Skalničkářův rok. leden 2016 číslo 73

Skalničkářův rok                leden 2016 číslo 73

Skalničkářův rok                leden 2016 číslo 73 ISSN 1805­1170

Obsah PĚSTITELSTVÍ 3 Crocus malyi   (M. Martan)  3 Plyšáček   (P. Holík) 5 Tařičník trnitý   (Z. Zvolánek, K. Andersen) CO NÁS ZAJÍMÁ 7 Tam nahoře ve skalách   (P. Holík) 12 Údolí bílých rododendronů   (C. a Š. Haškovcovi)

Pro své členy a přátele vydává a zdarma rozšiřuje Klub skalničkářů Brno. Elektronický časopis vychází dvakrát ročně.

Botanické poznámky

Vedoucí redaktor Ing. Mojmír Martan Technický redaktor Doc. RNDr. Josef Niederle, CSc. Adresa redakce Úvoz 7, 60200 Brno

16 Dřípatky ze Srbska   (J. Niederle) 16 Chaloupkaea (Crassulaceae)   (J. Niederle) 19 Validita jmen v rodu Edraianthus A.DC. publikovaných Radomirem Lakušićem  1   (J. Niederle) 21 Wulfenia carinthiaca subsp. rohlenae, stará dobrá známá   (J. Niederle)

Vyšlo 11. ledna 2016

http://www.skalnicky­brno.cz/zpra.php

Na titulní straně Pulsatilla vernalis, foto Pavel Holík

1

ÚVODEM Vzhledem k tomu, že tištěný zpravodaj od čísla 70 vychází jen jednou  ročně,   je   teď   elektronický   zpravodaj   vydáván   samostatně,   aby   byl  jednoduše dostupný a tisknutelný. http://www.skalnicky­brno.cz/doc/zpravodaj73.pdf

2

PĚSTITELSTVÍ Crocus malyi Zvolna   se  blíží   předjaří,  tak  je  tematicky  vhodné   představit  některou   rostlinu   kvetoucí   v tuto   dobu.   Delší   dobu   zdobí   část   mé  zahrady   v tento   čas   šafrán  Crocus   malyi.   Mírně   se   tu   rozšiřuje  samovýsevem,   přičemž   jsem   doposud   nezaznamenal,   že   by   se   mi  zkřížil s jinými druhy nebo odrůdami jarních krokusů.  Crosus   malyi  roste   v přírodě   v horách   Chorvatska,   na  Velebitu.   Vyhledává   zde   skalnatá   místa   porostlá   nízkou   trávou,  roste i na okrajích borových lesů na vápnitých půdách. Kvete dosti  velkými   bílými   květy,   nápadné   jsou   zlatožluté   tyčinky   a   oranžově  červené  pestíky. Hrdlo květů je žluté. Pěstuje se snadno, podobně  jako   většina   jarních   krokusů,   na   slunném   místě   s propustnou  hlinitokamenitou půdou. Během jara postupně zatahuje, v létě mu  nevadí delší období sucha. Na mé zahradě přezimuje bez problémů.

Plyšáček

Mojmír Martan, Brno

Nebojte se. Nebude to článek ze vzpomínek na mé dětství, ani  článek, ve kterém bych se zpovídal ze svých zkušeností milostných.  Původně jsem jej chtěl nazvat „O kytkách, které mě nadchly“, ale  uznejte, zní to suše a hloupě a kdybych to ještě začal číslovat, musel  bych si nutně připadat jako nějaký úředník či účetní. Ale já mám  duši zahradníka živenou vlahými dešti, která se za temných nocí,  kdy   je  cítit   jen  kořenné   výpary   vlhké   země,  doprovázena   temným  mručením   nočních   můr,   odpoutává   od   mého   těla   a   vznáší   se   po 

3

horách plných těch nejžádanějších kytek a jejich obrazy pak snáší do  mých snů. Jednou mi snesla obraz několika konikleců, po kterých  jsem začal okamžitě toužit. Víte ale, jak je to s touhami. Některé se  plní hned, některé za čas, některé vůbec, některé než se vyplní tak  poznáte, že za to vlastně vůbec nestojí a toužit přestanete. A tak,  když jsem si semínka téhle kytky objednával, vlastně už jsem po ní  ani   netoužil.   Jen   jsem   si   nějak   matně   vzpomněl,   že   jsem   ji   chtěl  kdysi mít. Vysel jsem tedy těch několik semínek (výměny se nikdy  nepředají, když musí podělit více toužících) a nechal svému osudu ve  výsevní   misce   venku,   na   záhonu.   Zahradu   mám   velkou   a   samou  skálu.   A   tak   nebyla   potíž   najít   svah   s   propustnou   zemí,   stočený  k východu. Svážek jak z pohádky od pana Wericha. Ani mokrý ani  suchý, ani osluněný ani stinný, ani dlouhý ani krátký, jednoduše tak  akorát   pro   těch   několik   sazeniček   konikleců.   Koniklec   jarní,  Pulsatilla vernalis, jak se tenhle druh jmenuje, chce přesně takové  podmínky.   Hlavně   na   zimu   má   rád   rychlý   odtok   vody   a   krček  alespoň v relativním suchu. Ostatně je to rostlina i z našich hor a  tak   je   docela   zvyklý   na   podmínky   našich   skalek.   Hned   zpočátku  rostla dobře. Trsy jednoduše lichozpeřených listů, co mi připomněly  listí   celeru,   během   vegetace   mohutněly   a   uprostřed   každé   růžice  začaly  tloustnout,  jak  se  tam  schovávala  na  příští  rok  připravená  poupata. Zajímavé bylo, že oproti popisům v literatuře a na inter­ netu nebyly husté trsy listů vyšší než 10 cm. Zalíbila se mi už v této  podobě.   Pak   přišlo   jaro   a   po   několika   teplých   dnech   bylo   možné  pozorovat jakési bobtnání a nadouvání uprostřed listí, to se na svět  drala první poupátka tohohle koniklece. Pravda. Na druhém konci  zahrady rostoucí  Pulsatilla grandis  byla rychlejší a první květy už  nastavovala vstříc jarnímu slunci, ale tu jsem už znal. A tak jsem se  vždycky jen tak letmo zastavil, abych ji pozdravil a spěchal k místu,  kde rostla moje nová koniklecka. Poupátka už měla vystrčená a tak  jsem   neodolal   a   pohladil   jsem   je   na   přivítanou.   Jejda,   takovou 

Crocus malyi

4

Pulsatilla vernalis hebkost a něžnost, s jakou se otřely o mou dlaň, tu už  jsem dlouho nezažil. Snad ani pohlazení dívčích vlasů či  srsti nebo chmýří mláďat není takové. Než se otevřela,  chodil jsem si ta rezavě ochmýřená poupátka pohladit  každý den. Pak rozkvetla květy vně kouřově modrými a  uvnitř   bělavými   s   lehce   namodralým   nádechem.   Je  zajímavé, že u mě se otevíraly jen dopoledne. Byly tak  pěkné, že, pokud to šlo, počkal jsem si na jejich otevření.  Nakonec   se   přeměnily   na   peřité   chocholky   semínek,  která jsem zasel, a tak se historie může opakovat. A já  se   zatím   budu   těšit   na   jaro,   až   zase   vykouknou  poupátka   a   já   zase   budu   moci   pohladit   tohohle   svého  skalkového plyšáčka. Pavel Holík, Blížkovice

Tařičník trnitý Na   úspěšném   moravském   studijním   víkendu  v říjnu   2015,   kde   jsem   rozeznal   jen   jeden   brněnský  obličej,   jsem   dostal   k vysazení   červeně   kvetoucí  bodlinami vyzbrojenou skalničku. Na dánské jmenovce  je napsáno Ptilotrichum spinosum. Nevěděl jsem, že ten  malý   pichlavý   klenot   má   domácí   jméno   tařičník   a   že  jeho   nízkou   (15­20   cm)   červenou   formu   ´Rubrum´  prodávalo   zahradnictví   Krulichovi   v Praze.   Také  zjišťuji,   že   tyto   polokeříky   z čeledi  Brassicaceae   (Cruciferae) jsou příbuzné s tařicemi, proto v literatuře  najdete   častěji   i   synonymum  Alyssum   spinosum  L.   ­  tařice trnitá. Jak je nyní častým zvykem, obě jména již 

5

Hormathophylla spinosa  neplatí   a   vědci   píšou   na   jmenovky  Hormathophylla spinosa (L.) P. Küpfer. Mají  svou   vlast   na   kamenitých   horách   jihovýchodní  Francie   a   v Jižním   Španělsku   ve   výškách  100­2200  m  n.m.  Rostliny  jsou zvyklé na   horké  suché   spáry   a   jejich   dekorativně   konstruované  ostře   oděné   větvení   je   chrání   před   divokými  kozami.   Drobné   květy   se   čtyřmi   zakulacenými  petaly velkými 6 mm jsou uspořádané do hustých  oblých květenství. Mohou být v přírodě krémově  bílé nebo světle růžové. Nejrůžovější a nejtmavší  forma nese v kultivaci jméno  Alyssum spinosum  ´Roseum´   a   ocenění   RHS   za   velkou   zahradní  hodnotu.   Úhledné   úzké   kopinaté   listy   jsou  šedomodré   nebo   šedozelené.   Maximální   výška  sférických bochanů je 30 cm, plochých polokeříků  jen 10 cm. Viděl   jsem   rostliny   v plném   nasazení  semen   na   výsluní   pod   vápencovou   přírodní  skalkou u Sierra Cazorla v jižním Španělsku ve  výšce 2000 m n.m., ale některé lokality jsou na  silikátových nevápenitých horninách. Semen tam  bylo   spousta,   ale   jejich   sběr   byl   bolestný.   I  semeníky   jsou   dobře   střežené   trnovou   korunou.  Zřejmě   nejlepší   kompaktní   rostliny   uvidíme   ve  spárách   jižních   stěn   skalek   s minerálním  substrátem.   Hezkým   přírodním   společníkem   je  malý Dianthus pungens. Text: Zdeněk Zvolánek, foto: Kirsten Andersen

6

Poznámka. Hormathophylla spinosa ( L. ) P.Küpfer  Boissiera 23: 208. 1974 

CO NÁS ZAJÍMÁ Tam nahoře ve skalách Jeden by řekl, že k moři se jezdí odpočívat, válet se ve vlnách  teplé, slané vody a pokukovat po poprsích odvážných slečen. Běžný  návštěvník   to   tak   má.   Skalničkář   nikoli.   K   moři   u   Splitu   jsme  s Mojmírem  Pavelkou  dojeli  k  večeru. A vyměnili  si  pro tentokrát  role. On se jal ráchat v moři, já načnul Karlovačko v plastu a usedl  do kempingového křesílka. Krásný podvečer u Jaderského moře ve  mně žádné romantické představy nevyvolal. Asi budu opravdu cynik,  jak mi říkají moje přítelkyně. No co. Jen jsem se ještě před usnutím  optal,   kam   že   to   zítra   polezeme.   Budeme   sbírat  Edraianthus   dinaricus.   Roste   tam   nahoře   ve   skalách,   řekl   Mojmír   a   ledabyle  hodil   rukou   směrem   k   jakýmsi   kopcům   utápějících   se  v nadcházejícím šeru, pohoříčku Mosor. Druhý den jsme vyrazili na první túru naší balkánské cesty.  Procházeli jsme úzkými uličkami mezi domy z bělostného vápence,  až   jsme   vyšli   nad   místní   zástavbu   a   vzali   to   direkt   po   krasovém  terénu porostlém macchií. Slunce pálilo, Mojmír brblal, že se na to  už může vyprdnout, spolucestující Honza, bývalý sportovec, to bral  na   čas   a   mě   začal   pobolívat   palec   na   pravé   noze.  Cestou   jsme  se  prodírali skrz a kolem celkem pěkných druhů, které by asi na našich  skalkách   nepřežily   případnou   středoevropskou   zimu,   Skoro  bonsajovité keře jakéhosi řešetláku, občas nepříjemný ostružiník, ve 

7

skalách   trsy  Ceterach   officinarum,   bíle   zářivé   listy   a   květenství  rostlin  Inula,   asi  verbascifolia,   porosty   netřesků   a   drobného,  plazivého zástupce rodu kručinka / Genista  sp./ Ta nás doprovázela  až na vrchol, a byla by dobrá asi i do našich skalek, ale semínka  neměla   a   řízky   se   neujmuly.   Krásně   zde   kvetla   i   píchala   modrá  květenství   jakési   máčky   /  Eryngium  sp./   spolu   s   plstnatými  jablečníky /  Marubium  sp./   V zeleni svítily na písečnici velké bílé  květy   a   voněly   bíle,   fialkově   i   růžově   kvetoucí   saturejky.   A   pak  začaly už skály. To jsme ještě minuli planinarsky dom, jakousi naši  horskou chatu, co zůstala opuštěná. Kdo by se dral do kopců, když  může zůstat dole u moře. Mojmír pořád brblal, Honza na nás mával  z vrcholu a mě palec pekelně bolel a otekl tak, že jsem měl naráz na  jedné noze palce skoro dva. Au. Každé došlápnutí znamenalo krutou  bolest až v lýtku, ale přece to nevzdám, když tam nahoře ve skalách  roste takový skvost. A tak jsme vystupovali výš a výš. A to nám už  došla voda. Ještě, že nás žene ta touha mít nové a neokoukané druhy  na svých skalkách k chlubení. Tak jsme vylezli až na vrchol. To bylo  dílo.   Vyprahlá   vápencová   skaliska,   rozpraskaná   lety   v   žáru  balkánského slunce a rozleptaná zimními dešti a mrazy, nehostinná  jako   řepkové   pole   nesla   ve  spárách   spoře   se  vyskytující   polštářky  zmíněného modroušku. No ještě, že Honza nesbíral, jinak by došlo  možná i na vrcholové klání. Ale nám s Mojmírem to stačilo. Cestu   dolů   popisovat   nebudu.   Nic   strašnějšího   jsem   na  cestách  zatím   nezažil.  Ale  všechno  má   světlé   stránky,  a   tak  jsem  cestou ukořistil dvě cibule lilie /  Lilium martagon  ssp. cattaniae  /  temně rudě kvetoucí lilie, jejíž květy barvy sedlé krve už rozkvétají  na mé zahradě ve stínu buddhistického Sophora japonica. Když jsme  slezli dolů, dal jsem hned dva rekordy. Prvním byla velikost mého  palce nyní zvíci objemu menšího slepičího vejce, druhým exnutí litru  a   půl   Karlovačka,   čímž   jsem   jistě   trumfnul   i   ty   nejzdatnější 

Edraianthus dinaricus

8

Mosor

9

Mosor

10

Mosor

11

bavoráky se svými tupláky. No co vám budu vyprávět. Otevřel jsem  slivovici, kysličník a svůj kapesní nožík. Hlavně si nesplést tekutiny.  Provedl jsem operaci, znovu loknul slivovice, prst polil kysličníkem,  vypil   další   Karlovačko,   zapil   slivovicí,   vymáčkl   hnis,   polil   znovu  kysličníkem,  zavázal a   šel  spát. A  věřte nebo ne, druhý den  ráno  jsem   byl   zdráv,   a   se   splasklým   palcem   jsem   vykročil   k   dalším  dobrodružstvím naší balkánské výpravy. Že se daří lilii, jsem už psal. Ale pěkný, i když tak nahoře ve  skalách nevypadal, je i milý můj modroušek. Je kapánek vzrůstnější,  než starý známý  Edraianthus pumilio, má užší a zelenější listy a  poněkud   drobnější   květy,   které   jsou  zato  tmavě   modrofialové   a   je  jich skutečně hodně, jak ostatně vidíte na fotce. A vysadil jsem jej  hned k cestě. Kdo by se na zahradě drápal někam nahoru do skal. A  kde   bych,   v   případě   potřeby,   vzal   v   Blížkovících   u   hřbitova  Karlovačko? Pavel Holík, Blížkovice Poznámka.   Jak   lze   snadno   najít   v   oficiální   internetové   jazykové  příručce  http://prirucka.ujc.cas.cz Ústavu pro jazyk český, existuje jenom příslovce zvíci a ne přídavné  jméno zvící s tvary zvící ~ zvících ~ zvícího ~ zvícím ~ zvícíma ~ zvícími ~ zvícímu,   zavedené   neautorizovaným   serverem   a   odtud   převzaté   do  textových editorů. jn

Údolí bílých rododendronů Alpské   rododendrony,   tzv.   alpské   růže   (Alpenrose),   ať   už  Rhododendron   ferrugineum  na   krystalických   horninách,   nebo 

12

R. hirsutum na vápencích, jsou ozdobou snad všech pohoří v Alpách  a oblíbeným námětem kalendářů, nejlépe s Matterhornem v pozadí.  Většinou mají červené až růžové květy, ale jen na jednom místě se  nám   poštěstilo   vidět   albína   s květy   čistě   bílými.   Bylo   to  v severní  Itálii poblíž Valfurvy v oblasti Ortlérských Alp. Ze Santa Caterina di  Valfurva   vede   úzká   silnička   k přehradě   ukončující   údolí  Valle  dei  Forni.   Je   to   krásné   alpské   údolí   s divokým   potokem   vytékajícím  z ledovce,   lemované   horskými   velikány   a   plné   horských   květin  (Obr. 1).   My   jsme   pomalu   stoupali   proti   proudu   horské   bystřiny  směrem k ledovci a cestou jsme nacházeli řadu květin a skalniček ­  jako třeba hořce (Gentiana verna a G.  nivalis), tučnice (Pinguicula   vulgaris), netřesky  (Sempervivum   montanum  a  S. arachnoideum),   lomikameny  (Saxifraga   bryoides),    rozrazily  (Veronica   fruticans  a  V. alpina),  zvonky  (Campanula   barbata),  tolije  (Parnassia   palustris), starčeky (Senecio incanus a S. abrotanifolius), štírovníky  (Lotus alpinus),  jetel  (Trifolium alpinum),  temnohlávky  (Nigritella   rubra)  a samozřejmě i rododendrony  (Rhododendron ferrugineum).   Téměř všechny byly červené, pouze na jednom místě jsme našli dva  keře   s bílými   květy.   Ze   stovek,   ne­li   tisíců   červeně   kvetoucích  rododendronů, které jsme viděli na svých toulkách v různých částech  Alp, byly pouze tyto čistě bílé, s drobnou rezavou kresbou (Obr. 2).  Byl   to   zcela   výjimečný   nález   a   další   zajímavostí   je   fakt,   že   jsme  v následujícím roce nalezli v tomto údolí, ještě na jiném místě, další  dva keře s bílými květy (Obr. 3). Tak jako u jiných albínů, lze i zde  předpokládat defekt (mutace v genech) v syntéze antokyanů (viz též  náš článek v tomto časopise z počátku roku 2015). Albíni   různých   skalniček   jsou   známi   a   jsou   často   i   pěstováni   na  skalkách   a   v   zahrádkách.     My   jsme   v přírodě   zatím   viděli   albíny  Gentiana asclepiadea (viz též náš článek v tomto časopise z počátku  roku   2015),  Gentiana   verna,  Campanula   alpestris,   Polemonium,  

Obr. 1

13

Obr. 2 Soldanella   pusilla.   Myslíme   si,   že   nalezený   albín  Rhododendron   ferrugineum je velká vzácnost. S přáním úspěšného roku 2016, Cedrik a Štěpánka Haškovcovi [email protected]  Poznámka.   Bělokvětou   formu   karpatského   pěnišníku   jsem   našel  v roce 1984 na cestě ze sedla, jímž procházelo elektrické vedení, na  vrchol hory Toroiaga v Marmarošských horách v Rumunsku. Možná  tam   ještě   pořád   roste.   Tehdy   jsem   jej   znal   jako  Rhododendron   kotschyi  Simonk., pak byl uváděn jako  Rhododendron myrtifolium  Schott & Kotschy, což je mladší homonymum jména  Rhododendron  myrtifolium Lodd., http://biodiversitylibrary.org/item/93152#page/17/mode/1up jehož   popis   obsahuje   jen   barevný   obrázek   a   informaci,   že   je  stálezelený a dvě stopy vysoký. To k platnosti nejspíš nestačí. Na   témže   úseku   mezi   sedlem   a   vrcholem   jsem   našel   i   bělokvětý  zvonek  Campanula barbata. Je zvláštní, jaké podrobnosti si člověk  pamatuje třicet let. jn  

14

Obr. 3

15

Skalničkářův rok, leden 2016, číslo 73 ISSN 1805­1170

BOTANICKÉ POZNÁMKY

to ilustrovali Hörandlová a Stuessy (2010).

Protology je povoleno ukládat, zdarma rozšiřovat a citovat s podmínkou  uvedení zdroje

http://www.ingentaconnect.com/content/iapt/tax/2010/00000059/000 00006/art00001

Dřípatky ze Srbska

Proto odmítám holofyletistický přístup přijatý 't Hartem (1995:  170), když překombinoval žlutavě kvetoucí maloasijské druhy rodu   Rosularia do rodu Prometheum (A.Berger) H.Ohba (1978: 168).  Taxony patřící do stávající sekce Rosularia (DC.) Stapf sect.  Chrysanthae Eggli (1988: 32) jsou odděleny od taxonů patřících do  sekce Sedum L. sect. Prometheum A.Berger (1930: 459) mohutnou  biologickou bariérou, například jiným stále ne zcela jasným  systémem reprodukce.

V červnu 2015 jsem měl možnost pozorovat dřípatky na jediné  známé srbské lokalitě, totiž Midžoru v západní části Staré planiny. Tento taxon Zhang a Kadereit určili jako Soldanella chrysosticta  Kress, zatímco Kress jako Soldanella rhodopaea F.K.Mey. Od  prvního se liší menším počtem buněk stopek žlázek na řapících, je to  jenom jedna až dvě, zatímco od druhého těmito buňkami nestejně  velkými. Soldanella chrysosticta Kress subsp. serbica Niederle var.  serbica Niederle subsp. nov. et var. nov. A Soldanella chrysostictā subsp. chrysostictā minore numero  cellularum, 1 vel 2, in stipitibus glandularum, a Soldanellā  rhodopaeā inequali magnitudine cellularum in stipitibus differt. Typus hic designatus:—In confinibus Bulgarico­Serbicis. Midžor,  Haemus occidentalis. Legit Vít Grulich Jun. 2015. BRNU Josef Niederle

Chaloupkaea (Crassulaceae)

Často citovaná kombinace Rosularia chrysantha (Boiss.) Takht.  (1953: 67) quoad typum, non sensu Takht. nebyla nikdy uveřejněna.  Za prvé,  měla by být správně citována Rosularia chrysantha (Boiss.  & Heldr.) Mulkidzhanjan (1953: 67). Za druhé, nebylo uvedeno  místo platné publikace basionyma s odkazem na stránku. Proto  nebyla tato kombinace podle Art. 41.5. ICN (McNeill et al. 2012)  platně publikována. Platná je teprve Tachtadžjanova publikace  z roku 1958. Rostlina určená Takhtadžjanem (1958) jako Rosularia chrysantha  měla listy v růžici lysé a laterální květenství s úzce zvonkovitými  žlutými květy. Mohla by to být Rosularia lipskyi Boriss. (1939: 121,  483). Eggliho určení Rosularia aizoon (Fenzl) A.Berger se mi zdá  dosti nepravděpodobné. Mulkidžanjan (1953) publikoval její  černobílou fotografii pořízenou Tachtadžjanem. Chaloupkaea Niederle stat. nov. et nom. nov.

Je logické, že evoluce není holofyletická ale parafyletická svou  podstatou a neostrá díky hybridizaci. Pěkně avšak ne dosti důrazně 

16

≡ Rosularia (DC.) Stapf sect. Chrysanthae Eggli in A monographic study of the genus Rosularia (Crassulaceae), 

Skalničkářův rok, leden 2016, číslo 73 ISSN 1805­1170

Suppl. Bradleya 6: 32. 1988

& U. Eggli (eds.), Evol. & Syst. Crassulac.: 170. 1995

Typus:—Umbilicus chrysanthus Boiss. & Heldr. in Diag. Pl. Orient.  Nov. 2 (10): 15. 1849

Chaloupkaea chrysantha (Boiss. & Heldr.) Niederle subsp.  uludaghensis (Kaynak , Yılmaz & Daşkın) Niederle comb. nov.

≡ Rosularia chrysantha (Boiss. & Heldr.) Takht. in Fl. Armen. 3:  366. 1958 quoad typum,  non sensu Takht. (= Chaloupkaea aizoon  (Fenzl) Niederle fide Eggli vel Rosularia lipskyi Boriss.)

Basionym:—Prometheum chrysanthum (Boiss. & Heldr.) 't Hart  subsp. uludaghense Kaynak , Yılmaz & Daşkın in Ann. Bot. Fenn.  46(5): 456. 2009

≡ Prometheum chrysanthum (Boiss. & Heldr.) 't Hart 

Chaloupkaea gigantea (Eggli) Niederle comb. nov. et stat. nov.

in H. 't Hart & U. Eggli (eds.), Evol. & Syst. Crassulac.: 170. 1995

Basionym:—Rosularia serpentinica (Werderm.) Muirhead var.  gigantea Eggli in Kakteen And. Sukk. 386: 137. 1987

Chaloupkaea aizoon (Fenzl) Niederle comb. nov. Basionym:—Umbilicus aizoon Fenzl in Pug. Pl. Nov. Syr.: 15. 1842 ≡ Rosularia aizoon (Fenzl) A.Berger in Nat. Pflanzenfam., ed. 2  [Engler & Prantl] 18a: 466. 1930  ≡ Prometheum aizoon (Fenzl) 't Hart  in H. 't Hart & U. Eggli (eds.), Evol. & Syst. Crassulac.: 170. 1995

≡ Prometheum serpentinicum ( Werderm. ) 't Hart var. giganteum  (Eggli) 't Hart in Succulenta 78(5): 236. 1999 ≡ Rosularia gigantea (Eggli) Niederle in Skalničkářův rok 72: 39.  2015 Chaloupkaea muratdaghensis (Kit Tan) Niederle comb. nov.

Chaloupkaea bonorum­hominum (Niederle) Niederle comb. nov.

Basionym:—Rosularia muratdaghensis Kit Tan in Notes Roy. Bot.  Gard. Edinburgh 45(2): 367. 1989

Basionym:—Rosularia bonorum­hominum Niederle in Skalničkářův  rok 72: 43. 2015

≡ Prometheum muratdaghense (Kit Tan) 't Hart in Succulenta  78(5): 236. 1999

Chaloupkaea chrysantha (Boiss. & Heldr.) Niederle comb. nov.

Chaloupkaea pisidica (Niederle) Niederle comb. nov.

Basionym:—Umbilicus chrysanthus Boiss. & Heldr. in Diag. Pl.  Orient. Nov. 2 (10): 15. 1849

Basionym:—Rosularia pisidica Niederle in Skalničkářův rok 72: 40.  2015

≡ Rosularia chrysantha (Boiss. & Heldr.) Takht. in Fl. Armen. 3:  366. 1958 quoad typum,  non sensu Takht. (= Chaloupkaea aizoon  (Fenzl) Niederle fide Eggli vel Rosularia lipskyi Boriss.)

Chaloupkaea rechingeri (C.­A.Jansson) Niederle comb. nov.

≡ Prometheum chrysanthum (Boiss. & Heldr.) 't Hart in H. 't Hart 

17

Basionym:—Rosularia rechingeri C.­A.Jansson in Acta Horti  Gothob. 28: 182. 1966

Skalničkářův rok, leden 2016, číslo 73 ISSN 1805­1170

≡ Prometheum rechingeri (C.­A.Jansson) 't Hart  in H. 't Hart & U. Eggli (eds.), Evol. & Syst. Crassulac.: 170. 1995 Chaloupkaea serpentinica (Werderm.) Niederle comb. nov. Basionym:—Umbilicus serpentinicus Werderm. in Notizbl. Bot.  Gart. Berlin­Dahlem 14: 370. 1939 ≡ Rosularia serpentinica (Werderm.) Muirhead  in Fl. Turkey 4: 222. 1972  ≡ Prometheum serpentinicum (Werderm.) 't Hart  in H. 't Hart & U. Eggli (eds.), Evol. & Syst. Crassulac.: 170. 1995   Etymologie Marek Chaloupka je dobrý člověk a současně zahradnický  profesionál s nadšením a zápalem pro věc pěstující v Troubsku u  Brna zimovzdorné sukulenty. Poděkování Děkuji Andreji Borisoviči Čchobadzemu za informace o publikaci  Mulkidžanjanově.

Borissova, A.G. (1939) Rosularia In: Flora URSS, 9, AN SSSR, pp.  114–132, 483–486. Chamberlain, D. F., Muirhead, C. W.  (1972) Rosularia (DC.) Stapf.   In: Davis, P. H. (ed.) Flora of Turkey and the East Aegean Islands 4.  University Press, Edinburgh, pp. 214–224. Daşkın, R., Yılmaz, Ö., Kaynak, G. (2009) Prometheum  chrysanthum subsp. uludaghense (Crassulaceae), a New Taxon from  Turkey. Annales Botanici Fennici 46(5): 456–458. Eggli, U. (1987) Neue taxa der Gattung Rusularia (De Candolle)  Stapf. Kakteen und Andere Sukkulenten 38 (6): 134–138. Eggli, U. (1988) A monographic study of the genus Rosularia  (Crassulaceae), Suppl. Bradleya 6. Fenzl, E. (1842) Pugillus plantarum novarum Syriæ et Tauri  occidentalis primus. F. Beck, Wien. 't Hart, H. (1995) Infrafamilial and generic classification of the  Crassulaceae. In: 't Hart, H. &  Eggli, U. (eds.), Evolution and  Systematics of the Crassulaceae. Backhuys, Leiden, pp. 159–172. 't Hart, H. (1999) Twee nieuwe combinaties in Prometheum  H. Ohba. Succulenta 78(5): 231–237.

Literatura

Hörandl, E., Stuessy, T.F. (2010) Paraphyletic groups as natural  units of biological classification. Taxon 59: 1641–1653.

Berger, A. (1930) Crassulaceae. In Engler, A., Prantl, K., Die  natürlichen Pflanzenfamilien, ed. 2, 18a. W. Engelmann, Leipzig ,  pp. 352–485.

Jansson, C.­A. (1966) Two new species of Rosularia from the Orient.  Acta Horti Gothoburgensis 28: 181–187.

Boissier (1849) Diagnoses Plantarum Orientalium Novarum 2 (10).  M. Ducloux, Paris.

18

Mulkidzhanjan J. I. (1953) New and little­known plants for the flora  of Georgia and Armenia. [Russian] Izvestija Akademii Nauk  Armjanskoj SSR, serija Biologicheskie i Sel'skohozajstvenye  Nauki. 

Skalničkářův rok, leden 2016, číslo 73 ISSN 1805­1170

6 (5): 67–74. McNeill, J. et al. (2012) International Code of Nomenclature for  algae, fungi, and plants (Melbourne Code). Regnum Vegetabile 154.  Koeltz Scientific Books. ISBN 978­3­87429­425­6 

Článek 40.3, poznámka 2. Pouhá citace lokality netvoří  zmínku jediného exempláře nebo sběru. Je požadován  konkrétní odkaz na nějaký detail vztahující se ke skutečnému  typu, jako je jméno sběratele nebo číslo sběru nebo datum.

Niederle, J. (2015) Nové druhy rodu Rosularia v zahradách.  Skalničkářův rok 72: 39–51.

Publikace Prirodni sistem populacija i vrsta roda  Edraianthus DC., Sarajevo 1973 [1974]

Ohba, H. (1978) Generic and infrageneric classification of the Old  World Sedoidae (Crassulaceae) Journal of the Faculty of Science,  University of Tokyo. Section III 12 (4): 139–198.

Jedinými platně publikovanými kombinacemi jsou

Takhtadjan, A. L. (1958) Flora Armenii. Tom 3. Platanaceae ­  Crassulaceae. Izdatel'stvo Akademii Nauk Armjanskoj SSR,  Erevan. Werdermann, E. (1939) Neue von O. Schwarz in Kleinasien  gesammelte Crassulaceae. Notizblatt des Botanischen Gartens und  Museums zu Berlin­Dahlem 14: 369–370. Josef Niederle

Validita jmen v rodu Edraianthus A.DC.  publikovaných Radomirem Lakušićem 1

Edraianthus horvatii Lakušić in God. Biol. Inst. Sarajevu 26: 44.  1974 [1973 publ. 1974] ; Posebno Izdanje: Prirod. Sist. Popul.  Edraianthus  Holotypus:— Jugoslavia: Macedonia : Galičica, inter 1600 et 2000  m.s.m., solo calcareo. Legit et det. R. Lakušić (IBUS) Takže rostliny z Galičice jsou bez nejmenších pochybností tento  druh. Edraianthus zogovicii Lakušić in God. Biol. Inst. Sarajevu 26: 81.  1974 [1973 publ. 1974] ; Posebno Izdanje: Prirod. Sist. Popul.  Edraianthus Typus:—Montenegro: Kom Vasojevića, cca 2350 m.s.m. Legit  R. Lakušić Ten typ je opravdu podle ICN přijatého v Melbourne platně zmíněn.

Podle ICN přijatého v Melbourne je v letech 1972 až 1974 třeba  uvádět latinskou diagnózu či latinský popis, a rovněž typ, ale  nemusí být slovo typus či holotypus, ani herbář, anebo plný a přímý  odkaz na basionymum včetně stránky a data, ale nemusí být úplnou  citací, fráze s novus nemusí být použita.

19

Článek 40.3 . . . pro jméno druhu nebo vnitrodruhového  taxonu, zmínka jediného exempláře nebo sběru (Článek 40.2)  nebo ilustrace (když je povolena Článkem 40.4 nebo 40.5), i  když onen prvek není explicitně označen jako typ, je  přípustná jako indikace typu (ale viz Článek 40.6).  Tamtéž se vyskytuje i Edraianthus pilosulus (Beck) Surina & 

Skalničkářův rok, leden 2016, číslo 73 ISSN 1805­1170

D.Lakušić a Edraianthus montenegrinus Horák.

indicatum

http://www.bioone.org/doi/abs/10.1600/036364409789271236

E. horvatii var. caulescens Lakušić: 45, 47 absque typo, absque  descriptione latina

Edraianthus graminifolius (L.) A.DC. subsp. siculus (Strobl)  Lakušić  in God. Biol. Inst. Sarajevu 26: 87, 88. 1974 [1973 publ.  1974] ; Posebno Izdanje: Prirod. Sist. Popul. Edraianthus Hedraeanthus Griseb. je podle IPNI jenom pravopisná varianta  jména Edraianthus A.DC., takže nejde o nové kombinace.

E. horvatii f. uniflorus Lakušić: 46 nomen nudum E. australis (Wettst.) Lakušić: 12, 48 basionymum non indicatum  quoad paginam E. australis subsp. subalpinus Lakušić: nomen speciei invalidum,  absque typo, absque descriptione latina E. jugoslavicus Lakušić: absque descriptione latina, absque typo

Neplatně publikovaná jména

E. jugoslavicus var. microflorus Lakušić: 54 nomen nudum E. jugoslavicus subsp. subalpinus Lakušić: 53, 54 nomen nudum

E. dalmaticus subsp. horvaticii Lakušić: 15, 16 nomen nudum

E. jugoslavicus f. dolomiticus Lakušić: 55 nomen nudum

E. dalmaticus var. microflorus Lakušić: 16 nomen nudum

E. jugoslavicus subsp. rugovae Lakušić: 55, 56 nomen nudum

E. dalmaticus subsp. slavnicii Lakušić: 15 nomen nudum

E. jugoslavicus var. pseudoserbicus Lakušić: 56, 57 nomen nudum

E. serbicus subsp. stankovicii Lakušić: 27, 28 absque typo, tantum  herbarium indicatum

E. montenegrinus subsp. durmitoreus Lakušić: 70, 71 absque typo,  absque descriptione latina

E. tenuifolius f. pendulus Lakušić: 33, 36 nomen nudum

E. montenegrinus subsp. polydentatus Lakušić: 67 nomen nudum

E. tenuifolius f. giganteus Lakušić: 37 nomen nudum

E. montenegrinus var. pseudodalmaticus Lakušić: 67, 68 nomen  nudum

E. tenuifolius var. dolomiticus Lakušić: 35, 36 nomen nudum E. caricinus subsp. baldaccii (Janchen) Lakušić: 42, 43 basionymum  non indicatum E. caricinus subsp. ginzbergeri (Lindb.) Lakušić: 43 basionymum  non indicatum E. caricinus var. ginzbergeri (Lindb.) Lakušić: 44 basionymum non 

20

E. montenegrinus var. angustifolius Lakušić: 69 nomen nudum E. montenegrinus var. alpinus (Wettst.) Lakušić: 73, 74, 75  basionymum non indicatum E. vesovicii Lakušić: 15, absque typo, tantum herbarium indicatum E. albanicus (Degen&Kümmerle) Lakušić: 82 basionymum non 

Skalničkářův rok, leden 2016, číslo 73 ISSN 1805­1170

indicatum quoad datum

prirodnjačkog muzeja u Titogradu 4: 157–169.

E. kitaibelii subsp. carpaticus Lakušić: 86 nomen nudum

Lakušić, R. (1974) Prirodni sistem populacija i vrsta roda  Edraianthus DC. Sarajevo.

E. bihariensis Lakušić: 15 absque typo, absque descriptione latina E. kitaibelii subsp. bihariensis Lakušić: 86 nomen nudum E. apenninus Lakušić: 15, 92 absque typo, absque descriptione  latina E. graminifolius subsp. apenninus Lakušić: 88 nomen nudum E. graminifolius subsp. subalpinus Lakušić: 88 nomen nudum E. sutjeskae Lakušić: 15, 94, 95 absque typo, tantum herbarium  indicatum

Synopsis. Nomina Edraianthus horvatii Lakušić et Edraianthus  zogovicii Lakušić et Edraianthus graminifolius (L.) A.DC. subsp.  siculus (Strobl) Lakušić sunt rite publicata, cetera nomina invalida. Josef Niederle

Wulfenia carinthiaca subsp. rohlenae, stará dobrá  známá

E. serpyllifolius var. microflorus Lakušić: 107 nomen nudum

Nedávno Surina et al. (2014) publikovali článek, v němž se snaží  dokázat, že černohorské wulfenie nelze odlišit od alpského druhu  Wulfenia carinthiaca. Lakušić (1972) se pokusil černohorské  rostliny pojmenovat, ale dopustil se několika chyb, takže ani jedno  z jím publikovaných jmen není platné. V případě jmen

E. serpyllifolius subsp. pilosulus (Beck) Lakušić: 104 basionymum  non indicatum

Wulfenia blecicii Lakušić in Glasnik ... 4: 18. 1972 nomen  invalidum, absque typo

E. sutjeskae subsp. maslesae Lakušić: 98, 99 nomen speciei  invalidum E. serpyllifolius f. angustifolius Lakušić: 106 nomen nudum

Publikace Specifičnosti flore i vegetacije crnogorskih  kanjona. Glasnik republičkog zavoda za zaštitu prirode i  prirodnjačkog muzeja u Titogradu 4: 157–169. 1972. E. saxatilis Lakušić: nomen nudum Literatura Lakušić, R. (1972) Specifičnosti flore i vegetacije crnogorskih  kanjona. Glasnik republičkog zavoda za zaštitu prirode i 

21

Wulfenia blecicii susp. rohlenae Lakušić in Glasnik ... 4: 19. 1972  nomen invalidum, absque typo Lakušić místo typů uvedl jenom lokality, bez jména sběratele, bez  čísla sběru a bez data. Navíc u druhého jména uvedl hned tři  lokality, Starac, Bogićevica, Djarovica. To je nepřípustné.  Článek 40.3, poznámka 2. Pouhá citace lokality netvoří  zmínku jediného exempláře nebo sběru. Je požadován  konkrétní odkaz na nějaký detail vztahující se ke skutečnému  typu, jako je jméno sběratele nebo číslo sběru nebo datum.

Skalničkářův rok, leden 2016, číslo 73 ISSN 1805­1170

Ostatní jím publikovaná jména variet a forem Wulfenia blecicii var. alpina Lakušić nomen invalidum, absque typo Wulfenia blecicii var. lanceolata Lakušić nomen invalidum, absque  typo Wulfenia blecicii f. carinthiacoides Lakušić nomen invalidum,  absque typo Wulfenia blecicii f. dentata Lakušić nomen invalidum, absque typo Wulfenia blecicii f. orbiculata Lakušić nomen invalidum, absque  typo jsou uvedena úplně bez typů. Rostliny alpské i černohorské znám z kultivace. Liší se na první  pohled na počátku kvetení, a to barvou a hustotou poupat  v květenství, tvarem poupat a tvarem květenství. Pozorování ze  zahrady jsem si ověřil na fotografiích z přírody, které je možno najít  na internetu. Rozdíly uvádím v této tabulce. alpské

černohorské

barva poupat nejčastěji

nazelenale modrá až  jasně modrá kalně modrá

hustota poupat nejčastěji

poupata se navzájem  poupata oddělena  víceméně dotýkají mezerami

vrchol poupat nejčastěji

tupý a roztřepaný

do špičky zavinutý

Alpské rostliny mají většinou květenství těsně před rozkvětem  široce kuželovité a dolů skloněné, černohorské úzce vejcovitě  kuželovité.

22

To samozřejmě neznamená, že všechny rostliny mají zřetelně  vyvinuty všechny uvedené znaky. Proto alpské a černohorské  rostliny rozlišuji jen na úrovni poddruhu. Barva, hustota a tvar poupat alpských rostlin jsou nejlépe  znázorněny na tomto obrázku na internetu. http://www.meinbezirk.at/wolfsberg/kultur/schoene­gruesse­von­der ­wulfenia­ausm­gailtal­d245411.html Wulfenia carinthiaca Jacq. subsp. rohlenae Niederle var.  rohlenae Niederle subsp. nov. et var. nov. Descriptio latina: De subspecie invalidā Wulfenia blecicii subsp.  rohlenae Lakušić in Glasnik republičkog zavoda za zaštitu prirode i  prirodnjačkog muzeja u Titogradu 4: 18–19. 1972. Holotypus hic designatus:— Montenegro, Prokletije, Karanfili.  Legerunt  M. Praščević et B. Surina die 6.7.2008. NHMR 1054 http://www.prirodoslovni.com/inventarna/search.php? display_item=9845&display_zbirka=1&Oznaka_zbirke=C02%20HE RBARIJSKA%20ZBIRKA# Literatura Lakušić, R. (1972) Noch eine neue Art der Gattung Wulfenia Jacq.  auf dem Prokletija Gebirge. Glasnik republičkog zavoda za zaštitu  prirode i prirodnjačkog muzeja u Titogradu 4: 15–33 Surina, B., Pflanzelt, S., Eizmann, H.J.R., Albach, D. (2014)  Bridging the Alps and the Middle East: Evolution, phylogeny and  systematics of the genus Wulfenia (Plantaginaceae). Taxon 63(4):  843–858 Synopsis. Wulfenia blecicii susp. rohlenae Lakušić nomen invali­

Skalničkářův rok, leden 2016, číslo 73 ISSN 1805­1170

dum est. Planta montenegrina novum nomen cepit. Cum primi  flores in inflorescentiā aperiunt hanc clavem uti potest. subsp. carinthiaca subsp. rohlenae alabastra ad apicem plerumque

obtusa incompta

acuta laevia, plusminusve anguste  conica

alabastra colore plerumque

viridicyaneo usque  sordide cyaneo

vivide cyaneo

alabastra plerumque

contingentia

disposita

inflorescentia plerumque

late conica

anguste  ovoideo­conica

inflorescentia plerumque

declinata

suberecta

posterius assurgens

anteā inclinata

Josef Niederle

23