuje jak sluţbu přírodě, tak moderní 32

Bliţší vysvětlení ke Skautské stezce je v poznámce č. 45. (str. 74). Ve Skautské stezce je detailně rozpracovaná oblast přírody, a to do pěti bodů: Pobyt v přírodě, Vnímání přírody, Poznávání přírody, Hodnota přírody, Šetrné chování. 33

64

dovednosti (práce s počítačem, prezentace), které se musí plnit současně, tak aby docházelo k všestrannému rozvoji. Ke hrám v přírodě slouţí roverům tzv. lipnická škola her,34protoţe podle slov Karla „rovery neopiješ rohlíkem.“ Kolečko zdůrazňuje, ţe oldskauti z nejnovějších pramenů nečerpají. „ My staří, my ţijeme vlastně tou historií. Na schůzkách si děláme soutěţ, kdo napíše všechny hrady a zámky v jihomoravském kraji, nebo si řekneme písmeno P a napíšeme všechny okresní města, které od toho začínají…. Pak si povídáme a pijeme kafe, a kdyţ je něco novýho, tak to se bavíme někdy i o politické situaci, pochopitelně, jsme dospělí“//Kolečko//. 5.3.3 Reflexe změny vnímání přírody dotázaných od doby jejich příchodu do skauta K otázce změny vnímaní přírody se vedoucí staví různě. Karel je přesvědčen, ţe v době jeho příchodu do skauta měly aktivity zaměřené na přírodu mnohem menší záběr. V současnosti oceňuje široké spektrum činností od aktivní sluţby přírodě aţ po nejrůznější expedice. Ţádnou zásadní změnu v této oblasti nepozorují Hája, Aya ani Zorka. „Ve třináctce se pořád snaţíme vést děti k lásce k přírodě, ochraňovat ji, pomáhat ji a vést k tomu všechny kolem sebe, takţe ten zákon skautskej, ţe skaut je ochráncem přírody, tak to tam pořád vidím“//Zorka//. Jako příklad uvádí Zorka roverský oddíl, který v Jeseníkách vysadil milion stromků. Hája je přesvědčena, ţe nadšení pro přírodu v oddíle nevyprchalo: „Vţdycky se najde někdo, kdo tu přírodu cítí hodně silně“. Oddíl je znám, ţe z několika jeho vedoucích se stali pracovníci ekovýchovného centra Lipky, je proto jeho členy označován přízviskem „zelený.“ Hája zdůrazňuje souvislost mezi skautingem a výběrem povolání. Vnímá také generační předávání environmentálního cítění z vedoucích na děti, které se později samy stávají vedoucími a v tomto duchu pokračují ve vedení oddílu. Změnu, kterou však v současné době pozoruje je „zpovykanost dětí, které uţ to nevnímaj, jak my jsme vnímali, furt jen ty mobily, to uţ je základ všeho“//Hája//.

34

Hry pro dospělé, oslovující ducha, mysl i tělo účastníků, šité na míru jejich vyspělosti a intelektu. Lipnická prázdninová škola se stala unikátní dílnou, v níţ vznikly původní hry, které se staly pojmem. Soubor her je vydán pod názvem Zlatý fond her I a II, v nakladatelství Portál, Praha 2002, (www.portál.cz).

65

Úbytek aktivit zaměřených na přírodu vnímají ve svých oddílech Sodţi, Konoy a Kyslík. V oddíle Konoye je nyní méně výukových aktivit na poznávání přírody, a také aktivních ochranářských aktivit. „Dřív jsme jeli alespoň jednou za rok na nějakou akci, kde jsme sázeli stromky“//Konoy//. Frekvence akcí, průběhu výletů a programu se podle něj nezměnila. Sodţi vnímá úbytek aktivit na ochranu přírody nejen ve svém oddíle, ale i ve skautském hnutí všeobecně. Ze svých raných skautských let si vzpomínám, ţe se chodily častěji sázet stromky a pravidelně se konaly pracovní brigády v lese“//Sodţi//.Na druhou stranu jsou podle něj chlapci „vnímavější k přírodě a více přemýšlejí, co se smí a co ne.“ Rozdíl ve vnímání přírody ve skautingu vysvětluje Sodţi takto: „Příroda byla důleţitější v době, kdy nebylo tolik zdrojů inspirace a nápadů. Tehdy se ten skauting s tou přírodou velmi pojil, byla to hlavní priorita, ale dnes, kdy se se slovem skauting konotuje outdoor, záţitkový aktivity, adrenalinové sporty, se dostává do konkurence s ostatními sloţkami skautského programu. Dá se říci, ţe ta příroda se malinko ztratila“//Sodţi//. Kyslík přiznává, ţe i kdyţ je příroda ve skautingu nezbytná, tak se jeho oddíl od ní oddaluje a ubylo aktivit v přírodě:„Dřív jsme chodili na výpravu dvakrát za měsíc, teď tak jednou za čtvrt roku, a kdyţ ta výprava je jednou za měsíc, tak je třeba s cílem, ţe se jde do bazénu, pak je to spojený s nějakými aktivitami ve městě“ //Kyslík//. Kyslík si klade otázku, do jaké míry je to způsobené dětmi, anebo vedoucími, kteří o to nemají zájem. V osobním vnímání změny intenzity provozování aktivit zaměřených na přírodu se respondenti rozcházejí. Polovina je přesvědčena, ţe těchto aktivit ubylo. Dávají to do souvislosti se zájmem/nezájmem u dětí a vedoucích, kteří mají tendenci se věnovat jiným oblastem. Dalším důvodem je také větší nabídka aktivit v současné době, které postupně vytlačují aktivity zaměřené na přírodu. O faktu, ţe příroda ve skautingu ztrácí na významu, svědčí i menší frekvence výprav. 5.4 Modernizační tendence ve skautingu

66

V této kapitole se budu zabývat názory na tzv. modernismus ve skautingu a diskuzí, kterou do skautského hnutí vnesl. Součástí bude také pojednání o moţném směřování skautingu v budoucnosti a kontroverzní náborové kampani Junáka z roku 2006, která vyvolala kritiku ze strany konzervativních skautů 5.4.1 Tradiční a moderní aktivity Za tradiční povaţuje většina vedoucích aktivity zaměřené na pobyt a přeţití v přírodě (tábornické dovednosti, vaření v přírodě), výlety, odborky a rukodělné práce. Některé tradiční aktivity nepovaţují za prakticky vyuţitelné pro dnešní dobu. Jsou jimi např. uzlování35, semafor, morseovka36, kterou dělají jen okrajově. Aya se snaţí dělat s dětmi jen to, co doopravdy vyuţijí. Dříve bylo potřebné, aby si lidé uměli zhotovit sami celou řadu výrobků, které se dnes běţně kupují (srov. Librová, 2003: 87). „Děcka si v dnešní době nepotřebujou ušít boty, ale dřív to bylo relativně pouţitelný“//Aya//. Konoy doplňuje, „ţe znát 20 uzlů je fajn na nějaký to machrování, ale v podstatě si člověk vystačí s nějakýma 4, 5 uzly“//Konoy//. Hája shodně zdůrazňuje propojenost tradičních aktivity s potřebami současné doby. „Kdyţ se učíš ambulák, tak se to dá vše propojit a nepřijde mě jako špatný, ale skauting neobstojí, kdyţ bude dělat jenom tohle.“ Sodţi neopomíná vysvětlit, ţe dnes se ve skautingu přechází od tradičních indiánských her k moderním směrům, převáţně záţitkové pedagogice. Na místo původních aktivit dnes nastupuje práce s počítačem, důleţitá pro zveřejňování střediska na internetu37. Z tzv. moderních aktivit je moţné jmenovat např. geocaching38 , kde se za pomocí GPS39 přístrojů vyhledávají zajímavá místa v krajině. Ze sportovních aktivit je to ultimate frisbee (vychází z rugby a ufobalu), návštěvy plaveckých bazénů, akvaparků, bowlingových a lanových center. Karel klade důraz na všestrannost skautingu.„Ty tradiční aktivity mají samozřejmě význam, ale musí to jít ruku v ruce. Ten hlavní důraz je kladen na to, aby si člověk uměl poradit jak v přírodě, tak v počítačové učebně“//Karel//.

35

Hája zdůrazňuje význam uzlování pro tříbené motoriky. Konoy vidí význam morseovky při luštění šifer. 37 Všeobecně platí, ţe čím lepší stránky, tím se získá víc nováčků, čím je lepší reklama 38 Srov. http:// www.geocaching.com 39 Zkratka pro Global Positioning Systém (ang)- vojenský polohový druţicový systém, jehoţ část je volně dostupná civilnímu obyvatelstvu, vyuţívá se k navigaci. 36

67

V této souvislosti hovoří Karel o „Velké zimní střediskové soutěţi skautských snaţivých talentů“ (dále VZSSSST), „ kdy se skauti mohou projevit ve 20 disciplínách, jak v klasických, jako např. vyřezávání, práce s kůţí, hudba, přednes, recitace, tak moderních - počítačové technologie, umět napsat v programu, umět spravovat webovky, kde kromě klasických disciplín jako je kreslení, práce s hlínou, dřevem, se mohou děti projevit v designérství, opravách nebo návrzích šatů“//Karel/./

Aya také oceňuje

přítomnost moderních disciplín ve VZSSSST, které jsou vyuţitelnější pro dnešní dobu. Sodţi tradičním aktivitám přikládá svůj význam, ale nehodnotí program podle toho, zda je moderní či tradiční, ale podle jeho výchovné hodnoty. „Skauting je od začátku výchovná organizace, která svůj program uzpůsobovala tak, aby to mohlo podnítit ty výchovné cíle: uzlování, rozdělávání ohně, poznávání rostlin a dřevin. To jsou aktivity, které se sice dají nazvat tradiční, ale vzhledem k tomu, ţe u uzlování dochází ke geniálnímu předávání jednoho toho zkušenějšího dál, kteří těch uzlů moc neumí, tak se z toho stává výborná týmová aktivita, která pokud se od této výchovné dimenze oddělí, tak je naprostá nuda a je o ničem“ //Sodţi//. Pouţívání GPS povaţuje Sodţi za zajímavé, ale ne nutné, protoţe stejné výchovné cíle můţe plnit i práce s buzolami. Vhodné vyuţití moderních technologií vidí Sodţi v organizaci náročnějších aktivit – např. vysílačky, „ ale co se týká nějakých supr vymoţeností, tak ty bych řekl, ţe nejsou dokonce ani ţádoucí na táborech, aby tam třeba vrčel generátor elektřiny“//Sodţi//. Sodţi je tedy zastáncem umírněné modernizace. Kolečko, zástupce oldskautů, vyjadřuje zklamání nad úpadkem tradičních aktivit ve skautingu. „To, co třeba ti mladí neznaj a nikdy znát nebudou, tak třeba i ty skautský činnosti co jsou morseovka nebo semafor, to nevím, jestlis to někdy viděla… (no to asi jen v Rychlých šípech) ---- no ne, jak kdyţ se ti podepíšu, tak se ti podepíšu takhle:40 Z– D–E-N –E-K K-O-L-E-C-K-A-R…a to uţ se neuznává tohleto“//Kolečko//. Komunikační technologie, jejichţ rozvoj spustil modernizaci ve skautingu, povaţuje vzhledem k tradičním dorozumívacím prostředkům za nespolehlivé. „Někteří ti mladí, kteří to neproţili, ten skauting, tak oni chtějí ţít tím moderním ţivotem a říkají, to uţ nikdy nebudem potřebovat nějakou morseovku, oni mají všichni mobily a najednou se mu vybije mobil a co…? A já si můţu mávat praporem nebo něčím

40

Dotazovaný vyjádřil své jméno signálním způsobem pomocí paţí, zvaným semafor.

68

přes druhej kopec anebo nějak jinak se dorozumívat, ale ono, kdyţ se člověk dostane do těţké situace, nebo ty šifry, tak ono je to dobrá věc“// Kolečko//. Kolečko však připouští, ţe na Svojsíkově závodě41se stále soutěţí v těchto tradičních disciplínách. Závěrem lze shrnout, ţe většina vedoucích se shoduje v názoru, ţe modernizace je do jisté míry nutná.

5.4.2 Diskuze o vyhasínání skautských ideálů O vyhasínání skautských ideálu jsou přesvědčeni především skauti starší generace. Několik mladších vedoucích se zmínilo, ţe ve středisku probíhá neustálá debata mezi staršími a mladšími skauty, řešící výchovnou sloţku. Starší skauti říkají, ţe „uţ to není, co to bývalo, ţe je tam hodně toho moderního“//Aya//. Nesouhlasí s tím, ţe skauting nabízí dětem spíše populárnější aktivity. Zorka se k tomuto tématu vyjadřuje takto: „Mám z toho takový nepěkný pocit, ţe v jiných střediscích nebo i třeba ten Svojsíkův závod, ţe to dřív bylo takové ryzejší a mám z toho dojem, ţe se to skutečně sváţí k těm záţitkovým aktivitám.“ Dodává, ţe „je také třeba, aby si ti mladí lidi dobili nějak baterky, ale musí tam být pořádná část toho, věnovat se té přírodě, pochopit ji a rozumět ji a naučit se v ní ţít, tak abych nevadila. Skaut je ochráncem přírody, náš zákon, jeden z bodů, a to musí být v tom vidět a kdo to nedělá, tak to nedělá správně“//Zorka//. Kolečko vidí počátek vyhasínání skautských ideálů v náčelnictvu Junáka. „Ono je teď pár lidí v náčelnictvu Junáka, kteří by chtěli všechno modernizovat. Část prosazuje, ţe Junák není moderní a chtějí dokonce změnit slibový odznak místo té lilie. Někomu vadily odborné zkoušky junácké, tak tomu začali říkat cesty, pak přišli na to, ţe to měli pionýři, tak to nazvali aktivity, protoţe tak se tomu říká na západě. Většinou se bere ze západu to, co my jsme tady uţ dávno zavrhli před 50 lety“//Kolečko//. Modernizační posun ve skautingu vykresluje Kolečko na příkladu stavění tábora, které je dnes velmi zjednodušené. „My kdyţ jsme začínali, tak to nebylo jako dneska 41

Kaţdoroční skautská soutěţ. Jejím smyslem je podpora druţin a druţinového systému. Soutěţí se v několika disciplínách, tzv. modulech. Prvním modulem je „Závod“ (souběţný závod všech druţin, úkoly z praktického ţivota vyţadující spolupráci druţiny), dále pak „Brány“ (kde úkoly plní jednotlivci podle hesla „kaţdý umí něco“). Dalším modulem je „Táboření“ (stavění stanu, rozdělávání ohně vaření jídla) nebo „Výprava“(putování terénem, plnění úkolů).

69

v rámci úspory dřeva, ţe jsou ty postranice uţ hotový a celej rok leţí někde ve stodole a pak se jenom postaví, aby to bylo rychle

42

“ //Kolečko//. S nadšením líčí záţitky ze

stavění tábora po druhé světové válce. „To my, kdyţ jsme přijeli v sedmačtyřicátým, tak jsme nasedli ve Vysokým Mýtě do dobytčáku, kde bylo všechno, bedny i kladivo a jeli jsme třeba do Beskyd a tam jsme naloţili ve Velkých Karlovicích na vůz taţený koněm zavazadla. My jsme za ním pochodovali, přišli jsme na louku a tam nebylo nic. Vybudovali jsme kůly, nařezali je, udělali rohový sloupky. Přibíjely se prkna, musels je ořezat, pletly se z proutí rohoţky, stavěli jsme si postele, to nebylo jako teď a jediná modernizace byla oproti 1. republice, ţe jsme si tam dali baterky a udělali jsme si tam elektrický světlo“//Kolečko//. Kolečko dodává, ţe jeho známý, člen oldskautů, který souběţně vede druţinu skautů, stále udrţuje stavění podsad stanů z kulatiny, tak jak to bylo zvykem ve skautingu aţ do 90. let 20. století. „Kluky to tak chytlo, ţe se rozhodli nekupovat ani prkno a všechno si najdou sami v lese. Dovedeš si představit, co to byla za práce! Od září do února se jezdí na brigádu v lese, spí se v seníkách v lese, a kdyţ přijde červenec, tak to sklepávají dohromady, ţádný ryglíky a dvířka; pěkně panty z kůţe tak jak se to dělalo.” V mezinárodním kontextu je ale Kolečko spokojený se situací skautingu v České republice. „My tady u nás, na Slovensku a v Polsku, drţíme ty starý tradice. Kdyţ jsme byli v Rakousku na tři dny před pár lety na skautském semináři, tak jsme zjistili, ţe oni mají úplně jinej ţivot, jinej styl komunikace. Oni vůbec nechoděj jako my do té přírody, oni radši jdou do vinárny večer, tam se baví, nebo maximálně si zazpívají a dělají více ty humanitární akce, ţe pomáhají těm starým skautům a skautkám, kdyţ někdo je nemocný, tak to jo. Ale tím, ţe nejsou s těma mladýma v jedný organizaci, tak to je úplně jiný“//Kolečko//. Český skauting je podle jeho slov tak napůl mezi Baden-Powelovským a Setonovským, v čemţ má na světě prioritu43 „protoţe kdyţ tady přišly Angličanky a byli jsme u táboráku, tak najednou viděly, jak to zapalujem ze čtyř stran, obřadně, tak kulily voči na to, protoţe u nich to prostě tak není“//Kolečko//.

42

Kolečko dodává, ţe dříve skauti jezdívali na měsíc, kdeţto nyní v souvislosti se zrychlením doby se tábory někde zkracují jen na 14 dní. 43 Kolečko vysvětluje ţe, do přírody přivedl skauty Seton, kdeţto Baden-Powella, který byl spíše organizační typ.

70

Také Karel se vyjadřuje k nepříznivým podmínkám západoevropského skautingu. „Belgičtí a holandští skauti nemají dostupné takové přírodní bohatství a navíc mají takovou legislativu, ţe jim umoţňuje tábořit pouze několik málo dní nebo týden, takţe ten skauting tam klesá. Oni dojedou na akci, vyvalí si bečky, vytáhnou cigára a jedou, to je jako jejich pojetí skautingu“//Karel//. Hája nepociťuje, ţe by přímo v jejich oddíle vyhasínaly ideály, protoţe děti, co tam chodí, jsou děti vedoucích, coţ se na nich projevuje. Připouští ale, ţe celkově se ideály odklánějí od těch původních, čehoţ byla sama svědkem na mezinárodním setkání skautů Orbis v Brně, Mariánském údolí v roce 2006, které bylo konzumně zaměřené a blíţilo se spíše k masové akci typu rockového koncertu. „Jsme skauti, tak si přece všichni můţeme přivézt ešus a pak si ho po sobě umejt. Kdyţ se tam dávalo jídlo na plastových táccích, to jsem si říkala, co to je, to nám hrabe? Proč to děláme? To jsou takový věci, co si říkáš, co to je, my tady máme ukázat nějakou jinou alternativu, ale přitom tady rozbijem stany a stravujeme se tady takhle a večer jsou tady koncerty, akorát se tady nekouří a nepije. Na tom jamboree jsem z toho byla hodně zklamaná z tohoto hlediska, zkrátka tam chyběl duch skautingu“//Hája//. Karel klade zrod této diskuze do 90. let, kdy se ve vedení skautingu střetly různé generace. Na jedné straně prvorepubliková s poválečnou, „které vyznávaly, ţe nad přírodu, Setona a indiánský ţivot v přírodě, není nic jiného”//Karel//, a na straně druhé mladší skauti, kteří začali vyuţívat nové technologie. „V 90. letech přišly nové aktivity, počítače, walkmany, diskmany, ipody, nejrůznější moderní technologie a ti skauti, samozřejmě nebyli hloupí, takţe tohle chtěli dělat taky. Tím se jakoby narazilo,“ doplňuje Karel své vysvětlení. Kyslík ztotoţňuje diskuzi o vyhasínání ideálů s generačním rozdílem. „Ty ideály nevyhasínají, akorát se mění společnost a mění se i skauti a ty ideály se dostávají do nový roviny, takţe jsou tam pořád, akorát vypadají jinak“//Kyslík//. 5.4.3 Vize skautské budoucnosti Karel vysvětluje, ţe po příchodu generace mladých vůdců v roce 1993 a 1994 se skauting rozdělil na lidi, kteří ho změnili pouze na volnočasovou aktivitu a na ty, kteří vytrvávali v původním skautském duchu. Mezi těmito skupinami vznikl boj, jakým

71

způsobem skauting směřovat.44 „Jestli jít zpátky k těm kořenům a být prostě echt skaut, tzv. lidově řečeno kotlíkář, kterýho poznáš neomylně na 200m a řekneš, jo to je skaut, anebo jít naopak s dobou a dát tomu novou formu a nechat to jádro.“ Dodává, ţe „existují oddíly, které skautingu dávají jen tu líbivou formu a to jádro uţ v nich vymizelo“//Karel//. Podle většiny vedoucích by se skauting měl otevřít době, protoţe má dnes velkou konkurenci. Sodţi vysvětluje, ţe „spousta lidí bere skauting jako volnočasovou aktivitu a tak se dostává do obrovské války se všemi krouţky“ //Sodţi//. Podle Sodţiho je silná stránka skautingu v mnohem hlubších myšlenkách, které skauting nabízí a v pevnějším přátelství, které zde můţe vznikat. Z těchto důvodů je skautské hnutí pro mladší generaci velice důleţité. Hája zastává modernizační trend skautingu, kdy by mělo dojít k částečnému přizpůsobení skautingu dnešní době. „Mám pocit, ţe skauting musí jít s dobou a musíme se k tomu nějak postavit a nějak s tím pracovat a být v tomto modernější, protoţe jinak neobstojíme a ve chvíli kdy se budeme snaţit o návrat k těm ideálům, co byly dřív, moţná je to krásný, ušlechtilý, ale ty děti dnešní si nepřitáhneme a to je škoda“//Hája//. Hája se domnívá, ţe by skauting neobstál, kdyby se vrátil pouze k ohýnku a kotlíkům. „Návrat ke klasickému skautingu, jako co, vrátíme se jako celkově lidi v ţití do první republiky? To nejde, všechno se vyvíjí, takţe vstřebejme nový trendy a dejme děckám…ty hodnoty a ideály a naučme jim dát to, co se do ţivota hodí a ne to, co je plýtvání času, jestli nejde ten čas vyuţít jinak, neţ ţe budu 3 hod sedět u TV a 2 u PC. Nabízejme alternativy, ať si samy uvědomí, co chtějí a co nechtějí“//Hája//! Podle Háji je nezbytné, aby oddíl nabízel mozaiku nejrůznějších aktivit a uměl je vţdy propojit s potřebami současného člověka. Aya souhlasí s modernizací skautingu do té míry, aby jeho podstata, idea a zákony zůstaly. „Aby to nezaniklo na tom, ţe děcka nebaví rozdělávat oheň“//Aya//. Konoy zastává názor, ţe by skauting neměl být zkostnatělý, tak jak to působilo ještě do nedávné doby. „Měl by se snaţit jít s dobou, ale se zachováním toho, na čem ten skauting stojí, to znamená těch ideálů, toho slibu, toho zákona, to by pořád mělo být to hlavní, to je to, co tu naši organizaci odlišuje od těch ostatních, kdyţ potom nezůstane jako hlavní pilíř tohleto, tak si pak můţeme říkat pionýři“//Konoy//. 44

Nelze opomenout fakt, ţe v důsledku tohoto sporu vznikla nová Skautská stezka, která klade důraz na odpovědnost člověka a zahrnuje tam jak moderní, tak staré disciplíny.

72

Skauting si má podle Kyslíka „brát od všeho trošku“. Tradice ve skautingu mají zůstat, ale tradiční skauting být nemá, musí jít s dobou, být moderní, coţ neznamená odklonit se od přírody, ale sledovat nové trendy. „Nemůţeš jen chodit podle mapy, ale i podle GPS, protoţe to ty děti víc osloví. Kdyţ se s nimi budeš bavit o tom, jak jsme někde stopovali, tak je to zajímavý, ale je to neosloví, chce to s nimi jednat na tý moderní, současný úrovni“//Kyslík//. Kolečko je přesvědčen, ţe skauting se musí drţet ideje „ bez toho by nebyl skauting, bez toho bychom to mohli rozpustit. Mezi náma starejma, bývalými prvorepublikovýma, druhorepublikovýma, my ţijeme jako za mlada pořád v tom stejným duchu“//Kolečko//. Kolečko nezapomíná zdůraznit, ţe vše záleţí na vedoucích, kteří jsou tvůrci programu. V podstatě si ale Kolečko na český skauting nestěţuje.” My jsme šťastni, ţe v ČR máme skauting, jakej byl, coţ teda ve světě není, protoţe není moţný, jako je to v cizině nebo na nějakém jamboree, ţe se udělá táborák a nakonec do toho naháţou bedničky od piva, tak to je úplný znesvěcení toho ohně, protoţe ten Setonovský skauting byl úplně jiný“//Kolečko//. Vypravuje, ţe na jamboree v Holandsku skupina českých oldskautů zapalovala oheň ze čtyř stran podle Setenovského způsobu: „zapaluji oheň pravdy, krásy, síly, lásky. Všichni nás za to obdivovali. Přijeli Bulhaři se na to podívat a Američani, těm se to strašně líbilo a říkali, tak se to u nás dělávalo, my jsme o tom slyšeli, Angličani to samý. Skončili jsme, přijeli jsme do Arhemu a tam se dělal táborák, tak tam nalili na to naftu a hodili na to hliníkový plechy a pozvali našeho hospodářa, aby to zapálil. Já seděl vedle něho, no ten byl tak vzteklej“//Kolečko//. Modernizační tendence ve skautingu Kolečko shrne v jedné větě. „Modernizovat ano, ale ne blbě!!!”//Kolečko//. Zorka vidí nový směr skautingu v nové čtyřdílné příručce pro skauty Skautská stezka,45 v níţ je kladen důraz na všestranný rozvoj a jejich osobní odpovědnost.

45

Nová Skautská stezka (2008) vznikla jako odpověď na kritické hlasy ve skautingu. Tyto publikace provádějí dítě skautským rokem a sledují jeho osobnostní růst. Pro věkové rozpětí 11- 13 let je určena Stezka Země a Vody, pro děti mezi 14-15 lety Stezka Vzduchu a Ohně. Klíčovou částí kníţek je šest oblastí stezky, které se rozdělují na 27 bodů, z nichţ kaţdý se plní pomocí jedné či několika aktivit. Vedle oblastí s názvy Co umím a znám, Kdo jsem, Můj kamarád, Můj domov, Svět okolo nás tvoří poslední téma Příroda kolem nás. Kaţdá z těchto kapitol obsahuje úvodní představení cílů daného tématu a vysvětlení, proč je důleţité je zvládnout, následuje pohádkový příběh a nabídka aktivit, které jsou pro dosaţení cílů nezbytné.

73

Shrnutí této podkapitoly vystihují a podporují myšlenky bakalářské práce Lenky Sedlákové o návratu skautů starší generace do minulosti, ke svým kořenům, z nichţ chtějí odvozovat další směřování hnutí, a o tendenci mladších skautů reagovat na současné společenské podmínky (1999: 42). 5.4.4 Názory na propagační kampaň Junáka z roku 2006 Většina vedoucích nepovaţuje náborovou kampaň, která proběhla v roce 2006, za úplně zcestnou. Shodují se na tom, ţe šlo spíše o to, ukázat novější tvář skautingu s cílem zaujmout. Kampaň z roku 2006 povaţuje Kyslík za populismus, jehoţ cílem bylo hlavně připoutat pozornost. „Lákáš na něco, co ve skutečnosti skaut není, třeba jen částečně na druhý straně, kdyţ jim budeš nabízet takový ty ještě rychlošípovský věci nebo ve stylu Foglarovy Bobří řeky, tak ty děti prostě nepřijdou, takţe je to takhle pochopitelný. Důleţité je, aby se děti přišly podívat a kdyţ pak začnou chodit, tak poznaj tu pravou hodnotu skautingu, která je asi někde jinde, ale důleţitý je, ţe budou chodit. Je to lákadlo, ale úplně bych to nezavrhoval“//Kyslík//. Je přesvědčen, ţe skauting je výběrová organizace, v níţ zůstanou pouze ty děti, které jsou ochotné přijmout řád a chovat se podle určitých podmínek. Hája si je vědoma toho, ţe je dnes těţší děti upoutat a zaujmout, protoţe je velmi široké spektrum aktivit. Skauting by proto také měl pracovat na své image a schopnosti zaujmout. V oddíle Háji se z tohoto důvodů snaţí dělat zajímavé pestré akční programy, coţ s sebou však přináší také riziko brzkého „nasycení“ těmito aktivitami a následnou nespokojenost s aktivitami méně zajímavými. Karel i Sodţi dávají do souvislosti s kampaní stereotypy, obrazy, které si lidé o skautech vytvářejí na základě toho, co vidí v médiích, parcích, na nádraţích (viz kap. 3.2.1). Cílem této kampaně podle nich byla snaha rozbít tyto stereotypy. „Lidé dnes moc nechápou, ţe někdo prostě vezme bágl a jede na týden do Rumunska, tomu prostě nerozumí a myslím si, ţe ten kotlíkář je asi nejvyhraněnější, jak ti lidi občas ty skauty vnímají, ale myslím si, ţe se to mění, hlavně tím, ţe skauti přejali ty moderní disciplíny a nezůstali u těch starých”//Karel//. Sodţi vnímá, ţe skauti bývají spojováni s krojem a lidé je často povaţují za „slušňáky“, kteří se neumí bavit. „A pokud skauti nemají kroj, tak se lidem vybaví otrhanci v hipísáckých hadrech, spjati s přírodou natolik, ţe je jim jedno, co tady v tomto smrtelném světě vykonávají a jak vypadají,“dodává Sodţi. 74

Vyuţívání

marketingu je proto podle Sodţiho nezbytné. „Nějakým obrázkem, fotkou ze záţitkové akce tak můţeme skutečně prorazit líp, neţ se snaţit tam popisovat nějaký výchovné metody nebo nějakou konkrétní část skautského zákona. I kdyţ je ta kampaň zaměřena masově, tak to určitě to není tak, ţe bychom brali kaţdýho a určitě tahle marketingová pomůcka je úplně v pořádku“//Sodţi//. Výše zmíněné výroky potvrzují poznatky, o kterých píše Tichavová (2004:57) v kapitole 3.3.1. Konoy v této souvislosti hovoří o zkostnatělosti skautingu spojovaném s uzlováním a poznáváním kytiček. „Tímto způsobem se chtělo ukázat, ţe skauting je i akční a ţe se tam dělaj i takovýhle věci, ale nutně to neznamená, ţe kaţdej výlet bude někam do jeskyní, nebo na lanové centrum“//Konoy//. Povaţuje kampaň za reklamu, která se snaţí děti nalákat na záţitky, „které tam určitě také jsou, ale ne v takovém mnoţství.“ Aya úplně nesouhlasí s provedením náborové kampaně, ale je přesvědčena, ţe „skauting si můţe dovolit, nalákat děti na něco jiného, neţ by měl, co skauting úplně tak není. Asi bych to řešila jinak neţ jenom na ty líbivý věci, ale myslím si, ţe to není špatně uţ kvůli tomu, jestli to sem naţene ty děcka a oni díky tomu budou mít moţnost se nějak seznámit se skautingem“//Aya//. Účel kampaně přivést děti ke skautingu, kde se s ním později mohou lépe seznámit, je proto ospravedlnitelný. Také Zorka vyjadřuje určitou kritiku. „Vzpomínám si na tu kampaň, byly tam děti na raftech, na laně a v jeskyni a vzpomínám si, ţe mě to se Cvrčkem,46 to ještě ţil, taky vadilo a říkali jsme, vţdyť to není přesně to, co dělá skaut, to není výstiţné, sice je to nějaká nástavba, můţe se k ní směřovat, ale není to pro tento věkový průměr dětí, není to pro světlušku, potaţmo skauty a skautky, je to spíš pro rovery, protoţe do těch 14, 15 let je to dost nebezpečný. Těţko říct, jestli je to ta správná cesta, protoţe v dnešní době je ta situace tak zoufalá v mnoha střediscích, ţe uţ si neví rady a potom pouţijí tuto metodu“//Zorka//. Zorce se nejvíc osvědčilo, kdyţ chodila po školních druţinách, osobně se představila a ukazovala dětem kroniky, odborky, zahrála si s nimi hry. „Ony viděly, ţe to myslím upřímně, ţe jim povídám o těch světluškách jako o kolektivu, kde můţou najít kamarádky a můţou s nima být celý ţivot kamarádky a ukázala jsem jim fotky z tábora,

46

Otec Zorky, zakladatel střediska.

75

fotky z výletů, přečetla jsem jim zápis a to je zaujalo“//Zorka//. Podobnou zkušenost s náborem, kdy je nejúčinnější osobní kontakt má i Konoy. Kolečko si na kampaň konkrétně nevzpomíná, ale souhlasí s tím, ţe je třeba nové členy upoutat a nalákat jakýmkoli, byť i povrchním způsobem. „Ono se taky říkalo, ţe kroj nedělá skauta, ale kdyţ budete mluvit s někým starším, kdyţ tam kdysi vstupoval, tak vám řekne: Mně se tam nejvíc líbil ten kroj, ţe tam byl ten klobouk, na to ostatní přišel aţ ve v oddíle“ //Kolečko//. Jako příklad uvádí své první setkání se skautingem. „Ve čtyřech letech, v roce 1939, jsem byl s mým dědečkem v Sušici a viděl jsem, jak tam skauti pochodovali v těch kloboukách a tak se mě to hrozně líbilo a od tý doby jsem tím skautem ţil a ţiju do teďka. //Kolečko//. Většina skautů zastává přesvědčení, vyplývající z „náborového“ princip BadenPowella: „Nesmíte rybu chytati na to, co vám chutná, ale na to, co ryby rády“ (viz kap 1.2.2). Získávat nové skauty díky prezentaci zajímavých a atraktivních aktivit není v rozporu s principy skautingu. Shrnutí kapitoly 5.4 Vedoucí přiznávají, ţe ve středisku probíhá diskuze o vyhasínání skautských ideálů. Mladší vedoucí zdůrazňují propojenosti tradičních aktivit s potřebami současné doby, tak aby získané dovednosti byly vyuţitelné prakticky a aby se děti rozvíjely všestranně, adekvátně s poţadavky současné doby a jejími trendy. Starší skauti //Kolečko, Zorka// stále ţijí historií, coţ vysvětluje určitou kontroverzi a nepřijetí nových trendů ve skautingu. Projevují zklamání nad úpadkem tradičních aktivit ve skautingu a nedůvěru v moderní technologie. V mladší generaci se také objevuje názor umírněné modernizace, kdy je prioritou výchovná hodnota, ne modernost //Sodţi//. Starší generace je přesvědčena o vyhasínání skautských ideálů. Přesto však i v dnešní době lze nalézt skauty s ryze tradičními postupy (např. stavba tábora). I kdyţ se můţe zdát, ţe oproti prvorepublikovým ideálům význam přírody ve skautingu se zmenšil, ve srovnání se západoevropskými zeměmi se zde skautské ideály ve vztahu k přírodě zachovaly podstatně více. Někteří vedoucí pozorují, ţe se skauting posouvá ke konzumním hodnotám. Mladší vedoucí jsou přesvědčeni, ţe skauting by se měl umět přizpůsobit době, tak aby 76

v něm zůstaly zachovány stěţejní hodnoty a zároveň se nesklouzlo k povrchnosti. Návrat ke všem prvorepublikovým ideálům není moţný. Jsou tedy zastánci umírněné modernizace, která se snaţí se stále drţet původních skautských ideálů Starší skauti //Kolečko, Zorka// zastávají konzervativnější postoj, s důrazem zachování všech původních skautských ideálů a tradičních hodnot. Skauti spojují kampaň se stereotypy poplatnými době, které je třeba změnit a dát skautingu novou image. Zástupci starší generace jsou ke kampani kritičtější, i kdyţ kampaň neodsuzují. V dnešní době, kdy má skauting sloţité postavení a dostává se do konkurence s ostatními volnočasovými aktivitami, je ospravedlnitelné zvýraznění atraktivních aktivit skautingu za účelem náboru, tak jak to vyplývá z BadenPowellovské tradice.

5.5 Environmentální chování a uvědomění ve skautské praxi Tato kapitola je rozdělena do několika oblastí skautské činnosti, v níţ se mohou objevovat environmentálně sporné prvky. 5.5.1 Tábornické aktivity Polovina skautských vedoucích //Sodţi, Konoy, Karel, Aya// povaţuje za environmentálně problematické vaření a rozdělávání ohně v přírodě. Například rozdělávání ohně v povolené vzdálenosti nad 50m od lesa povaţuje Sodţi za „mýtus,“ protoţe toto pravidlo nelze dodrţet. V této souvislosti přiznává Aya, ţe se skautkám z jejího oddílu podařilo zapálit strom v lese (skrze ţhavý popel v kořenech). Karel není přesvědčen, ţe by vaření v přírodě nějak přírodě ubliţovalo. „Občas uvařím i v lese, coţ vidím tak na hraně, ale na druhou stranu vyvíjíme spoustu dalších aktivit, aby ta příroda byla nějakým způsobem narovnaná“//Karel//. Ekologicky rizikové mohou být i dezinfekční a mycí prostředky. Z dezinfekčních prostředků se běţně pouţívá chloramin, v některých případech i hypermangan (Konoyův oddíl), který není k přírodě příliš šetrný. Na mytí nádobí jim slouţí klasické jary - zakoupit ekologicky šetrný saponát je příliš drahé.

77

O svou zkušenost s ekologickými mycími prostředky se dělí Hája. „Kdyţ jsme začali uvaţovat o těch ekologicky šetrných, tak někteří vedoucí prskali, ţe to bude drahý, ale já vţdycky říkám, ţe toho ekologického potřebuješ daleko míň“ 47 //Hája//. Hája vyjadřuje roztrpčení nad tím, ţe chlapecký oddíl stejného střediska se touto otázkou vůbec nezabývá. „Naší borci (chlapecký oddíl) to vůbec neřeší a myjou v jaru a pak se to leje někam do toho lesa a to my jsme si řekly, ţe nám to nepřijde úplně v pořádku, takţe pouţíváme ty ekologicky šetrný prostředky, protoţe nám to přijde jako rozumný a teď nás to pobuřuje, ţe to nepouţívají všichni“//Hája//. Z ekologicky škodlivých momentů si Zorka vybavuje umístění vsakovací jámy (vsakovačky) v nedostatečně velké vzdálenosti od řeky. „Vykopali jsme jámu asi 8 m od řeky, coţ je ještě furt málo“//Zorka//.

V současné době oddíl usiluje o získání

prostředků na ekologicky šetrné prostředky na mytí nádobí. Občasný únik neţádoucích tekutin do vody (šampon) se vyskytne i v oddíle Ayi. „Nejsme aţ tak úplně, ţe to bereme extrémně váţně“//Aya//. Oddíl

Háji

povaţuje

za

environmentálně

sporná

v chráněných krajinných oblastech bez dovolení správců.

častá

přenocování

„Ve většině oddílů se to

bere jako samozřejmost, kterou nikdo neřeší, ale já jsem došla k názoru, ţe to není fér vůči těm dětem, kdyţ my je učíme ideály, nelhat, být poctiví a potom jdeme do CHKO a schováme se, tak to mě přijde blbý, ţe jdeme proti tomu, co se nesmí, tak jsem začala přemýšlet o tom, ţe se nahlásíme ochráncům“//Hája//. Z dalších pro přírodu nepříznivých momentů uvádí Zorka hlučnost a křik dětí v přírodě, např. při noční hře. V dnešní době je také potřeba vypořádat se s „moderním” problémem uţívání mobilů. „Děckám na infoschůzce říkáme, ţe nechceme, aby si vůbec mobil braly a ţe chceme jet hlavně do té přírody, ţe se rodiče nemusí bát, protoţe mobily mají vedoucí. Rodiče napíšou nám a my se s nima domluvíme, ale stávalo se nám, ţe ty starší děcka si ty mobily pašujou na tábor, tak se to snaţíme s nimi individuálně řešit. Dobrým odůvodněním je, ţe je nemaj kde dobíjet“//Hája//. 47

V loňském roce stačily oddílu Háji na celý tábor pro 40 lidí pouze 2 láhve Ecoveru (značka ekologického mycího prostředku).

78

Mobilní komunikaci shledává Hája problematickou nejen u dětí, ale i u dospělých vedoucích. „I mě to mobilování štve, protoţe kdyţ chystáme program a všichni mobilujou, ţe nemůţou něco najít a něco pořád řeší, tak si říkám sladká éra, kdy ty mobily ještě nebyly a kaţdej to musel nějak operativně vyřešit, neexistovalo, ţe je člověk na orientačce a volá mi, ţe to nemůţe najít, přitom je zhruba v tom místě a má si umět poradit s mapou. Proč mě voláš, jak já ti pomůţu na tu dálku“//Hája//? Kolečko si během svého působení ve skautingu nevybavuje situaci, kdy by jeho oddíl přírodu někdy “znečistil”. Vzpomíná si pouze na příhodu, kdy skauti z jeho oddílu pokáceli ţivý strom. 5.5.2 Cestování Všichni skautští vedoucí shodně uvedli, ţe na výpravy jezdí výhradně vlakem, případně autobusem, o jejich zvolení však rozhoduje ekonomické hledisko (skupinové slevy), nikoli ekologičnost. Na roverské expedice do zahraničí roveři občas uţívají auto //Kyslík, Karel//. „Na expedice v zahraničí jezdíme vlakem, to je prostě základní podmínka, samozřejmě se někdy stane, ţe ti starší se sbalí a na výpravu jedou autem, ale je to velmi málo. Spíše se snaţíme jezdit vlakem, hodně to pomáhá tomu, abychom si mohli něco vyříkat, něco nachystat, zahrát, kdyţto v tom autě je to takový. Jezdit autem na výpravu nám přijde salámistický, ale myslím si, ţe se nikdo moc nezamýšlí, jak je to ve vztahu k přírodě vlak versus auto, já myslím, ţe ten poměr je jasný. Nejezdíme autem, protoţe to není skautské, nám to přijde prostě strašně blbý, je to spíš takové podvědomí“//Karel//. Sám za sebe Karel přiznává, ţe jezdi často autem i do práce a občas létá i do zahraničí. Oddíl Háji se snaţí pouţívat auta minimálně i na táborech (jsou zde pouze pojistkou pro případ zdravotních komplikací, případně platí domluva s nejbliţšími usedlíky, ţe v nouzovém případě poskytnou vozidlo). „Je to dost problém, protoţe já se snaţím vţdycky dělat ty tábory co nejlevnější, tak to je nejlepší zajet do Makra a nakoupit si všechno tam. Snaţím se ale prosadit to, ţe kdyţ jedeme na tábor tak nakoupíme v Makru trvalý věci, těstoviny, mouky a pak všechny ostatní věci nakupujeme na místě od těch lidí - podpořme obchod v tom místě, dejme najevo, ţe o to stojíme i vzhledem k ostatním vedoucím i děckám! Stačí, kdyţ 2, 3 lidi vezmou bágl a zajdou do obchodu ve vesnici a ne aby někdo sedl do auta a jel nakoupit do Hypernovy, to třeba 79

kluci dělají. Ale je to prostě draţší a ten místní obchod, se to na té ceně projevuje“// Hája//. Oddíl Háji se snaţí podporovat místní obchod ve vesnici. V této souvislosti lze připomenout princip tzv. lokalizace, všestranné podpory lokální výroby, spotřeby a investic (Johanisová, 2008: 55). Většina dotázaných oddílů nejezdi na jamboree ani na zahraniční expedice. Výjimku tvoří oddíl Kyslíka, Háji a klub oldskautů, který se v minulosti účastnil několika jamboree. Karlův roverský oddíl je zaměřen na cestování, ale na ţádné expedice zatím neletěli. „U nás tady máme dostatek přírody. V naší republice a okolních zemích je pořád co objevovat a člověk proto nemusí lítat do Kanady, aby spatřil pěkný kus země, kdyţ sedneš na 43 a jedeš do Útěchova, nepotřebuješ toho moc, jde jen o to umět hledat”//Karel//. Karlův postoj koresponduje s poţadavky tzv. bioregionalismu (Srov. Sale, 1985), podle něhoţ by se měl lidský ţivot odehrávat v poměrně malém prostorovém rámci, který odpovídá lidské evoluci, přirozeným lidským potřebám a prosperitě ekosystémů (In Librová, 1994: 108). V tomto ohledu se výrazně liší Kyslíkův oddíl, který jezdí pravidelně kaţdý rok do zahraničí. Pouţívají auta, dodávky, protoţe je to podle něho na popojíţdění po západní Evropě nejjednodušší. Po České republice a Slovensku jezdí vlakem. Nedávno podnikli leteckou expedici na Island. Během cest do zahraničí se členové oddílu snaţí přispět k environmentálnímu chování tím, ţe přednostně vyuţívají tzv. „zelených“ hostelů

nebo

kempů.

Kyslík

přiznává,

ţe

se

během

expedic

řídí

především ekonomickými důvody, nikoli environmentálními. Oddíl Háji do zahraničí nejezdí, ale v roce 2008 se účastnili světového skautského jamboree v Londýně, protoţe si sehnali sponzory, kteří jim zaplatili letenky. Prioritou bylo zajistit snadnou dopravu a „tohle jim přišlo nejlepší neţ se drkocat někde se spoustou těch děcek. Ale je to věc, která by šla udělat i jinak“//Hája//. Hája si také vzpomíná, ţe na jednu letní expedici s vedoucími letěli na tři týdny do Irska. 5.5.3 Základní předpoklady a principy environmentálně příznivého chování u skautů Základním předpokladem pro uvědomělé chování skautů v přírodě je znalost přírody a jejích vztahů. Nedostatečná informovanost a nepromyšlené jednání jsou podle 80

Sodţiho největším ohroţením přírody. „Můţe se to týkat míst, která nejsou předem prozkoumaná, např. velká bojová hra na louce, kde rostou chráněné rostliny“//Sodţi//. Základním předpokladem je zde dostatečná znalost a environmentální povědomí vedoucích, kteří nesou za veškeré aktivity zodpovědnost. Z historie střediska uvádí Sodţi několik případů, kdy došlo k zakyselení lesa nebo dokonce poţáru. Librová také upozorňuje, ţe náhled na přírodu jako libost nestačí a je třeba,“ aby byl doplněn vědomím reálných procesů v přírodě“ (Librová, 2003: 64). Nezbytným předpokladem je také šetrnost. Oddíl Háji se chová šetrně a hospodárně v oblasti materiálového vybavení a snaţí se zbytečně nenakupovat. Sponzorsky jim vypomáhají např. rodiče (např. vybavení lékárniček), armáda (celty, stany) nebo se vyuţívají nepouţité věci z minulých táborů, které zbudou a které oddíl schraňuje. Oddíl Ayi má zásluhu na zavedení tříděného odpadu48 pro střediskovou klubovnu. Aya pro svůj oddíl pořádá také ekologicky výchovné aktivity a snaţí se děti přivést k environmentálnímu uvaţování v běţném ţivotě. „Chtěla bych v těch holkách rozvinout to, ţe se nemusí vším plýtvat (i takové ty základní věci jako je šetření s vodou a třídění odpadu), k čemu je dobrý a to, ţe si člověk nemá koupit několik sáčků a třeba si přinese svoji vlastní igelitku, tak to je taky dobrý, zkrátka takový ty základní praktický věci“//Aya//.

Shrnutí kapitoly 5.5 Aţ na výjimky //Hája, Aya// neprojevují skauti při své činnosti ţádné zvláštní environmentální uvědomění. Polovina dotázaných se shodla, ţe nejvíce ohroţuje přírodu vaření v přírodě. Ekologicky šetrné jednání (upřednostňování jízdy vlakem, cestování na blízké vzdálenosti), zdůvodňují spíše skautskou tradicí a naučenými stereotypy („neděláme to, není to skautské, je to „salámistický“) nebo jsou motivováni ekonomicky (hromadné slevy, „nemáme na to, abychom lítali“). Ekonomické hledisko je však také zábranou v dalším environmentálně příznivém chování (drahé ekologické

48

Středisko třídí odpad, ale mají problémy s kontejnery. Nemá je kdo odvézt. Odpad je tedy třízen na spalitelný a nespalitelný.

81

mycí prostředky). Z dalších rizikových faktorů, kterými skauti mohou nepříznivě ovlivnit ekosystém je neznalost a nedostatečná informovanost v oblasti ekologie. Za pozitivní lze povaţovat environmentálně uvědomělá a promyšlená činnost dívčího oddílu střediska Kompas, v němţ se projevila environmentální sebereflexe a aktivní změna některých zajetých postupů (nenocovat v chráněné krajinné oblasti, pouţívání ekologicky šetrných prostředků). Rozdíly v přístupu skautů v přírodě a ekologickém uvaţování jsou dány individuálními

praktickými

a

teoretickými

přírodovědnými

znalostmi,

mírou

environmentálního uvědomění a odlišným emočním vybavením skautských vedoucích, které podmiňují hloubku jejich vztahu, „lásky“ k přírodě. Podle Hany Librové „člověk, který miluje přírodu má patrně blíţ k ekologicky pozitivnímu činu neţ člověk necitlivý, který disponuje pouze ekologickými informacemi, přičemţ ekologicky pozitivním činem je míněn nejen zjevný aktivní ekologický postup, ale také ochota zříci se svých potřeb, o nichţ vím, ţe přírodu přímo nebo nepřímo ohroţují“(Librová, 1988: 16).

82

5.6 Výsledky výzkumu z hlediska environmentální etiky a ideologie Na závěr výzkumu se pokusím některé zjištěné poznatky interpretovat termíny environmentálně etických a ideologických konceptů. Interpretace mají spíše hypotetický charakter, jak jsem jiţ předeslala na úvod kapitoly 4.2. Přístup skautů lze na základě zjištěných odpovědí povaţovat za převáţně antropocentrický. U kaţdého z dotázaných se tento antropocentrický přístup projevuje různým způsobem. Skauti z přírody čerpají mnohé od materiálních hodnot po duchovní a estetické záţitky. Přesto se však tento postoj nedá přiřadit k „panskému“ přístupu (Srov. Kohák, 2001), pro nějţ je typický čistě exploatační přístup, který se můţe blíţit aţ k formám kapitalistického drancování přírody. Skauti vykazují spíše známky slabého antropocentrismu, ve kterém je zdůrazněn blízký vztah člověka a jiných organismů a ideál lidského chování v harmonii s přírodou (Srov. Binka, 2008: 99) na základě tzv. recipročního altruismu (Srov. Librová, 1994:161). Toto tvrzení podepírá další argument, kdy je ve slabém antropocentrickém vnímání „hodnota přírody zdůrazněna skrze schopnost přírody učit nás hodnotám, které jsou formovány právě v kontaktu s ní“ (Binka, 2008:99). Příroda skautům slouţí jako nástroj výchovy k zodpovědnosti, úctě, pokoře, k otuţilosti a tělesnému rozvoji, k rozvoji estetického cítění, volních vlastností a sebepoznání. K této výchovné činnosti vyuţívají sportovní aktivity, hry v přírodě, aktivity záţitkového charakteru a aktivity zaměřené na přeţití v souladu s přírodou, její aktivní ochranu a pomoc. Jak uzavírá Binka, „slabý antropocentrismus tedy nabízí silné a především sjednocující argumenty pro ochranu přírody“( Binka, 2008:99). Důvodů, proč chránit přírodu, vyjmenovali skauti několik: „příroda je nezbytná, krásná, posvátná, trpí, je třeba ji chránit vzhledem k budoucnosti.“ Motivace k ochraně přírody jsou tedy utilitární, racionální, estetické, duchovní a emocionální (soucit). „Ať si jiţ člověk vybere náboţenské, racionální či utilitaristické důvody, proč ţít podle ideálu maximální harmonie s přírodou, slabý antropocentrismus je dokáţe převzít a přeformovat do svého jazyka“ (Binka, 2008: 99). Viděno optikou E. Koháka, proţívání přírody ve skautingu se nejvíce blíţí formě proţívání přírody pastýřů a zemědělců, která je charakterizována úctou a partnerským přístupem.

83

Pokud si vybereme Fineho typologii, odpovídají přístupy některých vedoucích organickému modelu nazírání přírody. Tomuto přístupu je vlastní představa začleňování, snaha splynout s přírodou v jednotu, vztahovat se k ní s úctou a respektem, romantický a idylický pohled na ţivot vyjádřený vzájemnou péči jednoho o druhého (Worster,1985, In Fine, 2001). Organický přístup, podle kterého je jednotlivec zahrnutý do nějakého většího organického celku, se projevuje v hlubinné ekologii, ekofeminismu a na Gaiu orientované filozofii (Fine, 2001:38). Lidé nejsou vně přírody, jsou její organickou součástí. Být „zajedno“ s přírodou vstřebat do sebe její kouzlo, schopnost vztahovat se k místům, která vyvolávají citovou odezvu, k místům, kdy člověk cítí sounáleţitost (Fine, 2001:39) je patrné především v přístupu Háji a Zorky („umět v ní trávit čas, vnímat všemi smysly, ztotoţnění se s přírodou, okouzlení esteticky a duchovně hodnotným místem, organické pojetí sjednocení, pokora, vnitřní spjatost“). Závěrem lze shrnout, ţe většina dotázaných vnímá přírodu jako instrumentální hodnotu. Objevují se však náznaky vnímání přírody jako samostatné hodnoty, které jsou typické pro neantropocentrickou etiku. Zorka přisuzuje přírodě estetickou a duchovní hodnotu, pro kterou je třeba ji chránit. Náznaky teocentrismu je moţné vysledovat v přístupu Zorky „Příroda je náš chrám, protoţe my jsme v ní vnitřně spjati“ V momentech, kdy vedoucí //Hája, Zorka// mluví o sjednocení a ztotoţnění se s přírodou lze uvaţovat i o hlubinné ekologii nebo o organické, na Gaiu orientované filozofii.

84

Závěr Cílem této diplomové práce bylo přiblíţení vztahu skautů k přírodě a její role ve skautské ideologii a praxi. K uchopení této problematiky bylo zapotřebí vrátit se ke kořenům skautingu a seznámit se s historickou skautskou literaturou a myšlenkami zakladatelů. V teoretické části byla představena skautská organizace, její poslání a myšlenky jejích zakladatelů. Čtenář se mohl seznámit s významem přírody ve skautské ideologii a jednotlivými rozměry, které v ní skauti nacházejí. Byla zde nastíněna současná situace skautingu a kritika odklonu od přírody. K proniknutí do současné situace mi slouţily literární prameny z tzv. moderní éry skautingu (po roce 1990). K ucelenému obrazu bylo třeba zjistit i situaci v současné skautské praxi. V empirické části byl představen kvalitativní výzkum, provedený v brněnském skautském středisku. Výzkum byl zaměřen na zjišťování skautské činnosti, vnímání a postojů skautů k přírodě. Důleţitou část tvořily názory na modernizační tendence, zjišťováno bylo také environmentální uvědomění v činnosti skautů. Část výsledků tohoto výzkumu jsem se pokusila interpretovat v termínech environmentální etiky a ideologie. Závěrem je moţné shrnout tato zjištění: V tradičním pojetí skautingu hraje příroda především instrumentální roli. Slouţí skautům jako prostředek k různým výchovným účelům, stejně tak je pro ně i významným zdrojem materiálních potřeb. Skauti však nikdy nebyli tzv. „drancovníky“ přírody, kteří by přírodu jen čistě konzumovali. Skautský zákon totiţ skautům ukládá chovat se k přírodě s úctou a ohleduplností. Tento utilitární význam přírody spolu s povinností péče o ni a její ochrany odpovídá slabě antropocentrickému etickému přístupu. Ojediněle se vztah k přírodě blíţí svými charakteristikami neantropocentrické etice - teocentrismu a biocentrismu. V momentech, kdy se jedná o sjednocení, ztotoţnění s přírodou lze uvaţovat i o známkách hlubinné ekologie a na Gaiu orientované filozofie. Z pohledu environmentální ideologie koresponduje se skautským přístupem k přírodě organický přístup. Skauting byl sice v nedávné době kritizován pro vzdalování se od skautských ideálů a příklon k čistě konzumnímu vyuţívání přírody, výsledky této případové studie však tuto domněnku nepotvrzují. Příroda skautům neslouţí jen jako zdroj materiálů a záţitků, ale zaujímají k ní partnerský vztah, zaloţený na reciprocitě.

85

Ve skautingu však lze najít i oddíly, které jsou zaměřeny spíše konzumně, pro něţ je příroda spíše kulisou k jejich aktivitám. Z odpovědí respondentů vyplynulo, ţe se ve skautingu jiţ nepraktikují všechny tradiční aktivity v takové míře, jak to bylo běţné v původním pojetí. Moderní skauting se snaţí být otevřený k novým činnostem, které odpovídají potřebám současné doby. Mladší skauti jsou otevření modernizačním vlivům, přesto si uvědomují „nebezpečí“ konzumerismu, ke kterému má skauting tendenci se klonit. Všichni dotazovaní se shodli na potřebě zachování původních skautských ideálů. Mladší skauti jsou však přesvědčeni, ţe tyto ideály by měly být obsaţené v nových moderních činnostech. Nábor nových členů prostřednictvím kampaně, zdůrazňující „atraktivní“ záţitkové aktivity, je podle skautů ospravedlnitelný a navíc nutný k odstranění „stereotypního“ nazírání skautingu veřejností. Ve skautském programu však stále zůstává odhodlání naučit děti kladnému vztahu k přírodě. K tomu slouţí různorodé aktivity zaměřené na přírodu a její poznávání, tak jak je stanovili zakladatelé skautingu. Hlavním předpokladem vytváření vztahu k přírodě je podle skautů získání „lásky“ a „úcty“ k ní. Důleţitou roli při utváření vztahu k přírodě hrají také osobní předpoklady vedoucího (emoční vybavení, které podmiňuje hloubku „lásky“ k přírodě, individuální praktické a teoretické přírodovědné znalosti, míra environmentálního uvědomění) a schopnost tento vztah předat. Konkrétní zaměření oddílu je dáno osobními zájmy a preferencemi vedoucího. Výzkum prokázal, ţe ve skautském vnímání přírody jsou přítomné různé rozměry: estetický, duchovní, dobrodruţný, relaxačně-léčebný a naučně-poznávací. Příroda je pro skauty především prostředkem výchovy, jak zdůrazňuje A. B. Svojsík, který přírodu ztotoţňuje s „nevysychajícím pramenem poučení, pravdy, dobra a krásy “(Svojsík, 1912: 42). Odklon od přírody ve skautingu se projevuje úbytkem klasických víkendových výletů a výprav. Je však zřetelná ochota angaţovat se v ochraně přírody formou lesních brigád, ekologických projektů nebo pomocí při odstraňování následků ţivelných pohrom. Důvodem úbytku aktivit v přírodě je podle skautů příchod moderních vlivů, které přírodu „vytlačily“ z její původní pozice. Ve srovnání s praxí skautingu v západoevropských zemích je však zřetelné, ţe si český skauting zachoval své tradiční hodnoty v podstatně větší míře. Ekologicky šetrné jednání se u většiny vedoucích nezdá být jako pevný vnitřní postoj, ale je dáno spíše skautskou tradicí a naučenými stereotypy („neděláme to, není 86

to skautské, je to „salámistický“) nebo ekonomickými důvody („nemáme na to, abychom lítali“). Přesto však výzkum naznačil, ţe skauti se snaţí dbát na environmentální stránku skautské činnosti ve shodě se svým osobním přesvědčením. Skauti také začínají chápat a ve své praxi uplatňovat, ţe příroda má i hodnotu sama o sobě a je třeba ji chránit uţ jen proto, ţe existuje. Takto vnímají přírodu především vedoucí, kteří prokazují vyšší míru environmentálního uvědomění, a to nejen ve skautské praxi, ale i v osobním ţivotě. Pozitivním zjištěním se zdá být také existence výchovných a formačních kurzů na podporu environmentálního uvědomění skautů a získání potřebných znalostí z ekologie, pořádaných Junákem a spřátelenými organizacemi. Závěrem lze shrnout výsledky výzkumu a formulovat odpověď na hlavní výzkumnou otázku takto: příroda ve skautské ideologii a praxi plní nejen instrumentální roli, ale je vnímaná i jako hodnota, kterou je třeba se naučit ctít, chránit a pomáhat jí. Vzhledem k tomu, ţe by tato diplomová práce mohla být přínosná ve smyslu zjištění disponovanosti skautů k aktivní ochraně přírody, pokusila jsem se výše uvedená zjištění reflektovat z tohoto hlediska. Došla jsem k následujícím závěrům: Nejčastěji jmenovanými předpoklady k rozvinutí zájmu a smyslu pro ochranu přírody u dětí je získání kladného vztahu k přírodě. Těmto hodnotám se skauti učí přímým kontaktem a pracovními aktivitami na pomoc přírodě. Mezi dotázanými zaznělo, ţe přírodu je třeba chránit kvůli její estetické a duchovní hodnotě a také hodnotě morální, která je daná skautským zákonem. Toto vědomí povinnosti k přírodě je zaloţeno na recipročním vztahu a partnerství. Skauti se ve svém programu věnují ochranářským aktivitám a jsou připraveni se více v této oblasti angaţovat. Na základě získaných výsledků si troufám tvrdit, ţe ochrana přírody vţdy mohla a stále můţe najít oporu mezi skauty při „mobilizaci“ zdrojů. Toto tvrzení koresponduje i s výsledky výzkumu Lenky Sedlákové, který prokázal, ţe v rámci spolupráce s jinými sdruţeními a organizacemi je skautské hnutí nejochotnější spolupracovat právě s ekologickými organizacemi, a tak se angaţovat v centrálním konfliktu mezi člověkem a přírodou (1999: 38-42). Skautským heslem je „být připraven“, to znamená nastoupit k pomoci v různých sférách ţivota, z nichţ jednou je právě ochrana přírody. Tuto skutečnost potvrzují slova

87

skautské vedoucí, „kdyţ se jim pak řekne, tady ty lesy trpí, kůrovec, vichřice, musíme pomoct, nemusím je dlouho přemlouvat“ //Zorka//. Na závěr bych se také ráda zmínila o zpětném pohledu, kterým se dívám na jiţ dokončenou práci. Musím podotknout, ţe tato diplomová práce byla pro mě z osobního hlediska výjimečná a přínosná, díky vlastnímu sociologickému výzkumu, s kterým jsem doposud zkušenost neměla. Tento fakt však sebou přináší negativa, způsobená právě nedostatkem odborných praktických zkušeností. Jako nevýhodu pociťuji například nedostatečně promyšlená strategie při provádění výzkumných rozhovorů. Rozhovor s vedoucí,

která

prokázala

nejširší

záběr

znalostí

skautské

problematiky

i

environmentálního uvědomí, byl uskutečněn aţ jako poslední. Povaţuji to do jisté míry za škodu, protoţe jsem při něm objevila mnoho nových inspiračních zdrojů a podnětů, které bych bývala mohla zahrnout i do rozhovorů u předchozích dotazovaných. Další obtíţí, která mi znesnadňovala analýzu získaných výsledků, byly nejednoznačné odpovědi vedoucích, které přesně nevystihují podstatu toho, na co jsem se ptala. Obecně ale mohu říci, ţe na průběh výzkumu mi zůstaly kladné vzpomínky, především díky vstřícnosti a ochotě skautských vedoucích zapojit se do výzkumu. Na tento výzkum by mohl navazovat reprezentativní výzkum, který by zjistil konkrétní angaţovanost skautů v ochraně přírody a ekologických projektech a přesněji monitoroval a vyhodnotil skautský potenciál a jeho připravenost v oblasti ochrany přírody. Skautská ideologie i praxe potvrzují, ţe posláním skautingu je „vtisknout dětem prvotní obraz přírody, a tak se podílet na obnově vnitřního citového vztahu lidí k přírodě a ke krajině“ (Šmajs, 2006:131). Duch skauting má téţ tendenci se blíţit k tzv. „dobrovolné skromnosti“ (Srov. Librová, 1994), charakterizované radostí ze ţivota místo radosti z majetku, odpovídající Naessovu (1990) heslu „bohatý svět skromnými prostředky“ (In Librová, 1994: 109). Podle Koháka lze skautskou činorodost, vzájemnost a vyznávání nekonzumních hodnot ztotoţnit s druhou alternativou Frommovy otázky –„být.“ „Právě tehdy, kdy je lidem vytvořena moţnost nejen „mít“, nýbrţ především „být“, má společenské úsilí smysl“ (Kohák, 1997). Změna hodnotového systému člověka a uznání přírody jako samostatné hodnoty, o něţ skauting usiluje, jsou předpokladem ekologicky příznivého ţivota, který je podle Naesse (1990) jediným řešením ekologické krize (In Librová, 1994: 109). 88

V době, kdy škola plní funkci pouze předávání informací, avšak nerozvíjí k přírodě „uctivé myšlení“ (Šmajs 2008: 177), je zapotřebí jiných organizací, které se tohoto úkolu ujmou. Díky své tradici a vyznávaným hodnotám vést mladou generaci k ekologicky přijatelnému způsobu ţivota, má skautská organizace oproti ostatním mládeţnickým organizacím jedinečný potenciál.

89

Anotace Diplomová práce se zabývá vztahem skautů k přírodě a rolí přírody v jejich ideologii a praxi. Teoretická část představuje skautskou organizaci, myšlenky zakladatelů skautingu a význam přírody ve skautské ideologii. Je zde nastíněna současná situace skautingu a kritika odklonu skautských ideálů od přírody. Empirická část obsahuje kvalitativní výzkum, provedený v brněnském skautském středisku (osm rozhovorů s oddílovými vedoucími), zaměřený na zjišťování skautské činnosti ve vztahu k přírodě, postoje skautů k ní, názory na modernizační tendence a environmentální uvědomění v činnosti skautů. Výzkum potvrdil, ţe skauting jiţ nepraktikuje všechny tradiční skautské aktivity v takové míře, jak to bylo běţné v původním tradičním pojetí, protoţe se snaţí být otevřený k novým činnostem, odpovídajícím potřebám současné doby a distancovat se od tzv. skautských stereotypů. Odklon od přírody je znát v úbytku výletů do přírody a zkracováním doby tábora. Ve sféře poznávání přírody, ochranářských a ekologických činností je zaznamenán pokrok a rozvoj. Příroda slouţí skautům jako prostředek k různým výchovným účelům, stejně tak je pro ně významným zdrojem materiálních potřeb. Má pro ně především instrumentální hodnotu. Skauti nevnímají přírodu jen jako kulisu k aktivitám, ale cítí k ní určitou morální povinnost, danou skautským zákonem. Jejich vztah k přírodě lze přirovnat k partnerství, zaloţeném na reciprocitě. Ve vnímání některých skautů je zřetelné, ţe přírodě připisují i hodnotu samu o sobě. Míra environmentálního uvědomění ve skautské činnosti závisí na individuálních osobních předpokladech a emočním vybavení vedoucích. Počet slov: 27 126.

90

Abstract The thesis deals with the relation of scouts with nature and with its role in their ideology and practice. In the present, scouting faces criticism because of modern influence and decrease of traditional scout activities and values causing divergence of scout ideals. The topic is presented by a qualitative case study. Eight interviews with scout leaders were carried out in a scout centre in Brno. The main aim is based on analysis of scout activities and focused on their attitudes towards nature, opinions about modernism in the scout movement and their environmental awareness. On the one hand the study confirmed the decrease of the traditional scout activities, on the other hand it proved an icrease in the activities working up the environmental consciousness. The tendency to cope with the new trends comes from a need to reverse stereotypical perception of the scouts by the public. The attitude of scouts towards nature can be compared to a partnership. The role of nature is first of all instrumental, but the scout law imposes the scouts to take care of their environment. Scouts showing a higher level of environmental awareness are able to percieve the nature as a value itself.

91

Jmenný index BADEN-POWELL, R.

3,4,6,7,8,9,10,11,12,13,14,15,23,24,27,33,55,71, 77,78

BINKA,B.

41,42,59,84

BŘICHÁČEK, V.

7,15,16,19,20,22,25,26,27,29,30,31

ČERNÁ, M.

11,17,25

DEVALL, B.

44

DILLARDOVÁ, A.

42

DISMAN, M.

33

FABRE, H.

13

FINE, G., A.

44,45,85

FOGLAR, J.

75

FROMM, E.

90

HAMILTON, B.

7

HENDL, J.

33

HERBART, J.,H.

3

HEWITT, J.,P.

44

JANDOUREK, J.

6

JOHANISOVÁ, N

81

KELLER, J.

6

KOHÁK, E.

41,42,43,45,46,58,84,85,90

KOMÁREK, S.

10

KOMENSKÝ, J., A.

3

KŘIVSKÝ, P.

7

KUNCOVÁ, V.

27,28,29

LEOPOLD, A.

42,43

LIBROVÁ, H.

40,41,42,57,59,60,62,67,81,82,83,84,89,90

LIPOVETSKY,G.

32

LOVELOCK, J

44

MEDEK, M

28,29

MIOVSKÝ, M

33,37

MUSIL, L.

6,35

NAESS, A.

43,89,90

NAVRÁTIL, Z.

31

NEVRLÝ, M.

17 92

ONDOK, J.,P.

40

PADEN-POWELL, A.

10

PESTALOZZI ,J.,F.

3

ROUSSEAU, J., J.

3

RUSEK,L.

5,22,27

RUSKIN, J

3

ŘEHÁK, B.

4,5,10,11,22,23

SALE, K.

81

SEDLÁKOVÁ, L.

26,27,32,33,74,88

SESSIONS, G.

44

SETON, E. T.

3,24,71,74

SCHWEITZER, A.

42,43

SPENCER, H

3

SVOJSÍK, A, B.

3,4,6,7,8,9,10,11,21,22,23,24,87

ŠANTORA,R.

31

ŠMAJS, J.

44,89,90

THOUREAU, H.

3

NOSEK, V.

3,4,5

TICHAVOVÁ, V.

28,30,31,76

TWAIN, M

13

VOSÁTKA, M

7,15

VURM, V

15

WORSTER,D.

85

93

Seznam literatury BADEN-POWELL, R: Na pouti za úspěchem: Kniha hry o ţivot pro mladé muţe. Praha: Svaz skautu a skautek ČSR, 1924. BADEN-POWELL, R.: Skauting pro chlapce. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 2007. ISBN 978-80-86825-21-2. BADEN-POWELL, R.: Rady skautským vůdcům. Ţilina Skautská stopa, 1992. ISBN 80-85-678-00-4. BINKA, B.: Environmentální etika. Brno: Masarykova univerzita, 2008. ISBN 978-80210-4594-1. BŘICHÁČEK, V.: Junák na přelomu století. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 2001. ISBN 80-86109-56-9. BŘICHÁČEK, V.: Moji milí: úvahy starého skauta o současném světě, výchově, skautingu i jiném. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR 2008. ISBN 978-80-8682523-6. BŘICHÁČEK, V.: Poselství skautské výchovy. Liberec: Skauting, 1991. ISBN 8085421-02-X. BŘICHÁČEK, V. a kol: Rovering. Liberec: Skauting 2000. ISBN 80-85421-39-1. BŘICHÁČEK, V.: Skautský oddíl. Liberec: Skauting 1992. ISBN 80-85421-04-6. BŘICHÁČEK, V., CVRČEK, V., DVOŘÁČEK, I., ZAPLETAL, M.: Buď připraven. Liberec: Skauting, 1998. ISBN 80-85421-26-7. BŘICHÁČEK, V, ČERNÝ, P., ŠANTORA, R, VLČKOVÁ, L.: Sondy do světa skautůsociologické výzkumy Junáka 2000-2003. Praha: Junák- Svaz skautů a skautek ČR, 2003. ISBN 80-86109-96-8. ČERNÁ, M.: ABC nejen pro skautky. Praha: Idea Servis, 1995. ISBN, 80-85-970-06-6.

94

DISMAN, M.: Jak se vyrábí sociologická znalost. 3. vydání. Praha: Karolinum, 2000. ISBN 80-246-0139-7. HENDL, J.: Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2. JANDOUREK, J.: Sociologický slovník. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-269-0. JOHANISOVÁ, N.: Kde peníze jsou sluţebníkem nikoliv pánem. Volary: Stehlík, 2008. ISBN 978-80-86913-05-6. KOHÁK, E.: Zelená svatozář. Kapitoly z ekologické etiky. První vydání. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. ISBN 80-85850- 63-X. KOHÁK, E.: Zelená svatozář. Kapitoly z ekologické etiky. Dotisk druhého vydání. Praha: Sociologické nakladatelství, 2002. ISBN 80-85850-86-9. Kolektiv autorů: Historie skautingu: cestou k pramenům. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 1999. ISBN 80-86109-27-5. KOMÁREK, S.: Příroda a kultura. Svět jevů a svět interpretací. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1582-2. KŘIVSKÝ, P., VOSÁTKA, M.: Dopisy roverům. Praha: FONS,1995. LIBROVÁ, H.: Vlaţní a váhaví. Kapitoly o ekologickém luxusu. Brno: Doplněk, 2003. ISBN 80-7239-149-6. LIBROVÁ, H.: Pestří a zelení. Kapitoly o dobrovolné skromnosti. Brno: Veronica, 1994. ISBN 80-85368-18-8. LIBROVÁ, H.: Láska ke krajině. Brno: Blok, 1998. MIOVSKÝ,M.:

Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha:

Grada, 2006. ISBN 80-247-1362-4.

95

MUSIL, L.: Těţba uhlí, problém prostředí, modernita. Jak ovlivnila ekologická výzva organizaci jedné ostravské šachty. Brno: Masarykova univerzita, 1999. ISBN 80-2102188-8. NAVRÁTIL, Z.: Etika a morálka ve skautingu. Praha: Ekumenická lesní škola, 2002. ISBN 80-239-2743-4. NEVRLÝ, M.: Karpatské hry. Liberec: Vestri, 2006. ISBN 80-903029-5-5. ONDOK, J., P:

Člověk a příroda: hledání etického vztahu. Kostelní vydří:

Karmelitánské nakladatelství, 1998. ISBN 80-7192-239-0. RUSEK, L.: Hledání společné cesty. Praha: Ekumenická lesní škola, 2001. ISBN 20239-2739-6. ŘEHÁK, B.: Jak šel ţivotem zakladatel československého junáctví Antonín Benjamín Svojsík. Praha: Junácká edice, 1946. SEDLÁKOVÁ, L.: Junák jako sociální hnutí. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, 1999. SETON, E., T.: Kniha lesní moudrosti. Praha: Olympia, 1991. ISBN 80-7033-084-8. Kolektiv autorů: Skautskou stezkou. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 2001. ISBN 80-86109-60-7. STRAUSS, A., CORBINOVÁ, J.: Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert, 1999. ISBN 80-85834-60-X. SVOJSÍK, A., B.: Základy Junáctví. Praha: Springer, 1912. ŠMAJS, J.: Ohrozená kultura: od evolučnej ontológie k ekologickej politike. Banská Bystrica: PRO, 2006. První slovenské rozšířené vydání podle 2. Českého vydání Praha: Hynek, 1997. ISBN 80-89057-12-8.

96

ŠMAJS, J. a kolektiv: Podnikatelská a environmentální etika, Brno: Masarykova univerzita, 2008. ISBN 978-80-210-4564-4. TICHAVOVÁ, B., a kol: Jak propagovat naši činnost: skauting pro ţivot. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 2004. ISBN 80-86825-08-6. Kolektiv autorů: Velký sociologický slovník (1. svazek). Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-164-1. VOSÁTKA, M., VURM, V.: Skautské toulky přírodou. Liberec: Skauting, 1993.

Časopisecké články FINE, G., A.: Jak se dělá příroda a ochočuje divočina. Problém „vysbírávání“ lesů v houbařské kultuře. Biograf, 2001, č. 24, s. 29-56. KOHÁK, E.: Konzum znamená mít, skauting být. Slovo, 24. 6. 1997. MEDEK, M.: Skauting adrenalinový. Literární noviny, 2006, č. 36, s. 8.

Příspěvek ve sborníku: KOHÁK, E., Hovory se stromem. In Člověk a příroda: Bludný kruh? Heršpice: Eman, 2001. ISBN 80-86211-18-5

Ostatní materiály KUNCOVÁ, V. a kol.: Hledání společné cesty: problémy v Junáku a jejich řešení: předsněmovní diskuse v Junáku. Informační broţurka pro delegáty X. sněmu Junáka, pro činovníky oddílů a středisek. Praha: Čin 2001. ISBN 80-254-0774-8.

97

KUPKA, O. a kol: Cesta Země: 1. stupeň skautské stezky. Broţovaná příručka pro skauty. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 2008 ISNB 978-80-86825-25-0 KUPKA, O. a kol: Cesta Vody: 2. stupeň skautské stezky. Broţovaná příručka pro skauty. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 2008, ISNB 978-80-86825-26-7. KUPKA, O. a kol: Cesta Vzduchu: 3. stupeň skautské stezky. Broţovaná příručka pro skauty. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 2008. ISNB 978-80-86825-27-4. KUPKA, O. a kol: Cesta Ohně: 4. stupeň skautské stezky. Broţovaná příručka pro skauty. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 2008. ISNB 978-80-86825-28-1. Kolektiv autorů: Experimentální skautská stezka. Manuál pro vedoucí. Junák-svaz skautů a skautek ČR, Praha 2006. ISBN 80-86825-20-5. Kolektiv autorů: Odborné zkoušky skautů a skautek. Informační broţura. Praha: Junák svaz skautů a skautek ČR, 1998. ISBN 80-86109-16-X. NOSEK, V. a kol: Cestou k pramenům: historie skautingu v obrazech. Speciál časopisu Skaut-Junák. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 2000. ISBN 80-86109-02-X, ISSN 1211-5231. Internetové stránky

http://stredisko-lux.sweb.cz/znalosti.htm http://www.trinactka.com/ http://www.skaut.cz http://krizovatka.skaut.cz/ http://www.e-skaut.cz/ http://svojsikac.skauting.cz/

98

Příloha č. 1 13. skautské středisko Hiawatha Brno49 Třinácté skautské středisko Hiawatha je součástí celostátní české skautské organizace JUNÁK - Svazu skautů a skautek České republiky. Středisko jako základní organizační jednotka zodpovídá za činnost ŠESTI SKAUTSKÝCH ODDÍLŮ. Tyto oddíly jsou utvořeny a pracují samostatně na základě věkových skupin: Chlapci -"vlčata" od 7 do 11 let, hoši od 11 do 16 let - skauti, děvčátka od 7 do 11 let - "světlušky," dívky od 11 do 16 let - skautky, hoši od 16 do 26 let - roveři; a konečně i dospělí - starší skautky a skauti - tvoří klub oldskautů. V čele kaţdého oddílu je kvalifikovaný vůdce nebo vůdkyně se svými zástupci, kteří musí mít vůdcovskou zkoušku. Počet registrovaných členů a členek ve 13. středisku se trvale pohybuje okolo 125 členů. Historie střediska „Třináctka“ byla zaloţena původně jako chlapecký oddíl 13. prosince 1921 Františkem Pozdíškem. V roce 1938 vznikla smečka vlčat. Po okupaci Československa hitlerovskými vojsky byl rozehnán a později tábor u Budišova 1941. V listopadu 1941 byla činnost oddílu zakázána50. Třináctka fungovala v utajení. Její ilegální činnost s vyuţitím povolených spolků a organizací vyuţívala další ilegální odbojové organizace: od zákazu činnosti do konce války (1941 – 1945). – vedoucí Třináctky byl zatčen Gestapem. Po skončení války byla znovu zahájena činnost oddílu v květnu 1945. Oddíl čítal nejvyšší počet členů v roce 1945: přes 220, pět oddílů (skauti, vlčata, roveři jako zvláštní kmen). V červnu 1945 byly zaloţeny dva dívčí oddíly (skautky, pak i světlušky), a roverský kmen, výsledkem čehoţ byl vznik neoficiálního 13. střediska v květnu 1945. Činnost střediska byla znovu ukončena zákazem samostatné skautské organizace v roce 1949 a snahou předělat skauty na pionýry. V prvním dvacetiletí komunistického reţimu bylo postiţeno mnoho skautských činovníků. Třináctky a skautů vůbec ale i déle, ţalářování, nebo povolena jen „práce u lopaty,“ i více neţ čtyřicet let (Cvrček aj.). V průběhu socialistického reţimu došlo několikrát k pokusům o poloilegální činnost našich oddílů na ZDŠ Kotlářská po roce 1964 Druhé obnovení čs. skautingu a vystoupení Třináctek z ilegality trvalo od března 1968 aţ do prosince 1970. V těchto letech vznikl klub oldskautů a oldskautek a začala přestavba srubové boudy na střediskové klubovny v Luţánkách. V roce 1970 bylo středisko ze srubu přes jedinou noc vyhozeno, budova zapečetěna a 20 let zůstala prázdná, uzamčená a hlídaná policií. Od roku 1970 pokračovala činnosti střediska tajně bez klubovny v soukromém bytě jednoho z vedoucích – Cvrčka. V roce 1971 přešlo středisko pod TJ Tesla Brno – odbor turistiky, kde pokračovala činnost aţ se třemi aţ šesti oddíly TOM, turistické oddíly mládeţe v samostatném odboru turistiky TJ Tesla aţ do konce roku 1989. V prosinci 1989 nastala třetí obnova 13. střediska a v lednu 1990 celého Junáka. Byl získán souhlas k zbourání shnilého luţáneckého srubu a k výstavbě nového: vlastní prací a se 70% 49 50

Informace o středisku byly čerpány na www.trinactka.com. První rozpuštění Junáka Němci: 28. říjen 1941.

99

finanční pomoci MŠMT ČR51 byl srub v Luţánkách slavnostně otevřen 28. října 1993 a byl pojmenován jménem zakladatele československého skautingu Antonína Benjamina Svojsíka. V roce 1997 začala stavba střediskové lesní základny Stráţná na soukromém lesním pozemku příznivce střediska p. Šímy v Lelekovicích, který ho středisku nabídl k uţívání. Bylo třeba vyčistit lesní palouky na 1,2ha silně znečištěného lesa a divokých skládek, zakládat nové trávníky, vykopat vodovod. K 80. výročí vzniku Českoslovské republiky byla roku 1998 zasazena na Stráţné „lípa svobody.“ Mezi léty 1998 - 2002 probíhala stavba budovy na Stráţné, z velké části svépomocí. Výsadba a ošetřování stromků, terénní úpravy, dokončování stavby, později oplocení, schodiště, opravy sklepů, hřiště, vodoinstalační, stolařské a elektroinstalační práce s velkou pomocí rodičů – členů SPJ. V roce 2002 byla základna Stráţná otevřena a uvedena do běţného provozu.

Příloha č. 2 Ekologický odbor Junáka52 Ekologický odbor pořádá během roku několik akcí, otevřených skautské i neskautské veřejnosti. Aktivit odboru jsou následující: Orbis Kaktus Proţitkový & metodický kurz výchovy k udrţitelnosti pro skautské vůdce, studenty pedagogiky a lektory středisek ekologické výchovy. Kytičky Přírodovědné exkurze do zajímavých míst v různých regionech naší republiky. Jsou určeny dospělým skautům, vůdcům oddílů, roverům a rangers apod. Ekologické semináře Tradiční víkendové akce ekologického odboru, které se konají v zajímavých oblastech přírody (obvykle v CHKO). Jejich náplní je obvykle poznání daného regionu, přírodovědná exkurze a vybraná témata vhodná pro oddílovou praxi. „Brouk Pytlík“, „Brouk Pytlík“ je funkce poradce v oblasti následujících ekologických témat: - zákony o ochraně přírody a ţivotního prostředí - zabezpečení tábora z hlediska ochrany přírody - náměty na táborový přírodovědný program - přírodovědné a ekologické odborky - ekologické projekty, dotace ministerstva ţivotního prostředí - informace o zajímavých knihách

52

Informace čerpány na http://krizovatka.skaut.cz/

100

- metodika přírodovědné a ekologické činnosti v oddílech - praktické poznávání přírody - šetrné hospodaření, odpady, udrţitelný ţivot Odborná činovnická kvalifikace z ekologie Odborná činovnická kvalifikace (OČK) je kvalifikace, opravňující ke zkoušení na čekatelských a vůdcovských zkouškách a dalších kvalifikačních akcích v daném oboru. Oblast ekologie je rozdělena do dvou oblastí. 1. Vztah člověka a přírody Filozofie, historie vztahů člověka a přírody, různé postoje člověka k přírodě, ekologická etika, vztahy k přírodě a náboţenství, etické, sociální a ideové předpoklady pro řešení současné ekologické krize. 2. Praktická znalost přírody a vztahů v přírodě. Jde o praktickou znalost organismů a objektů neţivé přírody, vztahů v přírodě, ekosystémů, evoluce organismů. Uchazeč by měl být zejména schopen tyto znalosti uplatnit v terénu a dokázat je srozumitelně vysvětlit laikům.

101

Obrazová příloha Příloha č. 3 Obr. 1 a 2: Plakáty ke kampani v roce 2006 53

Obr. 3:Náborový plakát pro kampaň v roce 2009

53

Všechny 3 plakáty pocházejí z internetových stránek skautského obchodu, http://obchod.skaut.cz/inshop/scripts.

102

Příloha č. 4 Obr. 4, 5, 6: Svojsíkův srub- Brno- Luţánky.54

54

Všechny následující fotografie pocházejí z webových stránek střediska Hiawatha, www.trinactka.com.

103

Příloha č. 5 Obr. 7: Lesní základna Stráţná

Příloha č. 6 Obr. 8, 9: Schůze oldskautů

104

Příloha č. 7 Obr. 10: Ochranářské aktivity – lesní brigáda na Stráţné

Obr. 11: Ochranářské aktivity – úklid skládky v lese

105

Příloha č. 8 Obr. 12, 13: Ekologické chování na táboře55- třízení odpadu a tématická hra

Příloha č. 9 Obr. 14: Poznávací aktivity

55

Následující fotografie ilustrují činnosti prováděné na letním táboře v roce 2009.

106

Příloha č. 10 Obr. 15, 16, 17: Tradiční aktivity – zapalování ohně ze 4 stran podle Setona

Obr. 18: Klasická skautská výprava

107

Příloha č. 11 Obr. 19, 20, 21, 22 : Moderní adrenalinové aktivity

108

Příloha č. 12 Obr. 23, 24, 25: Sportovní aktivity v přírodě

Příloha č. 13 Obr. 26, 27: Další hry v přírodě

109