Skalničkářův rok. září 2011 číslo 64

Skalničkářův rok  září 2011 číslo 64

Skalničkářův rok 

Obsah

září 2011 číslo 64

PĚSTITELSTVÍ Phyteuma sieberi  ­ MISS FOTO 2010 (Z. Hlavoň) Arisaemy záhad zbavené IV. (O. Navrátil)  Prometheum (J. Niederle) Tajemné lýkovce (O. Navrátil) Jak se seje v Tišnově (M. Doležal)

ISSN

CO NÁS ZAJÍMÁ Z historie (J. Niederle) Prodejní výstava sukulentů, kaktusů, tilandsií a jiných exotických rostlin

Pro své členy a přátele vydává a zdarma rozšiřuje Klub skalničkářů Brno. Elektronický časopis vychází dvakrát ročně. Vedoucí redaktor Ing. Mojmír Martan Technický redaktor Doc. RNDr. Josef Niederle, CSc.

Klubový zpravodaj NAŠE AKCE Přednášky a členské schůze Výstava 2011 Burzy rostlin Zájezd Půjčování klubových knih a časopisů Výměna semen Fotosoutěž INFORMACE Z KLUBU Z členské základny Drobné zprávy a informace Inzerce Kalendář akcí klubu na 2. pololetí 2011

1

PĚSTITELSTVÍ Phyteuma sieberi  ­ MISS FOTO 2010  Chtěl   bych   vám   představit   vítězku   fotosoutěže   2010.   Určitě   ji  velká   většina   z vás   zná.   Ať   již   z vlastních   pokusů   o   pěstování  nebo z fotografií z přírody. Jejím   domovem   je   jihovýchodní   a   střední   Evropa.   Tato  kráska ­ ani malá, ani velká ­ dorůstá v květu 10­15 cm, tedy tak  akorát   do   skalky.   Roste   v chudé   drenážované   půdě   s obsahem  vápníku a chráněna před poledním sluncem. Listy mají okrouhlý  tvar, kvete v kulové hlávce modrofialovými květy. Doba květu je  konec června, začátek července. Tolik říká literatura. Na   mé   vápencové   skalce   kvetla   již   v prvním   květnovém   týdnu  (foto je z 8. května). Byla vysázena na východní stranu s dobrou  drenáží, na malé štěrkové políčko. Před sluncem byla chráněna  asi od 11 hodin větším kamenem. Jak jste si jistě povšimli, píši v minulém čase. Díky dlouhému  loňskému   promáčenému   jaru   a   mé   zbrklosti,   kdy   jsem   brzy  oddělal tabulku skla, která ji chránila před nadměrnou vlhkostí,  uhnila.   Na   skalce   vydržela   tři   roky,   z toho   dva   roky   kvetla   a  poslední rok měla 10 květů. Přestože jsem si ji užil tak málo, věřím, že na druhý pokus to  bude určitě lepší. Pokud budete mít možnost sehnat tuto MISS  kytičku, neváhejte. Za tu trochu péče navíc opravdu stojí. Odmění  se vám svým nezaměnitelným květem. Zdeněk Hlavoň, Syrovice

2

Arisaemy záhad zbavené IV.

ruličkovitě   stočený,   bíle   až   žlutozeleně   a   sytě   červenohnědě  pruhovaný. Solidně rostoucí a dobře přirůstající rostlina kvete dosti  pozdě, u mne na horách v průběhu července. Nesnáší zimní vlhko! Arisaema   elephas  má   velké,   výrazně   bíle   až   zeleně   a  mahagonově   hnědé   pruhované   spathum,   mohutné   palice   mají  dlouhý   a   převislý   silný   spadix.   Až   90   cm   vysoká   rostlina   s  rozložitými listy, jež bývají temně zelené, avšak vyskytují se i formy  s   listy   skvrnitými,   a   dokonce   sytě   purpurovými   či   popřípadě  červenými. Velmi podobná je občas pěstovaná  Arisaema wilsonii,  jež bývá udávána jako poddruh předchozího druhu, vůči silnějším  mrazům neodolná. Arisaema   ciliatum  ­   přimět   tento   druh   z   Himálaje,   kde  roste ve výškách až 3700 m, ke kvetení, není pro mne právě snadná  záležitost. Zato vytváří dostatek mladých hlízek a jeví se jako dosti  odolný,   takže   jej   již   brzy   budu   moci   podrobit   zkoušce   venkovního  pěstování.   Toulec   je   pěkně   stavěný,   dosti   velký,   souměrně   hnědě  (nebo zeleně s hnědým stínováním) a bíle pruhovaný, horní část je  hluboce převislá do protisměru a zakončená velmi tenkým ocáskem,  list vícečetný, vějířovitě rozložený, dlouze kopinatý. Občas se pěstuje  i příbuzná drobnější, avšak vitálnější a lépe kvetoucí var. liubaense  s tmavě červenofialově a bíle pruhovaným toulcem. Arisaema dilatatum  je pěkný druh s živě zelenými, dosti  velkými trojčetnými listy, občas purpurově skvrnitými, spathum je  svítivě   bílé   s   výraznými   purpurově   hnědými   až   zářivě   červenými  pruhy,   květní   palice   silná,   zprohýbaná,   hnědá   až   červenohnědá,  variabilita je značná. Arisaema saxatile je rostlina s mnohačetnými, symetricky  vějířovitě   rozprostřenými   listy,   květní   toulce   jsou   dlouhé,   štíhlé,  prohnuté,   na   konci   zúžené   a   protáhlé,   smetanové   až   oslnivě   bílé,  apendix   je   zelený,   velmi   dlouhý,   téměř   esovitě   zprohýbaný. 

Díky   čilému   obchodování   přes   internet   a   některým   dalším  možnostem   se   v   poslední   době   objevila   řada   nových,   velmi  zajímavých a atraktivních druhů arisaem, které se jistě brzy podaří  rozšířit mezi členy klubů i další pěstitele. Několik zajímavějších si  přiblížíme... Arisaema concinum ­ dlouhé štíhlé toulce jsou zelenobílé s  tmavě purpurovými tenkými proužky v dolní válcovité části, špička  (rosthrum)   je   protáhlá,   tenká,   prohnutě   vzpřímená.   Tento   druh  spolehlivě   není   mrazuvzdorný   a   vyžaduje   zimní   uložení   v   suchu.  Zjara je extrémně háklivý na přemokření a vyžaduje kvalitní drenáž  a případnou ochranu před velkými dešti, je to tudíž ideální rostlina  pro   pěstování   v   květináčích.   Občas   se   vyskytuje   i   tmavě   hnědá  forma   květů   s výraznými   bílými   pruhy.   V   minulém   čísle   jsem  fotografii této rostliny omylem opatřil názvem A. costatum, za což se  dodatečně omlouvám. Snímek skutečné arisaemy costatum by měl  vyjít  v tomto   čísle...  Správné   vyobrazení   i   názvy  rostlin  naleznete  též na internetu na stránkách BioLib.cz., zadáte­li do hledání název  rodu Arisaema.  Ještě   nesnadnější   je  Arisaema   rhizomatum,   která  vyžaduje stejné zacházení. Je to krásný druh s velmi dekorativním  toulcem v tmavě hnědé až červenofialové barvě s výraznými bílými  a zelenými skvrnami. V květu je značně variabilní a svou exotickou  krásou náleží mezi nejatraktivnější druhy vůbec. Arisaema franchetianum  má dlouhý zelený stvol vysoký  až okolo 70 cm a zakončený dosti velkými, trojčetnými listy, trochu  podobnými   druhu   A. fargesii,   avšak   s výraznější   nervaturou.  Souměrný toulec je velký kolem 10 cm, nahoře prohnutý, někdy až  3

Mrazuvzdornost je velmi nízká. Pro pěstování jsou vhodné rostliny z  nadmořské výšky nad 2000 m, které jsou odolnější, i tyto však na  zimu   ukládáme   do   suchých   pilin   v chladné,   ale   mrazuvzdorné  místnosti. Arisaema yunnanense  je nepříliš vysoká rostlina ­ kolem  40   cm,   list   trojčetný,   lesklý,   toulec   tmavě   zeleno­bílý,   vzácněji  hnědo­bílý,   nevelký,   souměrný,   květní   palice   sytě   zelená.   Zimní  vlhko   je   nebezpečné.   Již   v časném   podzimu   je   potřeba   tento   i  některé   další   druhy   chránit   před   vlhkem.   Mokro   v   kombinaci   s  mrazem je spolehlivě ničí.

Arisaema rhizomatum Foto O. Navrátil

4

Arisaema franchetianum Foto O. Navrátil

Arisaema saxatile Foto O. Navrátil

5

Arisaema costatum Foto O. Navrátila k článku Arisaemy záhad zbavené III., uveřejněný v 63. čísle našeho zpravodaje, kde byl pod tímto názvem otištěn jiný druh.

Arisaema yunnanense Foto O. Navrátil

6

U houbových   onemocnění   je   stejně   malá   naděje   na   úspěšnou  dezinfekci   a   zpravidla   nám   nezbude   nic   jiného,   než   likvidace  napadených rostlin a odstranění závadného substrátu. Při sklízení  rostlin v květnících do sklepa před příchodem mrazů je pěstování  většiny druhů zcela bezproblémové, dobře rostou a krásně kvetou.  Některé himálajské druhy budou snad solidně přezimovatelné pod  vrstvou   pilin,   bukového   listí,   drcené   borové   kůry   nebo   se   suchým  krytem (např. polystyren), podobně jako Cypripedia.  Ve složení substrátu preferuji mírně kyselou, resp. neutrální  zeminu. Při sázení je potřeba dbát na to, aby byly hlízy dostatečně  hluboko v zemi, neboť kořínky raší z horní strany hlízy a těsně pod  povrchem by mohly usychat. V průběhu vegetace je možno rostliny  přihnojit   některým   druhem   hnojiva   pro   cibuloviny,   která   bývají  běžně k sehnání v zahradnických podnicích. Též provádím na jaře  před   vyrašením   jemný   posyp   univerzálním   Cereritem,   který   v   té  době dodávám i kosatcům. Přesazování preferuji pozdě na podzim po  zatažení  listů, přibližně  co  dva  až tři  roky, aby se  mohly vytvořit  mladé hlízky.Většina druhů vytváří nové hlízky po obvodu dospělých  hlíz, některé je však vytvářejí na konci silnějších kořenů. Kamarád  Erich Lunda na podzim vykopával mohutné hlízy druhů fargesii a  candidissimum, nožem je sadisticky rozřezal na několik částí, vždy s  vytvořeným   pukem   a   po   desinfekci   a   přezimování   v   bezmrazé,  chladné a suché místnosti v krabici s pilinami tyto vysazoval jako  hotové   rostliny.   Jarní   přesadba   je   nebezpečná,   v   případě   ulomení  rašícího stvolu dochází k úhynu rostlin. Lze ji uskutečnit počátkem  dubna,   než   hlízy   začnou   rašit.   Množení   semeny   jsem   prozatím   s  ohledem   na   časovou   náročnost   neprováděl,   ale   venku   pěstované  druhy se občas šíří samovýsevem. Osobně jsem přesvědčen, že řada  druhů   výše   uvedených   i   dalších   se   po   odstranění   různých  vychytávek stane trvalou ozdobou hajních partií našich zahrad. Oldřich Navrátil, Ostrava

Arisaema ciliatum var. liubanense Foto M. Martan Většina   arisaem   se   u   nás   nepěstuje   příliš   dlouho   a   jejich  schopnost   odolávat   holomrazům   a   dalším   nepříznivým   rozmarům  zimy ve střední Evropě není dosud dostatečně ověřena. Pěstování ve  studeném   skleníku   je   při   dostatečném   přistínění   a   korigované  vlhkosti pravděpodobně snadné, jen je potřeba mít na zřeteli, že při  trvalém   přemokření   hlízy   uhnívají.   Mohou   být   rovněž   napadeny  háďátky, houbovými chorobami nebo bakteriemi. Pro desinfekci je  možno použít dolomitický, resp. vápencový prach, dřevěné uhlí, lze  rovněž zkusit roztok Fundazolu a Previcuru, příp. moření v Rovralu,  osobně však nejsem příliš nakloněn chemickým metodám ochrany.  7

Prometheum

ubírat   kroky   některých   dalších   botaniků.   V roce   1995   se   't   Hart  rozhodl přidat do tohoto nového rodu některé druhy rodu Rosularia  a Sedum. Tak byl rod podle něj rozšířen o druhy Prometheum aizoon = Rosularia aizoon = Rosularia pallida Prometheum chrysanthum = Rosularia chrysantha Prometheum rechingeri = Rosularia rechingeri Prometheum serpentinicum = Rosularia serpentinica Prometheum tymphaeum = Sedum tymphaeum Později ještě přibyly Prometheum muratdaghense = Rosularia muratdaghensis Prometheum serpentinicum  var. giganteum Prometheum chrysanthum subsp. uludaghense

Prometheum pilosum neboli Sedum pilosum

Na skalkách většinou pěstujeme jeden vytrvalý druh, který je někdy  nazýván Rosularia chrysantha, jindy Rosularia pallida. Rozdíl je  v postavení květních stvolů. Květní stvoly prvního druhu vyrůstají  ze středu růžic, zatímco druhého druhu vně růžic. Nepochybně  snadné rozlišení. Problém je ovšem v tom, že ty potvůrky obvykle u  nás v kultuře nekvetou. Je jistě vhodné si všimnout, že Rosularia   pallida je synonymem Rosularia aizoon. Takže postaru buďto  Rosularia chrysantha, či  Rosularia aizoon. I ostatní druhy budou  zajímavé. Například Sedum tymphaeum z řeckých hor by určitě  stálo za pokus.

Foto Z. Řeháček

http://www.greekmountainflora.info/Timfi/slides/Prometheum %20tymphaeum.html

Japonec Ohba při povýšení sekce Sedum sect. Prometheum na  samostatný   rod   se   dvěma   druhy  Prometheum   pilosum  a  Prometheum   sempervivoides,   což   jsou   oba   nám   dobře   známé  růžicovité monokarpické rozchodníky, určitě netušil, kam se budou 

Já nemám v oblibě různé přesuny druhů na základě pochybných  molekulárních analýz. Nicméně se jméno Prometheum začíná  8

v zahradnické literatuře objevovat, takže je vhodné vědět, co se pod  ním vlastně skrývá. Josef Niederle, Brno

Prometheum sempervivoides neboli Sedum sempervivoides Foto M. Martan

Tajemné lýkovce

Prometheum muratdaghense neboli Rosularia muratdaghensis Foto M. Martan

Při   pouhém   pomyšlení   na   sepsání   tohoto   pojednání   se   mi  okamžitě vybavilo známé rčení o ševci, jenž by se měl držet svého  řemesla.   Ihned   jsem   si   uvědomil,   že   tentokrát   polezu   „do   zelí“  odborníkům   mnohem   zkušenějším,   kteří   jsou   v dané   problematice  jako doma. Máme přece J. Haldu, autora knihy The genus Dapne,  9

J. Odvárku,   sběratele   a   úspěšného   novátora   pěstebních   metod,  V. Brauna,   lektora   mezinárodní   skalničkářské   konference  v Berouně, Z. Zvolánka, editora pražských „Skalniček“ a pověstného  „daphnomila“a   mnoho   dalších   úspěšných   pěstitelů   i   objevitelů  nových druhů a klonů těchto nádherných rostlin.  Také   já   jsem   postupně   propadl   jejich   kouzlu.   Od   časného  rodícího   se   jara   do   počátku   léta   je   vzduch   na   zahradách   doslova  prosycen   jejich   opojnou   a   omamnou   vůní.   Přestože   jsou   v kultuře  pěstovány mnoho let, nejsou metody jejich množení dosud vždy a za  každých podmínek stejně spolehlivé a objasnění těchto záhadných  výkyvů může časem přinést ještě mnohá překvapení. Jedním z mých  nejoblíbenějších   druhů   je  Daphne   blagayana.   Tento,   v kultuře  hojně   rozšířený   a   obecně   známý   lýkovec,   je   zcela   nenáročný   a  v normální   vřesovištní   zemině   na   mírně   osluněném   stanovišti   mi  bujně roste a parádně kvete. Moje rostlina se souměrně kruhovitě  rozrůstá a po 22 letech dosáhla průměru přibližně 2 metry. Občas  můžeme   narazit   i   na   kompaktnější   klon,   nalezený   v r. 1975   a  v současnosti   pojmenovaný   po   své   objevitelce   ´Brenda   Anderson´.  Množení  Daphne   blagayana  je   zcela   snadné   hřížením.   Zeminou  přihrnuté větvičky vytvoří mladé jemné kořínky. Oddělené větévky  v délce   cca   15   cm   pak   sázíme   do   květináčků   již   v   podstatě   jako  hotové   rostliny.   Na   přistíněném   místě   spolehlivě   prokořeňují.   Lze  rovněž přibližně v polovině června odebírat vrcholové řízky, které po  ošetření   práškovým   stimulátorem   vysazuji   do   vřesovištní  hlinitopísčité půdy. Úspěšnost ujmutí je velmi vysoká.  Dalším   z mých   oblíbených   lýkovců   je   vzhledově   trochu  podobný   druh  Daphne   glomerata.   Druh   je   doma   v Malé   Asii   a  areál   jeho   rozšíření   sahá   od   Turecka   po   Kavkaz.   Rostliny   jsou  variabilní ve vzrůstu, olistění i v barvě, kde vedle klasicky krémově  kvetoucích můžeme najít i exempláře s květy čistě bílými, žlutými či

Daphne blagayana

Foto O. Navrátil

růžovými. Přestože je pro ně charakteristický výskyt na půdách  kyselých, občas lze tyto lýkovce objevit i ve spárách vápencových  skal. Plody mají oranžové. Svoji první rostlinu jsem získal od  př. Staňka ze Sedlčan asi před 9 lety. Jedná se pravděpodobně o  vysokohorskou varietu nivalis. Po řadě let vytvořila hustý  kompaktní keřík o průměru přibližně 25 cm. Výška rostliny je  maximálně 15 cm a její větévky s tmavě zelenými lesklými listy  bývají doslova obaleny hlávkami v poupěti sytě růžových a v plné  10

Daphne glomerata

hrabanky z jehličnatého lesa. Množení je možné provádět výsevem  semen   nebo   řízkováním.   S   touto   metodou   mám   ovšem   velmi  rozporuplné   zkušenosti.   Když   jsem   se   dozvěděl   o   nové   metodě  př. Milana  Odvárky,  ihned  jsem   se  ji   pokusil   vyzkoušet.  Výsledek  dopadl zoufale. Důvody lze shrnout do několika stručných bodů. 1. Technické zázemí: nemám k dispozici skleník ani pařeniště a  tudíž   nemohu   zajistit   pro   řízkovance   trvalou   teplotu   kolem  20 °C. Totéž platí o stabilní a neměnné mírné vlhkosti, neboť  občas bývám i delší dobu nepřítomen. 2. Přírodní   podmínky:   vzhledem   ke   klimatickým   poměrům  v Beskydách   byli   řízkovanci   vlivem   nadměrných   srážek  soustavně vystaveni vysoké vlhkosti a v trvale přemokřeném  jílu rychle podléhali plísním a hnilobě. 3. Chemie:   je   evidentní,   že   hutný,   temně   hnědočerný,   krásně  tvarovatelný jihočeský jíl př. Odvárky je svým složením zcela  odlišný od světle hnědého, nevýživného, snadno vysychavého  a   zcela   nesoudržného   materiálu,   jenž   mám   k dispozici   já.  Pravděpodobně   může   obsahovat   minerální   látky   a   stopové  prvky,   které   zdárně   podporují   vývoj   růstu   kořenového  systému. Kromě těchto tří faktorů mohou ovšem hrát svoji roli i schopnosti  řízků   zakořeňovat   v určitém   období   vegetace,   meteorologické   a  klimatické   poměry   v daném   roce   v té   které   oblasti   a   zřejmě   i  řada   dalších,   dosud   vědecky   nepodložených   a   neověřených  okolností. Při telefonickém rozhovoru mi př. Odvárka důvěrně sdělil, že  na   jaře   r. 2009   mu   lýkovce   silně   poškodili   hraboši.   Okousané  větvičky   prý   bez   jakéhokoliv   ošetření   zasadil   a   výsledkem   bylo  téměř 100 % ujmutí řízkovanců. S trochou nadsázky pak dodal, že  by to mohlo být způsobeno jakýmsi výměškem slin hlodavců, který  snad   působí   jako   růstový   stimulátor.   Tato   zpráva   mne   nadchla, 

Foto O. Navrátil

zralosti bohatých, intenzívně vonících krémových květů. Celý keřík  obrůstá z jednoho silného kořene a podzemními výběžky se zatím  nerozšiřuje. Lýkovec roste v zápoji s jinými, nižšími skalničkami  (plazivé phloxy a podzimní hořce) na mírně vlhkém místě v jakési  mělké prohlubni. Stanoviště   je   po   většinu   dne   osluněné,   jen   v poledních  hodinách   se   nachází   ve   světlém   stínu.   Pěstebním   substrátem   je  normální jílovitě­humózní hnědozem s kameny a přídavkem kyselé  11

Rododendrony na jižní Moravě ­ proč ne?!

neboť mám zcela shodnou zkušenost. Koncem zimy jsem nalezl ve  zbytcích tajícího sněhu okousané vrcholové „řízky“ několika druhů a  kultivarů lýkovců Daphne cneorum, D. glomerata, D. x susannae (D.   collina x D. arbuscula), D. hendersonii ´Ernst Hauser´ (D. petraea x   D. cneorum) a  D x napolitana  ´Stasek´ (D. colina x D. cneorum). S  ohledem na nepřízeň počasí a další okolnosti jsem je bez jakékoliv  významnější péče napíchal do kelímků do směsí jílovité hnědozemě  s říčním   štěrkem   a   nadále   jim   nevěnoval   pozornost.   Výsledek   byl  zcela   ohromující,   nezakořenily   jen   asi   2   z více   než   20   exemplářů.  Vypadá to, jako by pud sebezáchovy napadených rostlin vyburcoval  jejich   imunitní   systém   a   v reakci   na   okus   se   následně   výrazně  zvýšila schopnost poškozených oddělků zakořeňovat.  V této souvislosti mne poněkud děsí představa umělého chovu  hlodavců   za   účelem   úspěšného   množení   miniaturních   keříků   a  dřevin.   Také   mi   připadá   dosti   legračním,   že   by   se   armáda   mých  úhlavních   nepřátel   měla   stát   mými   nejdůležitějšími   pomocníky.  Bohužel se obávám, že výše uvedené okolnosti jsou pouze z kontextu  vytrženou souhrou náhod a na úspěchu se nejvyšší měrou podepsala  vhodně zvolená doba řízkování v přímé souvislosti s ideálním jarním  počasím   v následujících   měsících   dubnu   a   květnu.   Zástupci   rodu  Daphne tak i nadále zůstávají obestřeni jakýmsi závojem tajemství.  Snad i proto budou i v budoucnu patřit mezi mé favority v pelotonu  okrasných rostlin.

Všude   se   setkávám   s názorem,   že   jižní   Morava   a  rododendrony k sobě nepatří. Přesto jsme se s manželkou rozhodli,  že na tyto řeči nedáme a již před 12 lety jsme začali tyto mýty bořit.  A   určitě   to   není   nemožné.   Chce   to   zajít,   nejlépe   na   podzim,   do  knihkupectví, koupit literaturu a přes dlouhou zimu číst ­ jednou,  dvakrát nebo i třikrát ­ věřte vyplatí se to. A na jaře můžeme začít. Nebudu se podrobně rozepisovat, jak to má být správně ­ to je  v té literatuře. Já bych  se  chtěl zmínit  o  naší zkušenosti  s těmito  krásnými keři a keříčky. Naše zahrada leží okolo 215 m n. m. a je obrácená na východ ­  jih beze stínu. Teoreticky je všechno špatně. Zmírnit vliv slunce bylo  třeba výsadbou živého plotu. Volba padla na  Thuja occ. ´Smaragd´.  V dnešní době hodně kritizovaná dřevina, podle některých patří na  hřbitovy   a   ne   do   zahrad.   U   nás   ale   splnila   svůj   účel.   Je   pěkná,  rychle roste, stíní a nedělá nepořádek. Protože jsme se rozhodli pro  rododendronový   záhon   asi   7   x   10   m,   byla   odebrána   vrchní   část  zeminy   do   hloubky   30   ­   35   cm   a   nahrazena   litevskou   rašelinou,  která   se   dodává   lisovaná   v balících  s PH   okolo   4,5.  Do   této   se   již  sázelo. A už slyším kritiku. Rašelina nemá žádné živiny, každý rok  musí hnojit. Není to pravda! První přihnojení, a musím podotknout,  že nebylo potřeba, jsem udělal až po 9 letech, a to jen z toho důvodu,  že mi nikdo nevěřil, že jsme ještě nehnojili. Ještě   se   vrátím   k výsadbě.   Ta   probíhala   zároveň.  Rododendrony   i   živý   plot.   Vše   bylo   zakůrováno   asi   10   cm   silnou  vrstvou. Tak první roky byly bez jakéhokoli stínu a to od rána do  16:30   hodin.   Byla   udělána   kapková   závlaha,   kterou   používáme  dvakrát denně od jara do podzimu. Ve 3 hodiny ráno a v 6 hodin  večer, vždy na 12 minut. Na tomto záhoně je 22 kusů rododendronů 

Literatura Sborník   z prvé   české   mezinárodní   skalničkářské   konference.  Klub  skalničkářů Praha, 2007 Vojtěch   Holubec,   Pavel   Křivka,  The   Caucasus   and   its   flowers.   LOXIA, 2006 Oldřich Navrátil, Ostrava

12

a   azalek.   Do   dnešního   dne   se   všechny   do   jednoho   těší   dobrému  zdraví a rostou jako by byly v Beskydech. Myslím, že na tomto příkladě je vidět, že pokud jste z jižní  Moravy   a   rododendrony   vás   učarovaly   jako   nás   a   chcete   je   mít,  nebojte   se   do   toho   jít.   Zároveň   ale   musím   zdůraznit,   že   základní  požadavky pro růst těchto efektních dřevin se musí dodržet vždy. Zdeněk Hlavoň, Syrovice

Rhododendrony v Syrovicích - celkový pohled foto Z. Hlavoň

13

Rhododendron sp. foto Z. Hlavoň

Rhododendron ´Feuerwerk´ foto Z. Hlavoň

14

Rhododendron ´Hachmanns Charmant´ foto Z. Hlavoň

Rhododendron ´Fantastica´ foto Z. Hlavoň

15

Jak se seje v Tišnově Tak už je to zase tady. Výzva a příkaz. Nejprve „vlídná“ výzva  od   přítele   Hraběte:   „Místo   těch   článků   o   požárech   napiš   něco  pořádného, třeba jak se mají vysévat skalničky…“. Později už příkaz  od šéfa klubu sepsat svoje zkušenosti s výsevy, protože si to vyžádali  členové   klubu   na   výroční   schůzi.   Moc   se   mi   do   toho   nechtělo.  Jakmile totiž nelíčím nějakou konkrétní událost, kterou už vlastně  „napsal“ život, tak to jde hodně ztuha. Takže vás zase varuji. Je to  násilím   sestavený   článek.   Možná   budete   zklamaní   jeho   formou   a  navíc   možná   i   tím,   jak   jsem   se   vypořádal   se   zadáním.   Zklamaní  budou především ti, kteří očekávají informace typu: Ideální výsevní substrát získáte smícháním 2,5 dílu normální  zahradní   zeminy   s 1,5   dílem   středně   hrubého   křemičitého   písku  z okolí   Hrušovan,   pak   přidejte   0,5   dílu   jemně   nadrcené   tuzemské  rašeliny,   špetku   rohovinové   moučky   a   za   stálého   míchání   proti  směru hodinových ručiček… Možná mi nebudete věřit, ale  jsou tací, kteří se podobnými  recepty snaží řídit. Asi mají hodně blízko k vaření. Ale vaření, to já  opravdu moc nemusím. Na druhé straně ale zřejmě existuje daleko  větší skupina skalničkářů, kteří si někde podobné recepty přečetli a  usoudili, že než by museli dodržovat tak složité postupy, to raději  nebudou   vysévat   nic   a   kytku   si   koupí   na   burze   nebo   vyptají   od  kamaráda.   A   ti   by   naopak   obsahem   mého   sdělení   zklamaní   být  nemuseli.  Moje motto totiž zní : „PŘI SETÍ SE S TÍM MOC NESEJTE“.  Místo toho, abych vám radil, jak to máte nebo nemáte dělat, popíšu  prostě, jak to dělám já.

Rhododendron ´Schneegold´ foto Z. Hlavoň

Semena mám dílem z vlastní skalky a dílem z naší klubové 

16

burzy. Až do výsevu je skladuji v dílně a zimní zahradě, kde je v létě  o něco chladněji a v zimě o něco tepleji než venku. Vhodný termín  k výsevu poznám podle toho, že dostanu objednaná semena z naší  burzy, tedy zhruba v listopadu a prosinci. Jako výsevní nádoby používám hranaté květináčky 10x10 cm.  Na dno dám čtvereček síťky z plastu nebo Perlinky (to je síť, která se  používá   ve   stavebnictví   pod   omítku).   Pak   přijde   zhruba   1   cm  jemného   štěrku   jako   drenáž.   Síťka   má   bránit   jeho   vysypávání  z drenážních otvorů. Zdroj a kvalita štěrku může být pochopitelně  různá. Já mám rád zrnitost, „frakci“, jak říkají odborníci, která se  obvykle používá jako poslední vrstva pod zámkovou dlažbu. Kdo má  v dosahu kamenolom, kde se štěrk vyrábí, má výhodu. Kdo ne, musí  dávat   pozor,   kde   se   v okolí   dláždí   chodníky   a   za   pivo   získat   od  dlaždiče   svolení   k částečnému   přesunu   hmot.   Nebo   chodit   večer  opakovaně náhodou kolem s kyblíčkem. Další možnost je předstírat,  že   jste   pracovníci   technických   služeb   a   na   jaře   si   zamést   štěrk   z  chodníků v okolí. Na drenáž pak přijde vlastní výsevní substrát. Ten si chystám  v předstihu. Smíchám zeminu z tchánova záhonu s trochou říčního  písku a univerzálním zahradnickým substrátem. Zahradní zemina,  tzv.   „normální“,   je   základ   většiny   pěstitelských   substrátů.   To   ví  každý.   Ale  proč   zrovna  z tchánova   záhonu?  No  protože  on   na   své  půlce zahrady pěstuje zeleninu a na podzim ji sklidí. Pak už k nám  nejezdí  tak  často a  nevšimne si, že jsem   mu ty sklizené  záhonky  trošku ohobloval. Ostrý říční písek – ten je osvědčený. Dává se do  betonu a v substrátu se neslepuje na rozdíl od kopaného (který se  zase   přidává   do   omítek).     Je   docela   snadno   dostupný   na   každé  stavbě   v okolí.     A   důvod,   proč   používám   univerzální   zahradnický  substrát, je cena. Z prodávaných substrátů je nejlevnější. Namíchaný substrát nechám vyschnout, abych ho mohl lépe  přesít. V kupovaném substrátu, písku ze stavby i na tchánově 

Klíčící rostliny Dictyolimon macrorrhabdos na začátku dubna.  foto M. Martan záhonu jsou různé větvičky, kamínky, drátky, střepy a vršky od piva.  To do výsevu nepatří. Mladé a jemné kořínky rostlinek mají raději  jemný   materiál.   Kontejnerek   naplním   asi   1 cm   pod   horní   okraj, 

17

mírně   stlačím   pomocí   plastové   hranaté   krabičky   a   na   povrch  substrátu   seju.   Obvykle   tak,   že   si   semínka   nasypu   na   dlaň,  seškrábnu kávovou lžičkou a z ní mírným poklepáváním na držadlo  lžičky   rozmístím   semínka,   pokud   možno   rovnoměrně   po   povrchu  substrátu.   Velká   semena   nebo   ta   s nějakým   létacím   aparátem  zastrkám   pod   povrch   jednotlivě   pomocí   pinzety.   Kontejnerek  označím   jmenovkou   a   povrch   zasypu   tenkou,   ale   souvislou  vrstvičkou   jemného   štěrku.   Kontejnerky   naskládám   do   plastové  misky s vyšším okrajem, naplním ji vodou a až vidím, že štěrk na  povrchu zvlhnul, přenesu je někam ven. No a to je všechno. Pak už  jen čekám, jak to dopadne. Stoprocentní   úspěšnost   nemám   prakticky   nikdy,   ale  nezkoumám, jestli za to může kvalita semen, počasí nebo nedostatek  mé péče. Prostě se nechám přírodou překvapit. Závěrečná fáze už se  dá popsat velice stručně: „Co vyroste, to rozsázím, co nezdechne, to  vysázím.   A   zbytek   rozdám   nebo   prodám“.   Trochu   rozvinutě   to  znamená, že až rostlinky vyrostou do velikosti, kdy si s nimi poradí i  méně šikovné prsty, rozsázím je do pěstebních kontejnerků. Přičemž  použiji   podobné   rozložení   vrstev   jako   u   výsevů:   síťka   –   štěrk   –  substrát – rostlinka – štěrk. Áááá…   teď   jsem   si   ještě   něco   uvědomil.   Tvrdil   jsem,   že  s vařením nechci mít nic společného, a ono to není tak úplně pravda.  Trklo mě to v souvislosti se zmínkou o přesévání substrátu. Co k přesívání používám? Přece cedník na nudle.  Co   používám   při   plnění   kontejnerků   štěrkem   a   substrátem?  Polévkovou lžíci!  Co   používám   k vysévání   semen?   Kávovou   lžičku!   Kde   nechávám  naplněné   kontejnerky   nasáknout   vodou?   Ve   starém   plastovém  chlebníku! Takže některé jednoduché kuchařské nástroje už ovládám téměř

Do kontejnerů přepikýrované semenáče Dictyolimon macrorrhabdos na začátku srpna. foto M. Martan

18

bravurně.   Mohl   bych   to   tedy   zkusit   se   složitějším   zařízením.   Co  třeba   sterilizovat   substrát   v troubě   nebo   mikrovlnce?   Příště   vám  třeba prozradím, jak jsem dopadl.

navštívil zjara v roce 1978. Ta byla ve vzorném pořádku, himálajské  střevíčníky byly stále ještě pod kryty z kokosových koberců a plechu,  skalka   vypletá,   domácí   orchideje   vysévající   se   pod   zakrslými   či  sestříhávanými dřevinami teprve začínaly rašit. Pětaosmdesátiletý  pan Sadovský mi je přesto všechny poukazoval. Stěžoval si, že mu  někdo vyryl trs Cypripedium reginae a byl na něj pěkně rozezlen.

Miroslav Doležal, Tišnov

Myslím si, že bychom si o historii Klubu skalničkářů mohli  občas něco připomenout, proto jsem napsal bez nároku na honorář  hořejších pár řádků.

CO NÁS ZAJÍMÁ

Reference [1]  Orchideen   im   eigenen   Garten  (1965,   1968,   1973).   BLV  Gartenbuch. München, Bern und Wien [2] Die Orchidee 12 (1961) : 63­66 Josef Niederle, Brno

Z historie Letos 19. dubna uplynulo dvacet jedna let od smrti iniciátora  založení našeho Klubu skalničkářů Brno, světoznámého kaktusáře  a   orchidejáře  Otakara   Sadovského,   1893­1990.   Sadovského   zájmy  byly  opravdu  široké,   byl   zakladatel   univerzál.   V  roce  1924  založil  kaktusářský   spolek   Astrophytum.   V   roce   1960   založil   spolek  pěstitelů   orchidejí   Cattleya   a   stal   se   jeho   prvním   předsedou.   Od  roku   1919   byl   učitelem   školy   pro   nevidomé   a   slabozraké,   pak  úředníkem.   Zdá   se,   že   se   věnoval   spíše   svým   koníčkům   než  zaměstnání. Nic bližšího se mi nepodařilo zjistit, ale jeho schopnosti  získávat rostliny a publikovat v zahraničí  byly překvapivé. Z jeho  literární   činnosti   se   nás   skalničkářů   týká   německy   psaná   kniha  Orchideje ve vlastní  zahradě  [1], která určitě stojí za přečtení.  Autor v ní shrnul své zkušenosti s pěstováním orchidejí u vilky v  Žabovřeskách.   Je   charakteristické,   že   v   nedávno   publikované  brožuře   o   pěstování   orchidejí   v   zahradě   o   ní   není   ani   zmínka   a  Sadovského jméno je u jím popsaného  Cypripedium macranthos  var.  hotei­matsumorianum  [2]   zkomoleno   na   Sadovski.  Sadovského   zahradu   na   adrese   Zeyerova   24,   Žabovřesky   jsem 

Poznámka:  V  roce  2012  oslaví  Klub   skalničkářů  Brno   40.  výročí  vzniku. První kroky k jeho založení podnikl právě přítel Sadovský, a  to již na podzim 1971.                                         MM

19

NAŠE AKCE

Čtvrtek 1. prosince 2011, 16:30 Robert Roth, Kremnica, SR Jaro v horách Íránu Atraktivní   přednáška   ze   země,   kam   za   skalničkami   jezdí   jen  opravdoví odvážlivci.

PŘEDNÁŠKY A ČLENSKÉ SCHŮZE Scházíme se v sále na Křenové ulici 67 ve 2. poschodí první čtvrtek  v měsíci   v 16:30.   Případné   změny   programu   naleznete   na   našich  internetových   stránkách  www.skalnicky­brno.cz.   Žádáme   vás,  abyste se po vstupu do přednáškového sálu podepsali do prezenční  listiny a zaplatili příspěvek na pronájem sálu ve výši 10 Kč.

Po Novém roce se sejdeme na Výroční členské schůzi, na které  se bude volit nový výbor klubu a která se uskuteční v sále na  Křenové ulici 67 v sobotu 21. ledna 2012 v 9:00. Případná změna  termínu či místa VČS bude včas oznámena na prosincové schůzi  a na internetu, případně na korespondenčním lístku.

Čtvrtek 1. září 2011, 16:30 Raimund Hedbávný, Vyškov Argentina Přednáška   našeho   člena,   který   se   zúčastnil   „kaktusářské  expedice“ do odlehlých oblastí Jižní Ameriky, přičemž si všímal i  kytek „nekaktusových“.   

VÝSTAVA 2011 Letošní výstava proběhla zdárně k naší spokojenosti. Snad jen  rostlin se letos sešlo o něco méně (napočítal jsem jich 250, ale nejsou  v tom   započítány   kaktusy   a   sukulenty   přítele   Hedbávného)   a   to  platí   také   o   vystavovatelích.   Někteří   bojovali   s nemocemi,   někteří  s časem,   Syrovičákům   týden   před   výstavou   exponáty   poničily  kroupy…   Také   poměrně   tuhá   zima   se   podepsala   na   zdravotním  stavu   rostlin.   A   tak   kvalitou   i   kvantitou   nás   zachránili   pěstitelé,  jejichž   jména   se   často   objevují   v hodnocení   vítězných   exponátů   ­  přítel Baláž a Holzbecherovi.     Výstava byla naaranžována na stejném místě jako loni. Areál  doznal   menší   změny   ­   zmizel   odsud   dřevěný   srub,   který   do  předloňska   sloužil   prodejcům   naší   burzy   rostlin.   Uvolněná   plocha  byla   zakůrována   a   vystavovaly   se   zde   dřeviny   a   bonsaje.   Pro  výstavní účely byl opět využit i dřevěný pavilon. Byla zde expozice  věnovaná   Jižní   Americe   ­   ukázky   rostlin,   kamenů,   fotografie.   Na  vnitřních stěnách pavilonu zářilo 16 sluncí ­ kreseb dětí z MŠ 

Čtvrtek 6. října 2011, 16:30 Zdeněk Zvolánek, Karlík To nejlepší z Krásné Stráně Povídání   editora   pražských   skalniček   o   novinkách   na   Karlíku,  samozřejmě doplněné krásnými obrázky.    Čtvrtek 3. listopadu 2011, 16:30 Zdeněk Řeháček, Hradec Králové Skalka 2010 142   obrázků   a   přednáška   zkušeného   pěstitele   o   novinkách   na  skalkách v České Rybné. 

20

Skalka s navazující hajní partií na výstavě skalniček Brno 2011 foto M. Martan

21

Dubová v Brně­Jundrově. Také zde byly umístěny fotografie skalek  a   rostlin   ze   zahrad   některých   našich   členů.   Fotografie   z výstavy  budou   umístěny   na   našich   klubových   stránkách   www.skalnicky­ brno.cz , prezentace z výstavy pak bude promítnuta na VČS v lednu  2012. Pořadí nejlepších exponátů výstavy 2011: Vítězné exponáty: 1.    Orchis italica ­ př. Baláž, 46 b. 2. Fritillaria epirotica ­ př. Baláž, 45 b. 3. Oxalis laciniata ´Seven Bells´­ př. Baláž, 40 b. 4.­5. Trillium grandiflorum ´Snowbunting´­ př. Martínek, 37  b. 4.­5.    Cyclamen persicum ­ př. Baláž, 37 b. 6.  Polygala calcarea ´Lillet´ ­ př. Holzbecherovi, 34 b. cena druhé kolo: Calceolaria aff. polyrhiza ­ př. Holzbecherovi,  30 b.                            Armeria ´Bevan´­ př. Holzbecherovi, 33 b. Majitelé všech výše uvedených vítězných exponátů budou na VČS  v lednu 2012 odměněni keramickým kachlem s logem klubu.

Trillium grandiflorum ´Snowbunting´ - jeden z oceněných exponátů na výstavě skalniček Brno 2011

Exponáty ze širší nominace: 7.     Armeria ´Bevan´­ př. Holzbecherovi, 33 b. 8.     Saxifraga pubescens ssp. irathiana ­ př. Holzbecherovi, 32  b. 9     Calceolaria aff. polyrhiza ­ př. Holzbecherovi, 30 b. 22

10.­11. Scleranthus uniflorus ­ př. Holzbecherovi, 27 b. 10.­11. kolekce Tulipa ­ př. Illová, 27 b.

Vítězný exponát

Calceolaria sp.

23

Misky a korýtka: 

Přítelkyně Dundálková, majitelka vítězné miniskalky v nádobě,  obdrží na VČS v lednu 2012 keramický kachel.

1. miniskalka v dřevěné nádobě ­ př. Dundálková, 13 b. 2. miska s Drabami ­ př. Souček, 11 b.  3. plastové korýtko s břidlicí ­ př. Dundálková, 10 b. 4. travertinový kámen ­ př. Souček, 7 b.

Příští výstava bude opět na stejném místě, v areálu firmy Čtyřlístek  zahradnické služby, s. r. o ve dnech 28. 4. až 5. 5. 2012. MM

BURZY ROSTLIN 

Naše   letošní   hlavní   jarní   burza   ve   Čtyřlístku   i   druhá  květnová   burza   v Arboretu   nabídly   tradičně   zajímavý   sortiment  rostlin.   Bohatou   nabídku   ocenili   jednotlivci   i   zájezdy   skalničkářů  z Čech, Slezska i z Ukrajiny. Na 1. květnové burze bylo možno koupit  takové „špeky“ jako Physoplexis comosa, Telesonix jamesii, Erigeron   aureus  ´Canary   Bird´,   bílé   jarní   hořce,   několik   druhů   arisaem,  lewisií, primulí a spoustu dalších atraktivních skalniček i travin a  hajních rostlin. Druhá květnová burza v arboretu byla poznamenána  menší návštěvností (bylo až moc hezky a lidé asi houfně odjeli na  chaty a chalupy).  Ještě   máme   před   sebou   podzimní   burzu   rostlin,   která   se  uskuteční v Botanické zahradě a arboretu Mendelovy univerzity ve  dnech  23. až 26. září 2011. Pozor, došlo k posunutí termínu o  týden   vpřed,   než   jsme   uváděli   v minulém   čísle   zpravodaje!  Naše   burza   bude   součástí   tradiční   podzimní   výstavy   „Barvy  podzimu“.   Návštěvníci   zde   naleznou   široký   sortiment   skalniček,  okrasných travin, cibulovin a hlíznatých rostlin a také ­ ale to už  vám neprozradíme, přijďte se raději podívat a vybrat si osobně.  Podzimní   burza   rostlin  se   tedy   uskuteční   23.   až   26. září   2011  v areálu Botanické zahrady a arboreta Mendelovy univerzity v Brně  ­   Černých   Polích   v prostoru   garáží   pod   správní   budovou.   Vchod 

Vítězný exponát

24

(i vjezd) bude horní branou od zastávky tramvají č. 9 a 11 Bieblova.  V době   výstavy   bude   možno   do   areálu   vstoupit   i   dolní   branou  z Drobného  ulice, před níž lze pohodlně parkovat. Jinak je možné  parkovat i na Bieblově ulici, kam je ale pro neznalé místních poměrů  trochu složitější příjezd.

ZÁJEZD

Příjem zboží: Prodej:

          Odjíždíme od Bohémy asi s půl hodinovým zpožděním (jedné  paní  se udělalo špatně). Předpověď počasí je špatná, a tak cestou  sledujeme zatahující se oblohu. Jedeme ale na severovýchod, a tak  frontu postupující od západu vlastně předjíždíme. Na první zastávce  v Bystřici   pod   Hostýnem   v prodejně   u   Horáků   již   máme   docela  solidní počasí. Mají zde velký výběr hlavně dřevin ­ někteří z nás  neodolají a nakupují. Já se zatím držím zpátky. Bohužel po opuštění  prodejny   nás   čeká   zklamání,   protože   hlavní   atrakce,   návštěva  nádherné matečnice firmy, se z důvodu opravy silnice k ní nemůže  uskutečnit – škoda!                   Dále jedeme přes Hranice na Moravě do Ostravy – Poruby.  Přítel Piatek je známý cestovatel, skalničkář a objevitel kamenných  koryt, kterých má doma pěknou sbírku. Vítají nás oba manželé a  paní   nás   provází   po   jejich   „království“.   Hned   u   vchodu   jsou  perfektně osázená koryta – zvláště ta s právě kvetoucími růžicemi  Saxifraga   longifolia.   Zahrada   je   vlastně   jedna   velká   skalka   a  několik dalších menších je ještě ve výstavbě. Na konci zahrady je  prodejní část. Bohužel i zde se na rostlinách podepsala letošní suchá  zima   i   jaro   svými   holomrazy.   Nakupujeme   rostliny   a   po   chvilce  posezení   u   vínka   se   loučíme   s přátelskými   a   pohostinnými  skalničkáři a odjíždíme směr Karviná.          Na parkovišti obchodního centra nás čeká paní Říhová a kolem  dalšího   obchodního   domu   nás   složitě   vede   k zadní   brance   své  zahrady – byli jsme zde v roce 2002, ale celé okolí se změnilo a bez  její pomoci bychom vstup do její zahrady nenašli. Její zahrada, to je 

Zájezd na severovýchodní Moravu 27. a 28.  května 2011

čtvrtek 22. 9.  9 ­ 15 h, 17 ­ 18 h pátek 23. 9. 9 ­ 18 h sobota 24. 9. 9 ­ 18 h neděle 25. 9. 9 ­ 18 h                               pondělí   26. 9.   9 ­ 17 h Likvidace: pondělí 26. 9. 17:00 ­ 18:30 h                               úterý       27. 9.  8 ­ 10 h Prosíme   prodávající,   aby   striktně   dodržovali   uvedené   časy.   Ve  čtvrtek 22. 9. 2011 v 16:00 bude slavnostní zahájení výstavy, v době  od   15:00   do   17:00   nebude   možné   vjíždět   automobily   do   areálu!  Prosíme vás, abyste rostliny přivezli pokud možno do 15:00. Doba  mezi   17:00   a   18:00   je   určena   hlavně   pro   členy,   kteří   z důvodu  zaměstnání   přejímku   zboží   do   15:00   nestihnou.   Na   přebírací  protokoly   prosím   připište   své   aktuální   telefonní   číslo,   nejlépe  mobilního   telefonu.   Případné   dotazy   směřujte   na   přítele   Vlčka  (tel.790 206 036)   nebo   na   předsedu   či   místopředsedy   klubu   (viz  adresář členů výboru klubu ve zpravodaji č. 60). MM

25

barevný   šok!   A   tak   má   také   zahrada   vypadat:   skupiny   dřevin,  skalky, jezírko s potůčkem i posezení – všechno vhodně zasazené do  trávníků,   který   tu   krásu   rámuje.   Právě   kvetoucí   rododendrony,  azalky   všech   velikostí   a   barev   od   bílé   po   fialkovou   vytvářejí  nádhernou podívanou. Zatím ještě neprší. Procházíme zahradou a  nešetříme slovy obdivu, fotoaparáty jen cvakají. Také je zde prodej a  paní   Říhová   podává   rostliny   a   odpovídá   na   dotazy.   Loučíme   se   a  s hlubokými estetickými zážitky jedeme do Staříče.                Za kamennou zdí a masivní železnou branou s vykovanými  motivy   rostlin   nás   vítají   manželé   Holubovi.   Vcházíme   do   velkého  areálu,   kde   hned   u   vchodu   je   prodej   spousty   krásných   dřevin,  hlavněčarověníků, za přijatelné ceny. Manželé Holubovi čarověníky  také sbírají, a tak je zde velký výběr. Pokračujeme dále do zahrady,  vlastně   velkého   arboreta.   Hned   u   vstupu   je   cedule   se   zákazem  fotografování!  Paní  Holubová   nás   ale  uklidňuje,  že  pro nás  zákaz  neplatí,   že   se   to   týká   jen   nekalé   konkurence.   Na   mírně   svažité,  pečlivě posekané louce je nad jezírkem velká skalka. Všude kolem  spousta   krásných   jehličnanů   –   i   zajímavě   tvarovaných,   pečlivě  obsypaných   kůrou   a   hlavně   právě   kvetoucích   rododendronů   a  azalek.  Nádhera!! Kocháme se tou krásou a nakupujeme rostliny –  tentokrát jsem neodolal ani já. Při odchodu začíná silně pršet. Zatím  nám to s počasím vyšlo.                 Za stálého deště jedeme do osady Ptáčník. Zastavujeme na  křižovatce   a   pod   deštníky   jdeme   do   kopce.   Jsme   překvapeni  prodejním areálem se spoustou kvalitních levných rostlin,  a tak i za  stálého deště dost nakupujeme. Kdo neměl deštník, docela promokl,  že Karle?! Přes silnici je u domku malá skalka a výstava a prodej  keramiky. Mají zde pěkné věci, ale celkem drahé. A tak ani nevím,  zda někdo keramiku nakoupil. 

Na letošním zájezdu jsme navštívili i netradiční skalku manželů Boháčových v Horním Sklenově poblíž hradu Hukvaldy foto M. Martan

26

Ubytování  máme v Čeladné  v horském  hotelu  Čeladenka  ve  třech domcích typu Okál, již dost vybydlených. Ubytujeme se a po  hodinovém   čekání   dostaneme   i   večeři!   Jelikož   nocujeme   v horách,  tak zde noční bouřka pěkně duní a rozléhá se. Ráno po snídani již  bez   problému   a   za   slabého   deště   jedeme   do   Čeladné   k příteli  Šigutovi.           Opět nádherná zahrada, kterou si vychutnáváme bohužel pod  deštníky,   protože   již   neprší,   ale   leje.   Od   poslední   návštěvy   v roce  2002 tato zahrada vyrostla do krásy. Střed tvoří udržovaný trávník,  po   stranách   lemovaný   výsadbou   jehličnanů   s právě   kvetoucími  rododendrony a azalkami ­ nádhera, velké uznání a obdiv vám pane  Šigute! Ti nejodolnější z nás nakupují azalky a čarověníky za dobré  ceny.             Další návštěvu máme u Boháčových v Horním Sklenově pod  zříceninou   hradu   Hukvaldy.   Zrovna   neprší,   ale   účastníkům   se  nechce 300 metrů pěšky. Za vedení pana Boháče složitě objíždíme po  horské silničce až k jejich domu. Jejich zahrada je vybudovaná za  domem v mírném svahu a první dojem je opět šok. Je to kamenný  areál   zvláštního   typu,   spousta   skalek,   kamenů   na   výšku   i   šířku,  různých scenérií a doplňků. Prostě pro kámen to asi nemají daleko.  Opravdu je to ale úžasné dílo lidských rukou (a silného traktoru).  Mně se areál líbil – někteří ale tvrdí, že zde mají „překamenováno“.  Opět prší, a tak připravené občerstvení přichází velmi vhod. Vřelé  díky! Hodně se zde nakupuje.                       Další   zastávka   je   ve   Štramberku.   Máme   domluvenou  návštěvu arboreta v bývalém lomu. Tak za slabého deště a silného  větru jen někteří jdeme ke vstupu, kde nás čeká pan Petr Pavlík.  Provádí nás po tomto krásném místě, na jehož vybudování se sám  podílel.   Lom   byl   totiž   po   skončení   těžby   vápence   zavezen   jako  skládka. Na jeho vyčištění bylo třeba mnoho lidské práce a odvoz  400   fůr.   Vzniklo   úctyhodné   dílo   zapáleného   jednotlivce,   klobouk 

dolů!   Nyní   už   zde   vyrůstá   původní   vápencová   květena   s mnoho  vzácnými druhy rostlin i živočichů.              Docela zmrzlí a promoklí sedáme do autobusu a odjíždíme  směr   Brno.   Cestou   zastavujeme   v areálu   Bystrovany   u   Olomouce.  V dešti jsme si prohlédli moderní arboretum se spoustou vzácných  dřevin.   Pak   se   chceme   občerstvit   ve   zdejší   restauraci,   ale   je   zde  svatba,  a  tak  na   nás  nemají   čas.  Vedení   proto   rozhodlo   –  jedeme  raději domů! K Bohémě přijíždíme po 16. hodině.                         Tento zájezd nám přinesl úžasné estetické zážitky, dobré  nákupy a taky nepřízeň počasí – ale to je už zapomenuto. Všichni  proto   vyslovujeme   vřelé   díky   paní   Utinkové   a   organizátoru   panu  Karlu Rozehnalovi. Potlesk od všech účastníků.                                                                           Ladislav Souček, Lysice                                                                                                  

PŮJČOVÁNÍ KLUBOVÝCH KNIH A ČASOPISŮ Klubová knihovnička je od letošního roku umístěna u přítele  Rozehnala na Barvičově ulici v Brně. Půjčování bude probíhat tak,  že   si   zájemci   na   členské   schůzi   podle   seznamu,   který   bude  k dispozici   u   knihovnice   př. Ruttkayové,   vyberou   knihy   nebo  časopisy   a   na   další   členské   schůzi   tyto   obdrží.   Pokud   knihovnice  nebude   přítomna,   je   možné   nahlásit   požadované   výpůjčky   příteli  Rozehnalovi   a  poté   je  na  další   schůzi  též   obdrží.  Vracet   výpůjčky  budou členové také na členských schůzích.  Doplňování   novinek  bude provedeno vždy začátkem roku za rok předchozí.  Seznam   knih   a   časopisů   je   uveden   i   na   internetu   pod   adresou  www.skalnicky­brno.cz.   Kdo   nemá   k dispozici   internet,   může  seznam   obdržet   v tištěné   podobě   u   knihovnice   na   členské   schůzi.           Marta Ruttkayová 27

anketních   lístků   získal   cenu   diváka   vítězný   snímek  Phyteuma   sieberi  přítele Zdeňka Hlavoně ze Syrovic. Snímek, který najdete  v barevné příloze, byl pořízen na jeho skalce u rodinného domu. 

VÝMĚNA SEMEN Dobře vyčištěná semena prosím zasílejte letos na novou adresu: Miroslav Pospíšil, Palackého nám. 14, 665 01 Rosice   email: [email protected] tel. 606 544 132 Uzávěrka   příjmu   semen   do   akce   je   3.   11.   2011,   semena  můžete ještě ten den odevzdat osobně na členské schůzi. Vyhotovený  seznam semen budeme automaticky zasílat pouze dárcům, ostatním  zájemcům   jen   na   požádání.   Aby   rozesílání   seznamu   bylo   co  nejrychlejší,   sdělte   nám   prosím,   pokud   máte,   vaši   e­mailovou  adresu. Prosíme   dárce,   aby   dodaná   semena   sami   neporcovali   a  neuzavírali   v sáčcích   kancelářskou   sešívačkou.   Sáčky   označené  názvem   druhu   očíslujte   v abecedním   pořadí.   Dbejte   na   správné  označení   a   porovnejte,   zda   se   obsah   sáčků   shoduje   s   přiloženým  abecedně   řazeným   seznamem   darovaných   semen   (písmeno   CH  zařazujte do seznamu jako písmeno C). 

Na   plakátku   naší   letošní   výstavy   byla  Delosperma   congestum  přítele Hedbávného. Připomínáme, že soutěže o nejkrásnější digitální fotografii se  může zúčastnit pouze  člen klubu skalničkářů Brno (řádný nebo  čestný)   s fotografiemi,   které   sám   pořídil.   Současně   by   měly   být  splněny následující podmínky a doporučení: 1. Od jednoho autora bude do soutěže přijímáno maximálně 10 kusů  digitálních fotografií.  2. Aby bylo možné použít fotografii na leták, musí mít orientaci „na  šířku“. 3. Motivem snímků by měly být skalničky nebo skalkové partie. 4. Snímky mohou být do soutěže podány - e­mailem   na   adresu  [email protected],   do  předmětu prosím napište heslo fotosoutěž - na   CD   příteli   Doležalovi   nebo   kterémukoli   členu   výboru,  nejlépe na členské schůzi osobně - na   CD  poštou:  MUDr.  Miroslav  Doležal,   Koráb  137,  666   01  Tišnov - z   vašeho   „flash   disku“   do   klubového   notebooku   na   členské  schůzi 6. 10. 2011 nebo 3. 11. 2011 5. Soutěžící musí předložit seznam svých snímků tak, aby první na  seznamu   byl   ten   snímek,   který   autor   pokládá   za   nejzdařilejší,  poslední snímek za nejméně zdařilý.  6. Termín podání je  nejpozději do 3. 11. 2011  (pozor na prodlevu 

FOTOSOUTĚŽ Vyhlašujeme již 5. ročník Soutěže o nejkrásnější digitální  fotografii.   Výsledkem   budou   opět   dvě   vítězné   fotografie.   Jednu  použijeme   na   leták   pro   příští   ročník   jarní   výstavy   a   druhá   získá  „cenu diváka“.  4. ročník fotosoutěže o nejkrásnější digitální fotografii proběhl  na výroční členské schůzi 22. ledna 2011. Do soutěže bylo přihlášeno  celkem   24   snímků   od   6   autorů.   Hlasováním   diváků   pomocí 

28

při odesílání poštou). 

Stav k 30. 6. 2011

Vyhodnocení   soutěže   bude   probíhat   následujícím   způsobem.  Snímek   pro   použití   na   propagační   leták   jarní   výstavy   vyberou  členové výboru hlasováním. Ze zbývajících fotografií bude sestavena  kolekce a ta bude promítnuta na výroční členské schůzi. Při výběru  se   bude   přihlížet   k pořadí   snímků   v průvodních   seznamech,   což  znamená, že budou promítnuty ty obrázky, kterých si autoři nejvíce  cení.   Účastníci   výroční   členské   schůze   pak   vyberou   vítěznou  fotografii   hlasováním   pomocí   anketních   lístků.   Další   podrobnosti  budou   sděleny   na   schůzi.   Autora   vítězného   snímku   čeká   drobná  odměna. Do scénáře fotosoutěže bude opět zařazen další bod. Taková  soutěž   v soutěži.   Na   výroční   členské   schůzi   budou   dána   do   osudí  jména   těch   přítomných,   kteří   hlasovali   pro   snímek,   jež   se   stal  celkovým   vítězem.   Z nich   bude   jeden   vylosován.   Dostane   na  památku   zvětšenou   reprodukci   vítězného   snímku.   Z technických  důvodů   to   pochopitelně   nebude   hned   na   výroční   schůzi,   ale   na  nejbližší schůzi členské. Minule tuto cenu vyhrála př. Servisová. MM

Přírůstky za 1.pololetí 2011: 

138 členů

Říhová Irena Suchomel Aleš Machálková Marie Skřivanová Kateřina Uhlířová Marie Kotcová Hana Krejcarová Marie Stopka Jan  ­ obnovené členství

Úbytky za 1.pololetí 2011: Axmanová Olga (1923) ­ neplnění členských povinností Čejková Hana (1947) ­ na vlastní žádost Fišer Miroslav (1967) ­ neplnění členských povinností  Horáková Milena (1944) ­ na vlastní žádost Malíř Arnošt (1928) ­ neplnění členských povinností Molatová Jana (1937) ­ neplnění členských povinností Perenčayová Anna (1949) ­ na vlastní žádost Peichlová Marie (1947) ­ neplnění členských povinností Prokešová Danuše (1930) ­ na vlastní žádost Zerhauová Dana (1961) ­ na vlastní žádost 

Upozorňujeme   všechny   členy,   že   členské   příspěvky   na   rok  2012 se platí od 1. 1. 2012 do 31. 5. 2012. Za neuhrazení členského  příspěvku bylo vyloučeno v tomto roce 5 členů.

INFORMACE Z KLUBU Z členské základny

Členové,   kteří   nedocházejí   na   členské   schůze   a   požadují   zaslání  zpravodaje poštou, musí mimo členského příspěvku 150 Kč zaplatit  ještě poštovné 35 Kč v ČR a ve SR 80 Kč.

Stav k 1. 1. 2011        140 členů Přírůstky za 1. pololetí 2011 8 členů Úbytky za 1. pololetí 2011       ­10 členů

Prosíme všechny členy klubu, aby při změně adresy nebo telefonu 

29

nahlásili   nové   údaje   co   nejdříve   na   adresu:   Marie   Servisová,  Jahodová 40, 620 00 Brno, tel. 545 229 648 nebo mob. 608 502 916,  nebo Věra Salzburgerová, Křídlovická 78, 603 00 Brno, tel. 543 211  604 nebo mob. 732 522 841. Marie Servisová

Ing.   Mojmír   Martan,   Úvoz   7,   602   00   Brno   nebo   na   e­mail:  [email protected], tel. 543 248 472, 728 235 171

Inzerce •

Nabízím   ze   svých   přebytků   skalničky   a   lekníny   (pro  hloubku vody 50­90 cm). Zdeněk   Hlavoň,   Syrovice   315.   Jen   osobní   odběr   po  telefonické domluvě.  Tel. 606 887 519.

 

Drobné zprávy a informace

-

-

Ve dnech 16.­18. 9.2011 se předseda klubu spolu s dalšími 3  členy   výboru   zúčastní   tradičního   Setkání   skalničkářských  organizací, které organizují skalničkáři z Nejdku. Již známe termín naší jarní výstavy skalniček, uskuteční se  ve Čtyřlístku od 28. 4. do 5. 5. 2012.  Připomínáme   adresu   našich   internetových   stránek:  www.skalnicky­brno.cz Uzávěrka 65. čísla časopisu Skalničkářův rok je 3. 1. 2012,  časopis bude k dispozici na lednové VČS Pište   prosím   články,   veškeré   příspěvky   posílejte   na   adresu:  30

KALENDÁŘ AKCÍ KLUBU V 2. POLOLETÍ 2011 1. 9. 22. 9.

16:30 9:00 ­ 15:00 17:00­18:00

23. 9. 24. 9. 25. 9. 26. 9. 26. 9. 27. 9. 6. 10. 3. 11.

9:00 ­ 18:00 9:00 ­ 18:00 9:00 ­ 18:00 9:00 ­ 17:00 17:00 ­ 18:30 8:00 ­ 10:00 16:30 16.30

1. 12. 3. 1. 2012 21. 1. 2012

16.30 9.00

členská schůze s přednáškou (Křenová) příjem rostlin na podzimní burzu           (Arboretum) příjem rostlin na podzimní burzu  (Arboretum) podzimní burza ­ prodej (Arboretum) podzimní burza ­ prodej (Arboretum) podzimní burza ­ prodej (Arboretum) podzimní burza ­ prodej (Arboretum) likvidace podzimní burzy (Arboretum) likvidace podzimní burzy (Arboretum) členská schůze s přednáškou (Křenová) členská schůze s přednáškou (Křenová) nejzazší termín předání semen do  výměny uzávěrka fotosoutěže 2011 členská schůze s přednáškou (Křenová) uzávěrka zpravodaje č. 65 výroční (volební) členská schůze  (Křenová)

Nepředvídatelné události mohou způsobit změny v programu, čase i  místě konání těchto akcí.

31